Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra filosofie
Katedra:
Studijní program: Specializace v pedagogice Anglický jazyk - Humanitní studia
Studijní obor:
Mýtus v současné západní civilizaci dokumentovaný na díle J. R. R. Tolkiena Myth in Contemporary Western Civilization Documented on the Work of J. R. R. Tolkien Bakalářská práce: 13–FP–KFL– 207
Autor:
Podpis:
Šárka LHOTSKÁ
Vedoucí práce: PhDr. Luďka Hrabáková, Ph.D. Konzultant: Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
47
-
-
-
26
-
V Liberci dne: 22. 4. 2013
Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo:
Mýtus v současné západní civilizaci dokumentovaný na díle J. R. R. Tolkiena Šárka Lhotská P09000135
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 22. 4. 2013 Šárka Lhotská
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce paní PhDr. Luďce Hrabákové, Ph.D. za její odbornou pomoc, konzultace, podnětné návrhy a připomínky při sestavování této práce a za její aktivní a přátelský přístup během konzultací. Děkuji také mým blízkým a rodině za podporu.
Anotace Tato bakalářská práce se na příkladu Tolkienovy trilogie Pán prstenů snaží poukázat na místo a roli mýtu v současné moderní společnosti. Poukazuje na mytický základ Tolkienova díla. Dále definuje pojmy spojené s tímto tématem. Autorka se v práci zamýšlí nad přínosem Tolkienova díla a srovnává konkrétní prvky díla s jejich mytologickými vzory. Dále hledá důvody obrovské popularity díla a vyvozuje závěr, že i v dnešním světě má mýtus své nezastupitelné místo.
Klíčová slova: Mýtus, J. R. R Tolkien, Pán prstenů, severská a keltská mytologie, mytické postavy
Annotation The bachelor thesis tries to show the place and role of myth in modern society on the example of Tolkien's trilogy The Lord of the Rings. The thesis points out the mythical basis of Tolkien's work and defines terms which are related to this topic. The authoress reflects on the contribution of Tolkien’s work and compares the specific elements of the work with their mythological models. She searches for reasons of enormous popularity of this work and concludes that a myth is irreplaceable even in the modern world.
Keywords: Myth, J. R. R. Tolkien, The Lord of the Rings, Norse and Celtic mythology, mythical characters
Obsah: Úvod.................................................................................................................................. 3 1. Osobnost a dílo J. R. R. Tolkiena ................................................................................. 4 1.1 Život J. R. R. Tolkiena , ......................................................................................... 4 1.2 Tolkienova inspirace, zdroje a dílo......................................................................... 5 1.3 Silmarillion ............................................................................................................. 6 1.4 Hobit ....................................................................................................................... 7 1.5 Společenstvo Prstenu .............................................................................................. 8 1.6 Dvě věže.................................................................................................................. 9 1.7 Návrat krále........................................................................................................... 10 2. Mytické prvky v Tolkienově díle................................................................................ 11 2.1 Severská mytologie a Tolkienovo dílo ................................................................. 12 2.1.1 Sága o Völsunzích , Píseň o Nibelunzích a Prsten Nibelungů....................... 13 2.1.2 Motivy legendy o Sigurdovi/Siegfriedovi v Tolkienově díle ........................ 17 2.2 Tolkienův svět a keltské mýty .............................................................................. 19 2.3 Anglosaské prvky v Tolkienově díle .................................................................... 21 3. Postavy a jejich mytické předobrazy .......................................................................... 23 3.1 Aragorn ................................................................................................................. 24 3.1.1 Srovnání tří hrdinů ......................................................................................... 26 3.2 Gandalf.................................................................................................................. 28 3.2.1 Podobnost mezi Gandalfem, Merlinem a Ódinem......................................... 30 4. Mýtus a jeho pozice v současném světě ..................................................................... 32 4.1 Pojem mýtus.......................................................................................................... 33 4.2 Funkce mýtu.......................................................................................................... 35 4.3 Tolkienovo dílo jako ,,mytologie současnosti“..................................................... 35 4.3.1 Vnitřní prázdnota u útěk z reality .................................................................. 37 4.3.2 Člověk jako součást přírody........................................................................... 38 4.3.3 Hrdina, se kterým se můžeme snadno ztotožnit............................................. 39 4.3.4 Morální rozměr díla ....................................................................................... 41 5. Závěr ........................................................................................................................... 45 Seznam literatury ............................................................................................................ 46
2
Úvod Tato práce se snaží poukázat na důležitost mýtů pro moderního člověka a tuto skutečnost dokumentuje na díle Johna Ronalda Reuela Tolkiena, především na příběhu trilogie Pán prstenů. Pán prstenů je jedním z nejprodávanějších románů současnosti. Představuje absolutní pilíř fantasy literatury a po celém světě má miliony nadšených čtenářů. Tolkien se věnoval příběhům ze Středozemě celý svůj život a inspirací mu při této práci byly i mýty severských či keltských národů. Cílem práce je ukázat, že dílo J. R. R. Tolkiena tvoří ucelenou mytologii a najít odpověď na otázku, proč mají lidé v současném světě tendenci se opět navracet k mytickému vnímání reality prostřednictvím mytických či fiktivních světů. První kapitola přibližuje život J. R. R. Tolkiena a dále pak jeho dílo. Je zde stručně shrnut děj celého příběhu a pro úplnost také děj Silmarillionu a Hobita, neboť v obou těchto dílech jsou popsány události, které přímo souvisí s příběhem Pána prstenů. Další kapitoly se pak soustředí na mytický základ Tolkienova díla. Druhá kapitola se zaměřuje na Tolkienovu inspiraci severskými (je zde poukázáno na souvislosti především se Ságou o Völsunzích a s její pozdější verzí, Písni o Nibelunzích) a keltskými mýty a také anglosaskými bájemi. Třetí kapitola poukazuje na konkrétní podobnosti mezi vybranými postavami z Pána prstenů a klasickými mytickými postavami jako je například král Artuš nebo Ódin. Závěrečná část práce představuje pojem mýtu jako takový. Jsou zde uvedeny různé definice mýtu a je zde také poukázáno na proměny přístupu člověka k významu mýtů. V této části práce jsou také zdůrazněny funkce mýtu. Na základě těchto funkcí mýtu jsou následně vyvozovány hypotézy zaměřující se na to, které aspekty příběhu Pána prstenů jsou tím největším přínosem tohoto díla.
3
1. Osobnost a dílo J. R. R. Tolkiena V první části této kapitoly budou popsány nejdůležitější a nejzajímavější momenty života J. R. R. Tolkiena. Druhá část této kapitoly se pak zaměří na jeho inspiraci při vytváření vlastního mytického světa. Dále zde bude stručně shrnut obsah a děj Silmarillionu, Hobita a Pána prstenů, aby si čtenář mohl vytvořit přibližný obraz Tolkienova mýtického světa a jeho postav.
1.1 Život J. R. R. Tolkiena 1, 2 John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 Bloemfonteinu v Oranžském svobodném státě (dnešní provincie Svobodný stát Jihoafrické republiky), kde jeho rodiče Arthur Reuel Tolkien a Mabel Suffieldová pobývali kvůli práci jeho otce. Athur Tolkien byl bankovní úředník. Po předčasné smrti otce odvezla Mabel Johna a jeho bratra zpět do Birminghamu, odkud pocházeli. Po smrti matky byl s bratem vychováván katolickým knězem.V Birminghamu vystudoval Gymnázium krále Edwarda VI. Po ukončení školy krále Edwarda nastoupil na Exeterovu kolej v Oxfordu, kde vystudoval anglický jazyk a literaturu. Během jeho studia na Oxfordu však vypukla první světová válka a on nastoupil k Lancashirským střelcům, kde sloužil do roku 1918. V roce 1916 se oženil s Edith Brattovou, se kterou měl posléze tři syny a dceru. Po válce pracoval jako pomocný lexikograf na první edici Oxfordského slovníku angličtiny. V roce 1920 si podal žádost o místo lektora anglického jazyka na univerzitě v Leedsu. Během této doby vydal Slovník střední angličtiny a novou edici středoanglické básně Sir Gawain a Zelený rytíř. V této době také začal pracovat na Knize ztracených příběhů známé dnes jako Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě. V roce 1924 se stal nejmladším profesorem na této univerzitě. V roce 1925 nastoupil jako profesor anglosaštiny na Pembrokeovu kolej v Oxfordu. Během dalších let publikoval dvě stati: Chaucer jako filolog a Beowulf: netvor a kritici. Na Oxfordu založil Tolkien klub Uhlohryzů, který byl určen pro oxfordské profesory, kteří by s ním sdíleli zájem o severskou mytologii. Brzy se však přidali i další zájemci a tak vznikl klub Inklingů. Mezi členy patřili například C. S. Lewis (autor Narnie), jeho bratr Warnie Lewis, Nevill Coghill a další. Na pravidelných schůzkách vždy některý
1 2
COREN, Michael. Život pána prstenů, 2002. CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů, 1972, s. 17-35.
4
z nich předčítal knihu, na které zrovna pracoval a ostatní tuto práci poté komentovali. Mezi lety 1930 a 1935 začal pracovat na příběhu s názvem Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, kterým bavil své děti. Na naléhání svých kolegů tuto knihu v roce 1937 vydal. Kniha se okamžitě stala velmi úspěšnou. V následujících letech publikoval další knihy například List od Nimrala a Sedlák Jiljí z Oujezda. Jeho nakladatelé na něj ale tlačili, aby napsal další příběh o hobitech. Tolkien začala na novém příběhu ze Středozemě pracovat dávno předtím. Nejednalo se ale už o dětskou knihu; příběh, na kterém pracoval, byl mnohem vážnější a určený spíše pro dospělé publikum – Pán prstenů. V roce 1945 přešel na Mertonovu kolej v Oxfordu, kde pracoval jako profesor anglického jazyka a literatury až do roku 1959, kdy odešel na odpočinek. Na Pánovi prstenů pracoval asi dvanáct let a ještě několik let, kvůli sporům s nakladateli, trvalo, než konečně vyšel. Vzhledem k rozsáhlosti díla navrhl nakladatel vydat ho ve třech svazcích. První díl trilogie, Společenstvo prstenu, vyšel roku 1954. Druhý díl, Dvě věže, vyšel ještě téhož roku a poslední díl, Návrat krále, následoval další rok. Tolkien se stal ještě za svého života velmi populárním. Aby měl více klidu, přestěhoval se Bournemouthu. Po smrti své ženy v listopadu 1971 se vrátil zpět do Oxfordu. Získal Řád britského impéria od královny Alžběty II. a byl mu udělen čestný doktorát z literatury. Tolkien zemřel 2. září 1973. Tolkien strávil téměř celý život prací na historii Středozemě, vytvořil k ní velmi rozsáhlý materiál. Bohužel už nestihl vše publikovat. Jeho syn Christopher tedy uspořádal tyto materiály, a tak mohl roku 1977 konečně vyjít Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě. Christopher Tolkien v této práci pokračoval a publikoval další materiály týkající se mytologie Středozemě jako například dvanácti svazkové dílo The History of Middle-earth a naposledy roku 2007 pak Húrinovy děti.
1.2 Tolkienova inspirace, zdroje a dílo Tolkienovou celoživotní vášní a inspirací byly jazyky (sám vytvořil několik umělých jazyků) a mytologie. Velice ho zajímala starobylá moudrost lidské duše tak, jak se uchovávala v mýtech a pověstech. V jednom z mnoha rozhovorů řekl, že ho mrzí chudoba jeho země, protože nemá žádné vlastní příběhy, alespoň ne v takové kvalitě, jakou měly mýty a pověsti řecké, skandinávské, německé nebo keltské. Dále k tomuto tématu řekl: ,, Kdysi jsem měl v úmyslu dát dohromady útvar víceméně propojených pověstí, od velkých kosmogonických po romantické pohádkové příběhy, jež bych mohl
5
prostě věnovat Anglii, mé vlasti.‘‘3 Je třeba říci, že to se mu rozhodně povedlo. Svět, který stvořil, je nejobsáhlejším a nejpodrobnějším světem ve světové literatuře. Tolkien vypracoval pro Středozem složitou kosmogonii a historii. Mimo to stvořil pro toto dílo dva elfské jazyky sindarštinu a quenijštinu. Velkou výhodou jeho díla je myslím to, že i když Středozem je obydlená všemi možnými mytickými stvořeními, je zároveň naprosto uvěřitelná. Myslím tím, že celá ta země připadá čtenáři naprosto reálná, jako by se příběh odehrával někde v lese za kopcem. Zřejmě je to dáno také tím, že inspirací při tvoření Středozemě mu byl anglický venkov. Jeho tvorbu nepochybně ovlivnila i druhá světová válka. Během války pracoval na trilogii Pán prstenů, ve které jsou patrné určité temnější rysy, zvlášť když se zde ve druhé a třetí části popisuje válka o Středozem. Nelze ale tvrdit, že by Pán prstenů byl alegorií druhé světové války, jak se domnívali někteří autoři a kritici. Tolkien doslova nesnášel otázky typu ,,Jsou skřeti nacisté nebo komunisté?‘‘4 Takové spekulace jednoznačně odmítal. Jeho záměrem, jak již bylo řečeno, bylo něco zcela jiného. Další inspirací a zdrojem námětů mu byly již zmíněné mytologie a to především ty severské. Je patrné, že Tolkien čerpal ze Starší Eddy. Starší Edda je kolekce staroseverských básní a spolu s Mladší Eddou tvoří nejdůležitější zdroj severské a germánské mytologie. Lin Carter ve své knize popisuje, jak jednoho dne hledal ve Starší Eddě jednu báseň, kterou chtěl citovat. Když ji našel a znovu přečetl, uvědomil si, že jména skřítků použil Tolkien pro své trpaslíky v Hobitovi (Fili, Kili, Dvalin, Durin, Bifur, Nori atd.) a také se tu objevuje jméno Gandálf.5 Jedná se o báseň Völuspá. Tolkien nečerpal ze starých mýtů pouze jména pro své postavy. V jeho díle můžeme najít mnoho motivů ze starověkých mýtů, které budou podrobněji rozebrány v následující kapitole.
1.3 Silmarillion Přestože Silmarillion byl vydán až po Tolkienově smrti, začal na něm pracovat ještě před vydáním Hobita a Pána prstenů a během svého života se k němu neustále vracel a přetvářel ho. Už z názvu Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě je patrné o čem dílo pojednává a co bylo Tolkienovým cílem. Silmarillion popisuje První věk světa a jeho součástí je tedy mýtus o stvoření světa jako takovém (Ainulindalë), pojednání 3
DAY, David. Tolkienův prsten, 1999, s. 12 a 13. DAY, David. Tolkienův prsten, 1999, s. 177. 5 CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů, s. 133 a 134. 4
6
a božských mocnostech Valar a Maiar (Valaquenta), vlastní historie silmarillů a Středozemě (Quenta Silmarillion) a Pád Númenoru (Akallabêth). Poslední část knihy tvoří Vyprávění o Prstenech moci, které vrcholí událostmi z trilogie Pán prstenů na sklonku Třetího věku světa. Kniha je doplněna dodatky a rodokmeny nejdůležitějších rodů elfů, lidí a jejich potomků.
