TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

LIBEREC 2010

JANA MÜLLEROVÁ

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ Katedra hodnocení textilií

Studijní program: B3107 Textil Studijní obor: 3107R007 Textilní marketing

FLUORESCENCE TEXTILNÍCH VLÁKEN FLUORESCENCE TEXTILE FIBERS

Jana Müllerová KHT-703 Vedoucí bakalářské práce: Ing. Larysa Očeretna Rozsah práce: Počet stran textu:

36

Počet obrázků:

31

Počet tabulek:

4

Počet grafů:

0

Počet stran příloh:

8

PROHLÁŠENÍ

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucí bakalářské práce a konzultantem.

Datum

…………………………

Podpis

…………………………

PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří všem, kdo mají zásluhy na vypracování mé bakalářské práce. Poděkování náleží především vedoucí mé práce ing. Laryse Očeretně za její odborné rady a zkušenosti, které přispěly ke konečné verzi práce. Dále velký dík patří ing. Vladimíru Kovačičovi a laborantce Tereze Jonáškové za pomoc v laboratořích s tvorbou příčných řezů při vypracování praktické části práce. Děkuji také své rodině a blízkým za psychickou podporu během studia a vypracovávání bakalářské práce.

ANOTACE: Cílem bakalářské práce je zjištění, zda mají zalévací média používaná pro tvorbu příčných řezů směsových přízí podstatně vliv na fluorescenci. Teoretická část je zaměřena na popis jevu ovlivňující fluorescenci textilních vláken, na popis mikroskopu s možností pozorování fluorescence a na způsoby tvorby příčných řezů a použití různých zalévacích médií. Úkolem praktické části bylo prozkoumat možné způsoby tvorby příčných řezů délkových textilií, dále také pozorovat chování zalévacích médií v UV světle a jejich vliv na fluorescenci vláken. KLÍČOVÁ SLOVA: Fluorescence Zalévací média Textilní vlákna Řezy vlákny ANNOTATION: The object of this bachelor thesis is to find out the influence of mounting media used to form cross sections of fibre compounded yarns on fluorescence. The theoretical part deals with description of phenomenon affecting the fluorescence of textile fibre also, description of a microscope with eventual fluorescence observation and on cross fibre section methods applying various mounting media. The practical part aims on analysis of possible cross fibre section methods used for longitudinal textile. Secondly it studied mounting media performance under UV rays and its effect on fibre fluorescence. KEY WORDS: Fluorescence Mounting media Textile fibre Fibre sections

Obsah Obsah ............................................................................................................................................ 8 ÚVOD ........................................................................................................................................... 10 TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................................................... 11 1.

Luminiscence a její druhy .................................................................................................... 11 1.1.

Fluorescence ............................................................................................................... 12

1.1.1. 2.

Mikroskop s možností pozorování fluorescence a jeho části ............................................. 15 2.1.

Filtry ............................................................................................................................ 16

2.2.

Dichromatické zrcadlo................................................................................................. 17

2.3.

Filtrační barevné kostky .............................................................................................. 18

2.4.

Zdroj světla .................................................................................................................. 19

2.4.1.

3.

Využití fluorescence v praxi................................................................................. 14

Světelná spektra a vlnové délky .......................................................................... 21

2.5.

Další součásti mikroskopu ........................................................................................... 22

2.6.

Přídavná zařízení pro fluorescenční mikroskopy ........................................................ 23

Zhotovení preparátu pro pozorování příčného řezu........................................................... 24 3.1.

„Suché“ příčné řezy bez zalévacích médií ................................................................... 24

3.1.1.

Řez do ocelové destičky ...................................................................................... 24

3.1.2.

Řez do korkové a pryžové zátky .......................................................................... 25

3.2.

Příčné řezy zhotovené zaléváním. Typy zalévacích médií ........................................... 25

3.2.1.

Mýdlo .................................................................................................................. 26

3.2.2.

Parafinové zalévání vláken .................................................................................. 26

3.2.3.

Pryskyřice jako zalévací médium......................................................................... 27

3.2.4.

Média mísitelná s vodou ..................................................................................... 28

3.3.

Postup při zalévání vzorku .......................................................................................... 28

3.3.1.

Plošné zalévání .................................................................................................... 29

3.3.2.

Zalévání do kapslí ................................................................................................ 29

3.4.

Příprava řezů ............................................................................................................... 29

3.5.

Krájecí zařízení ............................................................................................................ 30

3.6.

Kvalita ultratenkých řezů ............................................................................................ 32

PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 34 4.

Popis testovaných vzorků.................................................................................................... 34

5.

Příprava a zhotovení řezů ................................................................................................... 35 5.1.

Suché příčné řezy ........................................................................................................ 35

5.2.

Měkké příčné řezy ....................................................................................................... 37

6.

Fluorescence řezů vícekomponentních přízí versus zalévací média pro získání řezů ......... 39

7.

Diskuse ................................................................................................................................ 43

ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 45 Příloha č. 1: Příčný řez přízemi zhotovený suchým způsobem výbrusem do knoflíku (zvětšení 500x)............................................................................................................................................ 46 Příloha č. 2: Příčný řez přízemi zhotovený zaléváním do směsi vosku a parafínu (zvětšení 500x) ..................................................................................................................................................... 49 Příloha č. 3: Příčný řez přízemi zhotovený zaléváním do lepidla (zvětšení 500x) ....................... 52 Použitá literatura......................................................................................................................... 54

Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci

ÚVOD Zhotovením příčných řezů lze identifikovat složení vícekomponentních délkových textilií. Řezu lze dosáhnout několika metodami, ať už složitějšími, či jednoduššími. U zhotovených řezů se bude pozorovat intenzita fluorescence, díky které lze odlišovat různé materiály od sebe, jednotlivé složky identifikovat a určovat jejich procentuální zastoupení. Fluorescenci lze pozorovat na materiálech s různou chemickou podstatou. Pod mikroskopem s UV zářením je také možné vidět případné barvivo použité na vlákna, které se může projevovat výrazněji než samotná vlákna. Díky technologickému postupu, kdy barvení probíhá až po zvlákňování, je barvivo pouze na povrchu vlákna, neproniká do hmoty vlákna. Pomocí fluorescence lze zjistit nejen přesné složení příze a zastoupení jednotlivých složek v ní, ale také určit užitné a jiné vlastnosti přízí a materiálů z nich vyrobených. Textilní průmysl však není jedinou oblastí využití příčných řezů a jejich pozorování pod fluorescenčním mikroskopem. Jedná se dále také o medicínu a biologii či kriminalistiku a bezpečnostní opatření. Cílem práce bude zjistit, jestli zalévací média použitá ke zhotovení řezů délkových vícekomponentních textilií mají vliv na intenzitu fluorescence. Teoretická část práce bude zaměřena právě na fluorescenci, jakým způsobem se projevuje a pomocí jakých přístrojů ji lze pozorovat. Dále zde budou uvedeny postupy získávání příčných řezů různými technikami a využití zalévacích médií při nich. V žádné literatuře doposud nebylo zmíněno, zda mají zalévací média vliv na pozorování fluorescence a identifikaci textilních vláken. Praktická část bude zahrnovat samotnou výrobu příčných řezů dostupnými technikami, následné pozorování vyhotovených preparátů v UV světle a studie fluorescence jak samotných vláken, tak i zalévacích médií.

10

Fluorescence textilních vláken


TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části jsem se zaměřila na vymezení pojmu luminiscence, jejích druhů a následně se zabývala dále jen jevem fluorescence. Jsou zde popsány druhy fluorescence, její projevování a uplatnění v praxi. V další kapitole je popsán fluorescenční mikroskop, jeho nedílné součásti. Náplní čtvrté kapitoly je popis tvorby příčných řezů, ať už „suchou“ cestou nebo pomocí zalévacích médií, postup při zhotovování, používaná média a pomůcky a konečné získání řezů pomocí zařízení k nim určeným.

1. Luminiscence a její druhy Luminiscence je jev, který vzniká emisí světla látkou způsobenou světlem, teplem či chemicky, ale bez uvolnění tepla. Jedná se o elektrony přecházející do excitovaných stavů a tím dochází k uvolnění světelné energie. Jedná se o tzv. „studené světlo“. Při tomto ději záření o kratší vlnové délce vyvolává v látce určitého složení vznik záření o delší vlnové délce. Podle vzniku a průběhu se rozlišují následující druhy luminiscence: •

Fotoluminiscence – je vyvolána paprskem UV záření;

•

Elektroluminiscence – vyskytuje se v podobě elektrického pole nebo proudu;

•

Katoluminiscence – jev projevující se při dopadu svazku elektronů na TV;

•

Radioluminiscence – vzniká pomocí radioaktivních látek;

•

Sonoluminiscence – dopadem ultrazvuku;

•

Triboluminiscence – mechanický jev způsobený deformací tělesa;

•

Chemiluminiscence, bioluminiscence – energie vyvolávána na základě probíhajících chemických a biologických procesů v živé hmotě. [1]

Některé látky vyzařují (=emitují) po ozáření světlem určité vlnové délky světlo jiné vlnové délky. Vyzařovaná vlnová délka světla je delší než vlnová délka světla, které vyvolalo jev.

