Trestně právní ochrana autorských a jiných obdobných práv včetně práv k databázi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Trestně právní ochrana autorských a jiných obdobných práv včetně práv k databázi Bakalářská práce

Autor:

Daniela Foltýnová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Pavel Zelenka

Červen 2010

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury.

V Praze, dne 21. 6. 2010

Daniela Foltýnová

2

Poděkování Vřelý dík patří panu JUDr. Pavlu Zelenkovi, vedoucímu této bakalářské práce, za odbornou pomoc a vedení při zpracování bakalářské práce.

3

Anotace Obsah bakalářské práce nám vysvětluje problematiku ochrany autorského práva prostředky veřejného a soukromého práva. Úvod obsahuje historický vývoj autorského práva. S ohledem na blanketní charakter trestněprávní ochrany autorského práva je práce dále zaměřena na vysvětlení autorského práva podle autorského zákona. Trestný čin nekalé soutěţe je společensky nejškodlivější. Případy nekalosoutěţního jednání mohou být postihovány jako trestný čin a jsou obsaţeny v § 248 trestního zákoníku. Právní úprava trestných činů narušující autorská práva a jiná s nimi související práva je obsaţena v trestním zákoníku účinném od 1.1.2010.

Annotation The content of the degree coursework explains the area of copyright law and related laws the public and private law. The introduction mainly covers the development of copyright law from a historical perspective. Given the nature of legal copyright Consequently the coursework is focusing on the interpretation of copyright law based on the Copyright Act. The offense of unfair competition is one of the most damaging to society. This offense can be sanctioned as a crime, as stated in § 248 of the Penal Code. The legal regulation of offenses against copyright law and other related laws is part of the Penal Code which came into effect on 1 Jan 2010.

4

Obsah Obsah ..................................................................................................................................... 5 1 Historie autorského práva .............................................................................................. 7 2 Autorské právo ............................................................................................................ 10 2.1. Předmět práva autorského ...................................................................................... 10 2.1.1 Autorské dílo ................................................................................................ 12 2.1.2 Ochrana, hodnota, druhy děl ........................................................................ 13 2.2 Rozsah autorského práva ....................................................................................... 15 2.2.1 Autorství ...................................................................................................... 18 2.2.2 Zákonná domněnka autorství ....................................................................... 18 3 Vznik a obsah práva autorského .................................................................................. 20 3.1 Vznik práva autorského ......................................................................................... 20 3.2 Obsah práva autorského ........................................................................................ 21 4 Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu .................................................... 22 4.1 Umělecký výkon.................................................................................................. 22 4.2 Obsah práva výkonného umělce............................................................................ 23 4.3 Osobnostní práva výkonného umělce.................................................................... 24 5 Zvláštní právo pořizovatele databáze ......................................................................... 25 5.1 Vymezení pojmu ................................................................................................... 25 5.2 Pořizovatel databáze ............................................................................................ 27 5.3 Obsah zvláštního práva pořizovatele databáze ...................................................... 28 5.4 Omezení zvláštního práva pořizovatele databáze ............................................. 30 6 Trvání majetkových práv, výjimky a omezení autorského práva ................................ 31 6.1 Trvání majetkových práv....................................................................................... 32 6.2 Volné dílo a první zveřejnění nezveřejněného volného díla ................................. 33 6.3 Volná uţití ............................................................................................................ 35 7 Ochrana autorského práva ........................................................................................... 37 7.1 Ochrana autorského práva podle ObčZ ................................................................. 38 7.2 Nekalosoutěţní ochrana ........................................................................................ 41 7.3 Ochranný svaz autorský ........................................................................................ 42 7.4 Trestněprávní ochrana autorských práv ................................................................ 43 Závěr .................................................................................................................................... 58

5

Úvod Ochrana autorského práva a autorské právo samo je pojem,který nám vysvětluje tato práce. Není člověka, který by se s autorským právem v ţivotě, myslím se, nejednou setkal. Ať uţ se podívám ze svého ţivota jako dítě, které chodilo do hudební školy, ale i některé ostatní děti, si psaly pár notiček jako písničku či skladbičku a chtěly je zahrát, stávaly se, ač o tom neměly tušení, malými autory. Jen díky chvilkové tvořivé činnosti, zůstalo jen pár not na papíře a nikdy světlo světa nespatřilo a nestalo se autorským dílem jako takovým, o kterém tato práce pojednává. Jiná věc je například třeba nenápadné nahrání na nosič oblíbené písničky a to nejen pro sebe, ale nic netušíc je dali i kamarádovi. Tyto praktiky zakládají byť neúmyslně porušení autorských práv. V současné době se z těchto, tvářící se zanedbatelné, kopírování postupně vyvinul velký problém pro vydavatele. Tzv. „pirátství“ a s ním spojené porušování autorského práva v rozvinutém světě výpočetní techniky, médií a internetu. V této práci se právě budu věnovat, co autorský zákon vymezuje a ochranu autorských práv a práv s nimi souvisejících včetně práv k databázi. Kdy jde uţ o porušení autorského práva a práv s nimi souvisejících a práv k databázi. Jakými prostředky je moţno pouţít proti porušovatelům autorských práv. Jako právní prameny této práce nám budou nápomocny Občanský zákoník, Obchodní zákoník a v neposlední a důleţité části trestní zákoník, zvláště § 270 a § 271 TrZ.

6

1 Historie autorského práva Ochrana uměleckých děl se v průběhu historie stále zesilovala. Nejdříve se k účelům ochrany uměleckých děl vyuţívaly právní instrumenty, které byly primárně určeny k ochraně hmotných statků, teprve novodobé právní systémy konstituovaly právo autorské, stejně tak i další tvůrčí práva coby speciální právní instrumenty slouţící k ochraně nehmotných statků. V antickém Řecku a Římě, kde jiţ obíhalo značné mnoţství uměleckých děl a byla rozvinutá právní soustava, není moţné najít ani náznak vzniku autorského práva. Výrobky nesoucí autorská díla byly běţnými předměty obchodu, věcmi v občanskoprávním smyslu a byly pojímány výlučně hmotně. Postupně společenské a právní názory uznaly, ţe rukopis patří jeho autorovi bez ohledu na vlastnictví materiálu, jenţe to dosud neznamenalo uznání díla jako osobitého předmětu a uznání určitých (vlastnických nebo jiných) práv na dílo. I dále se za jediný předmět právních vztahů uznával pouze hmotný rukopis a autor se povaţoval za jeho vlastníka na základě hmotné specifikace, tj. popsáním materiálu. Autoři proto mohli vyuţít ke své ochraně pouze takové prostředky, které právo dávalo k dispozici komukoli při ochraně hmotné věci. Autor tedy mohl vlastnickou vindikační ţalobou stíhat toho, kdo si osoboval vlastnictví rukopisu, a negatorními ţalobami toho, kdo si osoboval jiné neţ vlastnické právo na rukopis. Vzhledem k povaze věci byla tato ochrana praktická pouze proti takovým jednáním, která představovala dispozici s rukopisem. Proti neoprávněnému uveřejnění, rozmnoţování nebo rozšiřování díla se mohl autor vlastnickými ţalobami bránit pouze tehdy, pokud se tyto činy opíraly o neoprávněnou drţbu a nebo detenci rukopisu. Ještě omezenější byla ochrana proti plagiátorům. Proti nim bylo moţné zasáhnout pomocí vlastnických ţalob. Právní vztahy mezi autory literárních děl a vydavateli se řídily smlouvami upravujícími nakládání s věcmi (rukopisy), tj. zpravidla kupní smlouvou, smlouvou o dílo, smlouvou darovací nebo inominátní úplatnou smlouvou. Autorskou1 odměnu nahrazovala kupní cena vyplacená za rukopis, pokud ho vydavatel nenabyl bezúplatně. Je nutné téţ připomenout podřadné postavení autorů – otroků, jejichţ pracovní 1

Šalamoun,M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009,1 s.

7

síla i oni sami plně náleţeli jejich pánům, kteří takto ve svůj prospěch a často i pod svým jménem vyuţívali výsledků tvorby svých otroků. V pozdějším evropském středověkém období sehrály při činnostech souvisejících s tvorbou a uplatněním děl významnou roli cechovní předpisy. Zde však byla ochrana vedena v zájmu vydavatelů a jejich soutěţe a nikoli v zájmu autorů. Významným mezníkem bylo rozšíření knihtisku. Je historickým faktem spojeným s rozmachem obchodu, ţe ještě dříve, neţ byla zakotvena alespoň minimální ochrana autorů, byla postupně přijímána ochrana vydavatelů. Potřeba chránit autory nebyla tak akutní jako potřeba chránit tiskaře a nakladatele, neboť za renesance se vydavatelská a obchodní činnost soustředila převáţně na díla klasické literatury od antických řeckých a římských spisovatelů, tedy ze současného pohledu díla volná. Nejstarší zachovanou výsadou je privilegium z roku 1469 udělené Giovannimu di Spirovi Radou města Benátek na vydávání knih na území Benátek. Kromě takovýchto všeobecných privilegií vydávaných na nakladatelskou činnost se udělovala i privilegia na vydání konkrétních děl. Někdy se vyskytly případy, ţe se tato privilegia na vydání konkrétního díla vydala samotným autorům. Vývoj ochrany autorů tedy zřetelně zaostával za ochranou vydavatelů,a to zejména před nekalou konkurencí. Vycházelo se přitom i z nesprávného názoru, ţe autorovo nadání má slouţit všem, a proto se za dovolené povaţovaly i jakékoli zásahy do díla apod. Průnik do pojetí ochrany autorství zapříčinila aţ přirozenoprávní teorie tím, ţe souhrn autorských práv vysvětlila pomocí vlastnické teorie vycházející z autorova vlastnictví osoby. Z toho se teoreticky vyvozovalo i jeho vlastnictví věcí, které vytvořil. Původně přirozenoprávní vlastnická teorie autorského práva podryla základy privilegiální vydavatelské soustavy, která postupně stále více ustupovala do pozadí ve prospěch principu legální úpravy autorských práv. Podstatné přitom bylo i to, ţe zmíněná nová koncepce uznala práva autora jako základní a práva nakladatelská jako odvozená od práv autorských. Všechny historické verze vlastnického pojetí autorského práva vedly nakonec k závěru, ţe dílo je věcí tak dokonale, ţe jeho zcizením přechází plně do vlastnictví2 nabyvatele, zejména nakladatele, a autorovi k němu nezůstávají ţádná práva, obdobně jako u prodeje hmotné věci. Jiţ na počátku 19. století si ale nauka i praxe vlastnického pojetí 2

Šalamoun,M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 2-3.

8

autorského práva postupně vynutily názory opouštějící takové pojetí. V tomto období vznikají obecné teoretické základy osobněprávního pojetí autorských práva a jejich vysvětlení jako vlastnictví duševního. V tomto smyslu bylo převratné především učení Immanuella Kanta, který především ţádal přísné odlišování hmotného substrátu díla (rukopisu) a díla samého, jeţ povaţoval za něco ryze osobního, za projev osobnosti a svobody autora, kterým hovoří k veřejnosti. Z toho také vyplýval závěr, ţe dílo není zboţím a nemůţe k němu nikomu náleţet vlastnické právo. K obsahu autorského práva Kant počítal i osobní uţívací právo, které je nezcizitelné, ale jehoţ výkon lze postoupit jinému. Kantovy závěry měly vliv na legislativu ovšem aţ mnohem později. Významným mezníkem pro mezinárodní ochranu autorského práva bylo přijetí Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl v roce 1886. Původními signatáři bylo jen sedm vyspělých států (Belgie, Francie, Itálie, Německo, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie). Československo k ní přistoupilo po první světové válce a jednalo se zde o smluvní povinnost stanovenou tzv. malou mírovou smlouvou St. Germainskou (čl. 20), uzavřenou mezi mocnostmi spojenými a přidruţenými na jedné straně a Československem na straně druhé. Na našem území můţeme o skutečném autorském právu hovořit aţ po vydání císařského patentu z 19. října 1846 č. 992 Sb. z.s., který u nás poprvé vytvořil zásady ochrany děl literárních, hudebních a výtvarných umění proti mechanickému rozmnoţování a u děl dramatických a hudebních téţ proti veřejnému provozování. Přihlédnuto bylo především k ochraně zájmů autora. Císařský patent byl za dobu své platnosti několikrát novelizován. Roku 1953 byl přijat zákon č. 115/1953 Sb., o právu autorském (autorský zákon), který reagoval na změněné politickohospodářské podmínky, stejně jako i na přijetí občanského zákoníku v roce 1950. Obdobná situace se opakovala roku 1965, kdy byl v důsledku rozsáhlých kodifikací soukromého práva, prováděných počátkem 60. let, přijat nový autorský zákon č. 35/1965Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon). Tento zákon byl díky svým obecným formulacím pouţitelný po několika dílčích novelizacích i pro změněné společenské podmínky, které přinesl listopad 1989.3

3

Šalamoun,M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 5-7.

9

V roce 2000 byl přijat zákon 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Autorský zákon prošel za dobu své existence několika novelizacemi. Jednoznačně nejvýznamnější novelou autorského zákona je zákon č. 216/2006 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Účelem přijetí novely byla nutnost autorský zákon doplnit a zpřesnit zejména s ohledem na právo evropské unie.4

2

Autorské právo

2.1. Předmět práva autorského Předmětem autorského práva je autorské dílo literární, a jiné umělecké dílo a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo uţitého umění a dílo kartografické. Právo autorské má soukromoprávní povahu, která je jiţ dána přirozenou povahou vztahů vyplývajících z tvorby (z duševní tvořivé činnosti), jeţ toto právo upravuje, a které se týká dvou následujících právních skutečností, s nimiţ nejsou spojeny ţádné formální zápisné principy ani principy poplatkové, protoţe povahově ani nejsou zapotřebí. (Tyto závěry platí nejen pro vznik a uţití díla, ale i pro vznik autorského práva k němu). Jedná se o tyto právní skutečnosti. a) Vytvoření díla (jeho vznik) b) Veřejné nebo jiné uţití díla (v původní, poněkud ideologicky zabarvené, právní terminologii jeho společenské uplatnění, jímţ často dochází k hospodářskému5

4

Šalamoun, M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s.8. 5

Telec, I.: Autorský zákon. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck,1997, s.13.

10

zhodnocení díla samého, resp. k hospodářskému zhodnocení majetkových autorských práv k dílu).

Právo autorské je v objektivním smyslu tohoto pojmu souhrnem právních norem soukromoprávní povahy, které tvoří zvláštní normativní systém. (Jenţ je dílčím subsystémem práva občanského, resp. soukromého vůbec). Obsahem tohoto normativního systému jsou právní normy, které jsou stanoveny zejména v autorském zákoně. Právo autorské je tedy zaloţeno na soukromoprávních (občanskoprávních) principech, které jsou obecně normativně platné a které jsou legálně vyjádřeny zejména v občanském zákoníku jako soukromoprávní normě generální právní povahy. (Základní oporu přitom mají v ústavním řádu naší republiky.) Právo autorské je v objektivním smyslu tvořeno souhrnem soukromoprávních norem upravujících absolutní (zákonnou) ochranu literárních, jiných uměleckých a vědeckých děl (jako statků nehmotné povahy), které jsou výsledky duševní tvůrčí činnosti fyzických osob. Tato ochrana je poskytována prostřednictvím normování vztahů vznikajících z příslušné duševní tvořivé činnosti, tzn. vztahů týkajících se vytvoření děl a jejich veřejného nebo jiného vyuţití. Formálně je právo autorské vyjádřeno zejména v autorském zákoně, jakoţ i v některých sekundárních předpisech (vyhláškách) vydaných na základě zákonných zmocnění Ministerstva kultury, do jehoţ zákonné působnosti patří mj. provádění autorského zákona. Předmětem autorského práva není jen dokončené dílo, ale jsou to i jednotlivé jeho vývojové fáze a části, včetně jeho názvu a jmen postav díla, pokud splňují podmínky autorského zákona podle § 2 odst. 1 nebo 2 Aut Z, jde-li o předměty práva autorského v něm uvedené. Bez svolení autora nesmí být název, ale ani jména postav díla (např. Švejk) změněny. Samostatně, tedy oddělené od díla, je název ( popř. hlavní postavy) chráněn, jen kdyţ sám o sobě splňuje pojmové znaky autorského díla (např. Osudy dobrého vojáka Švejka, ţivot a dílo skladatele Foltýna). Pokud by název byl natolik obecný, ţe by pro nedostatek rozlišovací způsobilosti nemohlo jít o zásah do autorského práva (např. Matka, Cesta), mohla by přicházet v úvahu trestní odpovědnost pro trestný čin porušení o pravidlech6

6

Telec, I.: Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck,1997, 13-14. s.

