FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE
DIPLOMOVÁ PRÁCE NA TÉMA
Technickoekonomická studie sportovně – regeneračního centra
VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. Ing. Eva Čáslavová, Csc.
ZPRACOVAL: Matěj Kaplan
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil pouze uvedené zdroje.
_______________________ Matěj Kaplan
Děkuji paní Doc. Ing. Čáslavové, Csc. za praktické a teoretické rady vztahující se k diplomové práci.
Abstrakt Diplomová práce na téma Technickoekonomická studie sportovně – regeneračního centra navrhuje investiční projekt ve formě technickoekonomické studie pro zřízení a provoz
sportovně
–
regeneračních
služeb
v Roztokách
u
Prahy.
Obsah
technickoekonomické studie tvoří marketingová strategie, geografická strategie, lidské zdroje, materiálové vstupy a energie, organizace a řízení, finanční plán a analýza a analýza rizik. Klíčová slova: Technickoekonomická studie, finanční analýza, rizikovost projektu.
Abstract The thesis on subject of Feasibility study of sport®eneration centre is showing the investment project in form of feasibility study for development and running of the sport®eneration facilities in Roztoky u Prahy. The feasibility study is made of marketing strategy, geographical strategy, human resources, costs of material and energy bills, organisation and management, financial plan, analysis and risks analysis.
Key words: feasibility study, financial analysis, risk management of the project.
Obsah 1.
Úvod …………………………...……………………………………………...…..7
2.
Cíle práce, úkoly ………………..……………………………………………….. 8 2.1 Cíle ……………………………..…………………………………………..… 8 2.2 Úkoly ……………………………..………………………………………...… 8
3.
Teoretická východiska ………………..……………………………………..…. 10 3.1 Příprava a realizace investičních projektů….…………………………………10 3.1.1 Investice a investiční rozhodování……...………………………………10 3.1.2 Klasifikace investičních projektů………….……………………………12 3.1.3 Proces přípravy a realizace projektů……………………………………14 3.1.3.1 Fáze života projektu……………….……………………………15 3.1.3.2 Předinvestiční fáze………………….…………………………. 15 3.1.3.3 Investiční fáze………………………..………………………... 18 3.1.3.4 Provozní fáze…………………………..…………………….... 20 3.2 Finanční analýza a hodnocení projektů………………..….…………………. 21 3.2.1 Kritéria hodnocení ekonomické efektivnosti……..………………….... 21 3.2.1.1 Ukazatele rentability…………………………..………………. 22 3.2.1.2 Doba úhrady……………………………………..…………….. 23 3.2.1.3 Kritéria založená na diskontování………………...………….... 24 3.2.2 Peněžní toky ………………………………………………...……….... 28 3.2.2.1 Investiční náklady projektu …………………………...………. 28 3.2.2.2 Plánovaný výkaz zisků a ztrát …………………………...….… 29 3.2.2.3 Peněžní toky pro posouzení finanční stability projektu …..….. 30 3.2.3 Diskontní sazba ……………………………………………………...... 32 3.2.3.1 Vztah diskontní sazby projektu a firemních nákladů kapitálu …… .32 3.2.3.2 Nominální a reálná diskontní sazba ……………………………… 33 3.2.4 Ekonomická přidaná hodnota (EVA) …………………………………. 34 3.3 Řízení rizika projektů ………………………………………………..……… 36 3.3.1 Klasifikace rizika ………………………………………………..….… 37 3.3.2 Náplň řízení rizika ……………………………………………….…… 38 3.3.3 Určení faktorů rizika a stanovení jejich významnosti ………………… 38 3.3.4 Stanovení rizika investičních projektů ……………………………...… 40
3.3.4.1 Posouzení odolnosti a flexibility rizika ……….……………… 40 3.3.5 Opatření na snížení rizika ……………………………..……………... 41 3.3.6 Plány korekčních opatření ……………………………...…………….. 43 4.
Základní informace strategické a marketingové studie …………...………..… 44 4.1 Analýza trhu sportovně-regeneračních služeb v lokalitě Roztoky u Prahy …. 44 4.1.1 Průzkum trhu sportovně – regeneračních služeb …………………..…. 44 4.1.2 Analýza konkurence …………………………………………………... 46 4.2 Marketingový plán a marketingová strategie ……………………………..… 47 4.2.1 Cíle marketingové strategie ………………………………………….... 48 4.2.2 Lokalizace zařízení a prostorové možnosti ……………………………..... 49 4.2.3 Nabízené služby a návrh jejich cen …………………………………....… 49 4.2.4 Personální rozvaha ……………………………………………………..... 50 4.2.5 Propagační strategie ……………………………………………………... 50 4.2.6 Finanční plán ………………………………………………………….... 51 4.2.6.1 Ekonomické předpoklady …………………………………….…..51 4.2.6.2 Odhad výnosů, nákladů a hospodářského výsledku …………... 52 4.2.6.3 Předpokládaný vývoj příjmů a nákladů ………………...………54
5.
Finanční analýza ………………………………………………………..…….. 56 5.1 Hodnocení ekonomické efektivnosti projektu …………………………...….. 56 5.1.1 Doba úhrady investice ……………………………………………...…. 56 5.1.2 Účetní rentabilita projektu ………………………………………….… 57 5.1.3 Ukazatele založené na diskontování ………………………………..….58 5.1.3.1 Reálná diskontní sazba …………………………………...…….58 5.1.3.2 Čistá současná hodnota …………………………………..…….59 5.1.3.3 Index rentability …………………………………………..……60 5.1.3.4 Vnitřní výnosové procento ………………………………….… 61 5.2 Návrh metody splácení úvěru a likvidita projektu .………………………..... 61 5.2.1 Návrh metody splácení úvěru …………………………………...……. 61 5.2.2 Likvidita projektu …...………………………………………………… 63 5.3 Ekonomická přidaná hodnota ………………………………...…………….. 64
6.
Řízení rizika projektu …………………………………………..…………….. 66 6.1 Určení faktorů rizika podle věcných oblastí …………………..………….… 66 6.2 Stanovení významnosti vybraných faktorů rizik ………………..………….. 68 6.2.1 Analýza citlivosti hospodářského výsledku ………………...………… 68
6.2.2 Analýza citlivosti tržeb za vlastní výkony a zboží …………..……...… 70 6.3 Stanovení rizik ……………………………………………………….........… 71 6.4 Plán korekčních opatření ……………………………………………….....… 73 6.4.1 Rizika poklesu tržeb za vlastní výkony a zboží …………………….… 73 6.4.2 Rizika růstu stěžejních nákladových položek ……………………..….. 75 7.
Závěr ………………………………………………………………………...... 76 7.1 Závěrečné shrnutí marketingové a strategické studie ………..…………... 76 7.2 Závěrečné shrnutí investiční efektivnosti ……………………..…………. 77 7.3 Závěrečné shrnutí analýzy řízení rizik …………………………..……..… 78
8.
Zdroje ………………………………………………………………...……….. 80 8.1 Seznam použité literatury …………………………………………..……….... 80 8.2 Internetové zdroje ……………………………………………..………….……82
9.
Přílohy ………………………………………………………...…………….… 83
1.
Úvod
V současných náročných podmínkách tržní ekonomiky není jednoduchou záležitostí zabezpečovat prosperitu a úspěšný rozvoj podniku. Jedním z klíčových předpokladů dosažení tohoto cíle je promyšlená rozvojová strategie podniku, příprava a realizace projektů, kterými podnik uskutečňuje tuto strategii. Projekty, které vyplývají z podnikatelských strategií, představují nejen významný materiál pro řízení rozvoje podniku, ale také důležitý materiál sloužící jako podklad pro potenciální investory při rozhodování o výhodnosti projektu, tedy rozhodování o poskytnutí kapitálu na jeho financování. Příprava investičních projektů a jejich hodnocení je tedy vysoce náročná činnost, jejíž kvalita významně ovlivňuje úspěšnost těchto projektů. Diplomová práce na téma Technickoekonomická studie sportovně – regeneračního centra navrhuje investiční projekt ve formě technickoekonomické studie pro zřízení a provoz multifunkčního sportovně – regeneračního zařízení v Roztokách u Prahy. Jako důležitý podklad a zároveň součást technickoekonomické studie slouží bakalářská práce „Marketingový plán pro zařízení služeb ve sportu“ (Kaplan, 2009), která na základě průzkumu trhu sportovně – regeneračních služeb v Roztokách u Prahy a okolí řeší marketingové strategie, geografické strategie, lidské zdroje, materiálové vstupy, energii, organizaci a řízení. Tato práce vychází ze světově všeobecně přijímané metodiky přípravy projektů, zpracované organizací UNIDO (Organizace OSN pro průmyslový rozvoj) a je koncipována do dvou základních částí. První shrnuje teoretické poznatky týkající se přípravy a hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů a zároveň popisuje vybrané ekonomicko-matematické metody analýzy efektivnosti investic, které budou v práci použity. Náplní druhé části je vyhodnocení ekonomické efektivnosti projektu sportovně – regeneračního centra prostřednictvím finanční analýzy a analýzy řízení rizik projektu. Konstruktivní údaje, se kterými se manipuluje v ekonomicko-matematických operacích, jsou prezentovány v rozsáhlé interpretaci dat v úvodu této části. Jedná se o sekundárně analyzovaná data, která převážně vyplývají z výsledků zmíněné bakalářské práce, z aktuálních tržních podmínek a ze současných standardů legislativy ČR.
7
2.
Cíle práce, úkoly
2.1
Cíle
Cílem diplomové práce je vypracovat technickoekonomickou studii po stránce finanční a rizikové a tím navázat na bakalářskou práci Marketingový plán pro zařízení služeb ve sportu (Kaplan, 2009), která projekt navrhuje po stránce strategické a marketingové, takovým způsobem, aby obě uvedené práce společně vytvářely kompletní technickoekonomickou studii, která má následující obsah: •
Analýza trhu a marketingová strategie
•
Materiálové vstupy a energie
•
Pracovní síly (lidské zdroje)
•
Organizace a řízení
•
Finanční analýza a hodnocení
•
Analýza rizik
•
Plán realizace
Tato studie by měla přinést všechny informace, které jsou podstatné pro celkové vyhodnocení projektu, jež ústí do rozhodnutí o přijetí a realizaci tohoto projektu, či jeho zamítnutí.
2.2 Úkoly Marketingový plán ve zmíněné bakalářské práci obsahuje z výše uvedené struktury analýzu trhu a marketingové strategie, materiálové vstupy a energie, pracovní síly a organizaci
a
řízení.
Tato
práce
tedy
zahrnuje
finančně-ekonomickou
část
technickoekonomické studie a jejími hlavními úkoly jsou:
1. Prostudovat odbornou literaturu, zabývající se tématem, a aplikovat ji na teoretickou část. 8
2. Provést finanční analýzu, která přinese relevantní výsledky pro posouzení ekonomické efektivnosti projektu. 3. Definovat rizika spojená s realizací investičního projektu, ale i samotným provozem podniku a navrhnout plán korekčních opatření. 4. Zhodnotit efektivnost a udržitelnost projektu
9
3. Teoretická východiska
3.1 Příprava a realizace investičních projektů
3.1.1 Investice a investiční rozhodování
Termín „investice“ se v hospodářské praxi používá v mnoha odlišných významech a v nejrůznějších souvislostech. V ekonomické teorii bývá pojem investice charakterizován jako
odložená
spotřeba.
Jinak
investici
definují
makroekonomické
a
jinak
mikroekonomické disciplíny i např. v rámci mezinárodních účetních standardů, kdy je tento pojem vymezen přesně a konkrétně. Některé příklady formulací dle různých vědních oborů jsou uvedeny níže: •
Investicí rozumíme tok výdajů zaměřených na udržení nebo zvýšení kapitálové zásoby. Mohou být použity ke zvyšování či udržení fyzického kapitálu, lidského kapitálu i zásob (Sojka, Konečný, 1998).
•
Ekonomická činnost, při níž se subjekt vzdává současné spotřeby s výhledem zvýšení produktu v budoucnosti (Samuelson, Nordhaus, 2001).
•
Vynaložení zdrojů za účelem získání užitků, které jsou očekávány v delším časovém úseku (Synek, 2007).
Z každé formulace pojmu investice je patrné, že jsou si věcně velmi blízké. Nejprve se musí něco obětovat, aby se později něco získalo. Zda bude investice zisková či ztrátová, záleží na mnoha faktorech. Velkou roli v časovém úseku mezi obětováním a získáním hrají dva atributy: čas a riziko. Někdy převládá prvek času (např. pokud investuji do vládních obligací), jindy je zase dominantním atributem riziko (např. nákup akcií). V dalších případech mohou být zase důležité jak vlivy času, tak rizika. Investiční rozhodování patří mezi nejvýznamnější druhy firemních rozhodnutí. Jeho náplní je rozhodování o přijetí či zamítnutí jednotlivých investičních projektů, které
10
firma připravila. Čím rozsáhlejší jsou tyto projekty, tím větší dopady mohou mít na firmu a její okolí. Je zřejmé, že úspěšnost jednotlivých projektů může významně ovlivnit podnikatelskou prosperitu firmy a naopak jejich neúspěch může být příčinou výrazných obtíží, které mohou vést až k zániku firmy (Fotr, Souček, 2005). Investice slouží řadu let, a proto jsou řadu let nejen zdrojem přírůstků zisku podniků, ale i „břemenem“, které zatěžuje ekonomiku podniku především fixními náklady. Při určitém zjednodušení můžeme fixní náklady charakterizovat jako takové, které jsou v rámci vybudované výrobní kapacity neměnné (stálé), i když využívání výrobní kapacity se mění. Z hlediska investic jsou fixními náklady především odpisy. Nízkým využíváním výrobní kapacity a s ní spojenými fixními náklady dochází ke zvyšování průměrných nákladů na jednotlivé výrobky a k poklesu rentability výroby. V této souvislosti je zapotřebí připomenout i fakt, že při nevyužité výrobní kapacitě vznikají nevyužité (volné) fixní náklady, které jsou jasným dokladem určité nehospodárnosti. Nesprávně zaměřená a neefektivní investice může, jak již bylo uvedeno, podniku způsobit vážné finanční problémy a přivést podnik i k bankrotu, zvláště pak, je-li pořízena na dluh. Bez investic se však žádný podnik neobejde, zvláště pak podnik, který se chce rozvíjet a tak obstát v konkurenci. Jedním z důležitých plánů podniku je proto investiční plán (plán investic). Investiční plán podniku vychází nebo je přímo součástí strategického podnikatelského plánu („strategic business plan“), který stanoví dlouhodobé cíle podniku. Pokud podniky sestavují samostatné investiční plány, vychází ze strategických cílů, které zabezpečují jednotlivými investičními projekty. Ty se u průmyslových podniků obvykle týkají jen hmotných investic, jako je nákup nových strojů a výrobního zařízení, výstavba nové haly atd. V každém případě by měla být zajištěna jejich vazba na finanční zdroje, které bude mít podnik k dispozici, a zároveň by měly být podrobeny důkladnému finančně-ekonomickému vyhodnocení. Cílem investování je především zisk, který žene všechny investory vzdát se části svých peněžních prostředků a investovat je s vidinou návratu většího množství peněžních prostředků než investovali. Tento prospěch plynoucí z investice má význam nejen pro investora, ale i pro ekonomiku jako celek. Teorie chování podniku v tržní ekonomice i prováděné analýzy skutečného chování podniků dnes více méně všeobecně zdůrazňují, že převládá pluralitní pojetí cílů, tzn. že podnik sleduje nikoliv jen jeden cíl (např. zisk), ale celou soustavu cílů, v níž finanční cíle (zisk, tržní hodnota firmy, likvidita) mají dominantní úlohu (Valach, 2001).
11
I když uvedené cíle tvoří určitý komplex (často nekonzistentní), dominantní postavení mezi cíli podniku mají zejména tyto:
• maximalizace zisku • maximalizace tržní hodnoty firmy Jsou to cíle dlouhodobé, někdy obtížně kvantifikovatelné. Nejčastěji používanými kritérii (rozhodujícími ukazateli) pro řadu podnikových rozhodování (zvláště pro rozhodování investiční) jsou skutečné peněžní příjmy tj. cash-flow (peněžní tok) a v poslední době i ukazatele ekonomické přidané hodnoty (EVA) a hodnoty přidané trhem (MVA). Cíli „maximalizace zisku“ či „maximalizace tržní hodnoty firmy“ (v souvislosti s malou firmou) musí být podřízena i investiční politika podniku. Je nutné si uvědomit, že zvýšením (tedy přírůstkem) tržní hodnoty firmy není cena nové investice (např. cena nové haly, stroje apod.), ale budoucí peněžní příjmy (budoucí cash-flow), které investice přinese. Navíc je zde další velmi důležitý faktor, který není možné přehlédnout faktor času. Laicky lze tento faktor vyjádřit tvrzením, že „koruna dnes je cennější než koruna zítra“ (Synek, 2001). Nemůžeme proto bezprostředně vypočítat přínos investice tak, že bychom od sumy budoucích peněžních výnosů získávaných v letech využívání investice, odečetli dnešní pořizovací náklady (cenu) investice. Všechny hodnoty je nutno nejprve přepočítat na stejnou časovou základnu. Investice jsou tedy především riskantní hrou s budoucností, zda přítomné a budoucí příjmy převýší přítomné a budoucí náklady. Investiční náklady jsou tedy závislé na:
• poptávce po výstupu, vyráběném pomocí nových investic, • úrokové sazbě a daních, které ovlivňují investiční náklady, • očekávání podnikatelů, jaká bude hospodářská situace.
3.1.2 Klasifikace investičních projektů Některé investice je třeba provést bez ohledu na jejich efektivnost, u některých stačí porovnat náklady na ně vynaložené s úsporami výrobních nákladů, které přinesou, u jiných je
12
třeba provést podrobné analýzy včetně analýz marketingových. Obecně lze klasifikovat investiční projekty na základě více hledisek. Fotr a Souček (2005) uvádí následující:
Klasifikace na základě vztahu k rozvoji podniku Podle tohoto hlediska lze rozlišovat projekty rozvojové, projekty obnovy a projekty mandatorní (regulatorní). Rozvojové projekty jsou orientované na expanzi a jedná se o projekty vedoucí ke zvýšení produkce, zavedení nových produktů, proniknutí na nové trhy, apod. Přínosy rozvojových projektů jsou specifické růstem tržeb. Projekty obnovy vedou ke snižování provozních nákladů prostřednictvím obnovy (nahrazení) zastaralého výrobního zařízení. Mandatorní projekty jsou projekty, jejichž cílem je dosažení souladu s existujícími zákony, předpisy a nařízeními upravujícími určité oblasti podnikatelské činnosti. Jedná se obvykle o oblast ochrany životního prostředí, hygienické normy, bezpečnost práce, apod.
Věcná náplň projektů Zde lze rozlišovat projekty zavedení nových produktů, resp. technologií, projekty výzkumu a vývoje nových výrobků a technologií a projekty inovace, resp. zavedení informačních systémů.
Míra závislosti projektů Podle toho, do jaké míry jsou projekty vzájemně závislé, lze rozlišovat: •
Vzájemně se vylučující, jejichž současná realizace není možná. Jedná se například o projekty zaměřené na výrobu téhož výrobku, avšak pomocí odlišných technologií.
•
Plně závislé projekty tvořící určitý soubor. Pokud by nebyly realizovány všechny projekty daného souboru, není splnění zadaných požadavků možné.
•
Komplementární projekty, jejichž realizace podporuje nějaké další projekty.
•
Ekonomicky závislé projekty, u kterých se může projevit substituční efekt. Při hodnocení těchto projektů je třeba jejich příjmové peněžní toky snížit o pokles příjmů spojených s prodejem substituovaných produktů.
