386 TROCHTA Štěpán, ThDr. (1905–1974) duchovní římskokatolické církve, biskup, kardinál Z německého koncentračního tábora se vrátil do salesiánského ústavu v Praze-Kobylisích. Odtud byl v září 1947 povolán do Litoměřic jako biskup diecéze, ze které bylo prakticky všechno původní obyvatelstvo odsunuto, kostely i fary devastovány a vykradeny. Nové obyvatelstvo zde ve svobodných volbách roku 1946 volilo z osmdesáti procent Komunistickou stranu Československa. Do svého úřadu biskupa byl tak uveden dne 23. 11. 1947 – v předvečer Února. Jeho představu o řízení diecéze dobře charakterizuje věta z prvního pastýřského listu: „Vzájemná nedůvěra, která se porůznu v důsledku revolučních poměrů poválečných usadila a která byla snad po mnohé stránce vysvětlitelná, nemůže trvat věčně, musí ustoupit postupně vzájemnému porozumění…“ Odpovědí na jeho úsilí po dosažení dohody (které se později ukázalo omylem) byla vnitřní internace v biskupské rezidenci, ukončená v roce 1953 zatčením a vězněním. Po odsouzení na 25 let odnětí svobody „za velezradu“ poznal věznice Litoměřice – Leopoldov – Ruzyň – Pankrác – Valdice. Z výkonu trestu byl propuštěn na amnestii v roce 1960 pod podmínkou, že nebude vykonávat svůj biskupský úřad. Stal se pomocným stavebním dělníkem, stal se členem „dělnické třídy“, která v té době vládla již téměř na polovině světa. V roce 1968 se navrátil jako biskup do Litoměřic a o čtyři roky později bylo zveřejněno jeho jmenování kardinálem v roce 1969. Nejasný zůstává jeho blízký vztah a důvěra k vůdčím osobám proticírkevního boje – k ministrům Čepičkovi a Fierlingerovi, kteří informací od něj využívali a zneužívali v zájmu Strany. O jeho osobu byl zájem také ze strany StB, a s tím souvisí i zápis jména Štěpána Trochty do registru spolupracovníků.
387
388 Dovětek Mons. Františka Radkovského,
římskokatolického biskupa plzeňského: Je velmi důležité porozumět dobře minulosti vlastního národa, vlastní země. Jinak totiž nejsme schopni správně pochopit ani její přítomnost, ani odhadovat její budoucí směřování. Především je třeba poznat údobí našeho národa, která se ukázala zvláště významná a rozhodující. Mezi taková bezesporu patří nástup komunistické moci v polovině 20. století. Po dlouhých téměř padesát let působila komunistická moc na další vývoj nejen v Československu, ale ve spojení s podobným osudem ostatních zemí východní a střední Evropy i na vývoj v celém světě. Tato moc ovlivnila život mnohých, a jistým způsobem na něj působí dosud, protože oněch více než čtyřicet let komunistického násilí a deformací nás všechny hluboce poznamenalo. Nemálo z toho, co tento diktátorský režim pokazil a zničil, se nepodařilo napravit dodnes. Proto je studie, která se tímto dostává čtenářům do rukou, velmi užitečná. Pouze zdánlivě se týká „úzké problematiky“ působení exkomunikačních dekretů. Ve skutečnosti podrobně sleduje modelovou situaci: zápas římskokatolické církve s komunistickým režimem, který ji vnímal jako překážku pro svou diktátorskou nadvládu a kterou si proto chtěl za každou cenu a jakýmkoli způsobem podřídit či ji dokonce zlikvidovat. Podobných „nepohodlných“ institucí bylo mnoho. Římskokatolická církev však patřila k největším a s nejsilnějším vlivem, proto byla její plánovaná likvidace velmi podrobně zdokumentována. Díky autorovi studie a jeho trpělivému vyhledávání příslušných dokumentů vystupuje tato „modelová“ situace velmi dramaticky a plasticky; ukazuje lživost a hrůznost komunistického sys-
389 tému na jedné straně, a na straně druhé velké hrdinství mnohých, kteří při hájení pravdy a svobody zaplatili i cenou nejvyšší. V současnosti varovným způsobem stále roste počet hlasů odevzdávaných ve volbách komunistické straně. Přitom jde o stranu nepovažující za nutné se od své neblahé minulosti distancovat a využívající krátkosti lidské paměti, která negativní a nepříjemné vzpomínky rychleji potlačuje a ponechává si pouze kladné. Situace svědčí o tom, že náš národ se jako celek doposud nedovedl vypořádat s vlastní minulostí, jako to kdysi dokázalo Západní Německo s nacismem. I jejich zkušenost však ukazuje, že to nezvládla generace, která se sama provinila, ale že musela nejprve vyrůst generace nacismem nezatížená, která pak kladla vlastním rodičům a dědům nepříjemné otázky, jež vedly ke katarzi. My jsme ještě komunistické minulosti příliš blízko. Zatím mají u nás převahu generace, které se tímto režimem zkompromitovaly, když nečestně využívaly jeho nespravedlivých nabídek a výhod a nechaly se tímto režimem deformovat. Blíží se však i u nás doba, kdy generace komunismem nezkompromitované budou moci přispět ke katarzi celé společnosti. Je proto velmi důležité v zájmu pravdy a spravedlnosti tyto tragické věci z minulosti připomínat, a tím pomoci starším, ale především mladším generacím minulost poznat a poctivě se s ní vypořádat. Doufejme, že se tento nutný očistný proces úspěšně završí, a že mu současná silná komunistická strana – tato dědička neblahé minulosti – nebude moci zabránit.
