Třídění odpadů není vše aneb Poprvé na ekologickém kurzu Čekal nás sice ještě jeden měsíc školy, ale my už jsme si školní výlet odbyli. Pro třídu 6.B byl totiž v environmentálním centru PROUD v Horažďovicích vymezen termín od 1. do 3. 6. 2016. Na nádraží jsme se ve středu sešli v dobré náladě a vyrazili. Pobyt s námi absolvovaly paní učitelky Tomanová a Fialová. Během cesty vlakem jsme museli v Klatovech přesedat na Regionovu, která staví na každé stanici, a cesta proto byla velice zdlouhavá. Když jsme konečně vystoupili v Horažďovicích, vydali jsme se spěšným krokem k Proudu. Jako první jsme se seznámili s vedoucími a řádem střediska. Rozděleni na pokoje jsme byli už předem a při pokynu: „Jděte na pokoje a vybalte si!“ jsme nemuseli řešit žádné problémy. Jako první aktivitu zvolily lektorky hru na třídění odpadu, kdy jsme si procvičili již získané znalosti. Po obědě (čevabčiči s bramborem) byla na řadě návštěva přírodovědné stanice, kde jsme viděli mnoho druhů rostlin i živočichů. Po prohlídce došlo na kydání hnoje a plení. O hospodářských zvířatech, ale hlavně o obilovinách, byla řeč i dále. Na několika stanovištích jsme mleli mouku, poznávali jsme obiloviny a podobně. Před návratem bylo v plánu ještě vyrábění z půdy. Den zdaleka nekončil, po večeři totiž nechyběla návštěva místního bazénu. Druhý den našeho pobytu jsme dostali těžký úkol. Měli jsme totiž zpracovat vyprávění o našem oblíbeném jídle (o potravinách, z kterých se vyrábí naše oblíbené jídlo, a jak se ony potraviny získávají). Po jídle následovala vycházka do
okolí města. Během pochodu jsme odebírali vzorky půdy a dělali botanické snímky (kolik a jaké zastoupení mají rostliny v určité části louky nebo pole). Většinu z nás jistě zaujal i rozbor půdy v laboratoři, zjišťovali jsme třeba objem dusíku. Před opékáním vuřtů bylo třeba předvést naše těžce nacvičené scénky o jídle. Tak skončil druhý den. Třetího dne ráno se celá třída nasnídala a odebrali jsme se do laboratoře k zjišťování škrobu v potravinách a pozorování bakterií kvašení. Po obědě se už jen balilo a mohli jsme se rozloučit, zhodnotit pobyt a vyrazit na náměstí, kde jsme měli rozchod. Cestou zpátky nás však čekala výluka. Nakonec jsme vlak z Klatov stihli jen taktak. Celý pobyt byl velmi povedený. Naučili jsme se několik nových věcí včetně výroby jogurtu a másla. Jsem rád, že se tento pobyt uskutečnil. Otázky pracovnici Envirocentra: Jak dlouho již environcentrum Proud funguje? Fungujeme od loňského května, kdy začala pilotní výuka. Jak vznikl nápad na otevření Proudu? Tahle otázka je spíše pro mou vedoucí, já tu v té době ještě nebyla. Asi tu takové centrum chybělo … Jaké vidíte výhody ve výuce v environcentru? Přinášíme tady dětem zážitky a oni si vše lépe zapamatují, říká se tomu zážitková pedagogika. Máte tady každý týden nějakou školu? Teď na jaře ano, teď máme plno, v zimě ne. (Filip, 7.B)
Za devět let si to zažiješ podruhé … aneb Příchody a odchody V životě všechno někdy začíná a někdy končí. Nic ale nemůže končit bez začátku. V našem případě končí náš „pobyt“ na základní škole. A jakožto služebně nejstarší žáci šli jsme předat „službu“ mladším, budoucím prvňáčkům. Z obou bývalých devátých tříd byli vybráni tři žáci a tři žákyně, kteří s panem ředitelem 28. 6. odešli na radnici. Po příchodu dětí z Mateřské školy proběhlo uvítání a děti nám ukázaly, co se ve školce naučily. Následoval pan starosta Martin Sobotka se svým proslovem. Proslov skončil a my začali vykonávat svou práci. Vzít do ruky odznak a připnout na košili. Kdo měl odznak, stal se žákem Základní školy Dobřany. Celé to pro nás bylo velmi dojemné, protože jsme si uvědomili, že končí podstatná část našeho života. A teď bych chtěl popřát budoucím prvňáčkům, ať se jim ve škole líbí, ať se jim daří a hlavně, ať si užívají každou chvíli. Za devět let se vám nebude chtít odejít. (Vojta, bývalá 9.A)
SENÁT Jednání Senátu - Horní sněmovny 10. 6. 2016 Přítomni: Ivo Plojhar, 5.B (zástupce SDS), Kristýna Tichotová, 6.A, Filip Umner, 6.B, Richard Böhm, 6.C, Tomáš Duchek, 7.A, Julie Čepická, 7.B, Marek Bezděk, 7.C, Adam Pokorný, 8.B, Mgr. Naděžda Vlasáková, Mgr. Jaroslav Šedivý Program : 1. Anketa - na začátku členové senátu vyplňovali dotazníky o své činnosti. 2. Slovinci - byla zhodnocena návštěva Slovinců, velká spokojenost a pochvala 3. Adopce na dálku - na školní akademii bylo vybráno 3.633 Kč, celkově máme 9.238 Kč, máme tak na příští rok 2.633 Kč nastřádáno. 4. Ochutnávka aneb Den jinde III. - byl zhodnocen program a byly probrány návrhy na zlepšení naší školy, návrhy: a) automat nebo zkvalitnit nabídku v bufetu - rozhodli jsme se, že se budeme zabývat zkvalitněním nabídky příští rok b) užití telefonů ve škole – toto téma bylo už dostatečně probráno, nebudeme se jím dál zabývat c) internetová třídnice – pro nedostatek počítačů v jednotlivých třídách zatím nelze provést
d) Pohár Resty Nankingy – někteří žáci si přáli více sportovních akcí, je možné v příštím roce zavést Pohár Resty i na 2. stupni e) jídlo na chodbě – padlo rozhodnutí, že by se mohlo znovu prodiskutovat f) informatika ve vyšších ročnících – kvůli počtu určených hodin v učebním plánu se nemůže zavést jako volitelný předmět v jiných ročnících než v 7., ale je tu možnost kroužku, v tomto roce bylo málo zájemců 5. Dopis – od našich přátel z Masarykovy školy nám přišel dopis, pošleme jim odpověď 6. Ekosoutěž – vítězem se stala třída 9.A 7. Aréna: a) 7.B navrhla baseballový turnaj pro budoucí 8. ročník b) 9.A chce mít rozlučku v Káčku 29.6. 8. Anketa - byly přečteny odpovědi 9. Schválení Závěrečné zprávy – zpracovali Erika a Adam 10. Odměny a pochvaly aktivním senátorům Zapsala: Kristýna, 6.A
Jednání Senátu – Horní sněmovny 5. 9. 2016 Přítomni: Aleš Duchek, 6.A ,Ivo Plojhar, 6.B, Michal Žemlička, 6.C, Kristýna Tichotová, 7.A, Filip Umner, 7.B, Vlastimil Pech, 7.C, Romana Koudelková, 8.A, Adriana Halaganová, 8.B, Jan Šváb, 8.C, Erika Hessová, 9.A, Adam Pokorný, 9.B, Mgr. Naděžda Vlasáková, Mgr. Jaroslav Šedivý Program: 1. Jednací řád - v prvním bodě programu jsme probrali jednací řád školního Senátu. Rozhodlo se, že jednací řád se nebude měnit. 2. Volby – zvolili jsme si vedení Senátu: předsedkyní se stala Erika Hessová, místopředsedou Filip Umner, o adopci na dálku se bude starat
