PAVLOVA PROMĚNA Apoštolu Pavlovi se po obrácení u Damašku úplně změnil žebříček hodnot. Sám o tom napsal v listě Filipanům. To, co do té doby považoval za důležité, ztratilo najednou význam. Co se tedy nyní stalo pro svatého Pavla nejcennějším? To zjistíš z tajenky obvodové doplňovačky. Do vnitřního čtverce doplň svislým směrem názvy pěti obrázků. Každý název je na pět písmen. Potom napiš do políček po obvodu čtverce stejná písmena ke stejným číslům tak, jak ti to vyšlo ve vnitřním čtverci. Od šipky ve směru hodinových ručiček pak přečteš po obvodu tajenku.
TRIO − farní list, vydává Řím. kat. farní úřad sv. Mořice v Kroměříži, Stojanovo nám.5, 767 01 Kroměříž. Tel., fax: 573 338 952. E−mail kanceláře:
[email protected]−mail pro příspěvky:
[email protected]. Redakce P. Josef Říha, Ing. Petr Kvapilík, Ing. Eva Blešová, Eva Šafaříková. Redakce si vyhrazuje právo na krácení nebo úpravu příspěvků v případě nutnosti. E Tisk A. Michajlovič, Kroměříž, tiskárna. E NEPRODEJNÉ! Copyright © 2009 TRIO, strana 16
TRIO Červenec − srpen 2009
Farní list farností: sv. Mořic – Kroměříž Hradisko u Kroměříže Zlámanka Zlobice
Nový impuls – Rok kněží Jubilejní rok sv. Pavla vrcholí. Ještě zítra, na slavnost sv. Petra a Pavla, kterou máme slavit jako zasvěcený svátek účastí na mši sv., máme možnost získat v každém kostele plnomocné odpustky. Až budoucnost ukáže ovoce Roku sv. Pavla. Nemáme čas odpočívat. A je zde Rok kněží, který vyhlásil Sv. otec Benedikt XVI. před dvěma týdny s duchovním mottem: Věrnost Krista, věrnost kněze. Moudrý to duchovní stratég. Je vidět, že mu záleží na požehnání církve v současnosti. Požehnání se nabízí veliké, jak jsme mohli zakusit na kněžské pouti za vlastní posvěcení 16. června na Sv. Hostýně. Opravdu požehnaný den, ze kterého nyní žijeme. Na úvod měl připravenou adoraci pro kněze P. Michal Pořízek. Následovala mše sv. s promluvou O. biskupa J. Hrdličky, který čerpal z podnětů Sv. otce ke kněžím. Po mši sv. obrátil Otec arcibiskup Jan pozornost na kněze minulých let z naší arcidiecéze, počínaje cestovatelem a vědcem P. Musilem až po kněze, veřejného činitele dr. Šrámka. Při obědě se nás sešlo 180 kněží. V dalším programu vystoupilo 6 kněží – zralé klasy kněžství současnosti, buď na vozíčku nebo s hůlkou v ruce. Vydali svědectví, z čeho čerpali sílu pro svou kněžskou věrnost a co mohou říci mladé kněžské generaci. Úchvatná byla kněžská pobožnost křížové cesty za krásy paprsků odpoledního slunce. Vyvrcholením byla společná zpívaná modlitba večerních chval. Zakusili jsme sílu kněžského společenství v tom duchu, jak o něm hovořil O. arcibiskup ve svém nedělním dopise. Arcibiskup Jan nás motivuje ke společným modlitbám za kněze ve čtvrtek před prvním pátkem. Chvíle adorace po mši sv. a společné prosby za kněze a duchovní povolání nás mají sjednotit. V tomto Roce kněží spoléháme na vaše modlitby a doprovázení při naší společné službě ve farnostech. Nabízí se nám všem nová cesta k získání plnomocných odpustků, o kterých informujeme dále. Než vám požehnám do prázdninových dnů, chci podnítit náš společný zájem k účasti na pouti k modlitbám za rodiny a duchovní povolání. Letos nebudeme putovat na Velehrad, ale arcibiskup Jan nás – věřící z děkanátu Kroměříž zve do Kroměříže, kde se s ním máme modlit v sobotu 5. září v kostele sv. Mořice od 16 hodin. Velmi dobrý impuls hned na počátku nového školního roku vezměme za své. Nejedeme daleko, proto si udělejme čas na sobotní modlitební společenství. Požehnané dny prázdnin, ochranu andělů strážných na vašich cestách a vždycky šťastný návrat, po kterém předáte své zkušenosti dále, Vám žehná P. Josef
I na dovolené můžeme být s Vámi! www.svmoric.net Denně nás čte přes 500 internetových čtenářů. Vaše zážitky z dovolené a prázdnin rádi uveřejníme.
Oslava sv. Cyrila a Metoděje v neděli 5. 7. 2009 ●
Slavnosti 100. výročí otevření Psychiatrické léčebny v Kroměříži vyvrcholí v neděli 5.7. slavnostní mší sv. v 9 hodin. Hlavním celebrantem bude P. Václav Slouk, děkan brněnský. ● Patrocinium kostela sv. Cyrila a Metoděje ve Zlobicích oslaví farníci spolu s poutníky mší sv. v 10.30 hod.
Cyrilometodějské slavnosti Velehrad 2009 – www.velehrad.eu sobota 4.7.2009 16.00 hod. − mše sv. pro zdravotně postižené 19.30 hod. − Večer lidí dobré vůle 20.00 – 24.00 hod. − adorace v bazilice, vedena hnutími a komunitami s přímluvnými modlitbami. Příležitost k osobním rozhovorům. 24.00 hod. − mše sv. neděle 5.7.2009 Mše sv.: 6.30; 7.30; 8.30 hod. – celebrují novokněží ČR 9.45 hod. – modlitba růžence 10.30 hod. – slavnostní poutní mše sv. na nádvoří před bazilikou, hlavní celebrant kardinál Jozef Tomko 15.00 hod. – Byzantsko−slovanská liturgie sv. Jana Zlatoústého v bazilice
Neděle 5.7. − 7.30 hod. − odjezd autobusu od sv. Jana Křtitele Hlaste se ve farní kanceláři sv. Mořice v Kroměříži s částkou 100 Kč. Římskokatolická farnost P. Marie Kroměříž srdečně zve na
pouť ke svaté Anně do Staré Vody u Libavé v sobotu 25. 7. 2009. Odjezd autobusu v 7.30 hod. je od kostela sv. Jana Křtitele. Cena 150,− Kč Hlaste se ve farní kanceláři P. Marie v Kroměříži.
