1
Terénní šetření se zástupci finančních institucí o financování sociálních podniků
Vyhodnocení řízených rozhovorů
Zpracováno pro Novou ekonomiku, o.p.s. v rámci projektu Tematická síť pro rozvoj sociální ekonomiky
červenec 2011
Zpracoval: Ing. Marek Jetmar, Ph.D, vedoucí pracovní skupiny Finance, TESSEA Podpora při zpracování výsledků: PhDr. Jaroslava Kadeřábková ,CSc., Lenka Nováková, členové pracovní skupiny Finance, TESSEA
2 V první polovině roku 2011 realizovali členové PS Finance sérii jednání s představiteli finančních institucí, jejímž cílem bylo zjistit 1) hloubku znalosti problematiky sociálního podnikání na straně finančních zprostředkovatelů a dalších aktérů (ministerstva) ovlivňujících nastavení spektra finančních služeb pro malé a střední podnikatele, 2) postoje těchto subjektů k potřebám sociálních podniků a jejich financování, 3) ověřit, zdali existují finanční nástroje/produkty, které jsou pro financování sociálních podniků vhodné. Motivem jednání bylo rovněž upozornit bankovní instituce na potenciálně zajímavý a růstový segment, který by si zasloužil zformulovat specifický přístup, odlišný od standardních postupů financování potřeb malých a středních podniků, potažmo retailu. Vzhledem k sociálním (společenským, komunitním) cílům sociálního podnikání existuje potenciální průnik se společenskou orientací bank respektive dalších finančních institucí, tj. sociální zodpovědností firmy. V průběhu šetření byly zkoumány postoje následujících druhů aktérů: 1) Komerční banky – finanční instituce s bankovní licencí vlastněné soukromým kapitálem, zaměřené na financování retailu (MSP, domácnosti - Raiffeisen Bank, Banco Popolare, Česká spořitelna), organizací občanské společnosti (obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení - Česká spořitelna), podnikatelských potřeb (MSP, velké podniky – ČSOB), specifických, úzce zaměřených institucí (ČSOB, Česká spořitelna); zastoupeny byly subjekty rozvíjející CSR (ČSOB, Česká spořitelna), 2) Banky vlastněné veřejným sektorem – rozvojové finanční instituce bankovního typu zaměřené mj. na financování MSP (ČMZRB), 3) Ústřední správní úřady – zodpovědné za nastavení podpůrných finančních mechanismů, podporujících vznik těchto mechanismů (MMR, MPSV). V případě bank byly záměrně sledovány a zkoumány odlišnosti v postojích pracovníků centrál a poboček (Královéhradecký kraj). Celkem bylo osloveno 7 institucí: 5 bank - z toho 4 soukromé, a 2 ministerstva – MMR a MPSV. V případě České spořitelny a Raiffeisen Bank byly zkoumány postoje pracovníků centrály a poboček, obdobně se postupovalo u ČMZRB. V případě banky Banco Popolare byly zjišťovány postoje jen pracovníků královéhradecké pobočky, u ČSOB pak pracovníků centrály. V případě MMR a MPSV se prováděl řízený rozhovor s pracovníky různých útvarů (oddělení, sekcí), s ohledem na rozdělení agendy dle organizačního řádu (co se týče pracovního zařazení, jednalo se o vedoucí pracovníky - vrchní ředitele, vedoucí oddělení, nebo o konkrétní ministerské experty, spravující příslušnou agendu). Co se týče znalosti problematiky sociálního podnikání a sociální ekonomiky, je nutno konstatovat, že skutečné povědomí je velmi nízké. Řada finančních institucí se s těmito termíny nesetkala a ani neměla představu o jejich významu. V případech, kdy respondenti uváděli, že pojem znají, zpravidla nedokázali vysvětlit obsah těchto termínů, a to ani přibližně – záměna s problematikou
3 sociální politiky, se společenskou zodpovědností firem, s nepodnikatelskými aktivitami občanského sektoru,
s institucí
náhradního
plnění
apod.
Některé
subjekty
zdůrazňovaly
vazbu
na
integraci/pracovní uplatnění osob znevýhodněných na trhu práce. V okamžiku, kdy jim byl obsah vysvětlen, uvědomili si, že mají pracovní zkušenosti s tímto podnikáním či privátní informace o fungování sociálních podniků. Z hlediska typů sociálních podniků banky uváděly především svou zkušenost s financováním výrobních družstev, včetně přetrvávajícího zájmu o poskytování služeb těmto subjektům. Podpora sociálním podnikům je chápána jako podpora podniků poskytujících zaměstnání postiženým, tj. chráněných dílen. V ojedinělých případech znaly i příklady specifického financování potřeb sociálních podniků v zahraničí. Pokud se týče atraktivity tohoto segmentu podnikání pro poskytování sociálních služeb, pak řada bank obecně deklarovala zájem o financování podnikatelských subjektů sociální ekonomiky i zkušenost s řešením finančních potřeb specifických skupin klientů. V tomto směru vytvářejí i speciální produkty např. pro neziskový sektor. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že se jedná o formu podnikání, jsou takto ze strany bank požadavky posuzovány.
