Téma 2: Práce s commands. Téma 2: Práce s Commands

Téma 2: Práce s commands

Téma 2: Práce s Commands

1


Teoretické znalosti V této kapitole se naučíte používat základní příkazy při práci s terminálem v prostředí linux. Zjistíte jak vytvořit uživatele, složku, soubor, dále jak nastavit uživatelská práva nebo diagnostikovat operační systém. Podíváte se také na konfigurační soubory shell a nastavení promtu.

Shell Jak jsme již zmínili v předchozím tématu síla Linuxu spočívá hlavně v příkazové řádce a v ovládání systému pomocí příkazů. V grafickém prostředí (ukaž-a-klikni na ploše) jazyk konverzace určuje počítač a uživatel má pouze pasivní úkol vybírat si z nabízených variant. Oproti tomu příkazová řádka poskytuje velmi mnoho možností (přepínačů, parametrů), které do grafického prostředí ani zahrnout nelze. Komunikaci mezi uživatelem a systémem (příkazy) zprostředkovává v Linuxu tzv. Shell. Ten řídí interakci mezi systémem a jeho uživateli. Existuje několik základních typů (sh, bash, csh, tcsh, ksh, zsh). My se budeme zabývat pouze výchozím pro CentOS, což je Bash. Bourne Again shell je nejvhodnější pro začátečníky a současně také i mocný nástroj pro zkušené uživatele. Existují dvě možnosti jak pracovat s shellem: Bez desktopu – varianta, kdy není nainstalované žádné grafické prostředí a Linux obsahuje pouze textové nebo pomocí kláves CTRL+ALT+Fn (n je číslo konzole). Zpět pomocí ALT+F5 S desktopem – varianta, kdy si otevřeme v grafickém prostředí terminál Po otevření terminálu vidí uživatel tzv. Prompt bashe, který většinou zobrazuje jméno uživatele@hostname a končí $. Ten ovšem umožňuje mnohem více. Například zobrazovat aktuální složku, datum nebo počet právě přihlášených uživatelů.

Základní příkazy Po otevření terminálu stojíte ve Vašem domovském adresáři. Cestu k němu si můžete zobrazit pomocí příkazu pwd. Každý příkaz poskytuje rychlou pomoc (za příkaz napsat --help) nebo manuálové stránky (man příkaz). Základní příkaz pro pohybování se mezi složkami je stejně jako v MS Windows cd. Vstupovat můžeme pomocí cd cesta, o úroveň zpět cd .. Další důležitou věcí je zobrazení obsahu složky příkazem ls (ekvivalent k dir v MS Windows). Ten umožňuje používat spousty přepínačů. Nejčastěji ls -la , který zobrazuje výpis adresáře včetně skrytých souborů (označované před názvem tečkou) a uživatelských práv.

Uživatelé a skupiny Při základní instalaci jsou ve výchozím systému 2 uživatelé. Uživatel root neboli správce systému, který má úplná práva v systému. Na něho se v grafickém prostředí doporučuje vůbec nepřihlašovat, protože slouží pouze pro vykonání nastavení systému, uživatelských práv apod. Druhého už klasického uživatele systému si volíme při instalaci. Dále v linuxu existují skupiny uživatelů, kde každý z nich má nastavenou svoji hlavní a vedlejší skupinu. Opět je zde několik skupin před vytvořených. Můžeme si je zobrazit příkazem cat /etc/groups cat umožňuje jednoduchý výpis souboru na obrazovku. Pro stránkování můžete použít less nebo more. Seznam uživatelů společně s jejich domovským adresářem, bashem a skupinou si 2

Téma 2: Práce s commands můžete prohlédnout v souboru /etc/passwd Na vytváření potom slouží příkaz useradd a groupadd

Uživatelská práva Uživatelská práva se v Linuxu řeší ze tří pohledů: vlastníka, vlastnické skupiny a všech ostatních. Tyto práva jsou popsána 9 znaky. 3 pro vlastníka, 3 pro vlastnickou skupinu, 3 pro všechny ostatní. Určují se právy read (čtení), write (zápis) a execute (vykonávat) 0 nebo 4 nebo r 2 nebo w 1 nebo x

