Tiskové materiály
Navždy svoji 30. 4. 2013 Celých šest týdnů budou moci diváci České televize prostřednictvím mrazivé dokumentární komedie sledovat osudy tří velmi odlišných párů z různých koutů republiky, které se rozhodly, že v létě roku 2012 vstoupí do manželství. V seriálu ale nebudeme pouze svědky předsvatebních příprav a svatebního veselí těchto dvojic, ale především budeme přihlížet jejich nejrůznějším partnerským a rodinným peripetiím. Proč jsou vlastně tyto páry spolu a co si od vzájemného soužití slibují? „Má tvůrčí skupina je zaměřena na vývoj nových formátů. To je jedním z důvodů, proč jsem s radostí uvítala projekt autorek Eriky Hníkové a Ireny Hejdové, které přišly s námětem na u nás zatím relativně málo známý televizní formát docusoap, spojující dokumenty s postupy hrané tvorby. Tento typ pořadů vznikl v 90. letech ve Velké Británii a získal tam velkou popularitu. Zdá se, že tzv. „dokusoupka“, jak jí říkáme, se stane oblíbená i u nás. Na začátku roku jsme odvysílali velmi úspěšnou sérii Čtyři v tom a nyní na ni navazujeme právě cyklem Navždy svoji,“ přibližuje Alena Müllerová, kreativní producentka tvůrčí produkční skupiny vzdělávací tvorby a nových formátů. Prvním sledovaným párem je prodavačka Běla a zedník Jarda z vesnice Řepín nedaleko Mělníka. Jardovi svatbu do poslední chvíle řada blízkých rozmlouvala. Přesto se od ní ale odradit nenechal. Běla pojímá akt vstupu do manželství ve velkém stylu, chce mít velkolepou svatbu, se spoustou hostů a vším, co k této události patří. Protože si ráda o všem rozhoduje sama, je také tou hlavní osobou, která celou svatbu organizuje a zařizuje většinu věcí s ní spojených. Impulzivní fotomodelka Isabela a její stejně živelný přítel Lukáš jsou jedinou dvojicí z Prahy. Vzhledem k jejich výbušným povahám u nich o překvapivé dějové zvraty není nouze ani na okamžik. Přípravy na svatbu odkládají na poslední chvíli, což mezi nimi opět zvyšuje napětí a vyvolává řadu konfliktních situací. Jde také o jedinou dvojici, která do manželství vstupuje se závazky z předchozích vztahů. Isabela má už dvě děti, jimž se Lukáš snaží být otcem. Třetí dějová linka seriálu sleduje vztah mezi dvěma mladými křesťany – matematičkou Zdeňkou ze Študlova, ležícího u hranic se Slovenskem, a jejím přítelem, programátorem Ondřejem z Drválovic. Nejmladší pár se seznámil v prostředí brněnské křesťanské komunity a náboženství významně ovlivňuje jeho životní styl i podobu jejich dnes trochu netypického, sexuálně zdrženlivého vztahu. Ke svatbě přistupují rozvážně, před samotným obřadem podstupují všechny tradiční křesťanské rituály, jakými jsou příprava na manželství nebo předsvatební zpověď. „Názorová i sociální vyhraněnost tří naprosto odlišných partnerských dvojic vyvolává celou řadu situací, při nichž můžeme spolu s nimi přemýšlet o podobě našich mileneckých vztahů i o smyslu svatebního obřadu v současném Česku,“ shrnuje Navždy svoji Erika Hníková, režisérka cyklu. Natáčení této vtipné, ale mnohdy i syrové sondy do nitra moderní české společnosti začalo v dubnu 2012 a skončilo v průběhu ledna 2013.
