DANIEL ANDRÁŠIK
TÉMATICKÝ ATLAS PAMÁTEK UNESCO V POLSKU
Zpracováno jako diplomová práce na Katedře geografie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v roce 2012. Vedoucí diplomové práce Mgr. Kateřina Mrázková
© Masarykova univerzita, 2012
PŘEDMLUVA Milí čtenáři, právě otevíráte jeden z mnoha tématických atlasů, zpracovávaných na Katedře geografie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Tematický atlas je zaměřen na památky Unesco v Polsku, které sice nepatří mezi nejoblíbenější destinace českých turistů, ale přesto má co nabídnout a čím zaujmout. Polsko je zemí s rozmanitým přírodním a kulturním bohatstvím. Severní nížiny charakterizuje tisíce ledovcových jezer, jež kontrastují s písčitým pobřežím Baltského moře. Na východě země se nacházejí rozsáhlé bažiny chráněné Biebrzańským národní parkem a je zde jediný zachovalý nížinný prales v Evropě. Na hranicích s Českem najdeme v Górách Stolowých fantastické skalní útvary vyhloubené vodní a písečnou erozí a na jihu Polska se zvedá do výšky 2500 metrů pohoří Karpat, se zalesněnými a odlehlými oblastmi. Díky mimořádné pestrosti kulturních vlivů má každý z regionů svůj osobitý kolorit – svébytnou architekturu, zvyky a pamětihodnosti. V Polsku se nachází třináct památek UNESCO majících vyjímečnou světovou hodnotu. Zápis památek na elitní Seznam světového dědictví znamená zvýšení prestiže místa, což má pozitivní dopad v oblasti turistického ruchu. Poláci jsou na své kulturní dědictví velmi hrdí a po druhé světové válce, kdy bylo mnoho památek poškozeno nebo téměř zcela zničeno, byly památky zrenovovány a dostavěny do původní podoby. Dnes zde můžeme obdivovat například největší gotický hrad na světě Malbork, světově unikátní kostely Míru v Dolním Slezsku nebo zrenovovaná historická městská jádra, která dnes věrně zobrazují jejich podobu z minulých staletí. Památky UNESCO jsou rozděleny do devíti zmapovaných oblastí, ve kterých jsou zaznačeny také další turistické objekty a přírodní chráněná území. V doprovodném textu se dozvíte o historii a současné podobě památek, ale také je zde uvedana geografická charakteristika území, na kterém se památky nacházejí. Doufám, že se vám atlas bude líbit a zároveň vás inspiruje k návštěvě této země a jejího kulturního bohatství.
Daniel Andrášik
OBSAH
UNESCO.............................................................................6 POLSKO.............................................................................8 FOTOMOZAIKA.............................................................12 VYSVĚTLIVKY...............................................................13 PAMÁTKY UNESCO V MALOPOLSKU....................14 KRAKOV – STARÉ MĚSTO; SOLNÝ DŮL VĚLIČKA OSVĚTIM-BŘEZINKA; KALWARIA ZEBRZYDOWSKA
KOSTELY JIŽNÍHO MALOPOLSKA.........................18 PAMÁTKY UNESCO V DOLNÍM SLEZSKU............20 HALA STOLETÍ VE VRATISLAVI KOSTELY MÍRU V JAWORU A SVÍDNICI
ZÁMOSTÍ – STARÉ MĚSTO........................................24 VARŠAVA – HISTORICKÉ CENTRUM.....................26 STŘEDOVĚKÉ MĚSTO TORUŇ................................28 HRAD MALBORK.........................................................30 BĚLOVĚŽSKÝ PRALES...............................................32 MUŽAKOVSKÝ PARK.................................................34 REJSTŘÍK.......................................................................36 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................38
UNESCO Zkratka UNESCO znamená v angličtině United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, což v překladu znamená Organizace spojených národů (OSN) pro výchovu, vědu a kulturu. Idea ochrany památek napříč světadíly měla svůj podnět a má svou historii. K počátku roku 2012 má organizace 195 členských zemí. V roce 2011 byla i přes odpor některých států, včetně České republiky, přijata do organizace UNESCO Palestina. Organizace spojených národů směřovala již po svém vzniku v roce 1945 k zabezpečení ochrany světového kulturního dědictví. Bilancování válečných ztrát vedlo i k nezbytným úvahám o nutnosti ochrany památek a jejich zachování budoucím generacím. To se stalo cílem organizace pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO, na jejíž generální \ Sídlo UNESCO v Paříži konferenci v Paříži v roce 1972 účastnické státy přijaly Úmluvu o ochraně světového kulturního dědictví. Kulturní a přírodní památky, kterým byla přiznána jedinečná hodnota a jsou považovány za společné světové dědictví, začaly být podle vypracovaných kritérií zapisovány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví, s cílem jejich upřednostněné a systematické ochrany. Ústava organizace UNESCO definuje tři hlavní orgány: Generální konference, Výkonná rada a Sekretariát. Generální konference se skládá ze zástupců členských států. Zasedá každé dva roky, každá členská krajina má hlasovací právo se stejnou vahou, bez ohledu na geografickou rozlohu a výšku příspěvku do rozpočtu UNESCO. Stanovuje základní politiku a linie činnosti organizace, vytyčuje programy a rozhoduje o rozpočtu UNESCO, volí členy Výkonné rady a každé čtyři roky jmenuje generálního ředitele UNESCO. Výkonná rada je výkonným orgánem UNESCO. Připravuje podklady pro činnost Generální konference a dohlíží na náležité vykonávání její rozhodnutí. Funkce a kompetence Výkonné rady primárně stanovuje Ústava UNESCO, pravidla nebo směrnice pro činnost Rady dále určuje Generální konference. Každé dva roky Generální konference přidělí Výkonné radě specifické úkoly. Sekretariát tvoří úřad generálního ředitele a personál, který působí v rámci 5 programových sekcí, 2 podpůrných sekci a 14 centrálních služeb. K zařazení do seznamu kulturního dědictví musí památka splňovat alespoň jednu z těchto podmínek: I. - Je dílem tvůrčího talentu člověka, II. Představuje významné interakce mezi hodnotami člověka (v určité době nebo kulturním období) ohledně vývoje v architektuře, technice, výtvarném umění a urbanizmu. III. - Je jedinečným důkazem o existující nebo už vymizelé civilizaci nebo kulturní tradici. IV. Je skvělou ukázkou stavby či architektonického souboru, techniky či ilustrace pro jednu nebo více významných etap v historii lidstva. V. - Je skvělou ukázkou určitého
6
způsobu osidlování lidstva nebo způsobu využití půdy, což představuje nějakou kulturu, a zejména, když se stane lehce poškoditelnou různými vlivy, jejichž čin by byl nevratný. VI. - souvisí přímo nebo specificky s událostmi nebo tradicemi spolu s nápady, vyznáním a vírou, literárním uměním, majícím univerzální význam. VII. – Vynikající přírodní jevy nebo oblasti mimořádných přírodních krás a estetických hodnot. VIII. - Vynikající příklad reprezentující hlavní etapy historie Země včetně dokladů života význačného pro probíhající geologické procesy ve vývoji krajinných útvarů nebo význačných geomorfologických jevů. IX. - Vynikající příklad reprezentující význačné probíhající ekologické a biologické procesy ve vývoji pozemních, sladkovodních a mořských ekosystémů a společenstev rostlin a živočichů. X. - Zahrnující nejdůležitější stanoviště pro zachování biologické rozmanitosti včetně ohrožených druhů mimořádné hodnoty z hlediska vědy a ochrany. Zápis památek na elitní Seznam světového dědictví znamená zvýšení prestiže místa, je nadnárodním doporučením ověřené kvality, mající v prvém plánu dopad v oblasti turismu. Na druhé straně je to svým způsobem zavazující úkol, z něhož plyne potřeba zvýšené ochrany, ale i odpovědnosti. K povinnostem patří sledování stavu památek na principu závazné osnovy, naposledy odsouhlasené mezinárodním výborem v Kjótu v roce 1998. Sledování stavu památek světového dědictví přísluší účastnickému státu, jeho provádění Národnímu památkovému ústavu. Cílem je hledání cest při řešení mnohdy náročných problémů v urbanistické oblasti či při zachování míry autenticity a integrity a koordinovaná činnost při respektování historických konstrukcí, jakož i stavebních detailů. Je zapotřebí skloubit požadavky současného života, jeho tempa, nároků na komfort s nezbytností zachování specializovaných památkových postupů při údržbě a obnově památek. Bývá zapotřebí respektovat řadu aspektů potřebných k uchovávání těchto památek při jejich začleňování do života společnosti. Tento emblém označuje lokality zařazené do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Symbolizuje vzájemné prolínání kulturního a přírodního dědictví: centrální čtverec je formou, kterou vytvořil člověk, kruh pak představuje přírodu. Oba tvary jsou vzájemně propojeny úzkou vazbou, neboť kultura neexistuje mimo přírodu. Emblém je kulatý jako svět, avšak zároveň tento kruh symbolizuje ochranu.
Je povinností každého státu pečovat o památky světového dědictví. Proto jsou přednostně zohledňovány i v rámci státních dotací a regionálních programů obnovy. V odůvodněných případech je možné požádat i o pomoc při financování projektů v rámci mezinárodního společenství z Fondu světového kulturního a přírodního dědictví nebo prostřednictvím mimorozpočtových fondů. Památky pod patronací UNESCO jsou chloubou regionů a stávají zajímavou učebnicí lidstva.
PAMÁTKY UNESCO V POLSKU
UNESCO V POLSKU Polsko je jednou z prvních zemí signatářské Úmluvy světového kulturního a přírodního dědictví a jedním z předních představitelů Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V Polsku se k počátku roku 2012 nachází třináct památek UNESCO, což jej umisťuje na 8. místo v Evropě a na 17. místo ve světě. Mezi památky UNESCO v Polsku patří: Solný důl Vělička (zapsáno roku 1978), Krakov - historické centrum (1978), Osvětim - Březinka (1979), Varšava – historické
centrum (1980), Bělověžský prales (1992), Zámostí – staré město (1992), Malbork – hrad řádu německých rytířů (1997), Středověké město Toruň (1997), Kalwaria Zebrzydowska – manýristický architektonický a krajinný komplex a poutní park (1999), Kostely míru v Javoru a Svídnici (2001), Dřevěné kostely v jižním Malopolsku (2003), Mužakovský park (2004) a Vratislav–hala století (2006).
7
POLSKO Poloha Polsko se nachází ve střední Evropě při pobřeží Baltského moře. Celková délka hranic je 3483 km, na západě hraničí s Německem (456 km), na jihu s Českem (762km) a Slovenskem (444 km), na východě s Běloruskem (605 km) a Ukrajinou (428 km) na severoPoloha Polska v rámci Evropy východě s Litvou (91 km), a na severu s Ruskem (Kaliningradská oblast, 206km), délka pobřežní linie je 491km. Rozlohou 312 685 km2 zabírá 69. místo na světě a deváté místo v Evropě.
2499 m n. m.), dále Beskydy (Babí Hora, 1725 m n. m.), Krkonoše (Sněžka 1602 m n. m.), Bieszczady (1346 m n.m.). Polsko má velmi hustou říční síť. Dvě nejdelší řeky Visla (1047 km) a Odra (742 km) odvádí vodu až z 90% území Polska do Baltského moře. Další velké řeky jsou Warta (808 km), Bug (587 km), Narew (484 km) a San (443 km).
Satelitní snímek zobrazuje Gdaňský záliv a deltu řeky Visly. Na severozápadě obklopuje Gdaňský záliv písečná kosa Hel, která chrání trojměstí GdaňskGdynia-Sopoty před otevřeným mořem. Helská kosa vznikla usazováním materiálu, který je unášen od pobřeží.
Povrch
Podnebí
Povrch je většinou nížinný nebo pahorkatinný, jen na jižních hranicích se zvedají hory. Průměrná nadořská výška je 173 m n.m. Nejnižší bod: -1,2 m n.m u Gdaňského zálivu. Nejvyšší bod: 2499 m n.m. – Rysy. Pobřeží Baltského moře je ploché, písčité a s vyjímkou Gdaňského zálivu málo členité. Na severu a ve střední části Polska se nacházejí rozsáhlé jezerní plošiny (Pomořanská, Mazurská, Velkopolské pojezeří). Na jihu a zejména jihovýchodně pahorkatiny (Malopolská a Lublinská vrchovina), které přecházejí v pohraniční pohoří Sudety a Karpaty. Nejvyšší jsou Tatry (Rysy,
Polsko leží v mírném pásu s přechodem mezi oceánským a kontinentálním typem. Průměrná teplota v lednu se pohybuje od 0°C na severozápadním pobřeží do -5°C na severovýchodě při hranicích s Litvou , v červenci od 17°C na pobřeží do 19,3°C v Dolnoslezském a Lubušském vojvodství. Průměrné srážky v nížinách 450-600mm, jejich množství klesá od severu k jihu a východu. Nejvyšší úhrn srážek, mimo horské oblasti spadne ve střední části baltského pobřeží a na Slezské pahorkatině (750-800 mm). V horách dosahuje množství srážek až 1500mm ročně.
8
menšiny více než 1/3 obyvatelstva, byli to zejména Židé, Ukrajinci, Bělorusi a Němci. Po druhé světové válce se k polské národností hlásilo jíž více než 95% obyvatel. Tento nárůst byl způsoben genocidou během války a novým vymezením hranic a vystěhováním obyvatel po válce. Roku 2002 se k polské národnosti hlásilo (96,7 %) obyvatelstva. Nejpočetnější národnostní a etnické menšiny jsou Slezané (173200), Němci (152900), Bělorusové (48700), Ukrajinci (27000), Romové (12900), Rusové (6100), Lemkové – rusínské etnikum (5900) a Litevci (5800). Poláci se řadí do západoslovanské jazykové skupiny. Úředním jazykem je polština. Podle sčítání z roku 2002 užívá polštinu jako mateřský jazyk 97,8 % obyvatel. Menšinovými jazyky jsou zejména němčina, kašubština, ukrajinština, běloruština, ruština, slovenština, litevčina a rusínština. K římskokatolické církvi se hlásí 90% obyvatel,k pravoslavné církvi 1,3%,k protestantské církvi 0,4 %,ke svědkům jehovovým 0,33%. Pouze 6% obyvatel se nehlásí k žádnému náboženství.