Pozvánka na prohlídku hrobové komory s uloženými ostatky zakladatele kostela sv. Mořice i města Kroměříž, olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku. Prohlídka bude v neděli 12.7.2009 v 9.00 hod. v presbytáři kostela sv. Mořice. TRIO, strana 2
V Bibli čteme: „Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno“ (Žid 10,35−36). Svatý farář Vianney řekl: „Pokornými se stáváme pokořováním.“ A tak nesme trpělivě svůj kříž, kříž, který s námi nese Pán Ježíš. Jednou dojdeme odměny. P. Jan Maria Vianney nebyl zpočátku příliš dobrým kazatelem. Je dokumentováno, že kázání si psal a pak se text dlouze učil nazpaměť, ale někdy mu to bylo málo platné a uprostřed kázání zapomněl, jak by měl pokračovat a musel kázání přerušit. Tato doba je dobou, kdy měl kázání velice stručná. V pozdější době se ale vypracoval na velice známého kazatele, který již kázal spontánně a uměl posluchače zaujmout. Tehdy začala jeho kázání být velice dlouhá, prokládaná citáty z církevních otců a příklady ze života svatých. Když bylo třeba, neváhal používat velice silná slova. Česky zatím vyšly tři knížky překladů jeho kázání. Sv. farář Arský proslul zejména plamennými a někdy velice ostrými kázáními a darem pronikat při zpovědích do duší lidí. Občas se mu také přezdívá „mučedník zpovědnice“. Zpovídal totiž někdy až 18 hodin denně. Za několik let jeho trpělivého kněžského úsilí se z vesnice Ars totiž stalo vyhledávané místo, kam putovaly velké zástupy lidí. Mnozí z nich proto, aby se vyzpovídali, nebo proto, aby si vyslechli kázání faráře z Arsu. Mnoho ostatních kněží z okolí na něj nevražilo pro jeho oblíbenost, vyhlášenou skromnost a prostotu. Osočovali jej, že je hloupý. Jeho biskup na jejich útoky odpověděl: „Přál bych si, aby všechno mé duchovenstvo bylo stiženo stejnou hloupostí.“ Ve vesnici Ars zůstal Jan Maria Vianney nakonec celý svůj příkladný život, přestože chtěl několikrát odejít do ústraní. Dodnes je Ars− sur−Formans vyhledávaným francouzským poutním místem. P. Vianney vnímal potřebu vzdělávání dětí arsských rolníků. Založil proto přímo v Arsu dívčí školu, kterou svěřil řeholnicím a škola dostala jméno „La Providence“ (Prozřetelnost). Příznačné je, že na stavbě domu „La Providence“ sám manuálně obětavě pracoval, příkladně pokorně, jako pomocný dělník. Staral se také o zvelebení a rozšíření farního kostela, který měl za jeho příchodu do Arsu podobu spíše jen větší kaple. Přistavěl k němu několik bočních kaplí a celkově jej rozšířil. P. Jan Maria Vianney zemřel ve věku 73 let. V roce 1925 byl papežem Piem XI. svatořečen a v roce 1929 prohlášen patronem všech farářů. Některé myšlenky sv. Jana Maria Vianney : · Kdybych už byl jednou nohou v nebi a bylo mi řečeno, abych šel znovu na zem, abych obrátil byť jen jednoho hříšníka, vrátil bych se. · Kněz je láskou Kristova srdce. · Kněz je něco tak nesmírného, že kdyby to on sám pochopil, zemřel by. · V okamžiku posledního soudu nás asi nejvíce poleká poznání všeho toho, co Bůh vykonal pro naši spásu. Ing. Petr Kvapilík
Uzávěrka TRIA: ČTVRTEK 20. srpna TRIO, strana 15
Svatý na srpen − sv. Jan Maria Vianney (francouzský diecézní kněz, farář Arský), kněz, svátek 4. 8. (8. 5. 1786 – 4. 8. 1859), patron kněží v duchovní správě Lidem, kteří se o životy svatých a jejich působení v církvi příliš nezajímají, není sv. farář z Arsu příliš znám. A přitom je to jedna z velmi významných postav, která vzorem svého pokorného života církev provází i dnes. Svatý Jean Baptiste Maria Vianney se narodil 8. 5. 1786 v rodině zbožných sedláků v Dardilly nedaleko Lyonu. Byl pokřtěn jménem Jean, rodiče ho ihned po narození zasvětili ochraně Panny Marie, takže si později ke svému jménu přidal jméno Maria (odtud: Jan Maria Vianney). Do svých 19 let pracoval na farmě svých rodičů. Mládí prožíval v době Francouzské revoluce, kdy byli katolíci velmi pronásledováni a terorizováni. Nábožensky se vzdělával tajně. Už jako mladý se chtěl stát knězem. Doba vynucené vojenské služby v Napoleonově armádě byla pro něj překážkou pro studia. Jeho cesta ke kněžství však byla velice pomalá, protože měl velké problémy s učením, zejména s latinou. I kněžský seminář musel opustit, protože nestačil požadavkům, které se na studenty kladly. Traduje se o něm, že byl nakonec vysvěcen spíše pro svou upřímnou zbožnost a snahu, než pro své dosažené vzdělání. Svým generálním vikářem byl poslán ke svému učiteli faráři P. Balleyovi, na faru do Ecculy, jako kaplan. Farář P. Balley ale roku 1817 zemřel a na jeho místo nastoupil nový farář, nemající pro Vianneye příliš pochopení. Snad i proto mu jako místo působnosti přidělili nepříliš známou a nábožensky velice zanedbanou vesnici Ars. V zapadlé a skoro nevěřící vesnici se tedy objevila nová tvář. Domorodí obyvatelé mu říkali: „Co je ti do nás, kleriku, nech nás na pokoji a my necháme tebe.