TIMES M A J Á L E S. Retroskop: Hoj, byla noc! strana 6. Dámy pod košem. čtěte na straně 3. strana 7

TIMES číslo 5

10 Kč

Retroskop: Hoj, byla noc!

strana 6

M A J Á L E S

2 0 0 0

strana 7

červen 2000

Dámy pod košem

čtěte na straně 3

TIMES 1

PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory Pro http://www.fineprint.cz

Studie I. P. Pavlova v pedagogické praxi Tak už i po těch zpytácích nám zůstala jen mlhavá a nostalgická vzpomínka. Jak rychle se zjevili, tak rychle zmizeli a kdo se smál naposled, ten se smál pochopitelně nejlíp. Nemyslete si, že jste těmi šťastlivci byli právě Vy. Do jaké míry se však hloubková inspekce lišila od opravdu vysoce neformální návštěvy pana náměstka v JZD Hlubočepy, se dovídáme až teď. Vysvětlení si uvedeme na jednoduchém příkladu. Aférou číslo jedna se v únoru staly délky přestávek, poněkud oponující jakémusi moudrému úřednímu výnosu. Dalo se tedy očekávat, že cholerický úřední šiml pořádně zadusá svými kopýtky. Jak bylo předpovězeno, tak se i stalo, a to ku všeobecné nelibosti. Leč v tomto parciálním boji byly na jedné straně čtyři zpytáci a na straně druhé asi šest set dvacet studentů a kantorů. Většina tedy zdánlivě jasná. Vskutku jen zdánlivě. Pro příště nabízíme zpytákům jeden snad dobrý návrh. Zkuste se zabývat méně zněním, ale o to více pak uskutečňováním. Podívejte se na zoubek v dnešních dobách tak populární kantorské hře, lidově zvané „přetahování“ hodin, která je až v přehnané míře vyvinuta zvláště u jistých nejmenovaných. Pokud máme právo na danou přestávku jak z oné vyhlášky, tak i ze školního řádu, nemělo by se tedy toto ustanovení dodržovat? Pravda, do školy chodíme (tedy měli bychom chodit) za vzděláním a ne kvůli tomu, abychom se hašteřili o každou minutu z vyučovací hodiny. Pak by bylo namístě se ptát, proč vůbec školní řád existuje a proč jej tedy nevystřídá nějaká časová anarchie. Studentíci pak budou poslušně sedět na svých místech ve třídě a i přes zřetelné drnčení zvonku budou muset zatlačit své reflexy a pudy po jídle, pohybu a odpočinku, neboť s prófáky nejsou žerty. Jak vidno, mnozí prófové již takovéto situace předběžně trénují. Pavlov by se asi divil.

Ačkoliv jste právě v této chvíli rozevřeli již páté číslo ... novin G-Times (přívlastek doložte dle libosti), kouká na Vás historicky první úvodník. Ne že by se snad v minulosti nevyskytly jisté jevy, které by byly hodny náležitého úvodního komentáře, ale podle našeho názoru jim byl (a bude) dostatek prostoru věnován v příslušných reportážích a článcích. Když jsme však přemýšleli, jak nejdecentněji a nejméně podlézavěji připomenout fakt, že 1.června letošního roku uplyne přesně jeden rok od vzniku těchto novin, odříkaný úvodník přišel ke cti. Z materialistického hlediska mohou být následující řádky pouhé plácání nesmyslů do větru nebo mohou zapůsobit, jako již tolikrát ohraná „děkovačka“. (Odkazujeme na výrok Lukáše Palečka – str. 13.) Kdo je slabší povahy, nechť klidně první stranu přeskočí. Co k uplynulému roku říci víc, než že byl tzv. málem úspěšný. První zkušební číslo se „chytlo“, následující byla vždy bezezbytku rozprodána. Kritika se vyskytovala v míře vcelku vyvážené, větší konflikty byly pouze dva, avšak záhy vyšuměly do prázdna. Zákon jsme neporušili, profesory snad neurazili, tedy co víc si přát? Za to, že jste byli tak hodní, Vám teď poodkryjeme některá redakční tajemství. Poslední dobou jste nás doslova zasypávali stížnostmi, že ubývá tolik oblíbených drbů. My jsme také mnohokrát upozorňovali, že jen z vody vařit nelze a že řešení tohoto problému je ukryto ze své většiny právě ve Vás. Opakujeme to tedy naposled a aby se Vám o těchto dozajista moudrých myšlenkách lépe přemýšlelo, pokochejte se následujícími fakty. Dali jsme si tu práci, zapátrali v redakčním archivu a prolistovali všech pět předchozích čísel, abychom zjistili, o kom že jsme to vlastně psali nejčastěji, a nejvíce. Této naší soukromé soutěže se zúčastnilo přes čtyřicet _

borců, jejichž jména se někdy vyskytla na těchto stranách. Vítězem v kategorii, která sledovala četnost výskytu jedinců, se stal Jiří L. (3) s pěti starty na kontě. Následují další neméně zdatní bojovníci jako Martin F., Miroslav M., Zuzana B. a Martin D. Ti všichni mají „body“ čtyři. Co se týče kategorie největší rozsah článku, byl prvním místem ohodnocen článek s názvem Fishbone pobavil autora Michala Schovánka. Gratulace patří i oběma protagonistům, o nichž tento rozsáhlý epos pojednával. Tolik k roku minulému. Následujících osmnáct stran toho (snad) nejlepšího, co od nás mohlo vzejít, berte jako malý dárek za dosavadní náklonnost, ať už v jakékoliv podobě. Poprvé k Vám také přicházíme cestou profesionálních tiskařských strojů, tak snad by se to mělo odrazit nejen na částečném barevném provedení první strany (pozorní si doufejme všimli), ale i na kvalitě otištěných fotografií, které se při běžném kopírování poněkud ztrácely v černé skvrny. (Touto cestou však upřímně děkujeme ředitelství KG, které nám ono kopírování, za něž jsme byli a určitě budeme svým způsobem velmi vděční, umožnilo.) Jenže „každá sranda něco stojí“, takže jsme byli nuceni se dvou stranách trochu zkomerčnit. Bez peněz to zkrátka nejde a my věříme, že to víceméně pochopíte. Už jste přece velcí kluci a holky, ne? Tak či tak jsme rádi, že jsme těch pár inzerentů vůbec sehnali. Vděčíme jim tedy za to, že nás nyní můžete číst, a pokud by se vyskytlo alespoň tolik štědrých andílků i příště, je více jak reálná naděje, že k Vám zavítáme v obdobné formě. No a teď konečně ta velká děkovačka: Dík za Vaši výdrž, chválu i kritiku a podporu a nápady a drby a náměty a podněty a články a rozhovory a fotky a chuť i nechuť k jídlu a peníze a vůbec ...

Úvodem

TIMES 2


Nejlepší z nejnovějšího

Majáles 2000 Dnes již můžeme říci, že vyvrcholením celého školního roku se stal v pořadí již čtvrtý novodobý majáles, uspořádaný dne 26.5. Koncept téměř celodenní akce zůstal sice věrný své předloze, ale o překvapení rozhodně nebyla nouze. Přesně ve tři hodiny odpoledne se započal majestátný průvod od budovy ústavu k radnici, jenž správným směrem navigoval v čele stojící Olin Bystřický, jako vládce mírové frakce mořského národu Hydrozoa, který vystoupil z moře a opustil svá domovská sasanková pole, aby přejal vládu nad městem Kyjovem. Trasa vítězného pochodu městem vedla starými známými ulicemi, kde ani tentokrát nechyběly kordony policistů. Tak také kyjovští příslušníci měli tu možnost nácviku nouzových situací na zářijové střetnutí s anarchisty při zasedání měnového fondu. K žádným konfliktům však mezi strážci zákona a umně maskovanými studenty nedošlo. Celý dlouhý had se tak za doprovodu hudební sekce a nehudebního řevu a pískotu zúčastněných během dvaceti minut přesunul ke svatostánku města Kyjova, kde tři zástupci okupantského národa představili starostovi sami sebe, svůj lid a také své mírové úmysly. Skvěle modifikované hlasy Oldy Bystřického, Gity Vašíčkové a Veroniky Vlkové snad přesvědčily každého o mírovém poselství asi jako ruští siláci v šedesátém osmém. Naštěstí ne s takovým koncem. Na důkaz přátelských úmyslů přinesli s sebou zástupci ryze originální hru Táhni sem, táhni tam, kterou hned na místě odzkoušeli v 3D partičce s hlavou města. Nečekaný nerozhodný výsledek a posléze i píseň přátelství zakončili odpolední dostaveníčko před radnicí a vřava zvědavců se přehoupla o deset metrů stranou na provizorní pódium s typicky studentskou kulisou (foto nahoře). Akademii hodnotili diváci vesměs velmi kladně i přes počáteční obavy organizátorů, že přeci jen není všechno tak, jak má být. První velkolepou výpravnou a epochální scénkou s pracovním názvem Stroj času se představila sekunda B, respektive Andrea _

Snímek ze sci-fi scénky kvinty A.

Masaříková a Aranka Soukalová ve svých velmi přesvědčivých a odhodlaných hereckých výkonech. Jako nejlepší jevištní prvek lze ohodnotit svérázně pojatý stroj času, který na zkouškách označil jeden z pořadatelů za aparátek z dob hippies. Pokud jsme o předchozí „performance“ mluvili jako o epochální, tak pro scénku tercie C snad ani neexistuje přívlastek. Svou délkou neoficiálně překonala všechny rekordy a navíc se stala ještě zapeklitější než její (ne)věrná předloha. S divácky údajně nejlepší scénkou nastoupila na jeviště nováčkovská, avšak velmi sebevědomá, první A. V jejich transplantaci mozku se blýskl zejména mohutný artikulovaný hlas operujícího doktora (p. prof. Matula by měl jistě radost) a vřele přibarvený hlásek vrchní sestry. Jako předposlední se přihlížejícím přišla představit kvinta C s prozíravým nápadem, jenž by mohl závidět i Přemek Podlaha. V době hrozícího nedostatku fosilních paliv tento alternativní zdroj energie jistě přijde ke cti. Proto malá rada kvintánům: neprodávejte pod třicet miliard. Efektní tečku za celým odpolednem udělala kvinta A, která se pro velký úspěch loňského bezpáteřního dabingu, hraného podle jejich původního scénáře, rozhodla pro další pokračování. Tentokrát si ovšem vybrala „startrekovou“ parodii. Také tato neméně bezpáteřní činohra se určitě může pochlubit zaslouženým úspěchem. Přípravy na večerní program a vyvrcholení celého letošního majálesu probíhaly už od skončení akademie a nutno dodat, že ani v této několikahodinové pauze nebyla o zábavu nouze. O větší vzruch se mezi pilně pracujícími organizátory postarala notoricky známá kyjovská milenecká dvojce, sídlící ve svém hnízdečku lásky hned vedle zadní brány ústavu naproti Kyjovky. Kdo tudy někdy šel, jistě ví, o čem je řeč. Onoho odpoledne byl však kolemjdoucími děvčaty z kvinty spatřen ON, kterak a nožem v zádech potácí se u dveří svého domu. Jako správné pionýrky zavolala děvčata záchrannou službu. ON tak skončil na ARO a __

pokračování na straně 4

TIMES 3


Nejlepší z nejnovějšího pokračování ze strany 3

Majáles v obrazech

ONA ve vyšetřovací vazbě. (Poznamenáváme unikátní fakt, že se poprvé za celou dobu svého působení aktivně zapojujeme mezi celoplošné sdělovací prostředky a o této události informujeme jako první.)

