Uvádí
T ŘÍDENÍ
PLUS
2008
1., 2. a 3. prosince 2008 v 19,30 hodin Kaple sv. Vavřince (Pražské jaro) Hellichova 18, Praha 1, Malá Strana Galerie (HAMU) Malostranské nám. 13, Praha 1, Malá Strana Vstupné dobrovolné 4. prosince 2008 v 19,00 hodin Francouzský institut Štěpánská 35, Praha 1
Třídení plus pořádáme s finanční podporou Ministerstva kultury ČR , Magistrátu hl.m. Prahy a Nadace Český hudební fond
Pondělí 1. prosince 2008 19,30 hodin / Kaple sv. Vavřince (PJ)
LUKÁŠ MATOUŠEK – Óda na radost, melodram (1943) pro recitátora a klavírní trio (2008) Anna Veverková – housle, Jan Ždánský – violoncello, Jan Dušek – klavír, Rudolf Kvíz – recitace
BOHUSLAV ŘEHOŘ – Appassionato, (1938) bachovská fantazie pro dvě violoncella (2006) pražská premiéra Petr Nouzovský, Ondřej Valenta – violoncella
MILOSLAV KABELÁČ – Ohlasy dálav, pět zpěvů pro alt a klavír (1963) (1908 – 1979) Kristýna Valoušková – mezzosoprán, Tomáš Stejskal – klavír
______________
HANUŠ BARTOŇ – Balada pro klavír (2008) (1960) česká premiéra Hanuš Bartoň – klavír
MAREK KOPELENT – Zprava doleva, zleva doprava (1932) pro hoboj a violoncello (2008) premiéra Vilém Veverka – hoboj, Petr Nouzovský – violoncello
Melodram „Óda na radost“ vznikl na objednávku Mezinárodního festivalu koncertního melodramu na sklonku léta 2008. V rámci tohoto festivalu byl v Praze proveden. Stejnojmenná báseň Vladimíra Holana z jeho sbírky Příběhy mne zaujala podobně jako ostatní básně této jedinečné sbírky, které jsem měl možnost již vícekrát svojí hudbou doprovodit. Čas od času se vracím k Holanovu dílu, které mne v nejrůznějších proměnách stále provází. Tentokrát jsem se pokusil o poněkud tradičnější pojetí nejen po stránce formální, ale i hudební. Lukáš Matoušek Skladba „Appassionato-bachovská fantazie pro dvě violoncella“ vznikla v roce 2006 na objednávku Pražského violoncellového dua v rámci projektu, který obsahuje transkripce Bachových Dvouhlasých invencí a skladby autorů, kteří se jimi inspirovali. Bohuslav Řehoř
Kabeláčův hluboký zájem o hudbu mimoevropských kultur, který ho provázel po celý život, Kabeláč sám datuje od vystoupení indické taneční a instrumentální skupiny – v jejímž čele stál proslulý Uday Shankar – v Praze v březnu 1935. Kabeláč o tom píše: „Dojem z jejich vystoupení pro mě byl tak silný, že nejen jsem několik dní chodil jako omámen, ale že jsem si podvědomě i vědomě ověřoval a nově hodnotil celý svůj hudební vývoj. Hledal jsem v hudbě tohoto souboru pro sebe poučení, obohacení…“ Kabeláč ovšem zdůrazňuje, že u něho jde pouze o inspiraci touto hudbou; cituje ji jen zcela výjimečně. Jedním z děl, v nichž se určitá inspirace mimoevropskou hudbou zřetelně projevila, je cyklus zpěvů (beze slov) Ohlasy dálav op. 47 (z let 1962-1963): „Dálavy“ jsou tu myšleny jak ve smyslu teritoriálním, tak časovém. První ohlas, Hamletovský, čerpá z hudby Kabeláčovy orchestrální Hamletovské improvizace op. 46 (od taktu 113), na které Kabeláč pracoval z větší části současně. – Druhý ohlas, Východoasijský, vychází z Kabeláčových Invencí pro bicí nástroje (č. 3 Recitativo s krásným uplatněním gongů a zvonů). – Ve třetím ohlasu, Indickém, klavír napodobuje doprovod