•
Statisticky (stochasticky) závislé projekty, které jsou často zaměřené na produkty pro stejné trhy či okruhy zákazníků, jsou projekty, u nichž se projevuje přímá či nepřímá závislost ve spojení s růstem (poklesem) výnosů či nákladů. 13
Forma realizace projektu Jedná se o projekty realizované formou investiční výstavby, nebo akvizice. Projekty investiční výstavby se realizují buď v již existujícím podniku v úzké návaznosti na jeho aktivity, nebo formou výstavby „na zelené louce“. Akvizice jsou projekty koupě již existující firmy, která vhodně doplňuje či rozšiřuje aktivity nabyvatele.
Charakter peněžních toků Podle charakteru peněžních toků rozlišujeme projekty se standardními (konvenčními) a nestandardními peněžními toky. Projekty se standardními peněžními toky mají obvykle během výstavby záporný peněžní tok a kladný peněžní tok během provozu. Záporný peněžní tok se tedy změní v kladný a kladným již zůstane. Projekty s nestandardními peněžními toky během svého života častěji střídají kladné a záporné peněžní toky.
Velikost projektu Klasifikačním hlediskem je obvykle velikost investičních nákladů (kapitálových výdajů) potřebných na realizaci projektů. Podle výše těchto nákladů lze rozlišovat velké projekty, projekty středního rozsahu a malé projekty. Toto rozlišení je ovšem relativní a závisí na velikosti firmy, resp. jejího kapitálového rozpočtu.
3.1.3
Proces přípravy a realizace projektů
Příprava a realizace podnikatelských projektů je základní formou naplňování zvolené podnikatelské strategie firmy. Kvalitní příprava těchto projektů je přitom jedním z primárních předpokladů dosažení podnikatelského úspěchu v náročných podmínkách tržní ekonomiky. Je zřejmé, že dosáhnout žádoucí kvality projektů není snadné, neboť příprava zahrnuje činnosti vysoce náročné jak na potřebné znalosti, tak i na vynaložený čas.
14
3.1.3.1 Fáze života projektu Vlastní přípravu a realizaci projektů od identifikace určité základní myšlenky projektu až po uvedení projektu do provozu lze chápat jako určitý sled tří fází života projektu. Jedná se o fáze předinvestiční, investiční a provozní. Každá z těchto fází je důležitá z hlediska úspěšnosti projektu. Přesto bychom však měli věnovat zvýšenou pozornost předinvestiční fázi, neboť úspěch či neúspěch daného projektu bude ve značné míře záviset na informacích a poznatcích marketingové, technicko-technologické, finanční a ekonomické povahy, které jsme získali v rámci zpracování technicko-ekonomické studie projektu, a na interpretaci těchto informací a poznatků ve zmíněné studii. I když není zpravidla zpracování technicko-ekonomické studie levnou záležitostí, nemělo by nás to odradit od pečlivé přípravy projektu, neboť tím můžeme často předejít značným ztrátám spojeným s vložením prostředků do špatného projektu, který by skončil neúspěchem.
3.1.3.2 Předinvestiční fáze Předinvestiční fáze projektu je jednou z nejsložitějších a mnohostranných činností podnikového managementu. Vychází z dlouhodobých strategických cílů podniku, hledá způsoby a cesty jak tyto cíle splnit, hledá zdroje pro zamýšlené investiční akce, sestavuje kapitálové rozpočty, hledá použití pro volné finanční zdroje, tj. vyhledává investiční příležitosti (tzv. opportunity studies), hodnotí efektivnost investičních projektů a vybírá nejefektivnější z nich, hodnotí uskutečněné investiční projekty aj. Předinvestiční fáze projektu se zpravidla člení do tří dílčích etap, které tvoří:
• Identifikace podnikatelských příležitostí • Předběžný výběr projektů a příprava projektu zahrnující analýzu jeho variant • Hodnocení projektu a rozhodnutí o jeho realizaci či zamítnutí
Identifikace podnikatelských příležitostí Identifikace podnikatelských příležitostí tvoří východisko předinvestiční fáze, neboť projekty se zpravidla odvíjejí od vyjasnění určitých podnikatelských příležitostí. Tato fáze může být přitom již určitým podnětem pro mobilizaci finančních zdrojů, neboť
15
potenciální investoři, ať již domácí či zahraniční, mají zájem na získání informací o nově identifikovaných zajímavých a životaschopných podnikatelských příležitostech. Podněty pro podnikatelské příležitosti přináší neustálé sledování a vyhodnocování faktorů podnikatelského okolí zahrnujících poptávku po určitých produktech a službách, exportní možnosti, odhalení zdrojů významných surovin, objevení nových výrobků a technologií aj. Takto získané podněty je však třeba posoudit a vyhodnotit před jejich podrobným propracováním do podoby investičního projektu. Určitou formou vyjasnění jednotlivých příležitostí jsou studie těchto příležitostí (tzv. opportunity studies), jejichž cílem je zpracování dostupných informací o jednotlivých příležitostech do formy, která by umožnila posoudit, alespoň v hrubé míře, efekty a nadějnost projektů založených na těchto příležitostech. Tyto studie by měly být poměrně stručné, málo nákladné, využívat spíše agregované informace a odhady než detailní analýzy a měly by
umožnit
osvětlení
podstatných
aspektů
těchto
příležitostí.
Hodnocení
podnikatelských příležitostí je vždy založeno na srovnání s variantou „nedělat nic“, která je základem hodnocení. Výsledkem vyhodnocení těchto studií je pak první selekce podnikatelských příležitostí, tj. určitý předběžný výběr těch příležitostí, kterým bude věnována další pozornost, a naopak vyloučení příležitostí, z jejichž studií vyplynula např. velká rizikovost projektů, které by byly založeny na těchto příležitostech, nedostatečná výše ekonomických efektů, nadměrná finanční náročnost aj. (Fotr, Souček, 2005).
Předběžné technickoekonomické studie Předběžné technickoekonomické studie (tzv. pre-feasibility study) představují určitý mezistupeň mezi stručnými studiemi příležitostí a podrobnými technickoekonomickými studiemi (tzv. feasibility study), které detailně rozpracovávají jednotlivé aspekty projektu. Cílem zpracování předběžné technickoekonomické studie je podle autorů Fotra a Součka (2005) určit, zda: •
byly vyšetřeny a posouzeny všechny možné varianty projektu,
•
povaha a náplň projektu opravňuje jeho detailní analýzu v podobě technickoekonomické studie projektu,
•
určité aspekty projektu jsou do té míry závažné, že vyžadují jejich podrobné šetření pomocí podpůrných a doplňkových studií, jako jsou marketingové 16
průzkumy, laboratorní testy, poloprovozní ověřování apod. •
základní myšlenka, na které je projekt založen, je pro určitého investora nebo skupinu investorů dostatečně atraktivní nebo naopak,
•
podnikatelská příležitost je do té míry slibná, že již na základě informací z této studie lze rozhodnout o realizaci projektu,
•
stav životního prostředí v předpokládané lokalitě realizace projektu i potencionální dopady tohoto projektu jsou v souladu s existujícími standardy ochrany životního prostředí.
Výsledkem posouzení předběžné technickoekonomické studie je zpravidla buď rozhodnutí o zpracování detailní technickoekonomické studie, či rozhodnutí o zastavení dalších prací na přípravě projektu v opačném případě, tj. vzhledem k malým potencionálním efektům, velké míře rizika aj. (Fotr, Souček, 2005).
Technickoekonomická studie projektu (feasibility study) Technickoekonomická studie by měla poskytnout veškeré podklady potřebné pro investiční rozhodnutí a v jejím rámci je třeba formulovat a kriticky vyšetřit základní komerční, technické, finanční a ekonomické požadavky. Z hlediska náplně by měla technickoekonomická studie obsahovat tyto složky: •
Analýza trhu a marketingová strategie
•
Popis technologie a velikost výrobní jednotky
•
Materiálové vstupy a energie
•
Umístění výrobní jednotky
•
Pracovní síly (lidské zdroje)
•
Organizace a řízení
•
Finanční analýza a hodnocení
•
Analýza rizik
•
Plán realizace
V souvislosti se zpracováním technickoekonomické studie je třeba zdůraznit dva důležité aspekty, které je třeba si uvědomit. Zaprvé by měla být příprava této studie založena na variantních přístupech. Ve všech fázích této studie je třeba brát v úvahu, 17
formulovat a hodnotit všechny možné varianty řešení, a to při respektování jak časových tak i finančních prostředků, které jsou k dispozici. Technickoekonomická studie je často chápana a označována jako iterační proces postupného zpřesňování jejich jednotlivých prvků s mnoha zpětnými vazbami. Zadruhé
je
třeba
upozornit
na
těsnou
závislost
jednotlivých
prvků
technickoekonomické studie. Například o marketingových strategiích nelze rozhodovat bez ohledu na velikost výrobní jednotky a tato velikost může ovlivnit volbu technologie a umístění jednotky. Zpracování technickoekonomické studie tedy nemůže probíhat v přímém sledu časově návazných fází, ale současně za předpokladu zohledňování vzájemně závislých vazeb. V případě, že technickoekonomická studie odhalila určité slabiny projektu a jeho ekonomická efektivnost není dostatečná, je třeba hledat další varianty projektu, které by byly ekonomicky výhodnější. Jestliže se navzdory tomu ukáže, že projekt není životaschopný, je třeba tento fakt konstatovat a uvést jeho příčiny. I když tedy technickoekonomická studie vede k závěru nerealizovat projekt, je i toto třeba chápat jako cenný výsledek, neboť to může zabránit případným značným ztrátám (Fotr, Souček, 2005).
Hodnotící zpráva (appraisal report) Zpracovaná technickoekonomická studie projektu bývá často základním podkladem pro hodnocení projektu různými investičními a finančními institucemi, které by se mohly podílet na jeho financování. Často však není předmětem posuzování pouze vlastní projekt, ale hodnotí se též finanční zdraví firmy, která hodlá projekt realizovat, předpokládané výnosy pro akcionáře a ochrana institucí, které se budou na jeho financování podílet. Výsledky tohoto posouzení včetně hodnocení projektu z hlediska technických, komerčních, tržních, manažerských, organizačních, ekonomických a finančních kritérií a aspektů jsou pak shrnuty do písemné hodnotící zprávy (Fotr, Souček, 2005). Samotným výstupem této zprávy je pak jednoznačný verdikt o osudu hodnoceného projektu a finančním zdraví jeho předkladatele (Ostřížek, 2007).
3.1.3.3 Investiční fáze Po definitivním rozhodnutí o tom, zda nebo jaký projekt má být realizován, nastává fáze investiční. V ní dochází k vytvoření všech podmínek pro to, aby mohl být zahájen vlastní provoz, který z hlediska finančních toků představuje výnosovou část investice. Investiční 18
fáze je uvedením projektu do života, což zahrnuje: • Vytvoření potřebné finanční, právní a organizační základny. • Získání základní technologie a její technické dokumentace. • Nabídkové řízení – výběr dodavatelů krátkodobých a dlouhodobých aktiv. • Získání dalšího potřebného majetku. • Zajištění a zaškolení zaměstnanců. • Záběhový provoz.
Kvalitně zpracovaná technickoekonomická studie může být společně s jasným časovým harmonogramem základem kvalitního plánu a ten pak nástrojem účinného řízení vlastní realizace investiční fáze. Naopak některá podcenění v předinvestiční fázi mohou přinášet ztráty ve fázi investiční. Vlastní řízení realizace investiční fáze využívá metod řízení projektu, přičemž naprosto zásadní je důsledná kontrola časového plánu. Jakékoli zpoždění způsobuje zadržení prostředků po delší dobu, což zvyšuje kapitálové náklady (v absolutním vyjádření), aniž dochází k příslušnému pokrytí výnosy. V rámci časového harmonogramu je třeba při odhadu času zohlednit kromě nutného času pro jednotlivé činnosti i závislosti mezi činnostmi. Jejich správné zabudování může mít zásadní vliv na délku investiční fáze. Zatímco některé činnosti jsou prakticky nezávislé (výběr dodavatele součástek a zajišťování smlouvy o leasingu), jiné jsou striktně návazné (bez kompletní dokumentace požadované bankou nelze uzavřít úvěrovou smlouvu). Mezi základní typy závislostí, které by měly být v časovém harmonogramu respektovány, jsou: •
začátek – konec: činnost nemůže začít, dokud neskončí jiná;
•
začátek – začátek: činnost nemůže začít, dokud nezačne jiná (souběžný začátek);
•
zpožděný začátek: činnost může začít s určitým zpožděním oproti začátku jiné činnosti;
•
konec – konec: činnost nemůže být ukončena, není-li ukončena jiná činnost.
Nepřetržitá kontrola harmonogramu investiční fáze je zcela nezbytná i pro eventuální 19
včasné zajištění nutných dodatečných finančních prostředků. Zatímco předinvestiční fáze je soustředěná především na preciznost a maximální možnou úplnost, budoucí možné ztráty jdou na vrub podcenění důkladnosti. Investiční fáze je hrou o čas (Scholleová, 2009).
3.1.3.4 Provozní fáze Provozní fáze se týká řízení celé etapy realizace projektu. Nepodceněná předinvestiční fáze je sice určitým příspěvkem ke zdárnému procesu realizace včetně provozní fáze, ale nikdy nemůže poskytovat záruku plnou. Může se stát, že vývoj v okolí podniku nebude v souladu a bude třeba přistoupit ke korekci, která může být obtížná a nákladná. Zejména v případě, kdy se ukáže, že nereálné, nebo zcela špatné byly základní strategické předpoklady, je na místě zvážit poměr dalších nákladů k možným efektům z pokračování v realizaci korigovaného projektu (Scholleová, 2007). Problémy provozní fáze je třeba posuzovat jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska. Krátkodobý pohled se týká uvedení projektu do provozu resp. záběhového provozu. Zde mohou vznikat určité obtíže pramenící např. z nezvládnutí technologického procesu, případně výrobního zařízení, z nedostatečné kvalifikace pracovníků aj. Většina těchto problémů má svůj původ v realizační fázi projektu. Dlouhodobý pohled se týká celkové strategie, na které byl projekt založen, a to z plynoucích výnosů na straně jedné a nákladů na straně druhé. Tyto výnosy a náklady mají přímý vztah k předpokladům (např. pokud jde o vývoj poptávky, o dosažitelný podíl na trhu, o velikost prodejních cen výrobků, nákupních cen surovin, materiálů a energií aj.), ze kterých se vycházelo při zpracování technickoekonomické studie. Jestliže zvolená strategie i základní předpoklady se ukázaly jako falešné, může být realizace určitých korekčních, resp. nápravných opatření nejen obtížná, ale často také vysoce nákladná (u některých projektů, založených na uplatnění vysoce specializovaných zařízení a technologií, nelze případně tato opatření vůbec uskutečnit a projekt je odsouzen k nezdaru). Opět je třeba zdůraznit, že pokud nedojde k větším nedostatkům ve fázi realizace projektu a jeho provozu, pak o konečném úspěchu nebo nezdaru projektu rozhoduje především kvalita jeho přípravy. Využití neadekvátních nebo chybných informací a předpokladů v technickoekonomické studii projektu vede k tomu, že náprava projektu bude velice obtížná bez ohledu na to, jak dobře byla strategie zvládnuta (Fotr, Souček, 2005). 20
3.2 Finanční analýza a hodnocení projektů
Konkurenční prostředí umožňuje zdravé fungování pouze firmám, které dokonale ovládají nejen obchodní stránku podnikatelské činnosti, ale také stránku finanční, která hraje velmi významnou roli. Pokladem podniku je pak schopný účetní a právě účetnictví vypovídá ledacos o firmě jak navenek, tak i uvnitř. V účetnictví je uložena celá řada informací, které přebírají další ekonomické subjekty a zpracovávají je na základě různých analytických postupů (Růčková, 2008). Finanční analýza a hodnocení projektů zaujímají v technickoekonomické studii projektu ústřední postavení, neboť poskytují základní informace pro rozhodování o přijetí či zamítnutí projektu, resp. informace pro posuzování výhodnosti více variant projektu a rozhodování o výběru varianty, která by se měla realizovat. Hodnocení a výběr projektů vede tedy ke dvěma závažným rozhodnutím. Prvním z nich je rozhodnutí investiční a druhým je rozhodnutí finanční. Investiční rozhodnutí se týká vlastní věcné náplně projektu. Ta je charakterizována určitým výrobním programem (v našem případě programem služeb), velikostí výrobní jednotky, technologickým procesem aj. Investiční rozhodnutí tedy představuje rozhodnutí, do jakých konkrétních aktiv bude firma investovat. Pokud se firma rozhodne realizovat určitý projekt, pak musí také rozhodnout o velikosti a struktuře finančních zdrojů (hotovosti), kterou bude realizace tohoto projektu vyžadovat. Toto rozhodnutí je pak rozhodnutím finančním. Finanční a investiční rozhodování nejsou vzájemně nezávislá, nýbrž spolu těsně souvisejí. Jejich společným rysem je také to, že základ pro investiční i finanční rozhodnutí tvoří peněžní tok projektu (cash flow), a to po celou dobu jeho života, zahrnující dobu výstavby a dobu provozu (Fotr, Souček, 2005).
3.2.1 Kritéria hodnocení ekonomické efektivnosti
Základem pro rozhodnutí o realizaci projektu je propočet určitých kritérií ekonomické efektivnosti. Tato kritéria měří zpravidla výnosnost (návratnost) zdrojů, vynaložených na realizaci projektu. Pro hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů se nejčastěji používají tato kritéria (Fotr, Souček, 2005): 21
•
rentabilita kapitálu, a to kapitálu vlastního, resp. celkového (return on capital),
•
doba úhrady či doba návratnosti (playback period),
•
kritéria založená na diskontování zahrnující čistou současnou hodnotu (net present value), index rentability (profitability index) a vnitřní výnosové procento (internal rate of return).
3.2.1.1 Ukazatele rentability Ukazatele rentability patří v praxi k nejsledovanějším ukazatelům vzhledem k tomu, že informují o efektu, jakého bylo dosaženo vloženým kapitálem. Nejobecnější tvar tohoto ukazatele tedy je (Kislingerová, 2008): VÝNOS / VLOŽENÝ KAPITÁL V hospodářské praxi se však můžeme setkat s větším počtem ukazatelů rentability kapitálu, z nichž mezi nejčastější patří:
•
rentabilita vlastního kapitálu (ROE – Return of Equity),
•
rentabilita celkového kapitálu, resp. rentabilita aktiv (ROA – Return of Assets),
•
rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROI – Return of Investment),
•
účetní rentabilita projektu.
Rentabilita vlastního kapitálu se stanovuje jako poměr zisku po zdanění (případně zisku před zdaněním) k vlastnímu kapitálu vloženému do projektu. Vyjadřuje tedy míru zhodnocení vlastních zdrojů, které užil investor k financování projektu. Rentabilita celkového kapitálu vyjadřuje celkové zhodnocení všech zdrojů (tj. vlastního i cizího kapitálu) užitých k financování projektu. Tuto rentabilitu lze vyjádřit jako zlomek, kde ve jmenovateli je celkový kapitál vložený do projektu a v čitateli buď součet hrubého zisku a úroků (tzv. EBIT – Earning before Interest and Taxes), nebo součet zisku po zdanění a zdaněných úroků. Začlenění úroků k zisku zde vyplývá z toho, že zisk představuje odměnu za poskytnutí vlastního kapitálu a úrok odměnu za poskytnutí cizího kapitálu na financování projektu (Fotr, Souček, 2005). Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu se liší od rentability celkového kapitálu tím, že ve jmenovateli je pouze dlouhodobě investovaný kapitál, tedy celkový kapitál 22
snížený o krátkodobé cizí zdroje. Nedostatek ukazatelů rentability vlastního a celkového kapitálu však spočívá v tom, že se stanovují pro jednotlivé roky života projektu, tj. pro určité vybrané roky. Tento nedostatek se snaží eliminovat ukazatel rentability označovaný jako účetní rentabilita projektu. Tato rentabilita se určuje na základě následujícího vztahu: ÚRP = PZ / PDM . 100 ÚRP ……….. účetní rentabilita projektu PZ …………. průměrná roční výše zisku po zdanění PDM ………. průměrná hodnota pořízeného dlouhodobého majetku (PZ se vypočítá jako aritmetický průměr zisků v jednotlivých letech a PDM představuje počáteční výší investičních výdajů, tj. pořizovací cenou DM )
Obecně lze říci, že ukazatelé rentability mají kromě předností v podobě jednoduchosti propočtu a srozumitelnosti také řadu nevýhod. Nejzávažnější nevýhodou je určitá závislost na zvoleném způsobu odepisování (ten ovlivňuje roční zisk a průměrnou hodnotu pořízeného dlouhodobého majetku), resp. odlišnost jednotlivých zemí v platných pravidlech účetnictví (převážně v zahrnování určitých nákladových položek do investičních či provozních nákladů). Další významnou nevýhodou je to, že ukazatele rentability ignorují odlišnou časovou hodnotu peněz. Nicméně i přes tyto nedostatky lze považovat ukazatele rentability za velice efektivní nástroj vhodný pro rychlé posouzení výhodnosti projektu a to zvláště u projektů s krátkodobou životností.
