2/
S L OVO P Ř E D S E DY Č A S T
VÁŽENÍ PŘÍZNIVCI STOLNÍHO TENISU, začíná druhá polovina soutěží, mládežnických turnajů i mezinárodních turnajů dospělých série Pro Tour, máme před sebou mistrovství Evropy i světa. Doufám, že i v letošním roce budeme úspěšní. Loňský rok byl výsledkově pro celý stolní tenis velmi příznivý. Muži skončili na pátém místě na světě a to je náš největší úspěch za posledních deset let. Ženy dvanácté a i to je úspěch obrovský. Družstva mužů i žen skončila v kvalifikaci na ME na skvělých druhých místech ve svých skupinách a ženy dokonce v kvalifikaci od nástupu trenérky Marie Hrachové neprohrály. I když naši junioři, juniorky, kadeti i kadetky na ME juniorů v Sarajevu neuspěli, snažili se po celou loňskou sezónu navázat na úspěchy let předcházejících. Pod vedením ing. J. Hýbnera začala ČAST vydávat Metodické listy a nyní se vám dostává do rukou jejich druhé číslo. Na návrh vás, stolních tenistů, je vydáváme zatím v elektronické podobě, a byli bychom rádi, kdyby o ně byl zájem i v podobě tištěné. Bude-li zájem z hnutí dostatečný pro ekonomiku tisku, vydáme prvních šest čísel i v tištěné podobě. Metodické listy by měly být tou nejzákladnější pomůckou všem, kdo se o stolní tenis zajímají, ale i těm, kdo vychovávají novou nastupující generaci. Doufám, že se Vám bude i druhé číslo líbit.
T R E N É R S KO - M E TO D I C K Á KO M I S E / T M K
TECHNIKA PRVNÍ KRŮČKY S PÁLKOU V RUCE Text ing. Jaroslav Hýbner / předseda TMK ČAST Fotodokumentace ing. Michal Vyleta / člen TMK ČAST
V Metodických listech ČAST č. 1 byla úvodní sta věnována držení pálky, což je nezbytný prvotní základ techniky hráče stolního tenisu. Tato kapitola se bude zabývat tím, jakým způsobem se začíná vytvářet základ vlastní úderové techniky.
Přípravná cvičení s pálkou a míčkem Dříve, než se začínající adept stolního tenisu postaví s pálkou v ruce ke stolu a začne se pokoušet míček přepinknout na druhou stranu, je vhodné (spíše nezbytně nutné), aby se s pálkou a míčkem blíže seznámil. Děje se tak zábavnou formou, při níž je získáván vztah k pálce a míči, který bude později využit při vlastní hře u stolu. PINKÁNÍ NA MÍSTĚ – Hráč stojí v mírném stoji rozkročném, pálku drží před tělem forhendovou stranou čepele vzhůru, v úrovni pasu. V nehrající ruce drží míček, který volně spustí z výšky cca 20 cm směrem k pálce. Pálkou je míč přiměřenou silou odražen směrem kolmo vzhůru tak, aby při dalším pokusu mohl hráč zůstat stát na stejném místě a plynule pokračovat ve cvičení (viz obr. 1). CHYBY: – Neúměrná síla úderu – míček vyletí hodně vysoko a je pro začátečníka následně těžko kontrolovatelný.
Přeji Vám všem stolním tenistům mnoho sportovních úspěchů v roce 2007 a hlavně hodně zdraví. Pavel Primus předseda ČAST ¶
/ 3
Obr. 1 Pinkání na místě forhendem
4/
TECHNIKA
T R E N É R S KO - M E TO D I C K Á KO M I S E / T M K
/ 5
– Vychýlení čepele pálky z vodorovné roviny – míček odskočí stranou a hráč ho dohání po opuštění základního postavení. Tato chyba je velmi častá, každý následný úder je pak těžší a těžší. VARIANTY: – Těžší variantou je pinkání bekhendovou stranou čepele pálky (obr. 2). – Po zvládnutí této varianty se přechází ke střídavému pinkání forhendovou a bekhendovou stranou čepele pálky, přičemž je znovu velmi důležité mít pálku v okamžiku úderu ve vodorovné poloze, protože jinak dochází k odrazům míče stranou a hráč musí úkol řešit v pohybu, což je výrazně obtížnější.
