Tematický blok 1 Význam, struktura, téma a pravidla vypracování ZP, Zadání ZP

Tematický blok 1 – Význam, struktura, téma a pravidla vypracování ZP, Zadání ZP Obsah kapitoly

Vysvětlit význam závěrečné práce (ZP), zdůraznit důleţitost dosaţení co nejvyšší úrovně ZP. Usnadnit studentům orientaci v procesu volby tématu tak, aby po získání tématu práce byli připraveni ve spolupráci s vedoucím závěrečné páce vypracovat Zadání závěrečné práce.

Studijní cíle

Po absolvování 1. bloku předmětu by studenti měli: pochopit význam závěrečné práce (ZP), ztotoţnit se s důleţitostí dosaţení co nejvyšší úrovně ZP, pochopit a naučit se orientovat v procesu volby tématu tak, aby po získání tématu práce byli připraveni ve spolupráci s vedoucím závěrečné páce vypracovat Zadání závěrečné práce, pochopit poţadavky Zadání DP a umět jej zpracovat.

Doba potřebná ke studiu

Studium Vám zabere 60 minut. Projití příkladů a nácvik tvorby vlastních bibliografických citací dalších 60 minut.

Pojmy k zapamatování

      

Úvod

Student závěrečnou prací prokazuje svou schopnost odborné a vědecké práce. Vypracováním diplomové práce má student prokázat, ţe dokáţe své znalosti a metodologické poznatky získané studiem, tvůrčím způsobem aplikovat při řešení zadaného problému v rámci studovaného oboru. Zpracování závěrečné práce je pro studenta symbolem zakončení studia a prezentace vlastních schopností. Diplomovou práci lze zařadit mezi práce vědeckého charakteru (technická zpráva), pro jejichţ vypracování platí určitá pravidla, týkající se jak obsahové, tak formální stránky. Tato obecná pravidla jsou dále specifikována mateřskými institucemi, kde je závěrečná práce zpracovávána. Pro studenta znamená zpracování závěrečné práce neocenitelnou zkušenost, pokud jde o schopnost jasně a správně definovat problém a stanovit cestu k jeho vyřešení. Představuje moţnost vyzkoušet si práci se zdroji informací, jejich hledání, uspořádání a vyuţití. Je to také moţnost autora prezentovat vlastní myšlenky, svůj pohled na řešení a strukturu daného problému. Student si v tomto okamţiku prakticky vyzkouší tvorbu rozsáhlejšího monotematického textu a projeví se zde, jemu vlastní, styl vyjadřování. Je spíše podstatnější proces tvorby závěrečné práce, neţ

Význam ZP, odborná úroveň DP, výběr tématu DP, struktura ZP, zadání DP, osnova ZP, odborná literatura.

samo zpracování daného tématu. Výkladová část

1 Požadavky na konečnou podobu závěrečné práce 1.1 Důvody tvorby diplomové práce Závěrečné práce patří mezi dokumenty, kterými absolvent určitého studia prokazuje svou schopnost odborné a vědecké práce. Vypracováním diplomové práce (dále jen DP) má student prokázat, ţe dokáţe své znalosti a metodologické poznatky získané studiem, tvůrčím způsobem aplikovat při řešení zadaného problému v daném oboru. Zpracování závěrečné práce je pro studenta symbolem zakončení studia a prezentace vlastních schopností. Diplomovou práci lze zařadit mezi práce vědeckého charakteru, pro jejichţ vypracování platí určitá pravidla, týkající se jak obsahové, tak formální stránky. Autor DP většinou nemá velké zkušenosti s tvorbou vědeckých spisů, je tedy vhodné, aby se seznámil s poţadovanými náleţitostmi a se způsobem psaní odborného textu. Většinou jiţ předchází psaní diplomové práce napsání práce bakalářské. Pro studenta znamená zpracování závěrečné práce neocenitelnou zkušenost, pokud jde o schopnost jasně a správně definovat problém a stanovit cestu k jeho vyřešení. Představuje moţnost vyzkoušet si práci se zdroji informací, jejich hledání, uspořádání a vyuţití. Je to také moţnost autora prezentovat vlastní myšlenky, svůj pohled na řešení a strukturu daného problému. Student si v tomto okamţiku prakticky vyzkouší tvorbu rozsáhlejšího monotematického textu a projeví se zde, jemu vlastní, styl vyjadřování. Je spíše podstatnější proces tvorby závěrečné práce, neţ samo zpracování daného tématu (samozřejmě i to musí odpovídat stanovaným poţadavkům).

1.2 Nároky na tvorbu diplomové práce Diplomovou práci je moţno pojmout jako teoretickou, výzkumnou nebo uměleckou, některé mohou svojí povahou přesahovat uvedené hranice. V teoretické práci student prokazuje, ţe prostudoval dostupnou literaturu k danému tématu, je schopen problematiku analyzovat, jasně vyloţit a obohatit o další teoretické závěry. Do této skupiny patří i originální tvorba metodických pomůcek a materiálů. Ve výzkumné práci shromáţdí student, vedle poznatků získaných studiem literatury, také empirické údaje dosaţené vlastním výzkumem, které správně utřídí‚ analyzuje, syntetizuje a interpretuje. Zpracování závěrečné práce klade zvýšené nároky na studenta 2

v těchto oblastech: výběr a volba tématu závěrečné práce, porozumění tématu, identifikace problému, formulace cíle (cílů), hypotéz práce, nalezení metod řešení a schopnost jejich aplikace, práce s odbornou literaturou a odbornými zdroji informací, uplatnění teoretických znalostí získaných během studia, přínos vlastních poznatků, názorů a stanovisek ke zpracovávanému tématu, kvalitní formální a stylistická úroveň závěrečné práce, zpracování, vyhodnocení a interpretace výsledků.

1.3 Forma a součásti odevzdání závěrečné práce Student, který splnil všechny studijní povinnosti dané studijním plánem všech ročníků studia školy, má moţnost přihlásit se k vykonání státní závěrečné zkoušky1 (SZZ) předepsaným způsobem včetně odevzdání ZP. Student musí zároveň doloţit, ţe má splněny všechny závazky k vysoké škole a jejím institucím. Ve stanoveném termínu pro odevzdání závěrečné práce je nutné předat a předloţit příslušné katedře, nebo součásti vysoké školy (studijní oddělení, knihovna atd.) následující materiály: - vytištěnou a svázanou závěrečnou práci v poţadovaném počtu vyhotovení, - teze předkládané práce v poţadovaném počtu vyhotovení, - elektronickou verzi závěrečné práce pro uloţení do archivu ZP v informačním systému vysoké školy, - index nebo výpis z informačního systému školy jako doklad o uzavření posledního ročníku studia (se záznamem udělení zápočtů z předmětu/ů zaměřených na přípravu závěrečné práce).