3.2.1.2 Doba úhrady Doba úhrady se definuje jako doba potřebná pro úhradu celkových investičních nákladů projektu jeho budoucími čistými příjmy. Znamená to, že za dobu úhrady se vrátí investorovi zpět prostředky vložené do projektu. Stanovení doby úhrady není složitá záležitost a vychází z peněžních toků projektu, které tvoří příjmy a výdaje za celou dobu života projektu (Fotr, Souček, 2005). V zahraničí je ukazatel doby úhrady často označován jako doba návratnosti kapitálu (PBP – playback period nebo POT – payout time) a je v praxi používán jako běžná metoda rozhodování o investicích (Němec, 2002). Hlavní předností doby úhrady je její jednoduchost a srozumitelnost propočtu, což je výhodné při komunikaci mezi složkami firmy, či pracovníky podílejícími se na přípravě 23
projektu. Mezi nedostatky tohoto ukazatele patří: •
zanedbání toků, které investice přinese po splacení,
•
nerespektování faktoru času a rizika projektu (každý časově vzdálenější příjem je méně jistý než příjem časově bližší),
•
subjektivita při určování doby návratnosti, která nerespektuje to, že projekty, jejichž efektivnost bude měřena právě návratností, mohou mít různou životnost (krátkodobé, dlouhodobé). Je potom logické, že bude-li období příliš krátké, budou z výběru vyloučeny dobré projekty jenom proto, že byly plánovány dlouhodobě (Scholleová, 2008).
Vzhledem k těmto nedostatkům není doba úhrady příliš vhodným kritériem pro hodnocení a výběr projektů. Může však sloužit jako určité doplňující hledisko, a to zvláště pro počáteční rychlé posouzení projektu, případně pro vyloučení málo výhodných projektů.
3.2.1.3 Kritéria založená na diskontování Mezi základní kritéria této skupiny patří čistá současná hodnota, index rentability a vnitřní výnosové procento. Hlavní podstatou těchto kritérií je eliminace jednoho ze závažných nedostatků doby úhrady spojeného s tzv. časovou hodnotou peněz, kdy stejná výše určité peněžní částky získaná dnes nemá stejnou hodnotu jako stejná částka získaná zítra (Fotr, Souček, 2005). Faktory působící na odlišnou časovou hodnotu peněz tvoří především:
•
Inflace redukuje kupní sílu koruny v poměru k její současné kupní síle.
•
Ve většině případů roste nejistota ohledně příjmu částky s tím, jak se příjem vzdaluje do budoucna.
•
Existují náklady alternativní příležitosti, čímž vzniká časově podmíněná hodnota peněz.
Alternativní náklady příležitosti (alternativní náklady vlastního kapitálu, někdy též označovány jako oportunitní náklady) jsou definovány jako výnos, který může být získán z druhé nejlepší investiční alternativy, přičemž riziko investice zůstane přibližně stejné (Máče, 2006). Vzhledem k odlišné časové hodnotě peněz není proto možné sčítat příjmy a výdaje realizované v různých časových obdobích tak, jak se to realizuje například při výpočtu doby 24
úhrady, ale je třeba je přepočíst ke stejnému okamžiku, kterým je zpravidla zahájení projektu. Tyto přepočtené hodnoty budoucích příjmů a výdajů se pak označují jako jejich současné hodnoty a proces přepočtu jako diskontování.
Čistá současná hodnota Čistá současná hodnota (Net Present Value) je metoda, která slouží pro porovnávání aktuální hodnoty peněz vzhledem k předpokládané ceně peněz v budoucím okamžiku (Svozilová, 2006), představuje tedy rozdíl současné hodnoty všech budoucích příjmů projektu a současné hodnoty všech výdajů projektu. Jinými slovy lze čistou současnou hodnotu definovat jako součet diskontovaného čistého peněžního toku projektu během jeho života zahrnujícího jak období výstavby, tak i období provozu. Výpočet čisté současné hodnoty lze vyjádřit následujícím vztahem:
NPV …… Čistá současná hodnota II ..………Vstupní investice FV …..…. Budoucí hodnota investice i ………… Pořadí roku k ………... Úroková míra kapitálu (diskontní faktor) n ………… Počet let
Zpravidla platí, že každý projekt s kladnou čistou současnou hodnotou (očekávaná výnosnost projektu převyšuje jeho požadovanou výnosnost danou diskontní sazbou) zvyšuje hodnotu podniku a naopak každý projekt se zápornou čistou současnou hodnotou (očekávaná výnosnost projektu je nižší než požadovaná výnosnost) hodnotu podniku snižuje. Vzhledem k této vlastnosti představuje čistá současná hodnota základní kritérium pro rozhodování o přijetí či zamítnutí projektu. Podnik by měl tedy realizovat pouze projekty s kladnou čistou současnou hodnotou a zohledňovat fakt, že čím je čistá současná hodnota vyšší, tím je projekt ekonomicky výhodnější. Projekty s nulovou čistou současnou hodnotou jsou ekonomicky neutrální a jejich očekávaná výnosnost je rovna požadované výnosnosti. 25
Index rentability Index rentability (profitability index), také označovaný jako koeficient příjmů/výdajů, doplňuje metodu čisté současné hodnoty a velice úzce s ní souvisí (Droms, Wright, 2010). Rozdíl mezi těmito ukazateli hodnocení ekonomické efektivnosti spočívá v tom, že index rentability je spíše relativní povahy a vyjadřuje velikost současné hodnoty budoucích příjmů projektu, připadající na jednotku investičních nákladů přepočtených na současnou hodnotu. Číselně lze stanovit tento index jako podíl současné hodnoty budoucích příjmů a současné hodnoty investičních výdajů.
PI …... Index rentability PV …. Čistá současná hodnota budoucích příjmů IN ….. Počáteční investiční výdaj
Jako obecné pravidlo platí, že všechny projekty s hodnotou PI > 1 by měly být realizovány. Jak již bylo uvedeno, index rentability je v úzkém vztahu s čistou současnou hodnotou projektu. Je-li čistá současná hodnota rovna nule, nabývá index rentability hodnotu 1. Pokud je čistá současná hodnota projektu větší než nula, je index rentability větší než 1. Z toho pak plyne, že projekt by měl být přijat pouze, je-li index rentability větší než 1 a čím více tento index přesahuje hodnotu 1, tím je projekt ekonomicky výhodnější.
Vnitřní výnosové procento Vnitřní výnosové procento (Internal rate of return) lze chápat jako relativní výnos, který projekt poskytuje během svého života (Scholleová, 2007). Číselně lze chápat vnitřní výnosové procento jako takovou diskontní sazbu, při které je čistá současná hodnota rovna nule (Nývltová, Marinič, 2010):
26
CFi …. Cash flow z investice v roce i IRR … Vnitřní výnosové procento
Stanovení vnitřního výnosového procenta je obtížnější než určení čisté současné hodnoty, neboť je řešením rovnice n-tého stupně, kde n je doba života projektu. V případě výpočtu bez pomoci počítačového programu se používají metody pokusů – omylů, nebo iteračních metod. Na jejich základě je postaven i výpočet v tabulkových kalkulátorech, kde lze doporučit finanční funkce běžně nadefinované. Nejsnadnější je použít aplikaci MS Excel, kde pro výpočet vnitřního výnosového procenta je vhodné použít funkci MÍRA VÝNOSNOSTI. Čím vyšší je vnitřní výnosové procento, tím vyšší je relativní výhodnost investice. Má - li vnitřní výnosové procento vyšší hodnotu než diskontní sazba podniku, je možné investici přijmout. Ohledně přijetí či zamítnutí projektu musí i tato metoda vypovědět stejně jako čistá současná hodnota, už jen proto, že respektuje stejnou filozofii a vychází ze stejného vzorce (Scholleová, 2007). Vnitřní výnosové procento má však také určité nedostatky. Nejzávažnější z nich spočívá v tom, že vnitřní výnosové procento projektu může nabýt více hodnot. Pokud čistý peněžní tok projektu je standardní a mění se pouze jednou znaménko (výdaje v období výstavby a kladné čisté příjmy v období provozu), pak existuje pouze jediná hodnota vnitřního výnosového procenta, která může být jednoznačným podkladem pro rozhodnutí o přijetí či zamítnutí projektu. Pokud však jde o projekt s nestandardním peněžním tokem (čistý peněžní tok mění znaménko vícekrát než jednou), pak vnitřní výnosové procento nabývá více hodnot. Tato situace nastane například tehdy, když v určitém roce života projektu dojde k významné obnově či rozšíření projektu, takže čistý peněžní tok v tomto roce bude záporný. Je tedy zřejmé, že u projektů s nestandardními čistými peněžními toky bychom neměli vnitřní výnosové procento jako kritérium hodnocení a výběru investičních projektů použít (Fotr, Souček, 2005).
27
3.2.2 Peněžní toky
Stanovení peněžních toků investičních projektů hraje při jejich vyhodnocení klíčovou roli a patří proto k nejvýznamnějším, obvykle však také k nejobtížnějším úkolům. Vyplývá to především z toho, že peněžní toky projektů obsahují větší počet veličin a na jejich kvantifikaci se obvykle podílí více subjektů, a to jednotlivci i útvary firmy, která projekty připravuje. Chyby při stanovení peněžních toků mohou pak vést k chybným rozhodnutím o přijetí či zamítnutí projektů. Je zřejmé, že pro výpočet nejdůležitějších kritérií hodnocení ekonomické efektivnosti jednotlivých investičních projektů je třeba stanovit peněžní toky během celé doby života projektu, což však není pro reálné investiční akce z hlediska hospodářské praxe nikterak jednoduchá záležitost. Peněžní toky projektu tvoří veškeré příjmy a výdaje, které projekt generuje, resp. vyvolává během svého života, tj. v průběhu zřízení investičního zařízení, při jeho vlastním fungování v období jeho provozu a při likvidaci.
3.2.2.1 Investiční náklady projektu (investiční peněžní tok) Investiční náklady projektu lze chápat jako souhrn všech nákladů kapitálového charakteru, které je třeba vynaložit na vybudování výrobní jednotky (jednotky poskytující služby) a zabezpečení jejího provozu. Tyto náklady tedy prezentují prostředky, které jsou dlouhodobě vázány v projektu. Investiční náklady lze rozdělit do tří základních skupin. První skupinu tvoří náklady vynaložené na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, druhou skupinu tvoří čistý pracovní kapitál a do třetí skupiny patří ostatní náklady kapitálového charakteru. Náklady na zajištění dlouhodobého hmotného majetku většinou zahrnují větší množství položek, které tvoří především náklady týkající se nákupu pozemků, strojů a náklady stavební části projektu. Náklady na zajištění dlouhodobého nehmotného majetku jsou obvykle spojovány se zřizovacími výdaji, s nákupem softwaru a se získáním práv, patentů, apod. Kvalitní projekt by nemohl fungovat a být realizován bez dlouhodobě vázaných prostředků v podobě zásob, pohledávek a krátkodobého finančního majetku, tj. oběžných aktiv. Tyto prostředky vázané v oběžných aktivech se označují jako tzv. hrubý pracovní kapitál. Nároky na financování oběžných aktiv však snižují krátkodobé závazky firmy (např. dluhy u dodavatelů, závazky vůči zaměstnancům, apod.). Rozdíl oběžných aktiv a 28
těchto závazků pak tvoří tzv. čistý istý pracovní kapitál, který je kryt dlouhodobým kapitálem (pro přesnější jší ilustraci viz obr. 1).
Obr. 1 – Rozvaha projektu
Zdroj: Fotr, Souček, ček, 2005
Vedle nákladů na pořízení řízení dlouhodobého majetku a čistého istého pracovního kapitálu ka se v praxi můžeme setkat i s dalšími výdaji, které nejsou nejso zahrnuty do účetních etních investičních investi nákladů, ale je účelné, aby byly v rámci investičního investi ního rozhodování chápány jako součást sou širšího pojetí investičních nákladů tak, jak je to běžné b ve vyspělých západních zemích. Mezi tyto výdaje patří například íklad výdaje na výzkumné a vývojové programy související s investičním projektem, výdaje na rekvalifikaci a výcvik pracovníků, pracovník konzultační ní služby, apod.
3.2.2.2 Plánovaný výkaz zisků zisk a ztrát Abychom mohli komplexně komplexn hodnotit vývoj finanční ní situace firmy, je nutné promítnout veškeré očekávané ekávané vlivy a zpracovat plánovanou majetkovou a kapitálovou bilanci a především edevším plánovaný výkaz zisků zisk a ztrát (Marinič,, 2008). Plánovaný výkaz zisků zisk a ztrát lze stanovit nepřímou mou metodou stanovení provozního peněžního pen žního toku, která je založena na tom, že určuje uje výnosy a náklady v období provozu projektu. Lze očekávat, ekávat, že výnosy projektu v období jeho provozu budou tvořit tvo především výnosy z tržeb za prodané produkty či výnosy z poskytovaných služeb u projektů projekt nevýrobního charakteru. Výnosy z tržeb se určují pomocí očekávaných ekávaných objemů objem prodejů jednotlivých produktůů v naturálním vyjádření a jejich předpokládaných edpokládaných prodejních cen. 29
Další položky výnosů projektu mohou tvořit přírůstky zásob vlastní výroby (tj. nedokončené výroby a hotových výrobků), finanční výnosy a ostatní výnosy provozního charakteru (např. zajišťování oprav pro externí organizace). Náklady projektu v jednotlivých letech provozu se stanoví jako součet jednotlivých nákladových skupin, které tvoří spotřeba materiálu a energie, služby, osobní náklady, odpisy a ostatní náklady. Na základě údajů, které přinese plánovaný výkaz zisků a ztrát lze stanovit hospodářský výsledek projektu, tj. jeho zisk před zdaněním. Tuto veličinu lze určit snadno jako rozdíl výnosů a nákladů v každém roce provozu. Důležité je však stanovit daň z příjmů, která představuje velmi významnou výdajovou položku peněžního toku. Výše daně z příjmů je závislá na velikosti základu daně a na velikosti daňové sazby. Ke stanovení základu daně z příjmu lze dospět korekcí hospodářského výsledku o položky zvyšující hospodářský výsledek (tzv. přičitatelné položky), položky snižující hospodářský výsledek (odečitatelné položky) a odpočty. Přičitatelné položky mohou být například ve formě nákladů na reprezentaci, odměn členům orgánů společnosti, tvorby rezerv a opravných položek daňově neuznaných, apod. Odečitatelné položky mohou být například příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů dle §18, resp. jsou osvobozeny od této daně dle §19 Zákona o dani z příjmů. Pokud je hospodářský výsledek projektu před zdaněním kladný, lze snížit základ daně z příjmů o odpočty, které se obecně týkají daňové ztráty z minulých let. U nově vzniklé firmy se bude případná daňová ztráta z prvních let fungování projektu převádět do období, kdy bude firma zisková (odpočet daňové ztráty lze provádět až po pět po sobě jdoucích let).
3.2.2.3 Peněžní toky pro posouzení finanční stability projektu Peněžní toky pro posouzení finanční stability projektu vychází z konkrétního zvažovaného způsobu financování projektu a jejich cílem je posoudit finanční stabilitu projektu, tedy zjistit, zda příjmy generované projektem postačí k úhradě veškerých výdajů spojených s cizím kapitálem. Peněžní tok pro posouzení finanční stability projektu se stanoví doplněním, resp. rozšířením peněžního toku projektu, pro hodnocení ekonomické efektivnosti. Příjmy projektu se doplní o zdroje financování projektu, které je třeba vynaložit v období výstavby. Zdroje financování projektu mohou být buď interní (nejčastější u projektů realizovaných již existujícími firmami) nebo externí (tzv. externí kapitál). Mezi nejčastější interní zdroje financování patří zisk po zdanění, který podnik vytvořil v minulosti a nevyplatil jej v podobě 30
dividend a podílů na zisku, odprodej některých složek dlouhodobého majetku, apod. Externí zdroje financování projektu mohou tvořit původní vklady vlastníků, dlouhodobé a krátkodobé bankovní úvěry, dluhopisy, finanční leasing, subvence a dary, apod. Pokud je jako jeden ze zdrojů použit dlouhodobý bankovní úvěr, je třeba upozornit na to, že úroky za období až do uvedení financovaného dlouhodobého majetku do užívání představují tzv. kapitalizované úroky, které tvoří součást pořizovací ceny dlouhodobého majetku a spolu s ní se odepisují. V období užívání tohoto majetku již úroky tvoří součást finančních nákladů. Dále je třeba v případě použití bankovního úvěru zpracovat splátkový kalendář a určit jednak úroky z úvěru jako součást finančních nákladů, jednak splátky úvěru, které mohou být buď rovnoměrné při rovnoměrném splácení úvěru nebo nerovnoměrné při anuitním splácení úvěru. Rovnoměrné splácení úvěru je založeno na splácení stejnými částkami v pravidelných termínech, a to vždy počátkem, resp. koncem období. V případě ročních splátek se stanoví úroky jako součin dosud nesplacené výše úvěru a úrokové sazby děleno 100. V případě frekventovanějšího splácení úvěry je třeba počítat úroky z jednotlivých období zvlášť a úroky za rok se pak získají jako jejich součet. Při splácení anuitou platí, že součet splátek a úroků za každé období je konstantní veličina, tzv. anuita. Velikost anuity lze stanovit na základě následujícího vztahu:
A … Roční anuita U … Velikost úvěru r … Úroková sazba (v %) n … Doba splácení (roky)
Je zřejmé, že respektování cizích zdrojů financování investičního majetku vyvolá nutnost korigovat výkaz zisků a ztrát projektu začleněním finančních nákladů, které způsobí pokles hospodářského výsledku a tím i daňové základny s dopady na pokles daně s příjmů jako výdajové položky peněžního toku. Na základě rozdílu příjmů a výdajů projektu včetně dopadů jeho způsobu financování lze stanovit tzv. čistý peněžní tok, který je základem pro posouzení finanční stability projektu, neboť ukazuje přebytek či nedostatek peněžních 31
prostředků v jednotlivých letech života. Pokud bude tato veličina v některém roce záporná, znamená to, že ke krytí finančních potřeb projektu scházejí pohotové peněžní prostředky a tím je narušena finanční stabilita projektu (Fotr, Souček, 2005).
