Téma: STŘEDOVĚK Třídy: CH1, ME1, ND1, PO1 Románské umění: - Rozvíjí se v 11. – 13. stol., vznik ve Francii, Itálii a Německu – tj. římské impérium. Čerpal z antiky. o Znaky románské architektury: stavební materiál – převážně kámen, valená klenba, sloupy – nosné, bohatě zdobené hlavice, tlusté zdi – zvenku většinou neomítnuté, portál – zdobené vchodové dveře, okna úzká, často sdružená (= 2 – 3 vedle sebe, oddělená sloupem), kopule - Stavby: o rotunda – válcová stavba s kruhovým půdorysem, kupolí a půlkruhovým přístavkem pro oltář, známé rotundy: sv. Víta na Pražském hradě, sv. Jiří na Řípu, sv. Kateřiny ve Znojmě o bazilika – kostel obdélníkového půdorysu s oltářem na jedné straně, vchodem na druhé straně a dvojí věží nad nimi, známé baziliky: sv. Jiří na Pražském hradě - Malířství: o fresky – malby do vlhké omítky. V chrámech, sloužily jako „Bible chudých“ (na zdech chrámů výjevy z Bible) o knižní malba – barevné iluminace (= doprovod textu), miniatury v rukopisech, iniciály (= zdobená počáteční písmena) - Sochařství – hlavice sloupů zdobené listovím, reliéfní sochařství, plastiky a ornamenty, řezby ze slonoviny. - Hudba – chorál – jednohlasý zpěv bez doprovodu nástrojů. Začínají pokusy o dvojhlas. Duchovní píseň Svatý Václave. - Literatura – Kosmova kronika, legendy (o sv. Václav, Ludmile, Kristiánova legenda,…).
2. Vrcholný středověk -
-
-
1.
Práva (= výsady) měst: právo postavit si hradby – ochrana před přepadením, právo soudní a hrdelní – popravovat těžké zločince, právo pořádat trhy – peníze pro město, právo mílové – zajišťuje městu výsadní tržní postavení v okruhu 1 míle, právo varečné – výsada vařit + prodávat pivo Tzv. cechy: o měšťané vykonávající určitou živnost se sdružovali v cechu (např. cech pekařů, cukrářů, řezníků), představitelem každého řemesla byl mistr, který zaměstnával řemeslníky a tovaryše o cech sloužil k odbourání konkurence, určoval počet mistrů v daném řemesle, kolik se má čeho vyrobit, jaká má být cena výrobku o v případě nouze, např. umřel-li mistr, pomáhal cech svým členům, cech dokonce platil tovaryšům pravidelnou návštěvu lázní o cechy byly záležitostí měst, na vesnicích se s nimi nesetkáme o obdobou cechu je tzv. gilda – sdružuje obchodníky Dálkový obchod: o Rozvoj od 11. stol. Zprostředkovával spojení mezi vzdálenějšími zeměmi (nejen v Evropě, ale i v Asii). Významnými přístavy se stávají italský Janov a Benátky. o Tzv. hanza – vzniká ve 2/2 13. stol. – je to obchodní sdružení měst, zabývá se převážně obchodováním na moři. o S rozvojem obchodu souvisí půjčování peněz na úrok – toto je odsuzováno křesťanstvím, ale Židé se tímto naopak zabývají. Vznikají domky, kde se peníze půjčují – tzv. banky. Zajímavé skupiny obyvatelstva: Židé: židovská víra se opírá o Starý zákon, křesťanský Nový zákon ale neuznává v Evropě byli Židé přímými poddanými panovníka, stáli pod jeho ochranou křesťané Židy neměli rádi, spatřovali v nich totiž viníky za umučení Krista byli to vynikající lékaři a obchodníci v evropských středověkých městech obývali zvláštní část města (ne ve všech městech), kde měli své synagogy (= modlitebny + školy)