“ Musel začít od začátku a hlavně se postavit na vlastní nohy. Vše svěřil Pánu u svatostánku. Jen několik málo lidí mu chodilo na jeho kázání a mši svatou. Velký účinek jeho vytrvalé, soustavné, důvěřivě zbožné a pokorné modlitby je nám však důkazem působení stále živého Božího slova: „Kdo vytrvá do konce, bude spasen.“ P. Jan Baptiste Maria Vianney se v Arsu pokorně a svědomitě pustil do kněžské práce. Počáteční neúspěch, který ho po dlouhou dobu provázel, se ale postupně měnil. Čím to, že obrátil nejdříve celý Ars a potom i lidi, kteří k němu chodili ke svátosti smíření? Žil velice skromně a příkladně. Dodnes je možné si v Arsu prohlédnout jeho světnici, která je skutečně velice prostě a chudě zařízená. Neztrácel naději, důvěřoval vždy tomu, že Pán Bůh vše prozíravě dopouští a tak statečně všechny nesnáze vydržel. Pán Bůh ho vyslyšel v té míře, jak byla jeho modlitba vroucí a ještě více. Kdyby málo prosil, málo by sklidil. Stal se posléze mezinárodně slavný pro svou kněžskou a pastýřskou práci ve své farnosti, díky zbožné, pokorné snaze ji a její okolí radikálně duchovně přetvořit. Vytrvat v oddané službě Bohu, znamená být věrný tomu, pro Koho a co jsme se rozhodli. Než však člověk učiní velký životní krok, má to svědomitě uvážit a pokorně hledat svatou vůli dokonalého Pána Boha, rozjímat o tom před všudypřítomným Bohem ve svých modlitbách. A skutečně se provždy rozejít se všemi rozmanitými náhražkami svrchovaného Boha. Aby potom naše ano bylo skutečně opodstatněné věrné ano a nikoliv někdy nevěrné ne. TRIO, strana 14
List z kalendáře – červenec, srpen Po celou dobu prázdnin budou mše sv. v úterý, středu, čtvrtek a pátek vždy v 17 hodin v kostele sv. Jana Křtitele v Kroměříži. 29.6. pondělí – – 2.7. čtvrtek – – 3.7. pátek – 5.7. neděle – – – 18.7. sobota –
mše sv.: 17.00 hod. – sv. Mořic, Zlobice, 18.30 hod. – Zlámanka, 19.00 hod.− Hradisko dopoledne – návštěva nemocných v Hradisku 17.30 hod. – adorace za kněze v kostele sv. Jana Křtitele 15.00 – 17.00 hod. – svátost smíření u sv. Jana Křtitele 7.45 hod. − NEBUDE mše sv. u sv. Mořice 9.00 hod. – poutní mše svatá v PL 10.45 hod. – mše sv. u sv. Mořice 6.00 hod. – odjezd do Dolomit od kostela sv. Mořice
Pozvánka Srdečně Vás zveme na biblickou hodinu, která bude ve středu 1.7.2009 v 16.30 hod. v učebně u sv. Mořice. Téma: Naděje a důvěra podle Písma sv. „Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.“ Bible − Přísloví 3,5 Srdečně Vás zveme na biblickou hodinu s modlitbou, která bude v Psychiatrické léčebně v pondělí 13.7.2009 v 15.00 hod. v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Téma: Naděje a důvěra podle Písma sv. „Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.“ Bible − Přísloví 3,5 MUDr. Pořízek Bohuslav
Pozvánka
Srdečně Vás zveme na biblickou hodinu, která bude ve středu 5.8.2009 v 16.30 hod. v učebně u sv. Mořice. Téma: Láska v Písmě sv. „Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.“ Bible – Přísloví 10,12 Srdečně Vás zveme na biblickou hodinu s modlitbou, která bude v Psychiatrické léčebně v pondělí 10.8.2009 v 15.00 hod. v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Téma: Láska v Písmě sv. „Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.“ Bible – Přísloví 10,12 MUDr. Pořízek Bohuslav TRIO, strana 3
Rádio Proglas naléhavě prosí svoje posluchače o finanční příspěvky na provoz rádia. Nadační fond Radia Proglas Barvičova 85 602 00 Brno Č.ú. 4200043003/6800 Kontakt: paní Horáková tel. 776 200 478
Děkanátní centrum pro rodinu Kroměříž tel. 736 522 815 (814), bývalý Farní klub za kostelem sv. Mořice h každé úterý − 9.30 – 11.30 hod. – setkávání maminek s dětmi s programem – cvičení maminek s dětmi (batolaty), tvoření h středa − 10.00 – 12.00 hod. – setkávání maminek s dětmi – volná herna (zahrada) Děkanátní centrum pro rodinu hledá dobrovolné spolupracovníky (muže i ženy od 18 let). Dobrovolníci by např. pomáhali zajišťovat dozor dětí při akcích, vedení kroužků, jednorázové akce, úklid, brigády aj. Těšíme se na spolupráci s Vámi. Zapojte se! Děkujeme.