3.2.3 Diskontní sazba
Diskontní sazbu lze obecně chápat jako výnosovou míru projektu, kterou jsou diskontovány (přepočítány) budoucí peněžní toky na současnou hodnotu. Vedle peněžních toků lze tedy diskontní sazbu označit jako klíčový faktor pro stanovení kritérií ekonomické efektivnosti investičních projektů. Základem pro stanovení diskontní sazby investičních projektů je diskontní sazba firmy, kterou lze ztotožnit s firemními náklady kapitálu, jelikož zabezpečí úhradu nákladů cizího kapitálu (úroky z úvěrů) a odměnu vlastníkům firmy za vynaložený kapitál. Firemní náklady kapitálu lze stanovit jako vážený aritmetický průměr nákladů vlastního a cizího kapitálu:
nk …. firemní náklady kapitálu nv … náklady vlastního kapitálu nc … náklady cizího kapitálu CK … Velikost zpoplatněného cizího kapitálu VK … Velikost vlastního kapitálu K …. Součet vlastního a zpoplatněného cizího kapitálu sdp … Sazba daně z příjmů
3.2.3.1 Vztah diskontní sazby projektu a firemních nákladů kapitálu Firemní náklady kapitálu je možné použít jako diskontní sazbu investičního projektu pouze v případě, že míra rizika projektu je stejná jako riziko podnikatelské činnosti firmy, nebo způsob financování projektu příliš neovlivní kapitálovou strukturu firmy, ze které vycházejí firemní náklady kapitálu. V ostatních situacích je třeba firemní náklady kapitálu 32
korigovat. Tato úprava spočívá ve zvýšení firemních nákladů kapitálu u projektů s vyšším rizikem a snížení těchto nákladů u projektů s nižším rizikem, než je riziko firmy. Problém však spočívá v tom, jak velké by toto zvýšení, resp. snížení firemních nákladů mělo být. Obvyklým způsobem korekce firemních nákladů kapitálu používaným v hospodářské praxi je rozdělení investičních projektů do určitých kategorií, přičemž každé kategorii se pak přiřadí určitá vyšší či nižší diskontní sazba. V nejjednodušší situaci se projekty člení do kategorií s nízkým rizikem (diskontní sazba je nižší než firemní náklady kapitálu o 1-3 %), průměrným rizikem (diskontní sazba je rovna firemním nákladům kapitálu) a vysokým rizikem (diskontní sazba je vyšší o 2-5 % než firemní náklady kapitálu). Stanovení diskontní sazby projektu tedy znamená expertně posoudit charakter projektu a začlenit jej do některé z kategorií. Diskontní sazba projektu je pak dána diskontní sazbou kategorie, do které byl projekt začleněn.
Tab. 1 – příklad kategorizace projektů
Zdroj: Fotr, Souček, 2005
3.2.3.2 Nominální a reálná diskontní sazba Firemní náklady kapitálu můžeme použít jako diskontní sazbu při stanovení čisté současné hodnoty, resp. indexu rentability pouze v případě, že jsou peněžní toky projektu vyjádřeny v běžných cenách (tzv. nominální peněžní toky). V této souvislosti lze označit firemní náklady kapitálu jako nominální diskontní sazbu. Jestliže jsou však peněžní toky projektu zpracovány ve stálých cenách (tyto peněžní toky se označují též jako reálné peněžní toky), je třeba korigovat firemní náklady kapitálu, tj. nominální diskontní sazbu, na její reálnou hodnotu, která je očištěna o vliv inflace. V případě, že velikost inflace zůstane ustálená a bude během doby života projektu zhruba na stejné úrovni, lze stanovit reálnou diskontní sazbu na základě následujícího vztahu:
33
rk …… reálná diskontní sazba (v %) r ……… nominální diskontní sazba (%/100) m …….. průměrná roční míra inflace (%/100)
Stanovení jediné reálné diskontní sazby projektu je vhodné pouze v případě, že inflace je ustálená na určité úrovni. Pokud má však měnící se tendenci, je zapotřebí vycházet z odlišné míry inflace pro každý rok života projektu. V tomto případě se reálná diskontní sazba stanovuje pro každý rok života projektu zvlášť (Fotr, Souček, 2005).
3.2.4 Ekonomická přidaná hodnota (EVA)
Cíle zájmových skupin a především akcionářů, existence a rozvoj trhu cenných papírů nutně vyvolává zájem investorů o maximalizaci tržní hodnoty podniku. Investoři vyhledávají takové investiční příležitosti, v nichž bude kapitál co nejvíce zhodnocen. Jedním z nadějných konceptů je koncept konzultační firmy Stern a Stewart z roku 1990, který zavádí novou kategorii: „ekonomickou přidanou hodnotu“ (Economic value added, EVA) (Marinič, 2008). Ústřední myšlenkou ekonomické přidané hodnoty je přesvědčení, že investice vytváří svým investorům hodnotu (má pro ně cenu) pouze tehdy, jestliže očekávaná výnosnost přesahuje jejich kapitálovou nákladovost. Ekonomická přidaná hodnota je rozdílem provozního příjmu projektu po zdanění a výdajů odpovídajících nákladům alternativní příležitosti použitého vlastního kapitálu. Ekonomická přidaná hodnota tak rozvíjí pojem nákladů na kapitál v tom smyslu, že nějaký projekt vytváří hodnotu pro své vlastníky pouze tehdy, když jeho provozní příjem převyšuje náklady na použitý kapitál (Máče, 2006). Na rozdíl od ukazatelů rentability kapitálu, a to jak vlastního, tak i celkového, které vychází z účetního zisku, je ekonomická přidaná hodnota založena na tzv. ekonomickém zisku. Rozdíl mezi ekonomickým a účetním ziskem spočívá především v tom, že ekonomický zisk respektuje veškeré náklady na vynaložený kapitál, tj. jak náklady na cizí 34
kapitál, tak i náklady vlastního kapitálu. Početně lze ekonomickou přidanou hodnotu vyjádřit dle následujícího vztahu:
PHV ……. Provozní hospodářský výsledek sdp ……… Sazba daně z příjmu (%/100) nk………... Firemní náklady kapitálu K ………… Investovaný kapitál
Pokud podnik dosahuje kladné ekonomické přidané hodnoty (provozní hospodářský výsledek po zdanění převyšuje celkové náklady kapitálu podniku), tak roste bohatství vlastníků, neboť podnik zhodnocuje kapitál více, než činí jeho náklady. Pokud je naopak ekonomická přidaná hodnota záporná, jsou náklady podniku vyšší než jeho zhodnocení a bohatství vlastníků klesá. Podnik by tedy měl dosahovat kladné ekonomické přidané hodnoty, nebo (pokud je tato hodnota dosud záporná) by měla tato hodnota postupně růst. V souvislosti s ekonomickou přidanou hodnotou existují možnosti jak tuto hodnotu navýšit. Ekonomická přidaná hodnota poroste, jestliže podnik dosáhne vyššího provozního zisku při konstantních nákladech a velikosti kapitálu. Toho lze dosáhnout, sníží-li podnik náklady (nižší spotřeba materiálu a energie, úspory osobních nákladů, apod.) a zvýší-li výnosy (vyšší prodej vedoucí k vyššímu využití výrobních kapacit, dosažení vyšších prodejních cen růstem kvality, apod.). Dalšími způsoby jak navýšit ekonomickou přidanou hodnotu firmy je například změna její kapitálové struktury ve prospěch levnějšího cizího kapitálu vzhledem ke kapitálu vlastnímu, snížení velikosti investovaného kapitálu poklesem určitých složek aktiv (např. odprodejem málo využívaného dlouhodobého majetku), apod. S ekonomickou přidanou hodnotou úzce souvisí další veličina, a to tzv. MVA (market value added), tj. hodnota přidaná trhem. Hlavním cílem této hodnoty je určit a zdůraznit bohatství vlastníků podniku a v souvislosti s tím zabezpečit správné a efektivní umístění investic (Brigham, Ehrhardt, 2008). Hodnota přidaná trhem tedy představuje rozdíl tržní hodnoty podniku a velikosti celkového investovaného kapitálu a vyjadřuje jí následující vztah: MVA = hodnota podniku – celkový investovaný kapitál
35
Veličina MVA je rovna čisté současné hodnotě všech projektů, které byly v podniku realizovány, resp. které se plánují. Čistá současná hodnota každého projektu je pak rovna současné hodnotě budoucích EVA, které tento projekt generuje. Pokud ze strategického finančního plánu podniku plyne, že budoucí hodnoty EVA jsou kladné, případně i rostou, pak to signalizuje růst MVA a tím i růst bohatství vlastníků.
3.3 Řízení rizika projektu
Riziko je pravděpodobnost, že určitá událost či jev budou mít negativní dopad na podnik. Je tedy spojené s nejistotou, která vyplývá z neschopnosti přesně určit pravděpodobnost, že určitá možná událost nastane a jaké s ní budou spojené účinky (Dvořáček, 2005). Je třeba si uvědomit fakt, že žádný podnik nepracuje v bezrizikovém prostředí a systém řízení rizika takové prostředí nevytváří. Avšak systém řízení rizika umožňuje managementu pracovat v rizikovém prostředí mnohem efektivněji. Řízení rizik a problémů je tedy přístup, jenž je založen na předvídání událostí, které mohou způsobit významné odchýlení projektu od plánu a následné řešení tohoto problému. Z jiného úhlu pohledu pak řízení rizik a problémů může pomoci objevit slabá místa plánu a může tak poskytnout užitečnou informaci o zdraví celého projektu (Barker, Cole, 2009). Riziko a nejistota tvoří neoddělitelný aspekt investičních projektů a významnou komponentu investičního rozhodování. Je zřejmé, že riziko můžeme zanedbat pouze u projektů malého rozsahu vzhledem k celkovému rozsahu podnikatelské činnosti firmy. Rizikové stránce projektů je však třeba věnovat zvýšenou pozornost u všech projektů připravovaných nově vznikajícími firmami, resp. u projektů velkého rozsahu, jejichž případný neúspěch by mohl výrazněji ohrozit finanční stabilitu firmy. Ignorování rizika a nejistoty je v těchto případech nepřípustné a může být příčinou podnikatelského neúspěchu (Fotr, Souček, 2005).
36
3.3.1 Klasifikace rizika
Rizika projektu lze klasifikovat na základě mnoha aspektů a existuje široké spektrum těchto klasifikací. Za velice významné a značně bohaté členění rizik lze považovat členění podle věcné náplně. Z tohoto hlediska lze rozlišovat rizika (Fotr, Souček, 2005):
•
Technicko-technologická, spojená s aplikací vědecko-technického rozvoje a vedoucí k neúspěchu vývoje nových produktů a technologií, nezvládnutí technologického procesu spojeného s poklesem výrobní kapacity, apod.
•
Výrobní, která mají často charakter omezenosti, resp. nedostatku zdrojů různé povahy. Lze sem zahrnout i tzv. provozní rizika, které vyplývají z chyb a nedostatků inženýrsko-technického řešení projektu, projevující se např. nespolehlivostí výrobního zařízení, vzrůstem nákladů na údržbu, apod.
•
Ekonomická, zahrnující především nákladová rizika, jež jsou vyvolána růstem cen surovin, materiálů, energií, atd. V důsledku těchto rizik může dojít k nedosažení předpokládaného hospodářského výsledku a tím i efektivnosti projektu.
•
Tržní, spojená s úspěšností výrobků (služeb) na domácích i zahraničních trzích, která mají převážně podobu rizik prodejních ve vztahu k velikosti prodeje a rizik cenových z hlediska dosahovaných prodejních cen.
•
Finanční, spojená s dostupností zdrojů financování, nepříznivými změnami úrokových sazeb při užití úvěru s pohyblivými úrokovými sazbami, změnami měnových kurzů, apod.
•
Legislativní, vyvolaná obvykle hospodářskou a legislativní politikou vlády. Důležitou složkou může být i nedostatečná ochrana duševního vlastnictví (patenty, obchodní známky, autorská práva, apod.).
•
Politická, zahrnující stávky, národnostní a rasové nepokoje, války, apod. Patří sem také rizika spojená se zdrojem politické nestability a změnami politických systémů.
•
Environmentální, která mohou mít podobu nákladů na odstranění škod na životním prostředí, nákladů spojených s uvedením projektu do souladu se zpřísněnými opatřeními na ochranu životního prostředí, daní spojených s využíváním neobnovitelných zdrojů, apod. 37
•
Spojená s lidským činitelem, jde o rizika vyplývající z určité úrovně zkušeností a kompetence všech subjektů angažujících se v projektu.
•
Informační, týkající se informačních systémů a dat vztahujících se k projektu, jejichž nedostatečná ochrana může být zneužita interními a externími subjekty s negativními dopady na projekt.
•
Zásahy vyšší moci, spojené s riziky havárií výrobních zařízení a nebezpečím živelných pohrom různého druhu.
3.3.2 Náplň řízení rizika Základním cílem řízení rizika projektu je zjistit, které faktory jsou významné a nejvíce ovlivňují riziko daného projektu, popřípadě které faktory jsou málo důležité a lze je zanedbat, jak velké je riziko projektu a zda je toto riziko přijatelné a jakými opatřeními je možné snížit riziko projektu na přijatelnou, ekonomicky účelnou míru. Řízení rizika projektu lze rozdělit do následujících kroků: • Určení faktorů rizika projektu • Stanovení významnosti faktorů rizika • Stanovení rizika projektu • Hodnocení rizika projektu a přijetí opatření na jeho snížení • Příprava plánu korekčních opatření
3.3.3 Určení faktorů rizika a stanovení jejich významnosti Náplní této fáze řízení rizika projektu je stanovení rizika, jakožto veličin, jejichž možný budoucí vývoj by mohl ovlivnit – a to nejen negativně, ale případně též pozitivně hospodářské výsledky a finanční stabilitu projektu. Základem pro určení rizikových faktorů jsou zpravidla znalosti, zkušenosti a intuice pracovníků, kteří se podílejí na přípravě projektu, přičemž důležité mohou být především zkušenosti z přípravy a realizace projektů příbuzného charakteru v minulosti. Při určování faktorů 38
rizika je třeba si uvědomit, že existují faktory rizika, které jsou zcela mimo oblast našeho vlivu (míra inflace, kroky konkurence, kurzové měny, aj.) a faktory rizika, které jsme schopni do jisté míry ovlivnit či kontrolovat (úroveň kvalifikace odborných pracovníků, včasné dokončení jednotlivých fází projektu, apod.) (Walker, Česká společnost pro systémovou integraci, 2003). Vlastní určení faktorů rizika může usnadnit: •
Rozčlenění projektu do určitých částí podle věcných oblastí.
•
Stanovení oblastí zranitelnosti projektu, potenciálních problémů a možných poruch, které by mohly nastat při realizaci a provozování projektu.
•
Zpochybňování významných faktorů ovlivňujících výsledky projektu, které jsme zatím považovali na základě minulých zkušeností za jisté (např. ceny surovin a energií).
•
Využití výsledků postauditu projektů realizovaných v minulosti.
Výsledkem fáze stanovení faktorů rizika by měl být písemný záznam, který zahrnuje všechna rizika ohrožující projekt, případně veškerou podnikatelskou činnost firmy. Vzhledem ke zvyšování náročnosti konkurenčního prostředí lze očekávat, že počet těchto faktorů bude vysoký, proto je třeba posoudit významnost jednotlivých faktorů a eliminovat méně významné faktory, což umožní často výrazně snížit počet rizikových faktorů, se kterými se bude dále pracovat. Významnost faktorů rizika lze stanovit buď expertně nebo pomocí analýzy citlivosti. Expertní stanovení významnosti rizika spočívá v odborném ohodnocení faktorů pracovníky, kteří mají odborné znalosti a praxi z oblasti těchto faktorů (např. pokud jde o poptávku a prodejní ceny jsou to marketingoví pracovníci). Významnost faktorů rizika lze posoudit podle dvou hledisek – pravděpodobnosti jejich výskytu a intenzity negativního vlivu. Rizikový faktor je tím významnější, čím pravděpodobnější je jeho výskyt a čím vyšší je intenzita negativního vlivu. Nezanedbatelný vliv na kvalitu takové analýzy má však míra předvídatelnosti posuzovaných faktorů, která je na relevantním trhu relativně malá, a zkušenost osoby, která odhad provádí.
39
Analýza citlivosti rizik obvykle zjišťuje citlivost hospodářského výsledku (nebo jeho složek) na faktoru, které jej ovlivňují. V prvé řadě se jedná o faktory, které byly vyhodnoceny v rámci expertního odhadu jako významné a jejichž dopady lze analýzou citlivosti zpřesnit tak, aby bylo možné v rámci přípravy na jejich výskyt použít exaktnějších optimalizačních metod. Nejčastěji sledovanými faktory ovlivňujícími hospodářský výsledek jsou výše poptávky, realizovatelná tržní cena produkce s ohledem na konkurenci a změny vlastních fixních nebo variabilních nákladů. Výsledky takové analýzy jsou individuální podnik od podniku a ve vazbě na subjektivitu jejich zpracovatele mohou nabývat dosti odlišných hodnot (Srpová, Řehoř a kol., 2010).
3.3.4 Stanovení rizika investičních projektů
Jak již vyplývá z předchozího oddílu této kapitoly, rizika investičních projektů lze stanovit na základě dvou různých způsobů. První způsob, který je značně složitější a vyžaduje simulaci vhodné softwarové podpory, je způsob stanovení rizika v číselné podobě pomocí statistických charakteristik. Tento způsob je vhodný především ke stanovení míry rizika a jeho nejpoužívanější metodou je tzv. metoda Monte Carlo. Druhým způsobem stanovení míry rizika je stanovení rizika nepřímo pomocí určitých manažerských charakteristik, které ve svém souhrnu poskytují informaci o větší či menší míře rizika. Tento způsob je jednodušší z hlediska uplatňovaných nástrojů a určité informace o míře rizika poskytují již výsledky expertního hodnocení významu faktorů rizika a výsledky analýzy citlivosti.
3.3.4.1 Posouzení odolnosti a flexibility projektu V případě, že má investiční projekt velký počet významných faktorů rizika a vysokou citlivost na změny těchto faktorů. Indikuje to značné riziko, jehož základem je většinou malá odolnost projektu vzhledem k nepříznivým změnám podnikatelského okolí a nedostatečná flexibilita projektu, tj. schopnost přizpůsobit se těmto změnám. Odolnost a flexibilitu projektu lze tedy považovat za významné indikátory, resp. manažerské charakteristiky rizika investičních projektů. 40
Odolnost projektu vyjadřuje míru působení změn faktorů podnikatelského okolí na projekt a jeho hospodářské výsledky. Je-li tedy projekt vysoce odolný, pak nepříznivé změny externích faktorů působí na projekt relativně málo. V opačném případě, kdy je projekt vysoce citlivý na změny a tím pádem má nízkou odolnost, pak i malé změny externích faktorů vyvolají značné dopady na projekt a jeho hospodářské výsledky. Mezi nejvýznamnější faktory patří poloha bodů zvratu a míra diverzifikace. Bod zvratu je chápán jako hodnota určitého rizikového faktoru ovlivňující hospodářské výsledky projektu, při které tento projekt dosahuje určité hraniční hodnoty zvoleného ekonomického kritéria (jeli tedy tímto kritériem zisk, pak bod zvratu je taková hodnota rizikového faktoru, při které projekt dosahuje nulového zisku). Nejčastěji se bod zvratu chápe v souvislosti s objemem produkce, nicméně ho lze aplikovat i na jiná kritéria (prodejní cena, apod.). Jako další užitečnou manažerskou charakteristiku úzce související s bodem zvratu je důležité zmínit tzv. provozní páku. Provozní páka se také obvykle vyjadřuje v souvislosti s objemem produkce a určuje procentní změnu zisku při změně produkce o jedno procento. Čím je tedy provozní páka vyšší, tím je projekt citlivější na změnu prodejů a tím je také rizikovější. Další užitečnou charakteristikou odolnosti projektu vůči nepříznivým změnám podnikatelského okolí je míra diverzifikace. Obecně platí, že čím je projekt více diverzifikován, tím je odolnější vůči nepříznivým změnám podnikatelského okolí, jako jsou pokles poptávky, ztráta některých odběratelů, výpadek určitých trhů, apod. Dosažení vyšší diverzifikace lze současně považovat za jedno ze základních opatření na snížení podnikatelského rizika (Fotr, Souček, 2005).