indického strunného nástroje (vina, sitar). – Črvrtý ohlas, Tichomořský, vychází ve zpěvu z žalozpěvu z Nové Guineje, který Kabeláč cituje v originálním znění na konci druhé věty své VII. symfonie, zde je však značně změněný (začátek je inverzí původní melodie, dále jsou změny hlubší, ale souvislost s původní melodií je zřetelná). V téže změněné podobě použil Kabeláč tuto melodii i v páté Invenci pro bicí nástroje (Lamentoso). – Posledním zpěvem cyklu Ohlasy dálav je ohlas Středověký; do značné míry je převzat z první Invence pro bicí nástroje (Corale – Chorál), k níž Kabeláč výslovně poznamenává, že je inspirována Gregoriánským chorálem. Při premiéře tohoto díla doprovázel Kabeláč Věru Soukupovou – bylo to jeho poslední vystoupení jako klavíristy. Dr. Zdeněk Nouza
Baladu pro klavír jsem napsal u příležitosti pozvání ke koncertnímu zájezdu do Itálie. Zpočátku jsem jako obvykle „improvizoval“ bez určitého skladebného konceptu. Experimentoval jsem s různými způsoby zachycení dozvuku pomocí pedálu nebo rychlého opětovného němého stisku kláves bezprostředně po předchozím úhozu. Do určitého stádia práce na skladbě jsem nevěděl, jak to dopadne a proto původní pracovní titul byl „Studie pro klavír“. Když jsem dospěl do určité fáze, uvědomil jsem si, že skladba připomíná vzdáleně Chopinovy balady a zvolil jsem odpovídající název. Skladba je založena na třech principech: z hlediska zvuku jde o hru se zmíněnými „echy“, dále jsem použil prvky seriální práce a třetí podstatný princip je postupně se vynořující tonalita, kterou představuje neustále latentně přítomné centrum Es. V poslední části skladby jsou v krátkém úseku přítomny i skutečné tonálně funkční vztahy. Hanuš Bartoň
Nová hudba 20. století přinesla na hudební podium nový jev: interpret se při hře pohybuje. Rozestaví do řady několik pultů, rozloží na ně noty a při hře se pohybuje zleva doprava (příp.i zprava doleva, jde-li o delší skladbu) v průběhu provádění díla. Při menším vzrůstu a větším formátu not se někdy ztrácí z očí publika, které má výhodu v tom, že pozná, kdy se interpret blíží ke konci řady pultů a že skladba (konečně) skončí. Inspirován tímto jevem jsem napsal tuto skladbu pro dva mladé muže, jejichž mistrovství, muzikality a mládí si velmi vážím. Marek Kopelent
Úterý 2. prosince 2008 19,30 hodin / Kaple sv. Vavřince (PJ) VĚRA ČERMÁKOVÁ – Dialogy pro soprán (1961) a barytonsaxofon (2006) premiéra Pavel Fiedler – sopransaxofon Kateřina Stupková – barytonsaxofon
PETR POKORNÝ – Galantní písně (1932–2008) pro alt a baryton, op. 91 na texty Václava Lucemburského (2006) Markéta Dvořáková – alt Petr Matuszek – baryton
ALOIS PIŇOS – Saxofonie Bohemia (1925–2008) pro saxofonové kvarteto (2007) premiéra Pavel Fiedler – sopransaxofon Antonín Mühlhansl – altsaxofon Pavel Škrna – tenorsaxofon Kateřina Stupková – barytonsaxofon
______________
VLADIMÍR BOKES – Inquieto pro klarinet a klavír (1985) (1946) pražská premiéra Kamil Doležal – klarinet Hanuš Bartoň – klavír
ROMAN Z. NOVÁK – Liebesgesang pro zpěv a smyčcové kvarteto (2005) (1967) pražská premiéra Kristýna Valoušková – mezzosoprán, Viktor Mazáček Anna Fliegerová – housle, Ondřej Štochl – viola Kristýna Polaková – violoncello
