Technická univerzita v Liberci Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Geografie
Katedra:
Studijní program: Učitelství pro 2. stupeň základních škol Studijní program: geografie-tělesná výchova (kombinace)
IZOLOVANOST KUBY S DŮRAZEM NA SOUČASNÝ STAV A BLÍZKOU BUDOUCNOST
ISOLATION OF CUBA WITH EMPHASIS ON THE PRESENT STATE AND NEAR FUTURE
Diplomová práce: 11–FP–KGE–010 Autor:
Podpis:
Lenka POŠEPNÁ Adresa: Horní Radechová 61 549 46 Horní Radechová Vedoucí práce: Vávra Jaroslav, RNDr. Ph.D. Konzultant:
PhDr. Radoslav Zíbar
Počet stran
slov
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
129
23618
1
10
89
8
V Liberci dne: 29. 4. 2011
Čestné prohlášení Izolovanost Kuby s důrazem na současný stav a blízkou budoucnost Jméno a příjmení autora: Lenka Pošepná P05000834 Osobní číslo: Název práce:
Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, ţe má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracoval/a samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţil/a elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 29. 4. 2011 Lenka Pošepná
Poděkování Děkuji všem, kteří mi pomáhali při tvorbě diplomové práce, ať jiţ s obsahovou stránkou nebo mi poskytovali morální podporu. V první řadě bych ráda poděkovala panu RNDr. Jaroslavu Vávrovi, Ph.D. za důsledné a trpělivé vedení diplomové práce, odborné rady, tvůrčí připomínky a náměty. Děkuji také panu PhDr. Radoslavu Zíbarovi za velmi uţitečné, zajímavé a příjemné konzultace. Mé poděkování patří i panu Rolandu Jimenézovi Pozadovi, který mi osvětlil řadu současných problémů na Kubě, současně i panu Janu Machovi, za tlumočení a darování knihy S úctou a láskou Milágros. Neměla bych opomenout ani poděkování Základní škole Česká Skalice a paní učitelce Ireně Fabiánové, ţe mi propůjčily čtyři vyučovací hodiny se třídu 9.A., kterým bych také touto cestou ráda poděkovala za vzornou spolupráci. Dále děkuji Jane Kris a Ireně Martinéz, které mi pomáhaly s jazykovou úpravou textu. Dík náleţí i Mgr. Vojtěchovi Horákovi za proškolení s prací v programu GIS a Radkovi Benešovi za propůjčení hlasu ve vytvořeném foto-příběhu. A v neposlední řadě patří mé díky také mé rodině, sestře Zdeňce Pošepné, za zprostředkování mnohých literárních zdrojů a obětavou podporu při tvorbě práce a rodičům, Jitce a Karlu Pošepným, za umoţnění vlastní návštěvy Kuby.
Anotace Tato diplomová práce je rozdělena do dvou částí. První, teoretická část, se zabývá průzkumem geografických aspektů vedoucích k současné situaci na Kubě a hypotézami jejího budoucího vývoje. Druhou částí je didaktické zpracování, ve kterém je vytvořen návrh na začlenění Kuby, jako modelového regionu, do tématického celku ŠVP Společenské a hospodářské prostředí. K práci je také přiloţena audiovizuální pomůcka vytvořená v programu Photostory3. Klíčová slova: Socialistický stát, Latinská Amerika, Karibik, politická geografie, geopolitika
Summary This graduation thesis is divided into two sections. First, the theoretical part, deals with the research of current reality in Cuba and this country´s future development hypothesis. The second part present, a didactic compilation with the proposal of Cuba, as a model region, being incorporated into a school curriculum topic Social and Economic Environment. Audio-visual help, created in Photostory3 program, is included.
Key words: Socialist state, Latin America, Caribbean, Political geography, Geo-politics Anotación Este trabajo está dividido en dos partes. La primera – parte teórica se ocupa de la exploración geográfica de la realidad actual de Cuba e hipótesis de su futuro desarrollo. La segunda parte la forma la elaboración didáctica en la cual se crea la propuesta para incorporar a Cuba como modelo de la región al conjunto temático del Programa Educativo Escolar – Ambiente social y económico. También están incluídas al trabajo, como medios auxiliares, ayudas audiovisuales creadas dentro del programa Photostory3. Palabras claves: Estado socialista, América Latina, Caribe, Geografía política , Geopolítica
OBSAH 1 ÚVOD .............................................................................................................. 5 2 OBECNÁ ČÁST ............................................................................................... 7 2.1 Fyzická geografie ...................................................................................... 7 2.1.1 Geologický vývoj Kuby ........................................................................ 7 2.1.2 Geografická poloha Kuby.................................................................... 8 2.1.3 Tvar ostrova ........................................................................................ 9 2.1.4 Horizontální členitost......................................................................... 10 2.1.5 Vertikální členitost ............................................................................. 11 2.1.6 Klimatické podmínky Kuby ................................................................ 12 2.1.7 Hydrosféra ........................................................................................ 13 2.1.8 Pedosféra ......................................................................................... 14 2.1.9 Biosféra............................................................................................. 17 2.1.10 Ochrana životního prostředí............................................................ 18 2.2 Historicko geografická analýza území ..................................................... 19 2.2.1 Analýza rozmístění původního indiánského obyvatelstva ................. 19 2.2.2 Analýza španělského osídlení .......................................................... 22 2.2.3 Analýza vlivu francouzského, britského a holandského pirátství na ekonomický vývoj Kuby ............................................................................... 26 2.2.4 Analýza vlivu rozvoje zemědělství na utváření krajiny a sídel ........... 27 2.2.5 Analýza rozmístění černošského obyvatelstva na Kubě ................... 28 2.2.6 Války za nezávislost ......................................................................... 29 2.2.7 Analýza vlivu První světové války na hospodářství a obyvatelstvo ... 31 2.2.8 Analýza stavu obyvatelstva v letech 1902 až 1959 ........................... 32 2.2.9 Geografické aspekty kubánské revoluce .......................................... 35 2.2.10 První emigrační vlna ....................................................................... 37 2.2.11 Reformy na počátku vlády revoluce ................................................ 37 2.2.12 Rasová diskriminace ....................................................................... 38 2.2.13 Reakce světa na revoluci ................................................................ 39 2.2.14 Kontrarevoluce ................................................................................ 40 2.2.15 Raketová krize ................................................................................ 41 2.2.16 Exodus Camarioca.......................................................................... 42
2.2.17 Vývoz revoluce ............................................................................... 42 2.2.18 Reformy podle sovětského modelu ................................................. 43 2.2.19 Vztahy mezi USA a Kubou .............................................................. 44 2.2.20 Exodus Mariel ................................................................................. 45 2.2.21 Rozchod se SSSR .......................................................................... 45 2.2.22 Periodo Especial ............................................................................. 46 2.2.23 Exodus Malecón ............................................................................. 48 2.2.24 Význam aktivit amerických Kubánců pro Kubu ............................... 49 2.2.25 Katolíci a vnitřní disent .................................................................... 50 2.2.26 Kuba na začátku 21. století............................................................. 51 2.3 Politická geografie ................................................................................... 52 2.3.1 Hranice ............................................................................................. 52 2.3.2 Správní členění a rozmístění obyvatel .............................................. 52 2.3.3 Politický systém ................................................................................ 53 2.3.4 Společenské organizace a politická masmédia ................................ 54 2.3.5 Města a jejich význam....................................................................... 55 2.3.6 Město x venkov ................................................................................. 57 2.4 Obyvatelstvo............................................................................................ 59 2.4.1 Počet obyvatel .................................................................................. 59 2.4.2 Etnická struktura obyvatel ................................................................. 59 2.4.3 Náboženství ...................................................................................... 60 2.4.4 Školství a vzdělanost ........................................................................ 60 2.4.5 Kultura .............................................................................................. 62 2.4.6 Emigrace........................................................................................... 63 2.5 Hospodářství ........................................................................................... 68 2.5.1 Zemědělství ...................................................................................... 68 2.5.2 Těžba ................................................................................................ 70 2.5.3 Průmysl ............................................................................................. 72 2.5.4 Cestovní ruch .................................................................................... 74 2.5.5 Doprava ............................................................................................ 80 2.5.6 Pokrytí signálem ............................................................................... 82 2.6 Analýza současného stavu ...................................................................... 83 2.7 Analýza budoucího vývoje ....................................................................... 88
3 DIDAKTICKÉ ZPRACOVÁNÍ ......................................................................... 92 3.1 Návrh na zařazení tématického celku do ŠVP ........................................ 92 3.2 Učivo: Regionální společenské, politické a hospodářské útvary ............. 94 3.3 Příprava na hodinu ................................................................................ 101 3.4 Reflexe .................................................................................................. 103 3.4.1 Hodnocení očekávaných výstupů ................................................... 103 3.4.2 Hodnocení průběhu hodiny ............................................................. 105 4 ZÁVĚR ......................................................................................................... 107 ZDROJE ........................................................................................................... 110 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................. 119 PŘÍLOHA K OBECNÉ ČÁSTI ........................................................................... 121 PŘÍLOHA K DIDAKTICKÉMU ZPRACOVÁNÍ .................................................. 124
1 ÚVOD Kubu, jako téma diplomové práce, jsem si zvolila po osobní návštěvě tohoto ostrova. Po pobytu na Kubě ve mně zůstal rozpor mezi tím, co jsem si myslela, ţe uvidím a tím, co jsem tam nakonec opravdu uviděla. Očekávala jsem hladové obyvatelstvo, strach a špínu v ulicích, avšak s ničím takovým jsem se tam nesetkala. Ba naopak, Kubánci byli vţdy pěkně oblečení, usměvaví, ţeny měly často nadváhu. Jejich domy a domky, ač chudě vybavené, byly většinou upravené a čisté. Nyní uţ vím, ţe existují dvě Kuby. Jedna turistická, kterou jsem navštívila a druhá skutečná, do které se snaţím vniknout ve své diplomové práci. Práce se zabývá problematikou Kuby, jako v současnosti jediného socialistického státu na území amerického kontinentu. I kdyţ je Kuba geograficky součástí souostroví Velké Antily, kulturně náleţí k Latinské Americe a historicky je svázaná se Španělskem a Spojenými státy. Díky odlišnému reţimu má území Kuby svůj osobitý charakter. Cílem této práce je tedy potvrzení či vyvrácení hypotézy, ţe právě socializmus je důvodem současné izolovanosti této země. Diplomová práce obsahuje dvě samostatné části. První, obecná část, analyzuje současný stav fyzickogeografické, socioekonomické i politickogeografické sféry prostřednictvím kritického hodnocení literárních a internetových pramenů, ze kterých byly nejčastěji pouţívány stránky kubánského statistického úřadu ONE (2009) a stránky České agentury na podporu obchodu Business Info (2009), ze kterých čerpají i stránky Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Často také čerpám z publikace Chalupy (2002) Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, je asi jedinou dostupnou knihou v českém jazyce, která obsahuje komplexní geografické informace o Kubě a byla zároveň vydána po roce 1989. Nesmím také opomenout historicko geografickou analýzu, která musí být nutně součástí práce. V této kapitole jsem čerpala především z publikace Gotta (2005) Nové dějiny Kuby a Opatrného (2002) Kuba: stručná historie států. Kromě rešerše literatury a internetových stránek je v této části práce pouţit také vlastní terénní průzkum mezi obyvateli z pohledu turisty, porovnávání map (především ve fyzickogeografické a socioekonomické části), osobní konzultace s bývalým kubánským politickým vězněm Rolandem Jimenézem Pozadou a konzultantem této práce, PhDr. Radoslavem Zíbarem, který na Kubě studoval a nyní ji znovu navštívil, tudíţ mi dopomohl k vytvoření retrospektivního pohledu na současnou situaci. Zároveň obecná část uvádí hypotézy budoucího vývoje, které navazují na současné dění na Kubě i ve světě. Tyto hypotézy
-5-
jsou vyvozovány z hodnocení aktuálního stavu, chování reţimu v minulosti a přístupu států významných na světovém geopolitickém poli. Cílem druhé části didaktické zpracování tématu, kterému předcházela osobní konzultace s učiteli zeměpisu na ZŠ Česká Skalice i niţším stupni Gymnázia Náchod a také dotazníkové šetření na zahraničních školách účastnících se projektu Coménius 2010-2012. Z osobních konzultací vyplynulo, ţe se Kuba na základních školách České republiky učí jen okrajově v rámci regionální geografie Ameriky. Dotazníkové šetření nebylo bohuţel příliš úspěšné, jelikoţ se mi navrátily dotazníky pouze ze dvou škol, Hebel Gymnasium Schwatzingen v Německu a Spoleto v Itálii, coţ je pravděpodobně úskalím neosobní dotazníkové formy průzkumu. Z dodaných dotazníků vyplynulo, ţe problematika Kuby není zahrnuta do osnov geografie ani v Německu ani v Itálii. Více se probírá z historického hlediska v dějepise. Po osobní konzultaci s učitelem z francouzské školy v Amiens mohu potvrdit, ţe je tato situace obdobná i ve Francii, kde není geografie samostatným předmětem, ale prolíná se právě s dějepisem. Proto povaţuji didaktické zpracování tématu za hlavní přínos této diplomové práce. V didaktickém zpracování je Kuba pouţita jako modelový region, na kterém lze vysvětlit problematiku socialistických zemí. V rámci ŠVP je navrţeno zařazení problematiky do tématu Společenské a hospodářské prostředí a konkrétně do učiva Regionální společenské, politické a hospodářské útvary. Součástí navrţené hodiny je krátká prezentace, vytvořená v programu Photostory3, která je přiloţena k diplomové práci v příloze.
-6-
2 OBECNÁ ČÁST 2.1 Fyzická geografie 2.1.1 Geologický vývoj Kuby O geologickém vývoji oblasti Velkých a Malých Antil existují dvě teorie. První z nich je teorie kontinentálního driftu německého geofyzika Alfreda Wegenera (Fillon, 2004) z roku 1912, která datuje vznik Kuby do období před 160 aţ 180 miliony lety. Podle Wegenera byla Kuba spolu s ostatními antilskými ostrovy součástí severního okraje Jihoamerické litosférické desky. Po odtrţení putovala k severu a k severozápadu do dnešních míst. Důkazem tohoto tvrzení je obdobná geologická stavba Velkých a Malých Antil s pobřeţím Guayan, Venezuely a Surinamu. Druhou moţností je Model vzniku Karibské desky v oblasti Pacifiku amerických geologů doktora Jamese Pindella a Lorcana Kennana z roku 2009, kterou popisují v práci s názvem Tectonic evolution of the Gulf of Mexico, Caribbean and northern South America in the mantle reference frame: an update. Tato alternativa vychází z moţnosti, ţe Karibská deska vznikla z pacifické litosférické desky v oblasti Jiţní Ameriky, pohybovala se směrem na sever a vsunula se mezi Severoamerickou a Jihoamerickou litosférickou desku. Tyto desky ji stlačovaly a deformovaly. Následně, díky tomuto tlaku, vyzdvihla Karibská deska pásmo Velkých a Malých Antil. Dnes Kuba náleţí k jiţnímu okraji Severoamerické litosférické desky, která sousedí s deskou Karibskou. Na zlomu, ve kterém se tyto desky vůči sobě pohybují a zároveň pomalu oddalují, vznikl Kajmanský příkop (dříve Barlettův příkop). Ten je s hloubkou 7 680m nejhlubším v Karibském moři a nalézá se v teritoriálních vodách jiţní Kuby, zároveň také odděluje Kubu od Jamajky a Haiti. Podle vedoucího Katedry geografie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, profesora Chalupy (2002), probíhaly nejvýznamnější geologické procesy na Kubě v období třetihor. Na ostrově docházelo v eocénu k intenzivní sedimentaci vápenců, pískovců a slínů. V západní části ostrova byly měkké sedimenty odneseny a v krajině se objevily typické izolované vápencové kupy, tzv. Mogoty, které jsou dnes porostlé vysokými cykasovitými rostlinami. Horninové podloţí níţinatých oblastí ve vnitrozemí ostrova tvoří jurské křídové vápence, kterými napovrch prostupují diority, diabasy či serpentiny.
-7-
2.1.2 Geografická poloha Kuby Kuba se nachází na západní polokouli v těsné blízkosti obratníku Raka a je největším ostrovem Velkých Antil. Ze severu je omývána vodami Mexického zálivu, z východu Atlantickým oceánem a z jihu Karibským mořem. Můţeme ji lokalizovat prostřednictvím souřadnicového systému a okrajových bodů této země, které uvádí Národní statistický úřad Kuby (one.cu, 2009). Nejvýchodnějším bodem je Punta de Maisí v provincii Guantanamo (74°07´55´´ z.d.), nejzápadnější je Cabo San Antonio v provincii Piñar del Río (84°57´54´´ z.d.), nejsevernější pak Cayo Cruz del Padre v Matanzas (23°17´09´´s.š.) a nejjiţnější Punta del Inglés v Granma (19°49´36´´ s.š.). Pevninskou hranici má pouze v provincii Guantanámo s americkou enklávou, jinak hranici tvoří teritoriální vody této země. Územně nejbliţší státy a jejich vzdálenost od Kuby jsou uvedeny v tab. 1 a graficky znázorněny v mapě 1. Díky krátkým vzdálenostem mezi Kubou a okolními zeměmi můţeme vyloučit hypotézu, ţe izolovanost ostrova je zapříčiněna její fyzickou vzdáleností.
tab. 1: Vzdálenost mezi Kubou a sousedními státy Sousední stát
vzdálenost
Haiti
77km
Jamajka
140km
Bahamy
145km
USA (Florida)
180km
Mexiko
210km
(Yucatan) Zdroj: Chalupa (2002)
-8-
mapa 1: Vzdálenost Kuby od sousedních států
2.1.3 Tvar ostrova Kuba má úzký protáhlý tvar rozšiřující se od západu k východu. Vzdálenost mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším bodem je 1 275 km a šíře v centrální části ostrova je cca 80 km. Směrem na západ je šířka menší, u Havany asi jen 50 km a na východ se ostrov rozšiřuje (viz mapa2). Tvar ostrova je z dopravního hlediska nevýhodný, čemuţ odpovídá i aktuální dopravní infrastruktura. Hlavní silniční i ţelezniční komunikace spojují velká města po celé ploše ostrova, a vyuţívají níţinatého vnitrozemí od Piňar del Río na západě aţ po Santiago de Cuba na východě. Hlavní komunikace jsou tedy poměrně dlouhé a jejich délka zhruba odpovídá délce ostrova. Téměř celou Kubu obklopují šelfová moře s četnými korálovými ostrovy, proto je zde také znesnadněná námořní doprava. Největší koncentrace korálových ostrovů se nachází při severním i jiţním pobřeţí provincií Ciego de Avila a Camaqüey. Proto tyto provincie nedisponují velkými přístavními městy, jako jsou například Havana nebo Matanzas.
-9-
mapa 2: Tvar ostrova
2.1.4 Horizontální členitost Tvar Kuby je dokreslen poloostrovy, zálivy, zátokami a četnými ostrovy. Zálivy se nacházejí především při pobřeţí Karibského moře. Nejzaklesnutější do pevniny je záliv Guacanayabo na jihu a směrem na západ je to Ana María a Batabanó. Po celém pobřeţí ostrova se nacházejí zátoky s typicky kapsovitým tvarem, které se nazývají bolsas. Jednou z nich je i známá Zátoka sviní, která se zařezává do největšího poloostrova Zapata. Kubánskou republiku netvoří pouze ostrov Kuba, ale patří k ní i přes 4000 okolních ostrovů. Většina z nich je malých rozměrů s výjimkou Isla de la Juventud, který leţí v Karibském moři a je samostatnou provincií. Díky teplým vodám Karibiku a proudění Golfského proudu podél severního pobřeţí se zde daří korálům, proto téměř celou Kubu lemují pásy korálových ostrůvků. Při pobřeţí Atlantiku tyto ostrovy vytváří 450 km dlouhou korálovou bariéru Archipiélago de Sabana – Camagüey (Jardines del Rey) s největším a nejnavštěvovanějším ostrovem Cayo Coco.
- 10 -
2.1.5 Vertikální členitost Téměř celou plochu ostrova, především vnitrozemí, tvoří níţiny a pahorkatiny do 100 m n.m. Pobřeţí Karibského moře dosahuje nejvýraznější vertikální členitosti a to na východě a ve střední části ostrova. Na západě ostrova se pak zvedá nevysoké pohoří, které je však významné svým zvláštním krasovým charakterem. Členění kubánských hor se liší v různých zdrojích. V této práci je pouţito členění podle mapy z kubánského internetového portálu hicuba.com (viz mapa 3). mapa 3: Reliéfní mapa Kuby
Zdroj: Hicuba.com, 2003-2008
Nejvyšším a plošně největším pohořím je Sierra Maestra na jihovýchodě území, které se dělí na tři masívy: Sierra Maestra, Sierra del Cristal a Sierra de Nipe. Toto pohoří je součástí Středního karibského oblouku, který je pokračováním Středoamerických Kordillér (upol.cz, 2007). Oblouk začíná v Hondurasu, pokračuje přes Jamajku a Kubu, kde se stáčí k Haiti a Portoriku aţ na území Jiţní Ameriky. Nejvyšším masívem je stejnojmenná Sierra Maestra, která dosahuje nejvyšších nadmořských výšek při pobřeţí Karibského moře, kde se zároveň tyčí i nejvyšší hora Kuby, Pico Turquino, měřící 1 974 m n.m. Na masiv Sierra Maestra navazují na východě a severovýchodě niţší Sierra del Cristal a Sierra de Nipe. Tato oblast je nejdeštivější na ostrově. Mnoţství sráţek přináší celoroční pasáty vanoucí od severovýchodu k jihozápadu, které naráţí na horskou barieru východního úpatí Sierra del Cristal. Značné mnoţství sráţek tedy spadne v této
- 11 -
horské oblasti a za ní se vytváří oblast výrazného sráţkového stínu. Deštivému klimatu odpovídá i převládající vegetační typ vţdy zeleného lesa. Dalším pohořím je Grupo Guamuaya, nalézající se ve střední části ostrova. Je součástí Vnějšího karibské oblouku, který je příznačný výskytem nízkých vápencových plošin. Nejvyšších nadmořských výšek dosahuje při pobřeţí Karibského moře a směrem k severu klesá. Za jedny z nejkrásnějších hor bývá povaţována Sierra del Escambray, která tvoří západní část Guamuayi. Byl zde zřízen národní park Topes de Collantes a leţí zde nejvyšší hora Pico San Juan měřící 960m n. m.. O něco niţší je východní část pohoří, Sierra de Trinidad, v provincii Sancti Spiritus. V severozápadním cípu ostrova se zvedá při pobřeţí Mexického zálivu Cordillera de Guaniguanico, pohoří, které udává charakter téměř celé provincii Piñar del Río. Je úzké, protáhlého tvaru, s typickými vápencovými útvary, tzv. Mogotami (viz kapitola 2.1.1) toto pohoří se dělí na dvě části, na Sierra de los Organos na západě a Sierra del Rosario na východě. 2.1.6 Klimatické podmínky Kuby Podle klimatické klasifikace německého geografa narozeného v Rusku Wladimira Köppena (Borntraeger, 2006), která byla naposledy upravována v roce 1961 Rudolfem Geigerem, patří Kuba do horkého tropického pásma s letním obdobím dešťů. Díky geografické
poloze
je
kubánské
podnebí
ovlivněno
stálými
východními
a severovýchodními pasáty a pravidelnými hurikány, které vznikají nad Karibským mořem a přes Kubu přecházejí nad americkou pevninu. Teplota i sráţky jsou nad celým ostrovem
poměrně
rovnoměrné,
ale
z klimatické
mapy
Selvaradjou,
S-K.,
L. Montanarella, O. Spaargaren and D. Dent (2005), obsahující četné klimadiagramy, lze sledovat nepatrné odlišnosti, které způsobuje především existence vysokých pohoří a směr proudění pasátů. Díky těmto faktorům můţeme (podle vlastní interpretace) rozdělit ostrov na tři klimatické oblasti: teplé deštivé, horké suché a horké vlhké. Teplé deštivé klima se nachází v oblastech převyšujících 500 m nad mořem, kde průměrná roční teplota nepřesahuje 22°C a roční úhrn sráţek bývá nad 1800 mm. Tato charakteristika odpovídá pouze izolovaným lokalitám ve vyšších částech Sierra Maestra a Guamayi. Teploty i mnoţství sráţek nejsou pro zemědělství nevhodné, větším problémem je vysoká svaţitost a nevyvinuté neúrodné leptosoly. Zemědělství se zde omezilo pouze na pěstování kávovníku, který je přizpůsobený pro růst v mělkých půdách. - 12 -
Spolu s neúrodností a svaţitostí oblasti je spojeno i řídké osídlení a nízká úroveň kvality dopravní infrastruktury. Teplé suché klima se vyskytuje v provinciích Las Tunas, Holguín a Camaguey, kde se silně projevuje sráţkový stín za pohořím Sierra Maestra. Oblast je díky menším sráţkovým úhrnům méně vyuţívaná k rostlinné výrobě a více k ţivočišné. Z rostlinné výroby můţeme jmenovat pouze pěstování rýţe a cukrové třtiny, avšak v menší míře neţ v jiných lokalitách. Sušší klima dává vzniku drsnějším travinatým porostům, které jsou vyuţívány k pastvě dobytka. Míra osídlení a hustota dopravní infrastruktury je zde tedy niţší neţli v úrodných, průmyslově či turisticky vyuţívaných oblastech a je srovnatelná s oblastí teplého deštivého klimatu. Posledním typem klimatu je horké vlhké, které pokrývá prakticky celý zbytek pevniny, nejvíce pak v centrální oblasti střední a západní části ostrova. Tato klimatická oblast je nejvíce osídlená, jsou zde soustředěny hlavní dopravní tahy a je zároveň i nejvýznamnější zemědělskou oblastí. Po celém území se vyskytují plantáţe s cukrovou třtinou, rýţoviště, ovocné sady a v provinciích Piňar del Río, Sancti Spirítus a Ciego de Avilla také tabákové plantáţe. V niţších nadmořských výškách pohoří Guamaya a Guaniguanico se lze setkat také s pěstováním kávy. Kuba je vţdy na podzim stiţena ničivými hurikány, které se tvoří nad teplým Karibským mořem a následně přechází nad Americkou pevninu. V karibské oblasti se jich za rok vytvoří okolo deseti, přes Kubu se přeţene cca 4 ročně. Následky těchto ničivých větrů jsou vţdy obrovské. Zdevastovaná krajina a obydlí, především dřevěná obydlí na venkově, strţená elektrická vedení a výjimku netvoří ani oběti na ţivotech. 2.1.7 Hydrosféra Úzký protáhlý tvar ostrova spolu s polohou a orientací horských svahů neumoţňuje výskyt dlouhých řek, ale hustota říční sítě je poměrně vysoká. Nejdelší řekou je Río Couto měřící 370 km (Jurkovičová – Salayová, 1986) a protékající nejširší částí ostrova na východě. Vodní toky jsou díky ročnímu sráţkovému cyklu rozděleny na permanentní a občasné. Nejvíce permanentních řek se nachází v nejdeštivější části ostrova, na jihovýchod od provincie Camagüey . Díky geologickému sloţení pramenné oblasti mají dostatek vody po celý rok i řeky San Augustín a Mayabeque, tekoucí na západě ostrova (Chalupa, 2002). Nejvíce občasných toků je v centrální části Kuby, kde naprostá většina - 13 -
sráţek spadne v období od května do října, tedy v období dešťů. Řeky v horách vytváří kaskády a nízké vodopády, celkově lze však říci, ţe nejsou příliš vodnaté, ani jejich průtok není vysoký. Většina řek tedy není splavná a pro výrobu vodní energie není dostatečně vodnatá. Řeky jsou důleţitou součástí udrţení biodiverzity. Střední a dolní toky jsou však často znečišťovány průmyslovými, zemědělskými i městskými odpady, které tyto vodní zdroje znehodnocují, coţ má za následek úbytek mangrovů, které jsou na sladké říční vodě závislé. Malý výskyt přirozených vodních přehrad způsoboval nedostatek pitné i uţitkové vody, proto byly na řekách budovány četné umělé vodní nádrţe. V tomto oboru s Kubou spolupracovali čeští geologové, jako byl například ing. Otto Horský, CSc., který v osmdesátých letech vedl inţenýrsko-geologický průzkum pro vystavění přečerpávací elektrárny v pohoří Sierra del Escambray (Horský, 2007).
2.1.8 Pedosféra Půdotvorné procesy jsou na Kubě silně ovlivněny tropickým klimatem. Díky střídání období dešťů, které trvá od května do října, s obdobím sucha, zde dochází k procesu zvanému laterizace (Petránek, 1993) . Tento proces je zaloţen na tom, ţe se v období dešťů uvolňují z matečné horniny oxidy ţeleza a hliníku a také vzniká kyselina křemičitá. Ta se následně díky intenzivním dešťům z půdy vyplavuje a oxidy se spolu s vodou dostávají do niţších horizontů, viz obr. 1 . Ty zde v období sucha krystalizují a vytváří specifické červenoţluté zabarvení půdy.
- 14 -
obr. 1: Lateritový profil
Matečná hornina, 2. Rozpadlá a navětraná matečná hornina, 3. jílovitý horizont bělavé barvy, nahoře skvrnitě zabarvený oxidy ţeleza a manganu, 4. Laterit, často zpevněný, 5. Půda s tropickým porostem, naspodu s koncentracemi
1.
Zdroj: Petránek (1993), Česká geologická sluţba (2007)
Díky vysokým teplotám a sráţkám v tropickém pásu dochází k velmi rychlému chemickému zvětrávání (Prach, Štech, Říha, 2009). Odumřelá biomasa se rychle rozkládá a ţiviny jsou hned na povrchu odebírané rostlinami, prostřednictvím mykorhizních hub1 se dostávají přímo ke kořenům nebo jsou v období dešťů vymývány. Jedná se tedy o půdu s nízkým obsahem ţivin. V oblastech s výskytem tropických deštných pralesů se půda i přes malý obsah ţivin vyznačuje vysokou biologickou aktivitou, díky silné vrstvě odumřelé biomasy na povrchu. Problémem však je, ţe na Kubě uţ od doby kolonizace docházelo k zakládání plantáţí na úkor lesů. Deforestace byla nejvýraznější v oblasti provincie Havana a Matanzas a dnes je odlesněná i značná část vnitrozemí. Díky mýcení lesů a tím i ničení původního ekosystému se odstraňuje vyţivující biomasa a tím se půda rychle vyčerpává. Nesmíme opomenout také vliv vodní eroze v době tropických lijáků. Lesy dokáţí převáţnou část vody zachycovat svými kořeny a následně ji vyuţívat, ale v odlesněných 1
Mykorhizní houby: vláknité houby, které se vyznačují neustálým růstem. Propojují kořeny rostlin a tím zvětšují svůj kořenový systém. Díky mikroskopické velikosti vláken snadno přijímají ţiviny a tím i více vyţivují rostlinu, se kterou ţije v symbióze (Simbiom, 2011)
- 15 -
oblastech voda vymývá z půdy zbylé ţiviny a tím se půda stává ještě méně úrodnou. Plantáţe tedy nemohly dlouho produkovat poţadované mnoţství kulturních plodin, a proto se později nechaly ladem a na jejich místě vznikly savany. Zároveň však byly zakládány plantáţe na nových místech a tím opět docházelo k dalšímu odlesňování. Dnešní zemědělství jiţ vyuţívá přírodních hnojiv a tím dochází i k obnově výţivnosti půdy. Tempo deforestace je tedy v současnosti mnohem niţší. Kuba disponuje podle klasifikace FAO2 poměrně pestrou škálou půdních typů (viz mapa 3). Ty se odvíjí kromě tropického klimatu i od vertikální členitosti terénu a druhu matečné horniny. Za všechny lokalizujme jen ty nejrozšířenější. Vnitrozemské oblasti pokrývají pro tropický pás typické červenozemě ferralsoly. Tyto půdy jsou závislé na střídání období sucha a dešťů a prochází výše zmíněnou laterizací. Spolu s luvisoly, phaeozeměmi a jílovitými vertisoly, jsou nejvíce zemědělsky vyuţívanými půdními typy na Kubě. Pěstuje se na nich především cukrová třtina a rýţe. Leptosoly v nejvyšších horských oblastech, především v Sierra Maestře a Gropo Guamayi jsou málo vyvinuté mělké půdy bez B horizontu3. Pro hospodářskou činnost jsou nejméně vhodné. V niţších nadmořských výškách na ně navazují kastanozemě, které jsou jiţ vhodné pro pěstování málo náročného tabáku a kávy. Neúrodné půdy jsou také gleysoly, obsahující velké mnoţství povrchové a podpovrchové vody. Gleysoly se nachází především na poloostrově Zapata a při pobřeţí Karibského moře s výskytem močálů.
