Transakční náklady a hranice firmy

Transakční náklady a hranice firmy Robert Vitík* Teorie transakčních nákladů Transakční náklady jsou již neodlučitelně spjaty se jménem Ronalda Coaseho, jemuž byl pod názvem „Coaseho teorém“ přisouzen následující výrok1: „Za předpokladu nulových transakčních nákladů je výsledek tržního procesu nezávislý na počátečním rozdělení vlastnických práv“. Pojďme se však od R. Coaseho přesunout k teorii firmy, která na jeho základech staví a to v podání Ollivera E. Williamsona. Williamson bývá pokládán za jednoho z prvních ekonomů, kteří se úspěšně pokusili detailněji rozvinout ekonomickou teorii zkoumající strukturu firmy. Dřívější ekonomické teorie se k firmě stavěly z pohledu tzv. „black box“, tedy že vnitřní uspořádání firmy není pro další zkoumání důležité. Teorie transakčních nákladů se tedy snaží vysvětlit specifickou strukturu či organizaci firmy a co je důležitější i stupeň, kterým se bude vertikálně dále integrovat. Tato Williamsonova teorie poměrně dobře zapadá do rámce tzv. ekonomie hlavního proudu. Shodné jsou například předpoklady maximalizace zisku, což je v souladu s minimalizací nákladů a dále předpokládá racionální chování na straně vlastníků či manažerů. Hlavní odlišnost je však v transakčních nákladech, které odlišuje od běžně chápaných produkčních nákladů. Transakční náklady Williamson přirovnává ke tření ve fyzikálních zákonech. V souladu se základním předpokladem se firmy snaží minimalizovat své celkové náklady, které se ovšem skládají jak z produkčních nákladů tak také z transakčních nákladů. Za těchto okolností může nastat situace kdy budou transakční náklady nižší, pokud se transakce uskuteční na trhu, případně může nastat situace opačná a transakční náklady budou nižší pokud bude transakce koordinována ze strany manažera. Williamson přichází s třemi proměnnými (viz níže), na kterých závisí výše transakčních nákladů a tady také to zda bude transakce uskutečněna prostřednictvím trhu nebo prostřednictvím vertikální integrace (vlastní výrobou). Tato situace bývá někdy označována jako otázka „market or hierarchy“, nebo také „make or buy“2. Na tomto místě je třeba zmínit základní předpoklady na kterých je Williamsonova teorie založena: •

Omezená racionalita (Bounded rationality)

•

Oportunismus (Opportunism)

Omezená racionalita znamená, že lidská racionalita je do jisté míry omezená ať už jde o poznávání, mysl, učení se, paměť. Člověk nemá schopnost vstřebat veškeré dostupné informace. Tato situace někdy bývá přirovnána k partii šachů. Ačkoli známe všechna základní pravidla hry, nikdo není schopen bez chyby analyzovat veškeré možné alternativy a rovněž

* Ing. Robert Vitík – interní doktorand, VŠE v Praze, Fakulta podnikohospodářská, Katedra mikroekonomie, nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3. 1 Zajíček, M – Zeman, K: Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase, Nakladatelství VŠE, Praha 2007, str. 23 2 Dixit, Avinash: Formal and informal institutions of economic governance, presentation ESNIE, str. 5.

