Třída: PTÁCI (AVES)
Řád: DRAVCI (Falconiformes))
Klasifikace řádu Falconiformes • • • • •
čeleď: Jestřábovití (Accipitridae) Orlovcovití (Pandionidae) Hadilovovití (Sagittariidae) Sokolovití (Falconidae)
• někteří autoři rozdělují dravce do 2 samostatných řádů: • Accipitriformes – s čeledí jestřábovití, orlovcovití a hadilovovití • Falconiformes – s čeledí sokolovitých
Charakteristika řádu • • • • •
zahrnuje asi 260 druhů přizpůsobeni k lovu živé kořisti hákovitě zahnutý zobák, ostré drápy a silná, široká křídla kořist hledají ve dne, pomocí zraku dlouhověcí (sokolovití se dožívají přes 20 let, jestřábovití přes 30 let) • monogamní (oba partneři se aktivně podílejí na péči o mláďata • pokud jeden z rodičů uhyne, zahynou s největší pravděpodobností také mláďata (přísně rozdělené role rodičů) • opuštění mláďat hrozí, pokud jsou ptáci na hnízdě rušeni
Charakteristika řádu • mladí dravci dospívají velmi dlouho, až 3 roky • teprve poté jsou schopni rozmnožování • menší druhy dravců – obdobně jako u většiny jiných zvířat – mívají větší snůšky, kratší dobu inkubace vajec a jejich mláďata pobývají kratší dobu v hnízdě • malý počet druhů snáší jen dvě vejce, ale vychovává jen jedno mládě – první vyklubané mládě zabije nebo vystrčí z hnízda druhorozené
Charakteristika řádu • samice často větší než samec • úspěšnost lovu poměrně nízká, okolo 17 % • mladí dravci se lovu musí naučit, často hynou vyhladověním • důležité je načasování hnízdění – čím dříve jsou mláďata vzletná, tím více mají času na získání loveckých dovedností
Vývržky • zbytky natrávené kořisti ve tvaru válečků (chlupy, kosti, peří, drápy a zobáky) ze svalnatého žaludku vyvržené zobákem ven
Vývržky • dravci daleko lépe tráví kosti (narozdíl od sov – nemají vole), skladba jejich vývržků je především ze srsti nebo peří kořisti • mláďata sov na hnízdě ale kosti tráví – potřebují draslík
Vývržky • velikost vývržků dravců závisí na množství a velikosti vyvržených zbytků, ale i podle toho, zda jde o samce či samici, která bývá u některých druhů mnohem větší • při určování vývržků musíme řídit hlavně obsahem vývržků, jejich velikost je méně podstatná
Vývržek z krovek a těl střevlíkovitých brouků
Jestřábovití (Accipitridae)
OREL MOŘSKÝ (Haliaeetus albicilla) • čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) • kriticky ohrožený druh • obývá území od Grónska a severoevropských mořských pobřeží do vnitrozemí Evropy přes Německo směrem k Dunaji a odtud na východ až do Japonska • na Slovensku žije u Dunaje a u Oravské přehrady • úspěšně vysazen na Třeboňsko, kde již několik párů hnízdí • největší u nás žijící dravec (větší než orel skalní) • rozpětí křídel až 2,50 m, váha 3 600-6 250 g • je hnědý, hlava a krk jsou světlejší
Rozšíření orla mořského • světle zelená – letní rozšíření • tmavě zelená – celoroční rozšíření • modrá – zimní rozšíření
Mladí ptáci jsou tmavší a mají několik bledých skvrn na spodu těla, tmavá duhovka oka.
Dospělí ptáci mají bílý, klínovitě zaokrouhlený ocas, žlutý zobák a žlutou duhovku oka.