Michal Žemlička, Aleš Duchek a Ivo Plojhar; ekotým 2 má na starosti Adam Pokorný. 3. Akce ve školním roce 2016 / 17 – byly navrženy tyto: soutěž v třídění, sběr papíru, Vánoční akce pro 1. stupeň, spolupráce s MZŠ Plzeň, Velikonoční akce, Resty Nankinga´s cup, Adventní týden. Toto rozhodnutí se odloží a zástupci projednají návrhy ve třídách. 4. Adopce na dálku – v červnu nám přišel nový dopis od Resty, zástupci pro adopci dostali za úkol napsat odpověď. 5. Soutěž v třídění – Senát se rozhodl, že bude pokračovat akce třídění, třídy budou soutěžit o částku 2 000 Kč. Zapsala: Kristýna, 7.A
Jednání Senátu – Dolní sněmovny 7. 6. 2016 Přítomni: 4.A: Jan Eckhardt, Julie Nesvedová; 4.B: Viktorie Millerová, Anna Marie Klinkovská; 4.C: Marie Kapitánová, Zuzana Wagnerová; 5.B: Daniel Noska; Ivo Plojhar; 5.C: Vojtěch Kofroň, Michal Žemlička; Mgr. Ivana Nazarovová; Mgr. Jaroslav Šedivý Program: 1. Adopce na dálku: stav konta na adopci se nezměnil 2. Monitoring dopravy - 2. 6. proběhl kontrolní monitoring, před školou zastavilo 49 aut, je to o 6 méně než minule, podán inzerát do DL na dozor ráno před školou 3. Ekosoutěž - vyhodnocení tříd v kvalitě třídění odpadu, vítězná třída 4.B získává 1.000 Kč jako příspěvek na školní výlet; výsledky budou vyvěšeny na nástěnce u sborovny. Soutěž bude pokračovat příští
školní rok v termínu říjen – květen, odměna pro vítěze bude vyšší, hodnocení bude opět smajlíky. 4. Závěrečná zpráva z činnosti DKS – byl přečten návrh, který bude zčásti upraven, zpracuje Michal; výsledky senátorské ankety budou vyvěšeny na nástěnce u sborovny. 5. Masarykova ZŠ – setkání s jejími senátory, Michal seznámil s průběhem jednání - témata: prodejní automaty, informatika ve vyšších ročnících, zahrada, školní jídelna; modelová situace – hra Referendum 6. Aréna – vyhodnocení práce senátorů během školního roku. Zapsali: Daniel Noska, 5.B; Mgr. Ivana Nazarovová
Jednání Senátu – Dolní sněmovny 13. 9. 2016 Přítomni: 4.B: Nicole Míšková, Marek Šimek; 4.C: Šimon Mařík, Adéla Kabátová; 5.A: Jan Eckhardt, Julie Nesvedová; 5. B: Matěj Maday, Anna Šmídová; 5. C: Marie Kapitánová, Zuzana Wagnerová; za SHS: Michal Žemlička, 6.C; Mgr. Ivana Nazarovová; Mgr. Jaroslav Šedivý Program: 1. Jednací řád: schválen jednohlasně, bez připomínek 2. Volba předsedy a místopředsedy: Jan Eckhardt zvolen jednohlasně předsedou, Zuzana Wagnerová šesti hlasy místopředsedkyní 3. Adopce na dálku: Michal přečetl dopis od Resty z Ugandy o životě ve škole i doma, senátoři diskutovali o rozdílech v porovnání s životem u nás a dávali návrhy otázek pro Resty 4. Doprava před školou: Honza seznámil s průběhem loňského monitoringu, nově probíhá každodenní dohled dopravním asistentem
ráno před školou, během následujících měsíců bude změněno dopravní značení, ještě v září proběhne kontrolní monitoring (22. 9.) 5. Pouť na Kamínku: sobota 8. 10., přihlásili se dobrovolníci z řad senátorů, zajistí další pomocníky ze tříd, schůzka v kanceláři 27. 9. v 7:30, koordinátorka Julie 6. Úkol pro senátory: zjistit ve třídách, jaké akce letos zorganizovat, Ekotým 1 – sejít se s pí uč. Šikovou ohledně soutěže ve třídění odpadu, koordinátoři Honza, Šimon 7. Aréna: v několika případech nesnadné a ve dvou případech nemožné zavírání dveří v šatnách – bude řešeno bez odkladu Příští jednání: 11. 10. 2016 Zapsaly: Julie Nesvedová, 5.A; Mgr. Ivana Nazarovová
Olympijské hry na 1. stupni Ani letos nechyběli redaktoři na olympiádě pro žáky 1. stupně, která se konala na stadionu. Opět s organizací pomáhali žáci devátého ročníku, proto jsme jim položili několik otázek: 1. Když jste ještě měli olympiádu, jaká disciplína ti dělala největší problém? 2. Myslíš si, že tvoje výkony byly nedostatečné? 3. Chtěl by sis teď také zasoutěžit? Proč? 4. Jaká disciplína tě nejvíce bavila a nejvíce ti šla? 5. Umístil ses někdy na 1., 2. nebo 3. místě? 6. Změnilo se něco na olympiádě za těch pár let, co už jsi na 2. stupni? 7. Pomáhal jsi i s přípravou olympiády? A jak? 8. Jaký byl nejlepší výkon na stanovišti, na kterém jsi? Marek Čejka, 9.B: 1. Skok do dálky. 2. Nebyly, určitě ne. 3. Ne. Je to děsný. 4. Asi vytrvalostní běh. 5. Ne. Změnilo se toho celkem hodně. Například jsou lepší švihadla. 7. Ano. Zametal jsem chodníky. 8. To si bohužel nepamatuju. Ctirad Kučera, 9.B: 1. Největší problém mi dělal běh. 2. Určitě nedostatečné nebyly. 3. Myslím, že byly tak dostatečné, že jsme mohli jít i na normální olympiádu. Zasoutěžil jsem si tu už ve všem... kromě běhu. 4. Nejvíce mi šel asi hod do dálky. 5. Nikdy
jsem se na 1., 2. ani 3. místě neumístil. 6. Změnilo se tu například to, že je tu víc rozbitý stadion. 7. Pomáhal jsem s přípravou stanoviště „hod do dálky“. 8. Největší výkon byl asi 40,5 metrů. Dan Málek, 9.B: 1. Největší problém mi dělal asi hod daleký. 2. Moje výkony byly dostatečné, ale občas taky trochu nedostatečné. 3. Určitě bych si zasoutěžit chtěl, byla by sranda. 4. Nejlépe mi šlo asi skákání přes švihadlo. 5. Bohužel jsem se nikdy na 1., 2. ani 3. místě neumístil. 6. Podle mě se tu nic nezměnilo. 7. Nijak jsme nepomáhali s přípravou, ale teď zapisujeme výsledky na stanovišti „hod plným míčem“. 8. Nejlepší výkon byl asi 8 metrů. Martin Linda, 9.B: 1. Největší problém mi dělal skok přes švihadlo. Myslím, že jsem skočil jen 45x. 2. Ty výkony byly někdy dostatečné a někdy naopak nedostatečné. 3. Klidně bych si teď také zasoutěžil. 4. Nejvíce mi šel asi skok do dálky, skočil jsem přibližně 4 metry. 5. Umístil jsem se na 1., na 2. i na 3. místě. 6. Změnilo se například to, že jsou jiná stanoviště. 7. Pomáhali jsme například rozdávat čísla. Viděly jsme mnoho nadšených sportovců, kteří se snažili podat co nejlepší výkon. Z jejich tváří bylo patrné, že je disciplíny baví. Oslovily jsme několik žáků z 1. stupně, abychom zjistili, jak se jim daří a zda je vůbec olympiáda baví.
