TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Hospodářská fakulta

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Hospodářská fakulta

Studijní program:

208 – Ekonomika a management

Studijní obor:

Podniková ekonomika

Environmentální aspekty v daňové soustavě České republiky (Environmental aspects of the Czech Republic’s tax system)

DP-PE-KFU-2006-11 LUCIE JANČÁRKOVÁ

Vedoucí práce: Konzultant:

Ing. Šárka Čechlovská, Ph.D., Katedra financí a účetnictví Ing. Martina Černíková, Katedra financí a účetnictví

Počet stran: Počet příloh: Datum odevzdání:

82 4 10.5.2007

PROHLÁŠENÍ Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultace s vedoucím diplomové práce.

V Liberci 10. května 2007

Podpis:

2

………………………….

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Ing. Šárce Čechlovské, Ph.D. za její vstřícnost, odborné vedení, věcné připomínky, cenné rady a strávený čas, který mi věnovala při zpracovávání této diplomové práce.

3

RESUME

Diplomová práce popisuje problematiku environmentálních aspektů v daňové soustavě České republiky.

Práce je rozčleněna do 5 částí. První část charakterizuje veřejné příjmy, daňový systém, daňové příjmy a daňové zatížení v České republice. Následující kapitola je zaměřena obecně na environmentální daně. Definuje tyto daně, vymezuje jejich obecná kritéria, výhody respektive nevýhody zavedení těchto daní a vztah Evropské agentury pro životní prostředí a environmentálních daní. Třetí kapitola je věnována environmentálním daním v souvislosti s Evropskou unií, legislativě spojené s touto problematikou a popisuje průběh zavedení ekologické daňové reformy v Německu. Čtvrtá kapitola se zabývá soustavou environmentálních daní a poplatků v ČR, které se týkají ochrany životního prostředí, dopravy a energetiky. Poslední kapitola podrobně popisuje Ekologickou daňovou reformu v České republice, její vývoj, etapy a základní principy. Tato část dále analyzuje sociální a ekonomické dopady a využití výnosů získaných zavedením nových daní v rámci reformy.

4

SUMARY

This diploma work describes environmental aspects of the Czech Republic’s tax system.

The diploma work is divided into five main parts. The first one of them describes the czech tax system, public earnings, tax earnings and tax burden in the Czech republic. Next chapter is gerally orientated on the environmental taxes. Here are defined this taxes, their general criterias, advanteges and disadvanteges of introduction of this taxes, on the end of the this chapter is characterized the European Environment Agency. The third chapter is dedicated to the environmental taxes in the European Union and environmental legislation. In this chapter is described implementation of progress of environmental taxes in Germany based on their tax-reform. The fourth chapter is focused on the environmental taxes and fees in the Czech Republic, especially concerned on the environment protection, traffic and energetic instruments. The last chapter describes the implementation environmental tax reform in the Czech Republic, its progress and basic principles. This chapter is also involvig an analysis of the social and economic effect and the revenues based on this environmental tax-system.

5

KLÍČOVÁ SLOVA


životní prostředí,




administrativní náklady,




ekonomické nástroje,




environmentální daň,




ekologická daňová reforma,




ekologická legislativa,




poplatek,




daň.

KEY WORDS




environment,




administrative costs,




economic instruments,




environmental tax,




environmental tax reform,




environmental legislation,




duty,




tax.

6

OBSAH:

SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ

9

ÚVOD

11

1.

14

ČESKÝ DAŇOVÝ SYSTÉM

1.1 CHARAKTERISTIKA VEŘEJNÝCH PŘÍJMŮ 1.2 DAŇOVÉ PŘÍJMY 1.3 DAŇOVÉ ZATÍŽENÍ V ČESKÉ REPUBLICE 2.

ENVIRONMENTÁLNÍ DANĚ

20

2.1 DEFINICE ENVIRONMENTÁLNÍ DANĚ 2.1.1 OBECNÁ KRITÉRIA ENVIRONMENTÁLNÍ DANĚ 2.1.2 VÝHODY A NEVÝHODY ENVIRONMENTÁLNÍCH DANÍ 2.1.3 EVROPSKÁ AGENTURA PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 3.

15 16 17

ENVIRONMENTÁLNÍ DANĚ V EVROPSKÉ UNII

3.1 LEGISLATIVA EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY 3.2 PRŮBĚH ENVIRONMENTÁLNÍ DAŇOVÉ REFORMY V EU 3.2.1 EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA V NĚMECKU

20 21 22 23 24 26 29 31

4. POPLATKY A ÚHRADY K OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V ČESKÉ REPUBLICE 35 4.1 POPLATKY VYBÍRANÉ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 36 4.2 ÚHRADY A DANĚ V OBLASTI DOPRAVY 42 4.2.1 ZDANĚNÍ POHONNÝCH HMOT 42 4.2.2 SILNIČNÍ DAŇ 43 4.2.3 DÁLNIČNÍ ZNÁMKY 44 4.2.4 SILNIČNÍ MÝTNÉ 45 4.3 DAŇ Z PŘÍJMŮ A JEJÍ SOUVISLOST S OCHRANOU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 46 47 4.4 DAŇ Z NEMOVITOSTÍ A JEJÍ SOUVISLOST S OCHRANOU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 4.5 DĚDICKÁ A DAROVACÍ DAŇ, JEJÍ SOUVISLOST S OCHRANOU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 48 4.6 DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY A JEJÍ SOUVISLOST S OCHRANOU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 48

5.

EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA V ČESKÉ REPUBLICE

7

50

5.1 VÝVOJ EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY V ČESKÉ REPUBLICE 5.2 ZÁKLADNÍ PRINCIPY EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY 5.3 ETAPY ZAVÁDĚNÍ EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY V ČESKÉ REPUBLICE 5.4 ZDANĚNÍ ELEKTŘINY A ENERGETICKÝCH PRODUKTŮ PRO VÝROBU TEPLA 5.5 CELKOVÉ DOPADY EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY V ČESKÉ REPUBLICE 5.5.1 STAV VEŘEJNÝCH FINANCÍ V ČESKÉ REPUBLICE 5.5.2 VÝNOSY Z EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY A JEJICH VYUŽITÍ 5.5.3 SOCIÁLNÍ DOPADY EDR 5.5.4 EKONOMICKÉ DOPADY EDR 5.6 ZHODNOCENÍ EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY V ČESKÉ REPUBLICE

52 53 55 58 60 61 64 66 69 70

ZÁVĚR

74

SEZNAM LITERATURY SEZNAM ZÁKONŮ CITACE Z WWW STRÁNEK SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH

77 78 79 80 81 81 82

8

SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ

aj.

a jiné

atd.

a tak dále

CO2

oxid uhličitý

ČR

Česká republika

č.

číslo

DPH

daň z přidané hodnoty

EDR

ekologická daňová reforma

EEA

Evropská agentura pro životní prostředí

ES

Evropské společenství

EU

Evropská unie

GJ

gigajoule (jednotka energie)

HDP

hrubý domácí produkt

kg

kilogram

kWh

kilowatthodina

l

litr

m

metr

m3

metr krychlový

mld.

miliarda

MW

Megawatt

např.

například

obr.

obrázek

ods.

odstavec

OECD

Organizace pro ekonomikou spolupráci a rozvoj

OKEČ

Odvětvová klasifikace ekonomických činností

OSVČ

osoby samostatně výdělečně činné

písm.

písmeno

popř.

popřípadě

resp.

respektive

Sb.

sbírka

SR

státní rozpočet

9

SZP

sociální a zdravotní pojištění

tj.

to je

t

tuna

tzn.

to znamená

tzv.

tak zvaný (-á, -é)

10

ÚVOD Při výběru tématu své diplomové práce jsem hledala takovou oblast, která by mě zajímala a zároveň mi umožnila porozumět problematice v oboru, ve kterém bych se ráda v budoucnu profesně uplatnila.

Veškeré lidské činnosti jsou negativně nebo pozitivně spojeny s ovlivňováním životního prostředí. Na konci 80. let byla situace životního prostředí na území České republiky velmi špatná, silné znečištění ovzduší zatěžovalo život celé společnosti a především negativně ovlivňovalo zdraví obyvatel. V období let 1990 až 1998 došlo k výraznému zlepšení kvality životního prostředí. K dosažení těchto příznivých výsledků v oblasti životního prostředí přispělo mimo jiné přijetí nové environmentální legislativy (např. zákon o odpadech) a

vyšší investice veřejného i soukromého sektoru na ochranu životního

prostředí.

Současný stav životního prostředí v České republice stále není uspokojivý. Největší problém je shledáván v nadměrném znečišťování ovzduší z důvodu překračování limitů emisí oxidu uhličitého, a to především v oblasti dopravy. Všechny tyto problémy není možné efektivně řešit jen prostřednictvím zákonů a norem, které se aplikují především v oblastech, kde je znečištění životního prostředí velmi znatelné a kde je nutné dosáhnout v krátkém časovém intervalu výrazných výsledků.

Nynější stav lze účinněji zlepšit

aplikací ekonomických nástrojů, které využívají tržní síly.

Ekonomické nástroje patří k obecně nejefektivnějším nástrojům. Základem ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí České republiky by měla být ekologická daňová reforma. Ekologická daňová reforma v České republice stále ještě nebyla uvedena do praxe, přestože se o ní hovoří už více než deset let.

Většina současných daní se odvádí ze společensky přínosné věci, jako například práci, zisk, majetek. Princip ekologická daňové reformy by měl být v přesunu ze zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví.

11

Od zavedení ekologické daňové reformy v České republice se očekává zejména snižování znečišťování životního prostředí a snížení čerpání přírodních zdrojů. Česká republika patří mezi ty evropské země, které produkují nejvíce oxidu uhličitého, který způsobuje globální změny podnebí. Vysoká produkce oxidu uhličitého je důsledkem spalování uhlí, ropy a zemního plynu v elektrárnách, autech, továrnách i jinde. Zdanění znečišťování životního prostředí průmysl motivuje k zavádění tzv. čistších technologií (technologií šetrnějších k životnímu prostředí) a k úsporám energie a surovin při výrobě.

Dalšími ekonomickými nástroji používanými na ochranu životního prostředí jsou poplatky (např. poplatek za komunální odpad), pokuty a na druhé straně různé formy podpory. Příjmy z těchto poplatků a pokut naplňují rozpočty obce, ve které se poplatek (pokuta) vybírá nebo plyne do specifických fondů (Státní fond životního prostředí, Státní fond infrastruktury). Finanční podpory poskytuje stát (například ze Státního fondu životního prostředí) a Evropská unie ze svých fondů.

Hlavním důvodem, proč jsem si zvolila toto téma, je aktuálnost problematiky environmentálních daní. Obsah environmentální daňové politiky ČR je do značné míry ovlivněn vstupem České republiky do EU. V členských státech byla přijata Směrnice 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Evropského společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Tato směrnice stanovuje minimální sazby spotřebních daní z paliv a elektřiny závazné od 1.1.2004. ČR má vyjednanou dočasnou výjimku a tyto minimální sazby musí plnit od 1.1.2008. Z důvodů harmonizace s legislativou EU ve sféře životního prostředí byl Ministerstvem životního prostředí navržen koncept ekologické daňové reformy. Základním principem ekologické daňové reformy je zavedení spotřebních daní z tuhých paliv a elektrické energie a navýšení spotřebních daní z uhlovodíkových paliv. Zkušenosti členských států Evropské unie, které již EDR zahájily, ukazují, že reforma by měla vést ke změnám v chování spotřebitelů směrem k úsporám energií a k podpoře rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Koncept ekologické daňové reformy je založen na fiskální neboli výnosové neutralitě, což znamená, že zvýšená daňová zátěž je kompenzována snížením přímých daní, resp. snížením nákladů na práci.

12

Cílem diplomové práce je charakteristika environmentálních daní jako ekonomického nástroje pro realizaci politik ochrany životního prostředí. Teoretická část popisuje daňovou soustavu v České republice, velikost a složení veřejných příjmů, ale především je zaměřena na environmentální daně, jejich charakteristiku, obecná kritéria, výhody a nevýhody plynoucí ze zavedení těchto daní. Další část diplomové práce je věnována environmentálním daním v Evropské unii, evropské legislativě, která se vztahuje k životnímu prostředí a především je zde charakterizována Směrnice 2003/96ES, která je jedním ze základních článků zavedení ekologické daňové reformy (dále jen EDR) v České republice. Praktická část mapuje celou soustavu environmentálních daní a poplatků na území ČR, včetně případů, kdy jsou poplatníci od těchto daní a poplatků osvobozeni. Poslední část této práce je věnována Ekologické daňové reformě v České republice. Jsou zde analyzovány tři fáze, ve kterých bude postupně EDR zaváděna, základní principy a především jsou zde navrhnuty způsoby využití výnosů z ekologické daňové reformy, tak by byla dodržena výnosová neutralita. Závěr diplomové práce je věnován analýze dopadů (především ekonomické a sociální) plynoucím z realizace EDR.

13

1.

Český daňový systém

Současný daňový systém v České republice vznikl v roce 1993, kdy byla provedena zásadní reforma daňového systému. Důvodem byla reakce na nové tržní prostředí a proto byla zavedena nová daňová soustava zákonem č. 212/92 Sb., o soustavě daní. Reforma byla schválena parlamentem již v roce 1992, ale vstoupila v platnost až v roce 1993 po rozdělení Československa. Tato daňová soustava byla obohacena o zkušenosti hospodářsky vyspělých zemí, hlavně zemí Evropské unie, za nejdůležitější bylo považováno opětovné zavedení přímých a nepřímých daní. Struktura daní se tím pádem stala srovnatelnou s ostatními členskými státy Evropské unie.

Příjmy veřejných rozpočtů se skládají z daní uvalených na zboží a služby, daně z příjmu a majetku, povinné příspěvky na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, nedaňové a kapitálové příjmy a dotace ze zahraničí. V rámci harmonizace daňové legislativy s legislativou Evropské unie dochází k postupným změnám ve výši sazeb například u spotřebních daní, sjednocování jednotek zdanění a vytváření prostoru pro omezování daňových úniků.

Zásadní změnou, která se v této oblasti stala, je uplatnění nové strategie daňové správy. Daňové orgány už nespravují každou daň zvlášť, ale jednají s poplatníky jako s jednotlivými subjekty ve všech jejich daňových záležitostech. V této souvislosti byly vytvořeny silnější lokální a regionální řídící jednotky a zároveň se zvýšila míra jejich zodpovědnosti.

14

1.1 Charakteristika veřejných příjmů

Veřejné příjmy slouží ke krytí veřejných výdajů. Představují základní součást tvorby veřejných rozpočtů, popřípadě mimorozpočtových fondů v rozpočtové soustavě. Měly by plnit tři základní funkce: a) alokační: zabezpečení potřebného množství finančních prostředků na financování veřejných výdajů, b) redistribuční neboli přerozdělovací, c) stabilizační.

Nejvýznamnější součástí, ale ne jedinou, která se podílí na veřejných příjmech, jsou daně. V následujícím schématu jsou všechny druhy veřejných příjmů v České republice.

Obr. č. 1 Příjmy veřejných rozpočtů v České republice VEŘEJNÉ PŘÍJMY

neúvěrové

úvěrové

nedaňové

povinné příspěvky do státních fondů

poplatky

daňové

výnosy z majetku

Zdroj: Vančurová A.: Daňový systém. Praha: VOX, ISBN 80-86324-20-6, str. 27.

15

přímé

nepřímé

ostatní

Úvěrové veřejné příjmy

Úvěrovými příjmy stát doplňuje chybějící zdroje nebo financuje dlouhodobé investice. Jedná se o návratnou, nepovinnou a nepravidelnou platbu účelového nebo neúčelového charakteru. Účel je závislý na tom, zda ji vláda přijala s úmyslem financovat určitý projekt nebo zda tuto půjčku využije na vyrovnání státního rozpočtu. Jedná se především o vydané státní cenné papíry, státní a krajské půjčky.[3]

Neúvěrové veřejné příjmy

Do této skupiny veřejných příjmů patří především a nejvíce se podílí na celkových příjmech daně a poplatky.