mapa 4: Půdní typy na Kubě (podle klasifikace FAO)
Zdroj: FAO Corporate document repository (1988) 2 3
FAO: Food and Agriculture Organizacion = Organizace OSN pro výţivu a zemědělství B horizont: obohacený (iluviální) horizot = obohacený o látky vyplavené z A horizontu (humózního)
- 16 -
2.1.9 Biosféra Savany, tropické lesy a tropické mlţné lesy v horách jsou přirozeným biotopem ostrova. Chalupa (2002) poukazuje na fakt, ţe v době kolonizace pokrývaly lesy 60% území. Kvalitní barevné dřevo4 však bylo těţeno a dále zpracováváno jak na Kubě, tak i v Evropě. Vymýcené plochy byly přeměněny v zemědělská pole či pastviny. Dnes se na ostrově dochovalo pouze 10% lesů a to hlavně v horských oblastech. Stále zde ţije velké mnoţství endemických druhů rostlin i ţivočichů, jako příklad uvedu palmu královskou a horskou či různé druhy orchidejí. Savana s křovinami a rozptýlenými zakrslými stromy má plošně největší podíl na utváření charakteru kubánské krajiny. Pokrývá především níţinaté oblasti centrální Kuby. Zde díky snadno dostupnému terénu i úrodným půdám vznikla zajímavá zemědělská krajina. Jsou zde především rozsáhlé plantáţe s cukrovou třtinou, tabákem a citrusy. Díky rozvoji zemědělské činnosti zde byla zbudována kvalitní dopravní infrastruktura (viz kapitola 2.5.5 ), která podpořila rozvoj zpracovatelského průmyslu a měst. Úzké pásy podél pobřeţí, kde je výrazný příliv a odliv a zároveň se zde vyskytují brakické vody5, jsou ideální pro vytváření specifického azonálního tropického ekosystému, tzv. mangrove, které tvoří přechod mezi ekosystémy suchozemskými a mořskými. V mangrove rostou nízké dřeviny (Prach, Štech, Říha, 2009), tzv. mangrovníky, které se vyznačují spletitými chůdovitými dýchacími kořeny, vystupujícími nad bahno a často i nad mořskou hladinu. Jsou anatomicky i fyziologicky přizpůsobené k ţivotu v mokrých slaných půdách bez obsahu kyslíku. Mangrovníky získávají kyslík pomocí dýchacích kořenů ze vzduchu nebo z vody a v mokrých půdách udrţují stabilitu díky široce rozvětveným kořenům ve tvaru vějíře. Spletité kořenové systémy těchto dřevin filtrují vodu a zachytávají naplaveniny a tím rozšiřují pevninu. Také zmírňují dmutí mořské hladiny i sílu větru vanoucího od moře, čímţ pevninu chrání. Mangrovníky na Kubě jsou druhově chudší, neţ v Asii, ale i přes to jsou domovem mnoha zajímavých druhů ţivočichů (Chalupa, 2002). Ţijí zde například kubánští kolibříci, američtí krokodýli či některé druhy hadů. Jelikoţ mangrovy často nenavazují na pobřeţní vegetaci, tvoří se mezi mangrovy a pobřeţím extrémně zasolené plochy bez vegetace. Mangrovy vytváří tenký pás téměř podél celého pobřeţí a především okolo drobných ostrůvků lemujících 4 5
barevná dřeva: acána, caoba, cujaní, eben, guayacán a guásima brakické vody: spojení slané mořské vody se sladkou říční
- 17 -
severní a jiţní pobřeţí Kuby. Nejvýznamnější oblastí baţin s mangrovy je poloostrov Zapata, který se stal národním parkem a je pro člověka téměř neprostupný. Chalupa (2002) uvádí, ţe je na Kubě velice pestrý i podmořský ţivot. Daří se tu mnoha druhům korálů (např. korál ţlutý, bochníkový, větevník mozkov, atd.), ţraloků a to i těm druhům, které jsou pro člověka nebezpečné (např. ţralok lidoţravý, modravý nebo tygrovaný). Výjimku netvoří ani kosatka dravá, murény hnědé či soltýn barakuda. 2.1.10 Ochrana životního prostředí Louţecká (2009) uvádí, ţe historie environmentální výchovy kubánské společnosti měla stejný vývoj, jako v evropských zemích, byla však o deset aţ dvacet let opoţděnější. Dlouhodobý přírodně degradující proces osídlování a industriálního rozvoje vystřídala environmetnální revoluce (Oates, 1992), která zde začala aţ v osmdesátých letech zřízením Ministerstva pro vědu, výzkum a ţivotní prostředí a v roce 1981 ustanovením zákona o ochraně ţivotního prostředí. Na Kubě existuje osm kategorií chráněných území6, které byly zřízeny státem a mimo jiné i dvě biosferické rezervace UNESCO7. V pobřeţních níţinách se často jedná o ochranu močálů, mangrovových porostů, korálových útesů a jejich biodiversity a v horách o ochranu tropického deštného lesa. Charakter ochrany přírody je odlišný v oblasti Karibského moře a Atlantského oceánu. Při pobřeţí Karibského moře byla zřízena velkoplošná chráněná území, ve kterých se uplatňuje komplexní ochrana přírody prostřednictvím národních parků. Atlantské pobřeţí je typické velkým mnoţstvím maloplošných chráněných území, kde je ochrana přírody specifikována např. ekologicky, na ochranu zvířecích teritorií či přírodních zdrojů. Tyto chráněné oblasti se převáţně vyskytují na drobných ostrůvcích Jardines del Rey táhnoucích se v úzkém pásu podél pobřeţí. Pobřeţí Mexického zálivu a celé vnitrozemí je více kulturně vyuţíváno a tudíţ je zde i méně chráněných oblastí, nejčastěji jde o malé rezervace na ochranu flóry. Mnohé horské národní parky, jako je např. Sierra de Los Organos, a různé korálové útesy mají kromě environmentálního i ekonomický význam, jelikoţ jsou velmi atraktivními destinacemi sportovního cestovního ruchu a tím přináší na Kubu i silnou západní zahraniční měnu. 6
Přírodní rezervace, národní park, ekologická rezervace, významný přírodní element, zvířecí teritorium, rezervace na ochranu flóry, chráněná přírodní krajina a chráněná oblast přírodních zdrojů 7 Desembargo de Granma National Park (stupňovité příbojové terasy – krasová oblast) a Alejandro de Humboldt National Park (vzácná biodiversita toxického prostředí a organizmů) (WHC, 1992-2011)
- 18 -
Stát tedy zajišťuje ochranu přírody prostřednictvím zákonů, jejich dodrţování kontroluje inspekcí ţivotního prostředí a snaţí se informovat a vzdělávat širokou veřejnost. Pokud by však měl dodrţet článek 27 kubánské ústavy8 v plném kontextu (Louţecká, 2009), musel by předcházet jistým ekologickým zátěţím a rizikům, se kterými se ostrov potýká. Jedná se především o znečišťování ovzduší prostřednictvím zastaralého vozového parku (viz kapitola 2.5.5), pouţíváním starých freonových lednic a pálením zemního plynu na ropných polích. Silnou ekologickou zátěţí jsou ropné rafinerie v Cienfuegos, Santiago de Cuba a v Havaně, které kontaminují mořskou vodu a tím trpí pobřeţní společenstva vzácných mangrovů, korálové útesy a ostrovy. Problémem je i likvidace vytěţených vrtů a únik ropy při přepravě díky špatné technické základně. Znečištění krajiny bylo dramatičtější před rokem 1980, od té doby se bilance zlepšuje. Jednak tomu přispělo i nešťastné Periodo Especial, v devadesátých letech, spojené s nedostatkem ropy, kdy lidé byli nuceni přestat pouţívat automobily a zemědělskou produkci zajistit prostřednictvím ekologických způsobů pěstování (viz kapitola 2.5.1). Toto období bylo ukončeno navázáním spolupráce s Venezuelou a bylo doprovázeno otevřením hranic pro zahraniční turisty (viz kapitola 2.2.22). Ekonomická situace se tedy začala zlepšovat, coţ spolu s existencí právní ochrany ţivotního prostředí zajistilo pozvolně zlepšující se tendenci kvality ţivotního prostředí. Však v porovnání se zeměmi Evropské unie je Kuba stále na nízké úrovni.
2.2 Historicko geografická analýza území 2.2.1 Analýza rozmístění původního indiánského obyvatelstva Podle českého historika a iberoamerikanisty Josefa Opatrného (2002) proběhlo první osídlení Kuby v 10. tisíciletí př. n. l.. Původními obyvateli byly primitivní národy lovců a sběračů, kteří pocházeli z oblasti Floridského poloostrova. V tomto období vrcholila, podle Milankovičovy teorie astronomických cyklů, doba ledová, tudíţ byla hladina moří v porovnání s dneškem výrazně niţší. Proto mohli první obyvatelé jednoduše překonat bahamské mělčiny a dostat se na Kubu, která měla, v porovnání s dneškem, 8
Článek 27 kubánské ústavy: „Stát chrání národní ţivotní prostředí a přírodní zdroje a rozpoznává jejich blízký vztah s udrţitelným ekonomickým a sociálním rozvojem, aby byl lidský ţivot více hospodárný a zajistil tak přeţití, blahobyt a bezpečnost současných i budoucích generací. Je povinností řádných vládních agentur uplatňovat tuto politiku. Je povinností občanů chránit ţivotní prostředí s cílem přispět k ochraně vody, ovzduší a půdy, jakoţ i volně ţijících ţivočichů a rostlin, jeţ znamenají bohatý potenciál přírody.“
- 19 -
mnohem větší rozlohu. Tyto kmeny se usídlily při pobřeţí zátoky Bahía de Nipe (viz mapa 3), kde se ţivily především lovem tropických tuleňů, manatí9 a hutíemi10, tím se radikálně sníţil počet těchto zvířat, coţ způsobilo přeorientování lovu na drobnou zvěř. Do Bahía de Nipe se vlévají řeky Mayarí a Levisa. Tyto řeky se staly osou další migrace a tak se odtud obyvatelstvo šířilo jihovýchodním směrem aţ do pohoří Sierra Maestra, kde řeky pramení. Po osídlení horských oblastí se obyvatelstvo dostalo aţ k pobřeţí Návětrného průlivu a pak pokračovalo na nejbliţší ostrov Haiti. Druhá prostorově mnohem výraznější migrační vlna probíhala, podle Opatrného (2002) i podle britského historika Richarda Gotta (2005), v období od roku 4 500 př. n. l. aţ do roku 500 n. l. Jihoamerický kmen Guanahatabey, který pochází z dnešní Venezuely, se přes Kolumbii, Nikaraguu a Honduras dostal aţ na kubánský ostrov Isla de La Juventud a odtud přímo na ostrov Kuba. Tradiční sloţkou obţivy těchto obyvatel byl rybolov, coţ ovlivnilo jejich další rozmístění na ostrově. Nejprve osídlili baţinatý poloostrov Zapata, po té začali osídlovat pobřeţí Karibského moře směrem na východ i na západ. Do dnešních dob se zachoval indiánský název poloostrova nalézajícího se na nejzápadnějším cípu Kuby, který se jmenuje Guanahacabibes. Část tohoto kmenu se později asimilovala mezi Arawaky a část migrovala dál na Haiti. Další migrační vlna nastala v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu, kdy se na území Kuby dostaly první zemědělské kultury z dnešních Spojených států, konkrétně od ústí řeky Mississippi a z Floridy. Osídlily pobřeţní oblasti Floridského průlivu od dnešní Havany po zátoku Bahía de Santa Clara. V této oblasti se dnes nachází také provinční město Matanzas. Nejvýznamnější indiánskou kulturou, která osídlila celou Kubu, byli Arawakové. Tito indiáni původně ţili v dnešní Venezuele v oblasti ústí řeky Orinoko do Karibského moře. Podle Gotta (2005) migrovali směrem na sever přes Západoindické ostrovy11 aţ na Haiti, odkud se ve dvou vlnách dostali i na Kubu. První vlna proběhla v prvním století našeho letopočtu. Na Kubu doplul arawacký kmen neolitických zemědělců Ciboney, který se usídlil nejprve v Bahía de Nipe12, poblíţ dnešního města Banes a odtud postupně osídlil celý ostrov. Při procesu rozšiřování Ciboneyů docházelo zároveň k vytlačování Guanahatabeyů směrem na západ ostrova. Jak je uvedeno výše, část Gaunahatabeyů se 9
Manatí = mořský savec, podobný sviňuchám Hutíe = velký suchozemský hlodavec 11 Krátkodobý koloniální útvar Velké Británie, který zahrnuje ostrovy Anguilla, Antigua, Barbados, Dominika, Grenada, Jamajka, Kajmanské ostrovy, Montserrat, Nevis, Svatá Lucie, Svatý Kryštof, Trinidad, Tobago, atd. 12 Zde také přistál Krištof Kolubus, tudíţ se zde poprvé setkal s Arawaky 10
- 20 -
nakonec s Ciboneyi smísila. Díky tomuto jihoamerickému kmenu se na Kubě začala pěstovat především kukuřice, maniok, ale i tabák, budoucí významná hospodářská komodita. Druhá vlna proběhla aţ v 15. století. Z Haiti připlul vyspělejší arawacký kmen, nazývající se Taín, na nejvýchodnější cíp Kuby Punta de Maisí. Oba arawacké kmeny ţily vedle sebe s jistou hierarchií. I přes to, ţe Ciboneyové na Kubě ţili mnohem déle, vyšší postavení měli vyspělejší Taínové a Ciboneyové jim byli podřízeni. mapa 5: Migrační vlny původních obyvatel (od 10. tisíciletí př. n. l.)
Často se uvádí, ţe díky vyhlazování, sebevraţdám a nemocem přivlečeným Evropany, se v 16. století na Kubě jiţ indiáni téměř nevyskytovali. S tímto názorem však nesouhlasí americká historička Irene Wrightová (1920), která tvrdí, ţe indiáni ţili ještě několik dalších staletí ve vzdálenějších oblastech od jader španělského osídlení. Je také pravděpodobné, ţe skutečný počet indiánské populace byl dlouho zatajován, jelikoţ od 16. století byli, díky španělskému misionáři Bartolómé de Las Casas, indiáni pod ochranou španělské Koruny. Aby tedy mohli osadníci oficiálně zabírat indiánskou půdu a dále zotročovat indiánské obyvatelstvo, nemohli přiznat, ţe se na Kubě indiáni ještě vyskytují. Wrightová (1920) potvrzuje svou teorii výsledkem censu z roku 1514 na blízké španělské Hispaniole, který uvádí, ţe 40% manţelek osadníků jsou indiánky. Takto vysoké procento je logickým výsledkem velké převahy přistěhovalých španělských muţů
- 21 -
nad ţenami. Je tedy logické, ţe se rodilo hodně mesticů a dodnes si většina Kubánců uchovává základní indiánské fyziognomické rysy. Vliv indiánské kultury je patrný i v dnešních
kulturních
projevech
kubánské
populace,
především
v pohádkách
(viz kapitola 2.4.5) I kdyţ se podle Gotta (2005) indiáni po dvě století Španělům bránili různými výboji, nakonec byli vytlačeni do horských oblastí a neosídlených ostrůvků, kde dodnes někteří přeţívají. S ryze indiánskými vesnicemi se dnes můţeme setkat v pohoří Sierra Maestra či v pralesích poblíţ města Baracoa. 2.2.2 Analýza španělského osídlení Prvními Evropany, kteří vstoupili na kubánskou půdu, byli členové posádky karavel Pinta a Nina a lodi Santa María, plujících pod velením janovského admirála Kryštofa Kolumba. Podle Opatrného (2002) chtěl Kolumbus najít západní trasu na Asijský kontinent, se kterým v té době Evropa úzce spolupracovala. Jeho iniciativu podpořila španělská královna Izabela Kastilská s manţelem Ferdinandem Aragonským. Ti mu poskytli výše zmiňované lodě, posádku i zásoby na cestu. Kolumbus vyplul v roce 1492 ze španělské Sevilly a doplul na ostrov San Salvador na Bahamách. V přesvědčení, ţe doplul k asijským břehům, podnikl průzkumné cesty směrem na jih. Díky tomu přistál 28. října 1492 na břehu dnešní zátoky Bahía de Bariay na Kubě. Zátoku pojmenoval San Salvador a pokračoval jihovýchodním směrem mapovat břehy pevniny. Z hlediska směru dalšího objevování Kuby, se stala zásadní zastávka Kryštofa Kolumba v oblasti dnešního města Baracoa. Toto místo Kolumba velmi zaujalo a kladně se o něm vyjadřoval i ve svém deníku. Kolumbovo nadšení z Baracoi spolu s její výhodnou polohou blízko Hispaniole se později stalo důvodem, proč první baštou španělských dobyvatelů byla právě Baracoa. O dva roky později se Kolumbus na Kubu vrátil a podnikal další objevné cesty podél jejích břehů. Objevil například ostrov Isla de La Juventud, který pojmenoval ostrovem Sv. Jana Evangelisty13 nebo zálivy Batábano či Guantánamo. Dalším objevitelem Kuby14 byl podle Hrabicy a Stránského (2004) Sebastian de Ocampo, který obeplul Kubu v roce 1508 a podrobně zmapoval její břehy. Tím také vyvrátil, jak uvádí Opatrný (2002), ţe je Kuba součástí Asie a dokázal, ţe jde o ostrov.
13 14
Isla de La Juventud – původní název ostrov Svatého Jana Evangelisty a později Isla de Pinos Původní název Kuby byl Juana a později Fernandina (podle Ferdinanda Aragonského)
- 22 -
Na začátku 16. století byla středem zájmu španělské Koruny především sousední Hispaniola, se kterou je často vývoj Kuby úzce spojen. Právě z Hispanioly (Gott, 2005) se do Baracoy (viz výše) v roce 1510 vydal Diego Velasquez, dobyvatel kubánské pevniny a současně i první guvernér Kuby. Díky výbojům horských indiánů však zůstal po dlouhou dobu pouze v osadě Baracoa. Na dobyvatelské cesty se vydal aţ po připlutí posily Pánfida de Narváeze15. Společně dobývali jiţní část Kuby a vytvořili novou osadu Bayamo (mapa 6). Zajímavá je analogie přerozdělování půdy na Kubě a ve Španělsku. V 16. století byla ve Španělsku ukončena reconquista16 a maorská půda se stala majetkem španělské Koruny. Půda byla následně přerozdělována španělským rolníkům. Na Kubě současně probíhala tzv. conquista17, kdy byla zabrána indiánská půda, která se stala také majetkem Španělska a byla přerozdělována osadníkům na Kubě. V následující tabulce je naznačen systém vlastnictví a správy půdy ve Španělsku a na Kubě. tab. 2: Systém vlastnictví půdy ve Španělsku a na Kubě Název půdy Španělsko
Realega
Kuba
Encomienda
Původní vlastník půdy Maoři (muslimové)
Dobyvatelé půdy Španělé (katolíci)
Vlastník půdy Španělská Koruna
Indiáni (animisté)
Španělé (katolíci)
Španělská Koruna
Správce půdy Španělští vojáci a sedláci Vecínos Encomendor es -
Rolník Španělští vojáci a sedláci Otroci indiáni černoši
Zdroj: Gott (2005), Opatrný (2002)
Kdybychom měli podle tabulky porovnat systém vlastnictví půdy, najdeme několik shodných i odlišných znaků. Prvním shodným prvkem je vyvlastnění půdy jiným národů, ţijícím na zájmovém území Španělska a lišícím se náboţenstvím. Můţeme usuzovat, ţe náboţenská odlišnost mohla být dobrou záminkou pro ospravedlnění násilného zabírání půdy, zároveň i motivačním prvkem pro vojáky, kteří o půdu přímo bojovali. Důkazem náboţenské motivace dobývání půdy jsou i názvy zakládaných osad, které se často dochovaly dodnes. Vlastníkem půdy se v obou případech stala španělská královna a guvernérka královských drţav Izabela Kastilská, správa půdy se však jiţ trochu lišila. Realegas ve Španělsku byly menší rozlohy, a proto se správci mohli stát přímo farmáři či vojáci. Encomiendy byly velké a vecínos (tzv. zástupci krále) jej rozdělovali na menší pozemky, které pak spravovali Encomendoři. Zatímco ve Španělsku, 15
Pánfido de Narváez – dříve působil na Hispaniole a zapsal se do jejich dějin jako krutý dobyvatel Reconquista - vytlačení maurského obyvatelstva z Pyrenejského poloostrova 17 Conquista - dobývání území 16
- 23 -
po dlouhých bojích s Maory, se vyčerpané a hladové obyvatelstvo rádo chopilo příleţitosti spravovat a obdělávat půdu, na Kubě se správci půdy nechtěli vzdát svého ţivotního komfortu a vyuţili příleţitosti zotročit si k práci indiánské obyvatelstvo, které na encomiendách původně ţilo (později černí otroci). Jak uvádí Opatrný (2002), k nejmasovějšímu úbytku indiánského obyvatelstva docházelo kvůli zavedení systému repartimiento, který měl za úkol přerozdělovat indiány do jednotlivých encomiend. Indiáni utrpěli značný kulturní šok (střed mírumilovné přírodní kultury s vyspělou, materialistickou a násilnou civilizací), který se projevoval i ve způsobu zemědělství. Španělský extenzivní způsob chovu dobytka, prasat, ovcí a koz způsobil zpustošení indiánských polí, coţ mělo za následek hladovění indiánů a zvýšenou náchylnost k nemocem. Ani na vysoké pracovní nároky Evropanů nebyli indiáni adaptovaní. Tyto i další důvody měly za následek rychlý demografický kolaps indiánů. Gott (2005) uvádí, ţe Velasquez řešil situaci dobýváním dalšího území a získáváním nových otroků. Rozdělil své conquistadory do tří oddílů a zahájil akci podmaňování celého ostrova (viz mapa 6). První pluk obeplouval severní pobřeţí Kuby a na jejich zastávkách vytvořil dvě důleţité osady: Sagua de Tánamo a San Cristóbal de La Habana (dnes Havana). Druhý oddíl se pod vedením Pánfila vydal z Bayama vnitrozemím směrem na severozápad. Při dobývání zaloţil také dvě významné osady: Santa María del Puerto de Príncipe (Camaqüey) a Sancti Spirítus. Pánfilo dorazil aţ k prvnímu oddílu do Havany. Poslední oddíl vedl sám Velasquez. Vydal se z Baracoy podél jiţního pobřeţí a zaloţil Santiago de Cuba, La Santísima de Trinidad (Trinidad) a Cienfuegos.
- 24 -
mapa 6: Dobývání Kuby: Diego Velasquez (1511 - 1514)
Tato sídla byla záměrně zakládána v místech s vysokou koncentrací indiánské populace, která byla vyuţívána jako pracovní síla a zároveň se v těchto oblastech vyskytovalo nerostné bohatství, jako je zlato či měď, na kterém mohli osadníci zbohatnout. Následně se však zjistilo, ţe nerostného bohatství na Kubě mnoho není a kvůli pouhému obdělávání půdy se osadníci nechtěli na Kubě usazovat. Mnozí proto zamířili směrem do Mexika, kde se v té době rozkládala zlatem a stříbrem oplývající Aztécká říše, kterou si podrobil známý conquistador Hernán Cortéz18. Odliv obyvatel z Kuby byl vysoký a komplikoval další hospodářský rozvoj země. Její význam však paradoxně vynikl právě v době největšího rozmachu středoamerických a jihoamerických královských drţav. Kuba, především pak přístav v Havaně, se stala, jak uvádí Opatrný (2002), „bránou do Nového světa“. Na otázku, proč byla právě Kuba výhodná pro shromaţďování konvojů, kotvení a zásobování, existují hned dvě odpovědi. Jednak má Kuba strategickou geografickou polohu uprostřed Karibské oblasti v blízkosti Mexika a také okolo Kuby proudí silné teplé mořské proudy: z jihu na západ Jiţní a Severní rovníkový proud, v Mexickém zálivu Floridský proud, který přechází v proud Antilský a Golfský (Klímová,
18
Působil také na Kubě a do Mexika ho vyslal Velasquez
- 25 -
2005). Tyto proudy silně usnadňují a urychlují vodní dopravu. V Havaně kotvily lodě ze Sevilly, pokračující dále do Mexika, Venezuely či Kolumbie a s nákladem se poté vracely opět přes Havanu. V Havaně tedy vzkvétal obchod, sluţby a řemesla. Gott (2005) uvádí, ţe se zde soustředila především řemesla, která se zabývala opravou lodí s vyuţitím tropických dřevin a mědi ze Santiaga. Nesmíme ani opomenout prvně se rozvíjející prostituci a prodej masa (Opatrný, 2002) ze zemědělských oblastí Sanctí Spiritus a Puerto Príncipe. Vedle Havany se vytvářela další jádrová oblast v Santiagu de Cuba. Přístav v tomto městě nebyl orientovaný na Sevillu, ale spíše na obchod v rámci Karibiku s britskými či holandskými ostrovy. Díky tomuto přirozenému vývoji vzniklo v roce 1607 první rozdělení Kuby na dva správní celky, tzv. gubernaciónes: Havana (město, pobřeţí okolo Havany a část vnitrozemí) a Kuba (zbytek ostrova s centrem v Santiagu de Cuba). 2.2.3
Analýza vlivu francouzského, britského a holandského pirátství na
ekonomický vývoj Kuby Důleţitým mezníkem v dějinách Kuby byla Třicetiletá válka v Evropě a události, které ji předcházely. Konflikty mezi katolickým Španělskem, které se stalo v roce 1519 součástí Svaté říše římské, luteránskou Francií, anglikánskou Velkou Británií a Nizozemím se přenesly i na území jejich drţav ve vzdáleném Karibiku. Španělské lodě s drahocenným nákladem z Mexika či Peru v havanském přístavu se stávaly snadným terčem francouzských, britských či holandských pirátů, neoficiálně podporovaných vládou jejich domovských zemí. Řídké osídlení Kuby nedovolilo jejím obyvatelům se příliš stavět na odpor a neexistoval zde ani ţádný obranný systém. Časté pirátské nájezdy a krádeţe cenných nákladů se začaly projevovat i v zuţování finančních zásob Španělska, a proto král Filip II. nechal vybudovat pevnost Castillo de La Real Fuerza, El Morro a Punta v Havaně, El Morro v Santiagu a další pevnosti v menších přístavech. Zreorganizoval také námořní dopravu, kdy ustanovil jednotou trasu vedoucí vţdy přes Havanu, kde se formovaly konvoje, ke kterým se přidávala obranná plavidla. Tento fakt ještě zvýšil význam Havany a zrychlil její růst. Také pro rozvoj venkovských oblastí bylo pirátství přínosem, jelikoţ farmáři s piráty často obchodovali. Prodávali jim především hovězí maso a kůţe19. Nájezdy pirátů byly ukončeny smlouvami mezi Španělskem, Velkou Británií a Francií. Španělsko muselo v roce 1690 uznat britské kolonie a o sedm 19
v 17. století došlo ve Velké Británii k rozvoji průmyslu a kůţe se staly ţádaným artiklem pro výrobu měchů, řemenů, těsnění a dalších součástek do prvních jednoduchých strojů (Opatrný, 2002).
- 26 -
let později uzavřít s Francií mírovou smlouvu. I přes to, ţe pirátství uškodilo španělské pokladně, paradoxně podpořilo kubánskou ekonomiku a tím i růst kreolské identity. 2.2.4 Analýza vlivu rozvoje zemědělství na utváření krajiny a sídel Osmnácté století pro Kubu znamenalo přirozený přechod od funkce tranzitně strategického území k území zemědělskému. Na začátku století se zemědělství stalo nutnou sloţkou ekonomiky, jelikoţ posádky kotvících lodí potřebovaly potraviny jak v době kotvení, tak i jako zásoby na cesty.