Večer byl zahájen tradiční volbou krále a královny majálesu pro funkční rok 2000. Volbu si tentokrát (ne)dobrovolně vzali na starost loňští vítězové Kamila Bělochová a Štěpán Hofírek a připravili si na naše soutěžící pěkné záludnosti. Doslova řeky fantazie sršely z našich soutěžících zejména v disciplíně s názvem Vyjádři sám sebe písní, kde Honza Machalínek přesvědčil všechny diváky o svém fanatickém vztahu k folklóru. Celkovými vítězi se stali a titul pro následující období získali Vašek Zábranský a Helena Polášková. Strhující koncert tří kapel, o němž se již dopředu psalo v nejednou plátku odstartoval Chorchestr a hrdě předvedl, co je to dechová sekce v emancipovaném složení. Událostí číslo jedna snad celého majálesu bylo tolik zpochybňované a z mnoha stran neuvěřené vystoupení pražské Vltavy. V sále bylo v tu dobu narváno k prasknutí a i přes všechna otevřená okna se točila hlava těm nejsilnějším kuřákům. Jak napsaly jedny nejmenované noviny, kyjovské mládeži se podařil skutečně unikátní tah. (Tak Lukáši ještě jednou, dík.) Trošičku záhadou bylo pro mnohé poslední uskupení Forbidden Fruit, ale určitě to mělo něco do sebe. Pokud na tomto místě čekáte spršku těch nejlepších pavlačových drbů, co se dělo v majálesovém zákulisí, tak to čekáte špatně. Ale nevěšte hlavy a zkuste se podívat na stranu 19, kde na Vás čeká malé překvapení.

Šokující momentka (nahoře) ze svérázného zakončení scénky kvinty A. Zabijátor se pokouší zneškodnit národního umělce Honzu Čarka. Vystoupení pražské kapely Forbidden Fruit (dole) rozhodně nebylo jen tak na dojezd večera.

■

Vlevo: Kyjovský starosta zpívá s představiteli národa Hydrozoa píseň přátelství. Uprostřed: Člen Chorchestru se mezi čtyřmi strunami rozhodně neztratil. Vpravo: Saxofonisté jsou nadmíru fotogeničtí. Vltava se představila v tom nejlepším světle.

TIMES 4


Nejlepší z nejnovějšího... Únorové řádění inspekčního orgánu na půdě našeho ústavu je již dávnou minulostí a na první pohled nezanechalo na nepříteli nejmenších stop. Pedagogové však byli přece ještě dlouho zžírání úzkostí, že něco zanedbali, či dokonce „zbodali“. Výsledné rozhřešení přinesla až oficiální inspekční zpráva z 9.3.2000. Pokud si snad myslíte, že tento spis, nejvyššími instancemi vydaný a podepsaný, byl onou poslední a rozhodující ranou, kterou zasadil studentský spojenec do prsou všem prófům, měli byste si jej nejprve důkladně přečíst, čímž se zároveň snést z růžových nebeských sfér na tvrdou půdu. Nelze jinak, než zvolat: „Zrada!“ Jako dostačující vysvětlení poslouží první výňatek ze zprávy: Všichni učitelé prokázali velmi dobrou až vynikající odbornou i pedagogickou úroveň. Slovy jako vynikající, velmi dobrý, ap. se to jen hemží a o úspoře komplimentů na stranu všech kantořínů se s jistotou mluvit nedá. Už z tohoto důvodu si tedy raději povšimneme několika chabých výroků, v nichž se rodí alespoň náznak výtky, či které nekorespondují až tak dalece se skutečností. Jako naprosto správné a opodstatněné musí každý uznat tvrzení: Ve třídách byla navozována příznivá a nestresující atmosféra pro vzájemnou komunikaci. Lehká přetvářka a idealizace vyučovacích hodin v přítomnosti zpytáka je sice všeobecně známým faktem, avšak v tomto případě je toto hodnocení možno _

Ohlédnutí za zpytáky

DRBÁRNA Fialky Dne 10.4.2000 byla na skříňce v šatnách nalezena kytička fialek. U nich byl připojen vzkaz, že tyto byly natrhány pro Jiřího R. (VI). Za podpis lze považovat písmena T.C., která byla uvedena na konci lístku. Redakce G-Times hledá svědky, kteří se v době od 735 do 745 pohybovali v šatně a pomohli tak nalézt Jiřímu jeho tajnou ctitelku (ctitele). Nelze také vyloučit souvislost s dříve uveřejněným článkem „Fisbone“, ačkoliv iniciály Věry S. (VI) se s písmeny T.C. příliš neshodují. Pionýre, pomáhej budovat krásy své vlasti! Patříte mezi ty, jenž příliš neoplývají výší svého kapesného a chcete s tím něco udělat? Zajímavá možnost výdělku se nabízí v činoherním klubu 596, kde již své štěstí dlouho zkouší dozajista spokojená brigádnice Šárka H. (2). Je vidět, že je to pohybově talentované děvče, jelikož se po svém nástupu bleskurychle vyšvihla až na post baletní umělkyně ve hře Poslední záškuby Johanky z Arku u ohnivého kůlu. Být Vámi, přátelé, tak neváhám a žhavím telefonní dráty, neboť rolí se určitě ještě najde spousta. Pro diváky tu pak máme důležitou informaci, že představení můžete shlédnout pravidelně každý pátek a sobotu.

bez výčitek svědomí považovat za platné i v hodinách „obyčejných“. Třída plná dumajících nebo spících studentíků stresové atmosféře rozhodně nenasvědčuje. Možno tuto sentenci také vnímat jako decentně zakuklenou kritiku. V kapitole Dějepis a společenskovědní předměty lze nalézt toto: Pozitivním jevem byla spisovná mluva bez uplatnění silného vlivu místních nářečních prvků. Zde může být nejvíce patrno, že v navštívených hodinách se z valné většiny nezkoušelo, jinak by ono zvučné úvodní „tož“ nemohli zpytáci u tasených obětí dozajista přeslechnout. Skutečnou perlou a v pomyslném žebříčku jasným vítězem je následující kuriózní zjištění z hodin fyziky: Ve všech hodinách byla účelně využita moderní audiovizuální technika, videoprogramy, zpětné projektory, aniž by nahrazovaly činnost učitele či žáků. Můžeme se tedy i do budoucna těšit na počínání meotarových maniaků, křepčících v rytmických tancích nad ďábelskou světelnou skříňkou a neustále pobízejících žáky k větší rychlosti při opisování, neboť, jak zní již ustálené kantorské rčení, máme zase skluz. Do toho prófa ještě nabádá žactvo k pozornosti a upozorňuje, že v knize to není a že on by ve vlastním zájmu sledoval výklad. Zpocený studentík tak musí stenografickým tempem opisovat promítanou látku (ve zvláštní oblibě jsou hustě počmárané „stručné schematické“ obrázky), sledovat výklad a počínání páně profesorovo, eventuálně vyřizovat osobní korespondenci, sesmolit úkol do němčiny či přečíst alespoň jednu kapitolu nějaké té lehčí literatury. Je s podivem, že mu nenaroste za ta léta další pár rukou. O tom, že i zpyták je jen člověk, Vás může přesvědčit následující citáty: Školní řád obsahuje povinnosti žáků, nikoliv jejich práva, přestože jich žáci mohou v řadě případů využívat. Smysl této připomínky nám nedokázalo odhalit ani ředitelství školy s otázkou, jaká práva bychom si přáli zakotvit do ŠŘ. Po zralé úvaze jsme dospěli k názoru, že právo na život, svoboda názoru, shromažďování ap. jsou již zakotveny v ústavě a netřeba tedy jimi plnit řády a výnosy. Ke všemu, studentský lid je skromný. Pokud Vás však přece jen něco duchaplného napadne, kterak vhodně doplnit ŠŘ, ochotně přijmeme Vaše náměty. Druhým „kiksem“ zpytáckého týmu je obludný dodatek k problému týkající se úpravy délky přestávek. Tato úprava zohledňuje dojíždějící žáky s ohledem na dopravní obslužnost. Bez komentáře... To byla tedy ta nepočetná a nicotná hrstka toho zajímavějšího z jinak stereotypní a formální oficiální inspekční zprávy. Jak už jsme předeslali, členové profesorského sboru jsou za vodou a dalších čtyřicet let budou moci nerušeně provozovat své pedagogické praktiky na útlých dítkách. Snad se též někdy dočkají alespoň malé náplasti v podobě ztrémovaných prófů za přítomnosti zpytáckého oka.

TIMES 5


■

Retroskop

Hoj, byla noc! Po naprosto zdrcujícím úspěchu prvního pokusu o společnou akci, od té doby kódovaně přezdívané třídní pařba, v červnu loňského roku se fingovaní přátelé i veřejně známí nepřátelé školy ze sexty C rozhodli uspořádat v pořadí již druhý večer přátelského posezení u dobré limonády. Vzrůstající nároky studentíků i stále přísnější hygienické požadavky nakonec přestěhovaly celou akci z původních prostor do pětihvězdičkového sklípku u staré benzínky. Tak závažné rozhodnutí s sebou ovšem vzápětí přineslo řadu komplikací. Oprávněná panika, zejména notorických sklípkařů, kteří se od rodu jihoamerických pavouků liší tím, že nejčastěji nelozí po šesti, ale po čtyřech, vypukla v momentě, kdy většina všech osmnáctiletých třídních odbojářů razantně odmítla vzít na svá bedra tíhu a riskantnost objednávky plánovaných prostor. Ani silné a místy až urážející řeči všech nezletilých na adresu starších kolegů o banálnosti jednoho podpisu na cáru papíru nezabraly. Ve chvíli největší krize svou důvěřivou povahou zachránil v té době již čtrnáct dní plnoletý Pavel M., který se, ač nechtěně, stal duchovním vůdcem celého třídního projektu. Původní heroické řeči: „Tož sem tam normálně došel a objednal to.“ se záhy zvrtly v naprostý podvod a lež. Sklep sice objednaný byl, ovšem tvrzení – přes Pavlovu mrtvolu – nás nevede daleko od pravdy. Pavel se nakonec po dlouhém přemlouvání svými spolužačkami odhodlal k návštěvě majitele vinného sklípku, aby získal podrobnější informace. Majitel však okamžitě vycítil svou šanci a nutnost jednat. Podle informací z věrohodného zdroje Pavla M. nejdříve rafinovaně unavil zdlouhavým monologem a v nestřeženém okamžiku se zmocnil jeho občanského průkazu, aby vyplnil objednávku. Na jakýkoliv odpor z Pavlovy strany již bylo pozdě, a tak se Pavlík proti své vůli stal na celý týden třídním hrdinou. V pátek 10.3. nastal konečně dlouho očekávaný slavnostní galavečer. První nedočkavci přichvátali již něco po sedmé s dobrým záměrem vše v klidu připravit. Stav byl tedy kompletní až kolem deváté hodiny, kdy ke stolu přisedl i deprimovaný Pavel M. Jeho geniální nápad, zahnat strach z blížící se katastrofy v některém z místních pohostinství minimálně hodinu předem, mu s relativní odchylkou 1,5 promile kofoly v krvi docela vyšel. Bombastický nástup ve stylu Michaela Jacksona zaznamenal kolem půl jedenácté i Zbyněk H. Nejenom, že si nechal sahat na svůj perfektně udržovaný culík od kohokoli a kdykoli, ale blíže neurčené důvody jej nakonec vedly k tomu, že své bohaté kštici dal naprostou volnost a culík rozpustil. Ti, co propásli letní zatmění slunce, si tak přišli na své, neboť konečně spatřili úkaz, který se možná již nebude opakovat. Podle očekávání zabodoval Jiří R., který ve svém zažívacím traktu vyráběl směsi všech druhů nápojů v tu chvíli dostupných. Podle výpovědí očitých __