Jako poplatek rozumíme peněžní ekvivalent za služby poskytované veřejným sektorem. Musí být účelový, dobrovolný, nepravidelný a nenávratný. Nejvíce se setkáváme se správními poplatky (např.: poplatek za vystavení cestovního pasu), dále soudními poplatky, které hradí administrativní náklady soudu. [3]

1.2 Daňové příjmy

Rozhodující a největší část veřejných příjmů tvoří daně. Definice, která je nejčastěji používána zní: „daň je povinná, nenávratná zákonem určená platba do veřejného rozpočtu, která se vyznačuje neúčelovostí a neekvivalentností, tzn. ukládá se jako jednostranná povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany státu“. Daně jsou placené pravidelně v určitých intervalech (např.: placení daně z příjmů) nebo při určitých okolnostech (např. darování nebo dědění). Pokud je platba daňového charakteru uložena jednorázově, je nazvána dávkou. Příkladem mohou být dávky z majetku a z přírůstku na majetku. [11]

16

Mezi daňové příjmy dále patří příspěvky na sociální zabezpečení a zákonné zdravotní pojištění. Tyto příspěvky sice nemají přímo daňový charakter, ale mají některé vlastnosti, které je daním velmi přibližují. Způsob placení těchto příspěvků je řadí mezi daňové příjmy. Výši tohoto příspěvku určuje převážně velikost důchodu, z něhož se platí, podobně jako u daně. Tyto přípěvky jsou platby povinné a určené zákonem.

1.3 Daňové zatížení v České republice

Pro srovnání daňového zatížení v čase a prostoru používáme ukazatel nazvaný „daňová kvóta“. Jde o podíl celkových daní na hrubém domácím produktu. Udává se jako procento. Je to jeden z ukazatelů, který slouží i k mezinárodnímu srovnání (viz. tabulka č. 1).

Z tabulky je patrné, že hodnota daňové kvóty v České republice je ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi průměrná, v roce 2004 byla 36,6%. Nejvyšší hodnotu daňové kvóty má Švédsko a nejméně je daněmi zatížena Litva.

17

Tab. č. 1 Daňová kvóta dle Eurostatu (v procentech) Země 1995 2003 2004 Země 1995 2003 2004 Litva

28,6

28,2

28,4

Nizozemsko

40,5

37,5

37,8

Lotyšsko

33,6

28,5

28,6

Německo

39,8

39,6

38,7

Irsko

33,1

29

30,2

Maďarsko

41,6

39

39,1

Slovensko

40,5

31,3

30,3

Slovinsko

40,2

39,4

39,7

Estonsko

37,9

32,9

32,6

Lucembursko

42,4

40,9

40,1

Polsko

38,5

33,3

32,9

Itálie

40,1

41,5

40,6

Kypr

26,9

33,3

34,1

Rakousko

41,3

43

42,6

Portugalsko

31,9

35,1

34,5

Francie

42,7

43,1

43,4

Španělsko

32,7

34

34,6

Finsko

45,6

44,6

44,3

Řecko

32,6

36,4

35,1

Belgie

43,8

44,9

45,2

Malta

27,6

32,2

35,1

Dánsko

48,8

47,6

48,8

Velká Británie 35,4

35,5

36

Švédsko

49

50,2

50,5

Česká rep.

36,2

36,4

36,6

Norsko

42,3

42,9

Průměr EU

39,7

39,5 39,3

39,9

40

Průměr eurozóny

Nedostupná data 39,7

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky [online] . [cit. 29.05. 2006]. Dostupné z: < http.://www.mfcr.cz>

V České republice zaznamenáváme nepatrný růst daňové kvóty od roku 1995. V roce 2005 daňová kvóta dosáhla svého dlouhodobého maxima 38,7% a v následujících letech začala mírně klesat. V roce 2006 byla její hodnota 37,6% a v roce 2008 by se měla podle analytiků pohybovat zhruba na úrovni roku 2003, tedy okolo 36,4%. Vše ukazuje graf 1.

Zvýšení daňové kvóty znamená, že vzrostlo daňové zatížení v ČR. Není to považováno ani za příznivé, ani za žádoucí. Příčinou jsou například přesuny v rámci daně z přidané hodnoty a spotřebních daní před vstupem do EU, které nebyly kompenzovány snížením jiných daní.

18

Projevuje se i rostoucí ziskovost firem, která se odráží ve vyšším výběru daní z příjmu právnických osob, a to navzdory poklesu její sazby. [11]

Graf č. 1 Vývoj daňové kvóty v ČR v % HDP

39 38,5 38 37,5 37 36,5 36 35,5 35 2003

2004

2005

2006

2007

2008

ROK Zdroj: Ministerstvo financí České republiky [online] Dostupné z: < http.://www.mfcr.cz>

. [cit. 29.05. 2006].

Graf č.1 znázorňuje růst daňové kvóty od roku 2003 v České republice. Nejvyšší daňové zatížení v České republice bylo v roce 2005, kdy výše daňové kvóty přesáhla 38 procent HDP. V dalších letech začalo daňové zatížení v České republice klesat.

19

2.

Environmentální daně

Můžeme se setkat s termíny zelená, ekologická, environmentální nebo eko-daň. Řada autorů používá také termín enviromentální daně, ale to je pravděpodobně jen chybou přepisu.

2.1 Definice environmentální daně

Existují různé přístupy ve vysvětlení pojmu environmentální daně, proto zde budou nyní některé z nich krátce nastíněny.

Podle OECD jsou daně související se životním prostředím definované jako jakékoliv povinné neopětované platby státu uvalené ve formě daní, kterým je připisován určitý vztah k životnímu prostředí. Daně jsou neopětované ve smyslu, že užitek poskytovaný daňovému poplatníkovi státem běžně neodpovídá jeho odvodům. Opětované platby, jako jsou různé typy poplatků uvalené v poměru k poskytované službě (např. objem svozu a zpracování odpadu), jsou také do jisté míry mezi environmentální daně zahrnovány. [8] Eurostat1 pro své účely definuje daň související se životním prostředím jako daň, jejíž daňový základ je fyzická jednotka (nebo její zástupní jednotka) něčeho, co má určitý prokazatelný negativní vliv na životní prostředí. Eurostat přistoupil ke své definici velmi obecně, vyšel z přístupu OECD, který považuje za stěžejní dopad daně na relativní ceny produktů a aktivit, které jsou nějakým způsobem spojeny se životním prostředím, společně s dopadem na jejich cenovou elasticitu. Dalším kritériem by mohl být samotný název daně, nebo její účel vytyčený legislativou. Tento přístup však není možný, protože se pojmenování v jednotlivých státech různí a některé daně, které mají prokazatelnou spojitost s životním prostředím, nejsou primárně zaváděny jako daně environmentální. Z těchto důvodu Eurostat definoval environmentální daně takto obecně. [8]

1

Eurostat je statistický úřad Evropské komise se sídlem v Lucemburku

20

Daně a poplatky související se životním prostředím představují takové daně a poplatky, jejichž daňový (poplatkový) základ je fyzická jednotka (případně její zástupní jednotka), která má určitý prokazatelný negativní vliv na životní prostředí. Tuto definici Eurostatu doplnil český autor Milan Ščasný o poplatky. Důvodem nejpravděpodobněji je, že český právní systém v několika případech daň nazývá poplatkem (např.: poplatek za znečišťování ovzduší, který má zřejmý charakter daně, na rozdíl od místních poplatků za svoz odpadu). Pokud vycházíme z obecné definice daně, rozdíl mezi daní a poplatkem je ten, že u poplatků existuje přímý vztah mezi státem a platícím subjektem, který za svou platbu něco obdrží (poplatek má vlastně charakter platby za službu). [8]

Koncept „ekologická“ daň typicky označuje daň, která v širším pojetí napomáhá životnímu prostředí. Tato definice od zahraničního autora Zylicze je velmi obecná. Tento autor se domnívá, že nejvhodnější využití této daně v upravené podobě by mohlo být v žurnalistice a v mediích, a to jako prostředek k seznámení a pochopení důležitosti zavedení těchto daní.

V této práci budu nejčastěji pracovat s termínem environmentální daň, ve významu poplatku souvisejícího se životním prostředím (evironmentally related tax).

2.1.1 Obecná kritéria environmentální daně

V této podkapitole budou vymezeny základní kritéria, tzn. jak by měly environmentální daně vypadat. Daně by v obecné rovině měly být: • efektivní, • transparentní, • spravedlivé, • administrativně jednoduché, • pružné. Z pohledu státu základní funkcí daně je fiskální výnos. Mimo obecných kritérií, které jsou v této práci uvedeny, musí environmentální daň splňovat ještě jednu důležitou úlohu. Daň

21

musí být environmentálně účinná, tzn. musí dosahovat svého cíle ve vztahu k životnímu prostředí. European Environmental Agency (EEA)2 rozlišuje environmentální daně podle cílů, kterých dosahují: 1) Poplatky na hrazení nákladů -

výnos takové daně nebo poplatku má pokrýt náklady na využití „služby“ životního prostředí (např.: zpracování odpadních vod).

2) Stimulační daně -

jejích cílem je primárně měnit chování subjektu trhu.

3) Fiskální daně -

jejich cílem je především fiskální výnos.

2.1.2 Výhody a nevýhody environmentálních daní Mezi nejdůležitější výhody zavedení environmentálních daní patří především snížení negativních externalit ve vztahu k životnímu prostředí. Výhody a nevýhody environmentálních daní jsou přehledně shrnuty v tabulce 2. Tab. č. 2 Výhody a nevýhody environmentálních daní Výhody •

Pravdivější cenová informace pro trh

•

Internalizace negativních externalit

•

Podpora inovací a ústup zastaralých

•

Synergické a nepřímé pozitivní efekty

•

Klesající výnosy, pokud jsou daně environmentálně účinně

technologií •

Nevýhody

•

Koncept zatím v ranné fázi

•

Potenciální negativní vliv na konkurenceschopnost

Zvyšování konkurenceschopnosti a boj s nezaměstnaností

Zdroj: vlastní zpracování dle materiálu z: KOTECKÝ, V. Ekologická daňová reforma. 1. vyd. Brno: Hnutí DUHA 2003. ISBN 80-902823-7-7

2

Evropská agentura pro životní prostředí - byla založena Evropskou unií 7.4. 1990 na základě Nařízení Rady ES č. 1210/90, faktickým začátkem existence Agentury je však rok 1994; jejím sídlem se stala Kodaň.

22

2.1.3 Evropská agentura pro životní prostředí Tato agentura je hlavním evropským veřejným orgánem (orgán Evropské unie), který se věnuje poskytování včasných, cílených, relevantních a spolehlivých informací o životním prostředí pro politické činitele a veřejnost. Cílem této agentury je napomáhat EU a členským státům uskutečňovat správná rozhodnutí vedoucí k zlepšování životního prostředí, integraci aspektů ochrany životního prostředí do hospodářské politiky a k naplňování principu trvale udržitelného rozvoje. Poskytuje mnoho informací, včetně odborných studií a zpráv týkajících se stavu a trendů v daných oblastech životního prostředí.

3. V současné době má agentura 32 členských států: všech 27 členských států EU a dále Island, Lichnštejnsko, Norsko, Švýcarsko a Turecko.[5]

23

Environmentální daně v Evropské unii Evropská unie uplatňuje přísné ekologické normy a s nimi spojené ekologické daně. Principy ekologické daňové reformy v EU vznikají ve spolupráci s OECD3. Země OECD čelí mnoha výzvám v oblasti ochrany životního prostředí, ať už se jedná o ochranu ozónové vrstvy, kvalitu vzduchu, kyselé deště, zásobu a kvalitu vody, nakládaní s odpady či změny biodiverzity. V současné době je nejdůležitějším tématem problém redukce skleníkových plynů.

V posledních 15 letech vzrůstá role ekonomických nástrojů v politice ochrany životního prostředí. S tím je úzce provázáno téma ekologických daní. OECD zkoumá míru implementace těchto daní ve svých členských zemích a podněcuje diskusi vedoucí k jejich širší aplikaci.

Všechny země zavedly environmentální daně v různém rozsahu. Rostoucí počet zemí zavadí obsáhlé, tzv. zelené daňové reformy, zatímco jiné se o to zatím jen pokoušejí. Tyto daně jsou postaveny na principu, kde by měly být náklady předcházení a kontroly znečištění zahrnuty do ceny zboží a služeb, které způsobují toto znečištění.

Ekologické daně představují určitý cenový signál a znečišťovatelé tak musí při rozhodování o produkci a spotřebě brát v potaz i náklady na znečištění životního prostředí. Daně jsou flexibilní politický nástroj, díky kterému můžeme minimalizovat náklady na kontrolu a dosahovat daných cílů v hodnotách znečištění a dále pobídnout technologické inovace a redukovat množství emisí.

Ekologické daně můžeme rozdělit do čtyř hlavních kategorií:[29] 1) Zdanění energií -

příjem z nich tvořil 182 miliard euro v roce 2001, což představovalo 77% příjmů z environmentálních daní a 5% celkových daňových příjmů,

3

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

24

2) Dopravní daně -

příjem z těchto daní je 49 miliard euro, což odpovídá 21% příjmů z environmentálních daní a 1.3% celkových daňových příjmů.

Ostatní ekologické daně mají jen okrajovou úlohu. Jedná se o:

3) Daně na znečištění -

příjmy vytvářejí 4.4 miliard euro,

4) Zdanění využíváni zdrojů -

příjem z těchto daní se rovná 1.7 miliardám eur.

Evropská unie si vytyčila základní cíle, kterých chce dosáhnout během několika let. Tyto základní cíle mohou být shrnuty do čtyř skupin:

1) udržování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, 2) ochrana lidského zdraví, 3) obezřetné a racionální využívání přírodních zdrojů, 4) podpora opatření na mezinárodní úrovni, čelících regionálním a celosvětovým problémům životního prostředí.

Regulační nástroje jsou podle Evropské unie nejlepším řešením, jak dosáhnout těchto cílů. Hlavním posláním je zvýhodnit ekologicky šetrné výrobky a technologie. Tzn. zvýhodňovat ty, kteří neničí životní prostředí. Proto na ekologicky nešetrné výrobky bude uvalen systém daní a poplatků. Základním smyslem je, že díky zdanění, nebudou drahé, ekologicky nešetrné výrobky občané kupovat a díky tomuto řešení se přestanou tyto ekologicky nešetrné výrobky vyrábět.

V roce 2001 měly ekologické daně největší podíl na celkových daňových příjmech v Nizozemí (9,4%), Dánsku (9,4%) a Portugalsku (8,4%). Nejmenší poddíly na celkových příjmech byly sledovány ve Francii (4,4%), Švédsku (5,4%) a Belgii (5,5%). [29]

25

3.1 Legislativa Evropské unie v oblasti environmentální politiky

Legislativa Evropské unie vzniká ve spolupráci Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady Evropské unie. Nejdůležitější právní normy EU mají formu nařízení, směrnice, rozhodnutí nebo doporučení.

Nařízení Nařízení jsou normativní právní akty, které platí v každém členském státě jednotně. Tyto normativní právní akty mají přednost, pokud jsou v rozporu se zákony některého členského státu. Nařízení mají přesný účel a jsou používaná tehdy, pokud je nutné, aby všechny členské státy plnily stejné požadavky.[33]

V oblasti životního prostředí existují různá nařízení, příkladem mohou být: -

Nařízení komise (ES) č. 1445/2005 ze dne 5. září 2005 -

kterým se vymezují správná kritéria hodnocení kvality a obsah zpráv o kvalitě, týkající se statistiky odpadů pro účely nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2150/2002,

-

Nařízení komise (ES) č. 783/2005 ze dne 24. května 2005 -

kterým se mění příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2150/2002 o statistice odpadů,

-

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1692/2006 ze dne 24. října 2006 -

kterým se zavádí program Marco Polo pro poskytování finanční pomoci Společenství za účelem zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí.