11

hospodářské soutěţe podle § 248 dost. 1 ve formě vyvolávání nebezpeční záměny s dílem, pro nějţ byl název původně pouţit, pokud by samozřejmě byly splněny i ostatní znaky tohoto trestného činu 125

2.1.1 Autorské dílo Předmětem autorského práva je jednotlivě určený ideální statek (dílo), který je nehmotný, nicméně musí být vţdy hmotně vyjádřen (materializován) v jakékoli lidskými (nikoli zvířecími) smysly vnímatelné (seznatelné), tj. jinému člověku sdělitelné, podobě (formě). Povahově nikdy nemůţe jít o pouhé druhové určení díla, protoţe tento ideální předmět je vţdy individualizovaným výsledkem osobní tvůrčí činnosti konkrétní fyzické osoby (autora), směřující různými tvůrčími cestami (literárními a jinými uměleckými styly, vědeckými metodami apod.) k jedinečně osobitému nehmotnému projevu (výtvoru a jeho ztvárnění), v němţ se, ontologicky vzato, zračí i sama osobnost původce (autora). Často se říká, ţe se jedná o výron či pečeť jeho osobnosti. Kaţdá lidská osobnost (nejen osobnost tvůrce, autora) duchovně pramení mimo sféru právního řádu, který ji pouze uznává (aprobuje) jako právně významnou (nemajetkovou) hodnotu (statek) a chrání ji svými vlastními zákonnými prostředky. V důsledku toho je i předmět autorského práva (dílo) nezcizitelným, neboť to jeho přirozená mimoprávní povaha, ontologicky spjatá s osobností tvůrce, nepřipouští, coţ platí i pro případ, kdybychom tento ideální předmět snad teoretiky povaţovali za hodnotu majetkovou. (Povahově se ale vůbec nejedná o hodnotu majetkovou, resp. jde o hodnotu nemajetkovou, s níţ jsou pouze spojena některá práva majetková, resp. osobněmajetková smíšená, a to vedle vůdčích prioritních, nemajetkových práv osobních, morálních, základu osobnostního). Z hlediska funkčního se jedná o právo literární, jiné umělecké a vědecké tvorby, právně politicky cílené k ochraně stanovených nehmotných autorských výtvorů (plodu autorovy duševní činnosti) a k uplatnění těchto nehmotných výsledků. V tomto aspektu je zapotřebí posuzovat i předměty autorského práva, které se povahově pohybují v poměrně vágních (z hlediska právního) kategoriích literárního umění, ostatního umění či vědy. Tato funkční7

7

Telec,I. Autorský zákon. Komentář. 1. Vydání. Praha, C. H. Beck 1997, s.15-16.

12

povaha autorského práva má význam i při jeho výkladu. Autorské právo není universálním ani ţádným sběrným ochranným právem (systémem), jak ostatně vyplývá z jeho povahy, nýbrţ ochranným právem zvláštním. Tzn. ţe předmětem autorského práva můţe být jen to, co v rámci naplnění všech legálních pojmových znaků díla podle autorského zákona koresponduje uvedené funkční povaze tohoto soukromého práva, která prolíná všemi legálními pojmovými znaky jeho předmětů a celým legislativním a systematickým pojetím zákona. Právo autorské je zákonem legislativně pojímáno jako právo vnitřně jednotné,sui generis právní povahy osobněmajetkové, výrazně monistické teoretické i legislativní koncepce, jehoţ základem je osobní autorovo právo, opírající se o autorovu osobnost,takţe mluvíme o zvláštním autorském právu osobnostním. Hovoříme o personálním základu autorského práva. Proto ani nelze pouţívat pro právo autorské (a stejně tak ani pro jemu příbuzná práva výkonných umělců) právní názvosloví vlastnické, a to ani – na rozdíl od většiny jiných nehmotných statků – názvosloví duševněvlastnické. Základ objektivního práva autorského, alespoň tak, jak jej pojímá náš zákon (ale např. i německý zákon), spočívá v úpravě osobněprávních vztahů, nikoli vztahů majetkoprávních. Z toho pak vyplývá, ţe subjektivní autorské právo nemůţe být zcizeno ani nemůţe být předmětem vzdání se.

2.1.2 Ochrana, hodnota, druhy děl Pro ochranu děl podle zákona není rozhodná jejich literární, jiná umělecká nebo vědecká hodnota (ani hodnota jiná). Zákon ovšem předpokládá, ţe dílo literární, jiné umělecké a vědecké svou hodnotu, alespoň minimální, jiţ povahově (a pojmově) má. Na ochranu díla,tj. na jeho způsobilost být předmětem práva autorského,ovšem nemá ţádný vliv jeho kulturní, vědecký, historický, politický, národní nebo jiný význam. Stejně tak ani vytvoření, resp. účel veřejného nebo jiného uţití, ani povahové určení díla (jeho vlastnosti), 9 ani právní vztah, v němţ bylo dílo vytvořeno nebo uţito. Při tvorbě díla (při jeho vzniku na zakázku) mohou být samozřejmě ze strany objednavatele díla kupříkladu uplatněny poţadavky na určité vlastnosti díla, na to, aby mohlo být uţito k určitému účelu (kupř. k časopiseckému vydání, k mezinárodnímu telekomunikačnímu styku) apod. Tyto89

8 9

Telec, I.,cit.5, s. 18 Telec, I.,cit. 5 s. 29

13

determinanty mají svůj význam z hlediska moţného vzniku autorovy odpovědnosti za vady díla či jeho odpovědnosti z porušení různých smluvních závazků, jeţ převzal vůči objednavateli díla. Nemají však ţádný vliv na vznik díla jako takový a na vznik autorského práva k němu. Rozhodná není ani způsobilost díla k hospodářskému zhodnocení. Stejně tak není rozhodná ani podoba (sdělitelná tzv. vnější forma) vnímatelného vyjádření díla autorem. Rozhodující je pouze to, zda dílo splňuje legální pojmové znaky díla podle zákona, jak jsou zde tyto znaky stanoveny, i kdyţ v našem zákonu, oproti některým jiným zahraničním úpravám, poměrně stroze a kuse. Hodnota díla Hodnota a význam díla pro společnost, resp. pojmově přesněji význam a rozsah jeho uţití, byly do přijetí další novely zákona všeobecnými zákonnými kritérii (kogentní normativní povahy) pro sjednání autorské odměny, pokud jde o výkonné umělce a jejich výkony. Literární, jiná umělecká nebo vědecká aj. hodnota díla má ovšem stále svůj autorskoprávní význam, vyplývající přímo ze zákona, a to pro určení zákonného rámce, v němţ lze díla po právu uţít. Dílo totiţ nelze cizí osobou uţít způsobem sniţujícím jeho hodnotu, coţ platí i jako jedna ze dvou zákonných podmínek uţití volných děl. Tento závěr platí obdobně i pro výkonné umělce a jejich výkony, resp. pro uměleckou hodnotu těchto výkonů. Zákon tím předpokládá (presumuje), ţe kaţdé dílo má jiţ svou povahou díla literárního, jiného uměleckého nebo vědeckého (eo ipso) určitou hodnotu, byť míry často velmi rozdílné. Alespoň nepatrný stupeň hodnoty díla je tak zákonem předvídán. V praxi se s tím setkáváme zvláště při uţití díla k reklamě zboţí. To, zda došlo k uţití díla způsobem sniţujícím jeho hodnotu, tj. k zákonem zakázanému jednání, je věcí, jejíţ posouzení někdy vyjadřuje odborné znalosti. Svou roli přitom nepochybně hraje i estetický cit (a někdy i slušnost). Jelikoţ hodnota díla ani jeho význam (prospěšnost apod.) nejsou legálními pojmovými znaky děl podle zákona, objevuje se názor, ţe ustanovení zákona se vztahují dokonce i na díla (pokud splňují příslušné legální pojmové znaky), která mohou svým zpřístupněním veřejnosti nebo jiným uplatněním ohrozit nebo narušit např. mravní vývoj nezletilých či demokratický řád lidských práv a svobod, zaloţený Listinou základních práv a svobod, apod. Z hlediska zákona je totiţ moţný rozpor díla (tj. rozpor ztvárnění jeho obsahu, rozpor jeho10 10

Telec, I., cit. 5 s. 29, 32-33

14

pojetí, sdělitelného vyjádření apod.) např. s dobrými mravy pozitivně právně významný teprve aţ v souvislosti s moţným uţitím díla, k němuţ ovšem nikdo není ze zákona povinen, tzn. aţ v souvislosti s výkonem autorského práva k dílu. Nikoliv jiţ v samé souvislosti se vznikem díla jako s právní skutečností tvůrčí. Druhy děl, které jsou předmětem práva autorského, je moţné s ohledem na jejich mimoprávní povahu a téţ s přihlédnutím k legislativní kategorizaci roztřídit např. takto: Díla literární (tj. literárně umělecká) -díla slovesná, pokud nejsou podle své povahy zahrnuta v kategorii děl vědeckých -díla slovesná vyjádřená mluveným slovem - díla slovesná vyjádřená psaným slovem - díla dramatická (např. činohry, loutkohry aj.) - díla hudebně dramatická (např. opery, operety, muzikály aj.) - díla choreografická (např. balety, scénické tance, společenské tance aj.) - díla pantomimická ( např. divadelní pantomimy)

- díla literární, v zákoně výslovně nezmíněná, jako jsou např. díla odborná, díla umělecká, díla hudební s textem a díla hudební bez textu, díla výtvarná, díla umění uţitého, filmová díla kinematografická, filmová díla televizní, díla vědecká11

2.2 Rozsah autorského práva K získání přehledu a pochopení rozsahu autorského práva musíme si vysvětlit, kdo se podle autorského zákona stává vlastně autorem. Kromě práva autora, zda se můţe i jiná osoba ochrany autorského práva domáhat. Seznámíme se s zákonnou ochranou a i s výjimkami, které s sebou přináší. Rozsah autorského práva, do jehoţ (nepřímého) předmětu patří pouze díla literární, jiná díla umělecká a díla vědecká,ale není shodný s rozsahem zákona, který je podstatně širší.12

11 12

Telec, I., cit. 5 s. 36 Telec, I., cit. 5 s. 15

15

(V tomto smyslu je samo legislativní označení autorský zákon, byť vychází ze zaţitého historicky vývojového pojetí, významově zavádějící, jeho předmět nemístně zuţující). Předmět úpravy zákona se vztahuje nejen na uvedená díla (a práva k nim), ale téţ na umělecké výkony, stejně jako i na zvukové (a zvukově obrazové) záznamy a konečně i na rozhlasové a televizní pořady (a na samostatná ochranná práva k nim). I v těchto dalších případech se jedná o ideální zákonem, (absolutně) chráněné statky, které ovšem nejsou předměty práva autorského, nýbrţ předměty zvláštních a zcela samostatných ochranných nehmotných práv, na právu autorském nezávislých a právo autorské nijak neomezujících, nevylučujících ani jinak neovlivňujících. Pouze u práv výkonných umělců existuje jejich příbuznost s právem autorským, která vyplývá z přirozeně mimoprávní povahové příbuznosti obou nehmotných předmětů a která se promítla i do částečně zjednodušené legislativní úpravy těchto práv formou odkazovací normy – viz§ 39 odst. 1. Na právo autorské je zapotřebí pohlíţet, nejen z hlediska teoretického, ale i z hlediska běţné aplikace jeho norem, jako na ucelený systém, který má řadu podsystémů, coţ je nutno uváţit v celkovém souhrnném pohledu, nutném i pro další legislativní vývoj tohoto práva. Nejde jen o autorské právo hmotné, včetně práva smluvního, ozvláštněného hromadnými smlouvami, ale i o autorské právo procesní, které se projevuje zejména v oblasti zvláštní úpravy předběţných opatření a zajištění důkazů, která v našem právním řádu citelně chybí. Stejně tak sem, a to i bezprostředně legislativně, patří i veřejnoprávní rysy práva autorského, jakoţ i celý systém sankcí veřejnoprávních i civilních. Podobně sem systémově řadíme téţ právo ochranných organizací. Autorský zákon neobsahuje definici tvůrčí činnosti, kterou správně povaţuje za jev i pojem mimoprávní podstaty. Veřejnoprávní (daňovou) definici „tvůrčí činnosti“ ale obsahoval před rokem 1993 platný zák. č. 36/1965 Sb., o dani z příjmu z literární a umělecké činnosti, podle nějţ z hlediska autorského zákona poněkud tautologicky, platilo, ţe „tvůrčí literární a uměleckou činností se rozumí činnost, jejímţ výsledkem je dílo poţívající autorskoprávní ochrany“. Tehdy téţ platná vyhl. č. 184/1968Sb., k provedení zákona o dani z příjmu z literární a umělecké činnosti, k tomu dále ještě, a velmi nepřesně uváděla, “jsou-li tato díla a výkony předmětem autorského práva“. O oborech tvůrčí činnosti projednávalo i dříve platné nařízení Vlády ČSR č. 159/1969 Sb., o kulturních fondech, o příspěvcích příjemců autorských odměn a odměn výkonných13

13

Telec, I., cit. 5 s.15

16

umělců kulturním fondům, o příspěvcích za uţití volných děl literárních, vědeckých a uměleckých a o příspěvcích uţivatelů děl, vycházející z původního znění autorského zákona, které stanovilo obor písemnictví, novinářství, tvůrčí činnosti v oblasti divadla, filmu a televize, obor hudby a obor výtvarných umění a architektury. Někdejší veřejnoprávní kulturní fondy, privatizované a transformované během roku 1994 na soukromé nadace, jejichţ posláním bylo podporovat tvůrčí činnost literární, vědeckou a uměleckou, měly dále sekce, a to pro tvůrčí činnost v oblasti divadla a rozhlasu, v oblasti filmu a televize, pro novinářství, pro výkonné umělce a pro architekturu. Z hlediska autorskoprávního je bezvýznamné, zda tvůrčí činnost byla vykonána bez pomoci technických zařízení, anebo za jejich pomoci či přímo jejich prostřednictvím, např. prostřednictvím počítače. Za výsledek tvůrčí činnosti se ve smyslu zákona nepovaţují díla vzniklá vlastní činností počítačů nebo jejich přístrojů, které jsou schopny samoorganizace nebo učení např. v oblastech umělé inteligence, neboť nejde o duševní plody autorské tvorby fyzické osoby (autora). V konkrétním případě je ale nutno posoudit tvůrčí účast autora toho počítačového programu, který umoţnil následný“umělý“ vznik díla14. Tvůrčí činnost, jak jí rozumí zákon, se díky své povaze nevyznačuje anonymitou, nýbrţ je spjata s osobností tvůrce, coţ se ve svém důsledku odráţí i v povahově přirozeném tvůrčím vzniku díla pravojmenného. Shora uvedenou tvůrčí činnost, všechny její druhy, jako pojem autorskoprávní, lze charakterizovat jako činnost spočívající ve „vytvoření“ něčeho nehmotného s tím, ţe dosaţení tohoto cíleného i necíleného výsledku závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichţ by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné umělecké nebo vědecké) nebyl vůbec dosaţen. Podobné závěry platí i o duševních plodech interpretační tvorby – tzn. o duševních výkonech hudebníků, herců, zpěváků, tanečníků aj. fyzických osob, které svým tvůrčím výkonem provádějí (interpretují) dílo. Z osobitosti, jedinečnosti, kaţdého lidského ducha tedy primárně pramení osobitý ráz duševních plodů tvorby. Tyto individuální duševní plody jsou potom ve svých objektivně sdělitelných podobách pozitivně postihovány ( sankcionovány) i platným právním řádem.15

