Vyhodnocení workshopu: „A přece se točí!“ – (Vývoj kosmografie) Projekt: Krajské vzdělávací centrum pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Reg. č.: CZ.1.07/1.3.00/14.0026
Datum konání: 6. 12. 2010 Místo konání: Gymnázium Sokolov Lektor: PhDr. Vladimír Rozhon, Ph.D. Setkání se zúčastnilo 6 pedagogů základních a středních škol. Téma: Prezentace vývoje a formování poznávání vesmíru od starověku do počátků vědecké vesmírné astronomie v kontextu historickokulturním vývojem. Program: - úvod, nastínění problematiky, mezioborový přesah - očekávané výstupy - počátky pozorování vesmíru - antická kosmografie - středověký vývoj - počátky moderní vědecké kosmografie - střet dogmat se svobodou vědeckého bádání - diskuse Workshop se po obecném úvodu, shrnutí základních bodů programu, zaměřil na vývoj formování pohledů a názorů na fungování vesmíru se zaměřením na mezioborový přesah – účastníci byli učitelé dějepisu, společenských věd, fyziky a matematiky. Literatura, odkazy, prezentace s průběžnou diskusí nastínily možnosti přenesení a využití problematiky v jednotlivých předmětech s aktivním využitím mezioborových vztahů.
Základní body programu: 1. Předantická astronomie: Od počátku součást mytologií a náboženských systémů. Od neolitu se rozvíjí nutnost znalosti kalendáře – zásadní rozvoj se vznikem starověkých civilizací. Přesné pozorování nebeských jevů se stává výsadou kněží. 2. Řecká astronomie:
Řekové jsou zakladateli jednotlivých vědeckých disciplín! Vznik filozofie - univerzální nauka o celku všeho jsoucího, o bytí světa a existenci člověka i o jeho poznání pravdy a mravním jednání. Potřeba hledání smyslu a řádu. Postupné formování dvou základních koncepcí: geocentrické a heliocentrické! Tháles z Milétu (asi 625 až asi 543 př. Kr.): Považován za prvního filozofa, neboť jeho výklad vzniku a uspořádání světa i veškerých kosmických dějů už nebyl založen na mytologických představách, nýbrž na pozorování přírodních jevů. Patřil k prvním řeckým vzdělancům, který měl možnost proniknout do egyptské kultury. 603 př. Kr. pozoroval v Egyptě zatmění Slunce a předpověděl další na r. 585. Spisy O slunovratu a O rovnodennosti . Dělil rok na 365 dní. Stanovil úhlový průměr Slunce na 1/720 kruhu. Usuzoval podle stínu, který vrhá Země na Měsíc, že je Země kulatá. Věřil, že Slunce a Měsíc jsou ohně. Dovedl sestrojit sluneční hodiny. Anaximandros (asi 611 – asi 546 př. Kr.): Vytvořil zřejmě první kosmografický obraz světa: Viděl univerzum jako dutou kouli, v jejímž středu se volně vznáší Země ve tvaru desky, což později poopravil a přisoudil Zemi válcovitý tvar. Anaximenés (asi 588 – 524 př. Kr.): Představa, podle níž je základní pralátkou, která je původem všeho a která je nekonečná a neohraničitelná, vzduch. Ten, je-li zřeďován, stává se ohněm, a je-li zhušťován, stává se větrem, pak oblakem a vodou, potom zemí, kameny a tak dále. Také zavedl pojem tepelného záření, jež je neviditelné, ale ohřívá Zemi. Pythagoras ze Samu (asi 580 – 497 př. Kr.) – Pythagorejci: Každé ze základních čísel od jedné do deseti ztělesňuje zvláštní síly, které působí v celém vesmíru. Pravděpodobně jako první došli k závěru, že je Země kulatá a že se pohybuje po kruhové dráze. Počátky heliocentrické teorie!
Filoláos (5. století př.Kr.)
Herakleides z Pontu (388 – 310 př. Kr.): Kol r. 350 př. Kr. vydal spis O dějích na nebesích – „Země se za den otočí jednou kolem své osy.“ Merkur a Venuše se nikdy úhlově nevzdalují příliš Slunci – spíše vztah k němu.