11


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Fyzikální jev, při kterém po adsorpci vnější energie (tepla apod.) dochází k přechodu energetického stavu atomu, molekuly či iontu na vyšší energetickou hladinu, se nazývá excitace. Excitovaná částice se pak nachází v tzv. excitovaném stavu. [24] Emise je obecně definována jako proces, při kterém se energie pohybuje skrz médium nebo prázdný prostor. [25] Emisní spektrum je závislost intenzity fluorescence na vlnové délce při konstantní vlnové

délce

budícího

záření.

Energie

emitovaného

záření

bývá

menší

než u excitovaného a směr paprsku je kolmý na excitovaný. [2] Dle doby trvání luminiscence se označuje jako: •

Fosforescence – jev, při kterém dochází k dlouhodobému světélkování pokračujícího i po ukončení ozařování (tzv. dlouhodobá luminiscence);

• Fluorescence – jev, při kterém dochází ke krátkodobému světélkování trvající jen zlomek sekundy (tzv. krátkodobá luminiscence). Doba trvání jednotlivých jevů je daná časem, během kterého zůstává molekula v excitovaném stavu před návratem do původního (základního) stavu. Tato doba se nazývá tzv. „fluorescenční životnost“. Takže obecně řečeno je fluorescence vlastnost atomů absorbovat, ale také vyzařovat světlo určité vlnové délky po krátký časový interval. Fosforescence je naopak jev, při kterém je světlo absorbováno a následně vyzařováno světlo s delší fluorescenční životností v excitovaném stavu. Fluorescenční životnost se odhaduje na 1-10 nanosekund (kdy 1 ns je čas, během kterého urazí světlo vzdálenost cca 30cm). Na rozdíl od toho fosforescence trvá několik sekund a dohasínání může trvat až několik dní. [3] V práci se dále budu zaměřovat pouze na fluorescenci textilních vláken.

1.1. Fluorescence Fluorescence je jev, při kterém se neviditelné záření převádí na záření lidským okem viditelné v oblasti modrofialového světla o vlnové délce 430-450nm. Při tomto jevu dochází k energetickým přechodům elektronů v látce a závisí na typu, složení a vlnové 12


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci délce zkoumaných látek, na použitém zdroji světla (výbojka s UV paprskem, laser aj.) a jiných faktorech. Jak již bylo zmíněno, nejde o dlouhodobý jev, neboť fluorescence je prokazatelná pouze po dobu působení záření na látku. Nejedná se však pouze o autofluorescenční textilní vlákna nebo materiály, ale i materiály ošetřené fluorescenčními barvivy neboli pigmenty (viz Obr. 1), díky kterým dochází ke zviditelnění molekul a buněk. Nejúčinněji se projevuje barvení použitím polyaromatických uhlovodíků. [4] Ty pak odebírají z denního světla neviditelné ultrafialové záření, které převádí na okem viditelné světlo stejné barvy jako předmět. Odráží světlo a také vysílá barevné světlo, což má za následek vzhled jasnějších a barevnějších odstínů, lze říci až brilantních odstínů. Podle vyzařované barvy lze identifikovat látky ve sloučenině a dle intenzity záření lze určit množství této látky ve vzorku. [5] Anorganické látky jsou velmi málo fluorescenční, ale naopak u organických látek (většina přírodních a syntetických vláken) se projevuje fluorescence významně a intenzivně.

Obrázek 1: Fluorescenční barviva [15]

Tak jako luminiscence se dělí dle určitých kritérií, tak i fluorescence je zastoupena několika druhy. Kritériem je schopnost projevit fluorescenci a to: • Autofluorescence – fluorescence projevující se v přirozeném stavu – přírodní složky, chlorofyl, bez přidaných pigmentů – fluorochromů; • Imunofluorescence nazývána též sekundární fluorescence – jev, při kterém se na molekulu látky, která není sama o sobě fluorescenční, naváže fluorochrom; pro každou strukturu existuje vhodný fluorochrom, díky němuž se stane látka fluorescenční (metoda fluorescence pomocí protilátky). [6] Podle průběhu jevu se fluorescence různě aplikuje v praxi. 13


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci 1.1.1. Využití fluorescence v praxi Na základě fluorescence a pomocí mikroskopu s možností pozorování fluorescence lze zjistit přítomnost sloučenin v běžném světle neviditelných, např. identifikace přírodní pryskyřice na povrchu dřevěných předmětů, skvrn na textilních materiálech, struktury nálezů nebo slouží k odhalení padělků. Projevená fluorescence však nemusí být vždy žádoucí. Fluorescence se využívá nejen v textilním průmyslu. Mezi obory užívající fluorescenci patří: •

Biologie – zoologie, botanika, mikrobiologie;

•

Medicína – patologie, anatomie, neurologie (např. analýza DNA nebo genetické prokazatelnosti);

•

Farmacie, chemický průmysl, biochemický průmysl – směsování jednotlivých složek;

• Kriminalistika, archeologie, hydrologie, agronomie, elektronika, polymery, kovodělné práce, materiály, papírenství, soudnictví; • Výzkum a kontrola průmyslových aplikací – restaurátorství, kontrola bankovek Každá bankovka je opatřena fluorescenčním pruhem, který zabraňuje před zfalšováním. Vložením pod mikroskop se tak jednoduše odhalí, zda jde o pravé bankovky či padělky. (viz Obr. 2)

Obrázek. 2: Bankovka s identifikačním fluorescenčním proužkem [3]

V neposlední řadě se setkáváme s jevem fluorescence i v textilním průmyslu. Zde se využívá k identifikaci přírodních i syntetických vláken, jejich směsí (určení kvality směsování, obsah jednotlivých složek ve směsi a druh zastoupených složek) a k určení jejich vnitřní struktury. Dále se uplatňuje k určení přítomnosti aditiv nebo jiných substancí na textilních vláknech a materiálech, např. přítomnost opticky zjasňujících prostředků a také k určení přítomnosti fluorescenčních pigmentů. [7, 8] 14


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Textilní materiály se mohou ošetřovat např. opticky zjasňujícími prostředky (OZP). Užití těchto chemikálií se projevuje fluorescencí textilního výrobku pod UV lampou, např. v disco klubech a jiných prostorách s těmito zařízeními. OZP mohou být aplikovány buď přímo na použitý materiál při procesu zušlechťování, nebo jsou obsaženy ve většině pracích prostředků a jsou aplikovány na textilii během pracího procesu. Při pohlcení UV záření se oděvy takto ošetřené zdají být jasnější a bělejší. [6] Projevený jev je odlišný u přírodních a syntetických vláken. Rozdíl je v intenzitě či rozmístěním záření (na okrajích vlákna, jen v určitých místech nebo celoplošné) nebo také prokazatelným barevným spektrem.

2. Mikroskop s možností pozorování fluorescence a jeho části Fluorescenční mikroskop je složitý přístroj s mnoha nezbytnými součástmi (viz Obr. 3). V současné době je již samozřejmostí CDD kamera a jiné digitální přístroje sloužící k zachycení snímků preparátu, která je umístěna na trinokulární hlavě mikroskopu. V případě sledování fluorescence musí být mikroskop v první řadě vybaven zdrojem UV záření a pak tyto přístroje umožňují zviditelnit látky nebo strukturu zkoumaného materiálu.

Obrázek 3: Fluorescenční mikroskop [12]

Fluorescenci lze zjišťovat (sledovat) přímou cestou vložením vzorku pod mikroskop, nebo nepřímou cestou s příměsí fluorescenčních pigmentů nebo zhášecí metodou s klesající intenzitou jevu. K chybné nebo nesprávně projevené fluorescenci dochází zhášením, kdy se excitovaná molekula navrací do původního stavu efektem vnitřního 15


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci filtru, kde není intenzita světla tak vysoká nebo kde dochází k pohlcení záření povrchovými vrstvami vzorku. Nevýhodou fluorescence je postupné rozkládání fluoroforů ve zkoumané látce, ke kterému dochází intenzivním zářením a postupně vyhasíná viditelnost jevu. [7-9, 11] Dalšími nezbytnými součástmi fluorescenčního mikroskopu jsou filtry, dichromatické zrcadlo, barevné kostky a další. Více o těchto komponentách mikroskopu bude uvedeno v kapitole 2.1. - 2.6.