1. Líbí se ti letní olympiáda? 2. Jaká disciplína se ti nejvíce líbí? Proč? 3. Jakou disciplínu by sis chtěl/a opravit? Kolik jsi skočil / hodil? 4. Líbilo by se ti, kdyby byla i zimní olympiáda? Co bys tam chtěl mít za disciplíny? Matyáš Vaněk, 5.A: 1. Jo, vytrvalostní běh. 2. Protože mi to jde a umím docela dobře běhat. 3. No tak asi švihadlo, 104x. 4. Jo, hod sněhovýma koulema po holkách. Michaela Machová, 4.A: 1. Jo. 2. Hod plným míčem, 5,1 metru. 3. Asi vytrvalostní běh 4. Ne, protože by se mi nechtělo v zimě běhat. Ale kdybychom lyžovali, to by se mi líbilo. Natálie Andrýsová, 5.C: 1. Jo. 2. Vytrvalostní běh. 3. Asi hod do dálky. Hodila
jsem 20 metrů. 4. Jo, lyžování. Aleš Duchek, 5.A: 1. Ano. 2. Vytrvalostní běh. 3. Běh 50 metrů. 4. Ano, hokej. Anet Šípová, 1.C: 1. Jo. 2. Hod do dálky. Hodila jsem asi 8 metrů. 3. Švihadlo. 4. Jo. Bobování. Filip Čížek, 4.C: 1. Jo. 2. Vytrvalostní běh. Doběhl jsem čtvrtý. 3. Asi ten vytrvalostní běh. 4. Jo. Lyžování. Kateřina Fialová, 5.B: 1. Jo. 2. Skok daleký. 3. Švihadlo. 200 skoků. 4. Ano, sjezd, skoky, rychlobruslení a krasobruslení. Radka Felzmannová, 5.B: 1. Jo. 2. Švihadlo, 37 skoků. 3. No, žádnou, líp bych to asi neudělala. 4. Ne, protože by se mi to nelíbilo. Michal Neumaier, 5.B: 1. Jo, líbí. 2. Hod plným míčem. 3. Hod plným mčem, hodil jsem 7,3 metru. 4. Ne, nevím. (Naty, Barča a Dáša, 8.C; přepsala Naty)
Poštolka ve škole? Ano, ale ne ta, o které jste slyšeli v přírodopisu. Pod tímto slovem se skrývá branná soutěž družstev konaná 27. 6. 2016 v Masarykově základní škole v Plzni. V rámci spolupráce jsme byli pozváni jako hosté. Celí natěšení na prázdniny jsme se v pohodové atmosféře sešli onoho pondělního rána a vyrazili směr Plzeň. K našemu zklamání pršelo (jako vloni) a soutěž se musela konat uvnitř. Na zahájení a udílení organizačních pokynů jsme stáli v této sestavě: Erik Mašek, Adam Pokorný, Vojtěch Váca, Klára Sekáčová, Filip Umner, Monika Provazníková, Radovan Sup a Dana Pátá. Pak už se začalo soutěžit, šli
jsme na řadu jako poslední. Následovala tedy chvíle čekání. Soutěžilo se v nejrůznějších odvětvích, jako např. zdravověda, test městské policie, test všeobecných znalostí, poznávání rostlin, hod na cíl, dovednosti v basketbalu, střelba ze vzduchovky ... Po obědě nás čekalo vyhlášení výsledků. Cenami byly sáčky s ovocem, které se lišily obsahem. Dobřanský tým 3. místo z loňska neobhájil, protože tentokrát skončil na místě 1. Těšíme se na další ročník a doufáme, že konečně bude bez nutného stěhování dovnitř. (Filip, 7.B)
Tolik umění pohromadě Dne 10. 6. 2016 se ve školní jídelně konala vernisáž Dobřanských pohledů, tentokrát bylo téma „Mezi nebem a zemí“. Bylo zde vystaveno mnoho výtvorů a uměleckých děl. A tak jste během samotné prohlídky mohli vidět keramiku, literární texty, fotografie, výtvarná díla a mnohé další. Soutěžilo se v různých věkových kategoriích. Myslím si, že všechny práce byly skvělé.
