Templářský nukezin • Nukleární úder 09 • Postapo vodáci • Co jezdí na PA akce? • IX. A X. Brnosraz VŠB • operace Zubaté ostří • stalkeřina, to je dřina
• PASS X: Druhá apokalypsa
B N C 4. číslo, ročník I
1 • Úvod
Na kus řeči s...
...Ťofkou řečenou waikiki Milé děti! Dnes se zamyslíme nad tim, co lidi vede k tomu, aby jezdili na „post-apo“ akce. Je zajímavé uvědomit si, kolik jedinců se dobrovolně rozhodne strávit víkend ve špíně, žrát podivný věci a ještě do sebe nechat střílet a mlátit. A to dokonce opakovaně. Jako první důvod jistě každýho napadne masochismus. Žrát hlínu (pokud vůbec něco), spát v suti (pokud vůbec spát) a nechat se buzerovat od nějaký nuly – to je přece ráj pro subíky, co si rádi nechaj ubližovat! Jako příklad se nabízí třeba klasické role nuzáků, „špíny z pustiny“. Další možná motivace je naopak sadismus. Nutit někoho nežrat, nespat, buzerovat ho a ještě do něj střílet, to jistě uspokojí každou dominantní osobnost. Zástupce tohoto živočišnýho druhu na akcích potkáte převážně v ozbrojených složkách. Třetím možným typem, na rozdíl od předchozích ne nutně souvisejícím se sexuální frustrací, jsou neúspěšní. Tato skupina se skládá z lidí, kteří v reálném životě nedokázali to, co chtěli, a jezdí si to kompenzovat na akce. Jak je poznáte? Často mají velkou a drsnou zbraň (to když nemají úspěch u žen a cítí potřebu kompenzace velikosti svého druhého já), proto je snadné zaměnit je se sadisty. Další odnoží neúspěšných jsou tací, kteří sice nemají velký kvéry, zato se snaží získat moc a co nejvíc příznivců. Ty logicky najdeme na trůně, v městské radě nebo podobně, dle uspořádání akce. Nečekaně početnou skupinou jsou zažranci. Nejčastěji jde o lidi, kteří jsou do Falloutu natolik zažraní, že nejen neuznávají existenci jiných PA akcí, ale často skoro ani reality. Pro ty neplatí nic jako herní doba, protože akcí žijí. Neexistuje žádné přesné místo, kde se dají hledat, ale většinou se poznají podle zápalu a nadšení, se kterým se do akce vloží. Potom je nepříliš početná skupina, kterou podle jednoho nejmenovaného známého pracovně nazvu MacRaiové. Její příslušníci jezdí na akce hrát sami sebe. Mají totiž některé vlastnosti, které v reálném životě musí krotit a tlumit, zato na LARPech není problém přestat je ovládat. Stejně jako u předchozí skupiny, ani tady se nedá určit oblíbená lokalita. Stalo se vám, že jste na akci narazili na člověka, o němž jste si řekli „sakra ten toho psychopata hraje dobře, člověk by mu to doopravdy věřil!“? Pokud ano, gratuluji – narazili jste na jednoho z MacRaiů. Za zcela nezařaditelnou bandu považuju Jezdce. Uzavřená skupina nájezdníků, kteří se do akce naprosto ponoří a jsou víc postapo než postapo samo. Není třeba je popisovat. Kdo je potkal, ten ví. Kdo neví... Ten je nepotkal. Myslím, že jsem obsáhla všechny nejběžnější typy hráčů. Nezabývala jsem se tak exotickými minoritními skupinami, jako jsou normální lidé, kteří nemají žádnou duševní poruchu a jezdí na akce, aby si ukrátili volný čas a zablbli si. Jejich nezmínění nepovažuju za závažný nedostatek – takových je totiž opravdu málo...
editorial
Chekotay Tak, lidi, a to je konec. Tohle číslo nukezinu je poslední, které dovedu do finálního stádia coby šéfredaktor. Je to číslo čtvrté, a já s tím sekám. Pořád si myslím, že u nás je prostor pro tiskovinu tohoto typu, která by sdružovala informace z celorepublikové PA scény s herními zprávami Templářského (nebo třeba Ochori) světa. Úplná bomba by byla tisknout to na jemný papír... :-) Skutečně, původní Hawkeyův nápad je dobrý a činnost redakce v uplynulém roce ukázala, že když se chce, je možné nápad změnit ve funkční projekt. Bohužel také ukázala, že ke zdárnému chodu je zapotřebí jednoho šéfredaktora, jenž by kombinoval nervy ze železa s bičem z hroší kůže a jenž je ochotný buzerovat podřízené ve dne v noci. Protože smutná pravda o Templářích je taková, že vynaložené úsilí je neúměrně nižší než očekávané výsledky. Neplatí to pro úplně všechny členy, ale pro většinu jo, a já si pak pokládám otázky, zda tohle má nějakou budoucnost. Základní dva cíle Řádu – umožnit nováčkům vstup do řad PA hráčů a hrát ucelený, nepřerušovaný PA svět v reálném i kybernetickém prostoru – jsou samozřejmě velmi odlišné, nicméně věřím, že je možné je splnit a dokonce i rozvinout v další zajímavé projekty, jako je třeba právě nukezin. Svět, na který si hrajeme, není lehčí než naše realita, je těžší čímž se postapo zásadně odlišuje od fantasy her – a my jej hrajeme, protože je to pro nás výzva. Nebo snad ne? Děkuji tímto lidem ze svého redakčního týmu, kteří mi pomohli dovést myšlenku do reálné podoby. Vážím si vašeho nadšení. A s vámi, vážení čtenáři, se snad ještě „potkám“ - pokud vedení nukezinu převezme někdo jiný, vždy do něj budu rád přispívat.