Obr. 3 Pinkání o cvičnou stěnu forhendem před tělem, s dopadem míčku na podlahu
správně provedeným forhendovým úderem. Míček po odrazu od stěny dopadá na podlahu, po jeho odskoku má hráč čas zaujmout správné postavení k zahrání následujícího úderu. Obtížnější je hraní forhendem mimo osu těla (obr. 4), blíží se podobě budoucího forhendového úderu, a hraní bekhendem (obr. 5).
Obr. 2 Pinkání na místě bekhendem
DOPORUČENÍ: – Pro zvýšení atraktivity tréninku je dobré počítat úspěšné pokusy, vnést do skupinky hráčů prvek soutěživosti („kdo udělá první 10, 20, 50… úspěšných pokusů v jedné sérii“) PINKÁNÍ V POHYBU – Po zvládnutí pinkání s míčkem při postavení na místě, které se často mění v pinkání za pohybu vynucené nesprávným provedením úkolu, přecházíme k záměrnému pohybu při výše popsaných variantách cvičení. – Pohyb se může dít různým způsobem – směrem vpřed, s otáčením kolem svislé osy těla, kolem stolu, slalomem mezi překážkami (stojícími spoluhráči), směrem do stran, dozadu, šikmo napříč… Záleží na vynalézavosti trenéra, jak učiní cvičení co nejzajímavějším. PINKÁNÍ O STĚNU – S dopadem míčku na podlahu – tato varianta je jednodušší, protože hráč získává čas na provedení následného úderu. Začíná se forhendovou stranou čepele pálky před tělem (obr. 3), což ještě nekoresponduje s budoucím
Obr. 4 Pinkání o stěnu forhendem mimo osu těla (v provedení chlapce)
Obr. 5 Pinkání o stěnu bekhendem s mezilehlým dopadem na podlahu
– S odbíjením míčku ze vzduchu – obtížnější, hráč musí rychleji reagovat, zvyšuje se důležitost správné síly úderu a jeho správné směrování. Zatímco při dopadu míčku na podlahu je více času na reakci na nepřesnost jeho odskoku
6/
TECHNIKA
od cvičné stěny, při odehrání ze vzduchu musí hráč pohybově reagovat dříve a hůře se mu koriguje srovnání rytmu cvičení (obr. 6).
T R E N É R S KO - M E TO D I C K Á KO M I S E / T M K
/ 7
vat tak, aby změnu míst prováděli dohodnutým způsobem (po odehrání míče forhendem u praváků nejlépe doleva a dozadu při neustálém sledování cvičné stěny očima – netočit se zády). PINKÁNÍ VE DVOJICI BEZ POUŽITÍ STOLU – S mezilehlým dopadem na podlahu – jednodušší varianta, protože hráč získává více času na odehrání následného úderu
Obr. 6 Pinkání o stěnu s odbíjením míčku ze vzduchu – korekce slabšího odrazu míčku od stěny pohybem hráče blíže stěně
DOPORUČENÍ: – Volit postavení v přiměřené vzdálenosti od cvičné stěny – ani blízko, ani daleko. – Úderům dávat takovou sílu, aby se míček vracel plynule, ne příliš rychle (hodně silný úder), ale také aby vůbec došlo k jeho odrazu od cvičné stěny a nespadl kolmo dolů (příliš slabý úder). – Čepel pálky klást rovnoběžně se cvičnou stěnou, aby odraz míčku nebyl do strany. VARIANTY: – Stejně jako u pinkání na místě nebo za pohybu lze kromě již popsaného forhendu před tělem, forhendu klasického a bekhendu hrát střídavě bekhendem a forhendem. – Jinou vhodnou variantou je hraní ve dvojici (i trojici), kdy jeden hráč odehraje míček, druhý (i třetí) je za ním připraven k odehrání míče následného, přičemž mu první hráč musí uvolnit operační prostor (obr. 7). Dobré je hráče instruo-
PROVEDENÍ: – Dva hráči stojí ve volném prostoru čelem k sobě a odehrávají vzájemně míčky vzduchem technikou forhendem před tělem, klasickým forhendem nebo bekhendem tak, že míček mezi nimi, obvykle blíže přijímajícímu hráči, dopadne na podlahu a je odehrán až po dosažení nejvyššího bodu své dráhy letu po odskoku. Přijímající hráč je připraven ve střehovém postavení, aby pohybem dopředu, dozadu nebo do stran správně reagoval na vzniklou situaci a mohl míček odbít zpět ve správnou chvíli (obr. 8).