na poč. 13. stol. vyhlásila katolická církev, že je třeba Židy ze společnosti vyčlenit zvláštním znamením – obvykle žluté kolečko přišité na šaty (např. v době fašismu je to žlutá Davidova hvězda) protižidovskou atmosféru prohlubovali i někteří panovníci – touha po zisku židovského majetku tzv. pogrom = rabování židovských čtvrtí, pobíjení Židů 2. lékaři a lékárníci: působili při klášterech, špitálech, lázních; často léčí klerici bez odborného vzdělání (četli Aristotela, arabské lékařské spisy); klerici měli zakázáno operovat (kvůli styku s krví) časté bylo šarlatánství, mastičkáři + dryáčníci (lektvary pochybného složení i účinku), kořenářky, pouliční trhači zubů,…; vedle toho univerzitně vzdělaní medici (ti působili v královských službách a při klášterech), ve městě mohli mít tito lidí soukromou praxi + lékárnu (v ní často i orientální zboří – ovoce, hedvábí, papír + bylinné destiláty) lékaři se museli povinně učit i astrologii – poznat vhodnou konstelaci pro léčbu (speciální kalendáře vydávali univerzitní mistři) 3. lidé na okraji společnosti žebráci, prostitutky, zloději, ze společnosti byli ale vyloučeni také: herci, žongléři, lichváři, kat žebráci – často nemocní lidé (lepra), nebo lidé, kteří ztratili práci a domov vlivem nějakého neštěstí (vyhoření, válka, mor,…) zloději – lidé bez práce, často se dříve živili poctivě, o práci přišli vlivem nějakého neštěstí prostitutky – ve městech i na venkově, přidružovaly se ke skupinám dělníků nebo kupců. Roli veřejných domů plnily také lázně, v některých městech vznikala jakási ghetta prostituce. - Školství: o obecné školství – především u farních kostelů, ve městech i školy městské o vznikají tzv. univerzity = společnost vysokoškolských učitelů + studentů, na univerzitu dohlíží církev, ale mohou ji studovat i lidé, kteří nepomýšlejí na kněžství, první univerzity: v Itálii; na univerzitách se studuje: filozofie, přírodní vědy, právo, lékařství a bohoslovectví (= teologie) o po úspěšném studiu – titul bakalář, mistr (= zkomolenina magistr) nebo doktor o slavné univerzity: pařížská Sorbonna, anglický Oxford a Cambridge - Křížové války: o tzv. svaté války, cíl: osvobodit Svatou zemi (Palestinu) od muslimů + snaha o volný přístup k Božímu hrobu v Jeruzalémě + touha šířit křesťanství o bojovníci: rytíři s křížem na korouhvi – tzv. křižáci, kdo mohl bojovat: především šlechtici, ale např. i chudina, která čekala bohatou kořist o první křížová výprava: 1095 se souhlasem papeže, velký pogrom na Židy, konec výprav: 2/2 13. stol. o Dětská křížová výprava: myšlenka, že úspěchů ve Svaté zemi může dosáhnout jen ten, kdo je sám bez hříchu – církev i panovníci se k ní staví odmítavě, francouzský král zakazuje výpravě odchod ze své země a tak se na pochod vydávají pouze německé děti. Pěšky dorazily pouze do Itálie, spousta jich zemřela. Část výpravy došla do Marseille, kde jim byl nabídnut převoz zdarma. Děti přijaly, část se jich dostala do cíle své cesty, část byla okamžitě prodána do otroctví,… o křížových výprav se účastnili i panovníci, např.: anglický Richard Lví srdce, český Vladislav II. o rytířské církevní řády: johanité, maltézští rytíři, řád německých rytířů, templáři Gotika - Vznik ve Francii ve 12. stol., trvá do 15. stol. - Čerpá z antiky. o Znaky: bohatá náboženská symbolika, křížová žebrová klenba (umožňuje odlehčit zdi), lomený oblouk, tenčí zdi než v románském slohu, vnější opěrný systém pilířů a oblouků, materiál: kámen, cihly, vertikalismus – stavby hodně vysoké (snaha přiblížit se Bohu), hrázděné zdivo – dřevěná trámková proutím vyplněná konstrukce, omítnutá a obílená - Stavby: církevní – kostely, kláštery; světské – měšťanské domy, radnice, tržnice, mosty, hrady.
-
Sochařství: trojrozměrné plastiky s různými motivy. Materiál – dřevo, kámen, vápenec. Tzv. madona = Panna Marie s Ježíškem a tzv. pieta = Marie s Ježíšovým tělem, sejmutým z kříže. Malířství: na skle, fresky, knižní malba. Známí malíři: Mistr třeboňský, Mistr vyšebrodský, Mistr Theodorik. Hudba: církevní (pro bohoslužby) i světská (žáci, trubadúři).