1.4 Hobit Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky je velmi veselá a příjemná dětská knížka, která ale zároveň vytváří základ pro děj Pána prstenů. Hobit byl Tolkienovým prvním vydaným příběhem ze Středozemě. Středozem tu nepředstavuje jiný svět nebo planetu. Když byl Tolkien tázán, co je to Středozem, odpověděl, že ,, je to jen staromódní slovo pro svět.‘‘6 Je to svět, který svým popisem velmi připomíná středověkou Evropu. Zároveň s lidmi tu ale žijí také mnohé mytické bytosti. Hobity si ale Tolkien vymyslel sám. Je to malý národ, který žije celé věky v úrodné a krásné krajině nazývané Kraj a o okolní svět a ostatní národy se příliš nestará. Hobiti nevyhledávají dobrodružství a nemají rádi cestování. Svůj život tráví většinou na jednom místě a nespokojenější jsou ve své noře. Takový spokojený a ničím nerušený život si žije i jistý Bilbo Pytlík. Jeho klid ale záhy naruší návštěva čaroděje Gandalfa. Gandalf hledá společníka pro družinu trpaslíků vydávajících se na nebezpečnou výpravu za pokladem. Rozhodne se, že Bilbo by mohl být ten pravý. Tomu se taková představa moc nezamlouvá. Brzy se u něj ale začne scházet družina třinácti trpaslíků a začne probírat své plány na získání pokladu, který jim kdysi ukradl drak Šmak. Bilbo je proti své vůli přibrán do družiny a vydává se s trpaslíky na cestu. V družině má plnit funkci lupiče. Trpaslíci o Bilbovi pochybují, ten jim ale během cesty několikrát zachrání životy, a tak si vyslouží jejich uznání. Bilbo také během této výpravy nalézá v jeskyni jistý prsten, který do té doby vlastnil tvor jménem Glum. Tento prsten, jak záhy zjišťuje, je kouzelný. Ten, kdo si jej navlékne, se stává neviditelným. Prsten Bilbovi několikrát pomůže v těžkých situacích. Bilbo v sobě během výpravy objevuje odvahu, lásku k dobrodružství a k poznávání nových zemí a národů. Po mnoha peripetiích doputuje družina konečně k Osamělé hoře, kde drak hlídá poklad. Drak je
6
CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů, s. 38
7
probuzen a opouští horu, aby prozkoumal okolí. To se mu stane osudným. Je zabit jedním z lidí, kteří žijí ve městě pod horou. Aby trpaslíci získali svůj poklad musí o něj svést ještě jednu bitvu. O jejich výpravě se cestou dozvěděly různé národy, které by si také chtěly činit nároky na poklad – trpaslíci, skřeti, elfové a lidé. Vše dopadne dobře, když elfové, lidé a trpaslíci společně porážejí skřety. Poklad je spravedlivě rozdělen a Bilbo se vrací se svou odměnou a s prstenem zpět do Kraje.
1.5 Společenstvo Prstenu Společenstvo prstenu je prvním dílem trilogie Pán prstenů. Ačkoliv se jedná vlastně o pokračování Hobita, je tento příběh už ale spíše určen dospělým čtenářům, neboť je mnohem hlubší, složitější a temnější. Vše začíná rozhodnutím Bilba odejít z Kraje, vrátit se mezi elfy a přenechat svůj veškerý majetek svému adoptovanému synovci Frodovi. Přenechává mu, i když nerad, i kouzelný prsten, který našel v Glumově jeskyni. Frodo si pak žije spokojeným a klidným životem, který je ale po nějaké době narušen Gandalfem, který zjistil, že tento ,,obyčejný‘‘ kouzelný prsten je ve skutečnosti Jeden prsten. Tento Prsten vyrobil před dávnými věky temný pán Sauron, aby s jeho pomocí ovládl všechny svobodné národy Středozemě. Sauron byl ale poražen a Prsten mu byl odňat králem Isildurem. Prsten má však vlastní vůli, a tak Isildura opustil. Po nějaké době se dostal Prsten ke Glumovi a od něj potom k Bilbovi. Sauron ale získal svou moc zpět a chce najít svůj Prsten. Frodo tedy musí opustit Kraj a vydat se s Prstenem na cestu dřív, než si pro něj přijdou Sauronovi služebníci. Společnost mu dělají další tři hobiti – Samvěd Křepelka, Smělmír Brandorád a Peregrin Bral. Cestou je však pronásledují Černí jezdci. Po mnoha nebezpečenstvích se hobitům podaří dostat do vesnice Hůrky, kde se k nim přidává člověk jménem Aragorn, který je spíše známý jako hraničář Chodec. Aragorn pomáhá hobitům při cestě do Roklinky, kde žijí elfové. Frodo je však cestou těžce raněn Černými jezdci. Do Roklinky se tak dostává na poslední chvíli. Poté co se Frodo uzdraví, je v Roklince uspořádána velká porada, na které jsou přítomni zástupci všech svobodných národů Středozemě – trpaslíci, elfové, lidé. Je rozhodnuto, že Prsten musí být zničen. To lze ale provést jedině tak, že bude vhozen do ohňů Hory osudu, kde byl stvořen. Tohoto úkolu se zhostí Frodo. Někteří se rozhodnou
8
mu pomoci a tak vzniká Společenstvo Prstenu, družina devíti, kde jsou zastoupeni hobiti, elfové, lidé, trpaslíci a také čaroděj Gandalf. Putování je velmi nebezpečné a během cesty přes doly v Morii je probuzen zlý démon z dávných časů. Gandalf s tímto démon bojuje, ale bohužel spadne s balrogem do propasti. Zbytek družiny musí dál. Před skřety, kteří je pronásledují, se schovají v Lothlórienu v lesní říši elfů, kde se jim dostane pomoci a vybavení na další část cesty. Dál pokračují po řece. Když se po nějaké době usadí znovu na břehu, stojí před nimi rozhodnutí, kudy se vydat dál. Jeden ze členů Společenstva (člověk Boromir) se pokusí prsten Frodovi vzít. Frodo se tedy rozhodne pokračovat v cestě do Mordoru sám. Doprovází ho věrný Sam.
1.6 Dvě věže Děj Dvou věží navazuje přesně tam, kde skončilo Společenstvo. Zbytek družiny je napaden skřety. Boromir je zabit a Smíška s Pipinem unášejí skřeti na rozkaz čaroděje Sarumana, který také touží zmocnit se Prstenu. Zbývá Aragorn, Legolas a Gimli, kteří se vydávají po stopách skřetů, aby zachránili hobity. Než však dostihnou skřety, je družina skřetů pobita jezdci z Rohanu a hobitům se podaří uniknout do nedalekého lesa Fangornu. V lese narazí na enta Stroumovouse (stromu podobná bytost, která se stará o ostatní stromy) a ten je vezme do své lesní říše. Aragorn a ostatní za nimi spěchají do lesa. Zde však narazí na čaroděje. Je to Gandalf, který se po souboji s démonem vrátil zpět na svět mnohem silnější. Už není Gandalf Šedý, ale nyní je to Gandalf Bílý. Gandalf se s ostatními vydává do Rohanské říše za králem Théodenem, aby ho varoval před Sarumanem, který změnil strany, a vyzval ho k boji proti němu. S rohanským lidem se vydávají do pevnosti Helmův žleb, kde jsou obléháni armádou Sarumanových skřetů. Skřeti jsou poraženi a král Théoden se s vojskem vydává přímo do Sarumanovy pevnosti. Zde se Aragorn a zbytek družiny shledávají se Smíškem a Pipinem, kteří přesvědčili enty, aby se také zapojili do boje. Saruman je poražen. Sauron se okamžitě dozvídá o jeho porážce a chystá se na válku. Mezitím pokračuje putování Froda a Sama. Cestou je napadne Glum, který stále touží po Prstenu, ale Frodo ho zkrotí a přiměje ho, aby je odvedl do Mordoru. Brána do Mordoru je ale silně střežená a tak musí zvolit jinou cestu. Zajmou je ale muži z Gondoru. Mezi nimi je i Boromirův bratr Faramir, který také zatouží po Prstenu, nakonec je ale propustí a nechá jít. Glum stále touží po Prstenu, a tak zavede hobity do
9
podzemních tunelů, kde žije obrovská pavoučice Odula. Odula svým jedem ochromí Froda. Sam si myslí, že je Frodo mrtev, a tak bere jeho Prsten, aby dokonal poslání. Frodovo tělo poté naleznou skřeti a Sam se dozvídá, že Frodo je pouze omráčen.
1.7 Návrat krále Gandalf se s Pipinem vydává do Gondoru, kterému jako prvnímu hrozí Sauronův útok. Rohanský král Théoden zatím shromažďuje vojsko na pomoc Gondoru a Aragorn, který je ve skutečnosti dědicem gondorského trůnu, se vydává do horského průsmyku, kde je ukryto vojsko duchů, kteří v jedné dávné válce zradili Gondor. Aragorn je vyzve, aby Gondoru pomohli a získali tak zpět svou čest a svobodu. Sauronův útok na Gondor je tedy odražen. Gandalf se od Faramira dozvídá o setkání s Frodem. Chce tedy upoutat Sauronovu pozornost, aby Frodo mohl nepozorovaně projít Modorem k Hoře osudu. Veškerá naděje totiž spočívá ve zničení Prstenu. Aragorn tedy opět shromažduje vojsko, se kterým táhne před mordorskou bránu. Sauron se domnívá, že Prsten je ve vojsku. Mezitím Sam osvobodí Froda a vydávají se na poslední úsek své cesty. Když konečně dorazí k Hoře, Frodo je už velmi vyčerpaný a podlehne moci Prstenu, prohlásí ho za svůj. V tu chvíli s ním ale o Prsten začne bojovat Glum, který je nepřestal pronásledovat. Nakonec ukousne Frodovi prst i s Prstenem. Ztratí však rovnováhu a padá do ohně Hory osudu i s Prstenem. Prsten je zničen a poslání dokonáno. Sauron ztrácí svou sílu a jeho říše se hroutí. Příběh končí korunováním Aragorna králem Gondoru. Hobiti se vrací zpět do Kraje. Frodo nakonec odplouvá s elfy do Zemí neumírajících.
10
2. Mytické prvky v Tolkienově díle Jak již bylo řečeno, Tolkienovou celoživotní vášní byly mýty a legendy, které jsou nositeli starobylé moudrosti. Není tedy divu, že se při svém pokusu vytvořit ucelenou mytologii pro svůj národ, inspiroval právě věky prověřenými mýty a legendami jiných národů. Jeho Středozem představuje náš svět, historické období je však smyšlené. Některé prvky jsou jeho vlastní invencí, některé převzal z mýtů a pověstí. Jedná se především o slova a názvy a také některé postavy nebo přesněji řečeno národy. Dalším důležitým prvkem, který se vyskytuje v mytologiích napříč světem, je motiv prstenu, se kterým je spojená nějaká síla či moc, a putování za tímto předmětem. Symbol nebo motiv prstenu se vyskytuje u všech pohanských národů. Podle některých badatelů se Tolkien snažil vytvořit jakýsi ,,prototypický příběh‘‘, ke kterému bychom měli přistupovat jako k ,,pravdivému‘‘, a který by věrohodně vysvětloval pozdější pohádky a pověsti. Angličané měli vidět ve světě Středozemě svůj archetypální předobraz. Tak je tedy Tolkienovo stvoření země Númenoru a její zničení potopením ekvivalentem a pokusem stvořit takový ,,pravdivý‘‘ příběh na pozadí báje o Atlantidě a stejně tak máme vidět počátek pohádky o Šípkové Růžence v činu Aragorna, který polibkem probudí raněnou spící rohanskou princeznu Éowyn.7 Nelze ale říci, že Tolkienova mytologie je pouze ,,slepencem‘‘ postav a motivů z již existujících mýtů a pověstí. Tolkien sice některé motivy převzal, ale zároveň je naprosto inovativním způsobem přetvořil a obdařil úplně novým životem a kontextem. Především tak přetvořil právě motiv putování za Prstenem, které vlastně obrátil naruby. Zatímco v klasických mýtech, kde se tento motiv objevuje, končí tyto příběhy zkázou a absolutní zhoubou všech, kteří se prsten snažili získat (jak bude ukázáno později), u Tolkiena končí příběh tím, že jeho hrdina Prsten zničí na místě, kde byl stvořen a docílí tak zániku temných sil a míru v zemi. Tolkienova výprava tak vlastně není výpravou za získáním Prstenu, které by hrdinovi přineslo slávu a bohatství, ale výpravou za zničením Prstenu a to naopak přinese hrdinovi slávu a jeho zemi bohatsví. Protože ale já se v této práci snažím ukázat mýtický základ Tolkienova díla, v této kapitole dále poukáži právě na ty mytické prvky, kterými se Tolkien volně inspiroval při vytváření své vlastní mytologie. Přestože by se Tolkienovo dílo dalo srovnávat
7
DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 15.
11
s různými mytologiemi, za nejdůležitější, které ovlivnily jeho tvorbu, považuji severské mýty a pověsti a dále pak keltské a anglosaské.
2.1 Severská mytologie a Tolkienovo dílo Termínem severská nebo také germánská mytologie označujeme soubor mýtů, pověstí a legend germánských kmenů ze Skandinávského poloostrova. V širším smyslu lze do severské mytologie zařadit i pověsti germánských Anglů a Sasů. Vikingové vyznávali pohanské náboženství a tudíž i jejich mytologie je pohanská. Měli mnoho bohů a bohyní. Byli však negramotní, takže záznamy o jejich víře a mytologii jsou velmi vzácné. Většina pramenů, které zaznamenávají tuto mytologii, byla sepsána mimo Skandinávii a byla tudíž už ovlivněna křesťanstvím. Prameny pocházející ze Skandinávie vznikly v pozdější době, a proto můžeme pouze spekulovat, do jaké míry jsou přesné. Nejdůležitějšími zdroji severské mytologie jsou Písňová Edda (Starší Edda), Prozaická Edda (Mladší Edda) a Skaldská poesie.8 Severský pantheon je tvořen dvěma skupinami bohů. Jedni z nich jsou Ásové, kteří jsou zaměřeni spíše na válčení a nejvyšší z nich je bůh Ódin. Druhou skupinu tvoří Vanové, kteří jsou bohy plodnosti a hojnosti. Podle této mytologie je v našem vesmíru devět světů. Ásgard, který obývají Ásové, Álfheim – říše Světlých elfů a Swartálfheim – říše Temných elfů a trpaslíků, Niflheim je země chladu a ledu a domov prvních obrů, v Jötunheimu žijí Skalní a Mrazoví obři, Múspellsheim je ohnívý svět a domov ohnivých obrů, Vanaheim je domovem Vanů a Helheim je temná říše mrtvých a domov bohyně Hel. Její sídlo střeží velký pes Garm a uvnitř jsou uvězněni ztracení duchové zemřelých. Posledním světem je Midgard, který je domovem lidí. Tyto světy jsou navzájem propojeny světovým stromem-jasanem Yggdrasilem. Ásgard je s Midgardem spojen duhovým mostem Bifröstem. Pro severskou mytologii je typický určitý fatalismus. Duchové zemřelých bojovníků a hrdinů se shromažďují ve Valhalle v Ásgardu. Zde čekají až budou povolání k účasti v bojích, jež budou mít kataklyzmatický charakter (velké střetnutí živlů), a které se nazývají Ragnarök. V tomto velkém střetu proti sobě stanou bohové a obři a všech devět světů bude zničeno. Přesto není tato vize o konci zcela bez naděje. Ze starého světa, který byl plný násilí, vznikne nový svět, který bude lepší a mírumilovnější.9, 10, 11 8
PAGE, R. I. Severské mýty. 1997, s. 7-36. DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 29-35. 10 PAGE, R. I. Severské mýty. 1997. 9
12
U Tolkiena lze najít podobné prvky a rysy. Jeho svět je utvářen božskými mocnostmi Valar a Maiar, kteří žijí ve své vlastní říši Amanu. Tolkienova Středozem je pak doslovným překladem severského Midgard. Středozem je obydlena všemi národy, které se vyskytují v severské mytologii. Tolkien také dělí rod elfů na dvě hlavní plemena – Eldar, což jsou Světlí elfové a Avari, kteří jsou označováni jako Temní elfové. Dalším národem vyskytujícím se ve Středozemi jsou trpaslíci. Tolkienovi elfové a trpaslíci sdílejí některé vlastnosti se svými severskými ekvivalenty. Avšak jeho trpaslíci a elfové jsou mnohem šíře popsáni a mají mnohem složitější genealogie. Ve Středozemi žijí i různí skalní obři, ohniví démoni a další stvoření. V neposlední řadě je to i domov lidí, kteří jsou zamýšleni jako Nástupci Prvorozených (elfů). Elfové a lidé nemají žít ve Středozemi bok po boku. Lidé se od elfů naučí různým moudrostem a vědomostem a několikrát společně vedle sebe stanou ve velkých a slavných bitvách proti zlu. Až ale přijde ten správný čas, přenechají elfové vládu nad Středozemí lidem a vrátí se zpět do země Amanu. Podobnost lze spatřit i v tom, že v Amanu v Mandosových síních se shromažďují duchové zemřelých elfů, tak jako duchové hrdinů ve Valhalle. I mezi božskými bytostmi Valar vyvstane temný pán/bůh zvaný Morgoth. Ten ze všeho nejvíce touží sám ovládnout Středozem. Zbuduje si velkou pevnost Angband, která je střežena vlkem Carcharothem. Uvnitř pevnosti vězní elfy, které mučí a přetvoří je tak ve strašné plemeno skřetů. Určitý fatalismus v podobě Konce světa tu lze také nalézt. Když na konci Prvního věku zatroubí herold Valar Eönwë na trubku (bitva mezi vikinskými bohy a obry vypukla poté, co herold bohů Heimdall zatroubil na svůj roh), vyjedou Valar do boje proti Morgothovi. Tato bitva vede k úplnému zničení Morgotha a Angbandu a zároveň způsobí i zánik krásných elfských říší pod vlnami moře. Tak končí První věk světa.12
2.1.1 Sága o Völsunzích , Píseň o Nibelunzích a Prsten Nibelungů Pokud poukazujeme na Tolkienovu inspiraci severskými mýty, je také třeba zmínit slavnou severskou Ságu o Völsunzích a její pozdější německou verzi Píseň o Nibelunzích. Obě tyto pověsti obsahují prvky a motivy, kterými se Tolkien ve svém díle
volně inspiroval. Sága o Völsunzích vypráví příběhy dynastií Völsungů
a Nibelungů. Osudy těchto rodů byly spjaty s kouzelným prstenem Andvarinautem. Sága se skládá z více než čtyřiceti samostatných příběhů, které však na sebe navazují. 11 12
VÍZDALOVÁ, Ivana. Soumrak a prsten. 2000. DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 31-35.
