Testování a porovnání rychlostně-koordinačních schopností u starších žáků FC Sparta Brno a SK Slatina v zimním přípravném období

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studii Katedra sportovních her

Testování a porovnání rychlostně-koordinačních schopností u starších žáků FC Sparta Brno a SK Slatina v zimním přípravném období Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Pavel Vacenovský

Vypracoval: Bc. Novák Martin Učitelství pro ZŠ a SŠ

Brno, 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a pouţil jen literaturu a prameny uvedené v seznamu literatury, která je součásti této práce. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………….. Novák Martin

V úvodu své práce bych chtěl poděkovat Mgr. Pavlu Vacenovskému za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování diplomové práce poskytl.

OBSAH

ÚVOD……………………………………………………………………..........7

1. TEORIE FOTBALU………………………………………………………..9 1.1 Charakteristika dnešního fotbal……………………………………..9 1.2 Historie fotbalu……………………………………………….........10 1.2.1 Historie českého fotbalu……………………………........11

2. CHARAKTERISTIKA POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ……………..13 2.1 Pohybové schopnosti…………………………………………........13 2.2 Kondiční pohybové schopnosti………………………………........15 2.3 Koordinační schopnosti………………………………………........15 2.3.1 Druhy koordinačních schopností………………………...17 2.3.2 Metody rozvoje koordinačních schopností…………........18 2.4 Rychlostní schopnosti……………………………………………...20 2.4.1 Reakční rychlostní schopnosti……………………….......21 2.4.2 Realizační rychlostní schopnosti…………………….......21 2.4.3 Metody rozvoje rychlostních schopností…………….......22

3. DIDAKTICKÁ ČINNOST TRENÉRA………………………………….27 3.1 Pedagogické zásady a výchovné metody………………………….27 3.2 Osobnost trenéra……………………….……….….………………29

4. BIOLOGICKO PSYCHOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY………..32 4.1 Zvláštnosti sportovní přípravy dětí a mládeţe…………………….32 4.2 Věková charakteristika 11 – 15 let………………………………...33

5. PERIODIZACE TRÉNINKOVÉHO PROCESU…………………........36 5.1 Plánování a evidence………………………………………………36 5.2 Dlouhodobý plán – makrocyklus......................................................37 5.2.2 Charakteristika zimního přípravného období……………38

6. CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE………………...41 6.1 Cíl diplomové práce……………………………………………….41 6.2 Hypotézy…………………………………………………………..41 6.3 Úkoly diplomové práce………………………………………........41

7. METODIKA……………………………………………………………….42 7.1 Charakteristika souborů……………………………………….......42 7.2 Testová baterie…………………………………………………….44 7.3 Metody zpracování a vyhodnocení testů……….....………...……..45 7.3.1 Výsledky testu č. 1………………………………………47 7.3.2 Výsledky testu č. 2………………………………………50 7.3.3 Výsledky testu č. 3………………………………………53 7.3.4 Výsledky testu č. 4………………………………………56 7.3.5 Výsledky testu č. 5………………………………………59

8. DISKUZE…………………………………………………………………..62

9. INVENTÁŘ RYCHLOSTNĚ – KOORDINAČNÍCH CVIČENÍ……...64 9.1 Cvičení bez míče…………………………………………………...64 9.2 Cvičení s míčem………………………………………………........67

10. ZÁVĚR………………………………………………………………........73

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………...74

PŘÍLOHY

RESUMÉ

ÚVOD Nejpopulárnějším a nejsledovanějším sportem na světě je bezesporu fotbal. Jíţ více neţ jedno století na sebe poutá zájem stále většího počtu obdivovatelů a vyznavačů a ve chvílích vrcholových událostí spojuje i tu část veřejnosti, která jinak tímto novodobým fenoménem neţije. Fotbal v součastné době nabízí velmi jasně definovanou a srozumitelnou zábavu pro širokou skupinu lidí. Dnes je přitaţlivost, síla a moc fotbalu tak veliká, ţe je museli vzít na vědomí i mocní tohoto světa. Popularita fotbalu vzrůstá s kaţdou velkou akcí, jako je Mistrovství světa nebo Mistrovství Evropy. Při těchto událostech se stává národ silnější a lidé jsou si bliţší a drţí více při sobě neţ kdy jindy. Celosvětový rozvoj a popularita fotbalu přispěly velkou měrou k vyrovnanosti herní úrovně, a proto dnes jiţ nemá světový fotbal dominantního představitele. Je to také tím, ţe v zahraničních klubech se střídají trenéři, kteří jsou různé národnosti a přináší do nových klubů nové poznatky a vědomosti, které získali v klubech bývalých. Současné pojetí hry je charakterizováno neustálým zvyšováním poţadavků na objem a intenzitu herních činností v utkání při součastně se zvyšující sloţitosti. Jinými slovy hráč má na uskutečnění herní činnosti stále méně času i prostoru. Fotbal klade velké nároky a poţadavky na proces vnímání, tvůrčího myšlení, orientaci ve sloţitých situacích na rozhodování. Utkání rozhodují osobnosti, hráči s vysokou úrovní myšlení, rozhodování, psychiky, pohybové schopností a především technické stránky fotbalových dovedností. Fotbalová teorie i praxe potvrzují, ţe pokud není ve sportovní přípravě ţactva věnován dostatečný prostor rozvoji koordinačních schopností, rychlosti, získání citu pro míč a následnému nácviku a zdokonalování nových fotbalových dovedností, limituje tento nesprávný přístup k tréninku další rozvoj herního výkonu fotbalisty a s trochou nadsázky lze konstatovat, ţe sniţuje i pravděpodobnost objevení nových fotbalových dovedností. Jelikoţ se uţ několik let pohybují jako trenér v mládeţnických celcích, mohu jen potvrdit velké nároky, které jsou kladeny na mládeţ. Proto je nutné kaţdé nově osvojené a trénované schopnosti dobře a efektivně otestovat. Pro trenéry je to kontrola, jestli se ubírají správným směrem.

7

Proto jsem si vybral tohle téma, abychom mohli zhodnotit pomocí vybraných testů vliv přípravy rychlostně-koordinačních schopností v tréninkovém procesu zimní přípravy staršího ţactva. Dvou týmu s odlišnou výkonností a zázemím.

8

1. TEORIE FOTBALU

1.1 Charakteristika dnešního fotbalu Fotbal je sportovní, kolektivní, kopací míčová a branková hra. Hrají ji dvě jedenáctičlenná druţstva. Je to soutěţivá činnost, při které se hráči snaţí dostat dovoleným způsobem co nejčastěji do soupeřovy branky a zároveň se snaţí zabránit soupeřovi ve stejném úsilí. Uskutečňuje se v konkrétním utkání, které probíhá za určitých objektivně platných pravidel. Zápas je ohraničen časově a podle věkových kategorií. Velký objem zatíţení hráče v utkání je dán délkou utkání, velikostí hřiště a je určován mnoţstvím herních činností jednotlivce bez míče i s míčem, mnoţstvím řetězců herních činností jednotlivce, mnoţství herních kombinací a standardních situací, ale také mnoţstvím základních útočných a obranných fázi hry. Zatíţení je v utkání charakterizováno nepravidelným střídáním maximální, submaximální, střední a mírné intenzity. Typickým ukazatelem současného pojetí hry je stále zvyšování poţadavků kladených na hráče za ztíţených podmínek z hlediska času, prostoru a soupeře. Náročnost kladená na hráče je závislá na jeho individuálních schopnostech, zkušenostech, hráčské osobnosti, na druhu taktických úkolů, ale i na vyspělosti soupeře a významu utkání. Z dlouhodobých pozorování utkání vyplývá, ţe např. středový hráč, který bývá zpravidla nejvíce zatíţen, překoná v utkání kolem 5 – 7 km. Nejvyšší intenzitou překoná středový hráč vzdálenost 800 – 1400 m, krajní obránce 600-1000 m, útočník 700 – 1000 m. Fotbal a jeho trénink vyţadují od hráče mnoţství rozmanitých pohybových návyků s jemnou diferenciací. Většina herních situací se provádí nohou nebo hlavou. Při fotbalu se rozvíjí především svalstvo dolních končetin. Úspěšná hra je podmíněna dokonalou činností všech analyzátorů, které se v průběhu tréninkového procesu rozvíjejí, v němţ analyzátor zrakový je dominující. Pestrost hry vyţaduje vysokou kontrolu dějů pomoci CNS, coţ vede i k rozvoji tvůrčí sloţky herního myšlení.

9

Zatíţení v utkání rozvíjí především vytrvalost v rychlosti, výbušnou sílu svalů dolních končetin a koordinaci, převaţuje aerobní energetická přeměna nad anaerobní. Ztráta hmotnosti po utkání činí 1 – 3 kg. Průměrná tepová frekvence v průběhu utkání je 165 – 175 tepů za minutu. Hra rozvíjí kolektivní soudrţnost, zodpovědnost, disciplinovanost a sebeovládání. Celkový efekt hry, i přes individuální činnosti hráčů, se dosahuje kolektivně. Univerzálnost hráčů, hra na jednotlivých postech, stejně tak i soustavný osobní kontakt hráčů v častých soubojích tyto nároky ještě zvyšují. Protoţe se fotbal hraje v různých ročních obdobích a na otevřených hřištích, hru často ovlivňují nepříznivé klimatické podmínky. Celkově můţeme říci, ţe fotbal je z hlediska obsahu, průběhu i úrovně velmi náročná hra, která klade velké nároky na všechny stránky osobnosti a kvality fotbalisty. (VEČEŘA, NOVÁČEK, 1995)

1.2 Historie fotbalu Míčové hry, ve kterých můţeme hledat vývojové základy současného fotbalu se v různých obměnách objevuji na všech kontinentech a v kaţdé historické etapě kulturního vývoje lidstva. S trochou nadsázky můţeme tedy konstatovat, ţe fotbal je přibliţně 4000 let stará hra. Ale novodobý moderní fotbal, v podobě blízké současnému není starší neţ 160 let. Prvé zprávy o míčových hrách, ze kterých přirozeným vývojem postupně vznikl fotbal, jsou z období asi 3000 let před naším letopočtem z Číny. Jednalo se o hru čínských císařských vojáků, přesná pravidla se nedochovala a jako míč se pouţívala koţená koule vyztuţená vlasy a ptačími pery. Hráči mohli hrát rukama i nohama. Další prameny pocházejí z Japonska, ze starého Egypta a samozřejmě se hry podobné fotbalu hráli ve starém Řecku i v římském impériu. Prvé zprávy o fotbalu ze středověku pocházejí z Francie, Itálie a především z Anglie (jíţ z roku 1313 je dekret zakazující fotbal – boj o míč aţ několika stovek hráčů s cílem dopravit jej do některé městské brány).

10

Za určitý přelom lze povaţovat vývoj v 18. a především v 19. století v Anglii. Míčové hry podobné fotbalu byly součástí výchovy a studia na školách. Datem vzniku původních pravidel je uváděn rok 1840. V roce 1864 byla v Rugby sestavena pravidla fotbalu lišící se od pojetí jiných škol tvrdostí a moţností přenášet míč rukou. Především nejednotnost přístupu k pravidlům byla podnětem k zaloţení prvého fotbalového svazu na světě. 26. Října 1867 zaloţilo 11 zástupců klubů a škol v Londýně v hospodě „Free Mason´s Tovern“ fotbalovou asociaci „Football Association“. V prosinci 1863 se zástupci školy Rugby odtrhli a vytvořili si vlastní svaz (vývoj rugby). V roce 1871 vznikla nejstarší pohárová soutěţ – Anglický pohár za účasti 50 klubů. První mezistátní utkání mezi Anglií a Skotskem bylo sehráno v roce 1872 v Glasgově s výsledkem 0:0. Od roku 1885 se v Anglii hraje legalizovaně profesionální fotbal, v roce 1893 byl v Londýně zaloţen první ţenský fotbalový klub. Plným právem je proto, i kdyţ poněkud okřídleně, Anglie nazývána kolébkou nebo domovem fotbalu. Do střední Evropy a dalších zemí začal fotbal pronikat s přibliţně 20letým zpoţděním. První fotbalový svaz na evropském kontinentě vznikl v roce 1899 v Dánsku, pak následovalo Holandsko, Německo a další země. Fotbal na olympijských hrách se objevil neoficiálně jiţ v roce 1900 v Paříţi a vítězem byla Anglie, oficiálně v roce 1908 v Londýně a vítězem byla opět Anglie. FIFA – Mezinárodní fotbalová federace byla zaloţena v Paříţi v roce 1904 pěti zástupci evropských zemí, prvé mistrovství světa bylo hráno v roce 1930 v Uruguay a vítězem se stal tým pořadatelské země. UEFA – Evropská unie fotbalových asociací byla zaloţena v roce 1954. Prvé mistrovství Evropy se hrálo v roce 1968 v Itálii a vítězem se stala Itálie. (VOTÍK, 2005)

1.2.1 Historie českého fotbalu V Čechách a na Moravě se fotbal začal hrát koncem 19. Století v cyklistických a veslařských klubech a také ve studentských krouţcích. Prvé