Fauna a Flora Polsko se na severu země a v horských oblastech vyznačuje středoevropskou lesní vedegací a stepní vegetací na východě země. Lesy pokrývají 30% území, jsou to zejména jehličnaté lesy (Tatry, Karpaty, Krkonoše). V Polsku žijí zejména jeleni, srnci, prase divoké, v Tatrách mědvědi, vlci, kamzíci, svišti, rysi. V Bělověžském pralese žije volně zubr evrospký, los, mědvěd, rys, bobr. V Polsku je celkem 101 588 km2 chráněných území, což představuje 32,1% rozlohy země. Ochrana přírody je soustředěná hlavně do 23 národních parků.
Státní zřízení
Obyvatelstvo K roku 2010 zde žilo 38 300 000 obyvatel o hustotě zalidnění 123 obyv/km2. Demografické ukazatele k roku 2010: přirozený přírůstek na vesnici 1,4 ‰, ve městech 0,6 ‰, porodnost: 10,2 ‰, úmrtnost 10,1%, plodnost: 1,29 dětí na ženu, migrace -0,47 migrantů na 1000 obyvatel, očekávaná délka života: ženy 80,06 let, muži 71,88. Po vstupu do Evrospké unie roku 2004 se výrazně zvýšil počet emigrantů, hledajících lepší pracovní podmínky. Deficit pracovních míst zaplňují zejména Ukrajinci a Bělorusi. Po 1. sv. válce tvořily
Polsko je parlamentní republikou, výkonná moc: prezident (volen v přímých volbách na 5 let), předseda vlády (jmenován prezidentem), rada ministrů (vláda, jmenována prezidentem, schvalována parlamentem), zákonodárná moc: dvoukomorové Národní shromáždění; Sněm (sejm, 460 poslanců volených na 4 roky), Senát ( Senat, 100 senátorů volených na 4 roky). Nezávislost vzniku státu 7.10.1918 – vyhlášení nezávislosti v čele s Regentskou radou, 11.11.1918 – Piłsudski v čele nezávislého Polska. Ústava: 16.10.1997. Prezidentem je od roku 2010 Bronislaw Komorowski. Po parlamentních volbách roku 2011 jsou mandáty rozděleny mezi Občanskou platformu, Právo a spravedlnost, Ruch Palikota, Polskou lidovou stranu, Svaz demokratické levice a Volební výbor německé menšiny.
9
Správní rozdělení Od 1. ledna 1999 se Polsko dělí na 16 vojvodství, 308 okresů (powiatů) a 65 měst se statutem okresu a 2489 obcí (gmin). Hlavním městem je Varšava (1 720 398 obyv. – 2010), Jiná města (obyv. - 2008): Krakov (755 711), Lodž (750 214), Vratislav (632 499), Poznaň (560 965), Gdaňsk (454 725), Štětín (407037), Bydhošť (360 088), Lublin (351 568), Katovice (310 783). Nejvýznamnější aglomerace jsou Katovická a Varšavská, z nichž každá má přes 2,5 miliónu obyvatel. Další větší aglomerace vznikly kolem Krakova a Lodže.
Hospodářství Po roce 1989, kdy došlo k nastolení demokracie se Polsko vydalo cestou liberálních ekonomických reforem a transformace ekonomiky. Dnes je jednou z nejúspěšnějších ekonomik východní Evropy pokud jde o růst HDP. Úroveň HDP je však stále nejnižší ve střední Evropě. Polsko je průmyslově zemědělský stát
10
s významným těžebním průmyslem (uhlí, síra, měď). K hlavním odvětvím průmyslu patří strojírenství, výroba oceli, chemický, textilní, potravinařský průmysl. Zemědělství produkuje zejména pšenici, brambory, cukrovou řepu a žito. V zemědělství pracuje 14% obyvatel (EU průměr 5%), v sektoru služeb 57% obyvatel a v průmyslu 30% obyvatel.
Cestovní ruch I přesto,že Polsko nepatří mezi nejoblíbenější destinace českých turistů, má co nabídnout a čím zaujmout. Nachází se zde mnoho přírodních a kulturních památek, jsou zde letní a zimní rekreační střediska, krásné hory, písčité pláže, mnoho jezer a 23 národní parků. Podél baltského pobřeží se táhnou písčité pláže, které zde v letních měsících lákají stále více zahraničních turistů. Rekreačním centrem přímořské oblasti je tzv. Trojměstí (Gdaňsk, Sopoty a Gdynia), jenž nabízí mnoho služeb a kulturního vyžití. Město Gdaňsk je nejvýznamnějším přístavím městem a také jedním z nejkrásnějších měst v Polsku, jehož architektura láká každý rok tisíce turistů. Sopoty jsou nejoblíběnějším lázeňským letoviskem na Baltu. Na severovýchodě Polska se nachází oblast Mazurských jezer, jejichž centrem je populární výletní letovisko městečko Mikolajski. V Mazurské oblasti se nachází asi 2700 jezer ledovcového původu, jež slouží vodní turistice a vodním sportům. Pohraniční horská pásma Sudety a Karpaty jsou hojně využívány pro letní a zimní turistiku. Největším a nejstarším rekreačním střediskem Sudet je městečko Sklářská Poruba, ležící na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš. Za návštěvu stojí také Kladská kotlina, která je historicky spajta s Českými zeměmi. Nachází se zde Národní park Gór Stołowych (Stolových hor) s labyrintem Bludné skály a stolovou horou Hejšovina.
V oblasti Karpat se nachází mnoho sakrálních dřevěných staveb, z nichž je šest kostelů zapsáno na seznam Unesco. Na území Karpat se rozkládájí národní parky: Tatranský, Babíhorský, Gorczanský a Magurský, Pieninský, Bieszczadský. V Tatranském národním parku se nachází nejvyšší polský vrchol Rysy (2499 m n. m.) a nejvýznamnější polské středisko horské turistiky a lyžování město Zakopane. Po 2.sv byla opravena mnohá městská historická jádra. Mezi nejnavštěvovanější města patří Krakov, Varšava, Gdaňsk, Toruň, Poznaň a Vratislav. V Polsku je více než 100 hradů a některé z nich patří k nejimpozantnějším v Evropě. V příhraničních oblastech je velmi rozvinutá nákupní turistika.
mocnějších sousedů bylo trojí dělení Poska (1772,1793,1795) mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Po Vídeňském kongresu 1815 bylo vytvořeno Polské království pod ruskou kontrolou, které bylo po porážce povstání v roce 1863 včleněno do Ruska jako Poviselský kraj.
Město Gdaňsk
Během 1. světové války byla roku 1916 uznána obnova nezávislosti Polska. 11.11.1918 Pilsudski stanul v čele nezávislého Polska. Roku 1920 došlo k rozšíření území v Polsko-ruské válce. V roce 1826 provedl Pilsudski puč a zavedl diktaturu. Po jeho smrti r. 1935 se moci ujala vojenská junta. Roku 1939 na počátku 2. světové války bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem.
Staré Město ve Varšavě zničené během 2. světové války.
Historický přehled Roku 1200-500 př.n.l. se mezi Odrou a Vislou rozvíjí Lužická kultura, která je v 5. století př. n. l. vytlačená germánskými kmeny. V 5. století se na území Polska usazují slované. Slovanské kmeny byly v 10. století sjednoceny dynastií Piastovců (Měšek I.) a byla zahájena christianizace. V 11. a 12. století se z Polska stává jeden z nejsilnějších států ve střední Evropě. Ve 12.-14. století byl oslaben roztříštěností a expanzí německých rytířů. Roku 1386 nastoupili na trůn Jagelonci a došlo ke spojení Polska s Litevským velkoknížectvím (úplné sjednocení 1569). Roku 1410 byl u Tannenbergu poražen Řád německých rytířů. Od 16. století docházelo k oslabování moci panovníka na úkor šlechty. V 16. a 17.století ztratilo Polsko území na úkor Švédska a Ruska a nástup saských kurfiřtů na polský trůn v roce 1697 předznamenal pozdější ztrátu národní nezávislosti. Vyvrcholením soupeření
Po 2.s.v. bylo Polsko obnoveno v nových hranicích, západní hranice byla posunuta na hranici Odra-Nisa a východní oblasti připojeny k SSSR. Roku 1947 se moci v Polsku ujali komunisté. Povstání proti komunistickému režimu z let 1956, 1970, 1972 byla potlačena. V roce 1980 vznikly nezávislé odbory Solidarita, které zvítězily v prvních postkomunistických volnách 1989 a o rok později byl zvolen prezidentem její představitel Lech Walesa. Polsko se vydává na cestu ekonomické transformace. Roku 1999 se stává členem NATO, r. 2004 členem EU a r. 2007 vstoupilo do Schengenského prostoru. Roku 1997 je vydána nová demokratická ústava. V roce 2005 se stává Prezidentem Lech Kaczyński a premiérem jeho dvojče Jarosław Kaczyński. V dubnu 2010 při letecké katastrofě ve Smolensku zemřel prezident a významné politické a vojenské osobnosti. Předčasnými volbami byl r. 2010 zvolen novým prezidentem Polska Bronislaw Komorowski.
11
FOTOMOZAIKA
Tatranský národní park
Vodopád Szklarki v Krkonoších
Mariánský kostel v Krakově
Písečné ísečné duny ve Slowinském národním parku
Kostel v Binarowě
Pašíjová slavnost v Kalvárii Zebrzydovské
Viadukt v Mužakovském parku
12
Staroměstská radnice Toruni
Hrad Niedzyca
Šikmá věž v Toruni
VYSVĚTLIVKY
13
PAMÁTKY UNESCO V MALOPOLSKU KRAKOV – HISTORICKÉ CENTRUM; SOLNÝ DŮL VĚLIČKA; OSVĚTIM-BŘEZINKA; KALVÁRIE ZEBRZYDOVSKÁ Památky UNESCO v Osvětimi, Kalvárii Zebrzydovské, Krakově a Věličce se nacházejí na jihu Polska v Malopolském vojvodství. Západ mapovaného území s Katovickou aglomerací leží ve Slezském vojvodství. Územím protéká od západu k východu řeka Visla, do které se postupně vlévají řeky Soła, Przemsza, Skawa, Skawina, Wilga, Rudawa a Prądnik. Jezero Goczałkowickie nacházející se na západě je přehradní nádrž vytvořená zejména jako zdroj vody pro Hornoslezskou průmyslovou oblast. Severovýchodně od řeky Visly se nachází Wyżyna Śląska (Slezská Vrchovina). Vrchovinou prochází hranice mezi povodím Visly a Odry. Vodní toky jsou zde silně znečištěné. Wyżyna Śląska navazuje východně na vrchovinu Wyżyna Krakowsko-Częstochowska, která se táhne více než 80 km od Krakova k Čenstochové. Vysočinu vytvořil vápenec před 150 miliony lety v období jury. Na jihu se od západu k východu táhne celek Beskidy Zachodnie (Západní Beskydy) s nejvyšším bodem území 1117 m n. m. Průměrné roční srážky se pohybují na celém území mezi 600-1200 mm. Nejnižší srážky jsou v údolí Visly a nejvyšších hodnot dosahují na území Beskidu Małeho. Průměrná roční teplota se zvyšuje od jihu k severu od 5°C do 8°C. Území je nejhustěji zalidněnou oblastí v Polsku. Katovice s 321 tis. obyvateli a s devatenácti městy ležícími v okolí, tvoří Katovickou aglomeraci o počtu 2,5 milionu obyvatel. Swietlochowice jsou okresem s největší hustotou zalidnění v Polsku (4550 obyvatel/km2). Území se vyznačuje poměrně nízkou nezaměstnaností. Nezaměstnanost v Krakově a Katovicích se pohybuje do 5%, a v ostatních oblastech mezi 5-15%. Krakov je hlavním městem Malopolského vojvodství a počtem 756 tisíc obyvatel je druhým největším městem Polska. Celé vojvodství má však malou míru urbanizace (49,8%), hlavně v porovnání se Slezským vojvodstvím, jenž má míru urbanizace 78,6 %. V Malopolsku žije početné etnikum Romů a Lemků. Okolí Katovic se díky velkým ložiskům černého uhlí stalo centrem těžkého průmyslu a nejvíce zastavěnou oblastí střední Evropy, nemluvě o tom, že nejvíce znečištěnou. Ve zdejší Hornoslezské průmyslové oblasti je v činnosti více než 40 uhelných dolů. Kromě těžebního průmyslu je zde rozvinut především hutnický a energetický průmysl. Nachází se zde 15 železárenských hutí a několik tepelných elektráren. Rozvinutý je zde také koksárenský a chemický průmysl. V okolí Bílsko Bělé se nachází Bílská průmyslová oblast, zaměřující se především na strojírenský, automobilový a textilní průmysl. Krakovské průmyslové oblastí dominuje hutnický a elektrotechnický průmysl. Zemědělství je rozvinuté nejvíce podél řeky Visly a v okolí Krakova. Velká rozdrobenost a neefektivnost hospodářství, spojená s velkým počtem obyvatel svázaných se zemědělstvím, způsobuje vyšší nezaměstnanost v tomto sektoru. Územím prochází důležité a značně vytížené dopravní tepny. Krakov je spojen s Berlínem dálnicí A4 vedoucí
14
přes Katovice. Z Česka přes Bílsko Bělou směrem na sever vede mezinárodní silnice E75 a ze Slovenska vede silnice E77 pokračující přes Krakov na sever do Varšavy. Velký význam má nákladní i osobní železniční doprava. Z Katovic a Krakova vyjíždějí přímé vlakové spoje do hlavních měst Česka, Slovenska, Maďarska, Rakouska a Německa. Z Katovic míří také na východ do Minsku, Moskvy a Kyjevu. Z Hornoslezské průmyslové oblasti je na Ukrajinu vedena širokorozchodná trať (rozchod 1520 mm). Do zahraničí je po železnici ve velkém množství exportováno uhlí.
