Termální vody západních Čech a energetický potenciál Vřídla

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta Ústav hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky

Termální vody západních Čech a energetický potenciál Vřídla Bakalářská práce

Michal Jašek

Vedoucí práce: RNDr. Josef V. Datel Ph.D. Praha 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svou bakalařskou práci vypracoval samostatně a pouţil jsem pouze podklady uvedené v přiloţeném seznamu. Nemám závaţný důvod proti uţití tohoto školního díla ve smyslu §60 Zákona č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V Praze 1. června 2011

1

Poděkování Chtěl bych poděkovat svému školiteli RNDr. Josefu V. Datlovi za ochotu, trpělivost a moţnost obhajoby této práce. Velké poděkování patří také odbornému poradci řediteli Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád Ing. Milanu Trnkovi, bez kterého by tato práce nemohla vzniknout. Poděkování patří také autorům všech publikací nalézajících se v pouţité literatuře.

2

Abstrakt Práce shrnuje základní obecné poznatky o geologických poměrech a geologickém vývoji západních Čech. Především se ale zabývá výskytem termálních vod, jejich vznikem a vývojem. Blíţe popisuje veškeré doposud známé vývěry na území západních Čech, jejich vydatnosti a teploty. Podrobnější charakteristika je věnována nejteplejšímu prameni v České Republice a tím je Vřídlo v Karlových Varech. Práce se také zabývá úvahou nad energetickým potenciálem Vřídla a jeho moţném vyuţití. Závěr patří celkovému zamyšlení nad danou problematikou terem a jejich vyuţívání v budoucnu.

3

Summary This thesis summarizes the basic general knowledge of geology and geological evolution of western Bohemia. But above all, deals with the occurrence of thermal water, its origin and development. Describes in detail the local springs on the earth's surface, water yield and temperatures. More characteristic is given the hottest spring in the Czech Republic and that is the Vřídlo in Karlovy Vary. This thesis also deals with the energy potential thermal waters and their possible applications. The conclusion includes a total reflection on the issue thermal water and their use in the future.

4

Obsah: 1. ÚVODNÍ SLOVO … ...........................................................................................................................7 2. GEOLOGIE ZÁPADNÍCH ČECH ...................................................................................................10 2.1. Prekambrium .................................................................................................................................11 2.3. Kambrium .....................................................................................................................................12 2.3. Ordovik ..........................................................................................................................................12 2.4. Silur ................................................................................................................................................13 2.5. Devon ..............................................................................................................................................13 2.6. Karbon............................................................................................................................................13 2.7. Perm................................................................................................................................................13 2.8. Mezozoikum ...................................................................................................................................13 2.9. Terciér ............................................................................................................................................14 2.10. Kvartér .........................................................................................................................................16 3. JEDNOTLIVÉ OBLASTI ZÁPADNÍCH ČECH S VÝSKYTEM MINERÁLNÍCH NEBO TERMÁLNÍCH VOD ............................................................................................................................18 3.1. Karlovy Vary .................................................................................................................................18 3.2. Jáchymov........................................................................................................................................19 3.3. Královské Poříčí ............................................................................................................................20 3.4. Mariánské Lázně ...........................................................................................................................20 3.5. Františkovy Lázně .........................................................................................................................20 3.6. Hájek Soos ......................................................................................................................................21 4. LOKÁLNÍ VÝVĚRY TEREM NA POVRCHU ..............................................................................22 4.1. Karlovy Vary .................................................................................................................................22 4.1.1. Seznam přelivných váz ve veřejně přístupných prostorách..........................................................22 4.2. Jáchymov........................................................................................................................................25 4.2.1 Jáchymovské prameny ..................................................................................................................25 4.3. Královské Poříčí ............................................................................................................................26 5. HISTORIE KARLOVARSKÝCH PRAMENŮ.................................................................................27 6. KARLOVARSKÉ VŘÍDLO ..............................................................................................................28 6.1. Historie a vývoj ..............................................................................................................................28 6.2. Karlovarské podzemí ....................................................................................................................30 6.3. Divoké vývěry ................................................................................................................................31 7. BUDOUCNOST TEREM ..................................................................................................................32 7.1 Termální voda jako obnovitelný zdroj .........................................................................................32 7.2 Termální voda jako neobnovitelný zdroj .....................................................................................32

5

8. ENERGETICKÝ POTENCIÁL .........................................................................................................33 8.1 Jednotlivé oblasti ............................................................................................................................33 9. VYUŢÍVÁNÍ TERMÁLNÍCH VOD V ČR.......................................................................................34 9.1 Děčín ................................................................................................................................................34 9.2 Sokolovsko.......................................................................................................................................35 10. DISKUZE .........................................................................................................................................36 11. ZÁVĚR.............................................................................................................................................38

6

1. ÚVODNÍ SLOVO Rád bych zde představil svoji Bakalářskou práci, která nese název Termální vody v západních Čechách a energetický potenciál Vřídla. Jiţ samotný název napovídá, ţe se práce bude skládat ze dvou úzce souvisejících částí. Nejprve bych se chtěl zaměřit na geologickou stavbu a celkovou genezi západních Čech. Dále bych se rád zmínil o vulkanické činnosti v období Terciéru a Kvartéru, související postvulkanické jevy a především o lokálním výskytu termálních vod. Veškeré tyto geologické jevy měly zásadní vliv na genezi termálních vod. Dále bych se rád zmínil o názvech a lokalitách všech dosud známých vývěrů termální vody na povrchu, jejich vlastnostech, vydatnostech, aţ bych se dostal k nejznámějšímu pramenu v Čechách a tím je Vřídlo v Karlových Varech. Vřídla se také bude týkat druhá část této práce, kde bych chtěl podrobněji interpretovat získaná data a informace od ředitele Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád Ing. Milana Trnky. Především bych se chtěl zmínit o historickém vývoji a vyuţití Vřídla po současnost, moţném energetickém potenciálu, pokusit se navrhnout energeticky výhodnější vyuţívání tohoto zdroje. Chtěl bych nahlíţet na Vřídlo jako na obnovitelný a nevyčerpatelný zdroj energie. Rád bych se chtěl také dotknout tématu ztráty tepla během lázeňských procesů, kde dochází ke zbytečnému ochlazování léčivých termálních vod ředěním. Dále bych chtěl zjistit přibliţné mnoţství termální vody, která se nespotřebuje a pouze odteče do řeky Teplé. S tím souvisí také zjištění míst, odkud nevyuţitá terma odtéká. V závěru práce bych se chtěl zamyslet nad otázkou ohledně energetického potenciálu termálních vod, moţnostech jejich nejširšího vyuţití a budoucnosti vyuţívání terem. Pokud to získaná data umoţní, chtěl bych se pokusit navrhnout nějaké energetické řešení, jak lépe nakládat s nevyuţitou termální vodou, která ještě má vyuţitelnou teplotu a nenechat vodu pouze odtéct do kanalizační sítě nebo vodního toku. Veškerá získaná data v této práci mají rešeršní charakter. Oblast západních Čech je velmi dobře zdokumentováná z geologického a hydrogeologického hlediska. Existuje celá řada prací a publikací, které poskytly velmi dobrou představu o sledovaném území. Osobně byla navštívena lokalita Vřídla a okolních pramenů v Karlových Varech a oblast bahenních sopek v SOOSu. Byla pořízena také fotodokumentace navštívených lokalit, která je součástí práce.

7

„Objevování a ochutnávání minerálních zřídel zprostředkovává člověku kontakt s vnitřními energiemi Země a nesmírnou rozmanitostí přírody. Kaţdý z přírodních pramenů má jiné vlastnosti a chutná jinak, neexistují ţádné dva stejné. Všechny se výrazně odlišují od balených a chemicky upravovaných minerálních vod. Chcete-li zaţít skutečnou sílu přírody, vyhněte se obchodům a vydejte se přímo k pramenům. Čekají vás opravdu nezapomenutelné záţitky!“ (Martin Janoška, Minerální vody a zřídla České republiky 2010)

8

Člověk má přirozenou snahu poznávat své okolí, objevovat a zkoumat vše nové, dosud nepoznané. Příroda je přitom tím nejvděčnějším prostorem. Místem, kde stále dochází k něčemu novému, kde probíhají některé jevy po milióny let a jiné vznikají a zanikají ze dne na den. Mnohé bezprostředně souvisejí s historií Země a kdo jiný neţ geolog můţe nám být zde průvodcem. Kdo jiný neţ geolog nám můţe zasvěceně vyprávět, popsat to, co není na první pohled pro nás zřejmé, a uvést sled věcí do pravých souvislostí. V lázeňském prostředí můţeme lépe neţ kde jinde sledovat krásu naší přírody, nahlédnout do jejích tajů a poznat, proč usilujeme o zachování ţivotního prostředí a řízené vyuţívání surovinových zdrojů a všeho bohatství Země, lépe si uvědomíme naši bytostnou závislost na Zemi, vztahy mezi geologickými objekty, jevy a procesy v přírodě. Jeden z nejslavnějších renesančních malířů, neúnavný pozorovatel přírody, úspěšný vědec a vynálezce Leonardo da Vinci (1452-1519) napsal, ţe ,,znalost minulosti Země nejen zkrášluje, ale i podporuje ducha člověka”; a to platí dodnes. (Miroslav Gabriel, S geologem po Karlových Varech, Břetislav Vylita 1990)

(Obr.1: Vřídlo, foto M. Jašek)

9

2. GEOLOGIE ZÁPADNÍCH ČECH Západní Čechy jsou součástí hlavní geologické jednotky střední Evropy Českého masivu. Tato jednotka je zbytkem rozsáhlého variského neboli hercynského horstva a byla vyvrásněna před 300 aţ 380 miliony lety. Po stratigrafické stránce to bylo období od středního devonu aţ po svrchní karbon. Podle teorie deskové tektoniky byla příčinou vzniku horstva kolize desek zemské kůry, konkrétně staré pevniny Gondwany na jihu a Severoatlantského kontinentu Laurussie na severu. Původně souvislá pásma variského horstva byla jiţ při svém vzniku i později porušována zlomy v zemské kůře a sniţována účinky eroze, takţe dnes vystupují na povrch jen jejich vzájemně izolované zbytky, oddělované pokryvy mladších uloţenin. Trosky variského horstva můţeme sledovat od jiţní Anglie a z Pyrenejského poloostrova přes Francii aţ do střední Evropy, kde je největším povrchovým zbytkem právě Český masiv. Jeho okrajové části přesahují z našeho území do Rakouska, Německa a Polska (Chlupáč 2002).

(Obr.2: Český masiv, Chlupáč 2002) Západní Čechy jsou zastoupeny metamorfovanými horninami a převáţně variskými granitoidními plutony v Krušných horách a v jejich okolí. Patří sem krušnohorské krystalinikum, krušnohorský pluton, durynsko-vogtlandské paleozoikum (metamorfované) a výskyty krystalinických hornin v areálu oherského riftu. Ten je z části vyplněn terciérními sedimenty podkrušnohorských pánví a produkty neoidního vulkanismu. Jiţní omezení tvoří hlubinný litoměřický zlom skrytý pod mladšími uloţeninami.

10

Z typické sasko-durynské oblasti zasahuje na české území pouze její JV okrajová část, která tvoří část Krušných hor, Smrčin, krystalinické jednotky v podloţí terciérní výplně oherského příkopu (riftu), výskyty krystalinika v okolí Chebu, Dyleně a ve Slavkovském lese. V Krušných horách a Smrčinách to jsou silně i slaběji metamorfované horniny předpokládaného proterozoického a kambrickoordovického stáří, které jsou součástí antiklinálních a synklinálních struktur zasahujících k nám z německého území. Do těchto struktur vnikají intruze variských granitoidů, které kontaktně metamorfují své okolí a podle interpretací radiometrických měření jsou svrchnokarbonského aţ permského stáří. V hlavních rysech platí, ţe metamorfózy přibývá od SZ k JV, coţ je dobře patrné na německém území a nepochybně souvisí i s hlubším obnaţením kořenových částí horstva na JV. Variské granitoidy tvoří především karlovarský pluton, který je na našem území rozdělen oherským riftem na severní část v Krušných horách a jiţní část ve Slavkovském lese, v okolí Slavkova vystupuje i jako podloţí terciérních uloţenin v oherském riftu. Pluton sestává ze dvou řad intruzí. Starší je tzv. horský granit (hlavně středně zrnité muskoviticko-biotitické granity a porfyrické granodiority) s interpretovaným stářím 340-320 Ma. Mladší granity krušnohorské (stáří 300-250 Ma) jsou převáţně narůţovělé muskovit-biotitické ţuly, postiţené různými, hlavně hydrotermálními a pneumatolytickými přeměnami svého minerálního sloţení. Smrčinský pluton zasahuje na naše území jen malou částí u Františkových lázní, kde jej tvoří hlavně porfyrický biotitický granit (Chlupáč 2002).

(Obr.3: Zjednodušená geologická skica sasko-durynské oblasti (podle Chlupáče 2002), ch.p. - chebská pánev, m.r.p. - münchberská kra (příkrovová troska), E.s. - labské břidličné pohoří, l.p. - luţický zlom) 2.1. Prekambrium (před 4500 až 545 miliony lety) Proterozoické celky, které patří k sasko-durynské zóně variského horstva (saxothuringiku), zasahují na naše území z Německa pouze svou jihovýchodní okrajovou částí. Tvoří hlavní část Krušných hor a bývají u nás spolu s metamorfovanými paleozoickými soubory sdruţovány pod pojmem krušnohorské krystalinikum. Tato geologická stavba se vyznačuje klenbovitými strukturami s převahou silně metamorfovaných hornin rulového rázu.