Svatá říše římská - Stále roztříštěná – skládá se z mnoha drobných i větších státních útvarů. - Významný panovník – Fridrich I. Barbarosa – snažil se ovládnout bohaté severoitalské oblasti, povedlo se mi jen pokořit Milán, jinak utrpěl porážku. - Fridrich II. snažil se následovat svého děda (Fridricha I.), ale opět nezdar. Po jeho smrti moc panovníka Svaté říše římské upadala. Rozhodující vliv mají kurfiřti. - Tzv. kurfiřt – sbor sedmi velitelů: arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský + falckrabě rýnský, markrabě braniborský, vévoda saský a český král. České země v době posledních Přemyslovců: Přemysl Otakar I. - Za jeho vlády se vzmáhá český stát a dostává se do povědomí Evropy. Byl to skvělý diplomat i vojevůdce. R. 1212 mu Fridrich II. – císař Svaté říše římské – vydal listinu, tzv. Zlatou bulu sicilskou, v níž potvrdil DĚDIČNÝ KRÁLOVSKÝ TITUL. Královský titul zaručoval českému vládci postavení hned za císařem. Přemysl Otakar II. - Výhodným sňatkem získal rakouské země. Byl to skvělý rytíř, což také potvrdil na jedné z křížových výprav – nikoli do Svaté země, ale do Pobaltí. Přemyslova sílící moc vyvolávala nelibost v českých zemích i zahraničí. Obávala se jí hlavně vysoká šlechta – např. Vítkovci. V zahraničí zabránila německá knížata tomu, aby byl zvolen římsko-německým králem. Nový král se rozhodl Přemyslovu moc oslabit. A tak byl v bitvě na MORAVSKÉM POLI v srpnu 1278 zabit. Václav II. - Byl korunován polským králem a získal také uherskou korunu. Nechal razit stříbrné mince – tzv. český (pražský) groš. Vydal také tzv. horní zákoník = pravidla těžby a dolování. Václav III. - Za záhadných okolností byl r. 1306 zavražděn v Olomouci → vymírají Přemyslovci po meči.
3. Pozdní středověk -
Boje Francie a Anglie – tzv. Stoletá válka o V ½ 14. stol. ve Francii usedá na trůn dynastie Valois (valoa), tu však odmítá uznat Anglický panovník Eduard III. – který je po matce Kapetovec (dynastie před Valois) a domáhá se svých práv ve Francii. o Napětí přerůstá až ve válku r. 1337, která začíná potopením francouzských lodí. Rozsáhlé boje propukají až r. 1346 – kdy se Angličané vyloďují pod vedením Eduarda III. ve Francii a porážejí Francouze v bitvě u Kresčaku – tam zahynul i český král Jan Lucemburský. o Později Francie uzavírá mír výhodný pro Angličany. o Hlavní nedostatek francouzského boje – tradiční středověký boj, kdy zájmy státu hájí ozbrojená družina šlechticů. Proti tomu Angličané najímají žoldáky. o Další boje – dočasný úspěch Francie, ale na konci 14. stol. vítězí Angličané. Vrcholem se stává r. 1420, kdy si anglický král Jindřich V. zajistil nástupnictví na francouzský trůn. Po Jindřichově smrti se Francie vzmohla k odporu – Francouze vede Jana z Arku, která pomáhá ke korunovaci králi Karlu VII. (Francouz). Angličané Janu zajali a nechali ji upálit, ale válku už nedokázali zvrátit, r. 1453 museli pevninu opustit.