Směrnice Směrnice je dokument, který pouze určuje společné cíle a základní povinnosti členských států Evropské unie. Směrnice nemá charakter zákona, proto do detailů neurčuje způsoby a nástroje, kterými mají být tyto uložené cíle dosaženy. Tento dokument není přímo závazný

26

pro fyzické či právnické osoby, proto nositelem odpovědnosti za jejich naplňování je stát. Směrnice, která se týká životního prostředí, konkrétně environmentálního zdanění, je Směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Evropského Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny a předepisuje členským státům povinnost zavést minimální úroveň zdanění4 pohonných hmot, paliv a elektřiny.[33]

Příklady dalších směrnic, které se týkají životního prostředí: -

Směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění,

-

Směrnice 85/337/EHS a 97/11/ES o posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí - Podstatná změna využití stavby nebo pozemku,

-

Směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a jejich vlivu na životní prostředí a na fungování vnitřního trhu.

Rozhodnutí Rozhodnutí jsou závaznými právními akty, které se vztahují pouze na ty členské státy, firmy nebo jednotlivce, jimž jsou adresována. Liší se od směrnic a nařízení v tom, že jsou obvykle velmi specifické povahy. [33]

Příkladem rozhodnutí v oblasti životního prostředí mohou být: -

Rozhodnutí Evropského parlamentu 2006/831/ES ze dne 27. dubna 2006 o účetní závěrce Evropské agentury pro životní prostředí za rozpočtový rok 2004,

-

Rozhodnutí Rady 2006/235/ES ze dne 27. února 2006 o uzavření Dohody mezi

Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o účasti Švýcarska v Evropské agentuře pro životní prostředí a v Evropské informační a pozorovací síti pro životní prostředí za Evropské společenství.

4

Článek 4 definuje úroveň zdanění jako celkovou výši všech nepřímých daní (s výjimkou DPH), která se vypočítává přímo nebo nepřímo z množství energetických produktů a elektřiny v době jejich propuštění pro domácí spotřebu.

27

Doporučení Doporučení nejsou právně závazná, jsou vydávaná Evropskou komisí či Evropskou radou k závažným problémům komunitárního charakteru. Nelze je však přehlížet, neboť často ukazují na oblasti, které je prozatím obtížné řešit právním předpisem Evropské unie.[33]

Příkladem doporučení v oblasti životního prostředí může být: Doporučení Komise ze dne 16. srpna 2005 o opatřeních, která přijme držitel souhlasu, aby se předešlo jakýmkoli případným škodlivým účinkům na lidské zdraví a na životní prostředí v případě náhodného uvolňování řepky geneticky modifikované pro zvýšení odolnosti vůči herbicidu glyfosátu.

Právní akty Evropské unie vstupují v platnost teprve poté, jsou-li zveřejněny v Úředním listu Evropské unie.

Výklad směrnice 2003/96/ES

Směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Evropského Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, předepisuje členským státům povinnost zavést minimální úroveň zdanění pohonných hmot, paliv a elektřiny. Také vyjmenovává celou řadu výjimek a možností osvobození od těchto daní a umožňuje státům nezvýšit celkovou daňovou zátěž uplatněním tzv. zásady neutrality.

Členské státy mohou uplatňovat plné nebo částečné osvobození od výše vyjmenovaného zdanění nebo sníženou úroveň zdanění a to v těchto případech: na elektřinu vyrobenou ve vodních elektrárnách, vyrobenou z biomasy nebo produktů vyrobených z biomasy, vyrobenou z emisí metanu z opuštěných uhelných dolů, vyrobenou z palivových článků.

Dále na energetické produkty a elektřinu používanou pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, elektřinu vyrobenou kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie, pokud jsou generátory šetrné k životnímu prostředí, na energetické produkty a elektřinu používané pro přepravu zboží a osob po železnici, metrem, tramvají a trolejbusem,

28

elektřinu používanou domácnostmi nebo organizacemi, které dotyčný stát považuje za dobročinné a na výrobky KN 27055 používané jako paliva.[27]

Snížit daň až na nulovou úroveň je možné v případě energetických produktů a elektřiny používaných pro zahradnické a zemědělské práce, při chovu ryb a v lesnictví.

3.2 Průběh environmentální daňové reformy v EU

Každý stát EU má ve svém daňovém či poplatkovém systému zavedené určité zatížení produktů, které mají negativní dopady na životní prostředí, ať už v rámci procesu výroby, manipulace, spotřeby či likvidace. Proto lze říci, že každý stát aplikuje určitým způsobem environmentální daně.

V členských zemích Evropské unie byly postupně zaváděny environmentální daně, především uhlíkové daně, s cílem výnosové neutrality, tzn. kompenzace příjmů z environmentálních daní především na snížení nákladů na práci.

Ve Finsku byla zavedena v roce 1990 uhlíková daň a následně s ní pokračovala tzv. „zelená reforma“, která byla doprovázena redukcí daní z příjmu a sociálního pojištění.

Norsko zavedlo také uhlíkovou daň na minerální oleje v 1999. Díky poměrně vysoké zaměstnanosti, byl kladen menší důraz na snížení nákladů na práci, ale část výnosu z ekologických daní byla alokována na snížení daně z příjmu a část na investice do úspor energie a podporu obnovitelných zdrojů.

Ve Švédsku proběhla velká striktně příjmově neutrální daňová reforma v 1991.

Dánsko zavedlo v roce 1992 uhlíkovou daň z paliv a v roce 1994 byla všeobecná reforma daňového systému, kde se postupně sazby na energetické daně zvyšovaly.

5

Svítiplyn, vodní plyn, generátový plyn a podobné plyny, kromě ropných plynů.

29

V Belgii začaly platit nové daně na některé energetické produkty od roku 1993. Příjem z těchto daní je využíván k financování (snížení) příspěvků na sociální zabezpečení placených zaměstnavatelem.

V Nizozemí byla v roce1988 zavedená obecná daň na paliva, „Regulatory Energy Tax“. Příjem z této daně byl vrácen domácnostem ve formě snížené daně z příjmu a zaměstnancům formou redukce sociálního pojištění.

Rakousko začalo od roku1996 postupně vybírat daně za energii a elektřinu, část příjmů z těchto daní byla využita na podporu úspor energie a na ochranu životního prostředí.

Velká Británie od dubna 2001 zavedla daně týkající se klimatické změny („Climate Change Levy“). Zaplacených 80 % daní je odpuštěno v případě, že se firma zaváže splnit do dvou let emisní limity CO2. Příjmy z těchto daní jsou zpět navráceny do průmyslu také ve formě snížení dávek Národního pojištění a příspěvků do fondu na podporu snížení energetické náročnosti. Ve stejném období byla také zavedena daň na dovoz a těžbu stavebních surovin.

Itálie v roce 1998 zavedla nové environmentální daně, do kterých patří zdanění minerálních olejů podle obsahu uhlíku a jejich využití a také placené spotřební daně z uhlí. Příjem z těchto daní je kompenzován ve formě snížení příspěvků na sociální zabezpečení a kompenzační opatření.

V Německu v letech 1999–2003 byla zavedena ekologická daňová reforma. Aby byla zabezpečena výnosová neutralita, příjem z těchto daní byl recyklován ve formě snížení příspěvků na sociální zabezpečení. V rámci této reformy byla nejprve navržena velikost snížení daňové zátěže práce a následně stanoveny nové sazby spotřebních daní na energetické produkty. V dalším období se nová spolková vláda zavázala pokračovat v reformě ve formě odstraňování daňových úlev.

30

Francie zavedla obecnou daň na aktivity spojené se znečištěním v roce 1999. Od roku 2001 byly tyto daně rozšířeny o nové zdanění energií. Příjmy z těchto daní jsou kompenzovány ve formě snížení zdanění práce pro podniky zavádějící 35hodinový pracovní týden.[29]

3.2.1 Ekologická daňová reforma v Německu Největší zkušenosti se zavedením ekologické daňové reformy mají v Německu. Zde byla zavedena již v roce 1999. Byl dobře připravený koncept a reforma byla postupně zaváděna v pěti fázích. Některé environmentálně škodlivé dotace byly v rámci reformy odstraněny.

Pět fází zavedení ekologických daní v Německu:

-

1. fáze k 1. dubnu 1999 -

-

zákon o zahájení ekologické daňové reformy

2. až 5. fáze vždy k 1. lednu 2000 až 2003 -

zákon o pokračování ekologické daňové reformy.

Největší význam měla tato reforma na zlepšení energetické efektivnosti, na rozvoj nových technologií a úsporné a racionálnější využívání energie, což podnátilo snížení spotřeby primární energie. Zvyšoval se počet přepravovaných osob v hromadné dopravě a počet automobilů poháněných plynem. Zvýšily se ceny za elektrickou energii, pohonné látky a paliva. Vše je zobrazeno v tabulce č. 3

31

Tab č. 3 Ekologická daňová reforma v Německu Daň po

Daň po

Daň po

Daň po

Daň po

Podíl

Daň do

1. stupni

2. stupni

3. stupni

4. stupni

5. stupni

ekologické

31.3.1999

EDR

EDR

EDR

EDR

EDR

daně

1.4.1999

1.1.2000

1.1.2001

1.1.2002

1.1.2003

2003

1,02

1,28

1,54

1,8

2,05

2,05

Elektrický proud (cent/kWh)

Pohonné hmoty Nafta (cent/litr)

31,7

34,77

37,84

40,91

43,98

47,04

15,34

Benzín (cent/litr)

50,11

53,18

56,18

59,32

62,39

65,45

15,34

Zemní plyn

6

7

7

8

8

8

2

6

7

7

7

8

8

2

(cent/litr) Zkapalněny plyn (cent/litr) Topné látky Lehký topný olej

4,09

6,14

6,14

6,14

6,14

6,14

2,05

1,53

1,53

1,79

1,79

1,79

2,5

0,97

0,18

0,344

0,344

0,344

0,344

0,55

0,37

(cent/litr) Těžká topný olej (cent/kg) Zemní plyn (cent/kWh) Zdroj: Ekologické daně v Německu [online] . [cit. 29.11. 2005]. Dostupné z:

Ekologický daňový výnos souží převážně k úlevám v důchodovém pojištění (88%), další část těchto příjmů se používá na podporu obnovitelných zdrojů energie (3%) a zbytek peněz (9%) zůstává ve státní rozpočtu. Bez této daně by v Německu musela být zvýšena sazba pojistného na důchodovém pojištění, což by ještě více prodražilo již tak velice nákladnou pracovní sílu.

Platby zaměstnanců a zaměstnavatelů na důchodové a zdravotní pojištění, pojištění pro případ potřeby pečovatelské služby a pojištění pro případ nezaměstnanosti činily v roce 1992 průměrně 35,2% ze mzdy a v roce 1998 až 42%. Od roku 1999 po zavedení ekologické daňové reformy se tyto sazby snižovaly. Ekologický daňový výnos slouží převážně k úlevám na důchodovém pojištění. Bez ekologické daně by musela být v letech 2003, 2004 a 2005 stanovena o 1,7 procentního bodu vyšší sazba pojistného na důchodovém pojištění.[30]

32

Krátké shrnutí ekologické daňové reformy v Německu je zobrazeno na obr. č. 2. Důsledkem ekologické daňové reformy v Německu je jednak např.: pokles spotřeby energie, kamionové dopravy, emisí, ale na druhé straně naroste počet nových pracovních příležitosti. Tato reforma má přesně stanovený cíl, o kterém vypovídá i tento graf, tzn. zlepšení a ochrana životního prostředí.

Obr. č. 2 Pozitivní vlivy daňové reformy na životní prostředí, inovace a zaměstnanost v Německu

-

spotřeba energie emise CO2 daňové sazby penzijní náklady kamionová doprava - závislost na fosilních palivech

NÁRUST

- energetická účinnost - nové pracovní příležitosti - úsporné technologie - využívání obnovitelných zdrojů energie - auto s objemem motoru 3,5 l

POKLES

Zdroj: Ekologické daně v Německu [online] . [cit. 29.11. 2005].

Dostupné z:

33

Zavedení ekologických daní v EU – shrnutí Evropské státy už úspěšně použily mechanismus daňové reformy na řešení řady ekologických problémů. Nejdůležitější problém, který je daněmi řešen v těchto zemích je spotřeba či výroba energie (včetně spalování benzínu) a s ní související exhalace oxidu uhličitého, tzn. emise oxidu uhličitého do ovzduší. Členské státy EU proto zavedly různé druhy ekologických daní, příkladem mohou být:

4.

-

Německo, Velká Británie či Nizozemí a další státy uvalující daň na energii,

-

Itálie, Švédsko, Francie, Nizozemsko nebo Norsko na emise oxidu uhličitého,

-

Nizozemí na spotřebu podzemní vody,

-

Dánsko a Velká Británie uvalují daň na těžbu stavebních surovin,

-

Švédsko na exhalace oxidů dusíku i oxidu siřičitého,

-

Francie a Německo na znečištění vody,

-

Itálie a Irsko na jednorázové plastové nákupní tašky,

-

Dánsko, Velká Británie i Nizozemí na skladování odpadu,

-

Rakousko, Švédsko a Finsko na umělá hnojiva,

Belgie, Dánsko a Švédsko a další země na pesticidy.

34

Poplatky a úhrady k ochraně životního prostředí v České republice Za nejvýznamnější ekonomické nástroje ochrany životního prostředí se v České republice vždy považovaly především poplatky (úplaty) za jeho znečišťování. Jsou stanoveny jako cena, kterou musí znečišťovatel platit za zásah do naší přírody. Jejich výše závisí obvykle na množství a kvalitě vypouštěné znečisťující látky do naší přírody. Tyto poplatky se zčásti promítají do nákladů příslušných podniků, které je musí hradit. Podniky podílející se na znečišťování životního prostředí jsou označovány jako tzv. „znečišťovatelé“.

Nejdůležitější funkce těchto poplatků je ekonomická motivace, která by měla změnit chování znečišťovatele. Poplatek plní svoji úlohu tehdy, pokud ekologicky příznivé chování bude pro znečišťovatele ekonomicky výhodné. Proto sazby poplatků jsou založeny na tom, že jejich minimální výše je rovna velikosti nákladů na likvidaci příslušné látky, která znečišťuje životní prostředí.

Poplatek by měl:

-

ekonomicky motivovat znečišťovatele, aby provedli takové opatření, které chrání životní prostředí,

-

odstranit dosavadní ekonomickou výhodu znečišťovatelů životního prostředí, kteří platí nižší poplatky než jsou náklady na čištění,

-

odstranit ekonomické znevýhodnění subjektů, kteří se chovají ekologicky a jejich postavení na trhu oproti znečišťovatelům životního prostředí,

-

promítnout náklady na ochranu životního prostředí do nákladů znečišťovatelů,

-

zajistit určitý finanční výnos, který bude využitelný k podpoře akcí a opatření k ochraně životního prostředí.

35

4.1 Poplatky vybírané na území České republiky na ochranu životního prostředí

Za znečišťování životního prostředí, případně jeho složek a za hospodářské využívání přírodních zdrojů platí fyzické nebo právnické osoby daně, poplatky, odvody a další platby.6

Mezi nejdůležitější poplatky patří:

a) Poplatky za znečišťování ovzduší ze zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů -

Tyto poplatky jsou v České republice využívány tradičně a dlouhodobě. Platí je právnické a fyzické osoby, které provozují tyto zdroje znečištění. Poplatky za znečišťování ovzduší jsou stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší,

ve znění

pozdějších

předpisů.

O výši poplatku

provozovatelů zvláště velkých a velkých stacionárních7 zdrojů rozhoduje a poplatky vybírá a vymáhá orgán kraje na základě skutečných emisí v uplynulém roce. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. [21]

b) Poplatky za znečišťování ovzduší ze středních zdrojů -

Poplatky za znečišťování ovzduší jsou stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností na základě skutečných emisí v uplynulém roce. Poplatky vybírá a vymáhá finanční úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. [21]

6

Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, § 31, ve znění č. 123/1998 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb. Stacionární zdroj je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná ploch s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále slad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a dalších obdobné zařízení nebo činnost. 7

36

V tabulce č. 4 jsou uvedeny vybrané znečišťující látky, za které musí fyzické nebo právnické osoby platit.