11

Další krystalinické horniny jsou řazeny k přísečnické skupině, která má spočívat v nadloţí východokrušnohorské skupiny a je drobového rázu. Ve spodní části přísečnické skupiny se vyčleňuje rusovské souvrství s převahou muskoviticko-biotitických pararul a s tělesy přeměněných bazických vulkanitů, kvarcitů, černých břidlic a drob. Nadloţní měděnecké souvrství má ve spodní části ortoruly, pestrý sled různých typů pararul s tělesy metadrob, krystalických vápenců, bazických metavulkanitů a metakonglomerátů a zastoupeny jsou i granitoidy. Metakonglomeráty jsou svým sloţením i vznikem srovnatelné se slepenci barrandienského proterozoika (Klápová 2000). V krušnohorské oblasti jsou přítomny i metamorfované intruzivní horniny, z nichţ jsou charakteristické tzv. červené ortoruly (Obr.4), které jsou běţně spojovány s kadomským magmatismem.

(Obr.4: Červené ortoruly alochtonní jednotky krušnohorského krystalinika v průzkumné horizontální štole slapové stanici GFÚ AV ČRJezeří, zdroj: http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/ 4_kapitola.htm, 15.2.2011) 2.2. Kambrium (před 545 až 490 miliony lety) Kambrium Západních Čech reprezentjí zřejmě pouze silněji metamorfované celky, které lze při zařazení ke kambriu povaţovat za sporné. Jedná se o klínoveckou a jáchymovskou skupinu v Krušných horách a některé metamorfity na Chebsku. Klínovecká skupina je typicky vyvinuta v okolí Boţího Daru a tvoří ji petrograficky pestrý sled dvojslídných rul, různých typů svorů s polohami metadrob, karbonátů, metabazitů a v nejvyšší části metakvarcitů. Jáchymovská skupina je povaţovaná za nadloţí klínovecké, má poněkud monotónnější vývoj a sestává z rul a svorů s charakteristickými polohami obohacenými grafitem a s menším podílem obohacených vápenců, erlanů a amfibolů. Okolí kolem Chebu patří do krystalinika Smrčin, zařazení ke kambriu je spíše hypotetické (Chlupáč 2002). 2.3. Ordovik (před 490 až 435 miliony lety) Ordovické vrstvy jsou postiţeny variskou regionální metamorfózou nízkých aţ středních tlaků a v blízkosti karlovarského a smrčinského plutonu i výrazou metamorfózou kontaktní. Ordovik, který není v této oblasti paleontologicky prokázán, je částečně zastoupen metamorfovanými sledy v severozápadním okolí Jáchymova, u Kraslic, v ašském výběţku a v okolí Chebu. Nejstarší jednotkou řazenou k ordoviku je frauenbašská skupina tvořená převáţně šedými a zelenými chloritickosericitickými fylity a světlými sericitickými metakvarcity. Okolí Kraslic je tvořeno tělesy bazických vulkanitů metamorfovaných ve facii zelených břidlic (Chlupáč 2000). Jako moţný zbytek ordovické oceánské kůry je podle interpretací radiometrických měření hodnocen mariánskolázeňský komplex ve Slavkovském lese. Z okolí Mariánských Lázní pokračuje tento komplex severovýchodním směrem a je naším plošně největším komplexem metamorfovaných bazických a ultrabazických vulkanitů. Převaţují v něm různé typy amfibolů, eklogitů, serpentinitů, metagaber, ortorul i pararul.

12

K ordoviku by také mohla patřit skupina Kladské, která vystupuje ve Slavkovském lese severozápadně od mariánskolázeňského komplexu. Jedná se o soubor jílovotopísčitých hornin s polohami kvarcitů, slepenců, bazických vulkanitů a karbonátů (Chlupáč 2002). 2.4. Silur (před 443 až 417 miliony lety) V sasko-durynské oblasti je silur dobře znám z německé strany Krušných hor a přilehlých částí Durynska a Saska. Spočívá konkordantně na ordoviku a v běţném tzv. durynském vývoji sestává ze sledu graptoltových břidlic a vápenců. V méně rozšířeném, ale i méně známém bavorském vývoji mají silurské uloţeniny mělkovodnější ráz a vyznačují se hojnějšími karbonáty a bazickými vulkanity. V Západních Čechách ani jinde na našem území není silur paleontologicky prokázán. Většinou je charakteristický grafitickými fylity s vloţkami přeměněných silicitů. Jedinými oblastmi jejich výskytu jsou Moříčov jiţně od Jáchymova, Starý Hrozňatov jiţně od Chebu a v oblasti Kladské severně od Mariánských Lázní (Chlupáč 2002). 2.5. Devon (před 417 až 354 miliony lety) Devonské uloţeniny nesou jasné znaky tropické klimatické zóny nízkých zeměpisných šířek, podle paleografických a paleomagnetických rekonstrukcí na jiţní polokouli. Průkazné devonské sedimeny mají v Čechách jen omezené rozšíření. V devonu vznikala velmi cenná vápencová loţiska, která byla vhodná pro vznik krasových jevů, jako jsou například krasové jeskynní systémy. Podle radiometrických měření spadají do devonu některé hlubinné metamorfní procesy a vznik granitoidů související s počínající variskou orogenezí (Chlupáč 2002). Devon v oblastech západních Čech nemá ţádné větší zastoupení, na rozdíl od středních Čech nebo území Moravy. 2.6. Karbon (před 354 až 298 miliony lety) Období karbonu bylo silně ovlivněno horotvornými procesy. Především se jednalo o variské neboli hercynské vrásnění. Příčinou byl pohyb litosférických desek, kde došlo ke sráţce kontinentů Gondwany a Laurussie. Toto období bylo asi nejdramatičtější úsek geologické minulosti našeho území. Většina uloţenin navazovala na devonský mořský reţim. Horniny saxothuringika zřejmě prodělaly několik fází deformací, přičemţ maximální tlakové postiţení spadá do intervalu před 340 miliony lety do spodního karbonu (Chlupáč 2002). 2.7. Perm (před 298 až 250 miliony lety) V Krušných horách můţe patřit permu svrchní část uloţenin brandovské pánve. Jsou to červenavé a pestře skvrnité pískovce, slepence a prachovce, které se diskordantně a s erozí svého podloţí kladou na karbonské uhlonosné uloţeniny (Chlupáč 2002). Paleontologicky není permské stáří doloţeno a zařazení se opírá pouze o litologický charakter a pozici v nadloţí průkazných karbonských sedimentů. Vloţky sopečných tufů mohou souviset s permským ryolitovým vulkanismem na saské straně Krušných hor. V období permu se výrazně projevovala zlomová tektonika, která vedla k výzdvihům i poklesům a podporovala tvorbu depresí, pánví a příkopových propadlin. Díky suššímu klimatu byly v pánvích vhodné podmínky pro rozrůstání vegetace a vznik uhlotvorných rašelinišť (Chlupáč 2002). 2.8. Mezozoikum (před 250 až 65 miliony lety) Toto období zanechalo na našem území výrazné stopy. Nejstarší období triasu je zastoupeno jen nepatrně a také rozsah uloţenin jury je poměrně malý. Pro naši geologickou historii má velký význam období křídy.

13

Během křídy byla zaplavena větší část Českého masívu. Po ústupu křídového moře byl Český masív větší, neţ je dnes. Vznikla rovina z bývalého plochého dna svrchnokřídového moře. Toto dno bylo mírně zvlněné a stoupalo k mořským břehům. Jiţ tehdy probíhalo Českým masívem hlavní evropské rozvodí mezi Atlantským oceánem a jihovýchodním mořem, jehoţ dnešní zbytek tvoří moře Černé. V miocénní době se vytvořila výrazná říční síť. Řeky stékaly do jezerních pánví. Mezi hlavní pánve západních Čech patří sokolovská a chebská. Podkrušnohorská jezerní pánev se vytvořila na severozápad od Českého a Slavkovského lesa a pokračovala hluboho do oblasti dnešních Krušných hor, které tehdy ještě neexistovaly jako horský hřbet. Horniny při dostatečných sráţkách byly dlouho vystaveny účinkům tropického a subtropického větrání, které vedlo ke kaolinizaci předtřetihorních hornin, ke vzniku kaolínových loţisek a k prokřemenění některých písků a štěrků. Tím docházelo k rozrušování hornin, následnému odnosu a splavování řekami. Tak vznikly písky, jílové zeminy a křemence. Loţiska kaolínu na Karlovarsku se zachovala hlavně pod třetihorními sedimenty. Na území dnešní sokolovské pánve se vytvořilo mělké sladkovodní jezero, kde se ukládaly šterky, písky, jíly, které podle nové klasifikace podle RNDr. P.Rojíka nazýváme splachové sedimenty. Ukládání bylo přerušeno koncem starších třetihor, kdy voda opadla. Kaolinizace poté začala znovu (Chlupáč 2002). 2.9. Terciér (před 65 až 1,8 milionu lety) Vznik podkrušnohorských pánví v severozápdních Čechách souvisí s odezvou alpinských horotvorných procesů. Po vyklenutí došlo v oslabené severozápadní části Českého masívu k tektonickému kolapsu a vzniku poklesové zóny, která je označována jako podkrušnohorský prolom nebo oherský rift (Chlupáč 2002). Hlavní vulkanická centra se v Českém masivu soustřeďují zvláště v tzv. oherském riftu v severozápadních Čechách (Doupovské hory, České středohoří) a při labské tektonické zóně ZSZ aţ VJV směru. Labská zóna tvoří JZ omezení západosudetské oblasti a na blízkost této linie je vázána labská tektono-vulkanícká zóna, kterou na SV omezuje luţická porucha, přibliţně paralelní s labskou zónou a sledovatelná od S okolí Dráţďan k Jičínu. Menší centra neovulkanitů a ojedinělé vulkány jsou však rozptýleny téměř po celé S části Českého masivu a lze je sledovat z Bavorska (Horní Falc) přes Luţici aţ do Slezska. Vulkanická činnost započala jiţ ve svrchní křídě, její maximum spadá do terciéru a dozvuky přetrvaly aţ do kvartéru. Kopecký (1978, 1987, 1988) rozlišil na našem území tři aţ čtyři neovulkanické fáze s částečně odlišnými produkty. Jejich společným znakem je alkalický charakter a převaha bazických aţ ultrabazických hornin. Rozdělení do fází je však schematické a podle nových výzkumů je účelnější oddělovat pouze starší preriftové a mladší riftové stadium (Ulrych, Pivec 1997). Do preriftového stadia patří vulkanická činnost s časovým rozpětím 80-50 Ma (campan-spodní eocén). Vyznačuje se ţilnými proniky ultrabazických magmat (melilitické horniny, polzenity aj.), které se soustřeďují při vnějších zlomech SV části oherského riftu (mezi Českým středohořím a Luţicí) a při luţickém zlomu, např. v Podještědí. Povrchové produkty této fáze neznáme, neboť zřejmě podlehly erozi. Do riftového stadia patří především hlavní fáze ve smyslu L. Kopeckého (interval svrchní eocénspodní miocén, přibliţně 40-18 Ma), která odráţí hlavní tektonickou a vulkanickou aktivitu oherského riftu i jiných oblastí. Této fázi patří Doupovské hory a České středohoří i většina neovulkanitů v dalších částech Českého masivu. Produktem jsou povrchová, ţilná i intruzivní tělesa a akumulace vulkanoklastik od ultrabazických aţ k intermediálním horninám (převládají tefrity, olivinické nefelinity, olivinické bazalty, trachybazalty, hojné jsou i fonolity a trachyty). V mladších obdobích riftogeneze ve svrchním miocénu (9-5 Ma) se vulkanická činnost soustřeďuje do blízkosti mladších poruch - např. krušnohorského a luţického zlomu (kozákovské centrum). Vedle

14

efuzí jsou časté diatremy (výbuchová hrdla) s pozdější lávovou výplní přívodní dráhy. Běţnými typy hornin jsou nefelinické bazanity, olivinické bazalty a olivinické nefelinity. Naším největším stratovulkánem jsou Doupovské hory, které zaujímají plochu přes 1200 km2. Vznikly v místě protnutí oherského riftu s příčným jáchymovským zlomovým pásmem směru SZ-JV a jejich aktivita spadá do hlavní vulkanické fáze v rámci riftogenního stadia (svrchní eocén-spodní miocén). Dnešní morfologie Doupovských hor zdaleka neodpovídá původním vulkanickým formám, které byly během neogénu a kvartéru značně porušeny a sníţeny erozí. Počátek vulkanické činnosti měl explozivní ráz, který vytvořil aţ 50 m mocné akumulace vulkanoklastik (tufy, tufity, aglomeráty), které se nahromadily ve vodním i suchozemském prostředí. Vyšší části vulkanického komplexu oligocenního aţ spodnomiocenního stáří jsou aţ přes 500 m mocné. Tvoří je lávové proudy leucitických tefritů, bazanitů a olivinických bazaltů, převládají však mocné akumulace vulkanoklastik. Nehojná ţilná tělesa, geneticky spjatá s magmatem, jsou směrem od hlavního kráteru uspořádaná paprsčitě. V centru vulkánu u Doupova je centrální struktura s obnaţenou intruzivní výplní nehomogenního essexitu se s partiemi theralitu a sodalitického syenitu. Na periferii Doupovských hor jsou v okolí Podbořan a Kadaně diatrémy (výbuchová hrdla) vyplněná vulkanickými brekciemi, případně i sedimenty typu maarů (kráterových jezer). Podle zachovaných uloţenin mohou některé diatremy spadat aţ do pozdní fáze riftogenního stadia (Chlupáč 2002). V západních Čechách jsou také četné výskyty soliterních neovulkanitů na Tepelské vysočině. Souvisejí patrně s vulkanickou aktivitou Doupovských hor a chebsko-domaţlického příkopu. Patří k nim např. trachytový Špičák, trachyandezitový Třebouňský vrch, Vlčí hora, Příšovská homolka, aj. (Chlupáč 2002). (Obr.5: V popředí trachytový Špičák otevřený lomovou těţbou, zdroj: http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/9_ kapitola.htm, 20.3.2011)