Produktivní pěstování původních
i dovezených plodin signalizovalo vysokou úrodnost půd a příznivé klimatické podmínky pro budování ekonomiky na základech zemědělství. Rovinaté vnitrozemí s převahou červenozemí a teplým tropickým klimatem bylo nejvhodnější především pro pěstování cukrové třtiny. První masivní zakládání plantáţí probíhalo na konci první poloviny 18. století. Nejvýznamnější plantáţnickou oblastí byla v roce 1740 Havana a Matanzas. Plantáţe v těchto oblastech se o století později spojily a vytvořili bezlesou krajinu, která je zde dodnes. Na mapě Jefferyse Thomase z roku 1775 je patrný vliv rozvoje pěstování cukrové třtiny na lokalizaci nově zaloţených sídel a budování silničních komunikací. V níţinatém vnitrozemí byly vybudovány komunikace propojující osady zaloţené pluky Diega Velasqueze. Při těchto komunikacích byla vystavěna nová venkovská sídla zaměřená na produkci cukrové třtiny, jejichţ obchodními a správními centry se staly starší, výše uvedené osady z 16. století. Jejich význam tedy stoupal, osady se rozrůstaly v města a většina z nich jsou dodnes hlavními centry provincií. Podle Opatrného (2002) proběhl hlavní boom v rozvoji plantáţnictví po povstání otroků na ostrově Saint Dominque v roce 1791. Zde byla produkce cukru výraznější neţ na Kubě a díky jejímu pádu se pro Kubu otevřel nový ekonomický trh. Vysoká poptávka si také určovala vysokou produkci. Rozšíření a zakládání nových plantáţí umoţnilo zrušení dekretu o výhradním vlastnictví lesů pro účely královské loděnice v roce 1814. Od tohoto roku tedy docházelo k masivnímu úbytku lesů, zakládání plantáţí a po vyčerpání půdy k jejich přesouvání. Na vyčerpaných půdách pak vznikaly pastviny, které jsou dnes dominantním prvkem ve vnitrozemí ostrova. Na mapě Hendryho Popple z roku 1733 je patrné, ţe při pobřeţí na úpatí Grupo Guamayi a Sierra Maestry také vznikly nové obce, např. St. Spirito, St. Juan, Sevila Nueva a další. Vznik těchto obcí připisuji události z roku 1717, kdy byl na Kubě zaloţen - 27 -
tabákový monopol a na Kubu se přistěhovalo mnoţství Španělů, především z Kanárských ostrovů a zakládalo vegas, tabákové plantáţe. Právě podhorské pobřeţní oblasti v blízkosti řek jsou nejvhodnější pro pěstování tabáku, ale zároveň jsou vhodné také pro pěstování kávy. Ta se zde začala pěstovat po roce 1791, kdy na Kubu uprchlo velké mnoţství kreolů ze Saint Dominque, viz výše, a tuto plodinu s sebou přineslo. 2.2.5 Analýza rozmístění černošského obyvatelstva na Kubě Rozvoj zemědělské výroby s sebou přinesl nutnost zvýšit mnoţství pracovních sil. Na práci na polích a v dolech byli dříve vyuţíváni indiáni. Gott (2005) ve své knize Nové dějiny Kuby uvádí, ţe indiánská pracovní síla se neosvědčila především z toho důvodu, ţe indiáni znali dobře okolní krajinu a často docházelo k rebéliím a útěkům do hor či na okolní neosídlené ostrovy. Osadníci tedy potřebovali otroky, kteří nebudou pocházet z Kuby a okolních zemí. Podle španělského vzoru se tedy začlenili do obchodu s otroky ze západní Afriky. Kromě velké vzdálenosti od domoviny měla africká pracovní síla pro osadníky ještě jednu výhodu a to takovou, ţe se otrok ve společnosti podle barvy pleti okamţitě poznal, tudíţ mu byl útěk ještě více znesnadněn. Na počátku 16. století bylo na Kubě jen málo osadníků, tudíţ i málo otroků a jejich import byl ještě po dlouhou dobu nízký. Pracovní síla byla však stále více zapotřebí, ale na koupi otroků neměli kubánští encomendoři dostatek financí. Tuto situaci vyřešilo Španělsko v roce 1542 zasláním otroků, kteří pocházeli z Maroka, Malorky, Menorky a Sardínie do hospodářsky nejrozvinutějších oblastí Santiaga de Cuba, Puerto Príncipe a Sancti Spirítus. Tito otroci byli levní kvůli jejich náboţenské orientaci k islámu. Arabští otroci však do dnešních dob nezanechali ţádnou stopu v národnostní struktuře Kubánců. Kvůli strachu z rozšíření islámu byli brzy z Kuby staţeni zpět. V průběhu 17. a 18. století se s rozvojem plantáţnictví zvyšoval také počet černých otroků. Přispěly k tomu také události na okolních ostrovech. Například v roce 1655 původně španělskou Jamajku zabrala Velká Británie a Španělé i s otroky utíkali z Jamajky na Kubu. Také ze Saint Dominque, po vyhlášení černé republiky v roce 1791, na Kubu emigrovali majitelé plantáţí, kteří s sebou přivezli další ekvatoriální obyvatelstvo. Nejvyšší import černošského obyvatelstva zaznamenala Kuba aţ v 19. století, podle Gotta (2005) tvořilo toto mnoţství asi 85% celkového počtu černochů na Kubě. Jelikoţ byli nejčastěji vyuţíváni na polích s cukrovou třtinou a v cukrovarech, byla jejich
- 28 -
koncentrace vysoká především na venkově. Obyvatelé střední a vyšší vrstvy si však pořizovali otroky do domácností, proto nebylo výjimkou se s černochy setkat i ve městech. Zároveň můţeme konstatovat, ţe více černochů ţilo na východ od Havany, jelikoţ na západě mělo větší tradici pěstování tabáku, které zajišťovali většinou přistěhovalci z Kanárských ostrovů. Vysoká koncentrace černochů na venkově východně od Havany měla význam i při pozdějších bojích o nezávislost, kdy v odbojových oddílech bylo často více černochů neţ bělochů. Události v Saint Dominque v roce 1791 měly, kromě zvýšené imigrace, ještě jeden význam pro další vývoj etnické struktury kubánského národa. Od této události aţ do revoluce v roce 1959 panoval na ostrově strach z povstání černošského obyvatelstva. Tento fakt zapříčinil neustálou kontrolu poměru černých a bílých obyvatel. Kreolové se snaţili udrţet převahu bílého obyvatelstva, coţ se projevuje i v dnešní národnostní struktuře Kubánců (viz kapitola 2.4.2). I přes regulaci mnoţství černochů na ostrově se na plantáţích děla drobná povstání a útěky. Otroci prchali do stejných lokalit, kde se před kreoly ukrývali indiáni. Vznikaly zde tzv. palenque, původně indiánské osady, později místa, kde ţili indiáni s černochy pospolu. Nejznámější palenque se nacházela v dnešní provincii Piñar del Río nebo Santiago de Cuba. Otroctví bylo oficiálně zrušeno aţ v roce 1886, ale neoficiálně pokračovalo ještě několik let poté. V této době jiţ bylo otroctví zrušeno všude, kromě USA a Brazílie. Důvodem tohoto pozdrţení bylo pomalé zavádění mechanizace. Kubánští otrokáři po dlouhou dobu odolávali myšlence, ţe náklady na mechanickou práci jsou levnější, neţ ţivení otroka po celý rok. Pod mezinárodním tlakem tedy muselo být otroctví zrušeno i na Kubě a díky tomu došlo k přeměně systému hospodaření. Cukrovary, tzv. centráles, zkupovali Američané, kteří je mechanizovali. Plantáţe bývalí encomendoři pronajímali drobným rolníkům, kteří sklizenou třtinu prodávali do centrálů. Produkce cukru díky mechanizaci rostla a Američané tak mohli zkupovat další pozemky a majetky na Kubě. 2.2.6 Války za nezávislost Napoleonské války v Evropě měly silný vliv na dění v Americe. Velká Británie zablokovala přístup evropským lodím na americký kontinent. V Americe se v té době začalo rozvíjet nacionalistické myšlení a populace začala zjišťovat, ţe dokáţe fungovat samostatně bez podpory „mateřské“ země. Většina kolonií tedy zahájila boje za nezávislost. - 29 -
I na Kubě si kreolové začali uvědomovat svou kulturní identitu a právo na vlastnictví a správu země, boj o nezávislost začal však aţ o půl století později neţ na pevnině. I kdyţ Španělsko pro Kubu větší význam nemělo, Kuba pro Španělsko ano. Kuba byla hlavní základnou španělských lodí pro operace v Mexiku, Venezuele, Kolumbii a dalších španělských koloniích, zároveň bohatlo z prodeje cukru, tabáku či kávy. Díky tomu mělo Španělsko na Kubě silnou posádku, která zajišťovala klid na ostrově a zároveň zamezovala příjezdu independentistů z pevniny na ostrov. Také zde existovala velká skupina royalistů, kteří emigrovali ze Saint Dominque a španělskou nadvládu podporovali. Nemalou váhu měl také strach z povstání otroků, kteří by mohli vyuţít oslabení kreolů v čase bojů za nezávislost k převratu v černošskou republiku. Jelikoţ si Španělsko uvědomovalo situaci v Americe, snaţilo se vyhovět různým kreolským poţadavkům. V roce 1817 tak zrušilo královský monopol na prodej cukru a tabáku, o rok později pak povolilo přítomnost cizích lodí v kubánských přístavech, coţ podpořilo především obchod mezi Kubou a USA a v roce 1819 mohli kreolové volně nakládat s půdou. Všechny tyto reformy vedly k přeorientování Kuby od Španělska ke Spojeným státům, které se staly největším odběratelem kubánského cukru. To vedlo k vytvoření nového politického směru, zvaného anexionismus, který se snaţil prosadit připojení Kuby k USA. S tímto směrem nesouhlasil José Antonio Saco, který jako první definoval pojem „kubánství“. Připojením k USA by, podle Saca, Kubánci přišli o jejich kulturní identitu. Na jeho myšlenky navázal později i José Martí, politický teoretik, spisovatel a bojovník za nezávislost Kuby, který Sacovu definici „kubánství“ obohatil o afrofaktor. Od druhé poloviny 19. století došlo v Evropě k mechanizaci výroby cukru, coţ na Kubě vyvolalo ekonomickou krizi. Ta se nejvíce projevovala v zemědělských oblastech východní Kuby, kde také vznikly první boje za nezávislost, které v roce 1868 vedl Carlos Manuel de Céspedes. K němu se přidaly i další významné osobnosti jako byl António Maceo nebo Máximo Gómez, oba pocházející ze Santiaga de Cuba. Společně dobyli východní Kubu a vytvořili nový oficiálně neuznaný státní útvar zvaný Republika ve zbrani. Při postupu směrem k Havaně se setkávali s velkým odporem obhájců španělské nadvlády, coţ spolu s neschopností dohodnout se uvnitř odboje o budoucí politické a hospodářské orientaci Kuby, vedlo k ukončení války mírovou smlouvou podepsanou v roce 1878 v Zanjónu ve prospěch Španělska. Boje za nezávislost ve venkovských oblastech postihly především plantáţe a cukrovary, coţ se stalo klíčové pro budoucí propojenost ekonomik Kuby a USA. - 30 -
Díky zrušení královského monopolu z roku 1817 a právu o volné manipulaci s půdou z roku 1819 mohli Američané skupovat poškozené cukrovary a plantáţe na území Kuby. Ty byly následně modernizovány a začaly velmi prosperovat. V roce 1895 však došlo k Druhé válce za nezávislost, kterou vedl jiţ zmiňovaný José Martí a spolu s ním generálové z první války António Maceo a Máximo Gómez. I tato válka způsobila ekonomický kolaps, který se však jiţ dotkl i amerického majetku. Proto USA ţádalo Madrid o ukončení války a Španělsko se začalo bát přímé vojenské intervence Američanů na Kubě. Španělsko tedy reagovalo uznáním Kuby jako autonomní oblasti Španělska. To však jiţ bylo pozdě a v roce 1898 se na Kubě vylodily americké jednotky, které ostrov začaly okupovat. 10. 12. 1898 přestala být Kuba španělskou kolonií, nevědělo se však, jestli se stane součástí USA, nebo samostatným státem. Výsledkem bylo vyhlášení samostatné Kubánské republiky 20. 5. 1902, v jejíţ ústavě byl začleněn tzv. Plattův dodatek, který zaručoval Spojeným státům mnohá práva zasahovat do vnitřních záleţitostí Kuby. Součástí bylo právo na ochranu státu, které zahrnovalo i moţnost vystavět na Kubě americké vojenské základny. V Dodatku byly také upravené celní kvóty na import průmyslových výrobků z USA a export surového cukru do USA. Teprve ve Státech se vytvářel finální cukr, který byl prodávaný na trhu. Tím se však Kuba stala součástí americké ekonomiky a začala být na USA existenčně závislá. 2.2.7 Analýza vlivu První světové války na hospodářství a obyvatelstvo Revitalizaci kubánského hospodářství po bojích o nezávislost značně dopomohla první světová válka na evropském kontinentu. V Evropě nastala krize ve výrobě cukru a Kuba, potaţmo americké cukrovarnické firmy, tedy mohly rozšířit vývoz této komodity do Evropy. V této době se produkce cukrové třtiny dostala na nejvyšší úroveň za celou dobu existence této plodiny na ostrově a úměrně tomu se i zvyšovaly ceny cukru a výnosy. Většinou americké firmy z prodeje bohatly, coţ podpořilo další modernizaci kubánského hospodářství a rozvoj ţelezniční dopravy. Nesmíme však zapomenout na rozvírání socioekonomických nůţek v řadách populace na Kubě. Na jedné straně vznikala velmi bohatá vrstva obyvatel, především z řad Američanů, kteří byli prostřednictvím politické intervence USA zvýhodňováni na úkor Kubánců. Mnohem více však bylo Kubánců, často ţijících pod hranicí chudoby, kteří měli omezený přístup k vzdělání i k výdělkům z prodeje cukru. Tento fakt vytvářel úrodné pole pro budoucí revoluci - 31 -
Fidela Castra. Ani po první světové válce zájem Evropy o kubánský cukr neklesal. Naopak, v roce 1921 bylo nutno doplnit chybějící pracovní sílu z řad obyvatel nejbliţších ostrovů. Na Kubu se přestěhovalo cca 81 000 černých Haiťanů a 75 000 Jamajčanů, pracujících jako nádeníci, tzv. brazos, nebo sekáči třtiny. 2.2.8 Analýza stavu obyvatelstva v letech 1902 až 1959 Samostatná republika byla vyhlášena 20.5.1902. Kubánská společnost však nebyla připravena samostatně vést stát. Na základě Plattova dodatku z roku 1901 měly Spojené státy pravomoci zasahovat do politiky země. Také kubánská ekonomika byla velmi provázaná s ekonomikou Států a zároveň na ni byla závislá. USA tedy ovládaly i hospodářství státu. Díky těmto faktům se na Kubě pohybovalo velké mnoţství Američanů aţ do roku 1959. Americké obyvatele na Kubě můţeme rozdělit do několika kategorií. První tvořili američtí vojáci, kteří se účastnili vojenských intervencí v letech 1906 aţ 1909, dále v roce 1912, 1917 a 1921. Jejich intervence, jak je často zkresleně interpretováno v kubánských zdrojích, byla vyţádána Kubánci a ne Američany. Často se jednalo o ţádost kubánských prezidentů, jejichţ vláda byla ohroţována odboji jejich opozice. Důvodem, proč Spojené státy intervenci uskutečnily, bylo udrţet v čele státu osobu, která bude proamericky nakloněná a zároveň chránit své majetky před útoky opozičních skupin. Tito američtí vojáci se vyskytovali po celém ostrově. Kromě samotné intervence měli totiţ i poslání zmapovat území ostrova. Větší koncentrace vojáků se vyskytovala v hlavních centrech země, v Havaně a Santiagu. Kromě toho američtí vojáci permanentně obývali vojenské základny Guantánamo na jihovýchodě a Bahía Honda na severozápadě. Tyto základny získaly svou legitimitu v roce 1903. Druhou kategorii tvořili vlastníci centráles a třtinových plantáţí. Vzhledem k současnému rozvrţení zemědělské plochy na území Kuby můţeme soudit, ţe největší koncentrace těchto Američanů byla v oblastech východní a střední Kuby. Ţili ve větších městech tohoto zemědělského regionu, jako je například Trinidad, Sancti Spirítus, Ciego de Avila, Las Tunas, Holguín, Santiago a další. Někteří z nich ţili také na venkově v koloniálních komplexech původních španělských majitelů, které se nacházely přímo uprostřed plantáţí. Jejich existence v těchto oblastech měla pozitivní dopad na rozvoj ţelezniční sítě, modernizace cukrovarnictví i na stavební rozvoj měst a rozvoj sluţeb. Měla ale také negativní dopad z hlediska rasové nesnášelivosti. Společnost ve Spojených státech byla ještě v té době dosti rasistická vůči - 32 -
černochům a zaměstnanci Američanů byli právě povětšinou černoši. Ti se tedy často setkávali s nadřazeným chováním Američanů. Vztah mezi kubánskými černochy a Američany se ještě zhoršoval postupnou mechanizací zemědělské výroby, coţ bylo spojeno s propouštěním a zvyšováním nezaměstnanosti. To v černošské dělnické třídě vzbuzovalo pocit nespokojenosti se současnou nadvládou USA nad Kubou a snad i proto většina projevů odporu vznikala právě v oblasti východní a centrální Kuby. Nesmíme také opomenout, ţe černoši zde tvoří do dneška značnou část obyvatel, proto bylo pro všechny vůdce odbojů důleţité, získat si na svou stranu právě černošskou dělnickou třídu. Poslední skupinu tvořili majitelé bank, škol, hotelů, restaurací a dalších sluţeb, kteří ţili převáţně v Havaně a dalších velkých městech, popřípadě v turistických centrech, jako je Varadero. Tito Američané vytvořili z koloniální zemědělské Kuby oblast zájmu amerických turistů. Turismus se stal významnou ekonomickou aktivitou státu. S rozvojem turistických center se však rozvinula i prostituce a hazard. Zároveň také přitahovala Kuba čím dál větší zájem americké mafie. Jednou z amerických iniciativ bylo tzv. „vybělení obyvatelstva“. Tato akce byla zaměřena na omezení imigrace Číňanů a úplně zastavení imigrace černochů, především z ostrova Haiti. Čínské etnikum na Kubě bylo v té době rozšířenější, neţ je tomu v současnosti. Jejich podíl na etnické mozaice však nebyl nijak značný. Dříve se koncentrovali v oblastech produkce cukru a v oblastech poblíţ niklových dolů. V této době se však stěhovali do měst, kde zakládali čínské čtvrtě a provozovali (Opatrný, 2002) prádelny, restaurace a drobné obchody. Dodnes existuje v Havaně čínská čtvrť, kde ţije nepočetná skupina Číňanů, kteří z Kuby neodjeli v době znárodňování v šedesátých letech. Ekonomická, potaţmo i politická rovnováha byla vţdy propojena s úspěšností produkce a prodeje cukru. Za první světové války byl v Evropě velký nedostatek této komodity (Gott, 2005), proto se pro Kubu otevřel nový silný trh. Kuba v této době zaznamenala asi největší ekonomický rozmach, který se kladně odráţel i v rozvoji vesnických oblastí. Tento moment byl důleţitý i z toho hlediska, ţe nový trh nebyl americký. I kdyţ většinu cukrovarů vlastnili Američané, značná část z nich byla stále kubánská, a tak se ekonomická závislost země na exportu cukru do USA o něco sníţila. Důkazem toho bylo zavedení kubánského pesa v roce 1915, které bylo pevně navázáno na americký dolar v poměru 1:1. Dolar se však k určitým transakcím pouţíval dále. Evropská ekonomická krize byla důvodem zvýšené imigrace Španělů na Kubu. Důvod, proč si Španělé vybrali jako svou cílovou destinaci právě Kubu, je zřejmý. Jedná - 33 -
se především o historickou provázanost, jazykovou podobnost a nyní také dobrou ekonomickou situaci na Kubě. Španělé, především z Galície, Astúrie a Kanárských ostrovů, se usazovali na Kubě ve velkých městech. Zde zakládali takzvané centros, neboli společenská centra, která španělským přistěhovalcům zajišťovala veškeré zázemí, včetně společenského a kulturního. Tyto centros byly ve 40. letech znárodněny v rámci potlačování imigrace. Od druhé poloviny 20. let klesla v Evropě poptávka po kubánském cukru. To na Kubě vyvolalo krach Národní banky a první váţnou ekonomickou krizi. Ta zasáhla hlavně venkovské oblasti. Nespokojená dělnická třída svrhla prezidenta Alfreda Zayase a dosadila člověka z vlastních řad Gerarda Machada. Ve svém funkčním období (1925 – 1933) se potýkal s vysokou nezaměstnaností. Tu se snaţil řešit projektem na výstavbu silniční sítě po celém ostrově. Díky němu je tedy silniční síť na Kubě poměrně hustá, i kdyţ dnes jiţ ve špatném technickém stavu. Problém krize však přetrvával a Machadovo setrvání ve funkci tím bylo ohroţeno. Proto zavedl reţim autoritářské diktatury. Svévolně změnil Ústavu, ve které si prodlouţil funkční období a zároveň vytvořil zákon, který povoloval pouze jednu politickou stranu. To můţeme brát jako předznamení budoucího politického vývoje reţimu na Kubě. Současně to také podnítilo vznik spousty tajných organizací. Jednou z nich byla i Komunistická strana Kuby (Partido Comunista de Cuba - PCC), která vznikla jiţ v srpnu 1925. Členové této strany byli většinou ţidé (Gott, 2005), přistěhovaní z Evropy. Machadovu vládu ukončil aţ krach na Wall Street v roce 1929 a úplné zhroucení kubánské ekonomiky. Tato událost vedla k revoltě ve všech zemích Latinské Ameriky, které byly, podobně jako Kuba, s USA úzce hospodářsky propojeny. Revoluce na Kubě proběhla aţ na přelomu srpna a září 1933. Vedli ji níţe postavení vojáci s pomocí členů Studentského direkotria20 a především se silnou podporou černošských dělníků (viz výše). V čele této revoluce stál Fulgencio Batista, muţ, který ovlivňoval politické dění od roku 1933 aţ do roku 1959, ale prezidentem se stal aţ v roce 1940. Třicátá léta se vyznačovala především destriktivními opatřeními proti přistěhovalcům. Podniky Španělů byly znárodněny a imigranti z Haiti a Jamajky se museli vrátit na své rodné ostrovy. Batista silně prosazoval zájmy Spojených států i na úkor Kubánců a tím se stal velmi nepopulárním. Prohlubovaly se sociální rozdíly a vládl zde tvrdý policejní reţim. Zatímco Kubánci vytvářeli nové opoziční odbojové spolky, jak
20
Studentské direktorium bylo jednou z tajných organizací vzniklých za Machadovy vlády
- 34 -
ze strany dělnictva, tak i studentstva, Američané s Batistou sympatizovali a 29.5.1934 zrušili Plattův dodatek. Místo dodatku byla vytvořena nová smlouva, která zaručovala Američanům právo na vlastnictví vojenské základny Guantánamo. Kladnou stránkou Batistovy vlády bylo vytvoření velmi pokrokové demokratické Ústavy v roce 1940. Ta například zaručovala volební právo ţenám, nebo zavedla osm let povinné školní docházky. Je však otázkou, v jaké míře se povinná školní docházka dodrţovala ve venkovských oblastech. Zde byly školy zřizovány jen zřídka, navíc některé školy byly otevřené pouze pro bílé obyvatelstvo. Takţe především vesnické černošské děti s niţším sociálním postavením se ke vzdělání nedostaly. Můţeme tedy usuzovat, ţe vysoká negramotnost se vyskytovala především v zemědělských oblastech Oriente (východní Kuby). 2.2.9 Geografické aspekty kubánské revoluce Odpor k Batistově diktatuře vyvolal velký rozvoj opozičních uskupení. Mezi ně patřila Komunistická strana Kuby, Studentské direktorium nebo Hnutí 26. července, které vzniklo po útoku Fidela Castra na kasárna Moncada v roce 1953. Neúčinnost těchto organizací tkvěla především v nejednotnosti názoru na způsob svrţení Batistovy vlády a neschopnost spojit své síly. Zatímco Komunistická strana Kuby volila cestu mírového vyjednávání, Studentské direktorium a Hnutí 26. července naopak prosazovalo ozbrojené povstání. Prostorové rozmístění jednotlivých skupin se soustředilo opět především v Oriente, ale také ve větších městech po celé Kubě. To bylo velmi důleţité pro budoucí partizánský boj pod vedením Fidela Castra. Po útoku na Moncadu byl Fidel i Raúl Castro vyhoštěn do Mexika, kde se seznámil s Argentincem Ernestem Quevarou, který se na partizánském boji významně podílel. Jejich spojenectví bylo postaveno především na společném protiamerickém postoji. Díky exilu měli, podobně jako José Martí21, moţnost vytvořit ofenzívu zvenčí, coţ jim poskytovalo moţnost většího utajení celé akce. Castro měl kontakty s exulanty v Mexiku i ve Spojených státech, které sjednotil v 82členou partizánskou skupinu. Kontakty měl také s opozičními silami na Kubě, které mu měly pomoci v boji zevnitř. Na
21
Tato osobnost se později stala ikonou kubánské revoluce a Castro se k myšlenkám Martího často odkazoval. Nemůţeme však vyloučit, ţe jeho myšlenky byly v Castrově podání zneuţité pro propagandu revoluce. To by i nasvědčovalo tomu, proč bylo pojmenováno nejznámější disidentské rádio právě po José Martím.
- 35 -
Kubu se dopravili na jachtě Granma22 2. prosince 1956. Místo vylodění bylo naplánováno na jihovýchodním pobřeţí Oriente, kde se nachází nejvyšší pohoří Kuby, Sierra Maestra. Význam tohoto horského celku byl v boji zásadní. V první řadě skýtal partyzánům moţnost úkrytu. Také se zde nacházely bývalé palenque (viz výše), ve kterých Castro získal spojence z řad rolníků. Kromě rolníků se v pohoří objevovaly i skupiny banditů, kteří se také přidávali na stranu partizánů. Castrovi se podařilo navázat spojení s Hnutím 26. července, které pomáhalo do Sierra Maestra dodat další bojovníky a zbraně. Bezprostředním nebezpečím pro Castra byla jiţ v minulosti často uplatněná americká vojenská intervence. Castro tedy musel obhájit revoluci v očích americké populace. To se mu podařilo skrze redaktora New York Times Herberta Metthewse, kterého si do Sierra Maestry pozval, aby s ním vytvořil rozhovor. Partizánské boje se odehrávaly pouze v Sierra Maestře aţ do roku 1958, neţli se začaly projevovat snahy opozičních sil uvnitř měst v různých částí ostrova. Teprve tehdy Castro pocítil, ţe se různé opoziční strany přiklánějí k jeho metodě ozbrojeného útoku, dokonce i Komunistická strana Kuby. Následovalo vytvoření tří pluků. První, vedený Raúlem, směřoval do Sierra Cristal na severním pobřeţí Oriente. Druhý pak od Santiaga de Cuba na sever a třetí, Fidelův pluk, zůstal v Sierra Maestře. Po vítězství guerilly23 došlo ke konečné invazi na západ Kuby. Skupina Kamila Cienfuega prošla přes Sierra Escambray, jiţní cestou obešla Havanu, jejíţ okupace byla příliš riskantní a došla aţ na západ do Piñar del Río. Válka byla ukončena posledního prosince, kdy Ernesto Guevara dobyl Santa Claru a Batista uprchl ze země do Santo Dominga. Fidel Castro poprvé uvedl svou řeč v Santiagu de Cuba 2. ledna 1959 a od tohoto momentu můţeme nazývat Kubu jako revoluční. Materiální škody napáchané guerillou nebyly zanedbatelné, ale neměly takový rozsah, jako války nepartyzánské. Jednalo se především o škody napáchané bombovými atentáty v Havaně, bombardováním Raúlovy skupiny v Sierra Cristal a ničení cukrovarů v Oriente. Válka měla především psychologický dopad. V obyvatelstvu vyvolala nacionální cítění a národní hrdost. Tato skutečnost pomohla Fidelu Castrovi v těţkých dobách neúspěšných experimentů s ekonomickou reformou udrţet si důvěru kubánského národu.
22 23
Podle této jachty se jmenuje současný denník Komunistické strany Kuby guerilla = partizánská válka
- 36 -
2.2.10 První emigrační vlna Po vítězství revoluce se rozpoutaly procesy s válečnými zajatci. Jak uvádí Gott (2005), bylo popraveno téměř dvě stě osob. V tomto směru se revolucionáři nechovali jinak neţ Machado nebo Batista. Tyto popravy vyvolaly masivní emigraci přívrţenců Batistova reţimu, Američanů i kubánské inteligence, mezi kterou bylo mnoţství lékařů, učitelů, technických odborníků a managerů. Důsledky této emigrační vlny se brzy projevily především v průběhu ekonomických reforem, které vyţadovaly přítomnost kvalifikovaných odborníků. Cílovou destinací exulantů byly nejčastěji Spojené státy a Španělsko. Usídlovali se buď v předměstí Miami nebo New Yorku, ve Španělsku pak v hlavním městě Madridu. Z jejich řad vznikaly první skupiny vnějšího disentu. 2.2.11 Reformy na počátku vlády revoluce Castro po nástupu k moci vytvořil řadu zásadních reforem, které se týkaly sociální sféry a vlastnictví majetku. Bylo zřízeno Ministerstvo pro znovuzískání zpronevěřeného majetku Batisty, jeho přívrţenců na Kubě i exilových přátel. Ve spolupráci s Národním institutem pro agrární reformu (Instituto Nacional de Reforma Agricultural - INRA) byla vytvořena pozemková reforma týkající se zemědělské půdy. Všichni velkostatkáři si mohli ponechat pozemek o maximální rozloze 402 hektarů, zbytek půdy byl vyvlastněn, částečně přerozdělen drobným rolníkům a částečně z něho
byly vytvořeny státní
zemědělské statky. Reformy se týkaly také městských pozemků. Jejich vlastníci je museli levně prodat komukoliv, kdo chtěl na těchto pozemcích stavět. Další novinkou bylo Ministerstvo sociálních věcí. To se zabývalo například otázkou podpory bydlení. Zavedlo se regulované sníţení nájmů a niţší úrokové míry za hypotéky. Součástí propagace revoluce bylo potírání hazardu a prostituce. Touto otázkou se začal okamţitě zabývat Manuel Urrutía, prezident, který byl na krátko v roce 1959 dosazen do čela státu Fidelem Castrem. Zastavil činnost Národní loterie, kasin a nevěstinců. Tato akce se však nesetkala s uznáním společnosti, protoţe byla spojena s propouštěním personálu těchto zařízení. Castro tedy vytvořil novou koncepci, která počítala s budoucím uzavřením těchto podniků, ale poskytovala čas pro získání nového zaměstnání stávajícím krupiérům, barmanům, prostitutkám atd.. Asi nejvíce propagovanými reformami byly reforma školství a zdravotnictví. Ačkoliv povinná školní docházka byla ustanovena jiţ Fulgenciem Batistou, realita ve - 37 -
venkovských oblastech byla jiná (viz výše) a tomu odpovídala i míra negramotnosti, která dosahovala v roce 1959 40% (Gott, 2005). Byla tedy vytvořena kampaň na odstranění negramotnosti. V Havaně vzniklo Campo Colombia, vzdělávací centrum pro budoucí učitele, kteří pak byli vysláni do venkovských oblastí. Zde zakládali školy, které byly bezplatné a tudíţ kaţdému dostupné. Jelikoţ v předrevoluční době bylo vysokoškolské studium poměrně drahé, mohli studovat jen ti, kteří k tomu měli prostředky. V praxi to znamenalo, ţe studovali většinou potomci vládních prominentů nebo vlastníků plantáţí či cukrovarů24. A navíc byly univerzity často uzavřené občanům černé pleti. Castro viděl aktuální zoufalou situaci nedostatku kvalifikovaných osob, proto se zaměřil i na podporu středoškolského a vysokoškolského studia, které se zcela zestátnilo a bylo poskytováno zdarma. Úspěch se školskou reformou je jednoznačný, kontroverznější je však reforma zdravotnictví. To bylo totiţ uţ před revolucí na poměrně kvalitní úrovni. Nic si nezadalo ani se zdravotnictvím Spojených států, západní Evropy či Japonska. Podle Macha (2010) se dokonce kubánští lékaři vzdělávali na univerzitách ve Spojených státech a šikovnost kubánských stomatologů měla věhlas po celé Americe. Hlavním důvodem reformy bylo, jak předpokládám, absence kvalitních lékařských sluţeb ve vesnických oblastech a zpoplatněné soukromé zdravotnictví. Po revolučních bojích navíc odcestovalo z Kuby velké mnoţství lékařů, kteří museli být rychle nahrazeni, aby byla základní lékařská sluţba dostupná kaţdému. Jelikoţ vlastníky bytů, bank, kasín, nevěstinců, škol, soukromých klinik, zemědělské a městské půdy byli často američtí občané, dotýkaly se reformy i jejich majetku. Proto se Státy začaly obávat budoucího vývoje politického reţimu na Kubě, který se nápadně podobal komunismu. 2.2.12 Rasová diskriminace Kubánská společnost byla (a do současnosti je) tvořena dvěma silně zastoupenými rasovými skupinami, bělochy a černochy. Rasová diskriminace černošského obyvatelstva měla na Kubě silně zakořeněnou tradici. Postavení Castra k této problematice bylo jednoznačně antirasistické, ale postupy ke skutečnému zrovnoprávnění černochů byly velmi pozvolné. Castro totiţ potřeboval, především ze začátku, podporu bělochů
24
Do této skupiny patřili i Fidel a Raúl Castro
- 38 -
i černochů, proto se musel černošskou otázkou zabývat, ale současně si nemohl znepřátelit bělošské obyvatelstvo, které si zrovnoprávnění ras nepřálo. Řešením byla tedy sociální politika zaměřená na podporu niţších a středních vrstev bez ohledu na rasu. Niţší třídu však tvořili převáţně černoši. Jediné opatření, které Castro uskutečnil výslovně pro černošské obyvatelstvo, bylo zakázání provozu podniků vyhrazených pouze pro bílé. Ač Castrova podpora černošského etnika měla spíše praktické kořeny, navenek se jevila jako další projev obratu ke komunismu. Tak to ve skutečnosti opravdu bylo v době sovětizace Kuby. Společnost byla oficiálně nerasistická, ale podle Ireny Martinéz, Češky pracující v minulosti na Kubě jako učitelka, se ve skutečnosti rasizmus drţí v kubánské mentalitě dodnes. Důkazem toho je například malý počet smíšených manţelství. 2.2.13 Reakce světa na revoluci USA nesouhlasily s reformami, které se na Kubě uskutečnily v roce 1959. Vyvlastnění některých jejich majetků vzbudilo ve Státech vlnu odporu a plánování Castrova svrţení. Plánem, jak toho dosáhnout, bylo záměrné blokování kubánské ekonomiky, coţ mělo vést k vzedmutí odporu ke Castrově vládě z řad lidu a převratu zevnitř. Američané začali sniţovat kvóty na vývoz cukrové třtiny a Castro na to reagoval vyvlastňováním amerických cukrovarů. Vzájemné nepřátelství mezi Kubou a USA se stupňovalo, coţ vyvolalo pozornost SSSR směrem ke Kubě. Kdyţ sniţování kvót nestačilo ke zhroucení kubánské ekonomiky, omezily Spojené státy dodávky nafty. Chybějící naftu získala Kuba od SSSR a uloţila ji k rafinaci americkým rafineriím. Ty ji rafinovat odmítly, coţ rozpoutalo velkou vlnu znárodňování, která se uskutečnila od srpna do prosince roku 1960. Podle Gotta (2005) bylo znárodněno
36 amerických cukrovarů,
přilehlé plantáţe, ropné rafinerie, elektřina, telefony, banky, ţeleznice, přístavní zařízení, hotely i kulturní zařízení. Tento akt vyvolal v listopadu 1960 vyhlášení obchodního embarga. USA zcela přestalo odkupovat kubánský cukr a zastavilo vývoz veškerého zboţí, kromě léků a potravin. Na Kubě se začali potýkat s nedostatkem surovin pro továrny, spotřebního zboţí, náhradních dílů a dalších důleţitých komodit. Pomocnou ruku jim nabídl právě Sovětský svaz. Období mezi vyhlášením blokády a pomocí Sovětského svazu naznačilo, jak zranitelnou dělá Kubu závislost ekonomiky na jedné vývozní komoditě. Proto začal Ernesto Guevara, nyní ministr průmyslu, vytvářet hospodářské reformy. Jednalo se především o diverzifikaci zemědělství, kdy mnohé třtinové plantáţe byly přeměněny na - 39 -
pole s ovocem a zeleninou. Většinu vyprodukovaného cukru pak odkoupil Sovětský svaz za cenu, která byla vyšší neţli byla cena trţní, čímţ Kubě finančně vypomáhal a coţ po rozpadu Sovětského svazu kritizoval ruský tisk. Největší problém pro restrukturalizaci průmyslu byl nedostatek kvalifikovaných pracovních sil (viz výše). Proto SSSR a země východní Evropy posílal na Kubu mnoţství technických odborníků a managerů, kteří Kubánce proškolovali. Výpomoc Sovětského svazu měla být dočasná, dokud se Kuba zcela ekonomicky neosamostatní. Vláda si představovala, ţe v několika málo letech dojde k úplné industrializaci a osamostatnění. Tento proces však trval i v jiných zemích mnohá desetiletí, proto ani na Kubě k rychlému vyřešení problému nedošlo. Technické vybavení zasílané ze SSSR a východní Evropy bylo v porovnání s americkým dosti nekvalitní, coţ rychlost přechodu k industrializované společnosti ještě více brzdilo. Navíc na počátku šedesátých let se vyskytl hladomor a tak se v roce 1962 zavedl přídělový systém.
2.2.14 Kontrarevoluce Americká nadvláda nad trhem a politikou nebyla pouze kubánským specifikem. Obdobná situace byla i v jiných latinskoamerických státech. V Guatemale se proti tomu, podobně jako na Kubě, obyvatelstvo vzbouřilo a americká CIA jejich povstání vojensky potlačila. Jako svou zbraň pouţila guatemalské exulanty ţijící v USA. Pro Kubu byl zvolen obdobný plán. Kubánských exulantů bylo mnoho nejen na Floridě, ale i v New Yorku či Kalifornii. Není také vyloučeno, ţe mezi kontrarevolucionáři byli i mexičtí a dominikánští Kubánci. Na Kubě byla zpráva o plánované akci vyzrazena, pouze se nevědělo, kde útok nastane. Nabízelo se více moţností, ve kterých se počítalo s tím, ţe bude opět vyuţitý nepřístupný terén. Moţnostmi tedy byla tradičně Sierra Maestra, dále pak Sierra de Los Organos, Sierra de Cubitas (Camaquey) a Sierra Escambray. Nejpravděpodobnější variantou se jevilo pohoří Escambray, jelikoţ zde pobývalo mnoţství banditů, kteří by se měli postavit na stranu kontrarevoluce. Castro o jejich existenci věděl a do roku 1961 bandity zlikvidoval. Farmáři ve strategických oblastech prošli vojenským výcvikem a ţeny s dětmi byly z těchto míst staţeny do vnitrozemí. Konečný úder přišel opravdu do nepřístupné lokality, ale Američané zvolili oblast vápencových jeskyní v Zátoce sviní u baţinatého poloostrova Zapata, jelikoţ se nacházela blízko Havany. Kontrarevoluce v Zátoce sviní v roce 1961 probíhala pouze po krátkou dobu a měla jen malý prostorový dopad v blízkosti Playa Giron a Playa Larga v Zátoce - 40 -
sviní. Horší škody, jak uvádí Gott (2005), napáchalo bombardování leteckých základen v Havaně a Santiagu, dále bombardování Campo Colombia a také ţhářský útok na nákupní centrum El Encanto v Havaně. Tyto útoky proběhly krátce před vyloděním kontrarevolucionářů. Kontrarevoluce způsobila druhou vlnu emigrace. V té době bylo moţno zaţádat o azyl a opustit zemi letecky. I přes to, ţe se jednalo o legální emigraci, bylo legální vycestování často pro mnohé nedostupné. Kubánci si museli vyţádat povolení k vycestování, vstupní vízum a zakoupit si letenky. Uţ samotné zakoupení letenky nebylo pro kaţdého z finančních důvodů moţné. I přes to v roce 1961 vycestovalo do USA 80 000 a o rok později 70 000 osob. Jednalo se hlavně o katolíky a liberální střední vrstvu. Také byla podniknuta takzvaná operace „Pedro Pan“, při které emigrovalo do USA 14 000 dětí. Za touto operací můţeme vidět přesvědčení Kubánců, ţe se jedná pouze o krátkodobou záleţitost, kterou mělo ukončit odstoupení Castra z funkce. Jejich naděje se však nenaplnily, takţe mnohé rodiny zůstaly dodnes rozdělené. 2.2.15 Raketová krize Podle Gotta (2005) vyvolala akce v Zátoce sviní obavu z vojenského obsazení. Proto Castro souhlasil s umístěním sovětských raket středního doletu na Kubě. Americký prezident John Fitzgerald Kennedy z leteckého monitoringu kubánského území odhalil umístění odpalovacích ramp v San Cristobalu v provincii Piñar del Río. Jelikoţ nevěděl, zda je jiţ raketová základna v provozu, nedovolil si přímý útok. Situaci řešil námořní blokádou. Tato událost neměla ţádný větší prostorový dopad, ale byla důleţitá z hlediska změny vztahu Kuby k SSSR. Sovětský premiér Nikita Sergejevič Chruščov totiţ vyjednával o staţení raket pouze s Kennedym a to bylo pro Castra velkým poníţením. Zároveň tím byla zmařena moţnost uloţit podmínky Spojeným státům, za kterých by byl ochoten rakety stáhnout. Mezi tyto podmínky patřilo například konec hospodářské blokády, konec „pirátství“ ze základen USA, zamezení narušování vzdušného prostoru nebo konec okupace Guantánama. Od té doby Castro Sovětskému svazu nedůvěřoval tolik, jako dříve. Reakcí SSSR na kubánské vyslovení nedůvěry bylo pozvání Castra do Ruska. Zde ho přesvědčili, aby kontakty se Sovětským svazem nepřerušoval. Učinili tak z obavy, ţe se Castro přeorientuje ze Sovětského svazu na další silný socialistický stát, na Čínu, se kterou měl SSSR v té době rozepře. Výsledkem toho bylo hlubší ekonomické propojení - 41 -
obou zemí, kdy se Chruščov s Castrem dohodli, ţe se Kuba vrátí k hospodářskému zaměření na cukrovou třtinu. Pole se zeleninou a ovocem se tedy v následujících letech opět přeměnily v třtinové plantáţe.