Tab. č. 4 Hlavní zpoplatnění znečišťujících látek Hlavní zpoplatnění znečišťujících látek

Sazba (Kč/t)

Tuhé znečišťující látky

3000

Oxid siřičitý

1000

Oxidy dusíku

800

Těkavé organické látky

2000

Těžké kovy a jejich sloučeniny

20 000

Oxid uhelnatý

600

Amoniak

1000

Methan

1000

Polycyklické aromatické uhlovodíky

20 000

Zdroj: Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů

c) Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových -

Tyto poplatky mají charakter poplatků za znečištění a zahrnují poplatek za znečištění a poplatek z objemu. Výnos poplatků je příjmem Státního fondu životního prostředí.

Mezi hlavní nebezpečí v oblasti vod patří odpadní vody, které bývají v některých případech vypouštěny do povrchových vod, a to v nečistém nebo nedokonale čistém stavu. Dále se může stát nebezpečným i neopatrné čerpání vod, kdy může být narušena rovnováha prostředí.

Problematika vodního hospodářství se řídí především zákonem č. 20/2004 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů.

Povinnost platit poplatek za vypouštění odpadních vod vzniká pro objem vypouštěných odpadních vod větší než 30 000 m3 za kalendářní rok. Sazba činí 0,1 Kč/m3.

37

Povinnost platit za vypouštění znečištěných odpadních vod má tak osoba, která překročila zákonem stanovené limity znečištění (hmotnostní i koncentrační) pro rizikové faktory. Mezi rizikové faktory se začleňují např.: chemická spotřeba kyslíku, biologická spotřeba kyslíku, fosfor, rtuť, atd. Sazba poplatku se pohybuje od 0,50 Kč/Kg u rozpouštěných anorganických solí až po 20 000 Kč/Kg u rtuti.[25]

Omezení této poplatkové povinnosti platí pro: Osoby, které vypouští do povrchových vod minerální vody, které podle zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech, jsou považovány za přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči, dále vody ze sanačních vrtů a přírodní minerální vody, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod.[25]

d) Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních -

Povinnost platit tento poplatek vzniká osobě, která vypouští odpadní vody do vod podzemních. Výše poplatku činní ročně 3500 Kč a je součástí příjmů obce.

V případě, že jsou odpadní vody z rodinných domů dostatečně čištěny domovní čistírnou, poplatek se neplatí.

e) Poplatky za odebrané množství podzemní vody -

Subjekty, které využívají vodu z podzemních zdrojů, platí platbu za odebrané množství podzemní vody. Podle zákona č. 20/2004 Sb., o vodách, získává Státní fond životního prostředí 50 % plateb za odebrané množství podzemní vody, 50 % získává rozpočet územně příslušného kraje.[25]

Osvobození do poplatku za odebrané množství podzemní vody Tyto poplatky neplatí ten, kdo má skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000 m3 za kalendářní rok nebo menší (rovný) než 500 m3

38

v každém měsíci. Dále toto omezení poplatkové povinnosti platí pro ty, kteří odebírají podzemní vodu k účelu získání tepelné energie, za odběry ke snížení znečištění podzemních vod či snížení jejich hladiny a pokud tyto odběry slouží k ochraně podzemních vod před znečištěním.[25]

f) Poplatky za ukládání odpadů podle kategorie odpadu -

Původce odpadu platí při uložení odpadu na skládku. Poplatek se skládá ze dvou složek – základní a rizikové. Sazba základní složky poplatku se týká všech kategorií odpadu (je diferencována do dvou výší, jedné pro odpad komunální a druhé pro odpad nebezpečný). Riziková složka poplatku se týká pouze odpadu nebezpečného. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky jejich příjemci, tzn. obci, v jejímž katastru leží skládka (základní složka), a Státnímu fondu životního prostředí (riziková složka). Výše poplatku vymezuje zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Osvobozeny jsou pouze minerály, které slouží k technickému zajištění skládky v souladu s technickým plánem skládky.[18]

Výši poplatků patřících do první složky, tzn. základní a riziková kategorie odpadu je uvedena v tabulce č. 5.

Tab č. 5 Sazba základních poplatků za ukládání odpadů Kategorie Sazba základního poplatku za ukládání odpadů (Kč/t) odpadu 2002 až 2004 2005 až 2006 2007 až 2008 2009 a následující Rizikový

1100

1200

1400

1700

Základní

200

300

400

500

Zdroj: zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, příloha č. 6.

Výše těchto poplatků se každým rokem zvyšuje z důvodů zvyšování nákladů na skladování a zabezpečování těchto skládek, které slouží k ukládání odpadů.

39

g) Poplatek za komunální odpad -

Právo na vybírání tohoto poplatku má každá obec, na jejímž území daný odpad vzniká. Poplatníkem se stává každá fyzická osoba, jejíž činností komunální odpad vzniká. Stanovení výše poplatků spadá do kompetence každé samostatné obce, odvíjí se dle potřeb obce a je upravena obecně závaznou vyhláškou. Proto i výnos z tohoto poplatku spadá do rozpočtu obce (zákon o odpadech). [18]

Osvobození poplatku za komunální odpad Od tohoto poplatku jsou osvobozeni poplatníci vykonávající základní vojenskou službu, vykonávající trest odnětí svobody, dlouhodobě pobývající v cizině a poplatníci, kteří jsou dlouhodobě umístění ve zdravotnickém nebo sociálním zařízení.8 [18]

h) Registrační a evidenční poplatek dle zákona o obalech -

Tento poplatek musí platit osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky. Základní účel je chránit životní prostředí, tzn. předcházet vzniku odpadů z obalů, a to zejména snižováním hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek.

-

Problematiku této oblasti zabezpečuje zákon č. 477/2001 Sb., o obalech.

Příjemce výnosů je Státní fond životního prostředí.

i) Úhrady za těžbu nerostných surovin -

V České republice se musí povinně nahlásit každý, kdo těží jakoukoliv surovinu, Báňskému úřadu a hradit následující poplatky: • úhrada z dobývacího prostoru - vztahuje se na organizace zabývající se hornickou činností a tyto příjmy spadají do rozpočtu příslušné obce, • úhrada z vydobytých nerostů na výhradních ložiscích - vztahuje se na organizace zabývající se hornickou činností, příjem je určen ze 75% obec a zbytek státní rozpočet.

8

Vyhláška č. 4/2001 – poplatky za komunální odpady, Čl. 2, pism. a) a b)

40

• Velikost obou úhrad se řídí zákonem č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství ve znění pozdějších předpisů.

j) Výše odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu -

Tyto odvody vyplývají z § 11, zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů,. Poplatek platí ta osoba, v jejímž zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, a to za trvalé odnětí jednorázově s výjimkou případů, že po ukončení účelu odnětí budou pozemky podle schváleného plánu rekultivovány zalesněním či zřízením vodní plochy. U dočasného odnětí a v případě výše uvedené výjimky se platí odvody každoročně až do doby ukončení rekultivace. Rozhodnutí o odvodech vydávají pověřené obecní úřady, na území národních parků správa těchto parků a na území hl. m. Prahy úřady městských částí. Odvody dříve vybíraly finanční úřady, ale od 1. 1. 2006 tuto funkci převzaly celní úřady. Příjemci odvodů jsou ze 60 % Státní fond životního prostředí a ze 40 % rozpočty obcí, v jejichž katastru došlo k odnětí. Obec musí takto získané prostředky použít na zlepšení životního prostředí v obci a na ochranu a obnovu přírody a krajiny.[20]

k) Poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesů -

Poplatek má povinnost zaplatit žadatel, jemuž bylo povoleno trvalé nebo

dočasné odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesů. Rozhodnutí o odvodech vydává obecní úřad obcí s rozšířenou působností, na území národních parků správa těchto parků a na území hl. m. Prahy obvodní úřady. Odvody vybírají finanční úřady. Příjemci odvodu jsou ze 60 % Státní fond životního prostředí a ze 40 % rozpočty obcí, v jejichž katastru došlo k odnětí. Obec musí takto získané prostředky použít na zlepšení životního prostředí v obci a na zachování lesa. Tyto poplatky se řídí zákonem

č.

289/1995

Sb.,

o

lesích,

41

ve

znění

pozdějších

předpisů.

4.2 Úhrady a daně v oblasti dopravy

Doprava je jeden z velmi důležitých faktorů, které negativně ovlivňují životní prostředí, nejen v České republice, ale na celém světě. Nejdůležitější zdroje znečistění jsou emise škodlivých znečišťujících látek, vyšší hladina hluku, znečištění vody a půdy, výstavba silniční a dálniční sítě.

Velmi rychle narůstá automobilová, letecká a lodní doprava, která stále více ohrožuje kvalitu ovzduší. Emise skleníkových plynů rychle narůstají, v České republice se za posledních deset let zvýšily o 107 procent a mají velmi škodlivý vliv na zdraví lidí.

Jedna z možností, jak minimalizovat negativní dopady dopravy na životní prostředí, je prostřednictvím úhrad ve formě daní. V České republice se zdaňují pohonné hmoty (spotřební daně z minerálních olejů) dle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních a motorová vozidla dle zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční. Mezi další úhrady, které se v naší zemi platí, patří poplatky za dálniční známky a silniční mýtné.

4.2.1 Zdanění pohonných hmot Dle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, se plátcem stává ta právnická či fyzická osoba, která nakupuje minerální oleje od státních hmotných rezerv nebo ten, kdo získá minerální oleje nezdaněné či zdaněné nulovou sazbou daně a používá je nebo prodá pro pohon motorů, pro výrobu směsi nebo pro výrobu tepla. Plátcem je též osoba, která používá nebo prodá přísadu či plnidlo do minerálních olejů, pokud tento výrobek získala nezdaněný nebo se sazbou daně nižší, než je sazba daně stanovená pro tento minerální olej. Podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních tvoří 9,1% z celostátního hrubého výnosu spotřební daně z minerálních olejů příjmy Státního fondu dopravní infrastruktury. Zbylá část plyne do státního rozpočtu.[24]

42

Od placení spotřební daně za pohonné hmoty jsou osvobozeny: •

minerální oleje používané jako pohonná hmota pro leteckou dopravu a letecké práce (kromě soukromého rekreačního létání),

•

minerální oleje používané jako pohonná hmota pro plavby po vodách na území České republiky (kromě soukromého rekreačního plavidla),

•

ostatní minerální oleje, které jsou používány na účelem výroby výrobku a které nejsou předmětem daně,

•

dále odpadní oleje, které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro výrobu tepla,

•

směsi minerálních olejů, které slouží pro testování pohonných hmot pro vybraná motorová vozidla v rámci schválených pilotních projektů.9 [24]

4.2.2 Silniční daň Tato daň je upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o daní silniční. Předmětem daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, která jsou registrovaná a provozovaná v České republice a používají se k podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti. Musí ji hradit fyzické nebo právnické osoby, které vozidlo užívají a jsou zapsány v technickém průkazu jako provozovatelé. Výnosy ze silniční daně plynou do Státního fondu dopravní infrastruktury.[14]

Z důvodů ochrany životního prostředí jsou osvobozená od silniční daně: •

vozidla s méně než čtyřmi koly zapsaná v technickém průkazu vozidla, a jejich přípojná vozidla podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích,

•

vozidla zabezpečující linkovou osobní vnitrostátní přepravu za předpokladu, které splňují další předpoklady dle zákona č. 56/2001 Sb., o dani silniční, §3, pism. c),

9

•

lesnické a zemědělské traktory,

•

vozidla na elektrický pohon.[14]

Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, § 3, pism. p).

43

4.2.3 Dálniční známky Poplatek za užívání dálnic a rychlostních silnic označených příslušnými dopravními značkami se v České republice řídí zákonem č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, tzv. silniční zákon, ve znění zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento poplatek se platí prostřednictvím dálničních nálepek, které se od roku 2001 nazývají dálniční kupóny nebo dálniční známky. Typ dálniční známky pro rok 2007 je zobrazen na v příloze č. 2.

Dálniční známky patří mezi fiskální ceniny, neboť jsou ceninami, prostřednictvím kterých Česká republika vybírá poplatky za užívání dálnic a rychlostních silnic. Smyslem a účelem tohoto poplatku z hlediska životního prostředí je omezení vyžívání dálnic a rychlostních silnic jen těmi vozidly, která vlastní aktuální dálniční známku, a tím snížení silniční dopravy na těchto dopravních komunikacích. Poplatek za užívání dálnic a rychlostních silnic je také určitá finanční participace uživatele dálnice a rychlostní silnice na výstavbě těchto pozemních komunikací, které mu na rozdíl od ostatních pozemních komunikací poskytují vyšší komfort, ale zejména vyšší bezpečnost jízdy, rychlost a plynulost dopravy. Dále v důsledku tohoto poplatku je snížena intenzita dopravy na silnicích nižší třídy, zejména v menších městech a vesnicích a tím se sníží hluk z dopravy a emise CO2 (oxid uhličitý).

Zpoplatnění a se týká všech vozidel užívajících dálnice a rychlostní silnice.

Vozidla, které nemusí platit poplatek za užívání dálnic a rychlostních silnic jsou: •

vozidla hasičských záchranných sborů a jednotek dobrovolných hasičů,

•

vozidla armády a policie České republiky,

•

vozidla vězeňské služby České republiky a vozidla používaná vojenskou policií,

•

vozidla celních orgánů opatřená nápisem „celní správa“,

•

vozidla zdravotnické záchranné služby, dopravy nemocných a používané k dopravě těžce zdravotně postižených občanů,

44

•

vozidla používaná k odstranění následků dopravních nehod na dálnicích a rychlostních silnicích,

•

motocykly,

•

a další vozidla uvedená v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, § 20. [23]

Výnos z prodeje dálničních kupónů je součástí příjmů státního rozpočtu ČR.

4.2.4 Silniční mýtné České dálnice a silnice se po vstupu do Evropské unie stále více zaplňují kamiony. Ministerstvo dopravy se snažilo tuto situaci řešit urychleným zavedením elektronického mýta, které na českých silnicích začalo platit do 1. ledna 2007. Smyslem zavedení mýtného je zpoplatnit kamionovou přepravu na dálnicích a silnicích nejvyšší kvality a získat tak dodatečné finanční prostředky na rozvoj a obnovu silniční infrastruktury. Dalším neméně důležitým důvodem, proč v České republice, ale i v některých dalších zemích Evropské unie (v současné době Německo a Rakousko) bylo mýtné zavedeno, je snaha o návrat k přepravě některých druhů zboží ekologičtějšími způsoby kombinované a železniční přepravy.

Mýto je nová forma daně, která se platí za oprávnění využívat vozidlem po určitou dobu zpoplatněné pozemní komunikace. Od 1. ledna 2007 bylo zavedeno na všech dálnicích a rychlostních komunikacích a od 1. července 2007 bude dále platit na vybraných silnicích I. třídy zejména s využitím pro mezinárodní přepravu. Týká se všech motorových vozidel nebo jízdních souprav, jejichž největší povolená hmotnost činní nejméně 12 tun. Tato částka se stanoví podle ujeté vzdálenosti a typu vozidla. V minulosti bylo mýtné tradičně vybíráno na dálnicích manuálně, což vyžadovalo výstavbu rozsáhlých mýtných stanic. V současné době se od tohoto tradičního výběru upouští a nahrazuje se systémy elektronického výběru mýtného.

45

Schválené průměrné sazby činí 4,05 Kč/km pro dálnice a rychlostní silnice a 1,90 Kč/km pro ostatní pozemní komunikace.10

4.3 Daň z příjmů a její souvislost s ochranou životního prostředí

Část příjmů musí fyzické a právnické osoby odvádět státu ve formě daně. Tato daň neboli daň z příjmů je vypočítána jako určité procento ze základu daně.

V České republice je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Daně z příjmů se dělí na daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob.

Poplatníci daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby, které mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují (pobývají zde alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce). Daňová povinnost se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. V případě, že osoby nesplňují výše uvedenou podmínku, mají daňovou povinnost pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky.[16]

Poplatníci daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami. V případě, že poplatníci mají sídlo společnosti v České republice, musí zdanit příjmy plynoucí z tuzemska i zahraničí. Pokud je jejich sídlo společnosti v cizině, zdaní se pouze příjmy z České republiky.[16]

V souvislosti s environmentální problematikou jsou některé příjmy fyzických a právnických osob od této daně osvobozeny.