13
Její podoba se měnila během několika staletí tak, jak byla pojímána a převyprávěna různými autory, klíčové motivy jsou ale stejné.13 Pro nás je důležitá především ta část ságy, která popisuje pověst o Sigurdovi. Příběh o Sigurdovi a prstenu představuje základní pověst s motivem prstenu. Nebudu tak vyprávět děj celé Ságy, ale budou zde převyprávěny ty části příběhu, ve kterých se objevují motivy, kterými se Tolkien inspiroval, a které budou dále rozebrány. Začněme u Sigmunda. Sigmund je synem Völsunga, nejmocnějšího a nejsilnějšího z hunských králů. Při velké sešlosti Hunů, Vikingů a Gótů se najednou objeví šedovousý jednooký stařec a beze slova zarazí meč do kmene stromu přímo uprostřed místnosti a zase zmizí. Všichni poznají, že stařec byl Ódin a touží získat meč. Jediný, kdo má však sílu jej vytáhnout, je Sigmund a tím se stává Ódinovým vyvoleným bojovníkem. Po mnoha zkouškách a nelehkém životě se Sigmund stává hunským králem. V jedné bitvě s Vikingy se ale čepel jeho meče roztříští a Sigmund je smrtelně raněn. Než zemře, stihne však své těhotné manželce přikázat, aby úlomky meče posbírala. Zná totiž proroctví, které předpovídá, že jeho syn získá znovu skutým mečem cenu vyšší než kterýkoli jiný člověk. Sigmundova žena poté uprchne. Útočiště najde u vikinského krále v Dánsku, kde porodí syna Sigurda. Na dánském dvoře žije tajemný kovář Regin, který svým shrbeným tělem připomíná trpaslíka. Kovář se Sigurda ujme a naučí ho mnoha věcem, přesto za ta dlouhá léta mezi nimi nevznikne žádné hlubší pouto. Jednoho dne, když je Sigurd už dospělý, se Regin rozhodne, že mu vypoví příběh o své minulosti a odhalí, kdo vlastně je. Reginův otec kdysi získal od bohů Ódina, Honira a Lokiho zlatý poklad jako výkupné za smrt jednoho svého syna. Poklad, kterým se bohové vykoupili, pocházel od trpaslíka Andvariho. Andvari žádal Lokiho, aby si z pokladu směl ponechat alespoň prsten Andvarinaut, který měl schopnost plodit zlato a mnoho dalších schopností. Loki mu však tento prsten vyrval a utekl s ním. Trpaslík proto prsten proklel se slovy, že kdo bude vlastnit prsten a poklad, ten zhyne. Reginův otec poté poklad uložil do truhlic, ale prsten si nasadil. Prsten však působil na jeho syna Fáfnira tak, že otce zabil a prsten si ponechal. Pak přinutil svého bratra Regina, aby mu pomohl odnést poklad a ukrýt ho v Temném hvozdu. Pak nechal Regina
13
DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 45 a 46.
14
jít. Fáfnir, kterého pohltila chamtivost a poklad, se pak postupem času proměnil v obludného draka. Sigurd tak pochopí Reginou výzvu a přijme ji. Regin slibuje Sigurdovi, že pokud zabije draka, dostane velkou část pokladu a Andvariho prsten. Na tuto výpravu mu znovu skuje otcův meč Gram, který přetne dřevo i železo. Regin poradí Sigurdovi, že draka zabije tak, že mu vrazí meč do měkkého břicha. Když je drak mrtev, Regin požaduje, aby Sigurd vyřízl a upekl jeho srdce. Tím že Regin srdce sní, převezme na sebe odpovědnost za drakovu smrt. Zatímco se srdce peče, vystříkne z něho krev a Sigurdovi potřísní prsty. Ten si je olízne a zjišťuje, že požitím dračí krve získal schopnost rozumět řeči ptáků. Ptáci vědí, že Regin je proradný. Jakmile totiž sní srdce svého bratra, získá velkou moudrost a zdatnost. Pak hodlá Sigurda zabít a okrást. Když to Sigurd vyslechne, neváhá a Regina okamžitě zabije. Získává tak i celý poklad. Sigurd pokračuje ve své výpravě. Jednoho dne doputuje do francké země. Tam na pahorku nalezne hořící kruh, v němž stojí kamenná věž. Sigurd se vrhá skrz plameny. Ve věži nachází spící Ódinovu valkýru Brynhild. Když jí vytrhne trn z hrdla, Brynhild procitá. Stávají se milenci, ale Sigurd si uvědomí, že ještě musí vykonat mnoho válečných činů, aby si Brynhild zasloužil. Zatímco Brynhild spí, nasadí jí Andvariho prsten a odjíždí. Když se valkýra probudí, nic z toho, co se stalo, si nepamatuje. Pouze ví, že musí čekat na bojovníka, který k ní pronikne ohnivým kruhem. Po nějaké době přijde Sigurd do Porýní, kde vládne král Nibelungů. Ten přijme věhlasného Sigurda velmi přátelsky. Sigurd se také stává důvěrným přítelem králových synů Gunnara, Hogniho a Guttorma. Královna Nibelungů Grimhild si přeje, aby se Sigurd oženil s její dcerou Gudrún. Ta Sigurda miluje, ale on miluje jinou. Královna, která je také čarodějka, tak namíchá nápoj, po kterém Sigurd zapomíná na Brynhild, zamiluje se do Gudrún a ožení se s ní. Mezitím do království dojde pověst o krásné dívce uvězněné v ohnivém kruhu. Gunnar chce dívku získat. Na výpravu s ním vyjede i Sigurd. Protože však Gunnar nedokáže proniknout ohnivým kruhem, vykoná za něj tento úkol Sigurd, který na sebe vezme Gunnarovu podobu a získá tak Brynhild. Brynhild mu nasadí svůj prsten, ale cítí, že něco není v pořádku. Na svatbě si Brynhild bere už pravého Gunnara. Jednoho dne se však dvě mladé královny začnou přít, čí manžel je lepší. Gudrún nerozvážně poví Brynhild pravdu a na důkaz jí ukáže Andavariho prsten, který jí Sigurd daroval. 15
Brynhild zuří a žádá po Gunnarovi Sigurdovu smrt. Gunnar však tento čin nechce sám vykonat, a tak k tomu přiměje Guttorma. Ten probodne spícího Sigurda. Sigurd však ještě stihne po Guttormovi mrštit svým mečem a tak i on umírá. Gudrún je zdrcená. Brynhild ale nemá ze své pomsty radost, a tak se v záchvatu žalu probodne Sigurdovým mečem. Gudrún truchlí pro svého manžela, její matka však opět připraví nápoj a Gudrún na vše zapomíná. Gunnar a Hogni se zmocňují Sigurdova pokladu a ukryjí ho v jeskyni v řece Rýnu. Chtějí se zbavit i Gudrún, a tak ji provdají za hunského krále Atliho. Atli však slyšel mnoho a zatouží po pokladu Nibelungů, kdykoli pohlédne na Gudrúnin prsten. Pozve tak její bratry na hostinu, když však vejdou do sálu, jsou napadeni hunskými bojovníky a zajati. Atli je však nedokáže přimět, aby mu vyzradili místo pokladu, a tak je nechává zabít. Gudrún se však pomstí. Zavraždí děti, které měla s Atlim a zabije i samotného Atliho. Poté zapálí celé královské sídlo. Odejde z hunské říše a bloudí, dokud nedojde k vysoké skále nad mořem. Nakonec skočí ze skály i s Andvariho prstenem. Takový je ve zkrácené podobě příběh o Sigurdovi. Píseň o Nibelunzích, která byla také již zmíněna, je německým národním eposem a přímým převyprávěním Ságy o Völsunzích. Byla sepsána na požadavek rakouského dvora neznámým autorem kolem roku 1200. Jména hlavních postav byla poněmčena. Místo Sigurda tu vystupuje Siegfried, místo Gudrún Kriemhilda, z Brynhild je Brunhilda, z Gunnara Gunther a z Andvariho je Alberich, který je strážcem pokladu Nibelungů. Mimo to vlastní kouzelný plášť Tarnkappe, který ho činí neviditelným.14 Děj Písně o Nibelunzích je až na pár změn velmi podobný Sáze o Völsunzích. Siegfried je hrdinným synem nizozemského krále. Slávu si získal tím, že putoval na sever do bohaté země Nibelungů. Tam porazil dvanáct strážných obrů a také nibelunské muže a krále. Stal se tak pánem této země a majitelem obrovského pokladu. V této verzi příběhu však prsten, který vede ke zhoubě všech, není součástí tohoto pokladu. Siegfried pokračuje ve svých výpravách, zabíjí draka a po nějaké době přichází do Porýní, kde se spřátelí se třemi burgundskými králi. Siegfried pomůže jednomu z nich, Guntherovi, získat Brunhildu a sám se žení s jeho sestrou Kriemhildou. Když se Siegfried vydává za Gunthera, vezme Brunhildě její prsten a věnuje ho Kriemhildě. Dále už děj neobsahuje skoro žádné změny. Královny se pohádají, Siegfried je
14
DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 101.
16
zavražděn, Burgundové získávají poklad a stávají se vlastně Nibelungy, poklad ukrývají do Rýna. Gunther provdá Kriemhildu za dunajského krále Hunů Etzela. Ta však touží po pomstě. Přemluví Etzela, aby pozval Nibelungy na oslavu. Tam je nechá všechny pobít. Sama zabije vlastního bratra Gunthera a Hagena. Její manžel a ostatní jsou jejím chováním zděšeni a jeden z rytířů ji okamžitě zabíjí. Všichni Nibelungové jsou mrtví, jejich poklad je ztracen a Kriemhilda je pohřbena i s prstenem. Své konečné verze se tato severská legenda dočkala roku 1874, kdy německý skladatel Richard Wagner dokončil svou čtyřdílnou operu Prsten Nibelungů. Libreto napsal Wagner sám, přičemž vycházel přímo z epického mýtu. V příběhu udělal však několik změn, neboť se snažil propojit některé rozdílné prvky Ságy o Völsunzích a Písně o Nibelunzích. Trpaslík Alberich se dozví, že zlato, které leží na dně Rýna, obdaří svého majitele velkou mocí, pokud z něj bude ukován prsten. Alberich tak donutí trpaslíka Mima, aby mu prsten ukoval. Mezitím staví dva obři, Fasolt a Fafner, Valhallu pro Wotana (Wotan je germánským ekvivalentem Ódina.). Loge přemluví obry, aby si jako odměnu vyžádali Alberichův prsten. Wotan a Loge lstivě připraví trpaslíka o prsten a donutí ho, aby jim s ním vydal i Tarnhelm (přilbu neviditelnosti) a zlatý poklad. Alberich pak prsten prokleje. Wotan začíná propadat moci prstenu, ale nakonec jej vydá obrům a ti o něj soupeří. Fafner zabije Fasolta, získá prsten a později se promění v draka. V další části příběhu se Mime pokouší opravit Siegfriedův meč. Nedokáže to však, a tak ho Siegfried skuje sám. Mečem pak zabije draka Fafnera. Náhodou ochutná dračí krev a získává schopnost rozumět ptákům, od kterých se dozví o pokladu a prstenu. Mezitím se k jeskyni dostanou trpaslíci Mim a Alberich. Málem se zabijí kvůli hádce o prsten. Když se objeví Siegfried, Alberich uprchne, ale Mime Siegfrieda napadne a ten trpaslíka zabije. Siegfried pak zachrání valkýru Brunhildu z věže, která stojí uprostřed ohnivého kruhu a příběh tak pokračuje dál.15
2.1.2 Motivy legendy o Sigurdovi/Siegfriedovi v Tolkienově díle16 Když už jsme zde rozebrali děj příběhu o Sigurdovi a v pozdějších verzích o Siegfiedovi, můžeme se soustředit na ty motivy legendy, které se také objevují v Tolkienově mýtickém světě. 15 16
CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů. 1972, s. 141 a 142. CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů. 1972, s. 143-144.
17
Jedním z těchto motivů je drak, který střeží poklad. V Hobitovi se objevuje drak Šmak, který zabral celé trpasličí město i s jeho velkým pokladem. Po mnoho let střeží drak tento poklad a připraví ho o něj až družina třinácti trpaslíků, kterou doprovází hobit Bilbo. Další podobností je způsob, kterým je drak zabit. Není mu například useknuta hlava tak, jak je to běžné v jiných legendách. Jediným místem, kde je možno draka probodnout a zabít, je nekryté místo na prsou. Také Sigurd mohl draka Fáfnira zabít pouze tímto způsobem. Za zmínku ještě možná stojí, že Tolkien využil v Hobitovi také motiv schopnosti rozumět řeči ptáků. Tuto schopnost tu ale nikdo nezískává tím, že by ochutnal dračí krev. Je to starobylá schopnost trpaslíků, díky které se hrdinové Hobita od krkavce dozvídají, že drak je mrtev. Dalším a asi tím nejdůležitějším motivem je motiv prstenu. Prsten je zdrojem Sigurdovy/Siegfiedovy slávy a bohatství, zároveň ale přináší zhoubu všem, kteří s ním přijdou do styku. Podobně pak je i Tolkienův Jeden prsten zdrojem velké síly a moci, ale zároveň vede svého nositele do záhuby. Byl stvořen Sauronem za jediným účelem, aby mu pomohl podmanit si celou Středozem. Prsten představuje čisté zlo. I ten nejušlechtilejší člověk, který by ho chtěl použít pro dobrou věc, by nakonec propadl zlu. Prsten má vlastní vůli. V této souvislosti lze také poukázat na motiv určitého mravního poklesu, který způsobuje Prsten jak svému majiteli, tak lidem v jeho okolí. Ti propadají lačnosti, chamtivosti a touze po Prstenu a moci, kterou by jim přinesl. Také bychom měli zmínit motiv neviditelnosti. V Písni o Nibelunzích vlastní trpaslík Alberich kouzelný plášť Tarnkappe, který ho činí neviditelným, v Prstenu Nibelungů má pak Alberich místo neviditelného pláště Tarnhelm, přilbu neviditelnosti. V Pánovi prstenů a Hobitovi má tuto vlastnost samotný Prsten. Jakmile si ho Bilbo nebo Frodo nasadí, stávají se neviditelnými. Gandalf však Froda varuje, aby Prsten nenasazoval, protože jeho moc pak přitahuje Sauronovy sluhy a jeho nositel začne rychleji propadat zlu, pokud jej bude nosit. Podobnost můžeme také spatřovat v hádce dvou trpaslíků (Albericha a Mima), kteří se kvůli sporu o prsten navzájem málem zabijí a také dvou obrů (Fasolt a Fafner), kteří se o prsten poperou a spor končí smrtí jednoho z nich. Tento motiv se u Tokiena objevuje, když popisuje, jak Prsten získal Glum. Glum se kdysi jmenoval Sméagol a patřil k Říčnímu národu. Prsten našel jeho bratranec Déagol, Sméagol po něm ale zatoužil a svého bratrance zabil. Poté utekl i s Prstenem do jeskyní v Mlžných horách a stalo se z něj zubožené a rozpolcené stvoření, kterému se začalo říkat Glum. Glumovu posedlost Prstenem lze srovnat s posedlostí trpaslíka Mima, který svedl o prsten souboj 18
i s Siegfiedem, který ho zabil. V Pánovi prstenů skončí Glum podobně. Bojuje s Frodem o Prsten, který mu nakonec ukousne z ruky. Ztratí však rovnováhu, a tak padá i s Prstenem do ohně Hory osudu. Posledním motivem je motiv meče, který je zlomen a znovu skut. Sigmund zná věštbu, která praví, že jeho syn získá znovu skutým mečem slávu, moc a bohatství jako nikdo před ním. V Pánovi prstenů střeží královský dědic Aragorn úlomky Elendilova meče Narsilu (Elendilův syn Isildur Narsilem uťal Sauronovu ruku i s Prstenem a tím ho porazil. Protože ho ale Prsten očaroval a Isildur ho nezničil, přežil tak i Sauron). Se znovu spojeným Narsilem, který dostane nové jméno Andúril, se Aragorn vydává na výpravu jako člen Společenstva, svede několik bitev a stává se králem Gondoru.