2.2.16 Exodus Camarioca Po raketové krizi se přerušilo letecké spojení mezi Havanou a Miami. Odcestovat do USA tedy bylo moţné pouze lodí. Tím přibylo ilegálních emigrantů, kteří se přepravovali na improvizovaných plavidlech, která často nedosáhla amerických břehů. Buď nepřekonala vzdálenost dvou set kilometrů a potopila se, nebo byla unesena silným Floridským proudem. Kennedy tohoto faktu vyuţil. V očích společnosti představil Kubu jako „ostrov vězení“, ze kterého lidé chtějí za kaţdou cenu uprchnout. Tato negativní propaganda donutila Castra zorganizovat legální exodus v přístavu Camarioca poblíţ Havany. Všichni exulanti však museli zanechat veškerý svůj majetek na Kubě, který následně propadl státu. Také museli podle Macha (2010) absolvovat tzv. acto de repudio, neboli akt zapuzení. Ten probíhal tím způsobem, ţe se obyvatelé obce shromáţdili před domem uprchlíka a vytvořili mu „uličku hanby“ na znamení, ţe jím opovrhují. Často se však tohoto poniţujícího aktu účastnili lidé ze strachu, ţe jinak budou mít problémy s tajnou policií či s výbory na ochranu revoluce. Pro zastrašování obyvatelstva státními orgány se vţil termín kult strachu, který se na Kubě projevuje dodnes. Podle pobřeţní stráţe Spojených států amerických (2008) touto formou vycestovalo 2 979 Kubánců. Ti se přepravovali na malých lodích, které pro překonání takové vzdálenosti nebyly vhodné. Američané tedy v zájmu ochrany uprchlíků navrhli vytvoření tzv. letů svobody. Jednalo se o pravidelné linky, létající dvakrát denně, pět dní v týdnu z letiště ve Varaderu do Miami. Aţ po šesti letech tyto lety zrušil prezident Nixon, protoţe se ve Státech usídlilo jiţ na (Gott, 2005) 260 561 Kubánců a začalo to být pro USA neudrţitelné. 2.2.17 Vývoz revoluce Šedesátá a sedmdesátá léta na Kubě se vyznačovala fenoménem, který se označuje jako vývoz revoluce. Jednalo se o přímou i nepřímou podporu partizánského boje proti cizí nadvládě. Gott (2005) i Opatrný (2002) uvádí, ţe boje probíhaly v zemích Latinské Ameriky a především v Africe. V Latinské Americe se staly nejzájmovějšími státy především Dominikánská republika, Nikaragua a Panama. V těchto státech totiţ - 42 -
existovaly početné skupiny vnějšího disentu, které na Kubu pořádaly drobné atentáty. Dále se Kuba angaţovala i v Guatemale, Peru, Venezuele a v rodné zemi Ernesta Guevary v Argentině. Zde byla podpora motivována společným odporem k USA. Pro Kubu tyto akce znamenaly vývoz zbraní a menších skupin vojáků, zároveň také vojenský výcvik asi 2 000 latinskoamerických vojáků na Kubě. Masovější byl pak vývoz revoluce do Afriky. Kontakty mezi Afrikou a Kubou byly do šedesátých let velmi omezené. Přímá spolupráce byla do té doby navázána jen s Egyptem, Etiopií a Ghanou, kde měla Kuba konzuláty. V týdeníku Bohemia vycházely reportáţe o bojích za osamostatnění Alţírska od Francie. Tyto boje se vedly uţ od roku 1954, je tedy pravděpodobné, ţe novinové články mohly inspirovat i kubánský národ, který byl jakousi neoficiální „kolonií“ USA. I přes to, ţe do té doby neměla Kuba větší kontakt s touto zemí, pomáhala ji vysláním 53 lékařů a zároveň přijala alţírské raněné a sirotky. V sedmdesátých letech se Kuba zapojila do bojů v Angole a v Etiopii. Do Angoly byly posíláni především černí Kubánci. Jejich předkové totiţ často pocházeli ze západní Afriky, tudíţ se tímto způsobem chtělo předejít kulturní nesnášenlivosti25. Na konci roku 1975, kdy Angolané vyhráli svůj boj nad Portugalci, zde bylo na 4 000 kubánských vojáků a SSSR zprostředkovával přímý let mezi Luandou a Havanou. Kubánští vojáci v Angole bojovali ještě v osmdesátých letech, kdy se snaţili odvrátit obsazení Angoly jihoafrickou armádou podporovanou Spojenými státy. Černí vojáci Angoly a Kuby porazili bílé vojáky Jihoafrické republiky, čímţ přispěli ke zrušení apartheidu v JAR. Na konci války bylo v Angole 50 000 Kubánců, kteří byli staţeni aţ na konci sovětské éry, kdy Michail Gorbačov, snaţící se o urovnání vztahů s USA, nařídil Kubě vojáky stáhnout pod pohrůţkou zastavení dodávky ropy. Jejich návrat směřoval přes Československo, kde určitý čas za odměnu pobývali. Po jejich příjezdu na Kubu však bylo patrné, jaký psychologický dopad měla válka na Kubánce. Mnozí z nich ztratili důvěru v revoluci a stali se členy vnitřního disentu. 2.2.18 Reformy podle sovětského modelu V roce 1968 došlo k okupaci Československa ruskou armádou, která měla potlačit Dubčekův socialismus s lidskou tváří. Na Kubě se očekávalo Castrovo vyjádření k této 25
Kulturní nesnášenlivost se však projevila. Kubánští černoši nahlíţeli na Angolany jako na zaostalý národ, pomalu se učící a Angolané zase povaţovali Kubánce za arogantní
- 43 -
skutečnosti. I přes to, ţe po celou dobu bojoval proti cizí nadvládě jak na Kubě, tak i ve světě, přiklonil se na stranu Sovětského svazu. Důvodem, proč tak učinil, byla nutnost zachovat dobré vztahy se SSSR. Podobně jako v minulosti na USA, byla nyní ekonomika a potaţmo i ţivotní úroveň obyvatel, závislá na spolupráci se Sovětským svazem. Praţské jaro označil jako proces potlačování socializmu kapitalismem, čímţ ruskou okupaci ospravedlnil a oficiálně se tak přihlásil k socialistickému táboru. To vyvolalo vlnu emigrace kubánské inteligence a talentů, coţ mělo dopad na budoucí hospodářský i kulturní vývoj země. Castro po několika neúspěšných reformačních experimentech převzal sovětský model marxizmu - leninismu. V roce 1971 přijala Havana (Gott, 2005) na 10 000 sovětských poradců, kteří působili v exportních podnicích. Došlo k reformě politiky, kdy moc jedné osoby přešla do rukou jedné strany – Komunistické strany Kuby. Také se zavedla lidová moc, která je na Kubě dodnes. Skládá se ze tří úrovní: nejniţší městské, pak provinční a nejvyšší národní shromáţdění. Byla také zavedena Ústřední plánovací komise (Sistema de Dirección y Planificación de la Economía - SDPE). První pětiletý plán byl zaměřen na získání samostatnosti státních podniků od sovětské finanční a materiální podpory. Dalšími změnami byla konfiskace drobných soukromých majetků, jako byly (Gott, 2005) bary, potraviny, autodílny, řemeslné obchody i samotná řemesla. V soukromém sektoru zůstávali drobní farmáři, nákladní doprava a taxisluţba. V této době se začala formovat opozice nesouhlasící s začleněním Kuby do sovětské linie. Její působení v médiích způsobilo zaloţení cenzury.
2.2.19 Vztahy mezi USA a Kubou Vztahy mezi USA a Kubou se zlepšily díky prezidentovi Jimmymu Carterovi. Gott (2005) uvádí, ţe v druhé polovině sedmdesátých let byl znovu obnoven dialog mezi těmito zeměmi a zároveň se obnovila spolupráce s Chile, Argentinou, Venezuelou, Kolumbií, Ecuadorem, Panamou, Hondurasem, Barbadosem, Jamajkou, Trinidadem, Bahamy a Guayanou. Všechny tyto státy s Kubou neobchodovaly v rámci uvaleného obchodního embarga. I přes to, ţe se zmírnil postoj USA, vnější disidentské skupiny pokračovaly ve svých aktivitách a v některých případech i v teroristických útocích. Castro tedy musel navázat vztah s exulanty. V sedmdesátých letech tedy došlo k povolení rodinných návštěv na Kubě, coţ s sebou neslo příliv dolarů. Také se Kuba zavázala propouštět politické vězně, kteří následně museli opustit území Kuby. Toto období bylo
- 44 -
přínosné i z hlediska navázání vztahů s Kanadou, Mexikem a Švédskem, zároveň se Kuba těšila oblibě i v Afrických státech, kde pomáhala v bojích a posílala tam lékaře a učitele.
2.2.20 Exodus Mariel Na konci sedmdesátých let se opět objevilo nebezpečí spojené s monokulturní ekonomikou. Produkce cukru klesala, stejně jako jeho cena, coţ se podepsalo i na ztenčení přídělového systému a stoupající vlně nespokojenosti. Navíc v té době došlo k sovětské okupaci Afghánistánu a vzniku hnutí Solidarita v Polsku. Obě tyto události upevňovaly protikomunistický odboj na Kubě. Nespokojenost vyústila v uchýlení (Opatrný, 2002) 10 000 Kubánců na peruánskou ambasádu v Havaně. Tito lidé chtěli opustit Kubu a dostat se do USA. Jejich plány však nemohly být uskutečněny, jelikoţ USA mohlo ze zákona přijmout pouze 3 500 Kubánců za rok. Nakonec tedy byli letecky dopraveni do Kostariky, odkud putovali do Limy. Castro následně leteckou dopravu zastavil a vyhlásil nový exodus v Mariel. Carter mu vyšel vstříc a na omezenou dobu povolil vyšší příjem Kubánců na americkou pevninu. Od dubna do října v roce 1980 vycestovalo z Mariel (Gott, 2005) 125 000 Kubánců. Mezi lidmi nespokojenými s reţimem byla řada černochů a mulatů, kteří doufali v rovnocennější přístup Američanů. Jejich naděje však byly plané, americká společnost byla stejně rasistická jako společnost kubánská. Pohlédneme-li na tento exodus ze strany Američanů, kubánští exulanti zde nebyli příliš vítáni. Kromě toho, ţe mezi imigranty bylo mnoţství černochů, znamenal exodus i přicestování kubánských vězňů a duševně chorých. Především na Floridě, v Arcancasu a v Atlantě, kde byla koncentrace Kubánců v té době nejvyšší, se tak zvyšovala kriminalita a násilí. S rostoucí kriminalitou a vlivem Kubánců ve vysokých pozicích rostla i nespokojenost obyvatel s prezidentem Cartrem, kterého v dalším funkčním období vystřídal prezident Regan. To však znamenalo opětovné zhoršení vztahů mezi Kubou a USA.
2.2.21 Rozchod se SSSR Situace na Kubě se zásadně změnila po nástupu Michaila Gorbačova k moci v roce 1985. Jeho politika se snaţila o zlepšení vztahů SSSR a USA, coţ pro Kubu znamenalo staţení vojáků z Angoly a obavy z vojenské invaze USA na Kubu. Také ekonomické - 45 -
vztahy se změnily. Gorbačov jiţ nechtěl dotovat Kubu na úkor SSSR, proto prosazoval oboustranně výhodný obchod. Jiţ v roce 1986 byla Kuba nucena vytvořit ekonomické reformy.
Ty
se
zaměřovaly
především
na
rozšíření
zahraničního
obchodu
s nekomunistickými zeměmi, sníţení závislosti země na importu a zastavení splátek zahraničního dluhu. K reformám došlo také uvnitř státu. Byly zrušené svobodné farmářské trhy, motivační bonusy za produktivitu, úplné zastavení soukromého podnikání a bytové výstavby.
2.2.22 Periodo Especial Události v roce 1989, jako byl pád Berlínské zdi, lidové demonstrace v Rumunsku nebo Sametová revoluce v Československu, vedly k pádu Sovětského svazu v roce 1990. Po této události došlo k americké invazi do Panamy a svrţení levicové strany Sandinistů v Nikaragui za podpory CIA. Castro se tedy obával, ţe podobný osud stihne i Kubu. Navíc Rusko stáhlo svých (Gott, 2005) 7 000 vojáků z Kuby, a tak se stala ještě více zranitelnou. Závislost Kubánské ekonomiky na spolupráci s Ruskem byla velká a postupný úpadek jejich spolupráce znamenal pro Kubu největší ekonomickou krizi od pádu Národní banky. Krizi ještě prohloubil pokles produkce a ceny cukru. Rusko sniţovalo dovoz nafty. Zatímco ještě v roce 1989 dovezl SSSR za výhodnou cenu(Gott, 2005) 13 milionů tun nafty, v roce 1993 to uţ bylo pouhých 5,3 milionů tun. Náhrady za tyto dodávky by musela Kuba získávat za smluvní ceny a zaplatit za ně dolary. Nedostatek ropy způsobil krátkodobé vypínání plynu, elektřiny i vody na území celé Kuby, návrat k vyuţívání taţných zvířat v zemědělských oblastech a vyuţívání volských povozů a koní k osobní dopravě a to jak na vesnicích, tak i ve městech. Dopravní krize dopomohla ke spolupráci Kuby s Čínou. Ta na Kubu poslala mnoţství jízdních kol a autobusy značky Yutong, které pomáhaly řešit městskou hromadnou dopravu. Kromě kol a autobusů posílala Čína i látky na výrobu uniforem. Jejich vzájemné ekonomické vztahy se prohlubovaly a v roce 1994 byla Čína třetím nejvýznamnějším spojencem Kuby. Druhým zásadním problémem byl nedostatek potravin. 63% jídla se totiţ do roku 1990 dováţelo ze SSSR. I kdyţ přídělový systém zajišťoval minimální příděl jídla pro kaţdého, začal se na Kubě objevovat hladomor. Tento moment shledávám zásadním ve změně kubánské mentality. V některých případech šlo opravdu o boj o ţivot, který - 46 -
způsobil aktuální lačnost Kubánců po dolarech a konvertibilním pesu, která někdy hraničí i s agresí. Jako konkrétní příklad uvedu zkušenost mého konzultanta Radoslava Zíbara, který před časem studoval v Havaně a vrátil se tam znovu po třiceti letech, a tak mohl porovnat změnu kubánské mentality. Zašel v Havaně do parku Johna Lennona a fotil si jeho sochu. Okamţitě k němu přišli dva vysocí Kubánci a nasadili soše brýle. Kdyţ si sochu Zíbar vyfotografoval, začali z něj Kubánci vymáhat peníze. Jelikoţ jim peníze nechtěl dát, přistoupili Kubánci k výhruţkám a Zíbar musel rychle opustit park. Tato zkušenost však nebyla jediná, se kterou se Zíbar v roce 2010 během pobytu na Kubě setkal. Závaţnost situace donutila Castra obnovit cestovní ruch. V roce 1992 zrušil státní monopol na zahraniční obchod a vytvořilo se tzv. společné podnikání. Na Kubě začali investovat Kanaďané, Španělé a Francouzi do výstavby nových hotelů a rekonstrukce starých. Bylo dokonce povoleno spoluvlastnictví těchto center zahraničními podniky v rozsahu do 49%. Ovšem tato opatření nestačila k odvrácení krize. Podle Gotta (2005) bylo nutné zúţit rozpočet i v armádě. Proto začala armáda vytvářet samostatné podniky, jako byla Gaviota, která se zabývala provozem hotelů, Constucciones Antex zabývající se výstavbou nebo například Banco Metropolitano. V roce 1992 došlo ke změně ústavy. Vznikla přímá volba poslanců z kandidátky, která však byla předem schválena Komunistickou stranou. Do poslanecké sněmovny se tak dostala nová generace mladých komunistů, kteří nezaţili boje v Sierra Maestře. Leadry těchto mladých politiků však byli vţdy zkušení muţi ze starší generace. A tak sice docházelo posléze k zásadním reformám, ale stále v mezích socialistického systému. Hospodářské reformy uskutečněné v roce 1993 byly nezbytné pro udrţení kubánské ekonomiky. První reformou byla legalizace dolaru. K této měně se mohli Kubánci dostat buď od turistů, od příbuzných z Miami nebo na šedém trhu. Pro výplatu mezd, nákup podle přídělového systému a vnitřní vládní transakce byla stále vyuţívána pesa. Podle Zíbara zaloţil stát síť maloobchodních prodejen Panamericana, které byly rozmístěny po celém ostrově. V malých městech byla z pravidla jedna a v provinčních městech
a
v
Havaně
jich
bylo
více.
V těchto
prodejnách,
podobně
jako
v československých Tuzexech, bylo k dostání kvalitnější zboţí, neţ které bylo moţno sehnat na příděl. Na rozdíl od Tuzexu se jednalo spíše o zboţí nutné k udrţení rozumného ţivotního standartu, neţli o zboţí luxusní. V těchto prodejnách bylo moţno nakupovat pouze za dolary, podobně jako u nás za bony. Dolary však byly později opět zrušeny a v roce 1994 nahrazeny konvertibilními pesy s hodnotou zhruba amerického dolaru. - 47 -
Následně uvalila vláda na dolary 10% sankci, kterou Kubánci a turisté museli zaplatit při převodu na konvertibilní peso. Kubánci, mající příbuzné v Americe, vlastní často účty, na které jim příbuzní posílají dolary a ty se přímo v bance mění na konvertibilní pesa. Tento systém se příliš neliší od bonového konta v Československu. Ti, kteří účty nemají, mohou své dolary směnit ve směnárnách. I kdyţ bylo vlastnění dolaru oficiálně nelegální, jejich směna legální byla, protoţe díky 10% sankci z ní bohatl stát. Turisté se vyhýbají 10% poplatku tím, ţe si na Kubu s sebou přiváţí místo dolarů eura. Druhým bodem reformy bylo povolení soukromého podnikání. Nejprve se jednalo jen o malé mnoţství osobních sluţeb, jako je například kadeřnictví nebo holičství. Do roku 1996 se mnoţství druhů aktivit rozšířilo na 40. Jednou z nejvýnosnějších ţivností se staly tzv. Paladáres, coţ byly soukromé restaurace. Jejich výnosy však byly tak vysoké, ţe nejprve jejich legalizaci Castro zrušil a pak opět obnovil, ale s omezením na 12 stolů. Další výnosnou ţivností se staly tzv. Casas Particulares, ubytování v soukromí, která spolu s Paladáres existují i v současnosti a bohatnou především z poskytování sluţeb26 turistům. Tato reforma byla sice krokem k demokratizaci země, ale zároveň s sebou přinesla i velké propouštění a pro drobné podnikatele i zavedení velkých daňových odvodů. Třetí reforma se týkala vzniku zemědělských druţstev, která nahradila velké státní statky. Byly zavedené základní jednotky druţstevní produkce (Unidades Básicas de Producción Cooperativa – UBPC), menší zemědělské jednotky, které mohly volně prodávat své produkty na znovu obnovených farmářských trzích. Jednotky však hospodařily na státní půdě, která jim byla pronajímána a rovněţ od státu získávaly zemědělské vstupy a tak velká část vyprodukovaných potravin byla prodávána za regulovanou cenu opět státu. Toto období ekonomické krize a nového způsobu hospodaření i vlády se nazývá Periodo Especial, neboli Speciální období v době míru. 2.2.23 Exodus Malecón Periodo Especial vyvolalo velkou vlnu ilegální emigrace. Vznikl pojem balseros, lidé překonávající Floridský průliv na vorech, které vytvářeli často ze starých automobilů
26
Často se nejedná pouze o legální poskytované sluţby, ale i o ilegální. Například v Casas Particulares se jedná o zprostředkování jídla, za které získávají Kubánci konvertibilní pesa, která nepodléhají dani
- 48 -
nebo autobusů a nafouknutých pneumatik. V tabulce je uveden počet balseros během let 1990 aţ 1993. tab. 3: Počet ilegálních emigrantů (1990-1993) Rok
Počet emigrantů
1990
467
1991
2 203
1992
2 548
1993
3 656
Zdroj: Gott (2005)
Americká pobřeţní hlídka však tyto voraře v teritoriálních vodách či na pevnině zadrţela a odvezla na Guantánamo. Po půl roce jim byl uznán pobyt v USA a tak byli opět odvezeni do Spojených států. Důsledkem Periodo Especial a velké ilegální emigrace byla první velká demonstrace proti vládě přímo v srdci Havany na Malecónu v roce 1994. Po této události uvolnil Castro migrační zákony a nastalo období dalšího velkého exodu. Následně vznikla nová dohoda mezi Kubou a USA. Státy se zavázaly přijmout (Gott, 2005) 20 000 exulantů ročně a Kuba přislíbila potírání ilegální emigrace. V roce 1995 zákon nazývající se „pravidlo mokré nohy, suché nohy“, které znamenalo, ţe pokud dostihne Americká pobřeţní stráţ kubánské uprchlíky na moři, pošlou je zpět na Kubu a pokud dosáhnou pevniny, mohou zůstat. Toto pravidlo zapříčinilo změnu směru migrace, kdy kubánští uprchlíci plují do Mexika a pak se snaţí suchou nohou dostat do USA. Je pravděpodobné, ţe tento fakt v budoucnosti způsobí zvýšení počtu Kubánců ve státech Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie. 2.2.24 Význam aktivit amerických Kubánců pro Kubu V devadesátých letech bylo v USA velké mnoţství Kubánců. Někteří z nich se podle Gotta (2005) dostali i do kongresů, a to ve státech Florida a New Jersey. Tito Kubánci mohli tedy do jisté míry ovlivňovat politiku USA vůči Kubě a zároveň získávat investice na politickou propagandu. Následně zaloţili Národní nadace kubánských Američanů (Cuban American National Foundation – CANF) se sídlem ve Washingtonu. Jejich největšími snahami bylo zastavení terorizmu vůči Kubě a rozpoutání rozsáhlé propagandy. Také vzkřísili tzv. anexionismus, směr který prosazoval připojení Kuby k USA (viz výše). Na základě toho vytvořili průzkum aktuálního stavu ekonomiky
- 49 -
a obyvatel Kuby. Zaslouţili se o prosazení Torriceliho zákona v roce 1992, který zpřísňoval ekonomické embargo, povoloval zrušení sankcí jedině v případě, ţe na Kubě dojde ke svobodným volbám a zároveň poţadoval povolení kampaně opozičním silám. Torriceliho zákon byl bez větších problémů přijat. Vznikla však iniciativa vytvořit tzv. Helmsův – Bourtonův zákon, který mimo jiné prosazoval soudní stíhání všech majitelů majetku, který byl vyvlastněn Američanům nebo kubánským Američanům. To však vyvolalo negativní ohlas především v zemích, které se spolupodílely na vlastnictví hotelů na Kubě a v roce 1997 ţalovaly USA u Světové obchodní organizace. K tomuto zákonu tedy prezident Clinton vytvořil dodatek, který zaručuje moţnost zrušit či obnovit zákon v intervalu šesti měsíců. 2.2.25 Katolíci a vnitřní disent Podle Opatrného (2002) a Gotta (2005) změnil Castro během Periodo Especial postoj ke katolíkům, coţ mělo zmírnit nepokoje obyvatel. V roce 1992 povolil přítomnost katolíků ve vládě a v roce 1998 pozval na návštěvu Jana Pavla II. Svět očekával, ţe návštěva papeţe způsobí vzpouru proti Castrovi, ale Castro si uvědomoval, ţe k tomu nedojde v masovém měřítku. Náboţenská struktura, ač v té době oficiálně ateistická, byla poměrně pestrá. Křesťanů a vyznavačů afrických náboţenství zde bylo zhruba stejně. Navíc křesťanská skupina věřících se dále dělila na římské katolíky (vliv Španělska) a protestanty (vliv USA). Katolíků tedy bylo na Kubě méně neţ 2 miliony. I přes to však vzešla po papeţově návštěvě katolická skupina vnitřního disentu. Vznikl tzv. Projekt Varela, pojmenovaný podle otci Felixi Varelovi, předchůdci hnutí za nezávislost v 19. století. Tento projekt se snaţil uzákonit svobodu slova, shromaţďování a amnestii pro politické vězně formou petice. Na Kubě totiţ existoval zákon, který umoţňoval občanům prosadit si vlastní zákon, pokud ho podpoří více jak 10 000 voličů. Projekt Varela shromáţdil přes 11 000 podpisů, ale zákon nakonec Fidel Castro raději nechal odsouhlasit úplně novou ústavu, která poţadavky Projektu neobsahovala. Kromě Projektu Varela vznikaly ve Speciálním období i další skupiny vnitřního disentu. Ty většinou tvořila střední vzdělaná třída, která neměla přístup k dolarům, a která se potýkala s nedostatkem svobody inteligence. Jednou ze skupin byla La patría es de todos, která vznikla v roce 1997. Byla to skupina umírněná. Propagovala názor, ţe je současná vláda strnulá v slavné minulosti revoluce a jen málo se věnuje konstruktivnímu řešení současné situace. - 50 -
Po La patría es de todos začaly vznikat další disidentské snahy, vznikaly tajné politické strany, výbory pro lidská práva, nezávislé knihovny, nezávislí novináři a nepoliticky orientovaná organizace Dámy v bílém, kde se sdruţují matky a ţeny politických vězňů. Všechny tyto skupiny byly a dodnes jsou pronásledované a jejich členové zatýkáni. I přesto se však dodnes udrţují a podle odhadů Rolanda Pozady se dnes k myšlenkám vnitřního disentu přiklání většina obyvatel, ač své názory na veřejnosti neprojevují. V současnosti se tyto skupiny sjednotily v Hnutí za demokracii na Kubě, které se snaţí o nenásilnou změnu reţimu. 2.2.26 Kuba na začátku 21. století Vztah mezi Kubou a Venezuelou spolu s rychlým rozvojem cestovního ruchu napomohlo dostat se z krize Periodo Especial. Díky navázání vztahu Castra s Chavezem se otevřela nová moţnost dováţet naftu na Kubu právě z Venezuely za výhodnou cenu. Castro na oplátku vyslal do Venezuely asi (Gott, 2005) 10 000 kubánských lékařů.Tato spolupráce funguje dodnes a Venezuela částečně přebírá socialistické idee a chce vytvořit tzv. Socialismus 21. století. Tato forma socialismu je však méně represivní neţ socialismus kubánský. Například respektuje soukromé vlastnictví a existenci trhu, neuznává systém jedné strany, ale na druhou stranu odmítá americký imperialismus, je zaměřen na sociální podporu niţších vrstev nebo prosazuje kolektivní vlastnictví výrobních prostředků. Významná je také změna ve struktuře hrubého domácího produktu. Dřívější hlavní komoditou byla cukrová třtina, kterou jiţ v roce 1995 překonal v příjmech cestovní ruch. Jednak z důvodů jeho masového rozvoje a jednak i proto, ţe v roce 2002 došlo k diverzifikaci kubánského zemědělství po vzoru Quevarovy koncepce z počátku šedesátých let. Jedna polovina třtinových plantáţí se tak přeměnila v pole s ovocem a zeleninou a zaměstnanci těchto plantáţí byli přeškolováni na pěstování těchto plodin.
- 51 -
2.3 Politická geografie 2.3.1 Hranice Kuba je ostrovní stát, který má pouze jednu vnitrozemskou hranici, a to s americkým územím Bahía de Guantanamo na východě ostrova. Tato oblast byla přiřazena Spojeným státům na základě Platova dodatku z roku 1901 (Opatrný, 2002). Tento dodatek vznikl díky intervenci USA do vnitřních záleţitostí Kuby v období, kdy se Kuba snaţila o osamostatnění od Španělska. Na základě tohoto dodatku náleţí Spojeným státům 117,6km²27. Kubánská revoluční vláda jiţ od roku 1959 Platův dodatek odmítá. Američané zde zřídili vojenskou základnu a v roce 2002 i věznici pro osoby podezřelé z terorizmu. 2.3.2 Správní členění a rozmístění obyvatel Kuba s celkovou rozlohou 109 886 km² se dělí na patnáct správních jednotek28 (ONE, 2009). Největšími jsou Camagüey, Matanzas a Piňar del Río, které mají nad 10 000 km² (ONE 2009). Hlavní město tvoří samostatnou jednotku Ciudad de La Havana, kterou obklopuje provincie La Havana29. Tyto dvě oblasti jsou spolu s východními provinciemi Holguín a Santiágo de Cuba nejhustěji osídlené v republice. Nejméně je osídlena provincie, která se nenachází na ostrově Kuba, ale na přilehlém ostrově Isla de La Juventud. Kaţdá správní jednotka má své administrativní centrum, ve kterém je zřízeno Provinční shromáţdění spadající pod nejvyšší zákonodárný orgán Kuby Národní shromáţdění lidové moci Kubánské republiky (Business Info, 2007-2011). Jsou zde také Provinční soudy, které podléhají Nejvyššímu lidovému soudu v Havaně. Moc zákonodárná a soudní funguje v provinciích i na niţší městské úrovni. Kromě výše uvedených výborů vláda klade důraz na zřizování Výboru na ochranu revoluce v kaţdé obci na území státu. Některé zdroje přirovnávají tyto výbory k bývalé československé STB. Účelem výborů je hlídat politické a morální jednání všech občanů 27
Z této rozlohy tvoří 49,4km² pevnina, 29,4km² baţiny a 38,8km² moře od západu k východu: Piňar del Río, La Havana, Ciudad de la Havana, Isla de la Juventud, Matanzas, Cienfuegos, Villa Clara, Sancti Spiritus, Ciego de Avila, Camaguey, Las Tunas, Holguín, Granma, Santiago de Cuba, Guantanamo 29 Obdoba Prahy jako samostatného kraje a kraje Středočeského 28
- 52 -
a informovat o nich výbory na vyšších úrovních. Zdroje, které tyto výbory obhajují, vyzdvihují jejich aktivitu ve zdravotnických a vzdělávacích kampaních. 2.3.3 Politický systém Kuba je oficiálně socialistickou republikou, silně se však prolíná s radikálnější komunistickou ideologií. Tomu odpovídá i jediná povolená politická strana Komunistická strana Kuby (Partido Comunista de Cuba - PCC) . Hlavou státu je předseda Státní rady Raúl Castro Ruz, který v této funkci vystřídal svého brata Fidela Castra 12. února 2008. V té době dvaaosmdesátiletý Fidel Castro se musel funkce vzdát ze zdravotních důvodů. Pavla Holcová (2008) na stránkách nadace Člověk v tísni uvádí, ţe Fidel Castro se svou oficiální demisí vyčkával, aţ jeho bratr díky ekonomickým změnám, které zavedl, získá větší podporu lidu. Povněţ ze zdravotních důvodů vystřídal Fidela Raúl i ve funkci předsedy Komunistické strany Kuby dne 19. dubna 2011. Reţim Komunistické strany se uţ od počátku vyznačoval dvěma druhy chování. Kdyţ se neprojevovala nespokojenost obyvatelstva, fungoval reţim jako uniformovaná struktura centrálně řízená předsedou Komunistické strany, v té době Fidelem Castrem. Pokud došlo k projevům nespokojenosti, povolila strana omezenou diskusi v rámci ideologie, ale konečné rozhodnutí učinil opět Castro. V současnosti připravuje Raúl podle Jeffa Frankse (2011), redaktora agentury Reuters, asi tři sta reformních návrhů, jejichţ účelem by mělo být vymanění se z ekonomické krize na základě ponaučení z chyb, které byly provedeny v minulosti. Současně se však zavázal, ţe bude vést dále stát v duchu socialismu. Reformy, které Raúl Castro vytváří, připomínají v mnohém socialistický model Číny nebo Vietnamu. Jedná se například o propouštění státních zaměstnanců, rozšíření soukromého sektoru se zachováním centralizovaného hospodářství, výrazné sníţení sociálních dávek, zkrácení politického mandátu na deset let, omlazení členů vlády a také povolí moţnost nákupu bytů a plánuje obnovení vozového parku. Je však moţné, ţe na základě předešlých vzorců chování strany se jedná pouze o propagandu, která má zabránit hrozbě převratu, který byl předpokládán s odstupem Fidela Castra z politiky. Je tedy pravděpodobné, ţe všechny výše uvedené změny se budou realizovat v omezené míře a pomalým tempem, navíc počátek reforem bude provázen prohloubením krize díky zvýšené nezaměstnanosti a přelévání finančních zdrojů do nových sektorů. Do bývalé funkce Raúla Castra, druhého tajemníka Komunistické strany, byl zvolen osmdesátiletý José Machado Ventura. Podle předešlého postupu funkcí by se dalo - 53 -
předpokládat, ţe příštím předsedou Státní rady bude zvolen právě Ventura. S přihlédnutím na vysoký věk obou státníků lze očekávat, ţe se tak pravděpodobně nestane. Je však otázkou, zda se do čela státu postaví politik mladé generace a jaké by to mělo dopady. 2.3.4 Společenské organizace a politická masmédia Kromě Komunistické strany na Kubě existuje ještě velké mnoţství politických organizací, které mají silný vliv na celou kubánskou společnost. Kaţdá z těchto organizací vydává periodika, která vyuţívá k propagandě reţimu. Dnes mají tyto deníky také internetovou podobu. Nejznámějším z nich je Granma, deník který vydává Komunistická strana Kuby (Souhrnná teritoriální informace, 2010), jeho internetovou podobu můţeme nalézt na stránkách www.granma.cubaweb.cu nebo v mezinárodní verzi na www.granma.cu. Tento deník můţeme přirovnat k Rudému právu, který byl ústředním tiskovým orgánem Komunistické strany Československa. Podává široké populaci informace z politického dění v zemi i ve světě a má velmi propagandistický náboj. Společenská organizace Svaz mladých komunistů (Unión de Jóvenes Comunistas) vydává večerník Juventud rebelde, coţ by se dalo volně přeloţit jako Odbojná mládeţ. I toto periodikum má svou internetovou podobu na stránkách www.juventudrebelde.cu. Jednotlivé pracovní obory se sdruţují v odborové svazy, které vytváří Ústřednu kubánských pracujících (Central de Trabajadores de Cuba). Otázkou však je, jakou funkci tyto odbory ve skutečnosti vykonávají. Zástupci jednotlivých odborů jsou do této organizace voleni vedením podniků, ne samotnými zaměstnanci. Proto, podle Pozady, neslouţí odbory k prosazování práv zaměstnanců, ale k jejich kontrole a tím i prosazování revoluce. Propagačním masmédiem této organizace je deník Trabajadores, neboli Pracovníci, který nalezneme na www.trabajadores.cubaweb.cu (Souhrnná teritoriální informace, 2010). Kromě výše uvedených periodik slouţí k propagandě také rozhlasové a televizní stanice. Jurkovičová – Salayová (1986) uvádí, ţe Kubánci mohou poslouchat pouze domácí rádia a Rádio Havana Cuba, které vysílá ze zahraničí. Obdobně je to i s televizními programy. Oficiálně mohou pouţívat jen dvě kubánské stanice. Aby vláda zamezila přijímání signálů ze zahraničních rádií a televizí, existuje nad touto zemí síť, rušící ostatní signály. Někteří Kubánci, jak uvedl Pozada, však získávají od příbuzných ze zahraničí staré radiové přijímače, které chytají krátké vlny zahraničních rádií a mohou se
- 54 -
k nim díky tomu dostat snahy vnějšího disentu. Na Kubě nejznámějším protirevolučním rádiem je rádio Martí se sídlem v Miami. Ideologická konstrukce kubánského reţimu spočívá v teorii, ţe Revoluce utvořila stát a ten vytvořil národ. Občan je tedy podřízen státu a ten můţe stanovovat i odebírat práva dle vlastního uváţení. Státem je v přeneseném slova smyslu myšlen Raúl Castro (dříve Fidel) a skupina starých politických kádrů, kteří pomáhali utváření Revoluce. Pod nimi je pak skupina ministrů, kterou tvoří i mladí politici. Jelikoţ v současnosti jsou vládní pozice obsazovány více z důvodu vlastního obohacení, neţ z iniciativy podpořit Revoluci, někteří ministři by převrat přivítali, ale na veřejnosti samozřejmě sympatizují s reţimem. Pod skupinou ministrů jsou pak politické pozice na úrovni provincií a měst, které jiţ aplikují vládní nařízení do praxe, kontrolují jejich dodrţování a sledují náladu obyvatel. Dohled nad obyvatelstvem pak zřizuje Státní bezpečnostní policie formou Výborů na ochranu revoluce, které se zřizují v kaţdé čtvrti, někdy i ulici. Druhým článkem státní bezpečnosti je tzv. Brigáda rychlé reakce, která se zaměřuje především na pronásledování vnitřního disentu. Formy pronásledování nevylučují ani napadání a bití. 2.3.5 Města a jejich význam Velká města můţeme rozdělit na města přímořská a vnitrozemská. Z hlediska ostrovního charakteru země lze předpokládat, ţe bude koncentrace měst spíše při pobřeţí. Na Kubě je však poměr mezi přímořskými a vnitrozemskými městy dosti vyrovnaný. Je tedy třeba přemýšlet o jejich vývoji a významu. Přímořská města jsou přístavního či turistického charakteru a vnitrozemská jsou významná hospodářsky (dnes i historicky a tudíţ i turisticky). Mezi největší přístavní města patří Havana, Matanzas, Mariel, Nuevitas, Santiago de Cuba, Cienfuegos a Trinidad. Jejich společnou charakteristikou je hloubka moře, která je v jejich pobřeţních vodách hlubší, neţli v ostatních částech ostrova, především ve vodách při pobřeţí Santiaga de Cuba, kudy prochází hlubokomořský Kajmanský příkop. Dnešní hospodářský význam těchto měst je nejen dopravní a obchodní, ale zároveň i turistický. Jejich koloniální původ a dynamický historický vývoj způsobuje vysokou atraktivitu měst pro poznávací cestovní ruch. Příliv západních turistů do těchto lokalit přináší na jedné straně vyšší ekonomické moţnosti i výdělky, na straně druhé také zvýšené kompetence Výboru na ochranu revoluce, které omezují svobody místních obyvatel. Z turistického hlediska jsou významná i další přímořská města, která přitahují - 55 -
více svými přírodními podmínkami, neţ svou historií. Jedním z nejznámnějších je Varadero, město na severu Kuby, které disponuje krásnými písečnými pláţemi. Jeho nevýhodou je však niţší teplota moře, neţli je v Karibiku. Na severu se také nachází další významná turistická destinace Cayo Coco, město na stejnojmenném ostrově, které je součástí řetězu korálových ostrovů Jardines del Rey. Tato lokalita tedy nabízí kromě písečných pláţí i moţnost potápění. Město Baracoa na východě Kuby je, jak uvádí Opatrný (2002) významné tím, ţe zde přistál v roce 1492 Kryštof Kolumbus. Podle Louţecké (2009) je město i vstupním místem do národního parku Alexandra Humboldta. Kuba byla v minulosti hospodářsky zájmovou oblastí díky produkci cukrové třtiny, později i tabáku a jeho zpracování. Přírodní oblasti vhodné pro pěstování těchto plodin jsou vnitrozemské níţiny a pahorkatiny, které zároveň tvoří vhodné prostředí pro vybudování sídel a komunikačních sítí. Tímto přirozeným vývojem vznikla hospodářská vnitrozemská centra, jako je Piňar del Río, Santa Clara, Ciego de Ávila, Camagüey, Las Tunas či Holguín. I tato města jsou turisticky vyuţívána, často však z odlišných důvodů. Například Piňar del Río je oblast známá pěstováním tabáku a jeho zpracováním. Turisté zde mají moţnost navštívit tabákové plantáţe a fabriky na výrobu doutníků. Camagüey pro změnu láká svým koloniálním historickým centrem s asymetrickým půdorysem, které je zařazeno do seznamu Světového dědictví UNESCO (WHC, 1992-2011). Santa Clara byla místem poslední bitvy Kubánské revoluce a je spojena s osobností Ernesta Che Guevary, coţ je turisticky více atraktivní neţ její koloniální architektura.