10

Sazby mýtného jsou stanoveny dle nařízení vlády č. 484-2006.

46

Jedná se o příjmy: [16] •

z provozu malých vodních elektráren do výkonu 1 MW,

•

větrných elektráren a tepelných čerpadel,

•

solární zařízení a zařízení na výrobu a energetické využití bioplynu a dřevoplynu,

•

zařízení na výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy,

•

zařízení na výrobu biologicky degradovatelných látek stanovených zvláštním předpisem,

•

zařízení na využití geotermální energie,

a to v kalendářním roce, v němž byly poprvé uvedeny do provozu a v bezprostředně následujících pěti letech.11

4.4 Daň z nemovitostí a její souvislost s ochranou životního prostředí

Další daň, která se v České republice musí platit, je daň z nemovitostí, která je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Poplatníci jsou vlastníci pozemků, staveb, bytů nebo samostatného nebytového prostoru.

Osvobození od placení této daně, které se týká životního prostředí, platí pro pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou a stavby, které výlučně slouží k účelům zlepšení stavu životního prostředí stanovené vyhláškou Ministerstva financí České republiky v dohodě s Ministerstvem životního prostředí České republiky.12[13]

11 12

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, §4 pism. e) a §19 pism. d) Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, §4 pism. h) a §9 pism. m)

47

4.5 Dědická a darovací daň, její souvislost s ochranou životního prostředí Dědické a darovací daně jsou zvláštním druhem daní, kde není zpoplatňován příjem či majetek daňového poplatníka, ale určitý převod majetku. Tento převod může být formou děděním (dědická daň) nebo darováním ( darovací daň). Obě tyto daně jsou upraveny zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

U dědické daně je zpoplatněno nabytí majetku formou dědění na základě závěti nebo v rámci tzv. zákonné dědické posloupnosti. Majetkem se rozumí věci nemovité, byty a nebytové prostory a věci movité, cenné papíry, peníze, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty. Poplatníkem je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů.[12]

U daně darovací se daní bezúplatné převody majetku a to jinak, než smrtí zůstavitele. Poplatníkem této daně je nabyvatel. Majetkem pro tyto účely se rozumí nemovitosti a movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch.[12]

Osvobození od placení dědické a darovací daně v souvislosti se životním prostředím se týká bezúplatného nabytí majetku, který je určen na financování zařízení humanitárních akcí v oblasti ekologie, pokud je majetek nabyt právnickými osobami, které byly zřízeny k zabezpečování těchto činností a které mají sídlo na území České republiky.13

4.6 Daň z přidané hodnoty a její souvislost s ochranou životního prostředí

Daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. V České republice se platí základní nebo snížená sazba daně.[15] 13

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, §20 odst. 4 pism. a)

48

Za některé výrobky, při jejichž výrobě a spotřebě se dbá na ochranu životního prostředí, se platí snížená sazba daně, tedy 5%. Příkladem mohou být výrobky vyrobené z recyklovatelného materiálu, například noviny, časopisy, knihy. Neplatí to bohužel u všech, dnes je většina těchto výrobků zdaněna základní devatenáctiprocentní sazbou.

Ke službám, které jsou zdaněny sníženou sazbou patří z oblasti dopravy: [15] • pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel (železniční, silniční a ostatní osobní pozemní doprava), • letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel, • vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazedel, dále • dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny, • shromažďování, úprava a rozvod vody, odvádění a čištění odpadních vod a statní služby.

49

5.

Ekologická daňová reforma v České republice

Ekologická daňová reforma (dále „EDR“) představuje přesun od zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Zvýšení zdanění se týká užití energetických výrobků, elektřiny a užití motorových vozidel. Sazby daní jsou diferencovány s cílem snížit emise skleníkových plynů, škody a dopady na lidské zdraví ze znečištění ovzduší. Ekologická daňová reforma je jedním z nástrojů k dosažení maximálních povolených národních emisních limitů pro znečišťující látky. Daňová diferenciace vychází z podmínek stanovených Směrnicí 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny.

EDR by měla být zavedena postupně s cílem poskytnout dotčeným subjektům dostatečný čas na přizpůsobení. Sazby daní na energetické výrobky, elektřinu a užití motorových vozidel by měly být postupně navyšovány ve třech fázích od roku 2008 do roku 2017. První fáze, která začne 1. ledna 2008, znamená zdanění energetických produktů a elektřiny. Druhá fáze by se měla týkat opět zdanění energií, ale také revize současných ekologických poplatků a opatření v dopravě. Tato fáze by měla začít po roce 2010. Třetí etapa, která proběhne v období mezi lety 2014 – 2017 se bude zabývat rozšířením daní a dalších surovinových zdrojů, výrobků, služeb a využití přírodních zdrojů. Podrobněji je tato problematika popsána v kapitole 5.2.

Hlavním cílem reformy je stimulovat firmy a spotřebitele k chování, které by mělo vést ke snížení poškozování životního prostředí a zdraví. Předmětem zdanění budou produkty a služby, jejichž výroba nebo spotřeba vede k prokazatelnému negativnímu dopadu na životní prostředí a lidské zdraví. Daň se tak v první fázi bude týkat například uhlí.

Výnosy z ekologických daní budou využity tak, aby byly sníženy jiné daně. Z tohoto vychází, že výsledná operace EDR bude výnosově neutrální, tzn. že nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže. Podstatou EDR je tedy sledování tzv. zásady neutrality. Příjmy státního rozpočtu ani daňové zatížení občanů a podniků by se touto operací neměly zvýšit

ani

50

snížit.

Graf č. 2. Princip ekologické daňové reformy

100% 90% 80% 70% nová ekologická daň

60% ostatní daně a poplatky

50% důchodové a zravotní pojištění, daň z příjmu

40% 30% 20% 10% 0%

Před reformou

Po reformě

Zdroj: KOTECKÝ, V. Ekologická daňová reforma. 1. vyd. Brno: Hnutí DUHA 2003. ISBN 80-902823-7-7, str. 4.

V grafu 2 je vidět, že po ekologické daňové reformě a zavedení ekologických daní se sníží důchodové a zdravotní pojištění, tzn. celá daň z příjmu fyzických a právnických osob, o velikost hodnoty ekologických daní. Proto mluvíme o tzv. výnosové neutralitě.

Reforma by měla mít pro obyvatele a společnosti tři pozitivní přínosy:[27]

1) Snížení znečištění - pokud společnosti a domácnosti začnou platit za spotřebu přírodních zdrojů, mělo by je to motivovat k investicím do technologií s omezeným negativním vlivem na životní prostředí.

51

2) Snížení ceny práce - z důvodu snížení plateb na sociální a zdravotní pojištění, (které by mohlo být součástí ekologické daňové reformy) by se firmám snížily náklady na zaměstnance o konkrétní částku. V tomto případě se pak stává výhodnější zaměstnávat více lidí, a tím se mohou vytvořit nová pracovní místa.

3) Modernizace podniků - firmy, které zaměstnávají více lidí a způsobují tím nižší znečištění, mohou mít nižší daně. Reforma motivuje k menšímu plýtvání energií, surovinami, může pomoci perspektivním podnikům s moderními technologiemi a tím vede k inovacím.[30]

5.1 Vývoj ekologické daňové reformy v České republice

Během 90. let byl koncept ekologické daňové reformy (dále jen EDR) předmětem akademických diskusí pouze několika ekonomů a environmentalistů. K obratu došlo na konci 90. let, kdy Ministerstvo životního prostředí iniciovalo zpracování několika výzkumných studií zaměřených na implementaci konceptu EDR v České republice. Výsledkem těchto prací a diskusí bylo zpracování návrhu zákona o ekologizaci daňové soustavy (ekologické daňové reformě) na konci 90. let, který byl dokončen ve spolupráci s Ministerstvem financí a Ministerstvem životního prostředí během roku 2000. Tento návrh ve velké míře vycházel z návrhu EU o zdanění energetických výrobků a inspiroval se německým návrhem.

K první ekologické daňové reformě došlo v roce 1997, i když nikdo posun, ke kterému došlo na příjmové straně státního rozpočtu, takto nenazýval. Spotřební daně byly v roce 1997 zvýšeny po dohodě členů kabinetu „úřednické vlády“, a to za cenu snížení

daní

52

z příjmů.

5.2 Základní principy ekologické daňové reformy

Jakým způsobem se bude tato reforma zavádět, čeho se bude týkat a co všechno musí být při jejím zavádění splněno je popsáno v základních principech ekologické daňové reformy. Tyto principy popisují smysl a cíle, které vedou k zavedení ekologické daňové reformy.

Základní principy ekologické daňové reformy jsou následující:

1) Ekologická daňová reforma se účelně zaměřuje na oblast fosilních paliv, tzn. především na uhlí a zemní plyn, výrobu elektrické energie a automobilovou dopravu z důvodu vysokého znečištění životního prostředí.

2) EDR je realizována prostřednictvím uvalení spotřebních daní na ty produkty, kterých se to týká, tzn. elektřina, uhlí, zemní plyn. Tyto daně budou příjmem státního rozpočtu, tzn. tyto prostředky získané z vybraných ekologických daní nejsou explicitně vázány pro použití na účely ochrany životního prostředí.

3)

Velmi důležitým principem této reformy je výnosová neutralita. Výnosová neutralita znamená, že tato reforma nesmí v žádném případě vést k růstu daňové zátěže ekonomiky, tzn. příjmy získané z ekologických daní nesmí být použity na zvýšení příjmů státního rozpočtu, ale musí kompenzovat snížení jiných plošných plateb, konkrétně snížení daňového zatížení práce. Podrobněji je princip výnosové neutrality analyzován v dalších částech práce. [32]

Princip výnosové neutrality:

Aby byl naplněn princip výnosové neutrality reformy, jsou dodatečné výnosy, plynoucí ze zvýšeného zdanění, využity na snížení jiných daní. Výnosy budou využity tak, aby byly sníženy náklady práce s cílem povzbudit zaměstnanost.

53

Koncepce EDR navrhuje dvě varianty využití výnosů:

1) snížení nedaňových nákladů práce, konkrétně povinných příspěvků na státní politiku zaměstnanosti placených jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli,

2) zvýšením nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob.

Obr.č. 3 Princip výnosové neutrality EDR

STÁTNÍ ROZPOČET

Zvýšení nepřímých daní

Snížení přímých daní

Spotřební daně

Daň z přijmu, sociální pojištění

Zdroj: Příprava ekologické daňové reformy v České republice [online] . [cit. 12.09. 2006]. Dostupné z:
Schéma č. 3 ukazuje výnosovou neutralitu státního rozpočtu po zavedení ekologických daní. Na jedné straně se zvýší nepřímé daně z důvodu placení ekologických daní, ale aby byla naplněna výnosová neutralita, budou tyto dodatečné výnosy plynoucí ze zvýšeného zdanění použity na snížení daňového zatížení práce a to možnými dvěma způsoby. První způsob je snížení daně z příjmů fyzických osob formou snížení sazby sociálního pojištění především u zaměstnanců, ale také u zaměstnavatelů. Druhý způsob je zvýšení nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob. Konkrétní podoba tohoto snížení daňového zatížení práce není dosud dohodnuta, Ministerstvo životního prostředí jedná o této problematice a v souvislosti s ní spolupracuje s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

54

5.3 Etapy zavádění ekologické daňové reformy v České republice

Ekologická daňová reforma bude postupně probíhat ve třech etapách od roku 2008 do roku 2017 s cílem poskytnout subjektům, jež se bude tato reforma týkat, dostatek času na přizpůsobení změn plynoucích z této reformy. V průběhu tohoto období budou probíhat různé úpravy na základě průběžného vyhodnocování přínosu jednotlivých etap. První etapa vychází ze Směrnice 2003/96/ES14, o zdanění energetických produktů a elektřiny. Legislativa potřebná pro tuto etapu se připravuje v letošním roce, aby mohla být účinná nejpozději do 1.1. 2008. Druhá etapa EDR bude věcně i legislativně připravena do konce roku 2008 a to tak, aby její realizace mohla probíhat v letech 2010 až 2013. Tato etapa se bude zabývat zdaněním energetických produktů a elektřiny, revizí stávajících poplatků a dalších nástrojů regulace v oblasti životního prostředí a také opatřením v oblasti dopravy. Třetí etapa bude připravována do konce roku 2012, s předpokládanou realizací v letech 2014 až 2017. Nejdříve zde bude vyhodnoceno působení a účinky první a druhé etapy ekologické daňové reformy a na základě těchto výsledků se bude zvažovat prohloubení této reformy a rozšíření ekologických daní na další surovinové zdroje, popřípadě výrobky nebo služby. V tomto období se také předpokládá revize a novelizace Směrnice 2003/96/ES, ze které vychází první etapa ekologické daňové reformy v České republice.[34]

První etapa ekologické daňové reformy

První etapa ekologické daňové reformy představuje celkové přenesení Směrnice 2003/96/ES, ze dne 27. října 2003, o zdanění energií a elektřiny. Proto navrhované zdanění pevných paliv, zemního plynu a elektřiny, které připravuje Ministerstvo financí, vychází z této Směrnice. První etapa EDR by měla být výnosově neutrální, to znamená, že výnosy získané ze zavedení nových ekologických daní budou využity na snížení daňového zatížení práce. Konkrétní opatření, které se týkají snížení daňového zatížení práce, by měly být

14

Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny.

55

připraveny tak, aby mohly vstoupit v platnost k 1. lednu 2008, tj. v době, kdy začnou platit nové daně z elektřiny, plynu a pevných paliv. Plátce ekologické daně bude každá právnická nebo fyzická osoba, která dodala pevná paliva, zemní plyn nebo elektřinu konečnému spotřebiteli. Daňové sazby budou splňovat minimální výši stanovenou Směrnicí 2003/96/ES.

Předmětem této první etapy jsou také různé případy, kdy fyzické nebo právnické osoby nemusí tuto daň platit, tzn. jsou od ekologické daně osvobozeny nebo jen částečně osvobozeny, tzn. procentní část zaplacené ekologické daně bude těmto osobám vrácena.

Toto osvobození se vztahuje na:

1) Elektřinu -

pocházející ze sluneční energie, větrné energie nebo geotermální energie,

-

vyrobenou ve vodních elektrárnách,

-

vyrobenou z biomasy15 nebo produktů vyrobených z biomasy,

-

vyrobenou z emisí metanu z uzavřených uhelných dolů,

-

vyrobenou z palivových článků,

-

vyrobenou z bioplynu a plynu ze skládek,

-

vyrobenou při energetickém využití vytříděného podílu biomasy v komunálním odpadu.

Pro tyto všechny druhy elektřiny se používá společný název: elektřina z obnovitelných a druhotných zdrojů.

2) Biomasa užitá pro výrobu tepla 3) Energetické zdroje a suroviny využité pro výrobu elektřiny

15

Biomasou se rozumí biologicky rozložená část výrobků, odpadů a zbytků ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), lesnictví a souvisejících odvětví, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslového a obecního odpadu.

56

Částečné osvobození se týká těchto komodit:

4) Spotřeba elektřiny používané za účelem veřejné dopravy využívané pro přepravu zboží a osob po železnici, metrem, tramvají a trolejbusem. -

Toto osvobození se vztahuje pouze pro elektřinu při samotné přepravě a nikoliv při doprovodných činnostech souvisejících s přepravou a dále se netýká lyžařských vleků a lanovek. Úleva je poskytnuta ve formě částečného vrácení daně na elektřinu pro subjekty provozující veřejnou dopravu. Částka, která je vrácena se vypočte jako procentní násobek zaplacené spotřební daně z elektřiny za rok. Výše tohoto procenta je dána podílem spotřebované elektřiny pro přepravu zboží a služeb ne celkové spotřebě elektřiny za rok.

5) Pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla šetrnou k životnímu prostředí a ¨ s vysokou účinností a také poskytnuta daňová úleva. -

Vysokou účinnost technologie kombinované výroby elektřiny a tepla definuje vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 439/2005 Sb.16[32]

Druhá etapa ekologické daňové reformy

Druhá etapa ekologické daňové reformy bude připravena pro období let 2010 – 2013. Především dojde ke změnám daňových sazeb pevných paliv, elektřiny a zemního plynu, tedy u daní, které budou zavedeny v první etapě. Předmět zdanění a rozsah může být rozšířen v důsledku revize stávajících poplatků a dalších nástrojů regulace v oblasti životního prostředí. Od této etapy se stane ekologická daňová reforma jedním z nástrojů k dosažení emisních stropů pro znečišťující látky. Zvláštní pozornost bude také věnována oblasti dopravy.

16

Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví způsob určení množství, identifikace a způsob obchodování elektřiny z kombinované výroby, identifikace elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů Implementující Směrnici 2004/8/ES o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií.

57

Také bude jako v první etapě dbáno na dodržování výnosové neutrality, tzn. nově získané příjmy státního rozpočtu budou využity na snížení daňového zatížení práce. Finanční orgány nebo úřady, které budou ekologické daně vybírat je musí spravovat takovým způsobem, aby tato výnosová neutralita byla dodržena.[32]

Třetí etapa ekologické daňové reformy

Třetí etapa bude připravena do konce roku 2012 s cílem, aby mohla být realizována v letech 2014 až 2017.

Nejdříve budou vyhodnoceny dopady první a druhé etapy ekologické daňové reformy a následná opatření úpravy. Dále se v tomto období předpokládá revize a novelizace Směrnice 2003/96/ES a v souvislosti s ní určité úpravy a zvyšování ekologických daní.

Opět se musí být dodržena výnosová neutralita při zvyšování či úpravě všech druhů ekologických daní. Bude dbáno na jejich spravování finančními úřady či orgány, které je budou vybírat.[32]

5.4 Zdanění elektřiny a energetických produktů pro výrobu tepla

Ekologická daňová reforma se bude zavádět postupně s cílem poskytnout dotčeným subjektům dostatečný čas na přizpůsobení. Proto sazby daní na energetické výrobky, elektřinu a užití motorových vozidel budou postupně navyšovány v každé etapě, tedy od roku 2008 do roku 2017.

Daň bude vybírat stát ve formě spotřebních daní a plátcem této daně bude každá fyzická a právnická osoba, která uvádí na trh elektřinu a energetické produkty pro výrobu tepla. Daň bude již součástí ceny podobně jako DPH či jiné spotřební daně.

58

Sazby daně na elektřinu a produkty pro výrobu tepla Daňové sazby, které jsou předmětem EDR musí splňovat minimální výši stanovenou Směrnicí č. 2003/96/ES. Sazby daní se budou postupně zvyšovat v pěti krocích tak, aby byl subjektům poskytnut dostatečný čas na adaptaci a zamezilo se nežádoucím dopadům z razantního skokového růstu cen energií.[32] Zdanění elektřiny – základ daně a sazby17

Základem daně je množství elektřiny v kilowatthodinách. Sazba daně bude postupně navyšována. Přepočtené sazby jsou zaokrouhleny.

Tab. č. 6 Náběh sazeb na elektřinu dle užitného paliva při výrobě, v Kč/kWh 2007 2009 2011 2013 2015 0,20

0,40

0,70

1,00

1,30

Černé uhlí

0,10

0,30

0,50

0,70

0,90

Zemní plyn

0,05

0,10

0,15

0,20

0,30

Jádro

0,05

0,10

0,15

0,20

0,30

Hnědé uhlí, oleje, lignit, mazut

Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. 21.10. 2005]. Dostupné z:

Z předchozí tabulky vyplývá, že nejvyšší sazbou bude zdaněna elektřina vyráběná z hnědého uhlí, kterou následuje elektřina získaná z černého uhlí. Tyto způsoby výroby elektřiny produkují totiž nejvíce škodlivých emisí. Nižší sazbou bude naopak zdaněna produkce elektřiny ze zemního plynu a jádra, která je také ekologicky šetrnější.

Zdanění energetických produktů na výrobu tepla

Zdanění energetických produktů pro výrobu tepla by mělo dle návrhu EDR vycházet ze zdanění elektřiny. Sazby na energetické produkty jsou stanoveny tak, aby palivo užité pro

17

Předpokládané sazby daně z roku 2006, kdy byl předpoklad zavést ekologické daně už od roku 2007.

59

výrobu tepla bylo zdaněno shodně jako elektřina, která byla vyrobena ze stejného množství paliva. Uhlí má díky zavedení ekologické daně podražit o 130 korun za tunu, tedy o 10 procent. Domácnosti, které topí uhlím, čeká zdražení o stovky až tisíc korun za topnou sezónu už od roku 2008.[32]

Tab. č. 7 Sazby daní pro energetické výrobky pro výrobu tepla, v Kč/GJ spalného tepla Kč/GJ – spalné teplo

2007

2009

2011

2013

2015

Hnědé uhlí, lignit, oleje

15,0

30,0

50,0

75,0

100,0

Černé uhlí, koks

10,0

25,0

40,0

55,0

70,0

Zemní plyn

10,0

10,0

10,0

15,0

20,0

Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. 21.10. 2005]. Dostupné z:

Z této tabulky plyne, že sazby daní pro energetické výrobky pro výrobu tepla budou mírně růst a v prvním roce po zavedení ekologických daní budou tyto sazby mírně navýšeny tak, aby splňovaly minimální sazby stanovené Směrnicí č. 2003/96/ES, které činní: pro výrobku elektřiny z uhlí je sazba 0,03 Kč/kWh, pro výrobu elektřiny z jádra je sazba daně totožná, tzn. 0,03 Kč/kWh. U energetických výrobků, tzn., hnědě uhlí, černé uhlí a zemní plyn činní minimální sazba ekologické daně podle Směrnice 2003/96/ES 9 Kč/GJ. Všechny sazby v této tabulce jsou uvedeny v běžných cenách.

5.5 Celkové dopady ekologické daňové reformy v České republice

V této kapitole je stručně zhodnocen stav veřejných financí v České republice a následně ekonomické a sociální dopady ekologické daňové reformy.

60

5.5.1 Stav veřejných financí v České republice Bohužel je nutné konstatovat, že veřejné rozpočty, tj. rozpočty státního rozpočtu, měst a obcí a územně samosprávných celků, jsou ve velmi špatném stavu v důsledku velmi vysokého zadlužení. Hlavní příčinu této „krize“ vidí Ministerstvo financí v neúměrném růstu tzv. mandatorních výdajů, tedy výdajů, které jsou vládě nařízeny zákonem. Jedná se hlavně o sociální transfery, platby za penzijní pojištění, stavební spoření, platby státu do zdravotního pojištění a dluhy.

Podíl mandatorních výdajů, přesáhl v roce 2006 dlouhodobě 80 % z celkových výdajů státního rozpočtu, ve srovnání s rokem 1995, kdy tyto výdaje tvořily 67,8 % celkových výdajů státního rozpočtu. V důsledku takto vysokých mandatorních výdajů má stát méně finančních prostředků k financování důležitých projektů, jako jsou výstavba dálnic, rozvoj státem poskytovaných služeb (zejména investice do školství, zdravotnictví apod.) a jiné vládou podporované aktivity.[35]

Graf č. 3. Vývoj mandatorních výdajů a příjmů státního rozpočtu v letech 2006-2016 1800 M an dato rní výd aje S R

1600

P říjm y S R

1400

mld. Kč

1200 1000 800 600 400 200 0 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Zdroj: Reforma veřejných financí České republiky od roku 2007. [online] Dostupné z: < http.://www.mfcr.cz>

61

2015

Graf č. 3 zachycuje rychlý růst mandatorních výdajů a ukazuje, že bez důrazné reformy veřejných financí, budou tyto výdaje od roku 2009 vyšší než příjmy státního rozpočtu v České republice, což znamená velmi vysoký deficit státního rozpočtu.

Na základě těchto důvodů vláda České republiky začala v roce 2006 připravovat reformu veřejných financí a dne 3. dubna 2007 byla tato reforma vládou České republiky schválena s cílem, aby začala platit od 1. ledna 2008. Cílem této práce není problematika reformy veřejných financí, proto zde budou jen obecně nastíněny cíle, kterých se má tato reforma týkat. Nejdůležitější cíl této reformy je snížit vládní deficit a zastavit nárůst vládního dluhu. Součástí této reformy je zavedení ekologických daní.

Další cíle reformy veřejných financí jsou:

-

jednotná daň z příjmu fyzických osob ve výší 15 procent,

-

zvýšení DPH z 5 na 9 %,

-

zavedení ekologických daní,

-

stanovení stropů pro odvody pojistného,

-

zrušení společného zdanění manželů,

-

změna rodičovského příspěvku,

-

redukce pohřebného,

-

zrušení pastelkovného,

-

snížení počtu rodin s nárokem na dětské přídavky,

-

zvýšení věku odchodu do penze na 65 let,

-

prodloužení doby povinného pojištění z 25 na 35 let,

-

zrušení nemocenské v prvních třech dnech marodění,

-

snížení dávek při krátkodobé nemoci,

-

zvýšení při marodění delším než dva měsíce,

-

zvýhodnění lidí s vyššími příjmy při dlouhodobější nemoci,

-

pomalejší růst platů státních zaměstnanců,

snižování

počtu

zaměstnanců

62

veřejné

sféry.[35]

Graf č. 4. Růst vládního dluhu v mld. Kč a podíl na HDP v % v letech 1996 - 2007 1 200

32 Vládní dluh (mld. Kč) 28

Podíl na HDP (%)

900

24

750

20

600

16

450

12

300

8

150

4

0

% HDP

mld. Kč

1 050

0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Zdroj: Reforma veřejných financí České republiky od roku 2007 [online]. Dostupné z:

Vládní dluh rostl v posledních letech rychlým tempem, což ukazuje graf č. 4. Bez velmi dobře propracované reformy veřejných financí, která je zaměřená především na snížení vládního dluhu by ekonomika České republiky byla v následujících letech stále více zadlužena, což by ji velmi oslabovalo.

63

5.5.2 Výnosy z ekologické daňové reformy a jejich využití Předběžně vypočítané výnosy z ekologické daňové reformy jsou stanoveny tak, že poměry světových cen energetických surovin zůstanou nezměněny.

Tab. č. 8 Predikce celkových očekávaných výnosů EDR, v mld. Kč

Elektřina Hnědé uhlí Černé uhlí a koks Zemní plyn Motorová vozidla CELKEM

2007

2009

2011

2013

2015

6,4

12,0

18,5

23,5

27,3

3,0

5,2

7,1

8,4

8,8

1,1

1,1

1,1

1,5

1,8

1,8

1,7

1,6

2,3

2,9

21,7

19,9

18,1

16,4

14,7

34,0

39,5

46,2

51,7

55,6

40%

37%

35%

34%

33%

60%

63%

65%

66%

67%

- z toho: - domácnosti - energetika+průmysl

Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. 21.10. 2005] Dostupné z: < http://ekonom.feld.cvut.cz/hlavni/konference/edr/Summary.pdf?>

Předchozí tabulka ukazuje předpokládané výnosy při postupném zavádění ekologických daní. Opět je zde předpoklad zavedení EDR od roku 2007. Při postupném zvyšování sazeb ekologických daní se zvyšují i výnosy. Například u elektřiny budou podle této tabulky výnosy v roce 2015 zhruba čtyři krát vyšší než v roce 2007.

64

Graf č. 5. Růst příjmů státního rozpočtu po zavedení EDR DPH, vč. tepla

250

Daň na plyn a oleje

mld. Kč, b.c.

200

Daň na uhlí 150

Daň na elektřinu 100

Daně na pohonné hmoty a oleje 50

Daně na dopravu 0 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11 20 12 20 13 20 14 20 15

Ekologické poplatky

Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. 21.10. 2005] Dostupné z: < http://ekonom.feld.cvut.cz/hlavni/konference/edr/Summary.pdf>

V grafu č. 4 je znázorněn rozpočet ČR, tzn. jak porostou daňové příjmy po zavedení ekologické daňové reformy s výhledem do roku 2013. Celkové příjmy státního rozpočtu v roce 2004 činily v absolutním vyjádření přibližně 65 mld. Kč, po zavedení EDR budou postupně růst tyto příjmy až na úroveň okolo 230 mld. Kč v roce 2015. Důvodem je postupné zvyšování sazeb ekologických daní až do roku 2017.

Využití výnosů ekologické daňové reformy

Mezi klíčové předpoklady EDR se řadí výnosová neutralita, tzn. že EDR nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže. Koncept EDR uvažuje následující tři varianty využití výnosu EDR.

První varianty, tzv. důchodová varianta spočívá se snížení pojistného na sociální zabezpečení a to třemi možnými způsoby: •

snížení pojistného placeného zaměstnavatelem,

•

snížení pojistného placeného zaměstnancem,

•

popřípadě snížení pojistného u obou plátců.[32]

65

Tab. č. 9 Předpoklad snížení sazeb příspěvků jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele, v procentních bodech hrubé mzdy 2007

2009

2011

2013

2015

snížení sazeb – zaměstnavatel

2,3%

2,6%

3,0%

3,2%

3,2%

snížení sazeb – zaměstnanec

1,5%

1,5%

1,5%

1,5%

1,5%

Změna obou

3,8%

4,1%

4,5%

4,7%

4,7%

Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. 21.10. 2005]. Dostupné z: < http://ekonom.feld.cvut.cz/hlavni/konference/edr/Summary.pdf>

Tabulka znázorňuje jednu z možných kombinací variant, jak využít výnosy z EDR, tak aby byla zabezpečena výnosová neutralita EDR. Sazba pojistného na sociální zabezpečení by se zaměstnavatele snížila v průměru o 3 procentní body a u zaměstnance by v klesla o 1,5 procentního bodu.

Další z možností, jakým způsobem dosáhnout výnosové neutrality EDR je zvýšení nezdanitelného základu daně z příjmů fyzických osob. Tato varianta je kombinací důchodové a daňové reformy.

Nevýhoda těchto všech variant spočívá v tom, že se zaměřují pouze na ekonomicky aktivní obyvatelstvo. To znamená, že kompenzace nebudou poskytovány důchodcům a obyvatelům, kteří pobírají sociální dávky nebo podporu v nezaměstnanosti.

O konečném řešení, tzn. kompenzace z placení environmentálních daní tak, aby EDR byla výnosově neutrální, vláda ČR stále ještě jedná, tzn. konkrétní využití výnosů z EDR zatím není známé.[32]

5.5.3 Sociální dopady EDR Zavedení ekologické daňové reformy je spojeno s některými sociálními dopady, to znamená dopady, které se přímo týkají především domácností a firem.

66

Nejdůležitější a nejvíce znatelný dopad EDR bude zvýšení výdajů na elektřinu a teplo, které budou pravděpodobně nerovnoměrně kompenzovány (vysvětleno v předchozí části).

Tab. č. 10 Zvýšení výdajů domácností v důsledku zavedení EDR (v procentech) 2007

2011

2015

průměr

0,6 – 0,7

1,5 – 1,7

2,6 – 3,0

zaměstnanci

0,5 – 0,6

1,4 – 1,6

2,4 – 2,8

OSVČ

0,5 – 0,6

1,3 – 1,5

2,2 – 2,6

zemědělci

0,5 – 0,6

1,5 – 1,7

2,6 – 2,9

důchodci

0,8 – 1,0

2,1 – 2,4

3,7 – 4,2

Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. 21.10. 2005]. Dostupné z:

Jak z této tabulky, tak také z následujícího grafu vyplývá, že největší procentní část výdajů na energii a teplo, vydávají důchodci. Této skupině obyvatel se zvýší výdaje v roce 2015 přibližně průměrně o 4%, zatímco zaměstnanci budou platit za tyto energetické zdroje průměrně o 2,5 procent více. Jedna z hlavních příčin je nemožnost kompenzace těchto výdajů na straně příjmů u důchodců a zároveň nízká výše starobního důchodu. Domácnosti s nižším příjmem vydávají vyšší část výdajů na energii než domácnosti s vyšším příjmem. Tudíž jak už bylo uvedeno, ekologická daňová reforma postihne nejvýrazněji vrstvu obyvatelstva s nižšími příjmy.