svědků se v jeho limonádovém oběhu v inkriminovanou dobu nacházely maximálně (a to snad omylem) tři promile krve. Jiřího věrným společníkem na konec večera se tak stal strom, stojící za rohem sklepu, v jehož těsném objetí a v hlubokém předklonu Jiří setrvával po zbývající čas. Podobný problém však řešili i ostatní. Pavel M. ustrnul za pár hodin v poloze, ze které nebylo zcela patrné, jestli spí, přemýšlí nebo se vůbec probudí. Po celou dobu tajně sváděli monumentální boj s hroznovou šťávou i červené krvinky Luboše N. Po střídavých úspěších a neúspěších z toho nakonec byla zasloužená remíza, na kterou je Lubomír dodnes velmi hrdý. Ovšem ne nadarmo se říká, že výjimka potvrzuje pravidlo. Již stabilně kvalitní výkon samozřejmě podali i ostřílení borci typu Petr Ž. či Tomáš R. Snad jediným mírným zklamáním byl David K., který oproti loňskému červnu odcházel zcela sám bez jakékoliv opory, za což prý v minulosti mohly zhoršené biometeorologické podmínky v kombinaci s chronickou bolestí páteře, které se nakonec podle všeho staly hlavní příčinou Davidovy neschopnosti setrvat delší dobu v rovnovážném a vzpřímeném stavu. O hudební složku přátelského večera se postaral DJ Lollipop alias Kamila B. Byly to pravé taneční kreace na třídní hit Lollipop, vynikajícího zejména neuvěřitelnou asynchronností a neorganizovaností, které vyvolávaly ten správný var v kotli hudebních fanoušků, jimž jen ztěží odolával taneční parket rozměrů 1,5 x 2 metry. V žádném případě ale ani nejněžnější a v porovnání s mnohými z rozbujelých chlapců určitě i o poznání pohlednější polovička třídního skoro kolektivu nezůstala v oslavách o mnoho pozadu. Přesto však byla zarážející výdrž a odhodlanost dívek vůči bublinkám z vinné révy, které mnohým chlapcům tak nápadně chyběla. U některých se dokonce veřejně projevily i poměrně závažné urologické problémy. Zatímco na začátku všichni ochotně a pochvalně využívali předností pár metrů vzdálené luxusní toaletní boudy, s přibývajícím časem se frekvence jejich spokojených návštěvníků nejdříve nápadně zvýšila, načež ovšem následoval prudký obrat vytíženosti. Mnozí totiž již nestíhali onu kritickou hranici deseti metrů, která dělila sklep a záchodky a museli se často spokojit se zdí za rohem. Kolem třetí hodiny ranní se cca 25 podroušených hlav vypotácelo z podzemí na světlo (respektive do tmy) boží. Jsme velmi rádi, že při tomto závěrečném sumarizování můžeme být neskrývaně optimističtí, neboť všichni účastníci odešli po svých, nikdo nebyl zraněn, oběti na životech kyjovská nemocnice také nehlásí. Zároveň na žádost předsedy třídy veřejně vyvracíme nevybíravou dezinformaci o bohapustých orgiích a hromadné pětitisícové faktuře zaslané Záchytnou stanicí Veselí nad Moravou třídní profesorce. ■

TIMES 6


Nejlepší z nejnovějšího

Nelítostný turnaj v něžném provedení Zatímco budoucí primánský potěr zápolil v půli dubna s rafinovanými a lstivými úkoly v přijímacích testech, ostatní starousedlíci se v tento požehnaný den věnovali typickým studentským radovánkám. Aby však morálka neklesla až k bodu mrazu, byl ústavními docenty hopsologie uspořádán atraktivní basketbalový turnaj dívek. Do bojové akce byly záměrně vybrány pouze starší a otrlejší ročníky, čímž __ byla zároveň podpořena účast mužského diváctva. Jmenovitě spolu zápolily tyto třídy: tercie, kvarty, sexty a druhák. Na poslední chvíli se z neznámých důvodů z turnaje omluvil třetí ročník. V krátké anketě, kterou jsme v průběhu zápasů uspořádali, jsme zjistili, že nejcitelněji divákům chyběla účast mladých slečen z obou prvních ročníků. (Snad příště, Lukáši.) Týmy byly rozlosovány do dvou skupin, přičemž do semifinále postupovaly vždy dva nejlepší. V postupových zápasech (stylem každý s každým) jsme se dočkali pouze několika málo hutných okamžiků. Vlnu nevkusných a nepublikovatelných poznámek, které sršely z ochozů, strhl zápas kvarty B se svými soupeři ve skupině. Ta bohužel v úvodu dosáhla jen na dvě remízy. Zeptali jsme se proto kapitánky Jany Maňákové, zda příčinou tohoto částečného neúspěchu nebyla uvolněná ozdoba kapitánských vlasů, jenž se odporoučela k zemi a zmařila tím jednu nadějně vyhlížející útočnou akci. Otázka však dotazovanou natolik překvapila, že odpovídala pouze v citoslovcích. _ Jediné, co jsme z ní dostali bylo, že o taktice celý tým poučila prof. Klimešová a základním bodem je hlavně vyhrát.

Velmi kuriózní výsledek se vyklubal ve vzájemném zápasu sexty B a C (4:34). Také díky tomu se sexta C ocitla na prvním místě ve skupině před 2.A a mohla se radovat z postupu. „I když jsme nemusely hrát naplno, tak jsme se snažily, ale ten poslední soupeř byl opravdu velice slabý,“ sdělila po zápase hráčka sexty C, Vendula Pazderová. Ve druhé kvalifikační skupině si vavříny částečného úspěchu odnesly tercie C a B. První semifinálový zápas nejlépe zvládla tercie C (tercii B porazila 18:8), ve druhém se zrodilo malé překvapení, když sebejistou sextu C zastavily na cestě do finále děvčata z druháku skórem 24:6. Velké finále tak znalo své hlavní aktéry: tercii C a 2.A. Po velmi vyrovnaném průběhu a nervózním konci, v němž byl k zemi málem seslán i rozhodčí, se absolutním vítězem ___ stala tercie (10:8). „Jsme šťastní, že jsme vyhráli, i když to bylo takové divné.“ Víc jsme se také od kapitánky vítězného mužstva nedozvěděli. Celkovou úroveň turnaje hodnotili diváci jako velmi dobrou. Výjimkou byl snad jen údajný trenér sexty C, Radek K. (3), který naší redakci na otázku, co říká výkonu svých svěřenkyň, sdělil, že v šatně dostanou všechny na holou. Věřme, že se i do budoucna budeme moci setkávat se sportovními kláními v podání něžného pohlaví. Takový fotbal by vůbec nemusel být špatný... ■

Foto vlevo: bezmoc se snoubí s nadějí aneb spadne tam nebo nespadne? Foto vpravo: závěrečné udílení cen. První cenu přebírá kapitánka tercie C, stříbro si odnesla 2.A a na třetím místě se po ne moc vydařeném semifinále uhnízdila sexta C.

TIMES 7


Francouzi řádili v Čechách Podle očekávání naši milí Francouzi skutečně zabodovali a výměnný zájezd se tak aspoň z té druhé polovičky stal občas malým safari. Největší akce začala okolo osmé hodiny večerní dne 6.5.2000. Skupinka Francouzů a Francouzek, z nichž alespoň s někým jste se snad seznámili, si hodlala poslední víkend v ČR pořádně užít a podle toho také vypadali. Protože Varadero bylo zavřené, nezbylo jim, než se vydat do kyjovského Clubu 596. Už od začátku si všeho v klubu užívali naplno. Ať už to byl tanec, alkohol, cigarety nebo místní slečny (chlapci). Skóre večera bylo u některých jedinců opravdu obdivuhodné. Jeden z účastníků, Ektor, zvládl pět panáků Absintu a tři piva. Když jste s ním chtěli komunikovat, tak vás většinou poslal do … („Kiss my ass, apod.“). Někteří (např. Axel, Anabel) vydrželi tancovat téměř celou noc. Průměrná doba spánku potom činila zhruba dvě hodiny denně. I při tomto vysílení stihl Ektor čtyřhodinovou procházku po Kostelci s Bárou Š., po které se nechal slyšet, že to bylo „very good“. Každou noc (pátek, sobota, neděle) přitom strávil s jinými, průměrně čtyřmi, českými slečnami. Ani řidič autobusu nezůstal pozadu a po parketě provedl nejednu Češku. Spanilá jízda Francouzů pokračovala ve středu 10.5. na studentské diskotéce, opět v Clubu 596. Protože jsem se této disco nezúčastnil, podávám pouze zprostředkované informace. Již zmíněný Ektor se opil takovou dávkou alkoholu, že by normálního člověka asi zabila. Nejspíš chtěl využít nízkých cen lihovin u nás, protože ve Francii je alkohol podstatně dražší a pivo podstatně mizernější. Ektor se zhlédl zejména v Absintu a v českém pivu. A že k vzájemnému mezinárodnímu poznávání opravdu došlo, dokazoval začínající vztah mezi Zuzanou S. (IV.A) a Yannem. Ten slíbil, že i s kamarády znovu přijede v červenci nebo v srpnu. Jako důkaz zveřejňujeme s jejím svolením foto.

Nepříjemné seznámení s jistým Čechem prožila jiná Francouzka Emilly. Pro vlastní bezpečnost neuvádím jméno, ale zasvěcení jistě ví o koho jde. Byla to láska na první pohled. Podle rčení: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“ je dotyčný člověk pouze jednočlověk. No prostě neumí žádný z cizích jazyků, avšak to ani jednomu z nich nevadilo. V pátek 12.5. se s námi Francouzi rozloučili. Objevily se i slzičky, několik závěrečných fotek, poslední francouzské polibky (zase Zuzka) a ujištění, že se opět setkají.

Dobře mířená rána prý ještě nemusí být rasismus O tom, že Zuzana S. (IV) je rázná dívka, snad nikdo nepochybuje. A kdyby přece, měl by se jí vyhýbat několikametrovým obloukem, protože by nemusel dopadnout nejlépe. Zuzana se svými fyzickými přednostmi vůbec netají. Ba naopak. V non-alternativním klubu Varadero se velice aktivně zapojila do bitky hned s několika rómskými spoluobčany a dala jim co proto. Příčinu konfliktu ani vítěze se nám bohužel nepodařilo zjistit; jediné, co nám Zuzana sdělila, bylo, že se do střetu s podobnou sortou obyvatel v minulosti již dostala. Pozor na ni, přátelé.

Retro Svobodová A do třetice Zuzana S. Ta se zúčastnila velmi zajímavé soutěže s názvem „Cibuláči“. Vítězem se prý stal ten, kdo ze sebe sundal nejvíc kusů oblečení. Ačkoliv soutěžící stáli pod plošinou s pódiem a byli osvětleni reflektorem, Zuzana si vylezla do stínu za ním na plošinu. Z celkového počtu tří soutěžících vyhrála poté, kdy její konkurentka odmítla odložit spodní prádlo. Zmíněná studentka si spodní prádlo také ponechala, neboť měla o jedno triko (nebo tak něco) navíc. Ale i toto si po dlouhém přesvědčování pana Šupcédéčka na chvilku sundala. DJ poté prohlásil, že má pěkné bílé prádýlko. (Ale prý to nemáme nikomu říkat!)

TIMES 8


Pavlovi, který je úplně osvobozen od hopsologických galejí a jakékoliv těžké námahy, tak hrozí, že bude muset vykonat komisionální zkoušky.

Zuzanu jsme pak mohli ještě vidět v soutěži o nejerotičtější tanec u tyče. Tato soutěž byla však pro malý zájem (ze strany dívek) odvolána.