- 56 -
2.3.6 Město x venkov Tato kapitola prostřednictvím tab. 4 porovnává kubánské město a venkov jako prostor tvořící podmínky pro ţivot člověka. Tato tabulka je doplněna i foto1 a foto2. tab. 4: Komparace města a venkova Město Venkov Vyšší hustota zástavby Malá hustota zástavby Kamenná zástavba Dřevěná zástavba Kamenné ulice Hlinité ulice Zpevněné silnice Nezpevněné silnice Dopravní prostředek: stará osobní a nákladní auta, Dopraví prostředek: koně, koňské povozy, volské kola, autobusy, výjimečně koňské povozy povozy, kola, výjimečně stará auta Řídký výskyt církevních staveb Absence církevních staveb Přítomnost turistů Silně omezená přítomnost turistů Moţnost soukromého podnikání Malá moţnost soukromého podnikání, pouze na vesnicích, leţících na hlavní turistické trase Přístup k dolarům a konvertibilnímu pesu Ţádný přístup k dolarům a konvertibilnímu pesu Existence maloobchodní sítě Panamericana Absence obchodní sítě Panamericana Výraznější působení tajné policie Slabé působení tajné policie Menší podíl černošského obyvatelstva Větší podíl černošského obyvatelstva Náboţenská struktura: protestanti, římští katolíci Náboţenská strukutra: protestanti, římští katolíci, (santería v menšině) santería, palomonte, abakuá Vyšší vzdělanost Niţší vzdělanost Práce ve sluţbách a průmyslu Práce v zemědělství
foto 1: Dům městského typu
foto 2: Dům venkovského typu
Zdroj: vlastní fotografie
Zdroj: vlastní fotografie
I přesto, ţe v socialistickém systému oficiálně neexistuje soukromé vlastnictví či sociální rozdíly, na Kubě se momentálně tyto fenomény objevují především díky rozvoji turistiky. Lépe se má ten, který má přístup k dolarům a ke konvertibilnímu pesu a to jsou především městští obyvatelé turisticky zajímavých oblastí. Tito lidé mohou provozovat Paladáres či Casas Particuláres (viz kapitola 2.5.4), mají svou domácnost vybavenou
- 57 -
kvalitnějšími spotřebiči, mají více potravin a oblečení. Toto zboţí nakupují ve státních maloobchodních sítí Panamericana. Rozdíly jsou velmi patrné především v dopravě. Zatím co s asfaltovou silnicí, často ve špatném technickém stavu, se na venkově setkáme pouze v těch oblastech, které leţí na významnějších trasách, ve městech jsou zpevněné silnice vţdy. Jejich stav je úměrný velikosti a významu města. Po rozpoutání ropné krize se na těchto silnicích začali znovu objevovat koně jak na venkově,tak i ve městech. Ve městech se s koňskými povozy však setkáme jen zřídka a troufám si říci, ţe se jedná uţ jen o turistické lákadlo 30, mnohem častěji lidé pouţívají automobily nebo jízdní kola. Na venkově jsou zvířata nutným dopravním prostředkem, především z hlediska nedostatku financí na provoz auta i z hlediska přizpůsobení se stavu komunikace. Další výhodou ţivota ve městě je kamenná zástavba, která v letních obdobích lépe odolává hurikánům. Je nutné také vzít v potaz, ţe tyto hurikány nezpůsobují pouze materiální škody, ale zároveň i připravují lidi o ţivot. Proto je z tohoto hlediska bezpečnější ţít ve městě. Historickým dědictvím je odlišnost etnické struktury obyvatel vesnic a měst, i kdyţ v současnosti jsou tyto rozdíly uţ minimální. Od dob otrokářství se na vesnicích usídlilo větší mnoţství černochů, coţ dodnes platí. V etnické struktuře vesnic však stále tvoří menšinu. Ve vesnicích vzniklých na nepřístupných místech, jako jsou hory a okolní ostrovy, existují dodnes potomci Taínů, mestici a zambové. V návaznosti na etnicitu se také liší náboţenská struktura. Zatímco většina věřících Hispánců jsou protestanti či římští katolíci, černoši vyznávají svá animistická náboţenství ovlivněná křesťanstvím. Proto se africká náboţenství vyznávají více venkově neţ ve městech. Existují zde však i shodné prvky, které nejsou uvedeny v tab. 4. Jedná se například o krátkodobé vypínání elektřiny a plynu, shodné základní vybavení domácnosti, absence soukromých záhonků (viz kapitola 2.5.4) či stále přetrvávající rasistická mentalita.
30
Kuba se v cestovním ruchu prezentuje jako „romantický návrat do starých časů“
- 58 -
2.4 Obyvatelstvo 2.4.1 Počet obyvatel Na Kubě ţije přes jedenáct milionů obyvatel, statistické údaje se však v různých zdrojích liší. Kubánský statistický úřad udává k poslednímu prosinci 2009 11 236 099 obyvatel (Cuba: Indicadores demográficos, 2009), kdeţto údaje z internetových stránek BusinessInfo.cz – Česká agentura na podporu obchodu/CzechTrade, které publikuje i Ministerstvo zahraničních věcí, uvádí ke stejnému roku pouze 11 209 566 obyvatel (Souhrnná teritoriální informace, 2010). Kladný přirozený přírůstek způsobuje růst počtu obyvatel, proto podle Internet world stat měla Kuba v roce 2010 jiţ 11 477 459 obyvatel. Poměr počtu muţů a ţen je na ostrově téměř vyrovnaný a na rozdíl od světového trendu, na Kubě mají lehkou převahu muţi. 2.4.2 Etnická struktura obyvatel Rušná historie země se odráţí i v etnické struktuře obyvatel. Původní indiánské obyvatelstvo31 bylo v koloniální době téměř všechno vyhlazeno, dnes ţijí v nepatrném mnoţství pouze v nedostupných oblastech Sierra Maestry a ve statistikách se započítávají mezi mestice nebo spolu s Čínskou menšinou, ţijící v Havaně, mezi asiaty. Největší část obyvatel tedy tvoří běloši, potomci španělských kolonizátorů, černoši, potomci afrických otroků a mulati. Prostřednictvím odlišného pohledu na etnický původ mulatů se liší i české a kubánské statistiky. tab. 5: Etnická struktura obyvatel (kubánský zdroj) Běloši
65,7%
Černoši
10%
Mulati a mestici
24,3%
Zdroj: Cuba: Indicatores demográficas, 2009
tab. 6: Etnická struktura obyvatel (český zdroj) Běloši
37%
Černoši
11%
Mulati
51%
Asiaté
1%
Zdroj:Souhrnná teritoriální informace, 2010
Dle vlastní zkušenosti mohu potvrdit, ţe majoritní skupinou jsou běloši a mulati s převahou bělošských znaků. Poměr bělochů a černochů na Kubě pramení z její historie. Po zkušenosti z povstání otroků v Saint Dominque v roce 1791 (Opatrný, 2002) bylo pro 31
Guanahabatejové, Siboneyové, Taínové
- 59 -
koloniální Kubu bezpečnější udrţovat niţší počet černých otroků, neţ byl počet kreolů a španělských přistěhovalců. Můţeme však pozorovat určité územní rozdíly, které pramení opět z koloniální doby. Více černochů dodnes převládá v zemědělských oblastech, kde se pěstuje cukrová třtina. Jedná se především o střední a východní část Kuby. Naopak oblast Havany, Matanzas a Piňar del Río jsou regiony s větším zastoupením bělošského obyvatelstva. 2.4.3 Náboženství Před nástupem Fidela Castra se ke křesťanství hlásilo 85% obyvatel32, z toho zhruba polovinu tvořili římští katolíci (dědictví po koloniální nadvládě) a protestanti (vliv USA). Jelikoţ je dnes Kuba komunistický stát, jsou její obyvatelé oficiálně všichni ateisti. Neoficiálně se zde však vyskytuje kromě křesťanství i judaismus, santería, palomonte a abakuá. Poslední tři jmenovaná náboţenství jsou kombinací křesťanství a původních animistických afrických náboţenství. Typickým znakem vyznavačů santería a palomonte je bílé oblečení. Pro člověka ze zahraničí jsou jejich komunity uzavřeny, turisté se k nim dostanou pouze při akcích, pro ně určených. Nemůţeme však usuzovat o autentičnosti těchto akcí, jelikoţ se jedná pouze o turistickou atrakci. Dnes tlak státu na potlačování svobody vyznání klesá. V roce 1992 povolil Fidel Castro spoluúčast katolíků ve vládě (viz kapitola 2.2.25), hlavní zvrat se však stal po roce 1998, kdy Kubu navštívil papeţ Jan Pavel II. Ústupky z dříve radikálního odporu vůči církvi, ale také například vůči přílivu západních turistů, byl do jisté míry i politickým krokem, kterým se Fidel Castro snaţil zabránit vzbouření Kubánců v době, kdy se země dostávala z krize Periodo Especial. 2.4.4 Školství a vzdělanost Otázka vzdělanosti kubánské společnosti před revolucí je sporná. Jurkovičová – Salayová (1986) uvádí, ţe přibliţně 30% obyvatel bylo negramotných a pouze 20% mělo ukončené šestileté základní vzdělání. Její teorii o nízké vzdělanosti vyvrací Gott (2005), který uvádí, ţe vzdělanost obyvatelstva byla jedna z nejvyšších v Americe, ale připouští, ţe cenzus, ze kterého čerpá, můţe pokrývat pouze městské obyvatelstvo. Jisté je, ţe
32
kulturní dědictví španělské kolonizace
- 60 -
značná část venkovského obyvatelstva byla negramotná a měla jen malý přístup k základnímu vzdělání. Existence analfabetismu se stala podnětem k propagaci revoluce. Castro se jí ve svých projevech často věnoval, čímţ byl v lidech vyvolán dojem, ţe její stav před revolucí byl velmi vysoký. Zároveň vytvořil školskou reformu, která měla situaci vyřešit a tím si získal přízeň především venkovského obyvatelstva. Nová školská reforma byla vytvořena velmi kvalitně a aţ do „Speciálního období“ měla Kuba nejlépe propracovaný a dobře fungující školský systém ze zemí třetího světa. Pozada však popisuje současné školství kritičtěji. Po rozpadu SSSR odcházeli učitelé pracovat do jiných odvětví a vznikl tak silný nedostatek kvalifikovaných pedagogů. To se vláda snaţila vyřešit tím, ţe vytvořila tzv. „pohotovostní učitele“, nejlepší studenty universit, kteří začali učit před dokončením vzdělání. Velké mnoţství nezkušených a nekvalifikovaných učitelů však způsobilo silný pokles úrovně školství. Navíc jejich ţivotní nezkušenost mohla být zneuţita a tito pohotovostní učitelé tak byli snadněji zmanipulovatelní. Chalupa (2002) ve své publikaci Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby rozebírá školský systém z hlediska rozvrţení stupňů, které je obdobné jako v České republice a také z hlediska zpoplatnění vzdělání. Existují zde jesle či školky, základní školy od šesti do čtrnácti let, které jsou povinné a na ně navazují střední a vysoké školy. Vzdělání je bezplatné na všech stupních, včetně vysokých škol. Navíc se vzdělanost podporuje bezplatnými či velmi levnými internáty i s moţnostmi stravování. Stát, jehoţ nejvýznamnějším ekonomickým odvětvím je zemědělství, zařazuje od sedmých tříd do vzdělávacího systému i práci na polích. Zemědělské zaměření mají také některé univerzity, především univerzita v Las Villas. Další specialitou kubánského školství jsou jednotné uniformy na školách. Neslouţí však k potření sociálních rozdílů jako v západních zemích, protoţe zde sociální rozdíly téměř neexistují. Jejich význam je v odlišení ţáků prvního, druhého a třetího stupně a především v jejich symbolice „vojenského“ poslušného vykonávání rozkazů. Podobně jako v Československu do devadesátých let, i zde se klade důraz na pohybovou zdatnost jednotlivců a to buď formou tělesné výchovy nebo branné výchovy. Podle Chalupy (2002) do devadesátých let existovala moţnost studia Kubánců v Československu a československých studentů na Kubě. Tuto moţnost poskytovala například univerzita v Havaně, která je zaměřená na společenské vědy33, nebo
33
Společenské vědy jsou však na Kubě dodnes silně ovlivněné socialistickou ideologií
- 61 -
přírodovědecké a lékařské fakulty v Santiagu de Cuba. Na ostrově Isla de Juventud vzniklo vzdělávací středisko, kde od 70. let mohou studovat také lidé z Latinské Ameriky . 2.4.5 Kultura Pojem kultura je velice problematický, jelikoţ existuje mnoţství moţností, jak tento pojem definovat. Navíc se kubánská kultura vyznačuje vysokou promíšeností španělských, afrických a částečně i indiánských vlivů. Také vliv reţimu se zrcadlí v dnešním kulturním obraze Kuby a to především prostřednictvím cenzury. Kdyţ cizinec poprvé přijede na Kubu, nemůţe si nevšimnout všudypřítomné hudby a v podvečerních hodinách i tance v atriích domů či před nimi přímo na ulicích. Proto si dovoluji tvrdit, ţe hudba je jim asi nejbliţší sloţkou kultury. Tomu odpovídá i velké mnoţství hudebních stylů a tanců, které zde vznikly. Mezi nejznámější patří salsa, rumba, mambo nebo chacha. Dnes však nejvíce hudební scénu ovlivňují jazz, son a moderní hudební styl reggeaton, který se na Kubu dostal z Portorika. Všechny výše jmenované rytmy mají základy ve španělské hudbě a promítají se v nich silné africké vlivy. Dnes dominují afrokubánské hudbě bicí nástroje, které jsou doplněné kytarovým doprovodem a dechovými nástroji. S hudbou je kromě tance spojen také zpěv. Téměř kaţdý zpívat umí a navíc díky jejich bezprostřední povaze se zpívat na veřejnosti nestydí. Jedním z nejvýznamnějších muţů kubánské literatury i historie byl José Martí, který psal politická díla podporující nezávislost Kuby. Na konci devatenáctého století bojoval ve válce za nezávislost a na jeho myšlenkách pak stavěl i Fidel Castro. I kdyţ v šedesátých letech se stal ikonou revoluce, v současnosti se po něm nazývá nejznámější a na Kubě nejrozšířenější proticastrovské rádio se sídlem v Miami (viz kapitola 2.3.4). Však zcela nejznámějším spisovatelem, který ţil určitý čas v Havaně, byl Američan Ernst Hemingway. Seznámil se zde se starým rybářem, který se stal inspirací pro Hemingwayovo známé dílo Stařec a moře. V současné literatuře je největším problémem cenzura. Díky tomu se skutečná realita ţivota na Kubě popisuje pouze v dílech exulantských spisovatelů. Jedním z nich je Zoé Valdes, Kubánka ţijící v Paříţi. Je velkým kritikem Castrova reţimu, ale zároveň kritizuje například i zahraniční politiku USA. Odvětvím, ve kterém můţeme pozorovat největší kulturní diverzitu, jsou pohádky (Chalupa, 2002). Evropské pohádky jsou transformovány do prostředí, ve kterém děti vyrůstají, které jako jediné znají. Tudíţ děj klasických pohádek, jako je například Popelka, se odehrává na tropickém ostrově. Vítězství dobra nad zlem se často zrcadlí - 62 -
v afrokubánských dějinách. Proto se v pohádkách objevuje námět, jako je například jak otrok zvítězil nad otrokářem. Pokud je pohádkový příběh vytvořen na základě personifikace, kdy hlavní postavou je zvíře, rostlina nebo neţivá příroda, jsou tyto pohádky pravděpodobně indiánského původu. Jelikoţ je kubánský národ velmi temperamentní a miluje hudbu, je i většina festivalů zaměřena na hudbu, zpěv a tanec. Jmenujme za všechny festival Folkcuba, Cubadanza, Mezinárodní jazzový festival, Havana Jazz Festival nebo extravagantní karneval Las Parrandas, který vrcholí 24. prosince (Thér, 2010). Také jedna z nejlukrativnějších vývozních komodit si vyslouţila vlastní oslavu, festival doutníků, který se nazývá Habanos festival a koná se kaţdoročně v únoru. Státní svátky nejsou díky reţimu na Kubě spojované s křesťanskou tradicí jako u nás, ale oslavují významné události, které vedly k revoluci. Hlavním svátkem je Výročí revoluce v roce 1959, který je stanoven na 1. ledna, dalšími jsou Den národního povstání (25. - 27. července) a Začátek bojů za nezávislost (10. října). V tyto dny nemusí Kubánci docházet do zaměstnání, nejsou však s nimi spojeny ţádné tradice (Thér, 2010). Jediným křesťanským svátkem, který se na Kubě slaví, jsou Vánoce. Ty byly po dlouhá léta díky reţimu přísně zakázány, ale po návštěvě Jana Pavla II. byly znovu uznány státním svátkem. Na Kubě se jim říká El Día de los Reyes (Den králů). Norek (2011) přirovnává kubánské Vánoce k americkým. Kubánci stejně jako Američané slaví Vánoce 25. prosince a zdobí stromky. Dárky jim nosí Otec Vánoc, coţ je latinskoamerická obdoba Santa Clause. Jelikoţ v tropech mají často jen malé komíny, nebo je nemají vůbec, nosí Otec Vánoc dárky otevřenými okny.
2.4.6 Emigrace Emigrace na Kubě probíhala na ilegální i legální úrovni. Na počátku revoluce mohl legálně vycestovat ten, kdo získal povolení od státu, vízum a zakoupil si letenku (viz kapitola 2.2.14). Tuto moţnost měl však jen málokdo. Existovalo mnoho byrokratických problémů se získáním povolení a často lidé neměli peníze ani na vízum ani na letenky. Další způsob legálního vycestování bylo opuštění ostrova v dobách exodů, které byly vţdy výsledkem neúnosné politické a ekonomické situace. Tyto exody se udály v letech 1965, 1980 a 1994. Bliţší informace o situacích, které vedly a provázely exody, jsou uvedeny v kapitole 2.2. V následující tab.7 je uvedeno mnoţství emigrantů, kteří v těchto letech legálně opustili Kubu. - 63 -
tab. 7: Počet uprchlíků během exodů v letech 1965, 1980 a 1994 Camarioca, 1965
2 979
Mariel, 1980
125 000
Malecón, 1994
37 191
Zdroj: U. S. Část Guard Na exodus v Camarioce navazovaly tzv. „lety svobody“, které trvaly aţ do roku 1971. Během těchto šesti let odcestovalo do USA 245 000 Kubánců. Všichni exulanti museli zanechat veškerý majetek na Kubě, takţe, především z prvního exodu v roce 1965, kdy značnou část z nich tvořila střední a vyšší vrstva, stát získal mnoţství dobře udrţovaných domů, které pak přerozděloval nejniţším třídám z příměstských čtvrtí. To způsobilo promísení bělošského a černošského obyvatelstva měst, podepsalo se na změně charakteru center a dnes to působí jakýmsi nepatřičným dojmem (viz foto 3).
foto 3: Obývání exulantských vil v centrech měst příměstským obyvatelstvem
Zdroj: vlastní fotografie
- 64 -
Poslední formou legálního vycestování je vyhoštění politických vězňů. Ti, kteří politické věznění přeţili, byli často propouštěni dříve za podmínky, ţe spolu s rodinou opustí území státu. Tímto se do Čech dostal i výše zmiňovaný Rolando Jimenéz Pozada, původně kubánský právník bojující o vyloučení článku 5 z Kubánské ústavy, který ustanovuje Komunistickou stranu Kuby nejvyšším kontrolním orgánem společnosti a státu. Byl zatčen v roce 2003 a odsouzen na dvacet let. Propustili ho v roce 2010 a Pozada musel se svou bývalou ţenou, synem a neteří odcestovat do zahraničí. Přes nadaci Člověk v tísni se pak dostal k nám do České republiky. Mnohem častějším jevem, neţli byla legální emigrace, byly a do současnosti stále jsou ilegální útěky. I přestoţe jsou kubánské pobřeţní vody pod neustálou kontrolou a uprchlíkům hrozí kromě postřelení nebo utonutí i repatriace, kaţdým rokem zamíří do Ameriky okolo tisíce uprchlíků. Zvýšené mnoţství ilegální emigrace bylo vţdy zaznamenáno před vypuknutím a po ukončení exodu. Například v roce 1993, před propuknutím stávky v Malecónu, uprchlo ze země 3 656 osob. Nesmíme také opomenout první vlnu emigrací po nástupu revoluce, kdy ze země uprchlo nemalé mnoţství osob sympatizujících
s Batistovým
reţimem.
Tito
lidé
v Americe
vytvářeli
silné
proticastrovské organizace a zároveň díky jejich úspěšné asimilaci vytvořili pevné zázemí pro budoucí emigranty. Tradiční cílovou destinací jsou Spojené státy. Zde má většina uprchlíků část rodiny, a tak mají alespoň jistotu, ţe na pevnině mohou někoho známého poţádat o pomoc. Velmi vysoká ilegální emigrace způsobila zavedení pravidla mokré nohy, suché nohy (viz kapitola 2.2.23). Na základě tohoto pravidla budou všichni Kubánci zadrţení v amerických teritoriálních vodách odvezeni zpět na Kubu. Proto se v současnosti změnil migrační směr uprchlíků. Kubánci nejprve plují do Mexika, odkud se snaţí suchou nohou překonat hlídanou mexicko – americkou hranici. V cenzu z roku 2000 bylo napočítáno přes 1 240 000 kubánských Američanů. Jejich koncentrace není pouze na Floridě, která je z hlediska její fyzické polohy Kubě nejblíţe, ale i v dalších amerických státech. Jedná se především o oblast východního pobřeţí, kde se usazovaly uţ nejstarší generace exulantů. Následující kartogram (mapa 9) znázorňuje rozmístění kubánského obyvatelstva na území USA.
- 65 -
mapa 7: Podíl kubánského obyvatelstva v USA (2000)
Zdroj: Cenzus Bureau, 2000
Z mapy tedy vyplývá, ţe největší koncentrace kubánských Američanů je ve státech Florida, New York, New Jersey, Kalifornie a Nevada. Současný směr migrace přes Mexiko pak způsobil větší koncentraci Kubánců také ve státě Texas. Je tedy pravděpodobné ţe v budoucnu přibude ilegálních emigrantů právě ve státech, které leţí při hranicích s Mexikem, tedy kromě Texasu ještě v Novém Mexiku, Arizoně a především v Kalifornii. V USA se však postoj ke kubánským uprchlíkům za posledních padesát let velmi změnil. První generace exulantů sestávaly povětšinou ze vzdělaných a kvalifikovaných osob bílé pleti. Jejich asimilace byla tedy poměrně snadná. Problémy však nastaly, kdyţ v USA začaly vytvářet disidentské spolky a dostávaly se i do politické sféry. Nyní se jiţ nejednalo o pouhou pomoc uprchlíkům, ale zasahovalo to i do politického dění a zároveň i do ekonomiky jednotlivých států USA, jelikoţ tyto skupiny podnikaly finančně náročné proticastrovské propagandy a některé i organizovaly přímé „pirátské“ útoky na Kubu. Postoj Američanů ke Kubáncům se ještě zhoršil, kdyţ v dalších vlnách do USA přicestovali spolu s uprchlíky i vězni (ne političtí), coţ v oblastech s vysokou koncentrací
- 66 -
Kubánců zvyšovalo kriminalitu. Dalším trnem v oku bylo přicestování černošských Kubánců. USA se především v těchto jiţních státech dodnes potýká s rasovou diskriminací a v minulosti byly její projevy ještě markantnější. Imigrace černochů tedy signalizovala problémy s násilnostmi a na druhou stranu ztrpčovala ţivot kubánským černochům, kteří čekali od Spojených států záruku lepšího ţivota. Kromě USA emigrují Kubánci i do zemí Evropské unie. Například do Francie, Velké Británie a vůbec nejvíce do Španělska. Zde se nemusí potýkat s tak výraznou jazykovou a kulturní bariérou. S tou by se nesetkali ani v zemích Latinské Ameriky, zde se však v současnosti rozvíjí socialismus 21. století. Proto Kubánci raději volí fyzicky vzdálenější Španělsko, neţli exil v levicově se rozvíjejících státech Latinské Ameriky (viz. mapa 10) mapa 8: Vliv levicových stran v amerických státech (v roce 2009)
- 67 -
2.5 Hospodářství 2.5.1 Zemědělství Tropické oceánské podnebí s pasáty a rovinatý charakter většiny území vytváří dobré podmínky pro rozvoj zemědělství. Díky tomu byla, jiţ od doby kolonizace, značná část původní tropické vegetace přeměněna na kulturní krajinu. Tato kulturní přeměna krajiny proběhla především ve vnitrozemí ostrova, kde se vyvinuly úrodné hlinité červenozemě, a kde se dnes soustředí většina zemědělské výroby. Nejvýznamnější zemědělskou plodinou je cukrová třtina. Ta se na Kubě pěstuje především v rovinatých oblastech s výskytem červenozemí a horkým klimatem. Tato plodina není v Karibiku původní, jak uvádí Gott (2005), byla pěstována nejprve v oblasti Pacifiku, pak byla exportována do Španělska a odtud v době kolonialismu se dostala nejprve na Hispaniolu a počátkem 17. století i na Kubu. Do konce 17. století se stala stejně významnou jako produkce hovězího masa (tehdy nejvýznamnější produkt kubánského zemědělství) a jiţ v 18. století se stala hlavní komoditou. Dnes zaujímá více neţ 60% zemědělské plochy (Chalupa, 2002) a je pěstována jak pro domácí trh, tak i pro export. Stala se základem pro domácí potravinářský průmysl, který ze třtiny zpracovává cukr, melasu a rum. Kromě třtiny jsou pro Kubu typické další dvě plodiny: tabák a kávovník. Tabák je tropická rostlina (Gott, 2005), kterou na Kubě pěstovali uţ Arawakové a vyuţívali ji pro léčení neduhů či pro náboţenské rituály. Hlavní zemědělské oblasti pro produkci tabáku se nacházely na ose Piňar del Río – Havana – Trinidad. Prvními uţivateli i obchodníky s tabákem se na Kubě stali černí otroci. Ti při práci na tabákových plantáţích, tzv. vegas, získávali surový tabák a po domácím způsobu ho zpracovávali, kouřili a prodávali námořníkům. Káva je také tropickou rostlinou, ale na Kubu byla dovezena v 18. století Španěly. Původem pochází z oblasti Velké africké příkopové propadliny, odtud se dostala do Severní Afriky a s Maory i do Španělska. Tyto rostliny nejsou náročné na kvalitní půdu, proto se pěstují i v provincii Piňar del Río, kde na vápencovém podloţí vznikla rychle vysychající našedlá půda typu „havana“ a v horských oblastech Sierra Maestry a Grupo Guamayi. Produkce kávy a tabáku není tak vysoká, jako produkce třtiny, má však velký význam z hlediska vysoké poptávky zahraničních zemí.
- 68 -
Ekonom a geograf Václav Kašpar (1985) působící na VŠE v Praze, ve své publikaci komentuje strukturu běţného jídelníčku Kubánců. Uvádí, ţe tradiční sloţkou jejich potravy je především rýţe. Ta se pěstuje v níţinách a na úpatí hor. Na potravinové lístky získávají také tropické ovoce, jako jsou pomeranče, ananas, banány a mandarinky. Ty se pěstují především v provinciích Camagüey a Ciego de Avila, které jsou nejméně ohroţené hurikány. Toto ovoce bylo také do roku 1989 hojně dováţeno i do Československa. Na rozdíl od SSSR v Československu nebyl zájem o nákup cukru, jelikoţ ho u nás bylo díky pěstování cukrové řepy dost. Museli tedy splácet zasílané exportní
zboţí
prostřednictvím
málo
kvalitního
tropického
ovoce,
které
se
Československu z jiných zemí nedostávalo. Níţinaté savany jsou často vyuţívány k chovu skotu. I kdyţ je chov dobytka velmi důleţitou poloţkou v primárním sektoru kubánské ekonomiky, hovězího masa a především mléka34 je na Kubě málo. Celá republika je tedy velmi zemědělsky vyuţívána. Výjimku tvoří pouze vyšší polohy hor a poloostrov Zapata, kde se nachází rozsáhlé baţiny s mangrovy. Zemědělství na Kubě funguje ve třech rovinách. Podle amerického geologa a geografa Dale Allena Pfeiffera (2004) jsou tradiční sloţkou kubánského zemědělství druţstva, která se však svým rozsahem liší od druţstev v Československu. Díky ekologickému způsobu farmaření, který je nutný kvůli nedostatku ropy, vznikly malé tzv. Základní jednotky hospodářské produkce. Vlastníkem půdy i produkce je v tomto případě stát. Stát si tvoří výhradní právo především na vlastnictví masa a mléka. Z rozhovoru s panem Pozadou vyplynulo, ţe právě těchto komodit se Kubáncům na potravinových lístcích téměř nedostává, proto se často objevují na černém trhu. Druhou úrovní jsou soukromí rolníci. Vlastníkem půdy je opět stát, který farmářům půdu bezplatně pronajímá. Produkce je ve vlastnictví soukromníků. Rolníci však nevlastní ţádné zemědělské vstupy (sazenice, stroje, ekologická hnojiva…), ty si musí kupovat od státu. Jelikoţ však nevlastní ani dostatek finančních prostředků na pokrytí těchto vstupů, musí uzavřít se státem dluţní kontrakt, ve kterém se zavazují pěstovat předem určený druh a mnoţství plodin, které musí prodat opět státu. Jak uvádí Josef Opatrný v rozhovoru pro Český rozhlas (Černý, Táborská, 2010), mnoţství produkce, kterou musí soukromníci prodat státu, tvoří 90%. Přičemţ jsou ceny předem stanoveny tak, aby souhlasily s dluţní smlouvou, tudíţ stát rolníkům nic nevyplácí a jejich příjem tak tvoří pouze prodej zbylých
34
Na vyšší mnoţství mléka mají nárok pouze děti do určitého věku a těhotné ţeny
- 69 -
10% produkce na trhu. Proto se soukromé podnikání v zemědělství na Kubě příliš neuchytilo a velká část této zemědělské půdy dnes leţí ladem. Třetí úroveň tvoří městské zahradničení. Některé městské parky, patřící opět státu, začaly být od devadesátých let vyuţívány k pěstování zeleniny. Důvodem byl opět nedostatek ropy, tímto způsobem se zaručila blízkost spotřebitelského trhu a vyloučila se nutnost dopravy. V roce 2002 došlo k zásadní reformě v zemědělství. Zhruba polovina celkové zemědělské plochy určené k pěstování cukrové třtiny se přeměnila v pole se zeleninou a ovocem, čímţ se měla omezit závislost na dovozu potravin a částečně pokrýt nedostatek jídla na ostrově. 2.5.2 Těžba Pestrý geologický vývoj ostrova určuje existenci širokého spektra nerostných surovin. Jedná se především o nikl, kobalt, ţelezo, chrom, hliník, magnezit, měď a mramor (Businessinfo, 2010). Záměr vyuţívat nerostné bohatství ostrova byl jedním ze strategických cílů ministerstva průmyslu v 60. aţ 80. letech 20. stol., při snaze o přechod z monokulturního zemědělsky zaměřeného hospodářství na hospodářství rozmanité a soběstačné35. S pomocí zemí RVHP se vybudovaly materiální a technické podmínky pro širokou škálu odvětví těţebního průmyslu, čímţ se Kuba značně odlišovala od ostatních zemí Latinské Ameriky. Nejvýznamnější nerostnou surovinou Kuby je niklová ruda (Poláčková, 2009). Tyto nerosty se vyskytují především v provincii Holquín na jihovýchodě ostrova, kde je v podloţí 34% světových zásob niklu. Tyto zásoby jsou hojně hospodářsky vyuţívané. V Moa a Nicaro se nachází největší niklové doly na Kubě. Jejich technická základna byla zbudována jiţ v první polovině dvacátého století Američany. Oficiální portál pro podnikání a export Business Info uvádí, ţe i Česká republika na základě dohody z roku 1982, investovala do nových kapacit na výrobu niklo-kobaltové produkce. Dnes ji vyuţívá národní těţební společnost Cubaníquel ve spolupráci s kanadskou Sherritt International a v současnosti i s Čínou36 (Businessinfo, 2010).
