Tělesná kultura v meziválečném období v Pardubicích

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA HISTORICKÝ ÚSTAV

Tělesná kultura v meziválečném období v Pardubicích (bakalářská diplomová práce)

Daniela Hynková

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Němec, Ph. D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem veškerou použitou literaturu a prameny. V Brně dne 13. 5. 2014

……………………………….. podpis 2

Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu této práce Mgr. Jiřímu Němcovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky, trpělivost a pochopení při tvorbě této práce. Rovněž velké díky patří ochotným pracovnicím a pracovníkům Státního okresního archivu v Pardubicích a badatelny Východočeského muzea Pardubice. V neposlední řadě náleží poděkování členům mé rodiny a blízkým, kteří mě po celou dobu podporovali. 3

Obsah 1. Úvod ….........................................................................................................................

5

2. Dějiny města Pardubice …........................................................................................... 10 3. Obecný vývoj tělesné kultury v Českých zemích do roku 1939 ................................. 15 4. Tělesná kultura v Pardubicích v meziválečném období............................................... 23 4.1 Tělovýchova …..............................................................................................

23

4.1.1 TJ Sokol Pardubice …..................................................................... 24 4.2 Sport …........................................................................................................... 30 4.2.1 Kopaná …........................................................................................ 32 4.2.2 Atletika …........................................................................................ 35 4.2.3 Hokej …........................................................................................... 37 4.3 Výstava tělovýchovy a sportu 1931 …........................................................... 40 5. Turisté, skauti, trampové ….......................................................................................... 43 6. Závěr …........................................................................................................................ 46 7. Použité zkratky …........................................................................................................ 48 8. Seznam pramenů a literatury …................................................................................... 49 9. Přílohy…......................................................................................................................

4

51

1. Úvod Tělesná kultura zabírá velmi širokou oblast, která je pro množství tělovýchovných spolků a především sportovních oborů velmi těžko uchopitelná. Čím intenzivnější pěstování sportu je, tím více nesourodě se projevuje a vede k nutnosti podrobnější specializace, která nezahrnuje pouze celé sporty, ale věnuje se i jednotlivým disciplínám.1 Proto je tato práce pokusem o jakýsi přehled pardubického sportu a tělovýchovy a jeho dopadu na meziválečnou společnost. Je tvořena institucionálně, poněvadž jejím cílem je vyzvednout ty nejdůležitější spolky a kluby, které se nejvíce podílely na tvorbě tělesné kultury ve sledovaném městě mezi lety 1918-1939, a zároveň uchopit nahlížení tehdejší společnosti na fyzický pohyb. Při zaobírání se tématem tělesné kultury v meziválečné době narážíme na odlišné chápání určitých pojmů. V 19. i 20. století se setkáváme s dvojím označením pohybových aktivit. Jedná se o pojmy tělovýchova a sport. Zatímco dnes nám tyto pojmy téměř splynuly do jednoho, ve zkoumané době byl mezi nimi výrazný rozdíl. Přestože veškerá literatura k tématu oba pojmy rozděluje každý zvlášť, autoři si však s jejich vysvětlením příliš hlavu nelámou. Je tedy třeba nejprve vysvětlit, jak jsou chápany a používány v této práci. Nejprve se projevoval zájem o tělovýchovu. Lze ji chápat jako soubor cvičení vedoucích k posílení těla a udržení psychické rovnováhy mysli. Nejedná se v ní o žádnou soutěž o nejlepší výkon. Cvičení mohou být i skupinová, u kterých jde spíše o krásu přednesu než o sportovní výkon (např. Sokolské slety později i Spartakiády). Pojmem sport se naopak rozumí něco, co by se nejlépe nazvalo jako hra. Sportovní hra, která má stanovená pravidla, počet hráčů. Jejím pohonem je soutěživost družstev či jednotlivců mezi sebou doprovázená zájmem diváků, kteří mají svého favorita. Zatímco tělovýchova je především péče o své tělo a zdraví, sport je spíše o zábavě, alespoň v jeho počátcích, později i o umístění ve výsledkové listině. Nicméně kondice těla je při sportu spíše potřebným než-li cílovým jevem jako tomu je u tělovýchovy. Sportovní spolky pak zachovávaly apolitičnost na rozdíl od tělovýchovných, které se podílely jak na politické, tak národně-výchovné činnosti. Přesto se oba pojmy významově prolínají a je téměř nemožné zcela je od sebe oddělit. Zvláštním jednotkou jsou pak turisté, skauti a trampové. Přestože takřka všechny, jak tělovýchovné tak sportovní, spolky se turistice v jistém smyslu věnují, zaslouží si samostatnou kapitolu pro sebe, neboť jsou spíše samostatnou částí, která se sportem i tělovýchovou prolíná jako oddělená jednotka.

1 Nezbeda, Vilém: Úvod. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 3-12.

5

Tělovýchovu,sport i turistika a vše co se tohoto tématu týká je pak složité nějak souhrnně nazvat a zachovat jim výpovědní hodnotu, proto zde byl zvolen zastřešující pojem tělesná kultura, který postačí pro účely této práce. Základní přehled o městě a některých konaných sportovních akcí (především motocyklové závody a Velká pardubická) poskytla především kronika města Pardubic, která je pro meziválečnou dobu rozdělena do dvou knih. První je do roku 19332 a druhá od roku 1934.3 V obou bylo využito základních údajů města pro jednotlivé roky, jako je počet obyvatel, domů, nové stavby, nové spolky nebo hospodářská situace. Především poskytly náhled na sportovní události v jednotlivých letech, které jsou členěny zvlášť v podkapitolách pro sport, případně u některých let se objevil zvlášť i Sokol či DTJ. Podrobná syntéza k dějinám města ve 20. století neexistuje. Namísto toho bylo využito několika menších prací. Práce D. Broncové4 byla využita jen okrajově pro nedostatečnou hloubku informací. Mnohem více proto bylo čerpáno z krátkých sešitů vydávaných Klubem přátel Pardubicka vycházejících pod souhrnným názvem AB - Zet Pardubicka od J. Palečka5, F. K. Rosůlka6 a J. Sakaře.7 K nastínění doby za první světové války dopomohla dobová práce F. Váchy, Pardubice za světové války.8 V poslední době zájem o historii tělesné kultury a dějin volného času stoupá i u historiků. Velmi přínosnou se k danému tématu stala kniha M. Pelce Struktura opavského sportu 1850-19389, která přináší aplikaci sice pro Opavu, ale přesto i celkový náhled na tělesnou kulturu v době první republiky a její vliv na společnost. Že měla tělovýchova i sport ve sledovaném období na společnost určitý vliv potvrzuje i plnohodnotná kapitola věnovaná tomuto tématu Z. Kárníkem v prvním díle jeho práce Malé dějiny Československé 1867-1939.10 Vilém Nezbeda byl učitel, básník, fejetonista i archivář. Ale především byl jeden z prvních, kdo se začal komplexněji zajímat o východočeskou tělesnou kulturu od jejího počátku po celé

2

Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933.

3 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1934-1965. 4 Broncová, Dagmar: Pardubice: kniha o městě. Praha 1999. 5 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001. 6 Rosůlek, František Karel: Pardubice 1936, vznik a historický vývoj – průvodce. Pardubice 1999. 7 Sakař, Josef: Nová doba města Pardubic (1870–1937). Pardubice 1995. 8 Vácha, František: Pardubice za světové války. Kronika současných událostí. Pardubice 1936. 9 Pelc, Martin: Struktura opavského sportu 1850-1938. Opava 2009. 10 Kárník, Zdeněk: Malé dějiny Československé 1867-1939. díl I. Praha 2008.

6

20. století. Tato práce se v oblasti sportu nejvíce opírá právě o sborník Východočeský sport11, jejž Nezbeda uspořádal k 25. výročí vzniku Východočeské župy fotbalové a která se stala klíčovou páteří této práce v oblasti sportu. Obsahuje články od tehdejších sportovců, funkcionářů ve sportovních organizací, novinářů či sportovních nadšenců. Díky tomu se v podstatě jedná o dobový tištěný materiál. Další z jeho významných prací je Tělovýchova a sport v Chocni 1870197012, která velmi dobře zpracovává téma tělesné kultury a přestože je aplikována na město Choceň, podává i velmi dobrý obecný přehled nejen o celých východních Čechách, ale i celonárodní pohled. Vyrovná se i moderním publikacím, které se taktéž zabývají tělovýchovou a sportem, jako jsou Dějiny sportu od J. Gréxy z roku 201113 nebo práce J. Kössla, jedna z roku 198614, druhá novější z roku 2006.15 Z těchto prací bylo nejvíce čerpáno k všeobecnému přehledu jak celonárodnímu, tak i k pochopení celkové evropské tělovýchovy a sportu. Dále bylo využito práce J. Závodníka, který vydal skripta16 pro fakultu tělesné výchovy, nicméně vzhledem k roku jejich vydání je nutné udržet si nadhled nad obsaženými informacemi. Přestože hokej neměl v meziválečné době na Pardubicku velkou oblibu, přináší pěkně zpracovaná práce M. Černického17 pohled do počátků ledního hokeje i do problémů, jak to s tím zájmem vlastně bylo, přestože se jedná pouze o několik stránek v jeho díle. Celkový obraz sportovního ducha Pardubic pak dotvořily menší publikace o letci J. Kašparu18 či kratičká zpráva o sportujících židech v Pardubicích19 nebo Padesát pět let kopané ve VCHZ Pardubice 1925-1980.20 Významný současný autor věnující se pardubickému sportu v období první republiky je R. Brož, který se zaměřuje především na historii kopané21 a atletiky22 ve městě. Dalším významným 11 Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943. 12 Nezbeda, Vilém: Tělovýchova a sport v Chocni 1870.1970. Choceň 1970. 13 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011. 14 Kössl, Jiří – Krátký, František – Marek, Jaroslav: Dějiny tělesné výchovy II. Od roku 1848 do současnosti. Praha 1986. 15 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006. 16 Závodník, Jindřich: Dějiny tělesné výchovy v Československu. Část II. Brno 1967. 17 Černický, Milan: Historie Pardubického hokeje. Pardubice 2004. 18 Sviták, Petr: Ing. Jan Kašpar a začátky motorového létání v Čechách. Pardubice 2010. a Sviták, Petr: První český letec inženýr Jan Kašpar a začátky českého letectví. Pardubice 2003. 19 Vinař-Epštein, Karel: Židé na Pardubicku od historie k současnosti. Pardubice 1997. 20 Kol. autorů: Padesát pět let kopané ve VCHZ Pardubice 1925-1980. Pardubice 1980. 21 Brož, Radovan: Kronika pardubického fotbalu. Pardubice 2005.

7

autorem je O. Balatka, který se zaměřuje na působení Sokola23 a ženské členstvo v něm.24 Nicméně k dějinám Sokola v Pardubicích nejlépe posloužila především jeho kronika25 uložená ve státním okresním archivu Pardubice. Z archivní sbírky Sokola pak byly využity ještě seznamy členů a některé zprávy odborů.26 Prameny o DTJ kromě zmíněných kronik města se zřejmě nedochovaly, může to také naznačovat, že funkce jednoty ve společnosti nebyla tehdy tak výrazná jako třeba Sokola. Stejné je to s publikacemi, ve kterých se objevují minimální zmínky o DTJ. Cenné informace o jednotě pak poskytla kniha o výstavě tělovýchovy výchovy a sportu v roce 1931.27 Ta se znala dobovým materiálem pro lepší pochopení významu celonárodní výstavy pro město a tělesnou kulturu. Dále bylo využito sbírek SK Pardubice28, AFK Pardubice29 a LTC Pardubice30, především novinových výstřižků jmenovaných klubů, které se tam nacházejí téměř ke každému roku sledovaného období. Co se týče dobového tisku, nejužitečnějším zdrojem se staly již zmíněné novinové výstřižky uložené v archivu, mezi nimiž dominoval především články z periodik Sportsman a Pardubický sport. Dále bylo využito listu Československé národní demokracie pro východní Čechy 1919 – 1938 Východ a Východočeského republikánu, krajinského orgánu Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu 1919 – 1936, obě periodika jsou uložená v pardubickém archivu i ve Východočeském muzeu Pardubice. Co se týče internetových zdrojů, tak z nich dobrou počáteční kostru poskytla Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka31, která se snaží postihnout veškeré dění ve městě soudobé i minulé. Pak také zpracovaná práce V. Pilaře32, dostupná online poskytla doplňující informace k Sokolu Pardubice fungujícího v rámci Východočeské župy – Pippichovy. 22 Brož, Radovan: 100 let Atletiky v Pardubicích 1906-2006. Pardubice 2006 23 Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993. 24 Balatka, Oskar: Ženy v Sokole. Pardubice 1999. 25 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol Pardubice. kniha 11 – Kronika Sokola. 26 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol Pardubice. Karton 1, 2. 27 Korbel, B. - Jelínek, B. J. - Jarušek, R. A.: Výstava tělesné výchovy a sportu v Pardubicích 1931. Pardubice 1931. 28 Státní okresní archiv Pardubice. SK Pardubice. Kniha 6. 29 Státní okresní archiv Pardubice. AFK Pardubice. Karton 8. 30 Státní okresní archiv Pardubice. Lawn-tenis cercele Pardubice. Karton 8. 31 Parpedie. Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka. [online]. ©2014 [cit. 2014-26-04]. Dostupné z: http://www.parpedie.cz/ 32 Pilař, Vlastislav: Východočeská župa a Karel Pippich. [online] ©2014[cit. 2014-24-04] Dostupné z: http://www.zupa-pippichova.eu/index.php?nid=6149&lid=cs&oid=1068850

8

Vzhledem k rozsahu práce není možné zacházet příliš do detailů jednotlivých spolků a sportů. Proto určitě zůstane mnoho prostoru pro další výzkum tohoto tématu. Závěrem by měl být spíše přehled provozovaných tělesných aktivit a zájmu společnosti o ně v meziválečném období.