1.4 Rozsah diplomové práce 1.4.1 Rozdíly mezi bakalářskou a diplomovou prací V bakalářské práci i v diplomové práci má student prokázat, ţe dokáţe své znalosti, získané studiem, tvůrčím způsobem aplikovat při řešení zadaného problému. Bakalářská nebo diplomová práce má být vţdy logicky uspořádána a dobře propracována, proto se vyznačuje jasnou a sevřenou strukturou. Rozčlenění textu BP a DP se pochopitelně poněkud mění podle 1

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) v § 45, odst. 3 stanovuje, ţe bakalářský studijní program se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíţ součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. (V oblasti lékařství a veterinárního lékařství a hygieny se studium řádně ukončuje státní rigorózní zkouškou.) Podobně hovoří § 46, odst. 3, ţe magisterský studijní program se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíţ součástí je obhajoba diplomové práce. Změna nastává aţ v § 47, odst. 4 téhoţ zákona, který říká, ţe doktorský studijní program se řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce.

3

rozsahu problému, hloubky zpracování, pouţitých přístupů a metod, vyšší úrovně tvůrčího řešení a návrhů v DP. Rozdíl těchto stupňů závěrečných prací není tedy pouze jen v počtu vyţadovaných popsaných stran, jejichţ rámcový počet je součástí zadání ZP.2 Primárním účelem diplomové práce je prokázat schopnost zpracovat odborný text počínaje výběrem tématu, jeho zdůvodněním, stanovením cíle přes následnou aplikaci stanoveného postupu aţ k zápisu výsledku práce. Formální poţadavky na zpracování a schválení práce jsou analogické jako u bakalářské práce, s přiměřeně vyššími nároky; získání původních výsledku není podmínkou, důraz je při hodnocení kladen na způsob a hloubku zpracování. 1.4.2 Návaznost mezi bakalářskou a diplomovou prací Pro studenta, který jiţ zpracoval bakalářskou práci, je výhodné z ní vycházet, nebo na ni navázat při zpracovávání práce diplomové. Lektoři bakalářských a diplomových seminářů a potom vedoucí prací by měli poţadovat, aby se student seznámil i s jinými neţ vlastními pracemi, které byly zpracovány a obhájeny na vysoké škole na dané téma. Aby vymezil svůj přínos oproti nim, tj. aby při zahájení práce (a po dohodě s vedoucím) jasně uvedl a zformuloval, v čem postoupí dál (definování předpokládaného přínosu oproti dosavadním bakalářským či diplomovým pracím). Vlastní přínos by měl být přesně formulován v úvodu závěrečné práce a v jejím závěru by se měl autor vyjádřit, co se mu podařilo splnit a co ne. Zásadní je poţadovat, aby student při navazování své práce na jiţ zpracované a obhájené práce uváděl citace pouţité z těchto prací, respektoval autorství svých kolegů studentů a jasně tak pokládal hranici mezi pouţitý zdroj a vlastní přínos, který tím více zdůrazní. To platí v plné míře i pro vyuţití textu vlastních závěrečných, či jiných zveřejněných prací téhoţ autora. 1.4.3 Přípravná role ročníkových a seminárních prací V předloţené DP můţe student pouţít jiţ dříve zpracované seminární a ročníkové práce, coţ však nesmí narušit vnitřní obsahovou jednotu práce ani logiku pouţitého výkladu. Pro to, aby semestrální a ročníkové práce plnily tuto přípravnou roli, je důleţité poţadovat, aby jejich tematické zaměření nebo metodika 2

Poţadovaný minimální rozsah diplomové práce se pohybuje kolem 3 AA (autorského archu), tedy 60 ns (normostran).

4

jejich přípravy odpovídala zaměření, nebo metodě zpracování závěrečné práce. Bylo by dobré, aby v závěrečné práci studenta bylo v úvodu řečeno, jak jeho práce vznikala a zda student navazuje na některé ze svých semestrálních a ročníkových prací. Kvalitnější semestrální práce by pak měl student předloţit svému potenciálnímu vedoucímu práce ještě před přijetím tématu závěrečné práce jako svou „vizitku“ způsobu práce. Vedoucí závěrečné práce tak má moţnost korigovat vhodným způsobem vznikající studentův text.

2 Struktura závěrečné práce Závěrečné práce (BP, DP) jsou technickými zprávami, proto je třeba dbát na jednoznačnost, objektivnost a srozumitelnost údajů a textu. Proporce práce by měly dodrţet zásadu, aby minimálně dvě pětiny rozsahu představoval osobní přínos autora, tedy návrhová a diskusní, resp. hodnotící část textu ZP.3 Zkompletovaná ZP obsahuje tyto náleţitosti: Titulní list jako první stránka, za kterou můţe následovat Poděkování, dále přijde vlastnoručně podepsané Prohlášení studenta. Obsahem další stránky bude Abstrakt (angl. Abstract) – asi 15 řádek v českém a anglickém jazyce, nebo českém a německém jazyce (z knihovnického hlediska je preferován anglický jazyk). Na další straně budou uvedena Klíčová slova (Key Words) rovněţ v českém a anglickém jazyce, nebo českém a německém jazyce (max. 7 slov). Pak následuje Obsah, v úpravě předepsané ČSN4, Úvod, Vlastní textová část ZP a Závěr. Po textu Závěru přijde jako samostatná kapitola Soupis bibliografických citací, nebo seznam literatury a jiných zdrojů. Následně se zařazují Přílohy, které se odlišují velkými písmeny abecedy, tj. Příloha A, Příloha B apod. Závazná podoba formální úpravy textu ZP je vyţadována v souladu s ČSN ISO 71 44 (01 0161) Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů. Konkrétní rozsah ZP záleţí na povaze tématu a způsobu prezentace, předpokládá se obvyklý rozsah (nepočítaje Přílohy) minimálně 70 normalizovaných stran (cca 1.800 znaků na 1 stranu) textu u DP. Maximální rozsah práce by neměl u DP překročit 100 stran. Větší rozsah práce podléhá souhlasu vedoucího DP. Velmi krátké práce z velké části svědčí o nedbalosti studenta a naopak příliš rozsáhlé práce signalizují ve většině případů neschopnost studenta vybrat ze shromáţděných podkladů podstatné skutečnosti vztahující se k řešenému problému. Ceněny jsou především ty práce, ve kterých student prokáţe schopnost samostatného řešení problému a co nejvíce omezí popisnost při zpracování práce. 3 4

Nazýváno také Praktická část; Aplikační část; Prakticko-aplikační část. ČSN ISO 2145 (010184). Dokumentace - Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů. Praha: Český normalizační institut, 1997.