Tiskové materiály Dokumentární seriál Navždy svoji bude vysílán na programu ČT2, každou neděli, vždy ve 20.00 od 19. května 2013. Režisérka dokumentárního seriálu Erika Hníková (Ženy pro měny, Nesvatbov) ve spolupráci se scenáristkou Irenou Hejdovou (Děti noci) zvolila observační metodu natáčení, kdy tvůrci jen minimálně manipulují s natočeným materiálem a nechávají svým hrdinům co nejvíce prostoru a přirozenosti. Štábové profese a technické údaje
Stopáž: 6x45 min., 16:9, XDCAM, barevný, stereo
Režie: Erika Hníková
Scénář: Irena Hejdová, Erika Hníková
Zvuk: Petr Šoltys
Střih: Adam Brothánek, Jana Vlčková
Kamera: Lukáš Hyksa
Dramaturg: Martin Mareček, Filip Novák
Kreativní producenta ČT: Alena Müllerová
Profily tvůrců Erika Hníková Dokumentaristka ERIKA HNÍKOVÁ (1976) během studií na pražské FAMU, kde absolvovala Katedru dokumentární tvorby, získala už za své studentské snímky několik cen. Do povědomí vstoupila v roce 2004 svým absolventským filmem ŽENY PRO MĚNY, který byl mezi vůbec prvními českými dokumenty uvedenými do české a slovenské kinodistribuce. Vzápětí zaznamenal velký divácký úspěch a získal Cenu diváků na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Její druhý celovečerní dokument SEJDEME SE V EUROCAMPU byl také uveden v kinech a promítán na mnoha zahraničních festivalech. Od července 2006 do září 2007 pracovala Erika Hníková jako šéfredaktorka časopisu Nový Prostor a pravidelně publikovala své sloupky v časopise Respekt. Třetí celovečerní distribuční film NESVATBOV měl světovou premiéru na festivalu BERLINALE 2011 v sekci FORUM, kde obdržela režisérka cenu za nejlepší film této sekce. Nesvatbov byl následně promítán na festivalech po celém světě, kde obdržel několik cen, byl uveden v kinodistribuci v několika evropských zemích a řadí se tak k nejúspěšnějším českým dokumentárním filmům. Erika Hníková byla dvakrát nominována na Českého lva. Irena Hejdová Scenáristka IRENA HEJDOVÁ (1977) vystudovala Fakultu humanitních studií UK a katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Absolvovala scénářem DĚTI NOCI, který v roce 2006 získal CENU SAZKY. Podle něj natočený film režisérky MICHAELY PAVLÁTOVÉ vyhrál v roce 2008 ČESKÉHO LVA a dva KŘIŠŤÁLOVÉ GLOBY na MFF KARLOVY VARY. Za sebou má práci na několika dalších oceněných, ale zatím nerealizovaných scénářích a scenáristickou spolupráci na filmech ZOUFALCI, FAIRPLAY a na dokumentárních seriálech České televize ČTYŘI V TOM a NAVŽDY SVOJI, u obou je spolu s Erikou Hníkovou také autorkou konceptu. Dlouho pracovala také jako filmová publicistka.
Tiskové materiály Synopse jednotlivých dílů Navždy svoji 1. díl V prvním dílu se seznámíme s třemi dvojicemi, které se rozhodly vstoupit do manželství. V Řepíně žije energická prodavačka Běla, která chystá velkolepou svatbu se svým spíše tichým a neprůbojným Jarouškem. Protože nemají peněz nazbyt, ale chtěli by mít přesto svatbu velkolepou, většinu nákupů na hostinu pořizují v nejrůznějších slevách. Matematička Zdeňka s Ondřejem, který je programátor, nám představí Signály - Life, mladou křesťanskou komunitu v Brně, v níž oba, byť odděleně, žijí. V tomto díle budeme například svědky vybírání svatebních prstýnků. Ty mají už brzy nahradit prstýnky, jež nosí nyní a které symbolizují jejich život „v čistotě“. Pražákům Isabele s Lukášem předsvatební idyla kvůli jejich bouřlivým povahám netrvá nikdy příliš dlouho. Oba jsou vášniví motorkáři, žijí spíš ze dne na den a blížící se svatbu zatím vůbec neřeší. 