3.3.5 Opatření na snížení rizika
Kritickou fází řízení rizik je výběr optimálního řešení. Rozhodnutí o efektivním opatření je většinou výstupem více variant řešení. Nepřijatelná úroveň rizika vyžaduje zastavení probíhajícího procesu a přijetí opatření na snížení rizika. Je-li riziko přijatelné, a přitom nikoliv bezvýznamné a potenciál zisku je značný, následuje obvykle vypracování plánu preventivních opatření za účelem jeho redukce. Pro zbytková rizika, která nelze protiopatřeními efektivně snížit, se zpracovávají krizové plány. Velký důraz je třeba klást na maximální využití fáze redukce rizika a jeho eliminace tak, aby se havarijní plány a scénáře 41
vypracovávaly opravdu jen pro zbylá rizika. Hledáním obecně platných preventivních opatření pro významné snížení pravděpodobnosti vzniku krizí a omezení jejich případných následků se také zabývá tzv. nouzové plánování jako součást krizového řízení (Rais, 2006). Autoři Fotr a Souček (2005) klasifikují opatření na snížení rizik do dvou hlavních skupin. První skupinou jsou opatření zaměřená na příčiny rizika, jejímž cílem je ovlivnit vlastní zdroje tak, aby v budoucnu nedošlo k takovým situacím, které jsou pro projekt značně nepříznivé. Mezi tato opatření mohou patřit například:
•
Využívání síly k oslabení či eliminaci určitých rizik. Tato opatření se týkají především aktivit souvisejících s podmínkami formovanými prostřednictvím státních i jiných orgánů a institucí jako jsou například různá legislativní opatření, požadavky na získání státních dotací na projekty, využití politických procesů k blokování vstupu zahraničního zboží, apod.
•
Transfer rizika na jiné subjekty založený na uplatnění konkurenčních předností firmy a jejího dominantního postavení na trhu. Mezi konkrétní opatření tohoto typu patří například uzavírání dlouhodobých smluv s dodavateli surovin, materiálu a polotovarů při pevných cenách, uzavírání kontraktů na prodej za předem stanovených podmínek, aj.
•
Kvalita informace a těsnost styku se zákazníky, umožňující snížení tržních rizik.
•
Získávání dodatečných informací, pokud je nejistota vyvolána nedostatečným poznáním určitých procesů či objektů (např. analýzy trhu).
•
Zvyšování kvality a kvantity zdrojového zabezpečení.
•
Vertikální integrace, oslabující rizika spojená s cenovým vývojem či omezenou dostupností určitých polotovarů či komponent tím, že se jejich nákup nahradí vlastní výrobou.
•
Druhou skupinu tvoří opatření na snižování nepříznivých dopadů rizika. Jedná se o opatření, která se soustřeďují na snižování nepříznivých dopadů výskytu určitých rizikových situací (tj. situací charakterizovaných např. platební neschopností či nevůlí odběratele, aj.). Mezi tato opatření patří:
•
Flexibilita projektu, která pružně umožňuje reagovat na různý možný vývoj faktorů ovlivňujících výsledky projektu. Zabezpečení flexibility znamená usilování o takové organizační uspořádání, uplatnění systémů motivace a stimulace, které by umožnily jednak 42
včasné zjištění nepříznivých změn v podnikatelském okolí a jednak zkrácení doby, ve které je firma schopna reagovat na změnu. •
Diverzifikace, která umožňuje rozložit riziko na co největší základnu. Zahrnuje diverzifikaci výrobního programu, diverzifikaci zákazníků a odbytových cest, diverzifikaci zajišťování vstupů a diverzifikaci geografickou. Snížení rizika diverzifikací je tím větší, čím jsou jednotlivé prvky na sobě méně závislé.
•
Dělení rizika představující takový způsob snižování rizika, při němž se toto riziko rozděluje mezi dva a více účastníků, kteří se společně podílejí na realizaci určitého projektu.
•
Pojištění. Tradiční oblastí pojistné ochrany jsou tzv. čistá rizika, kdy pojišťovny nabízejí podnikatelům pojištění majetku pro případ požáru a dalších živelných škod, pojištění pro případ přerušení provozu v důsledku živelné události, pojištění odpovědnosti podnikatele za škody způsobené provozem podniku, pojištění pro případ škod způsobených krádeží a vloupáním, aj.
•
Další opatření (termínové zajišťování, snižování fixních nákladů, vytváření rezerv, apod.).
3.3.6 Plány korekčních opatření
Velikost nepříznivých dopadů určitých rizikových situací na projekt závisí na pohotovosti a kvalitě reakce firmy na aktuální rizikovou situaci, ať už je ochráněna určitými nápravnými opatřeními či ne. Účinným nástrojem, jak kvalitně a pohotově reagovat na tyto situace, je připravit v předstihu plán korekčních opatření, přičemž je zřejmé, že není účelné tyto plány zpracovávat pro všechny rizikové situace, ale pouze pro ty zásadní (kritické), které jsou v úzkém vztahu s významnými faktory rizika. Čím rychlejší je reakce prostřednictvím včas vypracovaného plánu, tím pak vznikne menší ztráta. Aby byl plán korekčních opatření co nejefektivnější, je důležité, aby splňoval určité předpoklady. Především je třeba sledovat významné rizikové faktory, jejichž budoucí vývoj ovlivňuje vytváření rizikových situací typu krizí či příležitostí. Také je zapotřebí stanovit podmínky, za nichž by mělo dojít buď k uplatnění plánů korekčních opatření či k jejich aktualizaci a v neposlední řadě se doporučuje vytvořit rezervy (především finanční), potřebné pro případnou realizaci plánu korekčních opatření.
43
4.
Základní informace strategické a marketingové studie
Jak již bylo zmíněno v úvodu této práce, strategickou a marketingovou oblast technickoekonomické studie investičního projektu řeší bakalářská práce na téma Marketingový plán pro zařízení služeb ve sportu (Kaplan, 2009). Aby byla navazující diplomová práce přehledná a jasná, je zapotřebí alespoň stručně představit obsah uvedené bakalářské práce a shrnout podstatná data, která se používají a zpracovávají ve finanční analýze. Některá z uvedených dat v následujících podkapitolách jsou oproti původní verzi v bakalářské práci modifikována (například na základě růstu cen některých nákladových položek). Marketingový plán pro zařízení služeb ve sportu řeší marketingové strategie, geografické strategie, lidské zdroje, materiálové vstupy a energii, organizaci a řízení a finanční plán pro zřízení a provoz sportovně - regeneračního zařízení v budově bývalého restauračního zařízení, které se nachází v místě střetu autobusové a železniční dopravy v Roztokách u Prahy. Většina dat, se kterými se pracuje, jsou získána z výsledků analýzy trhu sportovně – regeneračních služeb v této lokalitě. Bakalářská práce se tedy skládá ze dvou hlavních částí, a to z analytické části a samotného návrhu marketingového plánu.
4.1 Analýza trhu sportovně-regeneračních služeb v lokalitě Roztoky u Prahy
Analytická část je zaměřena na průzkum trhu sportovně – regeneračních služeb prostřednictvím kvantitativní metody sběru dat technikou písemného dotazování a analýzu konkurence.
4.1.1 Průzkum trhu sportovně – regeneračních služeb
Dotazníkového šetření se zúčastnilo 238 obyvatel vymezené konkurenční spádové oblasti (viz. Příloha 1), což činí 79,3 % původně dotazovaných 44
respondentů. Hlavním cílem šetření bylo zjištění následujících vytyčených meritorních informací:
1.
Segment, který se nejvíce věnuje sportovně-regeneračním aktivitám.
2.
Objem a intenzita návštěvnosti sportovně-regeneračních služeb v regionu.
3.
Nejoblíbenější pohybové a regenerační činnosti v regionu.
4.
Služby, které zákazníci v regionu nejvíce postrádají.
5.
Zákaznické preference při výběru sportovně-regeneračního zařízení.
Výsledky průzkumu říkají, že největší zájem o sportovní a regenerační aktivity jeví segmenty studenti – ženy ve věku 11 – 26 let (20,19 %), studenti – muži ve věku 11 – 26 let (16,83 %), pracující ženy ve věku 27 – 40 let (18,28 %) a pracující ženy ve věku 41 – 54 let (12,98 %). V oblasti intenzity a objemu návštěvnosti sportovně – regeneračních služeb jednoznačně vítězí návštěvnost sportovních služeb (téměř 60 % respondentů navštěvuje sportovní služby 2-3 x týdně), přičemž regenerační služby nejsou příliš využívány (necelých 70 % respondentů navštěvuje regenerační služby méně než 1 x týdně). Tento fakt se zároveň odráží v oblíbenosti a popularitě jednotlivých služeb v lokalitě. Obecně jsou oblíbenější pohybové služby, z nichž nejoblíbenější a nejpreferovanější je posilovna (31 % respondentů), dále pak aerobic (28 % respondentů) a v neposlední řadě squash (26 % respondentů). Zájem o regenerační služby a aktivity je výrazně nižší než u pohybových aktivit. Respondenti nejvíce upřednostňují masáže (24,04 %) a nejméně solárium (5,77 %). Nejvíce postrádanou službou v lokalitě je plavecký bazén (je postrádán více než 60 % respondentů), který však není možné při prostorových možnostech a velice náročných kapitálových požadavcích vybudovat. Další vysoce postrádanou službou je posilovna (postrádá více než 23 % respondentů) a squash (postrádá více než 23 % respondentů). Co se týče zákaznických preferencí, z výsledků průzkumu vyplývá, že potenciální klientela nejvíce preferuje snadnou dostupnost zařízení a širokou nabídku služeb.
45
4.1.2 Analýza konkurence
Analýza tržní konkurence je založena na popisu a vymezení konkurenční spádové oblasti (viz. Příloha 1) a popisu, analýze a závěrečném vyhodnocení konkurenčních zařízení Sportcentrum ČZU, Fitness Crowne Plaza a Via Vestra. Analýza a vyhodnocení zmíněných konkurenčních zařízení je realizováno na základě kritérií odpovídajících 4P marketingového mixu, tedy místo (place), cena (price), propagace (promotion) a produkt (product). Uvedená kritéria jsou dále rozčleněna na specifické prvky vybrané na základě faktu, že jednotlivé zařízení mají odlišné charakteristiky, u nichž je obtížné vymezit předmět vzájemného porovnávání, který má přinést efektivní a relevantní výsledek. Na základě dat z analýzy, popisu jednotlivých konkurentů a subjektivního posouzení je vytvořena tabulka vyhodnocení konkurentů (viz. Tab.2), která znázorňuje, do jaké míry jednotliví konkurenti ovlivňují poptávku po sportovně – regeneračních službách v konkurenční spádové oblasti.
Tab. 2 – výsledky analýzy konkurence
4P Marketingu Místo Produkt Cena Propagace Celkem
Fitness Crowne Plaza 1 1 3 1 6
Sportcentrum ČZU Fitness a wellness Via Vestra 2 3 3 2 1 2 2 3 8 10
Zdroj: Kaplan, 2009 (Pozn.: Hodnoceno na stupnici 1 - nejlepší, 3 – nejhorší. Zařízení s nejméně body u položky celkem je nejúspěšnější.)
Za nejúspěšnějšího konkurenta lze považovat Fitness Crowne Plaza, jež dominuje hned několika aspekty. Jedním z nich je místo s nejsnadnější dopravní dostupností, dostatečným počtem parkovacích míst a poměrně novým zařízením. Dále produkt, charakteristický především kvalitou služeb, moderní technologií, dostatečnou kapacitou a nejvyšším počtem provozních hodin za rok a propagace, která je nejpropracovanější a zasahuje nejvíce médií. Sportcentrum ČZU, které zaujímá druhou pozici v celkovém hodnocení, dominuje pouze nízkými cenami svých produktů (pomineme-li okolnosti zmíněné v příkladě 1 na 46
straně 37). Oproti nejslabšímu konkurentovi Via Vestra má také výhodnější umístění z hlediska dopravní dostupnosti a počtu parkovacích míst a intenzivnější a rozsáhlejší propagační aktivity, nicméně velice zaostává v nabízeném produktu, který je charakteristický nejnižším počtem provozních hodin za rok a podprůměrnou technologickou kvalitou zařízení. Nejslabší konkurent Via Vestra má absolutní nevýhodu v umístění se špatnou dopravní dostupností a nízkým počtem parkovacích míst a je absolutně nejslabší v propagaci. Nabízené produkty a jejich ceny jsou celkově průměrné. Podnik Via Vestra je však poměrně nové stále se rozvíjející zařízení a v budoucnu lze očekávat rozšíření a zkvalitnění jeho aktivit (Kaplan, 2009).
4.2 Marketingový plán a marketingová strategie Základním a nejdůležitějším cílem realizace projektu je maximalizace zisku, tj. zjednodušeně řečeno dosažení co největšího rozdílu mezi výnosy a náklady spojené s provozem, investicemi a financováním. Maximalizace zisku lze dosáhnout, když se efektivně naplní níže uvedené dílčí cíle:
1.
Obstání v konkurenčním poli (viz příloha 1) s cílem zaujmout pozici tržního vůdce.
2.
Intenzivní pravidelně se opakující propagace dobrého jména podniku s cílem zajistit dlouhodobý každoročně se zvyšující nárůst počtu trvalých zákazníků.
3.
Zabezpečení návratnosti počáteční investice do šesti let.
4.
Dosahování trvalých a dlouhodobých zvyšujících se zisků, jejichž minimální hodnoty jsou uvedeny v kapitole 4.2.6.3 na straně 55 pod položkou HV.
V případě, že jmenované dílčí cíle budou optimálně naplněny a management podniku bude efektivně využívat veškerý potenciál, kterým podnik disponuje, je pravděpodobné,
že
rizikovost
podnikání
maximalizována.
47
bude
nízká
a
ziskovost
bude
4.2.1 Cíle marketingové strategie Marketingová strategie je zaměřena na komunikaci nejen vůči klientele podniku, ale také vůči zaměstnancům podniku a vnějším subjektům v podobě dodavatelů a sportovních organizací. Aby tato komunikace byla co nejefektivnější a nezajišťovala podniku jen naplnění uvedených podnikatelských cílů v kapitole 4.2 (viz. s. 48), ale také dobré obchodní jméno prezentující zdravý životní styl, je zapotřebí naplnit následující cíle marketingové strategie:
-
Zaměření se na co nejširší okruh klientely s různými finančními možnostmi s cílem maximalizovat návštěvnost během denního provozu tak, aby i v období mimo špičku bylo zařízení zatížené.
-
Realizace ucelené cenové strategie s propracovaným slevovým systémem, který je schopen uspokojit finančně nestabilní a sociálně slabé segmenty.
-
Nabídka širokého spektra produktů.
-
Propagace podniku v rámci zdravého životního stylu v konkurenční spádové oblasti (viz. příloha 1).
-
Motivace a pravidelné odborné zdokonalování zaměstnanců s cílem navýšení jejich produktivity a celkové prosperity podniku.
-
Výhody a programy pro stálé zákazníky (tj. zákazníky využívající vícevstupní permanentky).
-
Spolupráce s externími subjekty na aktivitách v oblasti barterových dohod a sponzoringu.
Jednotlivé
položky
marketingového
plánu
obsahujícího
marketingové
a
strategické struktury technickoekonomické studie jsou nastaveny tak, aby zmíněné cíle
naplňovaly.
Konkrétní
hodnoty
jsou
podkapitolách.
48
stručně
shrnuty
v následujících
4.2.2 Lokalizace zařízení a prostorové možnosti Zařízení má být vybudováno v již existující budově bývalého restauračního zařízení. Budova má tři podlaží (sklep, přízemí, 1. patro) a rozměry každého podlaží jsou 322 m2 (23 x 14 m). Výhodami zařízení je jednak jeho umístění, protože leží naproti hotelu Alexandra na hlavní příjezdové silnici do Roztok u Prahy v místě střetu železniční a autobusové dopravy vzdáleného zhruba 200 m od Tyršova náměstí (centra Roztok u Prahy) a jednak nepříliš využívané veřejné parkoviště přímo vedle zařízení, které disponuje kapacitou 26 parkovacích míst. Jedná se tedy o velice frekventované místo s dostatečnou kapacitou parkovacích míst (v případě vytížení kapacity parkoviště lze ještě využít parkování přímo na hlavní silnici Nádražní a v ulici Tiché údolí, která je vzdálena necelých 100 metrů od budovy). Adresa budovy: Nádražní 1531, Roztoky u Prahy, 25263.
4.2.3 Nabízené služby a návrh jejich cen Při výběru nabídky služeb se zohledňovala řada faktorů, které souvisejí s provozními, kapitálovými a prostorovými možnostmi a preferencemi potenciální klientely. Finálně byly vybrány tyto služby: posilovna, squash, aerobní cvičení, spinning, sauna, masáže, vířivá koupel a fitnessbar. Nejpodstatnějšími faktory při návrhu cen byly ceny konkurence, předpokládané náklady na provoz konkrétních služeb, výsledky průzkumu trhu (ty říkají, že téměř 14 % dotazovaných preferuje nízké ceny) a předpokládaná nelineární návštěvnost v průběhu dne. Důraz byl také kladen na vyhovění finančně slabým a nestabilním segmentům (konkrétně senioři, studenti a zdravotně postižení), na propracovaný slevový systém a na zajištění přijatelné návratnosti investice z časového hlediska. Následující tabulka (Tab. 3) znázorňuje navržené zprůměrované ceny a předpokládanou procentuelní vytíženost jednotlivých služeb.
Tab. 3 – Průměrné ceny jednotlivých služeb a jejich předpokládaná vytíženost
Údaje
Posilovna
Vytíženost v % 20 Průměrná cena v 95 Kč / Kč 1.5 h.
Aerobní cvičení 67 90 Kč / 1 h.
Spinning
Masáže
70 90 Kč / 1 h.
75 300 Kč / 0.5 h.
Zdroj: Kaplan, 2009
49
Relax park 20 110 Kč / 1 h.
Squash 45 260 Kč / 1 h.
4.2.4 Personální rozvaha
Plynulý provoz podniku vyžaduje zaměstnání čtyř zaměstnanců na plný úvazek (manager podniku, masér, obsluha fitnessbaru 2x), třech zaměstnanců na částečný úvazek (masér, trenér aerobních cvičení a trenér spinningu) a třech brigádníků zaměstnaných na dohodu o provedení práce (uklízeč, obsluha fitnessbaru a trenér aerobních cvičení). Vychází se z provozní doby 5151 hodin ročně a pracovní doby na jednoho zaměstnance, která činí 2100 hodin ročně (pouze u zaměstnanců na plný úvazek). Skladbu personálu vyjadřuje následující schéma:
Obr. 2 – Organizační struktura podniku
Zdroj: Kaplan, 2009
Zvláštní sekci pak tvoří trenéři fitness a squashe, kteří nejsou interní zaměstnanci podniku, ale na základě živnostenského oprávnění mohou vykonávat výdělečnou činnost v prostorách podniku, který jim bude poskytovat své prostory za určitou formu nájemného ve výši 2000 Kč za jeden měsíc. Další podmínkou poskytnutí této možnosti bude stanovená jednotná výše ceny za hodinu pod vedením trenéra, která bude činit 400 Kč a stanovená výše ceny stravovacích a tréninkových plánů, jejichž cena bude činit 750 Kč za jeden kus. Předpokládaný počet trenérů bude 3 (2 trenéři fitness, 1 trenér squashe).
4.2.5 Propagační strategie
Propagační strategie podniku spočívá ve velice intenzivní propagaci podniku na začátku podnikání s cílem zajistit podniku co nejpočetnější stálou klientelu. Tato 50
kampaň začne měsíc před otevřením podniku a celkově potrvá tři měsíce. Také se předpokládá, že se bude každým rokem kampaň opakovat, nicméně její forma bude vždy přizpůsobena aktuální situaci na trhu a požadavkům zákazníků. Kromě zmíněných reklamních kampaní budou fungovat také reklamy stálé, které budou pravidelně udržovány a aktualizovány. Podrobnější struktura a cenové vyjádření jednotlivých reklam použitých na začátku podnikání jsou uvedeny v následující tabulce:
Tab. 4 – Propagační prostředky a jejich cenová kalkulace
CHARAKTERISTIKA REKLAMY Poutač na čelní straně budovy Poutač na boční straně budovy v ulici Lidická Barevné poutače a směrovky na frekventovaných místech – pronájem na 1 rok + zhotovení Barevné letáky Webové stránky Inzerce v roztockém měsíčníku Odraz Celkem
POČET KS
2x1m 4x1m
1 1
CENA / 1 KS (KČ) -
1.5 x 1 m
3
5800
15400,-
A4 A5
3000 1 3
2,50 27000 1800
7000,27000,5400,-
ROZMĚRY
CENA (KČ) -
54800,-
Zdroj: Kaplan, 2009 Poznámka: Ceny za poutače na čelní a boční straně budovy jsou zahrnuty v nákladech na stavební úpravy.