2.2 Tolkienův svět a keltské mýty Pokud zkoumáme Tolkienovu inspiraci starověkými mýty, neměli bychom vynechat keltskou mytologii. Jen pro zajímavost, nejdůležitějším dochovaným zdrojem velšské keltské lidové moudrosti je Červená kniha z Hergestu. Tolkien pak ve svém díle jmenuje jako nejdůležitější pramen pojednávající o konci Třetího věku, Válce o Prsten a zdroj elfské moudrosti Červenou knihu Západní marky. David Day ve své knize Tolkienův prsten tvrdí, že keltská mytologie ovlivnila Tolkiena asi nejvíce v jeho pojetí elfů. Elfové byli do té doby v literatuře velmi neurčitě definováni. Původně pocházejí ze severských mýtů, kde se vyskytovali jako Álfové. Elfové byli vždy úzce spojováni s přírodou a většinou byli popisováni jako malinkatí skřítci, trpaslíci nebo víly. Tolkienovi elfové jsou však na hony vzdáleni tomuto popisu a Day se domnívá, že Tolkien se při svém pojetí elfů inspiroval irskými nesmrtelnými bohy Tuatha Dé Danann a jejich následovníky Aes Sidhe.17 Jitka Vlčková ve své knize píše, že Tutha Dé Danannové byli bohové prvních Keltů, kteří přišli do Irska ve 4. století před n. l. Jejich protivníky byli Fomóriové, bohové původních obyvatel. Tuatha Dé Danann, neboli ,,lid bohyně Danu‘‘ přišli do Irska ze své pravlasti, která se nalézala někde severně od Irska a přinesli s sebou velké vědění a umění.18 Existují dvě verze příběhu o jejich příchodu do Irska. Jedna tvrdí, že do Irska přišli 1. května (na svátek Beltene), když druid zatemnil nebe a jejich příchod tak vypadal, jako by sestoupili z nebe. Druhá verze příběhu vypráví, že připluli na lodích, které po 17 18
DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 79-80. VLČKOVÁ, Jitka. Encyklopedie keltské mytologie. 2002, s. 296-298.
19
příjezdu spálili, aby tak ukázali, že chtějí zůstat v Irsku navždy. Do Irska přivezli čtyři magické předměty: kámen Fál, Lugův oštěp, Nuadův meč a Dagův kotlík.19 Stejně jako Tuatha Dé Danann jsou Tolkienovi elfové nositeli prastaré moudrosti, rozumí řeči zvířat, milují hudbu a básně a skládají tak dokonalé písně. Je to sličný národ, vyšší a silnější než jsou lidé. Jsou nesmrtelní v tom smyslu, že nestárnou, netrpí nemocemi, mohou však být zabiti. Jsou velice zruční, jejich řemeslné tvorbě se lidská tvorba nemůže rovnat. Vlastní mnoho mocných předmětů a mají mnoho různých schopností které lidem připadají kouzelné. Přesto však s příchodem lidí postupně opouští Středozem, odplouvají na Západ do Zemí neumírajících. Stejně tak se po nějaké době stáhli Tuatha Dé Danann do sídhů (kopců nebo mohyl) a stali se tak Aes Sídhe (,,lidem z kopců‘‘). V jejich říši plynul čas mnohem pomaleji než na zemi. Některým smrtelným lidem bylo umožňováno navštívit jejich říši, většinou se ale tito smrtelníci již nevrátili zpět. Pokud však některý ze smrtelných lidí opustil říši Sídhů a vrátil se zpět na zem, zažil obrovský skok v čase a on zestárl nebo zemřel. Takové podobné skoky v čase zažívají i hrdinové Tolkienova díla, když navštíví poslední pozůstatky elfských říší ve Středozemi jako například Roklinku nebo Lothlórien, kde čas plyne pomaleji. Jak je vidět, Tolkien se při vytváření elfského národa inspiroval keltskými mýty, přesto ale přispěl tomuto národu vlastními myšlenkami, vytvořil celou civilizaci a vymyslel pro něj rozsáhlou historii a vlastní jazyky. Celou tuto pečlivě stvořenou civilizaci obohatil o rozsáhlé genealogie a rodokmeny jednotlivých elfských rodů. Day dále uvádí, že Tolkien se zřejmě nechal inspirovat i jinými keltskými postavami. Jako příklad uvádí Valu Oromëho, kterého bychom mohli nazvat bohem lovu. Oromë se v sindarském jazyce (Tolkienův smyšlený elfský jazyk) nazývá Araw. Vypadá to, že Oromë neboli Araw je téměř totožný s velšským bohem lovu, který se nazývá Arawn. Oba navíc jezdí na obrovském nesmrtelném koni a mají smečku nadpřirozených psů. Day také poukazuje na to, že v keltských legendách se často objevuje postava ,,paní v bílém‘‘. Když si tyto ,,paní v bílém‘‘ berou smrtelné hrdiny, musí tito hrdinové podle keltské tradice vždy překonat nějaké překážky. Dokládá to na velšské pověsti o námluvách u Olwyn. Olwyn měla pleť bílou jako sníh a byla nejkrásnější dívkou své doby. Po každém jejím kroku vyrašil bílý jetel. Získat její ruku bylo velmi obtížné, protože bylo třeba shromáždit všechny poklady Británie.20 19 20
EDEL, Momo a Bertram Wallrath. Keltové: Duchovní děti Evropy. 2009, s. 32. DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 82.
20
U Tolkiena můžeme najít takovéto ,,paní v bílém‘‘ hned dvě. V Silmarillionu se objevuje pověst o Berenovi a Lúthien. Lúthien byla elfská princezna, nejkrásnější žena své doby a její pleť zářila jako sníh. Když se narodila, rozkvetla poprvé bílá hvězdičkovitá květina nifredil a tato květina pak kvetla i na její mohyle. Breren, který se do Lúthien zamiloval, byl obyčejný člověk. Podle Lúthienina otce jí nebyl hoden. Její ruku mohl dostat jedině tak, že získá klenot silmaril, což byl v podstatě nadlidský úkol. V Pánovi prstenů pak postavu ,,paní v bílém‘‘ ztělesňuje elfská princezna Arwen, která je vlastně vzdáleným potomkem Berena a Lúthien. Arwen je taktéž nejkrásnější žena své doby a její pleť je opět bílá jako sníh. Je tu také spojitost s bílým kvítkem nifredilem, který po její smrti kvetl věčně na její mohyle. Do Arwen se zamiloval smrtelný hrdina a královský dědic Aragorn. Podmínkou pro získání její ruky bylo, že bude zničen Jeden prsten. Obě elfky, Lúthien i Arwen, se kvůli lásce k smrtelným lidem musely vzdát své nesmrtelnosti. Day dále dokládá Tolkienovu inspiraci Kelty, když poukazuje na Tolkienem stvořený elfský jazyk sindarštinu, ve které elfská osobní a místní jména vychází především z velštiny. Jako příklad uvádí několik slov. Třeba ,,mal‘‘ znamená zlato jak v sindarštině, tak ve velštině. Velšské ,,caer‘‘ znamená pevnost a v sindarštině je to ,,caras‘‘. Některá slova jsou stejná, ale jejich významy se liší: ,,nar‘‘ je velšsky ,,pán‘‘ a sindrasky ,,slunce‘‘. V některých slovech pak můžeme najít zvláštní spojitosti: ,,iar‘‘ je v sindarštině ,,starý‘‘ a velšsky znamená ,,slepice‘‘, kdežto velšské slovo ,,hen‘‘(anglicky slepice) zase znamená ,,starý‘‘. Některá jména Tolkienových postav jsou pak přímo přejatá z velštiny jako například Morwen nebo Bard.21
2.3 Anglosaské prvky v Tolkienově díle22 Vzhledem k tomu, že anglosaská kultura výrazně ovlivnila podobu současné britské kultury a že Tolkienovým cílem bylo obnovit mytologii a literaturu starodávné Anglie, je v celku logické, že jedním ze zdrojů při vytváření této mytologie se mu staly některé známé anglosaské báje a anglosaština neboli staroangličtina. Zatímco tedy elfská jména mají velšský původ a trpasličí zase islandský, tak většina jmen lidí a jména, která dávají lidé jiným národům a plemenům, vycházejí z anglosaštiny. Například Éowyn znamená ,, jezdkyně na koni‘‘, Théoden je ,,náčelník národa‘‘, ent je staroanglické slovo pro obra a orc je skřet nebo démon. 21 22
DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 83. DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 83-89.
21
Jako znalec anglosaského hrdinského eposu Beowulf využil Tolkien některé prvky z této básně ve svém díle. Vypůjčil si z básně jméno pro hlavní postavu Pána prstenů, kterým je Frodo (jehož jméno v původní hobitštině zní Froda). Froda, který vystupuje v Beowulfovi, je pánem Bardů. Také v prostředí Rohanu můžeme rozeznat některé prvky z Beowulfova světa. Hodovní síň krále Théodena, Meduseld (což znamená staroanglicky hodovní síň), má zlatou střechu, která září do dálky podobně jako síň krále Hróthgára v Beowulfovi. Tolkien se nechal inspirovat i jinými anglosaskými legendami. Jednou z nich byla i pověst o saském kováři Waylandovi a jeho prstenu. Wayland je postava, která pronikla do anglosaských bájí ze severských mýtů, kde se jmenuje Völund a v germánských příbězích je pak znám jako Weiland. Wayland je velmi známý a nadaný kovář, který získá od své manželky valkýry mocný prsten. Tento prsten znásobí jeho schopnosti a je také zdrojem jeho obrovského bohatství. Proto ho také nechá zajmout švédský král, který ho zmrzačí a učiní z něj svého otroka. Po mnoha letech se však Waylandovi podaří pomstít se, získat zpět svůj prsten a uprchnout do Álfheimu. Prsten mu však ukradne smrtelník Soté a zcela mu propadne. Uprchne do Bretlandu (Británie) a nechá se zaživa pohřbít do mohyly. Tam neustále bloudí s vytaseným mečem ze strachu, že se někdo pokusí mu prsten ukrást a postupně se stává přízrakem. Nakonec ho o prsten připraví hrdina Thorsten. Se Sotém bychom tedy mohli srovnat postavu Gluma, který ještě jako Sméagol zavraždí vlastního bratrance, ukradne mu Prsten, kterému zcela propadne a odnese si jej hluboko do jeskyň, kde se skrývá několik set let a vraždí všechny, kteří se opováží přiblížit.
22
3. Postavy a jejich mytické předobrazy Pokud poukazujeme na souvislosti a podobnosti mezi Tolkienovým dílem a klasickými mytologiemi, měli bychom se stejným pohledem podívat i na konkrétní postavy těchto příběhů. Pán prstenů je velmi rozsáhlé dílo, ve kterém vystupuje velké množství postav. Domnívám se ale, že zde nemůžeme jednoduše určit jen jednu hlavní postavu. Je tu samozřejmě Frodo – Ten, který nese Prsten. Mnoho lidí, myslím tím literární kritiky, teoretiky a další vykladače Tolkienova díla, považuje Froda za hlavní postavu příběhu. Podle mého soudu je však Frodo jen jedna z hlavních postav. Některé tyto postavy jsou důležitější, některé méně. Je zde však několik postav, kterým dává Tolkien víceméně stejný prostor. Dá se říci, že se jedná v podstatě o celé Společenstvo – Frodo a Sam, Smíšek a Pipin, Gandalf, Aragorn, Legolas a Gimli. Poté, co se Společenstvo rozdělí, věnuje Tolkien vždy stejnou část příběhu každému z nich. Na Pánovi prstenů je zajímavý i fakt, že všechny hlavní postavy a většina vedlejších jsou muži. V tomto díle vystupuje velmi málo ženských postav (Arwen, Galadriel, Éowyn, Zlatěnka, Růža Chaloupková a pár dalších postav, které jsou spíše jen zmíněny) a Tolkien jim nedává moc velký prostor. Růža Chaloupková je ,,hobitka‘‘ a milá Samvěda Křepelky. Se Zlatěnkou se setkáváme na počátku příběhu, ale není příliš jasné, zda se jedná o vílu či nějakého ducha. Toto stvoření nám zůstává trochu záhadné a v příběhu už se dál neobjevuje. Arwen a Galadriel jsou dvě elfské paní, které patří k ,,nejvyšším‘‘ mezi svým lidem a zároveň jsou to nejkrásnější ženy své doby. V tomto díle se jim sice nedostává příliš prostoru, ale jejich příběh a další zmínky o těchto postavách můžeme najít v Tolkienových dodatcích k Pánovi prstenů a v dalších dílech, která pojednávají o Středozemi, jako je například Silmarillion. V tomto díle vystupuje již více ženských postav a v některých příbězích mají i hlavní úlohu (viz Legenda o Berenovi a Lúthien). V Pánovi prstenů dostává asi největší prostor z ženských postav Éowyn Rohanská. Ta však svého úspěchu nedosahuje jako žena, ale v převleku za muže Dernhelma. Přestože Tolkien nenechává svým ženským postavám v tomto díle velký prostor, jejich role v příběhu není zanedbatelná, a pokud už se o nich Tolkien zmiňuje, používá k tomu zpravidla krásná a velmi vznešená slova: ,,Tak spatřil Frodo tu, kterou do toho času vidělo jen málo smrtelníků; Arwen, Elrondovu dceru, o níž se říkalo, že v ní se vrátila
23
na zem podoba Lúthien;…Tolik krásy v živém tvoru Frodo dosud neviděl ani si nepředstavoval…“23 ,,Vážný a zamyšlený byl její pohled, když se s chladným politováním podívala na krále. Její tvář byla velmi sličná a dlouhé vlasy připomínaly řeku zlata…Tak Aragorn poprvé spatřil v plném denním světle Éowyn, Paní Rohanu, a zdála se mu sličná, sličná a chladná jako jitro časného jara, v kterém se ještě neprobudilo ženství.“24 ,,Když ji (Arwen Večernici) Frodo viděl přijíždět jako třpyt za večera, s hvězdami na čele a sladkou vůní kolem, byl dotčen velikým úžasem a řekl Gandalfovi: "Konečně chápu, proč jsme čekali! Toto je zakončení. Teď už nebude milován pouze den, ale i noc bude krásná a požehnaná a všechen její strach pomine!".“25 Teď se ale vraťme k hlavním postavám a jejich podobnosti s klasickými mýtickými postavami. Nebudu zde rozebírat a popisovat všechny postavy. Vybrala jsem však dvě, u kterých můžeme velmi dobře vidět určitou inspiraci známými postavami z mýtů. Tyto dvě postavy jsou Aragorn a Gandalf.