Pozvánka na společnou dovolenou v Chorvatsku − poslední 4 místa!!! Rodiny s dětmi z farnosti sv. Mořice v Kroměříži plánují společnou dovolenou v Chorvatsku. Kdy: 31.7. − 9.8.2009 /7 nocí − 1.8. − 8.8./ odjezd 31.7. ve 14.30 hod. od kostela sv. Jana Křtitele Kde: Makarská riviéra – Zaostrog – kemp Dalmacija V případě zájmu se hlaste u Pořízků – Stojanovo nám. 6, telefon 573 342 208, 736 522 846, e−mail
[email protected] „Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.“ (Sk 1,14)
Pouť děkanátu Kroměříž za obnovu rodin a duchovní povolání Kde:
Děkanátní centrum pro rodinu Kroměříž pořádá pro školní děti (7−12 let) Letní příměstský tábor od 29.6. do 3.7.2009, vždy od 8.00 do 16.00 hod. Cena 550,− Kč / dítě Tel. 736 522 814, 736 522 815 Děti Těšíme se na Vás! TRIO, strana 4
Kdy:
Kroměříž, kostel sv. Mořice sobota 5. září 2009 16.00 hod. − modlitba Růžence světla a svědectví 17.00 hod. − adorace 18.00 hod. − mše svatá
Na společenství s Vámi se těší otec arcibiskup Jan Graubner
„Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ (Jan 20,25) Pán Ježíš Tomášovy nedůvěřivosti použil k lekci víry. Přišel znovu osmého dne a potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě uviděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“ (Jan 20,27−29) Když se trochu podíváme na legendární vyprávění, tak před zesnutím Panny Marie se u ní měli všichni apoštolové sejít, někteří se dostavili i zázračným způsobem. Tomáš z východu, možná až z Indie. Právě v souvislosti s největší vzdáleností legendární vyprávění udávají jeho pozdní příchod. A také, že s apoštoly pak šel k Mariinu hrobu, z něhož už byla vzata do nebe. Na některých obrazech je Tomáš znázorněn u Mariina hrobu plného vonných růží a často mu P. Maria shůry hází svůj pás jako důkaz jejího nanebevzetí. Zdá se však, že Tomáš by mohl být přítomen jen zázračným způsobem a žádného důkazu nepotřeboval. Je zde však vysvětlení atributu pásu. V toskánském městě Pratu opatrují v Cappella del Sacro Cingolo (kaple svatého pásu) takzvaný „Mariin pás“ svatého Tomáše. Podle jiného podání rozvázal malý sedící Kristus pás Panně Marii a předal ho svatému Tomáši. Liturgický svátek apoštola sv. Tomáše byl několikrát měněn, naposledy r. 1969 z 21. 12. na 3. 7., kdy se připomíná přenesení jeho ostatků císařem Alexandrem do Edessy v Sýrii − současné Urfy, na území dnešního Turecka. V roce 1258 se jeho ostatky prý dostaly i na řecký ostrov Chios, kde pobyly jen krátce. A potom do středoitalské Ortony, kde jsou dodnes. Apoštol sv. Tomáš se vyskytuje pokaždé v Novozákonních seznamech apoštolů. V prvních třech evangeliích je kladen vedle Matouše (srov. Mt 10,3; Mk 3,18; Lk 6,15), zatímco ve Skutcích se nachází vedle Filipa (srov. Sk 1,13). Jeho jméno je odvozeno z hebrejského kořene ta’am (te’óma), který znamená „blíženec, dvojče“. Janovo evangelium jej skutečně několikrát nazývá přezdívkou Didymos (srov. J 11,16; 20,24; 21,2), která v řečtině znamená právě „dvojče“. Důvod tohoto označení není jasný. Podle některých pramenů získal toto označení po předcích (jako jiní mužové té doby nesl jméno po otci), podle jiných že byl nakloněn k pochybování (didymus = dubius), anebo že byl skutečně z dvojčat (podle tradice měl sestru Lysii). Také bývá uváděno, že Tomáš a Matouš byli dvojčata, což se opírá o to, že v seznamech apoštolů jsou uvedeni vedle sebe. U starších spisovatelů syrských se jmenuje apoštol Tomáš též Judas Thomas. Poslední poznámku k Tomášovi nám uchovalo Janovo evangelium, které ho představuje jako svědka Vzkříšeného Krista v okamžiku, který následoval po zázračném rybolovu na Tiberiadském jezeře (srov. J 21,2). Sv. Tomáš je patronem Východní Indie, Portugalska, Goi a Ostrovů Svatého Tomáše. Také je patronem nevidomých. Turisticky je velmi vyhledáván krásný ostrov Svatý Tomáš, který má rozlohu 964 km2 a 157 000 obyvatel. Apoštol sv. Tomáš bývá nejčastěji zobrazován, jak se dotýká Kristových ran. Tato scéna je vůbec nejpopulárnější. Na některých obrazech je svatý Tomáš u Mariina hrobu plného růží v okamžiku, kdy mu shůry Panna Maria hází svůj pás. TRIO, strana 13
„nevěřícího“. Podle starobylého podání pocházel z chudé rodiny z Galileje (snad z města Paneas). Byl také stavitelem a zedníkem zároveň. Zednický úhelník proto patří mezi jeho význaky. Sv. Tomáš byl apoštolem upřímného a otevřeného srdce. Po Kristově smrti na kříži ochabl ve své víře. Jeho slova nedůvěry a důsledná víra poté, co se fyzicky přesvědčil o Kristově zmrtvýchvstání, mají podpořit naši víru i v to mnohé, co vlastníma očima nevidíme, abychom mohli být blahoslaveni. Pán Ježíš je skutečně „Pán můj a Bůh můj!