(Obr.6: Andělská hora, foto M.Jašek. Terciérní sopouch na periférii Doupovských hor, vypreparovaný denudací 100 m nad úroveň okolního zarovnaného povrchu. Je lemován věncem sutí a soliflukčních kamenitých hlín. Sopouch prorazil ţulami karlovarského plutonu. Vyvřelina je označována jako sodaliticko-nefelinický trachyt nebo jako trachyandezit)

15

(Obr.7: Svatošské skály, zdroj: http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/4_kapitola.htm, 20.3.2011). Svatošské skály jsou skupinou mohutných skal tvořených granitem karlovarského plutonu. Jedná se o porfyrickou biotitickou ţulu s aţ 10 cm velkými krystaly ortoklasu (dvojčatné srůsty podle karlovarského zákona), které v okolí vyvětrávají z horniny. V ţulách jsou občas křemenné a křemenrohovcové (jaspis) ţilky. Ţula zde vykazuje charakteristickou blokovou odlučnost podle tří navzájem přibliţné kolmých směrů. Najdeme zde mj. skalní jehly, stěny, věţe a na jejich vrcholech jsou vzácné evorzní obří hrnce. Skalní věţe dosahují výšky aţ 50 m. V závěrečné fázi třetihor se projevovaly procesy pliocenního aţ pleistocenního vulkanismu (Kopecký, 1978). Vznik nejmladších vulkánů soustředěných při chebském zlomu dokládají Ţelezná (obr.9) a Komorní hůrka (obr.8). Stáří Komorní hůrky, která se nachází v Chebské pánvi je asi 450 aţ 900 tis. let (Wagner et al., 1998). Ţelezná hůrka se nachází také v Chebské pánvi a její stáří je 170 aţ 400 tis. let (Wagner et al., 1998).

(Obr.8: Komorní hůrka, zdroj: http://www.biolib.cz/cz/locality/id1501/, 8.1.2011)

(Obr.9: Ţelezná hůrka, zdroj: www.biolib.cz/cz/locality/id1821, 8.1.2011)

2.10. Kvartér (před 1,8 až po současnost) Nejmladší a zároveň i nejkratší období v historii Země. Základním znakem kvartéru je střídání chladných období glaciálů a teplejších a vlhčích interglaciálů. Pevninský ledovec na území západních Čech nijak nezasáhl, ale zalednění horské se díky Krušným horám jiţ projevilo. Především mnoţstvím glaciálních a periglaciálních procesů, které se projevovaly v podobě ukládání glaciálních a eolických sedimentů, vzniku mrazových klínů, mrazových moří a vzniku teras na řece Ohři.

16

Z kvartérních sedimentů stojatých vod se dříve těţily organické uloţeniny v podobě rašeliny a slatiny. Jezerní diatomity se těţily na loţisku Hájek u Františkových Lázní, nyní je však tato oblast přísně chráněnou přírodní rezervací. Mezi další kvartérní sedimenty patří sladkovodní vápence. Jsou to geneticky různé uloţeniny vysráţené z vodních roztoků s vyšším obsahem Ca(HCO3)2. Patří mezi ně travertiny, usazené často v podobě kup, pěnovce vzniklé ze studených vod zvláště na svazích a při dech údolí, kde vytvářejí kaskády. Patří sem také válnité uloţeniny stojatých vod a baţin. Pojem travertin je většinou přisuzován více či méně zpevněným a usazeným vápnitým sintrům. Zvláštním typem jsou pěnitce, které jsou za sucha prachovitá vápnité uloţeniny na dnech skalních převisů a ve vstupních částech jeskyní. Jako sintry se většinou označují vápence vzniklé v podzemních prostorách a v půdách (Kovanda 1971). Všechny tyto sedimenty jsou důleţité proto, jelikoţ mají prvořadý význam pro výzkum kvartéru. Tyto sedimenty nalézáme tam, kde je nedostatek jiných uloţenin a lze na nich uplatnit širokou škálu výzkumných metod. Jejich vznik je většinou vázán na teplá a vlhká období v interglaciálech a holocenních klimatických optimech. Kvartér byl důleţitý také z hlediska toho, ţe v tomto období došlo k tektonickým pochodům, které díky oherskému riftu umoţnily výstup proplyněné termy z hlubších poloh zemské kůry a tím i vznik ojedinělé zřídelní struktury v Karlových Varech. Mezi skutečně pevné travertiny patří aragonity v Karlových Varech, které tvoří vřídelní desku o mocnosti aţ 10 m. Vývěry karlovarských pramenů provází intenzivní sráţení vápnitých sintrů, coţ je důsledek rychlé změny fyzikálně-chemických podmínek (hlavně teploty a tlaku) při vývěru horké vody na zemský povrch. Za dlouhé tisíce let proto v okolí Vřídla vznikla akumulací sintrů karlovarská vřídelní deska. Rozprostírá se od divadla k Mlýnské kolonádě, stojí na ní kostel sv. Máří Magdaleny a Zámecká kolonáda. Vysráţené sintry v minulosti mnohokrát ucpaly vývěř Vřídla, coţ vedlo ke zvyšování tlaku v podzemí, následným výbuchům a stěhování pramene. Sintry se usazují na všem, s čím přijde vřídlení voda do styku, zarůstají rozvodná potrubí, vytváří se povlaky na stěnách bazénů a van, náprava stojí nemalé úsilí i peníze (obr. 11). Tvorba sintrů se vyuţívá k výrobě typických karlovarských „zkamenělých“ suvenýrů v podobě růţí, váziček atd. (B.Vylita 1990). Do kvartéru lze řadit i projevy zemních poţárů, kdy dochází k prohořívání slojí hnědého uhlí v podkrušnohorských pánvích. Projevuje se to vypálením, kaustickou metamorfózou vrstev v okolí uhelných slojí a vznikem pevných pestrobarevných rohovcovitých hornin porcelanitů (Chlupáč 2002).

(Obr.10: Typický vřídlovec, zdroj: T.Vylita)

(Obr.11: Usazování sintrů na přelivné váze, foto Michal Jašek)

17

3. GENEZE TERMÁLNÍCH VOD A JEDNOTLIVÉ OBLASTI ZÁPANÍCH ČECH Obecná geologie jednotlivých oblastí s výskytem termálních vod. 3.1. Karlovy Vary Karlovarské termální prameny vystupují na dnešní povrch v jiţní části variského karlovarského ţulového masívu, který náleţí k oblasti Slavkovského lesa (V. Zoubek 1961). Tento masív se dělí na několik facií, kde hlavní masu tvoří starší ţula horská, která je proniknuta mladší ţulou krušnohorskou. Nejrozšířenějším typem granitoidů karlovarského masívu je horská ţula, která se nachází převáţně v hrubozrnější porfyricko-biotitické varietě a v prostoru Karlovarské vrchoviny je přítomná i ve varietě aplitické. V území podkrušnohorského prolomu je horská ţula velmi pestrá. Jsou zde ţuly s velkými rozdíly porfyrovosti, zrnitosti základní hmoty i obsahu tmavých minerálů. Nebliţší okolí Karlových Varů je tektonicky silně postiţeným územím, na jehoţ vzniku se podílejí jak významné starší strukturně tektonické prvky, zčásti zmlazené, tak i celá řada prvků jako projevů saxonské tektoniky. Tektonická stavba takto tvořená, respektive dotvořená především v pliocenní fázi saxonské tektoniky, ovlivnila zaloţení a vývoj karlovarské zřídelní struktury. Karlovarské termální prameny leţí na jih jiţního okraje podkrušnohorského příkopu, který je omezen významným ohareckým zlomovým pásmem, coţ je široké oslabené pásmo s dlouhodobou geologickou aktivitou. Toto pásmo je starého zaloţení a dosahuje šíře 100-400 m. Zčásti je vyplněno terciérními a kvartérními sedimenty, kaolinickými jíly nebo případně neovulkanity. Karlovarská oblast je dále sloţena z většího mnoţství paralelních poruch, které nepřímo násobí šíři ohareckého pásma. Tyto pukliny mají veliký význam při výstupu terem na povrch. Dalším významným zlomovým pásmem je karlovarská zřídelní linie, jejíţ pokračování k JJV dosahuje téměř aţ k Bochovu. Rozhodující hydrogeologický význam má podkrušnohorský příkop, který představuje jakýsi klín, který opět není jednotnou linií, ale širokým poruchovým pásmem. Šířka příkopové propadliny v linii přes Karlovy Vary od S k J je asi 9 km. Zásadní význam pro vytváření dnešního reliéfu území v okolí Karlových Varů měly dozvuky saxonské tektoniky. Tyto poslední pohyby na ohareckém zlomovém pásmu podmínily hluboké zaříznutí koryta řeky Teplé. (Obr.12: Schéma tvorby karlovarské termy v příčném řezu podkrušnohorskou příkopovou prapadlinou, zdroj: http://www.zemepis.com/vodacr.php, 1.3.2011)

18

Jednou z hlavních sil výstupu karlovarských terem je CO2 jako spontánní plyn. V oblasti ohareckého zlomového pásma se stýkají dva proudy puklinových podzemních vod. Od severu je to proud se svahů Krušných hor, který protéká klínem podkrušnohorského příkopu a má vzestupnou větev při jiţním okraji příkopu. Z jiţní strany z oblasti Tepelské plošiny sestupuje větev, která má vzestupnou větev z jiţní strany ohareckého pásma. Tady se setkává s výstupní cestou hlubinného CO2. Hybnou silou výstupu karlovarských terem je jednak hydraulický přetlak oběhu podzemní vody, dále zlehčení plynné směsi vody s plynným CO2 a zmenšení specifické váhy vody jejím ohřátím (Kolářová, Myslil 1978). Tvorba chemismu karlovarské termy je podmíněna zvýšenou aktivitou proplyněné vody, zvýšenou teplotou a vysokým tlakem. Tyto jevy mají vliv na výluhovou činnost krušnohorské ţuly. Podle V. Macháčka (1964) je moţné celou mineralizaci karlovarských terem kromě obsahu Cl- vysvětlit jako výluh ze ţulových hornin. Přesto nelze upřít určitý vliv paleohydrogeologickým podmínkám hlavně v terciéru, kdy zasáhla mineralizace z tehdejšího oběhu vod do puklinového systému. Centrum výstupu CO2 je v sokolovské centrální pánvi vázáno také na průběh linií ţilných průniků a to při styku ţulového masivu s krystalickým pláštěm (J.Jetel a V.Myslil 1962). Podle P.Šantrůčka je centrum výstupu k J omezeno průběhem sokolovského zlomového pásma, které je pravděpodobně pokračováním oháreckého zlomového pásma. Karlovarské centrum výstupu je tedy z opačné strany tohoto pásma v místě kříţení s obdobným porušením. 3.2. Jáchymov Teplé radioaktivní prameny v Jáchymově jsou součástí oběhu podzemních vod v krystalinickém komplexu Krušných hor. Charakter jáchymovské termy dokumentuje jednoznačně vadózní původ. Sráţková voda infiltruje do puklinového systému krystalinického plástě, popřípadě do puklin karlovarského plutonu. Na této sestupné větvi získává postupně se zvyšující mineralizaci a také vyšší teplotu. K balneologickým účelům se vyuţívá radioaktivní slabě mineralizovaná terma, která je čerpána z bývalých rudných dolů. Tyto radioaktivní slabě mineralizované termy byly zjištěny na 12. patře šachty Svornost (Kolářová Myslil 1978) a potrubím jsou přiváděna do lázní (Z. Krejbichová 1999). Při důlní činnosti zde byly zachyceny dva vývěry na puklinách a označeny jako prameny Curie a Becquerel. Radioaktivní terma je sycena radonem, který má velmi krátký poločas rozpadu. Vývěry radioaktivních vod jsou vázány na ţilné struktury, které procházejí pláštěm metamorfitů, převáţně rul a granitoidy podloţí. Z 12. patra jsou známy i další záchyty termy. Významnými tektonickými dislokacemi ovlivňujícími charakter zvodnění komplexů metamorfitů a granitoidů v Jáchymově jsou panoramský zlom, centrální zlom a severní poruchové pásmo. Jáchymovské radonové vody mají atmosférický původ. Podle geotermického stupně je pásmo tvoření minerálních vod v hloubce 600-800 m pod terénem, coţ je asi 200 m pod úrovní 12. patra šachty Svornost, v granitoidech karlovarského ţulového masívu (Kolářová, Myslil 1978). Teplota termálních vod v Jáchymově se pohybuje mezi 29 aţ 36°C a celková vydatnost radioaktivních term dosahuje 650 l/min, z toho asi jedna třetina je vyuţívána pro balneologické účely. Radioaktivita jáchymovských terem je více neţ 13000 Bq/l (Kačura et al., 1968). Radonové termální vody se pouţívají na aplikaci léčivých radonových koupelí a k aerosolovým inhalacím. Léčí se jimi onemocnění kloubů, páteře, periferního nervového systému i horních cest dýchacích, koţní nemoci, cukrovka, dna, stavy po úrazech a operacích. Zajímavostí je léčebná specializace na Bechtěrevovu chorobu (Myslil, Kolářová 1978).