14 15

Telec, I., cit. 5 s. 19 Telec, I., cit. 5 s. 20

17

2.2.1 Autorství Autor je vţdy originálním subjektem autorského práva. Zjištění osoby autora je tedy nutné pro zjištění původního subjektu autorského práva. Na rozdíl od předchozí právní úpravy autorský zákon výslovně kogentní normou pojem „autora“ vymezuje. Jedná se o výslovné zákonné zakotvení závěrů právní nauky a soudní praxe. Vzhledem k zákonnému zákazu zcizení autorských práv inter vivos je autor po celou dobu svého ţivota subjektem (majitelem) osobnostních a majetkových autorských práv. Jiné osoby mohou být pouze nabyvateli oprávnění k výkonu výlučného majetkového autorského práva dílo uţít (licence). Zcizení majetkových práv je moţné pro případ smrti (mores causa), neboť jsou předmětem dědictví. Subjekty majetkových autorských práv tedy mohou být i nestoři, tj. dědici nebo jiní právní nástupci. Ti se mohou stát subjekty (majiteli) autorského práva pouze na základě vytvoření díla autorem a další (minimálně jedné) právní skutečnosti, kterou je smrt autora (popř. dalších následných skutečností, jako je závěť, zánik právnické osoby - dědice apod.) Tyto osoby musejí mít způsobilost k právům a povinnostem podle obecné soukromoprávní úpravy ( tzn. jedná se i o právnické osoby, včetně jednotek územní samosprávy nebo stát.) Pro jednání v autorskoprávních úkonech platí obecná ustanovení občanského zákoníku.16

2.2.2 Zákonná domněnka autorství Autorem díla je fyzická osoba, jejíţ pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak, coţ neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se pouţije i tehdy, je-li jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totoţnosti.17

16 17

Telec, I., Tůma,P. Autorský zákon. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, s. 92 Telec, I., Tůma,P. Autorský zákon. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, s. 98

18

Vyvratitelná domněnka autorství Z hlediska důkazního je nově stanovena rovněţ zákonná vyvratitelná domněnka (praesumptio iuris). Vzhledem k tomu, ţe se jedná o domněnku vyvratitelnou, nepříčí se principu pravdivosti autorství, neboť důsledky této domněnky jsou významné pouze pro posouzení důkazní situace v konkrétním případě, nikoli pro obecné vymezení subjektu autorského práva. Zákonná vyvratitelná domněnka se vztahuje pouze pro případ uvedení pravého jména nebo pseudonymu, který nevzbuzuje pochybnosti o autorství díla, na rozmnoţenině díla nebo v rejstříku kolektivního správce. V případě jiných děl pseudonymních se však můţe jednat pouze o prostou skutkovou domněnku (praesumptio facit). O právní fikci autorství se nejedná ani v případě zveřejnitele pseudonymního či anonymního díla, kde jde pouze o zastoupení při výkonu autorských práv (zákonné zmocnění).18 Význam zákonné domněnky Zakotvení vyvratitelné domněnky autorství je významné z hlediska právní jistoty především v souvislosti s výkonem autorského práva, neboť při jeho uplatnění nemusí osoba, jíţ domněnka svědčí, své autorství prokazovat. V případě prokázání skutečnosti, s níţ autorský zákon domněnky autorství spojuje, dochází k přenesení důkazního břemene na osobu popírající autorství této osoby. Vzhledem k tomu, ţe autor je vţdy originárním subjektem (majitelem) autorských práv, můţe být prokázání autorství významné i pro licenční nabyvatele oprávnění k výkonu práva uţít dílo. Zájem o uplatnění zákonné domněnky autorství tedy mohou mít i tyto osoby, neboť posiluje jejich procesní postavení v případě sporu o zásah do autorského práva se třetími osobami. O případném uvedení pravého jména autora (či nesporného pseudonymu) na rozmnoţenině díla či v rejstříku ochrany však bez dalšího nerozhoduje licenční nabyvatel, ale sám autor, neboť se jedná o výkon osobnostního autorského práva rozhodnout o způsobu uvedení autorství (§ 11 odst. 2 a komentář). Je potom v zájmu licenčních nabyvatelů si smluvně příslušný způsob uvedení autorství vyhradit.19

18 19

Telec, I., Tůma, P., cit. 17 s. 93 Telec, I., Tůma, P., cit. 17 s. 99

19

3 Vznik a obsah práva autorského 3.1

Vznik práva autorského

Právo autorské k dílu vzniká okamţikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.20 Autorský zákon, stejně jako i všechny předchozí zákony platné na našem území, vychází z kontinentální evropské autorskoprávní doktríny, která je zaloţena na tom, ţe autorské právo k dílu, stejně jako i dílo samo, vzniká bez jakýchkoli formalit. Platí zde princip objektivní pravdy, spočívající v právní skutečnosti vzniku (vytvoření) díla, s níţ zákon spojuje i původní vznik autorského práva k dílu, a to hned v jeho plném obsahu a rozsahu všech jednotlivých oprávnění. Lze říci, ţe okamţik vzniku autorského práva k dílu je současně i okamţikem „vzniku díla“ ve smyslu právním, neboť právě v právním smyslu je zapotřebí, aby dílo bylo materializováno, tzn., aby bylo vyjádřeno v jakékoli (smysly, tj. objektivně) vnímatelné podobě (formě). Tzn., ţe je nutno, aby se dílo stalo alespoň potencionálně vnímatelné cizí osobou, bez ohledu na to, zda bude cizí osobě skutečně zpřístupněno. Dílo tedy musí opustit sféru tvůrčího ducha autora a musí být podrobeno procesu zhmotnění v objektivní formě. Jinak nelze ani hovořit o vzniku autorského práva v pozitivně právním smyslu. Pro vznik autorského práva je rozhodná chvíle (okamţik) vnímatelného vyjádření díla, tj. právní skutečnost ad momentum. Výraz okamţik, popř. chvíle, je časovou skutečností přesnější a přísnější neţ jiná časová určení, coţ odpovídá neformální povaze vzniku autorského práva k dílu, resp. času vnímatelného vyjádření díla navenek.21 Vyjádření díla v jakékoli vnímatelné podobě je vţdy jeho zhmotněním (materializací). Legální pojmový znak vyjádření díla ve smysly vnímatelné podobě není naplněn tehdy, jeli dílo sice jiţ definitivně ztvárněno v myšlenkách autora, coţ znamená, ţe jiţ můţe psychicky působit navenek jako jeho jiné myšlenky, nicméně v takové vnímatelné podobě, jakou má zákon na mysli22.

20 21 22

Telec, I., Tůma, P.,cit. 17 s. 124 Telec, I., Tůma, P.,cit. 17 s. 126 Telec, I., Tůma, P.,cit. 17 s. 128

20

K samotnému uţití částí díla (mimo celek díla) je zapotřebí svolení autora, které se uděluje smlouvou, není-li uţití části díla dovoleno přímo zákonem. Obchodně častým případem uţití částí uměleckých děl, a to uţití uměleckých ztvárnění postav v díle obsaţených, včetně jejich jmen anebo bez nich, je jejich uţití zejména na různém spotřebním a reklamním zboţí, např. formou potisků apod., obsahujících jejich napodobeniny nebo rozmnoţeniny (reprodukce). Obvykle se tak děje za obchodním účelem zvýšení odbytu (přitaţlivosti) spotřebního zboţí. [Tento způsob uţití děl v podobě postav, popř. i jejich jmen, ke zmíněným obchodním účelům, se mezinárodně označuje anglickým výrazem „character merchandising“ a je typickým příkladem vyuţívání (části či prvků) literárních a jiných uměleckých děl jako nehmotných statků k uplatnění statků hmotných (spotřebního zboţí), kdy právní reţim těchto (částí, prvků) děl je nadřazen věcněprávnímu reţimu příslušného zboţí, který je takto právně determinován]. Autorskoprávní ochrana názvu díla (titulovaná ochrana) a ochrana jmen postav v díle ztvárněných není v zákoně, na rozdíl od naší starší autorskoprávní úpravy a řady zákonů zahraničních. Naše starší zákonná úprava, stejně jako i řada soudobých úprav zahraničních, byla zaloţena na principu nezaměnitelnosti, chápaném spíše soutěţněprávně neţ autorskoprávně. Autorskoprávní nauka rozlišuje ochranu těchto předmětů vnitřní a vnější.23

3.2 Obsah práva autorského Právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Obsah autorského práva, jak je kodifikováno v dobovém (1965) teoretickém pojetí autorského práva jako práva osobněmajetkového tvořícího jednotný monistický abstraktní celek, ovšem převládající měrou profilovaný prvky osobnostní povahy. Obsah autorského práva podle našeho platného zákona neoperuje s tradičním dualismem autorských práv osobních a autorských práv majetkových, jaký se objevuje v naší i světové autorskoprávní historii, ovlivněné francouzským pojetím a který je opět poměrně běţný v soudobých zahraničních úpravách. Obsah práva autorského má abstraktní ráz, který je dán jiţ tím, ţe sám duševní plod autorův (jeho dílo) je abstraktního charakteru, který nelze ztotoţňovat

23

Telec, I.,Tůma, P.,cit. 17 s. 139

21

s jeho hmotným substrátem. Abstraktnost díla i práva autorského ovšem nijak nevylučuje moţnost jejich hospodářského zhodnocování. Absolutní autorské právo nemůţe díky své povaze patřit do rozsahu společného jmění manţelů podle § 143 ObčZ, a to ani tehdy, jedná-li se o absolutní autorské právo k jedinému dílu vytvořenému společnou tvůrčí činností obou manţelů jako spoluautorů. Předmětem SJM však jsou autorské odměny, které byly za trvání SJM jednomu z manţelů vyplaceny, pokud nebyl rozsah SJM o tyto odměny zúţen.24

4 Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu 4.1 Umělecký výkon Umělecký výkon je výkon herce, zpěváka, hudebníka, dirigenta, sbormistra, reţiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo a výtvory tradiční lidové kultury. Za umělecký výkon se povaţuje téţ výkon artisty, aniţ jím provádí umělecké dílo. Výkonný umělec je fyzická osoba, která umělecký výkon vytvořila.25 Právní podstatou je, ţe těmito výkony jsou prováděna literární nebo umělecká díla, nikoli jiţ díla vědecká, a to i díla z autorskoprávní ochrany vyloučená, jako jsou zejména výtvory tradiční lidové kultury. Těmito výkony proto nejsou prováděny všechny předměty práva autorského, nýbrţ jen díla povahy umělecké, tj. včetně zvláštní umělecké povahy, jíţ je povaha literární. Umělecký výkon je povahově (a pojmově), tj. v podstatě ontologicky, spjat s osobností výkonného umělce (svého tvůrce), neboť je výronem jeho zvláštních vlastností, citu a intelektu, stejně jako i třeba jen okamţité tvůrčí dispozice, a proto nese význačnou měrou osobitý ráz vyplývající z osobností svého původce. Z toho pak vyplývá, ţe prakticky ani26

24 25 26

Telec, I., cit.5 s. 151 Telec, I.,Tůma, P.,cit. 17 s. 637 Telec, I.,Tůma, P.,cit. 17 s. 641

22

není povahově moţné skutečné opakování téhoţ výkonu (ani tímtéţ výkonným umělcem), nýbrţ se jedná o nové provedení díla uměleckým výkonem. Z povahy uměleckého výkonu samého je zřejmé, ţe musí mít alespoň minimální uměleckou hodnotu, která nemusí být shodná s hodnotou prováděného díla. Jinými slovy platí, ţe např. divadelní dílo nepatrné umělecké hodnoty lze provést vysoce hodnotným uměleckým výkonem herce jako výkonného umělce. Pro vznik uměleckého výkonu, stejně jako pro vznik práv výkonného umělce k uměleckému výkonu, není zapotřebí, aby byl umělecký výkon hmotně zachycen na určitý podklad (na věc). To znamená, ţe není nutné, aby byl např. zachycen na magnetofonovou kazetu, na videokazetu, filmový pás, optický nosič apod. Postačuje i pouze pomíjivé (efemérní) vyjádření výkonu. Skutečnost hmotného zachycení však můţe být významná z hlediska doby trvání majetkových práv výkonného umělce.27

4.2 Obsah práva výkonného umělce Právo výkonného umělce zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 70) a výlučná práva majetková (§ 71). Ustanovení § 69 stanoví zákonný obsah práva výkonného umělce jako práva absolutní povahy. Jelikoţ právo výkonného umělce je v zákoně pojato jako určitá obdoba práva autorského, platí i pro ně obdobně kvazidualistické osobnostně majetkové pojetí jako pro práva autorská. To ostatně vyplývá i z mimoprávní příbuznosti práva výkonných umělců a práva autorského. Osobnostní základ těchto práv vyplývá především z jejich tvůrčí povahy a přirozené ontologické spjatosti osobnosti výkonného umělce a jeho uměleckého výkonu, který je výronem jeho zvláštních vlastností, citu a intelektu, stejně jako i třeba jen okamţité tvůrčí dispozice, a proto nese význačnou měrou osobitý ráz vyplývající z osobnosti svého původce. Práva výkonných umělců jsou zákonem pojímána jako práva výlučná. V souladu s mezinárodním právem autorským tak autorský zákon chrání jak ideální zájmy výkonných umělců osobní povahy (výlučná osobnostní práva výkonných umělců), tak i jejich zájem na hospodářském zhodnocení uměleckého výkonu (výlučná majetková práva výkonných umělců).28

27 28

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 641 Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 649

23

4.3 Osobnostní práva výkonného umělce Výkonný umělec má právo rozhodnout o zveřejnění svého uměleckého výkonu. Sólista, vytváří-li výkon sám, a dirigent, sbormistr, divadelní reţisér a sólista, vytváří-li výkon spolu s členy uměleckého tělesa, má právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho jméno uvedeno při zveřejnění a dalším uţití jeho výkonu. Výkonným umělcům jako členům uměleckého tělesa přísluší právo podle předchozí věty pouze ve vztahu ke společnému jménu (společnému pseudonymu), pod kterým výkon společně vytvářejí, tím není vyloučena dohoda o uvedení jména podle předchozí věty. Výkonný umělec má právo na ochranu před kaţdým znetvořením, zkomolením nebo jinou změnou svého výkonu, která by byla na újmu jeho pověsti, výkonní umělci podle § 68 odst. 1 jsou povinni brát na sebe přiměřený vzájemný ohled.29 Analogicky k úpravě autorského práva vychází autorský zákon z kvazidualistického pojetí obsahu výlučných práv výkonných umělců. Na rozdíl od předchozí zákonné úpravy autorský zákon obsahuje uzavřený taxativní výčet osobnostních práv výkonného umělce. Tato práva jsou nepřevoditelná, výkonný umělec se jich nemůţe vzdát a smrtí výkonného umělce zanikají. Obdobně jako v autorském právu platí po smrti výkonného umělce tzv. postmortální ochrana některých osobnostních prvků umělecké interpretační tvorby. Výlučnými osobnostními právy výkonných umělců jsou Právo na původcovské označení Právo rozhodnout o zveřejnění díla Právo na uţití uměleckého výkonu způsobem nesniţujícím jeho hodnotu30 Právo na zveřejnění uměleckého výkonu Předmětem ochrany právem výkonného umělce jsou umělecké výkony jak zveřejněné, tak i nezveřejněné. Právo rozhodnout o zveřejnění uměleckého výkonu je výlučným osobnostním právem výkonného umělce. Zveřejněním se i zde rozumí první zpřístupnění uměleckého výkonu veřejnosti ve smyslu § 4 odst. 1. Prvním oprávněným zveřejněním uměleckého výkonu díla je umělcovo osobnostní právo dle odstavce 1 vyčerpáno (konzumováno). Právní skutečnost zveřejnění uměleckého výkonu je významná rovněţ pro dobu trvání majetkových práv výkonného umělce.31