Graf č. 6 Zvýšení výdajů domácností v důsledku zavedení EDR (v procentech)

67

4,5 4 3,5

procenta

3

průměr zaměstnanci OSVČ zemědělci důchodci

2,5 2 1,5 1 0,5 0 2007

2011

2015

rok

Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. 21.10. 2005]. Dostupné z: < http://ekonom.feld.cvut.cz/hlavni/konference/edr/Summary.pdf>

Celkové dopady na domácnosti budou záviset na zvolené variantě využití výnosů plynoucích z vybraných ekologických daní, prostřednictvím které se zvýší čisté příjmy domácnostní z důvodu zvýšení příjmů ze zaměstnání.

Tyto nežádoucí sociální dopady zvýšeného zdanění energií, elektřiny a motorových vozidel především u nízko-příjmových skupin obyvatel lze kompenzovat i pozitivními předpoklady.

Je

možnost,

že

tyto

skupiny

obyvatel,

především

domácnosti

s nezaměstnanými členy najdou práci, z důvodu zvýšení zaměstnanosti v důsledku snížení nákladů na práci. Systém stávajících sociálních dávek nebo podpor bude upraven tak, aby zmírnil sociální dopady EDR především u těchto skupin obyvatel. Měly by být poskytovány dotace a půjčky s nulovým úrokem, jejichž účelem je provedení takových opatření, které povedou ke snížení spotřeby energie.

Veškerá tato opatření se budou vztahovat pouze na určité skupiny obyvatel. U těchto domácnosti budou posuzovány výdaje na teplo a elektřinu a jejich celkové příjmy. Nárok

68

na výše popsané podpory budou mít také fyzické a právnické osoby, kteří provozují sociální zařízení (domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou a domovy pro matky s dítětem), ve kterých alespoň polovina občanů žije bez příjmů ze zaměstnání.

Další kladný dopad zavedení EDR na obyvatele je především důvod, proč se má EDR zavádět, tzn. zlepšení kvality životního prostředí a v jeho důsledku snížení dopadů na nemocnost a úmrtnost. Předpokládá se, že právě obyvatele s nižšími příjmy, budou ze zlepšení kvality životního prostředí nejvíce profitovat.

5.5.4 Ekonomické dopady EDR Ekologická daňová reforma je reforma celého daňového systému České republiky, která se bude úzce dotýkat sféry příjmů a výdajů státního rozpočtu a samozřejmě především sociální oblasti. Od této reformy se požaduje, aby byla výnosově neutrální jako celek, což půjde velmi obtížně zabezpečit u všech skupin obyvatel České republiky. Dále se neuvažují další náklady, které budou s touto reformou spojeny, především administrativní náklady.

Dále podle mého názoru hrozí ztráta konkurenceschopnosti. Budou výrazně znevýhodněni čeští podnikatelé v konkurenci s ostatními zeměmi EU, tzn. ztráta postavení na zahraničních trzích a to především v oblasti těžkého průmyslu. Některé, především slabší podniky, z důvodu zvýšení nákladů ze zavedeni EDR, budou muset investovat v zemích s nižším daňovými náklady, protože jinak budou nuceni ukončit svoji podnikatelskou činnost.

V důsledku vyšší zaměstnanosti z důvodu snížení nákladu práce, lze očekávat zvýšení soukromé spotřeby a vyšší investice. Je pravděpodobný pokles vývozu a důsledkem toho zhoršení obchodní bilance České republiky, protože zdražení z důvodu zavedení ekologických daní se bude týkat především sekundárního sektoru (energetika, doprava, strojírenství, stavebnictví), který má ve vývozu dominantní roli. Dá se dále očekávat, že ekologická daň povede ke zvýšení cen energií a energetických výrobků, u výrobců bude

69

toto zvýšení cen znamenat pokles spotřebovávaných vstupů a následné zvýšení ceny produkce.

Vliv ekologické daňové reformy na ekonomické prostředí bude mnohostranný. Lze konstatovat, že jednotlivé skupiny výrobců a domácností budou ovlivněny EDR různě, někteří negativně, především nízko-příjmová skupina obyvatel České republiky.

5.6 Zhodnocení ekologické daňové reformy v České republice

Ekologická daňová reforma je navržena jako příspěvek k naplnění cílů udržitelného rozvoje, a to v souvislosti se třemi píliři: ekonomický, sociální a environmentální. Je považována za důležitý krok, jak dosáhnout zvýšení kvality životního prostředí, snížení dopadů škodlivosti životního prostředí na lidské zdraví, zvýšení efektivnosti ekonomiky a oživení trhu práce.

EDR je založena podle mého názoru na velmi důležitém předpokladu: přesunem od zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Tento základní cíl je daný, ale je třeba se zamyslet, zda takto navržená forma ekologické daňové reformy dosáhne tohoto předpokládaného účelu a jaké další následky, především pro obyvatele a společnosti v České republice, tento nový systém zdanění přinese

Navržené ekologické daně jsou v podstatě podobného charakteru, jako je již existující spotřební daň uvalená na některé výrobky (např. benzín, pivo, víno, líh, tabák), proto z hlediska principu tato reforma nebude znamenat pro poplatníky nic nového. Navržený mechanismus výběru ekologických daní bude ale podle mého názoru znamenat velmi značný nárůst nákladů, hlavně správních nákladů, tzn. nákladů spojených s výběrem ekologických daní, o kterých se v navržené koncepci EDR pro ČR zatím moc nemluví. Další náklady, se kterými se podle mého názoru zatím moc nepočítá v této reformě jsou náklady spojené s daňovou kontrolou. Kontrolní pracovníci, kteří budou pověřeni kontrolou odvádění ekologických daní, budou muset znát nejen daňovou problematiku, ale

70

i technologii výroby elektřiny a tepla, protože součástí jejich práce bude nejen daňová kontrola, ale také prověřovaní a technické výpočty, aby byly schopni ověřit použití příslušného paliva. To znamená, podle mého názoru, vynaložit další náklady buď na doškolování těchto kontrolních pracovníků nebo zaměstnat další pracovníky s technickými znalostmi, což přinese další náklady ve formě placení mezd.

Tato reforma samozřejmě by měla přinést i pozitivní dopady, především zlevnění pracovní síly v ČR a tím posílení zaměstnanosti v naší zemi. Bohužel musím ale konstatovat, že i tento důležitý cíl EDR může přinést negativní následky a to především u obyvatel s nízkými příjmy (příjmy na úrovni minimální mzdy) a hlavně u lidí, kteří z různých důvodů žádný příjem nepobírají, důchodců, lidí evidovaných na úřadech práce, aj. Tito obyvatelé stejně jako všichni ostatní budou mít zvýšené výdaje za elektrickou energii a teplo, díky zavedení ekologických daní, ale žádný kompenzační přínos jim z výše uvedených výdajů plynout bohužel nebude. Proto si myslím, že je velmi důležité, než bude EDR v České republice zavedena, aby byla provedena sociální reforma a z toho důvodu zavedena kompenzační opatření i pro tyto skupiny obyvatel České republiky.

Nelze také opominout dopady EDR u firem. Z důvodu zdražení elektřiny a energetických výrobků dojde podle mého názoru po zavedení EDR ke snížení konkurenceschopnosti českých firem. Myslím si, že v krátkodobém časovém horizontu budou určitě čeští podnikatelé v konkurenci s ostatními zeměmi EU výrazně znevýhodněni. Na druhou stranu, by v delším časovém horizontu mohla mít EDR na konkurenceschopnost pozitivní vliv. Bude dostatek času, aby se čeští podnikatelé přizpůsobili těmto novým podmínkám, především v oblasti technologie výroby, investovali do efektivní technologie, protože ten, kdo vyrábí šetrněji, platí méně odvodů a stává se konkurenceschopnější. Další pozitivní vliv v této souvislosti vidím v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Díky otevřenému trhu se neočekávají tak velké rozdíly v cenách u elektrické energie a energetických výrobků, proto snížení konkurenceschopnosti v mezinárodním měřítku nebude tak znatelné.

Z pohledu životního prostředí by měla reforma vyřešit otázku kvality ovzduší. Poslední údaje o kvalitě ovzduší přinesly důrazné varování. Bohužel kvalita vzduchu už není

71

problém jen ve velkých městech, ale špinavý vzduch dýchají i lidé na venkově. V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší žije 66 procent obyvatel. Proto cílem EDR v této problematice je, aby lidé přestali topit uhlím a změnili způsob vytápění směrem k ekologičtějším palivům. Myslím si, že tento cíl může být reálný v dlouhodobějším měřítku, ale za podmínky, že stát, prostřednictvím Státního fondu životního prostředí pomůže financovat, především sociálně slabším obyvatelům, výdaje spojené s výměnou vytápění. Pokud tato podmínka splněna nebude, dá se očekávat, že především venkov dále zůstane u uhlí a dříví. Podle předběžných výpočtů Ministerstva životního prostředí by se v první fázi ekologické daňové reformy měly ceny uhlí zvýšit o deset procent a zvýšení cen energie se předpokládá o jedno procento.

Další závažný faktor, který ovlivňuje a ničí životní prostředí je doprava. Doprava je jedním z hlavních faktorů, který nepříznivě ovlivňuje kvalitu životního prostředí, a to především produkcí emisí znečišťujících ovzduší a vyšší hladinou hluku. Jeden z důležitých kroků, jakým způsobem snížit silniční dopravu, bylo zavedení tzv. elektronického mýta, které na českých dálnicích a rychlostních komunikacích začalo platit do 1.ledna 2007. Smyslem tohoto poplatku je snížení především silniční kamionové dopravy a znovu rozšíření ekologičtější formy dopravy železniční, tím by se omezilo znečištění, hluku a přetížení našich silnic. Postupně by tento poplatek měl být zaveden pro všechny nákladní automobily a na celou silniční síť.

Ekologická daňová reforma je správný způsob, jak zlepšit kvalitu životního prostředí v České republice. Podle mého názoru z krátkodobého hlediska efekt z této reformy nebude příliš výrazný, ale také právě z toho důvodu, protože EDR bude postupně zaváděna ve třech fázích. Sazby daní se budou zvyšovat postupně z důvodu minimalizace ekonomické náročnosti především pro obyvatele, u kterých bude tato reforma, tzn. zdražení energetických zdrojů a elektřiny, podle mého názoru nejvíce znatelná. Myslím si také, že je nutné před zavedením ekologické daňové reformy upřesnit kompenzaci těchto daní (zabezpečení výnosové neutrality), tzn. snížení nákladů v jiné ekonomické oblasti. Uvažuje se snížení nákladů na práci, což se podle mého názoru správná forma kompenzace, ale je nutné dořešit problémy u příjmově slabších obyvatel naší republiky a především u těch občanů, kteří žádný příjem nepobírají.

72

Pokud budou před zavedením EDR a postupně při jejím zavádění vyřešeny všechny tyto a další nedořešené otázky tak, aby i tito obyvatelé přijímali její prospěch, myslím si, že v období několika let bude tato reforma správným krokem pro zlepšení životního prostředí, a to nejen v České republice, ale i ve všech zemích, kde tato reforma byla nebo teprve bude zavedena.

73

ZÁVĚR Evropská komise vydala 27.10.2003 Směrnici 2003/96 ES o zdanění energetických produktů a elektřiny, která stanovuje minimální spotřební daně z uhlí, elektřiny a zemního plynu. Směrnice také umožňuje určitá daňová zvýhodnění, tzn. osvobození od této daňové povinnosti v konkrétních případech. Směrnici mají členské země implementovat do svého právního řádu do roku 2008.

První myšlenka environmentální daně pochází již z 20. let minulého století od britského ekonoma Cecila Pigou, který prohlásil, že pro hospodářství je výhodné, pokud se za spotřebu čehokoli platí spravedlivé ceny. Ovšem tato teoretická myšlenka si musela počkat ještě několik desetiletí na její začlenění do reálného světa ekonomiky. První ekologické daně byly zaváděny ve skandinávských zemích v 80. letech minulého století. Za zlom implementace environmentálních daní na úrovni EU lze považovat rok 1992, kdy bylo v 5. environmentálním akčním programu doporučeno širší využití těchto daní. Od té doby se sice na úrovni EU mnoho praktického nestalo, zato na úrovni jednotlivých členských států lze vyzdvihnout mnoho úspěchů v zavádění environmentálních daní. Po úspěšné realizaci v severských zemích přistoupily k zavádění ekologických daní i další země jako např. Rakousko, Velká Británie, Itálie, Francie a Německo

Ekologickými daněmi se české vlády zabývají již od roku 1994, dosud však žádná skutečná ekologická daňová reforma zatím neexistuje. Se vstupem do EU začala ČR na koncepci ekologické daňové reformy pracovat. Během roku 2000 byl zpracován ve spolupráci Ministerstva financí a Ministerstva životního prostředí návrh zákona o ekologizaci daňové soustavy (ekologické daňové reformě). V první polovině roku 2001 byl tento návrh projednáván ve vládě ČR a Radě pro sociální a ekonomickou strategii. Další práce týkající se zaváděni EDR v České republice byly na základě usnesení vlády v červnu roku 2001 přerušeny, ale zůstala myšlenka, že část konceptu ekologické daňové reformy se stane součástí komplexnější reformy veřejných financí. V roce 2006 vláda České republiky začala připravovat reformu veřejných financí a dne 3. dubna 2007 byla tato reforma vládou České republiky schválena s cílem, aby začala platit od 1. ledna 2008. Součástí této reformy veřejných financí je ekologická daňová reforma v České republice, která má být zaváděna ve třech etapách.

74

V první etapě má být do konce dubna 2007 implementována evropská směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny tak, aby účinnost nabyla k 1. lednu 2008, dále se počítá s vytvořením tří oddělených zákonů pro zdanění elektřiny, plynu a pevných paliv. V druhé etapě má do konce roku 2008 dojít k vytvoření záměru pro legislativní úpravu. S nejvyšší pravděpodobností budou zdanění vystaveny: elektřina, plyn a některá tuhá paliva. V třetí etapě má vláda do roku 2012 připravit plán pro léta 2014-2017, v němž posoudí, je-li třeba ekologické daně dále prohlubovat a určit další postup.

EDR je realizována prostřednictvím rozšíření spotřebních daní na ty produkty, kterých se tato problematika týká, tzn. elektřina, uhlí, zemní plyn. Tyto daně budou příjmem státního rozpočtu, proto prostředky získané z vybraných ekologických daní nejsou explicitně vázány pro použití na účely ochrany životního prostředí. Ekologické daně se budou řídit zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daní. Základní myšlenkou ekologické daňové reformy je výnosová neutralita, to znamená, že zavedení daní ze spotřeby elektrické energie, plynu či uhlí by mělo být kompenzováno snížením jiných daní. V případě České republiky půjde pravděpodobně o daně důchodové. Zatím se uvažuje o několika variantách, jakým způsobem tuto výnosovou neutralitu zajistit. Jedno z možných řešení je snížení sazeb sociálního pojištění na straně zaměstnance a zaměstnavatele nebo zvýšení nezdanitelného základu daně z příjmů fyzických osob. Konkrétní podoba tohoto snížení daňového zatížení práce není dosud dohodnuta, Ministerstvo životního prostředí stále jedná o této problematice.

Očekávaný výnos první fáze ekologické daňové reformy je 4,3 miliardy Kč pro rok 2008. Z počátku by tedy neměla reforma představovat výraznější nárůst daňového zatížení a zvýšení daní by navíc mělo být vyrovnáno snížením jiných daní tak, aby byla zajištěna fiskální neutralita.

EDR má své kladné i stinné stránky. Vedle neblahého dopadu na sociálně slabší skupinu obyvatelstva by měla na druhou stranu přinést hned trojí zisk – lepší životní prostředí, konkurenceschopnější ekonomiku a snížení nezaměstnanosti. Všechny tyto přínosy se předpokládají v delším časovém horizontu, tzn. v druhé a především v třetí fázi ekologické daňové reformy v České republice.