11

fotbalové utkání v Čechách se hrálo 29. září 1887 v Roudnici nad Labem. Mezi nejstarší kluby v Čechách patří SK Slávie Praha a AC Sparta Praha. Sloţitost společenských podmínek pro vznik a vývoj fotbalu v Čechách odráţí i určitá komplikovanost zakládání těchto klubů. Z počátku vznikaly fotbalové kluby většinou v Praze, ale na konci 19. a začátku 20. Století začal fotbal pronikat i do dalších měst a na venkov. Rozmach fotbalu uspíšilo také vydání pravidel fotbalu v českém jazyce v roce 1897. V roce 1899 bylo sehráno prvé mezinárodní utkání mezi SK Slavia Praha a druţstvem Berlína s výsledkem 0:0. Od roku 1897 byly kluby hrající fotbal organizovány v České amatérské atletické unii, postupný rozmach fotbalu si vynutil ustavení Českého svazu fotbalového (ČSF), ve kterém došlo 19. října 1901 v Praze. Na Moravě se prvé fotbalové utkání hrálo v Brně v roce 1896. V roce 1921 byla zaloţena Československá asociace fotbalová (ČSAF), která byla v roce 1922 v Ţenevě oficiálně přijata do FIFA. Do UEFA vstoupil československý fotbal v roce 1954. V letech 1945 – 1957 byl fotbal v Československu postupně řízen Československým fotbalovým svazem, Fotbalovým odborem Československé obce sokolské a sekcí kopané při Státním výboru pro tělesnou výchovu a sport. Po roce 1989 tuto úlohu plnila Československá fotbalová asociace, která zanikla k 1. 1. 1993. Vrcholovým fotbalovým orgánem v samostatné České republice se stal Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS). (VOTÍK, 2005)

12

2. CHARAKTERISTIKA POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ

2.1 Pohybové schopnosti V kaţdé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovního výkonu, lze identifikovat projevy síly, vytrvalosti, rychlosti aj., jejích poměr se podle pohybových úkolů můţe lišit. Předpokládá se, ţe jde o projev pohybových schopností člověka, o nichţ vypovídají určité charakteristiky pohybů. Klasické publikace o pohybových schopnostech začaly vycházet uţ před 40 – 50 lety. Byly koncipovány různé teorie a modely. Tyto práce nesporně přispěly k objasňování pohybových schopností, přinesly četné nové poznatky či určitá potvrzení existujících představ. Přitom samotný pojem a pojetí pohybových schopností zůstávají předmětem řady diskuzí aţ sporů, zda jsou to pojmy relevantní, odráţející skutečnost. Poznatky o pohybových schopnostech se zakládají na znalostech anatomie, fyziologie, biochemie, biomechaniky aj. V souhrnu se jedná o schopnosti člověka. V současných konceptech se pohybové schopnosti definují jako relativně upevněný, více či méně generalizovaný individuální předpoklad výkonu v určité činnosti. Pohybové činnosti v tomto duchu chápeme, jako relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů k pohybové činnosti, jsou z části vrozené. Pohybové schopnosti jsou výsledkem sloţitých vazeb a součinnosti různých systémů uvnitř organismu. Tato integrace se realizuje na úrovni biochemických dějů, fyziologických funkcí i psychických procesů. Jejích výrazem jsou pohybové schopnosti, přičemţ kaţdá je vlastně skupinou, do kterého se promítají v různém poměru i schopnosti ostatní. Při identifikaci jednotlivých pohybových schopností se vychází z dominujících charakteristik pohybové činnosti. Teoreticky i prakticky uznávané pojetí pohybových schopností je jistým zobecněním ze široké palety pohybových projevů člověka. V komplexech silových, rychlostních, vytrvalostních a koordinačních schopností můţeme dále pozorovat vnitřní strukturalizaci a odlišit jednotlivé dílčí schopnosti, které jsou jiţ dosti přesně

13

definovány a nepřímo měřitelné. Slovní označení není dosud jednotné. Všeobecně je akceptováno rozdělení schopností na kondiční a koordinační, nověji se uvaţuje o schopnostech hybridních. (DOVALIL, 2009)

Obr. 1. Model hierarchické struktury komplexu pohybových schopností, (DOVALIL, 2009)

14

2.2 Kondiční pohybové schopnosti Podle fyzikálních charakteristik, které v pohybovém projevu převaţují – síly svalové kontrakce, rychlosti pohybu a trvání, se rozlišují kondiční pohybové schopnosti silové, rychlostní a vytrvalostní. Kaţdá schopnost má určité rozlišovací kritéria. Pohyb prováděn vysokou aţ maximální rychlostí, při nichţ se řeší pohybový úkol v několika sekundách, mají obdobný metabolický, řídící a psychický základ a spojují se s projevem rychlostních schopností. Pohyb, ve kterém se překonává větší odpor, vyţaduje vyvinutí silových schopností. V dlouho trvající pohybové činnosti, vyţadující jiný metabolický, řídící i psychický základ neţ v uvedených dvou případech, se projevují vytrvalostní schopnosti. (DOVALIL, 2009)

2.3 Koordinační schopnosti Kaţdé sportovní odvětví a disciplína klade specifické nároky na rozvoj koordinačních schopností (rychle reagovat na vnější signály, orientovat se v prostoru atd.). Komplex koordinačních schopností jako součást pohybových schopností přesněji má vliv na kvalitu řízení a regulaci pohybových schopností v souvislosti s činností CNS a jednotlivých analyzátorů (obr. 2.). Umoţňují vykonávat pohybové činnosti tak, aby měli z hlediska kinematické dynamické struktury nejlepší průběh a výsledek. Jejích vysoká úroveň pozitivně ovlivňuje průběh motorického učení. Urychluje proces osvojení a zdokonalování pohybových dovedností a návyků. Koordinační schopnosti jsou úzce spojeny s rychlostními a rychlostně-silovými schopnostmi. Jejích stimulace vymezenými prostředími a metodami je takto moţná jen na určitém kondičním a psychickém základě. Vyšší úroveň koordinačních schopností umoţňuje sportovci efektivněji vyuţívat při sportovní činnosti jeho celkový pohybový potenciál a chránit ho před zraněním. Určitá koordinační schopnost však není jen jediným předpokladem podání vrcholného sportovního výkonu. (MORAVEC, 2007)

15

Obr. 2. Komplex koordinačních schopností (DOVALIL, 2009) Pří klasifikaci koordinačních schopností je nutné brát v úvahu: Řízení a regulaci známých přesných, kontinuálních pohybových činností s postačujícími zpětnými vazbami, tj. přesnost regulace. Řízení a regulaci známých krátkodobých, přesných a rychlých pohybových činností, tj. koordinaci pod časovým tlakem. Řízení a regulaci neznámých, variabilních, rychlých a přesných pohybových činností, tj. přestavbu a přizpůsobování činnosti. (DOVALIL, 2009)

16

2.3.1 Druhy koordinačních schopností Koordinační schopnosti jsou chápany jako soubor schopností lehce a účelně koordinovat vlastní pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, provádět sloţitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby. VOTÍK (2005) rozděluje jednotlivě koordinační schopnosti z hlediska potřeb fotbalu: Orientační – Schopnost rychlé a přesné analýzy vzájemných vztahů (hráč – spoluhráč – soupeř – míč apod.) Vytváření pocitu polohy vlastního těla a jejích změn. Diferenciační – schopnost jemného rozlišení a určení parametrů síly, času a prostoru při řešení pohybového úkolu. Projevuje se v ekonomické a přesné realizaci konkrétní herní činnosti. Hráč musí rozlišit a diferencovat úsilí vynaloţené např. na krátkou nebo dlouho vzdálenost. Reakční – schopnost rychlého a účelného projevu jako reakce na očekávaný nebo neočekávaný podnět (např. reakce hráče na neočekávaně odraţený míč, limitující zvláště u brankáře). Spojování pohybových operací – jedná se o časoprostorové dynamické sladění dílčích pohybů při kontaktu se soupeřem nebo míčem. Je součástí řešení všech herních situací. Přizpůsobování pohybového jednání – navazuje na předcházející schopnost, je závislá na orientační schopnosti. Představuje změnu motorické realizace rušení určité situace podle aktuálních podmínek. Jde vlastně o kombinaci osvojených herních dovedností a vlastní improvizační schopnosti. Dynamické rovnováhy – schopnost udrţet nebo obnovit rovnováhu při úmyslných či neúmyslných změnách polohy těla. Rytmické – rytmus určité pohybové činnosti např. běhu, dále změna rytmu a tempa hry a vnucení vlastního rytmu hry soupeři. Dále na kvalitu koordinačních schopností má výrazný vliv úroveň nervosvalové koordinace, která se projevuje v podobě:

17

Vnitrosvalové koordinace – jsou charakterizované jako účelné řízení činnosti hybných jednotek v pracujícím svalu. Mezisvalové koordinace – kterou si můţeme představit jako účelné řízení jednotlivých svalů v různých částech těla. Svaly nepracují izolovaně, ale spolupracují. Jaké svaly a v jakém pořadí fungují, jaká je úroveň mezisvalové koordinace je zřetelné z ekonomiky pohybové činnosti, z elasticity pohybů. (VOTÍK, 2005)

2.3.2 Metody rozvoje koordinačních schopností Cílem rozvoje koordinačních schopností, zejména s ohledem na budoucí sportovní výkonnost, je osvojení nových pohybových dovedností a jejích komponent. K dosaţení tohoto cíle se v tréninkovém procesu pouţívají různé tréninkové metody a prostředky. KOHOUTEK (2005) člení koordinační schopnosti na všeobecné a speciální. Všeobecné tréninkové metody a prostředky slouţí ke zlepšení základní úrovně koordinačních předpokladů. Na stupni jejích osvojení závisí, jak dalece a s jakou efektivitou mohou přispět ke zlepšení celkové obratnosti. Metody které pouţijeme musí odpovídat úrovni sportovce. Speciální metody a prostředky jsou přímo spojeny s motorickými činnostmi v rámci sportovní soutěţe. Jejích úkolem je zlepšit sportovně specifické koordinační schopnosti spolu s kooperujícími analyzátory důleţitými pro dané sportovní odvětví. Speciální tréninkové metody a prostředky jiţ vyţadují vysokou rozvojovou a dovedností úroveň, a pokud mají mít poţadovaný efekt, měly by být osvojeny jiţ v dokonalejší, jemnější formě. Pro úspěšné osvojování nových dovedností má zásadní význam pohybová představa, jejíţ vytvoření předchází vlastnímu procesu učení. Pro nácvik pohybové představy v závislosti na věku, připravenosti a dosaţené úrovně koordinačních schopností ukázaly vhodné dvě dílčí metody:

18

Metoda optické informace – tato metoda je vhodná zvláště pro začínající sportovce. Představa průběhu pohybu je pro něho důleţitým optickým obrazem. Metoda verbální informace – tato metoda slouţí k upřesnění a ujasnění průběhu pohybu. Samotnému provedení pohybu můţe předcházet, probíhat současně anebo můţe být pouţita po provedeném pohybu, Tím pádem plní funkci zpětné vazby. Následující přehled je souborem metodických přístupů, které jsou především pro potřeby sportovního tréninku. Většinou jde o variace a kombinace cvičení pro zvyšování koordinačních nároků. Variace výchozího postavení (starty z lehu na břiše, na zádech atd.) Variace provedení pohybu (jedno a totéţ provedení se provádí zrcadlově) Variace pohybové dynamiky (rychlejší nebo pomalejší provedení pohybu v důsledku usnadňující nebo ztěţujících podmínek). Variace prostorové pohybové struktury (zmenšení prostoru pro provedení pohybu tzn. pohyb musí být proveden velmi precizně. Slalom s míče mezi metami. Variace vnějších podmínek (hra na nezvyklém podkladě, nezvyklé velikosti hřiště, ostrý vítr, déšť). Variace přijmu informace (přizpůsobování se změněným informačním signálům: pokud je pro řízení pohybu důleţitá optická, akustická, taktilní nebo kinestetická informace můţe její omezení nebo přídavná informace tento průběh ovlivnit např. hráči stojí ke spoluhráči zády – příjem přihrávky po zavolání). Kombinace různých přirozených pohybových forem (běh, skok, obrat). Kombinace pohybových dovedností. Podmínkou je osvojení dovedností na úroveň dokonalejší, jemné formy. Cvičení v časové tísni (příjem míče nebo přihrávky při bránění spoluhráčem). Provádění cvičení po předcházejícím zatíţení, někdy kontraproduktivní povahy (rovnováţná cvičení po sérii obratů, provádění sloţitých činností v závěrečné části tréninkové jednotky). (KOHOUTEK, 2005) 19