Aristarchos ze Samu (310 – 230 př. Kr.): Spis O velikostech a vzdálenostech Slunce a Měsíce – zabýval se měřením poměrů Slunce a Měsíce a jejich vzájemné vzdálenosti. (Na jeho teorii i metody – systém pozorování – navazoval Koperník.) Platón (427 – 347 př. Kr.):
DíloTímaios – zabýval se podstatou kosmu - když navazoval na teorii Empedoklea z Akragantu (asi 493 – 433 př. n. l.), jenž usoudil, že vše na světě vzniká míšením a rozlučováním čtyř základních živlů – vody, vzduchu, země a ohně. Platón vkládá tyto elementy do rukou jakéhosi tvůrce, jehož role spočívala pouze v takovém rozčlenění a uspořádání živlů, aby svět byl dokonalý, tzn. především kulatý, a pohyby v něm byly elegantní, tedy kruhové. Za samozřejmou považoval kulatost Země, stejně tak její rotaci kolem osy a umístění ve středu vesmíru. Aristotelés (384 – 322 př.n.l.): Spisy Výklad hvězdářský a O nebi – převzal Platónovo pojetí krásy a ideálu. „Nebe má nevyhnutelně tvar koule, neboť tento tvar je nejvhodnější pro jeho podstatu a je od přírody první.“ Země je ve středu vesmíru a je v absolutním klidu! Aristotelovsko-Ptolemaiovská geocentrická teorie:
3. Středověk: Všeobecný úpadek Arabové přejímají antickou vzdělanost. Zdokonalili astroláb. Ibn Síná (Avicenna) zpřístupnil Evropě Aristoltela. Kastilský král Alfons X. (Moudrý) soustředil v Toledu křesťanské, židovské i arabské hvězdáře - Alfonsinské tabulky. 4. Počátky moderní astronomie: Mikuláš Koperník (1473 – 1543): Kolem roku 1510 sepsal spisek Malý komentář – základní teze své koncepce vesmíru:
Nebeská tělesa a jejich dráhy nemají jediný střed ve vesmíru. Střed Země je středem dráhy Měsíce, není středem světa. Všechny planety se pohybují kolem Slunce, které stojí ve středu jejich drah. Denní pohyb oblohy je pohyb zdánlivý, je obrazem otáčení Země kolem osy. Zdánlivý pohyb Slunce kolem Země je obrazem skutečného pohybu Země kolem Slunce. Zdánlivé pohyby planet vznikají skládáním pohybu Země a planet. 1543 vychází Šest knih o obězích sfér nebeských (tiskem v Norimberku). Zemi přisoudil trojí pohyb: Kolem osy, podél níž se otočí jednou za den. Kolem Slunce. Pohyb sklonu zemské osy.
Tycho Brahe (1546 – 1601):
Johanes Kepler (1571 – 1630): 1609 vyšel v Praze spis Nová astronomie (první dva zákony): Dráhy planet jsou výstředné elipsy, v jejichž společném ohnisku stojí Slunce. Obsahy ploch opsaných průvodiči planet za stejný čas jsou stejné. 1619 spis Harmonie světa (třetí zákon): „Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet se rovná poměru třetích mocnin hlavních poloos jejich oběžných drah.“ Isaac Newton (1643 -1727): 1666 - gravitační zákon: „Všechny hmoty se navzájem přitahují a přitažlivost se zvětšuje úměrně s velikostí hmoty a naopak se zmenšuje úměrně se čtvercem vzdálenosti, která je mezi oběma tělesy.“ tvar Země ovlivněn dvěma silami – gravitací a odstředivou silou. Protože odstředivá síla je největší na rovníku (obvodová rychlost rotace je tu největší), nemůže mít tudíž Země tvar koule, nýbrž rotačního elipsoidu, jenž je na pólech zploštělý. objasnil kupříkladu problematiku přílivu a odlivu a že v sedmdesátých letech 17. století posunul možnosti pozorování vesmíru, když zkonstruoval zrcadlový teleskop. Galileo Galilei (1564 – 1642): Dalekohled od 1609: Nerovnosti na Měsíci Čtyři Jupiterovy měsíce Skvrny na Slunci Saturnovy prstence Fáze Venuše Hvězdný posel (1610) V r. 1632 dílo Dialog o dvou největších světových soustavách, Ptolemaiově a Koperníkově - vědomá polemika s papežským dekretem o zákazu Koperníkova učení. (I když v úvodu prohlašuje, že jen na oko vzal na sebe roli stoupence Koperníkova systému. Uvádí sice argumenty ve prospěch obou soustav, přesto však všechna tvrzení vyznívají jednoznačně ve prospěch heliocentrismu.) 1633 – inkviziční soud! William Friedrich Wilhelm Herschel (1738 – 1822): 1781 objevil planetu Uran
Zakladatel hvězdné astronomie! Zpracoval PhDr. Vladimír Rozhon, Ph.D.