Obr. 8 Pinkání ve dvojici vzduchem, s mezilehlým dopadem míčku na podlahu
– Bez mezilehlého dopadu, přímo ze vzduchu – obtížnější varianta, vyžadující ještě bystřejší reakci na let míčku. PROVEDENÍ: – Platí stejné zásady jako u provedení cvičení s mezilehlým dopadem. VARIANTA: – Mezi cvičící hráče lze postavit ohrádku (obr. 9).
Obr. 7 Hráči připravení ve střehovém postavení při pinkání o cvičnou stěnu ve dvojici
DOPORUČENÍ: – Opět platí stejné zásady jak u předcházejících cvičení. Dávat úderům takovou sílu, aby partner měl dostatek času na odpově. Správně naklopit čepel pálky,
8/
TECHNIKA
T R E N É R S KO - M E TO D I C K Á KO M I S E / T M K
/ 9
REŠERŠE ZÁVĚREČNÝCH TRENÉRSKÝCH PRACÍ
Obr. 9 Pinkání vzduchem ve dvojici přes ohrádku, která je mezi hráči postavena
aby míčky neutíkaly do stran. Být maximálně koncentrovaný na každý jednotlivý úder. Popsaná přípravná cvičení s pálkou jsou základem k tomu, aby se budoucí stolní tenista seznámil blíže s pálkou a s míčkem, začal si osvojovat správné postavení na každý jednotlivý úder, správný moment styku pálky s míčkem, což všechno je nezbytně nutné pro další úspěšné rozvíjení jeho úderové a pohybové techniky.
KDY ZAČÍT SE SPECIALIZOVANOU PŘÍPRAVOU MLADÝCH STOLNÍCH TENISTŮ Mgr. Vladimír Pavlík (školení trenérů licence B 2003) Doplnil a upravil ing. Jiří Pischel / člen TMK ČAST
1. ÚVOD Česká reprezentace zaznamenala v posledních letech celou řadu skvělých úspěchů v mládežnických kategoriích, s přechodem do kategorie dospělých ale většinou dochází ke ztrátě vydobytých pozic, k ustrnutí výkonnostního růstu, z hráčů evropského formátu se stávají jen hráči průměrní. Tyto skutečnosti jsou velmi znepokojivé a úzce korespondují s otázkou týkající se započetí specializované přípravy mladých stolních tenistů. A právě hledání odpovědi na tento dílčí problém tréninkového procesu se stává předmětem a cílem této práce. 2. VYMEZENÍ OKRUHU PROBLÉMŮ Ranou specializací rozumíme zahájení specializovaného sportovního tréninku v raném věku. Tato tendence, vyvolávaná nepodloženým zobecněním mimořádných výkonů dětí a mládeže, se snaží o dosažení vrcholných výkonů co nejdříve. Z toho vyplývá, že se snižuje věková hranice při zahájení pravidelné sportovní přípravy. Samotná raná specializace sebou přináší tyto dílčí problémy a otázky: – V kolika letech začít se specializovaným tréninkem. – Jaká je posloupnost (etapy) sportovní přípravy. – Jaký je poměr mezi tělesnou přípravou (TP) a technicko-taktickou přípravou (TTP) v období rané specializace. – Jaký je poměr mezi všeobecnou tělesnou přípravou (VTP) a speciální tělesnou přípravou (STP) v období rané specializace. – Jaké je materiální vybavení v počátcích rané specializace (pálky, stoly).