5

2.1 Přední deska a přídeští (první a druhá strana obálky) Desky poskytují závěrečné práci ochranu před poškozením a slouţí jako první prezentace práce. Měly by mít dostatečně informativní a úpravný charakter. Přídeští je (obvykle) prázdné. Seznam povinných údajů pro vědecké a technické zprávy řeší České státní normy5. Na přední desku vazby ZP se nechá natisknout stručná podoba titulního listu. Obsah desek vazby: název vysoké školy (univerzity) je povoleno umístění loga instituce, jméno a příjmení autora (bez titulu), název práce v českém, případně podnázev práce, typ závěrečné práce (diplomová, …), místo a kalendářní rok odevzdání závěrečné práce. Název závěrečné práce na přední desce a titulním listu musí být shodný s názvem uvedeným na originálním zadání závěrečné práce.

2.2 Titulní list Tato stránka je prvním základním zdrojem bibliografických informací, jsou zde uváděny údaje o vysoké škole, na které je práce odevzdávána, názvu závěrečné práce, jménu autora, místě a datu odevzdání práce. Můţe být nahrazena nebo doplněna tzv. „Analytickým listem“. Z této stránky bychom měli být schopni vyčíst tyto údaje: název vysoké školy (univerzity) je povoleno umístění loga instituce, název fakulty, název (oborové) katedry, jméno a příjmení autora včetně titulů, název závěrečné práce, případně její podnázev v jazyce českém a anglickém, typ práce (diplomová, …), místo a kalendářní rok odevzdání závěrečné práce, jméno vedoucího práce včetně titulů. Někdy bývají součástí této stránky i „statistické“ údaje – tedy celkový rozsah práce včetně příloh, počet stran textu, počet obrázků, tabulek a příloh. V případě oboustranného tisku je zadní strana 5

ČSN ISO 5966 (010173). Dokumentace. Formální úprava vědeckých a technických zpráv. Praha: Český normalizační institut, 1996. ČSN ISO 7144 (010161). Dokumentace - Formální úprava disertací a podobných dokumentů. Praha: Český normalizační institut, 1996.

6

titulního listu prázdná – vakát. Jestliţe je na zadání DP uveden poţadovaný rozsah stran, nezahrnují se do tohoto počtu vakáty a strany s nulovou informací, např. Prohlášení. Do počtu stran se počítají pouze strany s Vlastním textem, tzv. jádro zprávy.

2.3 Originál zadání práce Obsahuje formální zadání práce s originálem podpisů. Zadání DP/BP je oboustranné – v případě jednostranného tisku práce se počítá jako jediná stránka, v případě oboustranného tisku počítáme jako dvě strany. Je součástí ZP jen na některých vysokých školách.

2.4 Prohlášení Prohlášení je právní část, ve které autor označuje diplomovou práci za svoje dílo. Text tohoto prohlášení je předepsán a není dovoleno v něm měnit cokoliv mimo data a jména autora. Jako datum se uvádí datum odevzdání závěrečné práce. Toto prohlášení je nutno vlastnoručně podepsat, doporučuje se podpis celým jménem (ne jen parafa) modrou tuţkou nebo perem (ne černou barvou).

2.5 Poděkování/Předmluva Tyto dvě kapitoly spolu mohou souviset a obě jsou nepovinné. Text kapitoly „Poděkování“ není předepsán, je moţné zde poděkovat všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na řešení, poskytovali konzultace, rady, zařízení nebo jinak autora podporovali (rodina, vedoucí práce či konzultant, granty atd.). Nelze děkovat oponentovi závěrečné práce. Někdy se text poděkování zahrnuje do kapitoly „Předmluva“ (nedoporučuje se u BP/DP), kam se například vepisují obsáhlejší poznámky zdůrazňující důvody vzniku práce, komentář, případný vztah k jiným pracím. Předmluva někdy bývá součástí přídeští, nebo odnímatelného obalu práce. Umístění těchto kapitol v textu zprávy je poměrně komplikovaná záleţitost: Píšeme-li pouze „Poděkování“ (a „Předmluvu“ vynecháme) v diplomové práci, pak se obvykle umísťuje před „Abstrakt“. Píšeme-li pouze „Předmluvu“ v bakalářské či diplomové práci, pak ji umístíme (podle ČSN ISO 71446) těsně za „Abstrakt“; součástí tohoto textu můţe být i odstavec poděkování. V předmluvě se autor vyjadřuje k okolnostem vzniku práce. Můţe popsat důvody, vedoucí k zpracování daného tématu, upozornit na problémy, které vznikly během psaní práce nebo poděkovat (nejen) 6

ČSN ISO 7144 (010161). Dokumentace - Formální úprava disertací a podobných dokumentů. Praha: Český normalizační institut, 1997.

7

vedoucímu práce za pomoc při jejím psaní.

2.6 Abstrakt Problematiku obsahu abstraktu dokumentů (anglicky Abstract) řeší ČSN7, podle níţ by abstrakt měl být v rozsahu 250 aţ 500 slov. Abstrakt je redukovaný text, který bez doplňkových nebo hodnotících informací (bez obrázků a tabulek) charakterizuje obsah dokumentu. Základními vlastnostmi jsou výstiţnost, přehlednost, srozumitelnost, stručnost, přesnost, objektivnost a čtivost. Abstrakt je formulován v přirozeném jazyce - obvykle ve větách, někdy však jen v heslovité podobě, telegrafickým stylem. Abstrakt můţe pouţívat textových formulací ze závěrečné práce, ale jako celek je formulován nově (neměl by vzniknout sesazením úvodu a závěru práce). Pro BP/DP se předpokládá půl stránky v jazyce mateřském, půl v anglickém. V Abstraktu by mělo být stručně uvedeno: čím se DP zabývá, proč si myslím, ţe tato práce má být napsána, co je jejím cílem (vymezit cíl, kterému se budu věnovat), /lze vymezit i negativní cíl/ (vhodné je stanovit dílčí/postupový cíl DP), povinností je vyslovení hypotézy, mělo by zde být naznačeno, jaké metody je v práci pouţito.

2.7 Klíčová slova Součástí abstraktu musí být i klíčová slova (anglicky Keywords), jeţ se od vlastního textu oddělí odstavcem. Zde se uvádí maximálně pět aţ deset klíčových výrazů v českém jazyce a anglickém jazyce, oddělených čárkami. Klíčová slova jsou hesla, sousloví, fráze, které výstiţně charakterizují obsah naší práce. Hesla uspořádáme hierarchicky, např. veřejný sektor, veřejná správa, kontrola ve veřejné správě, … Pro tvorbu klíčových slov můţeme pouţít tezaurus8 daného vědního oboru nebo odvětví.