2.1. Filtry Filtry v mikroskopu obecně mají za úkol propouštění světla o vlnové délce, která je žádána a potřebná pro mikroskopování. Tyto filtry jsou důležitou součástí mikroskopu a umožňují vytváření obrazu s největší citlivostí (viz Obr. 4)

Obrázek 4: Funkce dichromatického zrcadla a filtrů v odraženém světle fluorescenčního osvětlení [12]

Filtry se dělí dle propouštěného světla na: • Excitační filtr – tento filtr propouští z celého barevného spektra pouze světlo s vhodnou vlnovou délkou potřebné pro fluorescenci vzorku a ostatní světlo pohlcuje a vytváří tmavé pozadí. • Bariérový filtr – filtr pohlcuje excitační část světla a propouští pouze fluorescenční světlo – tzn. pouze zlomek emisní části spektra. (viz Obr. 5) V literatuře pro údržbu těchto filtrů se doporučuje čištění pouze suchým vzduchem, měkkým štětcem z velbloudí srsti nebo olejem bez tlakových plynových lahví. Tím se zamezí poškrábání, odření a znehodnocení filtrů. [3, 7, 8, 10] 16



Obrázek 5: Průchod paprsku excitačním a bariérovým filtrem [8]

2.2. Dichromatické zrcadlo Dichromatické zrcadlo (viz Obr. 6) odráží dopadající světlo k cíli. Tímto zrcadlem lze odrazit vlnové délky do 490nm a delší než 565nm, které spadají do modrého a červeného barevného spektra. Světelné paprsky vlnové délky spadající do zeleného barevného spektra zrcadlem pouze procházejí. Ne však celé množství světla určených vlnových délek (do 490 a nad 565 nm) dopadající na zrcadlo se odráží. Část je pohlcena, část se odráží od povrchu a část prochází bariérovým filtrem. Dichroické zrcadlo propouští a odráží světlo podle jeho vlnové délky. Je žádoucí, aby zrcadlo propouštělo co nejvíce excitačního a co nejméně emisního světla. Do

mikroskopu

je

zakomponováno

spolu

s excitačním

a

emisním

filtrem

jako tzv. kostka, kde dichroické zrcadlo leží na její úhlopříčce a filtry po stranách. Dichroické zrcadlo sloužící pro dvě vlnové délky záření – propustnost emisního a odpuzení (odražení) excitačního záření. [7, 9, 10]

Obrázek 6: Umístění dichromatického zrcadla [26]

17



2.3. Filtrační barevné kostky Barevné kostky umožňují identifikaci několika prvků obsažených v jedné směsi a to výměnou barevných filtrů, protože různé látky se mohou projevovat v různých barevných spektrech: zelené, modré, červené nebo žluté (viz Obr. 7).

Obrázek 7: Snímek složený z obrazů získaných pomocí různých barevných filtračních kostek [26]

Filtrační

barevné

kostky

fungují

zároveň

také

jako

bezpečnostní

zařízení

pro pozorovatele, protože použitím ultrafialového záření může dojít k poškození sítnice pozorovatele. Součástí barevných kostek jsou již výše zmíněné excitační a bariérový filtr a dichromatické zrcadlo. Filtry jsou umístěny tak, aby co nejlépe propouštěli paprsek zdroje pod správným úhlem a v daných vlnových délkách. Při průchodu paprsku stojí ve světelné dráze vždy jen jeden barevný filtr z kostky. Ostatní jsou vyřazeny nebo pootočeny a postupně se dle potřeby vyměňují. Filtrační barevné kostky mají své hlavní uplatnění při pozorování směsového materiálu, kde se jednotlivé složky řadí do odlišných barevných spekter. Excitační paprsek dopadající na dichromatické zrcadlo se odráží přes čočky a excitační filtr na vzorek. Bloková revolverová hlava (viz Obr. 8) může obsahovat 1 až 6 filtračních barevných kostek a slouží ke snadnějšímu přechodu mezi barevnými spektry. [7, 9]

Obrázek 8: Revolverová hlava s filtračními kostkami [12] 18



Obrázek 9: Složení fluorescenční filtrační kostky a význam excitace a emise na základě vlnových délek [12]

Na Obr. 9 je ještě jednou znázorněno vnímání světelných paprsků různých vlnových délek vzhledem k jednotlivým filtrům a či dichromatickému zrcadlu.

2.4. Zdroj světla Kvalitní mikroskop se všemi zařízeními však není zaručeným úspěchem výzkumu. Pokud je využíván špatný zdroj světla, nemůže být dosaženo spolehlivě přesných výsledků. Některé zdroje jsou nestabilní, intenzita osvětlení je malá a jejich nerovnoměrné záření může vyvolávat při pozorování tzv. blikání. Stejného záření bez vychýlení po celou dobu ozařování lze dosáhnout např. při využití wolfram–halogenové lampy. Opačného výsledku tedy tzv. blikání se můžeme dočkat u obloukové lampy. Použitý zdroj světla (viz Obr. 10, 11) musí být však v souladu s použitými přídavnými přístroji (CCD kamery) a s lidským okem.

Obrázek 10: Schéma pozorování fluorescence látek [27]

19


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Existuje několik druhů zdrojů záření používaných pro fluorescenční mikroskopii: • UV výbojka - světlo prochází přímo preparátem nebo je zdroj světla umístěn tak, aby paprsek procházel přímo objektivem mikroskopu. V tomto případě jde o přístroje tzv. epifluorescenční s filtračními barevnými kostkami. •

Zdrojem laserového paprsku lze zaostřit do velmi malého bodu a konečný obraz je

zobrazován

v počítači.

Používá

se

jako

spektroskopický

detektor

na rentgenovou fluorescenci. •

Světlo vyzařované z vysokotlaké rtuťové výbojky – 50-200W, tedy bílé světlo, je vedeno přes dichromatické zrcadlo k preparátu. Toto fluorescenční světlo je snímáno kamerou a zaznamenáván tak průběh pozorování a celkově jevu fluorescence.

•

Xenonové výbojky – 75-150W

Se zvoleným druhem zdroje záření souvisí také další mikroskopu nezbytná pro pozorování fluorescence, o kterém více v literatuře [12]

Obrázek. 11: Umístění světelného zdroje na mikroskopu [28]

Světlo z výše uvedených zdrojů se považuje za žádoucí při dopadu na pozorovaný preparát. Do místnosti může pronikat denní světlo, které se může považovat za nežádoucí zdroj. Toto okolní světlo může zkreslit pohled na fluoreskující složky a tomu lze zabránit uzavřením se s mikroskopem a preparáty do černé komory. Důležitý je nejen použitý zdroj světla, ale také rozdělení světelného spektra a jeho vlnové délky. [12] 20



2.4.1. Světelná spektra a vlnové délky Spektrum světla se dělí na několik kategorií dle vlnových délek (viz Obr. 12). Viditelné spektrum (viz Obr. 13) je jen zlomek z celého spektra záření a nachází se v rozmezí 400-700 nm vlnových délek. Za jejich hranicemi se nachází světlo okem nevnímané, tedy tzv. neviditelné jako je např. ultrafialové či infračervené záření. Lidské oko vnímá světlo pouze v rozmezí červeného a fialového světla.

Obrázek 12: Rozdělení barevného

Obrázek 13: Viditelné spektrum [15]

spektra [13]

Ultrafialové záření má krátké vlnové délky pro člověka neviditelné a pomocí fluorescence se mění na viditelné záření s delší vlnovou délkou lidským okem vnímané. [13-15]

21



2.5. Další součásti mikroskopu Mezi další důležité součásti mikroskopu pro pozorování fluorescence patří např. (viz Obr. 14):

Obrázek 14: Seřazení součásti mikroskopu nezbytných pro pozorování fluorescence [12]

• Filtry na regulaci intenzity světla slouží k ostrosti a kvalitnějšímu záběru, kterými můžeme světlo tlumit nebo naopak světla přidávat. Filtry mohou mít různé otvory pro průchod nebo je lze ze systému vyřadit úplně. • Elektronické okenice mají za úkol okamžitě zamezit nebo naopak propustit světlo

ke

vzorku

tak,

aby

nedošlo

ke

změně

osvětlené

plochy.

Otevírání či uzavírání clony lze ovlivnit kontrast a jas pozorované oblasti. • Ultrafialový štít na konci systému slouží jako ochranný prostředek pro pozorovatele před případným prostupem či únikem světla nebo vlnových délek UV záření. Štít nechrání pouze pozorovatele, ale je bezpečnostním zařízením také pro zkoumaný preparát, který by se mohl poškodit např. vydechovanou směsí z úst pozorovatele. •

Dvoubarevné zrcadlo se liší od dichromatického svým umístěním v mikroskopu. Na rozdíl od dichromatického,

které je umístěno pod úhlem 45°,

dvoubarevné zrcadlo odráží krátké vlnové délky do vzorku pod úhlem 90°.[12]

22



2.6. Přídavná zařízení pro fluorescenční mikroskopy Fluorescenční mikroskop je vybaven o zařízení, která jsou potřebná k zaznamenávání jevů či ke konečnému obrazu v mikroskopu a ke snadnější práci s výsledky. Mezi tato zařízení patří: • CDD kamery slouží k zachycení jednotlivých snímků fluorescence látek v různých barevných spektrech. Snímky směsového materiálu je pak možné převést pomocí počítače do jednoho společného obrázku. Pomocí CCD kamery je možno převést obraz na monitor počítače a pomocí ovladače podobného počítačové myši lze ovládat systém mikroskopu, např. výměnu filtrů či přiblížení a oddálení vzorku – větší či menší zvětšení. • Digitální fotoaparáty slouží také k zaznamenávání projevené fluorescence. Obraz však nejde aktuálně převádět na monitor počítače tak, jako toho lze dosáhnout pomocí CDD kamery. • Filmový záznam byl využíván k zaznamenávání obrazu. V dnešní době je tato

metoda

stále

méně

používána

pro

náročnost

skladování

filmů

a vyhodnocování výsledků. • Počítač je nedílnou součástí fluorescenčního mikroskopování a slouží ke zpracování získaných digitálních obrazů (ručně nebo pomocí speciálních softwarů). Na obrazovce počítače lze vytvořit konečný obraz (viz Obr. 15), který je snímaný z mikroskopu pomocí CDD kamery postupně výměnou barevných filtrů, a dosáhnout např. sjednocení záznamů z různých barevných spekter do jednoho snímku. Podle výsledného obrazu se určit počet složek nacházejících se v látce a jejich procentuální zastoupení ve směsi.