9

2. Dějiny města Pardubice Pardubice na počátku 19. století byly královským komorním městem. Patřily však mezi nejmenší a nejchudší česká města. Mimo parforsní hony, které měly velmi dobrou pověst i v zahraničí, pomohla k růstu významu města především stavba železnice z Prahy do Olomouce. Ve městě vznikla poté firma pro impregnaci telegrafických tyčí patřící francouzské společnosti, dále družstevní cukrovar, Wertheimova továrna na zčišťování lihu, továrna na kávové přísady, Prokopova slévárna i mechanické dílny, časem rozrostlé na největší továrnu turbín a mlýnských strojů v Čechách. Úspěchem pro město bylo také založení akciového pivovaru.33 Přesto první skutečná továrna byla otevřena až v roce 1890. Jednalo se o Fantovu rafinerii petroleje, tzv. Petrolka (dnešní Paramo)34 V roce 1904 byla postavena městská elektrárna, z níž se v následujících letech stal veliký průmyslový podnik a vzor pro elektrifikaci celého kraje.35 V roce 1863 vznikla v Pardubicích Občanská záložna, jejímž smyslem byla podpora především živnostenstva skrze půjčky, a která výrazně podporovala počiny města včetně výstavby v pozdějších letech a kulturních akcí.36 Roku 1886 se k ní připojila městská spořitelna. Jako další peněžní ústavy pak pobočky bank Rakouskouherské, Živnostenské, Všeobecné české bankovní jednoty, Angločeskoslovenské, České komerční, aj.37 Město Pardubice mělo již v době předválečné (tj. do 1914) téměř 20.500 obyvatel, z toho přes 700 osob patřilo k C. A k. Vojsku. V národnostní otázce bylo město výrazně české. Dokládají to výsledky ze sčítání lidu v roce 1911, kdy se k české řeči přihlásilo 19.826 lidí, k řeči německé 521 a k jiné pak 72. V přepočtu na procenta pak lze tedy říci, že české obyvatelstvo tvořilo 97 % populace města. Z hlediska víry se jednalo o město katolické, ke které se hlásilo 94% obyvatel. Evangelíci pak tvořili 2,3 %, což je o něco méně než 2,7 % židů.38 O smrti Ferdinanda d'Este a jeho manželky Žofie z Hohenbergu 28. června 1914 se obyvatelé Pardubic dozvěděli ještě téhož dne odpoledne a očekávali reakci Rakouska na Srbsko. Předčasně byl ukončen sokolský slet v Brně a již večer se pardubičtí sokolníci vraceli do města. Ve městě zněly zvony a veřejné i některé soukromé budovy vyvěsily černé prapory. 39 33 Sakař, Josef: Nová doba města Pardubic (1870–1937). Pardubice 1995, s. 5. 34 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 4. 35 Rosůlek, František Karel: Pardubice 1936, vznik a historický vývoj – průvodce. Pardubice 1999, s. 26. 36 Korbel, B. - Jelínek, B. J. - Jarušek, R. A.: Výstava tělesné výchovy a sportu v Pardubicích 1931. Pardubice 1931, s. 251-3. 37 Žižka, Jaroslav: Padesát let rozvoje okresu Pardubice (1918–1968). Pardubice 1967, s. 29. 38 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1911. 39 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1914.

10

26. července byla vyhlášena mobilizace v Rakousku-Uhersku a o dva dny později vyhlásil císař František Josef I. Srbsku válku. Z důvodu odvodů vojáků byla přetížena železnice, a proto byl napřed omezen a později zakázán pohyb civilních osob a zavazadel na některých tratích. Byla omezena tisková svoboda a vydávány vyhlášky o potravinách. Z Pardubic 25. srpna za velké slávy odjel do boje 8. dragounský pluk. V Pardubicích byla založena nemocenská stanice, do jejíhož rámce spadaly lékařské přednášky a kurzy varující především před cholerou a úplavicí, které se u nemocných vojáků objevovaly. Byla zřízena napřed Isolace na tribuně koňského závodiště a v Jelínkově továrně u vápenky. Jelikož byl očekáván příjezd až 25.000 zraněných vojáků, byla vystavěna nemocnice a Karanténa. Na bývalém vojenském cvičišti tak vyrostlo 365 budov schopných pojmout až 10 tisíc zraněných.40 V roce 1915 se konal první vojenský výcvik mládeže (15 a 16 let). Účastnilo se jej 300 cvičenců a pod dohledem vojenské správy jej prováděli cvičitelé ze Sokola.41 Město během války stále žilo svým životem, ale strádalo nejen na poli kulturním ale především na poli materiálním. Trpělo nedostatkem elektřiny a v důsledku toho i výpadkem pitné vody. Veškerá tělovýchovná a sportovní činnost se omezila na vojenské výcviky, především důsledkem odchodu obyvatelstva na frontu. Jediným výraznějším prvkem byl v tomto Klub československých turistů, který pořádal pravidelné vycházky městem a na Kunětickou horu.42 Přítomnost nemocnice pro tisíce raněných způsobila nedostatek potravin a drahotu.43 Některé organizace se snažily pro nejchudší obyvatele zajistit alespoň nějakou stravu, a proto zřizovaly tzv. Lidové kuchyně, které zajišťovaly obědy až pro 1.800 lidí denně, což v žádném případě nemohlo k zažehnání potravinové krize stačit.44 Doba trvání války, neustále stoupající ceny a nedostatek potravin v Pardubicích vyvrcholily 7. června 1918. Přes město neustále projížděly vlaky s potravinami směřující do Německa, proto 7. června dav zablokoval vlak stojící ve stanici. Některé ženy vnikly do vagónů a odnášely a rozdávaly z něj slaninu. Byli povoláni četníci, kteří přinutili dav k odchodu až po výstřelech do vzduchu. Podobná situace se odehrála i na vlacích čekajících na vjezd do stanice. I tam se situace vyřešila nenásilně. Obrat ovšem nastal ve večerních hodinách, kdy došlo k potyčce mezi obyvatelstvem a maďarskou hlídkou, která bez zřejmého

40 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1914. 41 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1915. 42 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1917. 43 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 8. 44 Žižka, Jaroslav: Padesát let rozvoje okresu Pardubice (1918–1968). Pardubice 1967, s. 32.

11

důvodu střílela do ulic, pravděpodobně pro výstrahu v reakci na dopolední rabování. Výsledkem byli tři mrtví a několik zraněných45, nevole obyvatelstva a stávky v továrnách.46 Ve válce zemřelo 226 občanů Pardubic.47 Důsledkem války byl zánik mnoha firem. Na oslavu vyhlášení české samostatnosti 28. října 1918 se lidé vydali do ulic a uspořádali pochod na Kunětickou horu, byly proneseny proslovy před radnicí a zazněla národní hymna.48 Byly odstraňovány symboly monarchie. Obrazy členů panovnického domu končily v ohni na Pernštýnově náměstí, čemuž přihlížely tisíce lidí z města i venkova. Mezitím zasedal okresní národní výbor a přijímal slib věrnosti republice od vysokých důstojníků a úředníků. Na nádraží konal službu Sokol a DTJ.49 Všude se ukazovaly národní barvy. Přejmenovaly se ulice, Alžbětina třída na Masarykovu a třída císaře Karla I. na třídu Wilsonovu.50 Důležitost byla Pardubicím přiznána roku 1919, kdy se staly sídlem poštovního a telegrafního ředitelství a čsl. Železničního pluku. V témže roce nařídilo ministerstvo financí okolkování bankovek, což mezi obyvatelstvem vyvolalo strach a nejistotu.51 1920 byla založena v Semtíně a.s. Explozia, továrna na výrobu výbušnin, a 1928 v jejím sousedství vznikla sesterská továrna Synthesia, která se zaměřila na suroviny pro výrobu výbušnin. V roce 1922 si v Pardubicích zřídila pražská a.s. Telegrafia firmu na výrobu telefonů a telegrafů, ta se brzy stala největším a nejvýznamnějším podnikem Pardubic. Díky přílivu nových zaměstnanců muselo město vystavět nové domy, což přispělo k jeho růstu.52 Historik Josef Sakař se zmiňuje o 800.000 odbavených cestujících na pardubickém nádraží v roce 1935, což jen dokazuje stoupající popularitu a význam Pardubic. Město tak mnohdy bylo označováno přívlastkem Východočeská metropole.53 Stejně tak poukazuje na vznik nových domů a bytů, kterých za stejný rok přibylo 315. 54 Nevznikají jen nové domy pro obyvatele, ale i jiné významné stavby, např. Krematorium, nové školy, dlážděná náměstí. Rekonstrukcí prochází

45 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1918. 46 Vácha, František: Pardubice za světové války. Kronika současných událostí. Pardubice 1936, s. 49. 47 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 8. 48 Vácha, František: Pardubice za světové války. Kronika současných událostí. Pardubice 1936, s. 145. 49 Vácha, František: Pardubice za světové války. Kronika současných událostí. Pardubice 1936, s. 146. 50 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1918. 51 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1918. 52 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 9-10. 53 Sakař, Josef: Nová doba města Pardubic (1870–1937). Pardubice 1995, s. 6. 54 Sakař, Josef: Nová doba města Pardubic (1870–1937). Pardubice 1995, s. 12.

12

nemocnice, společenské centrum hotel Veselka a městské divadlo, které bylo v brzké době opět zmodernizováno kvůli požáru v roce 1931.55 Ve 30. letech byl starý ocelový most přes Chrudimku nahrazen novým betonovým a nazvaný Prokopův. Po 2. světové válce dostal jméno most Rudé armády, jenž vydržel až do roku 1990. Na Wilsonově třídě vzniká několik moderních staveb, Pasáž Sekuritas s hlavní lékárnou, Kolaříkův dům, Baťův a Piklův palác, nová pošta Pardubice I a další.56 V roce 1935 zadala městská rada architektům A. Mikuškovičovi a F. Kerhartovi zpracování 1. územního plánu, který byl dokončen až za II. Světové války, zahrnoval rozšíření města i na druhou stranu Labe a přinesl tak koncepci Velkých Pardubic.57 Po vyhlášení zářijové mobilizace 1938 (tj. 23-24. září) mnohé rodiny z Pardubic odcházely kvůli obavám z pumových útoků. Před mnichovskou dohodou lidé lepili na okna papírové pásky, aby bylo sklo odolnější výbuchům, v noci zatemňovaly okna, mnoho majitelů domů zřizovalo podzemní kryty. Nevůle odstoupit Německu území podle dohody z Berchtesgadenu byla vyjádřena všeobecnými mohutnými manifestacemi, již se účastnily tisíce Pardubských obyvatel. Po mnichovské dohodě došlo k uklidnění nejistoty. Pro Pardubice znamenalo odstoupení pohraničí kromě morální prohry především příliv nových obyvatel přicházejících z českého pohraničí. Na 900 uprchlíků pak město přijalo ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Nastávají tak problémy s nedostatkem ubytovacích prostor. Dále se zasypávají velké zákopy ze zářijových dnů na Zborovském náměstí, na Skřivánku, na mnoha zahradách, atd., zůstaly jen velké příkopy pod pivovarem. 58 Pardubice byly okupovány německou armádou hned po ránu 15. března 1939. Staly se sídlem Oberlandrátu, německé krajské okupační správy a smutně proslulého gestapa. Ty zabraly budovu Ředitelství pošt u divadla. 1940 se uskutečnily oslavy 600 let města, které vyzněly jako národní manifestace. 1942 bylo zastupitelstvo s městskou radou rozpuštěno a úřadu starosty se ujal německý komisař Julius Stumpf. Tehdy se mocensky vytvořily Velké Pardubice, které se hned po osvobození zase rozpadly.59 Druhou světovou válkou byly Pardubice všestranně postiženy. Dopadly na ně těžké represe proti domácímu odboji, který zde měl významné středisko. V tzv. Zámečku bylo zřízeno popraviště, kde zahynulo 194 vlastenců. Roku 1944 zažilo město tři nálety, jejichž cílem bylo letiště a rafinérie. 55 Rosůlek, František Karel: Pardubice 1936, vznik a historický vývoj – průvodce. Pardubice 1999, s. 18. 56 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 11-13. 57 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1934-1965, 1935, s. 73. 58 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1934-1965, 1938, s. 251-252. 59 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 14.

13

Poškozeno ovšem bylo i nádraží, zničen cukrovar a přes 100 domů, dalších 1000 domů pak bylo poškozeno. Nálety si vyžádaly i 249 obětí na životech. Ilegálně utvořený revoluční městský výbor zasedal poprvé 8. května 1945, sovětská armáda pak dorazila do města o dva dny později.60

60 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 14.

14

3. Obecný vývoj tělesné kultury v Českých zemích do roku 1939 Na tělovýchovu prostřednictvím drobných tělesných cvičení myslel již Tereziánský školní řád. Nejprve vznikaly soukromé tělocvičné a ortopedické ústavy, mezi něž patřil například první ortopedický ústav v Praze založený 1839. Mezi oblíbené aktivity patřil šerm, střelba, jízda na koni, plavání a bruslení. V těchto soukromých ústavech dominovala především šlechta a bohatší měšťanstvo.61 V pozdější době (tj. po pádu Bachova absolutismu 1859) pak v návaznosti na jejich činnost vznikaly tělovýchovné spolky, jejichž počátek sahá do 2. poloviny 19. století. Potřeba zvýšit fyzickou sílu obyvatelstva, především armády, ovlivnila dříve zakazovaný spolkový tělocvik a umožnila vznik tělovýchovných spolků, stejně jako ovlivnila tělesnou výchovu na školách. Prvním a později i nejúspěšnějším se stal spolek Sokol. Byl ustanoven 1862 v Praze za účasti 75 členů62. Mezi jeho zakladatele patřil především Miroslav Tyrš, který ve své práci Základové tělocviku dal vzniknout základní tělocvičné soustavě, kterou se Sokolové řídili. Tělesná cvičení byla dělena do čtyř skupin63: 1. cvičení bez nářadí a bez pomoci nebo odporu jiných 2. cvičení nářaďová 3. cvičení toliko pomocí jiných proveditelná (skupinová) 4. úpolová (odpory, zápas, rohování, šerm) Z tohoto hlavního programu, jehož náplní byla tělesná cvičení, lze vyčíst, že sport ve spolku nehrál téměř žádnou roli. Jeho odraz sice možno spatřovat s jistou představivostí ve všech bodech jako předchůdce lehké a těžké atletiky či moderní gymnastiky. Mimo tělocvičnou stránku Sokol zdůrazňoval především práci pro národ, slovanskou vzájemnost a demokratismus64, svobodomyslnost a pokrokovost65, vytrvalost, svědomitost a poctivost.66 Krátce na to začaly vznikat sokolské spolky i v dalších městech, ale rakouské úřady bránily vytvoření celonárodní organizace až do roku 1889, kdy vznikla Česká obec sokolská (ČOS).67 Ta od roku 1904 zahrnovala i Moravsko-slezskou obec sokolskou.68 61 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 106-108. 62 Závodník, Jindřich: Dějiny tělesné výchovy v Československu. Část II. Brno 1967, s. 22. 63 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 109. 64 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 109. 65 Kárník, Zdeněk: Malé dějiny Československé 1867-1939. díl I. Praha 2008, s. 197. 66 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 377. 67 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. 2011, s. 145. 68 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 110.