Samotné Dobřanské pohledy zahájilo vystoupení dětského sboru, který nám zazpíval pár písniček. Následovalo vyhlašování výsledků. Byla vyhlášena vždy první tři místa z každé kategorie. Výherci si vyzvedli svou cenu a pak jsme si mohli projít celou výstavu a prohlédnout si vše, co zde bylo vystavené. Pro návštěvníky bylo připravené i občerstvení a pro dospělé víno. Výtvory se všem moc povedly a gratuluji výhercům! (Bára, 8.C)
A kdy už tam budeme? Teď, když někdo řekne Konstantinovy Lázně, vybavím si tři dny plné bolesti, potu, smíchu, jídla, ale hlavně štěstí a radosti. Byli jsme to právě my, 9. A, kdo se na školní výlet vydal právě tam. Dne 15. června 2016 jsme se tedy vydali do Konstantinových Lázní. Docela pohoda, nepršelo, nesvítilo příliš slunce, ani nefoukal vítr. Měli jsme sraz v půl deváté na nádraží v Dobřanech. Jeli jsme do Plzně a z Plzně přímo do kempu, kde jsme byli ubytovaní. Ve vlaku nic moc, znáte to. Ráno, ještě všichni dospávají nebo poslouchají písničky, a tak docela nuda. Když jsme přijeli do kempu, měli jsme asi tak dvě hodinky na ubytování. Chatky byly boží. Teda alespoň ta naše. Kemp byl i docela útulný, měl bazén, jídelnu, hřiště na házenou i na tenis. Když jsme se tak nějak rozkoukali, přepadla paní učitelku Simbartlovou a Hříšnou, tyto paní učitelky tam byly s námi, nějaká chodící chvilka. Za ten jeden den jsme ušli asi kolem deseti, možná více kilometrů. Co možná, ale určitě více kilometrů. No, v plánu bylo se jít podívat na domácí farmu a mýdlárnu do Krasíkova. To by ještě šlo. Představte si, měli tam lamy. A tak nějak tam měli všechno. Nutrie, kozy, krávy, i něco jako daňky a já nevím co ještě. Mysleli jsme si, že to je krásné zakončení a jdeme zase zpátky. Ale tady skončila zábava. Zřejmě si mysleli, že to bude na nás krátké, a tak jsme se vydali ještě na zříceninu hradu Švamberk, která teda opravdu neležela v rovině. Asi další kilometr jenom do kopce. Nohy mě pálily, no hrůza. Ale to ještě není konec. Poté jsme se vydali na závěr prvního dne na Ovčí vrch, který také nemohl ležet nikde jinde než asi dva nebo možná více kilometrů do kopce. Když jsme se vrátili po dlouhé a namáhající „krátké“ procházce do kempu, s chutí jsme se všichni vrhli do večeře. Bylo dobré kuře s bramborem. Dalo se to. Ale stejně se ještě všichni dojedli řízkama a brambůrkama v chatce. Nikdo, kromě kluků, kteří se zabavili fotbalem, jsme nevěděli, co dělat, a tak jsme se tedy rozhodli, naučit se velmi složitou hru ha nebo ninju. To bylo vysvětlování. No a taky nesměla chybět ani velmi zábavná karetní hra Bang. Hráli jsme až do noci. Večerka byla až v jedenáct, teda jenom pro někoho. Někdo neměl večerku celou noc. Avšak vyřízení dnešní túrou jsme stejně nakonec všichni usnuli. Ráno jsme vstávali v osm hodin, luxus. Snídaně byla v půl deváté, v podání rautu, snes, co můžeš. Samozřejmě nesměli jsme to zase přehnat, protože druhý den přišla túra, která dostala snad všechny. Šli jsme se znova podívat na zříceninu hradu. Avšak nemohli jsme to vzít přímou čarou k hradu. Ne, šli jsme přes lom zatopený vodou, to uznávám, to byla krása, avšak cesta k lomu už tak krásná opravdu nebyla. Kopec, kopec a samý kopec. Jediné, co se mi na tom kopci nejvíce líbilo, byl ten výhled. Když jsme konečně došli na hrad, našli jsme obrovskou sklepní místnost. Jedna z mála věcí, která přitáhla celou třídu. A samozřejmě obídek. Buřty na ohni. Místní specialitka. U vydatného oběda jsme strávili asi hodinu, možná hodinu a půl a jak to tak bývá, jakmile si sednete, už nikam nejdete. To víte, že už se nikomu nikam nechtělo, teda alespoň mně. Ale stejně jsme museli. Hodina zpátky trvala asi dvě, no podle mě tak věčnost, ale jenom dvě hodiny. Mezitím jsme se ještě stačili napít ze studánky lásky. Ta nás pěkně prohnala. No a celý den zakončil nečekaný zvrat. Liják jako blázen. Ale my jsme se vždy nějak zabavili, většinou u holek v chatkách. Noc byla rušná, nic moc zábavy. Ale vyčerpáním jsme všichni usnuli. No a je tu poslední den. Bylo mi tak docela smutno, že tři dny uplynuly jako voda. Chtěl bych ty tři dny zpátky. Ale čas nejde vrátit. Ve třetím dnu se moc zajímavých věcí nedělo, vlastně žádná. Až na to, že jsme všichny umírali zimou, teda skoro všichni. Stále pršelo a stále byla zima. Jo a teď si vzpomínám. Chudák Honza Kurtiš. Bylo hezky, a tak jsme vlezli do bazénu, ledového bazénu, co se může stát. Kurtiš hodí do bazénu tak dobrou šipku, až si z toho naštípne nos. Gratuluji. Cestou domů jsme hráli na kytaru a přemýšleli o tom, jak už žádný společný výlet nebude. Tímto bych chtěl za celou 9.A poděkovat paním učitelkám Štěpánce Simbartlové a Věře Hříšné za nejlepší tři dny za devět let ve škole. Chci vám poděkovat, paní učitelko Simbartlová, že jste to s námi nevzdala, ale bojovala jste s námi dál, a vidíte, zvládla jste to. Zkrotila jste nás. Už nikde nebude tak dobrá učitelka jako jste vy, paní učitelko Simbartlová. Máme a budeme vás mít v srdcích napořád. Vaše nejlepší 9.A. (Filip, bývalá 9.A)
VÝSTAVA OVOCE
KŘÍŽOVKA
Byli jsme na výstavě ovoce a zeleniny. Moc se nám tam líbilo a zaujaly nás bylinky. Byla tam žlutá cuketa. Těšíme se na další výlet.
Dneska jsme šli na výstavu ovoce a zeleniny. Viděli jsme různé druhy zeleniny a ovoce. Byly tam také velké dýně a květiny. Výstava Štěpka, 2.A, Šárka, 2.A byla zajímavá. Dostali jsme bonbony a šli jsme do školy. Byli jsme na výstavě ovoce a Martin, 2.B zeleniny. Viděli jsme spoustu druhů jablek a cuket. A ani nevím, co ještě.
1
7 8 2
Valentýnka, 2.A
4 3
5
Štěpánka, 2.A
6
Lenka, 2.B
HRA NA PARLAMENT Ve škole jsme si hráli na parlament. Projednávali jsme zákon o zrušení školní docházky. Předsedou poslanecké sněmovny byl zvolen Pavel. Ostatní byli poslanci. Zákon jsme neschválili. Hra se mi moc líbila.
V LESE S PANEM KRÁKOROU BYLA TŘÍDA 1.B
HOKEJBAL
2.9. se žáci mohli seznámit s hokejbalem.
Jára, 4. A
... Hovořili jsme o školní docházce. Já jsem byl pro to, aby zůstala, protože jinak by byl svět hloupý. 16 hlasů bylo pro zachování školní docházky, 3 pro zrušení a jeden se zdržel hlasování. V závěru si půlka třídy zahrála novináře a ptali se poslanců, jak zasedání probíhalo.
Míša, 1.B
Jenda, 4.A
KRÁTCE
Druháci a třeťáci už začali jezdit na plavání do Klatov. Probíhají besedy s Policií ČR. Podrobnosti příště. Adéla, 1.B
NÁVŠTĚVA POLICIE Byla u nás paní policistka ČR. Učila nás, že se nesmíme bavit s cizími lidmi. A jak si poradit v nebezpečné situaci. Bylo to zábavné. Štěpánka, 2.A
Davídek, 1.B
Adéla, 1.B
MOJOOK OJAAK
ENDORFIN BĚH
Jeli jsme do Českého rozhlasu. Na programu byl Mojook Ojaak, neboli Pojídač medvědů. Hrála tam filharmonie. Mezi muzikanty byl pan Chodl a paní Chodlová. Jeden z eskymáků se jmenoval Nanuk. Moc se mi tam líbilo.
Děti z 2.A a 2.B jeli autobusem. V rozhlase nám pan spisovatel vyprávěl příběh, jak cestoval na sever mezi eskymáky a byl náčelníkem. K tomu mu hrála Plzeňská filharmonie. Myslím, že se to většině dětí líbilo.