75

Obecně lze konstatovat, že po zavedení ekologické daňové reformy v České republice budou zvýšeny nepřímé daně, konkrétné spotřební daně – zdanění elektřiny, uhlí a zemního plynu a zároveň sníženy daně přímé, především daně z příjmů fyzických osob.

Snížení kvality životního prostředí v České republice byla jedním z negativních důsledků hospodářské politiky komunistického režimu a to především z důvodu preferování těžkého průmyslu. Toto období z hlediska životního prostředí se podílelo nejen na zhoršení zdravotním stavu obyvatelstva ČR, ale i na komplexním poškození a zatížení celého životního prostředí. V ČR a v dalších postkomunistických státech se změny v oblasti ochrany životního prostředí ve srovnání s vyspělejším západem proběhly až výrazně později, a o to byl bohužel dopad na životní prostředí větší. Až díky zavedení zcela nových zákonů na počátku 90 let došlo ke zlepšení. I přes toto zlepšení není kvalita životního prostředí optimální, a proto se environmentální daně v současné době stávají velmi aktuálním a diskutovaným tématem.

Cílem diplomové práce bylo analyzovat environmentální aspekty v daňové soustavě České republiky. Podle mého názoru byl tento cíl z mé strany splněn. Charakterizovala jsem daňovou soustavu České republiky, její složky a zhodnotila jsem daňové zatížení v České republice. V další části jsem se zaměřila jen na environmentální daně, jejich definice a charakteristiku a na environmentální daně ve vztahu s Evropskou unii. Popsala jsem environmentální legislativu EU, zkušenosti členských zemí EU s environmentálnimi daněmi. V druhé polovině práce jsem seskupila všechny environmentální daně a poplatky v ČR, možnosti osvobození od placení těchto daní a poplatků a podrobně nastínila zavedení Ekologické daňové reformy v České republice, její budoucnost a navrhla jsem možné způsoby snížení některých negativních dopadů plynoucích z EDR. Při zpracování diplomové práce jsem získala mnoho zajímavých informací, i když dostupnost materiálů a informací k některým částem této problematiky byla velmi špatná. Koncept ekologické daňové reformy je zatím v podobě návrhu, proto nebylo jednoduché pracovat s nejčerstvějšími materiály, přesto si myslím, že v diplomové práci je mnoho zajímavých a především aktuálních informací.

76

SEZNAM LITERATURY

[1]

FOLTYNOVÁ. H. Alternativní státní rozpočet České republiky pro rok 2004-2013. vyd. Praha: Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj 2003.

[2]

KOTECKÝ, V. Ekologická daňová reforma. 1. vyd. Brno: Hnutí DUHA 2003. ISBN 80-902823-7-7

[3]

KUBATOVÁ, K. Daňová teorie a praxe. 3. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2000. ISBN 80-902752-2-2

[4]

KUBÁTOVÁ, K.HAMERNÍKOVÁ, B. Veřejné finance. Praha: Eurolex Bohemia, 2000, ISBN 80-9027-52-1-4

[5]

MEZŘICKÝ, V. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. 1. vyd. Praha: Portál 2005, ISBN 80-7367-003-8

[6]

ŘÍHA, L. Průvodce daňovou správou před vstupem České republiky do Evropské unie. 1. vyd. Praha: MZV ČR, 2001. ISBN 80-86345-17-7

[7]

STIGLITZ, J.E.-SCHNEIDER, R. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing, 1997, ISBN: 80-7169-454-1

[8]

ŠČASNÝ, M. Environmentální účetnictví. 1. vyd. Praha: Karlova Univerzita 2004. ISBN 80-7044-611-0

[9]

ŠČASNÝ, M.-BRŮHA, J. Approaches to assessing the environment. Praha: Charles University Environment Centre, 2004, ISBN: 80-239-3841-X

[10]

TICHÁ, T. Slovník pojmů užívaných v právu životního prostředí. 1. vyd. Praha: ARCH 2004, ISBN 80-86165-95-7

[11]

VANČUROVÁ, A. Daňový systém 2002. 6. vyd. Praha: VOX, 2002. ISBN 80-86324-20-6

77

SEZNAM ZÁKONŮ [12]

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a převodu nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů

[13]

Zákone č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti

[14]

Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční

[15]

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

[16]

Zákon č. 669/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

[17]

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů

[18]

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů

[19]

Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství

[20]

Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů

[21]

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů

[22]

Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

[23]

Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, tzv. silniční zákon, ve znění z zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů

[24]

Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních

[25]

Zákon č. 20/2004 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů

[26]

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí

78

CITACE Z WWW STRÁNEK

[27]

Analýza koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. březen 2006]. Dostupné z:

[28]

Bakalářská práce: Environmentální daně a ochrana ovzduší [online] . [cit. květěn 2005]. Dostupné z:

[29]

Ekologické daně v EU [online] . [cit. květen. 2006]. Dostupné z:

[30]

Ekologické daně v Německu [online] . [cit. 29.11. 2005]. Dostupné z:

[31]

Ekonomům se "nezdá" ekologická reforma [online] . [cit. 10.04. 2007]. Dostupné z:

[32]

Koncepce ekologické daňové reformy [online] . [cit. 21.10. 2005]. Dostupné z:

[33]

Legislativa EU a životní prostředí [online] . [cit. 12. 02. 2006]. Dostupné z:

[34]

Příprava ekologické daňové reformy v České republice [online] . [cit. 12.09. 2006]. Dostupné z:

[35]

Reforma veřejných financí 2007 – 2010 [online] . [cit. 03.04. 2007]. Dostupné z: < http.://www.mfcr.cz>

79

SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1:

Daňová kvóta dle Eurostatu

Tabulka č. 2:

Výhody a nevýhody environmentálních daní

Tabulka č. 3:

Ekologické daně v Německu

Tabulka č. 4:

Hlavní zpoplatnění znečišťující látky

Tabulka č. 5:

Sazba základních poplatků za ukládání odpadů

Tabulka č. 6:

Náběh sazeb na elektřinu dle užitného paliva pro výrobě, v Kč/kWh

Tabulka č. 7:

Sazby daní pro energetické výrobky pro výrobu tepla, v Kč/GJ spalného tepla

Tabulka č. 8:

Predikce celkových očekávaných výnosů EDR, v mld. Kč

Tabulka č. 9:

Předpoklad snížení sazeb příspěvků jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele, v % hrubé mzdy

Tabulka č. 10:

Zvýšení výdajů domácností v důsledku zavedení EDR (v procentech)

80

SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 1:

Vývoj daňové kvóty v ČR v %

Graf č. 2:

Princip ekologické daňové reformy

Graf č. 3:

Vývoj mandatorních výdajů a příjmů státního rozpočtu v letech 2006-2016

Graf č. 4:

Růst vládního dluhu v mld. Kč a podíl na HDP v % v letech 1996 – 2007

Graf č. 5:

Růst příjmů státního rozpočtu po zavedení EDR

Graf č. 6:

Zvýšení výdajů domácností v důsledku zavedení EDR (v procentech)

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek č. 1:

Příjmy veřejných rozpočtů v České republice

Obrázek č. 2:

Pozitivní vlivy daňové reformy na životní prostředí, inovace a zaměstnanost v Německu

Obrázek č. 3:

Princip výnosové neutrality EDR

81

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1:

Přehled sekcí, subsekcí a oddílů Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ)

Příloha č. 2:

Dálniční známka pro rok 2007

Příloha č. 3:

Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na pohonné hmoty dle Směrnice 2003/96 ES

Příloha č. 4:

Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na paliva a elektřinu dle Směrnice 2003/96 ES

82

PŘÍLOHY

83

PŘÍLOHA 1 Přehled sekcí, subsekcí a oddílů Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) A

ZEMĚDĚLSTVÍ, MYSLIVOST, LESNICTVÍ 01 - Zemědělství, myslivost a související činnosti 02 - Lesnictví a související činnosti

B

RYBOLOV A CHOV RYB 05 - Rybolov, chov ryb a související činnosti

C TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN CA ENERGETICKÝCH SUROVIN 10 - Těžba uhlí, lignitu a rašeliny 11 - Těžba ropy, zemního plynu a související činnosti kromě průzkumných vrtů 12 - Těžba a úprava uranových a thoriových rud

CB TĚŽBA OSTATNÍCH NEROSTNÍCH SUROVIN 13 - Těžba a úprava ostatních rud 14 - Těžba a úprava ostatních nerostných surovin

D

ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL

DA VÝROBA POTRAVINÁŘSKÝCH VÝROBKŮ A NÁPOJŮ, TABÁKOVÝCH VÝROBKŮ 15 - Výroba potravinářských výrobků a nápojů 16 - Výroba tabákových výrobků

DB VÝROBA TEXTILIÍ, TEXTILNÍCH A ODĚVNÍCH VÝROBKŮ 17 - Výroba textilií a textilních výrobků 18 - Výroba oděvů, zpracování a barvení kožešin

DC VÝROBA USNÍ A VÝROBKŮ Z USNÍ 19 - Činění a úprava usní, výroba brašnářských a sedlářských výrobků a obuvi

DD ZPRACOVÁNÍ DŘEVA, VÝROBA DŘEAŘSKÝCH VÝROBKŮ KROMĚ NÁBYTKU 20 - Zpracování dřeva, výroba dřevařských, korkových, proutěných a slaměných výrobků

DE VÝROBA VLÁKNINY, PAPÍRU A VÝROBKŮ Z PAPÍRU; VYDAVATELSTVÍ A TISK 21 - Výroba vlákniny, papíru a výrobků z papíru 22 - Vydavatelství, tisk a rozmnožování nahraných nosičů

DF VÝROBA KOKSU, JADERNÝCH PALIV, RAFINÉRSKÉ ZPRACOVÁNÍ ROPY 23 - Výroba koksu, jaderných paliv, rafinérské zpracování ropy

DG VÝROBA CHEMICKÝCH LÁTEK, PŘÍPRAVKŮ, LÉČIV A CHEMICKÝCH VLÁKEN 24 - Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken

DH VÝROBA PRYŽOVÝCH A PLASTOVÝCH VÝROBKŮ 25 - Výroba pryžových a plastových výrobků

DI

VÝROBA OSTATNÍCH NEKOVOVÝCH MINERÁLNÍCH VÝROBKŮ 26 - Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků

DJ VÝROBA ZÁKLADNÍCH KOVŮ, HUTNÍCH A KOVODĚLNÝCH VÝROBKŮ 27 - Výroba základních kovů a hutních výrobků 28 - Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (kromě strojů a zařízení)

DK VÝROBA A OPRAVY STROJŮ A ZAŘÍZENÍ J. N. 29 - Výroba a opravy strojů a zařízení j. n.

DL VÝROBA ELEKTRICKÝCH A OPTICKÝCH PŘÍSTROJŮ A ZAŘÍZENÍ 30 - Výroba kancelářských strojů a počítačů 31 - Výroba elektrických strojů a zařízení j. n. 32 - Výroba rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů 33 - Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů

DM VÝROBA DOPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ A ZAŘÍZENÍ 34 - Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), výroba přívěsů a návěsů 35 - Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení

84

DN ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL J. N. 36 - Výroba nábytku; zpracovatelský průmysl j. n. 37 - Recyklace druhotných surovin

E

VÝROBA A ROZVOD ELEKTŘINY, PLYNU A VODY 40 - Výroba a rozvod elektřiny, plynu a tepelné energie 41 - Shromažďování, úprava a rozvod vody

F

STAVEBNICTVÍ 45 - Stavebnictví

G

OBCHOD; OPRAVY MOTOROVÝCH VOZIDEL A VÝROBKŮ PRO OSOBNÍ POTŘEBU… 50 - Obchod, opravy a údržba motorových vozidel; maloobchodní prodej pohonných hmot 51 - Velkoobchod a zprostředkování velkoobchodu (kromě motorových vozidel) 52 - Maloobchod kromě motorových vozidel; opravy výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost

H

UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ 55 - Ubytování a stravování

I

DOPRAVA, SKLADOVÁNÍ A SPOJE 60 - Pozemní a potrubní doprava 61 - Vodní doprava 62 - Letecká a kosmická doprava 63 - Vedlejší a pomocné činnosti v dopravě; činnosti cestovních kanceláří a agentur 64 - Spoje

J

FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVÁNÍ 65 - Finanční zprostředkování kromě pojišťovnictví a penzijního financování 66 - Pojišťovnictví a penzijní financování kromě povinného sociálního zabezpečení 67 - Pomocné činnosti související s finančním zprostředkováním

K

ČINNOSTI V OBLASTI NEMOVITOSTÍ A PRONÁJMU; PODNIKATELSKÉ ČINNOSTI 70 - Činnosti v oblasti nemovitostí 71 - Pronájem strojů a přístrojů bez obsluhy, pronájem výrobků pro osobní potřebu a pro domácnost 72 - Činnosti v oblasti výpočetní techniky 73 - Výzkum a vývoj 74 - Ostatní podnikatelské činnosti

L

VEŘEJNÁ SPRÁVA A OBRANA; POVINNÉ SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 75 - Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení

M

VZDĚLÁVÁNÍ 80 - Vzdělávání

N

ZDRAVOTNÍ A SOCIÁLNÍ PÉČE; VETERINÁRNÍ ČINNOSTI 85 - Zdravotní a sociální péče; veterinární činnosti

O

OSTATNÍ VEŘEJNÉ, SOCIÁLNÍ A OSOBNÍ SLUŽBY 90 - Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti 91 - Činnosti odborových, profesních a podobných organizací j. n. 92 - Rekreační, kulturní a sportovní činnosti 93 - Ostatní činnosti

P

ČINNOSTI DOMÁCNOSTÍ 95 - Činnosti domácností jako zaměstnavatelů domácího personálu 96 - Činnosti domácností produkujících blíže neurčené výrobky pro vlastní potřebu 97 - Činnosti domácností poskytujících blíže neurčené služby pro vlastní potřebu

Q

EXTERITORIÁLNÍ ORGANIZACE A INSTITUCE 99 - Exteritoriální organizace a instituce

Zdroj: Odvětvová klasifikace ekonomických činností [online] . [cit. 1.1. 2003]. Dostupné z:

85

PŘÍLOHA 2

Dálniční známka pro rok 2007

Zdroj: České dálnice [online] . [cit. 20.01. 2007]. Dostupné z:

86

PŘÍLOHA 3

Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na pohonné hmoty dle Směrnice 2003/96 ES

1. ledna 2004 1. ledna 2010 Olovnatý benzín (v eurech na 1 000 l)

421

421

359

359

302

330

302

330

125

125

2,6

2,6

Kódy KN 2710 11 31, 2710 11 51 a 2710 11 59 Bezolovnatý benzín (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 11 31, 2710 11 41, 2710 11 45 a 2710 11 49 Plynový olej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 41 až 2710 19 49 Petrolej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 21 a 2710 19 25 Zkapalnělý plyn (LPG) (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2711 12 11 až 2711 19 00 Zemní plyn (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2711 11 00 a 2711 21 00 Zdroj: SMĚRNICE RADY 2003/96/ES ze dne 27. října 2003,kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny[online] . [cit. 27.10. 2003]. Dostupné z:

87

PŘÍLOHA 4

Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na paliva a elektřinu dle Směrnice 2003/96 ES

Plynový olej (v eurech na 1 000 l)

Obchodní účely

Neobchodní účely

21

21

15

15

0

0

0

0

0,15

0,3

0,15

0,3

0,5

1,0

Kódy KN 2710 19 41 až 2710 19 49 Těžký topný olej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 61 až 2710 19 69 Petrolej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 21 a 2710 19 25 Zkapalnělý plyn (LPG) (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2711 12 11 až 2711 19 00 Zemní plyn (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2711 11 00 až 2711 21 00 Uhlí a koks (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2701, 2702 a 2704 Elektřina (v eurech na MWh) Kód KN 2716 Zdroj: SMĚRNICE RADY 2003/96/ES ze dne 27. října 2003,kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny[online] . [cit. 27.10. 2003]. Dostupné z:

88