také tahy oponenta. Manažer čelí podobnému problému, bez ohledu na to na jaké úrovni je jeho vzdělání, není v jeho silách uvažovat v kontextu všech možných alternativních způsobů jednání, což je navíc komplikováno tím, že by měl vzít v úvahu i to jak bude reagovat konkurence. Oportunismus pracuje s pojetím člověka, který sleduje své vlastní zájmy a ty je schopen prosazovat i za cenu použití úskoku či přímo lži. Znamená to spíše takové lidské chování, které nemusí být vždy jen čestné a lidé vždy nemusí mluvit pravdu pokud jde o jejich úmysly. Svého záměru mohou dosáhnout i lstí, předstíráním a zneužitím druhé strany. Jak uvádí L. Mlčoch3 oportunistické chování neznamená jakousi absolutní skepsi k morální dimenzi člověka v hospodářství, ani přesvědčení, že všichni účastníci hospodářského života, jsou vždy a všude lháři, zloději a podvodníci. Oportunismus znamená jen předpoklad, že ten, kdo se míní zúčastnit hospodářského života, musí počítat – má-li být realistou – s eventualitou výskytu oportunismu v jednání svých partnerů, podřízených či nadřízených. Jedná se tedy o riziko oportunismu v jednání, ale nutno počítat s tím, že toto riziko může být všudypřítomné. Williamson k tomu dodává, že nikdy nelze předem odhalit kdo jedná oportunisticky a kdo nikoli. Williamson rozeznává tři základní proměnné, které lze přisoudit každé transakci. Jde o četnost výskytu, nejistotu a specifičnost aktiv. Pokud jde o četnost výskytu může jít o transakci jednorázovou, příležitostnou či opakovanou. Příkladem takové pravidelně se opakující transakce může být nákup zboží ve velkoobchodu. Naopak nákup konzultantských služeb může být pro firmu jednorázovou či příležitostnou transakcí. Je asi pochopitelné, že firma nebude chtít vertikálně integrovat činnost, která by byla využita pouze výjimečně či příležitostně. Nejistota je vyjádřena tím jak snadné či těžké je předvídat všechny události a eventuality, které se mohou udát v průběhu transakce. Významným faktorem, který nejistotu ovlivňuje je délka po kterou je transakce uskutečňována. Logicky s rostoucím časem roste míra nejistoty spojená s danou transakcí. Uvažujeme-li tedy o transakci, měli bychom se tedy sami sebe zeptat zda s ní spojená nejistota může být omezena vertikální integrací. Jestliže ano, budou úspory transakčních nákladů dostatečné aby vyvážily náklady, které mohou být spojeny s touto vertikální integrací – například administrativní náklady. Specifičnost aktiv, tedy míra jejich jedinečnosti či neopakovatelnosti je klíčovou vlastností transakcí, která ovlivňuje charakter smluvního vztahu a zejména výši transakčních nákladů. Čím větší jedinečnost aktiv (jak fyzických tak třeba lidských) tím spíše lze očekávat snahu o snížení transakčních nákladů vertikální integrací. I tato proměnná se stává problémem pouze pokud se pohybujeme ve výše uvedených předpokladech omezené racionality a oportunistického chování. Následující tabulka 1.1 nám ukazuje výsledné vztahy mezi nejistotou, specifičností aktiv a řídící strukturou. Dodejme jen, že uvedený problém vertikální integrace lze aplikovat na jakékoliv rozhodování v intencích rozhodování internalizace či externalizace („make or buy“). Tabulka 1.1 Specifičnost aktiv

3

Mlčoch, Lubomír: Institucionální ekonomie. Nakladatelství Karolinum, Praha 2005, str. 24.

Nízká pro obě strany Nejistota

Vysoká Nízká

Kontrakt / Vertikální integrace Okamžitý kontrakt

Vysoká pro obě strany

Vysoká pro jednu a nízká pro druhou stranu

Vertikální integrace

Vertikální integrace

Dlouhodobý kontrakt

Vertikální integrace

Williamsonův přístup je třeba ocenit zejména v aplikaci transakčních nákladů na existenci a zejména případnou vertikální integraci firem, která významným způsobem posouvá současné modely corporate governance. Rovněž koncepce specifických aktiv dává transakcím v institucionální ekonomii další rozměr, který klíčově ovlivňuje výši transakčních nákladů a tím smluvní vztahy. Tato myšlenka si rovněž našla řadu pokračovatelů například v oblasti zkoumání specifičnosti takového aktiva jakým jsou lidské zdroje4. Otázkou zůstává, zda tato teorie je schopna dostatečně vysvětlit existenci firmy. V souladu s teorií R. Coaseho existují firmy proto, protože existují transakční náklady a hranice firmy či velikost firmy lze definovat jednoduchým tvrzením. Firma přestane růst tehdy, pokud dojde k vyrovnání mezních interních nákladů na organizování s mezními externími transakčními náklady. Pojetí transakčních nákladů v přístupu O. E. Williamsona je kompatibilní s těmito závěry. Hlavní Williamsonův přínos lze vidět zejména v detailním definování povahy a zdrojů vzniku transakčních nákladů5. Můžeme tedy v tomto případě mluvit o teorii firmy definované pomocí slabých tržních podnětů k řešení koordinačního problému.