390 Výběrový slovníček pojmů Acta Apastolicae Sedis – „Akta Apoštolského stolce“, úřední věstník papežského stolce blasfemie – urážení, znevažování něčeho, co je hodno velké úcty, rouhání dispenz – úleva od nějaké povinnosti, prominutí, osvobození (od něčeho) encyklika – okružní list papeže adresovaný biskupům a určený k veřejnému čtení věřícím episkopát – sbor biskupů excurrendo – správa neobsazené farnosti odjinud heftling (slang.) – politický vězeň (za nacismu) chargé d’affaires – diplomatický zástupce pověřený u ministra zahraničních věcí in pectore – „v srdci“, tj. zatím neveřejně kapitulní vikář – duchovní zastupující v období uprázdnění biskupského stolce ordináře kongrua – nejnižší příjem duchovního ve veřejné duchovní správě zajištěný zákonem konsekrace – svěcení na biskupa konzistoř – 1. poradní sbor papeže a biskupů; 2. biskupská kancelář legát – zplnomocněný papežský vyslanec licenciát – osoba, která dosáhla licenciátu (tj. středního stupně akademické hodnosti) monsignore – čestný titul římskokatolického duchovního udělovaný papežem ordinariát – úřad a sídlo ordináře, obv. diecézního biskupa ordinář – diecézní biskup papežská kurie – soubor nejvyšších vatikánských úřadů, tribunálů a kanceláří papežský internuncius – řádný diplomatický zástupce papežské stolice na úrovni vyslance persona non grata – nevítaná, nežádoucí osoba sedisvakance – období, kdy je neobsazen papežský nebo biskupský stolec schizma – rozkol solideo – kulatá čepička vyšších katolických hodnostářů (papeže, kardinálů, biskupů aj.) suspenze – 1. dočasné zproštění úřadu, funkce, zbavení hodnosti; 2. dočasné zrušení platnosti něčeho vikariát – církevní správní obvod, část diecéze
391 Seznam zkratek a – agent a. č. – archivní číslo a. j. – archivní jednotka AACP – Acta Archiepiscopalis Curiae Pragensis ACEB – Acta Curiae Episcopalis Brunensis aj. – a jiné AMV – Archiv Ministerstva vnitra apod. – a podobně APÚ – Arcibiskupské pastorační ústředí atd. – a tak dále aut. – autor AV NF – akční výbor Národní fronty AZ – agenturní záznam c. d. – citované dílo CČS – Církev československá CIC – Counter Intelligence Corps (zpravodajská služba armády USA) CIC (též CJC) – Kodex kanonického práva CMBF – Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta č. – číslo čj. – číslo jednací ČKD – Českomoravské strojírny Kolben a Daněk čl. – článek ČR – Česká republika čs. – československý ČSFR – Československá federativní republika ČSL – Československá strana lidová ČSLA – Československá lidová armáda ČSM – Československý svaz mládeže ČSR – Česká socialistická republika, Československá republika ČSSR – Československá socialistická republika D – důvěrník des. – desátník Dr., dr. – doktor f. – fond FMV – Federální ministerstvo vnitra FPS – Federální policejní sbor GŘ – generální ředitelství hl. m. – hlavní město HM – Hlinkova mládež HS StB – Hlavní správa Státní bezpečnosti HSLS – Hlinkova slovenská ľudová strana IDC – ideodiverzní centrum ing. – inženýr JOC – Sdružení křesťanské mládeže ve Francii (Jeunesse ouvrière chrétienne) JUDr. – doktor práv k. – karton, krabice KA – Katolická akce