15

Brno

Před první světovou válkou měl Sokol k roku 1912 pře 80.000 členů, z toho 21.000 členů cvičících. Pořádali sokolské sjezdy, veřejná cvičení, zájezdy, ale vydávali i metodické materiály a pořádali cvičitelské kurzy69 a vytvářeli vzdělávací a zábavní odbory. Společně se vznikem Sokola dochází také k rozvoji ženské tělovýchovy. I za ně, stejně jako za tělovýchovu mládeže bojoval M. Tyrš, z jehož podnětu vnikl již 1869 Tělocvičný spolek paní a dívek pražských.70 Vedle Sokola vznikaly další tělovýchovné spolky. Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ) byla založena 1897 v reakci na „měšťácký“ (elitářský) Sokol, ale vycházela z jejich soustavy. Stala se přidruženou organizací České sociálnědemokratické strany. O pár let později se vznikající jednoty shromáždily pod Svaz dělnických tělovýchovných jednot (SDTJ), který měl k roku 1913 přes 34.000 členů.71 Sport odmítali stejně jako Sokol a na rozdíl od něj odmítli i vrcholové cviky (např. veletoče). Sílící vliv tělovýchovy zapříčinil i vznik katolické organizace Orel, přidružené ke katolickým politickým stranám. Byl vyvážením proti relativně ateistickému Sokolu a DTJ. Orel zastřešil roku 1908 tělocvičné odbory u jednotlivých katolických organizací. Jádrem hnutí se stala Morava, kdy se Orel ustanovil v Brně, a první slet se konal ve Vyškově. Roku 1913 měl 12.000 členů.72 Taktéž se opíral o Tyršovu soustavu, ale jeho postoj k mládeži a především ke sportu byl výrazně lepší než výše jmenovaných spolků. Pro svou konzervativnost měl blíže k habsburskému dvoru než Sokol a DTJ. Také až do 20. let 20. století si držel odstup od žen a dorostenek zapojujících se do tělovýchovných cvičení.73 Souběžně s českým tělovýchovným hnutím se rozvíjelo i hnutí menšinové. Především německý Deutscher Turnverband (DTV, německý tělocvičný svaz), který se stal druhým nejpočetnějším tělovýchovným spolkem v ČSR. Jeho velení však podléhalo agresivnímu nacionalismu velkoněmeckého ražení s rasovým podtextem. Ve 20. letech 20. století se mírně demokratizoval, nakonec ale získala moc skupina Kameradschaftsbund v čele s Konrádem Henleinem a jeho druhy, jenž zesílil militaristické prvky ve výchově a cvičení a postupně se z DTV stávala záloha pronacistické Sudetendeutsche Partei a její údernou složkou. Další německým

69 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 145. 70 Závodník, Jindřich: Dějiny tělesné výchovy v Československu. Část II. Brno 1967, s. 24. 71 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 146. 72 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 112. 73 Kárník, Zdeněk: Malé dějiny Československé 1867-1939. díl I. Praha 2008, s. 198.

16

spolkem byl Arbeit-Turn- und Sportverband (ATUS), který byl pod německou sociální demokracií a spolupracoval s DTJ.74 České tělovýchovné spolky vznikaly i v zahraničí, hlavně v Rakousku a USA. Nejprve sokolské spolky v USA od roku 1865 a ve Vídni od 1866. Od 20. století to pak byly i spolky dělnické jednoty, které se objevily ve Vídni. Orel začal svoji zahraniční činnost nejprve v USA a posléze také i ve Vídni.75 Sport do roku 1918 představuje spíše podružnou, okrajovou činnost, přestože již v letech před válkou jeho význam postupně sílil. Původně to byly především sporty atletika, plavání, jezdectví, cyklistika, bruslení či veslařství, které byly pěstovány v rámci tělovýchovných spolků. Vůbec prvním sportovním klub byl English Rowing Club (veslařský klub) v Praze a poté šachové spolky76. Mezi průkopníky sportu patřil i M. Tyrš, který zastával motto: „Ať aspoň ze Sokola vzejde vše!“77 Snad i díky němu Sokol nezanevřel na sport úplně a naopak se snažil slovům svého zakladatele dostát, snad s výjimkou kopané. Z počátku byly sportovní kluby česko-německé. Se stoupajícím zájmem a osamostatňováním od tělovýchovných spolků, které sport považovaly za okraj zájmu, začaly vnikat ryze české sportovní kluby. Po sportovních klubech přišly na řadu svazy sdružující jednotlivé kluby (Česká atletická amatérská unie – ČAAU, Český fotbalový svaz, Česká lawn-tennisová asociace, aj.). Roku 1908 pak vznikla Česká sportovní rada, která se stala nejvyšším sportovním orgánem koordinujícím sportovní činnost v Čechách.78 Významným mezníkem bylo ustanovení Českého olympijského výboru (ČOV), který zajistil samostatnou českou účast na olympijských hrách do I. světové války. Za Velké války byla činnost většiny spolků utlumena, ne-li úplně zastavena. Hned po vzniku republiky (tj. 28. října 1918) tak obnovil činnost Sokol, jako nejrozvinutější a nejmasovější spolek, který ještě zvýšil svou popularitu v novém státě především svým protirakouským postojem a bojem členů ve válce a při vytváření ČSR. Hned začal vytvářet společně s SDTJ národní stráže, které měly udržovat klid a pořádek v nově vznikajícím státě. 1919 vyslali své členy na obranu Slovenska proti

74 Kárník, Zdeněk: Malé dějiny Československé 1867-1939. díl I. Praha 2008, s. 198. 75 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 142-143. 76 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 113-114. 77 Závodník, Jindřich: Dějiny tělesné výchovy v Československu. Část II. Brno 1967, s. 81. 78 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 150.

17

Maďarům. 1920 se pak ještě podíleli na potlačení prosincové generální stávky.79 K životu se opět probudil i SDTJ a Orel. Všechny tři spolky rozšířily svoji působnost i na Slovensko. Vznikaly i nové spolky, mezi něž patřily YWCA (Křesťanské sdružení mladých žen) a YMCA (křesťanské sdružení mladých mužů), Selské jízdy, Československý národní svaz střelecký, Československá obec střelecká. Z německých menšinových spolků se udržel DTV a ATUS. Maďaři měli svůj Maďarský tělovýchovný svaz (MTECs) a židé tělovýchovný svaz Makkabi, který shromažďoval jak židovské tělovýchovné spolky, tak i sportovní kluby80 Při vytváření nových státních úřadů, bylo myšleno i na tělesnou kulturu obyvatelstva. Již v roce 1918 bylo zřízeno ministerstvo Zdravotnictví a tělesné výchovy. Vytvoření společného ministerstva symbolizuje tehdejší pohled na tělesné aktivity jako způsob udržení dobrého zdraví a kondice, ale nemají tolik důležitosti, aby si zasloužily samostatné ministerstvo. O dva roky později se při ministerstvu vytvořil Poradní sbor pro tělesnou výchovu. V obou měli rozhodující vliv členové Sokola. Jejich návrh na úpravu tělesné výchovy v republice obsahoval např. založení vysoké tělovýchovné školy, budování tělovýchovných zařízení za státní finance, zmilitarizování tělesné výchovy, atd. Kvůli nedostatku financí ovšem k provedení navrhovaných opatření nedošlo. 81 Státní organizace ovšem nebyla tak jednoduchá, protože do tělesné kultury z části zasahovaly i další ministerstva82: 

zimní sporty a turistika – ministerstvo obchodu



branný výcvik, střelba, jezdecké sporty – ministerstvo národní obrany



motorové sporty – ministerstvo veřejných prací



na řízení tělesné výchovy se podílelo také ministerstvo školství



o veškerou spolkovou činnost se staralo ministerstvo vnitra

Tělovýchovné spolky na rozdíl od sportovních měly vazby na politické strany, přestože se snažily o apolitičnost. Sokol se vázal na národní socialisty, DTJ na sociální demokraty, Orel

79 Karník, Zdeněk: České země v éře První republiky 1918-1938. díl I. Vznik, budování a zlatá léta republiky 19181929. Praha 2000, s. 533. 80 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu.

Brno

2011, s. 157. 81 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 120-121. 82 Kössl, Jiří – Krátký, František – Marek, Jaroslav: Dějiny tělesné výchovy II. Od roku 1848 do současnosti. Praha 1986, s. 128. + Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 121.

18

ke katolickým stranám – hlavně s lidovci, DTV k Sudetoněmecké straně, ATUS k německým sociálním demokratům. Měly také širší členskou základnu a propracovanější strukturu. Sokol se v meziválečné době kromě cvičitelské věnoval také vzdělávací činnosti. Jejím základem byla péče o knihovny, archivy a sokolský tisk (Sokol, Sokolský věstník). Měli nejlepší materiální základnu za všech tělovýchovných organizací. Hlavním zdrojem příjmů byly členské příspěvky, dary a finance z vlastního podnikání (provozoval biografy, nakladatelství či plovárny).83 Stavěl se proti komunismu, odmítal fašismus a aktivně vystupoval na obranu republiky a demokracie. Odpor k nacismu vyjádřil Sokol při odmítnutí účasti na olympijských hrách v Berlíně 1936, kde nakonec cvičili jen sokolští gymnasté a gymnastky. A také během X. Sletu 1938, kterého se účastnilo skoro 350.000 členů.84 Všesokolské slety se konaly od roku 1920 každých šest let. Organizoval se od místních tělesných jednot, přes kraje po župy. Od poloviny 20. let pak do Sokola pronikal sport, především házená, košíková a volejbal, fotbal byl však stále odmítán. Druhým největším tělovýchovným spolkem se nakonec stal německý DTV. Oficiálně se jednalo o nadstranickou organizaci, avšak byla vázána se stranami protičeskými, což posilovalo ostatní německé spolky, které ovšem měly dohromady jen kolem 20.000 členů. 1927/8 členové DTV záměrně vyvolávali v pohraničí konflikty se Sokoly vyvěšováním vlajek a fáborů ve velkoněmeckých barvách. Orientovali se především na bojové hry, pobyt v přírodě či pochody se zátěží. Na svém vrcholu měla organizace až 120.000 členů.85 Jednoty DTJ zaznamenaly po válce strmější nárůst členů než Sokol. Ovšem již v roce 1920 začal rozkol uvnitř jednoty a došlo k odštěpení FDTJ (Federace dělnických tělovýchovných jednot), která podléhala komunistické straně.86 O rok později se tak stalo, že se pořádala první dělnická olympiáda a zároveň první spartakiáda. V DTJ po oddělení zbylo necelých 95.000 členů. Nejvíce členů náleželo k průmyslovému dělnictvu, obchodní zaměstnanci, úředníci a zemědělští dělníci. Měli podobné vnitřním uspořádání jako Sokolové, jen kladli větší důraz na sportovní hry (házená, odbíjená, tenis). Mezinárodně se spojili s Luzernskou tělocvičnou internacionálou.87

83 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 127. 84 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 159. 85 Karník, Zdeněk: České země v éře První republiky 1918-1938. díl I. Vznik, budování a zlatá léta republiky 19181929. Praha 2000, s. 535-536. 86 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 160. 87 Karník, Zdeněk: České země v éře První republiky 1918-1938. díl I. Vznik, budování a zlatá léta republiky 19181929. Praha 2000, s. 536-537.

19

FDTJ se pro své výrazné spojení s komunistickou stranou dostala od ostatních spolků do izolace. Byla jí zakázána II. Spartakiáda, která měla být konaná 1928 a až do roku 1937 platil zákaz cvičení školní mládeže v FDTJ. Byla členem Rudé sportovní internacionály se sídlem v Moskvě. Roku 1926 se spojily komunistické spolky původně protisportovních tělocvikářů FDTJ, sportovců, turistů a dělnických skautů do Federace proletářské tělovýchovy (FPT). Společnou řeč s SDTJ našli nakonec po nástupu fašismu a 1936 společně uspořádali Lidové hry, které měly být původně v Barceloně.88 Orel byl čtvrtým největším tělovýchovným spolkem v ČSR. Vstup do nového státu měl ztížen svým prorakouským stanoviskem až do poslední chvíle. 1921 měl však téměř stejně členů jako DTJ a to přes 100.000 členů. Odmítal taktéž komunismus a propagoval katolicismus.89 Během první republiky se u něj projevovaly největší česko-slovenské rozpory mezi tělovýchovnými spolky. Nakonec vznikl separatistický zcela samostatný Slovenský Orol, jehož jednoty existovaly na Slovensku vedle těch patřících k Československému Orlu. Zatímco Slovenský Orol se přikláněl k fašismu, Československý k němu zaujal odmítavý postoj. Na rozdíl od Sokola měl od 30. let lepší přístup ke sportu a to i ke kopané.90 Orel pořádal celoorelské slety. K branné výchově přistoupil až po přijetí zákona o branné výchově v roce 1937.91 Výrazného rozvoje se za první republiky dostalo sportovnímu hnutí. Po válce byl obnoven ČOV a 1919 vznikla Česká sportovní obec, která byla 1928 nahrazena Československým všesportovním výborem (ČsVV). Sportovní svazy přesto zůstávaly autonomními organizacemi, které byly České sportovní obci a ČOV vázány především příspěvky za členy. Vznikly i některé nové sportovní svazy (např. Čs. svaz házené a ženských sportů, Čs. amatérský plavecký svaz).92 Ve 20. letech existovalo již 23 sportovních svazů, které organizovaly jednotlivé sportovní kluby. Byla zavedena registrace závodníků a posléze vznikl i profesionální fotbal a byla pořádána mezinárodní atletická utkání. Samostatně byla organizována těžká atletika a Autoklub ČR, který

88 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 160. 89 Karník, Zdeněk: České země v éře První republiky 1918-1938. díl I. Vznik, budování a zlatá léta republiky 19181929. Praha 2000, s. 538. 90 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 127-128. 91 Zákon o branné výchově 1937. Digitální knihovna poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. [online] ©2014[cit. 2014-24-04] Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/tisky/t0987_01.htm 92 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 131.

20

pomáhal s péčí o silnice, vydával silniční mapy, organizoval Pražský autosalon a dosáhl zařazení Masarykova okruhu v Brně roku 1930 mezi mezinárodní automobilové závody.93 Nejvýznamnějším čs. svazy s počtem členů, případně klubů94: 

Čs. atletická amatérská unie – 5000 členů, z toho 1600 registrovaných závodníků



Čs. svaz těžké atletiky – 125 klubů



Autoklub republiky Čs. – skoro 1500 členů (elitní organizace)



Čs. svaz házené a ženských sportů – 225 klubů, 3000 registrovaných hráčů a hráček



Svaz lyžařů – 118 klubů s 15.000 členy



Čs. svaz plavecký – 72 klubů, 3320 členů



Čs. svaz hokejový – 43 klubů I sport získal dorostence a dorostenky. Ve sportu se také promítalo národnostní dělení, kde

neměly menšinové kluby jen svou vlastní vnitřní organizaci, ale i zvlášť své svazy a soutěže. Výraznější česko-německá spolupráce byla jen mezi lyžaři, kteří se společně účastnili zimních olympijských her (ZOH). Pro německou menšinu byl zastřešující organizací Německý hlavní výbor pro německá cvičení (DhfL) a Hlavní svaz německých zimních sportovních spolků (HDW). Maďarský MTECs zaštítil svazy fotbalistů, atletů, hokejistů a tenistů.95 Meziválečný český sport zůstával ve většině na úrovni amatérské. Jen v boxu, u zápasníků a prvoligového fotbalu byla zaváděna profesionalizace. Amatérský sport na rozdíl od profesionálního trpěl nedostatkem financí. Státní podpora byla mizivá, tak se mohli sportovci spoléhat jen na dary, ale ve většině případů sahali spíše do své kapsy.96 Vnitřní uspořádání sportovních organizací bylo podobné jako u Sokola. Soutěže se hrály na regionální úrovni v okrsku, poté v kraji a župě, případně nejvýše stála liga. Častá také byla přátelská mezinárodní utkání. Na mezinárodní scéně vynikali především fotbalisté, kanoisté, hokejisté, atleti či stolní tenisté.

93 Kárník, Zdeněk: Malé dějiny Československé 1867-1939. Praha 2008, s. 198-199. 94 Karník, Zdeněk: České země v éře První republiky 1918-1938. díl I. Vznik, budování a zlatá léta republiky 19181929. Praha 2000, s. 540-541. 95 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 164-165. 96 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 132.