2.8 Obsah Obsah se umísťuje bezprostředně za abstrakt nebo předmluvu. Začíná na nové lícové straně a obsahuje odkazy na umístění všech kapitol a 7

ČSN ISO 214 (010148). Dokumentace - Abstrakty pro publikace a dokumentaci. Praha: Český normalizační institut, 2001. 8 Tezaurus je odborný terminologický řízený slovník, který zachycuje aktuální terminologii určitého oboru formou hesel včetně nejrůznější vztahů a souvislostí mezi hesly – synonymní výrazy, příbuznost, nadřazenost, podřazenost určitých termínů navzájem atd.

8

částí bakalářské nebo diplomové práce. Názvy a číslování kapitol s číslem strany v obsahu musí odpovídat názvům a číslování kapitol a stran v textu. V obsahu jsou odkazy i na kapitoly, které se nečíslují (prohlášení, poděkování, abstrakt) nebo mají jiný systém číslování (dodatky/přílohy). Často se v obsahu hierarchická posloupnost částí práce zvýrazňuje odsazením. Někdy se za obsah připojuje i seznam ilustrací (tedy obrázků, grafů, tabulek), zpravidla je-li počet ilustrací větší neţ tři.

2.9 Slovník znaků, symbolů, zkratek, akronymů, jednotek, termínů Všechny zkratky, symboly atd. by měly být vysvětleny vţdy při prvním pouţití v textu. Pro přehlednost je vhodné umístit tyto vysvětlivky s konkrétním významem ještě za obsah. Při zápisu zkratek je nutné respektovat existující normy na pouţívané symboly.9 Slovník obsahuje značky abecedně řazené (nejprve velká a následně malá písmena v pořadí latinská abeceda, řecká abeceda), doplněné jejich významem a uvedením fyzikálních jednotek. Vyţaduje-li to povaha práce, uvádí se samostatné seznamy: - pouţitých indexů, - zkratek (NUTS, MŠMT, BROÚK, …), - odborných termínů (subsidiarita, Cash flow, …).

2.10 Úvod Úvod obsahuje stručné vyjádření účelu, cílů, metodický přístup v hrubých rysech. Rozhodně by se neměl opakovat text abstraktu, ani by zde neměly být popisovány výsledky – to je téma pro závěrečné zhodnocení. Není-li pouţita předmluva, pak můţe úvod obsahovat i témata, jeţ by měla být v předmluvě. Tato kapitola má čtenáře uvést do problematiky, nastínit širší kontext problému a blíţe popsat předmět, který bude v bakalářské nebo diplomové práci řešen (definování obsahu práce). Rozsah Úvodu činí u DP 3 – 4 strany. Podle tzv. deskriptorů platných v prostoru ECTS musí text obsahovat obligatorně stanovené části, členěné do samostatných odstavců. Úvod definuje obsah práce, obsahuje 4 odstavce: • Zdůvodnění zvoleného tématu, nastínění problému, který bude v práci řešen. • Charakteristiku současného stavu řešené problematiky v 9

ČSN ISO 31-0 aţ 13 (011300). Veličiny a jednotky. Praha: Český normalizační institut, 1999. ČSN ISO 1000 (011301). Jednotky SI a doporučení pro užívání jejich násobků a pro užívání některých dalších jednotek. Praha: Český normalizační institut, 1997.

9

•

•

odborných kruzích. Stanovení cíle práce a hypotéz u DP (je moţné stanovit postupný cíl). – Cíl musí být přesný, exaktně hodnotitelný, měřitelný, atraktivní, reálný, termínovaný (SMART). V závěru práce musí být zhodnocení naplnění stanoveného cíle ZP (a potvrzení či vyvrácení hypotéz u DP). Lze formulovat dílčí cíle, nebo hypotézy (u DP je toto povinností). Popis odborných metod práce, které k dosaţení cíle budou vyuţívány, včetně zdůvodnění jejich výběru.

Úvod začneme nejlépe půlstranou zcela obecného úvodu (víceméně pro neodborníky), kde nastíníte, o čem vlastně celý Úvod bude. Ideálním stavem by bylo, pokud by dříve nepoučený čtenář na základě této půlstrany a cílů na konci Úvodu pochopil, o čem by vaše závěrečná práce měla být.

2.11 Teoretická (obecná) část Závěrečná práce je obvykle členěna na teoretickou část a praktickou část. Teoretická část závěrečné práce by měla obsahovat výčet a základní zhodnocení teoretických poznatků, které se vztahují ke zpracovávanému problému, ve kterém by měl student prokázat vědomosti, které získal studiem a samostatnou prací s literaturou. Tato část obsahuje charakteristiku metod a postupů, které budou pro řešení zvoleného problému (cíle DP) pouţity. Čistě kompilační podoba této části, jejíţ výsledná podoba má charakter spíše literární rešerše a převaţují zde citace, musí být u DP obohacena o samostatné zhodnocení existujících teoretických názorů i o formulaci vlastního teoretického východiska pro zpracování následné části DP.

2.12 Praktická (aplikační) část Na Teoretickou část navazuje část Aplikační (praktická), která je pro hodnocení práce nejzávaţnější. Obě části Vlastního textu práce lze dále členit podle různých kritérií a podle potřeby, přičemţ jednotlivé dílčí části by měly být ukončovány krátkými dílčími závěry. V konkrétní podobě pak Vlastní text práce můţe obsahovat různý počet kapitol a kaţdá z uvedených jeho částí můţe představovat rozdílný podíl na celkovém objemu textu.

2.13 Závěr V této kapitole autor hodnotí celou svou závěrečnou práci, shrnuje poznatky získané ve všech sledovaných aspektech problému (prezentace dedukcí, posouzení kvality výsledků, srovnání s jinými metodami). Je zde důleţité reagovat na zadání závěrečné práce, autor je povinen jasně deklarovat, zda byl splněn stanovený cíl práce. Prezentovat výsledky, navrhnout řešení nebo zdůvodnit, proč výzkum 10

v této oblasti nevedl k dobrým výsledkům, proč byl cíl splněn pouze částečně a z jakých důvodů. Autor zde porovnává dosaţené výsledky s vyřčenými tezemi a cíli, které si stanovil na začátku práce a posuzuje jejich potvrzení či vyvrácení nebo splnění, popřípadě nesplnění. Je třeba mít na paměti, ţe i negativní výsledek je výsledkem, je-li správně okomentován a jeli v jeho pozadí dostatečné úsilí. Lze zde uvést i kvantitativní hodnocení, ovšem neměly by se zde opakovat pasáţe z hlavního textu, nebo přílišné podrobnosti.