4.2.6 Finanční plán
4.2.6.1 Ekonomické předpoklady S cílem vybudování a provozu podniku bude založena společnost s ručením omezeným. Výše investic, potřebných pro realizaci projektu, byly vyčísleny na 7 605 516 Kč. Počáteční investice zahrnují kompletní vybavení zařízení a nutné stavební úpravy. Předpokládá se, že investice budou hrazeny následovně:
-
Vklady společníků: 3 700 000 Kč
-
Bankovní úvěr (konkrétně se doporučuje podnikatelský úvěr od GE Money CZ
Expres Business s úrokovou sazbou 10.9 % a splatností 6 let): 4 000 000 Kč
51
4.2.6.2 Odhad výnosů, nákladů a hospodářského výsledku pro první rok provozu Odhad výnosů Tab. 5 – Odhad příjmů za jednotlivé vstupné
Údaje
Posilovna
Spinning
Masáže
350
Aerobní cvičení 20
Max. denní kapacita (počet cvičících) Vytíženost v % Vytíženost denní (počet cvičících) Vytíženost roční (počet cvičících) Průměrná cena v Kč Příjmy za 1. rok
12
Relax park 105
14
15 53
60 12
18921
4284
95 Kč / 1.5 h. 1797495
90 Kč / 1 90 Kč / 1 h. h. 385560 321300
Squash 87
70 10
75 9
20 21
55 48
3570
3591
7497
17082
300 Kč / 0.5 h. 1077300
110 Kč / 1 h. 824670
260 Kč / 1 h. 4441437
Zdroj: Kaplan, 2009
Tab. 6 – Odhad celkových výnosů za 1. rok provozu
Typ výnosů Tržby za vlastní výkony a zboží Tržby z prodeje služeb Tržby za zboží Jiné provozní výnosy Ostatní provozní výnosy (nájemné trenérů) Finanční výnosy Úroky (z BÚ) Mimořádné výnosy Ostatní mimořádné výnosy Celkem
Výnosy za první rok provozu v Kč 8847762 420000 102000
4800 10000 9384562
Zdroj: Kaplan, 2009
Odhad nákladů Energetické náklady a náklady spojené se stavebními úpravami na budově byly orientačně odhadnuty výrobním ředitelem stavební firmy Prockert a Hynek, a.s. V souvislosti se mzdovými náklady se předpokládá, že zdravotní a sociální pojištění bude hrazeno pouze za zaměstnance zaměstnané na plný a částečný pracovní úvazek. Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek bude odepisován na základě lineární metody. 52
Tab. 7 – Odhad celkových nákladů za první rok
Typ nákladů
Náklady za první rok provozu v Kč
Spotřebované nákupy Spotřeba materiálu Spotřeba energie Služby Opravy a údržba Ostatní služby (nájemné, propagace, …) Daně a poplatky Silniční daň Ostatní daně a poplatky Jiné provozní náklady Ostatní provozní náklady (telekomunikace, internet, hosting, režie, apod.) Dary Manka a škody Osobní náklady Mzdové náklady Sociální a zdravotní pojištění Odpisy a rezervy Odpisy (DHM, DNM) Finanční náklady Úroky Ostatní finanční náklady (poplatky za vedení účtu, apod.) Manka a škody na finančním majetku Mimořádné náklady Ostatní mimořádné náklady Daně z příjmů Daň z příjmů z běžné činnosti Celkem
400000 898490 990000 1315600 6500 10000 190000 30000 20000 1968000 579600 1405103 436000 20000 20000 50000 198753 8538046
Zdroj: Kaplan, 2009 Pozn.: Položky spotřeba materiálu, opravy a udržování a ostatní služby zahrnují především finance použité na stavební úpravy budovy.
Účet zisků a ztrát Tab. 8 – Předpokládaný účet zisků a ztrát v prvním roce provozu
Hospodářský výsledek
ÚČET ZISKŮ A ZTRÁT 710 MD D 8538046 9384562 846516
Zdroj: Kaplan, 2009
53
Z tabulky 8 vyplývá, že společnost má dosáhnout v prvním roce provozního zisku, který je roven částce pod položkou hospodářský výsledek. V následujících letech se však výše provozního hospodářského výsledku významně změní. Prognózu vývoje příjmů a nákladů ukazuje tab. 9.
4.2.6.3 Předpokládaný vývoj příjmů a nákladů V současné době není v důsledku ekonomické krize snadné odhadnout vývoj příjmů a nákladů, lze tedy pohlížet na tabulku 9 pouze orientačně. Očekává se, že se struktura výnosů měnit nebude a jejich vývoj bude mít tendenci růst každoročně odhadem o 1 % (v důsledku inflace, nárůstu klientely, apod.). Dále se předpokládá, že jednotlivé náklady (vyjma úroků z úvěru, odpisů a daně z příjmu) budou mít tendenci růst každoročně zhruba o 3% (např. v důsledku inflace, vzniku konkurence, apod.).
Tab. 9 – Odhad vývoje výnosů a nákladů
Rok provozu Výnosy: Tržby z prodeje služeb Tržby za zboží Ostatní provozní výnosy Úroky Ostatní mimořádné výnosy Náklady: Spotřeba materiálu Spotřeba energie Opravy a údržba Ostatní služby Silniční daň Ostatní daně a poplatky Ostatní provozní náklady Dary Manka a škody Mzdové náklady Sociální a zdravotní pojištění Odpisy Úroky
1 2 3 4 5 6 9384562 9478408 9573192 9668924 9765613 9863269 8847762
8936240
9025602
9115858
9207017
9299087
420000
424200
428442
432726
437053
441424
102000
103020
104050
105091
106141
107203
4800
4848
4896
4945
4995
5045
10000
10100
10201
10303
10406
10510
8538046 400000 898490 990000 1315600 6500
7463773 420000 925445 90000 806400 6695
7549835 432600 953208 92700 830592 6895
7639885 445578 981805 95481 855510 7103
7734038 458945 1011259 98345 881175 7316
6694281 472714 1041597 101296 907610 7535
10000
10300
10609
10927
11255
11593
190000
195700
201571
207618
213847
220262
30000 20000 1968000
30900 20600 2027040
31827 21218 2087851
32782 21855 2150487
33765 22510 2215001
34778 23185 2281451
579600
596988
614898
633345
652345
671915
1405103 436000
1405103 363333
1405103 290667
1405103 218000
1405103 145333
0 72667
54
Ostatní finanční náklady Manka a škody na finančním majetku Ostatní mimořádné náklady Daň z příjmů z běžné činnosti Celkem HV
20000
20600
21218
21855
22510
23185
20000
20600
21218
21855
22510
23185
50000
51500
53045
54636
56275
57964
198753
472569
474614
475947
476542
743343
846516
2014635
2023357
2029038
2031575
3168988
Zdroj: Kaplan, 2011 Pozn.: Uvedené hodnoty jsou zaokrouhleny na celá čísla.
55
5.
Finanční analýza
Finanční analýza technickoekonomické studie sportovně – regeneračního centra je v této kapitole situována tak, aby přinesla všechna důležitá data potřebná pro posouzení ekonomické efektivnosti a výkonnosti projektu, která mohou sloužit potenciálním investorům při rozhodování o investici do projektu. Finanční analýza je rozdělena do třech hlavních částí. První část obsahuje hodnocení ekonomické efektivnosti projektu. Jejím cílem je přinést relevantní data vypovídající o výnosnosti projektu. Tohoto cíle je dosaženo prostřednictvím stanovení doby úhrady tabulkovou metodou, určením ukazatele účetní rentability projektu a ukazatelů založených na diskontování. Z ukazatelů založených na diskontování je vybrána čistá současná hodnota projektu v jednotlivých letech jeho života, která je stanovena tabulkovou metodou, dále pak index rentability projektu, reálná diskontní sazba a vnitřní výnosové procento určené formou výpočtu na základě výpočtových vztahů uvedených v této kapitole. Druhá část finanční analýzy obsahuje návrh splácení úvěru jako cizího zdroje nezbytného k realizaci projektu. Jsou zde porovnávány dvě metody splácení úvěru, a to metoda splácení anuitou a metoda rovnoměrného splácení. Na základě výsledků těchto metod, prostřednictvím nichž je stanoven splátkový kalendář, je doporučena výhodnější varianta, která je efektivnější a méně nákladnější pro splácení úvěru. Cílem poslední části finanční analýzy je zhodnocení výkonnosti projektu na základě ekonomického zisku prostřednictvím metody EVA (ekonomická přidaná hodnota).
5.1
Hodnocení ekonomické efektivnosti projektu
5.1.1 Doba úhrady investice
Předpokládejme, že životnost projektu bude 6 let (tento parametr berme pouze teoreticky) a jak již bylo uvedeno v kapitole 4.2.5 (viz. s. 52), investiční náklady projektu činí 7,61 mil. Kč. Z těchto investičních nákladů bude vynaloženo na 56
počátku realizace projektu 4,48 mil. Kč (rok 0 představuje období výstavby projektu, kdy projekt ještě není v provozu a samotný provoz je zahájen až počátkem roku 1) a v prvním roce provozu 3,22 mil. Kč. Následující tabulka (viz. Tab. 10) vyjadřuje čistý peněžní tok projektu prostřednictvím rozdílu celkových příjmů projektu a investičních nákladů. Z čistého peněžního toku lze stanovit dobu úhrady, a to jeho postupnou kumulací.
Tab. 10 – Peněžní toky projektu (cash flow)
Položka (mil. Kč)
Rok 0
1
2
3
4
5
6
0,00
0,85
2,01
2,02
2,03
2,03
3,17
Investiční náklady
4,48
3,22
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
Čistý peněžní tok
-4,48
-2,37
2,01
2,02
2,03
2,03
3,17
-4,48
-6,85
-4,84
-2,82
-0,79
1,24
4,41
Čisté provozní příjmy
Kumulovaný čistý peněžní tok Zdroj: Kaplan, 2011
Z tab. 10 je zřejmé, že na konci prvního roku bude vynaloženo 7,7 mil. Kč, přičemž v podobě čistých provozních příjmů se vrátí 0,85 mil. Kč. Dosud se tedy nevrátí 6,85 mil. Kč z investovaných prostředků. Na konci čtvrtého roku bude tato veličina činit -0,79 mil. Kč a koncem pátého roku bude však přebytek o velikosti 1,24 mil. Kč. Na základě těchto údajů lze tedy předpokládat, že investice bude uhrazena v první polovině pátého roku provozu, doba úhrady investice tedy činí přibližně 4,3 roku.
5.1.2 Účetní rentabilita projektu Účetní rentabilita projektu lze vyjádřit na základě vztahu uvedeného v kapitole 3.2.1.1 (viz. s. 23). Pro vyjádření tohoto ukazatele je tedy nutné znát průměrnou roční výši zisku po zdanění a pořizovací cenou dlouhodobého majetku. Následující tabulka představuje zjednodušenou verzi rozvahy na počátku prvního roku provozu.
57
Tab. 11 – Zjednodušená rozvaha projektu na konci 0. roku (roku výstavby)
AKTIVA Dlouhodobý hmotný/nehmotný majetek Oběžná aktiva Celkem Aktiva
PASIVA 7025516
Vlastní kapitál
674484 Cizí zdroje 7700000 Celkem Pasiva
3700000 4000000 7700000
Zdroj: Kaplan, 2011
Z uvedené rozvahy vyplývá, že pořizovací cena dlouhodobého majetku činí 7025516 Kč. Průměrná roční výše zisku po zdanění byla vyčíslena prostřednictvím výpočtu aritmetického průměru všech zisků po zdanění v jednotlivých letech provozu na hodnotu 2019018 Kč. Na základě dosazení těchto výsledků do zmíněného vztahu byla vyčíslena účetní rentabilita projektu na 28,73 %.
5.1.3 Ukazatele založené na diskontování 5.1.3.1 Reálná diskontní sazba projektu Reálná diskontní sazba bude vyjádřena na základě vztahu uvedeného v kapitole 3.2.3.2 na straně 34. Ze vztahu vyplývá, že k výpočtu je zapotřebí znát nominální diskontní sazbu a průměrnou roční míru inflace. Nominální diskontní sazba bude vyjádřena jako veličina rovnající se firemním nákladům kapitálu, kterou lze vyjádřit, jak již bylo uvedeno jako vážený aritmetický průměr nákladů vlastního a cizího kapitálu. K vyjádření firemních nákladů kapitálu jsou použity následující veličiny:
-
Náklady vlastního kapitálu = 15 %
-
Náklady cizího kapitálu = 10,9 %
-
Velikost cizího kapitálu = 4 000 000,- Kč
-
Velikost vlastního kapitálu = 3 700 000,- Kč
-
Součet vlastního a cizího kapitálu = 7 700 000,- Kč
-
Sazba daně z příjmů = 19 %
58
Po dosazení uvedených veličin do vzorce pro výpočet firemních nákladů kapitálu (viz. kap. 3.2.3, s. 32) nám po zaokrouhlení vyjde výsledná veličina 0,12. Převedením tohoto výsledku na procenta získáme nominální diskontní sazbu projektu o velikosti 12 %. Druhou veličinou, kterou potřebujeme znát pro vyjádření reálné diskontní sazby projektu je průměrná roční míra inflace. Bohužel nelze tuto veličinu určit přesně, ale pouze odhadem jejího vývoje v následujících letech, přičemž odhad nelze stavět pouze na předchozím vývoji této veličiny, ale je třeba brát v úvahu aktuální ekonomickou situaci na území ČR a zvážit zásadní politické, ekonomické a jiné vlivy působící na budoucí vývoj míry inflace (např. předpokládaná změna sazby DPH od 1.1.2012). Pro stanovení průměrné míry inflace jsou použity výsledky aktuální prognózy ČNB a stanovený inflační cíl, který činí 1 - 3 %. Na základě těchto dat je vyčíslena průměrná roční míra inflace v letech 2011-2017 na 2,6 %. Po dosazení uvedených hodnot do vztahu pro výpočet reálné diskontní sazby (viz. s. 34) bylo po zaokrouhlení dosaženo hodnoty 9 %.
5.1.3.2 Čistá současná hodnota projektu Výpočet čisté současné hodnoty projektu lze ilustrovat v následující tabulce jako rozdíl kumulovaných diskontovaných příjmů a kumulovaných diskontovaných výdajů:
Tab. 12 – Čistá současná hodnota projektu
Položka (mil. Kč) Příjmy Diskontované příjmy
Rok 0
1
2
3
4
5
6
0,00
0,85
2,01
2,02
2,03
2,03
3,17
0,00
0,78
1,69
1,56
1,44
1,32
1,89
0,00
0,78
2,47
4,03
5,47
6,79
8,68
4,48
3,22
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
4,48
2,95
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
Kumulované diskontované příjmy Výdaje Diskontované výdaje
59
Kumulované 4,48
7,43
7,43
7,43
7,43
7,43
7,43
-4,48
-2,37
2,01
2,02
2,03
2,03
3,17
-4,48
-2,17
1,69
1,56
1,44
1,32
1,89
-4,48
-6,65
-4,96
-3,40
-1,96
-0,64
1,25
1,00
0,917
0,842
0,772
0,708
0,650
0,596
diskontované výdaje Čistý peněžní tok Diskontovaný čistý peněžní tok Kumulovaný diskontovaný čistý peněžní tok Diskontní faktor Zdroj: Kaplan, 2011
Diskontní faktory uvedené v posledním řádku tabulky 12 jsou vyčísleny na základě následujícího vztahu:
DFt = 1 / (1+r)t DFt …... Diskontní faktor v roce t r …….... Reálná diskontní sazba projektu t ……… Počet let, během nichž je částka investována
Přičemž budoucí hodnoty jednotlivých příjmů, výdajů a peněžních toků jsou vyjádřeny jako součin jejich dnešní hodnoty a diskontního faktoru v daném roce. Z tabulky je patrné, že současná hodnota všech budoucích příjmů projektu je 8,68 mil. Kč a současná hodnota všech investičních výdajů projektu činí 7,43 mil. Kč. Čistá současná hodnota projektu tedy logicky činí 8,68 - 7,43 = 1,25 mil. Kč.
5.1.3.3 Index rentability Na základě uvedených výsledků v tabulce 12 lze vyjádřit index rentability projektu, který je chápán jako podíl současné hodnoty budoucích příjmů a současné hodnoty investičních výdajů: IR = 8,68 / 7,43 IR = 1,17 60
Z výsledku vyplývá, že na jednu korunu investičních výdajů v jejich přepočtu na současnou hodnotu přináší projekt 1,17 Kč budoucích příjmů přepočtených opět na jejich současnou hodnotu.
5.1.3.4 Vnitřní výnosové procento Vnitřní výnosové procento projektu je vyjádřeno na základě vztahu uvedeného v kapitole 3.2.1.3 na straně 27. Jelikož se jedná o rovnici n-tého stupně, jejíž stanovení je poměrně obtížné a výsledku lze dosáhnout pouze prostřednictvím opakovaných propočtů čisté současné hodnoty při různých hodnotách diskontní sazby v kombinaci s lineární interpolací, bude použito mnohem jednodušší řešení výpočtu vnitřního výnosového procenta, a to prostřednictvím počítačového programu Microsoft Office Excel, do kterého se zadá uvedený vzorec a program vygeneruje výsledek. Na základě této metody činí výsledek 14,04 %. Uvedenou hodnotu lze chápat velice pozitivně, jelikož převyšuje hodnotu reálné diskontní sazby projektu (viz. kap. 5.1.3.1, s. 59), která je obecně považována za minimální požadovanou výnosnost projektu
5.2 Návrh metody splácení úvěru a likvidita projektu
5.2.1 Návrh metody splácení úvěru Jak vyplývá z kapitoly 3.2.2.3 (viz. s. 31), existují dvě metody splácení úvěru. Splácení úvěru anuitou a rovnoměrné splácení. Splácení úvěru anuitou je znázorněné v tabulce 13 a představuje splácení ve formě konstantní veličiny o hodnotě 942784,13 Kč ročně. Náklady na cizí kapitál (úrok z úvěru) činí 1656704,38 Kč.
61
Tab. 13 – Splácení úvěru anuitou
rok anuita (Kč) úrok (Kč) splátka (Kč) 942784,13 436000,00 506784,13 1 942784,13 380760,53 562023,60 2 942784,13 319499,96 623284,17 3 942784,13 251561,98 691222,15 4 942784,13 176218,77 766565,36 5 942784,13 92663,14 850120,99 6 celkem 5656704,78 1656704,38 4000000,40
zůstatek (Kč) 3493215,87 2931192,27 2307908,10 1616685,95 850120,59 0,00
Zdroj: Kaplan, 2011
Tab. 14 – Srovnání anuitního a rovnoměrného splácení
splácení anuitou rovnoměrné splácení splátka (Kč) úrok (Kč) celkem (Kč) splátka (Kč) úrok (Kč) celkem (Kč) 1102666,6 506784,13 436000,00 942784,13 666666,67 436000,00 7 1 1030000,0 562023,60 380760,53 942784,13 666666,67 363333,33 0 2 623284,17 319499,96 942784,13 666666,67 290666,67 957333,34 3 691222,15 251561,98 942784,13 666666,67 218000,00 884666,67 4 766565,36 176218,77 942784,13 666666,67 145333,33 812000,00 5 850120,99 92663,14 942784,13 666666,67 72666,68 739333,35 6 celkem 4000000,40 1656704,38 5656704,78 4000000,02 1526000,01 5526000,03 rok
Zdroj: Kaplan, 2011 Pozn.: Malé rozdíly součtu splátek 4000000,40 Kč od jistiny 4000000 Kč a součtu úroků a splátek od součtu anuity jsou dány zaokrouhlováním.