Nepříliš rozvinutá
metalurgie dává vzniku česko-kubánské spolupráci v oblasti zpracování niklových rud. Tato spolupráce vznikla na základě (Businessinfo.cz, 2010) Dohody mezi vládou ČSSR 35
Snahy o soběstačnost byly neuskutečnitelné, jednak díky omezeným moţnostem surovinových zdrojů, ale hlavně díky nedostatečné technické a odborné vybavenosti. Ekonomická blokáda spolu s touto skutečností donutila Kubu se opět vrátit k monokulturní produkci cukrové třtiny. 36 Kanada i Čína jsou největšími investory i odběrateli niklové rudy
- 70 -
a vládou Kubánské republiky o spolupráci při výstavbě nových kapacit na výrobu niklokobaltové produkce v Kubánské republice, která byla uzavřena v Moskvě 27. května 1982. Mezi perspektivní poloţky českého exportu patří i výrobky těţkého strojírenství (stroje a nákladní automobily) vyuţívané ve výše uvedených niklových dolech. Největší problematikou fyzicko-geografických podmínek Kuby byl a stále je nízký výskyt ropy. Díky tomuto faktu není moţné v dostatečné míře vyuţívat další nerostné suroviny, jelikoţ na jejich těţbu není dostatek elektrické energie. V současnosti Kuba dováţí 92 tisíc barelů ropy denně z Venezuely. Import levné venezuelské ropy je sice výhodný, ale i přesto Kuba investovala do explorace nových vlastních nalezišť. Výskyt větších loţisek se potvrdil v oblasti Mexického zálivu. Odhadované mnoţství zásob se však liší. Geologické průzkumy firmy Cubapetroleo37 odhadují, ţe je v oblasti teritoriálních vod Mexického zálivu rezerva dvaceti miliard barelů ropy, podle Agentury pro geologický průzkum USA (USGS) je však odhad pouze devět miliard barelů. Pokud by se potvrdila kubánská teorie, stala by se Kuba podle BBC jedním z dvaceti největších producentů ropy na světě (Gazdík, 2008). Důvod odlišnosti odhadů zdůvodňuje kubánská strana tím, ţe USGS má pro ně méně podkladů . Je však moţné, ţe jsou kubánské odhady záměrně zveličené. Důvodem můţe být rozhodnutí Venezuely o zvýšení dodávek ropy do Číny na úkor USA (Zamburek, 2009). Pak by pro USA bylo vzdálenostně nejvýhodnější nakupovat ropu od Kuby. To by ovšem musely zrušit obchodní embargo, které jiţ po dlouhou dobu silně komplikuje ekonomické i sociální poměry země. Vyuţití těchto zdrojů komentuje hlavní analytik společnosti Cyrrus Ing. Marek Hatlapatka na stránkách www. petrol.cz v článku Kubánská ropa, nová páka na Spojené státy. Jeho názorem je, ţe nízká průmyslová produktivita a politický reţim nedovolí vysoké produkci těţby ropy. Vysoký zahraniční dluh a nízká ţivotní úroveň si však jiţ ţádá nějaké řešení a tím by vyuţití bohatých ropných zdrojů bylo. Je tedy otázkou budoucnosti, jakým způsobem Kuba s touto příleţitostí naloţí. Jisté však je, ţe největším limitem budou finanční moţnosti. Pokud bude většina nákladů hrazena zahraničními investicemi, půjde i většina finančních výnosů do zahraničí.
37
Cubapetroleo je státní naftařskou firmou Kuby
- 71 -
2.5.3 Průmysl Ekonomika komunistických států se vyznačuje vysokým podílem průmyslové výroby na tvorbě HDP. Například v Číně tvoří 46,8% a ve Vietnamu 40,24%. Na Kubě se průmysl podílí pouze 22,7 procenty (https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/cu.html). Hlavní příčinou této disbalance bude pravděpodobně absence amerických investic do kubánské průmyslové výroby díky ekonomickému embargu, které bylo na Kubu uvaleno Spojenými státy v roce 1960 a v roce 1964 bylo rozšířeno o Organizaci amerických států38 (Opatrný, 2002). Ekonomická blokáda má za následek zastaralou technickou i dopravní infrastrukturu a zastavení dodávek ropy pak vytváří komplikace s nedostatkem energetických zdrojů. Problémy s průmyslovou produkcí existují však i na domácím poli. Kromě nedostatku vlastních surovinových zdrojů, ať uţ ropy, uhlí, hydroenergetického potenciálu a s výjimkou niklu i nerostných surovin, je problémem i nevhodná lokalizace zpracovatelského průmyslu. Jak uvádí Kašpar (1985) byly tyto státní podniky často budovány v méně osídlených oblastech, proto se surovinové zdroje i zaměstnanci museli do zaměstnání dopravovat. Doprava je však na Kubě komplikovaná kvůli nedostatku nafty, tudíţ se situace řeší výstavbou nových podniků ve městech. Vytváření nových průmyslových komplexů v osídlených oblastech je velmi pozvolné díky nedostatku finančních zdrojů. Neměli bychom zapomenout ani na nízkou pracovní morálku, která se také podílí na nízké průmyslové produkci. Odvětvová struktura průmyslu je silně ovlivněna přírodními i ekonomickými moţnostmi. V první řadě navazuje na zemědělskou produkci potravinářským, tabákovým a textilním průmyslem. Cukrovary nalezneme v poměrně osídlených oblastech Havany a Santiaga. Kromě cukru se z třtiny vyrábí také karibský rum věhlasných značek. Nedaleko Havany v Santa Cruz del Norte se nachází lihovary vyrábějící karibský rum značky Havana club a v Santiagu de Cuba pak druhá nejznámější značka Ron Caney. Tabákový průmysl je dalším špičkovým odvětvím. Kubánské doutníky značky Cohiba se vyrábí v hlavním městě. Z tabákových listů se však balí doutníky i v oblastech, kde se tabák přímo pěstuje, tedy především v provincii Piňar del Río.
38
Organizace amerických států (OAS): Barbados, Trinidad a Tobago, Jamajka, Grenada, Surinam, Dominika, Svatá Lucie, Antigua a Barbuda, Svatý Vincenc a Grenadiny, Bahamy, Svatý Krištov a Nevis, Belize, Guayana (Kanada – patří do OAS, ale s Kubou udrţuje obchodní vztahy)
- 72 -
Kávová zrna se pěstují i zpracovávají v podhorských oblastech Sierra Maestry. Nejkvalitnější káva se prodává pod značkou Turquino a je určena především pro export. Tradičním odvětvím je také textilní průmysl, který navazuje na produkci bavlny. Toto odvětví je poměrně rozšířené. Textilní podniky se nachází především na severu ostrova v Havaně, Matanzas, Bautě, ale také na východě ve městě Gibara. V osmdesátých letech navázalo Československo s Kubou ekonomickou spolupráci v textilním průmyslu. V té době do Československa přijelo tisíce Kubánců pracovat v českých textilních podnicích (Opatrný, 2009). Obdobnou spolupráci jsme v té době navázali i s Vietnamci, ovšem někteří z nich, na rozdíl od Kubánců, zůstali v České republice i po převratu. Zdrojem pro zpracovatelský průmysl jsou kromě zemědělských produktů i některé rudy. Metalurgický průmysl se tedy zaměřuje především na zpracování niklu, ale i kobaltu, ţeleza, manganu, mědi a chromu (Kašpar, 1985). Nikl se zpracovává na východě území ve výše zmíněných městech Moa a Nicaró. Ţelezná ruda se vyuţívá na výrobu oceli. Největší ocelárnou je El Cotorro v provincii La Havana. Západ ostrova disponuje velkým mnoţstvím vápencových usazenin. Vytěţený vápenec je pak v Havaně a v Mariel zpracováván v místních cementárnách. Dnes nejvíce prosazovaným průmyslovým odvětvím jsou biotechnologie. Jedná se především o výrobu ekologických hnojiv a lékařských vakcín. Dr. Mae-Wan Ho (2008), ředitel a spoluzakladatel Institutu pro vědu a společnost ve Velké Británii uvádí, ţe se výroba hnojiv rozmohla v době velké krize po rozpadu SSSR. Ze Sovětského svazu se do té doby dováţelo více neţ 80% veškeré ropy i produktů chemického průmyslu. To způsobilo kolaps zemědělství, jelikoţ se nedostávalo hnojiv, postřiků, ani se nemohlo vyuţívat traktorů, jelikoţ nebyla ropa. Nedostatek potravin způsobil restrukturalizaci zemědělství. Zavedlo se městské farmaření, aby vyprodukované potraviny byly co nejblíţe spotřebiteli a tak se ušetřily náklady na dopravu. Tento typ zemědělství uvnitř městské zástavby si vyţádal vytvoření hnojiv ekologického charakteru s biopesticidy. Také výroba vakcín, podle Zastupitelského úřadu ČR v Havaně, v poslední době nabírá na významu. Světová zdravotnická organizace WHO si vyţádala otevření nové továrny v Havaně na jejich výrobu, s kapacitou aţ 100 milionů vakcín ročně.
- 73 -
2.5.4 Cestovní ruch Ostrovní stát s tropickým klimatem a koloniálními památkami má výborné předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Do revoluce byla tato země cílovou destinací miliónů amerických turistů. S rozvojem turismu zde však vzrostla i prostituce a hazard. Tento fakt pouţil Fidel Castro po nástupu k moci jako důvod pro uzavření Kuby západním turistům, coţ uskutečnil v roce 1961. Aţ v roce 1993 ho donutila ekonomická krize opět otevřít hranice návštěvníkům ze západních zemí, kteří s sebou přiváţí silnou měnu. Aby stát na cestovním ruchu více bohatl, bylo vytvořeno tzv. konvertibilní peso, které
má
zhruba
hodnotu
amerického
dolaru.
Tato
měna
je
porovnatelná
s československými tuzexovými bony. Je určena turistům, ale k nákupu nedostatkového zboţí ji vyuţívají i Kubánci, kteří ji získávají většinou přímo od turistů za sluţby, jako je například taxi nebo ubytování, popřípadě také jako spropitné. Po třiceti letech úpadku cestovního ruchu bylo nutné obnovit materiálně technickou základnu, coţ by nešlo bez zahraničních investic. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí je největším investorem Španělsko, které zaujímá neutrální politický postoj k problematice komunismu na Kubě. Důvodem k tomu mohou být historické vazby i jazyková jednorodost. Španělsko investuje především do výstavby řetězce hotelů Sol Meliá (37% trţního podílu v hotelnictví), Iberostar hotels a Barceló. Druhým největším investorem je Kanada, která nikdy s Kubou nezpřetrhala obchodní vztahy. Kromě nové výstavby se investovalo také do rekonstrukce předrevolučních hotelů, které byly vystavěny Američany. Hotely jsou stejně, jako jinde ve světě, hodnoceny prostřednictvím 1-5 hvězdiček, standardy pro zařazení do těchto kategorií jsou však o něco niţší neţ v Evropě. Na niţší úroveň jsou hotelové prostory degradovány také kvůli plísním, které se zde tvoří díky vlhkému tropickému klimatu a absenci prostředků pro jejich odstraňování (málo výkonné ventilace, málo kvalitních čistících prostředků…). Turisté se dnes v hotelích mohou běţně připojit k internetu. Díky tomu, jak upozorňuje Pozada, se rozšířila dostupnost internetu i pro Kubánce. V hotelích mohou pracovat pouze prověření Kubánci. Jejich prověřování se však často obchází, a proto se k internetu v hotelích dostanou i autoři blogerských stránek. Od roku 1993 význam cestovního ruchu prudce rostl a dnes dosahuje podle Pozady 70% příjmů státu. Nejvyšší podíl na tvorbě HDP v komunistických státech světa má tradičně průmysl, proto je fakt, ţe je cestovní ruch, zaloţený na incomigu západních turistů, hlavním pilířem kubánské ekonomiky, velkým specifikem této země. - 74 -
V roce 2009, podle Kubánské národní statistiky (ONE), navštívilo Kubu 2 429 809 turistů. Podobný údaj zveřejňuje i ministerstvo zahraničních věcí České republiky, které uvádí 2 425 000 návštěvníků. Nejčastěji Kubu navštěvují Kanaďané, Britové, Španělé, Italové a Němci (viz tab. 4). V současnosti na Kubu cestují i Češi. tab. 8: Zahraniční turisté na Kubě podle národnosti ( r. 2009)
Kanaďané
počet návštěvníků 914 884
Britové
172 318
Španělé
129 224
Italové
118 347
národnost
93 437 Němci Zdroj: Souhrnná teritoriální informace, Zastupitelský úřad v Havaně (2010)
graf 1: Podíl zahraničních turistů na Kubě podle národnosti (2009)
38%
41%
Kanaďané Britové Španělé Italové Němci Ostatní
4%
5%
5%
7%
Zdroj: Souhrnná teritoriální informace, Zastupitelský úřad v Havaně (2010)
Dobré a nepřetrţité ekonomické vztahy s Kanadou se odráţí i v jejich vysoké návštěvnosti. V roce 2009 navštívilo Kubu téměř 915 000 Kanaďanů, viz. Tab. 1. Kromě Kanaďanů přicestovalo na ostrov také zhruba 200 000 Britů, 100 000 Italů, Španělů a Němců. Velký ekonomický potenciál se skrývá v americkém turistickém trhu. Američané zatím nemají na Kubu přístup, ale podle Ministerstva zahraničních věcí se odhaduje zájem 1 800 000 turistů ročně. Podle Zíbara se Američané i přes tento zákaz na Kubu dostávají, pokud letí z Jamajky nebo Mexika. Tento fakt potvrzuje i vysoké procento nezařazených turistů v Grafu 1, kam by tato početná skupina ilegálních turistů patřila. Pro legální přijetí amerických turistů na území Kuby jsou zavedeny speciální listiny, do kterých turisté dostávají razítko, místo razítka do pasu.
- 75 -
Z USA v současnosti mohou oficiálně na Kubu vycestovat pouze kubánští emigranti, kteří získají vízum. Díky tomu v roce 2009 navštívilo svou zemi téměř 300 000 Kubánců ţijících mimo Kubu39. Nelze říci, ţe by existovala prostorová diferenciace turistů různých národností na území Kuby. Důvodem nejspíš bude poměrně velká vzdálenost mezi Kubou a zeměmi, odkud turisté pocházejí. Existuje však diferenciace časová. Díky poloze Kuby v hurikánové oblasti je, podle ONE (2009), většina pobytů uskutečněna přes zimu v období od října do dubna, kdy Kubě nehrozí ničivé hurikány. Kuba
nabízí
moţnosti
pobytového
i
poznávacího
cestovního
ruchu.
Nejvýznamnějším střediskem pobytového cestovního ruchu je poloostrov Varadero, leţící v provincii Matanzas při pobřeţí Mexického zálivu. Podle výpočtu trasovníku Google maps je Varadero vzdáleno od mezinárodního letiště Juan Gualberto Gómez – Varadero pouhých 35km. Krátká vzdálenost mezi letištěm a střediskem má kladný dopad na zvyšování návštěvnosti Varadera. Také důleţité jsou krátké dopravní vzdálenosti do provinčního města Matanzas (46km) a do hlavního města Havany (130km). Díky blízkosti těchto historických a kulturních center se otevírá nabídka fakultativních výletů či soukromých výletů turistům ve Varaderu a tím také stoupá zájem o tuto destinaci. Poloostrov se vyznačuje vysokou koncentrací zrekonstruovaných hotelů, hotelů Iberostar a na nejsevernějším výběţku zvaném Hicacos pak nejluxusnější Sandals royal Hicacos resort s přírodní rezervací a golfovým hřištěm. Golf se v současnosti stává velkým trendem a ministerstvo cestovního ruchu chce investovat do výstavby hřišť i v jiných částech ostrova. Další navštěvovanou destinací je pobřeţí Atlantského oceánu v provincii Holguín. Tato oblast je charakteristická pláţemi s bílým pískem, které jsou povaţovány za nejkrásnější na Kubě. Mezi tyto pláţe patří Guardalavaca, Esmeralda, Pesquera nebo Bahía de Naranja. Pobřeţí s vyhlášenými pláţemi se nachází 52km od provinčního města Holguín, kde turisté přistávají na letišti Frank Pais airport a pak se dopravují autobusy po kvalitních silničních komunikacích aţ k pobřeţí. Atraktivita místa se zvyšuje díky jeho historii, která je spojena s objevením Kuby Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Ten se vylodil v Bahía de Bariay, vzdálené pouze 25km od Guardalavaca. Místo si uchovává vzpomínku na tuto historickou událost ve zbudovaném Kolumbově památníku.
39
300 000 Kubánců ze všech zemí světa, včetně USA
- 76 -
Dalšími oblastmi pobytového cestovního ruchu jsou přilehlá korálová souostroví, která jsou turisticky přitaţlivá výjimečně bohatým podmořským ţivotem. Proto je jedním z hlavních důvodů návštěvnosti těchto oblastí potápění.V Karibském moři je to Archipielágo de los Canarreos, kde nejvíce turistů pobývá na ostrově Cayo Largo. Zde se také nachází letiště Cayo Largo del Sur. Nejvíce navštěvovaným ostrovem severního pobřeţí je Cayo Coco, který je součástí souostroví Archipiélago de Sabana – Camagüey (Jardines del Rey). I zde je moţnost letecké dopravy, ale také silniční, jelikoţ je ostrov spojen s pevninou 17km dlouhou umělou hrází. Kromě pobytového cestovního ruchu je zde také rozvinutý poznávací cestovní ruch, především díky koloniální architektuře. Historická města disponují velkým mnoţstvím památek, které však nejsou v dobrém stavu. Podobně, jako tomu bylo v Československu, trpěly historické budovy nešetrnými rekonstrukcemi či jejich vyuţíváním pro účely armády. Dnes si jiţ vláda uvědomuje, ţe dobrý stav kulturních památek můţe být velkým ekonomickým přínosem, ale díky nedostatku finančních zdrojů je jejich restaurování velmi pomalé. Jinou stránku tvoří památníky a muzea připomínající revoluci. Tyto objekty jsou udrţované, ale nemají takovou architektonickou hodnotu. V turisticky vyhledávaných městech existuje mnoţství hotelů, podobně jako v centrech pobytového cestovního ruchu, ale v menším měřítku. Ubytovací kapacitu doplňují tzv. Casas particulares, neboli ubytování v soukromí. Tyto sluţby jsou poskytovány drobnými podnikateli, kteří ubytovávají turisty přímo ve svých rodinných domech. Na rozdíl od soukromého farmaření se soukromé ubytovací sluţby na Kubě dobře ujaly. I přes přísná pravidla, jako je omezený počet ubytovaných osob, zákaz poskytování stravovacích sluţeb nebo 90% daň, je síť casas particulares v turistických destinacích velmi hustá. I kdyţ domy bývají označené, je někdy problém je najít. Z vlastní zkušenosti však mohu potvrdit, ţe se stačí zeptat například na čerpací stanici a místní obsluha vás k nim okamţitě osobně dovede a to i v pracovní době. Důvodem jejich ochoty je nejspíš určitý podíl na zisku z vašeho nocleţného. Zákaz poskytování stravovacích sluţeb se často obchází, jelikoţ je to výhodné pro obě strany. Kubánci získají konvertibilní pesa, ze kterých nemusí odvádět daň a turista má vyřešený problém se sháněním jídla, jelikoţ obchody s potravinami na Kubě neexistují a stravování v restauracích je poměrně drahé. Na Kubě je moţné se stravovat v tzv. paladares, coţ jsou soukromé restaurace. Ceny a kvalita jídel jsou podobné jako v klasických restauracích. Od nich se však liší
- 77 -
pozornější obsluhou40 a malou kapacitou, která je zákonem ustanovena na max. 12 osob. Vedle skutečných paladares vznikají i paladares ilegální. Z pohledu turisty jsou tato zařízení shodná. Jediný rozdíl je v přístupu do těchto „domácích“ restaurací. Jelikoţ jsou dobře ukryté, turisté se o nich dozví pouze po dotázání Kubánců na ulici a navíc se musí do těchto zařízení dostat co nejvíce nepozorovaně. Destinace poznávacího cestovního ruchu a jejich charakter je popisován v kapitole 2.3.5. Důleţité je však zmínit trasy, po kterých se turisté pohybují. Díky podlouhlému tvaru ostrova je západní a východní část propojena jednou hlavní komunikací, na které leţí téměř všechna nejnavštěvovanější města. Od západu na východ je to Piňar del Río, Havana, Matanzas, Santa Clara, Ciego de Ávila, Camagüey, Las Tunas, Holguín, Bayamo a Santiago de Cuba. Pouze některé destinace, jako je Trinidad nebo Zátoka Sviní se na této trase nevyskytují. Jsou však poměrně dobře dostupné silnicemi, které vedou opět z hlavní dopravní tepny. Největší územní pohyb turistů je tedy zaznamenáván na této trase a to především z zimních měsících. Zimní sezóna tedy znamená pro obyvatelé výše jmenovaných měst, ale i menších obcí, leţících při hlavní komunikaci, zvýšení příjmu konvertibilního pesa, ale i zvýšení aktivity černého trhu a tím i pozornosti Výborů na ochranu revoluce a tajné policie.
40
soukromé podnikání vytváří vyšší motivaci k pracovnímu výkonu
- 78 -
mapa 9: Turisticky využívané trasy a destinace
Rozvoj turistiky po ukončení Periodo Especial s sebou přináší problémy s poklesem morálního způsobu ţivota. V období krize hrozil kubánské populaci hladomor a lidé doslova bojovali o holý ţivot. Kdyţ se na území státu dostali zahraniční turisté s dolary či konvertibilními pesy, Kubánci se naučili vnucovat turistům sluţby, o které nestojí a vyţadují za ně poplatek. Pokud turista poplatek nechce zaplatit, dokáţí být vůči němu aţ agresivní. Tento způsob chování lze vidět také v jiných zemí, především v turisticky rozvinutých arabských státech, jako je Egypt či Maroko. Pro kubánskou mentalitu je typický výraznější fyzický kontakt vůči opačnému pohlaví a s tím je i spojený volnější postoj k sexuálnímu ţivotu. Tento fakt v návaznosti na přítomnost turistů zapříčinil opětovný návrat prostituce a to v poměrně velkém měřítku. Tyto negativní faktory spolu s nekvalitními sluţbami poskytovanými za vysoké ceny způsobují v poslední době sniţování zájmu turistů o tuto destinaci.
- 79 -
2.5.5 Doprava Gerardo Machado, kubánský prezident, se za své vlády potýkal s vysokou nezaměstnaností, kterou řešil projektem na vybudování husté silniční sítě po celém ostrově. V roce 1931 tuto síť propojila hlavní dopravní páteř ostrova, spojující východní a západní provincie s hlavním městem Havanou (Chalupa, 2002). Dlouhověkost komunikací spolu s nedostatkem financí na jejich opravu jsou hlavními důvody jejich aktuálního stavu. Často jsou na silnicích výmoly a praskliny, které se buď vůbec neopravují, nebo se jen zasypávají štěrkem. V dobrém technickém stavu je pouze výše zmiňovaná hlavní silniční tepna a to především v blízkosti velkých měst. Na foto 4 a 5 je znázorněn rozdíl mezi dobře udrţovanou komunikací v blízkosti Matanzas a silnicí niţší třídy v pohoří Sierra de los Organos.
foto 4: Carreterra Central z Varadera
foto 5: Silnice č. 152 ze Santa Clary do
do Matanzas
Trinidadu
Zdroj: Vlastní fotografie
Zdroj: Vlastní fotografie
Pro řidiče to tedy znamená, ţe se můţe vcelku bez problému dopravit po zpevněné silnici kamkoliv po ostrově, musí však být velice opatrný a přizpůsobit jízdu stavu vozovky. Provoz na silnicích také často zpomalují povozy a neukáznění neosvětlení cyklisté. Jejich mnoţství je poměrně velké, coţ přisuzuji především „Speciálnímu období“, kdy byl závaţný nedostatek ropy a lidé se rychle museli přizpůsobit omezeným dopravním moţnostem. Dnes je sice ropa jiţ k dostání, ale stále jí je málo, proto byla uzákoněna povinnost řidičů nákladních automobilů převáţet pasaţéry, kteří si je mohou kdykoliv zastavit. Stejně jako silniční komunikace je zastaralý i vozový park. Na silnicích
- 80 -
se potkávají tři různé kategorie automobilů. Ty nejdraţší, moderní automobily převáţí politicky angaţované osoby na vysokých postech. Méně drahé, ale také velmi moderní automobily pak vyuţívají zahraniční turisté a běţní Kubánci se přepravují buď na kolech nebo na koních a ti majetnější ve starých amerických autech z padesátých let. Ta se stala symbolem kubánských ulic a často je můţeme vidět i na pohlednicích. Z knihy Jana Macha (2010) vyplývá, ţe zásadním problémem je malá kapacita veřejné dopravy. Ta se řešila povinností řidičů nákladních automobilů převáţet cestující. V poslední době Čína, jako silný socialistický ekonomický partner, investuje do modernizace vozového parku a tím i do řešení problému s nedostatkem veřejné dopravy. Na Kubě byly vybudovány montovny na sestavování autobusů ze součástek, které jim Čína dováţí. Tyto autobusy, jak by se na první pohled mohlo zdát, nejsou nekvalitní. Problém tkví spíše v nepřizpůsobení interiéru pro účely, které mají autobusy na Kubě plnit. Tyto autobusy jsou vybaveny velkým mnoţstvím sedaček a jen malou uličku ke stání. Kdyby tomu bylo naopak, mohly by autobusy přepravit větší mnoţství osob. Ţelezniční doprava je v obdobném stavu i rozsahu jako silniční. Hlavní trať vede níţinatým vnitrozemím od východu na západ spolu s hlavní silniční tepnou. Na rozdíl od silniční dopravy jsou vlaky vyuţívány především k nákladní dopravě. Existuje zde velmi dobrá propojenost zemědělských oblastí s oblastmi zpracovatelského průmyslu. Vlaky samozřejmě slouţí také k osobní dopravě. Problémem je však jiný přístup k systematičnosti, frekvenci a pravidelnosti spojů. Evropan, zvyklý na spolehlivost jízdních řádů, by při přepravě vlakem mohl mít potíţe. Po hlavní trase jezdí většinou jeden spoj tam i zpět za den a navíc není nikdy jisté, v jaký čas vlak opravdu pojede. Jelikoţ je Kuba ostrovní stát, navíc se silnou historickou tradicí jako překladiště koloniálních lodí, je při jejích březích zbudováno velké mnoţství přístavů lokálního i mezinárodního charakteru. Do velkých přístavů připlouvají převáţně nákladní lodě z Mexika či Venezuely, ty menší pak slouţí ke kotvení rybářských loděk. V průmětu deseti let se zvýšil význam rybolovu v primárním sektoru kubánské ekonomiky, proto se i zvýšil význam lokálních přístavišť. Mezi největší přístavy patří Havana, Matanzas a Nuevitas při pobřeţí Atlantiku a Cienfuegos se Santiagem de Cuba při pobřeţí Karibského moře. Jiţní pobřeţí je znevýhodněno malou hloubkou šelfového moře a vysokým výskytem korálových ostrovů, proto se zde nachází i méně velkých přístavů. S rozvojem cestovního ruchu se v posledních letech zvýšil i význam letecké dopravy. Mezinárodní letiště se nachází především v turisticky vyuţívaných oblastech:
- 81 -
Varadero a Santiago de Cuba. Dále se zde nachází dvě menší letiště ve vnitrozemí v Ciego de Avila a Camaqüey. 2.5.6 Pokrytí signálem Kuba
je
Telecomunication
součástí Union
Mezinárodní -
ITU),
telekomunikační
agentury
Spojených
unie národů
(International pro
rozvoj
telekomunikačních technologií v zemích třetího světa. Tato unie dopomohla rozvoji telekomunikační infrastruktury, kterou v současnosti zajišťuje, jak uvádí Internet World Stat (2010), státní monopol Cubacell. Ten je tvořen ze 73% společností Etesca a z 27% jí doplňuje Telecom Itália. Připojení k internetu je moţné ve všech turistických oblastech. Nejsilnější pokrytí je podle ITU (2011) v provincích Ciudad de La Havana a La Havana, také ve všech hlavních provinčních městech, kromě Guantanama, a dále v turistických destinacích, jako je Cayo Coco nebo Cayo Largo. V ostatních oblastech není pokrytí ţádné, nebo jen velmi slabé. Podaný (2009), redaktor internetového časopisu Tyden.cz, ve svém článku uvádí, ţe od roku 2008 mohou Kubánci vlastnit mobilní telefony. Moţnost zavolat si však zůstává stále výsadou turistů či vládních pracovníků, jelikoţ ceny za aparát, smlouvu i hovor jsou nepřiměřeně vysoké. Cena za nový přístroj je čtyřikrát vyšší neţ průměrný měsíční plat, proto jsou mobily, které vlastní běţní Kubánci, většinou dary od příbuzných z USA. Komunikace s těmito příbuznými bylo také jedním z témat, které bylo probíráno s panem Rolandem Pozadou. Po dlouhou dobu bylo telefonní spojení s rodinnými příslušníky v Miami trestné, od devadesátých let však bylo povoleno. Důvodem nejspíš bude podpora finanční i materiální dotace rodin na Kubě a tím i dotování vlády a státu. Problémů s dostupností informací z internetu je hned několik. V první řadě se jedná o samotné počítače, které jsou k dispozici Kubáncům jen na ambasádách nebo v hotelích. Zatím není moţné si počítač zakoupit do domácnosti, jelikoţ se na legálním trhu nevyskytují a navíc by na jejich koupi neměli dostatek financí. Z rozhovoru s panem Pozadou však vyplynulo, ţe se počítače v domácnostech vyskytují. Kubáncům je, dnes jiţ legálně, zasílají příbuzní z USA. Autor internetového článku Internetové vákuum na Kubě končí na inet.sk Marek Molnár (2009) se zaobírá problematikou vysoké ceny za připojení. Díky blokádě nemohou být připojeni k podmořskému kabelu vedoucímu z USA, a tak získávají připojení draţším způsobem prostřednictvím satelitů. - 82 -
V současnosti se pokládá podmořský kabel z optických vláken z Venezuely, coţ potvrzuje teorii o rozvíjející spolupráci mezi Castrem a Chavezem. Připojení k tomuto kabelu by mělo zaručit sníţení ceny za připojení a větší rychlost internetu. Stejně jako literatury, rádií a televizí, i internetu se týká přísná cenzura. Blogerské stránky disidentů a další pro reţim neţádoucí stránky jsou blokovány, ale na černém trhu k nim lze získat přístupová hesla. Kontrole podléhá také internetová korespondence. Veškeré odeslané emaily jsou čteny a nesmí obsahovat proticastrovský text nebo kritiku reţimu. I přes všechny tyto potíţe má přístup k internetu čím dál více osob. Podle Internet World Stats se počet uţivatelů od roku 2000 zvýšil z 60 000 na 1 605 000, coţ představuje 14% obyvatelstva. V socialistických zemích se tím řadí na třetí místo po Číně a Vietnamu. Podle Zpravodajského serveru Lidových novin je zde od roku 2010 moţno zdarma vyuţívat i některé sluţby firmy Google, například Google Earth, Picaso nebo Google Talk. 2.6 Analýza současného stavu Současná situace na Kubě i jinde ve světě je vţdy výsledkem vývoje přírodních, společenských a politických procesů. Příroda utváří podmínky pro ţivot obyvatel státu a politika rozhoduje, jak s těmito podmínkami bude nakládáno. Pro Kubu je momentálně klíčovou přírodní podmínkou tropické podnebí a přítomnost teplého moře, které spolu s fenoménem, který profesor sociologie na Univerzitě v Lancasteru John Urry (2002) označil jako „tourist gaze“, neboli zromantizovaný pohled turistů na navštívenou zemi, dopomohla k prudkému rozvoji cestovního ruchu, který v současnosti tvoří podle Pozady 70% příjmů státu. Zahraniční investice do budování cestovního ruchu a zisky z jeho realizace jsou hlavními zdroji příjmů jak pro stát, tak i pro Kubánce. Tím se Kuba otvírá demokratickému světu a zároveň mění svoji ideu socialismu, kdy jiţ tolik nezbrojí proti kapitalismu, ze kterého má uţitek, ale spíše proti imperialismu USA. Přítomnost západních turistů na území Kuby s sebou kromě prostorových dopadů, které jsou uvedeny níţe, přinesla i dopady na mentalitu obyvatelstva. Díky ţivoření Kubánců v první polovině devadesátých let (viz kapitola 2.2.22), kdy mnoţství přidělovaného jídla nestačilo k přeţití a nedostatek potravin se projevoval i na šedém trhu,
- 83 -
byl narušen základní pilíř Maslowovy hierarchie potřeb (1943), coţ se promítlo i ve společenském chování. V roce 1992, kdy se na Kubě začali objevovat první západní turisté, se otevřela nová moţnost, jak získat peníze na jídlo i na další nutné věci, jako jsou léky či hygienické potřeby. Způsob, jak získat od turistů dolary, které byly legalizovány v roce 1993,
se velmi podobá způsobům v arabském světě. Jedná se především
o vnucování nevyţádaných sluţeb, za které je pak vymáhán „bakšiš“. Další způsob, typický spíše pro Kubu, je záměrné vzbuzování soucitu. Tento fenomén přetrvává dodnes a částečně sniţuje zájem turistů o tuto destinaci. Prostorové změny vyvolané sedmi lety existence cestovního ruchu na Kubě jsou značné. V současnosti jsou turisté největším pull faktorem z hlediska směrů vnitřní migrace. Dochází zde k vysoké urbanizaci poznávacích turistických center a k regulované urbanizaci pobytových center, jejichţ regulace je výsledkem snahy státu územně oddělit Kubánce od kapitalistických „ostrůvků“ na Kubě. Jelikoţ je na Kubě, na rozdíl od Severní Koreje, povolen volný pohyb turistů, je jejich prostorová izolace od Kubánců neuskutečnitelná, proto jistou kontrolu zajišťuje tajná policie. Díky povolení soukromého podnikání v roce 1993 provozují Kubánci legálně tzv. Paladáres a Casas Particuláres (viz kapitola 2.5.4), stravovací a ubytovací sluţby, které turisté při cestování hojně vyuţívají. Vysoké odvody daní však způsobují téměř ve všech případech posunutí provozu těchto sluţeb na úroveň černé ekonomiky. Tito drobní ţivnostníci rozšiřují poskytované sluţby nad rámec povolených regulí. Například v restauracích Paladáres mají skrytě k dispozici více stolů, neţli 12, coţ je limit daný zákonem, nebo v Casas Particuláres ubytují více neţ 3 osoby či nabízí turistům moţnost stravování, coţ také není povoleno. Tyto nezdaněné výdělky mají pro Kubánce mnohem vyšší hodnotu, neţ pro turisty, a tak vytváří v socialistické společnosti sociální rozdíly. Vedle legálních provozoven vznikají i ilegální, coţ spolu s výše uvedenými nezákonně rozšířenými sluţbami vytváří pocit vyšší ostraţitosti tajné policie. Záměrně píši slovo pocit, jelikoţ o zvýšení míry pozornosti tajné policie vůči těmto provozovatelům neexistují ţádné písemné, moţná ani faktické, důkazy. Zkušenost Zíbara s vyuţitím sluţeb v ilegální Paladáres nasvědčuje tomu, ţe jde opravdu spíše o fenomén strachu, neţ-li o skutečnou míru rozsahu tajné policie, jak si Kubánci představují. V ilegální Paladáres byl poţádán o maximální diskrétnost, kvůli sousedům jejích provozovatelů. Ti měli podezření, ţe soused spolupracuje s tajnou policií, ale v tichu restaurace bylo jasně slyšet, ţe sousedé, ač neprovozovali legální Paladáres ani Casa Particular, mají doma turisty také. Uţ jen rychlý rozvoj těchto ilegálních sluţeb nasvědčuje tomu, ţe rozsah - 84 -