IVAN BUFFA – Perpetum nobile pro klarinet a klavír (2008) (1979) pražská premiéra Kamil Doležal – klarinet, Hanuš Bartoň – klavír
VLATISLAV MATOUŠEK – Ordo Ordinis pro 4 a více libovolných nástrojů (2008) (1948) premiéra Jan Pták – saxofon, Ondřej Vaníček – flétna, Lukáš Svoboda – fagot, Ondřej Štochl – viola, Zuzana Blahová – kontrabas
Skladba vznikla r. 2006 pro interprety Kateřinu Stupkovou a Pavla Fiedlera, jímž je i věnována. Kompozice má pět základních částí: 1. Souznění 2. Vzdalování 3. Rozdělení 4. Sólo 5. Přibližování . Tyto části vzjadřují postupné vzdalování charakteristik obou nástrojů, vyúsťují do individuality Sóla – sopránového a opět se k sobě charakteristikou přibližují. Celý tento cyklus se ve zkrácené formě opakuje se zazněním Sóla barytonového. Při provedení skladby mohou hráči svým rozestavěním a v průběhu hraní pak změnou pozic na podiu podtrhnout různorodost jednotlivých částí. Věra Čermáková
Galantní písně op. 91 napsal Petr Pokorný pro manžele Marketu Dvořákovou a Petra Matuszka. Dlouho hledal vhodné texty, protože nechtěl použit básně svých oblíbených autorů, které bývají většinou spíše pochmurné. Zcela náhodou sáhnul v knihkupectví po knížce poezie Václava Lucemburského (1337-1383), nikoliv českého krále, ale jeho strýce, vývody lucemburského, nejmladšího bratra císaře Karla. Tyto starofrancouzské milostné básně nádherné přeložil do moderní češtiny Gustav Francl. Petr Pokorný z nich vybral 6 textů a písně dokončil 22. března 2007. Byla to poslední premiéra, které se dožil. Bylo to 20. listopadu 2007 na koncerte Umělecké besedy. Petr Matuszek
Saxofonie Bohemia je jedna z posledních skladeb A. Piňose a jsme rádi, že ji můžeme v Praze poprvé provést. Uvádíme závěrečný odstavec dopisu, který autor poslal interpretům: „Hudebně je skladba monotématicky sjednocena (viz šestitónové jádro díla spojené s titulem a věnováním skladby). Přitom však jsou jednotlivé úseky kontrastní a sahají od hudby jemné a tiché až po konfliktní disonantní hudbu se sugestivními signály a ostináty. Skladba nemá mimohudební program. Dává příležitost virtuózní soudobé saxofonové hře. Vyžaduje tvůrčí přístup.“ Alois Piňos
Skladba vznikla na podnet klarinetistu Petra Drličku v roku 1985. Odvíjanie číselných pomerov zlatého rezu, ale aj vplyv stredoeurópskeho folklóru sú v skladbe zrejmé na prvé počutie. Chcel by som však upozorniť na metódu postupného pridávania a rozvíjania kompozičných elementov v nej uplatnenú. Podobne ako v skladbách z rokov 1978-80 je dramatický oblúk Inquieta spojený s postupnou „metrizáciou“ znejúcej hudby, čo znamená, že aleatorická nepravidelnosť v ňom predstavuje výrazový pól kľudu, bezpochyby relatívneho, skôr chaosu, kým pravidelný rytmus a pevný tvar prináša napätie. Premiéra sa uskutočnila až po páde totalitného režimu v podaní Petra Drličku a Aleny Ulickej (1992), s úspechom sa stretlo predvedenie skladby na festivale Musica Danubiana v Budapešti (1996) a v podaní významného francúzskeho súboru 2e2m na festivale Melos Etos v Bratislave (1997). Vladimír Bokes
Text skladby R. Z. Nováka:
Oh, mein Geliebter nass unsere Körper und Hände entgleiten und höre deine Stimme, die singt den Gesang der nahenden Flut und spricht von dem Leben der Liebe auf Boden und Erde und meine Ohren sind groß und hören die Worte, getränkt vom Ton hoher Wellen, die den Sand in die Augen schlagen und nass mein Gesicht
Ó můj nejmilejší, mokrá jsou naše těla a ruce sklouznou a slyším tvůj hlas, zpívá zpěv blížícího se přílivu a mluví o životě lásky na zemi a na světě a mé uši jsou nastražené a naslouchají slovům prolnutým tónem vysokých vln, jež vženou písek do očí a mokrá je má tvář
und die Wellen schlagen hoch und reißen den Sand unter unseren Füßen in Stücke und spülen den Boden zurück in das Meer, und wir taumeln – bleib hier! Und mächtig der peitschende Sog
a vlny se vzpínají do výše a na kusy nám rvou písek pod nohama a zem splachují zpátky do moře, a my se potácíme – zůstaň se mnou! A mocný je ten šlehající vír.
Oh, mein Geliebter fern dein Geruch und dein Lachen, fern die Nähe unserer Zeit und weit meine Liebe
Ó můj nejmilejší, vzdálená je tvá vůně a tvůj smích, vzdálená blízkost našeho času a širá moje láska
Skladba vznikla přepracováním Creda pro soprán a klavír. Její název si hraje se známým titulem Perpetum mobile. Už delší čas se pokouším nacházet v nástrojích jejich jemné výrazové stránky. Hledám jejich barevné vlastnosti, které se stávají nejdůležitějším stavebným materiálem, které lemují tónové výšky jako druhý nejdůležitější prvek. Snažím se nacházet společné možnosti dialogu barev mezi více nástroji a tak tomu bylo i v této skladbě (klarinet využívá jemnost v rychlých bězích ve staccatu i v delších hodnotách, tomu odpovídá klavír pomocí přeznívajících staccat či pedálového echa. Nástroje v ní jsou partnery. Žijí v jakési intimitě. Snaží se splývat, překrývat se. Hledají vznešený pohyb... Ivan Buffa
Ordo Ordinis je spolu se skladbami Incantus, Koan, Canon Canorus a Postscriptum jednou z částí volného komorního cyklu Via tintinnabula. Řád, nevyhnutelnost, zákonitost procesů, zde založených na principu Moebiova pruhu. Symbol točícího se kola Učení, vedoucího bytosti k vyššímu prozření, vyššímu stavu existence. Tato část cyklu je také druhem obrazu a je zapsán ve tvaru velkého stylizovaného oka. Dvě různé opakující se melodie, které se pod vlivem nevyhnutelných zákonitostí a v důsledku zvláštního řádu pomalu fázově vůči sobě posouvají, dokud nedosáhnou stejné konstelace, jako na začátku. To je jedna cesta kolem Möbiova pruhu, jedno otočení kola Dharmy, jednoho cyklu existence. Tato hudební struktura slouží jako základ pro krátké individuální variace ostatních hlasů. Vlastislav Matoušek
Středa 3. prosince 2008 19,30 hodin / Galerie (HAMU)
JAROSLAV SMOLKA – Kontrasty. Sonáta č. 2 (1933) pro klavír o pěti větách (1978, přepracváno 2005) obnovená premiéra Daniel Wiesner – klavír
JIŘÍ KOLLERT – Naima pro vibrafon a marimbu (1991) (1943)
Martin Opršál a Martin Kleibl
MILOSLAV KABELÁČ – Sonatina pro hoboj a klavír (1955) (1908–1979)
Vilém Veverka – hoboj Daniel Wiesner – klavír