Nový pomocník TS města Kyjova

Bylo nebylo ... Do pravidelného šumu hodiny Zsv se vloudilo pípání. Byla šestá hodina a sexta C byla již poloprázdná. Někdo byl u lékaře, jiný na nemocnici. Zbytky studentů se nervózně otáčely a pátrali po příčině nezvyklého zvuku. Pak David K. vytáhl z aktovky svoji pověstnou databanku, pípání vypnul a profesoru Viktorýnovi oznámil, že si prostě musí odskočit. Protože David poslední měsíc navštěvuje autoškolu, podobné pípaní se ozývá docela často a vždy je předzvěstí jeho odchodu. Dusivá atmosféra je pak ještě umocňována rýpavými poznámkami spolužáků jako: „Příroda (popř. Jiřka) volá.“ Druhá pohádka je, milé děti, o jednom neposlušném kůzlátku. Pavel P. přišel koncem dubna do hodiny tělocviku. Reakce profesora Voráče byla pochopitelná, neboť Pavel se dostavil do hodiny poprvé od začátku školního roku. Voráč Pavla požádal o prokázání totožnosti a sdělení důvodu, proč přišel do jeho hodiny. Ten se ohradil, že opravdu navštěvuje sextu C, ale že se mu jaksi zatím nepodařilo do tělocviku přijít.

Další zajímavé zprávy nám přináší opět agentura 596. Po dva večery zde probíhala divoká pánská jízda ve složení Jiří R., Lubomír N., Michal Ch. (VI) a dalších příznivců nevázané zábavy za doprovodu peripatetické hudby. Deprimující pánská společnost dolehla nejprve na Jiřího R. Poté, co mu jistá nesmělá mechanickou poštou vyjádřila své sympatie, rozhodl se Jiřík pro silácké jednání a po několika obzvláště vyvedených tancích jal se šťastnou dívenku (105-90105) doprovodit domů. Zajímavým objektem ke sledování byl pak málem nový pár Lubomír N. + Petra T. (VI). Avšak momentální zauzlení nervových drah nedovolilo Luboškovi víc, než se skutečně stalo. To už se však pátek přehoupl v sobotu a na programu našeho pánského klubu byl další poetický večer, který se vesměs odehrával tradičně kolem Jiřího R., jenž využil Lubomírovi nepřítomnosti a zkoušel okouzlovat svýma rudýma očima Petru T. Nezkušená dívenka záhy podlehla svůdníkovu náporu a slavnostní večer tak byl zakončen v chabém světle lamp v městském parku. Jirkovo tričko prý bylo pořádně špinavé. Snad ani Persil nepomohl.

Seznamka

Po dlouhotrvající pauze Vám všem, kteří jste stále ještě nenašli toho pravého, či pravou, nabízíme znovu své exkluzivní seznamovací služby. Své momentální opuštění a citovou prázdnotu se razantně rozhodli ukončit první tři odvážlivci a napsali nám. Tito tři stateční a silní chlapci, vyzařující energii, jak jsme se sami přesvědčili při přemlouvání k otištění jejich inzerátů, by stáli aspoň za malinkatý hřích. Jak se říká: „za zkoušku nic nedáš“ a navíc, pokud nám, děvčata, dáte vědět ještě do začátku prázdnin a po naší mírné asistenci se úspěšně seznámíte, dostanete od nás jako zvláštní bonus večeři ve vyhlášené restauraci. A ke všemu ručíme za to, že níže uvedení jsou slušně vychovaní hoši. Vždyť byli odkojeni samotným Foglarem. Jmenuji se Radim, je mi 16 let. Mám černé vlasy a měřím 191 cm. Mám spoustu zájmů, které bych rád s někým sdílel – přednost mají holky. Zvládám všechny sporty, nic pro mě není nemožné, dobře se učím, rád chodím do společnosti, často do kina, ale rád zajdu i na kvalitní divadelní představení. Zn.: Berte mě.

Je mi 17 let a jmenuji se David. Oči mám jak Mel Gibson, postavu jak brouk Pytlík, vědomosti jak Albi Einstein a hudební cítění jak Mick Jaggerů. Jsem pro každou srandu, nerad sedím doma. Pište, pište, nebo už nebudu – jsem jen jednou na skladě. Zn.:Čtyři v jednom

Narodil jsem se roku 1983. Rodiče mi dali jméno Marek. Vyrostl jsem do pěkných rozměrů – na půdu pod nohama se dívám z výšky 192 cm. Svaly nemám, mám tuky. To však nevadí, protože jich není tolik. Mám blonďaté kadeře a kouzelné modré oči. Rád čtu, chodím do divadla, ale i do fitness (to kvůli těm tukům). Zn.: Originál každým coulem.

TIMES 9


Studujete, avšak ne zrovna úspěšně? Nebaví Vás učení? Zasedli si na Vás učitelé? Nebo jste jen od přírody líní? Máte dvě reálné možnosti, jak vše napravit. Buď se začnete naostro šprtat, štvát a biflovat, nebo jako zkušení záškodníci všechno opíšete z taháků. Ať už si ale vyberete kteroukoliv variantu, může Vám ochotně pomoci Přijďte si vybrat z bohaté nabídky knih, učebnic a nepřeberných druhů zaručeně spolehlivých pomůcek, bez nichž se student zkrátka neobejde. TIMES 10


INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, a.s. Svatoborská 41, tel. 0629-615609 provozní doba 800 - 1700 poskytuje komplexní bankovní služby pro klienty • běžný účet, IPB Podnikatelské konto, IPB Osobní konto, IPB TOP konto • moderní IPB Studentské konto s kontokorentním účtem, ISIC karta, možnost poskytnutí úvěru na studium vysoké školy • moderní a rychlý platebně zúčtovací styk na účtech v Kč i v cizích měnách • elektronické bankovnictví - IPB Homebanking prostřednictvím sítě Internet, IPB GSM banking, IPB Phonebanking • hotovostní operace, směnárenské služby • platební karty VISA, Eurocard Mastercard, soukromé a zaručené šeky k běžným účtům • termínované vklady, spořící účty v českých korunách i cizích měnách • výhodné čtyřleté spoření na vzdělání s peněžitou prémií • vkladní knížky, IPB vkladní listy, depozitní směnky • úvěry pro podnikatele, spotřební úvěry pro fyzické osoby - nepodnikatele • zprostředkování obchodů s cennými papíry • stavební spoření s liškou, penzijní připojištění u ČMPF, produkty pojištění IPB Pojišťovny Bližší informace rádi poskytnou pracovníci IPB banky v Kyjově

IPB - Váš partner do třetího tisíciletí

TIMES 11


Nejnovější z ředitelství Že se i naše gymnázium intenzivně připravuje na vstup České republiky do EU, utvrdila tradiční návštěva francouzské mládeže v našem rodném kraji v době od 27.4. do 11.5. Upřímně řečeno, byli jsme všichni moc zvědaví, co za výrostky k nám opět zavítá, jelikož zkušenosti minulých let nasvědčili tomu, že o zábavu nebude s těmito nočními ptáčky nouze. Proto jim byl připraven nadmíru bohatý program, jenž měl možná zapudit jejich hýřivé dušičky. Jmenovitě navštívili tyto místa: Moravský Kras, Mohyla Míru a Žuráň, Moravský Krumlov, Milotice, Strážnice, Petrov a sklárny v Kyjově. A aby toho nebylo málo, tak se museli pravidelně účastnit vyučování, což už byla jen třešnička na dortu. Možná že se i brzy v kinech objeví nový film Výchova francouzů v Čechách. ♣ A teď k tomu, co nás čeká. Pro ty, kteří se stále starostlivě dívají na své známky v klasifikačním archu (pokud třída arch ještě vlastní), oznamujeme ve všeobecnou známost, že klasifikace se uzavírá přesně 15.6. jednu minutu před půlnocí. Upadající morálka studentstva bude následovně projednávána 20.6. na klasifikační poradě.

Počasí Tentokrát potěšíme především optimisty, neboť právě ti budou mít v následujícím období oprávněný důvod k „opruzujícím“ úsměvům. Máme před sebou poslední meteorologickou dekádu tohoto školního roku a ta se bude vyznačovat zhruba dvojím proměnlivým počasím. V první polovině června očekáváme jasno, ojediněle polojasno s velmi vysokými teplotami. Na většině míst sledovaného území může ještě doznívat vlna tropických majálesových veder. Teploty mohou následně specificky narůstat v závislosti na termínech výletů jednotlivých tříd. Ve druhé polovině měsíce se nám obloha trošku zatáhne a ke konci můžeme čekat i srážky, či dokonce bouřky. Situace je patrná z předpovědní mapy:

k Sohu

hlavní budova

vedlejší budova

♣ Ředitelství školy se výhledově bude muset potýkat s nemalým problémem. Letos odmaturovaly dvě třídy, avšak v září přibudou tři nové. Každý, kdo absolvoval první stupeň základní školy, si snadno spočítá, že škola bude poněkud trapně pozbývat jednu místnost. Zeptali jsme se na možná řešení Mgr. Libuše Urubkové. První možností by byla tzv. „létající“ třída. není to budoucí konkurence ČSA, ale skupina cca třiceti sirotků bez vlastní rodné matičky třídy. Ti by se měli stěhovat podle rozvrhu tam, kde by bylo zrovna volné místo. Je taky možné udělat „létající“ třídy dvě, přičemž by se v „létání“ střídaly. Nešťastný los zřejmě padne na jednoho z nováčků, ale není vůbec vyloučeno, že to „odskáčí“ někteří staří vlci. Druhou, mnohem sympatičtější možností, neboť se dotkne prófů, je zrušení sborovny a vybudování nové třídy. (Mimochodem, na místě sborovny prý už třída kdysi stála, než byla zrušena.) Podle Mgr. Urubkové však situace ještě není tak vážná. Očekávají se mnohem horší časy, jelikož v roce 2002 odmaturuje pouze jeden ročník. No, ještě je tu sklep... ♣ Bývalý lektor naší školy Mark Brady se po svém návratu do rodné Ameriky věnuje novinařině. A to velmi vážně, neboť se stal jedním z předních redaktorů Wyomingských Casper Star Tribune.

k Jančovce

Rizikové oblasti se nacházejí jak na hlavní, tak na vedlejší budově. Kdo tedy nechce zmoknout, nechť raději odcestuje do teplejších krajů směrem naznačeným šipkami. Počasí bude vesměs přívětivé, avšak to samé se nedá říci o biometeorologické předpovědi. Velkou měrou se na ní podepíše i majáles. Slabší jedinci, kteří se zúčastnili této bohulibé akce mohou ještě dlouho pociťovat poruchy nervové a oběhové soustavy. Podobné potíže by se u nich mohly vyskytnou také na výletech nebo na rozlučovacích dýcháncích na samém konci roku. Přejeme Vám příjemný den, popřípadě „dobrou chuť“ či „na zdraví“.

TIMES 12


Rozhovor s... Tentokrát jsme pro Vás připravili rozhovory dva. Ten první mohou žurnalističtí znalci posoudit jako vpravdě exkluzivní, neboť Šubol Navrátil se v něm vyřádil až na samotném panu řediteli. No a jak jsme slíbili minule, je tu i malé interwiev s Lukášem Palečkem, které jsme vybrali jako část prostého a vysoce neformálního rozhovoru tohoto známého hudebníka, zpěváka a fotografa se Zbyňkem Hanákem vedeného v příjemném ovzduší gymnazijních sklepení.