2.4 Rychlostní schopnosti Mnohé sportovní výkony charakterizuje z fyzikálního pohledu vysoká aţ maximální rychlost pohybu. Činnost je prováděna maximálním volním úsilím, maximální intenzitou, kterou energeticky zajišťuje ATP-CP systém. Tato činnost tedy nemůţe trvat dlouho – bez přerušení do 10 – 15 sekund, jde o pohyb v zásadě bez odporu nebo s malým odporem. Rychlostní schopnosti ovlivňuje a utváří sloţitý komplex činitelů. Za nejdůleţitější z nich se povaţuje vysoká labilita dějů podráţdění a útlumu v CNS a odpovídající kontrakční a relaxační rychlost svalů, vysoká rychlost vedení nervových vzruchů. Rychlostní schopnosti kladou zvýšené nároky na koordinaci antagonistických svalových skupin. Morfologicky vyšší pohybovou rychlost podmiňuje vyšší podíl rychlých svalových vláken. Zde se tradičně vyuţívá zevšeobecňující pojem „rychlost“. Avšak dosavadní zkušenosti i výsledky řady studií naznačují, ţe pro praktické potřeby je uţitečné uplatňovat strukturální přístup, tj. přijmout koncepci jednotlivých rychlostních schopnosti a nezávisle je rozlišovat: Rychlost reakční je spojena se zahájením pohybu Rychlost acyklická znamená co nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů Rychlost cyklickou danou vysokou frekvencí opakujících se stejných pohybů Rychlost komplexní daná kombinací cyklických i acyklických pohybů včetně reakce. Nejčastěji se vyskytuje jako rychlost lokomoce. Předloţené pojetí nevyčerpává zcela problém rychlostních schopností. Detailnější přístupy vymezují dále např. schopnost akcelerace. Rychlost reakční bývá někdy situována mezi koordinační schopnosti, ale povaţuje se i za psychickou schopnost. Rychlostní schopnosti patří v mnoha sportech k důleţitým faktorům výkonu. Mohou se klást hraniční nároky na všechny nebo jen na některé z nich. Podmínky jejich projevu mohou být jak standardní (typu sprinty, skoky), tak proměnlivé (sportovní hry, úpolové sporty). V některých případech mají rozhodující význam ve struktuře výkonu, jindy jen podíl doplňující. Vyšší uplatňování rychlostních schopností v mnoha specializacích je charakteristickým znakem vývojových tendencí sportu v posledních letech. (DOVALIL, 2009)

20

2.4.1 Reakční rychlostní schopnosti Definujeme jí jako schopnost odpovídat na daný podnět či zahájit pohyb v co nejkratším časovém úseku. Je to doba, která udává trvání přenosu signálu od receptoru k efektoru. Reakční rychlost je především závislá na druhu podnětu. Existuje několik druhů podnětů: taktilní (dotykové), audiovizuální (zvukové) a vizuální (zrakové). Nejkratší doba vedení vzruchu je u taktilních podnětů (0,15 – 0,14 s), nejdelší u vizuálních podnětů (0,21 – 0,19 s). Můţeme zde nalézt velké individuální rozdíly, např. reakční časy elitních atletů. Fyziologickou limitní hranicí pro vedení sluchového vzruchu je čas 0,1 s. Na tuto hodnotu jsou např. nastaveny zátěţové bloky pro start sprinterských disciplín. Dalším významným činitelem pro rychlost reakce je typ poţadované odpovědi. Jedná se o jednoduchou reakci, obvykle na jednoduchý podnět, kdy vlastní odpověď je jiţ předem známa a čas bývá krátký. V druhém případě se jedná o sloţitější typ odpovědi, kdy se musí vybrat nejvhodnější řešení a více moţností. Hovoříme o výběrové reakci. Doba této reakce je podstatně delší. Moţnosti zlepšení reakční doby tréninkem jsou v rozmezí 10 – 15%. (http:11)

2.4.2 Realizační rychlostní schopnosti Definujeme je jako schopnost provést určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku od početí pohybu, popřípadě maximální frekvencí. Z této základní schopnosti můţeme vyčlenit přinejmenším dvě úrovně relativně nezávislých, dílčích schopností. Jednu úroveň členíme podle toho, zda jde o pohyby při jednorázovém provedení, nebo o opakované struktury pohybů a činností, které vydělují tzv. frekvenční rychlostní schopnost. Druhá úroveň se týká akční rychlosti jednoduchých pohybů a rychlosti sloţitých pohybových aktů. Rychlostní schopnosti jsou do značné míry ovlivněny typem zadaného pohybového úkolu, délkou jeho trváním popřípadě prostorovými a časověprostorovými vztahy. Odpovídající schopnosti jsou pak komplexní neboli

21

hybridní. Dostane-li činnost do jisté míry silový charakter, rychlostní schopnosti se specifikují. V tomto případě je označujeme jako silově – rychlostní schopnost. Prodlouţíme-li u maximální rychlosti pohybu dobu trvání, hovoříme o vytrvalostní rychlostní schopnosti, někdy také rychlostní vytrvalosti. Do úvahy lze vzít i spojení rychlostní s poţadavkem na obratnost při pohybu. Pak hovoříme o obratnostně rychlostní schopnosti. Jak uţ jsme výše uvedli realizační rychlost lze podle struktury rozdělit na: -

Acyklickou

-

Cyklickou

-

Komplexní

(http: 11)

2.4.3 Metody rozvoje rychlostních schopností Ovlivňování rychlostních schopností patří k nejobtíţnějším tréninkovým úkolům. Jejích změna je dlouhodobou záleţitostí. Více neţ u jiných pohybových schopností vyţaduje znalost podmínek, metod, cvičení, principů opatření atd. a hlavně jejích dodrţování v tréninkové praxi. V úvahách o rychlosti se často objevují pochyby, zda jí vůbec lze tréninkem ovlivnit, zda tento komplex schopností neurčují výhradně dědičné dispozice. Některé výzkumné studie přinášejí obdobný závěr (Kovář 1981, Sologub a Tajmazov 2000). U rychlostních schopností byl zjištěn nejvyšší stupeň dědičnosti ze všech pohybových schopností kolem 70 – 85 %. U dědičnosti je nejpodstatnější poměr různých svalových vláken, u sportovců s vysokou úrovní rychlostních dispozic (sprinterů, skokanů) dosahuje podíl rychlých vláken aţ 80 – 90% a také větší rychlost vedení nervových vzruchů. Přes tyto skutečnosti lze nepochybně tyto schopnosti rozvíjet. Důleţitý je věk, kdy se s cíleným tréninkem začne, a důsledné dodrţování metodických principů a doporučení. (VOTÍK, 2005)

22

Období maximálního tempa progresivních změn pro reakční schopnosti je v 7- 11 letech, pro realizační schopnosti je to období 9 – 10 let. Za vhodné období můţeme pro rozvoj povaţovat celé období základní školy. (http:11) Po 14. a 15. roce se přirozená dispozice zvyšování rychlosti, především frekvence pohybu sniţuje. Maximální rozvoje rychlostních schopností se většinou dosahuje v 18 – 21 letech. Rozvoj rychlostních schopností vyţaduje zaměřit se vymezeným zatíţením a volbou vhodných cvičení na jednotlivé determinanty. Konkrétně na vytváření potřebných energetických rezerv kreatinfosfátu, na rychlost a pohyblivost nervových dějů podráţděním a útlumu, na rychlost svalové kontrakce a relaxace, uplatnění silových schopností ve velmi krátkých časových intervalech, koordinaci svalových skupin. Uvedené adaptační změny můţeme vyvolat systematicky aplikované cílené rychlostní zatíţení. (VOTÍK, 2005) I. Metody rozvoje rychlosti reakce Metoda opakování Principem je opakované cvičení co nejrychlejší reakce na specifický signál. Ten můţe být očekávaný nebo neočekávaný. Reakci na podnět můţeme rozlišit na jednoduchou nebo výběrovou spojenou s rozhodováním. Příklad: Reakce ruky stisknutím tlačítka akustického reaktometru. Na akustický podnět cvičenec stiskne tlačítko reaktometru. Počet opakování 20 (s různými odstupy mezi návěstím do 5 s). Počet sérií 3. Interval odpočinku 1 - 2 minuty. Metoda senzorická Je zaloţena na úzkém vztahu rychlosti reakce na schopnosti vědomě rozlišovat časové mikrointervaly. Metodu popsal Zaciorskij a tvrdí, ţe záměrným rozvojem této schopnosti vnímat a rozlišovat setiny sekundy lze rychlost reakce pozitivně ovlivnit. 1. Při úkolu maximálně rychle reagovat oznamuje trenér dosaţený čas reakce.

23

2. Při stejném úkolu se trenér dotazuje sportovce na dosaţený čas a uvedená hodnota se srovnává s naměřeným časem. 3. Pro kaţdý následující pokus se předem stanoví poţadovaná doba reakce s cílem tohoto času dosáhnout. Zadávaný čas se obměňuje. Příklad: Měření rychlosti reakce podle bodu 1-3 na vizuální signál. Počet opakování 20. Jedna série v kaţdém bodě. II. Metody rozvoje rychlosti jednotlivého pohybu Metoda rychlostní (rychlostně silová, dynamických úsilí) Základní charakteristikou této metody je střední velikost odporu (30 – 60% maxima). Toto rozmezí zajišťuje jednak uplatnění silového aspektu tak i splnění podmínek pro rychlý pohyb provedení, jak předpoklad stimulace rychlých vláken. Rychlost pohybu provedení cviku je tedy vysoká aţ maximální, počet opakování se pohybuje mezi 6 – 12, počet sérií 3 - 6. Doba cvičení by neměla přesáhnout 15 s a rychlost by neměla klesnout pod 50% rychlosti téhoţ pohybu bez odporu. Tím je i stanoven počet opakování, který má individuální charakter. Pokles rychlosti pod uvedenou hranici je signálem k ukončení cvičení. Příklad: Opakovaný blokařský výskok s 10 kg vestou. Počet opakování 6x. V co nejkratším čase. Počet sérií 5. Interval odpočinku 50 s. Metoda kontrastní (variabilního působení) V rámci jedné tréninkové jednotka se střídají odpory různé velikosti a v důsledku toho je moţné dosahovat různé rychlosti pohybu v obsahu 95 – 100 % maxima i různého počtu opakování. Změny odporu a maximální rychlost provedení zdokonalují pozitivně kinesteticko-diferenciační schopnosti. Změny metodotvorných parametrů mohou být v podstatě libovolné, obvykle se uvaţuje o rozpětí 30 - 80 % maxima, počty opakování 5 – 10. Interval odpočinku odpovídá počtu opakování (2-3 min.) počet sérií 4-6.

24

Příklad: Dřep s činkou na zádech – 5 opakování ze sérií 40% maxima – 10 opakování s maximální rychlostí. Počet sérií 6, interval odpočinku 2 a 3 min. Můţeme hmotnost měnit i v průběhu sérií a tomu přizpůsobit počet opakování. Metoda plyometrická (reaktivní, rázová) Cílem této metody je vytvoření specifických podmínek pro maximálně rychlou a mohutnou svalovou kontrakci. Těmito podmínkami se rozumí tzv. „předpětí“, neboli tonizace svalů, která předchází vlastnímu aktivnímu pohybu. Toto předpětí je charakterizováno excentrickým protaţením svalu a několikasekundová statická práce. Lze jej iniciovat pádem tělesa z určité výšky. Ve fázi amortizace se uplatňuje brzdivá kontrakce a současně se aktivizuje také protahovací reflex. Za tohoto stavu můţe následná aktivní práce probíhat mnohem rychleji, neţ kdyţ předpětí chybí. Velikost odporu lze modifikovat hmotností břemene a výškou pádu. Přednost dáváme spíše výšce pádu před vyšší hmotnosti břemene. Amortizační dráha má být při cvičení co nejkratší. Pro celkový objem platí stejné zásady jako u metody rychlostní. Počet opakování 5 – 10. Metoda dobře stimuluje nitro- i mezisvalovou koordinaci. Příklad: Seskok z výšky 60 cm a výskok do výšky 60 cm (optimální rozsah hloubky 0,75 – 1,5 m). 3 série 6 opakování. Interval odpočinku 3 minuty. III. Metody rozvoje rychlosti komplexního pohybového aktu Metoda opakovací Jde o opakování tělesných cvičení s přibliţně hraniční tj. maximální rychlostí. Příklad: Běh na 30 m. Intenzita maximální. Počet opakování 10. Interval odpočinku 3 minuty. Jedna série.

25

Metoda se zrychlováním Provádění cvičení s postupně narůstající rychlostí aţ do maxima. Příklad: Běh na 40 m. Intenzita – posledních 10 m maximální rychlostí. Opakování 8x. Interval odpočinku 3 min. Jedna série. Metoda střídavá Provádění cvičení střídavým urychlováním s maximální rychlostí i se zpomalením. Příklad: Vzdálenost 60 m, úsek 20 – 30m, 50 – 60m. Intenzita maximální. Počet opakování 5x. Interval odpočinku 4 min. Počet sérií 3. Interval mezi sériemi 5 a 6 minut. (http: 11)

26

3. DIDAKTICKÁ ČINNOST TRENÉRA

3.1 Pedagogické zásady a výchovné metody Jedná se o určité obecné poţadavky, které v souladu s cíli výchovy a zákonitostmi tréninkového procesu určují jeho charakter a ovlivňují jeho efektivitu. Je moţno říci, ţe propojují výchovu se vzděláním. V různých didaktických testech se objevuje odlišný počet. Na těchto pět uvedených zásad od VOTÍKA (2005) se shoduje většina autorů. Zásada uvědomělosti a tvořivé aktivity – optimálně motivovaný hráč je uvědomělým subjektem v tréninkovém procesu, aktivně spolupracuje z vlastního přesvědčení, výsledkem je samostatný a tvořivý přístup. Zásada názornosti – názorná instrukce vede ke korekci pohybu a můţe se spolupodílet na motivaci hráče. Informace získané pomocí zraku, sluchu či hmatu vytvářejí správnou představu o pohybu a proto čím jsou hráči mladší, tím názornější a přesnější musí být ukázka. Zásada soustavnosti – učení je zaloţeno na opakování činností. To musí být v souladu s posloupností a návazností pohybových činností a jejích jednotlivých částí. Dílčími principy soustavnosti jsou pravidelnost a systematičnost, postup od jednoduchého k sloţitému, od známého k neznámému. Zásada přiměřenosti – obsahová náplň tréninkového procesu musí být v souladu s věkovými, pohlavními a individuálními zvláštnostmi svěřenců. Přiměřenost uplatňujeme nejen při dávkování zátěţe, ale i při výběru metod, organizačních forem apod.