______________
MILOSLAV KABELÁČ – Šest ukolébavek, op. 29a pro alt, ženský sbor (1908–1979) a 6 nástrojů (1963) Kristýna Valoušková – mezzosoprán, Lenka Kozderková – flétna, Kamil Doležal – klarinet, Viktor Mazáček – housle, Ondřej Štochl – viola, Petr Nouzovský – violoncello, Zuzana Blahová – kontrabas komorní sbor: Adéla Fialová, Simona Hajšmanová, Marie Holá, Klára a Veronika Matoušková, Lenka Navrátilová, Gabriela Rossi, Karolína Slavíčková
MARTIN MAREK – Loudium pro klarinet solo (2003) (1956) Kamil Doležal – klarinet
JAROSLAV RYBÁŘ – Helix (Spirála), tři skladby (1943) pro dva klavíry (2006–2008) premiéra Eva Hutyrová a Hana Volková
OLIVIER MESSIAEN – Vocalise pro hoboj a klavír (1935) (1908–1992) Vilém Veverka – hoboj Daniel Wiesner – klavír
Sonátu si jako hudbu s využitím nezvyklých zvukových možností klavíru a novodobých kompozičních technik vyžádal klavírista Radoslav Kvapil. Původní znění s 5 větami hrál na podzim 1978 v Anglii. Na jeho žádost vzniklo i přepracované znění bez klavíristicky obtížné fugy. To pak premiéroval v Praze 7. 5. 1980, hrál častěji po několik sezón a nahrál také pro Český rozhlas. Toto čtyřvěté znění skladby pak ještě nastudovala a hrála na koncertě Třídení Ateliéru ´90 3. 12. 2002 americká klavíristka Patricia Goodson. Do programu toho koncertu jsem napsal, jak z díla vypadla fuga – a kolegové skladatelé z Ateliéru ´90 ji v tomto nastudování postrádali. Převládl nakonec názor, že bez ní stavba sonáty utrpěla. Proto jsem dílo přepracoval asi v letech 2004-05 ještě jednou. Integroval jsem do něj znovu fugu, i když ne v tradiční stavebné roli vrcholivé finální pointy, ale jako jednu z krátkých vnitřních vět. Upravil jsem také některá další místa a zdůraznil akustické možnosti klavíru v sále. Původní znění bylo směrováno spíš k některým mikrofonním efektům, které znamenitě vyšly v rozhlasové nahrávce, ale při živé interpretaci na pódiu se někdy neprosadily. I. a IV. věta využívají při prudkém spádu malé aleatoriky, II. bohatství témbrů nástroje, III. je rychle běžící fuga s velmi důslednou tematickou prací motivickou i polyfonní, před závěrem výrazně těsnovou koncentrací. Finální V. věta je založena na kontrastech mezi „mrtvými“ tóny klavíru, vybuzenými údery a postupně slábnoucími, a „živě“ tvárným materiálem trylků a hybných pasáží. I., III. a IV. věta jsou spíš obrazy drsné reality života i střetů a zápasů v něm, II. a V. ostrovy snů a tužeb člověka. Nastudování tohoto doufám už definitivního znění díla se ujal klavírista Daniel Wiesner. Jaroslav Smolka
Skladba je věnována jazzovému saxofonistovi Johnu Coltranovi. Harmonické schéma jeho skladby „Naima“ mi posloužilo jako základ k variacím nad rytmy odvozenými z afrických rytmických schémat, např. 3+3+2+2+2 či jazzovými rytmy. To vše odkazuje k mému dávnému koníčku - jazzu. Jiří Kollert
Sonatinu pro hoboj a klavír op. 24 složil Kabeláč v roce 1955 pro Františka Hantáka, který ji premiéroval s Kabeláčovou manželkou Bertou Rixovou u klavíru, nejdříve na koncertě v Klubu čs. skladatelů 24. ledna 1956, a hned nato ji provedli na koncertě v rámci Pražského jara. Prof. Hanták ji hrával častěji, a rovněž jeho žáci na koncertech AMU. Toto hráčsky vděčné dílo patří do nepříliš rozsáhlé skupiny Kabeláčových komorních skladeb a je pro autorův styl z té doby velmi charakteristické.