Obrázek 15: Softwarově sjednocené snímky pořízené fotoaparátem a s barevnou filtrační kostkou [29]

23


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Měření fluorescence se neprovádí pouze pomocí fluorescenčního mikroskopu. Dalšími přístroji zaměřenými na fluorescenci jsou např. fluorimetr, spektrofluorimetr, fluorescenční skener nebo průtokový cytometr. [4, 16]

3. Zhotovení preparátu pro pozorování příčného řezu Vliv na fluorescenci má nejen metoda výroby preparátu a zvolené médium, ale pro vyhodnocení fluorescence má vliv i okolní prostředí (světelné podmínky v laboratoři). Preparát lze zhotovit dvěma způsoby a to suchou cestou nebo pomocí zalévacích médií. V případě suchého příčného řezu se používá ocelová destička nebo korková či pryžová zátka. Pomocí zalévacích médií se získá kvalitnější řez vlákny, pro která je tvorba „suchých“ řezů nevyhovující. [17, 18, 21, 23]

3.1. „Suché“ příčné řezy bez zalévacích médií „Suché“ příčné řezy jsou postupem rychlejší než zaléváním vláken médiem, ale ne každý typ vláken lze takto připravit na příčný řez.

3.1.1. Řez do ocelové destičky V ocelové destičce (viz Obr. 16) je vyvrtán otvor o průměru 0,7-1mm a destička je pak přebroušena do hladka. Otvorem v destičce se pomocí nitě protáhne dostatečně velký svazek vláken. Takto připravený svazek v ocelové destičce se následně seřeže jedním tahem žiletky z obou stran rovnoběžně s destičkou. Žiletka se musí držet tak, aby se zabránilo prohýbání, aby nedošlo k nekvalitnímu řezu a nezůstala na okrajích neseříznutá vlákna, která by zkreslila výsledný obraz pod mikroskopem. Takto připravený preparát se může, ale nemusí zakápnout roztokem kolodia a následně se vloží pod objektiv. [17,18]

Obrázek 16: Schematický nákres ocelové destičky

24



3.1.2. Řez do korkové a pryžové zátky Další metodou je protáhnutí svazku vláken jakostní korkovou zátkou. Při odřezávání vzorku se odřezává pomocí žiletky nebo břitvy i část zátky a tím se zajistí kvalitní seřezání všech vláken. Odřezáním tenké vrstvy korku vznikne preparát, který se vkládá přímo pod mikroskop. V tomto případě není nutné používat podložní sklíčka. Místo korkových zátek se mohou použít také pryžové zátky nebo špalíky z měkké pryže, ze kterých vznikají kvalitnější řezy a preparáty. Pokud je řez hrubý a pod mikroskopem nejasný či neprůsvitný, lze žiletku nahradit ručním mikrotomem. Ten z upevněné zátky nebo špalíku odřeže rovnoměrně vrstvu a dosáhne se přesnějšího řezu. [17, 18] Tyto metoda zhotovování preparátů jsou vhodné pro tvorbu příčných řezů směsových nebo syntetických vláken a přízí. Řez bavlněný vlákny se touto metodou zhotovuje velmi obtížně, a proto se vlákna směsují např. s polyesterovými vlákny. Podobně se směsují i další přírodní vlákna se syntetickými.

3.2. Příčné řezy zhotovené zaléváním. Typy zalévacích médií Jak bylo zmíněno dříve, zalévání se provádí z důvodu snadnější tvorby příčných řezů, protože ne u každého druhu vlákna nebo příze lze zhotovit suchý řez. Jiné vlastnosti pro tvorbu řezů mají přírodní vlákna, jiné syntetická vlákna a jinými vlastnostmi se vyznačují směsi vláken nebo směsové příze. Vlákna se liší především tuhostí. Přírodní vlákna mají menší tuhost, proto je vhodnější řezy zhotovovat zaléváním, ne řezem do ocelové destičky. Naopak kvalitní řezy syntetických vláken je možné získat i suchými řezy. Díky zalévacím médiím můžeme získávat ultratenké řezy vlákny do 10nm. Mezi taková zalévací média se řadí např. pryskyřice či mýdlo nebo se používají odlitky z parafinu a parafinu s voskem. [17, 18, 20, 21]

25


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Příčné řezy zhotovené pomocí pryskyřice se nazývají také jako „tvrdé“ řezy a řezy s využitím vosku s parafinem tzv. „měkké“ řezy. [19] Na každé médium jsou kladeny určité požadavky, jako je např.: • dostatečná pevnost v tenké vrstvě; • jejich stabilita a minimální rozptylování – není žádoucí zkreslení výsledného pohledu na preparát právě použitým médiem; • rozpustnost v chemikáliích nebo jiných činidlech bez poškození zkoumaného vzorku, snadná odstranitelnost ze vzorku; •

dobré podmínky pro krájení na tenké řezy.

Správný výběr zalévacího médie ovlivňuje konečný vzhled pozorovaného preparátu. Existuje celá řady zalévacích médií, které se liší svými vlastnostmi i přípravou preparátů. Mezi první používaná média se řadí mýdlo, pryskyřice, celoidin, vosk nebo želatina a parafin.

3.2.1. Mýdlo Zalévání pomocí mýdla se využívalo především u řezů biologického charakteru a přestalo se používat z důvodu silného poškozování tkáně alkalickým prostředím. Výhoda použití mýdla byla při zalévání vlasů, které zůstaly vláčné, zatím co v parafinu by ztvrdly. V textilním průmyslu se však zalévání pomocí mýdla nevyužilo.

3.2.2. Parafinové zalévání vláken Svazek vláken se upevňuje do formy, kde je zalit rozehřátým (roztaveným) parafinem. Dbá se na to, aby se parafín nepřehřál, protože pak jsou získané řezy příliš křehké a lehce se lámou. Přídavkem včelího vosku se dosáhne měkčího parafinu, naopak přídavkem karnaubského vosku vznikne tvrdší směs. Po částečném zatuhnutí se odlitek vyjme, seřeže do požadovaného tvaru (komolý hranol) a uloží do studené vody nebo chladničky, aby důkladně ztuhl. Po ztuhnutí se parafinový špalík upevní do držáku mikrotomu a pomocí šikmo umístěného nože se seřeže vrstva parafinu s vlákny.

26


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Na sáňkovém mechanickém mikrotomu se seřezávají špalíky z parafinu, ve kterém jsou zalitá zkoumaná vlákna. Řez se pomocí štětečku přenese na podložní sklíčko potřené směsí vaječného bílku a glycerolu, která slouží k přilnutí řezu na sklíčko. Sklíčko se pak mírně nakloněné přidrží u plamene kahanu, tím dojde k roztavení parafinu, který steče do rohu sklíčka. Na sklíčko se pak kápne xylen, ve kterém se parafín rozpustí a následně odsaje filtračním papírem. Po vysušení se na řez kápne glycerol, přiloží krycí sklíčko tak, aby se nevytvořily vzduchové bubliny. Takto připravený preparát se vkládá pod mikroskop. I když je příprava těchto preparátů náročná, výsledkem jsou získané velmi kvalitní řezy. [17,18]

3.2.3. Pryskyřice jako zalévací médium K zalévání textilních vláken se dlouhodobě používaly pryskyřice několika druhů, a to: •

epoxidové;

•

akrylátové;

•

polyesterové;

•

typ Westopal W.

U některých z nich je však nutné dodržovat bezpečnostní pokyny při přípravě, např. práce s pryskyřicí je možná jedině v rukavicích v prostorách, kde je možné větrání, protože výpary mohou být škodlivé lidskému organismu (alergie, karcinogeny). Epoxidové pryskyřice se používali v elektronové mikroskopii ještě do roku 2001. Vyznačovaly se rovnoměrnou polymerací a výsledná tvrdost se odvíjela od množství tvrdidla ve směsi. Tento typ patří k tvrdším pryskyřicím vůbec. Jejich charakteristickým znakem je žlutá barva a nerozpustnost v alkoholu (k rozpouštění se používá propylenoxid). Tvrdost je ověřena jednoduchou zkouškou – po kontaktu s hranou nezůstávají stopy. Mezi nejpoužívanějšími typy epoxidových pryskyřic patří Spurr, Araldit nebo Epon. [21] Akrylátové pryskyřice byly používány jako jedny z prvních médií k zalévání materiálů. Jejich výhodou je použitelnost při nízkých teplotách, např. želatinové či polyetylenové kapsle. Jsou řazeny mezi měkčí pryskyřice, od čehož se pak odvíjejí použitá zařízení při krájení ultratenkých řezů. Známými typy jsou např. druhy Lowicrylu nebo Unicryl. Polyesterové pryskyřice jsou v dnešní době používané jen zřídka. [21] 27


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Z důvodu nákladné a složité přípravy, tj. vysoká teplota tání a časová náročnost tuhnutí, se od zalévání vzorků pryskyřicí upouští a využívá se zalévání jinými již výše zmíněnými médii.