27

Zásada trvalosti – je určitým kriteriem úspěšné trenérské činnosti. Podstatou je, ţe hráči jsou schopni trvale a opakovaně naučené herní dovednosti a vědomosti uplatňovat i v utkání. V poslední době se často mluví o chování a hře v duchu fair – play a tak lze mínit další zásadu s výrazně výchovným aspektem, která je uvedena mezi deseti nejdůleţitějšími zásadami pro rodiče a trenéry navrţenými pracovní skupinou UEFA pro dětský fotbal. Jde o zásadu, jejímţ cílem je vést od samého začátku dítě k tomu, aby mělo zdravou úctu před soupeřem a rozhodčím, vţdy se chovalo a hrálo v duchu fair – play. Dospělí vţdy musí jít příkladem. Pro kaţdodenní trenérskou práci jsou výchovné metody důleţité a jejich tvořivá aplikace hraje v trenérské činnosti významnou roli. Přehled základních výchovných metod 1. Metoda příkazu – zaloţena na ztotoţnění se hráče se svým vzorem. Pokud je vzorem trenér, zavazuje ho to k odpovídajícímu chování v kaţdé situaci. 2. Metoda kladení poţadavků – musí být respektovány zásady přiměřenosti, soustavnosti i trvalosti. Poţadavky musí být pro hráče dosaţitelné a splnitelné. Jejích dosaţení je motivujícím činitelem pro další činnost. 3. Metoda přesvědčování – trenér usiluje o to, aby se hráči se všemi, nebo alespoň s některými ztotoţnili. Metoda vyţaduje od trenéra cit, aby se přesvědčování nezměnilo v mentorování, kázání a výsledkem by byl pravý opak, zvláště v kritických věkových obdobích či situacích. 4. Metoda odměny a trestu – princip metody (ţádoucí chování = odměna, neţádoucí chování = trest) Tresty se nemají zdvojovat ani časově oddalovat. Normy pro frekvenci trestů a odměn neexistují, souvisejí s osobnostní zralostí trenéra a jeho výchovnou koncepcí. Inflace odměn sniţuje jejích váhu, tresty i odměny by měli gradovat, tresty se nesmí dotýkat sebeúcty hráče a musí být zřejmý návrat do normálního stavu. (VOTÍK, 2005)

28

3.2 Osobnost trenéra Přestoţe si to mnozí trenéři neuvědomují, je práce trenéra profesí pedagogickou i kdyţ do určité míry specifickou. Úspěch trenéra je podmíněn pedagogicko-psychologickými vědomostmi, tvůrčí sloţkou jeho osobnosti i dalšími faktory. O značné sloţitosti vymezeni pojmu „ úspěšný trenér“ svědčí výborné výsledky jak trenérů s vynikající hráčskou minulostí, kteří neprošli náročnějším pedagogickým vzděláním, tak příklady opačné. Činnosti trenéra jsou velmi rozmanité, ale lze je sumarizovat do těchto třech základních okruhů: organizační zajištění činnosti, vedení a řízení týmu v tréninkovém procesu, vedení týmu v utkání a v soutěži (koučování). Zvládnutí těchto hlavních činností trenéra je do určité míry závislé na všeobecném vzdělání (vědomosti z fyziologie, psychologie, pedagogiky atd.) a na odborném vzdělání (vědomosti z fotbalové specializace). Poţadavky na vlastnosti osobnosti i na činnost trenéra VOTÍK (2005) shrnuje těchto okruhů: - osobnostní charakteristiky – organizační schopnosti – komunikativní schopnosti – emoční stabilita (temperament) – ctiţádostivost – odpovědnost – skromnost atd. - všeobecné a odborné vzdělání - trenérské a hráčské zkušenosti - předpoklady k řídící práci trenéra, jeho řídící styl Obecně je moţno říci, ţe pro činnost trenéra je velmi důleţitá dynamická stránka jeho osobnosti. Nestačí jen vědět, jaký má trenér být, jaké má mít vlastnosti, ale také jak má jednat, jak si počínat v trenérské činnosti. Kde a jak hledat zdroj informací, čím se zabývat, proti čemu bojovat a co nepřehlédnout a naopak co je moţné bez následků přehlédnout. Rozpoznat podstatné od nepodstatného a tedy co zdůrazňovat a vyţadovat.

29

Styl řízení významně ovlivňuje osobnostní charakteristiky trenéra, jeho postoje i motivace k činnosti. Na základě určitých kritérií existuje rozdělení na více typů – tzv. typologie trenérů. VOTÍK (2005) předkládá dělení podle projevu osobnosti trenéra, kdy hlediskem je: A) Vztah trenéra a sportovce B) Zaměřenost trenérů C) Styl řízení A1) Typ autoritativní – uplatňuje svou vůli bez ohledu na mínění sportovce je spíše uzavřenější, často ironizuje a podceňuje své svěřence, někdy vyvolává konfliktní situace. A2) Typ sociální (demokratický) – dává sportovcům větší volnost, vede je k samostatnosti a zodpovědnosti, často s nimi diskutuje, je spíše přítelem neţ představeným, hůře se prosazuje neţ typ autoritativní. B1) Typ vědecko-systematický – teoreticky vţdy na výši, je přístupný novým poznatkům, jeho výklad je logický a metodicky promyšlený, tvořivě konfrontuje teorii s praxí. B2) Typ empirický – vychází především z vlastních praktických zkušeností, podceňuje teoretickou přípravu, v problémových situacích se dokáţe poměrně úspěšně orientovat. C1) Typ taktický – sportovce neustále řídí, jeho informovanost o soupeři je velice dobrá. C2) Typ emocionální – rozhodující je pro něho udrţení dobré nálady druţstva, dokáţe úspěšně regulovat citové projevy sportovce, někdy příliš riskuje, přičemţ opomíjí racionální úvahu.

30

C3) Typ psychologický – vychází z dokonalé analýzy osobnosti sportovce, dokáţe se velice dobře orientovat v náročných situacích a regulovat v nich i veškeré projevy sportovců, někdy umí svěřence sugestivně motivovat a stimulovat. Jak uţ bylo uvedeno, existuje mnoho variant trenérských typů. Avšak ţádná typologie nemůţe pokrýt osobnost trenéra v celé šíři jeho projevů. Kriteria dělení se vţdy týkají jen některých oblastí osobnosti trenéra. (VOTÍK, 2005)

31

4. BIOLOGICKO PSYCHOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY

4.1 Zvláštnosti sportovní přípravy dětí a mládeţe Jakýkoliv aspekt k přístupu dětí a mládeţe přináší náročné úkoly výchovně vzdělávacího procesu, které jsou schopni řešit pouze erudovaní trenéři s adekvátním přispěním školy, rodiny, klubu a popřípadě dalších institucí. Spolu významnou měrou participují na procesu utváření základů herních dokonalostí mladých fotbalistů respektive sportovního mistrovství v dospělosti. Pro dosaţení maximálního výkonu je krátkodobý trénink nedostačující, příprava tedy musí začít jiţ v relativně nízkém věku. Speciální i specifická oblast tréninkového procesu s rysem „přípravy na vrcholný výkon“ je charakteristická pro sportovní přípravu dětí a mládeţe. Příprava dětí má na rozdíl od tréninku dospělých jiné priority, nepoškodit organismus (fyzicky ani psychicky), vytvoření vztahu ke sportu jako k celoţivotní aktivitě, vytvoření základů pro pozdější trénink. (BEDŘICH, 2006) Při plánování přípravy a vedení tréninkové jednotky i ve vztazích k hráčům mimo TJ musí trenéři muţstev v dětských a mládeţnických kategoriích respektovat věkové zvláštnosti svých svěřenců dané vývojovými zákonitostmi. Tato specifika se odráţejí jak ve sféře psychiky, tak v oblasti tělesného rozvoje. Trenér musí volit k těmto věkovým zvláštnostem odpovídající formy, metody a prostředky. Pokud nebudeme respektovat tyto specifika, můţe to vést aţ k poškození organizmu mladého hráče. Věkové zvláštnosti se odráţejí i v procentech doporučeném poměru jednotlivých metodicko-organizačních forem v jednotlivých dětských a mládeţnických věkových kategoriích. (VOTÍK, 2003)

32

Tabulka 1. Poměr jednotlivých metodicko-organizačních forem věkových kategorií (VOTÍK 2003)

4.2 Věková charakteristika 11 – 15 let Tento věk bývá označován jako přechod od dětství k počínající dospělosti. V organismu dochází k významným biologickým změnám, odráţejícím se i v psychickém vývoji. Projevují se příznaky pohlavního dospívání – diferencují se rozdíly mezi děvčaty a chlapci. Období je to velmi nerovnoměrné, provázáno je řadou obtíţí. Po 13. roku věku dochází k jakémusi vyvaţování tělesných proporcí, stabilizují se i funkce některých vnitřních orgánů (plíce, srdce). Tím se také zvyšuje jejích tělesná výkonnost. (BUZEK, 2007) Nervový systém je natolik tvárný, ţe umoţňuje komplexní rozvoj rychlostních schopností: reakce, jednotlivých pohybů i rychlostní frekvence, důleţité je v tomto směru proporčně působit na různé svalové skupiny, nejen na dolní končetiny. Období 10 – 13 let je povaţováno za období velice příznivé pro získání rychlostního základu. Jeho zanedbání se v pozdějším tréninku kompenzuje velmi obtíţně. Nemůţeme připustit zatíţení, které by pro dítě znamenalo extrémní vyčerpání, můţe to být anaerobní činnost delšího trvání. Naopak soustředěnější vytrvalostní trénink odpovídá moţnostem tohoto věkového období. (DOVALIL, 2009) Postupně se vytváří prvotní a druhotné pohlavní znaky. Okolo 15 let se stabilizuje vývoj centrální nervové soustavy. Zvýšená tělesná výkonnost se projevuje i v zesíleném zájmu o sportovní činnosti. Mnozí zvládají i specializované sportovní dovednosti, jimiţ se před ostatním rádi předvádějí.

33

Zejména chlapci občas přecení své moţnosti, coţ můţe vést i k úrazům. (BUZEK, 2007) Z hlediska vývoje koordinace lze toto období charakterizovat jako etapu koordinační instability a koordinační přestavby. V hrubé motorice je typické narušení schémat řízení a regulace pohybu, vytvořených a relativně stabilizovaných v průběhu předchozího vývoje. Tato skutečnost nastává v důsledku morfologicko-funkčních změn. Mechanizmy nervosvalové koordinace doznávají změn jak po kvantitativní, tak i po kvalitativní stránce, coţ se projevuje v lepším případě sníţenými přírůstky v ukazatelích koordinačního rozvoje, v horším případě stagnací. V jemné motorice naopak dochází k přesnější diferenciaci funkcí: výrazně se zdokonaluje koordinace rukou a schopnost souhybů, coţ se projevuje ve zručnosti při přesné a rychlé práci. (KOHOUT, 2005) Ve sféře sociální a emociální se u nich výrazně projevuje snaha napodobovat dospělé mimikou, gestikulací, oblékáním, bohuţel i zlozvyky (kouření, konzumace alkoholu, mohou se objevit i drogy apod.), v neposlední řadě vyjadřováním. Zároveň jsou však vůči projevům některých dospělých autorit velmi kritičtí. Určitou nejistotu v chování v přímém styku s dospělým často kompenzují nápadnou gestikulací – vzdorným pohazováním hlavy, úšklebky aj. odborně označujeme tyto jevy jako projev negativismu vůči autoritám. Roste význam party, kamarádské vztahy procházejí občasným kritickými fázemi. Citový ţivot je nadměrný a zároveň neproporcionální k velikosti podmětů. Charakteristické pro ně jsou i prudké přechody v chování (bezdůvodný stud, uráţlivost apod.). Nepříznivá bývá i reakce na trest – zvláště je-li udělován před skupinou vrstevníků. Velice nepříjemně snášejí dospívající citový chlad, zaujatost, přehnanou přísnost i drobné nespravedlnosti. V oblasti morálních citů dospívají někteří jedinci jíţ k vytříbenému etickému usuzování. To samé se týká i posuzování krásy přírodní i umělecké. Rozšiřují se i jejích zájmy (sporty, sběratelství, hudba, počítače, motorismus atd.). Mentální pokroky souvisí s dále se zdokonalující percepcí, jsou schopni řešit i velmi sloţité úkoly nejenom konkrétního, ale jíţ i abstraktního charakteru.