Uhelný důl „Bobrek-Centrum“ ve městě Bytom
Malopolské vojvodství je s dobrou dopravní dostupností a nabídkou služeb turisticky nejnavštěvovanější oblastí Polska. Nacházejí se zde lázeňská centra, rekreační oblasti, města s bohatou nabídkou sportovního a kulturního vyžití a je zde velké množství kulturních památek. Město Krakov je nejpopulárnější turistickou destinací v Polsku, kterou ročně navštíví kolem 8 milionů turistů. Město je také administrativním, kulturním, vzdělávacím, ekonomickým a obchodním centrem oblasti. Sídlí zde mnoho kulturních institucí celostátního významu. Ve městě se nachází 27 muzeí, 11 divadel a koná se zde mnoho mezinárodních festivalů a kulturních akcí. Wyżyna Krakowsko-Częstochowská je se svými pozoruhodnými skalními útvary a mnoha jeskyněmi atraktivní turistickou oblastí. Ve 14. století zde byla hranice mezi Českým a Polským královstvím a proto se po celé její délce nachází mnoho hradů.
Ojcowský hrad v Ojcowském národním parku
Pohoří Beskyd je protkáno mnoha turistickými trasami a území dodává kouzlo mnoho dřevěných památek, často zastoupených starými dřevěnými kostely. Význam cestovního ruchu vysoce zvyšuje výskyt pěti památek UNESCO (včetně dřevěných kostelů jižního Malopolska).
KRAKOV – HISTORICKÉ CENTRUM; SOLNÝ DŮL VĚLIČKA OSVĚTIM-BŘEZINKA; KALVÁRIE ZEBRZYDOVSKÁ;
PAMÁTKY UNESCO V MALOPOLSKU
KRAKOV – HISTORICKÉ CENTRUM Město Krakov bylo založeno kolem roku 800 jako obranný hrad. V 9. století bylo součástí Velké Moravy. V 10. století byl vybudován hrad Wawel a město se stalo součástí Polska. Mezi léty 1038-1596 byl Krakov sídelním městem Polska. Od roku 1807 bylo součástí Varšavského knížectví a v letech 1815-1846 byl hlavním městem Krakovské republiky. Později bylo město připojeno k Rakousku-Uhersku a od roku 1918 je Krakov opět součástí Polska. Mezi části města zapsané na seznam UNESCO roku 1978 patří Staré Město, Wawel, Kazimierz a Stradom.
V katedrále s mnoha malými kaplemi jsou pohřbeni téměř všichni polští králové. Staré Město je nejstarší oblastí Krakova, jenž je celá obklopena Planty (parkem). Ve středu Starého Města je náměstí (Rynek Głowny) lemované starými domy. Toto náměstí je považováno za jedno z největších středověkých tržišť v Evropě (200x200 metrů). V severovýchodní části náměstí se nachází Mariánský kostel z 13. století s nejstarším vyřezávaným gotickým oltářem v Evropě. V centrální části náměstí se nachází budova historické tržnice Sukiennice, kde se kdysi obchodovalo se suknem. V jižní části náměstí se tyčí 70 metrů vysoká radniční věž z 14. století. Okolo starého města se nalézají zbytky městského opevnění se dvěmi zachovanými branami. Městská čtvrť Kazimierz leží jihovýchodně od Wawelu a je historickým městem Židů založeným roku 1335. Židovské město se bez větších změn zachovalo od středověku dodnes. Z celkového počtu 550 budov v této části Krakova je 500 památkovými objekty. Ve Staré synagoze je Muzeum Judaik. Hřbitov Remu´h. je údajně nejbohatším a nejkrásnějším hřbitovem v Evropě. Jihozápadně od hřbitova stojí další synagogy. Centrem čtvrti je náměstí Wolnica, v jehož radnici je umístěno Etnografické muzeum.
Náměstí (Rynek Główny)
Na výšině Wawel se nachází nádherný královský zámek a katedrála. Z vnitřní části honosného zámku se z hezkého arkádového dvora vstupuje do královských pokojů, ve kterých jsou dnes umělecké sbírky.
Městská čtvrť Stradom nacházející se mezi Wawelem a Kazimierzem byla původně předměstím Krakova. Hned pod Wawelským návrším stojí Bernardýnský klášter s kostelem sv. Bernarda z poloviny 15.století. Východně od kláštera se nachází kostel narození sv. Pavla , které byl postaven v 1. polovině 18. století.
SOLNÝ DŮL VĚLIČKA Město Wieliczka založené roku 1290 se nachází 10 km jihovýchodně od Krakova. Ve městě se nachází jeden z nejstarších solných dolů na světě, ve kterém se do nedávna těžila sůl nepřetržitě celých 700 let. Solný důl představuje všechny historické etapy vývoje těžebních technik od 13. do 20. století. Je zde zachováno mnoho unikátních přístrojů a nástrojů pro těžbu, odvodnění, odvětrání a osvětlení dolu. Ložiska soli vznikla před patnáci až dvaceti milióny let po ústupu moře z těchto oblastí. Doklady první těžby soli pocházejí už z neolitu. První solný důl je doložen privilegiem krále Kazimíra Obnovitele roku 1044. Prostory dolu mají celkovou délku přes 300 km a objem 7,5 miliónu m3. Jsou situovány v devíti úrovních těžebních pater až do hloubky 327 metrů. V dolech je upraveno kolem 200 km chodníků a odkryto 2040 komor. Návštěvníci dolu sestupují po 394 dřevených schodech do prvního patra, kde začíná prohlídka. Přístupno je 3,5 km šachet ve třiceti komorách. Devatenáct původních komor je zařazeno do tzv. turistické trasy, z nichž patnáct je upravených jako výstavní prostory Muzea Krakovských žup.
16
V jednotlivých komorách jsou umístěny předměty přibližující historii těžby soli. V mnohých komorách se nacházejí sochy historických a mýtických postav vytvořených z kamenné soli.
Kaple sv. Kingy
Jsou zde také solná jezera a unikátní solné krystalové jeskyně. Několik komor je upraveno jako kaple s výzdobou taktéž vyrobenou z kamenné soli. Nejimpozantnější je Kaple sv. Kingy, která je v hloubce 100 metrů, má délku 55 m, šířku 15-18 m a výšku 10 m.
OSVĚTIM-BŘEZINKA Město Osvětim (Oświęcim) se nechvalně proslavilo za 2. světové války, když zde nacisté vybudovali koncentrační tábory Auschwitz-Birkenau.
V roce 1941 byl postaven osvětimskými vězni koncentrační tábor Auschwitz II. – Birkenau, který vznikl na katastru obce Březinka.
Vznikla zde obrovská továrna na smrt, sestávající ze tří částí: Auschwitz I., fungoval v letech 1940-1945 a byl to tzv. mateřský tábor na předměstí Osvětimi. Auschwitz II. – Birkenau, fungoval v letech 1942-1945 v Březince 3km od Osvětimi. Auschwitz III. – Monowitz, fungoval v letech 1942-1945 v Monovicích nedaleko Osvětimi.
V srpnu 1944 bylo v táboře okolo sto tisíc vězňů, kteří spali v dřevěných barácích na třípatrových pryčnách. Dřevěné baráky byly původně určeny pro koně, po provedení minimálních změn bylo v každém z nich umístěno až tisíc vězňů. V centru baráku byl komín, který ho měl zahřívat.
Na plenárním zasedání Polské svazové rady přednesl Alfred Fiderkewicz, bývalý vězeň koncentračního tábora Auschwitz, jménem skupiny poslanců návrh na zvěčnění míst masového vraždění Poláků a občanů dalších území. Tábory byly v roce 1979 jako jedny z prvních lokalit zahrnuty do světového seznamu UNESCO Koncentrační tábor Osvětim (Auschwitz I) byl založen německými nacisty roku 1940 původně pro polské politické vězně, především pak pro účastníky hnutí odporu a příslušníky inteligence. Od roku 1941 byli posíláni do „tábora smrti“ nepohodlní lidé z celé Evropy. V letech 1941-1942 obsahoval pouze osvětimský areál 28 dvoupodlažních budov, v nichž bylo umístěno až 20 000 vězňů. Tábor plnil dvě funkce – byl největším nacistickým vězením a od roku 1942 také největším centrem vyhlazování Židů. Do současnosti se dochovalo 30 zděných dvoupodlažních budov uspořádaných do tří řad, krematorium a plynové komory. Ve dvanácti budovách je nyní muzejní expozice.
Vstupní brána do táboru Osvětim
Koncentrační tábor se rozkládá asi 3 km západně od mateřského tábora a je mimořádně rozlehlý. Na ploše 175 hektarů bylo umístěno 300 ubytoven. Do areálu se vstupuje tzv. branou smrti v bývalé hlavní strážnici, kde je také informační centrum s nahrávkami ve dvanácti jazycích. Za ní se nachází železniční rampa, u které končily transporty vězňů. Zachovalo se 45 zděných a 22 dřevěných stavení, pozůstatky dvou plynových komor, krematoria a malý rybníček, do něhož se sypal popel mrtvých. Dobové jsou také komíny, oplocení a základy nedochovaných budov.
KALVÁRIE ZEBRZYDOVSKÁ Toto významné poutní místo často přezdívané polský Jeruzalém se nachází 35km jihozápadně od Krakova. Koncem 16. století v době protireformace docházelo v Evropě k vzniku mnoha poutních míst - kalvárií, které měly zobrazovat místo ukřižování Ježíše Krista na hoře Golgotě (Kalvárie). Kalvárie Zebrzydovská (Kalwaria Zebrzydowska) je vynikajícím příkladem tohoto typu krajinářské architektury. Vznikla zde nádherná kulturní krajina naplněná duchovními hodnotami, v níž přírodní prvky a umělecká díla jsou vzájemně provázané do harmonického celku. Roku 1999 bylo toto místo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Za svou existenci vděčí krakovskému vojvodovi jménem Mikuláš Zebrzydowski, který zde nechal postavit dvě kaple a klášter s kostelíkem pro řád Bernardinů. Zebrzydowskému se zdálo, že terén na jeho panství se podobá místům v Jeruzalémě, o kterých četl v knize Christiana Andrychomia. Rozhodl se zde vybudovat pašijovou cestu od Poslední večeře po Boží hrob a zapojit do ní Mariánské zjevení. Nechal vystavět několik kostelů a
kaplí na jednotlivých zastaveních křížové cesty. Po jeho smrti pokračoval v rozestavěném díle jeho syn Jan Zebrzydowski. V současnosti je součástí rozlehlého komplexu bazilika, klášter a 42 kaplí a kostelíků. Od 50. let 20. století se zde začaly obnovovat dříve zaniklé lidové pobožnosti, které sem dnes přivádějí velké množství poutníků. Na zelený čtvrtek a Velký pátek se zde konají pašijové slavnosti, jež jsou směsicí obřadů připomínající život Ježíše Krista.
Bazilika Panny Marie Andělské
17
DŘEVĚNÉ KOSTELY V JIŽNÍM MALOPOLSKU Dřevěné kostely se nacházejí na jihu v Malopolském a Podkarpatském vojvodství.
Polska
Dřevěné kostely v jižním Malopolsku
Kostely leží v pohoří Karpaty a v jejich podhůří. Území se zvedá od 250 m .n.m. u města Bochnia do 1282 m n. . v pohoří Górce. Se zvyšující se nadmořskou výškou od severu k jihu dochází k zvyšování průměrných ročních srážek (700-1200 mm) a snižování průměrných ročních teplot z 8°C na 5°C. Hustota zalidnění se zde pohybuje kolem celostátního průměru (123 obyv./km2). Zejména v okolí Dębna a Dolní Lipnice je nadprůměrný přirozený přírůstek obyvatel (4-6 ‰). Z národnostních menšich jsou nejpočetnější Ukrajinci a Slováci. Z etnických menšin jsou to hlavně Lemkové. Z hlediska dopravní obslužnosti jsou v okolí památek důležitá města Gorlice (30 tis. obyvatel), Krosno (47 tis. obyvatel), Bochnia (30 tis. obyvatel) a Nowy Targ (33 tis. obyvatel). Území je vysoce zalesněné (kolem 50%). Mnohé pastviny jsou využívány pro chov skotu a ovcí. Většina území je tvořena Kambizeměmi (hnědé půdy), které jsou vhodné pro pěstování brambor. Zastoupen je zde zejména průmysl lehký (kožedělný a dřevařský) a průmysl potravinářský (mlékarenský, ovocnářský, pekárenský). U města Gorlice probíhá těžba ropy. Rozmanitá příroda a kopcovitý terén láká do těchto oblastí mnoho turistů. Ochrana těchto území v podobě tři národních parků (Magurski, Gorczański a Pieniński) a třech chráněných krajinných oblastí zvyšuje jejich význam. Odlehlost a nepřístupnost některých oblastí chránila výraznou regionální kulturu. Na území se nachází mnoho historicky cenných a architektonicky zajímavých dřevěných kostelů. Zachovaly se v dobrém stavu a jsou druhým nejstarším shlukem dřevěných kostelů v Evropě. Představují architektonické slohy od gotiky, přes renesanci a baroko až po sloh secesní. Mnoho znich se nachází na tzv. Stezce dřevěné architektury. Stezka dřevěné architektury je skupinou naučných stezek o celkové délce 3762 km, na kterých se nalézá 460 dřevěných památek. Byla vytvořena s cílem rozvoje cestovního ruchu a šíření povědomí a znalosti o těchto památkách. Kromě kostelů jsou na stezce také kaple, domy, chalupy, kaštely, hospodářské budovy, hostince, statky, paláce a skanzeny. Nejcennější dřevěné kostely v obcích Blizna, Binarowa, Sękowa, Haczow, Lipnica Dolna a Dębno byly v roce 2003 zapsány na seznam Unesco.