Ve středu 21. 9. 2016 se konal Endorfin běh. Běhu se zúčastnily 4. a 5. ročník. Startovalo se po skupinkách. Já jsem byl v první skupině. Doběhl jsem jako první. Celkový čas jsem měl 6 minut a 13 sekund. Mám z toho velkou radost, že jsem to dokázal. Získal jsem zlato.
Johy, 2.B
Iveta, 2. A
Martin, 4. A
VÝPRAVA NA ŠLOVICKÝ VRCH
Iveta 2.A
8. září jsme šli na Šlovický vrch, kde jsme tvořili naučnou stezku. První a druhou hodinu jsme byli ve třídě, kde nám lektorky (Bára a Iveta) povídaly a ukazovaly kuňku žlutobřichou a listonoha letního. Na Šlovičáku jsme tyto dva živočichy hledali, stejně jako jejich potravu. Viděli jsme i spoustu jiných žab. Iveta nám vylovila dospělou i malou kuňku. My jsme je lovit nesměli, protože jsou to chráněná zvířata. Určitě bych si chtěla někdy naučnou stezku projít. Nelíbilo se mi, že bylo velké horko, ale jinak to bylo super.
PERLIČKY Z NAŠICH LAVIC Památná místa v České republice: vláda, Olomouc - protože se tam vyrábí syrečky Základní lidská práva: právo na rozmnožování
DUBOVEC Devátého září jsme byli se 4.C v lese. Provázeli nás pánové Sekáč a Šafr. Hráli jsme různé hry například na veverky. Skládali jsme dřevěné puzzle. Házeli jsme šiškami na cíl a ručkovali jsme po laně. Poslouchali jsme ptáčky. Viděli jsme krmící hračku pro divoká prasata a našli jsme kaliště i mraveniště. Procházeli jsme kolem posedu a kolem borové brány, kterou tvořily dva srostlé kmeny. Pozorovali jsme žabky a pulce, potkali jsme dvě chlupaté housenky. Poznávali jsme stromy a dozvěděli se, jak se počítá, kolik je stromu let. Opékali jsme špekáčky, když jsme se najedli, přetahovali jsme se. Složila 4.B
13. září jsme jeli do lesa Dubovce. Objevili jsme tam krátery po bombách z 2. světové války. Šplhali jsme po laně a jeden spolužák, kterému to podjelo, při pádu vypadal jako Spiderman. Šli jsme také po kolejích, které už nebyly v provozu. Pozorovali jsme skokany a dokonce jsme viděli i kuňku žlutobřichou. Můj kamarád David našel pěkného, ale červivého hříbka a houbu kotrč. Další kamarád Filip v lese ztratil klíče. Stavěli jsme tam spolu most z větví, unesl člověka. S Davidem jsem ještě zkoušel rozdělat oheň jako v pravěku. Průvodce nám dělali také pánové Sekáč a Šafr. Moc se mi to líbilo, bylo to poučné. Jenda, 4.A Redaktoři se učí od redaktorů
Klára, 5. A
Redaktoři se učí od redaktorů V úterý 21. 6. jsme se my, redaktoři Podlavičníku, vydali zjistit, jak vznikají Dobřanské listy. Po druhé vyučovací hodině jsme spolu s pí uč. Michaelou Hlaváčovou šli do Káčka, kde na nás čekala paní Umnerová a paní Šašková. Dozvěděli jsme se, kdy mají redaktoři uzávěrku, kdo všechno do novin přispívá apod. Ale nejvíce nás asi překvapila samotná historie Dobřanských listů. Zjistili jsme, že dříve byly listy zpoplatněné, a mohli jsme i vidět, jak dříve listy vypadaly. Po krátké přestávce na nás čekal velmi zajímavý program. Nejdříve jsme hráli hru, ve které šlo o to, abychom dle popisu postavili domek z kostek. Poté jsme zjistili pár informací o letním kině, které se opět bude konat na náměstí, a ze získaných informací jsme měli napsat krátký článek. Moc děkujeme redaktorkám Dobřanských listů, které si na nás udělaly čas a předaly nám spoustu informací, které se určitě budou v budoucnu hodit. (Sári, 9.A)
Rozhovor s Jaroslavou Umnerovou, šéfredaktorkou Dobřanských listů Jak jste se dostala k této práci? Není to práce jako taková … Je to spíš jakýsi druh dobrovolné činnosti. Od roku 2009 jsem členkou Redakční rady Dobřanských listů a na konci roku 2014 mě Rada města jmenovala její předsedkyní. Tuto funkci jsem převzala po Martinu Sobotkovi, který se v tom roce stal starostou města. Když jste byla malá, bavilo vás psát? Sloh a literaturu jsem v době studií měla raději než gramatiku, ale už i vy víte, že jedno bez druhého nemůže být. Ale že bych si jen tak pro zkrácení chvíle psala články, povídky … to ne. Na žádné škole, kterou jsem navštěvovala, jsme neměli školní časopis a ani netuším, jestli je to nyní jinak. Myslím, že se máte, když máte Podlavičník. Baví redaktory psát pro Dobřanské listy? Jsou redaktoři placeni? Redaktoři – členové redakční rady spíše rozhodují o tom, jak budou listy pro další měsíc vypadat a jaké příspěvky v listech budou či nikoliv, než že by se aktivně podíleli přímo na textech. Ale jsou i tací, kteří, když je potřeba, píší. Redakční rada je orgán zřízený Radou města a členové dostávají s koncem roku symbolickou odměnu. Musí mít redaktoři DL nějaké novinářské vzdělání? Redakční rada je složena z lidí různých profesí a zaměření a není podmínkou mít novinářské vzdělání. Máme paní učitelky, IT specialistu, cukrářku, technika, ale třeba i nepracujícího seniora. Jaký je váš sen ohledně DL? Přeji si, aby se noviny líbily čtenářům, měly pro ně zajímavý a čtivý obsah a nebyly žádné problémy s doručováním, resp. spíš nedoručováním do schránek. Co vás v redakci nejvíc těší – jaká činnost? Činností spojených s tvorbou a vedením redakce je poměrně mnoho a rozhodně to není práce „jen tak na hoďku“. Většina těchto činností není navenek vidět, nicméně je pro mě důležitý výsledek – finální podoba a obsah. Jsem ráda, když se to daří ke spokojenosti čtenářů. Celý proces tvorby je pro mě zajímavý, baví mě a těší mě, že jsem toho součástí. Je těžká komunikace a rozdělení článků při pracovním vytížení reportérů? Jedenkrát měsíčně, po uzávěrce příspěvků, se potkáváme na schůzce RR. Vždy se někdo z desetičlenného týmu omluví pro svoji zaneprázdněnost, ale to se prostě stává. Noviny vyjít musí bez ohledu na počet přítomných. Poměrně dost komunikujeme elektronicky… někdy všichni, jindy část a někdy pouze jednotlivci. Jak jsem se již zmínila, členové RR nejsou redaktoři tak jako vy. Spíše dávají podněty a náměty na články. V týmu máme i dva fotografy, kteří se snaží zachytit dění, nicméně jsou pro nás velmi důležité psané i fotografické příspěvky všech, kteří chtějí prezentovat svoji činnost nebo na něco upozornit. Podle čeho vybíráte rozhovory? V rozhovorech se snažíme představovat něčím zajímavé, významné lidi či osobnosti, kterým se podařilo něco zvláštního. Někdy rozhovor souvisí s tématem měsíce. Naplníte každý měsíc Dobřanské listy nebo někdy máte trochu problémy? Nejsme vázáni počtem stran tak jako Podlavičník. Řídíme se počtem dvojstran… Noviny jsou uprostřed pevně sešité, a proto mohou mít 24, 28 nebo 32 stran, výjimečně i 36 stran. Většinou nám to vychází, přidáváme a ubíráme fotku dle potřeby. Pokud něco přebývá, musíme se rozhodnout, zda přidáme strany a doplníme další informace, které jsme původně nechtěli dávat (neměli jsme je), nebo naopak něco ubereme a zařadíme do příštího čísla. Stane se někdy, že některé