RNDr. Miloslav Malec

Lukáš Paleček

Berete svou práci jako zálibu nebo spíše nutné zlo? No, že by bylo ředitelování mým koníčkem, to pravda není. Faktem ovšem je, že během času jsem v tom našel zajímavé oblasti a je tam také řada zajímavých činností, takže někdy to zajímavé je. Jsou samozřejmě okamžiky, kdy to člověka nebaví, ale to se asi stává každému a v každém povolání. Jaké jsou výhody ředitele proti studentům? To je věc naprosto nesrovnatelná. O výhodách se vůbec nedá mluvit. Když je člověk studentem, tak má na školu a na všechno kolem ní jakýsi pohled. Když přijde do školy jako učitel, tak zjistí, že některé věci vypadají hodně jinak a některé jsou úplně jinak. A když se dostane do funkce ředitele, tak zjistí, že ono je to dost jinak, než si myslel a než si představoval. Jak jste ve škole prospíval, například na gymnáziu? Já si o sobě nemyslím, že jsem byl nějaký super student, průměr mých vysvědčení se pohyboval asi mezi 1,5-2,0. Dlužno říct, že vyznamenání jsem měl ovšem až v posledním ročníku a u maturity. Ke studiu jsem přistupoval jako někteří studenti a jak to vyučující nemají rádi. Věci, které mě nebavily, jsem bral jako nutné zlo. Ačkoliv jsem se učil, to úsilí nebylo takové, jaké by mělo být. Snažil jsem se připravovat pravidelně, i když ne vždy to vyšlo. To vy jako studenti asi znáte moc dobře. Jak soucítíte s maturanty? Samozřejmě s nimi cítím, protože já si ještě dost dobře vzpomínám, jaké to bylo tenkrát. Ten pocit si docela dobře pamatuji a myslím, že docela dobře vím, jak jim je. Dodneška si nemyslím, tak jak to někteří, kteří jakmile mají za sebou maturitu, začínají prohlašovat, že maturita je fraška. To já si nemyslím. Vůbec to není legrace, protože to je první zkouška, kterou člověk dělá, a je to zkouška za velmi dlouhé období a je to tematicky tak široké, jak už potom nikdy. Patřím k těm kantorům, kteří u maturity podrží, a vůbec si nepamatuji, že bych někdy někoho nějak topil. Je těžké říct, jestli je maturita těžší než zkoušky na vysoké škole, ale pro mě těžší byla. Na vysoké škole se člověk věnuje více tomu, co ho zajímá. Byl jste někdy za školou? Na základní a na střední škole ne. Na vysoké už jo. To se občas stávalo, že jsme něco vymysleli… . Napadlo vás tehdy, že byste se mohl stát ředitelem? Ne, to mě nenapadlo prakticky vůbec nikdy. Mně se vždycky líbila matematika, pak se k ní přidala ještě deskriptivní geometrie, a tak jsem se chtěl těmto dvěma předmětům věnovat. Tak jsem přemýšlel o nějaké technice, ale často za mnou přicházeli spolužáci a chtěli něco vysvětlit a mně zdálo, že se mně učení líbí, a tak jsem se hlásil na Přírodovědeckou fakultu na učitelská studia matematiky a deskriptivy; no a byl jsem přijat.

Z: Kdy může člověk dosáhnout opravdového umění? Myslím obyčejný člověk. L: Všichni jsou obyčejní, to si myslím, že není někdo úplně „obrovsky mega“. Teď mluvím jako nějaká miss, která děkuje své mamince, protože je opravdu úžasná. Opravdové umění je, když je tam nějaký prožitek, nějaká emoce. To znamená, ne když si Laďa řekne, že si koupí počítač a začne dělat opravdový art a opravdový house, teďka tam namačká ty čudlíky a přitom v životě neviděl noty. To je asi úplný nesmysl a pro mě má daleko větší hodnotu, když si Kolšovský v Dunaji zařve „Aaaa...“ a má to znamenat „Ježíš, prosím Tě neodcházej, já Tě mám strašně rád.“, než když to desettisíckrát zopakuje Britney Spears. Takže dokonalého umění může člověk dosáhnout vždy tehdy, když to má emocionální podtext. Celkově hudba trpí globální industrializací umění. Z: V tom případě teda neexistuje ani umělec, pokud jsou jen obyčejní lidi. L: Vtip je v tom, že obrovské množství lidí se nesnaží vyjádřit nějakou svou velkou myšlenku, o které si myslí, že je velká. Oni prostě vegetují, žijí, to je vše. Mě to přijde, že chtějí být jak někdo jiný. To už před padesáti lety napsal pan Froman. A takových lidí je bohužel strašně a strašně moc. Z: Takže každý přirozený a naprosto obyčejný člověk je umělec. L:V podstatě ano. Takhle bych to definoval, protože obyčejných lidí je vlastně strašně málo. Z: No a jak má potom být člověk sám sebou? Každý je odmalička strašně ovlivňovaný a všechno pasivně přejímá. L: Vezmu to zeširoka. Já si myslím, že spousta věcí je vlastně jedno. V podstatě je úplně jedno, jestli dokončíš nějakou školu, nebo tak. Ta věc má samozřejmě nějaké důsledky, ale asi tak jako (zase použiju zprofanovaného výrazu) co tě nezabije, to tě posílí. Fakt je to úlet. Ale ta věc, která se stane, nebo nestane ti může být příjemná a nepříjemná tak nějak fyzicky jenom v jistém malinkatém procentu případů. Myslím si, že k tomu by se měli ti takzvaní umělci vyjadřovat a toho obyčejného člověka když něco opravdu zarazí nebo fyzicky potěší, má pocit, že ho to rozškube, o tom si myslím, že je to umění a že, ať si ovlivňovaný nebo nejsi ovlivňovaný, vždycky máš pár takových okamžiků které tě zasáhnou do hloubky. V celém umění nenajdeš jiné téma, než je láska, smrt, válka,... to je asi všechno. Ještě ke všemu jsou asi tak tři nebo čtyři. Z: Takže existuje umění o obyčejnosti. L: Přesně tak. Tak bych to přímo definoval. Protože ta obyčejnost spočívá v tom silném emocionálním prožitku. Že s tebou opravdu něco hne. Jako „Ty vole, teďka fakt nechápu.“

TIMES 13


Rozhovor s... Jaké děláte domácí práce? Jé, to se musíte zeptat mojí ženy. Když je potřeba, tak ode všeho trochu. Moje práce je například opravit kapající koutek, vyměnit vypínač, předělat kuchyň atd. Starám se o to, aby všechno v domácnosti fungovalo. Co děláte ve svém volném čase? Mám dvacet jedna hlav vinohradu a kolegové si ze mě dělají srandu, že jsem veliký výrobce vína. Já tomu říkám výroba vína v laboratorních podmínkách. Prostě to je tak, aby to člověk mohl dělat pro zábavu a nebyla v tom ta otročina. Občas konzultuji s kolegy Konrádem, Pelclem, Ondráčkem, kteří jsou schopni a ochotní kdykoliv poradit. Pokud teda nějaký volný čas mám, tak si třeba něco přečtu, ale musím se přiznat, že knížky čtu strašně málo, já se věnuji novinám a časopisům. Beletrie to není můj obor. Podezřívám se z toho, že knížky čtu kvůli faktům, ta literární stránka mě až tak nezajímá. Co pijete? (Co máte teď v tom hrnku?) Kafe mně nikdy moc nechutnalo a musím se přiznat, že mi z něho bylo špatně, takže piji čaj. Čaj mě zajímá, čaj mě baví, mám o něm doma spoustu knih a myslím si, že je to zajímavější oblast než kafe. Kolem čaje je spousta zajímavých věcí. Piji převážně zelený čaj, čínský čaj, japonský čaj. Ovocné čaje piji, když se o mě pokouší nějaká choroba. Jakou posloucháte hudbu? Teď už moc ne. Běžně poslouchám hudbu z rádia nebo to, co si doma pouští moje děti, někdy si pustím něco sám. Nejraději mám starší populární hudbu, to znamená Beatles, Abba, v moderních skupinách se nevyznám. Máte doma problémy s pouštěním hudby nahlas? Nemám s tím problémy. Děti si to jednak až tak moc hlasitě nepouští a jednak já asi dost vydržím. Ony jsou asi ovlivněny mnou, možná by řekly, že to není pravda, ale oni poslouchají to, co se mně líbí. Dříve jsem poslouchal i vážnou hudbu, ale teď už mi to nejde. Ono to chce opravdu čas a klid a toho opravdu moc nemám. Jak je vyřešeno omlouvání plnoletých studentů? Ve školním řádu se píše pouze o omlouvání neplnoletých studentů jejich zákonnými zástupci. No, to je věc k zamyšlení. Pokud je student ekonomicky plně závislý na rodičích, já ho za moc plnoletého nepovažuji. Tím se nechci nikoho dotknout, ani nehodlám nikomu upírat jeho práva, ale myslím si, že prostě pokud je na rodičích závislý, bydlí u nich, tak by bylo správné, aby věděli, není-li ve škole. Nejde ani tak o omluvenku pro školu, ale o to, aby rodiče věděli o studentově nepřítomnosti ve škole. A pokud bychom chtěli postupovat přesně podle školního řádu, pak má plnoletý student právo požádat ředitele, aby jeho známky nebyly sdělovány rodičům. Za dobu mého působení zde se tato situace nevyskytla. Spíše tato situace nastává na učňovských školách. Případy, že někdo občas nějakou omluvenku zakamufluje, se vyskytují, to je jasné. Na něco se přijde, na něco se nepřijde. Já jsem toho názoru, že nejsem detektiv, abych zjišťoval, jestli to razítko je pravé nebo nějaké jiné. Je mně to tak trochu jedno. Povinností studenta je chodit do školy, a jestliže on se té škole bude vyhýbat, tak se mu to na druhou stranu vymstí. Dřív nebo později, aniž _

A každý ten okamžik je jiný. někdo uvidí krásné auto a řekne si: „Tak to čumím.“ Já teda vidím solidní červený lak, který asi stál dost peněz a vůbec to se mnou nehne. Takže ta obyčejnost spočívá v tom, že s tebou něco hne a s ostatníma ne; a ty si toho všimneš. Z: Co muzika? Víš o někom, komu se podařilo vyjádřit obyčejnost? L: Například Dunaji. Protože Dunaj, když ječí, tak to má důvod. Ten text má třeba čtyři slova a oni ho zopakují třeba desetkrát, ale nevytvoří to dojem nudy nebo něčeho takového. Když ten člověk má podobný prožitek jako ten posluchač, o což tu vlastně nakonec jde, tak to ten posluchač, doufejme, pochopí a teď je vyjádřen. „Jo, ty vole, on myslí úplně totéž, co já.“ Myslím si, že toho dosáhlo docela velké množství lidí od Beatles přes Franka Zappu s jeho ptákovinama, které zase ukazují rozumné myšlení – normální myšlení. Například: „Toto je fakt úlet. Proč to dělají?“ A řekne to nahlas. To je to nejdůležitější. Takže si myslím, že obyčejnosti se podařilo dosáhnout všem, i když se můžou zdát na první pohled složití. V hudbě nemusí zaznít ani slovo (Mahavishnu orchestra) a je dobrá – to záleží na přístupu posluchačů. Třeba jazzmani. „Jazz – to je složité, to radši zajdu do Véčka.“ Nemá smysl si říkat, že je to na mě moc složité. To je úplný nesmysl, protože to hrajou lidi. Kdyby to hrál computer, tak to fakt může být něco hodně divnýho. A to hrají lidi pro lidi, takže já myslím, že každý člověk má na to, aby to pochopil. Z: Jasně, i když ti hodně lidí řekne na tu „svou“ muziku, ať už je to rock, beat nebo house a takový tyto ..., že právě tato muzika vyjadřuje jeho pocity a že tohle je to jeho umění a jeho obyčejnost. L: To je strašně důležitý, aby si to někdo uvědomil, ale mám silný pocit, že ti lidi v životě neslyšeli víc než deset vteřin jazzu. Oni uslyší, že tam někdo strašně rychle hraje na klavír a nějaká ženská tam ječí, ale v životě neslyšeli celou skladbu, v životě nepočkali na to, co to s nima udělá. A to je to nejstrašnější. Proto do značné míry opovrhuju lidma, kteří jedou do Véčka a řeknou, že je to moc nahlas a že se tam berou drogy a tak. Prostě všechno to má nějaký podtext. Zase emocionální. Z: Takže přátelé: poslouchejte, poslouchejte! L: Jedině. A co nejvíc. Od dechovky... ano, když si poslechnu pořad Na Vlachovce, tak si řeknu: „No, tak to teda asi ne.“ Z: Člověk musí pořád srovnávat. L: Přesně tak. Musíš mít s čím. „Zajdu na zkoušku tam těch debílků ve sklepě, co tam do něčeho řežou,“ a řeknu si: „Ty jo, to může být zajímavý,“ anebo si řeknu: „Ne, to je fakt hrozný, ti kluci jsou nesympatičtí, mají málo obarvené vlasy a jezdí moc málo často do Véčka.“ A to je to, o co tady jde. Jasně, řeknu si: „Jo, house – tuc, tuc – to je moje, to mě vyjadřuje, to je nádhera, to je můj život.“ Samozřejmě, ale potom lidi, kteří si tohleto uvědomí a jde to z toho jejich srdce, tak tu muziku dělají opravdu opravdově. Potom už přestává být rozdíl mezi tím, jestli je to house, jazz, bigbeat, jestli je to cokoliv jiného, protože ve všem je už ten člověk.