392 KAN – Klub angažovaných nestraníků KB – konspirační byt KCT – krajský církevní tajemník Kčs – koruna československá KDS – Křesťanskodemokratická strana KGB – Komitět gosudarstvennoj bezopasnosti (Výbor státní bezpečnosti) KN – Katolické noviny KNV – krajský národní výbor KPR – Kancelář prezidenta republiky kpt. – kapitán KS MV – krajská správa Ministerstva vnitra KS SNB – krajská správa Sboru národní bezpečnosti KSČ – Komunistická strana Československa KSS – Komunistická strana Slovenska KTS – kandidát tajné spolupráce KV – krajský výbor LT – Litoměřice m. r. – minulého roku MěNV – městský národní výbor měs. – měsíčně MHKD – Mírové hnutí katolického duchovenstva mjr. – major ml. – mladší MNV – místní národní výbor Mons. – monsignor Msgre – monsignor MŠVU – ministerstvo školství, věd a umění MUDr. – doktor veškerého lékařství MV – ministerstvo vnitra MV ČR – Ministerstvo vnitra České republiky MZA – Moravský zemský archiv MZV – ministerstvo zahraničních věcí n. p. – národní podnik NA – Národní archiv náč. – náčelník např. – například nar. – narozen ndp., nejdp. – nejdůstojnější pán NDR – Německá demokratická republika NF – Národní fronta NO – nepřátelská osoba npor. – nadporučík nprap. – nadpraporčík NPT – nápravně pracovní tábor nstržm. – nadstrážmistr NTS – Národní pracovní svaz (Narodnyj trudovyj sojuz) O StB – oddělení Státní bezpečnosti O VKR VÚ – oddělení Vojenské kontrarozvědky vojenského útvaru o. s. – odnětí svobody OASS MV – odbor archivní a spisové služby Ministerstva vnitra
393 obž. – obžalovaný OCT – okresní církevní tajemník odb. – odbor, odborný odd. – oddělení odst. – odstavec okr. – okres, okresní ONV – okresní národní výbor OO – obvodní oddělení, okresní oddělení OPV – oddělení pasů a víz OS – osobní svazek OUN – Organizace ukrajinských nacionalistů OV – okresní výbor P. – páter (římskokatolický kněz) PB – propůjčený byt PO – prověřovaná osoba por. – poručík pozn. – poznámka pplk. – podplukovník ppor. – podporučík pprap. – podpraporčík prap. – praporčík prof. – profesor PS – Pohraniční stráž PS VB – Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti PTP – pomocný technický prapor PÚV – předsednictvo Ústředního výboru (KSČ) PVO – preventivně výchovné opatření r. – rok r. č. – registrační číslo RA – Rudá armáda resp. – respektive RP – sbírka registračních protokolů rtn. – rotný ř. k. – římskokatolická ŘKC – římskokatolická církev ŘO – řídící orgán S – správa, signální S FMV – správa Federálního ministerstva vnitra S SNB – správa Sboru národní bezpečnosti S StB – správa Státní bezpečnosti s. – soudruh s. – stránka Sb. – Sbírka zákonů SBS – Svaz bojovníků za svobodu SDB – Societas Don Bosco (saleziánský řád) SEO – statisticko-evidenční oddělení SKD PIT – Sdružení katolického duchovenstva Pacem in terris sl. – služební SN – Sněmovna národů SNB – Sbor národní bezpečnosti
394 SNR – Slovenská národní rada SP – Státní prokuratura SPO – svazek prověřované osoby SR – starší referent SRN – Spolková republika Německo SRS – starší referent specialista SSM – Socialistický svaz mládeže SSSR – Svaz sovětských socialistických republik StB – Státní bezpečnost str. – stránka stržm. – strážmistr SÚC – Státní úřad pro věci církevní sv. – svazek svob. – svobodník tab. – tabulka ThDr. – doktor teologie ThLic. – licenciát teologie tr. – trestní tr. z. – trestní zákon TS – tajný spolupracovník tzn. – to znamená tzv. – takzvaný ÚAV NF – Ústřední akční výbor Národní fronty ÚDV – Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu UK – Univerzita Karlova UL – Ústí nad Labem ÚNV – ústřední národní výbor ÚV – ústřední výbor ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunistické strany Československa ÚZSI – Úřad pro zahraniční styky a informace VB – Veřejná bezpečnost VKR – Vojenská kontrarozvědka VSRS – vedoucí starší referent specialista VŠ – vysoká škola VÚA – Vojenský ústřední archiv VVP – vojenský výcvikový prostor zál. – záloha ZDŠ – základní devítiletá škola ZNV – zemský národní výbor ZO KSČ – základní organizace Komunistické strany Československa ZVS – základní vojenská služba ŽNO – Židovská náboženská obec