3.1 Aragorn26 Aragorn je bezpochyby jedna z nejdůležitějších postav díla. Z počátku vystupuje jako obyčejný a poněkud záhadný hraničář, který si nechává říkat Chodec. Tak ho poznávají i čtyři hobiti, ke kterým se připojí v Hůrce a vede je do Roklinky. Postupně však vychází najevo, že Aragorn není pouze obyčejný hraničář. Ve skutečnosti je posledním z linie velkých králů lidí. Aragorn byl vychován Elrondem v Roklince a o jeho královském původu vědělo jen pár lidí. Jako potomek dávných králů je rovněž obdarován asi trojnásobnou délkou života. Aragorn je zamilován do Elrondovy dcery Arwen. Elrond má však podmínku, že připustí jejich sňatek, teprve až se Aragorn stane právoplatným králem Arnoru a Gondoru. Tak se tedy v Roklince stává jedním ze členů Společenstva, aby naplnil svůj osud. Po Gandalfově pádu do propasti v Morii se dokonce stává vůdcem celého Společenstva. Aragorn má meč Andúril, který byl znovu zkut z úlomků Narsilu, meče, kterým uťal Aragornův předek král Isildur Prsten Sauronovi z ruky. Po rozdělení Společenstva putuje s Legolasem a Gimlim dál, aby zachránil Smíška a Pipina ze spárů skřetů. Na své výpravě se znovu shledávají s Gandalfem, dostávají se 23
TOLKIEN, J. R. R. Společenstvo Prstenu. 2002, s. 214-215. TOLKIEN, J. R. R. Dvě věže. 2002, s. 105. 25 TOLKIEN, J. R. R. Návrat krále. 2002, s. 221. 26 DAY, David. Průvodce světem J. R. R. Tolkiena. 2003, s. 15. 24
24
do země Rohanu, kde se setkávají s rohanským králem Théodenem. Rohanu pomáhají v bitvě proti Sarumanovi. Aragorn se stává přítelem Théodena a jeho synovce Éomera, kteří se pak s ním vydávají na pomoc Gondoru. Poté, co osvobodí město, Aragorn znovu shromáždí vojsko a táhne s ním na Mordor, kde velí rozhodující bitvě o Středozem. Po zničení Prstenu a svržení Saurona je korunován a žení se s Arwen. Spolu pak vládnou dlouhá léta a znovu nastolují mír ve Středozemi. Aragorn je prototypem klasického hrdiny, ideálem vznešenosti, rytířem se všemi ctnostmi a přirozeným vůdcem. Také prokazuje velmi silnou vůli, když je schopen odolat moci Prstenu. ,,Aragorn je hrdina, v němž dříme král. Bude králem v nejvyšším smyslu slova, ne pouhým náčelníkem či svévolnou autoritou, ale ideálním ztělesněním svého lidu, trestí nejlepších vlastností celého lidského rodu.“27 Postava Aragorna bývá někdy srovnávána s postavou Karla Velikého. Jelikož je však Karel Veliký historickou postavou, o které ale zároveň bylo ve středověku vytvořeno mnoho legend, zmíním zde pouze „schopnost obou léčit nemoci zvláštní bylinou“28 a také to, že oba vlastnili kouzlené meče, které zdědili. Aragorn jako pravý potomek dávných králů z Númenoru umí uvolnit z rostliny Athelasu její pravou moc, pomocí které pak dokáže léčit svůj lid. „V pověstech karolínského cyklu se Karlovi připisovala moc léčit lidi stižené morovou ranou neboli „černou smrtí“ pomocí byliny, která byla zřejmě odrůdou mléče. V obou případech byliny zázračně léčily jedině v uzdravujících rukou krále.“ V těchto pověstech bývá Karlovi připisováno také vlastnictví meče Joyeuse, který ukoval Wayland. Ten stejný kovář, který vyrobil Gram, meč Sigurda Drakobijce.29 Nejčastěji bývá Aragorn srovnáván s postavou krále Artuše, ale také jej můžeme srovnat s hrdinou Sigurdem, o kterém jsem se již zmiňovala v předchozí kapitole. Než však poukáži na jejich společné rysy, bude zde shrnut život a příběh krále Artuše. ,,Artuš je napůl historický a napůl mýtický král žijící snad v 5. století n. l., vládce legendárního Kamelotu. Artuš je postavou waleských, britských i bretaňských legend. Psané zmínky o Artušovi se objevují asi od roku 800 (Dějiny Britonů). Je líčen jako král, který porazil Anglosasy, Pikty, Skoty, Irsko, Galii a dokonce i římského císaře. Artušovská tematika byla přenesena i na kontinent, zřejmě již se skupinou keltských Britů, kteří prchli před germánským nebezpečím za moře do Galie. Obě skupiny pověstí se pak vyvíjely odlišně. Ostrovní větev se snažila zachovat zdání Artušovy historické
27
STANTON, Michael N. Hobiti, elfové a čarodějové. 2003, s. 156. COLBERT, David. Kouzelný svět Pána prstenů. 2002, s. 18. 29 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 73. 28
25
autenticity, pevninské pověsti brzy ovládly pohádkové prvky. Z bretaňské tradice zřejmě také vycházel Chrétien de Troyes, autor veršovaných románů o králi Artušovi z poloviny 12. století. Nad válečnickým uměním krále začíná převládat francouzské šlechtě bližší tématika společenských vztahů na jeho dvoře, činy členů jeho jedinečné družiny shromážděné kolem Kulatého stolu. Podle legend byl Artuš synem Igrainy a krále Uthera Pendragona. Po narození bylo nemluvně předáno Merlinovi a ten je dal na vychování do rodiny rytíře Ectora. Po smrti Uthera byla země bez krále. Tím se měl stát pouze ten, jemuž se podaří osvobodit meč uvězněný v kameni. Jediným, komu se podařilo meč vytáhnout, byl Artuš. Merlin se stal jeho věrným rádcem a průvodcem. Několikrát mu zachránil život a pomohl mu získat od Jezerní panny meč Excalibur a také manželku Gueneveru, dceru krále Leodegranse, od něhož získal svatebním darem kruhový stůl, u kterého zasedli nejstatečnější rytíři království. Artuš vybojoval mnoho vítězných bitev a jeho vláda byla dobou dostatku. Ale Guenevera se podle Merlinovy předpovědi zamilovala do mladého rytíře Lancelota du Lac a věci se začaly měnit. Zhoubcem země se měl stát Mordred, syn Artuše a jeho sestry Morgany. Rozdmýchal nepokoje proti královně a vehnal Artuše do války s Lancelotem. V době, kdy nebyl Artuš v Británii, uzurpoval Mordred vládu a chtěl pojmout za ženu i Gueneveru. Ale Artuš se vrátil do země a vojska obou soupeřů stanula proti sobě. V osobním souboji zabil Artuš kopím Mordreda, který jej však ještě stačil smrtelně zranit svým mečem. Tělo umírajícího Artuše přenesly na loď panny a ty pak zamířily s umírajícím králem k Avalonu, kde pečovaly o jeho uzdravení.“30
3.1.1 Srovnání tří hrdinů ,,Artuš, Sigurd i Aragorn jsou osiřelí synové a právoplatní dědici králů padlých v boji. Všichni jsou připraveni o své dědičné království a hrozí jim zavraždění. Všichni jsou poslední ze své dynastie, a budou-li zabiti, jejich urozený rod vymře. Všichni jsou také tajně vychováváni v domech pěstounů pod ochranou šlechtice, který je jejich vzdáleným příbuzným. Artuš je vychováván na hradě sira Ectora, Sigurd v sídle krále Hjálpreka a Aragorn v domě Elronda Půlelfa. Během pobytu u pěstounů – v dětství a jinošství – všichni tři konají podivuhodné skutky síly a obratnosti, které předznamenávají jejich budoucí velikost. Všichni tři hrdinové se zamilují do krásných
30
VLČKOVÁ, Jitka. Encyklopedie keltské mytologie. 2002, s. 27-29.
26
dívek, avšak musí zdolat několik zdánlivě nepřekonatelných překážek, než může dojít k sňatku: Artuš s Gueneverou, Sigurd s Brynhildou, Aragorn s Arwen. Každá z těchto milenek je do určité míry tragickou hrdinkou. Guenevere odejde zemřít do kláštera, Brynhild ztratí svou nadpřirozenou moc valkýry a spáchá sebevraždu, Arwen obětuje svou elfskou nesmrtelnost a zemře jako člověk.“31 Rozdíl mezi nimi pak podle Daye spočívá v cíli jejich snažení. Zatímco Sigurd putuje za prstenem, Artušovo putování bývá spojováno se svatým grálem (příběh grálu je v artušovských legendách až pozdním dodatkem) a Aragornovo putování je za zničením nikoliv získáním Prstenu. Prsten také ničí ty, kteří ze všeho nejvíce touží po moci a bohatství, je to zhouba duše. Naopak grál je spása duše, duchovní pouť, která může být dokončena jen tehdy, když zavrhneme hmotné vlivy. Day dále poukazuje, že i v legendách o Artušovi se setkáme se symbolem prstenu. Jedná se o zásnubní prsten královny Guenevere, která s sebou na Kamelot přiváží kulatý stůl. Kolem stolu je ukut železný kruh rytířů, kteří královi a královně složili přísahu. I na snubní prsten Artuše a Guenevery je složena posvátná přísaha. Železný kruh bude trvat tak dlouho, dokud nebude porušena přísaha na snubní prsten. Prsten v Pánovi prstenů představuje čisté zlo, v Sáze o Völsunzích přináší prokletí. V artušovských příbězích je prsten dobrý, dokud platí přísaha. U hrdinů všech tří příběhů můžeme najít ještě další podobnosti. V některých rysech připomíná Aragorn oba hrdiny, v jiných jednoho či druhého. Důležitým shodným prvkem je dědictví meče. Artuš jako jediný dokáže vytáhnout otcův meč z kamene. Toho stejného činu jsme svědky v Sáze o Völsunzích, kdy Sigmund (Sigurdův otec) je jediným mužem, který dokáže vytáhnou meč, který Ódin zarazil do dubu. Sigurd ani Aragorn takovýto úkol plnit nemusí, meče jsou jejich dědictvím. Oba tyto meče jsou však zlomené a proto je třeba je znovu zkout. Jakmile je Sigurdův měč znovu zkut, jde za svým dědictvím. Pomstí otcovu smrt, zabije draka a získá poklad a prsten. V Aragornově příběhu je však odlišná role Prstenu, jakmile je jeho meč zkut, vydává se Aragorn za svým dědictvím, kterého ale může dosáhnout pouze v případě, že bude Prsten zničen. Všechny tři meče planou nadpřirozeným plamenem a sekají železo i kámen, aniž by se jejich ostří otupilo. Day považuje za asi jednu z nejdůležitějších spojitostí mezi těmito třemi hrdiny podobnost v postavách jejich učitelů – Merlina, Ódina a Gandalfa. Všichni tři
31
DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 62-63.
27
odpovídají do určité míry archetypu čaroděje. Všichni tři zastávají úlohu rádců a učitelů budoucích králů.32
3.2 Gandalf Gandalf vystupuje v příběhu zpočátku jako Gandalf Šedý (Hobit, Společenstvo Prstenu), později pak jako Gandalf Bílý (Dvě věže, Návrat krále). Gandalf je příslušníkem řádu Istari. Istari připluli v roce 1000 Třetího věku do Středozemě ze Západního moře. Do Středozemě je vyslaly mocnosti Valar, které zpozorovaly, že ve Středozemi roste veliké zlo. Před příchodem do Středozemě byli Istari duchové Maiar, starší než samotný svět. Do Středozemě ale nemohli vstoupit jako Maiar. Byli omezeni na lidskou podobu a sílu lidského těla. Řád Istari tvořilo pět velmi starých mužů s dlouhými bílými vousy. Nosili dlouhé a široké pláště různé barvy, špičaté klobouky a každý měl dlouhou hůl. Lidé jim říkali čarodějové. Přestože jich původně přišlo pět, dva nehrají v příbězích Západních zemí žádnou roli. Odešli někam na východ Středozemě. Ostatní tři byli: Radagast Hnědý, jehož moudrost se týkala především bylin a zvířat. Mluvil všemi ptačími jazyky. Dalším Istari byl Saruman Bílý, který byl původně největším z řádu. Několik set let se snažil zničit Temného pána Saurona. Postupně ale zpyšněl a zatoužil mít veškerou moc pro sebe. Usadil se v Železném pase, který mu byl darován lidmi, neboť se domnívali, že Saruman jim pomůže v boji proti Sauronovi a jeho obludám. Saruman se však sám obklopil skřety a začal usilovat o moc nad Středozemí. Sauronova moc byla však daleko větší, a tak se Saruman stal jedním z jeho spojenců. Železný pas by nakonec zničen enty a Gandalf zlomil Sarumanovi hůl. Saruman poté uprchl do Kraje, kde se snažil podmanit si hobity. Ti ho nakonec přemohli a Sarumana zabil jeho vlastní sluha Gríma Červivec. Posledním z řádu Istari byl Gandalf Šedý. Všichni tři byli členy Bílé rady, která byla vytvořena proti Sauronovi. V Bílé radě byli i Elrond a Galadriel.33 Gandalf je tedy jedním z Istari a původně v Zemích neumírajících to byl duch Maia, který se jmenoval Olórin. Elfové ho také nazývají Mithrandir neboli ,,šedý poutník“. Po Středozemi putuje jako stařec s dlouhým vousem a hnědou holí. Nosí dlouhý šedý plášť a vysoký špičatý modrý klobouk. Ve Středozemi bojuje Gandalf proti zlu. Podnítil výpravu trpaslíků a Bilba k Osamělé hoře. Během této výpravy získal Bilbo Jeden prsten. 32 33
DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 63-67. DAY, David. Tolkienův bestiář. 1995, s. 130-132.
28
Gandalf sám vlastní jeden kouzelný prsten. Při příchodu do Středozemě dostal do opatrování Naryu, ,,prsten ohně“, jeden ze tří původních kouzelných elfských prstenů. Tento prsten má schopnost darovat lidem statečnost a rozhodnost. Gandalf zjišťuje původ Bilbova Prstenu a vysílá Froda na výpravu za zničením tohoto Prstenu. Je členem Společenstva a díky jeho schopnostem překoná Společenstvo mnohá nebezpečenství. Při průchodu Moriíí však musí Gandalf bojovat s démonem balrogem a padá do propasti. Za svou statečnost a moudrost je ale odměněn. Jeho duch je vzkříšen, je mu darováno nové tělo a vrací se na svět jako Gandalf Bílý s mnohem silnějšími a většími schopnostmi. Během Války o Prsten pomůže Gandalf zvítězit v boji jak Rohirům, tak Gondoru a spolu s Aragornem vede vojsko do Mordoru přímo proti Sauronovi. Gandalf je dlouholetým Aragornovým přítelem a rádcem. Celé roky mu pomáhá dosáhnout jeho dědictví a vrátit ho na trůn. Po vyhrané válce, když má svět lidí opět svého krále, oznámí Aragornovi, že jeho úkol ve Středozemi skončil a poté odplouvá s ostatními Strážci Prstenů zpět do Zemí neumírajících.34 Tak jako Aragorn bývá připodobňován ke králi Artušovi a Sigurdovi, bývá Gandalf srovnáván s Ódinem a Merlinem. Než se však podíváme na podobnost mezi nimi, budou zde stručně postavy Merlina a Ódina popsány. Merlin nebo také Myrddin je legendární waleský druid, básník a mudrc. Podle waleské tradice je považován za zakladatele bardských řádů. Merlin hraje klíčovou úlohu v artušovských legendách. Podle původních vyprávění byl členem družiny keltského krále Gwenddolaua. Během jedné bitvy prý zešílel a odešel žít sám do skotských lesů. Postupně nabýval neobvyklých schopností. Středověká verze Merlinova příběhu je asi takováto. Ďábel chtěl zničit svět lidí, a tak se rozhodl zplodit s jednou princeznou Antikrista. Když se však dítě narodilo, bylo ihned pokřtěno. Dostalo jméno Merlin. Tím byly plány ďábla částečně zmařeny. Merlinovi však zůstaly prorocké a kouzelnické schopnosti. Merlin se stal rádcem několika anglických králů, mimo jiné i Artuše. Podle některých verzí dal Artušovi kulatý stůl a předpověděl mu, že získá svatý grál. Jako mladý se Merlin zamiloval do princezny Nimue (nebo také Niniana, Viviana, Jezerní panna). Naučil ji všem svým kouzlům a to se mu stalo osudným. Nimue jej začarovala do kamenného hrobu. Podle
34
DAY, David. Průvodce světem J. R. R. Tolkiena. 2003, s. 79-81.