10 /
R E Š E R Š E Z ÁV Ě R E Č N Ý C H T R E N É R S K Ý C H P R A C Í
3. PŘEHLED PRACÍ ZABÝVAJÍCÍCH SE RANOU SPECIALIZACÍ Velmi inspirující je příspěvek „Problematika v posilování mladšího žactva“ (M. Roček). Práce je cenná především velmi rozsáhlým seznamem použité literatury, ze které autor uvádí bohatou citaci. M. Roček na základě studia literatury a vlastní praxe dospívá k závěru, že s ranou specializací by se mohlo začínat od osmi let dítěte po předchozím ročním absolvování všeobecné tělesné přípravy. Práce tedy přináší dílčí odpově na první otázku. Komplexněji se danou problematikou zabývá V. Tománek ve svém příspěvku „Problematika rané specializace“. Autor zde uvádí jednotlivé etapy sportovní přípravy mládeže – základní, specializovanou a vrcholovou. Tyto chápe nikoliv jako cíl, ale jako prostředek ke zvládnutí vždy následující etapy a tím i dosažení požadované výkonnosti v seniorském věku. Podrobně rozebírá především etapu základní sportovní přípravy ve věkové kategorii sedmi až deseti let. Varuje před urychlováním rané specializace na úkor rozvoje všestrannosti. Ve všeobecné tělesné přípravě má být kladen dle autora důraz především na rozvoj rychlosti a obratnosti. Specializaci by mělo být věnováno 20% tréninkového času. Práce je doplněna grafem, který si všímá růstu výkonnosti při předčasné specializaci a srovnává ji s všestrannou etapou přípravy a stabilizací výkonu v závislosti na délce organizované sportovní činnosti. Tománkův příspěvek nám přináší několik odpovědí: • • • • •
Sportovní příprava je etapovitá se začátkem v sedmi letech. Se specializací je možné začít v sedmi letech. Poměr všestranné tělesné přípravy a specializace je 80 % : 20 %. V rámci všeobecné tělesné přípravy klademe důraz na rozvoj rychlosti a obratnosti. Cílem sportovní přípravy mládeže je stabilizovaný výkon, ke kterému dochází zhruba po osmi letech organizovaného tréninku.
Třetím příspěvkem je práce J. Javůrka „Příprava začátečníků v období mladšího školního věku s přechodem do staršího školního věku“. Autor v tomto textu uvádí odlišné věkové kategorie oproti ostatním trenérům (v jednotlivých etapách 6–8 let, 8–11 let a 11–15 let). Všímá si výběru dětí za použití testů všeobecné tělesné přípravy a testů speciální tělesné přípravy pro stolní tenis. To vše probíhá v rámci „první věkové kategorie“ (6–8 let). Ke specializaci by mělo docházet na přelomu sedmi a osmi let. Od sedmi let je dle Javůrka možné zařazovat různé zábavné hry s pálkou a míčkem bez využití stolu na stolní tenis. Po třech měsících přistupujeme k nácviku úderů na stole s využitím dřevěné pálky bez potahu. Po dalším půlročním období přecházíme na klasickou pálku s pota-
T R E N É R S KO - M E TO D I C K Á KO M I S E / T M K
/ 11
hy. Trénink probíhá v rámci dvou tréninkových jednotek týdně, z nichž jedna je zaměřena na všeobecnou tělesnou přípravu a součástí druhého tréninku je specializace v rozsahu 25 % této tréninkové jednotky. V kategorii 8–11 let se navyšuje specializovaná příprava až na 50 % a zároveň se zvyšuje počet tréninků na deset až patnáct v měsíci. Další z prací trenérů licence B, která se zabývá danou problematikou, je příspěvek V. Svobodové „Problematika rané specializace“. Autorka stanovuje tyto závěry: • Začátek specializovaného tréninku spadá do období 7–8 let. • Sedmiletý sportovec je schopen z fyziologického i pedagogicko-psychologického hlediska se adaptovat na tréninkové zatížení. • Pro základní etapu sportovní přípravy je nutné vybírat děti s dobrým pohybovým základem (sportující rodičové, sportovní činnost v předškolním věku). • Celkový objem tréninku činí 4,5–6 hod týdně. • Poměr všeobecné