2. díl V prvním dílu jsme poznali tři páry chystající svatbu. U dominantní Běly a jejího Jardy ve vesnici Řepín není nouze o vzájemné škádlení. Jejich pohoda ale končí ve chvíli, kdy se na scéně objeví tchýně, Jarouškova maminka, bydlící ve vedlejším stavení už celé dva a půl roku, co jsou spolu. Matematička Zdeňka a ajťák Ondřej spolu chodí přes dva roky. Necelý měsíc před svatbou stále bydlí v Brně, v křesťanské komunitě. Už si pomalu chystají vlastní novomanželský byt, ale zatím se jen navštěvují na společné hraní počítačových her a pravidelné večerní modlitby. Isabela s Lukášem z Prahy přípravy na blížící se svatbu moc neřeší. Oba vášniví motorkáři jsou spolu jen rok, a přesto už mají bouřlivou italskou domácnost. Jinak žijí spíš ze dne na den, i s dvěma dětmi, které má Isabela z předešlých vztahů. 3. díl V minulém dílu nám modelka na mateřské dovolené Isabela odhalila trochu více o otcích svých dětí, jež si přivedla do vztahu s Lukášem. Ani jeden z nich se ale o děti příliš nezajímá. Ukázalo se také, že to Isabele s Lukášem v soužití často úplně dobře neladí. Po přestěhování do nového bytu ale možná začíná konečně předmanželská idylka. Mladí křesťané, Zdeňka s Ondřejem, se na svatbu připravují důkladně. Svůj vztah zkoumají během tradiční předmanželské přípravy. Při ní si za asistence zkušeného manželského páru vyjasňují, kde jim při jejich odlišných povahách v budoucnosti hrozí problémy. Dozvíme se také, že se Zdeňka s Ondřejem dosud nikdy neviděli bez oblečení. Běla s Jardou se při přípravách na svatbu soustředí na výhodné nakupování všeho, co by podle jejich představ nemělo na velkolepé oslavě chybět. Vyjasňuje se i nepříliš idylický vztah mezi Bělou a Jardovou maminkou, s níž ale společně žijí v jednom hospodářství a jejich každodenní kontakt je proto nevyhnutelný. Jarda přiznává, že je mezi nimi trochu jako mezi mlýnskými kameny. 4. díl Běla a Jarda v minulém díle rozváželi svatební oznámení a rozdávali koláčky příbuzným a bližším, ale někdy i vzdálenějším známým z Řepína. Běla si při návštěvě věštce nad kartami ujasňuje, nejen, co ji po svatbě čeká, ale také jak se vypořádat s vzájemnou nevraživostí s budoucí tchýní. Zatímco Isabela pracuje v zahraničí jako fotomodelka, Lukáš se stará o její dvě děti z předchozích vztahů. Konečně i tento pár začíná řešit svatbu. Isabela tráví přípravy na svatbu s maminkou. Té sice není příliš po chuti, že je její budoucí zeť Lukáš nezaměstnaný, ale v salónu svědomitě asistuje dceři s výběrem svatebních šatů.
Tiskové materiály Také Zdeňku s Ondřejem už strhnul vír svatebních příprav. Kromě pečení koláčků s přáteli z katolické komunity a dojednávání podrobností v študlovském kulturním domě, kde bude oslava, mají za sebou i poslední předmanželskou zpověď. Jejich velký svatební den právě začíná. 5. díl Mladí katolíci Zdeňka s Ondřejem už jsou svoji, jejich svatba byla typicky valašská, ale novomanželé dali při oslavě před tradiční slivovicí přednost limonádě a horám želatinových medvídků. Také Isabela s Lukášem už se vrhli do svatebních příprav a i jejich divoký vztah se krátce před velkým dnem uklidnil. Došlo i na romantický výlet do lesa, takže obřadu už snad v cestě nic nestojí. Běla den před svatbou nachystala všechno potřebné, včetně čokoládové fontány, a dokonce sama vydrhla v místě oslavy záchody. Její dnešní slavnostní den teď už nemůže vůbec nic ohrozit. 6. díl Běla s Jardou jsou konečně svoji. Jejich svatba dopadla podle očekávání – alkohol tekl proudem, hrály se lechtivé hry a objevil se i Bělin tajemný přítel, kartář. Jenže ještě nikdo neví, že se v Řepíně nad novomanželskou idylkou pomalu zatahují mraky. To Zdeňka s Ondřejem už mají za sebou v manželství první měsíc. Mimo jiné jej zasvětili objevování milostného života na svojí první společné posteli. Jejich dosud cudný vztah to, zdá se, jen posílilo. Svůj svatební den konečně prožijí i Isabela s Lukášem. Ale hned poté se objeví i první velká manželská krize. Jak to všechno s tímhle nevyzpytatelným párem z Prahy dopadne?