29 30 31

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 649 Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 650 Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 651

24

Důvodem zařazení tohoto práva do autorského zákona je věcná souvislost tohoto práva s autorskými díly. Tato práva související s právem autorským jsou také chráněna prostřednictvím § 270 TrZ.32

5 Zvláštní právo pořizovatele databáze 5.1 Vymezení pojmu Databází je pro účely tohoto zákona povaţován soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.33 Z pohledu doktrinálního i legálního se jedná o právo ryze hospodářské povahy bez osobnostněprávních prvků, a to na rozdíl od tvůrčího autorského práva k soubornému dílu. Právo pořizovatele databáze je na autorskoprávní ochraně souborných děl zcela nezávislé, jedná o dva odlišné právní reţimy. Pouze z hlediska faktického můţe dojít k souběhu ochrany oběma druhy práv duševního vlastnictví v rámci jednoho nehmotného statku. Otázky subjektu, předmětu, obsahu i trvání práv jsou však zcela nezávislé a vzájemně nepodmíněné. Právo pořizovatele databáze nesměřuje ke vzniku nového práva k dílům, informacím nebo jinému materiálu jako takovému. V závaznosti na cíle sledované cit. směrnicí 96/9/ES je předmět zvláštního práva pořizovatele databáze vymezen prostřednictvím třech kritérií, která musejí být splněna kumulativně, tj. a) Existence databáze, b) Existence vkladu k pořízení, ověření nebo předvedení jejího obsahu c) Existence kvalitativní nebo kvantitativní podstatnosti tohoto vkladu. Vymezení pojmu „databáze“ je pojato široce. V kontextu extenzivního výkladu z různých částí cit. směrnice 96/9/ES vyplývá, ţe pojem databáze je zvláštní tím,ţe se odvíjí od 32

Šámal,P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s.2508 33 Telec,I.,Tůma, P., cit. 17 s. 717

25

funkčního kritéria, nikoliv tedy od kritéria tvorby (viz ESD C-444/02). Není zde tedy podmínkou, aby soubor prvků představoval vlastní duševní výtvor autora. Kritérium původnosti je relevantní pouze při posuzování toho, zda je moţné, aby databáze podléhala ochraně autorského práva jako dílo souborné.34 Databáze je soubor, který zahrnuje soubory jakýchkoli nezávislých prvků, včetně děl či prostých údajů. Zahrnuje tedy nejen soubory děl (ať autorskoprávně chráněných či nechráněných), jako jsou slovníky, encyklopedie, koláţe, výstavy, sborníky, sbírky, kolekce či antologie (ať uţ se jedná o souborná díla či nikoli), nýbrţ i soubory prostých údajů či informací, jako jsou seznamy, soupisy, inventáře, rejstříky či indexy, a rovněţ tak i jakékoli jiné soubory hmotných či nehmotných statků, informací, textů, zvuků, obrazů, čísel apod. (včetně kupříkladu Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv, neoficiálních sbírek právních předpisů, sbírek soudních rozhodnutí či rozhodnutí správních orgánů apod.). Zásadní podmínkou existence databáze je vzájemná nezávislost prvků jejího obsahu, tj. prvků, které lze od sebe oddělit, aniţ by tím byl dotčen jejich informační, literární, umělecký nebo jiný obsah. Z tohoto důvodu pod vymezení pojmu databáze nespadají například záznamy audiovizuálních, kinematografických, literárních nebo hudebních děl. To ovšem neznamená, ţe soubory těchto záznamů nemohou tvořit obsah databáze. Poţadavek funkční nezávislosti prvků pouze vylučuje, aby záznam díla jako takový mohl být povaţován za databázi skládající se z jednotlivých obsahových prvků těchto děl (tj. např. filmových snímků,písmen či slov,zvuků,tónů apod.). nicméně databáze sloţené z těchto děl jako celků (např. soubory hudebních děl, audiovizuálních děl apod.). Spadají do rozsahu zákonného vymezení databáze, a pokud jsou splněny ostatní pojmové znaky, mohou být předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze.35 Naopak pro určení, zda konkrétní soubor splňuje znaky databáze, je bezvýznamné, zda prvky databáze pocházejí od pořizovatele databáze či od jiné osoby. Není proto vyloučeno, aby tvůrce či pořizovatel prvků databáze a pořizovatel databáze jako takové byly totoţné

34 35

Telec, I.,Tůma, P.,cit. 17 s. 718 Telec, I.,Tůma, P., cit.17 s. 719

26

osoby. Rovněţ tak účel, za nímţ byla databáze pořízena, není překáţkou pro přiznání ochrany (tj. včetně databází pořízených pro účely konání sportovních utkání či dostihů. Stejně tak je nevýznamné, zda databáze spadá pod zvláštní veřejnoprávní reţim, včetně reţimu ochrany osobních údajů obsaţených v databázi.36

5.2 Pořizovatel databáze Autorský zákon rozlišuje dvě situace, na základě kterých se můţe osoba stát majitelem zvláštního práva pořizovatele databáze: a) Osoba sama pořídí databázi na vlastní odpovědnost nebo b) Tak učiní pro ni jiná osoba z jejího podnětu První alternativa se vztahuje na případy, kdy osoba databázi pořizuje sama na vlastní odpovědnost bez cizího relevantního podnětu. Pořízení databáze lze v souladu s definicí zvláštního práva pořizovatele databáze vymezit jako vynaloţení kvalitativně nebo kvantitativně podstatného vkladu do pořízení, ověření nebo předvedení obsahu databáze (nikoli však do pořízení prvků databáze). Tento vklad můţe spočívat v jakémkoli druhu investice, zejména pak v pouţití lidských zdrojů, finančních či technických prostředků, vynaloţení úsilí času či energie. Kritérium podstatnosti je pak třeba posuzovat na základě kvantity nebo kvality vkladu popřípadě z obou hledisek. Kvantitativní hledisko bere v úvahu vyčíslitelné prostředky, kvalitativní hledisko pak nekvantifikovatelné úsilí, jako je duševní úsilí nebo vynaloţená energie. Osoba musí tyto prostředky vynaloţit na vlastní odpovědnost, tj. zejména při výkonu podnikání či jiné samostatně výdělečné činnosti. Do této kategorie však mohou náleţet i činnosti nevýdělečné (nikoli za účelem zisku) nevykonávané v rámci podnikatelské činnosti či nespadající do veřejnoprávního reţimu zákona o daních z příjmu. Naopak majitelem zvláštního práva pořizovatele databáze nebude osoba, která pořizuje databázi v rámci závislé činnosti (veřejnoprávně vymezené v § 6 DPříj), neboť tak nečiní na vlastní odpovědnost, nýbrţ na základě své závislosti, tj.37 zejména v rámci pracovněprávního či obdobného vztahu Druhou moţností, jak se osoba můţe stát (prvním) majitelem zvláštního práva pořizovatele databáze je učinění relevantního podnětu jiné osobě směřujícího k pořízení databáze. 36 37

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 720 Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 726

27

Nejedná se však o takové běţné podněty, jako je nápad, návod, instrukce, upomínka, prostý popud apod. V tomto případě by docházelo k přiznání ochrany osobám nemajícím vztah k činnosti váţící se k účelu cit. směrnice 96/9/ES, coţ je ochrana a podpora investic do systémů ukládání a zpracování údajů.38

5.3 Obsah zvláštního práva pořizovatele databáze Pořizovatel databáze má právo na vytěţování nebo na zuţitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části a právo udělit jinému oprávnění k výkonu tohoto práva. Tvoří ho dvě výlučná absolutní práva, tj. výlučné právo na vytěžování databáze a výlučné právo na její zužitkování. Obsahem těchto práv je oprávnění majitele vymezeným způsobem nakládat s databází a vyloučit ostatní osoby z takového nakládání. Výčet těchto práv je třeba pokládat za taxativní. Především tak součástí zvláštního práva pořizovatele databáze není právo na přístup k databázi (access right) či právo na vyhledávání v databázi. Přístup k (elektronické) databázi lze omezovat pouze nepřímo, a to v důsledku technických prostředků ochrany práv nebo v důsledku pořizování tzv. dočasných technických (provozních) rozmnoţenin vznikajících samovolně při uţití elektronické databáze, pro něţ ve zvláštním právu pořizovatele databáze bezúplatná zákonná licence neplatí. Samotné zvláštní právo pořizovatele databáze však neumoţňuje svému majiteli bránit třetím osobám v přístupu k databázi nebo ve vyhledávání v ní.39 Autorský zákon upravuje zvláštní právo pořizovatele databáze a ustanovení § 270 trestního zákoníku chrání proto téţ proti neoprávněnému zásahu databázi, kterou se rozumí soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.40 Přestoţe jsou pojmy „vytěţování“ a „zuţitkování“ ve vztahu ke klasické autorskoprávní terminologii poněkud neobvyklými, jejich obsah se od rozsahu výlučných majetkových autorských práv prakticky neliší. Nic pak nebrání tomu, aby tam, kde je to moţné a nutné pro bliţší výklad těchto pojmů, bylo vyuţito analogie legis. 38

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 727 Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 729 40 Šámal, P., a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. Vydání. Praha: C:H:Beck, 2010, s2510. 39

28

Vytěţování obsahu databáze Vytěžování (franc. extraction, angl. extraction a něm. Entnahme) představuje trvalý nebo dočasný přepis obsahu databáze na jiný podklad, a to jakýmikoli prostředky nebo jakýmkoli způsobem. Jedná se tedy o ochranu proti pořizování rozmnoţenin obsahu databáze. Toto právo pokrývá i pořizování výše zmíněných tzv. dočasných technických (provozních) rozmnoţenin nutných pro vytvoření přístupu k elektronické databázi. Pokud je proto například k zobrazení obsahu databáze na obrazovce třeba trvalý nebo dočasný přenos celého obsahu nebo jeho podstatné části na jiný nosič, měl by takový úkon podléhat souhlasu nositele práva, pokud takové nakládání s databází nespadá pod některou ze zákonem stanovených bezúplatných zákonných licencí. Na rozdíl od autorského práva však není pro pořizovatele těchto dočasných rozmnoţenin stanovena zákonná licence. Zuţitkování obsahu databáze Zužitkováním (franc. réutilisation, angl. re-utilization, něm. Weiterverwendung) se naproti tomu rozumí jakýkoli způsob zpřístupnění veřejnosti celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části rozšiřováním rozmnoţenin, pronájmem, spojením on-line nebo jinými způsoby přenosu. Rozsah tohoto práva tedy zahrnuje právo na rozšiřování nosičů databáze a sdělování obsahu databáze veřejnosti bez omezení, co se týče forem sdělování.41 Věcný rozsah práva Zvláštní právo pořizovatele databáze nechrání jeho majitele pouze před vytěţováním či zuţitkováním celého obsahu databáze, ale i její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části. Cílem tohoto ustanovení je zabránit uţivateli, aby svou činností způsobil z kvalitativního nebo kvantitativního hlediska závaţnou újmu na vkladu. Pojem „podstatné části obsahu databáze“ v definici pojmů vytěţování a zuţitkování však vyvolává některé nejasnosti, coţ konstatoval i Evropský soudní dvůr v rámci interpretace čl. 7 cit. směrnice 96/9/ES. Je tomu tak proto, ţe z čl. 7 odst. 5 cit. směrnice 96/9/ES vyplývá, ţe vytěţování nebo zuţitkování se můţe týkat i nepodstatné části databáze. Odkaz na podstatnost42

vytěţené nebo zuţitkované části v čl. 7 cit. směrnice 96/9/ES tedy neslouţí k vymezení těchto pojmů jako takových, ale pouze jako podmínka omezující rozsah zvláštního práva pořizovatele databáze. Z odůvodnění směrnice rovněţ vyplývá, ţe posouzení podstatné 41 42

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 729 Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 730

29

povahy předmětné části z pohledu kvalitativního, stejně jako kvantitativního, musí zohlednit vklad spojený s vytvořením databáze a újmu pro tento vklad způsobenou vytěţováním nebo zuţitkováním týkajícím se této části.43

5.4 Omezení zvláštního práva pořizovatele databáze Do práva pořizovatele databáze, která byla zpřístupněna jakýmkoli způsobem veřejnosti, nezasahuje oprávněný uţivatel, který vytěţuje nebo zuţitkovává kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části obsahu databáze nebo její části, a to k jakémukoli účelu, za podmínky, ţe tento uţivatel databázi uţívá běţně a přiměřeně, nikoli systematicky či opakovaně, a bez újmy oprávněných zájmů pořizovatele databáze, a ţe nezpůsobuje újmu autorovi ani nositeli práv souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany obsaţených v databázi.44

Uţití databáze oprávněným uţivatelem Pod právně politickým vlivem čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází zakotvuje ustanovení § 91 dle své rubriky omezení rozsahu zvláštního práva pořizovatele databáze. Vzhledem k ne zcela jasnému znění samotného předmětného ustanovení cit. Směrnice 96/9/ES a jeho nedůsledně provedené implementaci v autorském zákoně způsobuje výklad ustanovení § 91v mnoha aspektech některé interpretační obtíţe. Přestoţe rubrika hovoří o omezení zvláštního práva pořizovatele databáze, normativní část je obsahově zrcadlová k ustanovení § 90 odst. 5, přičemţ stanoveny jsou další podmínky, při jejich dodrţení nedochází k zásahu do zvláštního práva pořizovatele databáze, a to: a) zpřístupnění databáze jakýmkoli způsobem veřejnosti,

b) existence tzv. oprávněného uţivatele, c) varování se způsobení újmy autorovi nebo nositeli práv souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany obsaţeným v databázi. 43 44

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 730 Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 734

30

V případě, ţe je oprávněný uţivatel oprávněn k vytěţování a zuţitkování pouze části obsahu databáze, uplatní se toto ustanovení pouze na tuto část. Účel právní úpravy Přestoţe je komentované ustanovení legislativně politicky inspirováno čl. 8 cit. Směrnice 96/9/ES, k důsledné harmonizaci tohoto ustanovení dosud nedošlo. V tomto ohledu je především nutné podotknout, že rubrika čl. 8 cit. Směrnice 96/9/ES zní „práva a povinnosti oprávněných uţivatelů“, nikoli „omezení zvláštního práva pořizovatele databáze“, jak vadně stanoví autorský zákon. Z toho potom vyplývá i nedodrţení účelu citovaného ustanovení komunitárního práva. Vzhledem k tomu, ţe pro nakládání s databází „oprávněným uţivatelem“ stanoví autorský zákon přísnější podmínky neţ obecně vůči kterýmkoli uţivatelům databáze, nemohlo by se jednat o „omezení“ zvláštního práva pořizovatele databáze, nýbrţ o jeho rozšíření, a to paradoxně na úkor „oprávněného uţivatele“. Úmysl komunitárního zákonodárce však byl zjevně jiný. To vyplývá i z dikce ustanovení čl. 8 cit. Směrnice 96/9/ES, který stanoví, jakému jednání oprávněného uţivatele „nesmí pořizovatel databáze bránit“. Nejde tedy o zvláštní „omezení“ výlučného (absolutního) práva sui generis nad rámec čl. 7 cit. Směrnice 96/6/ES, neboť zde stanovené jednání spadá vţdy mimo rozsah zvláštního práva pořizovatele databáze. „Bránit oprávněnému uţivateli“ v tomto jednání tedy nemůţe pořizovatel databáze na základě svého výlučného absolutního práva, nýbrţ pouze na základě smluvního ujednání, které by pořizovatel databáze mohl sjednat s uţivatelem databáze. Jinými slovy ustanovení čl 8 cit. Směrnice 96/9/ES nestanoví omezení zvláštního práva pořizovatele databáze, nýbrţ pouze kogentně omezuje autonomii vůle (smluvní svobodu) pořizovatele databáze a oprávněného uţivatele. Účelem tohoto ustanovení je vyloučit moţnost pořizovatele databáze na základě smluvního ujednání vyloučit (jinak dovolenou) moţnost vytěţovat nebo zuţitkovat kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části databáze, a to bez ohledu na účel oprávněného uţití databáze (tj. licence). V tomto smyslu by mělo být ustanovení § 91 v souladu se závazky vyplývajícími z účasti České republiky v Evropských společenství vykládáno.45