Z domova • 2
IX. Brnosraz Devátý brněnský sraz VŠB patřil k největším naším akcím, minimálně co do počtu účastníků. Odehrál se ve dnech 19. až 20. 6. převážně v prostorách restaurace U dobré kozy, kde servírka s dobrýma kozama nestíhala roznášet pivo a nakonec nám jich napočítala víc, než kolik jsme jich dle našeho názoru krkem prolili. I přes tento zádrhel na konci se jednalo o dost šílený večírek. Vše začalo... Ale vlastně - vše začalo zdlouhavým domlouváním na diskusním fóru. Základy byly položeny už circa rok dopředu, když jsme zjistili, že z Prahy přijede do Brna Aranelka na jakýsi koncert Lennyho Krawitze a s ní i nejmladší vaultmaster, Smejki. Na toto se následně lepila další slavná i méně slavná jména, kupříkladu Toudi za námi jezdil do Brna pomalu každý víkend a Necro sem mířil na streetkids hopsandu. Do toho se ještě ukázalo, že díky Smejkiho projektu převodu všech kreseb z Falloutu do vektorové grafiky je najednou velmi snadné vyrobit si kvalitní trička. Toho se ujala Viky, a dlužno říct, že se to oběma moc povedlo. V inkriminovaný den jsme se začali scházet u Ivana na Moraváku zcela ve stylu vlnitých plechů z onoho vtipu. Morty jedoucí z Košic zakufroval kdesi na autobusáku, leč ostřížímu zraku velikého Bodkina neunikl a byl eskortován spolu s Necrem, Jarkeldem a Scratchem. Smejki pak přivedl ještě Aranelku, kdežto já, Toudi a Viky jsme zde již stáli. Po krátké procházce jsme se usadili U kozy, kam za námi dokvačil ještě Justin, jenž to má z vojenského velitelství jen přes ulici. Popisovat debatní sraz asi nemá smysl, tak z toho vypíchnu jenom Scratche, který se takřka okamžitě zhulil do bezvědomí, a Aranelku holdující gasmask fetiši. Po skončení chlastačky jsme si navzájem pomohli do schodů k Viky, takže konečně došlo k naplnění topicu "7 postelí", tedy alespoň do určité míry.
Chekotay Když vyšlo slunce, Javor jej sledoval od jídelního stolu. Uchvácen tou krásou, podepřel si rukou bradu... a tak ho našel o dvě hodiny později Toudi. Ani příprava hromady lahodných hlívoburgerů se sedmispáči nehnula, takže došlo na focení veselých foteček. První on-line hlídka ráno navíc zjistila, že staroušek JaW v Norsku nafotil nemravné fotografie s našími jmény, což volalo po odvětě. Po gáblíku se banda začala pomalu rozpouštět. Až na Necra, který je žid, získali všichni účastníci srazu modrá trička s nápisem VAULT 190609 na zádech a znakem fóra na hrudi. Takže až se za třicet let potkáme kdesi v rozvalinách trosek Prahy, určitě se poznáme! Takže toto je asi tak vše podstatné ke srazu, který byl v dějinách VŠB srazů něčím novým.