Tiskové materiály Medailonky protagonistů seriálu Běla a Jaroslav Běle je 31 let, pracuje jako prodavačka a její přítel Jaroslav, kterému je 36, je zedník Svatbu měli 11. srpna 2012 na zámku v Lobči. Běla musí mít vždy vše perfektně uklizené, Jaroslav je, alespoň podle ní, trochu nepořádný. Energická Běla chce mít vždy vše pod kontrolou, Jaroslav se naopak rád nechává ovládat. Ve vztahu byli před svatbou přes dva roky, seznámili se přes seznamku a za tři týdny už bydleli spolu. Jaroslav Bělu o ruku požádal v červnu 2012. Svatbu pro 60 lidí si připravovali sami, přesněji spíše činorodější Běla – a to včetně vaření, obsluhy, veškerých květin a výzdoby. Obřad měli v Lobči na zámku v zahradě. Jsou ze slabší sociální vrstvy, bydlí ve vesničce 15 km od Mělníka, v Řepíně. Mají hospodářství s ovcemi, králíky, slepicemi, psy a kočkami. Isabela a Lukáš Isabele je 26 let, je na mateřské a přivydělává si jako fotomodelka, Lukášovi je 31 let a je nezaměstnaný. Svatbu měli 17. srpna na Libeňském zámečku v Praze. Potkali se na motorkářské akci před rokem, oba dva měli tenkrát jiné vztahy. Jejich vzplanutí bylo prudké a tehdejší partnery opustili. Bydlí v pronajatém bytě, oba mají rádi motorky. Isabela je Beran a je tedy rázná a tvrdohlavá, Lukáš je Panna a je ve vztahu ten o něco mírnější. Isabele pomáhá s dětmi, které si do jejich vztahu přivedla z předešlých partnerství. Rádi žijí ze dne na den, nic moc neplánují a i samotnou svatbu řešili na poslední chvíli. Zdeňka a Ondřej Zdeňce je 25 let, je studentkou Přírodovědecké Fakulty Masarykovy Univerzity v Brně v oboru Matematické modelování a numerické metody a pochází ze Študlova. Ondřejovi je 24 let, je programátor a pochází z Drválovic. Svatbu měli 15. září ve Študlově na Valašsku.
Tiskové materiály Poprvé se setkali na celostátním setkání mládeže v Táboře v roce 2007, jejich cesty se později zkřížily v Brně, kde oba studovali. Ondra v té době bydlel na privátě s dalšími 13 lidmi, v křesťanském společenství Signály Life. V prosinci 2009 se za ním přistěhovala Zdeňka. Trávili večery společnou modlitbou breviáře nebo hraním her. V září 2011 Ondra požádal Zdeňku o ruku, vzápětí potom i její rodiče. V říjnu potom proběhl obřad zásnub v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně. Protože jsou oba praktikující katolíci, bylo jim od začátku jasné, že chtějí vztah prožívat v čistotě, aby se pak mohli jeden druhému darovat jako ten nejvzácnější svatební dar. Svatba pro zhruba stovku lidí probíhala u nevěsty ve Študlově a měla v sobě prvky typické pro valašský region – nechyběly některé tradiční zvyky, jako je rozbití talíře, přenášení přes práh, společné pojídání polévky z jednoho talíře a večerní "čepení".
Tiskové materiály
Rozhovor s režisérkou Navždy svoji Erikou Hníkovou O čem je Navždy svoji pohledem režisérky? Je to o třech partnerských dvojicích kolem 30 let, které se rozhodly vzít se v zemi, kde je v současnosti stále vyšší rozvodovost a ubývá sňatků. Seriál prozkoumává, jak tyto tři dvojice žijí, proč se chtějí vzít, z jakého jsou prostředí, jaké mají vztahy mezi sebou i v rodinách. Postupně sledujeme, jak tyto tři páry směřují ke svatbě, uvidíme, jak se berou, jak probíhají svatby i přípravy na ně. A vše, co se děje okolo těchto svateb samozřejmě odráží i charaktery jejich protagonistů. Nakonec je uvidíme znovu, zhruba čtyři měsíce po svatbě, což funguje jako epilog seriálu. Celý tenhle projekt je pro mě zkoumáním partnerského soužití a ráda bych, aby divák, který bude ten seriál sledovat, sám přemýšlel nad tím, pokud si chce někoho vzít, jaký s ním vlastně má vztah a proč touží po manželství. A zároveň, pokud už v manželství je, aby mohl zavzpomínat, jak to před svatbou probíhalo u něj, jestli a jak se jeho vztah k partnerovi svatebním rituálem změnil. Jednoduše - je to spíš než seriál o svatbách samotných, seriál o partnerských vztazích. Dá se tedy na základě vaší zkušenosti říci něco o trendech v současných manželstvích, dokázala