“, jak to tehdy vyjádřil apoštol sv. Tomáš. Po seslání Ducha svatého prokázal sv. Tomáš svou horlivost. Po události nanebevstoupení Pána Ježíše Krista působil jako misionář a obětavě vyšel do světa hlásat evangelium, ze všech apoštolů nejdál a na nejvíce různých míst. Podle legendy se také setkal se Třemi králi, pokřtil je a jmenoval biskupy. Podle apokryfů byl Tomáš povolán do Indie jako stavitel. Měl indickému králi Gundapharovi postavit palác, ale peníze, které na stavbu dostal, rozdal chudým a král se díky tomu obrátil od svých špatností. Později dal Tomáš v Kalamině, dnešním Mailapuru, roztavit bronzovou sochu pohanského slunečního boha, to vyvolalo nenávist u tamních pohanů. V roce 72 podstoupil statečně apoštol svatý Tomáš mučednictví, při misijní cestě v Indii byl zákeřně kopím proboden pohanem, asi na rozkaz nebo se souhlasem tamního krále Mazdae, nedaleko dnešního Madrasu. Pravděpodobně poblíž dnešního Malaipuru (dříve nazývaného Kalamina) v Indii, kde je dodnes takzvaná „Velká Tomášova hora“, na které byla v r. 1547 postavena katedrála ke cti apoštola svatého Tomáše. Na oltáři je tam kamenný, údajně samotným apoštolem sv. Tomášem vytesaný, kříž s nápisem ze 7. století o jeho kázání a umučení. Věřící na západním pobřeží Indie si dodnes na jeho památku říkají „křesťané svatého Tomáše“. Nás má v první řadě oslovit jeho skutečně hodnověrný obraz, jak nám ho ukazuje apoštol sv. Jan na třech místech svého evangelia. První obraz souvisí s Ježíšovou cestou do Betánie, v čase úmrtí Lazara a v době, kdy již se židovští předáci rozhodli Krista zabít. Apoštolové měli na paměti, že nedávno už chtěli Židé Ježíše kamenovat. A tak se ho od cesty snažili zrazovat. Ale Tomáš, jinak zvaný Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ (Jan 11,16) Tomáš je zde plný odvahy a odhodlání statečně jít, kam bude jeho Mistr chtít. A k tomu přímo vybízí i druhé. Podruhé se o něm evangelista sv. Jan zmiňuje při Kristově řeči na rozloučenou u poslední večeře. Ježíš mluvil o tom, že v domě jeho Otce je mnoho příbytků a on jim jde připravit místo. A když pak pronesl slova: „A cestu, kam jdu, znáte.“ Řekne mu apoštol sv. Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“ (Jan 14,4−7) Apoštol Tomáš je trochu netrpělivý a přímý, chce mít jistotu. Tak se jeví zde i později, při nejznámější scéně, v níž se o něm mluví jako o nevěřícím. Apoštol Tomáš stále ještě setrvával v „rozumářských“ úvahách a při své upřímné a trochu unáhlené povaze, když mu ostatní apoštolové oznámili: TRIO, strana 12
Poděkování Dvouletou kaplanskou službu v našich farnostech dovršil v těchto dnech P. Miroslav Bambuch. Chci mu touto cestou poděkovat za jeho kněžský příklad a dar společenství, které jsme vytvářeli při společné modlitbě, společném stolu a společné kněžské službě pro farnosti. Zvláště si vážím jeho mladého ducha, kterého přenášel na mládež při přípravě na svátost biřmování nebo na děti při přípravě na svátosti. Srdce mladých si získal nácvikem vánočních a velikonočních scén z evangelia. Věděl, že čas věnovaný ministrantům nebo společenství mladých, dětem při výuce náboženství nebo v mateřské školce je čas rozsévání a někdo jiný bude sklízet. Požehnaný čas obětoval nemocným především v nemocnici na Malém Valu, v psychiatrické léčebně, návštěvou po domech ve zlámanské farnosti nebo kdokoliv ho o službu nemocným požádal. Otče Miroslave, říkám za každého skromné „Pán Bůh zaplať“. Ať Ti Pán žehná na Tvém novém působišti a zůstaň takový, jaký jsi: upřímný, čistý, pracovitý, zodpovědný, praktický a všem otevřený kněz. Zvláště děkuji za krásné kněžské společenství. P. Josef
Vítáme nové kněze Olomoucká arcidiecéze přijala v sobotu 27. června dar 7 novokněží, kteří obdrželi kněžské svěcení. Novým kaplanem u sv. Mořice v Kroměříži bude P. Václav Fojtík z Valašského Meziříčí. Ještě dnes 28. 6. 2009 v 15.00 hod. má primici v kostele ve Valašském Meziříčí. Z rozhodnutí otce arcibiskupa Jana dostanou farnosti Zlobice a Zlámanka nové duchovní správce. Do farnosti Zborovice nastupuje P. Tomáš Klíč a bude také duchovním správcem farnosti Zlobice. P. Tomáš Klíč se narodil 30. 4. 1979 v Olomouci, kde také studoval na CM teologické fakultě. Studia teologie dovršil studiem na Lateránské univerzitě v Římě. Na kněze byl vysvěcen 25. 6. 2005 v Olomouci. Jáhenskou službu konal ve farnosti Valašské Klobouky, kde byl také rok kaplanem. Poté rok působil ve farnosti sv. Mořice v Kroměříži. Z pověření otce arcibiskupa studoval po dobu dvou let opět v Římě v oboru morální teologie. Do farnosti Kvasice nastupuje P. Petr Utíkal a také bude duchovním správcem farnosti Zlámanka. Narodil se 23. ledna 1973 ve Šternberku, na kněze byl vysvěcen 25.6. 2005 v Olomouci, kde také studoval na CM teologické fakultě. Jako kaplan působil v Drahouších. Poté jako duchovní správce v Choryni u Valašského Meziříčí. Loučím se spolu s P. Miroslavem s farním společenstvím ve Zlobicích a ve Zlámance. Loučíme se také s našimi čtenáři farního listu Trio ze Zlobic a ze Zlámanky a tím ponecháváme novým kněžím volné ruce pro informaci farníků jinými sdělovacími prostředky. Děkujeme za příspěvky a vhodné připomínky. P. Josef Říha TRIO, strana 5