34

Vzrůstá preciznost myšlení, zvýrazňuje se podíl logické paměti na úkor paměti mechanické. Při sportovních činnostech ţáků tohoto věku se zaměřujeme na rozvoj všech funkcí organizmu při středním zatíţení, v konci období (okolo 15 let) je moţno zatěţováni dále zvyšovat. Sportovní zaměření je důleţité nejenom zdravotně, pomáhá totiţ řešit i výchovné problémy v širším měřítku. Výchovné metody přizpůsobujeme faktu, ţe objekt výchovy v 15 letech není jíţ dítětem, ale všestranně dospívajícím člověkem. Proto i všechny výchovné zásahy musí být vedeny taktně, diskrétně a spravedlivě. Větší přestupky řešíme aţ po odeznění citového zaujetí, které často bývá překáţkou objektivního posouzení situace. Nejčastějšími chybami, trenérů v tomto věku bývají nevšímavost, malé porozumění, nepřiměřená tvrdost výchovných sankcí, veřejné vytýkání chyb apod. (BUZEK, 2007)

35

5. PERIODIZACE TRÉNINKOVÉHO PROCESU

5.1 Plánování a evidence Trénink nesmí být ţivelný a nahodilý, nesmí být pouze výsledkem improvizačních schopností trenéra. Plánování a evidence vykonané tréninkové práce umoţňuje po jejím vyhodnocení (z hlediska objemu, intenzity, sloţitosti, podmínek apod.) získat zpětnou informaci o efektivitě tréninkového procesu. Trenér tak získává moţnost odhalit klady i nedostatky v přípravě týmu a následně přijmout opatření ke zlepšení úrovně tréninkového procesu. Z hlediska délky časového úseku VOTÍK (2005) rozlišuje tyto plány tréninkových cyklů: A) Dlouhodobé, tzv. makrocykly V trenérské praxi se nejčastěji vyuţívají plány celoroční, ale mohou být i víceleté – obvykle dvouleté aţ čtyřleté (někdy se označují jako perspektivná plány – megacykly). B) Střednědobé, tzv. mezocykly Někdy jsou také označovány jako plány operativní, délka se pohybuje od 2 do 8 týdnů. C) Krátkodobé, tzv. mikrocykly Jsou nejčastěji v délce 7 dní (týdenní cyklus), ale mohou být i v délce 5 aţ 10 dnů. D) Plán (příprava) na trenérskou jednotku Je to základní forma, která je tradičně dělena na čtyři části: úvodní, průpravnou, hlavní, závěrečnou. Trenér při strukturaci tréninkového procesu musí respektovat časovou návaznost a posloupnost jednotlivých cyklů. Při plánování v amatérském fotbalu vychází nejčastěji z celoročního tréninkového cyklu, na jehoţ základě zpracovává plány jednotlivých mezocyklů. Konkrétní mezocyklus pak rozpracovává na

36

jednotlivé mikrocykly a opět z určitého mikrocyklu vychází při vlastní přípravě tréninkových jednotek. (VOTÍK, 2005)

5.2 Dlouhodobý plán – makrocyklus Varianta víceletého (dvou aţ čtyřletého) plánu obvykle obsahuje cíle a úkoly celého klubu i jednotlivých druţstev. Stanoví perspektivy v oblasti materiální i personální, rámcově určuje obsah i zaměření přípravy všech týmů, především v oblasti koordinace a sjednocení obsahu trenérského procesu tak, aby byla zajištěna návaznost mezi věkovými kategoriemi i jednotlivými druţstvy ve stejné věkové kategorii. Celoroční tréninkový cyklus má dvě části. a) Zhodnocení uplynulého celoročního tréninkového cyklu musí být východiskem pro přípravu plánu na následující období a obsahuje: -

Splnění základních cílů a úkolů

-

Zhodnocení jednotlivých sloţek přípravy

-

Zajištění tréninkového procesu (materiální, personální, zdravotní, organizační atd.)

-

Evidence prezence na TJ, výsledky druţstva a jejich zhodnocení

-

Zhodnocení spolupráce trenéra s vedením klubu apod.

b) Vlastní plán celoročního tréninkového cyklu obsahuje: -

Cíle a úkoly druţstva

-

Obsah CTC včetně termínové listiny

Vzhledem ke klimatickým podmínkám a systému uspořádání fotbalových soutěţí v ČR v cyklu podzim – jaro, je CTC členěn na následující období viz tabulka (č.2) (VOTÍK, 2005)

37

Tabulka 2. Členění celoročního tréninkového cyklu podle Votíka, (2005)

5.2.2 Charakteristika zimního přípravného období Přípravné období představuje z hlediska zatěţování velký objem a klade individuálně hraniční nároky na všechny funkční systémy. Organizmus hráče je někdy aţ extrémně zatěţován a energetické zdroje jsou opakovaně vyčerpávány. To se odráţí v mimořádné fyzické i psychické únavě. Proto je třeba vyuţívat v průběhu přípravného období odpovídající prostředky regenerace (dostupné i v amatérském fotbalu – sauna, masáţe, vodní procedury apod.) a hlavně nepodceňovat pitný a stravovací reţim hráčů. Vlastní obsahová náplň je závislá na úrovni soutěţe, frekvencí tréninkových jednotek, materiálním a ekonomickém zajištění (soustředění) apod. VOTÍK (2005) dále uvádí členění respektující současné poţadavky amatérského fotbalu v naších klimatických podmínkách. a) Předpřípravný blok – cca 3 dny aţ 1 – 2 týdny Cílem je postupně připravit organismus na zatíţení v přípravném období a usnadnit tak jeho adaptaci. b) První přípravný blok (kondiční) – všeobecně rozvíjející 2 – 4 týdny. c) Druhý přípravný blok (smíšený) – je to mezocyklus specializované přípravy 4 – 6 týdnů. d) Třetí přípravný blok – vylaďovací mikrocyklus – 1 týden.

38

ad a) Předpřípravný blok Charakteristika: Postupně připravit organismus hráče na zatíţení v přípravném období a usnadnit tak jeho adaptaci. Omezit pokles trénovanosti (v případě pasivního přístupu hráčů k tréninkové přestávce) a změnou prostředí a aktivit čelit stereotypnosti přípravy. ad b) První přípravný blok (kondiční) Charakteristika: Důraz je kladen na rozvoj kondičních schopností, především vytrvalostních a komplexního posilování. Pozornost věnujeme i koordinačním schopnostem (především dětí a mládeţe), nepřerušujeme však ani technickou přípravu, přestoţe její podíl v celkovém objemu tréninku je výrazně niţší, neţ v dalších blocích. Vysoký tréninkový objem klade nárok na psychické schopnosti a odolnosti hráčů. ad c) Druhý přípravný blok (smíšený) Charakteristika: Obsah tréninku se mění ve prospěch herního. V kondičním tréninku rozvoj rychlostních, koordinačních a explozivně silových schopností, více vyuţívány herní formy (specifické prostředky). Důraz je kladen na technicko-taktickou a psychologickou přípravu. Zdokonaluje se součinnost skupin hráčů i celého týmu, nacvičují se standardní situace. Narůstá počet přípravných utkání, která jiţ nemají pouze zpestřit určitou monotónnost obsahu jako v kondičním bloku, ale postupně vedou k stabilizaci optimální sestavy, rozestavení hráčů i systému hry. V závěru bloku lze realizovat základní funkční vyšetření či testování. Výsledky nás mohou informovat o efektivitě přípravného období. ad d) Třetí přípravný blok – vylaďovací Charakteristika: Jde o posledních 7 aţ 10 dní zimního přípravného období, které předchází prvnímu mistrovskému utkání jarního kola. Struktura, organizace i obsah tréninkového mikrocyklu je zcela shodný s týdenními mikrocykly hlavního (soutěţního) období. Poslední přípravné utkání je modelováno se zřetelem na

39

prvního soupeře jarního kola. Trenér musí mít jasno o sestavě i sportovní formě jednotlivých hráčů, dělá jen malé korektury. V závěru mikrocyklu měl by být kladen důraz na psychické vyladění a nabuzení týmu k mistrovskému utkání. (VOTÍK, 2005)

40

6. CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE

6.1 Cíl diplomové práce Cílem této diplomové práce je otestování, vyhodnocení a porovnání výsledků testování rychlostně-koordinačních cvičení v zimním přípravném období u starších ţáků FC Sparta Brno a SK Slatina, a závěrem chceme poskytnout rychlostně-koordinačních cvičení pro druţstvo ţákovské kategorie, které by mohlo slouţit pro trenéry této kategorie fotbalových druţstev.

6.2 Výzkumná otázka Dojde k výraznějšímu posunu rychlostně-koordinačních schopností vlivem tréninkového procesu v zimním přípravném období u fotbalistů FC Sparta Brno o proti fotbalistům SK Slatina?

6.3 Úkoly diplomové práce Z uvedených cílů diplomové práce jsme určily následující úkoly: z dostupných literárních pramenů provést teoretický rozbor rozvoje rychlostně-koordinačních schopností vybrat testy pro zjištění jednotlivých rychlostně-koordinačních schopností u testované skupiny v testovaném období provést měření u testované skupiny vyhodnotit naměřená data a okomentovat výsledky sledování tréninkového cyklu a jeho zaznamenání vybrat jednotlivá cvičení pro rozvoj rychlostně-koordinačních schopností

41

7. METODIKA

7.1 Charakteristika souborů K testování rychlostně-koordinačních schopností jsme zvolili dva týmy rozdílných výkonností FC Sparta Brno a SK Slatina. Jedná se o věkovou kategorii 14 – 15let. U obou tymů bylo testováno 10. hráčů. FC Sparta Brno – druţstvo hraje divizi starších ţáků a v tabulce se nachází na třetím místě se ztrátou pouze jednoho bodu na vedoucí tým. Hráči trénují třikrát aţ čtyřikrát týdně, mají velmi dobré fotbalové zázemí. K dispozici mají dvě travnatá hřiště a dvě umělá. Na regeneraci mají vířivý bazén a kaţdé pondělí je hráčům k dispozici fyzioterapeut. Podle mého názoru mají velmi dobré podmínky pro jejích růst. První testování proběhlo za příznivého slunečného počasí na umělé trávě 5. ledna 2011. Druhé cvičení proběhlo, také za příznivého počasí, pouze s malým větrem a také na umělé trávě 21. března 2011. Charakteristika a popis tréninkové přípravy Muţstvo absolvovalo týdenní soustředění v Rosicích od 24.1 do 30.1. 2011. Během přípravného období muţstvo sehrálo 5 turnajů (např. Brno Cup, který se hrál na TCM v Brněnských Ivanovicích) a 7 přípravných zápasu, které byly spíše situovány ke konci přípravy pro doladění výkonností a taktiky. Trenér rozdělil přípravu do čtyř bloků: Přípravný blok – hráči připravovaly své organizmy na celkovou zátěţ přípravného období. Hlavní náplní tréninku byly vytrvalostní výběhy mimo areál, kde hráči nabírali fyzickou kondici. Tento blok trval deset dní. Kondiční blok – hráči začali přecházet z vytrvalosti přes vytrvalostní rychlost aţ od rychlosti. Dále si svou kondici zvyšovali v posilovně. V tréninkové jednotce byly obsaţeny cvičení na rychlost, výbušnost a koordinaci (starty ve dvojicích na míč, co nejrychleji překonat dráhu z kuţelu, rychlé nohy přes kuţely, atd.). V kondičním bloku také hráči absolvovaly soustředění.

42

Blok smíšený – který trval 6 týdnů. V tomto období se trenér soustředil na kondiční trénink, kde pouţíval cvičení na rychlost, koordinaci a výbušnosti. Větší důraz byl kladen na herní formy např. kombinační cvičení se střelbou z různých pozic, cvičení pro zónovou a osobní obranu. Nácvik a zdokonalení standardních situací. Cvičení přikládám v příloze. Vylaďovací blog – v tomto blogu trenér podřídil tréninky k přípravě na jednotlivé zápasy. V tomto období hráči sehráli v kaţdém týdnu 2 zápasy. Rychlostně-koordinační schopnosti byly pouţity v kaţdé tréninkové jednotce. V první části zimní přípravy byly součástí hlavní tréninkové části. Ke konci trenér řadil rychlostně-koordinační cvičení do průpravné části. Ukázku tréninkových jednotek přikládám v příloze. SK Slatina – druţstvo hraje I. třídu starších ţáku skupiny A. a v tabulce se nachází na šestém místě se ztrátou deseti bodu na vedoucí tým. Hráči trénují dvakrát týdně, k dispozici mají jedno travnaté hřiště a jedno umělé hřiště rozměrů pro malou kopanou. První testování proběhlo v tělocvičně 6. ledna 2011. Druhé cvičení proběhl na umělé trávě za příznivého počasí a bez větru 24. března 2011. Charakteristika a popis tréninkové přípravy Muţstvo neabsolvovalo ţádné soustředění, zúčastnili se jen 3 turnajů a 4 přátelských zápasů. První týden v lednu měli hráči spíše zahřívací lehký trénink. Trénink obsahoval spíše protaţení, hru s míčem. Aţ druhý týden hráčům začalo zimní přípravné období, trenér nerozlišoval jednotlivé fáze. Spíše to bral jako celek. Trénink se skládal z rozcvičky, poté přišli na řadu cvičení na koordinaci. V hlavní tréninkové jednotce trenér měl jedno zaměření na posilování. Druhý trénink byla hlavní část zaměřena na rychlost a starty. Další trénink byl zaměřen na kombinace se střelbou. Po celou zimní přípravu byly tréninky stejné a jednotvárné, pouze se zvyšovala zátěţ hráčů u jednotlivých cvičení. Turnaje byly rozděleny do celého přípravného období. Přátelské zápasy hráči sehráli poslední dva týdny před prvním mistrovským utkáním. Rychlostně-koordinační cvičení trenér řadil pouze na úterních trénincích. V příloze přikládám obecný rozpis tréninkové přípravy. Ukázky tréninkových jednotek bohuţel nejsou k dispozici.