TIMES 14


Rozhovor s... si to uvědomuje. Nechci tím říct, choďte si do školy jak chcete, to určitě ne, v zájmu studenta je, aby ve škole byl, proto je také ve školním řádu napsané, že student musí absolvovat 80% výuky, a když ne, tak ředitel má právo mu určit přezkoušení za celé pololetí. Na co je učebna Macintosh? Jsou k něčemu znalosti nabyté na těchto počítačích, když mnohem rozšířenější jsou dnes počítače typu PC? Je pravda, že tento problém probíráme, ale zatím nejsme rozhodnuti. Maky se dnes používají spíše na profesionální úrovni v oblasti grafiky. Určitě nastane okamžik, kdy bude třeba tuto učebnu obnovit a potom nastane doba diskuse, jestli koupit nové Maky nebo koupit PC. To přichází v úvahu tak za dva nebo za tři roky. „Zhasínejte nebo nebudou peníze na nový software“ Je to výhružka nebo reálná hrozba? V současné finanční situaci je to reálná hrozba. A patří k tomu i zavírání oken. Když se svítí nebo topí zbytečně, tak škola tu energii musí zaplatit, to je jasné. Ono vám to možná tak nepřipadá, ale škola je docela slušný spotřebitel. Před asi třemi nebo čtyřmi roky se stávalo, že třeba dvakrát za týden nám vylítly pojistky a celá škola byla bez energie. Byli jme nuceni pořídit nové jističe a za to jsou velké poplatky. Nevím to teď přesně, ale každý ampér nahoru znamená několik tisíc korun. Takže my zaplatíme spotřebovanou elektřinu a plyn a to, co zbude, se může použít na jiné účely. Uvažuje se v blízké době o modernizaci počítačové učebny nebo o zrychlení internetu apod.? To je naprosto jasné. Já tomu říkám ucpané dráty. Je to tak. My o tom uvažujeme. Nedávno jsme o tom hovořili s profesorem Staňkem. Potřebujeme přejít na větší kapacitu přenosu dat. Pokud bychom ale zvedli kapacitu, pak poplatky, placené ročně, by se pohybovaly okolo čtvrt milionu korun, což je momentálně moc. My víme, že se s tím něco dělat musí, ale teď vyčkáváme, jak s tím poskytovatelé naloží. Takže problém se řeší? Ano, problém řešíme. Teď jsme ve fázi, kdy čekáme, jak se co vyvine. Zdá se nám, že teď v tomto okamžiku by to bylo hodně drahé. Teď zrovna probíhá nějaká akce ministerstva školství Internet do škol. Jestli pod tím něco bude, co by nám mohlo pomoct, tak samozřejmě tohle uvítáme. Je to problém studentů i kantorů. V některých kabinetech internet natažený je a ostatní vyučující to využívají buď v počítačovně nebo u svých kolegů v kabinetech, a když jsou ucpané dráty, tak ani jim to nejede. Tlačí to všechny. Co byste na závěr vzkázal studentům? Já bych chtěl vzkázat studentům něco, co by bylo dobré, aby si pamatovali pro svůj celý život. Zkuste se aspoň někdy vžít do role toho, koho kritizujete! To myslím obecně. Protože on když si někdy člověk položí otázku, co bych na tomto místě dělal já, tak najednou zjistí, že ono to třeba nemusí být až tak jednoduché. Děkuji za rozhovor.

Takže v podstatě je obrovský guláš muziky, která je komerční nebo opravdu blbě zahraná, opravdu pitomoučká (There’s nothing real. It’s only image.) a nad tím vším jsou všechny styly, ale zahrané srdcem – prostě dobrá hudba – „art“. Z: Když jsme u té muziky, tak já se vrátím k minulému roku k majálesu a k Revivals. Tady padají všechny otázky. Vyjádři prostě svůj obyčejný pocit. L: Já jsem strašně dobře obešel trému. To mě fascinovalo, jak jsem to oblafl, protože jsem šel čekat Zuby Nehty a v tu chvíli jsem se začal třepat, nebo mi spíš zmrzly ruce, jako obvykle. Ale to bylo hodinu před vystoupením. Půl hodiny před tím, než jsme měli jít na pódium, tak jsem byl úplně v klidu. Takže já jsem tu trému přesunul o půl hodiny dřív. Přesto jsem si teda zapomněl zapnout basu. Takže mě všichni chválili, jak jsem dobře hrál a zpíval už na začátku a nakonec mě Viktor pokáral, že za mě musel hrát basy na klavír. No ale myslím si, že Nohavica Revivals se docela povedl jako takový. Na to, že to bylo první vystoupení, to byl docela nářez. Z: S tou basou jsi se teď asi práskl, protože to zřejmě nikdo netušil. L: Několik lidí se opravdu divilo, že jsem stihl zpívat a hrát na basu, ale to jsou ti, co tuší, že to může být docela zádrhel – rytmický nástroj a zpěv, ale, jak jsem říkal, vypnul jsem se a soustředil jsem se na to zpívání. Kromě vícehlasů, které dopadly docela katastrofálně, tak to bylo docela dobré. Z: Myslíš Muzeum. L: Myslím třeba Muzeum. Radek je prostě rocker a on ví, že do toho mikrofonu musí zařvat, aby to hrálo. Takže se postavil vedle mě a začal zpívat. Já jsem vůbec nic nechápal. A Viktor ještě: „O vodě...“ a tak. Až na tady ty chyby, které se můžou vytříbit jenom tím, že se často hraje na živo, se to relativně vydařilo. Z: To asi ani mnozí netušili, že některé věci se řešily půl hodiny před koncertem. L: Jasně, některé se řeší až během několika koncertů. Já jsem rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, protože to mohlo dopadnout daleko hůř. Z: Minule jsi nám dal článek o Franku Zappovi. Tímto ti předávám všechny pozitivní ohlasy a spokojenost. Na konci toho článku jsi měl takovou poznámku... Už víš... L: Já jsem byl tolikrát kritizován z takových nečekaných míst, jako je kapela. To jsme tak zkoušeli a už jsme balili nástroje a Radek říká: „Ty vole, tos přepískl s těma prvačkama.“ Já jsem teda udělal drsného a řekl jsem, že si za tím stojím, ale zahlodalo to několikrát. Ale omlouvat se nebudu a myslím si, že studenti prvního ročníku by se měli takových věci chytit, protože Frank Zappa byl velmi chytrý pán. Z: Už se nějaká studentka ozvala? L: Neozvala, docela mě to mrzí. Možná jsem je zrovna tím odradil, bude to hlodat ještě nějakou chvilku. (Na tomto místě se přetočila páska diktafonu až na svůj konec.)

TIMES 15


Aktuálně

Romance na školní kuchyni II Jedním z nejvděčnějších témat redakce i čtenářské obce uplynulého roku byla gastronomická problematika školní kuchyně a jídelny. Proto se k němu ještě jednou vracíme... Pokud patříte k těm, co pravidelně navštěvují jídelní prostory za účely stravovacími, tedy spadáte-li pod nepočetnou skupinu odrodilců, kteří nezpronevěřují peníze, jenž byly jejich infantilně důvěřivými rodiči vloženy na výživu vlastního dítka, zajisté už Vás někdy přepadl onen zhýralý pud, tlačit se kupředu či dokonce předbíhat netrpělivý zástup hladových krků na chodbě. Povrchně přemýšlející jedinec by jako strůjcem tohoto pudu nepochybně určil hlad. Snad i sami účastníci každodenního davového šílenství před jídelnou by neuvažovali jinak. „Kdo má potřebu, cpe se dopředu,“ praví lidová moudrost. Avšak nenechte se zmýlit. Ona pravda boží, čili jádro pudla, neboli prófův notes je zakopán jinde. Je nejnověji vědecky dokázáno, že studentíci se v řadě nešťouchají netrpělivostí z hladu, nýbrž ze zvědavosti. Ano, přátelé, z pouhé zvědavosti. Všichni totiž hoří nedočkavostí, až spaří ten Orbis Pictus výdejového okénka. Přistoupí-li člověk k okénku (studentským žargonem též: vokno, parapet, bufáč, řeznictví u Š., atd.), naskytne se mu pohled vpravdě alegorický. Celá kuchyně (jinak též závodka, nuceňák, Dachau nebo laborka) vře a kypí divokým kvasem, rykem a neustálým pohybem. Tu chvátá jedna pilná včelička s bramborovou kaší vypomoci své družce a doplnit její chatrné zásoby u výdeje. Tam zas další vyrábí novou várku v podivném mixovacím přístroji, toliko připomínajícím strašidelná zařízení a křivule zlé baby Jagy, jíž jsme se jako děti tak bály. A hle, zde třetí neúnavně seškrabuje z talířů zbytky potravy, kterou na nich zanechala ta nevděčná, buržoazní a prostopášná děcka. Avšak hlavní dějství odehrává se právě u „parapetu“. Dvě statečné královny jsou předurčeny ke styku s veřejností. Předpokladem pro úspěšné zvládnutí této činnosti je vynikající znalost počtů a perfektní artikulace slova Kolik?. Obratné ruce horečně kmitají nad plechem nařezaných knedlíků a pečlivě oddělují kýžený počet. Nezřídka se však stane, že i mistr tesař se utne a místo dvou kousků Vám jich na talíři spočine pět. Zaznamenali jsme též trudný fakt, že někteří strávníci ztěžují životní úděl žen v bělostných pláštích a na jejich výzvu drze odpovídají číslem zakukleným v nějaké složité matematické operaci, jako je kupříkladu odmocnina z devíti apod. Co si nyní s takovým hlavolamem počít? Kdyby tu byl k dispozici alespoň kapesní kalkulátor, či matematické tabulky. Jenže ono nic. Čas nepříjemně kvapí, vřava počíná být neklidná, tedy nezbývá, než lstivé děcko ochromit nějakou posupnou glosou a na talíř plácnout pět šišoidů. Přistupme nyní k dalšímu pracovišti, neméně důležitému a nutno poznamenat fyzicky velmi náročnému. Je charakterizováno ustavičným pobíháním _