21

Celkově lze říci, že obliba tělesné kultury v meziválečně době v ČSR rostla. Přestože snahy jednotlivých zástupců tělovýchovných a sportovních organizací o modernizaci a celkové zlepšení tělesné kultury nebyly vždy úspěšné, povedlo se získat ukotvení ve státní správě. Většina modernizačních snah ztroskotala na nedostatku financí, což se projevilo zvláště ve 30. letech 20. století, kdy svět obíhala Velká hospodářská krize. Viditelné je to při srovnání státních příspěvků na tělesnou kulturu, kdy 1926 dosáhly kolem 6 milionů korun, zatímco 1933 příspěvky tvořily jen 380.000 Kč.97

97 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 122.

22

4. Tělesná kultura v Pardubicích 4.1 Tělovýchova Z tělovýchovných spolků se v Pardubicích prosadil jednoznačně Sokol, kterému bude věnována následující podkapitola. Mimo TJ Sokola existovaly v Pardubicích ještě jednota Orla a jednota DTJ. Ani jedna z nich však nenabírala většího významu v pardubické společnosti, natož aby se vyrovnala Sokolu. DTJ i Sokol rozšiřují svoji působnost i na okrajové části Pardubic, kde zakládají své jednoty. Vzniká tak TJ Sokol Pardubice II (jižní části města Jesničánky a Skřivánek), TJ Sokol Pardubice III (východní části města Studánka a Familie). Jednoty DTJ vznikají ve Svítkově a Jesničánkách. 98 O činnosti DTJ je velmi málo materiálů. První veřejné vystoupení se v Pardubicích konalo ještě před Velkou válkou roku 1909. Po vzniku republiky se jim podařilo postavit v Hronovické ulici vlastní tělocvičnu, která byla dokončena 1926. Při DTJ Pardubice fungoval odbor míčových her a lehké atletiky, který uspořádal soutěž v házené o "Koberův pohár“ v roce 1932.99 Stejně jako Sokol si DTJ pronajímala hřiště od SK Pardubice, kde pořádala své akce. Například v roce 1933 se konala olympiádní pohotovost cvičenců na 3. dělnickou olympiádu.100 Po několika nezdařených pokusech byla roku 1923 založena v Pardubicích jednota katolického Orla. Nejprve cvičili v sále na Pernštýně, později se jim povedlo získat místnost od družstva Nový domov. Svůj první župní slet pořádali stejně jako DTJ na hřišti SK Pardubice na Olšinkách. 1930 pořídili jeden z domů bývalé Karantény, kde zřídili svoji Orlovnu, která musela být vysvěcena. Společně s ostatními tělovýchovnými spolky začal Orel od roku 1934 výrazně podporovat brannou výchovu. I pardubičtí Orlové se chystali na celostátní slet orelstva 1939 do Prahy. K němu však již nedošlo a po dobu války byl Orel zakázán.101 Ani DTJ a ani Orel se nemohli díky své členské základně spoléhat na vysoké příjmy z členských příspěvků ani z darů sponzorů. Neustále se proto potýkali s omezenými možnostmi financování svých akcí, na rozdíl od Sokola, který disponoval značným jměním. Proto Sokol počtem svých pořádaných podniků mnohonásobně převyšuje akce DTJ i Orla. Navíc zatímco oba tyto tělovýchovné spolky pořádají akce pro úzkou část obyvatelstva a své členstvo, Sokolové svými podniky nadchli širokou veřejnost. 98 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1934-1965, 1934, s. 32. 99 Bičík, Zdeněk: Dělnická tělovýchova. Parpedie. Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka [online]. ©2014 [cit. 2014-24-04]. Dostupné z: http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Delnicka_telovychova&rozc=v%9Ae 100 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1933. 101 Metelka, Václav: Orel. Parpedie. Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka [online]. ©2014 [cit. 201424-04]. Dostupné z: http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=orel&rozc=spolky

23

4.1.1 TJ Sokol Pardubice Sokol v Pardubicích zahájil svou činnost roku 1863 jako první ve východních Čechách, kdy Josef Klika sepsal pro spolek stanovy. Ovšem pro malý zájem veřejnosti nejsou až do roku 1867 ani pasivní známky jeho existence. V Říjnu tohoto roku se pak konala schůze, na které byl zvolen první starosta spolku Václav Bubeník a členové výboru. Následně na to byl vyslán z Prahy cvičitel F. Čermák, který měl naučit zdejší cvičitele sokolským základům. Poté co Sokol začal nabírat na oblibě, fungovala výuka cvičitelů zcela obráceně, kdy byli vysíláni z Pardubic do Prahy na kurzy. Od roku 1885 byla jednota sdružena pod Sokolskou župu východních Čech se sídlem v Hradci Králové. Pro její velikost a upadající činnost byla po deseti letech rozdělená na jižní a severní část. Pardubice spadaly do jižní, která byla pojmenována Sokolská župa Orlická a následně 1921 přejmenována na počest svého prvního starosty Sokolská župa východočeská – Pippichova.102 Z počátku byly hlavní náplní Sokola pořádané výlety především do okolí (především na Kunětickou horu) a některé kulturní akce, z nichž vynikl sokolský ples a Šibřinky, které se staly každoroční tradicí. Na kulturních akcích spolupracoval s dalšími pardubickými spolky, hlavně se zpěváckým spolkem Pernštýn. Během 70. let 19. století spolek stagnoval ve vývoji a snažil se utvořit stabilní základnu pro další rozvoj. To se povedlo a v následujících desetiletích pronikají do spolku sporty, mezi nimi jezdectví, cyklistika, bruslení a šerm.103 Skutečným krokem vpřed byl však rok 1908, kdy se důsledkem přiznání hlasovacího práva ženám přidaly k právoplatnému členstvu i členky z dosavadního ženského odboru.104 Výcvik byl tak zajištěn mužským, ženským a dorosteneckým cvičitelským sborem, ze kterého byli vysíláni zástupci na okrskové, župní i všesokolské slety. Společně s tím roste angažovanost tělesné jednoty ve společnosti a získává členství v řadě organizací (např. Ústřední matice školská či Národní jednota severočeská)105. V roce 1911 vyrostl počet členů/členek na 429106, což byl významný nárůst oproti roku předchozímu, kdy členstvo tvořilo jen 248 osob.107 Ještě těsně před válkou vznikl veslařský oddíl. 102 Pilař, Vlastislav: Východočeská župa a Karel Pippich. [online] ©2014. [cit. 2014-24-04] Dostupné z: http://www.zupa-pippichova.eu/index.php?nid=6149&lid=cs&oid=1068850 103 Státní okresní archiv Pardubice. AP 553, Tělesná jednota Sokol Pardubice, AP 553 – inventář. 104 Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993, s. 38. 105 Státní okresní archiv Pardubice. AP 553, Tělesná jednota Sokol Pardubice, AP 553 – inventář. 106 Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993, s. 39.

24

Slibný vývoj spolku ovšem narušila válka, která hned v prvním roce odvedla na frontu 88 členů Sokola.108 Přestože o rok později byla rozpuštěna ČOS (Česká obec sokolská), činnost jednotlivých jednot pokračovala.109 Základní činností se stala pomoc červenému kříži. Přes zákaz velkých podniků, uspořádali pardubičtí Sokolové několik malých besídek a cvičení do prosince 1916, kdy byla činnost Sokola zastavena pro zákaz osvětlování veřejných místností. Celkem z Pardubic narukovalo 168 členů z 280. Padlo jich 19 a 18 zůstalo v československých legiích.110 Hned po ustanovení republiky byla pardubická jednota pověřena Okresním výborem organizací stráží a bezpečnostní služby. Členky v počtu 40 žen, 98 dorostenek a 214 žákyň se staraly o nasycení vracejících se vojáků.111 Kromě organizace bezpečnosti, se jednota soustředila na obnovu činnosti a obnovu cvičitelského sboru výchovou nových cvičitelů, kterých byl na počet cvičících členů nedostatek. Za rok 1918 se zdvojnásobil počet dorostenců, ženy se rozrostly ze dvou družstev na čtyři. Největší rozmach měly dorostenky, které zvětšily svůj počet ze dvou na osm družstev.112 Popularitu a jistou solidárnost dokazuje okrskové cvičení pořádané 1918, tedy v době, kdy se obyvatelé ještě potýkají s nedostatkem jídla. Přesto se členkám Sokola podařilo sehnat dostatek potravin pro cvičence okrskového sletu zdarma a bez potravinových lístků, podobně to bylo s ubytováním pro 650 osob. Na cvičení pak zacvičilo v prostorách Olšinek 672 cvičenců a cvičenek. Zájem o členství byl tak velký, že ještě v prosinci téhož roku museli přestat nové členy přijímat z důvodu nedostatku cvičitelů a nedostatečných prostor tělocvičny v místní reálce. Největší zájem byl ze strany dorostu. Zatímco využívání letního hřiště na Olšinkách, které si zapůjčují od SK Pardubice a přispívají na jeho údržbu, je pro členstvo celkem dostatečné, nedostatek místa v tělocvičně je brán jako velký nedostatek a ozývají se volání po stavbě nové tělocvičny.113 V roce 1919 proběhla mobilizace Sokolstva ve věku 20-50 let za službu vlasti. Dostavilo se 320 bratří, mezi nimiž bylo i 46 pardubických Sokolů, kteří vyrazili bránit Slovensko před Maďary.114 V rámci celonárodní očisty Sokola od členů, kteří se za války chovali proti sokolské myšlence, protinárodně, nečestně či na frontě příliš „rakušácky“, byla výzva upozornit na takovéto 107 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol Pardubice, AP 553 – statistika členů. 108 Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993, s. 43. 109 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 146. 110 Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993, s. 43-44. 111 Balatka, Oskar: Ženy v Sokole. Pardubice 1999, s. 8. 112 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 365-370. 113 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 370-376. 114 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Karton 1, in.č. 62, f. 5.

25

členy rozeslána všem členům a otištěna v místním tisku. Anonymní udání však neměla býti brána v potaz.115 Do roku 1920 se v Pardubicích však objevil jen jeden případ. Během roku 1919 získává pardubický Sokol 306 nových členů a členek. S nárůstem členstva se zakládají nové odbory a začíná sílit sport. Kromě junáckého odboru tak vzniká odbor házené a odbíjené, šermu, lyžařský, veslařský, tábornický, bruslařský, jezdecký a branný.116 V roce 1921 vzniká vedle stávající jednoty ještě TJ Sokol Pardubice II., který shromažďuje členstvo z jižní části města – především pro část Jesničánky a Skřivánek. Při založení měl 36 členů, do roku 1935 se počet rozrostl na 650. Od 1931 měl svou Sokolovnu na Skřivánku s divadelním sálem, tělocvičnou a biografem.117 Oba sokoly spolupracují a provádějí stejnou činnost, ale mají jiné vedení. Nejvýznamnějším odlišením tak je rok 1934, kdy jsou v Sokolu I. dvě ženy na kandidátky na náčelnici. Na valné hromadě byla odhlasována E. Hanušová. Členky ale stály za druhou kandidátkou A. Hladěnovou, na protest rezignovaly na členství v Sokole I. a začaly jako hosté cvičit v Sokole II.118 Se stále stoupajícím počtem cvičících členů se potřeba sokolovny stala nutností. Družstvo pro postavení tělocvičny Sokola v Pardubicích sice existovalo už od roku 1893, ale snahy o její postavení byly narušeny válkou. Největším problémem byly finance. Peněžité sbírky probíhaly i na svatbách, pohřbech, koncertech a různých slavnostech. Do 16. února 1921, kdy stavba započala, se podařilo družstvu nastřádat 170.000 Kč. Z okresního fondu získali 250.000 Kč. Největší část nakonec ale poskytlo samo členstvo jako bezúročnou půjčku ve výši 770.000 Kč. To, že pouze 100 členů odmítlo na Sokolovnu přispět a následně ze Sokola vystoupili, svědčí o sokolské solidaritě a zájmu členstva na dalším rozvoji spolku. Kvůli stavbě sokolovny se ovšem Sokol velmi zadlužil na další roky. Další půjčky poskytla Občanská záložna a Městská spořitelna. Obě schválily půjčku kolem 350.000 Kč a zároveň poskytly ještě finanční dar. Po posouzení několika míst vhodných ke stavbě, darovala městská rada stavební místo na Olšinkách. Povolená výše nákladů byla 2 miliony. Nakonec byla sokolovna dokončena v červnu 1923 (viz Příloha 1.) za celkové náklady necelých 3 milionů korun. (včetně Zařízení budovy, úprav okolí a venkovního hřiště). 119 Přestože do 30. let počet členstva v Sokole stoupal, účast na cvičeních spíše drobně klesala. Dorost sice držel stále podobnou účast cvičenců, ale žactvo se potýkalo s menší krizí, nejvíce 115 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 385-388. 116 Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993, s. 45. 117 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1934-1965, 1935, s. 99-100. 118 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 618-619. 119 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 344-354.

26

viditelné to bylo u žáků, kteří měli v roce 1923 cvičících členů 195, ale o tři roky později klesl na polovinu na 92 žáků. Tato krize byla ve 30. letech překonána a do roku 1937 nabralo žactvo téměř 240 žáků a 70 žaček.120 Pro lepší přehlednost jsou níže uvedeny tabulky s počtem členů a s počtem cvičenců. Tab.1. - Počet členstva v pardubickém Sokole I. ve vybraných letech 1919-1937:121

členstvo/rok

1919

1926

1932

1937

členi

474

812

931

809

členky

196

326

391

404

Tab.2. - Počet cvičenců a cvičenek v pardubickém Sokole I. ve vybraných letech 1919-1937:122

cvičenci/rok

1919

1926

1932

1937

Muži

42

60

98

80

Dorostenci

72

60

46

99

Žáci

130

74

185

177

Celkem cvičenců

244

194

329

356

Ženy

41

50

87

69

Dorostenky

62

55

55

68

Žákyně

168

114

224

199

Celkem cvičenek

271

219

366

336

120 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 668-669. 121 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Karton 2, in.č. 65, sg. Seznamy členů. 122 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 668-669.