6 Trvání majetkových práv, výjimky a omezení autorského práva 45

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 735

31

6.1 Trvání majetkových práv Na rozdíl od právní úpravy dle předchozího autorského zákona zanikají osobnostní autorská práva smrtí autora a po smrti trvají pouze autorská práva majetková. Ta jsou předmětem dědictví a přecházejí na právní nástupce. Jedná se o důsledek uplatnění prvků autorskoprávního dualismu současným autorským zákonem, které spočívají v odděleném trvání osobnostních a majetkových autorských práv. Byla opuštěna dřívější koncepce autorského práva jako nedílného monistického celku, kdy jak osobnostní, tak majetková sloţka autorského práva byla součástí zděděného autorského práva a zanikala ke stejnému okamţiku. Byla tak odstraněna jistá neorganizovanost způsobená teoretickými obtíţemi pramenícími z důsledně monistického (osobněmajetkového) pojetí práva autorského v předchozím autorském zákoně.46 Namísto výrazu „trvání práv“ se někdy pouţívá výraz „doba ochrany“, který však není správný (a nebyl správný ani dle předchozí právní úpravy). Musíme totiţ rozlišovat: a) zákonem omezenou dobu trvání -

osobnostních autorských práv (§ 11 odst. 4),

-

majetkových autorských práv (§ 27),

b) zákonem neomezenou dobu trvání, posmrtné (postmortální) ochrany některých osobnostních prvků tvorby (§ 11 odst. 5) Nesprávnost pojmu „doba ochrany“ v našem případě spočívá v tom, ţe i volné dílo poţívá určité ochrany, pokud jde o morální zájmy s ním spojené. (Oproti tomu kupř. u průmyslových vzorů zákonný jazyk zcela správně hovoří o „době ochrany“, pokud ze zápisu průmyslového vzoru ţádná osobnostní práva nevyplývají. Nezávadné je rovněţ pouţití termínu „doba ochrany“ v úředním překladu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (kodifikované znění), neboť komunitární právo se otázkou případné existence osobnostních práv v členských státech nezabývá. Obecná doba trvání majetkových autorských práv k dílu, k níţ jsou stanovena zvláštní ustanovení. Tato obecná doba trvá: 46

po dobu ţivota autorova a navíc

Telec, I., Tůma, P., cit. 17 s. 326

32

-

70 let po jeho smrti (post mortem auctoris)

Od doby trvání majetkových autorských práv absolutní právní povahy je zapotřebí odlišovat dobu trvání majetkových nároků vyplývajících z práva autorského, které podléhají obecnému reţimu promlčení podle § 100 a násl. ObčZ, neboť je zapotřebí je vykonat (uplatnit) v době stanovené v občanském zákoníku. Pro počítání obecné doby trvání majetkových práv je nerozhodné, kdy (a zda vůbec) bylo dílo zveřejněno. Komunitární právo neumoţňuje převzetí ustanovení § 33 odst. 2 předchozího autorského zákona, dle kterého trvání práv k pozůstalému dílu uveřejněnému poprvé v posledních deseti letech obecné lhůty trvání práv se prodluţuje na 10 let od uveřejnění díla (post publicationen operis). Svou podstatou se jednalo o výjimku z obecné autorskoprávní skutečnosti, jíţ je smrt autora. V současnosti je toto ustanovení důleţité pro posouzení případné obnovy doby trvání práv k těmto dílům (tj. u děl uveřejněných nejpozději k 1.1.1990).47

6.2 Volné dílo a první zveřejnění nezveřejněného volného díla Uţití volných děl Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, můţe kaţdý bez dalšího volně uţít: ustanovení odstavce 2 a § 11 odst. 5 věty prvé tím není dotčeno Ustanovení § 28 pojednává o pojmu volných děl a upravuje zvláštní autorskoprávní reţim jejich uţití. Dle současné právní úpravy se dílo stane volným ( tomber dans le damaine public) pouze v případě, kdy uplyne doba trvání majetkových autorských práv. Nestane se tak, na rozdíl od předchozích právních úprav platných na našem území, v případě kdy autor nemá ţádných dědiců nebo pokud dědici odmítli dědictví přijmout To souvisí se zavedením institutu odúmrti v autorském právu dle současného autorského zákona. To znamená, ţe zůstavené autorské právo, k němuţ nebyli povolání ţádní dědicové, ať jiţ z jakéhokoli právního důvodu, připadá státu a dílo se nestává volným. Tento závěr ovšem platí, na rozdíl od předchozí zákonné úpravy, i o zůstaveném spoluautorském podílu zemřelého spoluautora. Novelou autorského zákona z roku 2006 (zák. č. 216/2006 Sb.) bylo navíc zavedeno zvláštní nástupnictví státu ex lege i pro případ, kdy majitelem

47

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 326

33

autorského práva po smrti autora je právnická osoba, která zaniká bez právního nástupce. Ani za těchto okolností se tedy dílo v současnosti volným nestává. Jako volná se tradičně označují i díla autorů, kteří nejsou státními občany České republiky, a na tato díla se nevztahuje ustanovení autorského zákona podle ţádných (subsidiárně) stanovených kritérií dle § 107. Nejedná se však o uplynutí trvání majetkových práv, nýbrţ o důsledek osobní působnosti ustanovení autorského zákona. Volnými se stanou všechna pozůstalá díla zemřelého autora, u nichţ platí základní doba trvání majetkových autorských práv, tj. post mortem auctoris. V případě děl, u nichţ se doba trvání majetkových autorských práv počítá odlišně, můţe k autorskoprávnímu uvolnění děl docházet jednotlivě.48 Majetkové právo prvního zveřejnitele Autorský zákon v souladu s právem komunitárním nově zavádí výlučné majetkové právo prvního zveřejnitele dosud nezveřejněného díla. Povahově i pojmově se jedná o jedno z práv s autorským právem souvisejících, byť z hlediska legislativně systematického je jeho úprava obsaţena v hlavě I., která jinak pojednává o právu autorském, a nikoli v hlavě II., kam by spíše náleţela. Jedná se o právo hospodářské povahy bez osobnostních prvků (tedy doktrinálně právo ochranné), jehoţ účelem je moţnost zhodnocení investice vynaloţené na první zpřístupnění díla. Ta mnohdy souvisí i s odhalením či nalezením díla, popř. netvůrčím sestavením či zrestaurováním apod. Toto právo je předmětově omezeno pouze na: a) Díla, tj. výtvory z oblasti literární, jiné umělecké či vědecké, která splňují pojmové znaky děl ve smyslu autorského zákona. b) Která dosud nebyla zveřejněna, tj. nebyla dosud zpřístupněna veřejnosti. Zákon zde má na mysli pouze oprávněná zveřejnění. Mimo rozsah výlučného majetkového práva prvního zveřejnitele ovšem spadají pouze díla objektivně zveřejněná, nikoli taková díla, která byla autorem ke zveřejnění pouze určena, nicméně k jejich zveřejnění dosud nedošlo. c) Díla, u nichţ došlo k uplynutí doby trvání majetkových autorských práv, tj. jedná se o díla autorskoprávně volná. Striktně vzato se nejedná o výjimku z autorskoprávně volné povahy díla, nýbrţ o vznik nového, byť z hlediska pojmových znaků

48

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 333

34

podmíněného, práva duševního vlastnictví. Z povahy věci rovněţ vyplývá, ţe předmětem výlučného práva prvního zveřejnitele mohou být pouze díla, u nichţ se doba počítá od smrti autora (post mortem auctoris ) nebo od jejich vytvoření (post creationem). Vyloučena jsou díla, která se stávají volnými na základě jejich zveřejnění (post publicationem)49. 117 Právo prvého zveřejnitele, a to na rozdíl do určitých práva autora takového nezveřejněného díla, není předmětem trestněprávní ochrany prostřednictvím § 270 TrZ.50

6.3 Volná užití Za volná uţití díla podle tohoto zákona se nepovaţuje uţití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehoţ účelem není dosaţení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak. Východiska právní úpravy Ustanovení §30 stanoví nejčastější případ zákonem dovoleného uţití díla. Novelizací autorského zákona z roku 2006 (zák. č. 216/2006Sb.) došlo k legislativnímu zpřesnění jeho právní úpravy. Zákonem dovolené uţití díla je spojeno s velmi restriktivně zakotveným účelem uţití díla, jímţ je pouze osobní potřeba fyzické osoby, pokud není stanovena výjimka z této zákonné dovolenosti. Osobní potřeba „Osobní potřebou“ je zapotřebí rozumět uţití díla v soukromí uţivatele, a to v souladu s osobnostním právem na ochranu soukromí fyzické osoby a v rámci výkonu tohoto osobnostního práva. Účelem “osobní potřeby“ můţe být např. sebevzdělání, samostudium,

osobní zábava apod. Není přitom rozhodné, zda duševní uţitek (nehmotný výnos), který tak bude získán (např. načerpán četbou odborné literatury), bude uplatněn při vlastním podnikání zhotovitele rozmnoţeniny nebo při jeho jiných činnostech. Uţitím díla v rámci

49

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 335 Šámal,P. a kol. Trestní zákoník II. ! 140 až 421.Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2010,s. 2506 50

35

soukromí lze, s ohledem na rozumné uspořádání právních poměrů, chápat uţití v rámci domácnosti (§115 ObčZ) zhotovitele rozmnoţeniny, jakoţ i v rámci okruhu osob jemu blízkých (§116 ObčZ). Obecný občanskoprávní pojen osob blízkých jiţ v sobě pojmově (a povahově) obsahuje i individuální určenost těchto fyzických osob. Není přitom rozhodné, zda blízké osoby jsou při soukromém uţití díla přítomny současně nebo střídavě (sukcesivně apod.). Individuální určenost osob však není nutně vázána na účastníky domácnosti či na osoby blízké ve smyslu občanského zákoníku. Do třídy těchto osob můţe patřit např. i pozvaný, tj. individuálně určený, host domácnosti. Pojem osobní potřeby tedy svou povahou nezahrnuje podnik (§ 5 ObchZ ), protoţe podnik nepatří do sféry soukromí ve smyslu osobní potřeby, nýbrţ do sféry podnikání, která jiţ tuto restriktivně chápanou legální mez překračuje. O dovolené uţití díla nejde, je-li jeho účelem jiná vlastní potřeba neţ osobní. Nespadají sem tedy případy, jestliţe potřebou uţivatele je sice uţití díla pro vlastní potřebu, avšak ta není osobní, protoţe její cíl (účel) je vzájemně (skupinově apod.) nebo obecně prospěšný (tj. účel uţití zahrnuje více fyzických osob, bez pouta soukromí, nebo právnické osoby). Naše právní úprava tohoto institutu legálně dovoleného omezení autorského práva patří celosvětově mezi vnitrostátní úpravy přísné, dbající striktně toho, aby dotčenému autorovi nevznikla tímto uţitím ţádná neospravedlnitelná újma na jeho oprávněných osobních i majetkových zájmech.51

Veřejné užití Omezení autorského práva dle odst.1 se týká všech způsobů uţití děl, pokud autorský zákon v konkrétním případě nestanoví jinak. Pojmově však není nutno vůbec uvaţovat o takových způsobech uţití díla, která mají veřejnou povahu. Konstitutivní prvek „veřejnosti“ takového uţití díla svou podstatou vylučuje z rozsahu autorského práva uţití způsobem, které se děje pro „osobní spotřebu“. Omezení autorského práva uţitím díla pro „osobní spotřebu“ tedy není nutné vůbec vztahovat zejména na výlučně majetkové autorské právo k sdělování díla veřejnosti (srov. § 18 a násl.), neboť uţití pro „osobní potřebu“ je vţdy povahově neveřejné, a tedy zcela mimo rozsah tohoto výlučného

51

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 345

36

majetkového autorského práva.52

Elektronická databáze Obdobná výjimka ze zákonné dovolenosti uţití díla pro osobní potřebu se týká rovněţ „elektronických databází“. Výraz „elektronická databáze“ však není v kontextu terminologie jinak uţívané autorským zákonem pojmově správný. Předmětem autorského práva dle platného legálního pojetí nejsou všechny databáze, nýbrţ pouze takové, které splňují pojmové znaky souborného díla nebo jsou autorskoprávně chráněny (právní fikcí) jako díla souborná. Správně se tak jedná o „elektronická souborná díla“(popř. původní tvůrčí databáze) nebo ještě lépe o „rozmnoţeniny souborných děl v elektronické podobě“(popř. takové rozmnoţeniny původních tvůrčích databází). Ostatní databáze nejsou vůbec předmětem autorského práva a ustanovení § 30 se na ně z tohoto důvodu nevztahuje. Pro databáze, které jsou předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze, platí zvláštní právní ochranný reţim nezávislý na právu autorském.53 Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou potřebu zhotoví záznam, rozmnoţeninu nebo napodobeninu díla. Nestanoví-li tento zákon dále jinak, uţitím podle tohoto zákona je uţití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoţeniny takových děl i pro takovou potřebu.54

7 Ochrana autorského práva

Autorovi, do jehoţ práva bylo neoprávněně zasaţeno nebo jehoţ právu hrozí neoprávněný zásah, poskytuje ochranu zejména autorský zákon, přestupkový zákon a trestní zákoník. 52 53 54

Telec, I.,Tůma, P., cit. 17 s. 346 Telec. I.,Tůma, P., cit. 17 s. 350 Telec. I.,Tůma, P., cit. 17 s. 343

37

7.1 Ochrana autorského práva podle ObčZ V rámci občanského práva autorské právo tvoří zvláštní, relativně samostatnou oblast upravovanou zvláštními normami a ovládanou zvláštními zásadami vyplývajícími jak ze zákona, tak i ze zvláštní povahy autorských děl a vztahů k nim vznikajících. Pro řešení vztahů vzniklých v souvislosti s vytvořením a společenským uplatněním autorských děl je proto třeba pouţít autorského zákona ve všech případech, kde tento zákon obsahuje vlastní, přímou právní úpravu těchto vztahů. Pokud vlastní přímou úpravu autorský zákon neobsahuje, je třeba zkoumat, zda takovou úpravu obsahuje občanský zákoník. Pokud by ani autorský zákon, ani občanský zákoník takovou úpravu neobsahovaly, je namístě pouţít obdoby – analogie, a to tak, ţe nejprve se pouţije analogie autorského zákona a poté analogie občanského zákoníku.55 Ochrana soukromoprávní Autorský zákon stanoví demonstrativní výčet nároků proti porušení a ohroţení práva, respektuje úpravu směrnice o dodrţování práv. Vedle tradičních nároků, jakými jsou nárok zdržovací, odstraňovací a satisfakční, uvádí autorský zákon téţ nárok na určení autorství, na sdělení údajů a na uveřejnění rozsudku. Zákon uvádí výslovně právo na určení autorství (§ 40 odst. 1 písm. a) AZ). Nejde však o určení existence právního vztahu nebo práva ve smyslu určovací ţaloby podle § 80 písm. c) OSŘ, proto není nutno ani prokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení. V § 40 odst. 1 písm. b) a písm. f) AZ jsou podrobně upraveny různé formy zdrţovacích nároků, a to v závislosti na povaze protiprávního jednání, kterým můţe být jednak ohroţení práva (zahrnující i hrozící opakování tohoto ohroţení), jednak neoprávněný zásah do práva, tj. porušení takového práva. Nároky zdrţovací jsou upraveny

jak ve vztahu k trvajícímu porušení, tak ve vztahu k reálně hrozícímu zásahu, pokud k zásahu sice došlo, avšak jiţ netrvá a ani nehrozí jeho opakování, není pro uplatnění zdrţovacího nároku místa. V takovém případě je moţno – podle okolností konkrétního případu – se domáhat odstranění případných následků, nároků satisfakčních, náhrady

55

Holcová,I.,Kříž, J.,Křesťanová, V., Občanské právo hmotné 3, 4. vydán. Praha: ASPI, 2007, s.193

38

škody a nároku na vydání bezdůvodného obohacení.56 Nároky odstraňovací s reparační funkcí směřují k odstranění následků vzniklých zásahem do práva (nikoli pouhým ohroţením práva). Podmínkou uplatnění tohoto nároku je, aby následky porušení trvaly, i kdyţ porušování jako takové jiţ trvat nemusí. Zákon uvádí konkrétní formy odstraňování nároků, které berou v úvahu povahu autorského práva. Za způsobenou nemajetkovou újmu přiznává § 40 odst. 1 písm. e) AZ nárok na přiměřené zadostiučinění – satisfakci, a to jak morální, tak peněţní. Zákon jako formu satisfakce morální výslovně zmiňuje omluvu, jako formu satisfakce materiální stanoví peníze. Zadostiučinění v penězích není spojeno s kaţdou nemajetkovou újmou způsobenou zásahem do práva, nýbrţ připadá v úvahu, pouze pokud by se přiznání jiného morálního zadostiučinění nejevilo postačujícím. Při určování výše zadostiučinění v penězích soud přihlíţí zejména k závaţnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichţ k zásahu do práva došlo (zde můţe být případně významné i zavinění).