Model se specifickými aktivy Vyjděme z výše uvedených závěrů a pokusme se nastínit formalizovaný model, který by ukázal na vztah mezi specifičností aktiv a tendencí k vertikální integraci. Za specifické aktivum budeme považovat například služby výrobního faktoru práce – budeme tedy hovořit o specifičnosti lidských aktiv (human asset specificity). Specifičnost v tomto pojetí je dána vědomostmi, schopnostmi, zkušenostmi, know-how nahromaděným během transakce. Pokud půjde o nepříliš specifická aktiva, trhy budou poskytovat zpravidla vhodná řešení pro realizaci transakce na trhu. Příkladem může být nákup úklidových služeb ze strany softwarové společnosti. Externí dodavatel úklidových služeb v tomto případě může využívat výhod z rozsahu, kumulovat objednávky od jednotlivých zákazníků a transakční náklady spojené s tržním zabezpečením budou poměrně malé. Rovněž se strany softwarové firmy se nejedná o dodávky žádných specifických aktiv. Alternativním příkladem může být nákup služeb počítačového grafika. I v tomto segmentu na trhu existují společnosti nabízející dodávky grafických služeb. Tento obor již zřejmě bude moci těžit z výhod z rozsahu daleko méně. Stejně tak naše softwarová firma pokládá grafické zpracování svých služeb (programů) za klíčový faktor pro udržení se na trhu. Z jejího hlediska tedy půjde o nákup poměrně vysoce specifických aktiv. V tomto případě jistě bude naše softwarová firma zvažovat nejen tržní řešení – tedy nákup služeb dodavatelsky, ale rovněž internalizaci (vertikální integraci) a zařazení počítačového grafika mezi své zaměstnance, či přímo vytvoření grafického oddělení v rámci firmy.

4

blíže: Plunket, Anne – Saussier, Stéphane: Human asset specificity in alternative theories of the firm: How to rule out competing views? DRUID Summer Conference 2003, Copenhagen 2003. 5 Garrouste, Pierre – Saussier, Stéphane: Looking for a theory of the firm: Future challenges, Journal of Economic Behavior & Organization, Vol. 58 (2005), str. 181

Předpokládejme tedy, že firma zvažuje otázku typu „make or buy“ a porovnává tak byrokratické náklady na interní organizaci s transakčními náklady spojenými s tržním zajištěním. Formalizovaný model6 můžeme najít například v díle dvojice autorů A. Plunket a S. Saussier. Autoři se pokusily odhalit vztah mezi tržním řešením a interní organizací v závislosti na výši transakčních náklů na trhu, ale i transakčních nákladů uvnitř firmy. Autoři se opírají o následující hypotézy, které nás dovedou k odhalení závislosti míry specifičnosti aktiv na typu zvolené strategie podniku: •

Růst specifičnosti lidských aktiv přispívá na jedné straně k vytvořené hodnotě těchto aktiv a na druhé straně zároveň zvyšuje transakční náklady. Toto platí jak mimo firmu (na trhu) tak i uvnitř firmy. Jak se zvyšuje specifičnost aktiv, je zapotřebí složitější řídící struktury uvnitř firmy, která samozřejmě s sebou nese vyšší náklady (například ty byrokratické);

•

Každé další zvýšení specifičnosti lidských aktiv by mělo zvyšovat celkovou hodnotu generovanou příslušnou transakcí. Tedy, že vyvolané transakční náklady jsou vždy nižší než dodatečně vytvořená hodnota.

•

Pro každou úroveň specifičnosti lidských aktiv lze nalézt odpovídající řídící strukturu ve firmě, která povede k maximalizaci vytvořené hodnoty.

Pro grafické zobrazení vývoje jednotlivých transakčních nákladů zvolili autoři jednoduchou kvadratickou funkci. Transakční náklady na trhu pak označme jako TCM (transaction costs on the market) a TCF jako transakční náklady uvnitř firmy (transaction costs in the firm). TCM = x2 TCF = 2000 + 0,5 x + 0,5 x2 Proměnná x nám představuje určité procento specifičnosti lidských aktiv a nabývá hodnoty v rámci intervalu 0 až 100 %. Graficky lze zkoumanou závislost znázornit níže uvedeným grafem 1.1.

Obr. 1.1: Hranice firmy v závislosti na specifičnosti lidských aktiv zvyšujících interní transakční náklady 10000

Náklady / Výnosy

TCM

Hranice firmy

8000 6000

TCF 4000 2000 0 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

-2000 6

Plunket, Anne – Saussier, Stéphane: Human asset specificity in alternative theories of the firm: How to rule out competing -4000 views? DRUID Summer Conference 2003, Copenhagen 2003.