Prázdniny – cesta nebo vykolejení? Pro velkou spoustu mladých vytoužený cíl odpočinku, vypnutí z žentouru jednotvárné námahy a napětí, pro starší často pak změněný režim, dovolená, teplo, prostě tyto dva měsíce jsou jiné, ale nejen svými vnějšími znaky. Zážitky a události, které nás čekají, se budou přidávat k tomu, co si každý už přinášíme. Je to doba nových poznání, vztahů, cestování. Při dnešním celosvětovém proudění myšlenek, filosofií a vůbec kolotání lidstva, je dobré mít příručního průvodce, abychom se neztratili. Zatímco zeměpisné záležitosti nikdo neopomene řešit dobrou mapou, v oblasti duchovních a názorových proudů se často necháváme bezstarostně unášet sem tam. Možná mnohým z nás v uších ještě stále zní rodičovské rady před výletem nebo táborem počínaje oblékáním a konče slušným chováním. Je třeba pamatovat na mnoho věcí, proto ze dvou německých časopisů vybíráme alespoň dvě témata: Z Visionu 2000 2/2009 „Jak poznat správného partnera?“ a z Kirchliche Umschau (Immaculata 2/2009) část z textu „Provinění proti 1. přikázání.“ I. Na svých internetových stránkách už dlouhé roky P. Beller se svými spolupracovníky vede úspěšný seznamovací portál pro katolické „singly“, jeho zkušenosti z vedení rodin, manželských společenství jsou pro hledající a tázající se neocenitelnou pomocí. On sám uvádí několik zásadních otázek, na které je třeba si odpovědět dříve, než nechám vztah s partnerem narůstat. 1. otázka: Stojím v úžase před jeho (její) velikostí? Pokud si někdo řekne „ z této holky se dá něco udělat“ staví se do pozice vychovatele, učitele, vůdčí síly. Tito partneři se nesmí vzít, protože si nejsou rovnocenní, neobdivují se navzájem, jeden vidí v druhém jeho malost a tento pohled se bude prohlubovat. 2. otázka: Máme dost společných zájmů? Zájmy tu musí být už před manželstvím. Je chybné si myslet, že to přijde později. 3. otázka: Jak se chová ten druhý ve svém původním prostředí, ve své rodině? Jsou jeho přátelé prostředím, ve kterém se já cítím dobře? Studentské a mimorodinné prostředí totiž neposkytuje pravdivou informaci. 4. otázka: Jak reaguje partner(ka) na moje slabosti? Je velkorysý nebo arogantní? Při hněvu a negativních postojích vůči slabostem také není dobré pomýšlet na manželství. Nic pevného nevzniká při myšlence „to se musí změnit“, pouze při myšlence „přijímám tě s tvými nedokonalostmi“. Při hledání trvalého partnera nelze vynechat žádnou z těchto čtyř otázek. Dnes je sice moderní navazovat vztahy jen tak, bez odpovědnosti za budoucnost, ale „pošramocení“ citové rovnováhy, které je daní za tuto povrchnost, je pastí pro každého. Protože lidé potřebují žít z důvěry, záruky a věrnosti, aby došli spokojenosti, aby byli odolní. II. Křesťan mívá krytá záda životem podle Desatera, přičemž první tři přikázání jako celkem nezajímavá proletí a soustředí se na to, aby nekradl, neubližoval… Kristus ale řekl, že to nejdůležitější začíná slovy „Miluj Pána, svého Boha celým svým srdcem …“. Tedy věřit znamená milovat. Tolik náhražek tohoto poctivého vztahu, kolik je dnes nabízeno, nezvládne nikdo, kdo odmítá vzdělání, nechce se informovat o původu nabízených falešných výpomocí. Nezvládnutí znamená problémy, změněnou psychiku, zahledění se do sebe a zmatek zakrývaný dalšími hledáními nekřesťanských proudů TRIO, strana 6
člověk přece v něco doufá. Proč tedy tolik zklamání a obav z budoucnosti? Odpověď je zde jediná. V co doufají ti, kteří tak zoufale volají po naději? Lidé bez víry a úcty k Bohu doufají ve své vlastní síly nebo v jiné mocné lidi a touží po majetku, úspěchu, moci, požitcích. Tato iluze nevede k naplnění života, často rychle a uboze mizí, protože neobsahuje trvalou hodnotu. Předmětem naší naděje je spása. Doufáme v Boha a klademe ho na první místo ve svém životě. Nežijeme mimo realitu a dovedeme se radovat z pozemského dobra, ale řídíme se přitom Kristovou radou a výzvou hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno (Mt 6,33). Nejsme sobci, kteří by chtěli cokoli uchvátit jen a jen pro sebe. Proto se naše naděje naplňují a díváme se s odvahou i do obtížných úseků budoucnosti. Naděje se, bratři a sestry, nejvýrazněji projevuje na vztahu k budoucnosti a ten se nejjasněji ukazuje na vztahu k dětem. Současná společnost nemá dost naděje a zdálo by se, že proto má málo dětí. Platí to však i obráceně, sobecká společnost má málo dětí, a proto nemá naději, a dokonce ztrácí i budoucnost. Ideologové současného konzumního životního stylu přinášejí spousty argumentů proč a kdy nemít děti. My křesťané, opřeni o víru, máme naději, a proto budeme bez ohledu na výtky, posměch a často i přímý nátlak jednat jako rozumní lidé. Nebudeme se stavět proti životu. Nejsme nezodpovědní a víme, že někdy zájem o život a jeho ochrana žádají kázeň a zdrženlivost. Nebudeme si to usnadňovat antikoncepcí, která poškozuje zdraví ženy, ani potraty, které jsou zabitím. Budeme si vážit rodičů s více dětmi a pomáhat jim, aby nepocítili nouzi. Se stejným laskavým zájmem se budeme obracet k potřebám těch, kdo touží po dětech a nemohou je mít. Děti přijmeme jako dar a úkol. Budeme se jim obětavě věnovat a budeme je vychovávat k práci, střídmosti, vděčnosti a úctě. Ukážeme jim, kde leží smysl života a pravé štěstí člověka. Ve svých rodinách budeme tvořit ostrůvky toho života, který by všichni chtěli, ale mnozí ho nemají proto, že pro něj nechtějí nic obětovat. Povedeme své děti k pravdě a budeme jim ukazovat, jak ji mají hájit. Bude to nesnadné a možná i velmi těžké. Ale nebudeme−li mít pro budoucnost mravně vyspělé lidi, bude společnost hynout. Chceme si zachovat a společnosti vrátit cosi zásadního: matky a otce, šťastné děti a rodinný život. Stojíme, bratři a sestry, na prahu doby dovolených a prázdnin. Využijme ji k tomu, abychom si odpočinuli a hlavně se potěšili tím, že budeme zejména v našich rodinách mít více času pro sebe navzájem. Je to příležitost být spolu. K tomu všemu Vám žehnáme. Vaši biskupové Čech a Moravy