19

3.3. Královské Poříčí Uhličité termy o teplotě 35-36°C vystupují z podloţí sokolovské pánve v okolí bývalé Jehličné a Královského Poříčí a tvoří akumulaci ve starosedelském souvrství na bázi terciérních sedimentů na ploše kolem 6 km2. Centrum výstupu těchto vod je v místech, kde se křiţuje příčná elevace podloţí s podélnými zlomy a vytváří tak nejpříznivější podmínky pro výstup termálních vod s hlubokým oběhem, sycených oxidem uhličitým (Jetel 1964). Plošný rozsah druhotné akumulace termálních uhličitých vod v dobře propustných pískovcích a slepencích starosedelského souvrství na bázi terciéru sokolovské pánve je podmíněn hydrochemickým vztahem k slabě mineralizovaným infiltračním vodám, sestupujících při bázi terciéru z okrajů sokolovské pánve. Maximální teploty vod bazálních terciérních sedimentů jsou vázány na širší okolí výstupových center v podloţí pánve a dosahují teplot aţ 36oC. Směrem k severovýchodu se projevuje velmi prudký pokles teploty, v ostatních směrech je teplotní spád značně pozvolnější. Teplota termy v místech průvalu v dole Marie Majerová je průměrně 29°C (Myslil, Kolářová 1978). 3.4. Mariánské Lázně Oblast kyselek Mariánských Lázní je výrazně odlišná od chebské pánve a od karlovarské oblasti. Území je budováno horninami krystalinika, kde z hydrogeologického hlediska jsou zásadně odlišné oblast Slavkovského lesa a Tepelské plošiny, resp. území tachovské kotliny a jejího pokračování k chebské pánvi. Výstupy kyselek a CO2 jsou prostorově velmi roztříštěné vzhledem k puklinovému charakteru geologické stavby území. V široké mariánskolázeňské zřídelní oblasti je registrováno více neţ 140 pramenů kyselek. Minerální vody v Mariánských Lázních patří mezi studené v rozsahu od kyselek aţ po silně mineralizované. Celkem je zachyceno asi 46 pramenů a celková vydatnost je kolem 500 l.min-1 (V.Myslil, J.Václ). Vydatnost pramenů je velmi závislá na sráţkách, které se projevují s několikatýdením zpoţděním. Zpoţdění bývá většinou cca 2 měsíce, ale při intenzivních sráţkách se můţe jednat pouze několik dní. Mnohé výzkumy prokázaly, ţe nelze počítat se zvýšením celkové vydatnosti a tento stav bude vyuţíván pro pitnou kúru a omezenou koupelovou kúru. Jelikoţ v této oblasti nenajdeme ţádný náznak termálních vod, tak bych dále tuto oblast nerozvíjel. Nejteplejší prameny, které zde můţeme nelézt, jsou pouze mezi 8 aţ 9°C a to v případě nějakého energetického vyuţití nemá své opodstatnění (Myslil, Kolářová 1978). Existují také teorie, ţe minerální vody v Mariánskolázeňské oblasti jsou vychladlé termy. 3.5. Františkovy Lázně Františkovy Lázně leţí na území chebské pánve 4 km severně od Chebu. Směrem na severozápad se rozprostírá smrčinský ţulový masív tvořený porfyrovitou, středně zrnitou a dvojslídnou drobnozrnnou ţulou. Masív je zdviţen vysoko nad úroveň pánve a při povrchu je rozvětrán v hrubý, dobře propustný písek. Okraj pánve a podloţí v místech vývěrů minerálních pramenů tvoří paleozoický krystalinický plášť zastoupený chebskými fylity. Jsou to metamorfované chloriticko-sericitické břidlice, tence břidličnaté, s hojným prokřemeněním, proniklé ţilkami křemene. V místech, kde vystupují na povrch, jsou překryty poměrně mocnou vrstvou eluvia, silně jílovitého a špatně propustného, s hojnými úlomky křemene. Kontakt mezi smrčinskou ţulou a fylity je překryt terciérními uloţeninami a probíhá zhruba na východní okraj chebské pánve. Krystalinické břidlice pláště ţulového masívu jsou v jeho blízkosti zřetelně kontaktně metamorfovány. Krystalinické podloţí chebské pánve je nerovné a celkově klesá směrem k severovýchodu. Nerovnosti podloţí jsou dány charakterem původního reliéfu území a jsou také způsobeny tektonickými pohyby (Myslil, Kolářová 1978).

20

Minerální vody ve Františkovýh Lázní mají v současnosti vydatnost cca 700-800 l.min-1 (T. Vylita) a teploty těchto uhličitých vod se pohybují v rozmezí 8 aţ 13°C (Myslil, Kolářová 1978). Radioaktivita není nijak nízká, pouze lehce vybočuje pramen Glauber IV, kde je radioaktivita kolem 60 Bq/l (Z. Krejbichová). Minerální vody se v této oblasti vyuţívají na koupele a především pro pitnou kúru. Stejně jako v Mariánských Lázních ani zde nenajdeme zdroje termální vody, a proto bych se více problematice studených uhličitých pramenů nevěnoval. 3.6. Hájek – Soos Území národní přírodní rezervace Hájek-Soos má rozlohu 220 ha a nachází se asi 6 km SV od Františkových Lázní. Dochází zde k vývěru uhličitých minerálních vod velmi podobného sloţení jako ve Františkových Lázních, navíc zde dochází i k četným výronům suchého CO2. Území rezervace tvoří dvě prohlubně, které odděluje pískový val. Výplň obou prohlubní tvoří křemelina a rašelina, jejich podklad je pak tvořen spodním jílovito-písčitým souvrstvím. Do roku 1955 zde probíhala těţba křemeliny, která byla zastavena kvůli vyhlášení národní přírodní rezervace (Hrazdíra, Burda, Hrkal, in Müller et al. 1998). Celkem zde bylo zjištěno kolem 200 vývěrů minerálních vod a výronů suchého CO2, které tvoří mofetové krátery (Kolářová, Myslil 1978). Teploty uhličitých vod se pohybují od 10 do 15°C. Nejvýznamějším vývěrem minerálních vod je Císařský pramen (obr.13), který je zachycen do dřevěné jímky, teplota vody v tomto prameni dosahuje aţ 17,6°C a vydatnost 0,7 l.min-1 (Hrazdíra, Burda, Hrkal, in Müller et al. 1998). Celková mineralizace dosahuje 6,5 g/l, obsah ţeleza je kolem 40 mg/l (Hrkal in Albu et al. 1997) a obsah CO2 nad 2 mg/l (Kolářová, Myslil 1978). Radioaktivita se pohybuje v rozmezí 100-177 Bq/l (Z. Krejbichová).

(Obr. 13: Císařský pramen, foto M.Jašek)

(Obr. 14: Bahenní sopky v Soosu, foto M.Jašek)

Prameny v jeho blízkém okolí se vyznačují zvýšenou mineralizací a obsahem volného CO2. Zajímavý název pramene Bublák mají divoké vývěry oxidu uhličitého v olšině podél říčky Plesné u Vackovce. Tento pramen je povaţován za nejmohutnější výstup CO2 v Čechách.

21

4. LOKALITY TERMÁLNÍCH VOD A JEJICH VYDATNOSTI Lokalit s vývěrem termálních vod, ať uţ slabě nebo silně, není v České Republice příliš mnoho. Západní Čechy ale patří k lokalitě, kde přesně takové vody nalezneme. Konkrétně se jedná o Karlovy Vary, Jáchymov a Královské Pořící v Sokolovské pánvi. 4.1. Karlovy Vary Veškeré informace a údaje o Karlovarských termách pocházejí z archivních materiálů RNDr. Tomáše Vylity. Současné geologické podmínky v karlovarské kotlině vznikly ve třetihorách. Několik tisíc metrů pod povrchem se hromadí v trhlinách prvohorních ţulových hornin ohromné mnoţství vody. Vodu ohřívá horká láva. Oxid uhličitý, který vzniká v nitru Země díky sopečné činnosti, prosycuje vodu a vyhání ji na povrch, kde tryská vysoko jako gejzír. Tryskající horká voda obsahuje velké mnoţství minerálních látek, které se na chladném vzduchu sráţejí a vzniká tak tzv. vřídelní kámen, jediný svého druhu na světě. Časté povodně si však vynutily jiné řešení, pramen byl jiţ okolo roku 1500 jímán na pravém břehu řeky. Mělké vrty, vyhloubené v mocné lavici vřídelního sintru, jiţ těsně pod povrchem obvykle narazily na tlakovou termu. Ta pak byla rozváděna vlastním spádem systémem otevřených ţlabů do lázeňských domů. Celkem bylo v karlovarské zřídelní oblasti do roku 2010 zdokumentováno 79 v současnosti aktivních větších i menších soustředěných přirozených i uměle vytvořených (vrty, jímky) vývěrů termominerální vody. V severní části vývěrové zóny po Skalní prameny se nachází 17 vývěrů, v prostor Mlýnské kolonády 18 významnějších vývěrů, ve střední části mezi Mlýnskou a Trţní kolonádou včetně Zámecké kolonády 15 vývěrů, v prostoru Vřídelní kolonády 21 vývěrů a v jiţním uzávěru vývěrové zóny 8 vývěrů. Z tohoto počtu je 19 zdrojů termy (resp. v jednom případě i zřídelního plynu) osvědčeno za přírodní léčivé zdroje ve smyslu lázeňského zákona, zbytek jsou jednak zdroje rezervní, dosud neosvědčené dle zákona a další lze označit za volně se vyskytující zdroje termy a zřídelního plynu (T. Vylita 2010). V uvedeném počtu vývěrů nejsou zahrnuty divoké výrony v řečišti Teplé, které byly dokumentovány jak v prostoru Vřídla, tak v prostoru řeky přiléhající k Bernardově skále (za s. uzávěrem Mlýnské kolonády). Celková vydatnost zřídelní struktury je dlouhodobě stabilní a činila v roce 2009 průměrně cca 1792 l.min-1(T. Vylita 2010). Podíl velkých terem (Vřídelních pramenů a výronů termy v jejich těsné blízkosti) činí přes 95% této hodnoty, zbytek připadá na řádně jímané malé prameny a divoké výrony v okolí malých pramenů. V Karlových Varech vyvěrají i chladné minerální prameny, jakým je např. Ţeleznatý pramen a prameny prosté vody na okrajovém zlomu třetihorní sokolovské pánve jako jsou Červená kyselka, Napajedlo aj. (B.Vylita). 4.1.1. Seznam přelivných váz ve veřejně přístupných prostorách Vřídelní kolonáda: Vřídlo – Stáří Vřídla se odhaduje na 200–300 tisíc let. Vřídlo se tedy označuje číslem 1. Nejstarší zprávy o jímání Vřídla pocházejí z roku 1571. Původní vývěry termy v nejniţší části údolí, v řečišti Teplé, byly z několika důvodů (nutnost ohrazení výronů proti prosté vodě, nutnost ochrany výronů před velkými vodami a nutnost vytvoření dostatečného spádu pro zásobování koupelen nábřeţních měšťanských domů) nahrazeny uměle vytvořenými jímacími objekty na levém břehu řeky, které byly konstruovány z těsnící granitové desky a dřevěných paţnic. V 70. letech našeho století, v době kdy byl zahájen hydrogeologický průzkum těchto míst, bylo Vřídlo jímáno prostřednictvím 10 mělkých vrtů vyhloubených do vřídelní desky. Tyto vrty byly kaţdé dva roky převrtávány, aby bylo zabráněno poklesu vydatnosti termy. Dnes je vřídelní voda jímána prostřednictví hlubších vrtů mezi kolonádou a kostelem Máří Magdaleny. Celková vydatnost 4 centrálních vrtů činí přes 33 l.s-1, tedy 2000 l.min-1 termominerální vody o maximální naměřené teplotě 73,6°C. Spolu s termou však vystupuje i plynný