3.2.4. Média mísitelná s vodou Používaný typ média Durcupan ACM se velmi těžce krájí, a proto je používán jen k dehydrataci a zkoumaný vzorek je pak vložen do jiné pryskyřice. Typ média Nanoplast je typem melaninové pryskyřice, který není zatím příliš rozšířený při výrobě preparátů příčných řezů. [21] Na základě zdrojů [17-19] lze stanovit vhodnou metodu pro zhotovení příčných řezů vláken dle chemické podstaty. Tyto poznatky jsou shrnuty v následující tabulce Tab. 1.

Tab. 1: Vhodná metoda pro zhotovování řezů dle jednotlivých vláken Suché řezy

Vlákna

Ocel. destička Korková zátka

Výbrus knoflíku

Měkké řezy

Tvrdé řezy

Vosk s parafínem Lepidlo

Pryskyřice

SE (tussah)

-

-

*

*

*

*

LI

-

-

*

*

*

*

WO

-

-

*

*

*

*

WM

-

-

*

*

*

*

PL

*

*

*

-

*

-

PA

*

*

*

-

*

-

PC

*

*

*

-

*

-

PP

*

*

*

-

*

-

VI

*

*

*

-

*

-

3.3. Postup při zalévání vzorku Před samotným získáním řezů je důležitá správná příprava bločku zalitých vláken, kdy vlákna prochází tzv. infiltrací. Infiltrace je proces, při kterém zkoumaný vzorek prochází v několika fázích např. roztoky pryskyřic se zvyšující se koncentrací a tím dochází k postupnému prosycení preparátu. Mezi nejznámější druhy a postupy zalévání patří plošné zalévání a zalévání do kapslí nebo také nízkoteplotní zalévání vzorků. [21]

28



3.3.1. Plošné zalévání Při plošném zalévání se vzorek orientuje dle potřeby a k zalévání se využívají silikonové formy (viz Obr. 17). Tyto formy jsou imunní ke změnám teplot a k složkám pryskyřic.

Obrázek 17: Plošné zalévání a zalévání pomocí kapslí [21]

Vzorek se umístí do formy spolu s označením a zalije se pryskyřicí. Umístění vzorku se ještě během tuhnutí překontroluje. Nevýhodou plošného zalévání je působení okolního vzduchu na preparát, proto se nemůže při tomto způsobu využít libovolného druhu pryskyřice, např. metakrylátové pryskyřice jsou nevhodným zalévacím médiem. [21]

3.3.2. Zalévání do kapslí Zalévání do kapslí se využívá, pokud nezáleží na orientaci zalitého vzorku v preparátu. Kapsle jsou vyráběny z polyetylénu nebo želatiny a jejich výhodou je zabránění působení okolního vzduchu na povrch pryskyřice, neboť jsou uzavíratelné. Po vytvrdnutí preparátu se vzorek vyjme rozříznutím kapsle, které jsou různých velikostí a tvarů dle potřeby. Kvalita vzorku se odvíjí již od přípravy a podle toho, kolik vzduchu se při zalévání dostane do kapsle a kolik se ho podaří odstranit ještě před tuhnutím. [19, 21] Dalším způsobem získávání příčných řezů je pomocí nízkoteplotního zalévání, ale tato metoda se nevyužívá v textilním průmyslu, ale zejména v biologii.

3.4. Příprava řezů Čím tenčích řezů bude dosaženo, tím viditelnější bude vzorek. Tvorbu řezu ovlivňuje nejen výběr použitého zalévacího média a vytvořený preparát, ale také nůž a strojní zařízení pro krájení, ultramikrotom a síťka pro manipulaci s odkrojenými řezy.

29


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Před samotným krájením se musí bloček (ztuhlý vzorek zalitý v médiu po vyjmutí) upravit na vhodný tvar a velikost. Musí se postupovat opatrně, aby se zabránilo popraskání řezů nebo vytrhnutí vzorku z bločku, protože pryskyřice a zalitá látka mají rozdílnou tvrdost. K úpravě se používá žiletka nebo trimovací frézka. Po úpravě se vybere nejzajímavější místo na preparátu a přejde se k samotnému krájení řezů. [19, 22]

3.5. Krájecí zařízení Mezi zařízení používaná k získání řezů patří mikrotomy, nože z různých materiálů nebo ultramikrotom (viz Obr. 19). Používané mikrotomy jsou několika druhů a to ruční (viz Obr. 18), polomechanické a mechanické. Mikrotomy se vyvíjely od poloviny 19. st. a z nich první byl ruční mikrotom, fungující na principu nabroušené břitvy, a strojové mikrotomy sáňkové, rotační a zmrazovací. [19, 22, 23]

Obrázek 18: Ruční mikrotom [23]

Obrázek 19: Schéma ultramikrotomu [22]

Ke krájení ultratenkých řezů se používá několik druhů nožů. Mezi nejpoužívanější se řadí: •

skleněné;

• diamantové. 30


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Skleněný nůž je levnější variantou používaných nožů. Musí se časem obměnit a ukrojí při správném používání jen několik desítek řezů. Skleněné nože se lámou ze skleněné tyče až těsně před použitím. Získá se rozlomením čtverce 2,5x2,5cm na dva trojúhelníky pomocí zařízení Knife maker, tak aby řezná hrana byla pod úhlem 45°. Díky vlastnostem skla ztrácí tyto nože schopnost krájení tenkých řezů již po několika dnech. Dražší variantou používaných nožů je diamantový nůž. Použitím tohoto nože se získají kvalitnější a přesnější řez, než řezy ukrojené skleněným nožem. Diamantový nůž je schopen ukrojit počet řezů, které potřebujeme a při zhoršené kvalitě stačí nůž pouze přebrousit, ne však měnit za nový. Pro jeho vysokou cenu se řezy většinou předřezají skleněnými noži a diamantový nůž pak krájí až konečné ultratenké řezy. Nože se čistí pouze proudem vody a při větším znečištění etanolem nebo na speciálních přístrojích. [19] Ultramikrotom je zařízení, které se používá k pohybu bločku zalitého vzorku (preparátu) směrem k noži. Používají se dva typy ultramikrotomu a to posuv tepelný za využití měděné tyče anebo posuv mechanický. Díky termoposuvu lze krájet i příliš tvrdé materiály, mechanický posuv zajišťuje zase větší stabilitu v tloušťce řezů. [20, 22] Samostatné krájení ultratenkých řezů nastává při uvedení ultramikrotomu do chodu, usazením bločku zalitého vzorku do vahadla a současného přibližování k hraně nože. U nože se nachází vana s kapalinou (např. vodou, která nereaguje s řezy a unese je), do které skrojený řez odpadne. [22] Pro snadnější manipulaci s příčnými ultratenkými řezy se používají tzv. síťky s pinzetami. Pro bezpečnost přenášených řezů se používají blány. Síťky, blány a pinzety jsou vyrobeny z nejrůznějších materiálů jako např. ze zlata, mědi či niklu a liší se i velikostí a tvarem a počtem otvorů (viz Obr. 20). Čím větší jsou otvory v síťce, tím lepší je pozorování preparátu pod mikroskopem – je nám odkryta větší plocha řezu, ale hrozí přelomení nebo deformace vzorku v místě otvoru. Tomu lze zabránit využitím blány umístěné pod řezem, ale tím tenčí by pak měl být samotný řez. Se síťkami při vybírání řezů z vany se manipuluje pomocí křížových pinzet. [22]

31



Obrázek 20: Pomocné síťky s různými průřezy [22]

3.6. Kvalita ultratenkých řezů Správnou tloušťku seřezaného vzorku lze charakterizovat dle barvy řezu. Řez o správné tloušťce by měl mít barvu žlutou až zlatou (viz Obr. 21).

Obrázek 21: Závislost mezi barvou řezů a jejich tloušťkou [22]

Řezy jsou po odkrojení zvlněné nebo různě zkroucené, a proto se vybírají na síťku působením par chloroformu nebo tepla. Po vyjmutí z vany se síťka spolu s řezy položí na filtrační papír, kde probíhá odvodnění. Kvalitu řezu ovlivňuje nejen použitý nůž, ale také následné zacházení při vyjímání řezů z lázně. 32


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Když dojde ke ztupení nože, další získané řezy budou nekvalitní a nepoužitelné pro mikroskopování. Je možné také nastavit rychlost otáčení vahadla. Optimální rychlost je 0,1-10mm/s, ale nastavení se odvíjí od použitého zařízení a tvrdosti předkládaného bločku. Kvůli opatrnosti a šetrnosti se menší rychlosti volí při použití diamantového nože. [22] Důležitým faktorem kvalitního řezu je také hydrofobnost či hydrofilnost použité pryskyřice. Jedná se o to, zda se řez znehodnotí vytažením vody z vany do vzorku díky pryskyřici a její hydrofilností.