tělesné přípravy a specializace navrhuje autorka v relaci 70 % : 30 %. Vedle výše uvedených příspěvků trenérů licence B, případně závěrečných prací trenérů licence A, je problematika specializované přípravy mladých stolních tenistů řešena v učebních textech pro trenéry stolního tenisu, případně v tzv. metodických dopisech. Výběrem talentů a základním výcvikem talentované mládeže se zabývá ve svých příspěvcích K. Chyba – „Stolní tenis pro trenéry IV. třídy“. Autor v této práci uvádí jako vhodný věk k výběru dětí pro stolní tenis období osmi až deseti let. Výběr dětí považuje za záležitost etapovitou a stupňovitou a poukazuje také na další zásadu výběru, kterou je komplexnost (hlediska genetická, morfologická, psychologická, sociologická, pedagogická a zdravotní). Základní výcvik probíhá ve věku osmi až devíti let s důsledným respektováním věkových zákonitostí vývoje organismu a dodržováním všestrannosti tréninku. Specializovaný trénink lze zařazovat až kolem věku deseti let a tělesná příprava tvoří 60 % celkového tréninkového objemu. Na tyto statě navazuje K. Chyba v dalších příspěvcích a posunuje vhodný věk výběru dětí do oddílu stolního tenisu na hranici sedmi až devíti let, experimentálně již od šesti let. Součástí tohoto textu je také popis testovacích baterií všeobecné tělesné přípravy. Uvádí tři etapy sportovní přípravy mládeže. Etapa základní sportovní přípravy spadá do období 7–10 let a zastoupení specializace je 10–30 % z celkového objemu. Text je doplněn o dvě přehledné tabulky, které sledují metody a formy výcviku, poměry TTP a VTP a kvantifikují zatížení u jednotlivých etap sportovní přípravy.
12 /
R E Š E R Š E Z ÁV Ě R E Č N Ý C H T R E N É R S K Ý C H P R A C Í
T R E N É R S KO - M E TO D I C K Á KO M I S E / T M K
/ 13
S určitým odlišným vymezením jednotlivých etap sportovní přípravy mládeže se setkáváme v metodickém dopise autorů R. Gregora aj. Lesa „Tělesná příprava hráče stolního tenisu“. Podle těchto odborníků etapa základního tréninku spadá až do období 9–11 let. Tento metodický materiál přináší také dvě srovnávací tabulky zastoupení VTP, STP a TTP v jednotlivých etapách. Z těchto přehledů vyplývá, že v etapě základního tréninku (9–11 let) převládá všeobecná tělesná příprava (60–70 %), speciální tělesná příprava je zastoupena 10 % a technicko-taktická příprava (specializace) je zastoupena 10–20 %.
Samostatnou nevyřešenou otázkou v našich podmínkách je velikost a výška stolu u začínajících dětí. Toto vnímám jako velký nedostatek, nebo výrobci sportovních potřeb pro jiné sportovní hry na výšku dětí v základní etapě sportovní přípravy reagují (volejbal, nohejbal, minibasket). Tyto „mini programy“ jsou rozpracovány také pro stolní tenis, ale bohužel pouze v zahraničí (Japonsko, Čína, Francie). Příkladem a vzorem může být francouzský výrobce variabilních stolů pro stolní tenis s možnostmi nastavitelné výšky (76, 68, 60 cm) a rozložení stolu na čtyři samostatné ministoly.
Podnětným a podrobným materiálem je společný příspěvek P. Fulína, R. Gregora, V. Mika, M. Ryšavého a Z. Švába „Etapy sportovní přípravy ve stolním tenisu“ (zveřejněno v základních programových materiálech pro oblast vrcholového sportu). Autoři zde opět uvádějí tři etapy sportovní přípravy mládeže. Námi sledovaná základní etapa je vymezena věkem 7–11 let a autoři uvedeného materiálu došli k těmto závěrům: • Speciální příprava je součástí již základní etapy sportovní přípravy (7–11 let) a je zastoupena 30 %. • Ve druhé části základní etapy (9–11 let) se objem speciální přípravy zvyšuje na 35 % celkového tréninkové objemu. • Jednoznačně ale převažují hodnoty VTP nad STP (80 % : 20 %).