Operace Nukleární úder 09 12. 7., Nelahozeves. Několik mil za koncem světa. První jednotky teplometných granátníků zaujímají své pozice. 15. 7., tamtéž. Zbyla po nás jen díra v zemi. Co se dělo mezi tím? Nukleární úder je ultimátní slezina bandy pochybných postapáků sdružených kolem Vaultu šílené brahmíny. Zváni jsou samozřejmě všichni, co nekazí srandu a kterým nevadí nějaký ten průstřel nohy navíc. Letošní sraz mám zafixovaný s příšerným vedrem, které ze mě udělalo agresivního gestapáka, co jen ječel na všechny strany, ale taky s bezvadnou bandou cvoků, se kterými se dá užít spousta legrace. Celá akce začala trochu nečekaně o den dřív, než jsme se domluvili, neboť část nedočkavců dorazila na plac ještě v podvečer. Následovaly dva dny diskusí, stavění tábora, různých PA pokusů, ukázek výstroje, chlubení se hrdinskými historkami a podobně, prostě vše, co ke správnému srazu patří. Třetí den začalo pršet, ale ani to nás nerozehnalo. Pokusím se nyní sestavit první celkový seznam účastníků: Anei, Aranelka, Behemont, Bodkin, Fiskantes, Chekotay, Justinián, Korsičtí bratři (Tomáš a Filip), Maranche, Necromancker, Perry, Pesus, Prost, Sof, Terouk, Toudi, Ťofka, Venca Partizán, Viky, Walor. Za zmínku určitě stojí audiovizuální aparatura, kterou
Chekotay
sestavili Korsičtí bratři a na jejímž vylepšení se podílela i halda součástek z blízké černé skládky, a také pokus upéct si vlastní chléb. Po skončení pokusu Fisky prohlásil, že příště si prostě zajde do Tesca, čímž si vysloužil titul guma turnaje. Tož a já bych tímto ke třetímu ročníku srazu řekl asi tak vše, na závěr jen Fiskyho citaci o okolnostech provázejících odjez z tábora: „Cestou na juh do Brna sa ale Bodkinovy začalo dať strašne chcať, čo demonštroval nesmelým oznámením a nehorázne prudkými prívalovými dažďami cez celú Moravu.“
3 • Z domova
X. Brnosraz Tož jak to asi bylo... Nevzpomínám si moc dobře, neboť burčáková sezóna jest v plném proudu a pití převeliké má účinky zlé na mou mysl... Do Brna přijel Toudi, zakotvil svůj panzerkampfwagen "u mě" a nahlásil se na centrále u Viky, kam jsem zanedlouho dorazil i já veden vůní vydatného obídku, jenž se vařil na plotně. Když jsme se náležitě nažrali, ukojil jsem na Toudiho nových nožích svůj "sharp-fetish" a vydali jsme se do čokoládovny, kterou Viky zamluvila na třetí hodinu. Nabuzeni dobrou čokoládou jsme se ještě stavili v kavárně, kde Toudi nakoupil voňavé kávové boby. Přeskočíme jízdu tramvají a rovnou se přeneseme do hospody. Zde již čeká Necro, Jarkeld, Fisky, S0f a Peri, po chvíli ještě přichází Bodkinova žena se svým nejmilejším otrokem a ještě později Aranelka a Justin. Diskuse proudící podél celého stolu trvala dlouho do noci... Došlo na další masturbaci nad katalogem uměleckých nožů, samozřejmě chlubení se vlastním nádobíčkem, nějaký ten malý obchod, Aranelčin army striptýz nebo mou přednášku o plynových maskách spojenou s ukázkou těch několika skrovných exponátů... Jarkeld donesl 3D obrázky, Toudi pár dobrých knížek, no prostě zábava na vysokém standardu. :)
Jen krátce:
Chekotay Když se nás šenkýřka konečně zbavila, zakotvila skalní část zase u Viky, kde jsme se pomaloučku chystali k spánku více či méně intenzivně. Peri a Toudi spamovali na fóru, zbytek byl v různém stupni rozkladu. Ráno vstala jako první dvojka Toudi a Viky, obhlédli mrtvoly a začali s přípravou snídaní. Toudi by se měl přejmenovat na Tousti, protože jeho tousty byly panečku s velkým T! Fisky a Necro se z kocoviny léčili slivovicí. Později toho rána došlo k veleslavné události, totiž k zabouchnutí se Fiskyho na hajzlíku. Napřed odešel do věčných lovišť zámek, následně i klíč, a tak se Fisky pokusil dveře vyrazit. Když se mu to, vzhledem k tomu, že se dveře otevíraly proti němu, nepovedlo, otevřel si okýnko a vyskočil na balkon mezi 4. a 5. patrem, načež zazvonil na vchod. Kolem dveří do WC se nyní hemžila banda ubohých pseudokutilů, vzpomeňme třeba Necra, jenž navrhoval vzít panty flexou, či Chekotaye, jenž navrhoval ohnout rám. Když už to vypadalo, že Fisky vezme S0fa a dveře jím vyrazí, vstal od stolu majestátně Toudi, vytáhl zpoza opasku stalkera a prakticky třemi tahy vyřízl ze dveří zámkovou vložku. S vložkou v jedné a Viky v druhé ruce vyrazil pak k autu a nejbližšímu OBI. Já jsem nahnal zbývající čtyřku (Fisky - mezitím stihl vypustit na svobodu potkana, Peri, Jarkeld, Ari) do čokoládovny (kde nás Ari opustila a kde si Fisky bohorovně poručil "jednu čokoládu") a následně jsme si plnili tutorial "Navigace a systém MHD v Brně". Poté, co se k nám Viky a Toudi opět připojili, jsme vyrazili na Maloměřice, přešli lávku nad nádražím a vystoupali k lomu Hády. Zde jsme si prohlédli dvě hezké štoly, trochu pochodili po vlastním kamenolomu a oklikou přes Líšeň se vydali zpátky. A pak mě asi někdo praštil po hlavě, protože dál si nepamatuju již nic.
Chekotay
¤ Dacelo si otevřel e-shop se svítícími přívěšky. Zdrojem energie je rozpad tritia (poločas rozpadu cca 12 let) a záře je asi na úrovni lightsticku. Ceny se pohybují mezi 250 a 650 korunami. >>> http://www.etritium.cz/ ¤ Vaulťácká trička z IX. Brnosrazu vzbudila mezi lidmi zájem, a proto nyní uvažujeme o výrobě nových. Cena rozhodně nebude vyšší než 250kč. Trika budou ke koupi jen na srazech! ¤ Výsledek 8. kola Síně slávy: 1. Chekyho štít - 46%, 2. Chromovo rameno - 54%. Pěkný počet 13 hlasujících rozhodl o velice těsném vítězství Chroma (ačkoli většinu času to vypadalo jako jasná Chekyho výhra).
