Teorie práva (TePr) Základy práva (ZPr) PhDr. et Mgr. Jan Šmíd PhD. VŠE, VŠFS
Literatura ke kurzu: Teorie práva: Povinná: Kubů L., Hungr P., Osina P.: Teorie práva, Linde Praha 2007 Gerloch Aleš: Teorie práva, Plzeň 2007, nakl. Aleš Čeněk Doporučená: Blažek Petr: Základy práva, Praha, VŠFS 2007 Knapp Viktor: Teorie práva, Praha, C.H.Beck 1995
- detaily viz Metodický list
Základy práva: Blažek Petr: Základy práva, Praha, VŠFS 2007
Právo Pokus o definici: „Ucelený a komplexní systém závazných a státní autoritou vynutitelných právních norem, jejichž předmětem je chování jednotlivých subjektů práva.“
2 základní právně-teoretické směry Teorie přirozeného práva Sofisté Aristotelés Tomáš Akvinský Hugo Grotius Hobbes Locke Jacques Maritain Gustav Radbruch
Právní pozitivismus T. Hobbes Francouzská škola právní exegeze Německý právní pozitivismus: Historická škola: • Friedrich Carl von Savigny
Vlastní právní pozitivismus • Georg Jellinek
Normologická škola
Hans Kelsen
Britský:
John Austin
Postuláty přirozenoprávní teorie • právo platí vždy a pro všechny lidi • přirozené právo je stabilní, neměnné • přirozený „nárok“ člověka • realizace přirozeného práva zaručuje spravedlivé uspořádání společnosti • dualismus – předpokládá souběžnou existenci pozitivního (zákonného) práva, je jeho základem
Přirozenoprávní teorie (= iusnaturalismus) • Uznání určitého normativního systému, který je zakotven přímo v lidské přirozenosti, a to nezávisle na skutečnosti, zda je či není promítnut do nějakého právního předpisu. Může dojít k rozporu mezi platným (pozitivním) právem a právem přirozeným (viz např. Norimberské zákony)
Klasická teorie přirozeného práva - vrcholem Tomáš Akvinský Definice zákona: Zákon je (1) příkaz rozumu, (2) vyhlášený (3) oprávněnou autoritou (4) za účelem obecného dobra. Druhy zákona: 1) věčný 2) přirozený 3) lidský 4) Božský (zjevený)
Základní postuláty právního pozitivismu: • Právo není člověku vrozené, ale je produktem jeho vůle. • Právo a morálka jsou dva odlišné normativní systémy. • Právo je uzavřený systém norem.
Právní pozitivismus • Jediné pro společnost i státní orgány platné právo je platné psané (= tzv. pozitivní) právo.
Sociologické přístupy k právu • zakladatelem Eugen Ehrlich
rozlišení 3 typů práva: 1. právo státní 2. právo juristů 3. společenské právo („živé právo“)
• teorie volného práva ➔
Herman Kantorowicz
• teorie zájmové jurisprudence ➔
Rudolf von Ihering
• americký právní realismus ➔ O. W. Holmes ➔ K. N. Llewellyn ➔ Jerome Frank
Psychologický přístup k právu ➔ Leon Petraźycki
Dějiny práva • Římské právo – V období republiky (5.-1. stol. př. Kr.) • Ius civile – přijímáno zákonodárnými sněmy • Ius honorarium = prétorské edikty • Ius gentium (právo národů) – pro cizince, cizinecký prétor - Prétorské právo pružné (zásady spravedlnosti a slušnosti = aequitas, equity) - Corpus iuris civilis – Justiniánem vydaná kodifikace
Velká Británie • Magna Charta libertatum 1215 (Velká listina práv) • Petition of Rights 1628 (Požadavek o práva) • Habeas Corpus Act 1679 (úprava práv zatčených) • Bill of Rights 1689 (Listina práv)
Francie • 1804 Code civil = občanský zákoník • Code de commerce 1807 • Code pénal 1810
Rakousko • Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch 1811 (!!!) (ABGB)
Právo v zemích koruny České • 1039 – Břetislavovy dekrety (uznání církevního práva v ot. manželství) • 1212 - Zlatá bula sicilská – dědičný královský titul • 1500 - Vladislavské zřízení zemské – normy zemského práva různých oblastí • 1579 – Práva městská království českého • 1627 – Obnovené zřízení zemské – posílení pozice panovníka
• 1768 - Constitutio criminalis Theresiana • 1811 – ABGB až do r. 1950 • 1867 – Prosincová ústava – zakotvení lidských práv
Objektivní x subjektivní právo Objektivní právo
Subjektivní právo
Platné právo, obsažené v právních předpisech toho či onoho státu, právo, které lze dohledat v oficiálních sbírkách zákonů daného státu.