22

CO2, jehoţ vydatnost je cca 2,5 krát vyšší neţ vydatnost vody. Vřídelní fontána, zásobovaná samostatným vrtem, vystřikuje termu aţ do výšky 12 m a díky tlaku, pod nímţ terma vystupuje, by mohla fontána tryskat aţ o 3 m výše. Vřídelní voda je pro mnoho pacientů příliš horká, je proto v suterénu kolonády chlazena na 70°C, 50°C a na 30°C a rozváděna do pěti pitných stojanů označených písmeny A, B a C. Trţní kolonáda: Pramen Karla IV. - Získal své jméno na památku otce města, i kdyţ k lázeňským účelům byl pouţíván aţ od r. 1871, kdy byla odstraněna stará karlovarská radnice. V místě dnešního Trţiště stávaly i nejstarší karlovarské lázně. Teplota vody, zachycené od 80. let našeho století mělkými vrty nedaleko kolonády činí aţ 64°C, vydatnost je nastavena na 4,8 l.min-1. Pramenní váza je původní, staršího typu, vybudovaná z tmavšího granitu a cínové výstelky. Za vlastním pramenem je návštěvníkům skryta chodba se starými záchyty pramene, dnes nevyuţívanými. Nad vázou je umístěn reliéf Objevení pramenů od německého autora Zorklera. Dolní Zámecký pramen – Ani tento pramen nepatří mezi nejstarší vyuţité léčivé zdroje na území města, poprvé byl zaznamenán v r. 1769, kdy při úpravách svaţitého terénu pro zakládání domu byla naraţena puklina, přivádějící jej na povrch. Zámecký pramen, poprvé zachycený v r. 1797 vyvěral v úrovni o 14 m vyšší neţ Vřídlo a slouţil (a slouţí) jako citlivý indikátor stavu zřídelní struktury. Příznačné pro pramen bylo jeho ztrácení v době divokých průvalů Vřídla. Dodnes je citlivosti jímacích vrtů na okraji termální zóny vyuţíváno a jako pozorovací bod v rámci ochrany karlovarských léčivých zdrojů slouţí vrt na Zámeckém vrchu. Pramen samotný není v současnosti veřejnosti přístupný, nachází se v podzemí kolonády, přesto je pozorován a měřen, tak aby byl připraven pro vyuţití ihned po rekonstrukci kolonády. Vrt, jímţ je zachycen je velmi vydatný (aţ 200 l.min -1), teplota jeho vody dosahuje 64°C. Pramenní váza, nalézající se ve Slunečním dvoře kolonády před plastikou Ducha pramenů, je netradičně pojata a vyzdobena vřídlovcem. Tržní pramen - Pramen, odkrytý při stavebních pracech v dubnu r. 1838 v místech historického trţiště, se dnes nachází v půlkruhové zděné apsidě kolonády. Nové jímání zdroje vrtem o hloubce 38 m umoţnilo mj. vyzdvihnout pramenní vázu aţ na úroveň podlahy, původně se totiţ k prameni sestupovalo po točitém schodišti do hloubky asi 2 m. Vyvěrající terma dosahuje teploty aţ 62°C a vydatnosti přes 6 l.min-1. Obsah rozpuštěného CO2 je vlivem vysoké teploty nízký (< 400 mg.l-1). Pro trţní pramen je charakteristická intermitence, tedy přerušovaný výtok, způsobovaný silným spontánním proplyněním zdroje. Zámecká kolonáda: Dolní Zámecký pramen II. Vývěr - pouze pro klienty Zámeckých lázní Horní Zámecký pramen - Vrt, kterým byla zachycena v 80. letech našeho století, terma tohoto pramene se nachází v těsné blízkosti vrtu zásobujícího Dolní Zámecký pramen. Nedosahuje takové vydatnosti ani teploty (5 l.min-1, 50°C), je však rovněţ dobře připraven k vyuţití pro pitné kúry pacientů. Pramenní váza se nachází v překrásném pavilonu nad vlastní Zámeckou kolonádou, vybaveném přelivnou věţí a pitným stojanem. Vázu je moţné spatřit i dnes, ale pavilon je návštěvníkům uzavřen. Mlýnská kolonáda: Mlýnský pramen - Druhý nejproslulejší pramen lázeňského města, je rovněţ jedním z nejstarších vyuţívaných záchytů termální vody. Jímání pramene je známo jiţ od 16. století, jméno je odvozeno od blízkého mlýna u řeky Teplé, který zde stával aţ do konce 18. století. Staré jímání v podobě olověné jímky na skalní puklině lze dodnes spatřit za kolonádou. Mlýnský pramen byl jeden z prvních malých pramenů, které F. Hofmann v r. 1705 navrhl k pitným kúrám. Vrt, kterým je zásobována dnešní

23

pramenní váza je 12,5 m hluboký a poskytuje vodu o vydatnosti aţ 4,5 l.min -1 a teplotě 53°C. Obsah CO2 ve vodě není podobně jako u ostatních pramenů vysoký a nepřekračuje 700 mg.l -1. Voda tohoto pramene je lahvována a rozesílána do celého světa a snad proto je pramen tak oblíbený. V polokruhové apsidě, v níţ je umístěna klasická pramenní váza z červenohnědého granitu s cínovou výstelkou a stojanem, lze spatřit dvě zavěšené desky. Obě hlásají chvalozpěv na Vřídlo od Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic z roku 1500, ta starší z červeného mramoru nese latinský originál básně, novější pak její český překlad od Jaroslava Vrchlického. Pramen Rusalka - Svého času byl tento pramen slavnější neţ sousední pramen Mlýnský. Byl nazýván Nový (Neubrunn), přestoţe byl jeho vývěr v řečišti Teplé znám jiţ od 16. stol. Právě nad tímto pramenem byl v r. 1792 vztyčen pavilon, velmi brzy nahrazený kolonádní stavbou, první svého druhu v Karlových Varech. Od 80. let našeho století je pramen zachycen nehlubokým vrtem v prostoru před kolonádou. Teplota termy přesahuje 60oC, vydatnost činí > 7 l.min-1. Mineralizací jsou si všechny prameny velmi podobné, celkový obsah rozpuštěných látek činí u vody tohoto pramene 6 300 mg.l-1. Pramen knížete Václava - Tento pramen má jako jediný z „malých“ pramenů dvě pramenní vázy, jednu v prostřední části Mlýnské kolonády, druhou od r. 1964 na přemostění Teplé. Termální voda pochází z jediného zdroje, rozdíl v teplotách (65° a 60°C) způsobený delší trasou potrubí k Václavovi II. Vydatnost je seřízena na 4 a 2 l.min-1. Původně však byly oba pramenní výtoky zachyceny odděleně, jímacími zvonky na puklinách v granitu. V roce 1784 před stavbou Zítkovy kolonády byl pramen daleko vydatnější, dokonce byl vzhledem k mohutnosti svého výstřiku, přesahujícího 4 m přirovnáván k Vřídlu a z jeho vody se vyráběla sůl. Tehdy byl nazýván pramenem Bernardovým. Pramen Libuše - Libuše je posledním pramenem, krytým původní Mlýnskou kolonádou. Teplota vody dosahuje aţ 62°C, vydatnost pak 3-5 l.min-1. Pramenní váza je novější, pramen sám však také, neboť byl poprvé zachycen aţ při výstavbě kolonády, kdy byla do vázy přivedena voda ze čtyř drobných vývěrů pod orchestřištěm. Tehdejší název odpovídal duchu doby - pramen Alţbětiných růţí. Libušiným pramenem je nazýván aţ od r. 1947. Skalní pramen - Pramen, jehoţ název byl odvozen od Bernardovy skály, zasahující aţ do řeky Teplé a odlámané aţ v polovině minulého století, je dnes kryt samostatnou a později přistavěnou stavbou, navazující na Mlýnskou kolonádu. Za pramenní vázou, k níţ je přístup chráněn mohutnými sloupy, je odkrytý skalní výchoz s markantními puklinami a drobnými výrony prosté vody. Je to ukázka typického středně zrnitého muskoviticko-biotitického karlovarského granitu, jehoţ stáří je odhadováno na cca 270 aţ 300 miliónů let (prvohory, stupně karbon aţ perm). Teplota vody Skalního pramene je na ţádost lázeňských lékařů po nových záchytech z r. 1993 niţší neţ u okolních pramenů, dosahuje max. 48°C, vyšší je i obsah rozpuštěného CO2 aţ přes 700 mg.l-1. Vydatnost dvou vrtů o hloubkách 20 a 30 m činí kolem 2,2 l.min-1. Starší tři vrty jsou udrţovány jako záloţní zdroje. Pavilon pramene Svoboda: Pramen Svoboda - Odkrytí tohoto pramene bylo rovněţ vázáno na odlámání Bernardovy skály a následnou výstavbu budovy Lázní III. V r. 1865 byla termální voda zachycena pramenním zvonkem a vyvedena do dřevěného pavilonu. Dřívější názvy pramene Lázeňský a pramen Františka-Josefa byly r. 1946 změněny na dnes pouţívaný. Teplota vody je na to, ţe je pramen vzdálen asi 400 m vzdušnou čarou od společného výstupního kmene, jímţ je Vřídlo, velmi vysoká a dosahuje aţ 65°C při vydatnosti nového vrtu přes 6 l.min-1. V blízkosti tohoto pramene vyvěral dříve Špitálský pramen, který je dnes jiţ zaniklý.

24

Pavilon Sadového pramene: Sadový pramen - Je nejsevernějším vyuţitým zdrojem termální vody v Karlových Varech. Byl odkryt při hloubení základů Vojenského lázeňského ústavu v roce 1851. Původní vývěr je k vidění v dolní části pavilonu pramene, před sochou Víly léčivých pramenů. V horní části umístěná pramenní váza na stojanu je zásobována termou z nového vrtu ve dvorním traktu ústavu. Teplota vody je nejniţší ze všech pramenů vyuţívaných k pitným kúrám, nepřekračuje 40°C. Vydatnost zdroje není rovněţ vysoká a činí 1-2 l.min-1. Díky nízké teplotě si terma uchovává poměrně vysoký obsah rozpuštěného CO2, jenţ přesahuje hranici kyselek 1000 mg.l-1. Sadová kolonáda: Hadí pramen - je jiţ pouze ředěnou termou a dosahuje teploty kolm 30oC. Nachází se na konci zřídelní linie karlovarských pramenů, má niţší mineralizaci a vyšší obsah CO2. Starší jímací objekty jako jsou Mlýnský a Sadový pramen a prameny v současnosti neuţívané pro pitnou kúru (Ruská koruna, Palatin, Orchestřištní prameny, Tereziiny prameny, pramen Ţrout, Hochbergerův pramen aj.) slouţí jako objekty pozorovací a je na nich prováděno reţimní měření. Prameny, včetně Vřídla samého, uţívané pro pitné kúry jsou od 80. let jímány hlubšími vrty. Tyto hlubší záchyty termominerální vody jsou za současného neuspokojivého stavu ţivotního prostředí zárukou minimalizace rizika chemické a bakteriální kontaminace zdrojů (T. Vylita). 4.2. Jáchymov Získat podrobnější informace o jáchymovských termách je velmi problematické. Není příliš velké mnoţství publikací, které by se danou problematikou zabývaly, a proto Veškeré informace a konkrétní údaje jsou propůjčeny z publikace Západočeská lázeňská oblast (V.Myslil, J.Václ 1966). První informace pocházejí z roku 1898, kdy se těţila uranová ruda, která slouţila k výrobě radia. Bylo to při čerpání důlní vody, jejíţ aktivita byla zjištěna aţ o sedm let později. Vídeňští fyzikové J. Mache a S. Mayer zkoumali v té době radioaktivitu minerálních pramenů v Čechách. Právě oni dva objevili v Jáchymově jeden s přítoků do dolu Rovnost I, který měl aktivitu vody 185 M.j. Tato hodnota byla v té době nejvyšší na světě. Jelikoţ vydatnost později nedostačovala, byly v roce 1924 vyuţity další vývěry na dole Svornost. 4.2.1. Jáchymovské prameny Štěpovy prameny - vydatnost byla aţ 15 l.min-1, byly to jediné zdroje radioaktivní vody aţ do roku 1924, kdy díky zvyšující se těţbě zanikly Pramen Curie - tento pamen nahradil Štěpovy prameny, vydatnost byla 120 l.min-1 a postupně klesala, teplota 28°C Prameny Hildebrandovy - objeveny v roce 1926, vydatnost 20 l.min-1, teplota 25°C, dnes jsou jiţ tyto prameny zaniklé Pramen Becquerel - při raţení překopu mezi ţílami na 12. patře na Dole Svornost v roce 1928 byla vydatnost 160 l.min-1 a teplota 25°C Pramen Evangelista – vydatnost 33 l.min-1 a teplota 28°C Pramen Prokop - vydatnost 4 l.min-1 a teplota 27°C C 1 - průzkumný vrt z roku 1961, vydatnost 35 l.min-1 HG 1 - další průzkumný vrt z roku 1962, vydatnost 570 l.min-1 a teplota kolem 31°C

25

4.3. Královské Poříčí Výrony na dně uhelného lomu Jiří v Sokolovské pánvi se nevyuţívají, ačkoliv četní podnikatelé s touto myšlenkou jiţ 20 let přicházejí a odcházejí jak apoštolové na orloji. Hlavní překáţkou jsou opatření na ochranu zřídel Karlových Varů. Ta nutí provoz lomu, aby po vytěţení nejspodnější bilanční lávky uhlí skoro ihned a průběţně zasypával hlušinou dno lomu, aby se zamezilo průvalu odlehčeného podloţí artéskou termou. Veškeré technologie a infrastruktura k jímání, úpravě a zpracování terem by se musely několikrát ročně zbourat, vybagrovat pozemek s komunikacemi a postavit znovu. To by nemělo šanci v cenové konkurenci. Navíc by to znamenalo strpět aktivitu cizí firmy v důlním rizikovém prostoru. Podle RNDr. P.Rojíka ,,by to nikdo nedovolil ani za střízliva, ani po deseti rumech„„. Nicméně podle dostupných informací se zde několik průzkumů dělalo. Zatím je těţba hnědého uhlí na prvním místě a v nejbliţších několika letech se situace asi měnit nebude. Získat bliţší informace ohledně této oblasti jsou poměrně problematické, jelikoţ společnost Sokolovská uhelná si vše pečlivě hlídá.