působení tajné policie nebude tak masový. Hypoteticky zde tedy vzniká nový nástroj vlády k udrţení poslušnosti obyvatel, kterým je záměrné šíření povědomí o existenci a pravomocích tajné policie. Stěhování obyvatel za moţnostmi obohacení z cestovního ruchu se promítá i do větší
etnické promíšenosti obyvatel měst. Ve městech, kde bylo tradičně majoritní
skupinou hispánské obyvatelstvo, je dnes vyšší procento černochů, přistěhovaných z venkova. Na základě vlastního pozorování se černošští přistěhovalci usídlují spíše na okrajích měst a vytváří tak příměstské oblasti, vzdáleně připomínající chudinské slumy Latinské Ameriky. Toto označení však není přesné, protoţe úroveň ţivota v průmyslových zónách, někdy i v zónách obytných, uvnitř měst, není o tolik vyšší a navíc díky sociální podpoře státu jsou v příměstských čtvrtích zajištěné nezbytné potřebnosti pro ţivot, jako je tekoucí uţitková voda, elektřina či základní vybavení domácnosti. Černoši s sebou do měst také přinesli africko-křesťanská náboţenství, z nichţ je asi nejznámější Santería. Díky skrytě rasistické společnosti se černoši k práci s turisty nedostanou tak často, jako hispánci, a proto je Santería zneuţívána jako turistická atrakce, ze které má výdělek výhradně černošská populace. Spolu s přeorientováním ekonomiky z primárního do sekundárního sektoru dochází k úpadku venkova. Hlavní příčinou je právě jeho vysídlování a s ním spojené i stárnutí populace. Podmínky pro ţivot ve městech jsou v mnoha ohledech výhodnější, neţli ţivot na vesnici
(2.3.6), proto na venkově zůstávají převáţně lidé, kteří jsou
zaměstnáni v zemědělských druţstvech, nebo soukromě podnikají na státní půdě. Aktuálně dochází u části zemědělských dělníků k přeučování z pěstování třtiny k pěstování ovoce a zeleniny, coţ je důsledek reformy zemědělství z roku 2002. Tato reforma se týká spíše státních zaměstnanců, jelikoţ soukromníci jiţ v roce 2002 zeleninu a ovoce pěstovali, protoţe jejich produkce byla určena k prodeji na farmářských trzích. Nedostatek ropy a nekvalitní dopravní infrastruktura způsobuje izolovanost odlehlých vesnic. Nejběţnějším dopravním prostředkem těchto oblastí jsou v níţinách kola a koně a v horských vesnicích koně a voli. S problematikou dopravy do velkých měst jsou spojena mnohá omezení. Díky prvním vlnám Castrových reforem jsou na venkově zřízené základní školy, na střední a vysoké se však jiţ musí dojíţdět, nebo se studenti mohou zdarma ubytovat v internátech. I přes to, ţe zde existuje moţnost bezplatného ubytování, mnozí venkované mají pouze základní vzdělání. Dalším omezením je značná závislost na přídělovém systému, čemuţ odpovídá špatná kvalita bydlení a nízký ţivotní standard. Konvertibilní peso vesničané mohou získat jen výjimečně, a kdyţ ho získají, tak - 85 -
mají problém si za něj něco koupit. Na vesnicích se totiţ černý trh téměř nepraktikuje a neexistují zde obchody Panamericana. Na druhou stranu jsem se setkala v odlehlých horských vesnicích se zahrádkami okolo dřevěných chatrčí, takţe zde nejspíš mají díky malému působení tajné policie moţnost si pro sebe něco vypěstovat. Na základě toho usuzuji, ţe je zde více neţ černý trh rozšířený výměnný obchod. Právě v těchto horských vesnicích pak shledávám ještě pozitivní to, ţe díky nezapojení se do „honu“ na turisty je povaha vesničanů mnohem bezelstnější. Jak uţ bylo výše uvedeno, Kuba se v současnosti stále potýká s nedostatkem ropy. Na Kubě se nachází menší loţiska při severním pobřeţí téměř celého ostrova (Cuba Standard.com, 2010), především v provinciích Piňar del Río, Havana, Santa Clara, Sancti Spiritus, Las Tunas a Holguín. Ropná pole v těchto lokalitách jsou i přes opatření, která vytvářelo Ministerstvo pro vědu, výzkum a ţivotní prostředí od osmdesátých let, velkou ekologickou zátěţí díky zastaralé technice. To je úkazem toho, ţe problematika ekologie se na Kubě řeší spíše prostřednictvím byrokratických opatření, ale uţ jen málo se tato opatření aplikují do praxe. V otázce zastaralé těţební techniky (a ropovodů) hraje nemalou roli i nedostatek financí na jejich modernizaci. Bohuţel právě na severním pobřeţí provincií Matanzas a Holguín jsou největší centra pobytového cestovního ruchu, jako je Varadero, Cayo Coco, Guardalavaca nebo Playa Esmeralda. Zničené ţivotní prostředí a zápach tak sniţují atraktivitu těchto míst. Nedostačující objem vlastní těţby je doplňován 92 tisíci barely ropy denně dováţené z Venezuely (Business Info, 2009). Ale i přesto nepokryje mnoţství ropy veškeré energetické nároky země. Proto denně na Kubě dochází ke krátkodobému vypínání elektřiny, plynu a vody a zároveň se vytvořil systém tzv. energetické revoluce, kdy jsou v domácnostech nuceně vyměňovány elektrospotřebiče za nové, čínské. Nejznámější akcí byla pravděpodobně výměna ledniček a v dokumentárním filmu Dámy v bílém (2008) bylo uvedeno, ţe do domácností byly přidělené také remosky. Nízká kvalita čínských elektrospotřebičů spolu s nešetrným zacházením, který je Kubáncům vůči přiděleným spotřebičům vlastní, způsobuje jejich vysokou poruchovost. Na Kubu však nejsou dováţeny náhradní díly na jejich opravu a reklamace by znamenala zaslání spotřebiče do Číny. Přeţít však na tropické Kubě bez ledničky tak dlouhou dobu, neţ se opravený spotřebič z Číny doručí zpět, je poměrně tvrdé. Proto se zde, podobně jako v Československu, muţi naučili spotřebiče podomácku opravovat. Někteří z nich si na základě toho vytvořili ilegální ţivnost. Úsporná opatření postihla i turistiku. Turisté mají zakázáno dováţet na Kubu energeticky náročné spotřebiče, do jejichţ seznamu patří - 86 -
i satelity, satelitní antény a bezdrátové telefony (Latintour, 2011). Evidentně toto opatření slouţí spíše k udrţování izolovanosti obyvatel Kuby od okolního světa, neţli k úspoře energie. Jak z předešlého textu vyplývá, Venezuela a Čína jsou největšími zahraničními obchodními partnery Kuby. Podle Business Info (2009) Venezuela na Kubě investuje do těţby, dopravy, turismu, zemědělství a petrochemie a kubánští doktoři zase tvoří páteř venezuelského zdravotnictví. Čína je největší odběratel kubánského cukru a niklu a na Kubu dodává elektroniku, informační technologie, telekomunikační techniku, autobusy Yutong, jízdní kola, biotechnologie a investuje do vzdělávání, vědy a zdravotnictví. Společným činitelem Kuby, Venezuely a Číny je jejich prosocialisticky orientovaná politika, coţ bude pravděpodobně i příčina jejich spolupráce. I přesto, ţe je Venezuela stále oficiálně demokratický stát, změny Huga Chaveze vedoucí k socialismu 21. století jsou zřejmé uţ několik let. Zároveň se tím i prohlubuje spolupráce mezi Kubou a Venezuelou a to nejen na poli ekonomickém, ale i politickém a společenském. Čína je stát, který od maoistické formy socialismu prošel mnohými změnami, které byly z hlediska rozvoje hospodářství účinné (uţ však méně z hlediska lidských práv), a proto, jak uvádí redaktor agentury Reuters Jeff Franks (2011) se momentálně Raúlovy reformy na Kubě inspirují právě čínským modelem. Důvodem, proč Castro nepřebírá model venezuelský je, podle mého názoru, skeptičnost k nově vznikajícímu reţimu, který můţe mít značné nedostatky, jako měla na počátku vláda Fidela Castra. Reformy podle čínského vzoru znamenají především další rozšiřování soukromého sektoru a otevírání země zahraničním investicím. Obě tyto záleţitosti však provází značné komplikace. Vznik soukromého sektoru je doprovázen propouštěním státních zaměstnanců a vzniku nezaměstnanosti. Navíc musíme brát v potaz, ţe uměle vytvořená pracovní místa spolu se stálými platy za hodinu práce a ne za práci odvedenou, vytvořilo pro Kubánce specifickou nízkou pracovní morálku. Proto přechod k částečně trţní ekonomice by musel být nutně doprovázen změnou pracovního tempa obyvatelstva. Také příliv investic a zahraniční spolupráce je momentálně v úpadku, především díky kubánskému nesplácení dluhů a opoţděným platbám díky zdlouhavé byrokracii. Problém je také Helms – Bourtonův zákon (viz kapitola 2.2.24), který vznikl v roce 1996. Na základě tohoto zákona můţou být v USA souzeni všichni vlastníci majetku, který byl vyvlastněn Američanům nebo kubánským Američanům. I přesto v současnosti investuje do rozvoje turistiky mnoho zemí Evropské unie, Kanada či Venezuela (viz kapitola 2.5.4). Čímţ naráţíme na rozdílnost postoje USA a Evropské unie vůči Kubě. Většina zemí EU, stejně - 87 -
jako OSN odmítá oprávněnost ekonomického embarga. Pozada podporuje politiku USA a prosazuje připojení EU k této formě nátlaku. Evropská unie je totiţ momentálně spolu s Čínou a Venezuelou „záchranným kruhem“ kubánské ekonomiky. Jeho postoj tedy vychází z teorie úplné likvidace kubánského hospodářství a tím i reţimu. Je však otázkou, zda by tvrdošíjný reţim ustoupil dříve, neţli by na Kubě propukl hladomor a nemoci, čímţ by tento radikální postup zapříčinil mnohá úmrtí. Navíc by se jistě Kuba ještě více upnula na spolupráci s Čínou, Venezuelou a pravděpodobně i s dalšími zeměmi Latinské Ameriky, které momentálně zvaţují vstup do politiky socialismu 21. století. Spojenectví s těmito zeměmi, jako je Ekvádor či Brazílie by bylo výhodné i z hlediska blízké fyzické polohy států. Pokud by toto spojenectví fungovalo, mohlo by to ještě více upevnit pozici socialismu na Kubě. 2.7 Analýza budoucího vývoje V nejvšeobecnějším měřítku mohou do budoucna nastat pouze tři scénáře. První, kdy kubánský socialismus bude pokračovat pouze s drobnými reformami. Druhá, kdy se v rámci socialismu uskuteční reformy většího rozsahu a poslední, kdy dojde k převratu. V současnosti se Raúlova politika tváří, jako by byla platná druhá varianta. Nejspíš ve všech médiích, domácích i zahraničních, proběhla zpráva, ţe Raúl plánuje zásadní reformy (viz kapitola 2.6). Objevují se internetové články s tituly, jako je například „Raúl Castro navrhuje na Kubě bezprecedentní reformy“ (Hanáčková, 2011) či „Kuba slavila, Raúl Castro oznámil reformy“ (Reuters, 2011), z čehoţ vyplývá, ţe si kubánská vláda zakládá na tom, aby bylo o posunu k demokratičtějšímu přístupu v rámci socialismu dostatečně slyšet. Kuba se totiţ momentálně potýká se sniţováním investic a odmítá uzavření nových úvěrů ze strany zahraničních států kvůli neplacení, opoţděnému splácení či komplikované spolupráci s kubánskou byrokracií a jediným způsobem, jak působit v mezinárodních vztazích jako spolehlivý stabilní stát je jednota lidu a státu, která je násilně udrţována a v době odchodu Fidela Castra z politické scény i ohroţena. Proto tedy usuzuji, ţe připravované reformy jsou spíše jednou z mnoha změn tváře reţimu, které mají slouţit k upokojení lidu a vylepšení image země na poli mezinárodním, ale nebudou mít do budoucna velké rozměry. Této teorii by tedy odpovídala varianta první. Mezi Raúlovy připravované reformy například patří rozšiřování soukromého sektoru nebo omlazení vlády. K těmto změnám však oficiálně dochází jiţ od roku 1993 a ţádné velké pokroky Kuba zatím nezaznamenala. Soukromé
- 88 -
podnikání je stále silně regulované vládou a mladí poslanci jsou podřízeni starším. Mezi další reformy patří omezení politického mandátu na deset let, coţ by mělo vést právě k omlazení vládního kolektivu. Vzhledem k tomu, ţe je většinou všem politikům staré generace okolo osmdesáti let, ztvrdili si tímto doţivotní mandát. Zároveň, podle zkušeností například s Projektem Varela (viz kapitola 2.2.25), není vyloučeno, ţe v případě potřeby bude tato reforma opět zrušena. Obnovení vozového parku bude pravděpodobně znamenat další zadluţení státu a zároveň, jak předpokládám, se budou automobily levně dodávat z Číny, takţe nejspíš nastanou opět potíţe s jejich poruchovostí. Navíc tato spolupráce povede k ještě většímu prohloubení vztahů těchto dvou socialistických republik. Moţnost zakoupit si automobil nebo také byt, coţ je jednou z dalších plánovaných reforem, budou mít z finančních důvodů především vládní činitelé, členové Komunistické strany a osoby, které mají příbuzné v zahraničí, to by vedlo k zviditelňování sociálních rozdílů. Tyto reformy by také do určité míry mohly změnit současnou tvář Kuby. Staré americké automobily, které jsou sice pro Kubánce z nouze ctností, jsou zároveň symbolem kubánských ulic pro turisty. Tyto vozy by v ulicích vystřídaly vozy moderní a staré automobily by se tak staly nejspíš turistickou atrakcí (Urry, 1990). V případě, ţe by moţnost zakoupení bytu znamenala i jejich skutečné soukromé vlastnictví, mohlo by docházet k důkladnější údrţbě bytů a domů, a to by přispělo k zvelebení městských ulic. Poslední variantou je dlouho diskutovaný převrat. K jeho realizaci však nestačí existence disidentských skupin (viz kapitola 2.2.25), ale je nutné, aby s myšlenkou převratu souhlasila většina kubánské populace. Zjistit jejich názor je bohuţel dost nereálné, jelikoţ skutečný postoj k reţimu nikdo veřejně neprojeví. Dokonce ani rodilý Kubánec Jiménez Pozada, nebyl schopen objektivně posoudit, jaké procento lidí s reţimem opravdu sympatizuje a kolik z nich sympatie pouze předstírá. O jejich mnoţství můţeme tedy pouze teoretizovat. Na základě pozorování jejich běţných aktivit a způsobů chování se můţeme pokusit vykonstruovat jejich skutečný postoj k reţimu. Více neţ polovina obyvatel se narodila jiţ v době Revoluce, a tak v současnosti nemůţe mít srovnání s dřívější dobou. K nevědomosti přispívá i neustálý tok propagandy, která diktuje, co je dobré a co není, čímţ utváří lidské hodnoty. Lidé jsou také odstřiţení od reality v demokratickém světě díky cenzuře médií a internetu, tudíţ mají jen mizivou moţnost prozřít ideologii reţimu. Na druhou stranu je hlavní náplní kaţdodenního ţivota shánění zboţí a čekání ve frontách, coţ vybízí k určitému druhu pasivity. Zároveň lidé vnímají, ţe turisté, kubánští exulanti a vládní činitelé na Kubě mohou bydlet v luxusních - 89 -
hotelech, dívat se na kabelovou televizi, mají přístup k internetu, mohou přicestovat a vycestovat, kdy se jim zlíbí. Tohle vše Kubánci nemohou a to samo vybízí k zamyšlení, zda je ţivot plný nedostatku a nesvobody opravdu tou správnou cestou. Toto zamyšlení není trestné, problém by nastal ve chvíli, kdyby tyto myšlenky byly vysloveny nebo sepsány. Díky nesvobodě slova a shromaţďování se tedy nemohou utvrdit v oprávněnosti jejich pochybností. Proto předpokládám, ţe by vnitřní převrat mohl nastat jedině tehdy, pokud by se ze strany disentu objevila silná osobnost, která by dokázala odbourat strach obyvatel a sjednotit je v protivládní činnosti. Jejich momentální pasivita přispívá k vytváření dojmu jednoty lidu a reţimu, coţ komplikuje přístup zahraničních států ke kubánské otázce. Většina „kubanologů“, jako je například Vladimír Benáček (2005), přikládá hlavní důraz na význam spolupráce zahraničních států s Kubou. Existují zde tři přístupy. Prvním z nich je přístup Spojených států, který zvolil strategii úplné likvidace kubánské ekonomiky a tím i předpokládaný převrat zevnitř. Další přístup mají státy Evropské Unie, které povětšinou s obchodním embargem nesouhlasí, ale investování do kubánské ekonomiky se jim přestává vyplácet, proto jejich spolupráce pomalu utichá. Posledním přístupem je spolupráce Venezuely a Číny, která udrţuje nefungující kubánský model ekonomiky na nohou. Otázkou je, jak by se zachovala Kuba, kdyby ztratila jako obchodního partnera i země Evropské Unie. Pravděpodobně by se více upnula na spolupráci s Venezuelou a Čínou a v budoucnosti i se zeměmi Latinské Ameriky, které se dnes přiklánějí k myšlenkám venezuelského socialismu 21. století. K úplnému kolapsu kubánského hospodářství by tedy pravděpodobně nedošlo a úpadkem ekonomiky by trpěli opět pouze běţní Kubánci. Ač je jistě strategie likvidace ekonomiky mířená právě tímto směrem, bez silné vůdčí osobnosti by pravděpodobně v tomto policejním státě Kubánci jen trpělivě přeţívali nebo emigrovali, stejně jako tomu bylo 60. a 90. letech (viz kapitola 2.2). Z mého hlediska je nejpravděpodobnější tento scénář. V blízké budoucnosti nedojde k ţádným závaţným zvratům. Bude docházet k pomalému posouvání kubánského hospodářství demokratickým směrem podle čínského vzoru (viz reformy Raúla Castra). Socialistický reţim však zůstane zachován ve společenském sektoru. Po deseti letech, kdy by mělo dojít k úplné výměně vládních činitelů, se teprve nabízí moţnost nenásilného převratu, ke kterému bude Kuba postupně směřovat díky přítomnosti turistů, se kterými bude růst i osvěta obyvatel a jejich nespokojenost s reţimem. Očekávám, ţe po moţném převratu dojde k návratu značné části exulantů, kteří by mohli pomoci zemi ekonomicky - 90 -
i politicky. Podle Helms - Bournova zákona (viz kapitola 2.2.24) by mělo dojít k odbourání ekonomického embarga se Spojenými státy, ale zájmem jejich spolupráce by jiţ nebyl obchod s cukrovou třtinou, ale cestovní ruch. Obrovský americký turistický potenciál by tedy mohl dopomoci k rozvoji měst, především center cestovního ruchu, zároveň i vysoké urbanizaci a s ní spojenému úpadku venkova. Těm venkovským oblastem, které by mohly být turisticky vyuţívané, například pro výstavbu golfových hřišť, by se mohl úpadek vyhnout. Spolu s rozvojem turistiky by se jistě ve městech začaly objevovat nevěstince a kasina, která v současnosti jiţ existují, ale utajeně. Pro masový rozvoj turistiky bude také nutné investovat do zlepšení kvality dopravní infrastruktury. Otázkou však zůstává, jak si mladá demokracie v zemi, ve které nikdy demokracie nefungovala, poradí s ekonomickými reformami a s dluhy, které budou dědictvím bývalé vlády.
- 91 -
3 DIDAKTICKÉ ZPRACOVÁNÍ 3.1 Návrh na zařazení tématického celku do ŠVP Téma je zařazeno v rámci RVP ZŠ (aktuální znění k 1. 9. 2007 z Metodický portál RVP) do tématického celku Společenské a hospodářské prostředí, které se probírá v 9. třídách základních škol. Následující tabulka znázorňuje návrh na zařazení tématu Kuba do ŠVP (Metodický portál RVP, 2007; Anderson, Krathwohl, 2001). Učivo, výstupy a průřezová témata, týkající se přímo tématu Kuba, je vyznačeno zelenou barvou.
- 92 -
TÉMA SPOLEČENSKÉ A HOSPODÁŘSKÉ PROSTŘEDÍ
UČIVO Obyvatelstvo světa Základní kvantitativní a kvalitativní geografické, demografické, hospodářské a kulturní charakteristiky Globalizační společenské, politické a hospodářské procesy Aktuální společenské, sídelní, politické a hospodářské poměry současného světa Sídelní systémy Urbanizace Suburbanizace Světové hospodářství Sektorová a odvětvová struktura Územní dělba práce Ukazatelé hospodářského rozvoje a ţivotní úrovně Regionální společenské, politické a hospodářské útvary Porovnávací kritéria: národní a mnohonárodnostní státy, části státu, správní oblasti, kraje, města, aglomerace Hlavní a periferní hospodářské oblasti světa Politická, bezpečnostní a hospodářská seskupení (integrace) států Geopolitické procesy Hlavní světová ohniska konfliktů
VÝSTUPY Objasní na přiměřené úrovni prostorovou organizaci světové populace, její sloţení, strukturu, růst, pohyby a dynamiku růstu a pohybu Zhodnotí na vybraných příkladech mozaiku multikulturního světa Vytvoří hypotézu, jak přírodní podmínky souvisí s funkcí lidského sídla, určí obecné základní geografické znaky sídel
PRŮŘEZOVÁ TÉMATA Osobnostní a sociální výchova Morální rozvoj Výchova demokratického občana Občan a občanská společnost a stát Formy participace občanů v politickém ţivotě Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Evropa a svět nás zajímá Objevujeme Evropu a svět Jsme Evropané Multikulturní výchova Kulturní diferenciace Určí strukturu, sloţky a funkce světového Lidské vztahy hospodářství Multikulturalita Porovnává předpoklady a hlavní faktory pro Princip solidárního smíru a solidarity územní rozmístění hospodářských aktivit Environmentální výchova Porovnává předpoklady a hlavní faktory pro Základní podmínky ţivota územní rozmístění hospodářských aktivit Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí Určí na mapě hlavní světové surovinové Vztah člověka a prostředí a energetické zdroje Porovnává státy světa a zájmové integrace států Mediální výchova světa na základě podobných a odlišných znaků Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení Interpretace vztahů mediálních sdělení a reality Určí na mapách jednotlivých světadílů hlavní Vnímání autora mediálních sdělení aktuální geopolitické změny a politické Fungování a vliv médií ve společnosti problémy v konkrétních světových regionech
- 93 -
3.2 Učivo: Regionální společenské, politické a hospodářské útvary Určeno pro: 9. ročník základní školy
Učebnice: Herink, J., Valenta, V. a kol.: Současný svět: učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. 3. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., 2010. 128 s. ISBN: 978-80-86034-94-2 Atlasy: Klímová, E. a kol.: Školní Atlas světa. 1. vyd. Praha: Kartografie Praha a. s., 2004, 2005. ISBN: 80-7011-730-3 Tomeš, J. a kol.: Atlas: Dnešní svět. 1. vyd. Praha: TERRA 1993. Slepé mapy: Barešová, J., Adámek, J.: Slepé mapy: zeměpis. 1. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN: 978-253-0532-4
O tématu a. Porovnávací kritéria: národní a mnohonárodnostní státy, části státu, správní oblasti, kraje, města, aglomerace b. Hlavní a periferní hospodářské oblasti světa c. Politická, bezpečnostní a hospodářská seskupení (integrace) států d. Geopolitické procesy e. Hlavní světová konfliktní ohniska Klíčové aspekty Vědomosti a porozumění o tématu Ţáci:
Se orientují v dynamickém vývoji politické mapy světa a kriticky hodnotí důvody a následky konfliktů spojených s těmito procesy
Vědomosti a porozumění rozmístění a procesům
Zkoumáno prostřednictvím: tématických map, fotografií, textů a pracovních listů
Vědomosti a porozumění environmentálním změnám a udržitelnému rozvoji
Důsledky hospodářské činnosti člověka v krajině
- 94 -
Chování ekologicky šetrné k ţivotnímu prostředí
Očekávání Na konci probraného tématického celku: většina ţáků:
Určí na mapách hlavní světové surovinové a energetické zdroje
Porovnává státy světa a zájmové integrace států světa na základě podobných a odlišných znaků
Určí na mapách jednotlivých světadílů hlavní aktuální geopolitické změny a politické problémy v konkrétních světových regionech
někteří ţáci neudělají takový pokrok a budou:
Určí hlavní světové surovinové a energetické zdroje, určí na mapách zdroje ropy a zemního plynu
Podle charakteristiky státu určí stát jemu podobný či odlišný
Určí na mapě Evropy geopolitické změny České republiky
Mapuje aktuální politické problémy
někteří ţáci pokročí dále neţ většina a budou:
Vhodně interpretuje odbornou terminologii
Určí na mapě národní a mnohonárodnostní státy a určí problematiku koexistence více národů v jednom státu
Vymezí vztah mezi hlavními a periferními hospodářskými oblastmi světa
Vymezí příčinu vzniku politických, bezpečnostních a hospodářských integrací
Určí důvody vzniku hlavních světových ohnisek konfliktů
Co žáci znají Je vhodné, pokud ţáci znají (podle ŠVP ARNIKA ZŠ Česká Skalice):
6. ročník: o Geografické informace, zdroje dat, kartografie o Ţivotní prostředí o Přírodní a společenské prostředí o Principy a zásady ochrany ţivotního prostředí o Globální ekologické a environmentální problémy lidstva
- 95 -
7. ročník: o Hospodářské a politické postavení České republiky v Evropě a ve světě o Spolupráce České republiky se sousedními státy
8. ročník: o Makroregiony světa
Znalosti z ostatních předmětů: Dějepis:
7. ročník: o Objevné cesty a jejich důsledky pro Evropu o Civilizace Asie, Ameriky a Afriky
8. ročník: o Imperialismus a kolonialismus o Vzestup Spojených států amerických o Rusko za posledních Romanovců o Nová asijská velmoc Japonsko
9. ročník: o Evropa a svět po roce 1945
Občanská výchova:
6. ročník: o Obec, region, země
7. ročník: o Národ a vlast o Chraň svou krajinu o Významné globální ekologické problémy o Stát a právo
9. ročník: o Občanská společnost, sdruţování občanů, obec a stát o Vznik České republiky a vývoj v letech 1918 – 1989
Jazyk učební látky Prostřednictvím činností v této hodině budou ţáci schopni porozumět a správně pouţívat pojmy, které se vztahují ke: geografii, politice a ekonomice
- 96 -
Použité pomůcky a další zdroje: Učebnice, novinové články, Školní atlas světa, nástěnné mapy, TV a DVD, PC a internet, zpětný projektor
Vztah k následujícím tématům (podle RVP ZV aktuální znění k 1. 9. 2007 z Metodický portál RVP):
Komunikační geografický a kartografický jazyk
Světadíly a makroregiony
Česká republika
Modelové regiony světa
Obyvatelstvo světa
Globalizační společenské, politické a hospodářské procesy
Světové hospodářství
Integrace s jinými předměty:
Dějepis
Občanská výchova
- 97 -
tab. 9: Rozpracované učivo UČIVO
MOŽNÉ AKTIVITY
VÝSLEDEK
POZNÁMKY
Porovnávací kritéria: národní a mnohonárodnostní státy, části státu, správní oblasti, kraje, města, aglomerace Národní a mnohonárodnostní stát
Části státu, správní oblasti, kraje, města, aglomerace
Promítání filmu z cyklu Jeden svět na školách: Svědectví z Tibetu Práce s textem:
Kriticky rozebírá význam mediální zdělení
1. text: Japonsko (Málek, M., 2011)
Vymezuje národní a mnohonárodnostní stat
2. text: USA ( idnes.cz, 2008, novinky.cz, 2009)
Určí je na mapě
-
charakterizovat japonský a americký stát z hlediska národnosti
-
hledat následky souţití více národů v jednom státu
-
hledat další příklady mnohonárodnostních států, lokalizovat je na mapě a zkoumat jejich problematiku
Komparace míry samosprávy krajů ČR a federativních států USA Práce s PC: komparace satelitních snímků na Prahy a České Skalice na www.maps.google.cz -
shodné prvky
-
odlišné prvky
U druhého článsku ujistit ţáky, ţe ne všichni hispánci jsou zapojeni do obchodu s drogami
Určí základní principy problematiky mnohonárodnostních států
Určí organizaci moci v unitárním a federativním státu
V politických mapách USA a České republiky lze zopakovat pojem přírodní a umělá hranice
Pouţívá interaktivní mapy Porovnává funkci sídel různé rozlohy
- vytvořit definici města a aglomerace Hlavní a periferní hospodářské oblasti světa Hlavní a periferní hospodářské oblasti světa
Práce s Atlasem – dnešní svět: mapa: hrubý národní produkt a se slepou mapou světa -
vytváření vlastní mapy: jednou barvou hlavní hospodářské oblasti, jinou periferní
-
k zakresleným oblastem: názvy států
- 99 -
Určí na mapě hlavní a periferní oblasti světa Vybaví si znalosti politické mapy světa
Na mapě světa – malé evropské státy očíslovat a vytvořit po straně mapy legendu
Politická, bezpečnostní a hospodářská seskupení (integrace) států Debata: funkce Evropské unie Politická, bezpečnostní a - vytvoření závěrů hospodářská seskupení - důvody vzniku EU (integrace) států - další politické a hospodářské integrace, které ţáci znají, které neznají a jejich lokalizace na mapě Práce s internetem – hledat informace o současných zásazích NATO a OSN ve světě
Porovnává shodné a odlišné znaky ve světových integrací Vybaví si aktuální ohniska konfliktů v zemích světa Pouţívá internet Kriticky pouţívá mediální sdělení
Geopolitické procesy Geopolitické procesy
Práce s Atlasem: dnešní svět: mezinárodní integrace -
lokalizovat země Evropského společenství
-
lokalizovat země dnešní Evropské unie
-
lokalizovat vývoj rozpadu SSSR a Jugoslávie na mapě
Mapuje aktuální geopolitické změny na mapě
Podle historické mapy (Havelková, 1996-2005) popsat změny na politické mapě České republiky Hlavní světová ohniska konfliktů Modelový region – Kuba Hlavní světová ohniska - photostory: Všední den kubánského ţáka konfliktů -
práce s tématem: hledat rozdíly a shody mezi ţivotem českého a kubánského ţáka
-
s pomocí učitele, přijít na důvody, proč tomu tak je
-
hledat další socialistické země, ve kterých mohou být obdobné problémy
Aktualita – Tunis, Egypt, Libye (arabské revoluce) -
samostatně zpracovaný referát
-
práce s referátem: specifikovat problém, hledat důvody, ze kterých problémy pramení, zapojit i moţnost střetu arabské a západní civilizace (Huntingtonova teorie střetu)
- 100 -
Určí na mapě současné socialistické státy světa Mapuje hlavní ohniska konfliktů
Důleţitá je práce učitel – usměrňuje debatu a obohacuje ji o nové informace
3.3 Příprava na hodinu Datum: 15. 4. 2011 Třída: 9.A tab. 10: Příprava na hodinu
TÉMA HODINY: SOCIALISTICKÉ STÁTY SVĚTA – modelový region KUBA Cíl hodiny Vyučovací metody Pomůcky
Vytvořit si představu o ţivotě v státě se socialistickým politickým systémem Metoda názorně demonstrační (projekce a pozorování), řízená debata Program Photostory3, počítač s reproduktory, zpětný projector, plátno, prezentace, noční satelitní snímek Severní Koreji a Kuby, sešity a psací potřeby
PRŮBĚH HODINY Úvodní část 1) Opakování z minulé hodiny - druhy politického systému - současné socialistické státy světa 2) Úvod k projekci - představit Kubu jako zemi se socialistickým systémem - vládne jedna politická strana, v jejímţ čele stojí Fidel Castro (systém na pomezí s diktaturou)
Hlavní část Očekávané výstupy 1) Projekce – Současné Podprůměrní ţáci socialistické státy světa se Vybaví si 4 neznámější zaměřením na Kubu (běţný školní socialistické státy (Čína, den čtrnáctiletého Kubánce) Severní Korea, Vietnam - písemné zadání úkolu a Kuba) k projekci:
Shodné prvky s ČR Odlišné prvky od ČR Čemu jsem neporozuměl(a) 2) Řízená debata - probrat jednotlivé úkoly písemného zadání
Nadprůměrní ţáci: Vybaví si současné stručně a výstiţně socialistické státy světa pojmenovat nejvýznamnější Na konkrétních příkladech porovná shodné a odlišné momenty a vypsat je na prvky ţivota tabuli v demokratickém a socialistickém státu porovnání ţivota na Kubě a Interpretuje vlastní v socialistickém hypotézu o budoucím ţivotě na Kubě Československu k projekci
-
-
-
porovnání ţivota na Kubě, v Číně a Severní Koreji
-
vyvození závěrů 3) Samostatná práce ţáků
-
Průměrní ţáci: Vybaví si většinu socialistických států světa Na konkrétních příkladech porovná shodné a odlišné prvky ţivota v demokratickém a socialistickém státu
vytvoří krátkou esej na téma: Jak bude vypadat Hernandův ţivot, aţ mu bude 30 let?