33



PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část této práce se zabývá studií fluorescence řezů textilních vláken v různých zalévacích médiích v porovnání se suchými řezy. V této části práci je podrobně popsán postup zhotovení jednotlivých řezů, závěry a doporučení spojené s aplikací těchto metod na konkrétní textilní vlákna, a výsledky z mikroskopu jsou uvedeny v následujících přílohách práce. V jednotlivých přílohách jsou uvedeny výsledky pozorování vzorku přízí pod fluorescenčním mikroskopem. První obrázek znázorňuje vzorek pod procházejícím bílým světlem, druhý snímek je pohled na řez pod UV světlem – stejný řez přízí při stejném zvětšení – 40x. U řezů se sledovalo projevení fluorescence řezu textilních vláken připravených různými metodami. Vizuálně se hodnotila její intenzita a viditelnost jednotlivých složek v různých médiích. K pokusu byly použity řezy suché zhotovené výbrusem do knoflíku, dále pak řezy měkké zaléváním do směsi vosku s parafinem nebo do lepidla. Očekávaly se rozdíly v intenzitě fluorescence řezů vláken s médiem. Vzorky byly pozorovány v UV světle.

4. Popis testovaných vzorků Pro zhotovení příčných řezů byly zvoleny vícekomponentní příze, co se materiálového složení týče (viz Obr. 22). Na základě fluorescence řezů přízí lze pozorovat procentuální zastoupení jednotlivých složek na jedné straně a vliv zalévacího média na straně druhé. V tabulce Tab. 2 je uvedeno materiálové složení použitých přízí. Tab. 2: Charakteristika vzorku přízí Obsah přírod. vláken

Označení

Počet komponent

Vzorek č. 1

2

-

Vzorek č. 2

2

-

Vzorek č. 3

2

-

Vzorek č. 4

2

Vzorek č. 5

z celulózy

z bílkovin

Obsah chemic. vláken z přír. polymeru

ze syntet. polymeru

50% VI

50% PL

-

55% PL

-

-

50% LI

-

50% PL

3

30%LI

30% VI

40% PL

Vzorek č. 6

2

-

50%WO

-

50% PC

Vzorek č. 7

3

-

10% WO

-

45% WO 70% WO 30% SE (tussah)

23% WM Vzorek č. 8

5

-

18% WO

88% PP 2% PL 32% PC

-

16% PA 11% PL

34



Obrázek 22: Vzhled použitých přízí

Vzorky přízí č. 6, 7 a 8 patří k efektním přízím. Z důvodu objemnosti přízí nebylo možné řezy zhotovit zaléváním do lepidla.

5. Příprava a zhotovení řezů Řezy byly zhotoveny v několika fázích a pomocí různých zalévacích médií a přístrojů. Byly provedeny suché řezy pomocí výbrusu do knoflíku a měkké řezy metodou zalévání voskem s parafinem a lepidla. V následující tabulce Tab. 3 se nachází výčet metod použitých u jednotlivých přízí. Tab. 3: Využité metody u jednotlivých vzorků přízí Označení

Suché řezy Ocel. destička

Měkké řezy

Kork. zátka Výbrus do knoflíku *

Vzorek č. 1

-

Vzorek č. 2

-

-

Vzorek č. 3

-

Vzorek č. 4

-

Vzorek č. 5 Vzorek č. 6

Vosk s parafinem Lepidlo

Tvrdé řezy

*

*

-

*

*

*

-

-

*

*

*

-

-

*

*

*

-

-

-

*

*

*

-

-

-

*

*

-

-

Vzorek č. 7

-

-

*

*

-

-

Vzorek č. 8

-

-

*

*

-

-

5.1. Suché příčné řezy Příprava na tvorbu suchých příčných řezů je obdobná jako při tvorbě řezů pomocí ocelové destičky. V našem případě byla nejprve použita pryžová trubička, následně byly řezy provedeny výbrusem do knoflíku. 35


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Použitím pryžové trubičky byly pomocí pevné nitě protaženy příze tak, aby těsně vyplňovaly celý otvor trubičky. Postup přípravy a protažení přízí trubičkou je vyobrazen na Obr. č. 23.

a)

b)

c)

d)

Obrázek 23: Příprava suchých příčných řezů: a) protažení smyčky trubičkou, b) protažení svazku vláken pomocí smyčky, c) příze umístěné v otvoru trubičky, d) příze připravené k tvorbě řezů

Takto připravené vzorky měli být vloženy do korkové zátky a pomocí ručního mikrotomu zhotoveny příčné řezy, ale v podmínkách laboratoře nebylo možné odříznout dostatečně tenké řezy, aby mohly být použity pod mikroskopem. Tímto způsobem nešlo zhotovit žádný preparát vhodný k pozorování. Posledním způsobem získání suchých řezů bylo pomocí metody výbrusu do knoflíku. Příze byly nejprve odmaštěny pomocí Isopropylalkoholu a následně protaženy umělohmotným knoflíkem tak, aby těsně vyplňovaly otvor, dále zavěšeny a přečnívající konce zakápnuty vteřinovým lepidlem. Poté se jedna strana zarovnala a dohladka zbrousila pomocí tří smirkových papírů s různě hrubým povrchem. Takto připravený knoflík byl zbroušenou stranou přilepen pomocí vteřinového lepidla na podložní sklíčko (viz Obr. 24) a byla zbroušena druhá strana na co nejmenší tloušťku. Následně byl preparát pozorován pod mikroskopem.

Obrázek 24: Přilepený zbroušený knoflík na podložním sklíčku – vzorek č. 7

36


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Fotodokumentace řezů zhotovených touto metodou je k dispozici v Příloze č. 1: Příčný řez přízemi zhotovený suchým způsobem výbrusem do knoflíku. Dalšími metodami získávání příčných řezů vláken je metoda měkkých řezů.

5.2. Měkké příčné řezy Měkké řezy se zhotovují zaléváním přízí do směsi parafinu s voskem anebo do lepidla. Prvním způsobem tvorby řezu bylo zaléváním do směsi parafinu s voskem. Před samotným zaléváním byla příze dvakrát smočena v lepidle. První vrstvu tvořilo lepidlo Duvilax KA-11 se smáčedlem Spolion 8 a druhou vrstvu jen samostatné lepidlo. Po zatvrdnutí byly vzorky upnuty pomocí lepicí pásky do hliníkových nebo měděných zalévacích forem, tzv. vaniček (viz Obr. 25).

Obrázek 25: Způsob upevnění přízí do forem před zaléváním

Následně byly zality rozehřátou směsí vosku a parafinu v poměru 2:3. Po vychladnutí se vaničky uložili do mrazáku k důkladnému zatvrdnutí. Takto vzniklý bloček se z vaničky vyjmul a upravil pomocí žiletky do požadovaného tvaru hranolu a upnul do ručního mikrotomu (viz Obr. 26), kde se z něj pomocí ručního mechanismu a ocelového nože odkrájely řezy o tloušťce 15mikrometrů.

Obrázek 26: Seřezaný bloček a následné upnutí bločku do mikrotomu s nožem 37


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Ty byly přeneseny pomocí jehly na podložní sklíčko s nánosem xylenu pro lepší udržení. Před mikroskopováním se na sklíčko naneslo ještě jednou malé množství xylenu, díky kterému se přebytečný vosk rozpustil a vzorek byl viditelnější. Výsledky pozorování jsou shrnuty v Příloze č. 2: Příčný řez přízemi zhotovený zaléváním do směsi vosku a parafinu. Jednodušším způsobem je zalévání vzorku do lepidla. Vzorky přízí se upevnily na stojan do svislé polohy. Příze nebyly upevňovány samostatně, ale do svazků po několika kusech a následně byly smáčeny v pěti fázích. (Pozn.: Do svazků byly příze upevňovány z důvodu následného vyplnění celého otvoru v mikrotomu. Efektní příze se zalévali samostatně po jednom kusu.). První vrstva byla tvořena roztokem lepidla Duvilax KA-11, vody a smáčedla. Druhá vrstva obsahovala větší množství lepidla a v posledních třech vrstvách se na příze aplikovalo jen samostatné lepidlo. Po důkladném proschnutí byly provedeny příčné řezy přízí pomocí ručního mikrotomu a žiletky (viz Obr. 27). Svazek zalitých přízí byl protažen otvorem, aby těsně vyplňoval otvor v desce (podobně jako u řezů do ocelové destičky) a pomocí žiletky z obou stran zarovnán.