27

Z tabulek lze vyčíst, že mnoho členů na cvičení nedocházelo, za to členky měly účast o poznání lepší. Zároveň Tab.2. potvrzuje, že největší důraz byl kladen na přípravu žactva. Vidíme krizi dorostenců v roce 1932, ale také to, že dorost jako jediný do roku 1937 svoje řady cvičenců posílil, zatímco u ostatních složek počet klesal. Co se týče sportu, jak již bylo řečeno dříve, Sokol se ke sportu stavěl jaksi s rozpaky. Ani pardubická jednota nebyla výjimkou. Vedle starších sportů (šermu, cyklistiky, bruslení a jezdectví), které provozoval Sokol již před 1. světovou válkou, se začaly prosazovat sporty nové. Není od věci upozornit, že jezdectví, přestože se řadí mezi sporty, mělo v Sokole trochu jinou funkci. Sokolská jízda totiž na žádné závodění téměř neměla čas. Doprovázela především průvody při slavnostních příležitostech a to i těch menších. Akce společně s tréningem na ně, tak neumožňovaly využití koní i na závody. To je jeden z důvodů, proč se Velké pardubické neúčastnili i jezdci Sokola.123 Jako jeden z prvních po válce vzniká odbor lyžařský. Pravděpodobně proto, že má nejblíže turistice, se kterou je Sokol úzce spjat. Lyžaři jsou ovšem závislí na počasí více než jiní, proto se jejich členská základna výrazně mění rok od roku. 1926, kdy jsou dobré podmínky, tak mají téměř 100 členů a členek, ale v roce 1934 jich pak je jen necelých 50 a 1936 jen 18.124 Nejvýznamnějším sportovním odborem se od roku 1927 stal odbor Házené a odbíjené. Již při založení má 84 členů a členek. Má pod sebou i košíkovou. Všechny tři sporty tak mají dvě družstva. Hned v prvním roce svého působení sehrál 20 zápasů v házené i v odbíjené. V roce 1930 se dokonce družstvo házené umístilo 2. z 300 družstev celé republiky.125 Ale je třeba brát ohled na to, že se jedná pouze o družstva sokolských jednot. Zvlášť totiž probíhaly soutěže v rámci jednotlivých tělovýchovných organizací a zvlášť ve sportovních klubech sdružujících se ve svazech. Mezi sebou se družstva jednot a družstva klubů utkala jen na některých regionálních turnajích. Přes značnou oblibu míčových her, se projevil nezájem u mladých lidí, kteří povětšinou měli v oblibě sportovní kluby nad tělovýchovným Sokolem. Dochází tak k tomu, že s odchodem starších hráčů upadá jak házená, která se 1937 nehraje vůbec, tak odbíjená, která redukuje počet družstev na jedno, jen muži mají dvě. Okrajově se Sokolové ještě věnují tennisu, který v meziválečné době nabírá značné obliby a dostává se i mezi širší vrstvy obyvatel. Vzniká také kuželkářský odbor, který

123 Korbel, B. - Jelínek, B. J. - Jarušek, R. A.: Výstava tělesné výchovy a sportu v Pardubicích 1931. Pardubice 1931, s. 121-146. 124 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 497, 629 a 664. 125 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 510 a 556.

28

má vlastní kuželník v Edenu (severní část sokolského hřiště u Sokolovny, kde se nalézala restaurace a hudební pavilon) a je oblíben hlavně pro sešlosti přátel, kteří se mohou společně pobavit u zábavné hry a zároveň jde hrát v létě i zimě. Podobně jako to známe z dnešní doby. Tento sport je tak oblíben, že do konce republiky vzniká ještě jedna kuželníková dráha.126 Odpor sokolstva ke kopané nebyl ani v Pardubicích jiný. Lze se domnívat, že i to přispívalo ke vzniku sportovních klubů, neboť fotbal se stával vůbec nejoblíbenějším sportem, a přestože měl Sokol snahu nalákat členstvo na sporty do vznikajících odborů, ohledně fotbalu zaspal. Během meziválečných let bylo uspořádáno mnoho sportovních a jiných akcí, akademií, závodů, besídek, zájezdů, atd. Jen během 30. let to bylo na 50 podniků. S postupem času je brán čím dál větší zřetel na brannou výchovu. V roce 1936 se i pardubická jednota stejně jako další postavila proti účasti na Olympiádě v Berlíně. X. Všesokolský slet se pořádal v Praze v duchu manifestace odporu proti fašismu a uzavřel kapitolu rozmachu činnosti i počtu členů. Účast na něm měli i pardubičtí Sokolové. O rok později pak byla Sokolovna v Pardubicích zabrána Němci a následně i zastavena činnost Sokola. 127

126 Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol. Kniha 11 – Kronika Sokola, s. 680. 127 Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993, s. 56.

29

4.2 Sport v Pardubicích V meziválečném období dochází ke ztrátě ideové roviny vést k tělesné a mravní výchově národa pod tíhou vznikajících všemožných sportů. Důležitou proto byla obnova sportovní ideologie pod záštitou významných celonárodních sportovních organizací. Pro téměř každý sport zvlášť vznikají asociace, unie a svazy. Nemají řešit jen technické a administrativní zázemí sportovců, ale zároveň je vzdělávat a vést k novému chápání pohybu.128 Pardubický sport se začal rozvíjet již v druhé polovině 19. století. Ovšem významnějšího postavení začal nabírat až počátkem století následujícího a vůbec nejvíce se začal rozvíjet až po první světové válce. Pardubice se staly kolébkou pro mnoho sportů a v některých z nich vzaly i prvenství Praze, která byla ve vývoji oproti ostatním městům napřed. Mezi tyto sporty patřil vůbec nejstarší pardubický sport – jezdectví, které své základy našlo v parforsních honech. Honební spolek založený 1841 pořádal až do války každoroční hony a zároveň překážkové dostihy129, z kterých později vznikla slavná Velká Pardubická. Ta se v meziválečném období stala jedním z největších sportovních podniků, která každoročně do města přilákala tisíce lidí. Do první světové války v Pardubicích zakotvila ještě cyklistika, kopaná, atletika a tennis. Přesto každý z těchto sportů vcházel do nové republiky s jinou historií a jinými předpoklady. Zatímco kopaná, atletika i tennis byly na počátku svého vývoje, cyklistika během 20. let značně ztrácela na oblibě, hlavně proto, že se objevovaly nové rozličné sporty, které zanechávaly na cyklistice značku „stará, již objevená“ a pocit, že nemá co nového nabídnout. Po konané výstavě v roce 1931 se opět obliba cyklistiky začala zvedat. O rok déle se v Pardubicích konaly první mezinárodní cyklistické závody na novém Stadioně a nové betonové dráze, dlouho jediné v ČSR. Závodům přihlíželo 3.500 diváků130, což bylo úctyhodné číslo, vezmeme-li v potaz, že místních fotbalových zápasů se účastnilo maximálně 1.500 diváků a to jen když hrály Pardubice s Hradcem. České prvenství město také získalo v motorových sportech. Průkopník letectví a zároveň pardubický rodák Jan Kašpar provedl 1910 první veřejný vzlet aeroplánu. Následující rok pak pilotoval první přespolní let na trase Pardubice – Praha a také Pardubice – Mělník.131 Aviatické družstvo v Pardubicích vydrželo fungující až do 1914 a formálně žilo i přes válku. Na přelomu 1918/1919 bylo sice zřízeno vojenské letiště poblíž Karantény, nicméně kvůli nedostatku letadel bylo krátce na to zrušeno. 20. léta pak pro pardubické letectví znamenala značný propad a ani sám 128 Heinz,Vilém: Nové úkoly českého sportu. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 8. 129 Bičík, Zdeněk: Dostihy. Parpedie. Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka [online]. ©2014 [cit. 201426-04]. Dostupné z: http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Dostihy&rozc=v%9Ae 130 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1932. 131 Sakař, Josef: Nová doba města Pardubic (1870–1937). Pardubice 1995, s. 7.

30

Kašpar se již aktivně nezapojoval. Až po jeho smrti 1927 došlo při vzpomínce (viz Příloha 3.) k oživení leteckého sportu a tak 1930 vznikl vůbec nejstarší dochovaný aeroklub v ČR – Východočeský aeroklub Pardubice.132 I zde měla prsty celonárodní výstava, na které proběhl první letecký den při slušné účasti diváků. Ale i následující rok, kdy nepřihlíželi jen návštěvníci výstavy, přilákal druhý letecký den kolem 10.000 diváků, čímž se vyrovnal návštěvnosti mezinárodních zápasů kopané.133 Významných úspěchů v první republice dosáhly také motocyklové závody. Zatímco dříve pro časté technické potíže se motoristé na svých výletech do okolí stávali terčem posměchu, po válce je konec primitivním motorům a nastává rozmach, který je nejprve zaměřen spíše na turistiku a drobné motocyklové soutěže. Roku 1929 se však jede první závod o Zlatou přilbu Československa, kde stroje dosahují rychlosti až 150 km/h na štěrkové dráze pardubického závodiště. 1931 se pak k úspěšným motocyklovým závodům přidává první ročník O memoriál Jiřího Kristiána hraběte Lobkowice.134 Zlatá přilba se stala tak populární, že již druhému ročníku přihlíží 40.000 diváků, jezdci pocházejí i z Německa a Rakouska a k pardubickému závodišti se sjelo 4.000 aut a stejný počet motocyklů.135 V dalších letech přibývají i jezdci z dalších zemí. Roku 1933 je tak vyvěšeno 19 vlajek a při přítomnosti 70.000 diváků lze akci označit za masovou (Pardubice mají v té době necelých 30.000 obyvatel).136 Memoriál Lobkowice sice nedosahoval takové návštěvnosti jako zlatá přilba, už jen díky tomu, že se konal v omezených prostorách na Stadioně postaveného na Olšinkách 1931 (viz kapitola o výstavě). Přesto s účastí kolem 8.000 diváků zůstával velkou akcí Pardubic. Zajímavým se stal postoj pořadatelů k sílícímu německému nacismu, kdy 1934 vyhrál Lobkowicův pohár německý účastník, ale nebyla vztyčena ani vlajka hákovým křížem ani zahrána německá hymna, čímž došlo k porušení mezinárodních zvyklostí a ozývaly se obavy z negativního dopadu nejen na soutěž samotnou ale i na celé město. Ovšem nepříznivé podmínky zapříčily velmi malou návštěvnost, takže na incident bylo brzy zapomenuto.137 Meziválečná doba znamenala obnovení činnosti klubů a hlavně organizaci nových soutěží. Nebyla však obdobím vzniku jen nových sportů, ale i nových klubů. Z těch existujících již před válkou byl nejvýznamnějším SK Pardubice. Byl vlastně prvním pardubickým sportovním klubem, 132 Sviták, Petr: Ing. Jan Kašpar a začátky motorového létání v Čechách. Pardubice 2010, s. 17-23 133 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1932. 134 Jílek, Antonín: Východočeský motosport. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 42-45. 135 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1930. 136 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1933. 137 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1934-1965, 1934, s. 26-28.

31

který byl základem pro kluby vznikající po založení nové republiky a který měl největší členskou základnu a nejvíce k sobě přidružených sportovních odborů. Některé kluby existovaly již před válkou ovšem pod jiným názvem, jako byl třeba AFK Pardubice pod názvem Studenská XI. Pardubice. Prvním sportovním spolkem vzniklým v nové republice byl šachový klub Valenta (1919). Přesto že se jedná o sport ne-sport, vzniká roku 1925 Východočeská župa šachová v Pardubicích, která hned od založení má 18 klubů, kam přímo z Pardubic spadá AFK Pardubice a klub Valenta. Hráči musí projít nejprve členským turnajem a na jeho výsledcích jsou rozřazeni do tříd, navíc hra dostane i sudího, který je vázán řídit se danými pravidly. Do města tak byly zváni šachoví mistři, mezi nimi i mistři světa O. Duras a A. Aljechin.138 Také tennis si získává širší veřejnost, přestává se jednat o sport bohatých. Pomalu proniká i do povědomí nižších vrstev. Do roku 1931 bylo v Pardubicích 14 dvorců (2 AFK Pardubice, 2 SK Pardubice, 10 LTC Pardubice). Po výstavě nastal obrovský rozmach „bílého sportu“ a počet dvorců rostl neúměrně rychle. Nakonec jich bylo 28. Velkým konkurentem LTC Pardubice se stal Klub důstojníků, který postavil celkem 6 dvorců, přesto LTC Pardubice nad ním držel primát.139 Nejvýznamnějším podnikem tenisových Pardubic se stalo od roku 1926 každoroční pořádání mistrovství juniorů, tzv. Juniorky, nebo také Československý juniorský Wimbledon. Obvykle trval celý týden při dokonalé organizaci od LTC Pardubice, který patří k nejlepším tenisovým klubům ČSR. V roce 1934 se na mistrovství přihlásilo 135 juniorů ve věku 12 – 21 let.140 Pardubická Juniorka se stala stejně úspěšná jako Velká Pardubická a Zlatá přilba. Všechny tři události svou tradicí přerostly hranice první republiky a jejich pořádání vydrželo dodnes. Sporty popsané níže si zasloužily svoji podkapitolu, protože právě z nich se vyvinuly nejpopulárnější sporty naší doby. Navíc jen těžko se vyjadřuje jejich spletitost několika větami a jejich význam pro tehdejší dobu se lépe zachytí ve více napsaných řádků. 4.2.1 Kopaná Pravidla pro kopanou byla sepsána v Anglii již v roce 1862, v českém jazyce se objevily až 1892. Do Pardubic se kopaná dostala díky vysokoškolským studentům. Přes odpor profesorského sboru byl studenty nadšeně přijat. V roce 1899 se ustanovil fotbalový kroužek z iniciativy Karla

138 Krpata, František: Východočeská župa šachová v Pardubicíc. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 234-237. 139 Suchánek, Václav: LTC Pardubice. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 175-177. 140 Státní okresní archiv Pardubice. Lawn-tenis cercele Pardubice. Karton 8, sg. Novinové zprávy, výstřižky 1934.

32

Antoše (jeden ze studentů), který přijal jméno SK Pardubice, ten byl do Českého fotbalového svazu přijat v roce 1901. První zápas sehraný s Chrudimí skončil jejich drtivou porážkou 1:19. Již tehdy nastoupili v tradičních barvách, modrých košilích a v bílých trenýrkách.141 To ještě neměli žádné stálé zázemí a výjimečným jevem nebylo přenášení branek na zápasy do vedlejších měst, doprava na závody pěšky nebo na kole. Své hřiště získávají po východočeské výstavě 1903 na Olšinkách. Rok po založení SK Pardubice, vzniká fotbalový kroužek Polaban Pardubice sdružující učňovskou mládež, který je brzy zařazen právě pod SK Pardubice. Společně s ním vzniká SK pardubický TEAM, jenž se soustřeďuje hlavně na dělnický sport.142 Od roku 1910 funguje také Studentská XI., kterou tvoří jen 15 studentů.143 Po válce 1923 staví společně Studentská XI. s SK pardubický TEAM hřiště Pod Bubenčem, které se po hřišti na Olšinkách stává druhým sportovním centrem Pardubic. Následně se Studentská XI. přejmenuje na Atleticko-fotbalový klub Pardubice (AFK) a o několik let později buduje vlastní hřiště Pod Vinicí, kam stěhuje své zázemí. Roku 1919 se zakládá ještě klub SK Slovan ve východní části města, který má své pískové hřiště zvané Sahara u zámečku. Do roku 1933 se omezuje pouze na jedno družstvo, v tom roce zakládá další oplocené hřiště a o dva roky později už je jedním z nejlepších mužstev župy. Ve stejném roce jako SK Slovan vzniká v Jesničánkách (jižní část města) klub SK Slavoj, který má hřiště u Karantény.144 Významným fotbalovým klubem je pak ještě roku 1925 založený tovární tým SK Explosia Semtín, který se nesoustředí jen na zaměstnance a přijímá i jiné členy z Pardubic. Hřiště mají přímo u továrny, která deset let na to staví moderní stadión.145 Přestože fotbalových klubů na samotné Pardubice bylo více než dost, okolní vesnice jako Nemošice, Svítkov, Čivice, později i Pardubičky si zakládají své vlastní fotbalové kluby. Až na klub SK Pardubičky, vzniklý 1932, ale žádný z těchto vesnických klubů nedosáhne na třídu I.A, ve které jsou přední pardubické kluby SK Pardubice, AFK Pardubice (viz Příloha 4.), SK pardubický TEAM či SK Explosia Semtín. Pardubické kluby spadají do Východočeské župy fotbalové (VŽF), která měla sídlo v Hradci Králové. Hned 1918 se začínají v župě projevovat rozpory mezi směrem hradeckým a pardubickým. Je proto podán návrh na přesídlení župy do Pardubic, hlasování však dopadne 8:8 a předseda 141 Brož, Radovan: Kronika pardubického fotbalu. Pardubice 2005, s. 3. 142 Brož, Radovan: Kronika pardubického fotbalu. Pardubice 2005, s. 4-5. 143 Paleček, Jiří: Studentská XI Pardubice. Parpedie. Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka [online]. ©2014 [cit. 2014-26-04]. Dostupné z: http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Studentska_XI 144 Brož, Radovan: Kronika pardubického fotbalu. Pardubice 2005, s. 9-12. 145 Brož, Radovan: Kronika pardubického fotbalu. Pardubice 2005, s. 12.