Z domova • 4
Operace Zubaté ostří Na podzim roku 2268 Enkláva opustila území Místku, které jí připadlo jako odměna za pomoc Drancířům na operaci Exodus. Domorodci, kteří před Enklávany uprchli do hor, se rychle vrátili zpět a zdálo se, že je vyhnanství jen posílilo. Primitivové žijící v kmenových a klanových uskupeních, divoši, se kterými si nevěděli rady ani Drancíři, ani Enkláva, se rozprchli po celém Frýdecko-Místecku, začali napadat karavanní stezky vedoucí skrze Pakov a opět rozjeli hon na oběti svým krvavým bohům. Ovšem i Cech otrokářů z Ostravy zaregistroval ústup Enklávy a rozšířil svá loviště více na jih. Vzájemné střety na sebe nenechaly dlouho čekat. Početně silnější, lépe vyzbrojené a dobře motivované jednotky otrokářů vcelku bez problémů lovily malé skupinky primitivů. Zatím však v Místku náčelník nejsilnějšího klanu sjednocuje roztroušené kmeny a posiluje svou mocenskou pozici. Stojí za ním mnoho bojovníků, leč ne všichni. Někteří divoši jsou toho názoru, že sestupovat do měst v nížinách je hloupost, a raději chtějí odvést všechny kmeny zpátky do hor. Vede je jakýsi šaman, mluvčí lesní síly, a ten je v silné opozici vůči náčelníkovi. Náčelník chce posílit svou moc tím, že rozdrtí otrokáře, největší nepřátele svého lidu. Když byly přední otrkářské hlídky napadeny nezvykle silnými skupinami bojovníků, neváhal Cechmistr ani na okamžik a využívaje spojenecké smlouvy požádal Drancíře o pomoc. Ti přislíbili vyslat expediční legii. Divocí bojovníci z hor a zuřiví válečníci z nížin se setkali poblíž Pakova koncem léta 2269 ve strašlivé řeži...
Chekotay
Jakkoliv byla hra dojednána dlouho dopředu, nakonec nás přišlo jen pár – účast byla snad nejnižší ze všech templářských akcí. Jakž takž jsme se tedy rozdělili na tým Aliance a Lovců lebek, přičemž divoši měli mírnou přesilu. Plac, který jsem pro hru vybral, se pro tak malé množství lidí ukázal být velmi velkým a tak většina hry byla o běhání sem a tam. No, aspoň se děcka nadýchala čerstvého ostravského vzduchu! :) Dvě výhry Lovců lebek a jedna jejich prohra rozhodly o zastavení postupu Cechu otrokářů na jih do podhůří Beskyd, a s tím byla celá hra zakončena. Celá akce byla hlavně určena k vyzkoušení si trochu jiných postupů při výrobě kostýmů i při boji, než jaké používáme v příběhové linii o boji mezi Drancíři a Oceláři, a také k výrobě kostýmu na letošní PASS.
Špína nebo zachránci civilizace? Bratrstvo oceli. Všichni ho známe. Prezentují se nejen jako ochránci slabých, ale i jako nositelé učenosti a mravního řádu minulosti, výspa civilizace a paměť lidstva. Drancíři bývají označováni za špínu pustiny, vagabundy a notorické alkoholiky nejen svými protivníky ale i sebou samými. Podívejme se na obě skupiny z pohledu jazykového. V několika posledních měsících jsem měla možnost sledovat korespondenci a mluvu několika skupin v oblasti dávného Slezska, oblasti kdesi mezi Ostravou a Těšínem. Mluvila jsem s Bratry Oceli, respektive s jejich pohrobky z Kruhu oceli, a nějaký čas jsem strávila s Drancíři. S třetí frakcí, Otrokáři, jsem prohodila jen pár slov a nebudu je zde proto rozebírat. Jaký dojem ve mně zanechali zástupci dvou výše zmíněných komunit? Slavné Bratrstvo oceli bezpochyby věnuje spoustu času náležitému vojenskému výcviku svých mužů, ostatní dovednosti ale očividně zanedbává. Omluvou by mohla být specializace na vojáky a písaře, kdyby ovšem jejich písaři ovládali jazyk na vyšší úrovni než běžný voják. Se smutkem v duši musím říct, že tato výspa civilizace pozapomněla krásy mateřského jazyka. Očekávala jsem vysokou úroveň jazyka a nalezla jsem písaře neznalého interpunkce, slovesných vazeb, psaní některých znaků a zásad úpravy textu. Je cosi shnilého v Kruhu Oceli.. Naději přináší jakýsi důstojník z vnitřního Böhmenu, kterému se snad dostalo komplexního vzdělání a jehož texty prozatím lahodí oku čtenáře. Doufejme, že nezleniví. Od Drancířů toho jeden příliš nečeká, ale i oni dokážou překvapit. Je to sebranka všech možných i nemožných míšenců podivných původů, a tak polská a s polštinou spřízněná část komunity s naším jazykem občas bojuje. Je to až s podivem, jak se těmto odrbancům daří zachovat jazykovou úroveň, maně mne napadá, zda za tím není prostá potřeba se mezi sebou domluvit.. Nicméně, jejich členové si troufají, a vůbec ne špatně, na taje přechodníků, přímou řeč, složitá souvětí a méně obvyklá slovní spojení. Zvládají běžnou mluvu i formalizovaná prohlášení a, což mne nejvíce překvapilo, jsou mezi nimi lidé schopní stvořit dlouhý, smysluplný, logicky na sebe navazující text. Nu, kdo je lůzou a kdo králem? :-) Vaše korektorka.