18
Dřevěné kostely byly postaveny technikou horizontálně položených a jen hrubě opracovaných trámů. Tato technika se používala ve středověké východní i severní Evropě po několik století jako přežívající relikt stavitelství z gotického období. Venkovské krajině nabízela vhodnou alternativu ke kamenným stavbám kostelů ve městech. Kostely jsou kryty šindelem a většinou se nezměnil jejich původní vzhled. Kostel sv. Michala v Binarově Byl postaven z borovicového dřeva kolem roku 1500. Obsahuje cenné malby z 16. a 17. století a gotické sochy z 14. století, včetně zbytku otláře čtyřsvatých panen. Do cenného vybavení dále patří: kamenná křtitelnice z roku 1522, gotický zvon z 15. století, řezbařské práce světců v bočních oltářích a kazatelna Kostel sv. Filipa a Jakuba v Sękowě byl postaven kolem roku 1520. Uvnitř kostela si zaslouží pozornost pozdněrenesanční polychromovaný hlavní oltář z 17. století, kamenná pozdněgotická křtitelnice z r. 1522 a tři pozdněgotické portály. Kostel v Bliznem
Kostel všech svatých v Bliznem - byl postaven pravděpodobně kolem roku 1470. Interiér se skládá z verandy, čtvercové lodi a presbytáře s bohatou a barevnou výzdobou. Zdobí ho polychromie z roku 1550, 1649 a 1700 se třemi různými scenériemi. Obrazy z 16. a 17. století. Hlavní oltář z roku 1700, dva boční pozdně barokní oltáře ze 17. století. Kostel nanebevzetí Panny Marie v Haczowě je jeden z největších a nejstarších dřevených gotických kostelů v Evropě. Byl postaven asi roku 1388. Interiér je zdoben unikátní figurální polychromií z r. 1494. Je zde také největší sbírka figurálních obrazů z 15. století v Polsku. Velmi cenný je barokní oltář z konce 17. století, kamen-ná křtitelníce z 16. století. Kostel v Haczově Kostel sv. Leonarda v Dolní Lipnici byl postaven na konci 15. století .V 17. století byla postavena věž kostela a také byl obklopen krytým ochozem (sobotou). Obrazy v kněžišti pocházejí z roku 1689. Na severní zdi je nástěnná malba z roku 1711. V kostele byly dříve tři monumentální triptychy z 15. století, dnes jsou zde jejich kopie a originály byly umístěny v Tarowském muzeu. Kostel sv. Archanděla Michaela v Debně byl postaven v 2. pol. 15. století. Vyniká jedinečným zařízením a nejstarší dřevěnou polychromií v Evropě z roku 1500. Jsou zde dobře zachovány nástěnné malby (33 barev a 77 motivů v 12 systémech). Cenný je hlavní oltář s triptychem z počátku 16. století, dva boční barokní oltáře, mnoho dalších obrazů a nástěnných maleb.
DŘEVĚNÉ KOSTELY V JIŽNÍM MALOPOLSKU
19
PAMÁTKY UNESCO V DOLNÍM SLEZSKU Vratislav – Hala století; Kostely Míru v Javoru a Svídnici Památky UNESCO Vratislav – Hala století (Wrocław – Hala Stulecia) a kostely Míru v Javoru a Svídnici (Kościoły Pokoju w Jaworze a Świdnicy) se nacházejí na jihovýchodě. Severovýchod území leží v geomorfologickém celku Nizina Śląska (Slezská nížina), jejíž osu tvoří široké údolí řeky Odry (8-12 km), do které se postupně vlévají řeky Ślęża, Widawa, Strzegomka a Kaczawa. Směrem na jihozápad se území postupně zvedá do zvlněné pahorkatiny známé jako Przedgórze Sudeckie a na něj dále na jihozápad navazují Sudety. Území leží v nadmořské výšce od 100 m n. m. v údolí řeky Odry do 933 m n. m. na jihu v chráněném území Sudety Wałbrzyskie. Nizina Śląska je jednou z nejteplejších oblastí v Polsku. Průměrná roční teplota ve Wroclawi je 8,7°C. Směrem k jihu průměrná roční teplota klesá k 5°C. Od severu k jihu stoupají roční průměrné srážky od 550 mm do 1000 mm. Území je poměrně hustě zalidněné, avšak v oblasti sudet dochází k velkému úbytku obyvatel a nárůstu nezaměstnanosti (místy až 20%) kvůli vyčerpávání minerálních zdrojů a tím úbytku pracovních míst. Dolnoslezské vojvodství je charakteristické vysokou Urbanizací (70% - 2. v Polsku). Počtem 633 tisíc obyvatel se Vratislav umisťuje jako čtvrté největší město v Polsku. V okrajových částech Vratislavi dochází k suburbanizaci – stěhování z centra města do okrajových oblastí. Dalšími velkými městy v okolí jsou Walbrzych (120 tis. obyvatel), Lehnice (104 tis.), Svídnice (60 tis.) a Oleśnica (37 tis.), Z národnostních menšin jsou zde nejpočetnější Němci a Ukrajinci. Dolnoslezské vojvodství má průmyslovo-zemědělský charakter. Nizina Śląska má jedny z nejúrodnějších půd v Polsku. Hlavně na jih od Vratislavi se nacházejí nejúrodnější černozemě, které zabírají pouze 1% území Polska. Území je jednou z největších a nejproduktivnějších obilnářských oblastí Polska. Na území je také rozvinuto sadovnictví a pěstování cukrové třtiny. Na kambizemích (hnědozem), které se vyskytují v Sudetech se pěstují zejména brambory. Rozsáhlé pastviny slouží k chovu ovcí. Na území se nachází tři průmyslové oblasti. Lehnicko-Glogowská průmyslová oblast je zaměřená zejména na zpracování mědi těžené ze zdejších ložisek.
Měděná huť „Legnica“ – postavená v roce 1952 jako první v Polsku
20
Vratislavská průmyslová oblast se zaměřuje především na elektrotechnický a strojírenský (hlavně automobilový) průmysl, dále také na průmysl potravinářský, oděvní a obuvnický. V Sudecké průmyslové oblasti se koncentruje mnoho různých průmyslových odvětví, které jsou spjaty se zdejšími minerálními (cín, hnědé uhlí, vápenec, žula, syenit) a přírodními zdroji (voda, lesy). Díky těmto zdrojům došlo k rozvoji stavebního, energetického, strojírenského, textilního, dřevozpracovatelského a potravinářského průmyslu. Kvůli vyčerpávání minerálních zdrojů dochází k úpadku této oblasti. Vratislav je významným silničním a železničním uzlem. Jihovýchodně od Vratislavi je vedena dálnice A4 z Krakova do Berlína, která je součástí mezinárodní silnice E40. Z České republiky přes Náchod a Vratislav vede mezinárodní silnice E67 a také z České republiky přes hraniční přechod Harrachov je vedena mezinárodní silnice E65 přes Javor a Lehnici. Na železnicích vedených kopcovitým terénem Sudet se nachází mnoho starých mostů a tunelů. Dolnoslezské vojvodství je jedním z nejatraktivnějších turistických regionů. Kromě nesmírného bohatství kulturních památek zastoupených mnoha hrady, zámky a městskou architekturou, láká turisty rozmanitá příroda v Sudetech a v jejich podhůří. Návštěvníky, kteří přijíždějí za odpočinkem uspokojí lázně v Jedlina-Zdroj a v Przerzeczyn – Zdroj. Na jihovýchodě území se nachází několik chráněných krajinných území, z nichž mezi nejnavštěvovanější patří Park krajoobrazowy Gór Sowich chránící Soví hory. Hory jsou tvořeny rulami a migmatity, podle odhadů jsou horniny asi 2,5 mld let staré. Během 2. světové války byl v podzemí Sovích Hor vybudován Němci rozsáhlý komplex podzemních štol a chodeb, jehož význam není dodnes přesné známý. Park krajoobrazovy Rudawski je pro výskyt mnoha skal oblíbenou horolezeckou destinací. Okresní město Walbrzych se po uzavření uhelných dolů před dvaceti lety přeměnilo na čisté a zelené město s dobrou turistickou infrastrukturou. Ve městě se nachází mnoho Hrad Książ středověkých budov a dobře zachovaný třetí největší polský hrad Ksiaz z 13. století. Přesto, že je město Lehnice průmyslovým městem má svou bohatou historií a značné množství historických památek. Nedaleko města se udála v roce 1241 bitva u Lehnice, které je v obci Legnicke Pole věnováno muzeum.
Vratislav – Hala století; Kostely Míru v Javoru a Svídnici
PAMÁTKY UNESCO V DOLNÍM SLEZSKU
HALA STOLETÍ VE VRATISLAVI Vratislav je hlavním městem Dolnoslezského vojvodství a významným průmyslovým, obchodním, vzdělávacím i kulturním centrem celého jihozápadního Polska. Ve Vratislavi se nachází velké množství památek, kulturních zařízení a je místem konání mezinárodních hudebních festivalů, díky čemuž patří mezi nejnavštěvovanější města Polska. Město Vratislav bylo podle legendy založeno českým knížetem Vratislavem I. v první polovině 10. století. V roce 1138 získal městská práva a stal se hlavním městem Slezska. Ve 14. století se stává obchodním střediskem, členem hanzy a je připojeno k Českému království. Ve válkách o rakouské dědictví v roce 1742 získalo Slezsko i s městem Prusko. V roce 1807 bylo dobyto Napoleonovou armádou. Za 2. světové války prohlásil Hitler město za pevnost. Když Vratislav 1945 kapitulovala, bylo zde zabito desetitisíce vojáků a civilistů a téměř tři čtvrtiny města ležely v troskách. Vratislav má jako jedno z mála evropských měst zachován městský příkop naplněný vodou. Po Benátkách, Amsterdamu a Petrohradě má největší počet mostů v Evropě. Historické centrum tvoří Staré a Nové Město, ostrov Tumski a Oderské ostrovy. Centrum Starého Města tvoří jedno z největších náměstí v Evropě (205 na 175 metrů) . Náměstí dominuje honosná radnice ze 13.-15. století, jedna z nejvýznamnějších gotických staveb střední Evropy. Ostrov Tumski je nejstarší částí města, kde již v 9. století stávala slovanská tvrz. Dnes je zde celá řada sakrálních staveb.
Max Berg se při projektování soustředil na funkčnost haly, harmonické sladění funkčních požadavků a vnitřního tvaru s konstrukčním systémem.
Hala Století
Hala má kruhový půdorys symetricky opřený o řecký kříž, na jehož třech koncích ramen se nacházejí malé vstupy a na západním rameni, který je orientován k centru města je velká dvouúrovňová vstupní hala oválného půdorysu. Konstrukčně se hala skládá ze dvou nezávislých segmentů. Na dolním segmentu ve tvaru čtverce leží oddilatované a volně položené betonovoocelové zastřešení ve tvaru kopule. Kopule je tvořena železobetonovými žebry paprskovitě vybíhajícími z centrálního stlačovacího prstence a dole se opírají o prstenec roztahovaný, jenž je zpevněn ocelovou vložkou. Díky této konstrukci je kopule bezpečná a nemůže dojít k zlomení žeber. Mezi žebry jsou umístěna okna, jež dostatečně osvětlují vnitřek haly. Okno umístěné ve středu prstence bylo kvůli problémům s vodotěsností později zazděno. V prostoru hlavní haly jsou umístěny velké varhany s 16 706 píšťalami. Topení bylo přidáno až po 2. světové válce. Dnes je hala vybavena novými okny s roletami a moderním systémem skládacích podlah. Za celou dobu její existence se v ní konaly nespočetné výstavy, koncerty, politické mítinky, kongresy, sportovní utkání, opery a mše vedená Janem Pavlem II. v roce 1997.
Gotická radnice na náměstí
Hala Století Hala Století (Hala Stulecia, též Hala Ludowa) je velká multifunkční rekreační a kulturní hala vybudovaná v letech 1911-1913 v tehdy německém městě (Breslau). Jméno dostala na paměť svého výročí vítězství nad Napoleonem I. Bonapartem v roce 1813 v bitvě Národů u Lipska a také k velké Výstavě století. Postavil ji významný německý architekt Max Berg (1870 – 1947), který byl 25 let hlavním architektem města. V době vzniku byla světovým unikátem. Železobetonová konstrukce měla největší rozpětí na světě – hala má na výšku 42 metrů a průměr kopule 67 metrů. Maximální šířka je 95 metrů. Dělníci se prý při stavbě báli pracovat uvnitř z obavy, aby se nezřítila. Uprostřed je velký prostor, který pojme až 6000 sedících diváků. Kolem centrální haly je vybudováno ještě 56 výstavních místností a prostorné kuloáry. Celý tento prostor mohl pojmout až 10 000 lidí.
22
Kopule haly je tvořena železobetonovými žebry
Hala jistě nepatří mezi nejkrásnější stavby světa, ale považuje se za významný počin ve vývoji inženýrství a architektury a představuje milník při vývoji železobetonových staveb z počátku 20. století. T tohoto důvodu byla v roce 2006 zapsána na seznam UNESCO. Hala se nachází na pravém břehu Odry, východně od historického centra města.
KOSTELY MÍRU V JAVORU A SVIDNICI Město Svídnice se nachází 45 km jihozápadně od Vratislavi. Město založené ve 12. století bylo ve středověku jedním z nejbohatších slezských měst. V roce 1290 se stalo hlavním městem vévodství ŚwidnicaJawor. Město přestálo 2. světovou válku bez velkých škod a uchovalo si některé významné historické budovy. Zajímavé jsou především náměstí s radnicí a gotická katedrála sv. Stanislava a Václava. Město Javor leží 40 km západně od Vratislavi. K získání městských práv a rozvoji města došlo v 13. století. Městu vévodí Piastovský zámek původně založený jako hrad roku 1422. V centru města se nachází náměstí (140 x 65 metrů) s měšťanskými domy s podloubím. Kostely míru patří k největším evropským církevním stavbám s dřevěnou konstrukcí. Byly postaveny v Dolním Slezsku v polovině 17. století, v době náboženských sporů po skončení třicetileté války a uzavření vestfálského míru v roce 1648. Tehdy v habsburských zemích zavládla tvrdá rekatolizace, ale evangelické obyvatelstvo některých slezských měst, které bylo věrné císaři si za odměnu mohlo vybudovat několik chrámů. Kostely však nesměly mít zvonici, musely být postaveny mimo městské hradby, na stavbu nesměly být použity cihly a musely být dokončeny během jediného roku. Kromě symbolického významu jsou obě stavby rovněž dokladem stavitelského umění, které využilo nových konstrukčních a architektonických postupů a řešení, v tomto měřítku dosud ve světě nerealizovaných bez použití kovových hřebů. Kromě těchto dvou kostelů vznikl ve městě Glogów ve stejné době ještě třetí obdobný kostel, který však v 18. století vyhořel a nebyl již obnoven. Kostel v Javoru byl postaven v letech 1654-1655 podle projektu Albrechta von Säbische. Kostel je hrázděné konstrukce vyplněné hlínou a slámou a jediným zděným prvkem je cihlová věž přidaná na začátku 18. století. Loď kostela je vysoká 16, dlouhá 44 a široká 14 metrů. Kostel pojme až 6000 věřících.