Z tabulky 14, která znázorňuje srovnání obou metod splácení, jasně vyplývá, že méně nákladná je metoda rovnoměrného splácení. Metoda anuitního splácení je o 130 704 Kč dražší. Je však třeba si uvědomit, že splátky u anuitního splácení jsou v prvních třech letech provozu podstatně nižší než splátky u rovnoměrného splácení. Na základě tohoto faktu je dobré zvážit, zda zvolit metodu méně nákladnou, nebo zda využít výhody anuitního splácení, které je sice celkově dražší, ale méně zatíží podnik svými náklady v prvních letech provozu, kdy bývá v praxi obvykle největší nedostatek pohotových prostředků. Tento projekt se přiklání k té méně nákladné variantě, tedy k metodě rovnoměrného splácení. Důvodem je fakt, že se počítá s vytvořením rezervních prostředků v rámci oběžných aktiv (na počátku prvního roku při zahájení provozu tato 62
rezerva činí 194484 Kč), hrazených z vlastních zdrojů společnosti (tj. vkladů společníků), které budou použity v případě vzniklých potíží spojených s nedostatkem prostředků především na začátku provozu.
5.2.2 Likvidita projektu V případě tohoto projektu bude použita tzv. běžná likvidita (current ratio), která se vypočítá jako podíl krátkodobých závazků na oběžných aktivech. Běžná likvidita projektu tedy vyjadřuje, kolikrát je schopen ekonomický subjekt realizující projekt uspokojit pohledávky věřitelů, v případě, kdy promění všechna svá oběžná aktiva v peněžní prostředky. Následující tabulka (tab. 15) znázorňuje zjednodušené rozvahy pro jednotlivé roky projektu platné k posledním kalendářním dnům těchto let.
Tab. 15 – Zjednodušené rozvahy jednotlivých let
POLOŽKA (v Kč) AKTIVA CELKEM Dlouhodobý H/N majetek Oběžná aktiva PASIVA CELKEM Vlastní kapitál Krátkodobé cizí zdroje Dlouhodobé cizí zdroje
0
1
ROK PROVOZU 2 3 4
5
6
7700000 7014436 6655106 6303189 5956101 5611171 7638144 7025516 5620413 4215310 2810207 1405104
0
0
674484 1394023 2439796 3492982 4550997 5611171 7638144 7700000 7014436 6655106 6303189 5956101 5611171 7638144 3700000 3014436 3321773 3636523 3956102 4277838 6971477 0
666667
666667
666667
666667
666667
666667
4000000 3333333 2666666 1999999 1333333
666667
0
Zdroj: Kaplan, 2011
Z tabulky vyplývá, že projekt nepočítá s rozšířením dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, ale naopak počítá s nárůstem oběžných aktiv podniku. Ta mohou představovat jistou formu rezervních aktiv podniku, obzvláště při prezentaci projektu potenciálnímu subjektu poskytujícímu úvěr. Konkrétní hodnoty ukazatele běžné likvidity projektu vyjadřuje tabulka 16. 63
Tab. 16 – Likvidita projektu
POLOŽKA
1 2,09
LIKVIDITA
ROK PROVOZU 3 4 5,24 6,83
2 3,66
5 8,42
6 11,46
Zdroj: Kaplan, 2011
Ukazatele likvidity pro jednotlivé roky provozu říkají, že projekt by měl být solventní. Hodnota likvidity v šestém roce provozu dokonce vyjadřuje fakt, že projekt je schopen uhradit své krátkodobé závazky více než 11x. Někteří autoři (Růčková, 2007, Zikmund, 2010) se však domnívají, že příliš vysoká míra likvidity může být nepříznivým jevem pro vlastníky podniku, neboť finanční prostředky jsou vázány v aktivech, které nepracují ve prospěch výrazného zhodnocování finančních prostředků. Obecně lze tedy na základě zjištěných údajů konstatovat, že projekt je schopen bez problému hradit své závazky a při tom si vytvářet rezervy, použitelné pro nečekanou krizovou situaci, nebo naopak pro nové plánování rozvoje projektu.
5.3 Ekonomická přidaná hodnota projektu Pro výpočet ekonomické přidané hodnoty (dále EVA) jsou použity následující údaje:
-
Hospodářské výsledky v jednotlivých letech provozu (viz. tab. 9, s. 54-55)
-
Investovaný kapitál = 7,70 mil. Kč
-
Sazba daně z příjmu / 100 = 0,19
-
Firemní náklady kapitálu = 0,12
Po dosažení uvedených údajů do vztahu pro výpočet EVA (viz. s. 35) lze vyjádřit hodnotu EVA pro každý rok provozu (viz. Tab. 15).
Tab. 17 – Ekonomická přidaná hodnota
Položka (mil. Kč) EVA
Rok 1 -238322
2 707854
3 714919
Zdroj: Kaplan, 2011
64
4 719520
5 721576
6 1642880
Z tabulky 17 je patrné, že v prvním roce provozu se předpokládá dosažení záporné hodnoty. To znamená, že náklady kapitálu jsou v tomto roce vyšší než jeho zhodnocení. V následujících letech se však očekává kladná hodnota těchto ukazatelů a zároveň mají tyto ukazatele tendenci růst, z čehož vyplývá, že projekt bude zhodnocovat kapitál více, než činí jeho náklady a tento rozdíl se bude každým rokem zvyšovat.
65
6.
Řízení rizika projektu
Jak jistě vyplývá kapitoly 3.3 (viz. s. 36), řízení rizik zahrnuje široké spektrum metod a modelů, na základě kterých lze efektivně vypracovat plány korekčních opatření. Neexistuje žádný přesný návod, který by stoprocentně pokrýval všechny alternativní možnosti vzniknutí rizika, existuje však několik pravidel, jejichž dodržováním lze maximalizovat efektivitu takového plánu. Nejdůležitější je být neustále ve střehu a sledovat faktory rizika, které nejsme schopni ovlivňovat a snažit se předpovídat různé možné varianty směru těchto rizik, připravovat možné varianty řešení a zároveň je důležité aktualizovat a kontrolovat faktory rizika, které jsme schopni do určité míry ovlivnit. Vzhledem k široké oblasti faktorů rizik je kapitola 6 koncipována směrem ke kvalitativnímu výběru faktorů rizik. Na základě rozčlenění projektu podle věcných oblastí je vybrána oblast ekonomická, kde je metodou analýzy citlivosti analyzován hospodářský výsledek, a podle výsledků této analýzy jsou stanoveny nejzávažnější faktory rizika projektu z ekonomického hlediska. Metodou manažerských charakteristik jsou pak identifikována nejvlivnější rizika a jejich míra a na základě zjištěných údajů je vytvořen plán korekčních opatření.
6.1
Určení faktorů rizika podle věcných oblastí
Vzhledem k širokému spektru možností výběru rizikových faktorů se pro větší efektivitu analýzy nedoporučuje pracovat s faktory, které mohou být pro projekt nevýznamné. Doporučuje se naopak zúžit spektrum možností a kvalitněji se zaměřit na rizika považovaná za stěžejní a vlivná na projekt jako celek. Za nejvýznamnější oblast rizikových faktorů se v rámci tohoto projektu považuje oblast ekonomická v rámci interního prostředí podniku, proto bude následující klasifikace faktorů rizika situována právě na tuto oblast.
66
Jak již bylo uvedeno v kapitole 4.2 (viz. s. 47) nejpodstatnějším cílem tohoto projektu je maximalizace zisku, tj. dosažení co největšího rozdílu mezi výnosy a náklady. Z tohoto cíle vyplývá, že za nejvýznamnější rizika ohrožující tento cíl lze považovat stručně řečeno růst nákladových položek a pokles výnosových položek projektu. Konkrétní ilustrace nákladových a výnosových položek projektu je uvedena v tabulce 18.
Tab. 18 – Ekonomické faktory rizika
Položka
Výnosy
Náklady
Faktor rizika Pohyb
Pokles
Růst
Označení
Hodnota
Tržby za vlastní výkony a zboží
v1
9267762
Jiné provozní výnosy
v2
102000
Finanční výnosy
v3
4800
Mimořádné výnosy
v4
10000
Spotřebované nákupy
n1
1298490
Služby
n2
2305600
Daně a poplatky
n3
16500
Jiné provozní náklady
n4
240000
Osobní náklady
n5
2547600
Finanční náklady
n6
476000
Mimořádné náklady
n7
50000
Daně z příjmů
n8
198753
Typ položky
Zdroj: Kaplan, 2011
Jednotlivé typy položek (viz. tab. 18) lze ještě podrobněji klasifikovat na prvotní veličiny (například osobní náklady lze rozčlenit na mzdové náklady a sociální a zdravotní pojištění), pro analýzu citlivosti v následující kapitole však postačí tato forma prezentace faktorů rizik.
67
6.2
Stanovení významnosti vybraných faktorů rizik
Tuto kapitolu tvoří stanovení významnosti jednotlivých faktorů rizik uvedených v tab. 16 prostřednictvím analýzy citlivosti hospodářského výsledku v prvním roce provozu. První rok provozu byl vybrán na základě faktu, že v případě odlišnosti reálných a předpokládaných hodnot v dalších letech provozu by analýza citlivosti situovaná na tyto roky pozbývala smysl a efektivitu pro projekt. Proto v případě realizace projektu je vhodné a doporučuje se tuto analýzu aktualizovat na konci každého provozního roku.
6.2.1 Analýza citlivosti hospodářského výsledku Jako ekonomické kritérium, jehož citlivost v závislosti na změnách ovlivňujících faktorů, se bude posuzovat hospodářský výsledek prvního roku provozu po zdanění. Hospodářský výsledek lze stanovit jako rozdíl všech výnosů a nákladů v prvním roce provozu. Jedinou výjimku pak tvoří zvláštní skupina nákladů odpisy, která byla vyjmuta z nákladů spadajících pod faktory rizika. Vzhledem k tomu, že tento projekt počítá s lineárním odepisováním a odpisy spadají do fixních nákladů, je třeba s nimi počítat v rámci správného vyjádření hospodářského výsledku. Hodnota odpisů byla pro každý rok odhadnuta na 1405103 Kč. Odpisy jsou v následujícím zjednodušeném vztahu brány jako konstanta o.
HV = Σv – (Σn + o)
V následující tabulce jsou představeny výsledky analýzy citlivosti, přičemž každý výsledek vychází ze změněné hodnoty daného faktoru rizika o 5 %. Tabulka 19 tedy představuje o kolik klesne hospodářský výsledek (jeho předpokládaná hodnota pro první rok provozu činí 846 516 Kč), když se změní jednotlivé položky potřebné pro jeho výpočet (výnosy, náklady) o 5 %.
68
Pokles hospodářského výsledku vyjádřený v procentech se vyjádří na základě následujícího vztahu:
PHV = AP x 1/HV x 100
PHV …… pokles hospodářského výsledku (v %) AP …….. absolutní pokles hospodářského výsledku (v Kč) HV …..... předpokládaný hospodářský výsledek pro první rok provozu (846 516 Kč)
Tab. 19 – Analýza citlivosti hospodářského výsledku
Faktor
Předpokládaná
Změněná hodnota
Absolutní pokles
rizika
hodnota (v Kč)
v Kč (odchylka 5 %)
HV (v Kč)
Pokles HV (v %)
v1
9267762
8804374
463388
54,73
v2
102000
96900
5100
0,60
v3
4800
4560
240
0,03
v4
10000
9500
500
0,06
n1
1298490
1233566
64925
7,67
n2
2305600
2190320
115280
13,62
n3
16500
15675
825
0,10
n4
240000
228000
12000
1,42
n5
2547600
2420220
127380
15,05
n6
476000
452200
23800
2,81
n7
50000
47500
2500
0,30
n8
198753
188815
9938
1,17
Zdroj: Kaplan, 2011
Z tabulky 19 vyplývá, že hospodářský výsledek je nejvíce citlivý na položku v1 (tržby za vlastní výkony a zboží). Při změně této položky o 5 % dochází ke změně hospodářského výsledku o 54,73 %, jedná se tedy o velice citlivou položku, které je třeba věnovat pozornost. Opomenout však nelze ani položky n5 (osobní náklady), n2 (služby) a n1 (spotřebované nákupy), které tvoří také poměrně vysoké hodnoty.
69
Názornou představu o významnosti rizikových faktorů poskytuje grafické znázornění analýzy citlivosti (viz. graf 1) zobrazující závislost hospodářského výsledku projektu na změnách čtyř stěžejních faktorů rizik, které tvoří, jak již bylo sděleno, tržby za vlastní výkony a zboží, osobní náklady, služby a spotřebované nákupy. Je zřejmé, že čím je přímka zobrazující závislost zvoleného kritéria hodnocení na určitém faktoru rizika strmější (má vyšší sklon), tím je kritérium citlivější na změny daného faktoru rizika. Z grafu 1 plyne, že nejstrmější je přímka představující tržby za vlastní výkony a zboží, což jen potvrzuje zjištění z tabulky 18, které tvrdí, že nejvíce ovlivňující hospodářský výsledek je právě tato položka.
Graf 1 – Závislost hospodářského výsledku na faktorech rizika 1400000
Hospodářský výsledek
1200000 1000000 800000 v1 n5
600000
n2
400000 n1
200000 0 -5%
0
5%
Relativní odchylka od předpokládané hodnoty (v %) Zdroj: Kaplan, 2011
6.2.2 Analýza citlivosti tržeb za vlastní výkony a zboží Tržby za vlastní výkony a zboží obsahují tržby z prodeje služeb a tržby za zboží. Ty jsou dány násobkem ceny a množství vydaných jednotek. V následující analýze se vychází z hodnot:
70
-
Průměrná cena služeb (P1) = 157,5 Kč
-
Objem prodeje služeb v prvním roce provozu (Q1) = 56176,27 Ks
-
Průměrná cena zboží (P2) = 105 Kč
-
Objem prodeje zboží v prvním roce provozu (Q2) = 4000 Ks
Tab. 20 – Analýza citlivosti tržeb za vlastní výkony a zboží
Faktor
Předpokládaná
Změněná hodnota
Absolutní pokles
Pokles v1
rizika
hodnota (v Kč)
(odchylka 5 %)
v1 (v Kč)
(v %)
P1
157,50
149,63
442106,80
4,73
Q1
56176,27
53367,46
442106,80
4,73
P2
105
99,75
20999,50
0,27
Q2
4000
3800
20999,50
0,27
Zdroj: Kaplan, 2011
Největší vliv na hospodářský výsledek v prvním roce provozu mají tržby za prodej služeb, které jsou dány jejich cenou a objemem produkce. Tržby za zboží působí jako doplňková služba podnikání a mají zanedbatelný vliv na hospodářský výsledek, což potvrzuje tabulka 20.
6.3
Stanovení rizik
Rizika, která z ekonomického hlediska nejvíce ovlivňují projekt, lze vydedukovat z faktorů rizik majících nevětší vliv na hospodářský výsledek analyzovaný v předchozí podkapitole.
Jedná se tedy o rizika spojená s tržbami za vlastní výkony a zboží,
osobními náklady a náklady v podobě služeb a spotřebovaných nákupů. Cílem stanovení rizik je vyjádřit konkrétní hraniční hodnoty pro každý stěžejní faktor rizika, které když jsou překročeny, nabývá hospodářský výsledek záporných hodnot. Jedná se tedy o vyjádření bodu zvratu.
71
Tab. 21 Body zvratu jednotlivých faktorů rizika
v1
9267762
Bod zvratu (absolutní hodnoty v Kč) 8421246
n5
2547600
3394116
33,18
n2
2305600
3152116
36,65
n1
1298490
2145006
65,18
Faktor rizika
Předpokládaná hodnota (v Kč)
Bod zvratu (v %) 9,06
Zdroj: Kaplan, 2011
Z tabulky 21 lze vydedukovat, že klesne-li nejrizikovější položka v1 o 9,06 %, tj. v absolutních veličinách pokles na hodnotu 8421246, dojde k tomu, že hospodářský výsledek při nezměněných hodnotách ostatních položek bude roven 0. Jakýkoliv další pokles této procentuelní hodnoty znamená ztrátu (celkové náklady v roce 1 převýší celkové příjmy v tomto roce). V případě nákladových položek faktorů rizik (n1, n2, n5) dojde ke ztrátě, vzrostou-li tyto položky o více, než udávají hodnoty ve sloupci „Bod zvratu“. Za rizika tohoto projektu z ekonomického hlediska lze tedy označit pokles položky v1 o více než 9,06 % a růst nákladové položky n5 o více než 33,18 %, růst nákladové položky n2 o více než 36,65 % a růst nákladové položky n1 o více než 65,18 %.
Tab. 22 – Rizika projektu
Riziko projektu Faktor rizika
Označení
Pohyb hodnoty
Bod zvratu (v %)
v1
Tržby za vlastní výkony a zboží
Pokles
n5
osobní náklady
Růst
33,18
n2
služby
Růst
36,65
n1
spotřebované nákupy
Růst
65,18
Zdroj: Kaplan, 2011
72
9,06
6.4
Plán korekčních opatření
Plán korekčních opatření vychází ze stanovení takových opatření, jejichž cílem je předejít vzniku rizika. Tato opatření je tedy nutné realizovat v období před možným vznikem rizika, je tedy nejdříve zapotřebí tato období definovat a posléze navrhnout konkrétní opatření.
6.4.1 Rizika poklesu tržeb za vlastní výkony a zboží Vzhledem k tomu, že hodnota představující tržby za vlastní výkony a zboží byla stanovena na základě předpokladu vycházejícího z odhadu procentuelní návštěvnosti jednotlivých služeb a odhadu kupního chování, je třeba počítat s možnou odchylkou. Z tab. 22 vyplývá, že maximální akceptovatelná odchylka, při které podnik ještě nedosahuje ztráty je 9,06 %, přičemž plán opatření by měl vycházet z nižší hodnoty a předejít dosažení bodu zvratu. V rámci preventivního opatření se tedy doporučuje stanovit odchylku, při jejímž dosažení je zapotřebí změnit chování a začít realizovat konkrétní opatření. Vycházejme tedy z předpokladu, že akceptovatelná změna hospodářského výsledku je jeho pokles o 20 %.