Nárok na zadostiučinění za

způsobenou nemajetkovou újmu nenáleţí při pouhém ohroţení práv autora, ani při pouhé hrozbě nemajetkové újmy. Nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení se řídí obecnými občanskoprávními předpisy (§ 420 n., § 451 n.) s tím, ţe podle § 40 odst. 4 věta prvá AZ místo skutečně ušlého zisku se autor můţe domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Pro výši bezdůvodného obohacení obsahuje autorský zákon téţ zvláštní represivní úpravu, podle které výše bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněnému uţivateli činí dvojnásobek obvyklé odměny (§ 40 odst. 4 věta druhá AZ). Zdrţovací nárok, nárok na náhradu škody a nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštní úpravy autorského zákona jsou částečně omezeny (§ 100a AZ) v případech neoprávněného zásahu do kolektivně spravovaného práva nebo ohroţení takového práva,57 pokud uţivatel nebo osoba oprávněná hájit zájmy v ní sdruţených uţivatelů řádně a bez zbytečných průtahů vede s příslušným kolektivním správcem v souvislosti s takovým zásahem či ohroţením práva jednání směřující k uzavření smlouvy, nebo pokud souhlasí v této souvislosti s vyuţitím zprostředkovatele (§ 104 AZ). Zákon upravuje rovněţ moţnost soudu přiznat autorovi, jehoţ návrhu bylo vyhověno, 56 57

Holcová,I.,Kříž,J.,Křesťanová,V., cit. 55 s. 247 Holcová,I.,Kříž,J.,Křesťanová,V., cit. 55 s. 248

39

právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění (§ 40 odst. 2 AZ). Autor má právo domáhat se určitých informací potřebných k ochraně svých práv nejen u soudu prostřednictvím nároku podle § 40 odst. 1 a 2 AZ i u celních orgánů. Zákon zakotvuje v souladu s mezinárodní a komunitární úpravou (čl. 11 WCT čl. 6 a 7 informační směrnice, při respektování úpravy čl. 7 směrnice o ochraně počítačových programů) speciální skutkové podstaty porušení autorského práva, které nespočívá v neoprávněném zásahu do práv k dílům, ale v postupech, které mají za cíl odstranit účinné technické prostředky a opatření na ochranu práv k dílům, popř. identifikovat díla či práva k nim (§ 43 a 44 AZ). Ochrana se vztahuje na některé názvy díla a vnější úpravy děl, které samy o sobě nesplňují znaky autorského díla (§ 45 AZ). Odpovědnost za ohroţení či zásah do autorského práva spočívá na zásadě objektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti bez ohledu na zavinění. Odpovědnost za případnou škodu má základ v obecných občanskoprávních předpisech (§ 420 n. ObčZ) a je odpovědností subjektivního charakteru, k jejímuţ uţití se vyţaduje zavinění. Vydání bezdůvodného obohacení je zaloţeno na zásadě objektivní odpovědnosti (§ 451 n. ObčZ). Zdrţovací povinnost ve formě zákazu poskytování sluţby (v souladu s informační směrnicí a směrnicí o dodrţování práv) lze uloţit i osobě, která sice není neoprávněným uţivatelem díla, ale třetí osoby poskytovanou sluţbu k porušování nebo ohroţování práv autora vyuţívají. Pokud jde o věcnou příslušnost, rozhodují podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. c) OSŘ o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích z ohroţení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na58 úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona, jako soudy prvního stupně krajské soudy. Pokud jde o díla spoluautorů, můţe se ochrany práva autorského k takovému dílu domáhat i jednotlivý spoluautor (§ 8 odst. 5 AZ). S ohledem na ustanovení § 26 odst. 2 AZ platí stejný závěr téţ pro dědice majetkových práv autorských. Zákon přiznává aktivní legitimaci k domáhání se ochrany téţ nositelům výhradní 58

Holcová,I.,Kříž,J.,Křesťanová,V., cit. 55 s. 249

40

licence a osobám, kterým je svěřen výkon majetkových autorských práv ze zákona (§ 41 AZ). Autorovi zůstává zachována aktivní legitimace domáhat se nároku podle § 40 písm. a) AZ, tj. určení svého autorství a nároku podle § 40 písm. c) AZ, tj. nároků satisfakčních s ohledem na osobnostněprávní povahu nároků.59

7.2 Nekalosoutěžní ochrana Umělecké dílo představuje zboţí, se kterým je moţno obchodovat. Na ochranu trţních aspektů uměleckých artefaktů by bylo moţné vyuţít právo proti nekalé soutěţi. Právo proti nekalé soutěţi je v českém právní řádu upraveno v obchodním zákoníku (§ 44-55 ObchZ). Podle § 44 odst. 1 ObchZ se nekalá soutěţ zakazuje. Nekalou soutěţí je jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Toto ustanovení, které se v literatuře nazývá generální klauzule, obecně stanoví ty základní znaky, které musí být vţdy naplněny, aby určité jednání mohlo být kvalifikováno jako nakalosoutěţní. Má-li určité jednání být posuzováno jako nekalá soutěţ, musí jít o jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelů nebo spotřebitelům. Jestliţe kterýkoli z těchto tří znaků chybí, nejde o jednání, které by bylo postiţitelné podle předpisů o nekalé soutěţi, i kdyţ by snad připomínalo některou z uvedených skutkových podstat.60

Zvláště je třeba zdůraznit objektivní povahu tohoto pojmu. Soutěţní vztah nevzniká jen mezi zcela přímými soutěţiteli v témţe oboru, ale vůbec mezi všemi subjekty, které v důsledku své činnosti mohou zasahovat do funkčně související činnosti jiného subjektu. Nevyţaduje se zde ani soutěţní úmysl, ani úmysl přivodit jinému soutěţiteli nebo spotřebiteli újmu, stačí, ţe takový výsledek můţe nastat Abychom mohli uplatnit nekalosoutěţní ochranu na umělecká díla, bude nezbytné odpovědět na otázku, zda můţeme povaţovat autory za soutěţitele. Při dostatečně širokém výkladu, autoři soutěţiteli jsou. 59

Holcová,I., Kříž,J., Křesťanová,V., cit. 55 s.250 Šalamoun, M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. 2. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s.43 60

41

„Pokud jde o slovo soutěţitel, je třeba aspoň stručně vysvětlit, ţe hospodářský soutěţitel je pojem širší neţ pojem podnikatel podle ţivnostenského zákona. Do hospodářských soutěţních vztahů se dostávají soukromí zemědělci, příslušníci svobodných povolání (advokáti, komerční právníci, lékaři), svobodně tvořící umělci, osoby vykonávající znaleckou činnost, kulturní instituce, nadace a vůbec všechny subjekty společenského ţivota, v jejichţ činnosti se lze setkat s určitými hospodářskými podnikatelskými prvky. Jako soutěţitelé vůči sobě vystupují navzájem nejen ti, kdo působí ve shodném nebo velmi příbuzném podnikatelském či jiném odvětví. Za soutěţitele musíme povaţovat všechny ty, kdo nabízejí výrobky nebo sluţby navzájem zaměnitelné. Obecně vyjádřeno: hospodářskými soutěţiteli jsou všichni ti, kdo se na základě objektivní povahy svých výrobků či sluţeb nebo na základě vlastní aktivity (například reklamní) střetnou v souboji o spotřebitelovu peněţenku.61

7.3 Ochranný svaz autorský Ochranný svaz autorský o.s. – pro práva k dílům hudebním. Tento byl zaloţen jiţ v r. 1919 českými skladateli, textaři a hudebními nakladateli. Je občanské sdruţení zastupující více neţ 5800 skladatelů, textařů a dědiců autorských práv. Na základě recipročních smluv s partnerskými organizacemi zastupuje aţ milion zahraničních autorů. Repertoár OSA tvoří více neţ 285.000 skladatelů. Hlavní činnosti OSA je kolektivní správa autorských práv k hudebním dílům a62 zhudebněným textům. Jde zejména o udělování souhlasu k uţití děl, výběr a výplaty autorských odměn autorům, dědicům a hudebním nakladatelům. Umoţňuje legální uţívání hudebních děl. Existence OSA prospívá i uţivatelům – pořadatelům koncertů, provozu klubů, vydavatelům CD aj. Prostřednictvím OSA mohou získat souhlas k provozování často všech hudebních děl. V opačném případě by museli oslovit jednotlivé autory, dědice a hudební nakladatele. Autor má právo, zda si tato práva bude spravovat sám nebo je přenechá ke správě OSAOchranný svaz autorský pro práva k dílům, hudebním.

61 62

Šalamoun, M., cit. 60 s. 44 http://www.osa.cz/page3.php?/t=5

42

Těmito právy rozumíme: -

právo na výrobu a prodej zvukových nebo audiovizuálních nosičů

-

právo na zpřístupňování hudebních děl na Internetu a v mobilních sítích

-

právo na veřejné provozování hudebních děl ţivě (např. koncert, disko apod.)

-

právo na vysílání hudebních děl rozhlasem nebo televizí

-

právo na veřejné provozování hudebních děl prostřednictvím technických zařízení (např. CD/DVD/MP3 přehrávač, rozhlas, televize)

-

právo na pronájem a půjčování rozmnoţenin hudebního díla (např. videopůjčovny)

Tyto výše jmenovaná práva jsou práva dobrovolného kolektivně spravovaná podle autorského zákona.63

7.4 Trestněprávní ochrana autorských práv Trestněprávní ochrana autorských práv a s nimi souvisejících práv a práv k databázi je zakotvena v trestním zákoníku HLAVA VI Díl 4 – Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu. Trestněprávní ochrana proti porušení autorského práva je stanovena v § 270 trestního zákoníku. Podle citovaného ustanovení je neoprávněný zásah do zákonem chráněných práv k autorskému dílu trestným činem. Správní delikty upravuje § 105a a násl. AZ. Přestupkem podle § 105a odst. 1 písm. a) je neoprávněné uţití (tj. nikoli kaţdý neoprávněný zásah do autorského díla). Za takový přestupek můţe být uloţena pokuta aţ 150 000 Kč. Totéţ platí pro správní delikty právnických a podnikajících osob (§ 105b AZ). Rozdíl mezi přestupkem resp. správním deliktem a trestným činem je v rozdílné míře společenské škodlivosti.64

63 64

http://www.osa.cz/page3.php?t=29 Holcová, I.,Kříž, J., Křesťanová, V., cit. 55 s. 250

43

Předmět ochrany Ustanovení chrání především vědeckou a literární, hudební,výtvarnou,audiovizuální a jinou uměleckou tvůrčí činnost a požitky z ní plynoucí ,ale i práva výrobců zvukového záznamu a zvukově obrazového záznamu, dále práva rozhlasového a televizního vysílatele a práva pořizovatele databáze. Jde o trestněprávní normu s blanketní dispozicí (odkazující na zákon upravující právo autorské, práva související s právem autorským a práva k databázi, coţ umoţňuje, aby nemuselo při kaţdé změně zákona upravujícího právo autorské, práva související s právem autorským a práva k databázi docházet také ke změně ustanovení trestního zákoníku. Je tu norma jejíţ dispozice odkazuje na tato práva, tedy na autorský zákon a popř. další předpisy tento zákon provádějící. Autorská práva, práva související s právem autorským a práva k databázi tak tvoří součást této dispozice. Právním základem autorského práva je čl. 34 LPS ve spojení s čl. 3 Úst, podle něhoţ práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem, Ústavně je pak chráněna i svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby. Základní právní úprava je nyní obsaţena v zákoně 121/2000Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).65

Neoprávněný zásah nikoli nepatrný do zákonem chráněných práv Neoprávněným zásahem do zákonem chráněných práv je především přivlastnění si autorství k dílu a jakékoli zveřejnění díla bez souhlasu autora anebo sice s jeho souhlasem, ale s provedením změn v díle, s nimiţ autor neprojevil souhlas, eventuálně pouţití díla takovým způsobem, který sniţuje uměleckou hodnotu díla. Neoprávněným zásahem je také neoprávněné zhotovení rozmnoţeniny či napodobeniny díla. Neoprávněným zásahem do práva autorského je i jednání pachatele, který pro své dílo pouţívá názvu nebo vnější úpravy jiţ pouţitých po právu jiným autorem pro dílo téhoţ druhu, jestliţe by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl, pokud nevyplývá z povahy díla nebo jeho určení jinak. Do práva autorského neoprávněně zasahuje i ten, kdo vyvíjí, vyrábí, nabízí k prodeji, k pronájmu nebo půjčení, dováţí, rozšiřuje nebo vyuţívá pro dosaţení majetkového prospěchu poskytováním sluţeb nebo jiným způsobem pomůcky zamýšlené k odstranění,

65

Šámal, P., a kol. cit. 50 s. 2496

44

vyřazení z provozu nebo omezení funkčnosti technických elektronických zabezpečení,66 postupů, zařízení nebo jiných prostředků pouţitých oprávněnou osobou k ochraně práv. Za takové prostředky se povaţují jakékoli zařízení, výrobek nebo součástka vloţené do přístroje nebo jiného výrobku, jeţ mají předcházet, omezit nebo zabránit neoprávněnému zásahu do práva autorského k dílu, které je zpřístupňováno jen s pouţitím kódu nebo jiným způsobem umoţňující odkódování. Neoprávněným zásahem do práva autorského je i odstranění nebo změna jakékoli elektronické informace o identifikaci k dílu (např. v číslech, kódech nebo jinak určená rozhodnutím autora) anebo rozšiřování rozmnoţeniny díla včetně jejich dovozu, jakoţ i sdělování díla veřejnosti, u nichţ byly elektronické informace o identifikaci práv k dílu odstraněny nebo pozměněny, bez svolení autora (§ 44 AutZ). Obdobně tomu je i s uměleckým výkonem výkonného umělce, zvukovým či zvukově obrazovým záznamem, které jsou předmětem práv souvisejících s právem autorským, a také s databází ve vztahu k jejímu pořizovateli.67 Neoprávněného zásahu se také můţe dopustit např. nabyvatel licence na základě licenční smlouvy s autorem, který neoprávněně v rozporu s takovou smlouvou upraví či jinak změní dílo, jeho název nebo označení autora. To platí obdobně i při spojení díla s jiným dílem, jakoţ i při zařazení díla do díla souborného. Potíţe v praxi můţe činit ustanovení § 51 AutZ, které stanoví, ţe takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu můţe nabyvatel licence učinit, lze-li spravedlivě očekávat, ţe by k ní autor vzhledem k okolnostem uţití svolil. Vyloučení tohoto postupu vzhledem k výslovné výhradě svolení autorem není zatím v praxi příliš praktické, a proto lze předpokládat, ţe se s takovým postupem nabyvatelů licence, spočívajícím v úpravě či jiné změně díla nebo jeho názvu, mohou orgány činné v trestním řízení setkat, přičemţ bude třeba prokazovat úmyslné zavinění pachatele k takovému postupu. Při řešení takových konkrétních případů by zřejmě šlo také o otázku znaleckou. S rozvojem zvukové a obrazové techniky jsou stále častěji porušována zvláště tzv. práva související s právem autorským, tedy práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, jakoţ i práva rozhlasových a televizních vysílatelů, tzv. pirátskými nahrávkami. Podle poznatků audio i videodistributorů a orgánů činných v trestním řízení jde o padělky 66 67