Obrázek 27: Ruční mikrotom se žiletkou

Pomocí jehly se svazek otvorem vysunoval o 4 mikrometry a seřezával ostrou žiletkou pod úhlem 45°. Takto získané řezy se přenášeli na podložní sklíčko s kapkou glycerinu. Pomocí výše zmíněného zařízení se nezdařilo zhotovit řezy vzorku přízí č. 6, 7 a 8, kde se jedná o efektní příze. Příze jsou velmi objemné a nebylo možné je protáhnout 38


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci otvorem v destičce. Dalším pokusem získání řezů těchto vzorků bylo pomocí korkové zátky upevněné v původním ručním mikrotomu, ale ani tento pokus nebyl zdařilý. Snímky zachycené při pozorování jsou uvedeny v Příloze č. 3: Příčný řez přízemi zhotovený zaléváním do lepidla. Dalším možným způsobem získání příčných řezů je zalévání vzorků do pryskyřice, neboli zhotovení tvrdých řezů. Tyto řezy nebyly kvůli časové náročnosti zhotoveny a mohou být šetřením dalšího výzkumu.

6. Fluorescence řezů vícekomponentních přízí versus zalévací média pro získání řezů Jednotlivými způsoby byly vytvořeny příčné řezy předložených vzorků. Jak je patrné z kapitoly 5 (Tab. 3), na všechny vzorky přízí byla aplikována metoda „suchých“ řezů, dále u 5 z 8 vzorků byly řezy připravené zaléváním do 2 médií (do vosku s pryskyřicí a do lepidla) a u 3 vzorků bylo použito pouze zalévání jedním médiem – směsí vosku a parafínu. V některých případech bylo možné pozorovat preparát jen při velkém zvětšení, v jiných případech, např. u některých řezů výbrusem do knoflíku, byly při malém zvětšení (100x) znatelné příze ve svazku. Důvodem byla struktura použitých přízí a metoda zhotovení řezu. I když byly jednotlivé příze rozpoznatelné v procházejícím bílém světle, tak pod UV světlem nebylo možné rozeznat ani uspořádání přízí, někdy ani samotná vlákna (viz Obr. 28).

a)

b)

Obrázek 28: Řez zhotovený výbrusem do knoflíku příze vzorku č. 1(zvětšení 50x): a) vzorek pod procházejícím světlem; b) vzorek pod UV světlem

39


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Při pozorování se sledovalo, zda jsou identifikovatelné všechny složky v přízi jak v procházejícím světle, tak pod UV světlem, tedy intenzita fluorescence jednotlivých vláken a vliv zalévacího média na ně. Na obrázcích 29 (vzorek č. 5) a 30 (vzorek č. 8) je uvedeno srovnání suchých řezů s řezy zhotovenými zaléváním pozorovanými v procházejícím (viz Obr. 29 a 30 řada A) a UV světle (viz Obr. 29 a 30 řada B). Vzorky u Obr. 29 byly sledovány při stejném zvětšení – 200x. U Obr. 30 je vzorek 1a a 1b při zvětšení 500x a vzorek 2a a 2b při zvětšení 200x.

1a

1b

2a

3a

2b 3b Obrázek 29: Intenzita fluorescence v různých médiích a identifikace všech složek 1) výbrus do knoflíku; 2) zalévání do vosku s parafinem; 3) zalévání do lepidla

V přízi č. 5 byly rozeznatelné všechny tři komponenty (viz popis vzorku Tab. 2) jak v procházejícím bílém světle, tak pod UV světlem. V případě suchého řezu polyesterová vlákna fluoreskovala jasně modrou barvou, naopak lněná a viskózová vlákna byla zbarvena do zeleného odstínu – je známo, že výrazně fluoreskují v zeleném spektru [30]. Toto barevné odlišení bylo výrazné u suchého řezu, i u řezu zhotoveného pomocí vosku s parafínem. U řezu získaného zaléváním do lepidla mělo médium vliv na projevenou fluorescenci a lněná a viskózová vlákna fluoreskovala slabě modrou barvou. 40



1A

2A

1B 2B Obrázek 30: Intenzita fluorescence u suchého řezu a řezu pomocí média a identifikace všech složek: 1) výbrus do knoflíku; 2) zalévání do vosku s parafinem

I u pětikomponentní příze byly identifikovatelné všechny složky v procházejícím i v UV světle. Intenzita fluorescence se lišila u suchých řezů a u řezů s médiem. U suchých řezů složky fluoreskovaly podobným stupněm intenzity, u měkkých řezů do vosku s parafinem však každá složka fluoreskovala jinak výrazně. Zde měla použitá metoda zhotovení řezu (zalévací médium) výrazný vliv na fluorescenci. Použitá média měla v některých případech vliv na intenzitu fluorescence jednotlivých textilních vláken v přízích. Při pohledu na suché řezy je projevená fluorescence nejvíce přiblížena ke skutečnosti, protože zde nebylo použito žádné zalévací médium, a proto vlákna nebyla zkreslena okolním prostředím. Pro srovnání intenzity fluorescence byla vytvořena vlastní stupnice (viz Obr. 31), kde hodnota 1 byla přiřazená nevyšší intenzitě fluorescence a naopak tomu bylo v případě hodnoty 7.

Obrázek 31: Stupnice intenzity fluorescence

Intenzita fluorescence všech vzorků přízí byla vyhodnocena a výsledky jsou shrnuté v následující tabulce Tab. 4. 41



Tab. 4: Stupeň fluorescence vláken dle použitého média Metoda tvorby příčných řezů Označení Vlákno

Vzorek č. 1 Vzorek č. 2

VI

4

3

↑

PL

3

2

PL

2

2

WO

3

WO SE (tussah) PL Vzorek č. 4 LI Vzorek č. 3

Vzorek č. 5

Výbrus do knoflíku

Zalévání voskem s parafinem Změna stupně Intenzita intenzity fluorescence s porovnáním se suchým řezem Surové příze

Zalévání do lepidla Změna stupně Intenzita intenzity fluorescence s porovnáním se suchým řezem 3

↑

↑

2

↑

*

1

↑

4

↓

4

↓

4

3

↑

4

*

5

1

↑

1

↑

3

3

*

3

*

4

4

*

4

*

PL

3

3

*

4

↓

VI

4

4

*

4

*

LI

4

2

↑

3

↑

-

-

Barevné příze Vzorek č. 6 Vzorek č. 7

Vzorek č. 8

↑

WO

7

6

PC

2

2

*

-

-

PP

2

1

↑

-

-

WO

4

4

*

-

-

PL

3

2

↑

-

-

PC

3

4

↓

-

-

WM

4

3

↑

-

-

WO

3

3

*

-

-

PA

4

6

↓

-

-

PL

2

1

↑

-

-

Z tabulky Tab.4 a předběžného průzkumu je patrné, že zalévací médium má vliv na intenzitu fluorescence textilních vláken. Největší změna, při srovnání suchého řezu a řezu získaného pomocí zalévacího média, byla u přírodních vláken živočišného původu, a to u vlněného vlákna a vlákna divokého hedvábí (tussah). V případě viskózového a lněného vlákna došlo ke změně stupně intenzity fluorescence jen v některých případech. Změna mohla být vyvolána také tím, že tato vlákna fluoreskují na rozdíl od ostatních spíše v zeleném barevném spektru. 42


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Použitím

zalévacích

médií

byla

nejméně

ovlivněna

intenzita

fluorescence

u polyesterových vláken. U barevných přízí nelze vyhodnotit změnu intenzity podle stejně sestavené stupnice. Důvodem jsou použitá barviva na jednotlivá vlákna a jejich samotná fluorescence pod UV světlem. Může se jednat jak o opticky zjasňující prostředky, tak o vlákna ošetřená fluorescenčními barvivy – pigmenty. U většiny předložených vzorků byla změna intenzity fluorescence zanedbatelná i při použití zalévacího média.

7. Diskuse Fluorescence se u vybraných textilních vláken projevovala různou intenzitou. V některých případech bylo možné vlákna lehce identifikovat, v jiných bylo velmi obtížné některé složky rozeznat. Nejednalo se o fluorescenci samotných vláken, ale intenzita byla ovlivněna použitými zalévacími médii ve srovnání s řezy zhotovenými suchou cestou. Největší změna v intenzitě fluorescence byla jednoznačně u vlákna přírodního hedvábí – tussahu. V případě dalších vláken byla fluorescence znatelná většinou stejným stupněm intenzity, nebo s malou změnou, jak u suchého řezu, tak při měkkých řezech. Některá vlákna spadají do zeleného barevného spektra, proto i projevená fluorescence byla v nazelenalých odstínech. U řezu zhotoveného výbrusem do knoflíku měla na kvalitu řezu vliv také míra zbroušení, tzn. tloušťka konečného knoflíku. Nelze dosáhnout řezu jen o několika málo mikrometrech, jako např. u řezů pomocí vosku. Získané preparáty nebylo možné dobře zaostřit právě z důvodu silné zbývající vrstvy knoflíku. Při dalším zkoumání je nutné dosáhnout stejné tloušťky řezů, aby byly řezy a fluorescence porovnávány při podobných podmínkách. U řezů barevných přízí výbrusem do knoflíku bylo nemožné zaostření jednotlivých vláken, protože broušením se barvivo rozmístilo po vzorku, a to i na původně bílá vlákna. Proto byl pohled nepříliš zřetelný jak při procházejícím bílém světle, tak i při průchodu UV záření. Při pozorování řezů získaných zaléváním přízí do směsi vosku a parafinu byl vliv média dost výrazný z důvodu fluorescence samotné směsi vosku s parafínem. 43


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci Vlákna v řezech zhotovených zaléváním do lepidla byla identifikovatelná a projevená fluorescence byla dostatečně výrazná. Řezy nebyly tak kvalitní jako při zalévání do vosku z důvodu zalévání svazku přízí a prostoupení lepidla mezi vlákna. Samotné lepidlo pod UV světlem fluoreskovalo a ztěžovalo pohled na řez přízemi. Zajímavým zjištěním byla fluoreskující barviva efektivních přízí. U těchto přízí fluoreskovalo spíše jen použité barvivo na okrajích vlákna, ale ve struktuře vlákna nebyl jev pozorovatelný díky neprostoupení barviva do hmoty. Jednalo se o světlejší odstíny barev a v případě vzorku příze č. 6 o barvu výraznou, až reflexní.