Svatý na červenec − sv. Tomáš apoštol Svatý Tomáš byl jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů. Žil v 1. století a jinak mu říkali řecky také Didymos, neboli Dvojče. Původním povoláním byl rybář. V době povolání za apoštola žil v Galileji, patrně se tehdy rybolovem živil. Apoštol sv. Tomáš patří mezi Kristovy svědky, ale s pověstí TRIO, strana 11
křesťana, pravdivost a věrohodnost. Mnoho, a patrně naprostá většina lidí, si stále naléhavěji uvědomuje, že v morálním chaosu nelze dost dobře žít a přežít, a to, co společnost od nás plným právem čeká, jsou právě plody naší víry: Má v nás objevit lidi jasné mravní a charakterové orientace, kteří nemoralizují a nikoho neodsuzují, kteří ukazují cestu a sami na sobě dokazují, že je možné po ní jít. Co tedy máme dělat? Vzmužit se a nebát se. Přestat se stydět za to, v co věříme, co je dobré a krásné. Nebojte se, bratři a sestry, ani toho, že často býváme i my ustrašení a slabí. I apoštolové měli ze strachu před židy dveře zavřeny (Jan 20,19), byli bezradní a nechápaví. Když dostali sílu Ducha Svatého, stali se neohroženými a všichni, kdo je slyšeli, užasli, jak k nim v jejich jazyku mluvili o velkých Božích skutcích (Sk 2,6.11). Prosme proto, aby nám všem o letošních svatodušních svátcích byly v Božské štědrosti dány ony úžasné dary Ducha Svatého a s nimi síla tiché, ale nezničitelné pravdy a dobra. S tímto pozdravem Vám udělujeme požehnání pro další kroky na cestě přípravy k papežské návštěvě, k níž směřujeme. Vaši biskupové Čech a Moravy
3. pastýřský list k přípravě návštěvy Svatého otce Benedikta XVI. Milovaní bratři a sestry, při svátku svatých apoštolů Petra a Pavla se celá církev obrací k Římu. V tento den si vždy připomínáme svou jednotu a dva pilíře stavby, která není stavěna z kamene, ale z živých lidí, kteří církev vytvářejí. Tentokrát, kdy uzavíráme Rok sv. Pavla, vystupuje před námi postava toho, kdo dovedl oslovit mnohé národy, hájit a hlásat ryzí evangelní zvěst. Právě tím je i dnes naším velkým vzorem. Nám v českých a moravských diecézích tento svátek připomíná i blížící se návštěvu Svatého otce Benedikta XVI., Petrova nástupce. Jsme rádi, když se dozvídáme, jak vážně a s radostí k této přípravě přistupujete. Jistě Vám to přináší mnoho cenných poznání. I nám, kteří se spolu s Vámi vnitřně připravujeme, se otvírají nové pohledy a také jasněji vidíme, co bylo zastřeno a bývá trochu přehlušeno chvatem současného dění. Napsali jsme Vám již o víře a dnes chceme promluvit o naději. Sám svátek sv. Petra a Pavla hovoří o ní jasně. Kolik protivenství, kolik vln pronásledování, kolik vnitřních nebezpečí již církev přečkala! Kolik chyb a lidských nedokonalostí muselo být vyváženo Božím milosrdenstvím! Kdyby se nenaplňovalo slovo Kristovo ty jsi Petr, skála, a na té skále založím svou církev, a pekelné brány ji nepřemohou (Mt 16,18), kdyby stále a beze změny neplatil jeho slib já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa (Mt 28,20), nemohla by církev žít. Víra, kterou vyznáváme, plodí naději, v níž žijeme a která se tolikrát naplnila a bude se naplňovat i nadále až k úplnému dovršení. Celý svět dnes volá po naději. Klademe si otázku, proč tomu tak je. Každý TRIO, strana 10
s cílem osvobození se od zátěží. Pověra, magie, spiritismus, okultismus, esoterika, to nejsou pojmy, které známe jen z temného středověku. Dnes mají elegantní, ušlechtilou tvář výzev k hledání dokonalejší duchovní cesty, vyššího poznání duchovních pravd, cest k zaručenému zdraví těla a mysli. Těsně za kurzy tělesných cvičení a dálněvýchodních meditací proniká k nám víra v reinkarnace a nachází v naší duchovně zmatené společnosti živnou půdu. Každý Evropan praktikující byť nevědomky nějakou součást náboženského obřadu se stává součástí tohoto proudu. Křesťané žijící na východě, zvláště kněží a zasvěcené osoby, znají moc zlých duchů skrývajících se za názvy místních bůžků a z ní plynoucího trápení jednotlivců. Naše psychika nezakotvená v pevném řádu dokáže spojovat nespojitelné a uvěřit proti rozumu a dosavadní zkušenosti a tím ovlivnit vnější způsob reakcí a postojů. Dá se oponovat, že takto funguje i psychika křesťanů, jenže Ježíšův Otec nepůsobí proti svobodě, nezneužívá člověka bez jeho vědomí, čeká na naše svobodné „ano“. Katolík, který si zahrává s těmito proudy, čelí jim přesvědčením o svém lidském poznání, o síle svého rozumu, zhřešil proti 1. přikázání. Domnívá−li se ve své pýše, že existuje „lepší“ poznání duchovních pravd, „dokonalejší“ cesta než zjevené evangelium, nazývá se to jednoduše okultismus. Na tom nic nemění ani zástěrka všeobjímajících frází, že všichni se budeme milovat, že se sejdeme u Boha, že si už teď máme „půjčovat“ ze svých náboženských cest to dobré, co nám funguje. Tento postoj je zrada na Kristu, zrada jeho utrpení, popření jeho zmrtvýchvstání pro ty, kdo měli onu výsadu být ponořeni skrze křest do jeho Jména. My Češi máme dobrou vlastnost: umíme si udělat legraci ze všeho, co nás přesahuje, vždycky když máme pocit, že něco nezvládáme, a tak plácáme jen tak slovy kolem. Jenže Zlo nemá pro naše legrácky žádné pochopení, pouze sčítá naše chyby. Tak kéž jsou tyto prázdniny časem sjednocování s Božím duchem, s Kristem a v jeho přítomnosti s druhými lidmi. Eva B.