Viky
5 • Ze světa
Postapo voda
Chekotay
Diskuse o tom, upořádat post-apokalyptickou vodáckou akci, se nějakou dobu nesla kluby na Hofylandu. Když už se zdálo, že tak nějak zajde na úbytě, ukázalo se, že kluci nelenili, zbastili šífy a vyrazili rozrážet příboj. Požádal jsem jednoho člena této výpravy, Gruma, o zodpovězení pár otázek: Jak jste přišli na nápad uspořádat PA vodu? Už moc nevím, ale napadlo to nezávisle víc lidí, s tím, že to bude sranda. Kdy a kde se vaše akce uskutečnila; kolik lidí... mutantů... věčně ožrelejch ghůlů jelo? 14.-16.8.09, Ploučnice v okolí Hradčan, 6 "lidí" Byla to samostatná akce, nebo součást nějaké hry? Samostatná akce, zkoušení možností. Pochlubte se technikou – bylo obtížné sestrojit PA plavidla? Kolik to stálo? Dodržovali jste kodex living PA nebo nějaký setting? Požádal jsem dalšího člena výpravy, Scaraba, aby pověděl Celkem lehké, vše duše z aut, zdarma ve šrotovnách a něco o výrobě postapo plavidla: pneuservisech. Dále různé provázky, šňůry a bužírky, „Mě se osvědčilo menší plavidlo pro jednu osobu z pěti tyčovina natěžená na místě u vody. Vyjímečně rychloopravy důší. A dvojpádlo jako na kajaku. Důležitý je mít pevnou izolepou. Nafukování a stavba zabraly asi 2 hodiny. konstrukci a pořádně to svázat provázkama, fakt nešetřit. Osekat všechny výčnělky na větvích, jinak propíchnou pneušky. A taky klacky zaříznout přesně podle plavidla, nic nesmí přečuhovat. Zadní dvě duše sem překryl tuhou plachtou a věci na to přitahoval gumicukama. A dobrý je dát jeden nebo dva klacky podélně i dospod jako kýl. Líp se to pak přetahuje přes spadlý větve. Jelo se mi, co sem tak koukal na ostaní, asi nejlíp. Je to stabilní, ale úzký, takže to projede. Lehký, takže se to dobře přetahuje. A dlouhý, takže se to netočí při pádlování.“
Jak se na těch kocábkách jelo? Blbě. Ale to souvisí s neuvěřitelně obtížným terénem, i když samozřejmě ani na normální vodě by to nejelo jako kanoe. Ovšem stabilita a nosnost jsou úžasné. Kolik vás tam zařvalo a kolik skalpů jste si odnesli? Nikdo, ale občas se někomu umřít chtělo, dle výpovědí. I ty plovací vesty byly opodstatněné. Jaký byl tvůj nejvýraznější zážitek? Vysílení a nervy v kýblu při přenášení bůhvíkolikátého kmene po několika hodinách ve vodě. Jak bys to celé zhodnotil několika slovy? Smrt romantických představ. Kdy bude další akce? Až se zotavíme natolik, abysme zapomněli a vymysleli ještě větší volovinu. A taky až bude čas, takže vzhledem k PASSU asi až příští rok. Na závěr – jak bys jednou větou zhodnotil československou (nebo jen českou) postapo scénu? Současná scéna mi přijde z toho mála co jsem viděl řízená snahou co nejvíc si užít ale co nejmíň tomu obětovat. Děkuji mnohokrát. Názory zde uvedené jsou jen mé a nemusí vyjadřovat mínění ostatních členů výpravy..