Tab. 23 – Kritické stádium tržeb za vlastní výkony a zboží
Položka
Norma
Kritické stádium
HV
pokles o 0 – 20 %
pokles o více než 20 %
v1
pokles o 0 – 1,81 %
pokles o více než 1,81 %
Zdroj: Kaplan, 2011
V případě, že dojde k poklesu tržeb za vlastní výkony a zboží o více než 1,81 %, dojde k poklesu hospodářského výsledku o více než 20 %, což lze považovat za kritické stádium projektu, kdy je třeba změnit chování s cílem vrátit tržby za vlastní výkony a zboží do meze normy, případně nad hranici očekávání. Hlavní důvodem snížení uvedených tržeb je pokles návštěvnosti (respektive nedosažení očekávané návštěvnosti). Příčin může být celá řada a velice záleží na aktuální situaci v tržním prostředí, proto je zapotřebí toto prostředí neustále sledovat a snažit se reagovat na změny probíhající uvnitř. Mezi nejvíce 73
předpokládané příčiny poklesu návštěvnosti lze zařadit vliv konkurenčních zařízení na chování poptávky sportovně – regeneračních služeb, příliš vysoké ceny jednotlivých služeb, nízká znalost podniku na straně poptávky a vlivy, které nelze ovlivnit (legislativní změny, politická rozhodnutí, růst inflace, apod.). V rámci snížení, resp. eliminace těchto příčin, lze doporučit řadu možných prostředků, jejichž efektivním využitím lze dosáhnout úspěchu. Jedná se například o zvýšení počtu propagačních aktivit podniku, úprava sortimentu služeb a snížení cen nabízených služeb. V rámci projektu je důležité mít stanovené cíle sledování a hranice, kterých by tyto cíle neměly dosáhnout. V případě rizik spojených s poklesem tržeb za vlastní výkony a zboží se jedná o průběžné sledování tržeb, které by neměly poklesnout o více než 1,81 %. Pokud by došlo k poklesu o více než 1,81 %, měl by management podniku urychleně reagovat na tuto změnu, aby nedošlo ke vzniku rizika, tj. k dosažení bodu zvratu. Konkrétní způsob reakce je pak třeba vybrat na základě aktuální situace v interním prostředí podniku. Mezi způsoby reakcí, které projekt doporučuje aplikovat v případě poklesu tržeb za vlastní výkony a zboží do kritického stádia, patří optimalizace využití pracovních sil, která vyvolá (v důsledku nevytížení předpokládané kapacity) pokles osobních nákladů a tím vytvoří podmínky umožňující snížení cen nejméně navštěvovaných služeb. Jako další způsob reakce se doporučuje nahradit nenavštěvované služby službami pro veřejnost atraktivnějšími (při výběru substituční atraktivnější služby lze vycházet z podkladů vyplývajících z nově aplikovaného průzkumu trhu, který by měl podnik v případě nedostatečné poptávky realizovat). Za nejzákladnější způsob reakce však projekt považuje zvýšení výdajů na propagační aktivity na úkor jiných nákladových položek (např. již zmíněné osobní náklady, jiné provozní náklady, apod.) s cílem vyvolat ve veřejnosti povědomí o podniku a zájem navštěvovat služby. Existuje zajisté celá řada dalších nezmíněných způsobů reakce jak ovlivnit pokles tržeb za vlastní výkony a zboží, tři výše zmíněné však projekt považuje za nejpřínosnější, přičemž v případě vzniku rizika je lze vzájemně kombinovat právě na základě již zmíněných potřeb interního prostředí podniku.
74
6.4.2 Rizika růstu stěžejních nákladových položek I v případě nákladových položek bylo stanoveno kritické stádium projektu jako pokles hospodářského výsledku o více než 20 %. Z tabulky 24 vyplývá, že čím méně je daná položka rizikovější, tím větší má rozmezí normy, tedy akceptovatelné hodnoty (např. položka n5, jejíž akceptovatelné navýšení je 6,64 % je rizikovější než položka n1, jejíž navýšení se akceptuje až do výše 13,04 %).
Tab. 24 – Kritické stádium nákladových položek
Položka
Norma
Kritické stádium
HV
pokles o 0 – 20 %
pokles o více než 20 %
n5
růst o 0 – 6,64 %
růst o více než 6,64 %
n2
růst o 0 – 7,33 %
růst o více než 7,33 %
n1
růst o 0 – 13,04 %
růst o více než 13,04 %
Zdroj: Kaplan, 2011
Jak již bylo sděleno v případě tržeb za vlastní výkony a zboží, je třeba průběžně sledovat a zpracovávat hodnoty, kterých projekt ve své provozní fázi dosahuje a patřičně na ně reagovat. V případě nákladových položek n5 ,n2, n1 je tedy důležité sledovat odchylky od předpokládaných hodnot a při dosažení kritického stádia realizovat úsporná opatření, jejichž cílem je vrátit hodnoty do rozmezí stanovené normy. Stejně tak jako v případě tržeb za vlastní výkony a zboží je třeba reagovat na příčiny vzniku i u nákladových položek, které mohou být u osobních nákladů v podobě nedostatku pracovních sil, nebo u nákladů v podobě služeb a spotřebovaných nákupů růstem cen. Reakcí může být opět celá řada, přičemž projekt doporučuje v případě osobních nákladů restrukturalizovat organizační uspořádání s cílem omezit pracovní poměry spojené s úhradou sociálního a zdravotního pojištění a v případě služeb a spotřebovaných nákupů nahradit nákupy a služby za substituční produkty. Za nejdůležitější však projekt v první řadě považuje vymezení časového prostoru, v němž lze zpracovat a zrealizovat konkrétní preventivní opatření zaměřená na aktuální příčinu vznikajícího rizika. Tento prostor představuje kritické stádium. 75
7. Závěr
Rozhodnutí o přijetí či zamítnutí investičního projektu s sebou nese velkou odpovědnost vůči budoucímu vývoji nově vznikajícího podniku. Proto tomuto rozhodnutí musí předcházet důkladné posouzení marketingové a strategické studie, investiční efektivnosti a analýzy řízení rizik. Cílem této práce bylo přinést podstatná a relevantní data, která mají sloužit jako materiál pro rozhodnutí o efektivnosti projektu, případně jeho investičním přijetí či zamítnutí.
7.1 Závěrečné shrnutí marketingové a strategické studie Z marketingového a strategického hlediska disponuje projekt řadou silných stránek, které mohou být považovány za stěžejní při hodnocení projektu potenciálním investorem. Na druhou stranu však existuje několik slabin projektu, které je třeba v případě realizace eliminovat. Konkrétně jde o využití dobrého umístění provozovny a z něj vyplývající potřebné investice do úpravy okolí, vybudování nových parkovacích ploch, zkvalitnění chodníků (jejich současný stav je neuspokojivý) a celkového zevnějšku budovy. Důležitá je také pravidelná propagace podniku prostřednictvím každoročních reklamních kampaní a stálých reklam, které lze rozšiřovat do městské hromadné dopravy, železniční dopravy, tisku, atp. Podnik by se měl snažit prezentovat své jméno především přes vysokou kvalitu nabízených služeb, která je pro zákazníky velice důležitá, a zároveň tuto kvalitu soustavně navyšovat (ze stručně prezentovaného výzkumu trhu v kapitole 4.1.1 na straně 44 vyplývá, že vysokou kvalitu služeb preferuje přibližně 10,7 % respondentů). Podnik by měl tedy stále aktualizovat svou moderní vybavenost, nakupovat nové stroje, nabízet nové typy aerobních cvičení, nové druhy masáží a jiných sportovních a regeneračních služeb. Dále je nutné klást důraz na důslednost při výběru personálu, který by měl být kvalitní, fyzicky a psychicky odolný, ale také dostatečně motivovaný. Podnik by tedy neměl aktualizovat pouze svou moderní vybavenost, ale také odbornou způsobilost svých zaměstnanců a poskytovat jim další školení a vzdělávání. Z hlediska finančních aktivit by měl být kladen důraz na vyvarování se tzv. ztracené příležitosti. 76
Management podniku by měl proto pojišťovat podnik prostřednictvím rezervního fondu, jehož částka by měla být přiměřená (nikoliv příliš nízká, ani příliš vysoká) a nerozdělený zisk by se měl dále navyšovat vkladem na spořicí účty, investováním do akcií, nebo jiných výnosných aktivit. Ovšem na druhou stranu projekt skýtá spoustu silných stránek, jimž dominují vysoce frekventované umístění zařízení, dobrá dopravní dostupnost, nové, moderní a kvalitní zařízení podniku, nabídka služeb, po kterých je v oblasti vysoká poptávka a v některých případech je jejich nabídka téměř nulová (squash, vířivý bazén, některé typy aerobních cvičení), nabídka přijatelných cen a především stále se rozrůstající počet obyvatel v Roztokách u Prahy, který je považován za nejpodstatnější a nejpříznivější potenciál projektu. Podstatou marketingové a strategické studie je vytěžit maximum z uvedených předností projektu, a to tím způsobem, aby bylo dosaženo co nejefektivnějšího finálního výsledku v podobě dosažení předpokládaných hodnot návštěvnosti provozovny, při němž nedojde k přečerpání zdrojů, které jsou na realizaci projektu vyhrazeny.
7.2 Závěrečné shrnutí investiční efektivnosti Data zabývající se investiční efektivností byla získána prostřednictvím finanční analýzy. Struktura finanční analýzy byla situována tak, aby v prvé řadě přinesla rychlá data považovaná za doplňující hledisko sloužící k rychlému rozhodnutí zda dále analyzovat finanční a investiční aspekty projektu či ne a v druhé řadě byla finanční analýza zaměřena na data zohledňující čistou současnou hodnotu peněz, tj. data přinášející relevantní informace o efektivnosti projektu. První část zaměřená na rychlé posouzení smysluplnosti projektu zpracovává tzv. dobu úhrady a ukazatel rentability projektu. Doba úhrady, která byla vyčíslena na zhruba 4,3 roku, přinesla poměrně pozitivní údaj, protože prostředky, které mají být vloženy do realizace projektu, mají být na základě tohoto údaje splaceny dříve než cizí zdroj ve formě podnikatelského úvěru. Je však třeba upozornit na fakt, že tento údaj zanedbává období, které nastává po splacení investice, přičemž se předpokládá, že právě v tomto období začne projekt zaznamenávat rapidní nárůst hospodářského výsledku. Ukazatel účetní rentability také přinesl pozitivní výsledek, který vyjadřuje zhodnocení vloženého kapitálu za dobu života projektu o 28,73 %. Nevýhodou tohoto údaje je, že používá zprůměrované hodnoty,
77
které nezohledňují časovou hodnotu peněz. Celkově lze shrnout výsledky, které přinesly ukazatele doby úhrady a účetní rentability, jako údaje doporučující pokračování v hlubší analýze projektu. Druhá část zohledňující časovou hodnotu peněz vyjadřuje čistou současnou hodnotu projektu, reálnou diskontní sazbu projektu, vnitřní výnosové procento, index rentability, ekonomickou přidanou hodnotu a také doporučuje rovnoměrnou metodu splácení úvěru. Čistá současná hodnota projektu, tj. rozdíl všech budoucích příjmů a výdajů projektu přepočtených na současnou hodnotu, přináší hodnotu ve výši 1,25 mil. Kč, jedná se tedy o kladnou hodnotu, což vyjadřuje, že lze doporučit projekt k realizaci. Reálnou diskontní sazbu projektu ve výši 9 % lze také chápat pozitivně, je však třeba upozornit na fakt, že průměrná roční míra inflace potřebná pro výpočet byla predikována odhadem a v případě realizace projektu je třeba tuto hodnotu každým rokem provozu aktualizovat. Dalším důvodem, proč je možné projekt přijmout a realizovat jej je fakt, že vnitřní výnosové procento projektu o velikosti 14,04 % nabývá větší hodnoty než reálná diskontní sazba projektu a index rentability, který přináší výsledek o velikosti 1,17 Kč z každé vložené koruny do projektu. Stanovení ekonomické přidané hodnoty přineslo zjištění, že projekt s výjimkou prvního roku provozu zhodnocuje svůj kapitál více, než činí jeho náklady, očekávaná výnosnost projektu tedy přesahuje kapitálovou nákladovost. Na základě výše shrnutých výsledků lze tedy projekt z hlediska ekonomické efektivnosti zhodnotit
velice kladně.
Je však
třeba si
uvědomit,
že uvedené výsledky
technickoekonomické studie vycházejí z řad předpokladů a odhadů a nemohou stoprocentně vytvořit zaručený návod na úspěch. V případě realizace projektu je nutné tyto odhady a předpoklady neustále obnovovat a přizpůsobovat tržnímu prostředí.
7.3 Závěrečné shrnutí analýzy řízení rizik Prostřednictvím analýzy řízení rizik byla získána data spojená s rizikovostí projektu a byla navržena preventivní doporučení jak zamezit vzniku očekávaného rizika. Cílem analýzy řízení rizik nebylo pouze upozornit na možný vznik rizika prostřednictvím analýzy citlivosti. Riziko lze bezpochyby chápat jako možnost hrozby, ale málokdo si uvědomuje, že se v něm zároveň skýtá příležitost a čím vyšší míry rizikovosti dosahuje, tím větší příležitostní potenciál představuje. Z analýzy
78
řízení rizik projektu tedy vyplývá, že lze dosáhnout také růstu hospodářského výsledku nad očekávanou úroveň právě zvyšováním tržeb a snižováním osobních nákladů a nákladů spojených se službami a spotřebovanými nákupy. Kapitola 6 analyzuje pouze nejpodstatnější ekonomická rizika projektu a doporučuje hlavní opatření na jejich prevenci. Obecně lze však opatření zaměřená na ekonomickou rizikovost projektu konkretizovat na oblasti optimalizace nabídky služeb projektu, včasné zpracování a realizace programů úspory nákladů, včetně redukce počtu pracovníků, „variabilita“ fixních nákladů (apelace na snížení požadavků ze strany dodavatelů), přehodnocování priorit podniku, optimalizace pracovního kapitálu, posílení vztahů se zákazníky, revize dodavatelských kontaktů a rekvalifikace pracovních sil. Projekt doporučuje v případě jeho realizace průběžně zpracovávat analytickou činnost v oblasti řízení rizik také metodou simulace Monte Carlo, což je metoda, která vyžaduje softwarovou podporu a v oblasti analýzy rizik vyjadřuje mimo jiné pravděpodobnost výskytu rizika, což může být velice užitečný údaj při konkrétním rozhodování managementu podniku. V souvislosti s problematikou rizik projektu je třeba konstatovat, že byla analyzována pouze ekonomická rizika spojená s růstem nákladových položek a poklesem výnosů projektu. Je však třeba zmínit i další oblasti, ve kterých lze projekt považovat za rizikový. Za nejzávažnější z nich lze považovat nejistotu získání bankovního úvěru, se kterým projekt počítá. Obzvláště v dnešní době banky nerady poskytují podnikatelské úvěry na projekty s dlouhodobou návratností, obzvláště do nejistého sektoru sportovně – regeneračních služeb. V souvislosti s touto nejistotou je však třeba zmínit fakt, že existují i jiné způsoby jejichž prostřednictvím lze získat finanční
úvěr
na
podnikatelskou
činnost
než
prostřednictvím
komerčních
bankovních institucí (jedná se např. o municipální úvěry z Regionálního rozvojového fondu poskytované Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou). Za další podstatné riziko realizace projektu lze považovat využití poměrně staré budovy (budova byla postavena již v roce 1956), které může v důsledku často vzniklých závad a poruch vyžadovat značné restituční investice a oslabit tím předpokládanou finanční a kapitálovou stabilitu podniku. Závěrem je potřeba zdůraznit, že kvalitní příprava a vyhodnocování investičních záměrů je činností, která zasahuje do všech oblastí podniku, tzn. činností velmi náročnou a nákladnou. Vynaložené náklady a úsilí však předčí to, co podniku přinese úspěšná realizace investice – dlouhodobý rozvoj, stabilitu a prosperitu. 79
8.
Zdroje
8.1 Seznam použité literatury 1.
BARKER, S., COLE, R. Projektový management pro praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2838-4.
2.
BREALEY, R., MYERS, S. Teorie a praxe firemních financí. 1. vydání. Praha: East Publishing, 1999. ISBN 80-856-0524-4.
3.
BRIGHAM, E., EHRHARDT, M. Financial management: theory and practice. 1. vydání. Mason: Cengage leasing, 2010. ISBN 978-14-390-7809-9.
4.
DROMS, W., WRIGHT, J. Finance and Accounting for Nonfinancial Managers: All the Basics You Need to Know. 6. vydání. New York: Basic Books, 2010. ISBN 978-0-465-01849-9.
5.
DVOŘÁČEK, J. Audit podniku a jeho operací. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-809-6.
6.
FOTR, J. Jak připravit optimální podnikatelský projekt. 1. vydání. Praha: Eurovia, 1992. ISBN 80-901-1860-7.
7.
FOTR, J., SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2005. ISBN 80-247-0939-2.
8.
HIGGINS, C. Analýza pro finanční management. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-716-9404-5.
9.
KAPLAN, M. Marketingový plán pro zařízení služeb ve sportu. Praha, 2009. Bakalářská práce na UK FTVS. Vedoucí bakalářské práce Doc. Ing. Eva Čáslavová, Csc.
10.
KISLINGEROVÁ, E. Finanční analýza – krok za krokem. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7179-713-5.
11.
KOTLER, P., KELLER, K. Marketing Management. 12. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1359-5.
12.
KOVANICOVÁ, D. Abeceda účetních znalostí pro každého. 18. vydání. Praha: Polygon, 2008. ISBN 978-80-7273-152-7.
13.
MÁČE, M. Finanční analýza investičních projektů: Praktické příklady a použití. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2006. ISBN 80-247-1557-0. 80
14.
MARINIČ, P. Plánování a tvorba hodnoty firmy. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2432-4.
15.
NĚMEC, V. Projektový management. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2002. ISBN 80-247-0392-0.
16.
NÝVLTOVÁ, R., MARINIČ, P. Finanční řízení podniku: Moderní metody a trendy. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3158-2.
17.
O´BERRY, D. Small business cash flow: Strategise for making your business financial success. Hoboken: John Willey and sons, 2007. ISBN 0-470-04097-3.
18.
OSTŘÍŽEK, J. Private, public, partnership: Příležitost a výzva. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007. ISBN 80-7179-744-8.
19.
RAIS, K., SMEJKAL, V. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 2. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2006. ISBN 80-247-1667-4.
20.
RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 2. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80-247-2481-2.
21.
SAMUELSON, P., NORDHAUS, W. Economics. 17. vydání. McGraw-Hill, 2001. ISBN 978-00-723-1488-5.
22.
SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. ISBN 80-2472-424-3.
23.
SCHOLLEOVÁ, H. Hodnota flexibility, reálné opce. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-735-7.
24.
SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling, jak hodnotit investiční záměry a řídit podnikové investice. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2009. ISBN 978-80247-2952-7.
25.
SOJKA, M., KONEČNÝ B. Malá encyklopedie moderní ekonomie. 2. vydání. Praha: Libri, 1998. ISBN 978-80-859-8347-8.
26.
SRPOVÁ, J., ŘEHOŘ, V. Základy podnikání: Teoretické poznatky, příklady a zkušenosti českých podnikatelů. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3339-5.
27.
SVOZILOVÁ, A. Projektový management. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2006. ISBN 80-247-1501-5.
28.
SYNEK, M. Manažerská ekonomika. 4. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1992-4.
29.
SYNEK, M. Podniková ekonomika. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 80717-97367-9. 81
30.
VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vydání. Praha: Ekopress, 2001. ISBN 80-86119-38-6.
31.
WALKER, A. Moderní personální management: nejnovější trendy a technologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. ISBN 978-80-247-0449-4.
32.
ZWEIG, J. Inteligentní investor. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1792-0.
33.
ŽÍDKOVÁ, D. Investice a dlouhodobé financování. 3. vydání. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2007. ISBN 80-213-1636-5.
8.2 Internetové zdroje 1.
Aktuální prognóza ČNB – prognóza inflace. [online]. c2011, [cit. 2011-02-03]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza/index.html#inflace.
2.
BÝM, P. Welness: V Česku investice pro trpělivé. [online]. c2008, [cit. 2008-0711]. Dostupné z: http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/11138/wellness-v-ceskuinvestice-pro-trpelive/.
3.
FOTR, J. Analýza rizika investičních projektů. [online]. c2006, [cit. 2006-05-11]. Dostupné z: http://modernirizeni.ihned.cz/c1-18424920-analyza-rizika-investicnichprojektu.
4.
GURLICH., R. Jakou živnost zvolit pro fitness a sportovní centrum. [online]. c2010, [cit. 2010-11-30]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/289543-jakzalozit-fitness-a-sportovni-centrum/.
5.
SCHROPFER, F. Finanční analýza jako nástroj řízení podniku. [online]. c2009, [cit. 2009-09-20].
Dostupné
z:
http://www.ekonomservis.cz/download/RPIC-
Ekonomservis-Financni-analyza-jako-nastroj-rizeni-firmy.pdf. 6.
SMEJKAL, V., RAIS, K. Řízení rizik. [online]. c2006, [cit. 2006-12-27]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rizeni-rizik/rizeni-rizik/1001617/42742/.
7.
ZIKMUND, M. Hodnocení investic: Vnitřní výnosové procento. [online]. c2010, [cit. 2010-11-09]. Dostupné z: http://www.businessvize.cz/rizeni-a-optimalizace/hodnoceniinvestic-vnitrni-vynosove-procento-irr.
82