Kostel Míru v Javoru
Staré provizorní vybavení bylo od 70. let 17. století nahrazováno novým. V roce 1671 byla přidána kazatelna a o rok později oltář. Kazatelna i oltář jsou dílem Matthiase Schneidera. Po stranách lodi byly postaveny čtyřpodlažní tribuny, které jsou zdobeny rozsáhlými galeriemi s 200 obrazy. Na druhém podlaží jsou výjevy z Nového zákona a na čtvrtém ze Starého zákona
Celkem 143 biblických scén, z nichž doprovázená veršem z bible. Zbylé dvě galerie jsou věnovány šlechtickým erbům a hradům. Za zmínku stojí ještě křtitelnice a varhany z roku 1664. Interiér kostela v Javoru
je
každá
Kostel ve Svídnici byl vystaven v letech 1656-1657 také podle projektu Albrechta von Säbische. Kostel je hrázděné konstrukce na půdorysu řeckého kříže. Kostel je 44 metrů dlouhý a 30,5 metrů široký s čtyřmi patry tribun. Pojme až 7000 věřících, z nichž 3000 má místo k sezení.
Kostel Míru v Svídnici
Je považován za největší dřevěnou církevní památku v Evropě. Na jeho stavbu utratila zdejší evangelická církev mnoho peněz, které ji chyběly na vybavení interiéru. Proto byl zpočátku kostel vybaven zařízením z jiných chrámů. Vybavován začal být teprve na konci sedmnáctého století. Roku 1729 byla přidána kazatelna a v polovině osmnáctého století byl přidán oltář. Roku 1708 došlo ke zlepšení situace evangelíků. Vedle kostela byla vystavěna zvonice a evangelická škola, které se dochovaly do současnosti. Výbava interiéru je velmi bohatá. Stropy jsou vyzdobeny obrazy z let 1694 – 1696. Barokní varhany zhotovené Gottfriedem Klos z Brzegu pocházejí z roku 1666-1669. ve vyšším patře se nacházejí ještě jedny menší varhany z roku 1695. Nejcennějším vybavením jsou oltář a kaza-telna. Kazatelna i oltář jsou dílem Gotfrieda Augusta Hoffmanna. Schodiště kazatelny zdobí výjevy z bible. Na balustrádách jsou vyřezány alegorie víry, naděje a lásky. Nad vstupem do kazatelny je umístěna socha Ježíše Dobrého Pastýře. V dolní části oltáře je umístěn malý basreliéf Poslední večeře. Ve středu jsou sochy Jana Křtitele, Ježíše Krista, Mojžíše, kněze Arona a apoštolové Petr a Pavel. Interiér kostela ve Svídnici
23
ZÁMOSTÍ – STARÉ MĚSTO Město Zámostí (Zamość) leží na východě Polska v Lublinském vojvodství. Město je hlavním kulturním, turistickým a průmyslovým centrem zdejšího regionu Zamojszczyzna. Téměř celé území, kromě jihozápadu se nachází geomorfologické celku Wyżyna Lubelska ležící v nadmořské výšce 180 – 313 m n.m. Na Jihozápadě se nachází pás vysočiny Roztocze vystupující nad okolní krajinu o 100 až 150 metrů. V Roztoczích pramení řeka Wieprz, do které se vlévá řeka Łabuńka protékající přes Zámostí. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 6°C v Roztoczích a 7° C na ostatním území. Roční srážky se pohybují kolem 600 mm za rok, v Roztoczích o 50mm více. Zámostí je s 66 tisíci obyvateli třetí největší město Lublinského vojvodství. Průměrná hustota zalidnění v Lublinském vojvodství činí 85 obyvatel na km2. V okolí Zámostí se nachází pouze dvě města Komarów-Osada a Szczebrzeszyń s počtem obyvatel těsně nad 5 tisíc. Během 2. světové války došlo ve zdejším regionu Zamojszczyzna k velkému úbytku obyvatelstva. Němci se zde snažili vytvořit německou osadu, která měla být jakýmsi předmostím pro germanizaci východu. Bylo vysídleno asi 110 000 obyvatel a mnoho tisíc lidí popraveno. Úrodné půdy společně s teplejším kontinentálním klimatem vytvářejí dobré podmínky pro pěstování pšenice a cukrové řepy. Většina obyvatel Zámostí pracuje ve službách. Vzhledem k převaze zemědělství v regionu je ve městě významný potravinářský průmysl zpracovávající zemědělské produkty dovážené z okolí. Město Zámostí leží na mezinárodní silnici E372 spojující ukrajinské město Lvov s hlavním městem vojvodství Lublinem. Městem také prochází významná širokorozchodná trať (rozchod 1520 mm) spojující Ukrajinu s Hornoslezskou průmyslovou oblastí.
U kostela je zřízeno muzeum sakrálního umění. Město Szczerbrzeszyn zaujme městskou architekturou a židovskou synagogou. Severně od Zámostí se nachází Skierbieszowski park krajoobrazowy s nevyšší částí Wyżyny Lubelske 313 m n.m. Půda je zde tvořena převážně sprašemi, které jsou velmi náchylné k vodní erozi. Zvlněný kopcovitý terén je proto protkán hlubokými roklemi.
Cesta vedoucí přes sprašovou rokli v Skierzbieszowském parku
Město je díky historickému centru často přezdíváno „perlou renesance“ nebo „Padova severu“. Staré město v Zámostí je unikátním příkladem města s celkově zachovaným renesančním jádrem a s jedinečnou kompozicí náměstí, jenž je příkladem evropské městské urbanistiky a díky čemuž bylo roku 1992 zapsáno na seznam světového dědictví Unesco. Město nechal vystavět roku 1580 velkokancléř a hejtman Jan Zamojski svým architektem Benátčanem Bernardem Morandem, podle jehož plánů mělo vzniknout renesanční město podle tehdy převládajícího ideálního obrazu. Bylo jedním nejrychleji se rozvíjejícím městem 17. století.
Zámostí má dobře vyvinutou turistickou infrastrukturu, nabízí mnoho ubytovacích a stravovacích zařízení a je výchozím bodem pro návštěvu vysočiny Roztocze. Každoročně město pořádá mnoho výstav, festivalů a kulturních akcí. Kromě kulturně poznávacího významu města Zámostí, zvyšuje atraktivitu oblasti vysočina Roztocze, která zde plní funkci celoroční rekreační oblasti. Poutní místo Krasnobród navštíví ročně mnoho věřících. Vysočina Roztocze je chráněná Roztoczanským národním parkem a chráněnými oblasti Szczerbreszyńským a Krásnobrodským parkem krajoobrazowym. Roztoczanský národní park je charakteristický hlubokými roklemi, teplomilnými rostlinami typickými pro jihovýchodní Evropu a bohatou faunou (120 druhů ptáků, polští koníci – potomci Tarpanů). Správa národního parku sídlí ve městě Zwierzyniec, které je turisticko-odpočinkovým střediskem. V městě se nachází muzeum přírodní historie. Město Krasnobród začalo být přezdíváno „mała Częstochowa“, když zde došlo k údajnému zjevení Panny Marie. Na památku zjevení zde byl postaven kostel, mnoho kapliček a soch.
24
Velké Náměstí ve Starém Městě
Díky svému obrannému systému odolalo nájezdům Kozáků a později město neúspěšně obléhali Švédi. Od roku 1815 bylo součástí Polského (kongresového) království a došlo k modernizaci opevnění města. V meziválečném období docházelo k rozvoji města, rozšiřovalo své hranice a stával se z něj kulturní a vzdělávací centrum. Během druhé světové války bylo mnoho obyvatel usmrceno ve vyhlazovacích táborech. Po válce se město rychle rozšiřovalo a roku 1999 se stalo okresním městem.
ZÁMOSTÍ-STARÉ MĚSTO
Ve starém městě se nachází mnoho historických památek. Hranici města tvoří hradby se čtyřmi branami (Stará a Nová Lublinská, Lvovská a Szczebrzeská) a bastion VII, který se jako jediný dochoval z původních sedmi bastionů. Ve středu města se nachází čtvercové Velké Náměstí (Rynek Wielki) a Zamojský Palác, který byl roku 1803 přestaven do klasicistního stylu, díky čemuž nepůsobí, tak impozantně jako předtím. Nedaleko paláce Zamojských je budova zbrojnice, v níž se nachází muzeum uniforem a zbraní. Jihovýchodně od zámku se nachází katedrála sv. Tomáše navržená a roku 1587 Bernardem Marandim, byla dokončena v 30. letech 17. století a novou tvář obdržela v letech 1824-26. Vyniká neobvyklým manýristickým průčelím a jedinečně
dekorovanou klenbou. Katedrála je trojlodní chrám obklopený věncem kaplí a presbytářem s oltářem. Interiér tvoří obrazy italských a polských malířů, bohaté barokní oltáře, rozlehlé krypty a soubor pamětních tabulí. Severně od náměstí na bývalé židovské ulici se nachází synagoga z roku 1620, jenž je nejlépe zachovanou pozdněrenesanční synagogou v Polsku. Asi 500 metrů jižně od města se nachází Rotunda. Byla postavena v letech 1825-1831 a měla obrannou funkci. Během druhé světové války zde bylo popraviště. Odhaduje se, že zde bylo popraveno asi 8 000 lidí. Dnes je zde zřízeno muzeum Utrpení věnované 2. světové válce. Historii města a regionu může návštěvník poznat v Oblastním muzeu na Velkém náměstí.
25
WARSZAWA – HISTORICKÉ CENTRUM Varšava (Warszawa) je hlavním a největším městem Polska. Nachází se ve středním Polsku a je hlavním městem Mazovského vojvodství. Varšava je vědeckým, kulturním, ekonomickým a politickým centrem. Od jihovýchodu k severozápadu protéká Varšavou řeka Visla, jejíž údolí tvoří geomorfologický celek Kotlina Waszawska (Varšavská kotlina) s nejnižším bodem oblasti 68 m. n.m. při soutoku řek Visla a Narew. Na řece se nachází mnoho písečných ostrovů a podél ní mnoho písečných nánosů. Nad údolí Visly se terén postupně zvedá do maximální výšky 180 m n.m. Přes svou vysokou zalidněnost se v okolí Warszawy nacházejí velké lesní komplexy. Průměrné roční srážky se zde pohybují kolem 500 mm a průměrná roční teplota je přibližně 8°C.
Soutok řeky Visla a Narew
V roce 2010 měla Warszawa 1 720 781 obyvatel, což jí řadí na 14. místo v Evropě. Město a jeho okolí je velmi hustě zalidněno. V centru Varšavy je největší hustota zalidnění v Polsku až 10 000 obyvatel/km2. Téměř celé mapované území kromě severozápadu leží ve Varšavské aglomeraci, která má přes 2,5 milionu obyvatel. Varšava a zejména její okrajové oblasti mají vysoké migrační saldo až 8 ‰ a celé město nejnižší nezaměstnanost v Polsku (pod 5%). Ve Varšavě sídlí mnoho národních a vzdělávacích institucí a státních úřadů. V porovnání se zbytkem Polska je výrazně bohatším regionem. Znatelné je ekonomické zaměření Varšavy na oblast služeb, která zaměstnává asi 70% ekonomicky aktivních obyvatel Varšavy. Město je nejdůležitějším hospodářským centrem Polska. Z hlediska produkce zaujíma Varšavská průmyslová oblast 2. místo v Polsku. Hlavními odvětvími jsou zejména strojírenský (hlavně dopravní průmysl), optický, elektrotechnický, polygrafický a potravinářský průmysl. Významnými průmyslovými středisky jsou kromě Varšavy města Pruszków, Piaseczno, Sochaczew, Błonie, Ożarów Mazowski, Grodzisk Mazowiecki, Wołomin a Legionowo. Jižně od města Konstancin Jeziorna se nacházejí rozsáhlé sadovnické oblasti. Mazovské vojvodství je na 1. místě v produkci zeleniny a zejména ovoce. Varšava je významným dopravním uzelem. Městem prochází několik mezinárodních silnic (E77, E67, E30, E372), nachází se zde několik železničních nádraží pro osobní a nákladní dopravu. Deset kilometrů od centra města se nachází Chopinovo mezinárodní letiště.
26
Varšava a okolí nabízí zázemí téměř pro všechny formy cestovního ruchu. Varšavu navštíví ročně mnoho tisíc zahraničních turistů. Kromě mnoha historických památek láká turisty mnoho muzeí, divadel, kin a dalších institucí. Význam zvyšuje dobrá dopravní infrastruktura, mnoho ubytovacích a stravovacích zařízení, obchodních center, sportovních a rekreačních zařízení, konání mnoha výstav, veletrhů a festivalů. V okolí města se nachází Kampinoský národní park a mnoho dalších chráněných území. Kampinoský národní park je jedním z největších v Polsku. Tři čtvrtiny jeho rozlohy porkývá převážně borovo-bukový les. Nachází se zde přes 300 km značených turistických a cykloturistických stezek. Město Konstancín-Jeziorna je díky pramenům solanky známo svými klimatickými lázněni. Asi 20 km severně od centra Varšavy se nachází Zegrzyńskie jezero, které je často využíváno k rekreaci obyvateli Varšavy. Kromě historického centra je ve Varšavě mnoho dalších zajímavých městských částí a památek. Z nich nejvyznamnější jsou Nowe Miasto, Palác kultury ve Varšavě Krakowskie Przedmieście nebo Ulica Marszałkowa s nejvyšší budovou Polska Palácem kultury, který je vysoký 230 metrů. Palác kultury je neznámější památkou Palác kultury socialistického realismu. Teprve počátkem 13. století postavili mazovští vévodové na místě dnešního Starého Města pevnost a roku 1413 učinili Varšavu svým sídlem. V roce 1526 přešlo vojvodství pod Polskou korunu a v roce 1596 se stala hlavním městem Polska díky své výhodné poloze mezi Krakovem a Vilniusem. Do konce 18. století i přes úpadek polského státu Varšava prosperovala a rozvíjela se. Trojím dělením Polska se stala provinčním městem. Hlavním městem se stala znovu v roce 1807 zřízením Varšavského vévodství a v roce 1815 vznikem Kongresového Polska. Od roku 1830 bylo město pod nadvládou Ruska. Po 1.světové válce se stala hlavním městěm nezávislého Polska. Pětiletá nacistická okupace během 2. světové války znamenala neustálé zatýkání, popravy a deportace. Během války bylo zničeno 85% budov a zahynulo kolem 800 000 lidí. Podle kreseb a fotografií byly nejcennější části města, obnoveny do původního vzhledu. Díky vynikající rehabilitaci a zachování středověkého půdorysu, bylo město v roce 1980 zapsáno na seznam UNESCO. Nejvýznamější část Staré Město si dodnes zachovalo svůj někdejší středověký půdorys. Po 2 sv. válce bylo zničeno 90% města, které bylo obnoveno do podoby z 17. a 18. století. Pýchou Starého města je staroměstské náměstí, které obklopují ze všech stran půvabné městské domy většinou ze 17. století. Na severní straně náměstí se nachází Historické muzeum Varšavy vybavené interiéry, které jsou typické pro městské domy a řemeslnické dílny.