žádná práva právo číst právo zapisovat právo spustit nebo vykonat Skupina

Vlastník

Ostatní

Na tomto obrázku je vidět, že pro složku .directory může vlastník souboru (fimuhk) číst a zapisovat, vlastnická skupina a ostatní pouze číst. Změny práv k souborům se provádějí pomocí příkazu chmod XXX , kde X představuje číslici od 1 do 7 podle nastavení práva. Opět první číslice je pro vlastníka, druhé pro vlastnickou skupinu a třetí pro ostatní. Tyto čísla se sčítají tzn. čtení + zápis = 4 + 2 = 6. Příkaz chmod 777 Home.desktop by tedy znamenal kompletní práva pro všechny uživatele a skupiny.

Práce s adresáři a složkami Složky se vytvářejí pomocí příkazu mkdir NAZEV soubory pak příkazem touch NAZEV. Složkám a souborům lze nastavovat různá uživatelská práva. Mazaní se provádí příkazem rm a kopírovat můžete pomocí cp.

Využití roury a dalších příkazů Pravou sílou shellu je schopnost přesměrovat vstup a výstup jednoho příkazu jinému. Dovoluje používat tzv. metaznaky, které mají zvláštní význam. Nejpoužívanějším je roura neboli pipe (|), která přesouvá výstup jednoho příkazu na vstup toho druhého. Příkladem může být stránkování výpisu obsahu složky etc ls /etc/ | less Roura je ukázkou jak dokáže Linux spojovat jednotlivé příkazy dohromady. Pro ukázku v době, kdy ještě nebyly grafické textové editory, vytvářeli uživatele obyčejný text se

3

Téma 2: Práce s commands speciálními znaky pro formátování, aby se mohli podívat, jak dokument vypadá, museli použít například tento příkaz: gunzip < /usr/share/man/man1/grep.1.gz | nroff -c -man | less Zde je obsah manuálové stránky o příkazu grep nasměrován jako vstup pro gunzip, který rozbalí soubor. Výstup je potom pomocí roury nasměrován do příkazu nroff, jenž zapne pomocí přepínačů manuálně makra pro zobrazení formátu. Poslední roura potom výsledek přesune na vstup příkazu less, kterým si pomocí stránkování můžeme obsah již ve správném formátu přečíst. Další zajímavou věcí je sekvenční řazení příkazů. To použijeme pokud chceme vykonat další příkaz jakmile skončí ten předcházející. To vše za použití jednoho řádku a použití středníku jako oddělovače. date ; troff -me very_large_document | lpr ; date V tomto příkladu formátujeme rozsáhlý dokument a chceme vědět, jak dlouho to potrvá. První příkaz date ukazuje čas před začátkem formátování, jakmile troff skončí pomocí roury přesměruje dokument na tiskárnu a zobrazí znovu čas dokončení. Uživatel tak pozná, jak dlouho celý proces trval. Poslední příkaz, o kterém se zde zmíníme je echo. Te provádí tisk na obrazovku podobně jako v MS Windows. Například: echo "Jsem na světě již $[2012 - 1990] let." Zde shell nejprve vykoná číselný rozdíl, který uloží do proměnné (značka $). Příkaz echo potom vypíše její obsah. Podobně tak můžeme zobrazit echo $PATH, kde tato proměnná ukazuje odkud si shell bere zdrojovou cestu ke všem příkazům. Tato proměnná mimo jiné patří do skupiny environment variable, kam patří například $HOME (domovský adresář),$BASH nebo $PS1 (výchozí prompt). Obsah si můžete zobrazit právě pomocí echo.