OREL MOŘSKÝ (Haliaeetus albicilla) • samice snáší 2-3 bílá vejce do obrovského hnízda na starých stromech • na hnízdě sedí střídavě se samcem 31-46 dnů • pohlavní dospělost až v 5 letech
OREL MOŘSKÝ (Haliaeetus albicilla) • potrava: vodní ptáci a ryby, obratlovci, zdechliny • na letícího ptáka neútočí, na ryby se vrhá střemhlav a prudce, potápí se • na kořist nalétává z posedu nebo při pátracím letu, v mělké vodě i při chůzi • potápivé ptáky vyčerpá nalétáváním • velkým druhům odebírá kořist
OREL MOŘSKÝ (Haliaetus albicilla)
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) • ohrožený druh • lesnaté kraje Evropy, severní, střední Asie a Severní Ameriky; hnízdí i v Severní Africe • dospělí ptáci jsou na horní straně těla břidlicově šedohnědí, vespod světlí až bílí s tmavším příčným vlnkováním
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) • na dlouhém, zakulaceném ocase 4 tmavé příčné pásky (u krahujce je ocas zakončený rovně)
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) • mladí letošní ptáci jsou nahoře rezavě hnědí a vespodu světle rezaví s podélným tmavším pruhováním
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) • samice větší než samec • v rozpětí měří 100-120 cm a váží 650-1250 g • u nás vyhledává souvislé lesní komplexy v době hnízdění, jinak loví nejraději podél lesnatých okrajů • hnízdí na vysokých stromech hluboko v lese, hnízda dobře ukrytá, každoročně opravovaná, takže dosahují značných rozměrů • v dubnu snáší samice 3-4 vejce, inkubace 35-38 dní • potravu obstarává samec, mláďata však krmí pouze samice
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) • jestřábi svou kořist oškubávají • samec v době hnízdění nepřináší kořist přímo na hnízdo, ale na opodál stojící strom, kde ji oškubanou předá samici, kterou před tím upozornil křikem • potrava různorodá: ptáci (sojky, divocí a domácí holubi, koroptve, vrány, kavky, bažanti a divoké kachny), kdežto savci mnohem menším podílem (veverky, zajíci, králíci, sysli a hraboši) • jestřáb podobně jako ostatní dobří letci neloví přímo v blízkosti hnízda, ale ve vzdálenosti asi 3-4 km přímého letu
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) • přímočarý let nízko nad korunami stromů, snaží se kořist překvapit • vede skrytý způsob života • nepříjemný škůdce v bažantnicích s intenzívním chovem • jestřábi se dají dobře vycvičit k lovu (dobrá a hlavně dostupná náhražka za vzácné sokoly) • silné lovecké instinkty, nejpoužívanější lovecký dravec v sokolnictví již od středověku • hojný výskyt prakticky na celém našem území
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) – mladý pták
Káně lesní (Buteo buteo) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) • obývá celou Evropu a střední Asii, Dálný Východ, hnízdí v Malé Asii, v Himálaji a na některých západoafrických ostrovech • u nás žije na celém území, nejhojnější lesní dravec nížin i hor • v rozpětí křídel měří 120-140 cm a váží 6101200 g
Proměnlivé zbarvení (hřbetní část bývá tmavě hnědá, spodní strana světlá s hnědými skvrnami, tmavohnědý ocas je příčně proužkovaný jemnými pásky a konec je lemovaný širokým tmavým pruhem).
Oko, ozobí a stojáky jsou žluté, zobák je modravě šedý, stojáky nejsou opeřené (exempláři plně tmavohnědí nebo téměř bílí).
Káně lesní (Buteo buteo) • středoevropské káně je stěhovavé (zimoviště v JZ Evropě) nebo přelétavé • na zimu k nám přilétávají káně severské • naše káně se vracejí na svá hnízdiště již v březnu; zdá se, že jsou svým hnízdištím věrná • hnízdí na vysokých a starých stromech, hnízdo bývá používáno po několik let • v dubnu až květnu snáší samice 2-3 vejce (počet se v době myších invazí zvyšuje až na 5 a v době nedostatku myší se snižuje) • na vejcích sedí střídavě oba rodiče asi 33 dnů, mláďata vylétávají z hnízda po 6-7 týdnech
Káně lesní (Buteo buteo) • potrava: z 95 % drobní hlodavci (hraboš polní), ale i hmyz, zdechliny • v období tuhých zim, kdy vyhledává oblasti s vysokými stavy pernaté zvěře, může být v honitbě velmi nepříjemná • nevhodná pro výcvik v sokolnictví – těžkopádnost, menší dravost • káně se často ocitají v péči sokolníků po zraněních, která utrpí na drátech elektrického napětí
Káně lesní (Buteo buteo)
Káně rousná (Buteo lagopus) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) • domovem ve Skandinávii a v tundrových oblastech Ruska a Severní Ameriky • k nám přilétá pouze v zimním období, přezimuje u nás a ke konci zimy opět odlétá na sever • proměnlivé zbarvení, ale od káně lesní se výrazně liší (bývá světlejší) • je o něco větší než k. lesní, v rozpětí křídel dosáhne 130-155 cm, váží 900-1550 g
Název k. rousná dostala od stojáků opeřených hustě až po prsty.
Bílé zbarvení na spodní straně křídel, která mají ve svém ohbí výraznou černou skvrnu. Ocas je u kořene bílý a má širokou černou koncovou pásku.
Třepotavý let jako poštolka.