29
jiné verze odešel Merlin ze života dobrovolně, protože byl zlomen životem mezi lidmi.35 Ódin nebo také Wotan a Woden je vládce a nejvyšší bůh severského pantheonu. Je to patron bojovníků, války, básníků, magie. Umí čarovat, věštit, číst runy. Umí na sebe brát podobu jakéhokoli zvířete. Jeho charakter je velmi rozmanitý. Mimo ctnostných vlastností má zároveň spoustu špatných, jako je například náladovost, neupřímnost, neschopnost dodržet věrnost, proradnost. Umí být také velmi krutý. Mezi lidmi bývá popisován jako jednooký stařec s holí. Je mu připisováno vlastnictví mnoha artefaktů, mimo jiné Draupniru, kouzelného prstenu, ze kterého neustále vznikají další prsteny. Ve Valhalle shromažďuje Ódin duchy mrtvých bojovníků, kteří s ním budou bojovat při Ragnaröku.36,37
3.2.1 Podobnost mezi Gandalfem, Merlinem a Ódinem38 Při srovnávání těchto tří postav, můžeme začít jejich fyzickou podobností. Všichni tři vystupují v lidském světě jako starci (poutníci), kteří mají dlouhý vous, nosí dlouhý plášť, klobouk a každý má svou čarodějnou hůl. V těchto příbězích vystupují jako mudrci, rádci a učitelé budoucích králů. Všichni tři dohlížejí na to, aby jejich svěřenec došel naplnění svého osudu. Zároveň mají všichni tři nadpřirozené schopnosti a lidé je nazývají čaroději. Ani jeden z nich neprahne během pobytu mezi lidmi po moci. Společným rysem je i to, že ve chvíli, kdy dokončí svůj úkol jako rádcové hrdinů, všichni tři odcházejí. Ódin i Gandalf opouštějí svět smrtelníků. Ódin odchází do svého sídla v Ásgardu, Gandalf odplouvá společně s nositeli kouzelných prstenů do Amanu, Zemí neumírajících. Merlin se vydává na osamělou pouť a podle legendy je zaklet do kamene. Zdá se, že Gandalf toho má více společného s Ódinem. Zatímco však Ódin má jak dobré, tak špatné vlastnosti, ve Středozemi, kde dochází k souboji dobra a zla, má Gandalf Ódinovy kladné rysy a ty záporné tu má Sauron nebo také Saruman. Stejně jako Saruman hovoří i Ódin jazykem básníků, jako Sauron má vládu nad krkavci a vlky, jako Radagast Hnědý rozumí řeči ptáků a zvířat a jako Gandalf Šedý získal i Ódin kouzelného koně, nejrychlejšího ze všech, pána všech koní. Ódin vlastní osminohého
35
VLČKOVÁ, Jitka. Encyklopedie keltské mytologie. 2002, s. 223-225. BARTLETTOVÁ, Sarah. Mýty a báje od A do Z. 2009, s. 130. 37 PAGE, R. I. Severské mýty. 2007, s. 35-40. 38 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 37-43, 61-69. 36
30
koně Sleipnira, nejlepšího ze všech koní. Sleipnirův stříbrošedý potomek Grani rozuměl lidské řeči a patřil hrdinovi Sigurdovi. Gandalfův kůň Stínovlas (,,stříbrošedý“) je nejvznešenější ze všech koní na zemi. Je velmi statečný a nebojí se ničeho. S Gandalfem stojí proti hrůzným mordorským stvůrám. Stínovlas pochází z rohanského komoňstva a také rozumí lidské řeči. Komoňstvo (vznešení a kouzelní koně) je potomkem nadpřirozeného koně Nahara, oře Valy Oromëho (boha-lovce).39 Jméno Gandalf si Tolkien vypůjčil z Prozaické Eddy a přímo znamená ,,elfkouzelník“. Gandalfova znalost run a zaklínadel je také srovnatelná s Ódinovými schopnostmi. Oba, Gandalf i Ódin, prošli vlastním vzkříšením a vrátili se silnější než kdy předtím. Ódin putoval pomocí Yggdrasilu po Devíti světech. Mocí run dosáhl vlastního vzkříšení. Když byl u paty Yggdrasilu zatoužil napít se z Pramene moudrosti. To ovšem nebylo zadarmo. Ódin musel za jediný lok obětovat jedno oko. Při této pouti po Yggdrasilu se stal králem-kouzelníkem. Když se vrátil do Ásgardu byl strašný na pohled, ale také mocný a moudrý a ostatní bohové jeho moc uznali. Podobný znak můžeme najít i v Pánovi prstenů. Během putování se Společenstvem padne Gandalf Šedý při souboji s démonem balrogem do propasti. Všichni jeho přátelé ho pokládají za mrtvého. Gandalf však s démonem bojuje dál v samém nitru země. Po dlouhém zápase balroga porazí a upadne do jakéhosi transu. Je vzkříšen a vrací se nazpět jako Gandalf Bílý. Je mnohem silnější, například zbraní ho nikdo nedokáže porazit.
39
DAY, David. Tolkienův bestiář. 1995, s. 136-137.
31
4. Mýtus a jeho pozice v současném světě V předchozích kapitolách bylo poukázáno na mytický základ Tolkienova díla. Tolkienem ve svém literárním díle stvořil celý fiktivní svět a zároveň záměrně i celou mytologii a historii tohoto světa. Vzorem mu byly především severské a keltské mytologie. Jeho dílo se průběhu let stalo senzací a legendou, četly ho miliony lidí po celém světě. Pán prstenů je jedním z nejprodávanějších románů vůbec. V letech 2001-2003 byla do kin uvedena filmová verze Pána prstenů novozélandského režiséra Petera Jacksona. Přes mnohá tvrzení, že Tolkienovo dílo je v podstatě nezfilmovatelné, sklidila tato série úspěch u kritiky i diváků, jednotlivé díly patří k nejnavštěvovanějším a nejvýdělečnějším filmům historie. Celá série získala mnoho významných ocenění včetně sedmnácti Oscarů a dokonce i ti nejzarytější odpůrci filmové adaptace museli uznat kvalitu tohoto díla. V současné době je v kině promítán první díl Hobita s názvem Neočekávaná cesta, který v příštích dvou letech budou následovat další dva díly. Velký úspěch filmového zpracování Pána prstenů zvedl novou vlnu zájmu, přivedl nové čtenáře k Tolkienovu dílu a celkově zvýšil zájem o takzvanou fantasy literaturu a tematiku, za jejíž základní pilíř je považováno právě dílo J. R. R. Tolkiena. Fantasy je umělecký žánr, který se projevuje především v literatuře, filmu a výtvarném umění. Tento žánr vychází z lidské fantazie a navazuje na tradici mýtů, bájí, legend a pověstí. Klasická témata a prvky vyskytující se v žánru fantasy jsou například paralelní magické světy, bájná stvoření a bohové. Pán prstenů a ostatní Tolkienovo dílo zabývající se Středozemí jako ,,základní kámen“ fantasy literatury se pro některé čtenáře stalo doslova kultem, který uctívají. Tito lidé vysloveně žijí Pánem prstenů. Oblékají se jako jejich oblíbené postavy z díla, staví si domy ve stylu hobitích podzemních nor a někteří dokonce plynně mluví elfskými jazyky (sindarštinou a quenijštinou), které vymyslel Tolkien sám na základě především finštiny, galštiny a velštiny. Fanoušci tohoto díla také zakládají různé spolky, ve kterých neustále diskutují nad významy díla a hledají v něm nové a nové symboly a výklady. Je tedy vidět, že Tolkienovo výjimečné dílo získalo ve světe nevídaný ohlas a úspěch. Otázkou ale je, proč má úspěch takovýchto rozměrů právě dílo, které bylo
32
Tolkienem záměrně vytvořeno jako mytologie (pro Anglii), když je v dnešní západní civilizaci slovo mýtus chápáno spíše v negativním slova smyslu? Tato kapitola se tedy zaměří na pojem a proměny významu slova mýtus, na funkce mýtu a na to, v čem je Tolkienovo dílo tak výjimečné, že ,,přitahuje“ takové množství lidí.
4.1 Pojem mýtus Slovo ,,mýtus“ pochází řeckého slova mythos, které znamená ,,slovo“, ,,řeč“, ,,vyprávění“. Mýty jsou příběhy zaměřující se na náš vnitřní vztah k bohům a k transcendentnu. Odrážejí jak naše individuální, tak i kolektivní touhy, obavy a potřeby. Jsou zrcadlem, do kterého když pohlédneme, můžeme spatřit a uvědomit si, kým jsme a kým jsme se jako lidstvo během let stali. Mýty se vyprávěly ještě před tím, než bylo vynalezeno písmo a tvoří základ většiny světových náboženství, filosofií, literatury a umění.40 Existuje mnoho definic mýtu, pro příklad zde uvedu tři: ,,Mýtus je základním prvkem řady věroučných systémů a náboženství. Nejen proto, že nabízí vysvětlení smyslu lidského života, ale současně lidem pomáhá porozumět světu, jenž je obklopuje.“41 ,,Řecké slovo ,,mythos“ znamená ,,slovo, jazyk, zprávu, povídku, pohádku, legendu nebo pověst“. V naší době se pod pojmem ,,mýtus“ v širším smyslu chápou historicky nepodložené příběhy o bájných postavách a krajích, například pověsti o historicky nedoložených, bájných zakladatelích panovnického rodu nebo o neexistujících zemích blahobytu apod. V přeneseném významu označujeme jako mýty některé neopodstatněné názory naší současnosti, např. mýtus krve, mýtus vyvoleného národa apod. V užším významu vyjadřuje mýtus přesvědčení založené na sakrálních tradicích společenství. Obsahem takových mýtů je historie bohů, událostí z jejich života, jejich skutky, kosmologie, antropogeneze apod., v nižších formách náboženství též démonologie.“42 ,,Mýtus lze charakterizovat jako posvátné vyprávění zachycující myšlenkový svět našich archaických předků odrážející základní zákonitosti lidského života, způsob, jakým lidé vnímali a chápali svět po tisíciletí. Mýtus je výsledkem působení kulturní
40
BARTLETTOVÁ, Sarah. Mýty a báje od A do Z. 2009, s. 10-11. BARTLETTOVÁ, Sarah. Mýty a báje od A do Z. 2009, s. 10. 42 Komorovský in KULCSÁR,Zsuzsa., et al. Světové mytologie. 1973, s. 12. 41
33
tradice a kulturní kontinuity a zároveň je nástrojem, který přenos tradice a udržení kulturní kontinuity zajišťuje.“43 Mytická vyprávění dávala archaickému člověku odpovědi na základní otázky týkající se jeho existence. Mýtus obsahoval zjevenou pravdu, která byla pro dané společenství absolutní. Její absolutnost podporovala autorita bohů, kteří tuto pravdu vyjevovali, a později to byla autorita svatých knih (korán, bible). Podle témat, která jsou v mýtech pojednávána rozlišujeme několik skupin mýtů: mýty kosmogonické vyprávějící o původu a vzniku světa, mýty teogonické popisující původ a zrození bohů, mýty etiologické vykládající příčiny, původ a podstatu zvyků a jevů, mýty heroické (hrdinské) pojednávající o válkách a hrdinských činech.44 Doktorka Hrabáková ve své práci uvádí ještě další dvě skupiny mýtů: mýty antropogonické obsahující popis stvoření člověka a lidstva a mýty eschatologické popisující vizi zániku světa nebo určité společnosti. Dále také zdůrazňuje, že většina mýtů může spadat do více kategorií najednou, protože obsahují více námětů, a některé mýty naopak nelze zařadit do žádné z těchto skupin.45 Během let se pojetí a význam mýtu vyvíjely. Už antičtí filosofové, jako například Platón, stavěli mýtus do protikladu k logu (řec. logos znamená ,,řeč, slovo, příběh, význam a také rozum a smysl“), což pak vedlo k rozvoji negativního postoje vůči mýtu. Někteří antičtí myslitelé (Empedoklés) považovali mytické zpodobnění řeckých bohů za obrazy přírodních sil a jiní (Euhémeros) je přirovnávali k zapomenutým historickým panovníkům. Křesťanská tradice později považovala mýty za ,,báje, pohanské fantazie omylem pokládané za realitu.“ V romantismu naopak došlo k jakémusi znovu objevení a ,,vzkříšení“ nebo ,,renesanci“ mýtu, jehož obsah byl považován za pravdivý odraz skutečnosti dřívějších dob. S rozmachem vědy se začalo rozvíjet negativní stanovisko vůči mýtu. Mýtus je nevědecký obraz světa a tudíž nepravdivý. V dnešní době označujeme slovem mýtus lež, pověru a nepravdivou představu.46
43
HRABÁKOVÁ, Luďka. Vybrané kapitoly z kulturní antropologie. 2002, s. 37. BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. 2003, s. 397-399. 45 HRABÁKOVÁ, Luďka. Vybrané kapitoly z kulturní antropologie. 2002, s. 39. 46 BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. 2003, s. 396-397. 44
34
4.2 Funkce mýtu47 Každá kultura má svou mytologii, která bývá obrazem společnosti a zároveň poskytuje dané kultuře různé odpovědi a návody na život ve společnosti. Můžeme tedy říci, že mýtus plní určité funkce: •
Mýtus v sobě obsahuje odpovědi na základní existenciální otázky člověka a pomáhá člověku orientovat se ve světě.
•
Mýtus je zdrojem základních etických a morálních norem daného společenství a nástrojem výchovy a začleňování dětí do společnosti. Z mýtu vychází morálka, právo i celková organizace společnosti.
•
Mýtus ukazuje propojení jedince a společnosti s přírodou. Odkazuje na to že člověk a příroda tvoří celek.
•
Pomocí mýtu se předává tradice z generace na generaci. Mýtus obsahuje moudrost staré generace a předává ji mladé. V průběhu let prochází obměnami a zaznamenává tak důležité zkušenosti pro budoucí generace.
•
V mýtech bývá zachycena historie dané kulturní společnosti. Přestože je nemůžeme pokládat za plnohodnotné historické prameny, obsahují mýty určité významné události, které se v daném společenství odehrály a o kterých neexistují žádné jiné záznamy.
Z těchto funkcí tedy nepochybně vyplývá důležitost mýtů pro naše předky a nejen pro ně. Tyto funkce jsou nezanedbatelné a ukazuje se, že mají určitou hodnotu i v dnešní společnosti. Myslím, že právě tyto funkce mýtu nám mohou osvětlit, proč se lidé opět vrací k mýtům, přestože mýty byly moderní vědou téměř zavrhnuty. Neexistuje zde zřejmě nic, žádný jiný systém, který by tyto funkce mýtu dokázal přebrat či nahradit. Sice se o to pokouší filosofie, politologie, ideologické systémy či historie, chybí jim však emocionální a fantazijní prvek, který bývá v mytologii obsažený.