43

7.2 Testová baterie V této práci se zabýváme sledováním rychlostně-koordinačních změn u starších ţáku v zimním přípravném období. Pro hodnocení jednotlivých rychlostně-pohybových schopností jsme pouţili vybrané testy, které jsou níţe popsány. Člunkový běh 4x10 m Úsek jsme vyznačili pomocí dvou met ve vzdálenosti 10 m. Výška met byla kolem 20 cm. Testovaný hráč na povel vyběhne ze startovní mety, kterou má po pravé ruce oběhne druhou metu tak, ţe jí má po levé ruce a vrací se ke startovní metě, kterou oběhne tak, ţe jí má po pravé ruce (proběhnutá dráha má tvar osmičky). Na konci třetího úseku uţ metu neobíhá, pouze se jí dotkne rukou a vrací se zpět. Jakmile vběhne za startovní čáru, stopky se zastavují. Výkon jsme měřili s přesností na desetiny sekundy (NEUMAN, 2003). Sprint na 50 m Hráči test prováděly na umělé trávě, kde metami byla vyznačená délka 50 m. Testovaný hráč na povel vyběhne z polovysokého staru. Snahou je proběhnout trať co nejrychleji. Měření se provádí s přesností na 0.1 sekundy (NEUMAN, 2003). Žonglování s míčem Testovaný ţongluje s fotbalovým míčem, test provádí silnější (dominantní) nohou. Cílem je co největší počet opakování bez spadnutí míče na zem. Testování začínáme nahození míče rukou. Mezi pokusy necháme hráče vydechnout, aby prováděl pokusy vţdy relativně odpočinutý. Hráči provádí dva pokusy, počítá se vţdy ten lepší (LEDNICKÝ, DOLEŢAJOVÁ, 2002). Balancování míče K testu je pouţit fotbalový míč. Testovaný hráč stojí na nedominantní noze, dominantní nohu má zvednutou mírně napnutou a na nártu má poloţen míč. Míč

44

si přidruţuje rukou. Od chvíle kdy ho pustí, se začne měřit čas do okamţiku, kdy míč opustí místo na nártu. Smějí se provádět poskoky na stojné noze. Hráči provádějí dva pokusy, lepší z nich se počítá. Fetz (1987) udává průměrný čas pro 24leté fotbalisty 45 sekund (NEUMAN, 2003). Přeběhy kruhů Ve vzdálenosti 30 m, se postupně rozmístí kruhy (průměr 60 cm) následujícím způsobem: 3 kruhy těsně za sebou 5 m od startovní čáry, poté 5 kruhů 14 m od startovní čáry a nakonec 3 kruhy 5 m od cílové čáry. Hráči startují z polovysokého startu, při přeběhu musí do kaţdého kruhu vstoupit oběma nohama. Zaznamenává se čas s přesností na 0,1 (LEDNICKÝ, DOLEŢAJOVÁ, 2002).

obr. 3 Testování rytmických schopností (LEDNICKÝ, DOLEŽAJOVÁ, 2002)

7.3 Metody zpracování a vyhodnocení testů Výsledky jsme zpracovali pomocí počítačového programu Microsoft Excel. Pro objektivní zpracování a vyhodnocení výsledků testování jsme vycházeli z metod statistické analýzy podle Hendla (2004). Určovali jsme, zda mezi výsledky z prvního a druhého měření existují statisticky významné rozdíly a jaké rozdíly jsou mezi oběma týmy. T – testem pro párové hodnoty závislých výběrů jsme určovali, zda mezi dvěma testy existují statisticky významné rozdíly a proto jsme pouţili tyto vztahy:

45

Aritmetický průměr (d, x) n

di n

d

i 1 n

x

x1,2 n

i 1

n – počet měřených osob di – rozdíl prvního a druhého měření n – počet měřených osob x1 – hodnoty prvního měření x2 – hodnoty druhého měření

Směrodatnou odchylku (Sd) n – počet měřených osob n

sd

(di d)2 i1 n

di – rozdíl výsledku prvního a druhého měření d – aritmetický průměr Sd – směrodatná odchylka

Směrodatná odchylka určuje míru variability daného souboru dat (měření ...). Je-li malá jednotlivá pozorování jsou si podobná a naopak, je-li velká, jednotlivá pozorování se od sebe výrazně liší. Pouţívá se za podmínky normálního rozloţení dat (http:/12). Test pro párové hodnoty závislých výběrů (t)

t ds n d

n – počet měřených osob di – rozdíl výsledku prvního a druhého měření Sd – směrodatná odchylka

Studentův t-test pro závislé vzorky testuje hypotézu o průměrném rozdělení párových hodnot. Test se většinou poţívá na ověření, jestliţe zjištěný vzorek průměrných párových rozdílu můţe být jenom náhodný, nebo je statistický významný (http:/13).

46

Vyhodnocení testů Výsledky byly zpracovány pomocí programu Microsoft Excel. Prováděli jsme testování statistických hypotéz pro závislé výběry pomocí t – testu pro párové hodnoty.

7.3.1 Výsledek testu č.1 – Člunkový běh 4x10 m V tomto testu jsme k zjištění úrovně rychlostních a koordinačních schopností hráčů jsme pouţili akceleraci a koordinaci při změně směru. Změřili jsme čas na začátku a na konci přípravného období. Hodnoty jsou uvedeny v tabulce. Tab.3: výsledky 1. a 2. Měření – člunkový běh 4x10 m FC Sparta 1. měření

2. měření

xi1 (s)

xi2 (s)

1

12,58

11,76

0,82

2

13,32

13,14

0,18

3

12,24

11,88

0,36

4

12,25

11,82

0,43

5

11,57

11,50

0,07

6

12,46

12,10

0,36

7

12,81

12,90

-0,09

8

12,35

12,05

0,30

9

12,95

12,85

0,10

10

12,84

12,30

0,54

x

12,54

12.23

n

di

d

Sd

t

0,31

0,5162

3,7256

Vypočtená hodnota t = 3,7256 je větší neţ kritická hodnota t studentova rozdělení a tedy zlepšení na hladině významnosti. Další měření ukázalo statistické zlepšení. Nejvýraznější zlepšení o 0,82s tzn. 6,5%, jsme změřili u hráče č. 1 a

47

naopak u hráče č. 7 jsme zaznamenali dokonce nepatrné zhoršení a to o 0,09s (0,7%) Schopnosti všech testovaných hráčů se v průměru zlepšily o 0,31s (2,5%) Tab.4: výsledky 1. a 2. Měření – člunkový běh 4x10 m SK Slatina 1. měření

2. měření

xi1 (s)

xi2 (s)

1

12,54

12,31

0,23

2

13,10

12,61

0,49

3

11,78

11,55

0,23

4

12,46

12,18

0,28

5

11,70

12,06

-0,36

6

13,14

13,08

-0,06

7

12,81

12,22

0,59

8

12,68

12,51

0,17

9

12,10

11,80

0,30

10

13,81

13,55

0,26

x

12,61

12,39

n

di

d

Sd

t

0,31

0,5996

2,7888

Vypočtená hodnota u týmu SK Slatina je t = 2,7888 tím pádem kritická hodnota t studentova rozdělení je menší neţ náš výsledek a tedy nám ukazuje zlepšení na hladině významnosti. Další měření ukázalo statistické zlepšení celého týmu v průměru o 0,31s (2,5%). Nejvýraznější zlepšení je u hráče č. 7, které je 0,59s (4,6%). U hráče č. 5 jsme zaznamenali také nepatrné zhoršení o 0,06s (0,5%). V prvním měření mezi Spartou a Slatinou je rozdíl o 0.07s ve prospěch Sparty. Ve druhém měření je výsledný rozdíl 0,16s, také pro Spartu.

48

Člunkový běh 4x10 m 12.7 12.6 12.5 12.4 12.3 12.2 12.1 12

12.54

12.61 12.39 12.23

FC Sparta Brno SK Slatina

1 měření

2 měření

Obr.4: Grafické znázornění výsledných hodnot dvou měření v testu člunkový běh 4x10 m

49

7.3.2 Výsledek testu č.2 – sprint na 50 m Druhým testem jsme se snaţili zjistit úroveň startovní rychlosti. Do tabulky jsme zapsali hodnoty z prvního a druhého měření Tab.5: Výsledky 1. a 2. měření – sprint na 50 m FC Sparta 1. měření

2. měření

xi1 (s)

xi2 (s)

1

8,47

8,59

-0,12

2

9,37

8,98

0,39

3

8,64

8,81

-0,17

4

9,26

8,80

0,46

5

8,43

8,31

0,12

6

8,88

8,60

0,28

7

8,52

8,36

0,16

8

8,91

8,44

0,47

9

9,01

8,41

0,6

10

8,94

8,62

0,32

x

8,84

8,59

n

di

d

Sd

t

0,25

0,2913

3,1302

U druhého testu nám vyšla hodnota t = 3,1302 je větší neţ kritická hodnota t studentova rozdělení a tedy zlepšení na hladině významnosti. Dále měření ukázalo mírné zlepšení celého týmu v průměru o 0,25s (2,8%). Hráč č. 9 dosáhl zlepšení o 0,6 (6,7%). U dvou hráčů jsme zaznamenali zhoršení výraznější je u hráče č.3 0,17s (1,97%).

50

Tab.6: výsledky 1. a 2. měření – sprint na 50 m SK Slatina 1. měření

2. měření

xi1 (s)

xi2 (s)

1

9,22

8,91

0,31

2

9,62

9,23

0,39

3

9,35

9,11

0,24

4

8,52

8,93

-0,41

5

8,91

8,55

0,36

6

9,48

9,21

0,27

7

9,41

9,18

0,23

8

9,37

9,15

0,22

9

8,91

8,89

0,02

10

9,60

9,91

-0,31

x

9,24

9,11

n

di

d

Sd

t

0,13

0,3405

1,4968

Výpočet hodnoty t je t = 1,4968 opět je větší neţ kritická hodnota t studentova rozdělení a tedy zlepšení na hladině významnosti. U týmu nastalo mírné zlepšení všech hráčů v průměru 0,13s (1,4%). Mezi jednotlivci je největší zlepšení u hráče č. 2 v průměru 0,39s (4,2%). Zhoršení jsme zaznamenali také u dvou hráčů. Hráč č. 4 se pohoršil o 0,41s (4,8%). Naměřené výsledky v prvním testu nám ukázaly, ţe Sparta je lepší o 0,4s neţ Slatina a ve druhém měření, je Sparta také lepší o 0,52s.

51

Sprint na 50 m 9.24

9.4

9.11

9.2 9

8.84 FC Sparta Brno

8.8

8.59

SK Slatina

8.6 8.4 8.2 1. měření

2. měření

Obr. 5: Grafické znázornění výsledných hodnot dvou měření v testu sprint na 50 m

52

7.3.3 Výsledek testu č.3 – Ţonglování Třetím testem jsme se snaţili zjisti úroveň koordinačních schopností. Do tabulky jsme zapsali hodnoty z prvního a druhého měření. Z dvou pokusů jsme vzali ten lepší. Tab.7: výsledky 1. a 2. měření – ţonglování FC Sparta Brno 1. měření

2. měření

xi1

xi2

1

35

52

17

2

52

41

-11

3

61

79

18

4

24

126

102

5

19

25

6

6

18

20

2

7

52

69

17

8

530

612

82

9

200

205

5

10

42

49

7

x

103,3

127,8

n

di

d

Sd

t

24,5

36,912

2,0990

U testu ţonglování nám vyšel výsledek t = 2,0990 hodnota je větší neţ kritická hodnota t studentova rozdělení a tedy zlepšení na hladině významnosti. Celý tým se v průměru zlepšil o 24,5 (23,7%). Největšího zlepšení v testu dosáhl hráč č. 4 v průměru o 102 dotyků (80,9%). U hráče č. 2 jsme naměřili zhoršení o 11 dotyků (21,2%).

53

Tab.8: výsledky 1. a 2. Měření – ţonglování SK Slatina 1. měření

2. měření

xi1

xi2

1

6

15

9

2

70

30

-40

3

10

16

6

4

32

32

0

5

10

55

45

6

18

9

-9

7

7

10

3

8

10

16

6

9

16

48

32

10

16

19

3

x

19,5

25

n

di

d

Sd

t

5,5

16,994

0,7694

U týmu SK Slatina nám vyšla hodnota t = 0,7694 kritická hodnota t studentova rozdělení je menší neţ náš výsledek t = 0,7694 a tedy zlepšení na hladině významnosti. Celkové zlepšení u týmu je v průměru 5,5 (22%). Největšího zlepšení dosáhl hráč č. 5 o 45 dotyků (81,8%). U dvou hráčů jsme zaznamenali pohoršení významnější je u hráče č. 2, které činí 40 dotyků (57,1%). Z výsledků jednotlivých cvičení můţeme vidět velké rozdíly v jednotlivých měřeních. V prvním měření je Sparta lepší ve výsledku o 83,8 dotyků a ve druhém měřeni je Sparta lepší o 102,8 dotyků.