Káně rousná (Buteo lagopus) • způsobem života se podobá k. lesní, hnízdí však převážně na zemi • rozmnožování ovlivňováno množstvím potravy (2-3 vejce) • živí se hlavně lumíky (v letech s extrémním přemnožením lumíků se může počet vajec zvýšit až na 7) a hrabošem mokřadním, příp. bělokury • zaznamenáváme silné zimní invaze těchto dravců, neboť se sem stěhují za potravou (koroptve)
Káně rousná (Buteo lagopus)
Káně Harrisova (Parabuteo unicinctus) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) • vyskytuje se od jihozápadu USA po střední Chile a Argentinu • je oblíbeným sokolnickým druhem pro snadnou cvičitelnost a socializovatelnost • výskyt v Evropě má pravděpodobně původ právě v jedincích, kteří unikli ze zajetí • samec váží cca 700 g, samice asi 1000 g
Ptáci mají tmavě hnědé opeření s kaštanovými rameny, lemem křídel a stehny a bílý základ a konec ocasu, dlouhé žluté nohy a žluté ozobí.
K. Harrisova loví až v šestičlenné skupině, skládající se z jedinců jedné rodiny. Společný lov umožňuje chycení rychle běžících králíků, o kořist se všichni podělí.
Krahujec obecný (Accipiter nisus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) silně ohrožený druh nejbližší příbuzný jestřába a také se mu podobá, ale je menší • rozšíření se rozprostírá od severních okrajů Afriky přes celou Evropu a Asii až po Japonsko, zimuje v tropické Indii a ve východní Africe • u nás hnízdí od nížin až po vysoké hory (menší lesíky smrkové mlaziny) • samice je opět podstatně větší než samec, dospělí ptáci dosahují rozpětí v křídlech 60-75 cm a váží 117-280 g
• • • •
Samec i samice jsou svrchu tmavě šedí, vespod světlí s příčným vlnkováním. Samec má narezavělou spodní stranu, kalhotky bývají načervenalé.
Krahujec obecný (Accipiter nisus)
Krahujec obecný (Accipiter nisus) • monogamní druh • hnízdo staví většinou pouze samice nepříliš vysoko nad zemí, hnízda jsou používána více let • v květnu-červnu snáší samička 4-6 vajec ve dvoudenních přestávkách • samice sedí na vejcích sama, samec nosí potravu • Inkubace: 33 dní
Krahujec obecný (Accipiter nisus) • potrava: drobní ptáci; za vrabci létá až do těsné blízkosti lidských obydlí • krátká křídla a dlouhý ocas umožňují lov v hustých křoviskách • samice loví větší ptáky až asi do velikosti drozda, sameček se zaměřuje na menší kořist • krahujce často hlasitě pronásledují hejna drobných ptáků (vlaštovky, jiřičky, konipasi a vrabci) • loví přepadovým způsobem, ve volném prostoru letící krahujec není tak nebezpečný
Krahujec obecný (Accipiter nisus)
Moták pochop (Circus aeruginosus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) ohrožený druh štíhlé tělo, dlouhé stojáky, dlouhá křídla a dlouhý ocas • okolo očí kruhovitě uspořádaná tužší pírka, která tvoří závoj podobný závoji sov • pochop je největší a nejhojnější moták • Evropa (kromě severských oblastí), střední Sibiř, až po Dálný východ, severní Afrika, Madagaskar a v australské oblasti
• • • •
Moták pochop (Circus aeruginosus) • tažný pták, zimuje v jižní Evropě, v severozápadní a ve střední Africe • odlétá ke konci září a vrací se ke konci března • oblast rozšíření u nás: rybničnaté krajiny se zamokřenými loukami a bažinami
Výrazný pohlavní dimorfismus: dospělý samec má vrchní část těla kaštanově hnědou, hlavu šedou, břišní část rudohnědou.
Samice je větší a těžší, shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, jen vrch hlavy má světlý.
Špičky křídel jsou u všech motáků při letu obrácené šikmo vzhůru.
Moták pochop (Circus aeruginosus) • hnízdo v blízkosti vodní plochy, většinou v hustém rákosí (někdy je hnízdo přímo na hladině nebo nad ní) • obsazuje i opuštěná hnízda po větších vodních ptácích • 3-6 bělavých vajec v květnu (inkubace 32-33 dní) • samec nosí potravu a samice krmí mláďata • předávání potravy mimo hnízdo • samec rodinu často opustí před vyvedením mláďat
Moták pochop (Circus aeruginosus) • lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřelá místa v blízkosti vod • let nad takovouto krajinou je nízký, potácivý, umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě • motavý způsob letu a stavění křídel do podoby širokého "V"
Moták pochop (Circus aeruginosus) • nikdy neloví ve vzduchu • potrava: žáby, vodního hraboši, vajíčka a mláďata vodních ptáků (lysek), hadi, ještěrky, drobné rybky, malí zajíci apod.
Moták pilich (Circus cyaneus) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) • v ČR roztroušeně hnízdí od nížin do nadmořské výšky 1000 m (především na Benešovsku, v jižních Čechách a Českomoravské vrchovině) • pravidelně přes naše území protahuje a přezimuje zde • menší než m. pochop (320-450 g)
Dospělý samec je šedý, má bílý neskvrnitý spodek těla a kostřec a široké černé konce křídel.