byste pojmenovat nějaký jev, s nímž jste se setkala? To asi nelze. Seriál vznikal na základě konkurzu, kdy se nám přihlásili lidé, kteří sami chtěli před kameru předstoupit. Mám za to, že všechny páry, které se přihlásily, vlastně nejsou moc „trendy“, protože se, na rozdíl od současných tendencí lidí žít „na psí knížku“, chtějí skutečně vzít. A aby nás to bavilo točit, a diváky aby bavilo to sledovat, vybírali jsme lidi, kteří měli i něco navíc, než jen že chystají svatbu. Zajímaly nás páry, kde jsou zřetelné i nějaké komplikace, problémy z minulosti, zajímavé rodinné vazby. Obecně by se dalo říct, že lidé se berou z lásky, což bývá možná kámen úrazu. Ale v našem seriálu převažuje spíše pragmatismus. Tedy, máme tam křesťanský pár, kde je na prvním místě skutečně čistá láska, ale jinak je to hodně pragmatické. Jakým způsobem jste vybírali páry? Podle jakého klíče, jaké musely mít vlastnosti? Vyhlásili jsme konkurs, kam se přihlásilo přes 150 párů. Se scenáristkou a dramaturgií jsme eliminovali páry, které chtěly jen hezky natočit svatbu. Hledali jsme takové, které skýtaly nějaký další potenciál, páry, kde bylo cítit, že je mezi nimi i něco navíc: možná konfliktní prvek, nějaká disproporce, nebylo to tak jednoznačné… Vybrali jsme asi 30 párů, ty jsme vyzvali k sepsání takového stručného příběhu jejich lásky, a nakonec jsme ty nejzajímavější se scenáristkou Irenou Hejdovou osobně navštěvovaly. Jezdily jsme za nimi, fotily je a natáčely s nimi rozhovory. Nakonec jsme vybrali tři páry. Původně jsme sice chtěli natáčet s čtyřmi páry, přičemž ten poslední pár měl být ideálně nějaký hodně bohatý, zabezpečený. Ale tihle lidé to bohužel všichni odmítali, nikdo neměl zájem, abychom jim lezli do soukromí. Uvědomte si, že s každým párem jsme natáčeli 20 dní, takže to pro všechny zúčastněné bylo opravdu náročné, dlouhé a intenzivní.
Tiskové materiály První pár byl od Mělníka, bydlel v domečku proti mamince budoucího ženicha. Nevěsta si svatbu chystala sama. U nich jsem měla pocit, že svým stylem života zastupují průměrnou, střední vrstvu české společnosti. Druhý pár byl už od počátku hodně konfliktní. Fotomodelka s partnerem, kteří mají opravdu divoký vztah, neustále to s nimi šlo nahoru dolů, navíc ona se chystala na svatbu s dvěma dětmi z prvního manželství. U nich mi občas ani nebylo jasné, proč se vlastně chtějí brát. Třetí pár byli praktikující katolíci, pro něž se svatbou opravdu mění hodně. Začnou spolu poprvé žít společně v bytě, teprve po svatbě plánují začátek intimního života - takže pro ně je to skutečně velký přelom. V čem je seriál pro diváky zajímavý, proč by si ho neměli nechat ujít? Je to takový syrový záznam vstupu do života lidí okolo třicítky. Na rozdíl od mnoha hraných seriálů zaměřených na obdobné vztahové téma, které na mě téměř vždy působí jako jakási nereálná umělá hmota, tady se snad podařilo natočit pár scén, které jsou skutečně reálné, syrové. To by diváky mohlo bavit. Když jsme to stříhali, chtěli jsme, aby to lidi, co se na to budou koukat, trochu provokovalo k přemýšlení. Ve smyslu: jak to mám vlastně se svým partnerem já? Takže by to mohlo zajímat lidi, kteří řeší svoje partnerské problémy. Opravdu nejde o nějakou třpytivou přehlídku romantických, růžových a zlatavých situací, kdy se všichni budou vzájemně milovat a jejich skvělý vztah nakonec skončí velkolepou svatbou. Tady se spíš řeší problémy, z nichž vás i mnohdy mrazí, jak to, že takové věci mohou lidi vůbec řešit. Ale zároveň je to myslím i vtipné, takže by to mohlo bavit třeba lidi, co mají rádi humor. Jakou metodou jste k dokumentárnímu seriálu přistupovala? Snažila jsem se postupovat metodou, která mě baví nejvíc. Možná tedy úplně neodpovídá klasickému formátu docusoapu, ale hned zkraje mi bylo v České televizi řečeno, že mám, co se týče stylu, volnou ruku - takže jsem zvolila observační metodu. Což znamená, že jsme se s těmi lidmi snažili být co nejvíc, v různých situacích, v soukromí. Bylo to