33

Vojtěchovský z Jaroměře se samozřejmě přiklání pro Hradec. O rok později se uvažuje i o rozdělení župy na dvě – Východočeskou a Jihovýchodní. Hlasování je opět nerozhodné. Ustanoveným jednacím řádem VŽF je odhlasováno přesídlení župy do Pardubic a ustanovení protestní komise do Hradce. Tím se ovšem spor více zesílil. Jediný rozdíl byl v tom, že župu tentokrát nechtěli dělit pardubičtí ale hradečtí. K tomu dochází až o deset let později v roce 1928, hradecká župa má pak 36 klubů a pardubická 42 klubů s 940 hráči.146 Do roku 1920 má SK Pardubice přes 700 platících členů, z toho kolem 70 hráčů.147 Klub sdružuje i atlety, tenisty, cyklisty, házenou žen a v menší míře mnoho dalších sportů. V podstatě každý sport, který se objevil, se nějakým způsobem do SK Pardubice promítl. I u ostatních klubů vznikaly sportovní odbory, především atletiky a házené. Při AFK Pardubice hrál pak ještě významnou roli tennis, table tennis a hokej. Jedině SK Explosia Semtín si zachovala pouze fotbalovou a atletickou složku, hlavně kvůli tomu, že jejich členové bydleli daleko od továrny a na tréningy po práci nezbýval čas, proto se veškerý tréning zvládal o pracovních přestávkách. Od roku 1934 jsou zřízeny fotbalové divize – Středočeská, Českého venkova, Moravskoslezko-slovensko-podkarpatoruská a Německého svazu. Jejich vítězové pak hrají spolu o postup dvou do státní ligy. Do té doby nejvyšší soutěží v rámci krajů byla župní mistrovství. Se vznikem divizí se Pardubice řadí do divize Českého venkova (tzv. Velká divize).148 V témže roce se do divize probojoval AFK Pardubice a o tři roky později se tam dostal i SK Explosia Semtín. Meziválečná doba je i zrodem profesionalizace sportu. Především ale až ve 30. letech a hlavně v kopané. Mimo ni se profesionálové objevovali jen v těžké atletice, především v boxu. V SK Pardubice byla snaha o profesionalizaci v roce 1932. Podmínky pro zařazení mezi profesionální kluby byly: alespoň 11 placených hráčů s minimálním platem 400/měsíc, složit záruku 26.000Kč a vykázat roční obrat 150.000Kč.149 Také hřiště muselo splnit podmínky pro ligu. Většina klubů neměla finance na provedení změn a sami hráči tento statut odmítali. Velmi oblíbenými se staly mezinárodní zápasy kopané amatérů, které měly ohlas vždy v celé republice. První takový zápas se odehrál v rámci sportovní výstav 1931 s Maďarskem, které odchází poraženo. V následujícím roce je sehrán zápas s Rakouskem, které opět skončilo vítězstvím národního týmu. Tomuto zápasu přihlíželo 14.000 diváků, což bylo ještě o tři tisíce více, než na 146 Řehák, Jaroslav: Vznik a rozvoj Východočeské župy footballové. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 21-30. 147 Státní okresní archiv Pardubice. SK Pardubice. Kniha 6. 148 Řehák, Jaroslav: Vznik a rozvoj Východočeské župy footballové. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 30. 149 Brož, Radovan: Kronika pardubického fotbalu. Pardubice 2005, s. 17.

34

předchozím zápase s Maďarskem. Vůdce rakouského družstva dr. Fikejz se pak o pobytu v Pardubicích vyjádřil takto: „Jsem v Pardubicích poprvé a netajím se obdivem. Již při vstupu na pardubickou půdu byli jsme překvapeni vřelým přijetím na nádraží zástupci ČSAF, městské rady Pardubic a Východočeské župy. Pobyt v Pardubicích byl nám všemožně zpříjemněn, těšili jsme se vzácné pozornosti. Vaše obecenstvo bylo dalším velikým překvapením, opravdu nečekaným. Obdivuji se jeho ukázněnosti a nestrannosti.“150 O rok později byl v Pardubicích ještě sehrán zápas před očima 10.000 diváků s Jugoslávií, který skončil remízou 2:2151 a se stejným výsledkem a počtem přihlížejících přes 8.000 diváků dopadl zápas s Rumunskem v dalším roce.152 Mezinárodní zápasy se staly oblíbenými a měly velkou účast diváků. Místní zápasy měly účast mnohonásobně menší kolem tisíce návštěvníků, ale staly se pravidelným víkendovým počinem.

4.2.2 Atletika Atletika vděčí svému rozvoji mimo tělovýchovné spolky především fotbalovým klubům, kde jí základ položily především rozcvičky před samotnou hrou. Provázanost kopané a atletiky dokazuje i to, že první provizorní atletická dráha vzniká společně se stavbou hřiště SK Pardubice na Olšinkách 1903. Odbor atletiky při SK Pardubice byl již v roce 1912 přijat do České atletické amatérské unie (ČAAU).153 Hned 1919 se konaly v Pardubicích Všesportovní dny (viz Příloha 2.), kde mimo chodecký závod s výzbrojí na 20 km, kterého se účastnilo 18 závodníků, a plaveckých závodů, proběhly i atletické závody. Ženy závodily v běhu na 50 m, vrh koulí, hod oštěpem a následně sehrály házenkářské utkání v úboru skládajícího se ze sukně po kolena, halenky a čepice. Mužské disciplíny byly skok o tyči, kladivo, trojskok, skok do dálky a výšky.154 Velkou zásluhu na vývoji atletiky v Pardubicích měl místní profesor A. Březina. Ten ji zapojil nejen do školní výuky, ale podporoval a motivoval žáky ve vstupu do sportovních klubů. Se svým družstvem se zúčastnil Středoškolského poháru v Praze již v roce 1919, kdy vyhráli a další vítězství následovala ještě v letech 1920, 1923, 1924, 1926 a 1927. Z počátku se na atletiku zaměřuje kromě Sokola především SK Pardubice. V roce 1920 staví u svého hřiště první první

150 Státní okresní archiv Pardubice. AFK Pardubice. Karton 8, in.č. 83, sg. Novinové výstřižky 1932. 151 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1933. 152 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1934-1965, 1934, s. 26-28. 153 Brož, Radovan: 100 let Atletiky v Pardubicích 1906-2006. Pardubice 2006, s. 5-18. 154 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1919.

35

atletickou rovnou dráhu na 200 m v ČSR a následně ČAAU rozhodne o umístění kvalifikačních závodů na OH v Antverpách do Pardubic.155 To, společně s úspěchy studentů na Středoškolském poháru, ukazuje aktivní atletický život města. Úspěšnou propagací byl start australského rekordmana Carra, který startoval roku 1923 na závodech v Pardubicích. I v atletice byl meziměstský souboj veden především mezi Pardubicemi a Hradcem, jediným dalším konkurence schopným bylo Vysoké Mýto.156 Jeden z Březinových studentů J. Macháň dokonce svému učiteli přiznává zásluhu na jeho sportovních výkonech a hlavně zásluhu na udržení jeho zájmu o sport. J. Macháň byl jeden ze studentů, kteří vyhráli Středoškolský pohár. Přiznává, že začínal v Sokole a že právě jemu vděčí za svou kondici díky tělocvičné přípravě. Bohužel i on v nejlepší roky trávil v pražském sportovním klubu (SK Slávie), nicméně alespoň poskytl náhled do toho, jak si atletika v počátcích republiky stála i v jejím centru, kdy odhaduje účast na atletických závodech jen kolem 500-700 diváků.157 I tehdy byla snaha pražských klubů přetáhnout k sobě nejlepší hráče z venkova. Nicméně mnoho hráčů se rádo vracelo do svých rodišť hned po studiích, takže i „venkovské kluby“ se těm pražským vyrovnaly. Vezmeme-li v úvahu počet diváků uváděný J. Macháněm, můžeme pak označit II. Lehkoatletické hry konané v rámci sportovní výstavy 1931 za veleúspěšně, neboť výkonům 300 domácích a přes 60 zahraničních sportovců přihlíželo přes 5.000 diváků.158 J. Meduna první náčelník atletického odboru při SK Explosia Semtín, pak píše ve vzpomínkách s humorem o funkcionářích jako hlavním hřebu her: „A já tu stále o závodnících a o těch hlavních ani slovíčka! Ba, byli tu a bylo jich hodně! Kdo? Nu, páni funkcionáři! Měli také své vystoupení, úchvatný a monumentální živý obraz, znázorňující skupinu nezaměstnaných rozhodčích. Skupinu sestavili brzy po zahájení závodu u soudcovského můstku a setrvali v ní skoro až do konce závodu...“159 V roce 1922 se objevuje problém s ženským odborem SK Pardubice. Jeho vedení se neshodne s ústředním vedením kvůli nominacím na závody do Monte Carla, a proto se ženy rozhodnou ukončit činnost, navíc se nedařilo získávat mladé členky. Oživení ženské atletiky tak 155 Brož, Radovan: 100 let Atletiky v Pardubicích 1906-2006. Pardubice 2006, s. 5-10. 156 Meduna, Jan: Půl století atletiky na českém východě. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 45-49. 157 Macháň, Josef: Jak jsme dřív sportovali. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943. s. 22-23. 158 Nezbeda, Vilém: Pardubice-metropole východočeského sportu. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 41-42. 159 Meduna, Jarka: Půl století atletiky na českém východě. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 45-49.

36

přichází až o pět let déle společně s ustanovením atletického odboru při AFK Pardubice. 160 To je po několika letech stagnace opět oživením sportu ve městě, přestože ke skutečnému rozkvětu ženské atletiky dochází až ve válečných letech, ale i tehdy byl její vzestup velmi pomalý. Velmi oblíbenou soutěží se od roku 1928 stává Velká atletická steeplechase. Již první ročník na pardubickém závodišti měl velký úspěch a město na něj věnovalo putovní štít města.161 Zajímavým a humorným byl také závod číšníků v roce 1932. Běželo jedenáct číšníků ve fraku od Veselky na hřiště na Olšinkách, následoval běh s vejcem na lžíci, běh se třemi poháry piva na podnose na 400 m. Dalším programem pak bylo sehrání fotbalového zápasu hostů Veselky proti Grandu a pak zápasu mezi jejich zaměstnanci.162 To přineslo do Pardubic sport jako ukázku čisté zábavy oproštěnou od spolkových ideí a výsledků. Pardubická atletika není vůbec jednotná, tělovýchovné spolky i sportovní kluby si každý „hrají na svém písečku“ a k sjednocení sportovců se příliš nemají. Až odbor vzniklý při TAK Pardubice zastavil sestupnou tendenci. Později se tento odbor osamostatnil pod názvem AC Stadión. Pak ještě 1935, kdy svůj atletický odbor založil SK Explosia Semtín, který pod sebe val nejen všechny atlety z Pardubic, ale i ze Svítkova a z Bohdanče. Takto posílené družstvo bylo pak po celých pět let přeborníkem okrsku. Závodů pořádající Explosie se pak roku 1937 zúčastnilo pouze 13 závodníků z pěti klubů, což hovoří za vše. Možná tak trochu paradoxně za okupace vzniká mnoho dalších sportovních klubů, i odborů atletiky a její obliba roste.163

4.2.3 Hokej Jelikož jsme v Pardubicích je nutno se zmínit i o počátcích ledního hokeje. Teprve až v roce 1903 se poprvé v Českých zemích objevuje zájem o nový zimní sport hraný se zahnutým dřevem a míčkem, ještě však nikoli na ledě, tzv. Bandy – hockey. Jen tři roky na to už přešli na lední hokej s kotoučem a holemi s rovnými čepelemi, tzv. Kanadský hokej, neboli „kanada“. Hráči byli tehdy v letě cyklisté, fotbalisté, tenisté, atd. a v zimně hokejisté. V Pardubicích počátky hokeje bandy jsou spjaty s tenisem a s SK Pardubice. Postupně se přecházelo na brusle a bruslilo se při vstupu do zámku (budoucí kurty LTC Pardubice) a na

160 Schmoranz, František: Východočeská atletika žen. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 57-58. 161 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1928. 162 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1932. 163 Meduna, Jarka: Půl století atletiky na českém východě. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 45-49.

37

Matičním jezeře. K setkání s „kanadou“ došlo v roce 1913, kdy byli pozváni Pražané, aby předvedli „jak se to vlastně hraje“.164 Přes dobu války nadšení zcela utichlo, proto se výrazného postupu tento sport dočká až po válce. Tehdy vzniká LTC Pardubice, který se taktéž spojí s hokejovou historií města. V Pardubicích (což je poněkud paradoxní k dnešnímu významu pardubického hokeje) ani v celých východních Čechách se kanadský hokej příliš neuchytil. I přes úspěchy národního týmu, který na olympijském mistrovství v Antverpách, kde skončil tým třetí, či druhé místo na VI. Mistrovství Evropy ve Stockholmu v roce 1921.165 Oblíben byl prostě bandy hokej, snad proto, že se podobal velmi populární kopané. Nezvyklá „kanada“ byla zvláštní nejen kotoučem a nízkými brankami, ale i mantinely a možností pohybovat se v zázemí branek, taktéž offside byl novinkou. Významným průkopníkem pardubického hokeje se stal Vilém Weiss, který se snažil o založení hokejové odboru, a nakonec uspěl u LTC Pardubice. Počátky byly velmi těžké, hráči zvyklí na bandy neuměli zacházet s pukem a ani neznali pravidla. Na propagační zápas byly povolány opět kluby z Prahy.166 Hráči se museli sami skládat na klubovnu a vlastnoručně si vyrábět výstroj. Jediné s čím nebyl problém, bylo kluziště. Poněvadž obliba bruslení v meziválečně době neustále rostla, společně s ní rostla i kluziště (Matiční jezero, kurty LTC Pardubice, hřiště ve Studánce, Svítkově či Pod Vinicí).167 S tím byly ovšem spojeny problémy s tréninky, neboť přes den bylo veřejně bruslení, a proto na hokejisty zbývaly pouze večerní hodiny. Roku 1929 vzniká východočeská hokejová župa, která musí mít minimálně šest klubů, proto se k nim přidává klub z Mladé Boleslavi a Kladna. Nakonec se k odborům při LTC a SK Pardubice přidává ještě hokejový odbor AFK. Organizace soutěží je podobná jako v kopané – župní mistrovství, divize a liga. Jelikož je pardubický zastřešený stadion postaven až v roce 1963168, potýká se pardubický hokej po celou první republiku s přírodními podmínkami. Právě kvůli počasí nejsou některé mistrovské ani divizové zápasy vůbec sehrány. Hokejový odbor do druhé světové války získal 4 družstva. Na osvětleném stadionu se do války mohly hrát i noční turnaje. Byla zřízena dokonce dvě kluziště na tenisových dvorcích.169

164 Černický, Milan: Historie Pardubického hokeje. Pardubice 2004, s. 10-11. 165 Ráček, Josef: Východočeský lední hockey. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 359. 166 Černický, Milan: Historie Pardubického hokeje. Pardubice 2004, s. 12-13. 167 Paleček, Jiří: Kluziště. Parpedie. Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka [online]. ©2014 [cit. 201426-04]. Dostupné z: http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=kluziste 168 Černický, Milan: Historie Pardubického hokeje. Pardubice 2004, s. 15-18. 169 Suchánek, Václav: LTC Pardubice. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 175-177.