2.14 Soupis bibliografických citací/Bibliografie Kapitola je zařazená na závěr bakalářské nebo diplomové práce. V této kapitole je uveden seznam skutečně pouţité literatury, nebo přímo citovaných materiálů. Uvádí se všechny kniţní, časopisecké a elektronické odborné prameny, z nichţ práce čerpá nejen v etapě získávání informací (v Teoretické části práce). Student, autor závěrečné práce zde dokazuje svoji schopnost nalézt významné a zajímavé literární prameny a pracovat s nimi. Pozor na dodrţování předepsané formy citace jednotlivých dokumentů, které se liší podle zvolené metody odkazování na citaci. Soupis (s názvem „Bibliografie“, „Seznam literatury“, nebo „Literatura“) je řazen abecedně podle příjmení autorů, v jednotné úpravě, běţné v odborné literatuře. Pracuje-li autor/ka s větším mnoţstvím primárních textů, je vhodné bibliografii rozčlenit na primární literaturu (prameny - knihy) a sekundární literaturu (odbornou literaturu – výzkumné práce). Je moţné dělit tuto kapitolu podle druhů jednotlivých dokumentů na monografie, časopisecké statě, elektronické dokumenty, normy a předpisy. Vlastní soupis bývá psán písmem o jeden bod menším, neţ je základní text.

2.15 Přílohy/Dodatky Tento oddíl obsahuje jednotlivé přílohy (doplňkové ilustrace, tabulky…), případně jiný materiál, který je důleţitý pro úplnost závěrečné práce, ovšem nelze jej umístit do hlavního textu z různých důvodů. Moţné důvody umístění materiálu (textu, tabulek a obrázků) do příloh: - je obtíţně zařaditelný do hlavní části, - ve vlastním textu by odváděl pozornost nebo narušil logiku textu, - je příliš rozsáhlý, - byl pouţit jiný způsob kopírování, - není nezbytný pro pochopení zprávy, ale pro odborníka je 11

zajímavostí. Seznam obrázků, grafů a tabulek bývá uveden za obsahem nebo aţ před seznamem pouţité literatury. Přílohy musí být samostatně číslované, opatřeny názvem a musí být uvedeny v obsahu, je nutno jejich počet a druh omezit na skutečně nezbytný. Přílohami mohou být jakékoli materiály, které mají přímou souvislost s vlastní prací. Zpravidla jde o větší obrázky, tabulky, grafy, výkresy, výpisy programů, algoritmy, fotografie a tabulky nebo protokoly z výzkumu, které nemohly být zařazeny do textu. Přílohy mohou také popisovat pouţité vybavení nesouvisející přímo s řešením práce, popis doplňkových metod, případně výpisy a komentáře pouţitých nebo vytvořených programů. Ve vlastním textu by měly zůstat jen tabulky a grafy nezbytné pro porozumění textu a myšlenkovému kontextu s předchozími částmi. Na ostatní materiál, nacházející se v příloze, je odkazováno z textu.

2.16 Analytický list Analytický list není povinnou součástí prací na některých vysokých školách, je však definován v ČSN10, kde je uveden i jeho vzor. Slouţí pro usnadnění zpracování zprávy v automatizovaných rešeršních systémech. Je-li do textu zařazen, pak by měl být na poslední liché stránce. Můţe být téţ umístěn na začátku práce, pak nahrazuje titulní stránku, neboť pouze rozšiřuje údaje v něm uvedené. Mívá vzhled standardizované tabulky, nebo tabelovaného textu.

2.17 Zadní deska a přídeští Pro materiál zadní desky (čtvrtá stránka obálky) platí stejné zásady jako pro přední desku. Obvykle bývá prázdná, ovšem je zde moţno umístit údaje o tiskárně, identifikační údaje atd. Zadní přídeští (třetí stránka obálky) je obvykle prázdné. Vnitřní strana zadní desky je vybavena doplňky pro vloţení média s textem závěrečné práce, zdrojových a přílohových textů nebo sloţeného listu přesahujícího formát A4 apod. Doplňkem pro vloţení média je myšlena průhledná polypropylenová pošetka nebo papírová pošetka (s okénkem nebo bez okénka) s chlopní pro uloţení CD, popř. DVD s textem, obrázky a přílohami ZP pro účely archivace. Pouţití jako nosiče dat 3,5" disketu jiţ v dnešní době není akceptovatelné.

2.18 Hřbet vazby Text na hřbetě závěrečné práce by měl být správně orientován, leţí-li práce předními deskami dolu. Na pravém okraji (tedy dole za 10

ČSN ISO 5966 (010173). Dokumentace. Formální úprava vědeckých a technických zpráv. Praha: Český normalizační institut, 1996.

12

uvedením roku odevzdání) se nechává 30 mm volného prostoru pro účely knihoven. Na hřbetě desek se nechá natisknout: - jméno a příjmení (titul se neuvádí), - typ práce (bakalářská, diplomová, …), - kalendářní rok odevzdání závěrečné práce. 2.18.1 Odborná úroveň diplomové práce DP je završením vysokoškolského studia daného oboru. Je prokázáním skutečnosti, ţe její autor zvládl teoretické základy a logickou strukturu daného oboru, v oblasti dané tématikou diplomové práce je seznámen se současným stavem a hlavními směry teoretického myšlení. Současně prokazuje schopnost přesného a jednoznačného uţívání odborné terminologie, zvládnutí vědecky podloţené věcné argumentace a znalost aktuálních faktografických dat a informací. Zpracováním DP autor prokazuje svoji schopnost samostatného řešení odborných (teoretických či praktických) problémů s pouţitím odborné literatury, včetně cizojazyčné, zveřejněných výsledků řešení výzkumných a vědeckých úkolů, dostupných údajů a informací jak v klasické, tak i elektronické formě. Současně prokazuje znalost a odpovídající uţívání základních technických norem pro pouţití „odkazového aparátu“, a informovanost o soudobé vědecké a odborné literatuře vztahující se k tématice práce (včetně zahraniční). Vedoucí DP závazně posoudí a zdůvodní, zda je vhodné, aby byla v rámci práce prokázána znalost závěrečných prací, které byly na vysoké škole jiţ zpracovány, a provedeno vymezení původního přínosu oproti nim. DP je původním a samostatným zpracováním dané odborné tématiky. Všechny myšlenky, názory a eventuálně pouţitá odborná argumentace, kterou autor čerpal z jiných prací a studií, včetně odborného periodického tisku, musí být přesně citována. Všechny práce (včetně vlastních), statě, články a výzkumné zprávy, z nichţ autor při zpracování práce čerpal, musí být uvedeny v seznamu bibliografických záznamů. Abstrakt, který je součástí BP i DP, patří mezi nejvýznamnější části publikace, která slouţí jako rychlá informace pro čtenáře. Abstrakt hlavně slouţí pro vyhledávací roboty v elektronických fulltextových databázích v národním a nadnárodním měřítku. Neměl by obsahovat to, co není součástí práce. Jeho cizojazyčná verze je většinou vyţadována v anglické podobě (Abstract). Student 13