s umělohmotným kyblíkem a následnou vzpěračskou činností. Z tohoto důvodu na tuto pozici nastupuje jedinec s nejlepším zdravotním atestem z celého manšaftu. Správně už tušíte, že jde o funkci transportní jednotky salátů. Popišme si tento nelehký úkol podrobněji. Jako je pro sprintera signalizací ke startu výstřel z pistole, tak je pro tuto část onoho důmyslného společenství vizuální vjem prázdnícího se škopku. Nezbývá, než se zděšením popadnout kýbl a běžet co dech stačí a kluzká podlaha dovolí k nejbližší velkokapacitní díži s příslušnou našrotovanou zeleninou. A již se mohutná naběračka míhá vzduchem a za ní chvost octového nálevu, jehož kapky skrápějí vše v okolí jednoho a půli metru. Leč nedá se nic dělat, všechno chce své oběti. Kýbl je zdárně naplněn až po samotný okraj. Už zbývá jen překonat poslední metry s nepříjemně těžkým břemenem a s mohutným šplouchnutím a čvachtáním celý obsah napasovat zpět do škopku. Tímto jsme si zároveň nepřímo nastínili, jakých nástrojů je používáno v gastronomické praxi školní kuchyně. Existují však některé případy, tzv. provizoria, kdy se vhodné pracovní pomůcky nedostává. Tehdy přicházejí ke cti nejrůznější fígle a úskoky, jak ze svízelné situace nalézt východisko. Tyto se navzdory nejupřímnější snahy nesetkávají s přílišným nadšením náhodných přihlížejících. Typickým pokrmem, nad jehož výdejem je lépe zavřít obě oči a nekazit si chuť k jídlu, jsou špagety. (Nejčastěji s přízviskem „po Milánsku“, což dodává rozvařeným nudlím nádech exotičnosti, tajemna a dojmu původní receptury italských kulinářských mistrů.) Poté, co je těstovina dopravena na plech k „bufáči“ (tradičně v kyblíku), je náležitě porcována. Pravá ruka vrchní přerozdělovačky se zanoří hluboko do útrob plechu a už vytahuje na světlo boží plnou hrstí první dávku třepetajících se špaget za doprovodu harmonického kmitání zápěstí, čímž jsou od celku odloučeny slabší a vadné kusy, které tak nedobrovolně dopadají zpět a ještě chvíli po nárazu lze pozorovat, jak se klepou strachy. Statné kousky, jenž přečkaly kruté kádrování, jsou posléze efektním forehandem mrštěny na porcelánový talíř a zality hutnou omáčkou. To jsou tedy ty krásy, které každý pracovní den skýtá letmý pohled skrz výdejní okénko. To je ta úchvatná činohra, jíž se platící i neplatící mohou obdivovat a k jídelnímu stolu následně usedat s patřičným entusiasmem a chutí k jídlu. Proto na Vás apelujeme: kupujte si stravenky a navštěvujte tyto blahodárné instituce, neboť ani netušíte, o jaké zážitky přicházíte. Dobrou chuť! (Pozn. red.: Článek může sloužit jako informativní pojednání a zcela zobecňující inspirace pro všechna školní stravovací zařízení. Avšak jakákoliv podobnost se školní jídelnou při KG je zcela náhodná.)

TIMES 16


Dobře Vám radíme

Urob si sám Druhý díl našeho vysoce profesionálního a odborného seriálu pro všechny praktické studenty jsme zasvětili také trošce teorie, neboť bez potřebných znalostí se v praktickém a drsném školním světě neobejdeme. Teoretizovat budeme v rodném jazyce, abychom měli jistotu, že všichni, i ti méně vzdělaní, porozuměli. Kuchařkové návody a pracovní postupy však i do budoucna zasvětíme jazyku slovenskému. nemějte tedy strach, že naši východní sousedé z těchto stran zmizí. Jak úspěšně přečkat hodinu...

Fyziky Fyzika je podle rčení jejích průkopníků věda exaktní, tedy přesná. Jakýkoliv přebrept či odlišné vyjádření je úzkostlivě trestáno s výše uvedeným odůvodněním. Proto se toto odvětví netěší přílišné oblibě studujícího národa a jen několik nepochopených odrodilců navštěvuje ze své vlastní vůle fyzikální semináře či dokonce zájmové kroužky. Nezřídka zúčastní se takový jedinec i fyzikální olympiády a následně zpit svým úspěchem propadá nenáviděné vědě jako droze. Nám ostatním nezbývá, než se řídit následujícími poučkami. Než se začneme zabývat hodinou samotnou, uvedeme si pravidlo tzv. zlaté, které s úspěchem můžeme používat od 810 až do 1530. 1) Kolik času zabiješ, tolikrát si studentem. (PAPVP)* Poučku snad netřeba objasňovat, jelikož o její užitečnosti takřka není pochyb. Hodiny fyziky odehrávají se zpravidla v laboratořích a posluchárnách. To je pro nás další trumf v rukávě, neboť do těchto místností je nutno se o přestávkách přesouvat. Ale jen osoby mdlého rozumu tak mohou učinit. 2) Ze třídy vycházíme zásadně po zvonění. Nespěcháme – nesvědčí to našemu oběhovému systému. (PAPJP)** Zde jsme však zaznamenali politováníhodný fakt, že jsou mezi námi i tací prófové, kteří nemají pochopení pro zdravý vývoj mládeže a vážně tím ohrožují budoucnost celého lidstva. Jsme-li zdárně přesunuti, může začít vlastní výuka. Ta je zpravidla zahájena jakýmsi prazvláštním obřadem, ke kterému dochází, jestliže vyučující vchází do třídy až jako poslední. Za této situace je žactvo nuceno povstat ze svých židlí a vyjádřit tak pozdrav a úctu ke svému vůdci. Jednání má opravdu hluboký význam, jelikož je zakotveno i ve školním řádu. * pravidlo aplikovatelné pro všechny předměty ** pravidlo aplikovatelné i pro jiné předměty

My jsme po jeho původu horlivě pátrali a dospěli k tomuto závěru. Původní příčinu bychom mohli nalézt již někde v počátcích školství. To však v oněch dávných dobách vypadalo zcela jinak než dnes. Stále platil zákon silnějšího, a poněvadž žáků bylo mnohonásobně více než vzdělávajících, byla převaha očividně na jejich straně. Proto když bojácný kantor vstoupil do dřevěné jizby a kradmo se rozhlédl svým těkavým zrakem po soupeři, ten na nic nečekal a jako jeden zocelený muž se s mohutným rachotem postavil výhružně do pozoru, čímž ubožákovi jasně naznačil, kdo je tu pánem. Nezmohl se tedy prófa na nic jiného, než v tehdejším vyučovacím jazyce sám pro sebe tiše zaúpět: „Mein Got“. Postupem času se tato dvě magická slůvka sice zachovala, ale s klesající studentskou bojovností rostla odvaha nepřítele a tichá modlitba se stala výhrůžkou. Každopádně: 3) Sedíme-li tak, že před námi sedící spolužák určuje s katedrou přímku procházející naším těžištěm, na začátku hodiny nevstáváme. Křečové žíly zkracují život v průměru až o šest let. (PAPVP) Velmi vděčným nástrojem, jak oddrobit drahocenné vteřiny z vyměřených pětačtyřiceti minut je demonstrace libovolného fyzikálního jevu. Pokusy vůbec se těší oblibě široké studentské veřejnosti, neboť na druhou stranu skýtají i výbornou příležitost, jak se pobavit počínáním pana profesora. Zeptá-li se tedy kantořín, zda pokus neprováděl již minulou hodinu a má-li náhodou pravdu, pamatujte: 4) Opakování je matka moudrosti. Nakonec se seznámíme s několika poučkami, které lze uplatnit při zkoušení. Pokud souhrou osudu nastane tragická chvíle, kdy prófa rejdí ve svém notýsku a Vy zrovna máte své dny, čili jste naprosto dutí, je vhodné předstírat náhlý nápor libovolné choroby a s chroptěním se odbelhat na WC. Nejvděčnější je například krvácení z nosu. 5) Do školy s sebou nosím vždy kapesník. (PAPJP) Pokud selžou naše herecké schopnosti a musíme chtě nechtě k tabuli, řídíme se zásadou č.1, vysoce nevhodná je v tomto případě zásada č.4. Jako ta úplně nejnouzovější záchranná brzda může posloužit poslední ponaučení. Jeho úspěšné uvedení do praxe však vyžaduje mimořádný talent a „čuch“ na situaci. 6) Udělej z učitele b...e. (PAPVP) Zkrátka a dobře: na učitelovu pichlavou otázku, na níž neznáte správnou odpověď, vymyslete jakoukoli fiktivní. Pak už je pouze na Vás, abyste ji prosazovali s takovým přesvědčením, že i on sám začne pochybovat, že například hustota oleje je menší než hustota vody. Pokud se Vám takovýto hrdinský kousek podaří, stanete se zaručeně hrdinou třídy, snad i na konci roku budete odměněni vtipnou knihou. Doporučujeme Vám, abyste se skutečně řídili našimi radami a usnadnili si tak strastiplnou cestu za vytouženým poznáním. Další dodatečné informace Vám rádi poskytneme, avšak pozor: čtěte opravdu pečlivě tento leták a nežádoucí účinky konzultujte se svými rodiči, v krajních případech pak se svým lékařem.

TIMES 17


Vaše příspěvky Tak moji milí. Tentokrát Vám představím někoho z domácích vod. Jan Saudek, který se označuje za starobního důchodce, se rozhodl nás ztrestat tím, že už v ČR nevystaví své obrazy. My Vás taky trestáme fiktivním rozhovorem s jedním z našich nejznámějších umělců. Jan Saudek (64) má za sebou dnes již více než tři sta výstav, přičemž šedesát samostatných instalací měl ve čtrnácti zemích světa. V letech 1953-1983 byl továrním dělníkem. Jan byl za války v koncentračním táboře v Polsku – jako dvojčata měli sloužit spolu s bratrem pro Mengeleho pokusy. V současné době se věnuje hlavně malbě obrazů, fotografie vystavovat v Česku odmítá. Saudek žije již deset let s bývalou modelkou a moderátorkou erotického pořadu Peříčko Sárou. Ženatý byl třikrát, má sedm dětí. Neustále říkáte, že se čím dál víc nenávidíte, a zároveň, že jste šťastný. Nejste pozér? S: Já jsem absolutně šťastnej jenom s děvkou, a když jsem opilej. Nebudu si namlouvat, že se se mnou v mém věku bude někdo bavit, aniž bych zaplatil. Ovšem uznávám, že na mě může být velice nepěkný pohled. Několikrát jsem se viděl na videozáznamech a bylo to naprosto skličující. To je smutné. Ano, ale pořád je lepší si platit a být šťasten. Pít vítečné víno a kořalky, než být starobní důchodce, mluvící jen se svými vrstevníky o nemocech a stojící ve frontě na důchod. Proč nenávidíte umění? Umění je od slova umět. A v podstatě nikdo nic neumí. Fotografie je podvod. Je-li tedy fotografie podvod, jste pouhý podvodník... Ano, já jsem podvodník. je pár machrů, kteří to skutečně umí, ale fotografové? Ano, já se toho podvodu zúčastňuji a dnes dostávám asi padesát tisíc za fotografii. Pokud tak nenávidíte umění, jak jste se cítil, když jste přebíral francouzský Řád rytíře umění a písemnictví? Krásně, protože v té době jsem měl v Paříži dvě milenky. Isabell a Nathalii. Jste pyšný, že Vás ocenili? Vlastně ano. Takže jste pyšný na řád za umění, ale uměním opovrhujete... Ano. Zkoumal jsem kdysi u svých spoludělníků ve fabrice, co si myslí o umění. To Vám bylo úžasné, když řekli, že je to blbost. Vaše fotografie mají zvláštní jiskru. Uvědomujete si to? Je to asi boží hlas. Je to tam a já s tím nijak zvlášť nekalkuluju. Prostě to tam mám a funguje to. Přitom zobrazují prostičké věci, tváře, jak někdo sedí, stojí nebo leží. Bez zvláštní kompozice. Jde spíš o nápad. Musí to být něco, co ještě nebylo vyfoceno. Vyfotografoval jsem například svatbu a pak svlečené svatebčany, kde se ukázalo, že jsou to všechno ženy.