Základní příkazy pro diagnostiku systému Linux je víceuživatelský systém a samozřejmě také umožňuje multitasking (vice úloh najednou). Jednotka běžícího programu se označuje termínem proces. Linux poskytuje nástroje pro zobrazení běžících procesů, monitorování využití systému a zastavení nebo ukončení procesu. Nejvíce používaným příkazem bývá ps. Nejčastěji se používá ps aux

4


USER – ukazuje uživatele, který spustil proces PID – ukazuje identifikační číslo procesu. První je vždy výchozí proces init, který startuje všechny následující. Je rodičovský procesem. %CPU – zobrazuje vytížení procesoru %MEM – ukazuje využití paměti VSZ – virtual set size ukazuje velikost procesu v KB RSS – resident set size ukazuje velikost programu v paměti v KB STAT – ukazuje aktuální svat procesu. S reprezentuje spící proces. START – ukazuje čas, kdy začal. TIME – sčítá čas systémového využití COMMAND – příkaz, kterým byl spuštěn Další příkaz používaný na diagnostiku je top, který je velmi podobný správci úloh v MS Windows pouze je zobrazení v textovém režimu a každou vteřinu se obnovuje, takže vidíte aktuální stav.

Řízení procesů Pokud chcete spustit nějaký program a pokračovat v práci s shellem (tzn. pokračovat terminálu), můžete ho spustit na pozadí. Je to velmi snadné stačí za příkaz umístit ampersand (&). Například můžeme chtít spustit firefox z terminálu a dále v něm pracovat. Použijeme příkaz firefox &. Když si chceme nechat zobrazit všechny procesy, které běží na pozadí použijeme příkaz jobs. Pokud chceme přesunout proces z pozadí do popředí, provedeme to jednoduše příkazem fg %1 (foreground, číslo zde značí pořadí úlohy v seznamu příkazu jobs). Opačný úkon provedeme příkazem bg (background). Úloha v pozadí je vždy závislá na aktuálním shellu, tzn. jestliže zavřete okno terminálu, ukončí se všechny úlohy na pozadí (v našem příkladu pokud bychom uzavřeli terminál automaticky by se zavřel i prohlížeč firefox). Pokud tomuto chcete zamezit musíte úlohu spustit s příkazem nohup nazev & v tomto případě bude úloha pokračovat i po uzavření prohlížeče.

5


Konfigurace shellu Existují možnosti jak si vylepšit svůj shell. Můžete mu nastavit vlastní Environment variable, což jsou základní proměnné, se kterými shell pracuje (například HOME, BASH, atd.). Můžete nastavit skripty, které se budou spouštět při startu systému. Shell má několik konfiguračních souborů, z nichž některé má každý uživatel svoje unikátní: /etc/profile – tento soubor nastavuje proměnné pro všechny uživatele. Vykonává se při prvním přihlášení. /etc/bashrc – tento soubor se vykonává pokaždé kdy jakýkoli uživatel otevře bash shell. Nastavuje výchozí prompt. ~/.bash_profile – tento soubor má každý uživatel ve svém domovském adresáři (reprezentuje ho vlnovka) a v něm má nastavený výchozí shell ~/.bashrc – tento soubor je opět umístěn v domovském adresáři a je to nejlepší místo pro umístění proměnných konkrétního uživatele. Konfigurace se z něho čte při každém přihlášení uživatele. ~/.bash_logout – tato konfigurace je vykonávána při odhlášení. Většinou například smaže obrazovku. První dva soubory může editovat pouze root. Zbytek si volí každý uživatel sám. Jednoduše řečeno běžný uživatel si nastaví svoje prostředí v souboru /home/.bashrc. Naproti tomu správce systému bude chtít definovat všechny základní proměnné v souboru /etc/profile

Nastavení Promptu Jak už jsme zmiňovali prompt obsahuje sadu znaků, která se objeví vždy, když je systém připraven přijmout Váš příkaz. Jeho nastavení je obsaženo v systémové proměnné PS1. Tento řádek si můžete změnit například příkazem export PS1="[\t \w]\$", který nastaví zobrazení data a celé cesty k adresáři.