38

Nejblíže k postupu do ligy byl odbor LTC Pardubice v roce 1935 kvůli počasí a nepovedenému kvalifikačnímu zápasu se LTC Pardubice odsoudil k dalšímu setrvání v divizi. Následující sezónu došlo k reorganizaci mistrovských soutěží klubů a LTC Pardubice měl opět nakročeno do ligy jako osmý klub. Předseda dr. Kostínek odsouhlasil kvalifikační zápas mezi LTC Pardubice, který měl postoupit podle výsledků z minulé sezóny, a BK Mladá Boleslav, který měl spíše hokejovou tradici, než výsledky. Shodou okolností LTC Pardubice byli poraženi a opět jim liga unikla.170 Dočkali se ji až v sezóně 1950/51, pod novým názvem Slavie Pardubice.171 Organizace byla nedostatečná nejen ve Východočeské župě, ale i ve Svazu. Roku 1935 došlo k reorganizaci, ve Svazu čs. hokeje stoupl počet klubů na 33 se skoro 470 hráči. Ovšem množství klubů, které pak byly přiřazeny do ligy a ještě rozděleny do skupin bez ohledu na vzdálenost, způsobily, že ligová soutěž nebyla ani dohrána a všechny kluby nakonec skončily zpět v župních mistrovstvích.172 Přes stoupající popularitu kanady je tento sport v polovině 30. let 20. století nejen v Pardubicích spíše propagační, než-li výdělečný. Mnoho novinových článků tak nabádá k větší návštěvnosti hokejových zápasů, neboť neuhradí-li odbor alespoň nějaké výdaje, ztratí chuť v „průkopnictví“ a hokej bude upadat. A jelikož se k úpadku přidalo i jezdectví, projevuje se tak jistá agónie vzpomínek na úspěšný sportovní rok 1931, kdy město celostátní výstavou potvrdilo již dříve uznávané označení „sportovní Pardubice“, opadne-li však „sportovní“ zůstanou jen Pardubice.173

170 Ráček, Josef: Východočeský lední hockey. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 361-364. 171 Černický, Milan: Historie Pardubického hokeje. Pardubice 2004, s. 17. 172 Ráček, Josef: Východočeský lední hockey. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 361-364. 173 Státní okresní archiv Pardubice. AFK Pardubice. Karton. 8, in.č. 84, sg. Novinové výstřižky 1933.

39

4.3 Výstava tělovýchovy a sportu 1931 Jednou z největších událostí nejen v oblasti sportu se pro Pardubice stala celostátní výstava tělovýchovy a sportu pořádaná v roce 1931. Jejím předchůdcem byla pro Pardubice průmyslová východočeská výstava v roce 1903, která už tehdy přilákala sta tisíce návštěvníků z celých Čech. Tehdy se konala na Olšinkách, kde od té doby bylo zřízeno hřiště užívané SK Pardubice. 174 Na stejném místě se konala i celostátní výstava, jen přirozeně ve větším měřítku. Vůbec poprvé se jednalo o celostátní výstavu mimo Prahu či Brno. Prvenství měla výstava také svým zaměřením. Dosud v ČSR neproběhla výstava zabývající se v takovém rozsahu tělovýchovou a sportem. 175 Oblíbenější byly výstavy spíše průmyslové či kulturní. Pořádání výstavy si vyžádalo mnoho příprav nejen týkajících se samotného zázemí výstavy, jakými byla stavba pavilonů a hřišť, ale jednalo se i o celkovou úpravu města, zajištění dostatečných služeb pro budoucí návštěvníky, hlavně ubytování. Postaven byl hotel Grand, který se stal podobným společenským centrem, jakým byl do té doby hotel Veselka. Došlo také k dostavbě dnešního náměstí Republiky a k celkovému rozšíření města směr sever. Mezi vznikajícími budovami vynikla budova Městského průmyslového muzea. Také dnešní Tyršovi sady v podzámčí vděčí za svou existenci právě výstavě.176 Hybnou silou celého projektu byl architekt Bohumil Korbel, ředitel městského průmyslového muzea. Ředitelství výstavy v čele s továrníkem Egonem Winternitzem řídilo celkem 21 odborných komisí. S prací na přípravě tak velkého podniku, jakým výstava dozajista byla, se podílelo několik set dobrovolníků, bez nároku na nějakou mzdu, pouze pro dobré jméno města.177 Továrník E. Winternitz byl jedním z židů, kteří se nějakým způsobem podíleli na sportovním duchu Pardubic. Pardubičtí židé zastávají myšlenku tzv. Českých židů, proto se zde nesetkáváme se samostatnými židovskými sportovními spolky, ale nalézáme jedince v českých spolcích. Mnoho jich hraje za SK Pardubice (např. bratři Epsteinové), ale zastávají i vedoucí funkce (např. R. Popper – ve vedení VŽF). MUDr. P. Hochmann zastával zase významné funkce v boxu nejen na republikové, ale i evropské úrovni.178

174 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 5. 175 Nezbeda, Vilém: Úvod. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 3-12. 176 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 11-12. 177 Státní okresní archiv Pardubice. Výstava tělesné výchovy a sportu v Pardubicích 1931 [online]. ©2014 [cit. 201426-04]. Dostupné z: http://archivpu.cz/akce/vi199811/uvod.htm 178 Vinař-Epštein, Karel: Židé na Pardubicku od historie k současnosti. Pardubice 1997, s. 7.

40

Hlavními architekty výstavy byli K. Řepa a P. Janák. Květinová a sadová úprava byla zvlášť svěřena architektovi V. Vetešníkovi a významnou osobou byl Ing. V. Grešl, který zajišťoval osvětlení celé výstavy.179 Slavnostní elektrické osvětlení bylo jednou z několika věcí, která se na výstavě v ČSR objevila vůbec poprvé. Celkové náklady na výstavbu výstaviště se vyšplhaly na 16 miliónů korun.180 Jednotlivé pavilony byly rozesety na nábřeží vzniklém na zasypaném ramenu řeky Chrudimky (tj. dnešní Sukova Třída) a v prostorách pod zámkem (viz Příloha 6). Desítky dočasných pavilonů si svojí zářící bílou barvu vysloužily od novinářů přezdívku „Bílá pohádka“.181 Pohádkovou atmosféru dotvářelo i již zmíněné osvětlení, které mělo bílou, červenou či zelenou barvu. Osvětleny byly kromě zámku a výstaviště ještě některé významné budovy a sochy. Denně do deseti hodin tak zářila Zelená brána, městské divadlo a děkanský chrám. O víkendech k nim přibyla městská radnice, pomníky prezidenta Masaryka a bratranců Veverků, hydroelektrárna na Chrudimce, obecní domy na nábřeží Sv. Čecha, sousoší na Pernštejnově náměstí, aj.182 Celý areál výstavy uzavíral nově postavený první všesportovní Stadión v republice. První snahy o postavení stadionu sahají do roku 1920, kdy úředník pardubického pivovaru B. Lašek kolem sebe shromáždil členy SK Pardubice a vytvořil Kroužek Stadion. V rámci výstavy byla zahájena výstavba stadiónu v září 1930 a dokončena v květnu roku následujícího183, což svědčí o rychlé práci a ochotě úředníků, stavařů i obyvatel Pardubic. Stadión disponoval fotbalovým hřištěm, atletickou dráhou, první cyklistickou klopenou betonovou dráhu v ČSR, hřiště pro košíkovou a odbíjenou. Dále se tam nacházela budova tribuny s 1900 sedadly, vybavená restaurací i šatnami se sprchami. Naproti stála tribuna na stání s vyhrazeným místem pro hudbu. Maximálním kapacita byla až 18.000 diváků184, ale pro běžné použití se počítalo s 15.000 návštěvníky.185 Před samotným otevřením bylo „na nohou“ celé město. Slavnostní otevření proběhlo 31. května na Stadionu za účasti prezidenta T. G. Masaryka, členů vlády, místního zastupitelstva, mnoha dalších úředníků a 10.000 přihlížejících diváků.186

179 Korbel, B. - Jelínek, B. J. - Jarušek, R. A.: Výstava tělesné výchovy a sportu v Pardubicích 1931. Pardubice 1931, s. 83-99 180 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1931. 181 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 13. 182 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1931. 183 Kohout, Karel: Pardubický stadion. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 66-67. 184 Kohout, Karel: Pardubický stadion. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 66-67. 185 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1931. 186 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1931.

41

Po celou dobu výstavy bylo možné shlédnout mimo výstavních pavilonů mnoho tělovýchovných vystoupení a sportovních soutěží a zápasů. Mezi nejvýznamnější patřil fotbalový zápas ČSR proti Maďarsku, II. Masarykovy atletické hry, Velká Pardubická a mezinárodní jezdecký den, motocyklový závod o Zlatou přilbu, Letecký den, den Sokolstva (viz Příloha 5.) a slet Východočeské župy sokolské, den DTJ či den Orla.187 Kromě sportovních událostí využily Pardubic, jako dočasně nejnavštěvovanějšího a nejsledovanějšího města v ČSR, i jiné organizace. Mezi nimi například sjezd plynárenského a vodárenského sdružení, manifestace zemědělců, sjezd učitelstva či sjezd poštovních zaměstnanců. Svůj sjezd uspořádali i fašisté z celé republiky. Průvod městem i přes výstaviště jim byl zakázán a nakonec museli zasahovat četníci, aby nařízení účastnící průvodu dodrželi. Následující fašistický den proběhl v poklidu a účastníky vůbec neuspokojil.188 Provedením výstavy se město stalo známým i za hranicemi republiky. Téměř 1.250.000 návštěvníků, kteří na výstavu zavítali, přinesli do města finance a podpořili tak místní obchodníky i městský rozpočet. Pardubicím se tak dostalo rychlého rozvoje v krátké době. Na výstavě proběhly četné celostátní soutěže, tělovýchovná vystoupení a sjezdy mnoha organizací. Velmi úspěšnou a kvalitní výstavu, řadící se k nejlepším výstavám v ČSR, tak uspořádalo 30.000 město.189 Dosáhla i úrovně některých zahraničních výstav. Ovšem i přes snahu udělat výstavu co nemodernější, v celosvětovém měřítku jí k dokonalosti stále mnoho scházelo. Město se stalo dočasně centrem republiky a získalo celosvětovou přezdívku „Město sportu“190

187 Státní okresní archiv Pardubice. Výstava tělesné výchovy a sportu v Pardubicích 1931 [online]. ©2014 [cit. 201426-04]. Dostupné z: http://archivpu.cz/akce/vi199811/uvod.htm 188 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1931. 189 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1931. 190 Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001, s. 12.

42

5. Turisté, skauti a trampové Poslední důležitou složkou tělesné kultury je turistika. Zaměřuje se na pohyb v přírodě a je jakýmsi průsečíkem tělovýchovy a sportu. V meziválečném období působí v ČSR kolem dvaceti organizací, které jsou takřka odrazem složení prvorepublikové společnosti. Jejich zaměření se odlišuje regionálně, politicky, národnostně i nábožensky.191 Mezi nejvýznamnější turistickou organizaci patřil Klub československých turistů. K jeho činnosti kromě budování chat a ubytoven patřilo značení turistických tras, mapování terénu, vydávání průvodců, ochrana kulturních a přírodních památek či vytváření záchranné služby.192 Na turistiku je pak velmi úzce napojen skauting, který je formou mimoškolní výuky a výchovy. Po obsahové stránce se projevovaly dva proudy skautingu. V ČSR v menší míře woodcrafterský a více rozšířený anglický skauting. Nejvíce se anglickému směru přiblížil Svaz junáků skautů republiky Československé, který vznikl 1919 a navazoval na Junáka-českého skauta. Skautští vůdci vytvořili pro mládež bohatý program plný táboření, her, práce a zároveň uplatňovali výchovný systém, který učil pravdomluvnosti, zdvořilosti, věrnosti, pomoci jiným a mnoha dalšímu.193 Během let 1918-1939 se pak do popředí výrazně dostává forma skautingu jako trampské hnutí, které vzniká v ČSR a v Evropě nemá obdoby. Zatímco na turistiku a skauting je ve společnosti nahlíženo s oblibou, tramping se ocitá v negativním světle, protože odmítá organizaci s pevným vedením. Protože část trampů přešla ze skautského hnutí a pro jejich volnost a nekonvenčnost se jim také říkalo „divocí skauti“. Trampové se shlídli v americké kultuře, filmech a románech J. Londona. Centrem trampingu se stávaly trampské osady zakládané podél vodních toků. Věnovali se volejbalu, boxu, atletice a hlavně vodáctví.194 V Pardubicích vzniká pobočka KČT v roce 1910. Pořádá výlety do okolí především na Kunětickou horu. Právě ta leží první roky nové republiky v oblasti jejich zájmu o záchranu historické památky. Pořádají na ní nejen výlety, ale konají přednášky a snaží se sehnat sponzory na opravy hradu. Zároveň při opravách pomáhají jejich členové jako dobrovolníci. Skauti KČT

191 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 133. 192 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 169. 193 Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006, s. 135.7. 194 Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011, s. 169-170.