Ukolébavky op. 39 vznikly v původní podobě pro alt a klavír v roce 1955, ve verzi pro sólový alt, malý ženský sbor a instrumentální soubor o rok později. Jsou komponované na texty lidových popěvků, které Kabeláč našel jednak v Plickově Českém roku (Jaro), jednak v knize folkloristy Františka Bartoše Naše děti. Nedlouho před tím komponoval Kabeláč doprovod pro komorní orchestr k lidovým Moravským ukolébavkám op. 20; na samotné texty převážně lidových písní složil Zpívánky dětem, a pak zejména Milostné písně op. 25. O své tvorbě pro děti, ať už jako interprety nebo posluchače, Kabeláč řekl: „Psát pro děti je vysoká škola upřímnosti … To znamená dávat sebe bez přetvářky obsahové i technické. Jednoduchý návod, těžký však ke splnění – myslím spíše lidsky než muzikantky.“ Dr. Zdeněk Nouza
Text skladby M. Kabeláče: 1. Halí, dítě, kolébu tě Halí dítě, kolébu tě, až mi usneš, odejdu tě, do zahrádky, na karlátky, do doliny, na maliny. 2. Hajej mi, hajej Hajej mi, hajej, pověz co tě bolí, dá to milý Pámbůh, že se to zahojí. Hajej mi, dá to milý Pámbůh i panna Maria, co s tebou přebývá. 3. Hajé, hajé, hajinké Hajé, hajé, hajinké, bróčko, bróčko malinké. Bode-li se bubák ptáti, šla-li Mařenka juž spáti, řekne jemu maměnka: Mařenka juž hajinká. 4. Hajej, pupu Hajej, pupu, dám ti cukru, habes spala, neplakala, své maměnce pokoj dala. 5. Kolíbej, kolíbej Kolíbej, kolíbej kolébko z javora, nech ja ukolébám hošíčka sokola. 6. Spi, Mařenko, sladko Spi, Mařenko, sladko, kupime ti jabko, mandle, fiky a ořechy, by si spala tak potichy.
Loudium je krátká virtuózní skladba pro klarinet. Martin Marek
Tři skladby pro dva klavíry vznikaly postupně od roku 2006 (č.1) do roku 2008 (č.2 a 3.). Je to hudba víceméně abstraktní, nenese tedy v prvém plánu žádné mimohudební významy. Když jsem však hledal vhodný titul, vzpomněl jsem si na starou knihu o astronomii, jejímž prostřednictvím mě můj otec v dětství seznamoval se základními poznatky o blízkém i vzdáleném vesmíru. Kniha, nazvaná „Pohledy do nebe“, je dnes zajisté beznadějně zastaralá, ale pro mě neztratila půvab tajemného objevování a pomohla mi nakonec najít i název pro mou skladbu. Jaroslav Rybář
Čtvrtek 4. prosince 2008 19,00 hodin / Francouzský institut MESSIAEN ET LES OISEAUX (Messiaen a ptáci) K uctění 100. výročí narození velkého francouzského skladatele Oliviera Messiaena (8. 12. 1908) nabízíme ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze první velký dokumentární film o skladateli Messiaen et les oiseaux (Messiaen a ptáci) z roku 1972 (80 min.) v režii Denise Tuala, který film vytvořil společně s Michelem Fano, skladatelem a muzikologem i režisérem, bývalým Messiaenovým žákem. Předmětem filmu není jen Messiaenova hluboká znalost ptačí říše, ale především jeho osobnost skladatele i hluboce věřícího člověka.
http://atelier.webzdarma.cz/