Zvláštní odpustky u příležitosti Roku kněží, který byl vyhlášen ke cti sv. Jana Maria Vianneye. Jak již bylo oznámeno, Svatý otec Benedikt XVI. se rozhodl vyhlásit zvláštní „Rok kněží“ u příležitosti 150. výročí úmrtí svatého faráře z Arsu Jana Marie Vianneye, zářného příkladu pastýře, plně zasvěceného službě Božímu lidu. Během Roku kněží, který bude zahájen 19. června 2009 a zakončen 19. června 2010, se bude udělovat dar zvláštních odpustků podle Dekretu Apoštolské penitenciárie. O dar posvátných odpustků se obohatí zvláštní pobožnosti, které se budou konat během Roku kněží, vyhlášeného ke cti sv. Jana Marie Vianneye. Kněžím, kteří opravdově litují svých hříchů a kteří se v kterýkoliv den budou zbožně modlit alespoň ranní chvály nebo nešpory před Nejsvětější svátostí vystavenou k veřejné úctě nebo ve svatostánku a po příkladu sv. Jana Marie Vianneye se budou ochotně a velkoryse věnovat slavení svátostí, zejména svátosti smíření, budou v Bohu milostivě uděleny plnomocné odpustky, které budou moci získat i pro zemřelé spolubratry formou přímluvné modlitby, pokud v souladu s platnými předpisy přistoupí ke svaté zpovědi a ke svatému přijímání a pokud se pomodlí na úmysl Svatého otce. Kněžím TRIO, strana 7
budou mimoto uděleny částečné odpustky, které budou moci získat i pro zemřelé spolubratry, kdykoli se zbožně pomodlí řádně schválené modlitby pro vedení svatého života a pro svaté plnění úřadů, které jim byly svěřeny. Všem věřícím, kteří opravdově litují svých hříchů, v kostele nebo kapli se zbožně účastní mše svaté a obětují za kněze církve modlitby Ježíši Kristu, Nejvyššímu a Věčnému knězi, a jakýkoliv dobrý skutek, učiněný v ten den, aby je posvětil a přetvořil podle svého srdce, budou uděleny plnomocné odpustky, pokud se vyznali ze svých hříchů ve svátosti smíření a pomodlili se na úmysl Svatého otce: v den zahájení a zakončení Roku kněží, v den 150. výročí zbožného odchodu sv. Jana Marie Vianneye, dále pak první čtvrtek v měsíci nebo v jiný den stanovený místními ordináři ve prospěch věřících. Bylo by velmi vhodné, aby v katedrálních a farních kostelech kněží pověření pastorací vedli tyto pobožnosti, slavili mši svatou a zpovídali věřící. Starým a nemocným lidem a všem, kteří z oprávněných důvodů nemohou vycházet z domova, s duší zbavenou jakéhokoliv hříchu a s úmyslem splnit tři obvyklé podmínky, jakmile to bude možné, budou rovněž uděleny plnomocné odpustky v jejich vlastním domě nebo tam, kde kvůli okolnostem budou, ve výše uvedených dnech, pokud se pomodlí za posvěcení kněží a v důvěře obětují své nemoci a životní obtíže Bohu skrze Marii, Královnu apoštolů. Konečně částečné odpustky budou uděleny všem věřícím, kdykoli se zbožně pomodlí pětkrát Otčenáš, Zdrávas Maria a Sláva Otci nebo jinou schválenou modlitbu ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova za to, aby byli kněží zachováni v čistotě a svatosti života. Tento Dekret platí po celou dobu trvání Roku kněží.
Návštěva papeže na webu www.navstevapapeze.cz
Upřesňující informace k setkání se Svatým otcem v Brně Brno – neděle 27. 9. 2009 Vstup do areálu letiště v Brně−Tuřanech, místa konání bohoslužby, bude možný pravděpodobně od 4.00 hodin. Od 6.30 by měl probíhat předprogram, od 9.00 se bude společně očekávat přílet Svatého otce. V 10.00 začne mše sv., po které budou věřící organizovaně odcházet po jednotlivých sektorech.
TRIO, strana 8
2. pastýřský list k přípravě návštěvy Svatého otce Benedikta XVI. Milovaní bratři a sestry, pokoj Páně ať je vždycky s Vámi. Zahájili jsme přípravu na návštěvu Svatého otce a slíbili, že ji budeme konat spolu a s Vámi. Doufáme, že již máte brožurku k přípravě a že se i Vám s ní dobře pracuje. Již v prvních krocích – uběhl zatím jen první měsíc – si uvědomujeme, že témata přípravy sahají dál, než jen k očekávané papežské návštěvě. Postavení katolicky věřícího křesťana v současné společnosti má řadu obtíží. Na jedné straně od nás společnost mnoho očekává, na druhé straně stále nějak překážíme, protože jsme jiní. Položili jsme si tři základní otázky: 1. Proč a jak jsme jiní? 2. Co od nás lidé žádají a jak jejich očekávání naplňujeme? 3. Co tedy máme dělat? Naše odlišnost spočívá v tom, že věříme v Boha a také ve všechno, co se modlíme každou neděli při vyznání víry. Snažíme se, aby náš život byl pevně zakotven v Ježíši Kristu, Božím Synu, který se nám lidem podobal ve všem kromě hříchu (Žid 4,15). On sám se žádného hříchu nedopustil, ale sám sebe obětoval za naše hříchy (Gal 1,4), aby nás od hříchů osvobodil. My ovšem nejsme dokonalí jako byl On. Jsme slabí a dopouštíme se hříchů. Jsme si ale vědomi, že svými hříchy porušujeme pokoj a řád světa, a snažíme se takové věci nedělat. Naše odlišnost nesmí být ani náznakem, že bychom nějak stáli nad druhými. Spočívá v tom, že právě nám, slabým a bezvýznamným lidem, byl Bohem svěřen úkol ukazovat, že je opravdu možné zlo odmítat, bojovat s ním a s Boží pomocí nad ním vítězit. Náš úkol je velký a máme ho plnit s pokornou a radostnou hrdostí. Evangelium našeho Pána je radostná zvěst a ta se má odrážet v každém postoji našeho života. Křesťan má být vždy a všude nositelem naděje a radosti, nikoli skepse nebo pesimismu. Je kolem nás mnoho lidí, kterým se takového daru nedostalo. Vidíme, jak často tápají ve svém hledání a mají problémy s tím, co je smyslem jejich života. Věřit znamená zachovávat a hájit Boží zákony, které jsou obsaženy v Desateru. Naším úkolem je Desatero plnit a hlásat. Nesmíme v tom kličkovat, vytáčet se a vymlouvat, pokrytecky ho vyznávat a vskrytu ho překračovat. S velkou naléhavostí připomínáme do vlastních řad, že víra bez skutků je mrtvá, jak říká svatý Jakub (Jak 2,17). Je téměř jisté, že budeme častěji zatlačeni, umlčováni a skandalizováni, jako se to teď děje Svatému otci Benediktu XVI. Velice často také budeme přehlasováni, protože nás není mnoho. Přesto budeme klidně a trpělivě opakovat, že je zakázáno zabít, i když se tak má dít údajně humánním způsobem a s dobrým úmyslem. Je psáno: Nezabiješ! (Ex 20,13) Budeme opakovat, že je zakázáno také lhát, krást, nectít rodiče, být nevěrný v manželství a nezodpovědně si zahrávat v oblasti sexuality a předávání života. Budeme vždy a znovu opakovat, že máme věřit všemohoucímu a milosrdnému Bohu a nepodlehnout modlám typu peníze, majetek, požitky a závislost na konzumních hodnotách. Budeme to říkat, protože je to naše poslání a máme právo vyjádřit svůj názor právě tak jako kdokoli jiný. Není správné, když své názory omlouváme, když nejistě skrýváme své přesvědčení a tak ochabujeme a ztrácíme vlastní identitu TRIO, strana 9