5. • • • •
Na základě rozboru všech výše uvedených prací můžeme odpovědět na námi položené otázky a navrhnout jistá řešení pro praxi. V dostupné odborné literatuře ale není nikde komplexně řešena problematika materiálního vybavení v počátcích rané specializace (pálky, stoly), proto odpově na tuto poslední otázku budu hledat na základě vlastní praxe. 4. MATERIÁLNÍ VYBAVENÍ V POČÁTCÍCH SPECIALIZOVANÉ PŘÍPRAVY MLADÝCH STOLNÍCH TENISTŮ. Částečně se uvedené problematiky dotýká P. Tůma ve své absolventské práci „Vliv držení pálky na rozvoj techniky“. Autor uvedeného příspěvku dochází k závěru, že tlouška potahu by v této etapě přípravy neměla přesahovat 2 mm a tvar držátka by měl být úzký a odpovídat fyzickým dispozicím dítěte. S tímto názorem souhlasím a na základě své trenérské praxe upřesňuji některé údaje. Pro úplné začátečníky doporučuji pálku s vroubkovanou gumou (bez houby). Po zvládnutí elementárních základů (dribling s míčkem na pálce) přecházíme na klasické měkčí potahy s tlouškou do 1,9 mm. Velmi důležité jsou vlastnosti „dřeva“. Doporučuji typ „all-round“, spíše lehčí, s kratším držátkem. S postupně zlepšující se technikou a získáváním větší jistoty je možné přecházet na rychlejší dřeva a potahy větší tloušky.
• • •
•
ZÁVĚRY A NÁVRHY PRO PRAXI. Sportovní příprava mládeže by měla probíhat ve třech navazujících etapách. Základní etapa sportovní přípravy je vymezena věkem 7–10 let (7–11 let). Se specializovanou přípravou je možné začít přibližně ve věku osmi let. Specializované přípravě by měla předcházet půlroční až roční příprava bez uplatnění prostředků specializace. V etapě základního tréninku by měla být uplatňována specializovaná příprava v rozsahu 10–30 %. Poměr všeobecné tělesné přípravy a speciální tělesné přípravy v základní etapě je 80 % : 20 %. Cílem sportovní přípravy je vychovat ve zhruba osmiletém tréninkovém cyklu hráče se stabilizovaným výkonem a s nejvyšší výkonností v kategorii dospělých. Otázkám materiálního zabezpečení nejmenších dětí je věnováno málo pozornosti a bude nutné iniciovat výrobu variabilních stolů dle zahraničních vzorů.
Záměrem tohoto metodického materiálu je nejen seznámit stolně-tenisovou veřejnost s problematikou základní etapy sportovní přípravy mladých stolních tenistů, ale především vyvolat diskusi k řadě bodů – poměry mezi jednotlivými druhy sportovní přípravy, vliv dědičnosti na budoucí výkonnost, druh pálky, kterým úderem začínat, individuální a skupinový trénink atd.