4.3 Tolkienovo dílo jako ,,mytologie současnosti“ Jak již bylo řečeno, Tolkien sám zamýšlel stvořit vlastní mytologii a tato myšlenka se stala jeho hlavním cílem při vytváření Středozemě. Jeho dílo opravdu tvoří jako celek mytologii tohoto smyšleného světa. Můžeme zde najít mýty kosmogonické, antropogonické, etiologické, samozřejmě heroické a dokonce i eschatologické (zánik Númenoru potopou). Pán prstenů představuje právě takový heroický mýtus, který 47
HRABÁKOVÁ, Luďka. Vybrané kapitoly z kulturní antropologie. 2002, s. 37-38.
35
obsahuje jedny z nejčastějších mytologémat. ,,Mytologéma je základní nosná myšlenka mýtu, s níž je možné se setkat nejen v mýtech, ale i legendách, bájích, pohádkách a pověstech, které jsou transformací mýtu. Nejčastějšími mytologématy bývají: souboj dobra se zlem, motiv boha nebo hrdiny, který je zabit a následně oživen, tedy vstává z mrtvých a příběh o hrdinovi nebo bohu, který je v dětství buď ohrožen nebo mu je dokonce ukládáno o život. Díky náhodě, osudu nebo pomocí nadpřirozených sil z nebezpečí vyvázne, aby se z něj v dospělosti stal významný kulturní hrdina.“48 Tato tři mytologémata se v Pánovi prstenů jasně objevují. Samozřejmě je tu souboj dobra se zlem. Toto mytologéma je základní myšlenkou celého díla. Svobodné národy Středozemě (elfové, lidé, trpaslíci, hobiti) jsou ,,reprezentovány“ hrstkou statečných a odvážných jedinců v čele s Frodem jako nositelem Prstenu. Proti nim stojí Temný pán Sauron, který byl původně dobrý duch Maia. Nechal se však zlákat na špatnou stranu prvním Temným pánem Melkorem (Morgothem). Když byl Morgoth mocnými Valar vyvržen do Prázdna, zaujal Sauron jeho místo. Zlo tu představuje i samotný Jeden prsten. Každý, kdo se ocitne v jeho blízkosti, musí svádět boj sám sebou, aby nepoužil Prsten pro svá vlastní přání a tužby. Záleží na síle vůle daného jedince a Frodo se v tomto směru projevuje jako velmi odolný vůči zlu. Motiv hrdiny nebo boha, který je zabit a následně vstává z mrtvých se v Pánovi prstenů projevuje v postavě Gandalfa Šedého, který při souboji s démonem padne do propasti. Je však vzkříšen, je mu darováno nové tělo a on se vrací nazpět jako Gandalf Bílý (viz kapitola č. 3). Motiv hrdiny nebo boha, kterému je v dětství ukládáno o život a který díky osudu nebo zásahu nadpřirozených sil unikne a stane se v dospělosti významným hrdinou, je zachycen v postavě Aragorna, kterého vzal v dětství pod svou ochranu Elrond Půlelf a který za pomoci svého ,,učitele“ Gandalfa vyhraje válku proti Sauronovi a stává se králem (viz také kap. č. 3). Přistoupíme-li na myšlenku, že Tolkienovo dílo by mohlo být jakousi mytologií současnosti, měli bychom se zamyslet nad tím, které aspekty nebo prvky jsou právě tou silnou stránkou tohoto díla, která způsobila tuto velkou vlnu úspěchu a obdivu milionů lidí po celém světě a co toto dílo svým čtenářům poskytuje. Co vlastně lidem v současném světě schází a proč se uchylují do fiktivních světů?
48
HRABÁKOVÁ, Luďka. Vybrané kapitoly z kulturní antropologie. 2002, s. 44.
36
4.3.1 Vnitřní prázdnota u útěk z reality Joseph Campbell, americký komparativní religionista a mytolog, ve své knize Mýty tvrdí, že mýty jsou produkty a obrazy našeho nitra, představují lidské hledání smyslu života nebo také mohou být tím, co dává našemu životu smysl. Připomíná myšlenky Carla Gustava Junga, švýcarského lékaře, psychoterapeuta a zakladatele analytické psychologie, který tvrdil, že náboženské a mytické představy mají pro člověka přímo životadárný význam. Jelikož je naše vědomí většinu času soustředěno na jevový svět, snadno ztrácíme kontakt s nevědomými silami našeho nitra a mýtus nám slouží právě k tomu, abychom se dokázali spojit s těmito nevědomými oblastmi našeho nitra. Mýtus v nás oživuje síly naší duši vždy vlastní a odkrývá vědomosti a moudrost, která pomáhala člověku kráčet celými věky. Mýty tak nemohou být nikdy nahrazeny poznatky vědy, která se soustředí na vnější svět. ,,Studium mýtů nám pomáhá vyrovnat se s hlubšími a moudřejšími horizonty našeho vnitřního já. Odměnou společnosti, která si zachovává své mýty, je to nejlepší, co bylo duchem stvořeno.“ Existuje zde však nebezpečí, že pokud se budeme orientovat pouze na oblast mýtů, může nás to odvést od současného vědomí k zastaralým a v dnešní době nepoužitelným myšlenkám.49 Proto bychom neměli upřednostňovat pouze jeden pohled na svět, ať už ten vědecký či mytický. Měli bychom neustále vést diskuzi mezi oběma a čerpat z obou to nejlepší. Dnešní moderní západní společnosti, které vládne věda a která se víceméně zřekla náboženství, evidentně něco schází. Žijeme v globální společnosti, ve které se svět neustále propojuje pomocí internetu a různých sociálních sítích, lidé jsou si však paradoxně čím dál tím více vzdálení a odcizení. Naše doba je rychlá, vše se neustále mění a z našeho života se vytrácejí jakékoli jistoty. Lidé jsou pod neustálým a silným tlakem, nejsilnější vztahy mají se svými notebooky a jinými přístroji. Přibývá lidí trpících depresemi, syndromem vyhoření, pocity vnitřní prázdnoty a bez smyslu života. Ukazuje se, že věda nám není schopná dát uspokojující odpovědi na otázky o smyslu naší existence, nedokáže naplnit náš vnitřní život. Odpovědi na tyto otázky dávalo lidem vždy náboženství a tedy i mýty. Mnoho dnešních lidí však chápe náboženství jako zbytečné a někteří dokonce jako nebezpečné. Odvrácení se od náboženství však způsobilo v našich životech tuto vnitřní krizi a prázdnotu. Člověk je totiž ze své podstaty bytost religiózní. Religiozitou se odlišujeme od zvířat. Náboženství a mýty nám podávají celostní výklad světa, určují místo člověka 49
CAMPBELL, Joseph. Mýty. 1998, s. 23-24.
37
v něm, vznikaly jako odpověď na otázku po smyslu života. Přestože mnoho lidí náboženství otevřeně zavrhuje, přijde-li v jejich životě nějaká krize (například těžká nemoc apod.), probudí se u nich nečekaně zájem o náboženství, od kterého očekávají, že jim v situaci, ve které se neumějí orientovat, nabídne nějaké řešení, úlevu či útěchu.50 A protože se v naší společnosti prohlubuje vnitřní krize víc a víc, obrací se lidé k různým náboženstvím častěji. Tito lidé se však spíše než k tradičním náboženstvím obracejí k jakýmsi alternativním formám náboženství, které mají náboženský podtext, ale za náboženství se neoznačují, jako je například alternativní medicína, astrologie, jóga apod. Na základě těchto faktů si tedy dovoluji usuzovat, že Tolkienovo dílo, se pro některé lidi stalo jakýmsi ,,alternativním náboženstvím“. Pozorný čtenář může v tomto příběhu nalézt odpovědi na základní existenciální otázky po smyslu života a místa člověka ve světě. Je třeba zmínit, že Tolkienovy příběhy a fiktivní svět také poskytují jeho čtenářům únik z reality, který je jedním z hlavních aspektů žánru fantasy. A právě tato možnost úniku činí žánr fantasy tolik atraktivním. Každý si potřebuje občas odpočinout a ulevit, protože lidé jsou přesyceni realitou. V dobách krize se tato potřeba úniku od reality logicky stupňuje. Je evidentní, že dnešní společnost se v krizi nachází, ať už jde o ekonomickou krizi či krizi hodnot. Občas je dobré „upustit ventil nebo prostě vypnout“. V tomto ohledu se Tolkienovo dílo zdá jako ideální prostředek k odpoutání se od reality. Je příjemné ocitnout se na chvíli ve světě, kde jsou rytíři a rytířské ctnosti stále samozřejmostí a kde ještě stále vítězí dobro nad zlem. Je však nutné dát si pozor, aby se člověk příliš neupnul k takovémuto fiktivnímu světu a nezapomněl, jaká je jeho skutečná realita.
4.3.2 Člověk jako součást přírody Snad každý čtenář Tolkienova díla je okouzlen popisem přírody a krajiny v jeho příbězích. Pokud čteme Tolkienovo dílo pozorně, můžeme si všimnout, že příroda zde má významnou roli a místo. Tolkien byl velikým milovníkem anglického venkova a přiznal, že celý Kraj stvořil podle jeho obrazu. V Pánovi prstenů můžeme vidět, jak se zdůrazňuje sounáležitost člověka a přírody. Například hobiti jsou nejspokojenější, když mají upravené zahrádky a obdělaná políčka. Každý hobit se už rodí s láskou ke všemu, co roste. Rovněž elfové chovají takovouto 50
HEJNA, Dalibor. Náboženství a společnost: Věda o náboženství a její historické kořeny. 2010, s. 9, 2734.
38
lásku k přírodě (především ke stromům). Elfové žijící v Lothlórienu (Zlatém lese nebo se mu také někdy říká „země snících květů“) si dokonce stavěli svá obydlí v korunách vysokých stromů. Tyto národy Středozemě žijí v naprostém souladu s přírodou. Naopak tam, kde se nachází zlo, je zároveň pusto. Tam, kde sídlí zlo, neroste a nekvete nic. Zlo krásnou krajinu ničí a přeměňuje ji v hrůzu. Mordor a Železný pas jsou země, které bychom mohli přirovnat k našim moderním průmyslovým městům a jejich kouřícím komínům. Je v nich pusto, šero, všude je kouř a popel. Vzduch je v těchto zemích „otrávený“. Jsou to naprosto bezútěšná místa, kde nevydrží žít nic dobrého. Pro hobity je to nejstrašnější část jejich cesty nejen proto, že se blíží k Hoře osudu a jejich břemeno je stále těžší, ale také proto, že v takovéto pustině nejsou schopni žádných radostných a optimistických myšlenek. Šero, temno a stín zatemňují jejich mysl. V této pustině se zdá veškerý život beznadějný. Ve chvíli, kdy vítězí dobro nad zlem se však i v těchto pustých končinách začíná příroda opět probouzet k životu. Důkazem tohoto vítězství je moment, kdy se Aragorn stává králem. Znakem Gondoru byl vždy Bílý strom, který rostl na nádvoří v Minas Tirith. Tento strom pocházel ze dvou Původních stromů (jeden byl Stříbrný a druhý Zlatý), které v Zemích neumírajících stvořila Yavanna (jedna z Valarských královen). Tyto stromy svítily věčným světlem. Bílý strom odkazoval k nejstarší historii Zemí neumírajících a byl znakem dobroty, ušlechtilosti a moudrosti, kterou Valar darovali lidem. Tento Bílý strom byl však již mnoho let uschlý. Ve chvíli, kdy Aragorn usedá na trůn jako dědic dávných králů Gondoru, objevuje se nový semenáček Bílého stromu jako symbol, že dobro zcela zvítězilo nad zlem a do světa lidí se vrátil jejich právoplatný král a vůdce. Tolkien ve svém díle ukazuje, jak moc je příroda spojena s životem lidí a jak je důležitá pro náš život samotný. Je to odkaz, který nás nabádá, abychom se k přírodě chovali s úctou, protože ona je zdrojem našeho života. V pustých zemích podobným Mordoru, není žádná naděje pro dobrý a spokojený život.
4.3.3 Hrdina, se kterým se můžeme snadno ztotožnit Dalším důvodem, proč se Tolkienovo dílo těší takové oblibě a proč se lidé uchylují do jeho fiktivního světa, může být i neobyčejně obyčejná postava Froda Pytlíka. Frodo se narodil jako syn Droga Pytlíka a Primule Brandorádové. V dětství se však stal sirotkem a byl adoptován Bilbem Pytlíkem. Bilbo mu předal veškeré své znalosti, bral ho na dobrodružné výlety, vyprávěl mu příběhy o vzdálených zemích a národech a naučil ho i částečně ovládat elfský jazyk (sindarštinu). Když se Bilbo rozhodl opustit 39
Kraj a odejít za elfy, přenechal Frodovi Dno pytle i Prsten. Frodo tak nevědomky zdědil věc, která mu změnila celý život. Frodo rozhodně není typickým hrdinou. Když ho například porovnáme s postavou Aragorna, tak není pochyb, kdo je skutečný hrdina. Ze začátku příběhu to ani nevypadá, že by Frodo mohl svůj náročný úkol splnit. Je bázlivý, přesto ne dost ostražitý a nemá zrovna silnou vůli. Naopak Aragorn je zkušený bojovník, který se roky skrýval pod maskou Chodce. Je to silný, moudrý a ušlechtilý muž se silnou vůlí. Frodo není nijak výjimečný ani na hobita. „Není silný, ani rychlý. Schází mu bezstarostná a usměvavá povaha, kterou se vyznačují Smíšek, Pipin a Sam.“51 Nabízí se tedy otázka, proč Prsten nenese Aragorn, hrdina v klasickém smyslu slova. Tolkien však zřejmě záměrně svěřil tento úkol Frodovi. Vybral si hrdinu, který není silný ani jinak fyzicky zdatný, nemá žádné zkušenosti s nebezpečnými výpravami a s nebezpečím jako takovým už vůbec ne. Frodo se však v průběhu cesty mění a vyvíjí. Objevuje v sobě odvahu, sílu, silnou vůli a trpělivost. Stává se moudřejším. I díky těmto vlastnostem se nakonec stává úspěšným ve svém poslání a získává si úctu obyvatel Středozemě. Právě postava Froda je jedna z nejsilnějších stránek celého příběhu. Obyčejný čtenář, který čte toto dílo, se tak může snadno identifikovat s tímto obyčejným hrdinou a inspirovat se jím ve svém vlastním životě. Frodo a jeho život v Kraji je jakýmsi obrazem našeho všedního života. Většina dnů našeho života je tak nějak stejná. Musíme uspokojovat naše každodenní potřeby – vydělávat peníze, starat se o rodinu a domácnost, přicházíme do styku se stejnými lidmi. Snažíme se v tomto našem životě zachovávat jakousi rovnováhu a jistotu. Život v každodenní jistotě je život pohodlný, který nám většinou vyhovuje (i když někdy můžeme zatoužit po změně, protože máme pocit, že se nudíme). Čas od času však nějaká změna, událost či výzva v našem životě nastane. Tato situace je většinou neočekávaná a může nás tak najednou ochromit. Nevíme, co máme dělat, jak se v takové situaci zachovat. Taková situace většinou znamená radikální změnu a těžké rozhodování. Musíme například ze dne na den učinit důležité rozhodnutí, které ovlivní celou naši budoucnost či dokonce životy dalších lidí. A tak přemýšlíme, jestli by nebylo lepší se tomuto problému nějak vyhnout. Uvažujeme, co dobrého nám to přinese a jestli vůbec stojí za to dělat nějaké významné změny v našem životě. 51
COLBERT, David. Kouzelný svět Pána prstenů. 2002, s. 17.