43

spojovali své pobyty v přírodě i s užitečnou činností. Roku 1919 tak tábořili 4 týdny v Černém lese u Skutče a sebrali při tom tisíce mnišek sosnových, které hubily tamní lesy. 195 Skauting není směr nejnovější, ale pro pardubické obyvatele je ještě nedostatečně ozkoušený. Mnoho lidí v něj nemá důvěru, považuje jej za divošský, nevázaný jako cikánský život. Jiní se bojí o zranění svého dítka. Neinformovanost a úzkostlivost rodičů kazí dětem nejhezčí zážitky z dětství, neboť jim nedovolí jet na tábory.196 Nejvíce rozvíjí myšlenku skautingu pardubický Sokol. Brali ho jako nový směr a důkaz, že se Sokol neuzavírá novým proudům. Svůj junácký odbor založil 1919 a po roce svého trvání měl 36 členů. Jeho významem bylo přenést výchovu z tělocvičny ven do přírody a vést novou mládež k samostatnosti a praktičnosti. Mezi jeho první podniky patřil dvoudenní výlet přes hrady ŽampachLitice-Potštejn, dále tábory a v zimě cesty za lyžováním.197 Lyžování patřilo mezi nejúspěšnější sport turistiky. Velmi rychle si získávalo oblibu mezi veřejností. Již v roce 1924 se z KČT Pardubice vyčleňuje Ski-klub Pardubice, který pořádal běžecké závody v Orličkách, kde dokonce postavil malý můstek, slalomové závody na svazích Černé hory či každoroční závody pro mládež, které dosahovaly účasti až 100 dětí. Nejoblíbenější byly zájezdy o svátcích (Vánoce, Velikonoce) a prázdninách do Krkonoš a Orlických hor.198 Klub vlastnil svoji chatu v Krkonoších tzv. Kühnelovka. Zájemci o lyžování byli do klubu lákáni nejen poskytnutím levného ubytování ve vlastní chatě, ale i dalšími slevami, třeba na dráhu, která poskytovala 33% slevu členům různých sportovním klubům. Stejně jako lední hokej bylo lyžování závislé na přírodních podmínkách, proto byly některé ročníky tak slabé, že k zájezdům do hor ani nedošlo, nebo se nekonaly pravidelné soutěže. Největší ránu lyžařskému sportu však zasadila Mnichovská dohoda. Zabraní pohraničí, kam lyžaři směřovali za svými výlety, způsobilo úbytek členů v lyžařských klubech, včetně pardubického Ski-klubu, a donutili je hledat nová místa pro provozování oblíbeného sportu. Pardubičtí tak nalezli částečnou útěchu v okolí České Třebové a Ústí nad Orlicí.199 Veslařský sport provozován Sdružením trampských osad si zase získal pardubické trampy. Každoročně byly pořádány závody na těžkých a neobratných „šterchovkách“, které se staly takřka

195 Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933, 1917-1919. 196 Státní okresní archiv Pardubice. AFK Pardubice. Karton 8, in.č. 83, sg. Novinové výstřižky 1932. 197 Státní okresní archiv Pardubice. TJ Sokol Pardubice I. Karton 1,in.č. 49, sg. Junácký odbor. 198 Stoklasa, František: Z pardubického Ski-klubu. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 389. 199 Stoklasa, František: Z pardubického Ski-klubu. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 389.

44

národním sportem pardubických vodáků.200 Trampské osady lemovaly oba břehy Labe i Chrudimky.

200 Suchánek, Václav: Historie nejmladšího sportu v Pardubicích. In: Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943, s. 177-178.

45

6. Závěr Závěrem lze říci, že z tělovýchovných spolků se v Pardubicích prosadil jen Sokol. DTJ i Orel zůstávali v ústraní. Nechuť sokolstva ke sportům, především k fotbalu nahnala hlavně studentstvo do náruče sportovních klubů. Řada sportovců však svůj sportovní život zahajovala právě v Sokole, protože ten se zaměřoval nejvíce na žactvo. Zatímco Sokol provádí své soutěže a cvičení v rámci sokolské župy, zápasy sportovních klubů probíhá pod dohledem sportovních svazů. Právě v první republice vzniká složitá organizace soutěží v rámci jednotlivých svazů. Srovnáme-li předválečný sport s tím meziválečným, lze říci, že meziválečné období bylo dobou významného rozmachu. Zatímco před válkou se pěstovala především kopaná, kanadský hokej téměř nebyl. Hrál se pouze ve větších městech, bez přílišné popularity, tenis byl jen pro majetnou vrstvu obyvatel a jezdectví bylo ještě úžeji vázáno na šlechtické rody. V meziválečné době tyto sporty otevřely své brány širokému obyvatelstvu ve městech ale i na vesnicích, kde vznikaly kroužky či menší kluby a jednoty tělovýchovných spolků, především Sokola. Vznikají také odbory při sportovních klubech – házená, lyžařský odbor, odbíjená, ale i plavání, tabble-tennis, veslařství, kuželkáři, šachisté. Pomalu se rozjížděla i těžká atletika, která jako první začala zasahovat do sféry profesionálního sportu. Zvláštním typem pak lze označit atletiku. Ta si v jistém smyslu zachovala předválečný stav a do budoucnosti si ponechala potenciál k vývoji. Snad se tomu stalo tím, že to byl stále hlavní sport pěstovaný tělovýchovnými spolky a základ tvořil i u fotbalových klubů, které atletiku využívaly jako rozcvičku před zápasy ještě předtím, než vznikly atletické odbory. Novým sportem se také začíná stávat kulečník, hraný hráči (tzv. karambolisty) doposud pro zábavu spíše než pro sportovní výkony. Pár klubů sice pořádalo přátelské turnaje, ale vše na poli zábavy. Tento sport společně s atletikou spojoval jak sportovní tak tělovýchovné spolky, které se jinak snažily držet daleko od sebe. Jejich družstva se setkávala pouze na regionálních turnajích, jinak si sokolská župa pořádala své soutěže a župy jednotlivých sportů taktéž své. Výhodou bylo, že sportovní sezóna již netrvá pouze půl roku, jako když byla odkázána na počasí. Mnoho sportovních oborů probíhá v krytých halách, např. Tenis. Ale hlavně nová popularita zimních sportů dovoluje věnovat se sportovním radovánkám i v zimě. Občané tak mají celý rok sportovní vyžití. Zajímavé je, že o zimní sporty má veliký zájem i Sokol, který v zimě může cvičit ve své tělocvičně. Snad proto, že lyžování stojí na základech turistiky, která původně vzniká právě ze Sokola. Některé starší sporty, jakými je třeba cyklistika, zdánlivě ztratily svoji popularitu, ale od 30. letech po celonárodní výstavě 1931 se opět vrací na výsluní. Pod tíhou nových sportů a 46

nutnosti pro sportovce rozprostřít svůj zájem mezi více oborů vznikají nové kluby a odbory, až dochází k zbytečnému roztříštění a dělení zdrojů. Velkého významu v Pardubicích získaly nové „moderní“ sporty motocyklismus a automobilismus, které získaly velkou oblibu nejen u sportovců, ale především u diváků. Málo kdy se setkáváme se sportovci zaměřenými přímo na jeden sport, jako tomu bývá dnes. Naopak běžně provozovali více sportů a to i na soutěžní úrovni. Nahrávala tomu také amatérskost sportu, která převládala po celou dobu první republiky. Pouze v kopané a těžké atletice se objevovaly snahy o profesionalizaci, ale zvláště v pardubickém fotbale bylo na ni nahlíženo ve špatném světle. Postupem času fotbalové kluby přemýšlely o profesionalizaci, často ale váhaly, hlavně kvůli finančnímu stavu. S tím se ukazuje zásah sportu nejen na poli kulturním, ale také na poli hospodářském. Nejen Výstava tělovýchovy a sportu v roce 1931 zanechala nové stavby a prostory ke sportování. I samotné kluby se zasloužily o stavbu nových hřišť, tribun, kluboven a ostatního zázemí. Právě výstava dala impuls nové vlně zájmu o sport. Díky ní se do popředí dostala opět cyklistika, letecké dny a memoriál J. Kašpara, motocyklový závod o cenu Lobkowice. Oživila i atletiku skrze Masarykovy atletické hry a další sporty. Význam jakého nabyla Velká Pardubická, motocyklový závod Zlatá přilba a tenisová Juniorka v meziválečné době přetrval dodnes a všechny tři podniky se řadí k významným událostem naší současné republiky. Pardubice tak můžeme označit za kolébku několika sportů, které svůj význam získaly právě ve sledované době. Při slově tělovýchova si představíme školní tělocvik, což koresponduje se zájmem Sokola o žactvo. Stejně tak je to období, kdy se zrodil a ve společnosti zakotvil sport, který začal postupně tělovýchovné spolky zatlačovat do ústraní a pravděpodobně to byly počátky našeho vnímání obou pojmů jako jednu a tu samou věc. Protože se práce zabývala pouze Pardubicemi a spíše popisně, než do hloubky věci, zůstává v ní mnoho nezodpovězeno. Zajímavé by mohlo být porovnání se sportovním děním v Hradci Králové, neboť Pardubice a Hradec jsou odvěkými soupeři, což se ve vzájemných zápasech projevovalo velmi výrazně a určitě by byl zajímavý pohled z druhé strany.

47

7. Použité zkratky: AC – atletický klub AFK – Atleticko-fotbalový klub ATUS – Arbeit-Turn- und Sportverband ČAAU – České atletické amaterské unie ČOS – Česká obec sokolská (od 1920 Československá obec sokolská) Čs. – československý/á ČSR – Československá republika ČsVV – Československým všesportovním výborem DHfL – Německý hlavní výbor pro německá cvičení DTV – Deutscher Turnverband/Německý tělocvičný svaz DTJ – Dělnická tělovýchovná jednota FDTJ – Federace dělnických tělovýchovných jednot FPT – Federace proletářské tělovýchovy HDW – Hlavní svaz německých zimních sportovních spolků KČT – Klub československých turistů MTECs – Maďarský tělovýchovný svaz LTC – Lawn-tennis Cercle SDTJ – Svaz dělnických tělocvičných jednot SK – sportovní klub TJ – tělesná jednota VŽF – Východočeská župa fotbalová YMCA – Young Men's Christian Association/křesťanské sdružení mladých mužů YWCA – Young Women's Christian Association/ Křesťanské sdružení mladých žen ZOH – zimní olympijské hry

48

8. Seznam pramenů a literatury Archivní prameny Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1895-1933. Státní okresní archiv Pardubice. Kronika města Pardubic 1934-1965. Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol Pardubice. Kniha 11 – Kronika Sokola. Státní okresní archiv Pardubice. Tělesná jednota Sokol Pardubice. Karton 1, 2. Státní okresní archiv Pardubice. Lawn-tenis cercle Pardubice. Karton 8. Státní okresní archiv Pardubice. SK Pardubice. Kniha 6. Státní okresní archiv Pardubice. AFK Pardubice. Karton 8 Dobový tisk Východ, List Československé národní demokracie pro východní Čechy 1919 – 1938. Východočeský republikán, krajinský orgán Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu 1919 – 1936. Pardubický sport, oficielní orgán Východočeské župy cyklistické, Ski-klub Pardubice a SK Pce Sportsman, oficielní orgán: Československé Sportovní Obce, Československého Svazu Těžké Athletiky, Čs. Atletické amatérské unie, čs. amatérského plaveckého svazu, středočeské župy čs. a.p.s., čs LT asociace, čs. svazu hokejového, středočeské župy svazu házené a ženských sportů, svazu veslařů Literatura Broncová, Dagmar: Pardubice: kniha o městě. Praha 1999. Sakař, Josef: Nová doba města Pardubic (1870–1937). Pardubice 1995. Paleček, Jiří: Pardubice ve 20. století. Pardubice 2001. Rosůlek, František Karel: Pardubice 1936, vznik a historický vývoj – průvodce. Pardubice 1999. Žižka, Jaroslav: Padesát let rozvoje okresu Pardubice (1918–1968). Pardubice 1967. Vácha, František: Pardubice za světové války. Kronika současných událostí. Pardubice 1936. Kössl, Jiří – Štumbauer, Jan – Waic, Marek: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha 2006. Kössl, Jiří – Krátký, František – Marek, Jaroslav: Dějiny tělesné výchovy II. Od roku 1848 do současnosti. Praha 1986. Závodník, Jindřich: Dějiny tělesné výchovy v Československu. Část II. Brno 1967. Kárník, Zdeněk: Malé dějiny Československé 1867-1939. díl I. Praha 2008. 49

Grexa, Ján – Strachová, Milena: Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno 2011. Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993. Balatka, Oskar: Ženy v Sokole. Pardubice 1999. Nezbeda, Vilém: Východočeský sport. Olomouc 1943. Nezbeda, Vilém: Tělovýchova a sport v Chocni 1870.1970. Choceň 1970. Sviták, Petr: Ing. Jan Kašpar a začátky motorového létání v Čechách. Pardubice 2010. Sviták, Petr: První český letec inženýr Jan Kašpar a začátky českého letectví. Pardubice 2003. Brož, Radovan: Kronika pardubického fotbalu. Pardubice 2005. Brož, Radovan: 100 let Atletiky v Pardubicích 1906-2006. Pardubice 2006 Černický, Milan: Historie Pardubického hokeje. Pardubice 2004. Vinař-Epštein, Karel: Židé na Pardubicku od historie k současnosti. Pardubice 1997. Kol. autorů: Padesát pět let kopané ve VCHZ Pardubice 1925-1980. Pardubice 1980. Korbel, B. - Jelínek, B. J. - Jarušek, R. A.: Výstava tělesné výchovy a sportu v Pardubicích 1931. Pardubice 1931. Pelc, Martin: Struktura opavského sportu 1850-1938. Opava 2009.

Elektronické zdroje Parpedie. Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka. [online]. ©2014 [cit. 2014-26-04]. Dostupné z: http://www.parpedie.cz/ Státní okresní archiv Pardubice. Výstava tělesné výchovy a sportu v Pardubicích 1931 [online]. ©2014 [cit. 2014-26-04]. Dostupné z: http://archivpu.cz/akce/vi199811/uvod.htm Pilař, Vlastislav: Východočeská župa a Karel Pippich. [online] ©2014[cit. 2014-24-04] Dostupné z: http://www.zupa-pippichova.eu/index.php?nid=6149&lid=cs&oid=1068850 Zákon o branné výchově 1937. Digitální knihovna poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. [online] ©2014[cit. 2014-24-04] Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/tisky/t0987_01.htm

50

9. Přílohy Příloha 1.: Nová budova Sokola (nahoře201) a její slavnostní otevření (dole202)

201

Balatka, Oskar – Halbrštátová, Eva: 130 let Sokola v Pardubicích. Pardubice 1993, s. 50.

202

Brož, Radovan: Pardubice město sportu. [online]. ©2014 [cit. 2014-26-04]. Dostupné z: http://work.xhtml-

css.cz/pardubice/cz/historie-sportu.html#clanek4

51

Příloha 2.: Pozvánka na všesportovní dny SK Pardubice 1919.203

203

Státní okresní archiv Pardubice. Lawn-tenis cercle Pardubice. Karton 8.

52

Příloha 3.: Slavnostní pohřeb J. Kašpara 1927.204

Příloha 4.: Dorost AFK Pardubice, vítěz mistrovství pardubického okrsku 1926.205

204

Čáslavský, K – Vantuch, P.: Hledání ztraceného času, česká televize [online]. ©2014 [cit. 2014-26-04]. Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/207522161510023-pardubice-

205

Státní okresní archiv Pardubice. AFK Pardubice. Karton 7, sg. Sport, ročník VI, číslo 42.

53

Příloha 5.: Cvičení žactva na novém Stadionu v rámci výstavy 1931.206

Příloha 6.: Pohled na výstaviště (v pozadí autopavilon)207

206

Čáslavský, K – Vantuch, P.: Hledání ztraceného času, česká televize [online]. ©2014 [cit. 2014-26-04]. Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/207522161510023-pardubice207

Brož, Radovan: Pardubice město sportu. [online]. ©2014 [cit. 2014-26-04]. Dostupné z: http://work.xhtml-

css.cz/pardubice/cz/historie-sportu.html#clanek4

54