určitě snadnější v tom, že se nám sami přihlásili, museli mít špetku vůle, věděli, že budou vidět v televizi, že se bude natáčet téměř všechno. Není to totéž, jako u mých ostatních dokumentů, kdy jsem si nejprve vybrala téma a postavy, ale musela je nejprve přesvědčit ke spolupráci. Tady to bylo mnohem snazší. Tahle observační metoda spočívá v natáčení situací, ke kterým víceméně přirozeně dochází. Znamená to, že jsme se vyhýbali „mluvícím hlavám“, kdy lidé sedí a vyprávějí - což sice mám ráda, ale domnívala jsem se, že to do tohoto typu dokumentu nepatří. Proto je většina materiálu záznamem víceméně autentických, reálných situací. Proč jste se rozhodla točit docusoap, který u nás zatím nemá příliš tradici? No, on už to skoro ani čistý docusoap není. Chtěla jsem si zkusit natočit dokumentární seriál, měla jsem pocit, že když se správně vyberou hrdinové, tak to bude zajímavé pro diváky a bude to zajímavá práce i pro mě. Jako autor řešíte šest dílů najednou, je to vlastně možná i těžší, než klasický celovečerní dokument. A pokud nechce režisér používat různé berličky, jako třeba komentáře mimo obraz, tak musí o to pozorněji vyprávět, musí mít v hlavě všech šest dílů naráz, aby do sebe všechny jejich části zapadaly. Je to svým způsobem podobné, jako dělat najednou šest různých filmů - sice se stále stejnými lidmi, ve stejných prostředích… Ale je třeba neustále dbát, aby to bylo stále něčím zajímavé, aby divák objevoval stále něco nového, aby byl něčím překvapován, aby byl v napětí, jak to skončí. Mě samotnou překvapilo, jak to nakonec bylo obtížné. Před natáčením jsem si vlastně nedokázala představit, jak moc bude ten projekt náročný. Bylo to o to těžší, že naši hrdinové, tak, jak jsem je vybírala, nejsou nějak samozřejmě sympatičtí. Nebo jinak - není to nutně někdo, s kým byste chtěli hned, po prvním setkání, zajít na pivo.
Tiskové materiály Nebude vás někdo obviňovat, že jste si nakonec vybrala až příliš kontroverzní dvojice? Kdybyste třeba dala šanci učesanějším párům, byl by výsledek možná mnohem optimističtější, romantičtější a tedy podle obecných představ víc „svatební“? Takoví bezproblémoví lidé se nám samozřejmě do toho konkurzu také přihlásili, takže ano, mohlo by to být celé takové růžové… Ale to by mě nebavilo. Máme tam, na druhou stranu, i jednu silně věřící křesťanskou dvojici, která staví na velmi pevných morálních principech, které neporušuje - a u nich třeba právě člověk cítí skutečnou lásku. Mě ale ty konfliktní principy přijdou zásadní, už proto, že divák na základě nich může poznat sám sebe. A samozřejmě, komplikace jsou v principu divácky mnohem zajímavější, atraktivnější. Když se postupně s těmi dvojicemi seznámíte, vlastně se i spřátelíte, nemáte později problém je, někdy až lehce cynicky, točit dál i v situacích, kdy byste jim třeba raději pomohla, poradila jim? Věřím, že až se naši protagonisté na obrazovce uvidí, neměli by se seriálem mít zásadní problém. Je možné, že je později zarazí reakce ostatních, zpětná vazba od diváků. To se stává. Ale ve skutečnosti jsem se mnohokrát neudržela a jejich vztahy s nimi při natáčení řešila. Budu-li konkrétní - Běla intenzivně prožívá problémy s maminkou svého partnera, tedy s budoucí tchýní. Několikrát jsem jí přesvědčovala, že se má na konflikty vykašlat, že vedle sebe, chtě nechtě, budou muset žít dál. Ale ona je natolik sebejistá, že si nikdy poradit nenechala. Ten seriál není cynický. Spíš bude pro naše protagonisty překvapení, když se uvidí zvenku, když si uvědomí, jak se v některých situacích chovají. A vy sama jste vdaná? Nejsem. A abych se přiznala, teď během natáčení jsem na vdavky ani neměla moc chuť. Takže ten seriál nefunguje jako reklama na sňatky? To se tedy opravdu říct nedá.
Tiskové materiály Internetové stránky pořadu: www.navzdysvoji.cz Kontakt pro média: Jakub Fürst,
[email protected] , mobil 732 582 839 Fotoservis: Pavel Král,
[email protected] FTP s fotografiemi:
ftp://www.ceskatelevize.cz/Fotoservis/