6


Zadání cvičení Veškeré úkoly provádějte v terminálu grafického prostředí 1. Úkol základní příkazy pro pohyb v konzoli 1.1. Zjištění cesty - zjistěte cestu k Vašemu domovskému adresáři (pwd) 1.2. Výpis adresáře - vypište si na obrazovku stručný obsah Vašeho domovského adresáře (ls) a poté si použijte kompletní výpis včetně skrytých souborů a uživatelských práv (použijte nápovědu k příkazu pomocí --help) 1.3. Změna adresáře - vyzkoušejte se přesunout do kořenového adresáře systému (cd) 1.4. Manuálové stránky - prohlédněte si manuálové stránky k příkazu useradd 2. Uživatelé, skupiny a práce se soubory 2.1. Přepínání uživatele - pomocí přepínaní uživatelů se v konzoli přepněte na administrátorský účet (su - root) 2.2. Výpis uživatelů - podívejte se na všechny uživatelské účty v počítači (etc/passwd) 2.3. Výpis všech skupin - zjistěte v jakých skupinách je uživatel FimUHK (etc/group) 2.4. Vytvoření uživatele - vytvořte uživatele os2, který bude mít domovský adresář /home/os2, hlavní skupinu fimuhk, vedlejší skupinu audio, a tento bash /bin/bash (useradd) 2.5. Nastavení hesla - nastavte mu heslo password (passd) 2.6. Vytvoření skupiny - vytvořte skupinu OS2 (groupadd) 2.7. Editace uživatele - přidejte uživatele do skupiny OS2 2.8. Přepínání uživatele - přihlaste se jako tento uživatel os2 (su) 2.9. Vytvoření složky a souboru - vytvořte složku OS2 a v ní soubor os2.txt (mkdir, touch) 2.10. Změna práv souboru - nastavte práva tomuto souboru tak, aby ho mohl číst pouze vlastník souboru (chmod) 2.11. Změna vlastníka souboru -Změňte vlastníka souboru os2.txt a složky OS2 na FimUHK, zkuste soubor otevřít příkazem cat (chown) a ověřte změnu podrobným výpisem souborů na obrazovku (ls -la) 2.12. Odhlášení uživatele - Odhlaste se z uživatele os2 na FimUHK a zkuste soubor os2.txt otevřít příkazem cat (exit) 2.13. Kopírování - zkopírujte os2.txt do svého domovského adresáře uživatele fimuhk a z domovského adresáře uživatele os2 ho smažte (cp, rm) 2.14. Odstranění uživatele - odstraňte uživatelský účet os2 (userdel) 3. Základní příkazy pro diagnostiku systému – procesy, vytížení atd. 3.1. Zatížení systému - otevřete si ještě jedno dialogové okno a spusťte si příkaz top a sledujte vytížení procesoru, paměti RAM a SWAP 3.2. Výpis procesů - v druhém okně vypište všechny procesy uživatele FimUHK (ps -aux) 3.3. Zjištění údaje o procesu - zjistěte PID procesu init 4. Řízení procesů 4.1. Spuštění procesu na pozadí - spusťte z terminálu firefox na pozadí tak, aby jste mohli pokračovat dále v práci z promptu (&) 4.2. Výpis procesů na pozadí - zobrazte si seznam úloh na pozadí (jobs) a zjistěte jeho PID (ps) 4.3. Přesun procesu - přesuňte proces z pozadí do popředí (fg) a ujistěte se, že zmizel z úloh na pozadí 4.4. Ukončení procesu - ukončete proces z terminálu (kill) 5. Využití roury, komprimace

7

Téma 2: Práce s commands 5.1. Používání grep - vypište na obrazovku obsah složky /usr/share/man/man1/ a pomocí roury vyfiltrujte pouze soubory obsahující v názvu less (grep) 5.2. Komprimovaný soubor - zobrazte si obsah grep1.gz komprimovaného souboru na obrazovku (gunzip) 5.3. Formátování dokumentu - zobrazte si obsah stejného souboru stránkované a se zapnutým formátováním textu (nroff) 5.4. Hledání a čas - použijte příkaz find / *.txt k nalezení všech textových souborů počítače a vyfiltrujte výsledky, které obsahují pouze slovo OS2 v názvu, zároveň zjistěte celkovou dobu hledání (date ; grep) 6. Nastavení promptu 6.1. Změna - změňte zobrazení promptu tak, aby obsahoval [datum], [jméno_uživatele@ název_počítače a aktuální_pracovní_adresář]: (proměnná PS1, zobrazte si obsah, \d, \w) 7. BONUS - Přidání vlastní proměnné do BASHe 7.1. Zobrazení proměnných - vypište si obsah proměnné $HOME, $BASH, $PATH (echo) 7.2. Vytvoření složky - vytvořte složku OS ve svém domovském adresáři 7.3. Vytvoření proměnné - nastavte cestu do tohoto adresáře do nové proměnné $OS a vyexportujte ji 7.4. Editace konfiguračního souboru bashe - přidejte tuto proměnnou do nastavení bashe uživatele FimUHK (.bashrc), aby byla tato proměnná automaticky vytvořena při přihlášení uživatele 7.5. Restart PC - restartujte PC a zkuste funkčnost proměnné $OS (například můžete použít příkaz cd $OS)