54

Žonglování 127.8

140 120

103.3

100 80

FC Sparta Brno

60 40

SK Slatina 25

19.5

20 0 1. měření

2. měření

Obr. 6: Grafické znázornění výsledných hodnot dvou měření v testu ţonglování

55

7.3.4 Výsledek testu č.4 – Balancování míče U tohoto testu jsme se zaměřili na zjištění úrovně koordinačních schopností hráčů. Do tabulky jsme zapsali výsledky z prvního a druhého měření. Hráči měli dva pokusy, zapisoval se ten lepší. Tab. 9: výsledky 1. a 2. Měření – balancování míče FC Sparta Brno 1. měření

2. měření

xi1 (s)

xi2 (s)

1

20,95

33,66

12,71

2

16,17

6,25

-9,92

3

6,34

8,33

1,99

4

9,73

12,33

2,60

5

27,78

32,15

4,37

6

21,17

25,02

3,85

7

19,21

22,70

3,49

8

49,18

51,05

1,87

9

25,56

29,91

4,35

10

19,15

21,15

2

x

21,52

24,26

n

di

d

Sd

t

2,74

12,043

0,1484

V předposledním měření nám vyšlo u FC Sparta Brno t = 0,1484. Kritická hodnota t studentova rozdělení je menší neţ náš výsledek a tedy zlepšení na hladině významnosti. Zlepšení celého druţstva je v průměru 2,74s (12,7%). Hráč č. 1 dosáhl největšího zlepšení o 12,71s (60,7%). Nejhorší výsledek jsme naměřili u hráče č. 2 a to záporný 9,92s (61,3%).

56

Tab. 10: výsledky 1. a 2. Měření – balancování míče SK Slatina 1. měření

2. měření

xi1 (s)

xi2 (s)

1

11,77

13,15

1,38

2

15,64

15,56

-0,08

3

4,43

7,79

3,36

4

18,09

16,82

-2,07

5

22,85

41,44

18,59

6

11,44

26,01

14,57

7

3,91

5,35

1,44

8

8,31

5,26

-3,05

9

10,11

24,56

14,45

10

6,32

7,15

0,83

x

11,29

16,31

n

di

d

Sd

t

5,02

9,124

2,0477

U Slatiny nám vyšla hodnota t = 2,0477, kritická hodnota t studentova rozdělení je niţší neţ naše naměřená hodnota a to nám ukazuje zlepšení na hladině významnosti. Hráči Slatiny se v průměru zlepšili o 5,02s (30,8%). Nejlepšího zlepšení dosáhl hráč č. 5 v průměru 18,59s (81,4%). Tři hráči se v testu zhoršili, nejvíce hráč č. 8 v průměru o 3,05s (36,7%). První měření ukázalo, ţe Sparta je ve výsledku o 10,23s lepší neţ Slatina. Druhé měření nám také ukázalo, ţe Sparta je lepší o 7,95s.

57

Balancování míče 24.26 25

21.52

20 15

16.31 11.29

FC Sparta Brno SK Slatina

10 5 0 1. měření

2. měření

Obr.7: Grafické znázornění výsledných hodnot dvou měření v testu balancování míče

58

7.3.5 Výsledek testu č.5 – přeběhy kruhů V tomto pátém testu jsme zjišťovali úroveň obratnosti, rytmiky a rychlosti hráčů. Do tabulky jsme zapsali naměřené hodnoty z obou měření. Tab.11: výsledky 1. a 2. měření – přeběhy kruhů FC Sparta Brno 1. měření

2. měření

xi1 (s)

xi2 (s)

1

8,45

8,22

0,31

2

10,07

9,39

0,68

3

9,11

8,52

0,59

4

8,42

8,24

0,18

5

8,09

7,95

0,14

6

8,21

7,81

0,40

7

9,08

8,90

0,18

8

8,25

7,86

0,39

9

9,48

9,01

0,47

10

9,20

9,07

0,13

x

8,84

8,50

n

di

d

Sd

t

0,34

0,6059

5,4479

U posledního testu jsme naměřili výslednou hodnotu t = 5,4479. Opět kritická hodnota t studentova rozdělení je niţší neţ náš výsledek a proto nám ukazuje zlepšení na hladině významnosti. Celkově tým dosáhl zlepšení v průměru 0,34s (3,8%). Největší zlepšení dosáhl hráč č. 2, který se zlepšil o 0,68s (6,8%). Nejhoršího zlepšení dosáhl hráč č. 10, který se zlepšil pouze o 0,13s (1,4%).

59

Tab.12: výsledky 1. a 2. měření – přeběhy kruhů SK Slatina 1. měření

2. měření

xi1 (s)

xi2 (s)

1

9,16

8,89

0,27

2

9,14

8,86

0,28

3

9,65

9,31

0,34

4

8,56

8,24

0,32

5

8,74

8,62

0,12

6

9,10

8,96

0,14

7

9,43

9,19

0,24

8

9,08

8,81

0,27

9

8,89

9,06

-0,17

10

9,88

9,52

0,36

x

9,16

8,95

n

di

d

Sd

t

0,21

0,3778

4,3750

U Slatiny nám v měření vyšla hodnota t = 4,3750. I v posledním měření je kritická hodnota t studentova rozdělení menší neţ výpočet a tedy zlepšení na hladině významnosti. Celkově se tým zlepšil o 0,21s (2,3%). U hráče č. 3 jsme vypočítali nejvýraznější zlepšení o 0,34s (3,5%). U hráče č. 9 se zhoršil oproti prvnímu měření a to o 0,17s (1,9%). První měření nám také ukázalo, ţe Sparta dosáhla lepších výsledku a to o 0,32s neţ Slatina. Druhé měření nám také ukázalo lepší výsledky u Sparty o 0,45s neţ u Slatiny.

60

Přeběhy kruhů 9.16 9.2 9.1 9 8.9 8.8 8.7 8.6 8.5 8.4 8.3 8.2 8.1

8.95 8.84

8.5

1. měření

FC Sparta Brno SK Slatina

2. měření

Obr.8: Grafické znázornění výsledných hodnot dvou měření v testu přeběhy kruhů

61

8. DISKUZE V naší práci jsme testovali a posuzovali vliv rychlostně-koordinačních cvičení na trénink v zimním přípravném období u starších ţáků FC Sparta Brno a SK Slatina v období od ledna 2011 do března 2011. Obě muţstva měly zimní přípravu zaměřenou na všeobecnou přípravu hráčů, ve kterých se objevovaly cvičení pro rozvoj rychlostně koordinačních schopnosti, ale nebyly hlavním cílem, viz. příloha. Pro testování jsme zvolili vhodné motorické testy, které se dají provádět za příznivých podmínek kdekoliv a kdykoliv. V prvním a druhém testu jsme posuzovali zlepšení rychlostních schopností hráčů prostřednictvím člunkového běhu 4x10 m a sprintu na 50 m. Při porovnání prvního a druhého měření v prvním testu prokázalo u obou týmu statistické zlepšení na 5% hladině významnosti. Hráči Sparty Brno v obou měřeních dosáhly průměrných lepších času, neţ hráči SK Slatina. Zlepšení u obou muţstev bylo stejné 0,31s. U druhého testu, kterým byl sprint na 50 m, jsme zjistili také zlepšení na 5% hladině významnosti. Opět hráči Sparty Brno v obou měřeních dosáhly lepších výsledku neţ hráči Slatiny. Zlepšení u Sparty Brno je větší, průměrná hodnota je -0,25s oproti Slatině, která dosáhla zlepšení v hodnotě 0,13s. Během třetího testu jsme prostřednictvím ţonglování posuzovali zlepšení úrovně stability a koordinace. Stejně jako u předchozích testů došlo u obou týmů ke statistickému zlepšení na 5% hladině významnosti. U třetího testu měli daleko větší úspěšnost opět hráči Sparty, v průměru se hráči zlepšili o 24,5s oproti Slatině, která dosáhla na průměr zlepšení 5,5s. Čtvrtý test byl balancování míče, u kterého jsme téţ zjišťovali koordinaci a stabilitu. Při testech došlo u obou týmů ke statistickému zlepšení na 5% hladině významnosti. Hráči Sparty v obou měřeních dosáhli větších časových hodnot neţ hráči Slatiny, ale v zlepšení dosáhly horšího výsledku 2,74s, oproti Slatině, která se zlepšila o 5,02s. Posledním testem byly přeběhy kruhů, u kterého jsme zjišťovali rychlost, koordinaci a frekvenci pohybu. I v posledním testu u obou týmů došlo ke statistickému zlepšení na 5% hladině významnosti. Hráči Sparty i v posledním testu dosáhly lepších výsledků neţ hráči Slatiny. V průměru se zlepšili o 0,34s.

62

U hráčů Slatiny jsme vypočítali menší zlepšení, které činí 0,21. Jak uţ jsme výše popsali, Sparta dosáhla vţdy lepších výsledku, ale můţeme si povšimnout (viz. tabulky), ţe hráč č.5 ze Slatiny dosáhl výsledků které odpovídají průměrným výsledkům všech hráčů Sparty. Je tedy na zváţení, jestli by tomuhle hráči neprospěl přechod do lepšího klubu, kde by mohl plně rozvíjet své fotbalové dovednosti. Z naších celkových výsledku vyplývá, ţe Slatina není na takové úrovní jako Sparta, ale dle mého názoru si myslím, pokud by hráči měly stejné tréninkové vymoţenosti a lepší tréninkové jednotky, pak by jejích výkonnost byla na vyšší úrovni a směle by konkurovaly hráčům Sparty. Dále se domníváme, ţe k dosaţení ještě významnějších rozdílů by mohlo dojít u obou týmů při dodrţování větší tréninkové morálky a optimální docházky, která zvláště v zimních měsících mohla být ovlivněna nemocností. U některých testovaných hráčů mohla hrát jistou negativní roly i motivace, ale ve většině případů hráči přistupovali k testování velmi zodpovědně. Výsledky testů souhrnně potvrdily zlepšení rychlostně-koordinačních schopností u obou týmů a aţ na některé jednotlivce i u většiny sledovaných hráčů. Prokázaly teoretické předpoklady z literatury, ţe věkové rozpětí této kategorie je nejvhodnější pro přirozený nárůst rychlostně-koordinačních schopností a je tedy nezbytné zařadit specifické tréninky.

63

9. INVENTÁŘ RYCHLOSTNĚ – KOORDINAČNÍCH SCHOPNOSTÍ

Při sestavování inventáře jsme se snaţily vyjít z rozdělení koordinační a rychlostně-koordinačních cvičení podle VOTÍKA (2005) a internetového odkazu trenink.com. V našem inventáři naleznete příklady cvičení jak s míčem, tak i bez míče. Podle názorů většiny trenérů je nutné učit fotbalisty uţ od útlého věku kvalitnímu a ekonomickému způsobu pohybu po fotbalovém hřišti. Výhodou při hře mají vţdy fotbalisti, kteří tento způsob zvládají co nejlépe. K tomu slouţí celá řada běţeckých cvičení, která se souhrnně nazývají „běţecká abeceda“. Tato cvičení je nutno zařazovat v kaţdé věkové kategorii a k ním doporučujeme zařazovat cvičení s vyuţitím tréninkových pomůcek, jako kuţele, švihadla, krátké tyče, mety, stojany, kruhy, nízké překáţky. Těchto cvičení na rozvoj frekvenční, lokomoční rychlosti, ale také na rozvoj koordinace existuje nepřeberné mnoţství.

9.1 Cvičení bez míče 1. Akcelerace, frekvence, obratnost (Obr. 9) Cíl cvičení: cílem je rozvoj koordinačních schopností, akcelerace a frekvence běhu. Dbáme na správnou frekvenci nohou a rytmiku rukou. Popis cvičení: čelní a boční přeběhy s obměnou běţecké abecedy, krokové varianty (dva kroky vpřede, jeden vzad apod.), běţecké úseky s určenou délkou kroku.

64

Obr. 9: Akcelerace, frekvence, obratnost

2. Startovní reakce (Obr. 10) Cíl cvičení: Rozvoj startovní reakce při povelu trenéra. Popis cvičení: Vyznačíme obdélníkový prostor, který rozdělíme střední čarou na dvě poloviny. Asi 2 m od střední čáry vyznačíme startovní čáry na které se staví druţstva (černí a bílí), např. čelem k sobě. Trenér střídavě vyvolá jedno z druţstev, které okamţitě po povelu začne pronásledovat svého soupeře, který po rychlém obratu startuje za koncovou čáru hřiště.