Samice jsou tmavší, s výrazně bílým kostřecem, spodek těla je světlý s výrazným skvrněním.
Moták pilich (Circus cyaneus) • k hnízdění vyhledává louky, lesní paseky, mokřady, rašeliniště i smrčiny • hnízdo je vždy na zemi • samice koncem dubna a v květnu snáší 3-6 vajec • mláďata se líhnou za 29-30 dní
Moták pilich (Circus cyaneus) • potrava: savci a ptáci (hlodavci, mladí zajíci a králíci, bažanti, koroptve, drobní pěvci), doplňkově ještěrky, hmyz nebo mršiny • zpravidla útočí na kořist sedící na zemi, vzácně na kořist letící
Včelojed lesní (Pernis apivorus) čeleď: JESTŘÁBOVITÍ (Accipitridae) obývá lesní oblasti Evropy a Asie zimuje v rovníkové oblasti Afriky a Indie u nás není hojný rozsáhlá loviště podobá se káni lesní, a to i proměnlivostí ve zbarvení rozlišovacím znakem jsou tmavé pruhy na ocase (káně x včelojed) • „holubí“ hlava • vespod bývá bělejší a staří ptáci mají šedé hlavy • kolem zobáku šupinkovitá pera, silné zrohovatělé štítky na neopeřené část stojáků
• • • • • • •
Včelojed lesní (Pernis apivorus) • • • • • • • •
rozpětí křídel 125-140 cm, váží 700-800 g hnízdí v korunách stromů samice snáší 2 hnědočerveně mramorovaná vejce inkubace 30-35 dní, mláďata po 5-7 týdnech hnízdo opouštějí a v září až v říjnu odlétají s rodiči na zimoviště potravní specialista (larvy, kukly a dospělí jedinci blanokřídlého hmyzu: včel, vos a sršňů nebo čmeláků) živí se i jiným hmyzem, pavouky nebo červy, loví i žáby, hady, drobné hlodavce nebo mláďata jiných ptáků nepohrdne lesními plody či ovocem potravu vyhrabává silnými prsty s plochými drápy
Včelojed lesní (Pernis apivorus)
Včelojed lesní (Pernis apivorus)
• https://www.youtube.com/watch?v=dh0al5i ubSI
Sokolovití (Falconidae) • úzká dlouhá křídla
• výrazný zejk na horní čelisti zobáku (slouží k rozpojení krčních obratlů kořisti a následnému přerušení míchy)
Ukázka zejku
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) • výskyt: Evropa, Asie a Afrika a někdy se objevuje až v Severní Americe • u nás obývá roviny, pahorkatiny i podhůří • rozpětí křídel až 75 cm a váží 200-280g • třepotavý způsob letu
Hřbetní část těla samce rezavá, černě skvrnitá.
Dlouhý samčí ocas stejně šedý jako hlava na konci s širokou černou páskou.
Hřbetní část těla samice rezavá, příčně pruhovaná.
Samička má ocas rezavý, hustě pruhovaný.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) • u nás je tažná, odlétá na svá africká zimoviště a vrací se v březnu • někteří jedinci u nás přezimují (města) • jako jediný dravec hnízdí také blízko lidských obydlí • většinou staví hnízda v korunách stromů na okrajích rozlehlejších lesů nebo v malých polních lesících • osídluje však i krajiny skoro bezlesé
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) • vyhledává opuštěná hnízda vran nebo strak • snůška 4-7 hnědě mramorovaných vajec (duben-květen) • inkubace asi 29 dní • na vejcích sedí samice; samec se stará o potravu • potravu předává na skále nebo na stromě, mláďata krmí převážně samice
Snůšku tvoří 4-7 hnědě skvrnitých vajec.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) • mláďata vylétávají z hnízda po 28-32 dnech, rodina zůstává pohromadě až do podzimního odletu • uvádí se, že při dostatku potravy může hnízdit i podruhé • potrava: z 80 % myšovití hlodavci, hmyz, obojživelníci, ještěrky a méně drobné ptactvo • v sokolnictví je poštolka oblíbená zejména u začínajících sokolníků
Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) • v ČR se vzácně objevuje téměř každoročně na tahu, v minulosti na Moravě řídce hnízdila • hnízdění bylo pozorováno v letech 2010-2013 na Ostravsku • častěji hnízdí samostatně nebo v menších koloniích na Slovensku • velká jako p. obecná
Samec je modrošedý, s červenými kalhotkami a podocasními krovkami a stříbřitě šedými letkami.
Samice má spodinu rezavou bez proužkování, hřbet šedohnědý s tmavým proužkováním a hlavu žlutavě bílou.
Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) • hnízdí většinou v koloniích ve starých hnízdech krkavcovitých ptáků • snůška čítá 3-5 nažloutlých nebo rezavých, tmavě skvrnitých vajec • inkubace trvá 22-23 dnů a na sezení se střídají oba rodiče • živí se hlavně hmyzem, méně drobnými savci • kořist loví na zemi i ve vzduchu
SOKOL STĚHOVAVÝ (Falco peregrinus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) kriticky ohrožený druh sokol měří v rozpětí křídel až 1 m; samec je asi o třetinu menší a lehčí než samice • váha 580-1100 g • • • •
Zbarvení obou pohlaví jednotné - hřbetní strana šedomodrá, spodek těla světlý s černými příčnými vlnkami.
Po stranách hlavy se táhne černý pruh, který sahá od kořene zobáku až po hrdlo a vytváří na vrchu hlavy jakousi černou kápi.
SOKOL STĚHOVAVÝ (Falco peregrinus) • používají stará hnízda po různých dravcích, anebo si stavějí hnízda ve skalnatém terénu na holém podkladu • trvalejší páry, jsou věrni svým hnízdištím • samice snáší v dubnu 3-4 vejce, v sezení se střídají rodiče, a to 28-29 dní • narozdíl od jiných dravců krmí mláďata i otec • mláďata opouštějí hnízdo po 36-40 dnech • potrava: ptáci (domácí i divocí holubi, špačci, vrány, havrani, sojky, čejky a vodní ptáci, uloví i bažanta a divokou kachnu)
Vynikající letec, kořist loví jen ve vzduchu; na kořist na zemi nikdy neútočí.
RAROH VELKÝ (Falco cherrug) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) • v ČR pravidelně v malém množství hnízdí a přezimuje (především jižní Morava) • velký dravec se světlou hlavou a hnědou svrchní částí těla • váha 800-1130 g, rozpětí křídel až 130 cm • na hrudi a břiše jsou větší podélné skvrny • hnízdí v listnatých a smíšených lesích, loví v otevřené krajině
RAROH VELKÝ (Falco cherrug) • dříve byl místně potravně vázán na kolonie syslů v době hnízdění • u nás hnízdí především v nížinách, ojediněle v pahorkatinách • obsazuje hlavně stará hnízda ptáků • přijme i hnízdní podložky a umělá hnízda • je to univerzální lovec schopný lovit ve vzduchu i na zemi
RAROH VELKÝ (Falco cherrug)
OSTŘÍŽ LESNÍ (Falco subbuteo) • • • • • • • •
řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) silně ohrožený druh obývá téměř celou Evropu mimo nejsevernější oblasti, střední část Asie a severní Afriku zimuje v J Africe a v J Asii tvarem těla i zbarvením připomíná malého sokola stěhovavého obě pohlaví jsou zbarvena stejně, sameček je opět o něco menší v rozpětí křídel měří až 80 cm a váží 150-340 g
Svrchu je šedý, ve spodu světlý s tmavými podélnými skvrnami.
Od kořene zobáku se táhne tmavý pruh, tzv. vous.
Opeření horní části stojáků, tzv. kalhotky, je narezavělé.
OSTŘÍŽ LESNÍ (Falco subbuteo) • u nás je ptákem lesnatých pahorkatin, zřídka hnízdí v rovinách nebo v lužních lesích • přilétává k nám v dubnu • hnízdí ve vrcholcích vysokých stromů, většinou jehličnatých, obsazuje opuštěná hnízda jiných ptáků • samice klade 2-4 vejce, zahřívá je po dobu 28 dnů, mláďata létají po 28-32 dnech • jedním z nejrychlejších dravců ve vodorovném letu, kdy dokáže vyvinout rychlost až 180 km/hod (jediný uloví vlaštovku) • potrava: hmyz (chrousti, vážky, mouchy aj.)
DŘEMLÍK TUNDROVÝ (Falco columbarius) • řád: DRAVCI (Falconiformes) • čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) • u nás hnízdí vzácně v pásmu vysokohorské kosodřeviny v neumělých hnízdech postavených na zemi nebo na stromech • samička klade 4-5 vajíček, doba sezení trvá 2832 dnů • mláďata vylétají z hnízd za 25-27 dní • potravu tvoří téměř výlučně drobní ptáci; loví v letu a jejich hejna pronásleduje až do blízkosti lidských obydlí
Samice a mladí ptáci jsou svrchu tmavě hnědí a ze spodní strany světlí s hnědým skvrněním.
Samec má modrošedý hřbet a narezavělou spodinu těla.