články neotisknete, proč? Ano, stává, ale ne moc často. Do redakce chodí příspěvky, většinou tiskové zprávy z okolních obcí a měst a připojují prosbu o otištění. Je na redakční radě, zda příspěvek posoudí jako zajímavý pro obyvatele města a přilehlých obcí anebo nezajímavý. Výjimečně se stane, že přijde do redakční pošty anonymní nebo urážlivý příspěvek a ten pak neotiskneme, což je právo redakční rady. Kolik členů TJ vám přispívá do Dobřanských listů? Nedá se říci počet přispívajících členů Tělovýchovné jednoty. Dostáváme příspěvky od různých oddílů tak, jak mají akce. U každého oddílu je to jiný interval … např. hokejbal posílá do každého čísla, protože hrají skoro celý rok, a pak mě napadá třeba fourcross, který pošle, když mají závod. K dalším patří třeba pétanque, badminton, kuželkáři, fotbalisté … Prostě - kdo má zájem. Berete články i od autorů mimo Dobřany? Ano, není problém otisknout článek od „nedobřaňáka“, s jistou pravidelností přispívají i obyvatelé Šlovic a Vodního Újezda. O příspěvcích, které se nijak netýkají města, přilehlých obcí nebo jejich obyvatel opět rozhoduje redakční rada. Kolik let už vycházejí Dobřanské listy? Dlouho . Já žiji v Dobřanech od roku 2001 a to bylo možné Dobřanské noviny (tehdy) koupit na několika místech. V roce 2003 se noviny změnily na listy (současný formát) a od dubna 2006 jsou Dobřanské listy barevné a jsou distribuovány do každé domácnosti zdarma. Registraci na Ministerstvu kultury má město Dobřany pro svůj zpravodaj od roku 1995. Kolik lidí se podílí na tvorbě novin? Redakční rada má 10 členů, pravidelných přispěvatelů je nejméně 5. Takže lze obecně říct, že každé číslo tvoří minimálně 15 lidí. V pravém slova smyslu tvoří však jen jeden člen, a to technická redaktorka Lenka Šašková. Bez ní by noviny nebyly! Kolik vychází výtisků měsíčně a jaké jsou náklady na jeden výtisk? V současné době vychází listy v nákladu 2.800 kusů a jejich cena se liší podle počtu stran. V průměru to je kolem 35 tisíc za jedno číslo. Co mám udělat, když chci napsat do Dobřanských listů článek? Napsat článek a ten poslat do 20. dne v měsíci na adresu
[email protected]. Už se na ně těšíme. ;-) Co byste vzkázali redaktorům Podlavičníku? Tvořte a pište v takové míře, která je pro vás únosná! Přepracovaný nebo unuděný redaktor nepodá dobrý výkon. Ať se vám daří! (Ptali se redaktoři Podlavičníku.)
Všude samé staré věci!!! Byli jsme v Praze ve čtvrtek 14. 9. 2016. Bylo to skvělé. Cesta vlakem celkem rychle utekla, někteří z nás spali a do Prahy jsme dorazili kolem desáté hodiny. Naše kroky směřovaly do Tančícího domu. (Nesnáším hromadnou dopravu v Praze. A to jsem si myslela, že Plzeň je děsná! Tolik aut, lidí, konfliktů. Jsem zvyklá na malou vesnici. ) Tančící dům je nádherný. Velký, moderní. Dobře, moderní, než vstoupíte dovnitř. Retro věci, fuj! Ale mnoho zábavných věcí, se kterými jsme se fotili. Staré kuchyně, retro oblečení, stará auta, třída, televize a další věci. No, ještě si pamatuji naši starou kuchyni doma! Hm, byla mnohem hezčí než kuchyně tady. Viděli jsme hračky, se kterými si hráli naši rodiče a prarodiče. Bylo to tady, jak v nějakém starém filmu. Ale myslíme si, že je skvělé, jak si moderní lidé mohou vážit starých časů. Byla to zábava. Po retro výstavě jsme se vydali do posledního patra Tančícího domu, odkud jsme viděli Prahu v celé její kráse. Následovala procházka k řece Vltavě. Bylo tam mnoho lidí, ale bylo to krásné. Mnoho holubů, labutí. Seděli jsme na lavičkách a pozorovali řeku. Po svačině nás čekala exkurze v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Dozvěděli jsme se něco o parašutistech, kteří spáchali atentát na Heydricha. Zajímavé informace. Při cestě zpět jsme se zastavili v McDonald´s. Byla to skvělá akce. Ahoj, Praho! (Účastníci z 9.A a 9.B)
Tučňáci v Rudolfinu V pátek 10. června 2016 jsem se spolu s dalšími žáky ZUŚ J. S. Bacha zúčastnila výchovného koncertu v Praze. Ráno jsme způsobili malé pozdvižení na nádraží, protože do vlaku, do kterého nasedá v Dobřanech jen několik lidí, nás nastupovalo téměř 70. Cesta do Prahy proběhla bez zvláštních příhod. Po příjezdu na Hlavní nádraží jsme se přesunuli do Rudolfina. Rudolfinum je novorenesanční budova na náměstí Jana Palacha při pravém břehu Vltavy na Starém Městě. V její Dvořákově síni se pořádají významné koncerty, např. v rámci Pražského jara. Budova Rudolfina patří České filharmonii, která zde má své hlavní sídlo. Byla vystavěna v letech 1876 - 81 a slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885. Stavba dostala jméno po korunním princi Rudolfovi. Koncert začal v 11 hodin na téma „Nálady v hudbě“. Orchestr řídil dirigent Vojtěch Jouza a hudebníci ve fracích připomínali tak trochu tučňáky. Společně s hercem Pavlem Liškou jsme objevovali kontrasty v hudbě, dozvěděli jsme se, k čemu je potřebný dirigent a proč se na koncertě nemluví. Také jsme si společně zazpívali a společně s filharmoniky jsme se pokoušeli vytvářet nejnovější hudbu za pomoci různých pomůcek. Scénář programu a režii zajistila Alice Nelis. Po koncertu jsme se domů vraceli plni dojmů z Prahy, Rudolfina a koncertu. (Markét, 8.C)
Znáte Špejchar a Kožich? Já ano. V sobotu 5. června 2016 jsem byl s mysliveckým kroužkem na zajímavém výletu. Auty jsme jeli do Chocenického Újezdu, kde jsme navštívili myslivecké muzeum Špejchar. Expozice je zaměřena na myslivost, rybářství, přírodu a turistické zajímavosti jižního Plzeňska. Je tam hodně trofejí, ve filmovém koutku můžete vidět dokument o lesní zvěři. Muzeum provozuje myslivecké sdružení LESNA, které koupilo 190 let starou sýpku (špejchar) a opravilo ho. Špejchar zároveň slouží jako sklad obilí pro zvěř.