Ze světa • 6
PASS X: Druhá apokalypsa Časy jsou zlé. Věci se dávají do pohybu. Masy lidí proudící z východu se znepokojivými zprávami. Ohnivé rány, spalující náhle, bez varování, celé vesnice. Oceloví muži GSS, pohybující se v nebývale silných skupinách a vraždící ve velkém. Rychle se rozrůstající sekty špinavých a pološílených fantiků, zvěstující druhou apokalypsu a prosící za odpuštění všemožné bohy... To vše a ještě mnoho horšího se děje v okolním světě.... k nám se to ještě nedostalo... zatím. TAM u nás je to jiné. TAM je nepříliš důležité, odlehlé a zastrčené na to, aby se někdo obtěžoval je ničit. TAM leží uprostřed pustiny na odlehlém místě, kde nic není. Tedy nebylo, než zde vzniklo TAM. Normálně to bývá obráceně vesnice rostou na místěch, kde něco je, ale TAM vzniklo na místě, kde není vůbec nic - tedy nic kromě polorozbořené, dávno vyloupené základny GSS... TAM se ve skutečnosti jmenuje Krysákov nebo Potkanov, podle dvou gangů, které jej prakticky založily a které trpí chronickou rivalitou. Vzájemně se nesnášejí, pomlouvají, škodí si a plijí na sebe - snaží se tak vyřešit otázku, zda je horší krysa nebo potkan, a k tomu jim slouží celá řada více či méně ritualizovaných soubojů, jako je například psí hra. Název TAM se ujal mezi poutníky a obchodníky, kteří mají zmatek v tom, jak tomu místu říkat. Spolu s tím, jak TAM rostlo, přicházeli obchodníci, sběrači a všemožná verbež... Technologové zde zkoumají základnu GSS a rozvíjejí výnosný obchod s alkoholem a dalšími komoditami. Obchodují i se sběrači, kteří sem přicházejí poněkolikáté probrat zbytky po dávno zaniklé civilizaci. Templáři zde založili malou pevnost jak pro udržování pořádku, tak jako zásobovací stanici pro své jednotky. O porušování pořádku se starají zejména Jezdci - gang šílených, motorizovaných a tedy smrtelně mobilních nájezdníků, kteří své oběti nejen fyzicky napadají a olupují, ale také zesměšňují. A co víc, z východu se prý blíží velké skupiny uprchlíků a skuipna náboženských fanatiků prý včera zahlédla podivná znamení, světla na obloze....v TAM bude možná brzy pěkně horko...
Chekotay
Vybrat si mezi papežem a Marťušákem je tak na hození si mincí, ale zase na rovinu, papež nerozdává trička, že jo. Takže jsem jel na PASS. Nevíte, co to je PASS? Styďte se! Pořádně! PASS, to je Post-Apokalyptická Schizofrenní Symfonie, největší a nejlepší postapo LARP široko daleko! Letos se konal kdesi na půl cesty k Hamburku a já si opět užíval ten pocit, že v Čechách museli být zhulení, když pojmenovávali vesnice. Všechlapy, Kostomlaty, Odřepsy, Kamenné zboží... Rozhodně jsem se začal cítit schizofrenně, ta pravá symfonie však začala, až když jsem vystoupil v Bělé a odšlapal si svých šest a půl kiláku k orgovně. Na chodbě jsem málem vrazil do potkaního zjevu a byl bych šel dál, kdyby kdesi vzadu v hlavě nezafugoval IFF senzor a nenahlásil „Otrokář – alianční spojenec!“ No jasně, děcka, byl to Chrome Red, na téhle akci hrající za Potkana Reze. Byl tam s ním ještě další Potkan Roh. Z dalších známých tváří mě potěšili Rennfri, Sünder, Prsnaj, Ťofka a TODhunter. Díky jmennému seznamu nad sudem s pivem se člověk mohl seznámit, aniž by si trapně vzpomínal na jméno, což mi plně vyhovovalo. Potkal jsem tady Purgera a Asana, slavné to orgy z Fallout LARPu. Kdo mi chyběl, to byli Mighty Hoplites, tedy Maranch, Walor a Henry Thorn. Marťušák samotný byl zalezlý ve své noře a byl tajemný jak zápaďácký agent, zval si k sobě hráče jednoho po druhém a zadával role, dojednával podrobnosti a podobně. Po téhle proceduře jsem nafasoval obchodní artikl, seznámil se s dalšími dvěma obchodníky a společně s nějakými dalšími poutníky jsme vyrazili Tam. Pochod nocí v karavaně provázené Ochránci byl parádní, a když jsme na silnici narazili na Jezdce, zalehli jsme do trávy a snažili se být nenápadní. Na bráně do města se objevily první problémy a obchodníci museli prokázat, že mají hbité jazyky. Z nás tří byl nejvýmluvnější Miro a asi jen díky němu jsme se nakonec do města dostali. Okamžitě jsme začali obchodovat a ještě ten večer jsem usínal s pěknými třiceti zetky v kapse. No co vám budu povídat, život obchodníka, zvláště když jím je Dítě Gaii, je relativně vzato mírný, ovšem je nutné si uvědomit, k čemu to je relativně. Vyjednávání o dohodách s Justinova drobná sbírka ostatními obchodníky, židovské obchodní transakce, lavírování mezi Krysami a Potkany, opatrné oťukávání, který z těch mohutných ozbrojenců se mnou uzavře dobrý kšeft a kdo mi nakope zadek, k tomu nějaké léčení, věštění, a když se zdálo, že Potkanov postihne strašlivá zkáza, útěk ven, do nevlídné, nelítostné Pustiny... Tu noc se sice Tam nic zlého nestalo, zato nedaleký motorest byl přepaden a zničen, a na druhý den již bylo jasné, že za vším stojí vesmířané a že příštím cílem bude městečko. Celá posádka, všichni gangsteři, nájezdníci, templáři, ochránci, technologové i pobudové se připravili k obraně... kromě obchodníků, kteří opět vzali čáru dřív, než nebezpečí vůbec mělo šanci se objevit. :) Vše však nakonec dopadlo dobře a technologové uzavřeli s robotickým vyslancem vesmířanů mír. PASS je pro mě osobně jedinečný díky tomu, že jej mohou hrát i vyloženě nebojové postavy. Jasně, občas musí utíkat, a někdy prostě neutečou, ale skutečně je možné tady hrát, a hru si užít, aniž by člověk byl přinucen bojovat. Což je, přiznejme si, po všech těch nervech na frontě s Oceláři, učiněný balzám na duši. PASS je nejdražší náš LARP, ovšem cena odpovídá kvalitě a já se již nyní těším na příští ročník!