8


Řešení: 1. Úkol základní příkazy pro pohyb v konzoli 1.1. Cesta k adresáři - zjistěte cestu k Vašemu domovskému adresáři 1.1.1.Pro zjištění aktuální použijte příkaz pwd, který zobrazuje cestu k aktuální pozici. Při otevření terminálu stojíte ve složce Plocha. Pro vstup o úroveň výš použijte cd ..

1.2. Obsah adresáře - vypište na obrazovku stručný obsah Vašeho domovského adresáře, a poté použijte kompletní výpis včetně skrytých souborů a uživatelských práv. 1.2.1.Pro výpis obsahu použijte příkaz ls. Pro výpis uživatelských práv a skrytých souborů přidejte za příkaz ls přepínač -la viz. obrázek v bodě 1.1.1. 1.3. Pohyb mezi adresáři - přesuňte se do kořenového adresáře. 1.3.1.Pro přesun zadejte příkaz cd, kterým se pohybujete nahoru a dolu. Pro návrat o úroveň výš zadejte cd .. pro změnu adresáře stačí za cd umístit cestu (stejné jako ve Windows). Kořenový adresář poznáte podle lomítka umístěného v promptu.

1.4. Manuálové stránky - prohlédněte si manuálové stránky k příkazu useradd. 1.4.1.Manuálové stránky zobrazíte příkazem man useradd. Pohybovat se v nich můžete buď pomocí šipek nebo page up/page down. Opustíte je stisknutím klávesy q

9


2. Uživatelé, skupiny a práce se soubory 2.1. Přepínání uživatelů – přepněte se v konzoli na administrátorský účet 2.1.1.Stačí zadat pouze příkaz su. Pokud chcete přejít na jiného uživatele musíte přidat pomlčku a jméno uživatele. Zadejte heslo FimUHK

2.2. Výpis uživatelských účtů – podívejte se na všechny účty v počítači 2.2.1.Účty jsou uloženy v souboru /etc/passwd, pro obyčejný výpis obsahu souboru na obrazovku použijte příkaz cat. Kromě uživatelů jsou zde i jejich skupiny nebo bash.

2.3. Výpis všech skupin – Zjistěte v jakých skupinách je uživatel fimuhk 2.3.1.Stejně jako u uživatelů vypište obsah souboru /tec/group. Vidíte, že uživatel fimuhk je pouze ve skupině fimuhk.

10


2.4. Přidání uživatele – vytvořte uživatele os2, který bude mít domovský adresář /home/os2, hlavní skupinu fimuhk, vedlejší skupinu audio a bash /bin/bash 2.4.1.Pro vytvoření napište příkaz useradd společně s přepínačem -g pro hlavní skupinu, -G pro vedlejší skupinu, -d pro domovský adresář a -s pro výchozí bash (viz. obr)

2.5. Nastavení hesla – nastavte uživateli os2 heslo password 2.5.1.Zadejte příkaz passwd os2 a dvakrát zadejte heslo. Jak je vidět na obrázku systém nás upozorňuje, že toho heslo není bezpečné.

2.6. Vytvoření skupiny – vytvořte skupinu OS2 2.6.1.Pro vytvoření skupiny zadejte příkaz groupadd OS2, tento příkaz umožňuje i funkce okamžitého přiřazení uživatelů do skupiny apod. Více v nápovědě –help

2.7. Editace uživatele – Přidejte uživatele os2 a fimuhk do skupiny OS2 2.7.1.Pro editaci použijte příkaz usermod s přepínačem –G skupiny a –a uživatel, kterého editujeme. Pozor je zde důležité pořadí příkazů.

Výpisem všech skupin se můžete ujistit.