WARSZAWA – HISTORICKÉ CENTRUM
Na ulici Świetojańske vycházející jižně z náměstí se nachází manýristicko-barokní Jezuitský kostel. Vznikl v letech 1609-1629, ve stejné době jako přilehlý klášter. Jižně od kostela se nachází katedrála sv. Jana postavena jako farní kostel na počátku 15. století. V průběhu staletí byla postupně obohacena o kaple a další prvky. Jižně od katedrály se nachází Královský zámek. Původní hrad byl založen ve 14. století, na vrcholu slávy byl v polovině 17. století, kdy se stal jednou z nejkrásnějších královských rezidencí v Evropě. Během války byl celý zničen a v 70. a 80. letech znovu vystavěn. Před zámkem se nachází Zámecké náměstí, v jehož středu se vypíná 22 metrů vysoký Zikmundův sloup z roku 1644. Z palácového náměstí vychází severně Piwna ulice, na
které stojí kostel sv. Martina založený společně s klášterem Augustiánů v roce 1353. V roce 1944 byl zničen a po válce zrenovován do původní podoby. Staré Město má dobře zachovány městské hradby. Začaly se budovat v 14.století.Město objímala dvojitá hradba s nezbytnými baštami a Královský zámek a Zigmundův sloup věžemi.
27
STŘEDOVĚKÉ MĚSTO TORUŇ. Okolí města Toruň leží v Kujavsko-Pomořském vojvodství a spolu s 25 km západně ležící Bydhoští je hlavním městem tohoto vojvodství. Toruň má přes 200 tisíc obyvatel a stala se ekonomickým, kulturním, vědeckým a turistickým centrem oblasti. Toruní protéká řeka Visla do níž se před městem vlévá řeka Drwęca. Území v okolí města má nížinný charakter o nadmořské výšce od 30 m n.m. v Kotlině Toruńske do 135 m n.m. na severovýchodě. Kotlina Toruńska je tvořena říčními, písečnými terasami a písečnými dunami, které vznikly říční a větrnou erozí v období poslední doby ledové. Velkou část písečných teras a dun dnes pokrývají převážně borové lesy, z nichž nejvýznamnějším lesním komplexem je Puszcza Bydgoska (Bydhošťský les), která je přírodním ekologickým koridorem mezinárodního významu. Území je charakteristické nízkými průměrnými ročními srážkami mezi 450-550 mm a vysokou průměrnou roční teplotou kolem 8°C. Písečna duna vzniklá v období poslední doby ledové (před 12000 lety). Po změne podnebí se v písku uchytilo rostlinstvo, často zastoupené borovými lesy.
Počet obyvatel Toruně se od padesátých let zvětšil dvaapůlkrát. Nárůst byl způsoben především rostoucím počtem pracovních míst v rychle se rozvíjejícím chemickém průmyslu. Kromě Toruně je území kolem řeky Visly málo zalidněné. Druhým největším městěm je jižně ležící Inowrocław (75 tis. obyvatel). Město Toruň spolu s Bydhoští vytváří průmyslovou oblast Bydhošť-Toruň specializující se především na chemický průmysl (fosforečná hnojiva, chemická vlákna, PET granulát, kyselina sírová). V Toruni je také závod na výrobu světoznámého tradičního Toruňského perníku. Druhým průmyslovým městěm je Inowroclaw, která je významná především těžbou a zpracováním soli. Lesy se nacházejí hlavně podél řeky Visly. Ostatní území jsou zemědělsky využívána. Zejména v Kujavsku se vyskytují kvalitní úrodné černozemě, využíváné nejčastěji k pěstování cukrové řepy. Toruní prochází mezinárodní silnice E75. Přes Inowroclaw je vedena významná železniční trať spojující město Katovice s Gdaňskem. Jelikož je v zde značně rozvinut cestovní ruch, ekonomika Toruně je silně zaměřena na oblast služeb. Město a jeho okolí má vynikající přírodní a kulturněhistorické předpoklady cestovního ruchu. Toruň se díky své atraktivitě a občanské vybaveností stalo turistickým centrem oblasti. Ve městě se nachází 7 muzeí, 10 divadel a každoročně se zde konají
28
mezinárodní festivaly, jenž zvyšují význam města. Kromě Toruně stojí za rozvojem cestovního ruchu také solné lázně v Ciechocinku a Inowroclawi a pro pěší turistiku je atraktivní lesní komplex Puszcza Bydgoska. V oblasti se zachovalo mnoho církevních gotických staveb z dob řádu německých rytířů. Kromě památek ve Starém Městě se v Toruni nachází dvě hradní zříceniny křižáckých hradů, několik kostelů a vojenské opevnnění z 1. poloviny 18. století. V městech Ciechocinek a Inowrocław se nacházejí solné lázně a technické památky využívané při dobývání a zpracování soli. Lázně v Ciechocinku patří mezi nejstarší a největší v Polsku. Nachází se zde Gradovna z poloviny 19.století, která patří mezi největší dřevěné stavby v Evropě. V Inowrocławi se nachází románský kostel z konce 12. století, architektonicky cenné budovy a zbytky městského opevnění.
Gradovny slou-žily k získávání soli z pramenů bohatých na sůl. Později se využívaly také k inhalaci aerosolů vznikajících v jejich blízkosti
Okolí Toruně bylo obydleno již před 12 000 lety a díky brodu přes řeku Vislu vedla touto oblastí Jantarová stezka. Řeka Visla rozděluje oblast na dvě historická území Kujavy (jižně od Toruně) a Chelmínsko (severně od Toruně), které byly od 10. století pod vládou dynnastie Piastovců. V 13. století je pozván na pomoc při christianizaci Pruska Řád německých rytířů, který na pravém břehu řeky vybudoval hrad a založil město (dnešní Staré Město). Výhodná strategická pozice na řece Visle urychlila růst a rozkvět města. Řád německých rytířů získal postupně nadvládu nad Kujawskem a Chelmínskem. Po třináctileté válce mezi Polskem a Řádem německých rytířů roku 1466, byla tato území s městem Toruň navrácena Polsku. Po druhém dělení v roce 1793 připadly země Prusům a k Polsku byly připojeny až na sklonku 1. světové války. Staré Město v Toruni přežilo bez újmy 2. světovou válku a bylo zapsáno v roce 1997 na seznam světového dědictví UNESCO. Město má do značné míry zachovanou uliční síť a velmi dobrý stav historických budov, čímž poskytuje vyjímečný obraz středověkého způsobu života. Centrem města je staroměstské náměstí, kterému vévodí mohutná radnice z červených cihel a které je obklopeno restaurovanými domy. Ve Staroměstské radnici postavené koncem 14. století je dnes Krajské muzeum, které také spravuje několik zajímavých starých domků. Nejdekorativnějším domem na náměstí je dům Pod Hvězdou. Jižně od náměstí stojí dům Mikuláše Koperníka, který se tu narodil v roce 1473 a dnes je
STŘEDOVĚKÉ MĚSTO TORUŇ
Pohled na Staré město z levého břehu řeky Visly
zde umístěna jeho životopisná expozice. V Gotickém domě rodiny Eskenových stojícím za katedrálou, je umístěno několik expozic vztahujících se k minulosti města. Největší a nejmohutnější budovou je katedrála sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty. Stavebí práce byly zahájeny kolem roku 1260 a dokončeny až koncem 15. století. Třetí velkou gotickou budovou ve Starém Městě je kostel Panny Marie z 13. století. s vysokými okny z barevných skel a úžasným pozlaceným oltářem. Kolem starého města se nacházejí zbytky opevnění se třemi branami a se zříceninou hradu Řádu německých rytířů ve východní části města. Na západním konci hradeb je několik středověkých obilnic a šikmá věž ze 14. století
29
HRAD MALBORK Město Malbork leží v Pomořském vojvodství na severu Polska 60km od Gdaňska, hlavního města vojvodství. Malbork leží na hranici dvou geomorfologických celků Żuławy Wislane (severně od města) a Pojezierze Iławskie (jižně od města). Západně od řeky Visly se nachází Pojezierze Wschodniopomorskie. Żuławy Wislane jsou tvořeny deltou řeky Visly a jejího pravého ramene Nogatu, který protéká Malborkem. Území delty je málo členité, největší výšky dosahuje 14,6 m n. m. a 28% území leží pod hladinou moře. U jezera Druzno se nachází nejnižší bod Polska (-1,8 m p. m.). V celcích Pojezierze Iławskie a Pojezierze Wschodniopomorskie vzniklo po ústupu zalednění mnoho ledovcových jezer. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 8°C a vlivem oceánského klimatu má nižší roční amplitudu než v jižně a východně ležících oblastech Polska. Průměrné roční srážky se pohybují kolem 550 mm v údolí Visly a směrem na západ a východ se zvyšují na 650 mm. Zdejší krajina je zejména kvůli zemědělskému rázu málo zalidněná (přibližně 60 obyvatel/km2). Malbork má 38 tisíc obyvatel a dvacet kilometrů západně od něj leží šedesáti tisícové město Tczew. Město Elblag, ležící 30 km severovýchodně od Malborku, je se 126 tisíci obyvateli druhým největším městem VarmijskoMazurského vojvodství. Kvůli jedné z nejvyšších nezaměstnaností v Polsku (až 20%) mnoho obyvatel emigrovalo do zahraničí. Podle sčítání obyvatelstva z roku 2002 žila ve Varmijsko-Mazurském vojvodství početná Ukrajinská menšina (11 881) z nichž 562 žilo v okrese Elblag. Území v okolí Malborku je zemědělsky využívané a zejména delta řeky Visly je tvořena velmi úrodnými půdami. Delta začala být již ve 13. století odvodňována a zbavována lesního porostu. Dnes se zde pěstuje zejména Cukrová řepa a pšenice a mimo deltu také brambory a žito. Okolí města Tczew je sadovnickou oblastí. Průmysl je koncentrován ve městech Tczew, Malbork a Elblag. V Elblagu je tepelná elektrárna a továrna na výrobu turbín. V Malborku je rozšířen zejména potravinářský průmysl (cukrovarnictví). Západně od Města Tczew se nachází dálnice A1, která je součástí významné mezinárodní silice E75. Městem Tczew prochází značně vytížená železniční trať z Katowic do Gdaňska. Řeka Visla je využívána pro osobní a zejména nákladní dopravu.
mohutná gotická katedrála z 14. století se skvostným interiérem a nedaleko ní se nachází diecézní muzeum s bohatou sbírkou gotického umění. V desetitisícovém městě Sztum je zachován Křižácký hrad a zbytky městských hradeb. Město Tczew ležící na řece Visle je jedním z nejstarších měst v Pomoří a významným dopravním uzlem. V centru se nachází městské domy z 18. a 19. století, zbytky městského opevnění a muzeum Visly. Cenný je také dominikánský klášter, gotický kostel z 14. století a holandský větrný mlýn.
Katedrála v Pelplinu – jedna z největších v Polsku
Elblag je přístavním průmyslovým městem a také kulturním a turistickým centrem oblasti. Město postihl podobný osud jako Varšavu a během 2. světové války bylo vážně poškozeno. Po válce však bylo město obnoveno a dnes se zde nachází mnoho středověkých obytných domů, kostelů, vysoká katedrála sv. Mikuláše a městská brána z počátku 14. století. Město Malbork vzniklo z osady založené při stavbě stejnojmenného hradu. Ve měste se zachovala radnice, kostel a opevnění s branami ze 14. století. Hrad Malbork je jednou z nejvýznamnějších památek Polska a svou velikostí zaujímá první místo jako největší zděný gotický hrad na světě. Je uniktním architektonickým dílem. Mnohé z metod, které použili stavitelé při řešení technických a uměleckých problémů byly využity při stavbách dalších hradů Řádu německých rytířů, ale také u jiných gotických staveb severní Evropy.
Cestovní ruch v okolí Malborku ovlivňuje pozitivně dobrá dopravní dostupnost, zejména z nedalekého mezinárodně významného přímořského letoviska trojměstí Gdaňsk – Gdynia – Sopoty. Nachází se zde mnoho cenných kulturních památek a ledovcová jezera jsou využívána k letní rekreaci. Většina historických památek je postavena z červených pálených cihel, které se používaly z důvodu absence kamene. Kromě hradu Malbork se v okolí nachází několik dalších méně zachovalých cihlových hradů, mnoho starých kostelů a některá města mají zachovalá městská jádra se zbytky městského opevnění. Městečko Pelplin je duchovním centrem Pomoří. Vévodí mu
30
Pohled na hrad z jihu
Polský kníže Konrád Mazovský požádal Řád německých rytířů o pomoc při christianizaci Pruska, ležícího severně
HRAD MALBORK
od Polského území. Řád německých rytířů se usadil na polském území a zahájil v roce 1274 budování pevnosti. Během následujících let se hrad rozrůstal a rostl jeho význam a prestiž. Roku 1410 byl hrad neúspěšně dobýván polsko-litevskou armádou. Polské království zabralo Malbork v roce 1457 za třináctileté války. V roce 1772 jej znovu obsadili Prusové. Ti Malbork proměnili v kasárna, která byla v následujících desetiletí vážně poškozena. V roce 1804 byl vyhlášen historickou památkou a začaly restaurační práce. Za 2. světové války byla východní část pevnosti vyhozena do vzduchu a celý proces obnovy musel začít znovu. V sedmdesátých letech byly dokončeny restaurátorské práce, hrad dnes vypadá v podstatě tak, jak tomu bylo před
šesti stoletími. Se svými sklepními příkopy, padacími mosty, věžemi a hradbami je Malbork impozantní stavbou se třemi oddělenými částmi – Horním hradem, Středním hradem a Dolním hradem. Silně opevněný Horní hrad čtvercového půdrysu byl skutečnou pevností, která chránila klenotnici, kapitulní síń, ložnici a reflektář konventu. Střední hrad býval sídlem velmistra. Součástí hradu je palác, špitál a další prostory. Dolní hrad zahrnuje někdejší zbrojnici, kapli sv. Vavřince a gotické domy. V současnosti funguje jako technické zázemí komplexu. Kolem hradu jsou tři prstence hradeb. Hrad je dnes provozován jako Hradní muzeum, většina sálů a místností je zpřístupněno veřejnosti.