Řád: Sovy (Strigiformes)
Klasifikace řádu Strigiformes • čeledi: • Sovovití (Tytonidae) • Puštíkovití (Strigidae)
Charakteristika řádu • • • • • •
více jak 200 druhů většinou samostatně žijící noční živočichové živí se malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků např. ketupy jsou specializované výhradně na lov ryb nestravitelné části kořisti vyvrhují ve formě vývržků vyskytují se na všech světových kontinentech s výjimkou Antarktidy, velké části Grónska a několika oceánských ostrovů • nenápadné „maskovací“ zbarvení
Charakteristika řádu • měkké peří s hřebínkovitým okrajem umožňuje naprosto tichý let • kolem očí mají vějířovitě uspořádané peří – závoj • jako dravci mají zahnutý zobák • prsty jsou porostlé peřím • čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu • sovy mají na hlavě peří kolem ušních otvorů uspořádáné tak, že směřuje zvuk do ušního otvoru • některé mohou tvar tohoto peří užitím svalů upravovat • slyší i ultrazvuk • některé druhy mají jedno ucho výše než druhé - díky tomu mohou určit pozici nejen jako stranový ale i výškový úhel
Charakteristika řádu • dobře vidí na dálku, a to i za velice špatných světelných podmínek • na blízko však dobře nevidí a např. při porcování kořisti se řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy) • na rozdíl od ostatních ptáků mají oko, které směřuje dopředu, překryté horním víčkem, nikoli spodním • zorný úhel je 160° • hlavu mohou otočit až o 270° • nejmenším zástupcem řádu je kulíšek trpasličí, který dorůstá sotva 13,5 cm a váží 31 g • největšími jsou výr velký a výr Blakistonův
Asymetrická pozice ušních otvorů umožňuje sovám lokalizaci kořisti na základě Dopplerova efektu
Sovovití (Tytonidae)
SOVA PÁLENÁ (Tyto alba) • čeleď: SOVOVITÍ (Tytonidae) • silně ohrožený druh • žije v Evropě, Africe, Asii, Indonésii, Austrálii, v J a částečně i S Americe • žije trvale po celý rok v blízkosti lidských obydlí • 220 - 350 g
Rozšíření sovy pálené
Typicky srdčitý závoj protažený dolů, na obvodu bělavý, ve středu tmavší a s rezavou obrubou.
SOVA PÁLENÁ (Tyto alba) • tvoří víceleté páry (ale zjištěna i polygamie) • hnízdí v březnu až dubnu • hnízdo nestaví, vejce snáší skoro na holý podklad (rozdrobené vývržky) • 3-6 vajec a samice na nich sedí 30-34 dnů • mláďata létají asi po 50-60 dnech • rozmnožování závisí na množství potravy (nadbytek – snáší více vajec (až 12) nebo zahnízdí dvakrát do roka)
SOVA PÁLENÁ (Tyto alba) • hlavní potravou jsou myšovití hlodavci, za doplňkovou potravu jí slouží drobní ptáci, obojživelníci, hmyz, netopýři • potravu loví v noci za letu nízko nad zemí (v době krmení mláďat loví na stinných místech i ve dne) • je u nás stálým ptákem a jen pozdě na podzim mění svůj pobyt podle výskytu myšovitých hlodavců
SOVA PÁLENÁ (Tyto alba)
Puštíkovití (Strigidae)
Výr velký (Bubo bubo) • řád: SOVY (Strigiformes) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • ohrožený druh • naše největší sova • vyhledává skalnaté lesní terény (zejména sousedíli s polními oblastmi a poskytují dostatek potravy)
Rozšíření výra velkého
Zbarvení žlutohnědé se širokými podélnými tmavými skvrnami na spodní straně těla, hustě opeřené stojáky, hmotnost 1800-2500 g.
Na hlavě má 7-9 cm dlouhá pera, uspořádaná do podoby růžků („ouška“), oči velké, s oranžovou duhovkou.
Výr velký (Bubo bubo) • stálý druh, tvoří dlouhodobější páry a obývá po léta stejná hnízdiště (nová hnízdiště zakládají jen mladí ptáci) • tok začíná v prosinci nebo lednu • snášení vajec probíhá podle počasí (březen-květen) • na vejcích sedí pouze samice, samec se stará o potravu
Hnízdí na těžko dostupných skalních místech nebo v dutinách stromů.
V hnízdě bývají 2-3 bílá vejce.
Výřata se líhnou po 32-36 dnech a jsou pokrytá bílým prachovým peřím, létají asi po 2 měsících.
Výr velký (Bubo bubo) • loví od západu do východu slunce • kořist neuchopí v letu, ale na zemi nebo na stromě • potrava: velmi různorodá divoké kachny, zajíci, bažanti, koroptve, veverky, myši, vrány, křečci, ježci, sojky, dravci, drobní ptáci, obojživelníci, plazi a hmyz
Výr čelí nepřátelství řady denních ptáků, zejména dravců a havranovitých, kteří jej ve dne napadají
• https://www.youtube.com/watch?v=XYDM mZqv9wI
PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco) • • • •
řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) jedna z nejhojnějších evropských sov obývá lesy jehličnaté i listnaté, háje a parky, někdy sady a zahrady
Žije v celé Evropě kromě severních oblastí, v SZ Africe a v některých oblastech Asie.