7 • pustina
Stalkeřina, to je dřina Stalker... slovo v současnosti skloňované až nechutně často. V angličtině je stalker ten, kdo stopuje zvěř při honu. Na východ od Železné opony se tento výraz zabydlel díky románu bratrů Strugackých Piknik u cesty. Děj se točí kolem Pásma, místa, kam si neznámá vesmírná civilizace, jak se zdá, odskočila na piknik a zanechala za sebou mimozemský ekvivalent drobků, lahví od piva, potrhaných ubrousků a vysezených míst v trávě. V Pásmu je realita a kauzalita pokřivená natolik, že ani spojené úsilí všeho lidstva nedokáže vnést do věci řád. Mnozí odešli do Pásma, ale jen pár se jich vrátilo, aby mohlo vyprávět - a ještě méně se jich tam vydává stále znovu a znovu, aby odtud vynesli podivné, na černém trhu ceněné artefakty. Obzvláště citliví jedinci, schopní přežít v Pásmu... stalkeři. Postupem času je ovšem stále více a více jasné, že Pásmo není ani v tomto ohledu obyčejná krajina - modeluje své lidské návštěvníky a nechává se modelovat jimi... Na motiv knihy natočil režisér Tarkovskij film Stalker. Jeho nejsilnějším momentem není setkávání naprosto cizích civilizací, ale spíš touha člověka nalézt místo, kde může být sám sebou - jako by, paradoxně, to byla naše realita, která je ta křivá a životu nebezpečná. Každopádně je výskyt anglického slovíčka v sovětské literatuře i filmu zajímavým momentem. Nedávno Ukrajinci po mnoha peripetiích vydali hru S.T.A.L.K.E.R. - Shadows of Chernobyl, kde z původního konceptu využili jen ideu hledání podivných věcí. Tak nebo onak, slovo stalker se stalo synonymem pro označení oblíbené postapo živnosti - hrabání se v troskách předválečných měst a vynášení zajímavých, užitečných a hlavně ceněných pozůstatků. Často se používá také slovo "hledač", blízko mají i Drancíři a Krysy. Stalkeřina je ovšem činnost provozovaná i mimo rámec PA her, přičemž hraničí a silně se překrývá s termínem urban exploration. Stimulem, jenž nutí člověka ve volném čase prolézat všelijaké opuštěné zříceniny a vystavovat se nebezpečí, že mu na hlavu spadne půlka Vítkovických železáren, je hlavně touha po dobrodružství a adrenalinu, stejně jako touha hrát si na objevitele poznávajícího nové. V závěsu se drží jistě i romantika zřícenin a opuštěných domů a to je asi tak hlavní rozdíl oproti detektorářství, hledačství s magnetickým detektorem (v případě půdovek i bez), kde jde přeci jen asi víc o radost z (třeba jen malého) nálezu. Je samozřejmé, že i stalker je mrzutý, když je navštívené místo "už vybraný", přesto však považuju za největší odměnu stalkera možnost ochutnat "genius loci", jakési fluidum navštíveného místa.