2.8. Přihlášení uživatele – přihlaste se jako uživatel os2 11

Téma 2: Práce s commands 2.8.1.Použijte příkaz su - uživatel.

2.9. Vytvoření složky a souboru – vytvořte složku OS2 v domovském adresář uživatele os2 a v ní soubor os2.txt 2.9.1.Nejprve se přesuňte do adresáře /home/os2 a potom zadejte příkaz mkdir OS2. Soubor vytvoříte příkazem touch os2.txt. Kontrolu můžete provést výpisem obsahu adresáře.

2.10. Změna práv souboru – nastavte práva souboru tak, aby ho mohl číst pouze vlastník souboru 2.10.1. Nejprve se podívejte, jak jsou práva nastavena nyní příkazem ls -la. Změnu potom proveďte příkazem chmod 400 os2.txt. Zkontrolovat změnu můžet opětovným příkazem.

2.11. Změna vlastníka souboru – změňte vlastníka souboru os2.txt a složky OS2 na fimuhk a zkuste soubor otevřít. 2.11.1. Vlastníka souboru musíte měnit jako root, jinak se objeví stejná hlaška jako na obr. níže. Zadejte příkaz chown fimuhk /home/os2/OS2/os2.txt a /home/os2/OS2

2.11.2. Znovu se přihlaste jako uživatel os2 a zkuste příkazem cat ověřit změnu. 12


2.11.3. Potom se přehlaste na fimuhk a zkuste otevřít. Uvidíte, že stále nemůžete soubor zobrazit, protože uživatel fimuhk nemá práva na adresář /home/os2 tudíž si nemůže přečíst soubory uvnitř i přesto, že je jejich vlastníkem.

Musíme tedy ještě příkazem chmod 777 /home/os2 umožňit přístup uživateli fimuhk do domovského adresáře.

2.12.

Provedeno v kroku výše.

2.13. Zkopírování souboru – zkopírujte soubor os2.txt do svého domovského adresáře uživatele fimuhk a v adresáři os2 ho smažte. 2.13.1. Kopírování proveďte příkazem cp odkud kam viz. obr výš. Musíte být přihlášeni jako fimuhk. 2.13.2. Smazání proveďte příkazem rm /home/os2/OS2/os2.txt

2.14.

Smazání uživatele – odstraňte uživatelský účet os2

2.14.1. Tento krok proveďte příkazem userdel os2

13

Téma 2: Práce s commands 3. Základní příkazy pro diagnostiku systému – procesy, vytížení atd. 3.1. Sledování vytížení – otevřete si ještě jedno dialogové okno a spusťte si příkaz top a sledujte vytížení paměti a CPU 3.1.1.Zadejte top a sledujte každou vteřinu aktualizaci tabulky.

3.2. Výpis procesů – v druhém okně si vypište všechny procesy uživatele fimuhk 3.2.1.Pro výpis použijte příkaz ps s parametry aux, abychom viděli pouze procesy vlastněné fimuhk, musíte přidat rouru s filtrem grep. Další roura s příkazem less pak umožňuje prohlížet si výpis se stránkováním.

3.3. Zjištění údajů procesu – zjistěte PID procesu init 3.3.1.Údaje o procesech naleznete právě výpisem ps aux.

4. Řízení procesů 4.1. Proces na pozadí – spusťte z terminálu firefox na pozadí tak, abyste mohli dále pokračovat v práci v promptu 4.1.1.Zadejte za příkaz firefox apmersand, který umožňuje spuštění na pozadí. Chvíli vyčkejte než se firefox spustí. 14


4.2. Úlohy na pozadí – zobrazte si seznam úloh na pozadí a zjistěte jeho PID 4.2.1.Příkazem jobs se podívejte na informace o procesech na pozadí. PID potom zjistíte opět příkaze ps aux s filtrem firefox.

4.3. Přesun procesu – přesuňte proces z pozadí do popředí a ujistěte se, že zmizel z úloh na pozadí 4.3.1.Abyste mohli přesunout proces, potřebujete vědět jeho číslo, které najdete ve výpisu jobs. V tomto příkladu je to číslo 1 tzn. fg 1

4.4. Ukončení procesu – ukončete proces firefox z terminálu 4.4.1.Pro ukončení potřebujete znát jeho PID, které najdete ve výpisu příkazu ps aux. Potom stačí zadat příkaz kill PID. Jelikož je proces na popředí musíte otevřít další terminál.