Subjektivní právní nárok, který má oporu a stojí pod ochranou práva objektivního, tj. urč. oprávnění jednotlivých subjektů práva, jehož naplnění garantuje právě právo objektivní.
Veřejné právo x soukromé právo • Široký výskyt kogentních právních norem • Ochrana veřejného zájmu • Min. jeden subjekt je subj. veřejnoprávních vztahů • Nerovnost subjektů
• Široký výskyt dispozitivních právních norem • Smluvní autonomie • Účastníci vztahů spadají do soukromého práva • Rovnost subjektů • Ochrana jen soukromého zájmu
• • • • •
Ústavní právo Trestní právo Správní Finanční Sociálního zabezpečení • Životního prostředí
• Občanské • Obchodní • Autorské
- pracovní - rodinné
Právo hmotné a procesní Upravuje právní vztahy mezi FO a PO, případně i státem.
Upravuje (procesní) postavení a postup FO a PO v řízení před správními orgány či soudy.
Právo vnitrostátní a mezinárodní • Vnitrostátní právo upravuje vztahy mezi subjekty práva uvnitř určitého státu.
• Mezinárodní právo (veřejné) zavazuje v prvé řadě pouze státy samotné a jen zprostředkovaně i jednotlivé FO či PO.
Zvláštnosti mez. práva • • • •
Způsob zveřejnění Postavení v hierarchii právních norem Přezkoumání ÚS Inkorporace
• Zvláštnost evropského práva – kombinace mezinárodního a nadnárodního práva
Prameny práva • „formy obsahující objektivní právo, které jsou zároveň bezprostředním pramenem jeho poznání“ • Hierarchie – pyramida
Prameny práva • • • •
Právní předpisy (zákony) Normativní smlouvy (především mezinárodní) Soudní precedenty Doplňující prameny – – – – –
Právní obyčeje Právní zásady Jurisprudence Obchodní zvyklosti Nálezy ústavních soudů
Prameny práva v ČR • Právní předpisy (ústavní zákony, zákony, podzákonné předpisy) • Mezinárodní smlouvy (inkorporace) • Nálezy Ústavního soudu
Právní kultury Základní rozdělení: - kontinentální - anglosaská - islámská - Další kultury: -
-
africké obyčejové právo čínsko-japonská právní kultura právní systémy indického subkontinentu
Kontinentální právní kultura -
původ v římském právu zrod ve středověku kodifikace primárním pramenem je legislativa soudy pouze právo nalézají, nevytvářejí jej Evropa, Latinská Amerika, Japonsko, část Afriky a Blízkého východu
Anglosaská právní kultura - „common law“, „equity“ - Velká Británie, USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland
Prameny v anglosaské právní kultuře • Soudní precedens („judge made law“, „case law“) - ratio dicendi, obiter dictum • Právní předpis („code law“) • Mezinárodní smlouva • Právní obyčej („custom“)
Islámská právní kultura • „Šaría“ • Zásada „taklíd“ (absolutní neměnnost práva) • Propojení práva, náboženství a morálky