o Velká válka měla tyto důsledky: nákladné vydržování vojsk = zvýšení daní, ztráty na životech + mor → nedostatek obyvatelstva + nespokojenost. Nespokojenost lidí vede ke vzpourám ve městech i na venkově. K překonání stoleté války došlo dříve ve Francii, která se vzchopila za vlády Ludvíka XI. o Anglie – nové boje, tentokrát o trůn – tzv. válka dvou růží (podle erbů obou znepřátelených rodů – Yorků a Lancasterů). Nakonec vítězí Tudorovci. České země za vlády Lucemburků 1. Vláda Jana Lucemburského: - Dostal se na trůn r. 1310 po vymření Přemyslovců. Vzal si Elišku Přemyslovnu (sestra Václava III.). V českých zemích si nezvykl, netrávil zde ani mnoho času – získal si tak přezdívku král cizinec. Tato přezdívka není příliš lichotivá, Jan se sice o poměry Českých zemí příliš nestaral, ale podstatně rozšířil naše území. Za jeho vlády bylo r. 1344 zřízeno litomyšlské biskupství, pražské biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství. V Evropě byl Jan uznáván za výborného válečníka a rytíře. R. 1346 se dokonce účastnil bitvy u Kresčaku (i se synem Karlem), kde bojoval proti Anglii. Téměř slepý v bitvě padl. 2. Vláda Karla IV. - Původně se jmenoval Václav, jméno Karel získal jako chlapec při biřmování ve Francii. Obdržel (stejně jako jeho otec) výchovu v Paříži, patřil k nejvzdělanějším panovníkům evropského středověku. Hovořil 5 jazyky (česky, německy, italsky, francouzsky a německy). Po smrti Jana Lucemburského se stává panovníkem Svaté říše římské + českým králem. Na korunovační ceremoniál přikázal vytvořit novou honosnou korunu – nazvaná svatováclavská. Byl to svědomitý panovník, do dějin vstoupil jako Otec vlasti. Brzy po korunovaci vydal řadu listin, jimiž zřídil velké soustátí nazývané země Koruny české – existovaly až do vzniku Československé republiky. Nejvýznamnější postavení v soustátí má České království (= Čechy), dále tam náležela Morava, slezská vévodství a knížectví, Horní a Dolní Lužice. Z Prahy buduje politické a kulturní centrum západního křesťanstva. Zakládá: 1348 v Praze Karlovu univerzitu, kterou tvoří 4 fakulty. Nové Město pražské, Karlštejn s kaplí sv. Kříže (zde obrazová galerie 129 světců), klášter Na Slovanech. Vydal tzv. Zlatou bulu, kde zpřesnil poměr Českého království ke Svaté říši římské. 3. Vláda Václava IV. - Karlův prvorozený syn. Krátce po jeho nástupu na trůn v Českých zemích vypukla epidemie moru v dosud největším rozsahu → obrovský úbytek obyvatel. Donedávna hospodářsky vyspělá země se dostala do krize – lidé to chápali jako boží trest. Mnozí se upínali ke králi, ten jim ale nedovedl pomoct. Byl vzdělaný, ale vládnout ho nebavilo. Měl spory s vyšší šlechtou a ambiciózním pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. R. 1394 ho dokonce panská jednota zajala. Ani po jeho propuštění nebyl v zemi klid. R. 1400 byl Václav IV. sesazen z trůnu římského krále. Krátce poté byl znovu zajat a uvězněn ve Vídni. Po návratu do země začal podporovat hnutí, požadující nápravu církve a společnosti. V čele těchto snah byla skupina, soustředěná kolem Mistra Jana Husa. Husa dokonce podporuje vydáním Dekretu kutnohorského – jím upravuje počet hlasů na pražské univerzitě ve prospěch Čechů → tím se univerzita dostává pod Husovu kontrolu. Zajímal se o černou magii, známý je jeho kouzelník Žito. 4. Vláda Zikmunda Lucemburského - Václavův bratr, uherský a římský král. Bojoval proti husitům se svými křižáky. R. 1420 dokonce přitáhl na husitskou Prahu, byl poražen na Vítkově Janem Žižkou z Trocnova. Nechal se korunovat českým králem, ale husitský sněm to prohlásil za neplatné. Nikdy se s husity úplně neusmířil. Husitství - Terčem kritiky se stala církev, kněží nežili totiž v chudobě a celibátu, hřešili, nectili Desatero. - Objevují se snahy napravit církev. Důležitou roli hrála šířící se znalost Bible, která byla ve 2/2 14. stol. přeložena do češtiny. S Biblí se mohli seznámit jen gramotní, kterých byla menšina. Bible – důležitá pro křesťana, zprostředkovávala mu boží zákon, jímž se měl řídit. - Velký ohlas má reformní (= opravné) hnutí na poč. 15. stol. – jeho zásady rozvíjejí čeští mistři na pražské univerzitě – hlavní kazatel Mistr Jan Hus. Jan Hus - Měl univerzitní vzdělání – byl to kazatel. Kázal v kapli Betlémské v Praze.