15

Téma 2: Práce s commands 5. Využití roury, komprimace 5.1. Použití grep – vypište na obrazovku obsah složky /user/share/man/man1/ a pomocí roury vyfiltrujte pouze soubory obsahující v názvu less. 5.1.1.Použijte obyčejný příkaz pro výpis obsahu adresáře a za něho umístěte rouru s příkazem grep less, který nám vytvoří filtr.

5.2. Čtení komprimovaných souborů – zobrazte si obsah grep1.gz komprimovaného souboru na obrazovku 5.2.1.Pro dekomprimaci použijete příkaz gunzip za nějž musíte umístit znak menší než, který zajistí že soubor grep.1.gz se použije na vstupu příkazu. Rouru potom použijete, abyste mohli soubor vklidu číst.

5.3. Formátovaný dokument – zobrazte si znovu stejný obsah, ale se zapnutým formátováním textu 5.3.1.V předchozím příkladu jste si všimli, že text byl hodně nepřehledný a obsahoval zvláštní znaky. S použitím příkazu nroff zmizí znaky a dokument bude přehledný.

16


5.4. Vyhledávání a čas příkazu – Použijte příkaz find / *.txt k nalezení všech textových souborů počítače a vyfiltrujte výsledky, které bosahují pouze slovo OS2 v názvu, zároveň zjistěte dobu trvání příkazu. 5.4.1.Pro hledání souborů s filtrem stačí za příkaz find přidat rouru a grep. Abyste zjistili, jak dlouho bude trvat vykonání musíte před a za příkaz umístit date ;

6. Nastavení Promptu 6.1. Změna – Změňte zobrazení promptu, tak aby obsahoval datum, jméno uživatele, název počítače a aktuální adresář. 6.1.1. Obsah promptu je uložen v proměnné PS1. Jeho obsah si můžete prohlédnout příkazem echo $PS1. Z něho můžete zjistit, jak zapsat jméno uživatele, počítače a adresáře. Pro změnu zadejte příkaz export PS1= tento příkaz změní pouze aktuální prompt.

17

Téma 2: Práce s commands Po restartu počítače se vrátí do původního nastavení. V další části si ukážeme, jak změnit proměnnou natrvalo. 7. BONUS – Přidání vlastní proměnné do BASHe 7.1. Výpis proměnné – vypište si obsah proměnných $HOME, $BASH, $PATH 7.1.1.Zadejte před proměnné příkaz echo

7.2. Vytvořte složku OS2 ve Vašem adresáři 7.2.1.Zadejte mkdir OS

7.3. Vytvoření lokální proměnné – nastavte cestu do tohoto adresáře do nové proměnné $OS a vyexportujte ji 7.3.1.Podobnou věc jste již vytvářeli při změně promptu. Stačí napsat export OS=“cesta“. Pomocí echa ji můžete zkontrolovat a příkazem cd vyzkoušet.

7.4. Konfigurace shellu – Přidejte tuto proměnnou do nastavení bashe uživatele fimuhk, aby byla tato proměnná vytvořena automaticky při přihlášení uživatele. 7.4.1.Pokud chceme nějakou proměnou používat stále je dobré příkaz export umístit do konfiguračního souboru .bashrc, který je umístěný v domovském adresáři.

7.4.2.Použijete zde textový editor vi, o kterém se budeme podrobněji bavit v následující kapitole, a proto si nebudeme nyní nic vysvětlovat. Napište vi ./.bashrc, otevře se editor nyní stiskněte písmeno i a přesuňte se na poslední řádek dokumentu. Napište níže uvedený text. Poté stiskněte klávesu ESC a napište :wq (tento text by se měl objevovat na spodu obrazovky) 18


7.5. Restartujte PC a ověřte, že proměnná je funkční. 7.5.1.Přihlaste se jako root a napište reboot.

7.5.2.Po naběhnutí v terminálu odzkoušejte proměnnou.

19

Téma 2: Práce s commands. Téma 2: Práce s Commands

Recommend Documents