Zbarvení je dáno složitou kresbou šedých, hnědých a černých tónů, spodek těla je světlý s tmavými podélnými a větvenými skvrnami.
Jen puštík a sova pálená mají tmavohnědé oči.
Vedle šedé odrůdy existuje i odrůda rezavá (i mláďata z jednoho hnízda mohou být odlišně zbarvená).
PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco) • středně velká sova (380-670 g) • stálý druh • usazuje se v dutinách stromů, opuštěných budovách nebo ve velkých ptačích budkách, v nouzi hnízdí i na zemi • s přípravami na hnízdění začíná již v únoru • snůška obsahující 3-4 vejce bývá ukončena již v březnu • samice usedá na vejce hned po snesení prvního vejce (inkubace 28 dní)
PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco) • potrava velmi rozmanitá (savci, ptáci, plazi, obojživelníci, ryby) • potravu loví za šera a v noci nízkým letem nebo na kořist útočí z vyvýšeného místa
KALOUS UŠATÝ (Asio otus) • řád: SOVY (Strigiformes) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • vyskytuje se ve všech typech lesů, u nás na celém území v nižších polohách • podobný výru, velikostí stojí mezi ním a výrečkem malým (220-350 g) • v nebezpečí může kalous přitáhnout peří k tělu a tělo povytáhnout
Má podobně jako výr prodloužená pera u uší. Rezavě žlutá barva peří a tmavohnědé, žebříčkovitě rozmazané skvrny.
Výskyt v Evropě, S Africe, Asii, S Americe.
Lesy v blízkosti otevřených krajin představují pro kalouse ušatého ideální biotop.
KALOUS UŠATÝ (Asio otus) • noční druh • žije v lese nebo v parcích, většinou na jejich okrajích • vlastní hnízdo nestaví, využívá opuštěných hnízd (vraních) • začíná hnízdit v druhé polovině března • samice snese ve dvoudenních intervalech 4-6 vajíček a hned na první zasedá • mláďata se líhnou po 27-28 dnech • potravou kalouse jsou z 80 až 90 % myši a hraboši (+ drobné ptactvo, hmyz)
KALOUS UŠATÝ (Asio otus)
KALOUS PUSTOVKA (Asio flammeus) • řád: SOVY (Strigiformes) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • silně ohrožený druh • podobná kalousi ušatému, přibližně stejně zbarvená, pouze skvrny na břišní straně jsou podélné • má žlutou oční duhovku a nepatrná perová ouška • 300-350 g • typická je i denní aktivita a pobyt v otevřených, polních nebo stepních oblastech
KALOUS PUSTOVKA (Asio flammeus) • jako jediná ze sov si staví hnízdo, a to jen na zemi • samice snáší v dubnu-v květnu 4-7 vajec a sedí na nich 27-29 dní • potrava: drobní hlodavci, pěvci, hmyz • rychle a obratně létá • kořist loví v letu, může se na místě třepotat jako poštolka nebo čeká u nory
KALOUS PUSTOVKA (Asio flammeus)
Výreček malý (Otus scops) • řád: SOVY (Strigiformes) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • velký asi jako křepelka, domovem je ve Středomoří • v českých zemích se objevuje velmi zřídka, na Slovensku někdy i hnízdí • tažný druh, přilétává v dubnu a odlétává v září • váha: 70-90 g • zbarvení je šedohnědé
Rozšíření výrečka malého (zeleně celoročně, modře zimoviště, oranžově hnízdiště)
Výreček malý (Otus scops) • hlavní část potravy tvoří hmyz, někdy loví i drobné hlodavce • jednoslabičný, zvonivý až pískavý hlas • samice zasedá hned na první snesené vejce, mláďata v hnízdě jsou nestejně stará • snáší 4-5 vajíček, inkubace trvá 24-25 dní, mláďata opouštějí hnízdo asi za 4 týdny a loví s rodiči
• https://www.youtub e.com/watch?v=YT tfSo5ARPw
KULÍŠEK NEJMENŠÍ (Glaucidium passerinum) • řád: SOVY (Strigiformes) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • silně ohrožený druh • nejmenší evropská sova • obývá jehličnaté lesy S Evropy a úzký pruh, který se odtud táhne daleko do východních oblastí Asie • v ČR řídce hnízdí (Krkonoše, Jeseníky, Beskydy)
Rozšíření kulíška nejmenšího
KULÍŠEK NEJMENŠÍ (Glaucidium passerinum) • vyhledává staré jehličnaté horské lesy s dostatkem doupných stromů a prosvětlených ploch • svrchu je tmavohnědý a bíle skvrnitý, šedobílá spodní strana má tmavé příčné vlnkování a ocas, jímž kulíšek pohybuje při sezení ze strany na stranu
KULÍŠEK NEJMENŠÍ (Glaucidium passerinum) • husté jemné prachové peří • váží 55-75 g • samice koncem dubna snáší 3-6 vajec • inkubace 28 dní • potrava: drobní hlodavci a ptáci, ojediněle ještěrky a brouci (za nadbytku potravy si dělá v dutinách stromů zásoby) • loví v podvečer, v době krmení mláďat celý den
SÝČEK OBECNÝ (Athene noctua) řád: SOVY (Strigiformes) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) silně ohrožený druh obývá otevřené krajiny s řídkým stromovým porostem (parky, sady, hřbitovy a v blízkosti lidských obydlí) • u nás na území celého státu • sýček je ptákem s noční aktivitou, ale často ho pronásledují drobní ptáci a je možné ho vidět i ve dne
• • • •
Žije v severní Africe, ve značné části Evropy a Asie.