- 101 -
Významné momenty v prezentaci:
1) Jazyk 2) Lokalizace socialistických států dnešního světa 3) Lokalizace Kuby 4) Hlavní město Kuby 5) Existence šedého trhu (a její důvody) 6) Doprava na Kubě v návaznosti na nedostatek ropy 7) Pronikání reţimu do školského systému -
Uniforma jako symbol poslušnosti
-
Záměrné budování kladného postoje k reţimu
-
Výchova k fyzické zdatnosti v návaznosti na brannou výchovu
8) Ekonomické zaměření země 9) Význam cestovního ruchu a měna 10) Dopady socialismu na náboţenskou tradici 11) Vliv existence energetického monopolu na ţivot obyvatel 12) Kulturní identita kubánské společnosti 13) Chování obyvatel pod vlivem strachu z politické represe
- 102 -
3.4 Reflexe 3.4.1 Hodnocení očekávaných výstupů Tato hodina navazovala na teoretickou hodinu, ve které byla probrána obecná charakteristika politických systémů. Vedle negativních dopadů socialismu nebyly opomenuty ani sociální výhody, jako je bezplatné školství nebo bezplatná zdravotní péče, které socialismus zaručuje. V následujících grafech 2, 3 a 4 je graficky znázorněné procentuální vyjádření úspěšnosti dosaţení očekávaných výstupů.
graf 2: Vybaví si současné socialistické státy světa
17% méně neţ 4 státy 55%
4 státy 28%
více neţ 4 státy
Zdroj: průzkum v 9.A ZŠ Česká Skalice
Z grafu 2 lze vyčíst, ţe očekávaný výstup „Vybaví si 4 současné socialistické státy“ se u podprůměrných ţáků nepotvrdil. 17% ţáků, coţ jsou ve skutečnosti 3 ţáci z 18ti, nebylo schopné si vybavit všechny 4 výše uvedené státy. Dva z nich si vybavili pouze Čínu a Kubu a třetí i Vietnam. Naopak se potvrdilo, ţe většina ţáků bude schopna výjmenovat více neţ výše uvedené 4 státy. Kromě Kuby, Číny, Vietnamu a Severní Korei pak jmenovali nejčastěji Lybii, pravděpodobně díky spojistosti se současnými nepokoji. Očekávaný výstup nadprůměrných ţáků vybavit si všechny socialistické státy světa nebyl potvrzen. To přisuzuji tomu, ţe v současnosti je komplikované u některých států přesně stanovit, zda jsou demokratické či socialistické (viz Venezuela) a také rozporům v různých zdrojích.
- 103 -
graf 3: Na konkrétním příkladu porovná shodné a odlišné prvky na Kubě a v České republice
11%
neporovná
33%
porovná s pomocí učitele samostatně porovná
56%
Zdroj: průzkum v 9.A ZŠ Česká Skalice
Kromě dvou ţáků byli všichni schopni z obsahu prezentace vyvodit shodné a odlišné prvky. S pomocí učitele pak dokázala více neţ polovina ţáků dát do kontrastu jednotlivé konkrétní příklady. Shruba jedna třetina třídy pak byla schopná tyto kontrasty samostatně interpretovat. Procentuální údaje jsou však jen orientační, jelikoţ jsou určeny pouze na základě subjektivního hodnocení v průběhu debaty.
graf 4: Interpretuje vlastní hypotézu o budoucím vývoji na Kubě
vlastní hypotéza s faktickými chybami 39%
44%
vlastní mělká hypotéza vlastní hypotéza bez faktických chyb
17%
Zdroj: průzkum v 9.A ZŠ Česká Skalice
Podkladem pro hodnocení tohoto výstupu byly eseje, jejichţ ukázky jsou přiloţené k diplomové práci. Eseje byly rozděleny do tří kategorií podle jejich obsahové správnosti a rozsahu. Nejpočetnější skupinu tvořily eseje, které neobsahovaly ţádné výrazné chyby z hlediska faktů, které vypovídají o vlivu socializmu na ţivot člověka. Druhou skupinu tvořily úvahy, které byly pojaty kreativněji a obsahovaly informace, které jsme během hodiny nestihli probrat. Bohuţel tyto informace často neodpovídaly socialistickým specifikům. Jednalo se například o moţnost vycestování, soukromé vlastnictví půdy nebo zpoplatněné vysoké školství za předpokladu, ţe v budoucnu bude na Kubě reţim
- 104 -
zachován. Poslední skupinu tvořily práce těch ţáků, kteří se buď úkolem příliţ nezabývali, nebo byli ve svých úvahách velmi opatrní. Tomu pak odpovídal malý rozsah práce a mělký text, který neobsahoval skoro ţádná specifika socialistického státu, ale spíše se jednalo o stručný popis rodinného či profesního ţivota. 3.4.2 Hodnocení průběhu hodiny Kladně hodnotím především funkci audiovizuální pomůcky. Prezentace upoutala pozornost i zájem ţáků. Však díky rychlému mluvenému slovu, byla prezentace puštěna raději dvakrát. V navazující debatě se nejprve vysvětlily neznámé jevy a pojmy, kterým ţáci neporozuměli. Nejčastěji se jednalo o konvertibilní peso a fungování černého trhu. Pak následovalo hodnocení shodných a odlišných prvků, které na sebe často navazovaly, např.: Shodný prvek: „Na Kubě také slaví Vánoce“ ale Odlišný prvek: „teprve od roku 1998“ -
návaznost na vztah socializmu k náboţenství
Také se velmi často prolínaly současné odlišné prvky s prvky podobnými v socialistickém Československu, např.: Odlišný prvek: „Od sedmé třídy chodí obdělávat školní záhonky“ ale V Československu: „například chmelové brigády nebo pozemky“ Tyto návaznosti bylo nutné vysvětlovat okamţitě, ne nejprve vypsat shodné, pak odlišné prvky a následně porovnávat Kubu a Československo. Návaznost byla velmi důleţitá pro pochopení problematiky. Výbornou vizuální pomůckou byly noční satelitní snímky Kuby a Severní Koreji. Porovnáním mnoţství elektrické energie v těchto zemích mohli ţáci pochopit rozdílnou úroveň různých socialistických států. Navíc byly noční snímky pro ţáky velmi neobvyklou pomůckou, která upoutala jejich pozornost. Největším problémem byl nedostatek času na společnou debatu. Bohuţel se nestihlo vysvětlit vše potřebné k tomu, aby se v esejích nevyskytovaly faktické chyby. - 105 -
Otázkou však je, v jakém rozsahu by ţáci měli učivo pochopit. Osobně bych navrhovala věnovat část předcházející hodiny kritickému čtení textu či analyzování obsahu fotografií ze socialistických zemí. Během této činnosti by se mohli ţáci dozvědět více informací a zároveň by si procvičovali schopnost kritického myšlení, které by mohli více uplatnit v závěrečné eseji.
- 106 -
4 ZÁVĚR Jak je uvedeno v úvodu diplomové práce, Kuba geograficky náleţí k souostroví Velké Antily a kulturně pak k Latinské Americe, ale i přesto se od těchto zemí v mnohém liší. Specifický charakter ostrovů, jako je například Heardův ostrov nebo Jiţní Sandwichovy ostrovy, je dán izolovaností z hlediska jejich odlehlé geografické polohy od okolního území a států, ke kterým náleţí. Kuba je však ostrovní stát, který se nachází pouhých 180 km od pobřeţí jednoho z nejvíce hospodářsky rozvinutých států světa, Spojených států amerických. Zároveň leţí v blízkosti Haiti, Jamajky, Mexika a Baham. Můţeme tedy vyloučit hypotézu, ţe by izolovanost ostrova tkvěla v její fyzické poloze. Její odlišnost je dána izolací politickou a to především od šedesátých let, kdy se Kuba oficiálně stala součástí sovětské linie. Projevy politické izolovanosti můţeme sledovat ze dvou hledisek, které se navzájem prolínají. Prvním je izolovanost vnější, která má své kořeny především v odlišném přístupu vyspělých států světa ke kubánské otázce. Na jedné straně stojí Spojené státy, kterým byly v roce 1959 a 1960 vyvlastněny veškeré majetky, které na Kubě měly. Na základě této historické zkušenosti zvolily vůči Kubě strategii úplného ekonomického embarga s výjimkou léků a potravin41. Embargo spolu se ztrátou silného obchodního spojence, Sovětského svazu, a neprosperující centrálně řízenou ekonomikou má za následek aktuální nedostatek materiálů, průmyslových strojů i elektrospotřebičů, které v současnosti částečně nahrazují méně kvalitní produkty z Číny. Tyto nedostatky se v prostoru projevují špatným technickým stavem budov, dopravních komunikací i průmyslových a těţebních objektů, jejichţ stav má za důsledek zhoršené ţivotní prostředí. Nejtěţší následky blokády však nesou obyvatelé Kuby s výjimkou vládních kádrů a blízkých přívrţenců Komunistické strany. Běţní Kubánci trpí nedostatkem potravin, hygienických potřeb, léků i ošacení, věcí, které jsou pro ţivot kulturního člověka nezbytné. Zoufalý stav jejich ţivotní úrovně spolu s psychickými následky represivní politiky však napomáhá reţimu lépe manipulovat s obyvateli. Na straně druhé stojí země Evropské unie, které s Kubou, kromě Španělska, nemají ţádnou historickou vazbu, částečně vnímají Kubu jako stabilní strukturu díky iluzi vynucené jednoty lidu a státu a navíc po rozpadu SSSR povětšinou nesouhlasí s hospodářskou blokádou USA. Tyto státy, nejvíce pak Španělsko a Velká Británie, na Kubě investují a to především do cestovního ruchu. V současnosti však tyto investice klesají, jelikoţ Kuba nesplácí své 41
USA na Kubu stále dováţí potraviny i léky však ve velmi nedostačující míře
- 107 -
dluhy nebo je splácí díky zdlouhavé byrokracii opoţděně. Jejich přístup kaţdopádně zabraňuje úplné likvidaci kubánské ekonomiky a spolu s největšími obchodními partnery Kuby, Venezuelou a Čínou, tak nezáměrně dopomáhají k udrţení socialistického reţimu. I kdyţ je turismus na Kubě povolen teprve od roku 1992, sehrává zde v současnosti velmi důleţitou roli. Na jedné straně se stal nejvýznamnějším odvětvím kubánské ekonomiky, bez kterého by socialismus patrně jiţ padl, a na straně druhé se stal jakýmsi pomyslným tunelem, kterým proudí skryté informace o kapitalistickém světě do světa socialistického. Z hlediska geografického má turismus vliv na současné rozmístění obyvatel a s ním spojený i rozvoj měst a úpadek venkova. Ţít totiţ v oblastech, kde se vyskytují turisté s konvertibilními pesy, znamená zajistit si alespoň rozumný ţivotní standard. Kromě rozrůstání měst má cestovní ruch vliv i na jejich vzhled. I kdyţ jsou obytné zóny turistických měst, jako je Havana, Trinidad, Santa Clara a další, povětšinou zdevastované, historická jádra jsou v současnosti zrekonstruována. Stát si je totiţ vědom ekonomického potenciálu cestovního ruchu a investuje do oprav těchto turisticky přitaţlivých lokalit. Z hlediska rozvoje cestovního ruchu nesmíme také zapomenout na rozvoj soukromých sluţeb. Mezi legální sluţby patří Paladáres (restaurace) a Casas Particuláres (ubytování v soukromí). Především Paladáres jsou často poměrně viditelným prvkem městských ulic. Existují však i ilegální restaurace, které jsou skryté na zadních dvorcích domů. Ty však turista objeví jedině tehdy, pokud se zeptá na ulici na nejbliţší restauraci. Mezi ilegální sluţby pak můţeme zařadit i skryté nevěstince a kasina, která se po roce 1992 opět vracejí do měst. Druhým hlediskem je izolovanost vnitřní. Ta se vyznačuje různorodými projevy, které všechny vychází z Ústavy socialistické republiky. Jako první uvedu problematiku kolektivního vlastnictví. Díky tomu, ţe byty či jejich vybavení prakticky vlastní stát a Kubáncům jsou přidělovány, zachází s nimi s menší šetrností, neţ by zacházeli s vlastními. To vede ke zdevastovanějšímu vzhledu obytných částí měst. Kromě bytů vlastní stát také půdu, kterou Kubánci nesmí obhospodařovat pro vlastní účely, pouze v rámci soukromého podnikání, které je však opět silně regulováno státem a není moc rozšířeno. Proto na Kubě neexistují kolem rodinných domů zahrádky, pouze v odlehlých horských oblastech, kde je menší vliv působení tajné policie. Dalším projevem je snaha reţimu oddělit obyvatelstvo od informací z okolního kapitalistického světa. K tomu jsou vyuţívána různá opatření, jako je zákaz vycestování, cenzura literatury a internetu, rušení radiových a televizních signálů ze zahraničních médií nebo vysoké ceny za připojení k internetu i za mobilní telefony. Stejně, jako se plošně uplatňují tato opatření, plošně se i - 108 -
projevuje jejich porušování. Četné kubánské domácnosti jsou vybaveny rádiovými přijímači z USA, díky kterým mohou chytat miamské Rádio Martí. V turistických oblastech, které jsou pokryté kvalitním internetovým signálem, existuje moţnost připojení na hotelových počítačích. Právě zde, popřípadě na ambasádách, vznikají kubánské bloggerské stránky. Kromě toho se ve městech vyskytují také nezávislé knihovny, zřizované v domácnostech, kde se mohou Kubánci dostat k necenzurované literatuře. Nejvýraznějším problémem současnosti shledávám neuspokojení základních fyziologických i psychologických potřeb obyvatel. Jedná se především o výše uvedené nedostatky jídla a dalších ţivotních nezbytností, ale také o nesvobodu slova, shromaţďování, znemoţňování osobního růstu a záměrné desinformování obyvatel o kapitalismu a propagandu socialismu. Nyní se vedle lidí ovlivněných propagandou, jejichţ ţivotní standard je nízký a osobní svobody minimální, objevují zahraniční turisté i kubánští exulanti, kteří mají na Kubě zajištěn veškerý komfort i svobody. Kubánci se tedy musí nutně cítit jako občané druhé kategorie ve vlastní zemi. Tento moment shledávám nejvýznamnějším pro budoucí vývoj reţimu. Ač jsem skeptická vůči brzkému převratu i po odchodu Fidela Castra z funkce předsedy Komunistické strany Kuby, myslím si, ţe pronikání informací, ať uţ z internetu či prostřednictvím projevů kapitalistického způsobu ţivota turistů na Kubě, povede k postupné a pomalé změně. Nebude se však jednat o revoluci nýbrţ o evoluci. Cílem druhé části práce bylo vytvoření didaktického zpracování tématu. Tento cíl byl splněn a didaktická transformace byla aplikována v deváté třídě ZŠ Česká Skalice. Byla vytvořena prezentace v programu Photostory3, která obsahuje v první části mapu s rozvrţením současných socialistických států světa a v části druhé popis běţného školního dne kubánského ţáka, ve kterém jsou skryty určité geografické informace a zároveň i informace o pronikání reţimu do ţivota obyvatel. Ţáci si měli v průběhu prezentace vypsat prvky, které jsou shodné a odlišné od České republiky a následně jsme jednotlivé jejich postřehy rozebírali a usměrňovali. Na závěr měli za úkol vytvořit krátkou esej, ve které se ţáci zamýšleli nad tím, jak bude vypadat ţivot tohoto chlapce aţ mu bude 30 let. Tato esej je na jednu stranu nástrojem k hlubšímu zamyšlení nad problematikou a na straně druhé se stala pro mě zpětnou vazbou. Na jejím základě bylo zjištěno, ţe většina ţáků problematiku Kuby a dalších socialistickkých států dokáţe objasnit, problémem však byl nedostatek času, který by byl nutný na hlubší pochopení probírané látky.
- 109 -
ZDROJE Literatura Česká: BAREŠOVÁ, J., ADÁMEK, J.: Slepé mapy: zeměpis. 1. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN: 978-253-0532-4 GOTT, R. Kuba: Nové dějiny. 1. vyd. Brno: CENTA spol. s. r. o., 2005. 460s. ISBN: 807341-678-6 HERINK, J., VALENTA, V. a kol. Současný svět: učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. 3. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., 2010. 128 s. ISBN: 978-80-86034-94-2 HORSKÝ, O. Osm roků na Kubě. 1. vyd. Ostrava: Repronis, 2007. 178s. ISBN: 978-807329-166-2 HRABICA, Z., STRÁNSKÝ L. Kuba neznámá a objevovaná: Co Kolumbus netušil. 1. vyd. Třebíč: Vydavatelství Akcent, 2004. 138 s. ISBN: 80-7268-293-8 CHALUPA, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2002. 152s. ISBN: 80-7204-249-1 KAŠPAR, V. Ekonomická a regionální geografie Severní Ameriky (Kanada, Spojené státy) a Kuby. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 145 s. ISBN: 17159-85 KLÍMOVÁ, E. a kol.: Školní Atlas světa. 1. vyd. Praha: Kartografie Praha a. s., 2004, 2005. ISBN: 80-7011-730-3 LOUŢECKÁ, I. Biogeografická charakteristika Kuby. [Diplomová práce]. Brno 2009. 87s. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra geografie. Vedoucí diplomové práce: PhDr. Hana Hübelová. MACH, J. S. úctou a láskou… Milágros. Praha: Bazookapress.mm, 2010. 119 s. ISBN: 978-80-254-6924-8 OPATRNÝ, J. Kuba: Stručná historie států. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 100 s. ISBN: 807277-089-6 PRACH, K., ŠTECH, M., ŘÍHA, P. Ekologie a rozšíření biomů na Zemi. 1. vyd. Praha: Scientia, 2009. 151 s. ISBN: 978-80-86960-46 TOMEŠ, J. a kol.: Atlas – Dnešní svět. 1. vyd. Praha: TERRA, 1993.
- 110 -
Zahraniční: FILLON, R. H. A planetary View of Mesozoic Plate Tectonics in the Gulf of Mexico. [Zpráva z AAPG Intenational Coference IV-24-27/04]. Cancun, Earth Studies Group, New Orleans, 2004. 6 s. Dostupné z < http://www.searchanddiscovery.net/documents/abstracts/2004intl_cancun/extended/A894 04.pdf>. JURKOVIČOVÁ – SALAYOVÁ, K. Krajiny světa: Politicko-ekonomická príručka. 2. vyd. Bratislava: Pravda, 1986. 745 s. MASLOW, A. A theory of human motivation. Psychological review, 1943. 50 s. 370-96 OATES, W. E. The Economics of the Enviroment. 1. vyd. Cambridge: Edward Elgar Publishing, 1992. 126s. ISBN: 185898002 URRY, J. The tourist gaze: second edition. 2. vyd. London: SAGE Publication, 2002. 185 s. ISBN: 0-7619-7347-8 WRIGHT, I. A. Rescates with special reference to Cuba, 1599-1610: Hispanic American Historical Review 3. 3. vyd. 1920. 358 s. 333-61
Internetové zdroje České: BENÁČEK, V. Kuba před zásadní ekonomickou reformou a hledání jejího politického spojenectví. [online] 28th Jun. 2005
BUSINESS INFO. Souhrnná teritoriální informace Kuba [online]. ©2010. [cit. 2011-0210]. < services.czechtrade.cz/pdf/sti/kuba-2010-04-01.pdf >. ČERNÝ, O., TÁBORSKÁ, M.: Kuba umoţní holičům a kadeřníkům soukromě podnikat. In zpravy.rozhlas.cz [online]. April 2010. [cit. 2011-03-11]. Dostupné z . GAZDÍK, R.: Kuba by se v zásobách ropy mohla rovnat USA. In aktualne.cz [online]. Oct 2008. [cit. 2010-06-29]. Dostupné z . HANÁČKOVÁ, M. Raúl Castro navrhuje na Kubě bezprecedentní reformy. [online] 18th Abr. 2011 [cit. 2011-02-10]. HAVELKOVÁ, M. Velká mapa. [online] ©1996-2005
[cit.
2010-03-10].
HATLAPATKA, M: Kubánská ropa: nová páka na Spojené státy. In petrol.cz [online]. Oct 2008. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z .
- 111 -
HOLCOVÁ, P: Co znamená rezignace Fidela Castra pro budoucnost Kuby. In clovekvtisni.cz [online]. Feb 2008. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z . CHAMELEON CHARLIE.CZ. Satelitní snímek. 25th Abr. 2009. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z . IDNES.CZ. Nejčastější příjmení ve Spojených státech? Smith i Rodriguez. In idnes.cz [online]. Aug 2008. [cit. 2011-04-07]. Dostupné z . LATINTOUR. Kuba [online]. ©2011[cit. 2011-04-22]. . LIDOVKY.CZ. Google smí do Iránu i na Kubu. In lidovky.cz [online]. ©2010, [cit. 2011-03-03]. Dostupné z . MAE - WAN HO: Kubánské ekologické zemědělství bez fosilních paliv. [online]. ©2008 Ekumenická akademie Praha, [cit. 2011-02-18]. . MÁLEK, M.: Profizprávy: s nadhledem a v souvislostech. In profizpravy.cz [online]. Mar 2011. ©2010, [cit. 2011-04-07]. . METODICKÝ PORTÁL RVP. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: pomůcka na pomoc učitelům (aktuální znění k 1. 9. 2007) ©2007. [cit. 2011-03-22]. . NOREK, J.: Tříkrálová úvaha o termínu Vánoc. In blog.iDnes.cz [online]. Jan 2011. [cit. 2011-02-22]. Dostupné z . NOVINKY.CZ. Válka mexických drogových gangů se šíří do USA In novinky.cz [online]. Mar 2009. [cit. 2011-04-07]. Dostupné z . OPATRNÝ, J. Českoslovenkso – Kubánské vztahy v období 1945 – 1989 [online]. last revision 13rd of January 2009, [cit. 2010-06-29]. . PETRÁNEK, J.: Laterit In geologická encyklopedie [online]. ©1993, Česká geologická sluţba 2007. [cit. 2011-04-10]. Dostupné z .
- 112 -
PODANÝ, P. Kubánci uţ mají mobily, ale téměř s nimi netelefonují. In Týden.cz [online]. Jan 2009. [cit. 2011-03-03]. Dostupné z . REUTERS. Kuba slaví, Raúl Castro oznámil reformy. [online] 17th Abr. 2011 SIMBIOM. Co je to mykorhiza? [online]. ©2011. [cit. 2011-04-10]. . THÉR, O. Kuba: Svátky a festivaly [online]. .
©2010
[cit.
2011-02-22].
UPOL.CZ. Geologické a geomorfologické poměry [online]. ©2007, Lighting Beetle [cit. 2011-02-18]. . ZAMBUREK, M. Bude z Kuby nová ropná velmoc? In blog.idnes.cz [online]. Apr 2009. [cit. 2010-06-29]. Dostupné z < http://zamburek.blog.idnes.cz/c/78425/Bude-z-Kubynova-ropna-velmoc.html >.
Zahraniční: BORNTRAEGER, G. World Map of the Köppen – Geiger climate classification update [online]. ©2006 Meteorologische Zeitschrift, [cit. 2010-02-17]. . CENZUS BUREAU. Percent Cuban, 2000. [cit. 2011-04-20]. Dostupné z . CIA. Central Amrica and Caribbean: Cuba [online]. ©2011, [cit. 2011-02-17]. . CUBA STANDARD.COM. Oil map land [online]. ©2010, [cit. 2011-04-22]. . FAO CORPORATE DOCUMENT RESPOSITORY. Dominant soil map of Cuba. FAO/ISRIC/UNEP/CIP, 1988. [cit. 2011-04-10]. Dostupné z . FRANKS, J. Cuban Communist Party congress looks to future In Reuters [online]. Abr 2011. [cit. 2011-04-22]. Dostupné z . - 113 -
GRANMA.CU. Digital Granma internacional 2011 [online]. ©2011, [cit. 2011-02-22]. . GRANMA.CUBAWEB.CU. Granma daily 2011 [online]. ©2011, [cit. 2011-02-22]. . HICUBA.COM. Geografia de Cuba [online]. ©2003-2008, [cit. 2011-03-09]. . INTERNET WORLD STATS. Cuba: Internet usage, broadband and telecomunications reports [online]. ©2000 2010, [cit. 2011-03-03]. . INTERNET WORLD STATS. Internet Usage and Population Statistics for the Caribbean [online]. ©2000–2010 Miniwatts Marketing Group, [cit. 2011-02-13]. . ITU. About ITU [online]. ©2011, [cit. 2011-03-03]. . MOLNÁR, M.: Internetové vákuum na Kube končí. In inet.sk [online]. Sep 2009. [cit. 2011-02-22]. Dostupné z . ONE. Anuales publication [online]. ©2009, [cit. 2011-02-28]. . PINDELL, J., KENNAN L. Tectonic evolution of Gulf of Mexico, Caribbean and northern South America in the mantle reference frame: an update ©2009, [cit. 2011-0310]. < http://www.tectonicanalysis.com/site/download/Pindell_Kennan_2009_Caribbean_GoM_ update_PREPRINT.pdf>. SELVARADJOU, S-K., MONTANARELLA, L., SPAARGAREN, O. and DENT, D. Soil Maps of Latin America and Caribbean Islands [online]. © 2005. [cit. 2011-03-18]. . U. S. COAST GUARD HISTORIC DOCUMENTS. Migrant Interdiction Historical Statistics [online]. last revision 22nd of June 2008 [cit. 2011-02-14]. . WHC. Cuba: UNESCO World heritage convention 2009 [online]. ©1992-2011, [cit. 2011-02-22]. . WORLD MAPS ONLINE.COM. Satelite image map – North America at Night ©19982011. [cit. 2011-02-22]. <www.worldmapsonline.com/SatPosters/NortAmericaNight.htm>.
- 114 -
Zdroje k photostory obr. 1: socialismo.jpg [online]. last revision 28th of Mar 2011[cit. 2011-04-14]. . and agriculture propaganda poster.gif [online]. last revision 25th of Feb 2011 [cit. 2011-04-14].< ttp://dprkguidebook.org/contents_imgs/chapter3/agriculture% 20propaganda%20poster.gif>. obr. 2: North Korea – Sariwon Migok Farm – 02.jpg [online]. last revision 23rd of Jun 2008 [cit. 2011-04-14]. < http://en.wikipedia.org/wiki/File:North_Korea Sariwon_Migok_Farm-02.jpg>.
obr. 3: Life in Tibet: Tibet in pictures [online]. last revision 21st of May 2010 [cit. 2011-04-14]. .
obr. 4: che-guevara.jpg [online]. last revision 12nd of Aug 2006 [cit. 2011-04-14]. .
obr.5: large_3235122082_3655194c71_o.jpg [online]. last revision 13rd of Oct 2009 [cit. 2011-04-14]..
obr. 6: Pueblito Amarilla [online]. last revision 14th of Abr 2010 [cit. 2011-04-14]. .
obr. 7: cuban_cigar_factory.jpg [online]. last revision 7th of Jan 2011 [cit. 2011-04-14]. . mapa 1 - 12: vlastní
mapa 13: cuba_map.gif [online]. last revision 28th of Abr 2010 [cit. 2011-04-14]. .
- 115 -
obr 8 - 12: vlastní fotografie
obr. 13: film2.jpg [online]. last revision 10th of Sep 2009[cit. 2011-04-14]. . obr. 14: Como „resuelven“los cubanos para comer? [online]. c phpBB[cit. 2011-04-14]. .
obr. 15: Casa Sra. Iris 007.jpg [online]. last revision 13rd of Feb 2010[cit. 2011-04-14]. .
obr. 16: 379655018_6c9050c404_b.jpg [online]. last revision 4th of Feb 2007 [cit. 2011-04-14]..
obr. 17: cuba+y+sahara+2010+021.jpg [online]. last revision 13rd of Abr 2011 [cit. 2011-04-14]..
obr. 18: biciclete-1.jpg [online]. last revision 5th of Sip 2008[cit. 2011-04-14]. .
obr. 19: 12.jpg [online].last revision 25th of Aug 2010[cit. 2011-04-14]. < http://www.havanatimes.org/wp-content/gallery/havana-scenes/12.jpg>. obr. 20: vlastní fotografie
obr. 21: aulas_mejor_iluminadas.jpg [online]. last revision 5th of Jan 2006 [cit. 2011-04-14]. .
- 116 -
obr. 22: Escuela en el campo Gilberto Arocha [online]. c 2011 Google [cit. 2011-04-14]. .
obr. 23: farmers_in_sugar_cane_field.jpg [online]. last revision 10th of Feb 2011 [cit. 2011-04-14]. .
obr. 24: varadero4.jpg [online]. last revision 15th of Mar 2011 [cit. 2011-04-14]. .
obr. 25: escuela-1.jpg [online]. last revision 24th of Feb 2011 [cit. 2011-04-14]. .
obr. 26: DSC02939+[Resolucion+de+Escritorio].JPG [online]. last revision 29th of Nov 2010 [cit. 2011-04-14]. .
obr. 27: playing baseball on the street in Santiago de Cuba [online]. c2011, Google [cit. 2011-04-14]. .
obr. 28: HaarlemSilverSm.jpg [online]. last revision 22st of Oct 2010 [cit. 2011-04-14]. . obr. 29 - 30: vlastní
obr. 31: DSC00138.JPG [online]. last revision 26th of Jan 2009 [cit. 2011-04-14]. .
obr. 32: 143-4366_img.jpg [online]. last revision 12nd of Sip 2006 [cit. 2011-0414]..
- 117 -
obr. 33: vlastní
obr. 34: cuba-sunset-1.jpg [online]. [cit. 2011-04-14]. .
- 118 -
SEZNAM PŘÍLOH 1. Tabulkové přílohy tab. 1: Vzdálenost mezi Kubou a sousedními státy tab. 2: Systém vlastnictví půdy ve Španělsku a na Kubě tab. 3: Počet ilegálních emigrantů (1990-1993) tab. 4: Komparace města a venkova tab. 5: Etnická struktura obyvatel (kubánský zdroj) tab. 6: Etnická struktura obyvatel (český zdroj) tab. 7: Počet uprchlíků během exodů v letech 1965, 1980 a 1994 tab. 8: Zahraniční turisté na Kubě podle národnosti ( r. 2009) tab. 9: Rozpracované učivo tab. 10: Příprava na hodinu
2. Grafy graf 1: Podíl zahraničních turistů na Kubě podle národnosti (2009) graf 2: Vybaví si současné socialistické státy světa graf 3: Na konkrétním příkladu porovná shodné a odlišné prvky na Kubě a v České republice graf 4: Interpretuje vlastní hypotézu o budoucím vývoji na Kubě 3. Obrázkové přílohy: obr. 1: Lateritový profil
4. Fotografie foto 1: Dům městského typu foto 2: Dům venkovského typu foto 3: Obývání exulantských vil v centrech měst příměstským obyvatelstvem foto 4: Carreterra Central z Varadera foto 5: Silnice č. 152 ze Santa Clary do Trinidadu - 119 -
foto 6: Vápencové Mogoty v Cordillera de Guaniguanico foto 7: Mangrovové porosty ve Varaderu foto 8: Porovnání dopravních prostředků Kubánců a turistů foto 9: Způsob řešení nedostatku veřejné dopravy a nafty foto 10: Projev čínské kultury v Havaně foto 11: Pronikání propagandy do základního školství 5. Textové přílohy text 1: Premiér Kan prohlásil, ţe Japonsko čelí nejhorší krizi od druhé světové války text 2: Nejčastější příjmení ve Spojených státech? Smith i Rodriguez text 3: Válka mexických gangů se šíří do USA 6. Dotazníky pro zahraniční školy 7. Didaktický výstup – eseje žáků základní školy 8. Audiovizuální příloha na DVD Textová část diplomové práce Praktická část diplomové práce
Prezentace v programu Photostory3
- 120 -
PŘÍLOHA K OBECNÉ ČÁSTI
foto 6: Vápencové Mogoty v Cordillera de Guaniguanico
Zdroj: Vlastní fotografie
foto 7: Mangrovové porosty ve Varaderu
Zdroj: Vlastní fotografie
- 121 -
foto 8: Porovnání dopravních prostředků Kubánců a turistů
Zdroj: Vlastní fotografie
foto 9: Způsob řešení nedostatku veřejné dopravy a nafty
Zdroj: Vlastní fotografie
- 122 -
foto 10: Projev čínské kultury v Havaně
Zdroj: vlastní fotografie
foto 11: Pronikání propagandy do základního školství
Zdroj: Vlastní fotografie
- 123 -
PŘÍLOHA K DIDAKTICKÉMU ZPRACOVÁNÍ Národní a mnohonárodnostní stát
text 1: Premiér Kan prohlásil, ţe Japonsko čelí nejhorší krizi od druhé světové války "Současná situace - zemětřesení, tsunami a jaderné elektrárny - je pro Japonsko největší krizí za posledních 65 let, od druhé světové války," prohlásil Naoto Kan. Kan varoval hlavně před rozsáhlými výpadky proudu, které mohou trvat několik dní. Podle něj musel být kvůli zemětřesení zastaven provoz několika jaderných elektráren. Elektrárny, které zůstaly v provozu, pak prý nejsou schopny zajistit dostatek elektrického proudu pro celou zemi. Miliony Japonců jsou po pátečním úderu mohutného zemětřesení o síle 8,9 stupně Richtera a vln tsunami bez elektrického proudu, potravin a pitné vody. Katastrofa připravila o střechu nad hlavou zhruba 200 000 lidí. Premiér nicméně vyjádřil přesvědčení, ţe japonský národ je schopen tuto těţkou dobu přečkat a vybudovat "nové Japonsko". "Jestli Japonci jsou schopni tuto krizi překonat, záleţí na kaţdém z nás," dodal s tím, ţe by jeho národ měl v současnosti co nejvíce drţet při sobě. Zdroj: Málek, 2011
text 2: Nejčastější příjmení ve Spojených státech? Smith i Rodriguez Do seznamu nejčastějších jmen v USA se poprvé v historii dostala dvě hispánská příjmení. Ţe se setkáte se Smithem, Johnsonem nebo Williamsem je tak stejně pravděpodobné, jako ţe narazíte na Garcíu nebo Rodrigueze. Se statistikou příjmení přišel americký statistický úřad. Zdroj: idnes.cz, 2008
text 3: - 124 -
Válka mexických gangů se šíří do USA Američané bydlící na jihu USA uţ zaznamenali nárůst násilí spojeného s pašováním drog z Mexika do USA. V arizonském městě Phoenixu bylo v roce 2008 zaznamenáno 366 únosů kvůli výkupnému, coţ je více neţ v jakémkoli jiném severoamerickém městě. Většina únosců byla napojena na mexické drogové kartely. Hrozí i nebezpečí, ţe se oběťmi stanou i nevinní, v Phoenixu jednou vtrhli únosci do nesprávného domu. Zdroj: novinky.cz, 2009
Geopolitické procesy mapa 10: Československo
Zdroj: Havelková, 1996 – 2005
- 125 -
Hlavní světová ohniska konfliktů mapa 11: Noční satelitní snímek Severní Koreji, Číny a Japonska
Chameleon Charlie. cz, 2009 mapa 12: Noční satelitní snímek Severní Ameriky
Zdroj: 1-worldmaponline.com, 1998-2011
- 126 -