40
Takovéto rozhodování bývá těžké a někdy dokonce bolestivé. Jakmile se pro tu či onu věc rozhodneme, už není cesty zpět. Když však tuto výzvu nevyužijeme, strávíme zbytek života s pomyšlením, že jsme před sebou měli možnost, kterou jsme nevyužili a nikdy už se nedozvíme, jestli toto naše rozhodnutí bylo správné nebo špatné. Často tak tuto životní výzvu akceptujeme nedobrovolně a s velkými pochybnostmi. „Nejsme smělí rytíři, kteří se za jasného rána vydávají za dobrodružstvím. Spíše se podobáme hobitům, a stejně jako oni zjišťujeme, že osud či něčí zásah nás nutí ke změnám, které často nechceme, ale které jsou nakonec pro naše dobro i pro dobro světa.“52 Tolkien nám prostřednictvím Frodovy postavy ukazuje, že bychom se neměli bát vydat se na cestu za změnou (ať se jedná například o změnu práce nebo o cestu za změnou našeho nitra). Tato změna nám může přinést mnoho nových zkušeností, může nám odhalit doposud netušené vlastnosti a možnosti, které bychom v sobě neobjevili, kdybychom nevystoupili z naší každodennosti a pohodlného života. Tato výzva nás, stejně jako Froda který se vydal na nejistou cestu, naprosto změní a náš život už nebude jako dřív.
4.3.4 Morální rozměr díla Jak již bylo zmíněno, jednou z funkcí mýtu je i to, že představuje základ morálního systému a je tak nástrojem výchovy. „Z mýtů vzešly morální systémy všech společností, mýty byly prohlašovány za náboženství. Dnes jsou mýty vystaveny vlivům vědy a to způsobuje – podle všeho nevyhnutelně – morální nerovnováhu. […] Měli bychom si tedy položit otázku, zda při vší kritice mýtů a při poukazování na jejich archaičnost není opomíjena jejich důležitá role v našich životech.“53 Morální hodnota v Pánovi prstenů je zcela nepopiratelná. Tolkien nám předkládá svět, ve kterém se zlo snaží pohltit a ovládnout vše dobré. Zlo samozřejmě nebylo při tvoření Středozemě zamýšleno. Silmarillion začíná kosmogonickým mýtem o stvoření Ardy (Arda je název celého světa v Tolkienových příbězích. Zahrnuje jak Středozem, tak Země neumírajících.). Při čtení tohoto mýtu čtenář zjišťuje, že zlo vzniklo vlastně ze závisti. Vala Melkor totiž začal žárlit na ostatní mocnosti Valar. Záviděl jim to vše krásné, co na Ardě stvořili, a tak začal jejich práci a výtvory ničit. „Valar budovali pevniny a Melkor je bořil, hloubili údolí a Melkor je zvedal, tesali hory a Melkor je 52 53
ELLWOOD, Robert. Frodova cesta. Příběh Pána prstenů a náš život. 2004, s.16. CAMPBELL, Joseph. Mýty. 1998, s. 20.
41
bořil, zakládali moře a Melkor je vyléval…“54 Stal se tak prvním Temným pánem Morgothem. Usiloval o získání moci a absolutní vlády nad celou Ardou. Lživými řečmi a lstí zlákal na svou stranu další. Byl mezi nimi i Maia Sauron. Poté, co Valar svrhli Morgotha, se Sauron nějakou dobu skrýval. Když se opět vrátil do Středozemě, vzal na sebe sličnou podobu a přesvědčil zručné elfské kováře k ukování Prstenů moci. Sám pak tajně ukoval vládnoucí Jeden prsten. Tímto se učinil Pánem prstenů a začal budovat zemi Mordor, která se stala jeho útočištěm. Jeden prsten v Pánovi prstenů představuje čiré zlo, ale také moc – největší zdroj moci. Sauron ho obdaroval vlastní vůlí. Dokáže využít slabých stránek a myšlenek svého nositele (nebo lidí v jeho blízkosti) a obrátit je v to největší zlo. Moudří, kteří na Elrondově radě rozhodují, co s Prstenem udělají, moc dobře vědí, že jediným východiskem je zničení Prstenu. V první části Pána prstenů Gandalf vysvětluje Frodovi, že Prsten je nesmírně mocný (nezáleží, jestli je v dobrých nebo špatných rukou), představuje smrtelné nebezpečí pro všechny své nositele (dříve nebo později je ovládne), nelze ho jen tak odložit a nevšímat si ho, musí být zničen. Gandalf nebo i Galadriel jsou si vědomi toho, že Prsten nemohou schovat u sebe. Čelili by totiž pokušení použít jej. Gandalf takto odpovídá Frodovi, když mu Prsten nabízí: „S tou mocí by byla má moc už příliš velká a příliš strašná. A prsten by nade mnou získal moc ještě větší a ještě smrtonosnější. […] Nepokoušej mě! Já se přece nechci stát novým Temným pánem. A přece by si Prsten našel cestu k mému srdci skrze lítost, soucit se slabostí a skrze touhu mít sílu ke konání dobra. Nepokoušej mě! Neodvažuji se jej přijmout, dokonce ani chovat jej v bezpečí a nepoužívat jej. Přání vládnout jím by přemohlo mou sílu.“55 Všechny dobré úmysly by se dříve či později staly zlými a z Gandalfa, Galadriel nebo z kohokoliv jiného by se tak stal nový „diktátor“. Tato touha nebo pokušení použít Prsten k obraně proti Sauronovi se stává osudným Boromirovi. Boromir, úctyhodný muž a válečník, od počátku nesouhlasí se zničením Prstenu. Nevěří, že by Prsten mohl zlomit vůli tak silných a ctihodných mužů jako je on, jeho otec nebo Aragorn. Prsten této jeho slabosti využívá, obrací ji proti němu a podmaňuje si jeho vůli. Boromir se pak pokusí Prsten Frodovi vzít. Ve chvíli, kdy si uvědomuje své selhání, je už však pozdě. Společenstvo se rozpadá a Boromir za tuto
54 55
TOLKIEN, J. R. R. Silmarillion. 2003, s. 16. TOLKIEN, J. R. R. Společenstvo Prstenu. 2002, s. 66.
42
chybu platí životem. Později, když se v podobné situaci ocitá Boromirův bratr Faramir, nechává Froda s Prstenem jít a projevuje tak větší morální zodpovědnost než jeho bratr. Prsten je jasným symbolem moci a Tolkienovým záměrem tak bylo ukázat, že moc korumpuje. „Veškerá moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.“56 Pokud by si někdo z postav (Elrond, Galadriel, Gandalf…) Prsten ponechal a použil by ho i za účelem prosadit ty nejlepší úmysly, postupem času by začal Prsten používat pouze za účelem moci samotné, ovládl by a zotročil všechny kolem sebe a dostal by se tak až do stádia, ze kterého již není návratu. Tolkien nás tak chtěl varovat před touhou po moci a před zneužitím moci samotné. Možná odkazoval na svou dobu a možná i tak trochu predikoval. Konec konců to, že moc kazí charakter, vidíme kolem sebe dnes a denně. Zkaženost moci je zřejmě hlavním morálním poselstvím Pána prstenů, ale ne jediným. Myslím, že stojí za to zmínit zde ještě jedno Tolkienovo poselství. Přestože se v knize odehrává Válka o Prsten, Tolkien (zřejmě po svých zkušenostech z války) nebyl zrovna „nadšeným válečníkem“. Někteří historikové a životopisci ho dokonce označují za pacifistu. Tento svůj odpor k válce ztvárnil nebo bychom mohli říci, že ho promítnul do postavy Froda. Ten totiž používá svou zbraň opravdu jen v nezbytných případech. Při přímé konfrontaci s Glumem, který jemu a Samovi očividně usiluje o život, projevuje lítost vůči tomuto stvoření, které není nikdo jiný schopen. Ví, že Glum je vlastně výsledkem působení Prstenu. Frodo se nad Glumem smiluje a dává mu novou šanci. Dokonce svěřuje svůj a Samův život do jeho rukou. Věří v Glumovu nápravu a snaží se s ním jednat uctivě. Glum však nakonec hobity zradí. Přes to všechno, přes všechny svoje zkušenosti z celé výpravy do Mordou (souboje se skřety, Glumova zrada atd.) Frodo neustupuje ze svých hodnot a zásad. Možná právě naopak se v nich ještě více utvrzuje. Když se vrací se svými společníky zpět do jejich milovaného a mírumilovného Kraje, zjišťují, že Kraj se dostal pod nadvládu tajemného cizince, který si všechny hobity zotročil. Vracející se hobiti vyburcují ostatní a strhne se bitva o Kraj. Frodo se však odmítá této bitvy zúčastnit. Nechce řešit konflikt zbraněmi, ale domluvou. Zasahuje pouze ve chvíli, kdy už je po bitvě, a rozhořčení hobiti chtějí zabít toho tajemného cizince, který si je zotročil a kterým není nikdo jiný než Saruman. Frodo se postaví hobitům, chce nechat Sarumana a jeho služebníka odejít. Tento příběh nám ukazuje, že bychom se neměli nechat unášet emocemi. Každý má právo na spravedlivý soud. S heslem „oko za oko, zub za zub“ bychom daleko nedošli.
56
SHIPPEY, Tom. J. R. R. Tolkien: Author of the Century. 2000, s. 115.
43
Spíše by se z nás stalo to, proti čemu jsme sami bojovali. Tolkien také v postavě Froda zdůrazňuje schopnost soucitu a odpuštění. Schopnost soucitu z nás dělá lidi a staví nás morálně výš nad ty, kteří toho schopni nejsou. Lidé, kteří nejsou schopni soucitu a odpuštění, se stávají zahořklými. Přesně takový je i Saruman. Místo aby využil šanci, kterou mu Gandalf a ostatní dávají, když ho nechávají volně odejít a nabízí mu pomoc, s nadávkami je odmítá, cítí se ublíženě a odchází do Kraje, který si ještě snaží podmanit, což znamená jeho definitivní konec.
44
5. Závěr Tolkienovo dílo během let získalo na popularitě a další čtenáři stále přibývají. Je znovu a neustále zkoumáno různými badateli a literárními teoretiky. Veškeré materiály, které se týkají Středozemě, jsou tak bohaté, že by se daly zkoumat do mnohem větší podrobnosti, než tomu je v této v práci, a z mnoha různých stran a pohledů. Cílem této práce však bylo dokázat, že Tolkienovo dílo tvoří ucelenou mytologii, což bylo i jeho hlavním úmyslem, když začal tyto příběhy tvořit. Proto bylo v první časti práce poukázáno na spojitosti mezi Pánem prstenů, Hobitem a Silmarillionem. Dalším cílem práce bylo také ukázat jistou spojitost a společné prvky Tolkienova díla a vybraných klasických mýtů a bájí. Tato jeho inspirace je zcela nepopiratelná. Skutečnost, že měl Tolkien zálibu (nejen) v severských a keltských mýtech, byla v této práci několikrát zmíněna. Jeho velmi dobrou znalost těchto dvou mytologií, které byly v této práci srovnávány s jeho dílem, dokazuje i nedávné české vydání Legendy o Sigurdovi a Gudrún (2012). Jedná se o jeho vlastní přebásnění příběhu ze Ságy o Völsunzích. Před pár dny bylo také oznámeno, že v květnu letošního roku bude vydána Tolkienova nová kniha, The Fall of Arthur, která bude obsahovat jeho převyprávění posledních dnů legendárního krále Artuše. Tyto dvě knihy jsou tedy jasným důkazem toho, že se Tolkien touto tematikou zabýval velmi dopodrobna. Pán prstenů může fungovat jako ucelený příběh i bez všech ostatních příběhů a dodatků týkajících se Středozemě. Přesto díky tomu, že Tolkien propracoval svůj svět do takovéto podrobnosti, je celý tento příběh a svět mnohem reálnější a věrohodnější, což je určitě jeden z důvodů, proč je jeho dílo tolik populární. V práci byly předloženy konkrétní úvahy, které se snaží poukázat na to, které prvky příběhu jsou těmi nejpřínosnějšími prvky pro dnešní čtenáře. Tento příběh může nabídnout některým svým čtenářům odpovědi na základní existenciální otázky nebo pro ně může být dokonalým prostředkem k úniku od reality. Silnou stránkou příběhu je i jeho morální hodnota či postava Froda, která může být obyčejnému čtenáři inspirací v jeho vlastním životě. Skrze příběh Pána prstenů jsem se v této práci snažila poukázat na skutečnost, že mýtus má co nabídnout i modernímu člověku, což je právě důkazem obrovské popularity Pána prstenů po celém světě.
45
Seznam literatury •
BARTLETTOVÁ, Sarah. Mýty a báje od A do Z. Praha: Metafora, spol. s. r. o., 2009. ISBN 978-80-7359-220-2.
•
BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. 4. vydání Praha: TRITON, 2003. ISBN 80-7254-321-0.
•
CAMPBELL, Joseph. Mýty. Praha: PRAGMA, 1998. ISBN 80-7205-491-0.
•
CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů. Praha: Argo, 2002. ISBN 907203-457-X.
•
COLBERT, David. Kouzelný svět Pána prstenů. Praha: BB art, 2002. ISBN 807257-961-4.
•
COREN, Michael. Život pána prstenů: J.R.R. Tolkien. Praha: Baronet, 2002. ISBN 80-7214-459-6.
•
DAY, David. Průvodce světem J. R. R. Tolkiena. 2. opravené a doplněné vydání. Praha: Paseka, 2003. ISBN 80-7185-540-5.
•
DAY, David. Tolkienův bestiář. Plzeň: MUSTANG s. r. o., 1995. ISBN 807191-015-5.
•
DAY, David. Tolkienův prsten. Praha: Mladá fronta, 1999. Svět J. R. R. Tolkiena. ISBN 80-204-0639-5.
•
EDEL, Momo a Bertram WALLRATH. Keltové - duchovní děti Evropy. Olomouc: Fontána, 2009. ISBN 978-80-7336-524-0.
•
ELLWOOD, Robert. Frodova cesta: Příběh Pána prstenů a náš život. Brno: Alman s. r. o., 2004. Cesta k poznání. ISBN 80-86766-06-3.
•
HEJNA, Dalibor. Náboženství a společnost: Věda o náboženství a její historické kořeny. Praha: Grada Publishing a. s., 2010. ISBN 978-80-247-2427-0.
•
HRABÁKOVÁ, Luďka. Vybrané kapitoly z kulturní antropologie. Liberec, 2002. Skripta. Technická univerzita v Liberci, Fakulta pedagogická.
•
KULCSÁR, Zsuzsa, et al. Světové mytologie : Nábožensko-mytologické systémy národů světa. Praha: Orbis, 1973.
•
PAGE, R. I. Severské mýty. Praha: Levné knihy KMa, 2007. Bájná minulost. ISBN 80-7309-423-1.
•
SHIPPEY,
Tom.
J.R.R.
Tolkien:
Author
of
HarperCollinsPublishers, 2000. ISBN 0-261-10401-2. 46
the
century.
London:
•
STANTON, Michael N. Hobiti, elfové a čarodějové. Praha: Mladá fronta, 2003. Svět J. R. R. Tolkiena. ISBN 80-204-1032-5.
•
STURLUSON, Snorri. Edda ; Sága o Ynglinzích. Praha: Odeon, 1988.
•
TOLKIEN, J. R. R. Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. 3. vydání. Praha: Mladá fronta, 2002. ISBN 80-204-0506-2.
•
TOLKIEN, J. R. R. Húrinovy děti. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-8848.
•
TOLKIEN, J. R. R. Legenda o Sigurdovi a Gudrún/The Legend of Sigurd and Gudrún. Praha: Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0773-9.
•
TOLKIEN, J. R. R. Nedokončené příběhy. Praha: Mladá fronta, 2003. ISBN 80204-0453-8.
•
TOLKIEN, J. R. R. Pán prstenů. 2. vydání. Praha: Mladá fronta, 2002. ISBN 80-204-0371-X.
•
TOLKIEN, J. R. R. Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě. 2. vydání. Praha: Mladá fronta, 2003. ISBN 80-204-0999-8.
•
VÍZDALOVÁ, Ivana. Soumrak a prsten : germánské ságy o bozích a hrdinech. Praha: Knižní klub: Ikar, 2000. ISBN 80-242-0459-2.
•
VLČKOVÁ, Jitka. Encyklopedie keltské mytologie. Praha: Libri, 2002. Mytologie a religionistika. ISBN 80-7277-066-7.
47