Specifičnost lidských aktiv (%)

TCF - TCM Zdroj: Plunket, Anne – Saussier, Stéphane: Human asset specificity in alternative theories of the firm: How to rule out competing views? DRUID Summer Conference 2003, Copenhagen 2003, str. 6

Uvedený graf tak jasně ukazuje, že v případě nízké míry specifičnosti nejen lidských ale i jakýchkoli jiných aktiv je motivace ke vzniku firmy malá. S růstem specifičnosti a případně i dalších faktorů (nejistota či četnost výskytu) však pravděpodobnost vzniku firmy roste. V ideálním případě pak při dosažení bodu indiference dochází k tomu, že jak řešení tržní tak řešení interní organizací nám přinášejí shodné výsledky. Obdobný přístup k této analýze lze nalézt rovněž u L. Mlčocha7. Lze tedy shrnout, že zatímco ekonomie hlavního proudu se soustředí na ekonomickou kalkulaci a marginální analýzu na trhu, institucionální ekonomie k tomu poznamenává, že obdobné kalkulace a srovnávání alternativ probíhá i mezi tržním řešením a hierarchickým uspořádáním. Soutěží se tedy nejen na trhu, ale soutěží mezi sebou i „trhy“ a „hierarchie“.

Firma jako soubor historicky konstruovaných schopností Při zkoumání hranice firmy bychom se měli rovněž zaměřit na schopnosti a znalosti dané firmy, které pocházejí z jejího historického vývoje, rozhodnutí zvolených v minulosti a naakumulovaných zkušeností. Jde tedy o rozšíření výše uvedeného přístupu. V tomto pojetí firmy se již dotýkáme evoluční teorie firmy a vysvětlení existence firmy založené na znalostech (knowledge-based theory). Tento přístup vychází z následujících předpokladů8: •

Behaviorální předpoklady – učení se a chování ovlivňované interními pravidly;

•

Znalosti a schopnosti jako klíčové charakteristiky, kterými se firma odlišuje od trhu.

Tento pohled na firmu vychází z názoru, že každá firma musí vytvořit a udržovat určité znalosti, aby byla schopnost řídit komplikované postupy, procesy, způsoby práce či provádět specifické úkoly. Autoři P. Garrouste a S. Saussier poukazují na následující argumenty, dle kterých je firma lépe schopna rozvíjet a kumulovat znalosti než trh: •

Znalosti jsou výsledkem procesu učení se a zkušeností;

•

Znalosti jako výsledek učení byly vytvořeny v určitém kontextu (místní hledisko) a vznikají v závislosti na minulém vývoji – path dependent (historické hledisko);

•

Znalosti jsou v určité míře skryté, jejich uspořádání často nevědomé a obtížně pozorovatelné. Bývají uložené v organizačních postupech a individuálních dovednostech.

Klíčovým úkolem každé firmy je tedy vytvořit takové prostředí a vzájemné vztahy, které budou snižovat náklady na komunikaci a přenos informací. Specifikem firmy je tedy

7

Mlčoch, Lubomír: Institucionální ekonomie. Nakladatelství Karolinum, Praha 2005, str. 73-77. Garrouste, Pierre – Saussier, Stéphane: Looking for a theory of the firm: Future chalenges, Journal of Economic Behavior & Organization, Vol. 58, 2005, str. 185.