26

5. HISTORIE KARLOVARSKÝCH TERMÁLNÍCH PRAMENŮ Několik informací o historii karlovarských pramenů podle Martina Janošky. Léčebné vyuţívání karlovarských pramenů má dlouholetou tradici. Podle pověsti prameny objevil kolem roku 1350 Karel IV., kdyţ na lovu jelena jeden ze psů spadl do tůně, z níţ tryskala horká voda. Karel IV. usoudil, ţe tato voda můţe zahnat mnohé nemoci a sám si v ní léčil bolavé nohy. Roku 1370 povýšil Karel IV. jiţ existující město, původně zvané Varné lázně, na královské město a udělil mu významné svobody a privilegia. Jiţ ve středověku byly Karlovy Vary lázněmi známými v Evropě. Aţ do poloviny 16. století se v karlovarské vodě lidé jen koupali. Věřilo se, ţe voda otevřenou pokoţkou vyplavuje choroboplodné zárodky nemocí, takţe se aplikovaly dlouhé koupele (aţ 10 hodin) vedoucí k bolestivému rozpraskání kůţe. V 17.století se začala vyrábět karlovarská vřídelní sůl ke koupelím, avšak jejímu vývozu kladli karlovarští občané zprvu četné překáţky z obav před poklesem návštěvnosti lázní. Roku 1718 si dokonce vymohli vydání císařského dekretu, který vývoz soli mimo město zakazoval. Pitné kúry se začaly prosazovat pozvolna, postupně však nejenom převáţily, ale dokonce vyústily v polovině 18. století do dalšího extrému, kdy pacient denně vypil 50 aţ 70 koflíků vody. Původně se vyuţívalo jenom Vřídlo, později se začaly pít i jiné prameny (M. Janoška 2010). Zásadní význam pro modernizaci karlovarské léčby mělo působení lékaře Davida Bechera (1725– 1792). Provedl chemické rozbory pramenů, zasadil se o umírněné dávky vypité vody, předepisoval dosud neuznávaná zřídla a pozdvihl prestiţ tehdy upadající koupelové léčby. Propagoval pití vody přímo u pramenů a doporučoval pohyb ve formě vycházek. To vedlo postupně k budování altánů, kolonád a promenád a v konečném důsledku ke změně celého dosavadního způsobu lázeňského ţivota. Od roku 1844 se začala karlovarská voda vyváţet ve velkém mnoţství do celého světa jako lék na onemocnění zaţívacího traktu. Její úspěch byl příčinou přílivu dalších pacientů (M. Janoška 2010). Celé 18. i 19. století znamená pro Karlovy Vary období velkého rozmachu, který neutlumil ani velký poţár roku 1759, kdy shořely dvě třetiny města. Becherovy léčebné postupy rozvíjeli a obohacovali další karlovarští lékaři, postupně vznikala nová léčebná zařízení – parní, plynové, ţelezité a rašelinné lázně. Současná podoba lázní pochází zejména z druhé poloviny 19.století, kdy Karlovy Vary poznamenala rozsáhlá stavební činnost nesoucí výraznou pečeť historismu a secese. Tehdy vznikly dominantní stavby jako například Mlýnská kolonáda, divadlo, Císařské lázně. V tomto období se Karlovy Vary staly lázněmi světového významu, těsně před vypuknutím první světové války dosahovaly největšího počtu lázeňských hostů v historii. Například v roce 1911 se zde léčilo 70 935 osob. Období obou světových válek, hospodářské krize a socialismus přinesly ovšem lázním stagnaci. Od roku 1990 se Karlovy Vary opět otevřely světu a získávají svůj ztracený lesk (M. Janoška 2010). Dnes se jezdí do lázní léčit lidé ze všech kontinentů a z více neţ 80 zemí světa. Základem léčby je pitná kúra, která pomáhá napravovat poruchy trávicího systému – ţaludku, jater, ţlučníku, slinivky břišní a střev. Obecně platí, ţe chladnější prameny mají projímavé účinky, teplejší naopak staví. Pitnou kúru předepisují lékaři nikoli podle chemického sloţení, které je velmi podobné, ale podle teploty. Pití vody zkvalitňuje nejenom procesy trávení, ale pozitivně zasahuje také do základních procesů látkové výměny. Uplatňuje se proto i při léčbě cukrovky, otylosti, dny a vysoké hladiny cholesterolu v krvi. Karlovarská minerální voda dokáţe rovněţ rozpouštět toxické látky v těle a přispívat k jejich snadnějšímu a rychlejšímu odbourávání a vylučování. Celkově působí pozitivně na regeneraci lidského organismu, coţ ještě umocňují doplňkové koupelové léčby (M. Janoška 2010). Výčet proslulých a vzácných návštěvníků je obrovský, alespoň pár jmen: Karel IV., Albrecht z Valdštejna, Petr Veliký, Kemal Atatürk, Johann Sebastian Bach, Ludwig van Beethoven, Frederyk Chopin, Niccolo Paganini, Ferenc Lizst, Antonín Dvořák, Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Ivan Sergejevič Turgeněv, Adam Mickiewicz, Karel Marx, Franz Kafka, Karel Čapek, Sigmund Freud, Heinrich Schliemann. V současnosti například Gregory Peck, Lonardo di Caprio, Gina Lollobrigida, Pierre Richard a mnoho dalších (M. Janoška 2010).

27

6. KARLOVARSKÉ VŘÍDLO Kaţdý den karlovarské prameny vynesou na povrch země přibliţně sedmnáct tun rozpuštěných minerálních látek (T.Vylita). 6.1. Historie a vývoj Ve Vřídelní kolonádě jsou umístěny čtyři pramenní vázy, do nichţ je přiváděna jak vřídelní voda o původní teplotě, tak i vřídelní voda ochlazená na niţší teploty. Teplota Vřídla dosahuje aţ 73,6°C, obsah volného rozpuštěného CO2 400 mg/l, celková vydatnost asi 2 000 l.min-1 (T.Vylita 2010). Vřídlo je jímáno jiţ na výstupní cestě v ţule, v hloubce několika desítek metrů pod povrchem pomocí 3 šikmých jímacích vrtů. Ty byly vyhloubeny na základě výsledků hydrogeologického průzkumu v r. 1982 a jejich výstroj odpovídá náročným poţadavkům lázní. Umístěny jsou při podélné straně kolonády, ve Vřídelní ulici. Všechny 3 vrty zachytily termální vodu s velkou vydatností a proplyněním ve 48m, 54m a 88,6m šikmé hloubky. Přelivové zkoušky, provedené v létě 1982, prokázaly schopnost těchto vrtů zajistit veškerý lázeňský provoz v Karlových Varech. Proto došlo 18. října 1982 po několika stech letech nepřetrţité sluţby k uzavření starých a mělkých jímacích vrtů Vřídla. Šoupata z nerez materiálu, posazená na zhlaví kaţdého jímacího vrtu, umoţňují regulovat jejich vydatnost a tím zajišťjí potřebné tlakové poměry ve zřídelní struktuře. Ovšem za předpokladu, ţe nedochází k divokým vývěrům. Hlubší jímání Vřídla však značně usnadnilo práci i v tomto směru. Pomocí tlakové injektáţe jílocementovou směsí byly během několika týdnů úspěšně zlikvidovány veškeré divoké vývěry v řečišti Teplé a poté i staré jímací vrty. Nebezpečí průniku injektáţní směsi do jímacích vrtů jiţ nehrozilo a postup prací byl neobyčejně rychlý. Jiţ v listopadu 1982 stoupl tlak natolik, ţe se znovu objevil i nejvýše poloţený pramen, Horní Zámecký, který byl po řadu let zapadlý. Něco málo o vřídelní fontáně, o onom gejzíru horké vody, který tryská do výše v zasklené hale nové kolonády. Především je třeba říci, ţe fontána je jen zlomkem z celkového mnoţství termální vody vyvěrajícího Vřídla. Dnes se její vydatnost pohybuje okolo 200 l.min-1. Nebylo tomu tak vţdy. Před více neţ čtyřiceti lety činila jeho průměrná vydatnost okolo 60 l.min-1. Výstřik fontány je umoţněn nikoliv pouhým přetlakem vyvěrající termy, ale zejména jejím vysokým proplyněním. Spolu s 60 litry termální vody tehdy vyvěralo přibliţně tisíc litrů za minutu plynného kysličníku uhličitého, tedy poměr voda - plyn činil téměř 1:17. Tehdy to bylo ještě staré Vřídlo II, které bylo jímáno vrtem v hloubce osmi metrů, který pro tento účel slouţil od roku 1825 aţ do roku 1977.

(Obr.15: Vřídelní kolonáda počátkem 19.stol. )

(Obr.16: Vřídlo II počátkem 19.stol)

(Obr.15 a obr.16, zdroj: http://prirodakarlovarska.cz/clanky/979-karlovy-vary-vridlo, 24.3.2011)

28

S vřídelní fontánou byly často potíţe, její výstřik nedosahoval vţdy ţádoucí výšky a to mělo za následek vznik různých pověstí mezi pacienty. Dříve se samozřejmě všechno přísně tajilo, jelikoţ konkurence ostatních lázní byla tvrdá a představa, ţe by někdo mohl těchto znalostí zneuţít, nebyla příjemná. V roce 1959 došlo opět jednou k poruše ve vydatnosti Vřídla II, logickým a bohuţel i zjevným důsledkem byl pokles výstřiku Vřídelní fontány. Postupně se ale vše vrátilo do původního stavu, a proto jiţ další výkyvy toho druhu, které následovaly v dalších letech, příliš nepřekvapily. Hlavní vinu na tehdejší nedokonalost Vřídelní kolonády nesla především zcela nedomyšlená architektura. Dříve Vřídlo tryskalo z pramenní vázy, která měla v průměru něco přes dva metry. Byla umístěna asi jeden metr nad podlahou a do doby, neţ byla strţena stará dřevěná konstrukce, bylo Vřídlo zakryto v nepoměrně menším a niţším prostoru neţ dnes. Dnešní návštěvník kolonády se na fontánu vlastně dívá jaksi svrchu. Voda vystřikuje v mnohem větší pramenní váze a dnešní hala je také daleko prostornější. I při naprosto stejném výstřiku vřídelní fontány by vţdy srovnání celkového efektu vyznělo v neprospěch současného uspořádání. V září roku 1980 byl na šikmém vrtu před schodištěm kostela Máří Magdalény navrtán v hloubce 132 metrů silný přítok karlovarské termy. Mohutný proud proplyněné termy se rozráţel o větve okolních stromů, a to ve výšce hodně přes patnáct metrů nad ústím vrtu. Brzy byla voda z tohoto průzkumného vrtu přivedena potrubím pod silnicí do trysky vřídelní fontány. Proplyněná terma stříkala aţ do skleněné kopule haly. Čím výše stříkala, tím rychleji se z padajících kapek tvořily na podlaze haly louţe. A protoţe zde chybí odpadní kanálky, je zatím výstřik vřídelní fontány přizpůsoben dnešní realitě viz (obr.18).

(Obr. 17: Vřídlo dříve, zdroj:

(Obr.18: Vřídlo dnes, foto M.Jašek)

http://prirodakarlovarska.cz/clanky/979-karlovy-vary-vridlo, 24.3.2011)

29

6.2. Karlovarské podzemí Nedílnou součástí karlovarské vřídelní oblasti je i karlovarské podzemí. To je částečně zpřístupněno veřejnosti. Vstup do podzemí se nachází nedaleko Vřídla. Voda dosahující teploty kolem 73 °C zde vytváří tropickou atmosféru. Hned za vchodem je vidět jeden ze šesti regulačních vrtů, které se pouţívají v případě provozního uzavření Vřídla, aby nedošlo ke vzniku přetlaku v podloţí. V ohybu trasy můţete spatřit staré prameniště, z něhoţ se vřídelní voda získávala do roku 1982. Stěny chodby, z níţ místy prosakují menší vývěry vody, zdobí sintrové nárůstky různých tvarů. Nejzajímavějším z nich je asi 200 let starý útvar nazývaný karlovarský Kapucín. V podzemí vzniká vřídlovec, unikátní hornina, kterou lze vidět pouze zde. Z posledních zbytků vřídlovce, jehoţ těţba je dnes zakázána kvůli ochraně pramenů, se vyrábějí originální šperky kvůli výborným vlastnostem, jelikoţ kámen lze dobře leštit a vsazovat do náušnic nebo prstenů. Na zdech můţeme spatřit četné kolonie mikroorganismů v podobě řas a sinic, které jsou staré jako minerální voda sama. Odborníci odhadují, ţe se na Zemi objevily před dvěma miliardami let. Na konci je moţné si prohlédnout ukázky zarůstání rozvodných potrubí sintry a ukázky hornin vznikající ve zdejších podmínkách jako jsou aragonity, vřídlovce a hrachovce. V přirozeném stavu mají zpravidla bílou aţ naţloutlou barvu, mohou však být také zbarveny do červena aţ do hněda, za coţ můţe působení oxidů ţeleza, nebo do černa působením oxidů manganu. Voda tekoucí chodbou pochází z tzv. pokameňovací místnosti, v níţ vznikají typické karlovarské suvenýry. Sintry usazující se z minerální vody totiţ narůstají aţ o 0,5 mm denně a drţí téměř na čemkoliv, co je účinkům vody vystaveno. Stačí předmět pověsit do sprchy s vřídelní vodou a po pěti aţ šesti dnech je pokryt poměrně silnou vrstvou. Druhá část podzemí, která není veřejně zpřístupněna, se nachází přímo pod Vřídelní kolonádou. Tuto část podzemí jsem osobně navštívil s průvodcem Ing. Milanem Trnkou a pořídil fotodokumentaci. V suterénu se nachází samotné řídicí centrum celé kolonády. Můţeme zde nalézt akumulační nádrţe pro vřídelní vodu (obr. 19 a 20), která je ihned odváděna do lázeňských sanatorií a hotelů. Dále zde nalezneme části tří hlubokých jímacích vrtů (obr. 21), které zajišťují téměř veškerou karlovarskou vydatnost, tepelné výměníky pro vytápění Vřídelní kolonády (obr. 22) a přívodní potrubí sloţené zvlášť pro termální vodu a zvlášť pro CO2 pro samotné Vřídlo (obr. 23). Poslední obrázek ukazuje pramenní vázu před pravidelným čištěním od agresivního působení sintrů z termální vody.