44



ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda bude mít zalévací médium, použité ke zhotovení příčných řezů příze, vliv na intenzitu fluorescence textilních vláken. Jednalo se o příčný řez zhotovený suchou cestou výbrusem do knoflíku a řezy zhotovené pomocí zalévacích médií, konkrétně zaléváním do směsi vosku s parafínem a zalévání do lepidla. Experiment se prováděl na směsových přízích o dvou a více složkách, z toho na třech barevných efektních přízích. Tímto způsobem připravené příčné řezy délkových textilií byly následně pozorovány pod UV světlem, za stejných podmínek a při stejném zvětšení. Na základě mikroskopování byly zjištěny rozdíly v intenzitě fluorescence vláken stejného druhu. Zhotovené preparáty se lišily pouze způsobem přípravy řezu. Takovým vláknem bylo např. přírodní hedvábí (tussah), které velmi intenzivně fluoreskovalo v použitých médiích, naopak u suchého řezu byla vlákna jen velmi špatně pozorovatelná. Důvodem různé intenzity fluorescence jednoho druhu vláken může být odlišná surovina při výrobě přízí. Získáním vícekomponentních přízí vyrobených ze stejné vlákenné suroviny by bylo možné pozorovat skutečný vliv zalévacího média v řezu na intenzitu fluorescence v porovnání se suchými řezy. U barevných přízí nebylo možné určit vliv zalévacího média na fluorescenci. V těchto přízích jednotlivé druhy vláken fluoreskovaly jinak intenzivně, než stejný druh vláken v surových přízích. Dalším zkoumáním barevných odstínů vláken by bylo možné zjistit, zda se pod UV zářením projevují pouze odstíny světlejších barev nebo zda je možné pozorovat také odstíny tmavší, např. černá a hnědá barviva. Z důvodů časové náročnosti nebyly zhotoveny řezy pomocí zalévání vzorků přízí do pryskyřice, ale předpokládá se, že samotné zalévací médium je silně fluoreskující a není jisté, zda by identifikace vláken pomocí UV světla byla možná. Zhotovování těchto příčných řezů může být předmětem dalšího pozorování vlivu zalévacích médií na projevenou fluorescenci u textilních vláken a přízí.

45



Příloha č. 1: Příčný řez přízemi zhotovený suchým způsobem výbrusem do knoflíku (zvětšení 500x) a) Vzorek č. 1

b) Vzorek č. 2

c) Vzorek č. 3

46


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci d) Vzorek č. 4

e) Vzorek č. 5

f) Vzorek č. 6

47


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci g) Vzorek č. 7

h) Vzorek č. 8

48



Příloha č. 2: Příčný řez přízemi zhotovený zaléváním do směsi vosku a parafínu (zvětšení 500x) a) Vzorek č. 1

b) Vzorek č. 2

c) Vzorek č. 3

49



e) Vzorek č. 5

f) Vzorek č. 6

50


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci g) Vzorek č. 7

h) Vzorek č. 8

51



Příloha č. 3: Příčný řez přízemi zhotovený zaléváním do lepidla (zvětšení 500x) a) Vzorek č. 1

b) Vzorek č. 2

c) Vzorek č. 3

52



e) Vzorek č. 5

53



Použitá literatura [1] REICHL, J.; VŠETIČKA, M.: Aktivní prostředí, luminiscence. 2006. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/index.php?sekce=browse&page=779 [2]

LOSOS, Z.; VÁVRA, V.: Luminiscence. 2006. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_4_5_lumin/kap_4_5_lumin.htm [3]

Luminiscence. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://fch.upol.cz/skripta/zfcm_pred/3_luminiscence.pdf [4]

Principy fluorescenční mikroskopie. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://www1.lf1.cuni.cz/~zfisar/fluorescence/soubory/principy.html [5]

Aby bílá bílou byla. 2009. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://fyzmatik.pise.cz/117732-aby-bila-bilou-byla.html [6]

VIKOVÁ, M.: Mikroskopie II. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://www.ft.tul.cz/depart/ktc/sylaby/Textilni_Fyzika/5.Mikroskopie%20II.pdf [7] CHAMBERS, W.; DAVIDSON W., M.; FELLER J., T.: Epi-Fluorescence Illumination. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z: http://www.microscopyu.com/articles/stereomicroscopy/stereofluorescence.html [8]

Fluorescenční mikroskopie. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://web.natur.cuni.cz/~parazit/parpages/mikroskopickatechnika/fluorescencni.htm [9]

HOFR. C.: Fluorescenční mikroskopie. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://is.muni.cz/el/1431/podzim2007/Bi7230/um/3973768/12_mikroskopie.pdf [10]

Epi-fluorescence with the microscope. 2005. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://web.uvic.ca/ail/techniques/epi-fluorescence.html [11]

Fluorescence Microscopy. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://www.olympusmicro.com/primer/techniques/fluorescence/fluorhome.html [12] ABRAMOWITZ, M.; DAVIDSON W.; M., HERMAN, B.; MURPHY B.,D.: Anatomy of the Fluorescence Microscope. 2004. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z: http://micro.magnet.fsu.edu/primer/techniques/fluorescence/anatomy/fluoromicroanato my.html 54


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci [13]

Vlnové délky. [cit. 3. 12. 2009]. Dostupné z:

http://barvy.xf.cz/teorie/vlnove-delky [14]

Elektromagnetické spektrum. [cit. 3. 12. 2009]. Dostupné z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Emisn%C3%AD_spektrum [15] HOFR, C.: Barevné principy absorpce a fluorescence. 2007. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z: http://is.muni.cz/el/1431/podzim2007/Bi7230/um/3973768/02_principy.pdf [16]

Laboratoř nedestruktivní analýzy. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://barrande.nm.cz/index.php?p=7 [17] POSPÍŠIL, Z. A KOLEKTIV: Příručka textilního odborníka, 1. část. SNTL, 1981. [18]

HLADÍK, V. A KOLEKTIV: Textilní vlákna. SNTL, 1970.

[19]

Doporučený postup tvorby příčných řezů. 2002. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://centrum.tul.cz/centrum/centrum/5Normy/IN%2046-108-01_01.pdf [20] JELÍNEK, R. A KOLEKTIV: Histologie embryologie. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z: http://old.lf3.cuni.cz/histologie/materialy/doc/skripta.pdf [21]

NEBESÁŘOVÁ, J.: Zalévání, 2001. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://www.paru.cas.cz/lem/book/Podkap/4.5.html [22] NEBESÁŘOVÁ, J.: Příprava ultratenkých řezů, 2001. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z: http://www.paru.cas.cz/lem/book/Podkap/4.6.html [23] KOPECKÁ, S.; MARTINKOVÁ, L.; ŠIMKOVÁ, H.: Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie. [cit. 11. 7. 2009]. Dostupné z: www.cshl.cz/soubor/kestudiu/1-Prezentace-2006.ppt [24]

Excited state. [cit. 7. 5. 2010]. Dostupné z:

http://en.wikipedia.org/wiki/Excited_state [25]

Radiation. [cit. 7. 5. 2010]. Dostupné z:

http://en.wikipedia.org/wiki/Radiation 55


Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci [26]

Světelná mikroskopie. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://apfyz.upol.cz/ucebnice/down/optmikro.pdf

[27]

Mikroskopy. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z:

http://webak.upce.cz/~kbbv/Student/Vyuka/Obecna_klinicka_mikrobiologie/Laboratorni_cvice ni/Navody/Mikroskopy.pdf

[28]

Mikroscopy. [cit. 15. 10. 2009]. Dostupné z:

www.bris.ac.uk/.../info/imaging/imaging_1.htm [29]

KAHN, K.: Introductory Biochemistry Laboratory. 2003. [cit. 1. 2. 2010].

Dostupné z: http://www.chem.ucsb.edu/~kalju/chem110L/

[30]

Paňková, M.: Identifikace textilních vláken pomocí fluorescence. Bakalářská

práce, FT, TUL, Liberec 2009

56


TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Recommend Documents