8

implementace takových komunikačních postupů, které zajistí aby požadované znalosti byly široce dostupné, aby jejich distribuce byla efektivní a zároveň, aby byly tyto znalosti ochráněny (například před konkurencí). Na firmu je tak nahlíženo jako na ovládající (řídící) strukturu jejíž výhoda spočívá ve vytváření specifického firemního jazyka a postupů, které přinášejí vzácné schopnosti. Právě vzhledem k vlastnostem znalostí – jejich obtížný přenos a skrývání, může být použití nezávislých smluvních vztahů na volném trhu k jejich přenosu příliš nákladné. Na volném trhu se v tomto smyslu nelze ani vyhnout nebezpečí oportunistického chování. Avšak v případě hierarchického uspořádání může být komunikace usnadněna a nesouhlas či nedorozumění může být snadno urovnáno prostřednictvím autority. Můžeme tedy tvrdit, že hierarchická struktura tím, že vytváří přesná pravidla a postupy může vést k vyšší efektivnosti ve srovnání s tržním řešením. Toto je zřejmě pravda, pokud se podíváme na aktivity, které jsou pro firmu a hierarchické uspořádání typické. Například činnosti, které vyžadují investice do specifických lidských aktiv by měly být internalizovány právě z důvodů efektivnější kontroly. V případě lidských aktiv, které lze v současné době chápat jako jedno z nejdůležitějších aktiv každé firmy, má firma výhodu a více schopností než trh tato specifická lidská aktiva rozvíjet. Transakční náklady uvnitř firmy tedy nerostou se specifičností lidských aktiv, ale spíše se snižují. Toto poznání tak do značné míry poopravuje tvrzení zmíněné v předchozí části, kde s růstem specifičnosti aktiv docházelo k růstu transakčních nákladů i uvnitř firmy. Na základě výše uvedených skutečností se můžeme opřít o stejný formalizovaný model jako v předchozí části. Do tohoto modelu zakomponujeme nově formulované předpoklady. Reformulujme tedy první z hypotéz (viz strana 4) pro zkoumání závislosti specifičnosti lidských aktiv a výše transakčních nákladů: •

Růst specifičnosti lidských aktiv přispívá ke snižování produkčních a transakčních nákladů uvnitř firmy. Cílem firmy je vytvářet takové prostředí a komunikační postupy, které vedou k efektivnějšímu přenosu a akumulaci znalostí.

Hlavním doporučením týkajícím se rozhodnutí zda určité činnosti a transakce budou integrovány tedy je9: Transakce s vysoce specifickými lidskými aktivy budou internalizovány s daleko vyšší pravděpodobností, neboť firma dokáže lépe ovládat takovéto transakce, jež vedou ke snížení nákladů. Dále firma zcela přirozeně vyhledává a rozvíjí tato specifická lidská aktiva. Znamená to tedy, že specifičnost aktiv a zvláště pak specifičnost lidských aktiv by měla vést k větší integraci. Pro grafické zobrazení vývoje jednotlivých transakčních nákladů vyjdeme opět z jednoduché kvadratické funkce, stejně jako v předchozím modelu: TCM = x2 TCF = 2000 - x2 / 10 Proměnná x nám opět představuje určité procento specifičnosti lidských aktiv a nabývá hodnoty v rámci intervalu 0 až 100 %.

9

Plunket, Anne – Saussier, Stéphane: Human asset specificity in alternative theories of the firm: How to rule out competing views? DRUID Summer Conference 2003, Copenhagen 2003, str. 9.

Graf 2.1: Hranice firmy v závislosti na specifičnosti lidských aktiv, které snižují interní transakční náklady

10000 Hranice firmy

TCM

Náklady / Výnosy

6000 TCF

2000

-2000

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

TCF - TCM

-6000 Zdroj: Plunket, Anne – Saussier, Stéphane: Human asset specificity in alternative theories of the firm: How to rule out competing views? DRUID Summer Conference 2003, Copenhagen 2003, str. 9 -10000

Závěr

Specifičnost lidských aktiv (%)

Jak vyplývá z uvedeného grafu, v případě dosažení určité úrovně specifičnosti aktiv se hierarchické uspořádání - vznik firmy jeví jako výhodnější forma řídící struktury než volný trh. Ve srovnání s grafem 1.1 pak můžeme tvrdit, že v případě základního modelu, kde počítáme pouze s transakčními náklady je hranice firmy posunuta výrazně dále. Naopak v případě rozšířeného konceptu teorie firmy o akumulované znalosti a schopnosti by se tato hranice měla nacházet výrazně níže. Tento evoluční přístup k teorii firmy pracuje s argumenty a předpoklady, které jsou bližší skutečnosti. Mezi takovéto argumenty a zároveň i silné stránky této teorie lze uvést například: •

Jednotlivci mají přirozenou tendenci ke kooperaci, která je formálně zastřešena vzniklou firmou a jejími hranicemi10;

•

Koordinace, komunikace a proces učení se je podporován snahou firmy o identifikaci jednotlivců s cíli firmy;

10

blíže: Kogut, B. – Zander, U.: What firm do? Coordination, identity, and learning. Organization Science 75, 1996 str. 502 – 518.