(Obr.19)

(Obr.20)

(Obr.21)

(Obr.22)

(Obr.23)

(Obr.24)

30

6.3. Divoké vývěry Divoké vývěry se nepovedlo nikdy úplně odstranit. Je to důkaz toho, ţe si voda vţdy najde svoji cestu. Vřídelní deska je velmi zvláštní a jedinečné horninové těleso, kde různá těsnění nebo injektáţe mají pouze dočasný charakter. (Obr. 26) nám ukazuje divoký výron v suterénu Vřídla, který patří mezi mladší výrony. Naopak divoký výron v řečišti řeky Teplé (obr. 25) má jiţ dlouhodobější trvání. Divoké výrony jsou vţdy velmi brzy zachyceny a dokumentovány, aby se předešlo případným škodám.

(Obr. 25: Divoké výrony v řečišti řeky Teplé, foto M.Jašek, 25.3.2011)

(Obr. 26: Divoké výrony v suterénu Vřídla, foto M.Jašek, 25.3.2011)

31

7. BUDOUCNOST TEREM 7.1. Termální voda jako obnovitelný zdroj Vydatnost karlovarských pramenů je po celá staletí téměř konstatní. Občas se objevovaly lokální změny vydatností pramenů vinou zanášení horninových puklin nebo vrtů sintry, anebo pohybem vřídelní desky, která byla pod vysokým tlakem. Veškeré problémy byly vyřešeny v 80. letech, kdy došlo k navrtání Vřídla pomocí tří šikmých a hlubokých jímacích vrtů. Od té doby byly vyřešeny problémy s přetlakem a poklesy vydatností. Od té doby produkuje karlovarská vřídelní struktura téměř konstantní mnoţství termy. Podobná situace panuje i v Jáchymově, kde se vydatnosti pramenů pohybují na konstantní úrovni. Termy v Sokolovské pánvi mají také konstantní charakter. Tyto vody se vyuţívají zatím pouze částečně na zatopování při rekultivacích pánve. 7.2.Termální voda jako neobnovitelný zdroj Podle RNDr. Tomáše Vylity budou prameny pravděpodobně chladnout a plynu bude ubývat. Máme však čas ještě minimálně několik tisíc let. Znamená to, ţe se v nejbliţší době nemusíme obávat poklesů vydatností v Karlových Varech, ani v celých západních Čechách. To nám dává určitou jistotu a garanci při vyuţívání tohoto zdroje a při plánech do budoucna.

32

8. ENERGETICKÝ POTENCIÁL V západních Čechách mají z praktického hlediska význam především hydrogeotermální zdroje. Tyto zdroje se dělí podle teploty podzemní vody na nízkoteplotní (20-100°C), středněteplotní (100-150°C) a vysokoteplotní zdroje (více neţ 150°C)(Nakládal 2005). Mnoţství termální energie, které lze získat z horninového prostředí je ovlivňováno faktory: a) Tepelná vodivost hornin Kt charakterizuje schopnost hornin vést teplo. Je to sloţitá funkce fyzikálních, chemických a mineralogických vlastností, tlaků a teploty. Kt má značný rozptyl od 0,4 do 8 W/m. b) Tepelný tok představuje mnoţství tepla, které projde jednotkovou plochou a je definován vztahem

.

Q=Kt grad.T a udáván v jednotkách mW/m2, pohybuje se v mezích 30-80 mW/m2. c) Teplotní vertikální gradient je přírůstek teploty s hloubkou, charakterizuje oba popsané faktory, průměrně dosahuje hodnot 0,007°C/m a v prostoru projevů zvýšené vulkanické činnosti aţ 0.0036°C/m. V západních Čechách je reálné vyuţití pouze nízkoteplotních zdrojů, jelikoţ termální vody zde dosahují maximálních teplot 73°C. Z hydrogeologického hlediska je při hodnocení vhodnosti pouţití navrhovaného nízkopotenciálního tepla třeba brát v úvahu vyuţitelné vydatnosti zdroje podzemní vody, reţim podzemních vod, přírodní zdroje a zásoby podzemních vod, průměrné teploty podzemní vody, vyuţitelný rozdíl teplot, kvalitu podzemní vody. Na základě údajů o teplotách podzemní vody v oblasti odvodnění a o vyuţitelném mnoţství lze

. ..

vypočíst vyuţitelnou energii podzemních vod podle rovnice: E=∆T Q c ρ E – energie ve Wattech ∆T – rozdíl teploty podzemní vody ochlazené tepelnými čerpadly nebo tepelnými výměníky Q – vydatnost l/s c – měrné teplo vody 4180 J.kg-1.K-1

ρ – hustota vody 1000 kg/m3

. ..

Energetický potenciál pro jednotlivé oblasti za pouţití vzorečku E=∆T Q c ρ Pro Karlovy Vary:

. .

.

E=(346,15-283,15) 33 4180 1000 = 8690 MW Pro Jáchymov:

.

.

.

E=(309,15-283,15) 10,8 4180 1000 = 1173,7 MW Pro Sokolovsko:

.

.

.

E=(311,15-283,15) (33 až 66) 4180 1000= 3862,32 MW až 7172,88 MW Pro SOOS:

. .

.

E=(290,75-283,15) 0,7 4180 1000= 22,24 MW Na základě dosaţených výsledků se jeví západní Čechy jako vhodná lokalita. Energetický potenciál jednotlivých oblastí ukázal, ţe vyuţití tepelných čerpadel nebo tepelných výměníků by mělo svůj význam. Myslím si, ţe pokusit se vyuţívat takto termální vody by mělo kladný dopad na celé západní Čechy.

33

9. VYUŢÍVÁNÍ TERMÁLNÍCH VOD V ČR Pokud nebudeme do této kapitoly zahrnovat termální vody vyuţívané k lázeňským procedurám, zjistíme, ţe vyuţití termálních vod v České Republice je velmi ojedinělé. Je to způsobeno především nedostatkem terem vyuţitelné teploty. Jednou z oblastí, kde moţnost vyuţívat termální vody mají, a kde jí také bez problémů vyuţívají, je město Děčín. Jako další oblast se jeví Sokolovská pánev, která je ovlivňována termálními vodami karlovarského typu. Prozatím je tato oblast primárně vyuţívána k těţbě hnědého uhlí, ale nebude to dlouho trvat a ze Sokolovské pánve brzy zmizí i poslední těţitelné zbytky uhlí a jednou z moţností by mohlo být právě vyuţívání termálních vod. 9.1. Děčín V Děčíně je jiţ několik let vyuţívána slabě termální voda pro vytápění téměř poloviny města. Tepelnou energii Děčín získává z podzemního jezera, z něhoţ vytéká voda o teplotě 30°C. Upravenou vodu ochlazenou na 10°C vyuţívají v Děčíně také jako pitnou vodu. Geotermální voda čerpaná z podzemního jezera je potrubím vedena k výměníkovým stanicím, odkud je dalším potrubím navedena do předávacích stanic. V těchto stanicích dochází k přípravě vody pro jednotlivé vyuţití, a to buď pro vytápění obytných domů, nebo pro vyuţití jako TUV. I kdyţ musí být voda ohřívána na potřebnou teplotu, k ohřátí spotřebuje daleko méně energie, neţli by tomu bylo u ohřívání vody o přibliţné teplotě 12°C z vodovodní sítě. Centrální zdroj tepla (CZT) pro pravobřeţní část města Děčína, který představuje největší a ojedinělý projekt v České republice na vyuţití geotermální vody, má za sebou jiţ několik topných sezón. Historie projektu sahá aţ do první poloviny devadesátých let, kdy město Děčín zahájilo systematickou modernizaci jednotlivých zdrojů soustavy CZT. Zkušební vrt byl pak proveden v roce 1998 a zdroj poté uveden do provozu v září 2002. Nové řešení CZT v Děčíně přineslo především zlepšení ţivotního prostředí pro město, CHKO Labské pískovce i nedaleký Národní park České Švýcarsko. Společnost TERMO Děčín a.s. začala uvedením CZT do provozu vyuţívat pro výrobu tepla geotermální energii z podzemního jezera. Tři roky před zahájením samotné stavby byl proveden vrt a dalších několik měsíců bylo věnováno zkouškám, které potvrdily, ţe voda o teplotě 30 °C s přetlakem 0,2 MPa, má vydatnost na příštích minimálně sto let. Vydatnost se počítala nejen pro tento konkrétní vrt, ale pro celou tzv. děčínskou termu. Špičkový odběr CZT je stanoven na 55 l.min-1, coţ je pouze třetinový potenciál přirozeného výronu vody. Pokud by byl tento zdroj provozován sto let, stále ještě by nebylo potřeba vodu čerpat, protoţe by docházelo k přirozenému vyvěrání. Příroda se tak vlastně sama zbavuje nadbytečné vody a v Děčíně pouze tohoto jevu vyuţili. Dokončením výstavby CZT Benešovská a uvedením do zkušebního provozu v září roku 2002 byla završena dlouholetá modernizace všech centrálních zdrojů tepla v Děčíně. Realizací tohoto projektu, který spočíval ve vybudování centrálního kogeneračního zdroje, teplovodní sítě a předávacích stanic u připojených odběratelů tepla, bylo nahrazeno sedm stávajících lokálních kotelen na těţké topné oleje v pravobřeţní aglomeraci města Děčín. V teplárně na Benešovské ulici jsou osazeny tři tepelné zdroje: tepelná čerpadla (2 x 3,28 MWt), kogenerační plynové motory (0,8 MWe/1,01 MWt; 1,94 MWe/2,09 MWt) a plynové kotle (2 x 16,5 MWt). Zatímco tepelná čerpadla a plynové motory jsou provozovány celoročně, plynové kotle slouţí pro vykrytí zimních odběrových špiček a rovněţ jako zdroj záloţní, akumulační nádrţ o objemu 800 m3 vyrovnává mimo otopné období a v přechodových obdobích denní kolísání odběrů sítě. Za hlavní přínosy díla lze povaţovat významné sníţení zátěţe ovzduší emisemi z původně plánované a započaté výstavby uhelného zdroje a zvýšení spolehlivosti a komfortu dodávek tepla do domácností. Je nutné se také zmínit o tom, ţe dokončení stavby má vliv na sníţení citlivosti ceny tepla na změnu ceny zemního plynu. Jinými slovy, významná část spotřeby zemního plynu je vytěsněna geotermální vodou, coţ má pozitivní dopad na výslednou cenu tepla. (informace propůjčeny z http://www.mvv.cz/geotermalni-zdroj-decin.html, 10.1.2011)