Obr. 10: Startovní reakce 3. Rychlostně – koordinační cvičení (Obr. 11) Cíl cvičení: Rozvoj koordinace a rytmiky pomocí překáţkové dráhy. Toto cvičení je vhodné pro všechny věkové kategorie. Popis cvičení: hráči absolvují 5 m volný běh, po té koordinační ţebřík s co největší frekvencí, dále běh přes překáţky 15 cm vysoké, opět koordinační ţebřík a na konec rychlostně běţecký úsek. 65

Obr. 11: Rychlostně – koordinační cvičení

4. Rychlostně - koordinační slalom šikmo vpřed (Obr. 12) Cíl cvičení: U hráče rozvíjí koordinaci a rychlost a orientaci v prostoru. Toto cvičení je zaměřeno na všechny věkové kategorie. Popis cvičení: hráči překonávají jednotlivé tyče úkroky vpravo a vlevo. Snaţí se absolvovat dráhu co největší frekvencí.

Obr. 12: Rychlostně - koordinační slalom šikmo vpřed Varianta 1: překáţková koordinační běţecká dráha (Obr. 13) Popis cvičení: Hráči provádí postupný běh přes překáţky uvnitř ţebříku.

Obr. 13: překáţková koordinační běţecká dráha

66

5. Koordinačně – rychlostní cvičení cik/cak (Obr. 14) Cíl cvičení: Hráč u daného cvičení rozvíjí rychlo, koordinaci a rytmiku pohybu. Popis cvičení: hráči probíhají poloţené kruhy, na kaţdý krok došlap do jednoho kruhu – levá/pravá

Obr. 14: Koordinačně – rychlostní cvičení cik/cak

6. Frekvenční cvičení Cíl cvičení: rozvoj koordinace a frekvence (Obr. 15) Popis cvičení: hráči absolvují dráhu určeným způsobem - ,,skipink, liftink, boční běhy“ přes kuţely.

Obr. 15: Frekvenční cvičení

9.2 Cvičení s míčem 1. Rychlostně – koordinační cvičení se zakončením (Obr. 16) Cíl cvičení: cílem cvičení je snaha o překonání dobře a rychle určenou dráhu. Toto cvičení je zaměřeno na rozvoj, koordinace, rychlosti, přihrávky a střelby. Popis cvičení: před vyběhnutí si hráč přihraje míč s trenérem, pak si dává časovanou přihrávku podél tyčí tak, aby míč doběhl v prostoru mezi poslední tyčí a prvním kuţelem. Po překonání tyčí stanoveným způsobem hráč přebírá míč, co 67

nejrychleji vede slalomem mezi kuţely s pouţitím klamavých pohybů a zakončuje střelbou.

Obr. 16: Rychlostně – koordinační cvičení se zakončením

2. Rychlostně-koordinační cvičení se střelbou (Obr. 17) Cíl cvičení: cílem je rozvoj rychlosti, obratnosti a přesnosti střelby. Popis cvičení: hráč překonává určeným způsobem (čelně, bokem) poloţené tyče a střílí po přihrávce od trenéra prvním (druhým) dotykem na branku vlevo. Okamţitě překonává tyče určeným způsobem zpět a opět po přihrávce od trenéra střílí na branku vpravo.

Obr. 17: Rychlostně-koordinační cvičení se střelbou

68

3. Rychlostně koordinační parkur (Obr. 18) Cíl cvičení: Cílem cvičení rozvoj startovní rychlosti, společně s rozvojem koordinačních a herně-koordinačních schopností hráčů pro všechny věkové kategorie, to vše organizované hromadnou formou. Popis cvičení: hráče rozdělíme do dvou skupin - A,B. Mety, překáţky a hráče rozestavíme podle nákresu, cvičení provádíme na prostoru cca 30x30m. Cvičení zahajuje hráč v zástupu A, A s míčem přihrává na protějšího hráče B, po přihrávce ihned startuje k dané metě obíhá ji a přebíhá přes překáţky bočním postavením "rychlé nohy". Za překáţkami dostává přihrávku: (a) po zemi, (b) vzduchem od stálého nahrávače, prvním dotykem mu vrací zpět a sprintuje k prostřední metě, danou metu obíhá a běţí (volně) k zástupu druhého druţstva, kde se řadí. Ihned po přihrávce od A přihrává zpět hráč ze skupiny B a provádí tutéţ činnost jako hráč A. Další hráči taktéţ startují po přihrávce řetězově. Při malém počtu hráčů musí poslední ze zástupů počkat na prvního dobíhajícího hráče.

Obr. 18: Rychlostně koordinační parkur

4. Rychlost a obratnost s míčem (Obr. 19) Cíl cvičení: Cílem tohoto cvičení je rozvoj rychlostních schopností a obratnosti. To vše při maximální intenzitě práce s míčem. Cvičení lze zorganizovat také jako soutěţ více týmů. Popis cvičení: herní úsek je dlouhý 15 m, cvičení je určeno pro libovolný počet hráčů. Musíme pohlídat pouze správný interval odpočinku podle kondiční

69

schopnosti, kterou chceme rozvíjet. Překáţky, mety, kuţele, míč a hráče rozmístíme stejně jako na obrázku. Cvičení zahajuje hráč před první velkou překáţkou, hráč si posílá časovanou přihrávku skrz překáţky, absolvuje krátký slalom bez míče kolem překáţek dobíhá míč, který nesmí přejít úroveň ţlutých kuţelů. Poté vede míč kolem červeného kuţelu a zpět na začátek cvičení, předává míč spoluhráči, který provádí to samé.

Obr. 19: Rychlost a obratnost s míčem

5. Vedení míče s obhazovačkou (Obr. 20) Cíl cvičení: Cílem průpravného cvičení je nácvik správného vedení míče a jeho ovládání v neměnných podmínkách, bez vlivu a tlaku soupeřových hráčů, důleţité je také správné načasování přihrávky při obhození mety, stejně jako schopnost periferně vnímat prostor při výměně pozic hráčů. Hráči se musí uvolnit pomocí klamného pohybu. Zdokonalujeme rychlostní a koordinační schopnosti hráčů. Popis cvičení: mety jsou rozestaveny jako na obrázku, hráči se rozdělí do dvou skupin. Hráči jsou v postavení: (a) A u výchozí mety, (b) B v prostoru mezi metami po levicích hráčů A (dle nákresu). Zahajují současně hráči na pozicích A přihrávkou (1) na hráče B, kteří obíhají středovou metu proti míči prvním dotykem vrací míč (2) zpět na A. B po přihrávce prudce vyráţí dovnitř prostoru kolem středových met, kde jim hráči A z opačného zástupu posílají kolmý pas (3), který převezmou a vedou míč (4) k dané metě a obhazují jí (5). Obíhají metu (6) a zaváţí míč do zástupu A na opačné straně. Hráči A se staví na pozici hráče B a cvičení se tak opakuje.

70

Obr. 20: Vedení míče s obhazovačkou

6. Zakončení po slalomu a rychlostním souboji (Obr. 21) Cíl cvičení: toto cvičení má za úkol naučit hráče prosadit v rychlostním souboji jeden na jednoho (1:1) po předchozím proběhnutí slalomovou dráhou. Hráči se musí naučit zareagovat na přihrávku do volného prostoru a podle vzniklé situace převzít roli bránícího nebo útočícího hráče. Od hráčů očekáváme maximální nasazení! Popis cvičení: herním prostorem je polovina hrací plochy, na brankové čáře je postavena velká branka. Ve vzdálenosti 30-35 metrů od branky je postaven slalom, slalom se skládá ze čtyř tyčí (kuţelů), ty mají rozestup přibliţně 5-6 metrů. Doporučený počet hráčů je 8-16. Hráči jsou rozdělení do dvou týmů. Kaţdý hráč z jednoho týmu stojí na opačném konci slalomu, Hráč A první tyč obíhá tak, aby ji měl po levé ruce, hráč B první tyč obíhá tak, aby ji měl po pravé ruce. Hráči startují na pokyn trenéra, ve chvíli kdy dobíhají ke konci slalomu, tak trenér přihrává míč skrz slalom do prostoru před pokutové území a hráči svádí souboj o míč. Hráč, který míč získá se pokouší o zakončení akce a vstřelení branky. Hráč, který se k míči nedostal jako první se pokouší o konstruktivní odebrání míče. Po skončení akce se hráči vrací do výchozího postavení a k akci se připraví další dvojice. Je třeba dbát zásad zatěţování.

71

Obr. 21: Zakončení po slalomu a rychlostním souboji

72

10. ZÁVĚR

Cílem naší diplomové práce bylo otestování, vyhodnocení a porovnání výsledků rychlostně-koordinačních cvičení, které by prokázaly, ţe vlivem tréninku v přípravném zimním období dojde u hráčů FC Sparty Brno k výraznějšímu zlepšení rychlostně-koordinačních schopností neţ u hráčů SK Slatina. Ve zvoleném zimním přípravném období jsme prokázali statisticky významný vliv tréninku na zvýšení výkonnosti sledovaných hráčů. Dále jsme v diplomové práci zjistili, ţe formy tréninku v zimním přípravném období vedly ke zlepšení sledovaných schopností u obou týmů. Tyto cvičení jsou zařazeny do inventáře a mohou být doporučeny pro trenéry stejné věkové kategorie. V kaţdém případě je důleţité, aby trenéři prováděli trénink zábavnou formou a často obměňovali trénink, tím zvýší aktivitu a chuť hráčů. Nezbytné je také aby hráče vedli odborně vyškolení trenéři, protoţe v tomto období se rozvíjí většina později vyuţitelných motorických schopností. Dosaţené závěry měření nemůţeme zobecnit, protoţe byl testován zanedbatelný počet osob. I přesto náš názor je ten, ţe by bylo dosaţeno stejných výsledku ve větším mnoţství testovaných hráčů. Diplomovou práci bychom doporučili trenérům, kteří se věnují příslušným věkovým kategoriím.

73

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. BEDŘICH, L. Fotbal-rituální hra moderní doby, 1. vydání, Brno Masarykova univerzita 2006, ISBN 80-210-3927-2 2. DOVALIL, J. a KOL. Výkon a trénink ve sportu, 3. Vydání, Praha Olympia, 2009 s. 336, ISBN 978-80-7376-130-1 3. KOHOUTEK, M. a KOL. Koordinační schopnosti dětí, Praha, Karlova univerzita 2005, ISBN 80-86317-34-X 4. MORAVEC, R. Teória a didaktika výkonnostného a vrcholového športu, 1. vydání, Bratislava, univerzita Komenského 2007, ISBN 978-80-8907531-1 5. VOTÍK, J. Trenér fotbalu B UEFA licence, 2. vydání, Praha, Olympia, 2005, s. 264, ISBN 80-7033-921-7 6. VOTÍK, J. ZALABÁK, J. Trenér fotbalu C licence, 2. vydání, Praha, Olympia, 2003, ISBN 80-7033-782-6 7. BUZEK, M. a KOL. Trenér fotbalu A UEFA licence, 1. vydání, Praha, Olympia, 2007, s. 324 ISBN 978-80-7376-032-8 8. VEČEŘA, K. NOVÁČEK, V. Sportovní hry III. Kopaná, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita 1995, ISBN 80-210-1076-2 9. NEUMAN, J. Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly, Praha, Portál, 2003, ISBN 80-7178-730-2 10. HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat, Praha, Olympia, 2005, ISBN 80-7178-820-1 11. LEDNICKÝ, A. DOLEŢAJOVÁ, L. Rozvoj koordinačních schopností, Bratislava, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport, 2002, ISBN 80-8907-513-4 12. http://pf.ujep.cz/ktv/RPS_net/ 13. http://www.trenink.com 14. http://ovavt.lfp.cuni.cz/mod/glossary/showentry.php?courseid=1&concept =Sm%C4%9Brodatn%C3%A1+odchylka 15. http://rimarcik.com/navigator/z-interval.html

74

PŘÍLOHY

Ukázka tréninkových jednotek FC Sparta Brno

RESUMÉ V naší diplomové práci jsme testovali a posuzovali vliv rychlostněkoordinačních cvičení na trénink v zimním přípravném období u starších ţáků FC Sparta Brno a SK Slatina. K posouzení změny výkonnosti jsme vybrali pět testů vhodných pro motorické schopnosti. První měření jsme provedly na začátku zimního přípravného období a druhé měření jsme provedli na konci zimního přípravného období. Výsledky jsme porovnali pomoci t-testu pro párové hodnoty a zjistili, ţe u všech testů došlo ke statisticky významnému zlepšení. U téměř všech hráčů došlo k zlepšení rychlostně-koordinačních schopností a v celkovém hodnocení dosáhla Sparta lepších výsledku neţ Slatina a to potvrdilo naší výzkumnou otázku, ţe vlivem tréninku v zimním přípravném období nastal u hráčů nárůst těchto schopností. Tuto práci bychom tedy doporučili jako informační zdroj pro trenéry ţákovských kategorií.

SUMMARY In this diploma thesis, the influence traning on development of speedcoordination ability in the winter preparation period for older boy sof FC Sparta Brno and SK Slatina was tested and criticized. The five tests, suitable for motive abilities, where chosen to review the chase of efficiency. The first and the second measurement were done at the beginning, respectively at the end of winter preparation period. The results were compared by t-test for paired values and the findings were that all tests gain statistically signifiant improvement. Almost all players improved thein speed-coordination skills. In overall rating Sparta achieved higher score than Slatina. The increase of these players’ skills was influenced by training in winter preparation period. This thesis could be recommended as an information source for trainers of older boys.