Obracel se k učencům (psal latinské texty) i k obyčejným lidem (psal a kázal česky). Myšlenkově je mu blízký John Wycliff (Angličan). Je proti prodeji odpustků, zastává se chudých. Zabývá se také český pravopisem: zjednodušuje spřežkový pravopis na diakritický (nabodeníčko krátké = háček x nabodeníčko dlúhé = čárka). - Podporuje ho Václav IV., ne na dlouho, protože Hus provokuje církev. - Byl mu udělen zákaz kázání, nad Prahou byl vynesen interdikt (= zákaz českých bohoslužeb) ← byl totiž ostře proti papeži i církvi jako instituci. Uznával ale Boha. - Byl povolán do Kostnice, kde svoje učení neobhájil a byl jako kacíř 6. 7. 1415 upálen. Husitské boje - Smrt Jana Husa vedla v Českých zemích k násilnostem. - K husitské revoluci došlo na Novém Městě pražském, Václav IV. totiž dosadil na Novoměstskou radnici protihusitské konšely → nespokojenost →konšelé jsou vyhozeni z oken = 1. pražská defenestrace. - Husitské války trvaly 15 let, proti husitům bylo vedeno 5 křižáckých výprav. - Významní husitští vojevůdci: Jan Žižka z Trocnova, Jan Roháč z Dubé a Prokop Holý. - Významné bitvy: o u Vítkova (Žižkov) – výhra husitů o u Havlíčkova Brodu – Žižka zde byl slepý - Husité nebyli jednotní – byli rozděleni na 3 skupiny: 1. přívrženci Jana Husa, tzv. orebité (po smrti Žižky si říkají sirotci), 2. radikální (tzv. táborité), 3. umírnění (tzv. pražané, chtěli změny bez bojů). - Husité šíří své myšlenky i do jiných zemí. - Program husitů: přijímání pod obojí, svobodné kázání božího slova, zákaz církvi vlastnit majetek, trestání všech smrtelných hříchů pro všechny stejně Jiří z Poděbrad - Chvíli před ním vládl Zikmundův vnuk Ladislav Pohrobek, ten ale zemřel mladý – na leukémii. - Protože se soužití husitů a katolických panovníků neosvědčilo, dosadili si na trůn Jiřího z Poděbrad a Kunštátu, protože se osvědčil už v úřadu zemského správce. Jeho volba byla vůbec první skutečná volba českého panovníka. Ačkoli byl husita, tudíž považován za kacíře, snažil se spravedlivě vládnout husitskému i katolickému obyvatelstvu. - Navrhl projekt mezinárodní mírové organizace (unie evropských křesťanských panovníků). Návrh mezinárodní mírové organizace ale omezoval moc papeže – ten Jiřího prohlásil za sesazeného z trůnu + proti Jiřímu povstávají katolíci a Matyáš Korvín (uherský král, katolík). Korvín chtěl získat české země, dokonce se nechal v Olomouci zvolit za českého krále. Petr Chelčický - Původem asi nižší šlechtic, odsuzoval jakékoli války + násilí. Prosazoval rovnost všech křesťanů před Bohem. Z jeho myšlenek čerpá i jednota bratrská (jejím knězem je např. i J. A. Komenský). -
České země za vlády polských Jagellonců 1. Za vlády Vladislava Jagellonského - Nastoupil po smrti Jiřího z Poděbrad. Vladislav uzavřel dohody s Matyášem a vládl v Čechách, zbývající země Koruny české spravuje Matyáš. Po Matyášově smrti Vladislav získává zbývající země Koruny české + uherský trůn. - Byl to mírný panovník, poněkud pasivní – pokladna totiž zela prázdnotou. Přes všechny těžkosti se pokoušel zvýšit kulturu: nechal postavit pozdně gotické stavby, např. Prašnou bránu, Vladislavský sál na Pražském hradě. 2. Za vlády Ludvíka Jagellonského - Zdědil po otci České i Uherské království. - Jeho manžela byla z rodu Habsburků. - R. 1526 hrozí turecký vpád do Uher, Ludvík se ho s nepočetným vojskem pokusil odrazit, jeho oddíly utrpěly těžkou porážku u Moháče (maďarsko-chorvatské hranice). Král zapadl s koněm do bahna a byl zabit. Po jeho smrti se o český trůn ucházelo několik kandidátů, nastupují Habsburkové.