31
BĚLOVĚŽSKÝ PRALES Polská část Bělověžského pralesa (Puszcza Białowieska) a jeho blízké okolí se nachází v Podleském vojvodství na východě Polska. Největší část území leží v Hajnówském okrese se správním městem Hajnówka. Údolí řeky Narew rozděluje oblast na jižně ležící celek Równina Bielska a severně ležící Wysoczyzna Białostocka. Území leží v průměrné nadmořské výšce od 160 do 200 m .n.m. Vysoké zalesnění oblasti dává ročně vyšší množství srážek (nad 600 mm), než je tomu v okolních okresech. V zimě se tato oblast stává působením mrazivého kontinentálního vzduchu z východu jednou z nejchladnějších oblastí v Polsku. Průměrná roční teplota v lednu se pohybuje mezi mínus 7-8°C. Za jedno z nejčistších životních prostřední vděčí absenci průmyslu a nízké hustotě zalidnění. Lesy s bohatou a rozmanitou vegetací přispívají k výskytu mnoha druhů zvířat. Největšími sídly jsou okresní města Hajnówka (21 tisíc obyvatel) a Bielsk Podlaski (26 tisíc obyvatel). V Podleském vojvodství se hlásí 97% obyvatel k běloruské národnosti. Město Hajnówka je stala jejich centrem a v roce 2007 se zde běloruština stala druhým úředním jazykem. Podíl běloruského obyvatelstva v okrese činí až 39% a v sousedním Bielském okrese 19,8% obyvatel. Hospodářství těží zejména ze zemědělství (brambory, pšenice) a z cestovního ruchu. Ve městě Hajnówka je rozvninut dřevozpracovatelský průmysl. Dřívější masová těžba dřeva je však díky ochraně lesů omezována a zůstalo zde po ní mnoho úzkorozchodných železnic, po kterých dnes vlaky vozí turisty. Za rozvinutý cestovní ruch tato oblast vděčí rozsáhlému lesnímu komplexu Bělověžský prales, který je v okrajových částech obklopen mnohými rekreačními objekty, zejména v Bělověži, Narewce, u Siemianówského jezera a s hlavním centrem v Hajnówce. Významná je také kulturně-historická hodnota území. Po staletí zde žili lidé různých kultur a vyznání. Zachovalo se mnoho starých dřevěných kostelů, avšak architektonicky zajímavé jsou i některé kostely postavené v posledních letech. Ve vesnicích nejčastěji stojí katolické a pravoslavné kostely, ale narazíme i na kostely protestantské, řeckokatolické nebo židovské synagogy. Některé vesnice jsou, dodnes ukázkou typické běloruské vesnice se zachovalými dřevěnými domy, které mají barevné okenice a pomalované trámy. V Hajnówce se konají kulturní akce, nachází se zde muzeum kovářství a zámečnictví a z města vede do vesnice Topiło úzkorozchodná železnice. Pravoslavný kostel v Bielsku Podlaskim
32
Bělověžský prales je posledním zachovalým nížinným pralesem v Evropě, díky čemuž byl v roce 1979 zapsán na seznam světové dědictví Unesco. Prales se nachází západně od města Hajnówka. Výchozím bodem pro návštěvu pralesa je obec Bělověž (Bialowieza), kde sídlí správa parku. Obec návštěvníkům nabízí mnoho turistických atrakcí. Mezi nejoblíbenější patří Bizoní rezervace a Lesnicko-přírodovědné muzeum v zámeckém parku. Dále stojí za zmínku dřevěné nádraží z roku 1903, zámek z 19. století, muzeum lesního umění, jízda úzkokolejkou, skanzen a mnoho turistických a naučných stezek. Z celkové rozlohy pralesa (cca 1460 km2) se 580 km2 nachází na polské a 880 km2 na běloruské straně. Chrání jej obtížně přístupné národní parky Bělovězský národní park (Białowieski park narodowy) v Polsku a Bělověžskaja Pušča v Bělorusku. Po staletí zde nebyl vykácen jediný strom ani klestěn podrost. Již v roce 1541 se tato oblast stala chráněným loveckým revírem s cílem chránit zubry. Od Roku 1557 pak bylo lesní hospodaření přísně regulováno. Těžba dřeva zde nikdy neexistovala, neboť les byl příliš vlhký a nepřístupný. Od roku 1598 zde směli lovit pouze polští králové, po roce 1795 pouze ruské carevny a ruští carové. Teprve během německé okupace za první světové války byly podniknuty přípravy k vykácení lesa. Byla zde vybudována dokonce i speciální železniční síť pro odvoz kmenů. Za oběť padlo 5 miliónů m3 dřeva a v roce 1919 poslední stádo zubrů. Poté byl les opět ponechán sám sobě. Zubr Evropský patří mezi největší žijící suchozemské savce v Evropě. Společně s Bizonem Americkým patří mezi poslední dva zástupce rodu Bizon. Může dosáhovat hmotnosti 1200 Kg a výšky dvou metrů.
Rozlehlý, téměř nekonečný les na rozvodí Baltského a Černého moře je přitom pouhým zbytkem kontinentálního lesního porostu, jenž kdysi spojoval ruskou tundru se stepními oblastmi u Černého moře a Baltské moře se Středozemním. Tak lze vysvětlit proč se zde kromě severních druhů udržely i druhy, jejichž původním domovem je jižní Evropa. Na běloruské straně napočítali biologové 900 druhů kvetoucích rostlin a na polské 630, z toho 26 stromů. Smrky zde dorůstají do výšky 50 metrů, duby, jasany, a lípy 40m a více. Mnohé jsou staré přes 500 let a průměr jejich kmenů činí více než 2 m. Podle podloží a stupně vlhkosti se zde rozvinulo 20 různých lesních společenstev, která na běloruské straně zaujímají téměř 90% parku. Většinou se jedná o smíšené porosty složené z dubů lip, habrů, borovic a smrků. Navíc se zde vyskytují i dvě křovinná společenstva, jako například lískové háje obklopující mokřady a 13 různých společenstev bažin a luk. Mnohé z rostlin, jež se zde hojně vyskytují, patří jinde v Evropě k ohroženým druhům. Přestože byl les ponechán svému osudu, je obdivuhodně řídký a světlý. Roste v něm méně podrostu
,
než by se dalo předpokládat. Důvodem je mimořádně bohatá fauna, která zde nalezla jedinečné, nerušené útočiště. Les poskytuje vhodné podmínky k přežití téměř všem evropským živočichům. kromě přibližně 8000 druhů hmyzu žije na zdejších stromech a keřích více než 200 druhů ptáků. Vyskytuje se zde přibližně 55 druhů savců, mezi nimiž jsou nejhojnější losi, bobři a vydry. Nejdůležitější jsou však dvě ohromná stáda zubrů, která volně pobíhají parkem. Na běloruské straně žije asi 250, na polské přibližně 300 těchto největších evropských savců. Obě stáda dělí dvoumetrový pohraniční plot z ostnatého drátu. Zdejší zubři jsou posledními exempláři svého druhu. Jejich stav se díky nedotknutelnosti pralesa opět ustálil. Vzešli z 52 zubrů
BĚLOVĚŽSKÝ PRALES
chovaných v zoologických zahradách, z nichž bylo v roce 1929 vybráno pět, kteří pak byli chováni v oboře s cílem připravit je na život ve volné přírodě. V roce 1952 zde bylo vysazeno první malé stádo. Návštěvníci však tato nádherná zvířata spatří ve volné přírodě jen stěží. Většina území obou částí národního parku totiž není přístupná a zubři jsou navíc velmi plaší. Také ostatní zvířata se ukážou jen zřídka. Na obou stranách hranice však existují rozsáhlé obory. Pouze zde mohou návštěvníci pozorovat nejen několik zubrů, ale i vlky a jiná lesní zvířata. V jednom výběhu žije dokonce stádo tarpanů, malých houževnatých koní. Také oni patřili kdysi k vyhynulým druhům. Díky obnovenému chovu však bylo zajištěno přežití tohoto druhu.
33
MUŽAKOVSKÝ PARK Mužakovský park (Park Muźakowski) se nachází na jihozápadě Polska na obou stranách státní hranice mezi Polskem a Německem. Celé území v okolí parku leží v Lubušském vojvodství. Na jihozápadě protéká územím řeka Nysa Łużycka (Lužická Nisa), která pramení v České republice v Jizerských horách a na východě územím protéká z jihu k severu řeka Bóbr, taktéž pramenící v České republice v Krkonoších. Mezi těmito dvěma řekami se nachází geomorfologický celek Wzniesienia Żarskie dosahující nejvyšší nadmořské výšky 227 m n.m. nedaleko města Żary. Chráněná oblast Park krajoobrazowy Łuk Mużakowa leží na území geomorfologického celku Wał Muźakowski.Wał Muźakowski je tvořen jednou z největších ledovcových čelních morén na světě. Moréna je ve tvaru podkovy a v jejím čele jí protíná řeka Nysa Łużycka. Nadmořská výška území postupně klesá k severozápadu na přibližně 30 m n.m v Zasiecke Kotlině. Celé území je hustě zalesněno (kolem 50%). Průměrné roční srážky činí 550-600 mm a průměrná roční teplota nad 8°C. Území je málo zalidněné. Největšími městy jsou Źary (38 000 ob.), které je správním centrem oblasti a Żagań (26 tisíc ob.). V Lubušském vojvodství žije početná skupina Lemků (rusínské etnikum), kteří zde byli přesídlení v roce 1947 v rámci operace „Visla“ z jihovýchodu Polska.
Tato oblast nepatří mezi nejvyhledávanější turistické destinace Polska. Kromě Mužakovského parku je pro rozvoj cestovního ruchu významný Park krajoobrazowy Łuk Mużakowa. Jeho význam spočívá ve vysoké hodnotě neživé přírody ledovcové čelní morény se zajímavými formami eroze a zbarvenými ledovcovými jezery. Na území se nachází mnoho zámků a církevních památek. Źary a Żagań jsou v této oblasti nejnavštěvovanějšími městy s cennými památkami a nabídkou mnoha služeb. V Żagańi se nachází Lobkovický zámek, který nechal 1630 postavit Albrecht z Valdštejna. Ve městě je několik architektonicky cenných kostelů, jsou zde staré městské domy a zbytky městského opevnění. Ve městě Źary se nachází gotický zámek a jsou zde architektonicky cenné budovy včetně radnice ze 14. století a zbytky městského opevnění. Polská strana Mužakovského parku leží u městečka Łęknica a zabírá 348 ha. Německá strana mající rozlohu 212 ha se nachází v spolkové zemi Sasko u městečka Bad Muskau. Protože v místě byly již dříve činné železité a slatinné lázně, dostalo městečko v roce 1962 název Bad Muskau.
Od jihovýchodu k západu je vedena dálnice A18, která je součástí důležité mezinárodní silnice E36 vedoucí do 140km vzdáleného Berlína. Źary a Żagań jsou silničním a železničním uzlem. Na zdejších středně úrodných půdách se nejčastěji pěstuje pšenice a brambory. Časté pastviny jsou využívány pro chov ovcí. V lesích probíhá těžba dřeva. Obě města Źary a Żagań jsou také průmyslovými, ekonomickými a kulturními centry. Největší zastoupení má v Żagani vlnařský, oděvní a dřevozpracovatelský průmysl. Źary se zaměřuje zejména na bavlnářský a oděvní průmysl. Geomorfologické celky Wzniesienia Żarskie a Wał Trzebnicki jsou bohaté na ložiska hnědého uhlí a na sklářské písky. Těžba hnědého uhlí už zde neprobíhá a zůstalo zde po ní mnoho technických objektů.
Park krajoobrazowy Łuk Mużakowa je poset mnoha jezery, z nichž některé vznikly v důsledku těžby hnědého uhlí.
34
Novorenesanční zámek v Bad Muskau
Unikátní styl, kterým Mužakovský park navazuje na zemědělskou krajinu ovlivnil rozvoj krajinné architektury a inspiroval k dalším řešením parkové krajinné tvorby v Evropě a v Americe. Mužakovský park, jehož součástí je také zámek, mosty a arboretum, byl v roce 2004 zapsán na seznam světového dědictví Unesco. Městečko Muskau s 3900 obyvateli bylo založeno ve 13. století na území Horní Lužice, která v letech 1329-1635 patřila českému království. Zdejší zámek byl významným šlechtickým sídlem a střediskem hrabství, obydleným až do roku 1945. Kolem městečka a zámku začal kníže Hermanna von Pückler-Muskau v roce 1815 budovat rozsáhlý park, jehož záměrem bylo sjednocení všech forem soužití mezi přírodou a kulturou. Projevem pokrokovosti byla i významná skutečnost, že park byl přístupný veřejnosti, což byl jev v té době o to významnější, že šlo o aristokratické sídlo. Pücklerova tvorba v Muskau byla dána krajinným prostředím poměrně široké říční nivy a okolními
MUŽAKOVSKÝ PARK
úbočími. Radikální změna ve výtvarném pojetí parku vyplynula ze sílícího vlivu romantismu, který se uplatňoval v řadě evropských zemí. Kvůli finančním problémům musel Pückler zámek prodat a od roku 1852 pokračoval v dokončení parku jeho žák Eduard Petzold, který pracoval na dokončení parku v duchu představ svého učitele. Druhá světová válka znamenala radikální zlom ve vývoji parku. Na tomto místě probíhaly rozhodující bitvy války. Dvě třetiny budov a všechny mosty byly zničeny. Po roce 1945 došlo k vzniku nových hranic a park s městem Muskau byly rozděleny na Německou a Polskou část (Łęknica). V roce 1989 byla podespána mezinárodní dohoda o řešení společných polsko-německých snah k ochraně a rekonstrukci parku.