SÝČEK OBECNÝ (Athene noctua) • malá sova, váží 130200 g • hnědá hřbetní strana je poseta bílými skvrnkami • bílý spodek těla má podélné tmavé skvrnky
Oči žluté, závoj nízký, výrazné "obočí„.
SÝČEK OBECNÝ (Athene noctua) • je – li vyrušen, dělá rychlé podřepy a poklonky, kývavými pohyby se snaží lépe zaostřit zrak • stálý, ojediněle přelétavý druh • páry žijí celý život v trvalém svazku • hnízdo nestaví (dutiny stromů, zdí, budky) • samice snáší 4-5 vajíček v březnu-dubnu • potrava: hlodavci, drobní ptáci, plazi, obojživelníci, hmyz • potravu loví za šera
• https://www.youtube.com/watch?v=FA_R CHgSsPc
SOVICE KRAHUJOVÁ (Surnia ulula) • řád: SOVY (Strigiformes) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • severská sova (S Evropa, S Asie a Severní Amerika) • k nám zalétá vzácně v zimě • velká asi jako puštík obecný (280-310 g)
Rozšíření sovice krahujové
SOVICE KRAHUJOVÁ (Surnia ulula) • téměř bílý obličej, obkroužený černou páskou • žluté oči a vlnkování na spodní straně těla připomínají krahujce • horní část těla je černohnědá, bíle proužkovaná
SOVICE KRAHUJOVÁ (Surnia ulula) • dojem dravce zvyšují zašpičatělá křidla a poměrně dlouhý, na konci zaoblený ocas • loví jako sovice sněžná také ve dne • létá obratně, při pátrání po kořisti se často třepotá v letu jako poštolka • velká letová obratnost jí dovoluje ulovit i letící ptáky • potrava: drobní hlodavci, menší ptáci, větší hmyz • hnízdo zakládá na zemi, přestože jsou jejím životním prostředím lesnaté oblasti • v dubnu-červnu snáší 3-4 vejce; při nadbytku potravy se může snůška zvýšit až na 13 vajec
SOVICE KRAHUJOVÁ (Surnia ulula)
SOVICE SNĚŽNÍ (Nyctea scandiaca) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • vyskytuje se na pobřeží S Evropy, Asie a Ameriky a na ostrovech Severního ledového oceánu • někdy se zatoulá i do střední a J Evropy • u nás se vyskytuje vzácně (za tuhých zim) • o něco menší než výr velký • délka těla cca 60 cm, rozpětí křídel 160 cm • hmotnost 1,35-2,6 kg
Mladí ptáci v prvním roce života se podobají samici, ale jsou celkově tmavší.
Samec má na bílém podkladu pouze několik roztroušených tmavých skvrn, zatímco samice je hustě tmavě příčně pruhovaná a čistě bílý má pouze závoj, hruď, nohy, spodinu křídel a spodní krovky ocasní.
Rozšíření sovice sněžní (zeleně zimní rozšíření, modře letní).
SOVICE SNĚŽNÍ (Nyctea scandiaca) • snáší do hnízda na zemi v dubnu až červnu 4-6 bílých vajec • když se lumíci rozmnoží přespříliš, což se opakuje asi ve čtyřletých intervalech, snáší až 12 vajíček • při naprostém nedostatku lumíků nedochází naopak vůbec ke hnízdění • loví přes den a žije hlavně v otevřených tundrových oblastech
Hlavní potravou jsou lumíci (i hraboši), uloví i divokou kachnu.
• http://www.rozhlas.cz/hlas/sovy/_zprava/s ovice-snezni--58958