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2510 Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2511

45

(např. neoprávněně vyrobené nahrávky na kazetách nebo kompaktních discích CD nesoucí všechny údaje, které jsou na originále, jenţ je okopírován, kdy výrobce padělku vyuţívá jména i světové značky původního výrobce) a nedovolené rozmnoženiny (např. kopie nahrávek na audiokazetách, videokazetách nebo CD, které výrobce prodává pod svým jménem a značkou) a jejich šíření prodejem nebo půjčováním. Ochrana práv autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a výrobců zvukově obrazových záznamů, ale i rozhlasových a televizních vysílatelů se ve smyslu autorského zákona uplatňuje vedle sebe a za určitých okolností můţe pachatel jedním skutkem současně porušovat práva náleţející více takovým skupinám jejich nositelů nebo naopak jen některým z nich, např. pokud neoprávněné pořizuje a rozesílá videokazety obsahující kopie nahrávek filmů a divadelních her získané z televizního vysílání.68 Ve všech těchto konkrétně popsaných případech se bude v zásadě vţdy jednat o zásah vyšší než nepatrný, jak nyní vyţaduje ustanovení § 270 TrZ. Při zvaţování nové podmínky, ţe zásah do shora uvedených zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, musí být nikoli nepatrný, je třeba zvaţovat okolnosti konkrétního případu, především intenzitu takového zásahu, způsob provedení činu, jeho následky, zejména ve formě a závaţnosti zasaţení osobních a majetkových práv autorů, výkonných umělců či výrobců zvukových či zvukově obrazových záznamů, vysílatelů rozhlasového či televizního vysílání, pořizovatelů databází, v případě déletrvajících a opakovatelných zásahů i počet takových případů, délku doby narušování konkrétního chráněného práva apod. Bez významu není ani osoba pachatele, míra jeho zavinění, jeho pohnutka atd., včetně skutečnosti, zda jde z jeho strany o první narušení takových zákonem chráněných práv, či jde v tomto směru o recidivu atd. Za nepatrný zásah by bylo moţno s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu povaţovat ojedinělý nebo jen nepatrně významný zásah do některého chráněného práva, např. ojedinělé úmyslné opomenutí citace pouţitého krátkého výňatku ze zveřejněného díla jiného autora anebo ojedinělý prodej kamarádovi jedné videokazety nebo CD, na kterém byla nahrána hudební nebo filmová produkce bez souhlasu nositelů autorských a s nimi souvisejících práv, v takových nepatrných případech bude totiţ postačovat postih pro přestupek či jiný správní delikt podle § 105a aţ 105c AutZ a není třeba uplatňovat trestní odpovědnost pachatele. Jakmile však dojde k opakovanému, déletrvajícímu či rozsáhlejšímu takovému jednání, porušování více chráněných práv, 68

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2511

46

nabízení v rozporu s autorským zákonem nahraných CD či DVD prostřednictvím inzerce, pokračování v závadném jednání přes upozornění ze strany autora, výkonného umělce či výrobce zvukového či zvukově obrazového záznamu, vysílatele rozhlasového či televizního vysílání, pořizovatele databáze, některého kolektivního správce či ochranné organizace, anebo dokonce přes uskutečněný postih za přestupek či jiný správní delikt apod., bude se zpravidla jednat o zásah nikoli nepatrný, který bude jiţ vyţadovat trestní postih pro trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 TrZ.69 Subjektivní stránka Trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 vyţaduje úmyslnou formu zavinění. Jedná se o trestněprávní normu s blanketovou dispozicí, kde se v případě právního omylu postupuje podle § 19. Úmysl se však musí vztahovat i na pachatelovo vědomí, že jde o dílo jako výsledek tvůrčí činnosti autora, jako duševní výtvor spočívající v individuálním ztvárnění myšlenky nebo ţe obdobně jde o umělecký výkon výkonného umělce, zvukový nebo zvukově obrazový záznam anebo o rozhlasové nebo televizní vysílání či databázi ( v tomto rozsahu jde o tzv. normativní znaky skutkové podstaty, u kterých se v případě omylu postupuje podle zásad o omylu skutkovém ve smyslu § 18). Není však nutné, aby pachatel znal přesný rozsah uvedených práv autora či jiných oprávněných osob tak, jak jsou vymezena zákonem. Postačí, ţe pachatel si je alespoň v hrubých rysech vědom toho, ţe nakládá s dílem, výkonem výkonného umělce, zvukovým či zvukově obrazovým záznamem nebo rozhlasovým či televizním pořadem anebo databází, které jsou chráněny autorským právem. Při posuzování, zda se obviněný dopustil činu úmyslně, je třeba vycházet mimo jeho vlastní výpovědi, zejména v rozboru jeho konkrétního jednání s přihlédnutím k motivu (pohnutce) tohoto jednání, jakoţ i ke všem dalším skutečnostem a okolnostem vyplývajícím z opatřených a provedených důkazů, pokud mají význam pro posouzení subjektivní stránky trestného činu podle § 270 TrZ. Přitom je třeba zdůraznit, ţe zavinění musí zahrnovat skutkové okolnosti odůvodňující protiprávnost, a proto se musí vztahovat i na neoprávněnost zásahu do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu anebo rozhlasovému nebo televiznímu vysílání anebo databázi (např. bez souhlasu autora, výkonného umělce, výrobce, rozhlasového či televizního vysílatele). 69

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2512

47

Pachatel Pachatelem tu můţe být zásadně kdokoli, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do některého uvedeného zákonem chráněného práva. Trestný je tedy pachatel,

který

úmyslně70 neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do některého ze zákonem chráněných práv k autorskému dílu ,uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi.

Získání značného prospěchu Značný prospěch vyplývá z ustanovení § 138 odst. 1,2 a činí nejméně 500 000 Kč, poněvadţ se na jeho určení vztahuje obdobné výkladové pravidlo pro určení výše škody. Značný prospěch můţe být pachatelem získán jak „pro sebe“, tak i „pro jiného“, a to činem uvedeným v odstavci 1. Další vyšší hranicí je prospěch velkého rozsahu. Finanční ztráty, které byly způsobeny nositelům autorského práva nebo práva souvisejícího s právem autorským jednání pachatele, nelze ztotoţňovat s prospěchem pachatele z tohoto trestného činu. Prospěchem ve smyslu ustanovení § 270 odst. 2 písm. b) je přitom jen tzv. čistý prospěch, neboť je třeba odečíst náklady pachatele, např. cenu nosičů, na něţ pachatel pořizoval zvukové záznamy bez oprávnění a které pak prodával, apod. Z hlediska zavinění u tohoto následku postačí ve smyslu § 17 písm. a) nedbalost. Spáchání činu ve značném rozsahu Zda je trestný čin podle odstavce 1 spáchán ve značném rozsahu, je třeba vţdy posoudit na základě konkrétních okolností případu. Výkladové pravidlo uvedené v ustanovení § 138 odst. 1 pro stanovení výše škody zde nelze pro stanovení „značného rozsahu“ se především zvaţuje rozsah porušení zákonem chráněného práva v posuzovaném případě, kdy rozhodující bude závaţnost a intenzita takového zásahu zejména z hlediska konkrétního chráněného práva k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, povaha a intenzita narušení osobnostních a majetkových práv, popř. i rozsah trhu, na kterém, byly díla nebo výrobky porušující taková chráněná práva uváděny do oběhu (zda šlo o celorepublikový, regionální či jen místní trh), do jaké míry se jednání pachatele dotklo71 práv autorů, výkonných umělců či výrobců zvukových či zvukově obrazových záznamů, 70 71

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2513 Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2514

48

vysílatelů rozhlasového či televizního vysílání, pořizovatelů databází, resp. i jiných subjektů, kteří dodávají na trh oprávněně taková díla či výrobky apod. Důleţité bude téţ, zda šlo o soustavnou nebo déletrvající činnost, přičemţ v případě déletrvajících a opakovaných zásahů bude třeba hodnotit i počet takových případů, délku doby narušování konkrétního chráněného práva apod. Pokud budou zásahy do zákonem chráněných práv součástí podnikání pachatele, bude třeba zvaţovat i objem podnikání v této oblasti, včetně finančního vyjádření hrubého obratu, hodnoty takového zboţí apod. hodnota zboţí (např. neoprávněně nahraných CD, DVD, audiokazet, videokazet apod.) by měla při značném rozsahu dosáhnout nejméně částky 500 000 Kč. Tomu odpovídá i judikatura, podle které jde-li o prodej neoprávněně nahraných videokazet, je čin spáchán ve značném rozsahu ve smyslu ustanovení § 270 odst.2. písm. c), jen kdyţ hodnota tohoto zboţí, určeného k prodeji, dosahuje hodnoty nejméně 500 000Kč a ostatní okolnosti případu významné z hlediska tohoto znaku, např. doba spáchání činu, zvyšují jeho závaţnost natolik, ţe je obdobná závaţnosti případu, kdy pachatel dosáhne takovým skutkem značný prospěch. Ve vztahu k této okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby postačí ve smyslu § 17 písm, b) nedbalost. Spáchání činu ve velkém rozsahu Zda trestný čin podle odstavce 1 spáchán ve velkém rozsahu, je třeba vţdy posoudit na základě konkrétních okolností případu. Výkladové pravidlo uvedené v ustanovení § 138 odst. 1 pro stanovení výše škody zde nelze pro stanovení „velkého rozsahu“ pouţít. Při posuzování, zda pachatel se dopustil činu ve velkém rozsahu, se především zvaţuje rozsah porušení zákonem chráněného práva v posuzovaném případě, kdy rozhodující bude závaţnost a intenzita takového zásahu zejména z hlediska konkrétního chráněného práva k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, povaha a intenzita narušení osobnostních a majetkových práv, popř. i rozsah trhu, na kterém byly díla nebo výrobky72 porušující taková chráněná práva uváděny do oběhu (zda šlo o celorepublikový, regionální či jen místní trh), do jaké míry se jednání pachatele dotklo práv autorů, výkonných umělců a apod.,resp. i jiných subjektů, kteří dodávaní na trh oprávněně taková díla či výrobky apod. Důleţité bude téţ, zda šlo o soustavnou nebo déletrvající činnost, coţ je u velkého 72

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2515

49

rozsahu pravidlem, a proto bude třeba z tohoto hlediska hodnotit i počet takových případů, délku doby narušování konkrétního chráněného práva apod. Pokud budou zásahy do zákonem chráněných práv součástí podnikání pachatel, bude třeba zvaţovat i objem podnikání v této oblasti, včetně finančního vyjádření hrubého obratu, hodnoty takového zboţí apod. Hodnota zboţí (neoprávněně nahraných CD, DVD, audiokazet, videokazet apod.) by měla při velkém rozsahu dosáhnout nejméně částky 5 000 000 Kč. Ve srovnání se spácháním činu ve značném rozsahu (§ 270 odst. 2 písm. c) musí jít o několikanásobně větší rozsah, zejména z hlediska neoprávněného zásahu do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Ve vztahu k této okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby postačí ve smyslu § 17 písm. b) nedbalost.73

Padělání a napodobení výtvarného díla Ustanovení § 271 o trestném činu padělání a napodobení díla výtvarného umění chrání především výtvarnou uměleckou tvůrčí činnost a požitky z ní plynoucí před paděláním a napodobováním originálních děl jiných autorů (v ostatních směrech jsou autorská práva autora původního díla chráněna ustanovením § 270). Nový trestní zákoník rozšířil ochranu autorů původních děl výtvarného umění o novou skutkovou podstatu padělání a napodobení díla výtvarného umění (§ 271), která podle důvodové zprávy přísněji postihuje případy, kdy se vytvářejí padělky významných děl, které mohou být později vyuţity na místě díla původního a vydávány za originál, zatímco v této souvislosti nezákonně získaný74

originál je prodán soukromému sběrateli, a dále i případy, kdy dílo není

padělkem jednoho určitého díla, ale napodobením stylu dobře známého umělce je zhotoveno dílo, které můţe být pomocí padělání či napodobení podpisu za jeho méně známé dílo vydáváno. Majetková práva tohoto známého umělce by v tomto případě zpravidla jiţ nebyla chráněna

73 74

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2515 Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2519

50

autorským právem. Okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby navazují na novou úpravu takových zvlášť přitěţujících okolností v § 270. Právním základem je zde čl. 34 LPS ve spojení s čl. 3 Úst, podle něhoţ práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem. Ústavně je pak chráněna i svoboda umělecké tvorby (srov. čl. 15 odst. 2 LPS). Základní právní úprava je nyní obsaţena v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Výtvarné autorské dílo Výtvarné autorské dílo musí naplňovat obecné znaky díla vymezené v ustanovení § 2 odst. 1 AutZ, podle kterého, má-li být předmětem práva autorského, musí jít o výtvarné dílo umělecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Výtvarným autorským dílem je ve smyslu § 2 odst. 1 AutZ umělecké dílo vytvořené uměleckou výtvarnou činností, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, popř. i jiné výtvarné dílo. Tato definice navazuje na pojem výtvarného umění, jímţ se rozumí především umělecká výtvarná činnost (výtvarnictví), jejíţ výtvory mají prostorové tvary, a to buď trojrozměrné, jako např. socha, plastika, nebo dvojrozměrné (plošné), jako např. malba a grafika, včetně kresby. Malířské dílo je umělecké dílo vyjadřující tvůrčí myšlenku prostřednictvím jejího statického vizuálního zachycení přímo na dvojrozměrný podklad (plámo, dřevěnou desku, karton, papír, plech, pergamen, ale i omítku apod.) bez pouţití technických optických prostředků. Malířské dílo je zpravidla provedeno pomocí malířských technik, v rámci nichţ je vyuţíváno linií a nanášení barev na dvojrozměrný podklad tak, ţe je moţno vytvořit iluzi prostoru a objemu, přičemţ za barvy je třeba povaţovat i čerň a bělobu. Na vlastní malířské technice nezáleţí, a proto se můţe jednat o olejomalbu, temperu, kvaš, akvarel, pastel, enkaustiku, fresku atd., popř. o kombinovanou techniku, ale také o malbu75 vytvořenou s pouţitím elektronických grafických prostředků. Plocha, na které se obraz malířsky podává, bývá zpravidla vodorovná, ale můţe být i zakřivená (např. u monumentálních maleb - fresky na klenbách či ve výklencích). Z hlediska barev je moţno vyuţít více barev (tzv. polychromie), ale postačí i jediná barva (tzv. monochromie), a to ve více odstínech při kresbě stínované (např. křídové, rudkové, tuţkové) nebo v jediném 75

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2520

51

odstínu jako při jednoduché kresbě (pérové, mší, tuţkou, sgrafitu apod.). Mezi díla malířská se tak zařazují malby, kresby, črty, fresky aj. Grafické dílo je umělecké dílo vyjadřující tvůrčí myšlenku pomocí grafické techniky umělecké tvorby, obrazové i písmové, zhotovené rydlem, jehlou, perem, štětcem atd., s následným pouţitím reprodukční techniky, např. tiskem z výšky (dřevoryt, dřevořez, linoryt), tiskem z hloubky (mědiryt, oceloryt, suchá jehla, mezzoťmia, lept, akvantina, měkký kryt - vemis mou), tisk z plochy (litografie, sítotisk). Grafické dílo na rozdíl od díla malířského tedy vyuţívá nepřímé zachycení prostřednictvím grafických desek nebo jiných podkladů a jejich následným vyjádřením pomocí uvedených tiskařských metod. Výsledkem umělecké grafiky je grafický list-otisk z původní desky podepsaný autorem, popř. opatřený číslem tisku, dříve nepřesně označovaný povšechným názvem rytina. Pod díla grafická se tak zařazují rytiny, hlubotisky, lepty, litografie, včetně drobných grafik, jako jsou i autorské uţité grafiky, pohlednice, emblémy, symboly -logotypy, grafická ztvárnění plakátů, ex libris apod. Vzácným druhem grafického listuje např. šrotový tisk z 15. století, coţ je tisk z výšky na způsob dřevorytu, ale provedený z kovové desky.