34

9.2. Sokolovsko Zajímavá situace je v Sokolovské pánvi, konkrétně v dobývacím prostoru u obce Královské Poříčí. I zde najdeme termální vody, které by se daly charakterizovat jako slabě termální. I přesto ale mají teplotu okolo 35°C a místy dokonce o několik stupňů více. Tyto vody nejsou zatíţeny Lázeňským zákonem, a proto, na rozdíl od Karlových Varů, by nebyl legislativní proces pro vyuţívání těchto vod tak náročný. Nicméně ani zde by to nebylo jednoduché. Dobývací prostor patří společnosti Sokolovská uhelná a.s.. To znamená, ţe si s vodami na jejím pozemku můţe nakládat podle svého uváţení. V minulosti se pokoušely některé zahraniční firmy o různé průzkumy a výpočty. Tyto údaje se mi i přes velké úsilí nepovedlo vypátrat. Přírodní léčivé zdroje lázeňského místa Karlovy Vary jsou termální minerální vody s vysokou teplotou a vysokým obsahem plynů a charakteristickou mineralizací. K výstupu z hlubokých struktur vyuţívají mimořádně otevřených tektonických linií, které umoţňují značnou výstupnou rychlost termy a tím i její minimální ochlazování. K významnější ztrátě teploty dochází pouze u separátních pramenů s malou vydatností, které při překonávání zvýšených průtočných odporů ztrácejí rychlost a tím následně i teplotu. Zajímavé jsou proto zejména vrty, které jsou situovány v blízkosti tektonických poruch, a to na kříţení zlomových systémů různých směrů, uzlové body s otevřeným hydraulickým systémem s moţností rychlých výstupu termy z podloţí. V uplynulých 40 letech byla provedena v centrální pánvi řada hydrogeologických vrtů, které na bázi Sokolovské pánve zastihly teplé a termální vody "karlovarského typu" s rozdílnou mineralizací v závislosti na stupni míšení s teplými málo mineralizovanými vodami. Např. měření teplot na vrtech 18H a 32H v hloubkách okolo 230 m, kde byla naměřena teplota 38°C (údaje ze strukturního vrtu 32HA, kde v hloubce 856 m byla teplota vody 54,8°C). Rozdíl 17°C na 600 m hloubky nám dává hodnotu tepelného gradientu 2.8°C/100 m. Nejvyšší mineralizace přes 10 g.l-1 byla zastiţena vrtem 32HA (centrální část sokolovské pánve) po provrtání metamorfovaného pláště a zastiţení pukliny na povrchu ţulového plutonu. Do bazálního kolektoru zahrnujeme podzemní vody dílčích kolektorů, kolektor starosedelského souvrství a kolektor podloţního krystalinika. Ze souhrnných údajů o chemismu podzemních vod v krystaliniku je moţné území rozčlenit do 3 oblastí - centrální část pánve, severní část a jiţní část. Celková mineralizace vod v centrální části v průměru dosahuje hodnot cca 7000 mg.l-1, coţ odpovídá teplým minerálním vodám karlovarského typu, které jsou Na-sulfátové aţ Na-bikarbonátové s vysokým podílem iontů Cl- (cca 750 mg.l-1). Maximální hodnoty celkové mineralizace odpovídají maximům obsahu iontů Clna stejných vrtech (H. Voborníková 2011). Co to vlastně znamená? Tyto informace jsou pouze úlomkovitá data z výzkumů v Sokolovské pánvi. Data, která nejsou nikde veřejně publikována. Podle všech dostupných informací to vypadá, ţe právě v Sokolovské pánvi se nalézá vhodný energetický potenciál termálních vod, který by bylo moţné v budoucnu vyuţívat. Myslím si, ţe by na tomto místě mohlo fungovat něco podobného jako je například v Děčíně. Zdroj, který by dodával teplo pro celé město Sokolov. Prozatím je na prvním místě těţba hnědého uhlí, která má být ukončena mezi lety 2030 aţ 2040. Je proto dostatek času, aby se touto problematikou někdo začal zabývat. Výstavbě elektrárny by mohl také částečně bránit zákaz Báňského úřadu, který zakázal pokračovat v těţbě ve sloji Josef. Bylo to z důvodu průvalu vody na začátku 19. století. Průval byl tak silný, ţe s postupem času klesla vydatnost karlovarských pramenů a to aţ o 30%. Po zasypání průvalu se karlovarské termy vrátily opět na svou původní vydatnost. Nikdo ale dosud přesně nedokázal, jestli tento průval měl opravdu za následek sníţení vydatností. Proto také nikdo nemůţe dokázat, jestli by nějaké řízené a monitorované čerpání sokolovských terem a jejich vyuţívání pro vytápění města Sokolov mohlo nebo nemohlo v pořádku fungovat.

35

10. DISKUZE Vyuţití termálních vod je v dnešní době pouze lokální záleţitost. Situace v západních Čechách je i přes dostatek termálních vod poněkud problematická. Vyuţívání terem a údrţba čerpacích vrtů a přívodních potrubí je poměrně náročná a nákladná záleţitost. Pokud bychom chtěli vyuţívat Vřídlo pro jeho energetický potenciál, setkali bychom se s mnoţstvím problémů, které bych zde rád shrnul. Především je problém se zanášením přívodního potrubí a to nejrůznějšími sintry. Z tohoto důvodu by bylo nutné potrubí velmi často vyměňovat, provrtávat nebo sloţitými chemickými procesy čistit. To by se samozřejmě z ekonomického hlediska příliš nevyplatilo. Další problémem by také byla vydatnost. Přibliţně 33 vteřinových litrů termální vody není nijak výrazné mnoţství, které by se dalo vyuţívat v širším měřítku. Je pravda, ţe určitě lokální vyuţívání moţné je, ale pouze pro potřebu přilehlého okolí. Termální vodou je například vytápěna Vřídelní kolonáda nebo nedaleká budova Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád. Toto teplo je získáváno tepelnými výměníky ze suterénu Vřídelní kolonády, kde dochází ke chlazení určitého mnoţství termy ze 73°C na 50°C a 30°C a ta je odváděna do odběrných váz pro pitkou kůru. Zbylé mnoţství termy je rozváděno potrubím do několika sanatorií a hotelů, které za přísun léčivé vody platí jistě nemalé částky. Informace ohledně mnoţství termální vody pro jednotlivá lázeňská zařízení jsou součástí obchodního tajemství, takţe získat tyto informace není moţné. Lázeňská zařízení vyuţívají tyto vody pouze k léčebným procesům a po pouţití ji nechávají bez uţitku odtéct do kanalizační sítě. Pravdou je, ţe tato odpadní terma uţ vlastně termou není, jelikoţ její teplota je kolem 10°C. To znamená, ţe ţádné vyuţití jiţ není moţné. Určité mnoţství termální vody, které není během dne nebo noci vyuţito, je odváděno rovnou do říčky Teplé. To znamená, ţe v danou chvíli proudí do řeky celá vydatnost Vřídla, tedy téměř 33 vteřinových litrů. Jedná se přibliţně o 3 hodiny denně. Do lázeňských zařízení proudí kaţdý den určité mnoţství termální vody, která má teplotu v rozmezí 50 aţ 60°C. Voda proudí přímo z podzemních prostor Vřídelní kolonády a během cesty ztrácí část své získané teploty. I přesto ale doputuje na místo ve vyuţitelné teplotě. V lázeňských zařízeních dochází ke chlazení a to ředěním s běţnou vodou na tělesnou teplotu kolem 37°C. Zde dochází ke ztrátě tepla, která není nijak vyuţívána. Jedná se o velmi malé mnoţství, ale myslím si, ţe by kaţdé lázeňské zařízení, takto vyuţívající termální vodu, mohlo mýt svůj vlastní tepelný výměník, který by alespoň částečně vyuţíval rozdílu teplot při dodání z Vřídelní kolonády a pouţití k lázeňským procedurám. Poslední nevyuţitou termální vodou jsou vody z přelivných váz, které nestačí lázeňští hosté vypít. Veškerá vydatnost těchto malých pramenů je maximálně 5% z celkové vydatnosti karlovarské termální struktury. Jedná se o velmi malé mnoţství, které při odtoku do řeky má jiţ velmi nízkou teplotu. Dalším problémem při energetickém vyuţívání terem by také bylo zamítnutí výstavby elektrárny od Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád. Asi jeden z hlavních argumentů by byl takový, ţe Vřídlo slouţí především pro léčebné účely. Je to názor, který zastává nynější ředitel Správy a určitě. Z legislativního hlediska bychom neuspěli a tím pádem by nemělo cenu v myšlenkách výstavby nějakého zařízení pokračovat. Představme si, ţe bychom případnou elektrárnu skutečně postavili a snaţili se vyuţít kaţdou kapku termální vody na výrobu elektrické energie nebo na ohřev teplé vody. Znamenalo by to uzavřít Vřídelní kolonádu s turisty nejvíce navštěvovaným 15 metrů vysokým gejzírem. Z Mlýnské a Dřevěné kolonády by pravděpodobně netekla také ţádná voda, návštěvníci města by jiţ nikdy nemohli ochutnat a vyzkoušet výjimečnost karlovarských pramenů a uţ vůbec by je nemohli vyuţít k léčení nemocí, se kterými do lázeňského města přicestovali. Do lázeňských domů a sanatorií by jiţ nikdy neproudila ţádná léčivá voda a lázeňští hosté by se koupali v obyčejné vlaţné pitné vodě. Zkrátka Karlovy Vary by přestaly být Karlovými Vary. Dopad na celkovou ekonomiku Karlovarské kraje by byl obrovský. Vše, co bylo po staletí spojováno s tímto městem, by bylo najednou pryč. Světoznámé lázně,

36

kam ročně jezdí desetitisíce návštěvníků z celého světa, by se staly řadovým městem, které by, kromě porcelánu, skla a moţná vyschlé kolonády, nemělo jiţ více co nabídnout. Pochopil jsem, ţe takový scénář nikdy nenastane. Karlovy Vary byly po staletí lázeňským městem, místem odpočinku a rekreace a na prvním místě tu bylo a vţdy bude léčit nemocné lidi.

37

11. ZÁVĚR V této práci jsem shrnul obecné poznatky o geologickém vývoji západních Čech. Blíţe jsem se věnoval geologii oblastí s výskytem termálních vod. Podařilo se mi podrobně popsat veškeré známé vývěry termálních vod na povrchu včetně jejich teplot a vydatností. Podrobněji jsem se věnoval termám v Karlových Varech a především Vřídlu. Získaná data umoţnila velmi přesně interpretovat vznik a vývoj Vřídla a navštívení této lokality a pořízení fotodokumentace umoţnilo lépe pochopit jeho funkci. A to nejen v současně době, ale i v minulosti. Na základě dostupných informací jsem se pokusil o zamyšlení nad problematikou energetického potenciálu a to nejen Vřídla, ale i ostatních oblastí. Celé shrnutí získaných informací a úvah bylo interpretováno v diskuzi. Nevyřešených otázek ohledně problematiky termálních vod ovšem zůstává stále celá řada.

V Praze Michal Jašek

…………………………

38

Použitá literatura Babuška V. and Plomerová J., 1987: Deep tectonics of the lithosphere in western part of the Bohemian Massif, in Earthquake Swarm 1985/86 in Western Bohemia, Geophys. Praha. Broţ M., 1995. Monitoring of earthquakes and hydro-parameters of healing springs in the West Bohemian spa region, Acta Montana, A6 (95), str. 59-73 GRYGAR R., GRMELA A., JELÍNEK J., PÖPPERL J and GALEK R.: Tectonic Setting of Sokolov Basin in Relation to Prediction of Thermal Water Discharge Zones Hrazdíra, Burda, Hrkal, in Müller et al. 1998 Hrkal Z., 1997. The mineral and thermal waters of Krušné Hory rift valley, Czech republic. In: Albu M., Banks D., Nash H., Mineral and thermal groundwater resources. Cambridge university press Hynie O., (1963): Hydrogeologie ČSSR: Minerálni vody, ČSAV Praha Chlupáč I. a kolektiv: Geologická minulost České Republiky (2002) John W. Lund, Geo-Heat Center: GEOTHERMAL SPAS IN THE CZECH REPUBLIC AND SLOVAKIA Klír S., (1982): Ochrana zřídelní oblasti Západních Čech. Avicenum. Praha. Krčmář B., Vylita T., (2001): Unfilterable „geoaerosols“, their use in the search for thermal, mineral and mineralised waters, and their possible Kolářová M., Myslil V., (1979): Minerální vody Západočeského kraje. Ústřední ústav geologický, Praha, str. 74-102, 109-118, 121-142, 174-192 Klápová H., Hršl J., (2000): Correlation of Neoproterozoic conglomerates of the Barrandian and Saxothuringian units. VÚÚG, Praha. Kopecky L., 1966: Tertiary volcanics. In Regional Geology of Czechoslovakia, Part I – The Bohemian Massif (ed. J. Svoboda), Geol. Survey of Czechoslovakia, Prague, 554-580 Krejbichová Z.: Radioactivity of mineral waters in Bohemia Marius Albu, David Banks and Harriet Nash: Mineral and Thermal Groundwater Resources Myslil V., Václ V.: Balneal area of western Bohemia Myslil V., Václ V.: Západočeská lázeňská oblast, Československá akademie věd, Praha Nakládal Vratislav (2005): Informace o moţnostech vyuţití geotermální energie v Ústeckém kraji Petránek J., (1993): Malá encyklopedie geologie, Nakladatelství JIH České Budějovice P.A.Domenico, F.Schwartz, (1997): Physical and chemical hydrogeology JOHN WILEY & SONS, NEW YORK Stejskal V., Broţ M., Skalský L., 2005. Analysis of factors forming groundwater regime in the West Bohemian seismoactive region. Acta Geodyn. Et Geomat., 2, No. 4 (140), str. 23-37 Vylita B.: S geologem po Karlových Varech (1990), Praha Vylita B.: Karlovarské prameny včera a dnes (1984), Západočeské vydavatelství Vylita B.: Geothermics thermal mineral waters and hydrogeology Vylita T., Ţák K.: Travertine deposits of the Karlovy Vary thermal water system

39

Vylita T.: Evolution of hot-spring travertine accumulation in Karlovy Vary/Carlsbad (Czech Republic) and its significance for the evolution of Teplá valley and Ohře/Eger rift Výroční balneologická zpráva o stavu, vyuţívání a ochraně PLZ LM Karlovy Vary za rok 2009 Obrázek číslo 3: červené ortoruly http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/4_kapitola.htm, 15.2.2011 Obrázek č. 4: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/11_REGION%C3%81LN%C3%8D_GEO/11_regionalka. htm, 15.2.2011 Obrázek č. 5: Špičák http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/9_kapitola.htm, 20.3.2011 Obrázek č. 7: http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/4_kapitola.htm, 20.3.2011 Obrázek č. 8: Komorní hůrka http://www.biolib.cz/cz/locality/id1501/, 8.1.2011 Obrázek č. 9: Ţelezná hůrka http://www.biolib.cz/cz/locality/id1821/, 8.1.2011 Obrázek č. 12: Schéma tvorby termy http://www.zemepis.com/vodacr.php, 1.3.2011 Obrázek č. 15 a 16: Vřídlo http://prirodakarlovarska.cz/clanky/979-karlovy-vary-vridlo, 24.3.2011 Obrázek č. 17: Vřídlo dříve, zdroj: http://prirodakarlovarska.cz/clanky/979-karlovy-vary-vridlo, 24.3.2011 Geotermální zdroj Děčín: http://www.mvv.cz/geotermalni-zdroj-decin.html, 10.1.2011

40