Chekotay
Snad každý mladý člověk je přitahován na místa opuštěných staveb. Malé děti si hrávají kolem skruží vodojemů, mladiství poposedávají na mostech a dospívající souloží v podchodech... Není tedy divu, že jsou mladí celí říční lozit do rozbitých baráků, do opuštěných štol či objektů kanalizace. Snad ani ne jednomu z deseti to ale vydrží déle. Takový člověk si začne o místech svých návštěv zjišťovat podrobnosti, sežene si lepší výstroj a jeho následná kariéra závisí v podstatě na tom, zda nechal za sebou pubertální fanfarónství nebo jej vleče stále s sebou, v kterémžto případě by si měl vyhradit jedno odpoledne na uzavření opravdu dobré životní pojistky. Protože stalkeřina je nebezpečná. Konečně kdyby nebyla, kdyby chyběl adrenalin, chyběla by podstatná složka prožitku. Je to prostě něco jako horolezectví, na boulder může jít každý, na Mt. McKinley to už chce mít určitou náturu. Divokou kartou je v tomto případě ani ne tak počasí jako prostě lidský faktor v podobě nebezpečných chemikálií, konstrukčních prvků či biologického znečištění. Tyto hrozby zase na druhou stranu vyvažuje skutečnost, že prolézané stavby jsou dílem dle lidského plánu - znáte to, když plácnete po vstupu do místnosti doleva na stěnu ve výšce hrudi, pravděpodobně tam najdete vypínač. Tato schopnost orientovat se je velmi nápomocná stejně tak, jako může být zdrojem dalšího úžasu, když nefunguje, typicky ve speciálních, účelových stavbách. Osobně jsem pár zřícenin prošmejdil a musím říct, že za všechny nehody si mohu sám. Rozumný člověk může míru rizika značně snížit a vcelku bezpečně se kochat prostorami, drobná sbírka odkud pravidelný lidský život odešel již Justinova před desetiletími. Pamatujte: Stalker nemusí být rychlý ani silný - hlavně nesmí být hloupý! A tímto heslem bych své pojednání uzavřel. Dobré weby: http://www.agartha.cz/ http://kafelanka.wz.cz/index/index.php
propaganda • 8
Propagační leták Templářů VŠB
Chekotay
Válka. Válka se nikdy nezměnila. Roku 2077 udeřila atomová jiskra z rukou lidí a ukončila život této civilizace. V průběhu tří pekelných hodin, kdy vařící se oceány pohlcovaly hořící kontinenty, bylo lidstvo takřka smazáno z povrchu Země. Ale někteří přežili. Když temnoty opadly, dveře krytů se otevřely. A nové lidstvo se vydalo vstříct boji za svou budoucnost. O dvě století později ve střední Evropě poklesla úroveň radiace natolik, že je opět možno cestovat Pustinou. Nadchází doba nových konfrontací. Doba nových hrdinů... a nových obětí. Protože válka – válka se nikdy nezměnila... Templáři Vaultu šílené brahmíny jsou malá skupinka fanoušků počítačové hry Fallout sdružená kolem nejlepšího českého fan-serveru na toto téma: Vaultu šílené brahmíny. Jsme lidé, které nebaví prožívat dobrodružtví postapokalyptické Země pouze na počítačové obrazovce, chceme si to zahrát naživo. Po vzoru svých virtuálních hrdinů si chceme na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je kráčet pustinou, prohledávat rozvaliny měst, dohadovat se o vodu, vyrábět si zbraně a nástroje nutné k přežití a bojovat. Některé aspekty hry odpovídají realitě (schopnosti, fyzické a psychické predispozice, terén), jiné jsou virtuální, herní (boj, léčení, stimulanty, ekonomika, radioaktivní znečištění). Hry, neboli akce, mají různorodý charakter, ať již jde o čistě bojové bitvy, diplomatické a průzkumné mise či o setkání příznivců Falloutu a žánru postapo sci-fi (zde pomáháme organizátorům z řad VŠB). Kromě hraní naživo vyvíjíme také čilou aktivitu na Internetu, kde jednak rozvíjíme hraný příběh, jednak se navzájem vzděláváme a vyměňujeme si zkušenosti ze zajímavých oborů (např. zdravověda, radiologie, práce s kůží...). Náš Řád je od svého počátku velmi otevřený nováčkům, tedy i těm, kteří nikdy nic podobného nehráli – jedním z našich úkolů je takovým zelenáčům pomáhat a připravit je na účast na větších akcích pořádaných jinými sdruženími. Protože většina Templářů pochází ze Slezska, odehrávají se naše akce v této oblasti. Obvykle se jedná o jednodenní záležitosti odehrávající se na kdejakém vhodném místě, kde moc nehrozí, že by na nás přijelo zásahové komando policie. Řád je tvořen autonomními týmy hrajícími určité skupinky obyvatel postajaderné Pustiny – Otrokáři, Drancíři, Bratrstvo oceli atp. Templáři, kteří se necítí na svázání do týmu, existují coby Osamělí střelci – procházejí Pustinou sami a sem tam zasáhnou do příběhu. Nováčci, kteří si pouze chtějí vyzkoušet, jaké to je hrát si na hrdinu, popřípadě hráči, kteří si chtějí pouze zabojovat, spadají pod tzv. Dobrovolníky. Tolik tedy o naší skupině. Rádi mezi sebou uvítáme nové tváře – nové hrdiny našeho příběhu. Nechť jsou šílené brahmíny vždy při vás!
http://madbrahmin.cz http://templari.tecka.eu
Proběhlé akce: * 3.7 - 5.7. Fallout LARP * 13.7.-15.7. Operace Nukleární úder 09 (†) * 24.7.-26.7. Fallout Madness: Den v Denu * 14.8. - 15.8. Stalker: Mrtvý hrdina * 4-6.9. Apokalypsa: Nový začátek (zrušena) * 24.9. - 27. 9. PASS X: Druhá apokalypsa Chystané akce: * 24.10.09 Operace Sturm und Drang (†); Stonava; organizuje Kaali * zima 09/10 Beskydská patrola (†); Komorní Lhotka; organizuje Chekotay * 24.-25.4.10 Methancity LARP; Háj ve Slezsku; organizuje Dikobraz: http://methancity.ic.cz/
Templářský nukezin NBC občasník pro život v postnukleární Pustině. Číslo čtvrté, ročník 2009, uzávěrka čísla: 28.9.09. Tým: Chekotay (
[email protected]), Henry Thorn, Chrome Red, Kaali, Řepa, Viky a příležitostní kolaboranté. http://templari.tecka.eu
konec