Po prohlídce muzea jsme dojeli do Libákovic a vydali se na rozhlednu Kožich. Cesta je dlouhá 1 km, nenáročná. Rozhledna je vysoká 35 metrů, zároveň slouží pro šíření mobilního signálu jako vysílač. Vyjdete 120 schodů a jste na vyhlídce ve výšce 20 metrů. Při hezkém počasí uvidíte hrad Radyni, zámek Zelenou horu u Nepomuku, Přešticko, ale i Šumavu nebo Brdy. Vstup je zdarma, u rozhledny jsou informační tabule, dále pak můžete pokračovat po naučné stezce Čertovo břemeno. Tam se můžete vydat třeba o prázdninách. Chtěl bych poděkovat panu Krákorovi, který vede myslivecký kroužek, připravuje pro nás zajímavé kvízy o přírodě, vycházky do lesa a výlety. (Lukáš, 7.B)
Olympijská Plzeň O letních olympijských hrách v Riu de Janeiru jste jistě slyšeli, ale můžete to říci i o olympijském parku v Plzni? Já sám jsem ho v době konání olympiády (5. 8. – 21. 8. 2016) navštívil a byl jsem velmi mile překvapen. Na jednotlivých stanovištích představujících olympijské sporty čekali na návštěvníky brigádníci a odborníci z plzeňských sportovních oddílů. Až na pár výjimek byli i brigádníci plně připraveni a odborně vyškoleni. Kromě již zmíněných olympijských sportů mohli příchozí navštívit stanoviště Městské policie Plzeň. Nechybělo občerstvení, cisterny s pitnou vodou a bezpočet doprovodných aktivit – sportovní přenosy, letní kino, koncerty, ranní cvičení a samozřejmostí na takové akci byl i nezbytný fanshop. Další zajímavou aktivitou bylo rozdávání medailí. Pokud jste získali razítka ze všech sportovních odvětví, dostali jste ve fanshopu medaili. Olympijský park zkrátka stál za návštěvu! (Filip, 7.B)
Prázdniny u koní Týden po vysvědčení jsme odjeli na dovolenou do Francie na pobřeží u Středozemního moře. Moc se mi tam líbilo, ale už jsem se nemohla dočkat, až přijedeme domů a já nastoupím na tábor mezi své miláčky koně. Celý rok jezdím do Chrastavic u Domažlic. Na táboře to bylo pro mě zajímavější, protože jsme nejen jezdili, klusali, cválali, ale byla tu i možnost si pořádně zaskákat a jezdit bez sedla a bez dečky. Samozřejmě, že jsme se o koně celý den starali, krmili je, napájeli, čistili stáj, ale také čepili, protože skoro každý týden jezdili někomu na svatbu. Nejlepší bylo, když jsme je našamponovali a pak opláchli. Koně i my jsme byli celí mokří, ale bylo to úžasné a všichni jsme byli spokojení. Každý máme svého oblíbeného koně, ale máme možnost je i střídat, protože ve stájích jsou kladrubáci, český teplokrevník, angličtí plnokrevníci, hucul, kříženec hucula a haflinga a také shetlandští poníci. Viděli jsme i kování koní. Blackovi, jednomu z anglických plnokrevníků, se na vyjížďce uvolnila podkova. Muselo se mu pomoci přímo v terénu, protože by ho to při chůzi bolestivě tlačilo. Bylo zajímavé pozorovat, jak si trenérka umí poradit s každým problémem. Chtěla bych to všechno umět jako ona. Také jsem se seznámila s novými kamarády. Na konci tábora byla soutěž. Soutěžilo se na jízdárně a já s Blackem jsme vyhráli 1. místo. (není divu, když běhal dostihy v Anglii.) Dostali jsme něco jako diplom nebo spíše osvědčení o tom, že jsme se naučili, jak se o koně starat a co má rád. Těším se na Hubertské slavnosti, protože zase uvidím koně a super kamarády. (Márky, 8.C)
Geekcamp Geekcamp je tábor, kam přijedou různí youtubeři. Každý má svůj tým, se kterým soutěžíte. Soutěží se v různých sportovních, vědomostních, a dokonce i počítačových hrách. Někdy uprostřed týdne vedoucí tábora zadá nějaké téma, například úspěch, a týmy na to dané téma musí natočit video. Za každou disciplínu se rozdávají body a zrovna natáčení videí se hodnotí vysokým počtem. Jezdí sem youtubeři jako třeba Fallenka, Natyla, Ati, Stejk, Makyna, Vaďák, Ludio, Koran, Vidrail (podle mě je naživo úplně jiný než ve videích, ale v dobrém; asi jediný s Natylou a Ludiem si na děti dokáže udělat čas a povídat si s nimi). Dvakrát za týden byla diskotéka a jednou táborák. Tento tábor se konal v Chotěboři a rozhodně doporučuji. (Dáša, 8.C)
Rozhovory s Youtubery na GeekCampu Fallenka Jezdila jsi na tábory, když jsi byla menší? Ano, jezdila, do svých patnácti let každý rok. Máš nějaký zážitek, na který ráda vzpomínáš? Spoustu, asi nejvíc, když jsme na táborech utíkali v noci za kluky do chatky, a různé takové ty blbosti, no prostě klasika. Co si představíš, když se řekne město Dobřany? Neznám, takže vůbec nic se mi nevybaví, možná to, že je tam dobře :) Jaká by byla tvá první věta, kdybys uviděla mimozemšťana? Asi bych se ho prostě zeptala: „Kdo seš?“ Jaká aktivita tě nejvíce bavila na GeekCampu? Asi ten šestiboj, jak jsme hráli nervky, flašku ... Jaká Youtube akce tě nejvíce oslnila? Utubering, protože tam je strašně moc lidí najednou a ta atmosféra tam je úplně jiná. Je to něco jako festival a baví mě to prostě mnohem víc. Čteš knížky? Nečtu, ale je to špatně, vím to. Vyjmenuj pět věcí, které si vezmeš na dovolenou? Foťák, plavky, oblečení, sluneční brýle, ručník, jo a opalovací krém (jako že je to pět věcí). Děláš něco před tím, než začneš natáčet? Klasika - nastavuji si světla, zaostřuji kameru, ale nic speciálního ne. Jak by ses jmenovala, kdyby neexistovalo písmeno F? Asi Allenka, kdyby neexistovalo písmeno F, i když já fakt nevím, já bych se jmenovala úplně jinak.