24 /
V R C H O L N É S P O R TO R N Í A KC E / F i n á l e P R O TO U R H o n g k o n g
že utkání bude velmi dramatické. Ve třetím setu ale Petrovi utekl začátek a Hou ho získal pro sebe relativně hladce. Rozhodující okamžiky přišly v setu čtvrtém, který Petr prohrál až v koncovce 11 : 13. Měl dva setboly, ale Hou je oba odvrátil vynikajícími údery na hraně rizika. V pátém setu již nejlepší český stolní tenista od začátku tahal za kratší konec a Hou potvrdil svou vynikající formu z posledních turnajů, na nichž získal jedno turnajové vítězství a jedno finálové umístění (prohrál s Timo Bollem). Korbel – Hou Yingchao 1 : 4 (-5,9,-3,-11,-6)
SOUTĚŽ ŽEN DO 21 LET V kategorii žen do 21let se utkaly o titul pouze evropské hráčky, protože Asiatky nesplnily požadované kvalifikační podmínky. Iveta od svého prvního zápasu prokazovala, že má na turnaji vynikající formu. Prohrála za celý turnaj pouze jednou, a to hned ve svém úvodním vstupu s Li Qiangbin (spoluhráčkou z rakouského Linze). Poté si postupně poradila s řadou kvalitních hráček a dotáhla to až na skvělé prvenství. Po postupu ze skupiny ze druhého místa se utkala v semifinále s Maarkou Pota a ve finále s Francouzkou Grundisch. Iveta předčila své soupeřky zejména svou obrovskou vůlí po vítězství v rozhodujících okamžicích jednotlivých zápasů, bravurně zvládala setbolové a mečbolové koncovky. Dosáhla jednoho z nejhodnotnějších výsledků své dosavadní kariéry a dalšího vynikajícího úspěchu pro český stolní tenis v roce 2006. Vacenovská – Li Qiangbin (AUT) 3 : 4 (-6,9,-6,-8,9,9,-2) – Prochorova (RUS) 4 : 0 (2,9,11,9) – Ramirez (ESP) 4 : 1 (9,9,-6,10,6) – postup ze 2. místa ve skupině – Pota (HUN) 4 : 3 (10,-5,6,-4,-6,10,8) – semifinále – Grundisch (FRA) 4 : 3 (-8,-14,9,8,-8,11,3) – finále V Havířově 7. 1. 2006
KO M I S E V R C H O L OV É H O S P O R T U / K V S
/ 25
POZNATKY Z TRÉNINKOVÉHO POHYBU REPREZENTACE ČR ŽEN V KOREJI Jana Dobešová / reprezentantka ČR
Ve dnech 17. 7. – 31. 7. 2006 se zúčastnila česká reprezentace žen ve složení Renáta Štrbíková, Iveta Vacenovská a Martina Smištíková soustředění v Seoulu (Korea). Z vážných rodinných důvodů nemohla s kádrem odjet reprezentační trenérka Marie Hrachová. V roli hrající trenérky ji nahradila Jana Dobešová. Družstvo odletělo z Mnichova přes Dubai do Seoulu. Tréninkový pobyt v Seoulu proběhl pod záštitou Company Samsung, jehož tým spolu s Air Korea a Horses Team Company patří mezi tři nejlepší v zemi. Samsung údajně disponuje těmi nejprofesionálnějšími podmínkami. Již na letišti mě trenér upozornil, že je trénink v Samsungu velmi náročný a žádal mne, abych na to připravila celé družstvo, jelikož neměl nejlepší zkušenosti s německým národním týmem v minulosti. Byly jsme ubytovány cca 1 hodinu od letiště v apartmánu firmy Samsung společně se sedmi hráčkami jejich týmu, po dvou na jednom pokoji. Spalo se na podlaze pouze na tenkých matracích, jak je zde zvykem. Stravování bylo zajištěno v místě ubytování. O stravu se starala zdejší kuchařka, která je k dispozici korejskému týmu v průběhu celého roku. Tréninková hala spolu s posilovnou byla asi 5 minut chůze od místa ubytování. Hrálo se v klimatizované hale s dvanácti stoly, trénink mužů probíhal současně s naším, ale ve vyčleněné části haly. V týmu Samsung hrálo sedm žen včetně dvou hráček světového žebříčku Moonn (23.) a Park (27.). Z mužů jsme měli možnost sledovat při tréninku i úřadujícího olympijského vítěze Ryu Seung Min. Trénovalo se šest dní v týdnu. Ve středu a v sobotu dvě fáze, v ostatních dnech čtyři až pět tréninkových fází, neděle byly volné. Tento tréninkový rytmus je ve zdejším týmu celoroční s výjimkou desíti dnů, které v průběhu roku připadnou na svátky, kdy se netrénuje. V Koreji neexistuje systém ligových soutěží, hraje se pouze turnajovým způsobem. TRÉNINKOVÝ PROGRAM VYPADAL NÁSLEDOVNĚ: 7:40 8:50 9:30 10:00 11:00 11:20
