1.Samuelova 2 V minulém pořadu jsme, milí posluchači, spolu otevřeli jednu rozsáhlejší starozákonní biblickou knihu, kterou se budeme zabývat po dobu několika týdnů. Byla to 1s. Tato biblická kniha patří do souboru těch, kterým se říká historické knihy. Nevím, jestli máte historii rádi, ale tato historie je velmi pozoruhodná, je zvláštní, protože mnoho událostí, které spolu budeme číst, podstatně ovlivnilo celý vývoj dalších dějin... Kdosi řekl, a moc se mi ta myšlenka líbí, že dnes se píše naše historie. Jistě jsou v našem období, kdy se zdánlivě celkem nic něděje, ale jsou i období, kdy konáme rozhodnutí, jež pak formují celý náš další život nebo dokonce také život našich rodin, či jiného okolí... Biblická historie je zvláštní především v tom, že se z ní můžeme poučit o principech Božího jednání s člověkem... a můžeme také s užitkem pozorovat různé lidi, jak se chovali, jak žili a jaký dopad to všechno mělo na jejich život. První příběh, který jsme si minule z 1s četli pojednával jako o hlavní postavě o jedné nešťastné a velmi smutné ženě. O Anně, či ekumenicky Chaně, manželce Elkány. Její smutek pramenil z toho, že neměla dítě, zatímco druhá manželka Elkány, tedy vlastně Chanina protivnice děti měla a proto Chanu ubíjela svými urážkami a výsměchem. Tíseň v duši čas od času může doprovázet každého věřícího člověka. Ale Chanu jsme viděli, že neskončila jen u lidkých řešení té její touhy... Četli jsme si, že v hořkosti duše se modlila k Hospodinu... 1s1.10 Chana zvolila správný způsob jak svou situaci řešit. Všechno v důvěře předložila Hospodinu, Pánu Bohu. A v tom, když takto Pánu Bohu otevřela své srdce, vyslovila také slib. Protože jí šlo o velkou věc, neváhala se rozhodnout pro veliký slib. Jestliže daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; Když se Chana u stánku takto úpěnlivě modlila, došlo tam ke zvláštní situaci. Pozoroval ji kněz Élí, který viděl, že Chana pláče a přitom pohybuje rty, jakoby mluvila. Nic však neslyšel... a tak se domníval, že je opilá. Élí byl starý zkušený kněz, který zřejmě rutinně ovládal své bohoslužebné úkoly, ale kde byl duchovní život? Kde byla skutečná služba Bohu a lidem? Tu jsme si položili otázku po našem přístupu k lidem, kteří jsou kolem nás a třeba mají i nějaké neobvyklé projevy... Možná jsou to projevy hořkosti srdce podobně jako u Chany... Potřebujeme ztišení před Pánem, abychom správně rozeznali pravé příčiny a abychom také uměli správně zareagovat... Čtení příběhu jsme ukončili v okamžiku, kdy Chana spolu s celou další lkrodinou Elkánovou odchází domů. Je tam napsáno, že po této své modlitbě,kdy všechno svěřila Hospodinu, kdy před ním vylila své srdce, po této modlitbě pojedla a její tvář už nebyla smutná. 1s1.18
Moc si přejeme, aby i tyto osobní příběhy různých Božích lidí byly pro nás poučením a povzbuzením pro větší důvěru Pánu a pro pokojnější život před jeho tváří. Příběh jinak docela nenápadné ženy Anny, či Chany nyní pokračuje: Za časného jitra se poklonili před Hospodinem a vraceli se. Když přišli do svého domu do Rámy, Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin se na ni rozpomenul. 1s1.19 Chana otěhotněla, a než uplynul rok, porodila syna a pojmenovala ho Samuel (to je Vyslyšel Bůh). Řekla: "Vždyť jsem si ho vyprosila od Hospodina." 1s1.20 Chana věděla, že všechno dobré v jejím životě je od Hospodina... Chana by se jistě nikdy nemohla k jiné bezdětné ženě chovat tak, jak se k ní samotné chovala její protivnice Penina. Člověk, který sám prošel nějakým strádáním má docela jiný vztah k ostatním lidem a vůbec k životním hodnotám... Ten muž Elkána putoval opět s celým svým domem, aby Hospodinu obětoval výroční oběť a splnil svůj slib. 1s1.21 Ale Chana s ním neputovala. Řekla svému muži: "Až bude chlapec odstaven, přivedu ho, aby se ukázal před Hospodinem a zůstal tam navždy." 1s1.22 Nato jí její muž Elkána odpověděl: "Učiň, co pokládáš za dobré. Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Kéž Hospodin utvrdí své slovo!" Žena tedy zůstávala doma a kojila svého synka, dokud ho neodstavila. 