Většina
bank
nechápe
segment
sociálního podnikání jako samostatný či výrazně se odlišující od jiných jimi sledovaných (MSP, retail). Z tohoto úhlu pohledu je nutné rozumět i argumentaci, že zajímavé jsou pro banky projekty, nikoliv segmenty. Důležitá je kvalita podnikatelského záměru, kvalita managementu, hledisko záruky a řízení rizik. Nelze tedy očekávat nastavování výrazně odlišných podmínek pro financování těchto podnikatelských subjektů ze strany bank. Do určité míry speciální přístup naznačují ČSOB a především Česká spořitelna, které reflektují sociální rozměr a vidí možnost pro provázání komerčních služeb poskytovaných bankou s aktivitami sociální zodpovědnosti – sociálně zodpovědná banka. Rovněž ČMZRB zaujala k financování sociálních podniků poměrně rezervovaný postoj, neprojevila aktivní zájem o vytváření speciálních produktů pro tento segmentu. Vedle ekonomických hledisek byla zdůrazňována i potřeba politické preference (realizují se aktivity, které preferuje vláda, respektive MPO v rámci podpory malého a středního podnikání). Při posuzování finančních potřeb sociálních podniků banky postupují standardně jako u běžných obchodních případů, nezohledňují specifika segmentu. Nejsou ochotny hodnotící mechanismy upravovat či změkčovat další podmínky spojené s poskytnutím prostředků, a to i vzhledem ke zpřísňující se vnější regulaci.
Pouze ČSOB a ČS reflektují společenský rozměr
sociálního podnikání a jsou schopny diskutovat o možných souvislostech se CSR, a tedy i upravit svoji obchodní politiku. Skutečnost, že sociální podniky využívají k profinancování chodu rovněž prostředky z úřadů práce či z MPSV – např. příspěvek na úhradu části mezd a odvodů u osob zdravotně postižených, je posuzováno bankami odlišně. V cca 50 % případů se jedná o zřetelnou výhodu, která je pozitivně
4 hodnocena při posuzování žádosti o financování. Banka pozitivně vnímá garantovaný přísun příjmů, kryjící náklady podniku. Vyskytl se i názor, že sociální podniky jsou spíše méně rizikové, neboť subjekty, které hospodaří s nějakým příspěvkem, jsou zvyklé na vyšší disciplínu a jsou z manažerského hlediska pevněji řízeny, jsou více zvyklé na dotační režim. Druhá polovina dotazovaných však naopak považovala tento stav za rizikový. Podle nich je existence podniku závislá na veřejných dotacích – vlastní podnikatelský projekt není schopen zajistit dostatek výnosů ke krytí nákladů. Vzhledem k tomu, že dochází k neustálým změnám prostředí vytvářeného státem, neexistuje jakákoliv garance udržitelnosti spolufinancování ze strany státu. Výpadek dotačních zdrojů ohrožuje podnikání těchto firem ve své podstatě, celý podnikatelský koncept je tedy vysoce rizikový. Produkty nabízené sociálním podnikům zpravidla nejsou dostupné pro začínající podnikatelské subjekty bez historie. V současné době se zvyšuje význam řízení rizika na straně bank (mj. v důsledku krize). Banky proto kladou další požadavky na záruky (majetkem, blankosměnkou případně zásobami i ze strany zakladatelů či zřizovatelské organizace). V tomto směru je možné u některých případů využít mechanismů rozdělující riziko mezi komerční a veřejný sektor – využití programu záruk ČMZRB, který je úzce propojen s produkty většiny českých bank. Banky posuzují žádosti o financování sociálních podniků standardně dle svých vnitřně nastavených pravidel (MSP, retail) a nejsou v podstatě ochotny přístup měnit. Používají standardní mechanismy hodnocení žádostí (skóring) a to dle pravidel schválených pro příslušný produkt. Zde se postupy jednotlivých bank liší z hlediska strategie - typů produktů a aplikovaných procedur. Pouze ojediněle se objevovaly hlubší úvahy o vzniku nových produktů, které by více reflektovaly specifika sociálních podniků (ČS). Po realizaci šetření zveřejnila Česká spořitelna a.s. informaci o pilotním ověřování nového produktu Financování sociálních podniků. Od 1. srpna 2011 umožňuje v pilotním provozu sociálním podnikatelům a podnikům v ČR získat výhodný bankovní úvěr – jedná se o investiční nebo provozní úvěr. O úvěr mohou žádat do 30. září 2011 podniky, jejichž prvotní snahou je řešení sociálních problémů a které splňují principy sociálního podniku. V tomto směru se banka přímo opírá o výstupy a doporučení projektu TESSEA (principy schválené výroční členskou schůzí TESSEA 17. září 2010). Produkt je určen již podnikajícím subjektům, s uzavřeným účetnictvím za roky 2009 a 2010. Při posuzování žádosti je podrobně zkoumán způsob řízení podniků, sledovány výnosy z podnikání, objem příjmů a výdajů v posledních dvou letech podnikání, zkoumán typ podnikatelských aktivit a jejich výnosnost, strategie sociálního podniku, společenský přínos a environmentální aspekty sociálního podnikání. Dále se hodnotí aktivity, k jejichž profinancování jsou prostředky požadovány. Produkt není nabízen v pobočkách České spořitelny. Žádosti a případné dotazy jsou administrovány prostřednictvím e-mailové adresy
[email protected].