•

Fakt, že členové firmy přijali za své a identifikovali se základními cíli firmy (mise, vize, hodnoty) je možné považovat jako přirozený důkaz fungování takovéhoto konceptu.

Pro úplnost ještě uveďme některé protiargumenty a upozorněme na určitá slabá místa tohoto přístupu: •

Uvedený přístup je schopen odpovědět na otázku kde je hranice vzniku firmy, avšak nic nám neříká již o tom kde je hranice velikosti firmy, či do jakého bodu bude firma růst a kde jsou její meze;

•

Na argumenty teorie můžeme jistě tvrdit, že znalosti, učení se a schopnosti jsou vytvářeny rovněž na volném trhu a zvláště pokud opomineme předpoklad oportunistického chování;

•

Teorie se nijak nezabývá motivačními schématy a jejich nastavením uvnitř firmy, tento nedostatek nahrazuje pouze implicitním předpokladem, že jednotliví členové firmy musí spolupracovat;

•

Model identifikace členů firmy s cíli a jejich kooperaci nelze rozvíjet bez bližšího zkoumání interní organizace firmy, která je z tohoto pohledu klíčová.

Literatura [1]

Argyres, Nicholas – Zenger, Todd: Are Capability-based Theories of Firm Boundaries Really Distinct from Transaction Cost Theory? 2007. [2] Dixit, Avinash: Formal and informal institutions of economic governance, presentation ESNIE, 2007. [3] Garrouste, Pierre – Saussier, Stéphane: Looking for a theory of the firm: Future chalenges, Journal of Economic Behavior & Organization, Vol. 58, 2005. [4] Holman, Robert: Dějiny ekonomického myšlení. Praha , C. H. Beck 1999. [5] Kogut, B. – Zander, U.: What firm do? Coordination, identity, and learning. Organization Science 75, 1996, str. 502 – 518 [6] Langlois, Richard N.: Transaction-cost Economics in Real Time, 1992, Oxford University Press, Industrial and Coprorate Change – Volume 1. [7] Mlčoch, Lubomír: Institucionální ekonomie. Univerzita karlova v Praze, Praha, Karolinum, 2005. [8] North, Douglas C.: Institutions, institutional change and economic performance. Cambridge University Press, 1996. [9] Plunket, Anne – Saussier, Stéphane: Human asset specificity in alternative theories of the firm: How to rule out competing views? DRUID Summer Conference 2003, Copenhagen, 2003. [10] Williamson, Oliver E.: The Economic Institutions of Capitalism, The Free Press, New York 1987. [11] Williamson, Oliver E.: Organizational forms and internal efficiency, markets and hierarchies: some elementary considerations. American Economic Review 3, 1973, str. 316 – 325. [12] Zajíček, M. – Zeman, K.: Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase, Nakladatelství VŠE, Praha 2007.

Transakční náklady a hranice firmy Robert Vitík ABSTRAKT Článek se snaží zprostředkovat základy teorie transakčních nákladů (TTN) a obohatit tak koncept teorie firmy o pohled nové institucionální ekonomie. V první části je prostor věnován základním východiskům a předpokladům TTN zejména v podání O. E. Williamsona. Klíčovým pojmem této teorie je „Specifičnost aktiv“ a na příkladu specifičnosti lidských aktiv je pak konstruován formalizovaný model, který se snaží odpovědět na otázku proč vlastně firma vzniká a kde jsou její hranice. V druhé části je pak základní model TTN rozšířen o přístup vysvětlující hranice firmy na základě znalostí a schopností. Klíčová slova: Hranice firmy, Specifičnost lidských aktiv, Teorie firmy, Teorie firmy založená na znalostech, Teorie transakčních nákladů.

Transactions cost and boundary of the firm ABSTRACT This paper presents the basics of the Transaction cost theory (TCT) and shows it’s contribution to the Theory of the firm by the view of the new institutional economics. In the first part, author presents resources and presumptions of the TCT mainly by O. E. Williamson. The theory is based on asset specificity. The formal model with the human asset specificity is supposed to reply following questions. Why the firm arise and where is the boundary of the firm? In the second part, the model TCT is extending by knowledge-based explanations of the firm. Key words: Boundary of the firm, Human asset specificity, Knowledge-based view, Theory of the firm, Transaction cost theory. JEL classification: D21, D23, D83, L25