zde také prokazuje jistou schopnost přesně formulovat odbornou problematiku ve zvoleném cizím jazyce. Součástí Abstraktu jsou téţ Klíčová slova (Key words), která slouţí také jako rychlá informace pro čtenáře, ale hlavně k členění tematických skupin prací v rámci katalogizace a elektronických databází.

3 Volba tématu diplomové práce Zpravidla tři semestry před plánovaným ukončením studia se student seznámí s vypsanými tématy diplomových prací na příslušné (oborové) katedře. Po dohodě s vedením příslušné katedry je moţné navrhnout vlastní téma diplomové práce vycházející z předchozích teoretických nebo praktických prací studenta. Tento výběr předpokládá poměrně přesnou orientaci studenta v tématu. V mnoha případech má jiţ student jasnou představu o problému (cíli), který by chtěl v závěrečné práci řešit. Vlastní téma je tak obvykle koncipováno konkrétněji a přesněji neţ témata vypisovaná. Volba a případné upřesňování tématu probíhá na základě studia literatury a po konzultacích s učitelem, který dané (rámcové) téma vypsal. Závěrem této činnosti vypracuje student Zadání diplomové práce. Nemělo by se stávat, ţe si student volí téma závěrečné práce buď pouze na základě atraktivního názvu anebo pod vlivem určitého, módního tématu. U. Eco11 prezentuje čtyři jednoduchá pravidla pro způsob výběru tématu práce: - Téma odpovídá zájmu posluchače (a jako takové navazuje na zkoušky, které sloţil, na knihy, které přečetl a na politická, kulturní a náboţenská přesvědčení, která jsou mu duchovním zázemím; - Prameny nutné pro zpracování tématu jsou pro kandidáta fyzicky dostupné; - Zpracovatelnost veškerých podkladů a pramenů odpovídá kulturní úrovni kandidáta; - Metodologické předpoklady při daný výzkum jsou na takové úrovni, aby odpovídaly zkušenosti a průpravě, kterou kandidát jiţ získal. 3.1.1 Kriteria výběru tématu závěrečné práce Při zadávání (výběru) DP je třeba velmi zodpovědně uváţit reálnost poţadovaného řešení, přístupnost, objektivnost a reálnost dostupných údajů a informací, dostatek podpůrné literatury a přijatelný rozsah úkolu pro čas, který je na práci k dispozici. Důleţitý je také výběr tématu z hlediska zaměření, úrovně, znalostí a zájmů studenta. 11

ECO, U. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. s. 26-27.

14

Jakákoliv změna zaměření práce nebo změna tématu můţe znamenat nezvládnutí řešení zadání, proto je zodpovědný výběr a zadání práce velmi důleţité. V této souvislosti je potřeba volit předmět zkoumání velmi úzce, aby bylo moţno zvládnout jeho řešení na odpovídající úrovni a poţadované časové lhůtě. Kritériem pro výběr témata můţe být: - souvislost se studovaným oborem, - souvislost s předmětem ve výuce (přednostně státnicovým), - význam pro region, - osobní zájem a fundovanost vedoucího práce, - místo v aktuálním prakticky pouţívaném nebo tvořeném schématu, např.: - kabinet regionalistiky,12 - grantové nabídky, v nichţ škola působí. 3.1.2 Výběr z nabídky témat závěrečných prací Návrh témat bakalářské práce či diplomové práce (dále jen závěrečné práce, nebo ZP) katedrou vychází z dlouhodobé koncepce vědeckovýzkumné činnosti školy, přípravy výzkumného záměru, řešených grantových a dalších projektů vědy a výzkumu a návrhů dalších doporučení ostatních (neoborových) kateder. Výběr tématu závěrečné práce studenti provádí ve stanoveném termínu a stanoveným způsobem, obvykle elektronickou komunikací v informačním systému vysoké školy. Na základě stanovených kriterií pro přijímání přihlášek k vyhlášeným tématům DP je rozhodnuto o přijetí či nepřijetí studentovy přihlášky. Následně student kontaktuje vedoucího práce, se kterým konzultuje svou představu o zpracování zvoleného tématu. Zpracuje návrh osnovy závěrečné práce a návrh odborné literatury, které předloţí ke schválení vedoucímu práce. Do této odborné literatury nelze zařadit skripta vysokých škol, učebnice škol poskytujících sekundární úroveň vzdělání, popularizační články, studentské práce niţší nebo stejné úrovně, právní normy, texty převzaté z www stránek apod. Vedoucí práce posoudí při další konzultaci úroveň zpracování tohoto návrhu a zadaných úkolů a po jejich přijetí uloţí studentovi zpracovat Zadání závěrečné práce. Zadání závěrečné práce, podepsané vedoucím práce, musí být schváleno vedoucím příslušné (oborové) katedry. Zadání podepsané vedoucím katedry s uvedením jména vedoucího ZP je pro studenta i pro katedru závazné a lze je změnit pouze ve výjimečných případech na základě souhlasu vedoucího katedry a vedoucího práce.

12

Působí na studijním středisku VŠFS, o.p.s. v Mostě.