Natyla Jezdila jsi na tábory, když jsi byla menší? Ano jezdila a to přesně na tyto Geekcampy. Dvakrát jsem tu byla jako účastník a dvakrát jako youtuber. Máš nějaký zážitek, na který ráda vzpomínáš? Většinou to jsou zážitky s rodinou, ale takové ty z dovolených, které se vlastně „nepovedly“ - kde jsem se vztekala, když už jsem nechtěla chodit po lese, protože mě svědily nohy od komárů, různých mušek ... takové věci jsou pro mě zpětně vždy vtipné. Byla jsi spokojena se svým týmem tady na Geekcampu? Byla, ale jediné co mě mrzelo, bylo to, že jsem na ně byla občas zlá, když byly sportovní hry, protože já jsem ve sportu hodně soutěživá, i když dělali, co nejvíce mohli. Jaká aktivita se ti tady nejvíce líbila? Ty, kterých jsem se mohla účastnit, protože jako youtuber moc hrát hry nemohu. Ale nejvíce se mi líbily ocásky, kdy máte zastrčené fáborky za kraťasy, ale tady se tomu říká Fakeeři. Jaká by byla tvá první věta, kdybys uviděla mimozemšťana? To jsem plně „očekávala“. Vyjmenuj pět nejhlavnějších věcí, které si vezmeš na dovolenou. Kamera, mobil, peníze, sluneční brýle a oblečení. Jaká Youtube akce tě nejvíce oslnila? Proč? Cinetube, na 100% Cinetube. Líbí se mi, že ta akce má funkční program, a strašně mě baví, jak je to po různých městech a že za fanoušky jezdíme. Není to jednodenní. Tato akce jako taková má skvělou atmosféru. A vlastně si užívám i ten čas s ostatními youtubery. Čteš nějaké knížky? Jaké? Abych se přiznala, já za celý svůj život nepřečetla ani jednu knížku, třeba v půlce jsem skončila. Vždy, když jsme museli psát čtenářské deníky, tak jsem si našla informace z internetu a pak to nějak dávala dohromady. Co si představíš, když se řekne město Dobřany? Dobřany je jedno město u Plzně. Když někam jedu, tak tudy občas projíždím. Jak by ses jmenovala, kdyby neexistovalo písmeno N? Atálie a na youtube asi Atyla (smích).
Ludio Jezdil jsi na tábory, když jsi byl menší? Na tábory jsem jezdil, ale já jsem se většinou strašně moc těšil, že jsem začal být nemocný a většinou jsem potom nemohl jet. Máš nějaký zážitek z táborů? Zážitek mám takový, že jsem tady na Geekcampu tancoval asi čtyři hodiny na podiu, až jsme to podium skoro zničili. Takže to byl takový jeden zážitek, ale s těmi youtubery je tady vždy sranda. Jaké by byla tvá první věta, kdybys uviděl mimozemšťana? Ahoj, já jsem Pepa. ☺ Co si představíš, když se řekne město Dobřany? Asi si představím samý dobrý lidi. Ovšem můžou být zároveň trochu jízlivý, protože si myslí, že jsou jenom dobrý, ale oni nemusí být všichni dobrý, ale Dobřany jsou prostě v pohodě. Jaká Youtube akce tě nejvíce oslovila? Určitě Cinetube, protože tam jsem měl svoje video a asi to byl jeden z nejlepších úspěchů. Čteš nějaký knížky? Jaké? Knížky ... Já hlavně čtu divadelní hry, protože já jsem se musel připravovat na střední školu, kde jsem potřeboval ty divadelní hry přečíst, takže to mě baví číst, komedie a tak, ale když mi dá někdo knížku, tak si ji opravdu přečtu, ale ty, které mě přestanou bavit, tak zůstanou zaprášené na knihovně. Jaká aktivita tě tady na Geekcampu nejvíce bavila? Nejvíce se mi líbilo natáčení videa, kde jsem se mohl hodně zapojit a samozřejmě bojovka, a to byla strašná sranda. Vyjmenuj pět věcí, těch nejhlavnějších, co si vezmeš na dovolenou. Na dovolenou si určitě beru plavky, sluneční brýle, někoho s kým můžu kecat, psací potřeby, protože na dovolené mě napadá nejvíce věcí na nová videa, a doklady. Máš nějaký rituál, než začneš natáčet? To asi ani ne. Někteří lidé si dělají scénáře, já to taky občas udělám, ale jen v bodech a jinak si zakřičím a rozbiji nějakou tu židli, ale jinak jako ne. Jsi spokojený se svým týmem (Koranovo týmem)? Na sto procent, máme tam strašně šikovných lidí a strašně moc lidí, kteří by mohli být herci, protože ty věci, které jsme po nich chtěli, zvládli úplně perfektně a i s Koranem, který je úplně úžasný střihač.
Makyna Jezdila jsi na tábory, když jsi byla menší? Ano, jezdila, ale nebyly to normální tábory, ale byly vždy na něco zaměřené. Třeba na herectví, nebo tancování. Máš nějaký zážitek, na který ráda vzpomínáš? Z táborů? … Asi z těch hereckých, když jsme celý týden nacvičovali a poslední den jsme to všem ukazovali. To mě bavilo. Jaká youtube akce tě nejvíce oslnila? No ... asi Utubering, teď poslední rok, ten mi prostě přijde na největší kvalitě a potom mám také ráda Cinetuby, ale to už je zase moc často, to radši ten Utubering, když je jednou za rok a lidi se na něj mohou těšit. Čteš knížky? Teď, když jsem letěla na dovolenou, tak jsem si jednu vzala, ale byla fakt hrozná, takže jsem jí ani nedočetla. Momentálně žádnou nečtu. Určitě jsi byla na nějaké dovolené. Kde a čím tě zaujala? Nejvíc mi v paměti zůstane, když jsem byla na dva měsíce v Americe v San Francisku a potom v Montrealu, protože mě tam srazilo auto. Jaká aktivita tě tady na Geekcampu nejvíce bavila? Mě vždy nejvíce baví ty večerní programy, které jsou od osmi a nebo také ten Quis byl super, když jste museli odpovídat na otázky, které byly schované pod nějakým množstvím bodů. Vyjmenuj pět nejhlavnějších věcí, které si vezmeš na dovolenou. Opalovací krém, sluneční brýle, plavky, nějaké šaty a boty. Co si představíš, když se řekne město Dobřany? Dobřany? To jméno znám, ale nic se mi nevybaví. Jaká by byla tvá první věta, kdybys uviděla mimozemšťana? Asi by to nebyla věta, ale jen takové to překvapení (wow). Jak by ses jmenovala, kdyby neexistovalo písmeno M? Rodiče mi říkali, že bych se jmenovala Aneta a na youtube asi Anet016. (Ptala se Dáša, 8.C)
Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola Dobřany, příspěvková organizace, tř. 1. máje 618, 334 41, tel. 602 658 066, e-mail:
[email protected]. Redakce: redakční kroužek pod vedením Mgr. Michaela Hlaváčové: 6.A: Tereza Jandová, 6.B: Radka Felzmannová, Barbara Menichová, 7.B: Filip Umner, Lukáš Gittler; 8.C: Marek Bezděk, Dagmar Brožková, Bára Čížková, Natálie Gawendová, Nikola Jarošová, Klára Koudelová, Lenka Majnerová, Adéla Nekolová, Michaela Schlehoferová, Markéta Regentová. Koordinátorka přispěvatelů z 1. stupně: Mgr. Alena Formánková. E-Podlavičník - internetová verze na www.zsdobrany.cz: Mgr. Jana Fialová. Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý a Mgr. Alena Formánková. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Časopis č.1/16/17 předán k tisku 4. 10. 2016. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty předávejte redaktorům časopisu.