Odlišení výtvarného díla od architektonického díla a od díla uţitého umění Z obecného hlediska se pod výtvarné umění zpravidla zařazuje i architektura (např. stavby, makety interiéry, výtvory zahradní a jevištní architektury, výtvory urbanistické a jiná díla umění architektonického). Podle autorského zákona, a to je z hlediska § 271 rozhodující, však architektonická díla nejsou pod výtvarná díla zařazována a tvoří samostatnou zvláštní kategorii děl vedle děl výtvarných. Toto pojetí i z hlediska teorie a praxe autorského práva přesněji postihuje škálu moţností architektonického vyjádření ţivotního prostředí, z nichţ některé leţí jiţ mimo tradičně chápanou hranici výtvarného umění (zahradní architektura, urbanistická díla apod.).1 Uţší pojetí výtvarného díla (bez architektonických děl) odpovídá i pojetí a smyslu skutkové podstaty trestného činu76 padělání a napodobení díla výtvarného umění podle § 271 odst. 1 a chápání pojmu padělá nebo napodobí výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo povaţováno za původní dílo takového autora (srov. k tomu i shora citovanou důvodovou zprávu k trestnímu zákoníku). Trestněprávní ochranu architektonickému dílu poskytuje trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270. 76

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2521

52

Podobně autorský zákon odlišuje od výtvarného díla výslovně i díla užitého umění, jimiţ se rozumějí díla dekorativní, dekorativně uţitková nebo díla pro průmyslové účely, kdy kromě unikátních děl vytvořených pouze v originálu (např. určitý originální oděvní model renomovaného návrháře - Dior, Versace apod.) jde zpravidla o různá díla denní potřeby vyráběná hromadně, jejichţ umělecké ztvárnění je součástí jejich uţitné hodnoty a spotřební funkce (např. některé hračky, loutky, výtvory ze skla, porcelánu, keramiky, dále medaile, nábytek, koberce, oděvní modely, šperkařská díla). Srovnej k tomu i francouzský výraz „les oeuvres ďart apliqué á 1'industrie" (umělecká díla průmyslově vyuţívaná). Účelem těchto děl je jejich uţívání při zabezpečování běţných ţivotních potřeb, a proto je nezařazujeme ve shodě s autorským zákonem pod výtvarná díla a nevztahuje se na ně ochrana podle § 271, coţ na druhé straně neznamená, ţe by nikoli nepatrný zásah do zákonem chráněných práv k dílu uţitého umění nemohl být postiţen jako trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 trestního zákoníku.

Padělání výtvarného díla Padělaným výtvarným dílem je taková jeho napodobenina, která vzhledem ke své kvalitě může být při běžném vizuálním kontaktu zaměněna s pravým originálním výtvarným dílem původního autora, které je paděláno, jestliţe je vytvořena za účelem, aby byla vydávána za pravé originální dílo původního autora. Na způsobu padělání nezáleţí, ale vzhledem k povaze věci zde padělání bude zpravidla vyuţívat stejnou, obdobnou nebo alespoň podobnou techniku, barvu, materiál apod., jakými bylo vytvořeno původní dílo77 jiného zpravidla významného nebo známého autora, a bude často obsahovat i podpis nebo jiné označení pouţívané autorem originálu, neboť jinak by padělek byl snadno odhalitelný. Padělat lze nejen existující dílo, ale i dílo zničené, ztracené či nezvěstné. Padělání výtvarného díla musí vţdy směřovat k vydávání takového padělaného díla za původní dílo jiného autora, neţ který padělek vytvořil. Na závadu není, ţe při bliţším, zejména znaleckém zkoumání můţe být odhaleno, ţe jde o padělek výtvarného díla. Nezáleţí na účelu padělání, tedy zda je dílo paděláno za účelem jeho prodeje konkrétnímu nebo náhodnému zájemci, nebo aby nahradilo pravé dílo původního autora v galerii, muzeu nebo na jiném místě jeho obvyklého umístění, a na základě toho by pak pravé dílo 77

Telec,I, Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. L. vydání Praha: C. H .Beck, 2007,s. 29. 2522 Šámal

53

mohlo být prodáno určitému zájemci nebo na černém trhu s uměleckými díly, anebo je padělám provedeno za jiným účelem. Padělané výtvarné dílo je třeba odlišit od kopie výtvarného díla vytvořené za účelem studijním (např. při studiu určité výtvarné techniky), výukovém (např. kopírování děl na umělecké škole za účelem naučení se nebo prezentace určitého zpracování výtvarného námětu), vystavení kopie díla v souvislosti s představením díla v zahraničí, jestliţe originál díla není k dispozici nebo ho nelze zapůjčit, vyvézt apod. V takovém případě, přestoţe se autor kopie snaţí vydávat ho za pravé původní dílo jiného autora, ale naopak ho buď prezentuje jako vlastní dílo (včetně podpisu, datace a názvu, často s údajem „podle...") anebo jako kopii vytvořenou za účelem výstavy či jiného předvedení díla původního autora (srov. i § 30 odst. 4 a 5 AutZ). Taková kopie nenaplňuje znaky padělaného výtvarného díla ve smyslu § 271. Lze si však představit i situaci, ţe dílo vytvořené původně jako kopie výtvarného díla bude dalším postupem přetvořeno na padělek, např. odstraněním původního podpisu, značky, datace, signatury nebo jiného označení, z kterého vyplývá, ţe jde o kopii, anebo pouţitím určitého technického postupu, jímţ bude navozen vizuální dojem, ţe jde o výtvarné dílo, které se jeví podstatně starším, neţ je ve skutečnosti, doplněním starého rámu atd., čímţ se docílí, ţe taková kopie se jeví jako původní dílo staršího autora, které je tímto způsobem paděláno. Tyto postupy je třeba povaţovat za padělání díla výtvarného umění ve smyslu § 271.

Napodobení výtvarného projevu jiného autora Napodobením výtvarného projevu jiného autora je na rozdíl od padělání jiţ existují- 5 čího originálního díla jiného autora pouhé napodobení konkrétní výtvarné techniky, stylu, popř. i barevného či tvarového projevu a kompozice takového napodobovaného autora, a to78 včetně námětu a způsobu jeho zpracováni, a dalších typických rysů tvorby charakteristických pro „ výtvarný rukopis " napodobovaného autora, to vše za účelem, aby nové dílo bylo povaţováno za dosud neznámé či málo známé původní dílo napodobovaného autora. Součástí napodobení zpravidla bývá i podpis či jiné označení pouţívané původním autorem. Napodobenina výtvarného projevu jiného autora se zásadně snaţí o vytvoření iluze, ţe jde o dílo původního autora, které on sám vytvořil. Pouţitím obdobného způsobu zpracování

78

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2522

54

se takovým napodobeným výtvarným dílem navozuje dojem, jakým působí originální díla původního autora při jejich vnímání zejména uměleckou veřejností. Subjektivní stránka Jde o trestný čin úmyslný [15j. Úmysl musí zahrnovat skutečnost, ţe jde o výtvarné 6 autorské dílo. Ustanovení § 271 odst. 1 vyţaduje navíc ještě specifický úmysl, aby nové dílo bylo považováno za původní dílo jiného autora (tzv. padělatelský úmysl). Tento úmysl musí být také prokázán. Pachatel Pachatelem můţe být kterákoli fyzická osoba, která pro sebe nebo pro jiného padělá výtvarné autorské dílo nebo napodobí výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo povaţováno za původní dílo takového autora. Získání značného prospěchu Pokud jde o značný prospěch, vyplývá z ustanovení § 138 odst. 1, 2, ţe činí nejméně 500 000 Kč, poněvadţ se na jeho určení vztahuje obdobně výkladové pravidlo pro určení výše škody [138]. Značný prospěch můţe být pachatelem získán jak „pro sebe", tak i „pro jiného", a to činem uvedeným v odstavci 1. Další vyšší hranicí je prospěch velkého rozsahu [srov. § 271 odst. 3 písm. a)]. Z hlediska zavinění u tohoto následku postačí ve smyslu § 17 písm. a) nedbalost [16, 17]. Spáchání činu ve značném rozsahu Zda je trestný čin podle odstavce 1 spáchán ve značném rozsahu, je třeba vţdy posoudit79 na základě konkrétních okolností případu. Výkladové pravidlo uvedené v ustanovení § 138 odst. 1 pro stanovení výše škody zde nelze pro stanovení „značného rozsahu" použít. Při posuzování, zda pachatel se dopustil činu ve značném rozsahu, se především zvažuje rozsah porušení zákonem chráněného autorského práva ve vztahu k originálním dílům jednoho či více autorů výtvarného umění, kdy rozhodující bude počet a hodnota originálních padělaných výtvarných děl nebo děl, u nichţ byl napodoben výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo povaţováno za původní dílo takového autora apod. (hodnota takových padělaných a napodobovaných děl by měla s přihlédnutím k dalším okolnostem dosahovat alespoň okolo 500 000 Kč). Důleţité bude téţ, zda šlo o soustavnou nebo déletrvající činnost, přičemţ v případě déletrvajících a opakovaných 79

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2523

55

zásahů bude třeba hodnotit i počet takových případů a délku doby narušování konkrétních chráněných autorských práv k dílům výtvarného. Ve vztahu k této okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby postačí ve smyslu § 17 písm. b) nedbalost [16, 17].

Získání prospěchu velkého rozsahu Prospěch velkého rozsahu vyplývá z ustanovení § 138 odst. 1, 2 a činí nejméně 5 000 000,Kč, poněvadţ se na jeho určení vztahuje obdobně výkladové pravidlo pro Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu. Prospěch velkého rozsahu můţe být pachatelem získán jak „pro sebe“, tak i „pro jiného“, a to činem uvedeným v odstavci 1. Jde o nejvyšší hranici prospěchu podle trestního zákoníku. Ohledně zavinění u tohoto následku postačí ve smyslu § 17 písm. a) nedbalost [16, 17].

Spáchání činu ve velkém rozsahu Zda je trestný čin podle odstavce 1 spáchán ve velkém rozsahu, je třeba vţdy posoudit 1 2 na základě konkrétních okolností případu. Výkladové pravidlo uvedené v ustanovení § 138 odst. 1 pro stanovení výše škody zde nelze pro stanovení „velkého rozsahu" pouţít. Při posuzování, zda pachatel se dopustil činu ve velkém rozsahu, se především zvaţuje rozsah porušení zákonem chráněného autorského práva ve vztahu k originálním dílům jednoho či80 více autorů výtvarného umění, kdy rozhodující bude počet a hodnota originálních padělaných výtvarných děl nebo děl, u nichţ byl napodoben výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo povaţováno za původní dílo takového autora apod. (hodnota takových padělaných a napodobovaných děl by měla s přihlédnutím k dalším okolnostem dosahovat alespoň okolo 5 000 000 Kč). Důleţité bude téţ, zda šlo o soustavnou nebo déletrvající činnost, přičemţ v případě déletrvajících a opakovaných zásahů, coţ je u velkého rozsahu pravidlem, a proto bude třeba z tohoto hlediska hodnotit i počet takových případů a délku doby narušování konkrétních chráněných autorských práv k dílům výtvarného umění apod. V praxi by se mohlo např. jednat o padělatelskou dílnu výtvarných autorských děl. Ve vztahu k této okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby postačí ve smyslu § 17 písm. b) nedbalost [16, 17]. 80

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2523

56

Vztah k jiným ustanovením: Jednočinný souběh trestného činu padělání a napodobení díla výtvarného umění podle 13 § 271 s trestným činem porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 261 je moţný. Stejně tak není vyloučen jednočinný souběh trestného činu padělání a napodobení díla výtvarného umění podle § 271 s trestným činem podvodu podle § 209. Naproti tomu pro poměr speciality je vyloučen jednočinný souběh trestného činu padělání a napodobení díla výtvarného umění podle § 271 s trestným činem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270, neboť ustanovení § 271 zvláště postihuje určitý druh zásahu do chráněných autorských práv k dílu výtvarného umění proti padělání nebo napodobení takového díla jiného autora s tím, aby takové dílo bylo povaţováno za původní dílo takového autora. Ke korespondujícím přestupkům nebo jiným správním deliktům srov. § 105a aţ 105c AutZ.81

81

Šámal, P. a kol. cit. 50 s. 2524

57

Závěr Tato práce ukázala, jak sloţitá je otázka ochrany autorského práva . Nejen nám nastínila vztah autorského práva z hlediska obecné roviny, jak nositelé autorských práv se mohou, někdy i lehce, dostat do sporu ohledně ochrany svého práva. Nejvíce je to v dnešní době patrné, kdy se nelegálně vyrábějí kopie zvukových záznamů hudebních. Padělatelé je dále šíří jako originály, čímţ připravují o velké zisky autory těchto záznamů. Mnohdy se také stává, ţe ve snaze upoutat pozornost na odbyt svého zboţí či výrobků pro reklamní účely, pouţijí firmy neoprávněně část textu písně či část melodie, aniţ by na takové zveřejnění měly svolení ať uţ samotného autora, či od OSA Ochranný svaz autorský, který zastupuje několik tisíc autorů. Potom nezbývá, neţ aby se autor, který zjistí tuto skutečnost, domáhal trestněprávní ochrany autorských práv a jiných s nimi souvisejících práv a práv k databázi podle § 270 trestního zákoníku za neoprávněné uţití díla a podle § 271 trestního zákoníku. Hovoříme-li o protiprávním zásahu do autorských práv u softwarových programů, lze výhledově očekávat zlepšení. Firmy zabývající se počítačovými programy,se především soustřeďují na to, aby své produkty zaváděly na trh v co nejpřijatelnější ceně pro konečného spotřebitele z řad běţných domácností či studentů. Tímto předcházejí nelegálnímu šíření svých programů. Stále více také vyuţívají moţnost legální kontroly uţívání svých programů.

58

Seznam použité literatury 1. Telec, I., – Autorský zákon 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1997 – xxix 506 s.-( Komentované zákony) ISNB 80-7179-106-7 2. Šalamoun, M., - Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl / – 2. Vyd.- Praha : C. H. Beck, 2009 – ISBN 978-80-7400-097-3 3. Jelínek, J., - Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou: 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2009 – ASNB 978-80-87212-22-6 4. Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2007, ISBN 978-80-7357-230-3 5. Texty zákonů č. 637/ Občanský zákoník, Právní stav ke dne 1.1.2008, Ostrava: Sagit 6. Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, ISBN 978-80-7179-608-4 7. Šámal, P., Trestní zákoník: Komentář, 1. Vydání Praha: C. H. Beck, 2010 – 2 sv. – ( Velké komentáře) Obsahuje II. § 140 – 421, ISBN 978-80-7400-178-9 Webové stránky ‹http://www.osa.cz/page3.php?t=5› ‹http://www.osa.cz/page3.php?t=29

59

Seznam použitých zkratek AutZ

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

DPříj

zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

LPS ObčZ

Listina základních práv a svobod, jak byla vyhlášena ústavním zákonem Č. 2/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako Zákon, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů

PřesZ

zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

SpŘ

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

SJM

Společné jmění manţelů

TrZ

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.,

WCT

Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském Ţeneva 1996 ze dne 20. Prosince 1996 ( viz sděl. 33/2002 Sb.m.s.)

60