15

Změna vedoucího práce je moţná rovněţ pouze se souhlasem vedoucího katedry, a to z prokazatelně závaţných důvodů. 3.1.3 Vlastní téma Student, který se nepřihlásil k ţádnému vypsanému tématu a vybírá si vlastní téma diplomové práce, musí poţádat příslušného vedoucího katedry o schválení vlastního návrhu tématu, s tím, ţe tento návrh musí být předem odsouhlasen potenciálním vedoucím práce. Můţe nastat několik variant vedoucích k zadání závěrečné práce: Student s vlastním návrhem tématu sám osloví moţného vedoucího z řad pedagogů školy. Projedná s ním svůj záměr, a pokud od něho získá souhlas k vedení práce, vypracuje Zadání. Po podpisu zadání vedoucím práce jej zašle vedoucímu katedry ke schválení. Po schválení vedoucím katedry jsou téma i vedoucí registrováni na katedře. Pokud si student vybral externího vedoucího (mimo okruh pedagogů školy), zpracuje svoji představu o náplni zvoleného tématu po konzultaci s potenciálním externím vedoucím ZP na formulář zadání závěrečné práce, včetně návrhu externího vedoucího závěrečné práce a zašle je ke schválení vedoucímu katedry. Ten rozhodne o přijetí/nepřijetí tématu nebo externího vedoucího a jeho registraci na katedře. Případně přidělí vedoucího z řad pedagogů katedry. V případě, ţe se student rozhodl zpracovat vlastní téma závěrečné práce, ale nemá pro něj vedoucího, zpracuje svoji představu o náplni zvoleného tématu na formulář zadání závěrečné práce a zašle jej vedoucímu katedry ke schválení a s včetně ţádostí o přidělení vedoucího závěrečné práce. Pokud bude studentovi doporučen vedoucí závěrečné práce, ten jej kontaktuje a projedná s ním svoji představu. Po odsouhlasení vypracuje zadání, které odevzdá na sekretariát příslušné katedry školy k registraci.

4 Metodika zpracování Zadání DP Zpracování ZP je výhradně ve studentových rukou. Vedoucí práce je mu v tomto nápomocen svou odborností a zkušenostmi. Vedoucí práce po kladném posouzení studentových návrhů a zadaných úkolů uloţí studentovi zpracovat Zadání závěrečné práce. Strukturu Zadání DP tvoří: Nacionále studenta, studijního střediska, studovaného oboru. Název závěrečné práce. Osnova závěrečné práce (struktura tématu, stručný obsah). Odborná literatura (minimálně 8 titulů u DP, včetně cizojazyčné). Rozvrh konzultací s vedoucím ZP: (minimálně 8 termínů po dobu vypracování ZP). 16

Podpisy – studenta/ky, vedoucí práce, vedoucí katedry. Záznam o provedených konzultacích s vedoucím závěrečné práce. Stav přípravy závěrečné práce na závěr předmětu DP1. 4.1.1 Popis obsahu částí struktury Zadání DP Student vyplňuje přesně a pravdivě hlavičku zadání ZP (nacionále studenta, studijního střediska, studovaného oboru…). V českém a anglickém jazyce vyplňuje Název závěrečné práce, který je konzultovaný s vedoucím práce. Tento název práce by měl být totoţný s názvem budoucí závěrečné práce. Změny jsou moţné, po schválení kompetentními osobami. Student vyplňuje osnovu závěrečné práce, jejíţ návrh vedoucí práce jiţ odsouhlasil. Osnova ZP se skládá ze dvou částí, ze struktury tématu, a ze stručného obsahu ZP. Strukturou tématu lze rozumět jeho osnovu v bodech. Je vhodné uvést členění Úvod, Teoretická část, Praktická část, Závěr. Do této klasické struktury student uvede číslované body (budoucí nadpisy), dva aţ tři do Teoretické části a 2 – 3 do Praktické části. Druhým poţadavkem v Osnově závěrečné práce je uvedení Stručného obsahu ZP. Ve Stručném obsahu student naznačí směr, kterým se bude ZP zabývat, lze naznačit cíl závěrečné práce, obsahy Teoretické a Praktické části, obsahy jednotlivých kapitol. Stručný obsah ZP by měl vhodně doplňovat Strukturu tématu. Zadání ZP s takto rozpracovanou Osnovou ZP a odbornou literaturou je kvalitním začátkem tvorby ZP a lze z těchto částí zadání nadále čerpat. Do zadání ZP student vepisuje seznam odborné literatury v poţadovaném rozsahu. Je poţadováno sestavit seznam abecedně a pouze z monografií tuzemských, nebo zahraničních. Do seznamu nelze zařadit skripta a učebnice škol, popularizační články, studentské práce niţší nebo stejné úrovně, právní normy. Zařazení odborných monografií, které jsou studentovi dostupné z elektronických knihoven, je po schválení vedoucím práce, moţné. Tento seznam musí být zpracován dle poţadavků norem a pokynů pro citování zdrojů. Student, v rámci spolupráce s vedoucím práce, zpracuje návrh plánu konzultací s vedoucím ZP, který předloţí ke schválení vedoucímu práce ve formuláři Zadání závěrečné práce. V části vymezené pro schvalovací podpisy studenta/ky, vedoucího práce a vedoucího katedry je vhodné vypsat jména těchto osob, včetně jejich titulů. Schválené Zadání závěrečné práce vedoucím příslušné (oborové) katedry, podepsané vedoucím práce a studentem je pro studenta i pro katedru závazné a lze je změnit pouze ve výjimečných případech na základě souhlasu vedoucího katedry a doporučení vedoucího práce. 17

Důraz je kladen na studentův originál zadání ZP, neboť do tohoto výtisku jsou prováděny všechny záznamy dokladující dodrţování termínů konzultací dle harmonogramu. Záznamy ve studentově výtisku Zadání ZP jsou také dokladem postupujících prací na ZP a základních doporučení vedoucího. Je zde také prostor pro provedení záznamu o stavu přípravy závěrečné práce na závěr předmětu DP1. Tento studentův originál zadání ZP je odevzdáván spolu se závěrečnou prací a je fyzicky dostupný komisi při obhajobě ZP u SZZ. 4.1.2 Koncepce časového plánu zpracování diplomové práce Tvorba závěrečné práce je dlouhodobý proces, ovšem časově náročný. K jeho zvládnutí je vhodné, aby student s vedoucím závěrečné práce konzultoval a poté sestavil časový plán a věcný plán řešení problematiky (v rámci zvoleného tématu) v závěrečné práci. Základní časový rámec práce je dán několika pevnými termíny v akademickém roce (odevzdání zadání závěrečné práce, získání zápočtů z předmětů podporujících a podmiňujících tvorbu kvalitní ZP, odevzdání závěrečné práce, termín SZZ a moţné další termíny). Obsahové penzum práce je dáno osnovou práce, která sice během zpracovávání dozná změn, ale základní osnova je také pevná, včetně logické, na sebe navazující, struktury zpracování vědeckého textu. Při koncepci časového plánu je potřeba tyto dvě oblasti sladit, navíc je nutné počítat s dostatečnou časovou rezervou pro nepředpokládané události a závěrečnou korekturu práce. Zde jsou zase nápomocny poţadavky na odevzdání určitých částí textu pro získání zápočtů. Ovšem tyto limitující termíny je potřeba doplnit dalšími konzultacemi, kde při komunikaci s vedoucím práce dochází ke korekci autorova úsilí. Velmi efektivní je jiţ v Zadání závěrečné práce zaznamenat časový rozvrh konzultací studenta s vedoucím práce po etapách odpovídajících předpokládanému průběhu vypracování závěrečné práce v průběhu (obou semestrů) závěrečného roku studia autora práce na vysoké škole. Iniciativa vedoucí k vyuţití konzultací s vedoucím závěrečné práce, je však plně na straně studenta. Vedoucí závěrečné práce nemá ţádnou povinnost studenta kontaktovat, aby zjistil v jaké fázi pracovního plánu se student nachází. Pokud vysoká škola upraví ve studijním plánu spolupráci studenta s vedoucím závěrečné práce do podoby konzultativního předmětu, je průběţná spolupráce s vedoucím závěrečné práce podmínkou získání zápočtů a zakončení celého studia. Student si musí také uvědomit, ţe i kdyby sám zvládl dopracovat text na jakékoli úrovni k danému termínu, můţe se setkat s tím, ţe vedoucí práce bude plně časově a pracovně vytíţen a jeho práce na tomto základě nebude odevzdána včas. Lze proto jen doporučit průběţné konzultace nad určitou úrovní textu, 18