Park volně navazuje na okolní zemědělskou krajinu a prostupuje přímo do měst Bad Muskau a Łęknica.
35
REJSTŘÍK A Aleksandrow Kujawski 29 Alwernia 15 Andrychów 15 B Babice 15 Bączal Dolny 19 Bad Muskau 35 Będzin 15 Beskidu Małego P.K. 15 Beskidu Śląskiego P.K. 15 Białka Tatrzańska 19 Białka, řeka 19 Bialowice 35 Białowieski P.N. 33 Białowieża 33 Bialy Dunajec, řeka 19 Biecz 19 Biecz 35 Bielawa 21 Bielsk Podlaski 33 Bielsko-Biała 15 Bierunń 15 Bierzgłowo 29 Błonie 27 Bóbr, řeka 35 Bóbr, řeka 35 Bogaczów 35 Boguszow-Gorce 21 Bochnia 19 Bolkow 21 Brody 35 Broniszów 35 Brwinów 27 Brzeg Dolny 21 Brzesko 19 Brzeszcze 15 Brzozów 19 Bukowno 15 Bystrzyca, řeka 21 Bytom 15 C Ciechocinek 29 Ciepłowody 21 Ciężkowicko-Rożnowski P.K. 19 Czarna, řeka 27 Czarnorzecko-Strzyżowski P.K. 19 Czarny Bor 21 Czechowice-Dziedzice 15 Czeladź 15 Czerna 15 Czerna Wielka, řeka 35 Czernikowo 29 Czernin 31 Czchów 19 Czchowskie, jezero 19 Czorstyn 19 Czorsztyńskie, jezero 19 D Dąbrowa Biskupia 29 Dąbrowa Górnicza 15 Dąbrowa Chełmińska 29 Dabrówka, jezero 31 Dębno 7, 19 Dobczyce 15 Dobromierz 21 Dobrzejewice 29 Dolina Bystrzycy P.K. 21 Druzno, jezero 31 Drwęca, řeka 29 Dubicze Cerkiewne 33 Dunajec, řeka 19 Dzierzgoń 31
36
Dzierzgoń, jezero 31 Dzierzoniow 21 E Elblag 7, 31 F Falenty 27 Frydman 19 G Gdów 15 Gluszyca 21 Gniew 31 Gniewkowo 29 Gnojnik 19 Goczałkowice-Zdrój 15 Gór Sowich P.K. 21 Góra Kalwaria 27 Gorczańsi P.N. 19 Gorlice 19 Gorsk 29 Gosciszewo 31 Gosprzydowa 19 Grabiny-Zameczek 31 Graboszyce 15 Grabowiec 25 Grebocin 29 Grodzisk Mazowiecki 27 Guciów 25 H Hajnowka 33 Harklowa 19 Holody 33 CH Chelmza 29 Chełmżyńskie, jezero 29 Chorzów 15 Chraboly 33 Chrzanów 15 I Igołomia 15 Iłowa 35 Inowroclaw 29 Inowroclaw 29 Inwałd 15 Iwonicz 19 J Jabłonna 27 Jaćmierz 19 Jasień 35 Jasienica Rosielna 19 Jasiołka, řeka 19 Jawor 7,21 Jaworze 15 Jaworzno 15 Jazowa 31 Jedlina-Zdroj 21 Jeglownik 31 Jelcz 21 Jelcz-Laskowice 21 Jelenin 35 Jeziorka 27 Jozefow 27 Jugowice 21 K Kacwin 19 Kaczawa, řeka 21 Kaczorki 25 Kalwaria Zebrzydowska 7, 15 Kamienica, řeka 19 Kamienna Gora 21
Kampinoski P.N. 27 Kanał Żerański 27 Karczew 27 Katowice 7, 15 Kąty Wrocławskie 21 Kety 15 Klemensów 25 Kobylka 27 Komarów-Osada 25 Konstancin-Jeziorna 27 Korczyna 19 Korzkiew 15 Kowalewo Pomorskie 29 Kraków 7, 15 Krasnobród 25 Krasnoobrodzki P.K 25 Kronso 19 Krzeszów 21 Krzeszowice 15 Książański P.K. 21 Kunice 21 L Łabunie 25 Łabuńka, řeka 25 Łagiewniki 21 Lanckorona 15 Laski 27 Laskowa 19 Legionowo 27 Legnica 21 Legnickie Pole 21 Łęknica 35 Leszczyniec 21 Libiaź 15 Libusza 19 Lipków 27 Lipnica Murowana 19 Lipsko 25 Łodygowice 15 Lomianki 27 Łopuszna 19 Łosinka 33 Lososina, řeka 19 Lubawka 21 Lubiaź 21 Lubicz 29 Lubin 21 Luboradz 21 Luborzyca 15 Lubsko 35 Lubsza, řeka 35 Łuk Mużakowa P.K. 35 Lulkovo 29 M Magurski P.N. 19 Majulowice 21 Maków Podhalański 15 Malbork 7, 31 Maluszow 21 Marcinowice 21 Marki 27 Matiašovce 19 Mazowiecki P.N. 27 Miejsce Piastowe 19 Mietkowskie, jezero 21 Michałowo 33 Mikołajki Pomorskie 31 Mikolow 15 Milanowek 27 Milobadz 31 Młochów 27 Modlnica 15 Mokrzeszow 21
Morawica 15 Moscisko 21 Muchówka 19 Myślenice 15 Mysłowice 15 N Nadarzyn 27 Narew 33 Narew, řeka 7, 33 Narew, řeka 9, 27 Narewka 33 Narewka, řeka 33 Nawra 29 Niedźwiedź 15 Niedzyca 19 Nielisz, jezero 25 Niemcza 21 Niepołomice 15 Nieporet 27 Nogat, řeka 31 Nowe Berezowo 33 Nowogród Bobrzański 35 Nowosady 33 Nowy Dwór Gdański 31 Nowy Dwor Mazowiecki 27 Nowy Staw 31 Nowy Targ 19 Nowy Wiśnicz 19 O Obory 27 Obrowo 29 Odra, řeka 21 Ochotnica Dolna 19 Ojców 15 Ojcówski Park Narowody 15 Olawa 21 Olesnica 21 Olkusz 15 Orla 33 Orłowo 31 Osiek 21 Osiek 35 Oświęcim 9, 15 Otwock 27 Otwock Wielki 27 Owczary 19 P Papowo Biskupie 29 Pelplin 31 Piaseczno 27 Piastow 27 Pieskowa Skała 15 Pieszyce 21 Pieszyce 21 Pilawa Dolna 21 Piotrowice Świdnickie 21 Plaszów 15 Pluskowesy 29 Pogwizów 21 Por, řeka 25 Prądnik, řeka 15 Prochowice 21 Proszowice 15 Prusy 21 Pruszków 27 Przemsza, řeka 15 Przerzeczyn-Zdrój 21 Pszczolki 31 Pszczyna 15 Pszenno 21 Puszcza Bialowiezska 7,33
R Raba, řeka 15 Raba, řeka 19 Raciechowice 15 Raclawice 15 Radzymin 27 Rachanie 25 Raszyn 27 Rogoznica 21 Ropa 19 Ropa, řeka 19 Rozgarty 29 Rożnów 19 Roztoczański N.P. 25 Ruda Slaska 15 Rudawa 15 Rudawa, řeka 15 Rudawica 35 Rudawski P.K. 21 Rudno 31 Rybna 15 Rzepiennik Biskupi 19 S Sękówka, řeka 19 Siemianowice Śląskie 15 Siemianówka 33 Siemianowskie, jezero 33 Skała 15 Skawa, řeka 15 Skawina 15 Skawina, řeka 15 Skierbieszowski P.K 25 Skoczów 15 Ślęza, řeka 21 Ślężański P.K. 21 Sobótka 21 Sokola 21 Soła, řeka 15 Solec Kujawski 29 Sośnica 21 Sosnowiec 15 Spišská Stará Ves 19 Spytkowice 15 Środa Śląska 21 Sromowce Wyżne 19 Stara Wieś 19 Stare Pole 31 Stary Targ 31 Stary Wiśnicz 19 Stary Zamek 21 Strzegom 21 Strzegomka, řeka 21 Strzelce 21 Strzelin 21 Strzeszów 21 Strzyżów 19 Studzieniec 35 Subkowy 31 Sudetów Wałbrzyskich P.K. 21 Sucha Beskidzka 15 Sulejowek 27 Surhów 25 Świder, řeka 27 Świdnica 35 Swidnica 7, 21 Swiebodzice 21 Świętochłowice 15 Świny 21 Szaflary 19 Szczawno Zdrój 21 Szczebrzeszyn 25 Szczebrzeszyński P.K. 25 Szczyrzyc 15
Sztum 31 Szum, řeka 25 Szymbark 19 T Tarnogóra 25 Tczew 31 Tłuszcz 27 Topiło 33 Toruń 7, 29 Tropie 19 Trywieża 33 Trzcinica 19 Trzebiel 35 Trzebinia 15 Trzebnica 21 Tuplice 35 Turzno 29 Tychy 7, 15 Tymnica, řeka 35 U Uchanie 25 Ulesie 21 Unisław 29 Ustroń 15 W Wadowice 15 Walbrzych 9, 21 Walim 21 Wapienne 19 Warszawa 7, 27 Wesola 27 Widawa, řeka 21 Wieliczka 9,15 Wieprz, řeka 25 Wieprzówka, řeka 15 Wierzchoslawice 29 Wilczków 21 Wilga, řeka 15 Wisłok, řeka 19 Wiśnicko-Lipnicki P.K. 19 Witostowice 21 Wkra, řeka 27 Wojnowice 21 Wojsławice 25 Wola Radziszowska 15 Wolica, řeka Wolomin 27 Wolow 21 Wożucyn 25 Wroclaw 7, 21 Wygiełzów 15 Z Zabki 27 Zabludow 33 Zaborów 27 Żagań 35 Zagórze Śląskie 21 Zalesie Górne 27 Zamość 7, 25 Żary 35 Zator 15 Żegocina 19 Zegrzyńskie, j 27 Zielonka 27 Zławieś Wielka 29 Żółkiewka, řeka Źorawina 21 Źródla 21 Zwierzyniec 25 Żywiec 15
P.N. – Park narodowy; P.K. – Park krajoobrazowySzprotawa 35
37
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Atlas geograficzny – Świat Polska. 8. vyd. Warszawa: PWN, 2010. 207 s. Atlas pro volný čas. Praha: Katrografie Praha, 2001. 95 s. ALTMANN, Frizt. Skvosty Evropy: katedrály – kláštery - poutní místa. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, 544 s. ANDĚRA, Miloš. Národní parky Evropy. 1. vyd. Praha: Slovart, 2008. 976 s. CZERNIEWICZ-UMER, Teresa. Polsko. 2. vyd. Praha: Ikar, 2008. 384 s. CZERNIEWICZ-UMER, Teresa. Krakow. Warszawa: Wiedza i źycie, 2000. 254s. HALAMOVÁ, Jana. Pücklerův krajinářský park Muskau – proměny v čase. Zahrada - park – krajina. 2009. roč. 19, č.4,s.17-25. HOLEČEK, Milan. Skvosty Evropy – velká kniha památek. Praha Ottovo nakladatelství, 2011. 800 s. KACZMAREK, Tomasz. Ilustrovwana geografie Polski. Poznaň: Podsiedlik-Raniowski i Spółka, 1998. 120 s. kol. autorů. Geografia – encyklopedia szkolna. Kraków: Zielona Sowa. 2008, 606 s. kol. autorů. Polska na weekend. Warszawa: Pascal, 2003. 696 s. kol. autorů. Słownik geograficzno-krajoznawczy Polski. 4. vyd. Warszawa: WPN, 2000. 1046 s. LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. 3. vyd. Praha: Libri, 2009. 895 s. NEIL, Wilson. Polsko. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co, 2006. 544 s. PECOLD, Lumír a TKÁČ, Vladimír. Světové dědictví UNESCO : to nejskvělejší na Zemi v knize, která nestárne. 1. vyd. Opava: Optys, 1997. Poznávejte Česko: atlas & průvodce. 1. vyd. Praha: SHOCART, 2009. 300 s. Tumiałojč, Ewa. Mapa turystyczna Polski. Warszawa: WPN, 2000. WOŁOSZYN, Maria. Przyroda – Atlas Polski Warszawa: Żak, 2003). 33 s. INTERNETOVÉ ZDROJE Białowieski Park Narodowy,
. Debno Podhalańske, . EUROREG: Centrum evropejskich studiów regionalných i lokalnych uniwersytet Warszawski, . Fotopolska.eu, . Główny Urząd Statystyczny . Kopalnia Soli Wieliczka: Trasa Turystyczna, . Kościoł św. Leonarda, . Lubleskie ,. Miejsce pamięci i Muzeum: AUSCHWITZ-BIRKENAU, .
38
Ministerstwo Spraw Wewnętrznych, . Narodowy instytut dziedzictwa, . OJVOWSKI PARK NARODOWY, . PANORAMIO : Photos of The World, . Parafia św. Michała Archanioła v Binarowej, . Parafia pw. św. Józefa Oblubieńca NMP w Sękowej, . Parafia wniebowzięcia Najświętszej Marii Panny v Haczowie, . Polska Wschodnia, . Polskie zamki, . Przewodnicy Muźakowscy, . Szlak architektury drewnianej:wojewódstvo śląskie, . Targeo.pl, <www.mapa.targeo.pl>. Turystyczna mapa Polski, . UNESCO, . WYDAWNICTVA EDUKACYJNĚ WIKING, < http://www.wiking.edu.pl/article.php?id=269> Wojewódzki Inspektorat Ochrnony Środowiska we Wrocławiu, < http://www.wroclaw.pios.gov.pl/pliki/raporty/1999/0_Ogolna_charakt.pdf>. Województwo Małopolskie , <www.malopolskie.pl/Pliki/2008/Kierunki.pdf>. Kosciolpokoju.pl, .
39