1s1.23 Myslím, že se mezi lidmi, a to, prosím, i mezi věřícími lidmi se dost často stává, že když jsme v tísni, tak hledáme cestu pomoci snad za každou cenu, třeba i za cenu slibů, že to a to budeme dělat a zase něco jiného dělat nebudeme atd. Ale ruku na srdce. Kolikrát se nám ale stalo, že přišla kýžená úleva a za ní postupně začaly vyrůstat pouze výmluvy, proč svůj slib nemůžeme splnit... Nebo aspoň že snad není nutné jej plnit v takovém rozsahu apod... Jinak jednala Chana a je nám příkladem. Slovo,které Hospodinu dala se rozhodla splnit. I když už její duše nebyla smutná, i když se už radovala ze svého synáčka... a mohla zapomenout na důvod svého slibu, přesto jej sama připomíná a potvrzuje. Po nějaké době, jejíž přesné trvání nám z Písma není známo, se Chana znovu ocitá na místě, kde kdysi srdceryvně plakala a kde v hořkosti vylévala svou duši před Hospodinem. Ale ocitá se také na místě, kde nakonec přijala pokoj do své duše, neboť tu cele svěřila své břímě samotném Pánu Bohu. Když ho odstavila, vzala ho s sebou, a s ním tři býčky, jednu éfu bílé mouky a měch vína, a uvedla ho do Hospodinova domu v Šílu. Chlapec byl ještě malý. 1s1.24 Porazili býčka a uvedli chlapce k Élímu. 1s1.25 Není tu ani náznak váhání, není tu ani stopa po nějaké výmluvě... Podle svého slibu Chana přichází a předává svého synka do služby při Hospodinově stánku. Nyní tedy Chana znovu po letech oslovuje Élího, který jí
tehdy v bolesti její duše tolik ukřivdil. Oslovuje kněze, který konal svou službu možná už jen rutinně, ale skutečné potřeby Božího lidu často moc nebyl schopen rozeznávat a naplňovat... Chana se tedy Élímu připomíná svým příběhem. Chana řekla: "Dovol, můj pane, při tvém životě, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu. 1s1.26 Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal, zač jsem ho tak naléhavě prosila. 1s1.27 Vyprosila jsem si ho přece od Hospodina, aby byl jeho po všechny dny, co bude živ. Je vyprošený pro Hospodina." I poklonil se tam Hospodinu. 1s1.28 Chana se tedy znovu ocitá na místě, kde kdysi srdceryvně plakala a kde před Hospodinem v hořkosti vylévala svou duši. Nyní však už nepřichází s tísní, s bolestí, s pocitem křivdy, ale nyní přichází vděčně... I když bychom možná v její tváři mohli zase předpokládat jakýsi smutek. Ale tentokrát by to byl podstatně jiný smutek, než byl tehdy před několika lety ten zdrcený a zraněný nářek... Tentokrát to bylo možná to zvláštní nepopsatelné postesknutí matky, která propouští z domu svého syna... Navíc, jak vidíme z příběhu, zcela nedospělého, nezralého syna. Ale byl to opravdu smutek? Chana se na stejné místo znovu přišla modlit. A tak pozorujme její slova, jimiž oslovuje Boha... Chana se takto modlila: Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. 1s2.1 Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. 1s2.2 Nechte už těch povýšencých řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, jedná nevyzpytatelně. 1s2.3 Zděšeni jsou bohatýři s lukem, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. 1s2.4 Sytí se dávají najmout za chléby, hladoví přestali lačnět. Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadně. 1s2.5 Hospodin vydává na smrt i daruje život, do podsvětí přivádí i vyvádí též odtud. 1s2.6 Hospodin chudobným i bohatým činí, ponižuje a též povyšuje. 1s2.7 slabého pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíže země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich. 1s2.8
On střeží nohy svých věrných,) ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. 1s2.9 Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zabudácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne. 1s2.10 ...Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. 1s2.1 Roh, o němž je tu zmínka, je symbolem síly, říká k tomu náš Dr.McGee., Ale Chana hovoří o tom, že její roh se pozvedá v Hospodinu, že svou sílu přijala od Hospodina. Skutečnost, že se jí narodil syn pro ni znamenala mnoho. Tak mnoho, že si to možná ani nedovedeme představit. Proto tu mimo jiné hovoří také o spáse, kterou v Hospodinu přijala. Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. 1s2.2 Bůh je zde nazván skálou. Není to příliš dávno, kdy jsme v našich pořadech probírali Petrovy epištoly, v nichž je rovněž zmínka o skále, o kameni... Viděli jsme zde jako skálu Božího Syna Pána Ježíše Krista. On je tím úhlovým kamenem, tím klíčovým bidem, na kterém všechno pevně stojí... Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, jedná nevyzpytatelně. 1s2.3 Když přistupujeme k Bohu musíme být opatrní, přátelé, říká Dr.McGee. Potřebujeme rozeznat svou slabost, svou neschopnost, skutečnost, že nemáme Pánu Bohu co dát, že před jeho tváří nemáme vlastně na nic nárok, všechno máme z jeho milosti... Jsou lidé, kteří k Pánu Bohu přistupují pyšně a povýšeně s tvrzením, že jako Boží děti mají na všechno nárok... ale je to skutečně tak, je Pán Bůh závislý na nás nebo my na něm, na jeho milosrdenství... Je Pán Bůh podřízen naším záměrům nebo my těm jeho, těm nevzpytatelným... Následující verše ukazují Boží svrchovanost, ukazují, že Pán Bůh může docela rychle a docela snadno změnit naše lidské poměry... V Chanině modlitbě nyní vystupují navzájem opačné dvojice pojmů, které ukazují, že přechod z jednoho extrému do druhého pro PBa není nejmenší problém... Zděšeni jsou bohatýři s lukem, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. 1s2.4 Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět. Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne. 1s2.5
A ještě silněji, ještě vyhroceněji to zde zaznívá... Hospodin vydává na smrt i daruje život, do podsvětí přivádí i vyvádí též odtud. 1s2.6 To jsou kardinální skutečnosti, které platí dodnes a které jako lidské bytosti podřízené svrchovanému Bohu musíme vzít na vědomí. Dr.McGee vzpomíná na mladíka, studenta univerzity, který přijal Pána Ježíše a měl nějaké výhrady proti určitým pasážím Bible. Dr.McGee s ním nějakou dobu rozmlouval a pak mu řekl: "Jestliže se ti nelíbí tato Boží cesta, jak Pán Bůh připravil lidstvu spasení, jestliže se ti nelíbí ty některé Boží skutky, můžeš odejít někam a stvořit svůj vlastní vesmír, ve kterém budou platit tvoje zákony, tam si můžeš vše řídit podle sebe. Pokud žiješ v rámci Božího vesmíru, a zvláště pokud jsi v Boží rodině, bude lepší, když se podřídíš Pánu Bohu... Jeho zákonům a také jeho představám o tvém životě. Není nic krásnějšího..." Modlitba Chany, Samuelovy matky nyní pokračuje těmito slovy: Hospodin chudobným i bohatým činí, ponižuje a též povyšuje. 1s2.7 Z tohoto verše by někdo mohl vyvodit, že lidé za nic nemohou, že prostě Pán Bůh je příčinou chudoby některých a bohatství jiných. Byl by to krátkozraký, příliš zjednodušený pohled na věc. Rozumím tomuto slovu z Chaniny modlitby tak, že Pán Bůh má nade vším poslední slovo, že on může z bohatého během mimořádně krátké doby učinit chudého a jindy zase z chudé učinit bohatého... Jinak pochopitelně platí všechny běžné ekonomické zákonitosti... slabého pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíře země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich. 1s2.8 Ale nade vším tím tělesným, viditelný, či dokonce finančním, co bychom si možná ve svém životě s PBem přáli vidět, stojí následující konstatování Chanino, za něž takto vzdává Bohu chválu. On střeží nohy svých věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. 1s2.9 On střeží... Kdo toto někdy ve svém životě prožil, ten dobře ví, že toto je víc než jakákoli ozbrojená ochranka třeba kolem nějakého státníka. Když ON střeží, tak všichni ostatní mohou libovolně spřádat zlověstné plány... Chana dobře věděla, že svou silou se nikdo neprosadí. A nyní svou modlitbu uzavírá: Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne. 1s2.10
Vzhledem k tomu, že Izrael posléze odmítl Boží theokracii, tedy bohovládu, přišlo zanedlouho, jak ještě v 1s uvidíme, do Izraele království. A tak je tu vlastně prorocky také zmínka o tom, že Hospodin udělí moc svému králi... Pomazaný je hebrejsky "Mesiáš", totéž se řecky řekne "Kristos" vysvětluje Dr.McGee a tak dokládá, že i Chana měla naději v Božím pomazaném, v Božím Mesiáši, kterým se stal Pán Ježíš Kristus. Za tu slabou půlhodinku jsme si toho moc nepřečetli, ale věřím, že nějaký užitek mohl vzniknout pro každého z nás, milí posluchači... Ještě se sami znovu zahleďte do celého toho textu a uvažujte nad ním... Závěr této události je velmi prostý a to pro náš dnešní výklad bude také představovat závěr. Elkána odešel do svého domu do Rámy. A chlapec konal službu Hospodinu pod dohledem kněze Élího. 1s2.11