tedy konzultovat průběţně jednotlivé kapitoly. 4.1.3 Zpracování plánu konzultací s vedoucím ZP Poţadavkem, dle formuláře Zadání ZP, je zpracovat rozvrh konzultací s vedoucím diplomové práce v rozsahu minimálně 8 termínů po dobu vypracování ZP. Tyto termíny jsou ohraničeny některými neměnnými termíny, které jsou kaţdoročně vyhlašovány a jsou specifické aktuálnímu akademickému roku. Další termíny závisí na domluvě studenta s vedoucím práce. Záleţí na preferencích studenta kombinovaného, nebo denního studia, na preferencích interního, nebo externího vedoucího práce. Velmi důleţité je dohodnout s vedoucím ZP formu konzultace. Nabízí se škála moţností, od osobní konzultace s vytisknutými částmi ZP, aţ ke konzultaci vedené pouze v elektronické podobě. Příklady a ukázky

Příklad vyplnění Rozvrhu konzultací s vedoucím závěrečné práce: Březen 2012 zadání ZP, Červen 2012 úvod, část teoretické části, Říjen 2012 teoretická část, Listopad 2012 teoretická část, praktická část, Prosinec 2012 finální teoretická část, praktická část, Únor 2013 praktická část, Březen 2013 praktická část, finální formální podoba ZP, Duben 2013 odevzdání ZP, prezentace ZP. Další příklady naleznete v aktualizovaných metodikách a jejich přílohách.

Kontrolní otázky a úkoly

Proveďte výběr tématu ZP ve vztahu ke studovanému oboru. Sestavte základní osnovu ZP, Proveďte výběr odborné literatury pro Zadání ZP, Sestavte zadání ZP, které by mohlo být předloţeno potenciálnímu vedoucímu ZP.

Seznam použitých zkratek

ZP – závěrečná práce, BP – bakalářská práce, DP – diplomová práce, SZZ – státní závěrečná zkouška.

Studijní literatura

ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Rozhodnutí rektorky č. 66/2009. Bakalářské a diplomové práce na VŠFS. 1.10.2009. Praha: VŠFS, o.p.s., 2009. BUDINSKÝ, Petr. Metodický pokyn prorektora pro vzdělávací činnost a vnější vztahy č. 4 / 2012-2013. Metodika vypracování 19

bakalářské a diplomové práce pro studenty B12 a N12. 14. 12. 2012. Praha: VŠFS, o.p.s., 2012. TICHÝ, Jaromír a Václav NETOLICKÝ. Příprava, tvorba a hodnocení bakalářských a diplomových prací [CD-Rom]. Praha: VŠFS, 2009. 218 s. ISBN 978-80-7408-001-2. BIERNÁTOVÁ, Olga a Jan SKŮPA. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011. In: Citace.com [online]. © 2004-2012 [cit. 2012-01-31]. Dostupné z: http://www.citace.com/soubory/csniso690-interpretace.pdf Doporučená literatura • KUŢELÍKOVÁ, L.; NEKUDA, J.; POLÁČEK, J. Sociálněekonomické informace a práce s nimi. Brno: Masarykova univerzita, 2008. Dostupné z WWW: . • LIŠKA, V. Zpracování a obhajoba bakalářské a diplomové práce. Praha: Professional Publishing, 2010. • VYMĚTAL, J. Informační zdroje v odborné literatuře. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. Doplňková literatura BRATKOVÁ, Eva. (zprac.). Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2 : metodický materiál pro autory vysokoškolských kvalifikačních prací [online]. Verze 2.0, aktualiz. a rozšíř. Praha: Odborná komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací, Asociace knihoven vysokých škol ČR, 2008. 60 s. (PDF). Dostupné z: http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf ČÍRTEK, Pavel a Milan KAŠÍK. Marketingová komunikace podniku s médii. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008, 113 s. ISBN 978-807-4080-081. ČMEJRKOVÁ, Světla. Jak napsat odborný text. Vyd. 1. Praha: Leda, 1999, 255 s. ISBN 80-859-2769-1. ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005, 209 s. ISBN 80-8642940-7. VYMĚTAL, Jan. Úvod do studia odborné literatury. Vyd. 1. Praha: Orac, 2000, 287 s. ISBN 80-861-9919-3. ZICH, František. Úvod do sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004, 115 s. Eupress. ISBN 80867-5419-7. Odkazy

Rozhodnutí rektorky č. 66/2009. Bakalářské a diplomové práce na VŠFS. Dostupné z: https://is.vsfs.cz/auth/do/6410/predpisy/68079/ROZR_66_2009_ Bakalarske_a_diplomove_prace_VSFS.doc?fakulta=6410;obdobi 20

-

-

-

=33;kod=EQ_B_BSe Metodický pokyn prorektora pro vzdělávací činnost a vnější vztahy č. 4 / 2011-2012 – Metodika vypracovaní bakalářské a diplomové práce pro studenty B11 a N11, 23. 1. 2012. Praha: VŠFS, o.p.s., 2012. Dostupné: https://is.vsfs.cz/auth/do/6410/predpisy/531213/1509230/metodic ky_pokyn_PRVCVV_4_2012_2013_metodika_vypracovani_ZP_ pro_B12_N12.pdf Šablona Zadání závěrečné práce Dostupné z: https://is.vsfs.cz/auth/do/6410/predpisy/531213/1509230/metodic ky_pokyn_PRVCVV_4_priloha_A_zadani_zaverecne_prace.doc

21