5 Jedná se o produkt útvaru Firemní komunikace, týmu CSR a Nadace. Motivem jeho vytvoření je na jedné straně získat nově vznikající, potenciálně vysoce dynamický segment podniků. Dalším hlediskem je provázání produktu s CSR strategií České spořitelny. Přístup k právní formě sociálních podniků se liší. Pro řadu bank není právní forma podstatným kritériem při posuzování finančních požadavků subjektů. Prioritou je samostatná právní subjektivita a existence transparentní vlastnické (majetkové) struktury. Jako rizikové jsou vnímány nejrůznější formy sdružení (včetně občanských sdružení). Jiné banky preferují právní formy vymezené obchodním zákoníkem. Z provedeného šetření vyplývá, že většina finančních institucí má zkušenosti s financováním sociálních podniků. Respondenti buď znají konkrétní příklady financování sociálních podniků (zpravidla výrobní družstva či firmy mající charakter chráněné dílny), nebo alespoň připouštějí, že tyto subjekty určitě mají ve svém portfoliu. Většina bank nevidí vazbu mezi poskytováním zdrojů sociálním podnikům a CSR. Výjimku představuje ČSOB a ČS, u kterých se objevovaly úvahy o možném částečném propojení komerční a společenské úlohy banky právě i ve formě speciálního produktu. Pro většinu finančních institucí je poskytování mikroúvěrů a malých úvěrů v podstatě vysoce nákladnou záležitostí. Preferují využívání jednoduchých nástrojů formou kontokorentu, kreditní karty (avšak vysoké úročení, RPSN). Pokud mají zkušenosti s využíváním externích zdrojů, např. nástrojů EIB a EIF, pak jsou spíše smíšené. Rezervovaný postoj se projevuje i v malé ochotě zapojit se do iniciativy PROGRESS – mikropůjčky. V ČR i přes aktivitu a podporu MPSV bylo v podstatě nemožné nalézt finanční instituci, která by čerpala a dále poskytovala úvěrové prostředky nabízené tímto programem. Vážnější zájem se projevil jen o prostředky určené na záruky – ČSOB. Postoje centrál a poboček se k dané problematice výrazněji nelišily. V případě pracovníků poboček, kteří jsou v denním styku s podnikatelskými subjekty/klienty, se projevovala jasnější představa o potřebách sociálních podniků a jejich specifikách. V současné době probíhají na národní úrovni diskuse, zdali a v jaké míře podporovat malé a střední podniky a diskutuje se také o formě této podpory. Tato debata je rámována rovněž přípravou ČR na nové programové období EU a snahou o větší využití jiných než grantových mechanismů. Diskuse o smyslu využití nástrojů finančního inženýringu probíhají na úrovni MMR (NOK), MPO i MPSV (sociální podnikání). Je zřejmé, že především nově se formující segment sociálních podniků bude mít zvýšené požadavky na zajištění plánovaných investičních aktivit – získání potřebného
6 kapitálu, a to ve fázi založení i rozvoje podniku. Avšak jak z provedených analýz vyplývá, nejen startupy mají velmi omezený přístup k prostředkům nabízeným komerčními subjekty, jimiž jsou především banky. Nejenže neexistují specializované finanční produkty, zaostřené dle potřeb sociálních podniků, problém získat prostředky mají i „standardně fungující“ malé a střední podniky. Jedná se v podstatě o tržní selhání, které o to více dopadá na sociální podniky vzhledem k tomu, že jejich zakládání není zpravidla podporováno finančně silnými subjekty. V tomto směru se situace v ČR výrazně liší od stavu např. ve Velké Británii, kde vstupní kapitál poskytují mj. bohaté nadace, nadační fondy apod. V tomto směru je možné považovat za legitimní vytvořit a financovat z veřejných zdrojů podpůrné mechanismy, které umožní překlenout přinejmenším počáteční etapu rozvoje tohoto segmentu malých a středních podniků.