– 9:25 – 10:00 – 11:00 – 11:20 – 12:20
snídaně velká rozcvička s během podání, příjem 1. fáze pauza 2. fáze + posilovací cvičení
26 / 13:00 14:50 15:30 16:30 17:00 18:00 18:40 20:00 23:00
SOUSTŘEDĚNÍ v Seoulu
– 14:50 – 15:25 – 16:30 – 16:55 – 18:00 – 18:20 – 19:20 – 21:00
oběd + volno rozcvičení + švihadlo 3. fáze pauza 4. fáze fyzička večeře 5. fáze (pro nás nepovinná) večerka
Středeční a sobotní program končil 35 min. dlouhým během po 2. fázi tréninku. Samsung tým trávil opravdu celý den v hale. Trenér to vysvětlil tím, že hráči jsou zaměstnanci Samsungu, a proto se na ně vztahuje stejná pracovní doba jako na všechny ostatní. Zajímavostí bylo také to, že každá ze sedmi hráček měla jiné pojetí hry. Celý program jsme absolvovaly spolu s korejským týmem, pouze s výjimkou dvou návštěv posilovny. Hlavně v prvním týdnu jsme sehrály mnoho tréninkových zápasů se střídavými úspěchy. Za pozornost také stojí, že se zde hrály pouze tři typy kombinací a to po celou dobu tréninkového campu a v intervalech délky 15 min., nikoliv 8 min., jak je zvykem u nás. Velký důraz je zde kladen na nácvik podání a příjmu, což je Achillovou patou našeho tréninkového systému. Po celou dobu tréninkového procesu má tým Samsung celoročně k dispozici fyzioterapeuta, který byl nápomocen i našemu týmu. Technické zázemí zajišuje rovněž celoročně manager týmu (jeden pro mužský tým a jeden pro tým žen). Podmínky na nás působily po všech stránkách profesionálně, což umožňuje hráčkám plně se soustředit na přípravu. Tvrdá dřina je zde ohodnocena nejen finančně, ale právě velmi kvalitním zázemím s čímž jsme se zatím ještě nikde v Evropě nesetkaly. Celý tým absolvoval pobyt v dobré zdravotní kondici, kromě drobných potíží se zády Renaty Štrbíkové a jednodenní indispozice Ivety Vacenovské (teplota). Vedení korejského týmu hodnotilo celkový dojem z našeho pobytu kladně, což nám dává prostor pro pokračování vzájemné spolupráce do budoucnosti.
KO M I S E M L Á D E Ž E / K M
/ 27
HODNOCENÍ ŽEBŘÍČKOVÝCH TURNAJŮ 2006 Martin Rosa – předseda KM ČAST
V letošní sezóně se hrál poprvé první kontrolní turnaj mládeže (ŽT = žebříčkový turnaj) novým systémem. Tento systém byl kombinací systému skupinového a play off. Komise mládeže ČAST ve spolupráci s KVS ČAST (komisí vrcholového sportu) chtěla dát na tomto prvním KT šanci širší domácí špičce, a proto se turnaje zúčastnilo 32 hráčů a 32 hráček ve všech mládežnických kategorií s výjimkou nejmladšího žactva. O turnaj byl značný zájem i ze strany náhradníků, kteří sami aktivně zjišovali stav omluvených nominovaných hráčů. I proto musím konstatovat, že spolupráce se všemi – s oddíly, s trenéry a s rodiči – byla na vysoké profesionální úrovni. Myslím, že systém turnaje ukázal svou životaschopnost. U dívek je možná k diskusi úvaha o snížení počtu nominovaných (na 24?), ale samotný systém, jak ukázaly zpětné informace od účastníků, je pro podzimní část sezóny vyhovující. Velkou výhodou je, že po čtyřčlenných základních skupinách je stále vše hodně otevřené a i třetí ve skupině dostává šanci na celkové vítězství. Naopak druhý ve skupině může nakonec skončit až úplně poslední. Dohrávání na jednotlivé umístění (progresivní play off) ukázalo, že je stále o co hrát, všechny zápasy v play off měly velmi dobrou kvalitu. Systém zároveň prověřil i psychickou odolnost jednotlivých hráčů, bez které nelze v zahraničí vůbec uspět. Na závěr bych chtěl poděkovat všem pořadatelům a rozhodčím na ŽT za to, že turnaje organizačně dobře zvládli, i když se hrálo poprvé tímto novým systémem.