Myslíte si, že bez Vašeho bohémského života by se ta jiskra z fotek ztratila? Já jsem součástí své práce. Samozřejmě kdybych byl nějaký plešatý strejda, který neustále poskakuje kolem vnoučat, tak by ty fotografie příliš zábavné být nemohly. A já nemám právo svými díly nudit. Beru to pouze jako výsledek zrcadlení okolního světa nebo vlastního života. Jak vybíráte své modely? Fotím a nevybírám si. Každý, kdo mě o to požádá a stojí za to, toho vyfotím. Může být zajímavý, ale na fotce z toho nic není. Fotku dělá model, jeho přirozenost, která účinkuje nejvíce, a můj nápad. Vaše modelky neodpovídají zrovna módním parametrům. To je ono! Veronika z reklamy Absolut, například, je dívka s krásně velkou zadnicí. Je úplně jiná, než ty vyzáblé modelky z ostatních reklam. Šak jek napsal Kundera Život je jinde, já chci zdůraznit, že současná kritéria ženské krásy jsou strašlivý omyl. Považujete ženu za nejvyšší bytost? Chtěl byste být ženou? Velmi. Je to moje přání už od dětství. Žena je pro mě dodnes tajemství, ďáblův nástroj. Kdybych byl ženská, asi bych byl pěkná nevěstka. Sára: Vy byste byl hrozně hýřivá žena. Kdybych já byla muž, určitě bych Vás doma neuhlídala. Těch parohů... Čím to, že ženám zásadně vykáte? Své první ženě jsem tykal, ale jednou jsem se spletl a v posteli jsem ji řekl: „Madame, otočte se.“ Prostě jsem v té exaltaci najednou zapomněl, kde jsem. Straší Vás stáří? Stáří je hrozná věc. Máte třeba dost peněz na to, abyste uskutečnili své mladické plány, ale už s tím nemůžete nic dělat. Vypravíte se na Borneo, ale tam Vás všechno hned unaví. Já se starý necítím, ani unavený, ale také to _

TIMES 18


Vaše příspěvky

Drbárna:

přijde. Sestavil: L. Paleček PS: Minule jsem slíbil i text od Franka Zappy. Vybral jsem jednu z mých nejoblíbenějších, You are what you is. Vhledem k jeho nepřeložitelnosti spoléhám na Vaše znalosti anglického jazyka. Text pochází ze stejnojmenného dvojalba z počátku 80. let. Do you know what you are? You are what you is You are what you am You ain’t what you not So see what you got You are what you is And that’s all it is...

Majálesové postřehy Tak, a máme tu nejspíš nový párek. Monika K. (III) už zřejmě definitivně uhasila dávné touhy po Jiřím L. a vrhla se do prvního ročníku. Tam se brzy chytila malinká rybka se jménem ............ ♣ Tradiční roztodivné mystifikace vytvářel kolem své osoby i Jiří R. (VII). O tom, nakolik si byl při svých hrátkách vědom svého jednání, se zmiňovat už nebudeme, neboť bychom jistě nosili dříví do lesa. Nejprve se od našich dobře placených zvědů, kteří neustále kroužili jak sálem, tak i okolo kulturního domu a v přilehlých podnicích, donesla zpráva, že výše zmiňovaný je ve více jak podezřelé blízkosti Markéty M. Záhy již celým Kyjovem otřásala alarmující informace, že Jiřík to přeci jen s Petrou T., s níž se vřele seznamoval minulý týden v Clubu 596, myslí vážně. Všichni jsme si mysleli, že už není, čím by nás ten večer překvapil, jenže kolem půlnoci nám doslova lezly oči z důlků, když jsme spatřili podnapilého Cassanovu, kterak je ve foyer objímán oběma děvčaty zaráz. To už bylo i na nás moc.

Okénko poezie Kořen ženšenu Letního dne k večeru žeru kořen ženšenu. Až ten kořen sežeru, k odpovědnosti tě poženu.

♣ Také maturanti zavítali po několikadenním antispánkovém maratónu na epochální večer. Jako velmi unavený bylo možno označit stav Jendy P. (VII). Ještě štěstí, že člověk maturuje jen jednou (popřípadě dvakrát) za život.

Za vše, co jsi provedla mojí slabé duši, která ještě doufala, že jí soucit sluší.

♣ Svůj žal z prohry v soutěži o krále a královnu majálesu se pokoušela utopit v červeném vínu Lenka V. (1). Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se džbán převrhne, v tomto případě vyvrhne. Touto cestou však Lence děkujeme jménem naším, jménem kyjovských občanů a jménem technických služeb za výborné hnojivo, jaké poskytla trávníku před kulturním domem. Pohled to však nebyl pěkný.

Teď se duše naštvala, soucit dala stranou, make-up z tváře umyla vodou zaplivanou. Neštvi duši nikdy víc, to ti radím dobře. Udělám já tichý mír ve mně a ne v tobě.

♣

Letního dne k večeru žeru kořen ženšenu. Až ten kořen sežeru, Na tebe se … hrot

Na závěr malá rekapitulace všech ten večer alkoholem potřísněných: Jiří R., Petr Ž., Zdeněk K., Štěpán H., Jenda P., Tomáš M., Petr M., Pavel M., Michal S., Petr K., David L., Petra T., Radim P., Andrea V., Vlastimil D., Oldřich Š., Markéta M., Barbora N., Tomáš R., Helena S., Radka M., Pavel P., Jiří K., Hana F., Lenka R., Michal V. a další a další a další a další a další ...

TIMES 19


Ze školní kuchyně

Jak jste celý rok hodnotili ... Když už jsme toto číslo věnovali z části „sumírování“, srovnávání a hodnocení, nesmíme zapomenout na jednu z nejúspěšnějších rubrik roku minulého i současného. Na této poslední straně se tak ještě jednou osmělíme přilít trochu benzínu do ohně ve školní kuchyni. Kdo četl předcházející strany pozorně a přesto nemohl nebo nechtěl uvěřit, nechť si pozorně prostuduje následující čísla, jejichž pravost je přinejmenším nepochybná. A začneme od příček nejnižších. Velmi tvrdým knock-outem byl až ke dnu sražen pokrm, servírovaný v červnu 99. Šlo o rýži, kukuřici a žampiony. Rafinovaná kompozice potravin se vůbec nesetkala s nadšením strávníků a s průměrnou známkou 4,25 odešla zahanbena do trávicího ústrojí vepříků. Ostatně, podíváme-li se do novodobé historie žampionovorýžových jídel, musíme nutně shledat, že jejich ohodno-

cení zřídkakdy, popřípadě jen velmi sporadicky, převýšilo hodnotu 3,5. Přeskočme teď nezáživná umístění ve středu naší foodparády a vyhlasme první tři místa, jakožto výkony v tuhé konkurenci nadmíru výtečné. Třetí příčku obsadilo a bronzový kov získává koprovka z ledna 2000 za svůj výkon 1,5. Co bychom za takový průměr dali i my! Stříbro si svým udatným bojem odnáší březnové kuře na paprice. Drůbež si mezi námi našla skutečně své výsostné místo. Snad je to tím, že se jen stěží dá kombinovat s uhelnatými žampiony. Kuřátko bylo tudíž zprůměrováno za 1,4. A nyní prosíme o mohutný aplaus vašich žaludečních šťáv, neboť zde jsou dva okamžiky, kdy paní kuchařky, dle ruského úsloví, překonaly samy sebe. Absolutní vítěze máme hned dva. Tedy: svíčková (září 99) a řízek s bramborem (listopad 99). Oba borci sklidili úspěch v podobě známky 1,3. Za všechny úspěchy jezdců gratulujeme jediné soutěžící stáji ŠJ při KG Kyjov a jejím obětavým mechanikům a za neúspěchy jí tímto nabádáme k poučení a vyvození patřičných důsledků. Jak se naše, a snad i Vaše, přání vyplnilo se uvidí zase za rok.

Hodnocení školních obědů za 21. týden (15.5. – 19.5.)

mnoho. Snad by bylo pro příště vhodné dát strávníkům k dispozici dřevěné hůlky pro lepší autentičnost.

Nepříliš vzrušující gastronomický týden jsme v pondělí slavnostně zahájili, v minulých dobách prý královským jídlem, šulánky s mákem. Těžko říci, zda známka 2,3 byla ohodnocením božské many, nebo dalším ostentativním varováním pro paní kuchařky, že jídlo přeci jen asi patří do úst, a ne do rukou. Tajemným hradem v Karpatech se pro mnohé neznalce stal úterní vepřový obrácený řízek s bramborem. I my jsme byli upřímně zvědaví, zda se pod tímto důmyslným názvem skrývá řízek „na ruby“, jak se říká hezky po moravsku, či plátek masa plněný strouhankou. Naštěstí vyhráli ti, kteří typovali první variantu. Avšak ani nyní se často používaná zbraň v podobě jídla zakukleného v exotickém přívlastku příliš neprosadila: 1,8.

Kurzem 1:2 a známkou 1,4 zvítězil veliký favorit, neboli kuře na paprice s knedlíky. Zde skutečně takřka není, co vytknout. Jen snad: pokud jste se divili, co za mýdlovou vodu se nacházelo mechanickém nápojovém automatu CVRK 120, vězte, byl to vitamínový nápoj. Malou exkurzi, jak vtipně vyplnit vzduchové mezery a dát masu populistický hutný tvar, bylo možno shlédnout v pátek, kdy se na pořad dne dostal závitek se zelím a bramborová kaše. Úsporný program ministra životního prostředí se však s přílišným kladným ohlasem veřejnosti nesetkal, a tak na páteční oběd zbyla tradičně nepěkná cifra 2,0.

Další, tentokrát zjevně tuzemskou specialitou, byla ve středu pražská směs a dušená rýže. Co však bylo do typicky asijské obiloviny přimícháno, jídelní lístek strategicky neudával. Nakonec z toho vylezlo několik málo kostiček vepřového masa, které si odnáší alespoň stříbro za dílčí úspěch 1,6. Pokus o čínskou kuchyni se vcelku vydařil, ale k dokonalosti ještě chybí vpravdě ___

Výr☺k měsíce června „Kdo nemíří přesně, ať raději používá pisoár...“ (Upozornění školy vyvěšené na pánských záchodcích.)

TIMES 2000. Redakce: Zbyněk Hanák, Michal Schovánek, Šubol Navrátil a kolektiv externích spolupracovníků a informátorů. Foto: Lukáš Paleček, Radek Klech, Šubol Navrátil. Děkujeme všem, kteří přispěli svými články, náměty i výplody vlastní fantazie, ředitelství KG, Mgr. Libuši Urubkové, Nadi Vykydalové a inzerentům. Se svými náměty, příspěvky a připomínkami se obracejte přímo na redakci, nebo pište na adresu [email protected]. Za obsah a jazykovou stránku příspěvků ručí autor. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakce. Těšíme se na Vás v příštím školním roce! Tisk: Litera s.r.o.

TIMES 20


TIMES M A J Á L E S. Retroskop: Hoj, byla noc! strana 6. Dámy pod košem. čtěte na straně 3. strana 7

Recommend Documents