Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra tělesné výchovy

Katedra:

Studijní program: B7401 Tělesná výchova a sport Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání

Studijní obory:

Geografie se zaměřením na vzdělávání

SOMATICKÝ A MOTORICKÝ ROZVOJ DĚTÍ ŠKOLNÍHO VĚKU SE ZAMĚŘENÍM NA JEDINCE S NÍZKOU ÚROVNÍ TĚLESNÉ ZDATNOSTI SOMATIC AND MOTOR DEVELOPMENT OF SCHOOL-AGED CHILDREN WITH THE AIM TO LOW-FIT INDIVIDUALS Bakalářská práce: 10-FP-KTV-14 Autor:

Podpis:

Radek PRIPUTEN Adresa: Novodvorská 345 541 01, Trutnov 1 Vedoucí práce: doc. PaedDr. Aleš Suchomel, Ph.D. Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

62

0

14

11

27

3

V Liberci dne: 16. 4. 2010

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

V Liberci dne: 16. 4. 2010

Radek Priputen

Poděkování

Rád bych poděkoval vedoucímu bakalářské práce panu doc. PaedDr. Aleši Suchomelovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, podporu a pomoc, kterou mi věnoval v průběhu příprav a zpracování bakalářské práce.

Radek Priputen

BP – 2010

Vedoucí BP: doc. PaedDr. Aleš Suchomel, Ph.D.

Resumé Hlavním cílem bakalářské práce bylo na základě výsledků motorického testování zjistit procentuální výskyt tělesně nezdatných dětí ve věku 10 aţ 12 let a zaměřit se na jejich somatickou a motorickou charakteristiku. Šetření bylo prováděno v lednu aţ únoru 2009 v Liberci a v Jablonci nad Nisou. Otestováno bylo 263 dětí, z toho bylo 131 chlapců a 132 dívek. Měření probíhalo pomocí testové baterie FITNESSGRAM, která se skládá z testů aerobní kapacity (vytrvalostní člunkový běh), tělesného sloţení (index tělesné hmotnosti) a testů svalové síly, vytrvalosti a flexibility (hrudní předklony v lehu pokrčmo, záklony v lehu na břiše, předklony v sedu pokrčmo jednonoţ, 90° kliky). Prostřednictvím kriteriálně vztaţených standardů jsme získali skupinu tělesně nezdatných jedinců s 19 členy (11 dívek a 8 chlapců), coţ představuje 7,22 % z celku. Somatický profil tělesně nezdatných vykazuje vysokou míru nadváhy, která negativně ovlivňuje motorický profil jedince zejména aerobní zdatnost a sílu a vytrvalost horní části trupu. Klíčová

slova:

somatický

rozvoj,

motorická

výkonnost,

tělesně

nezdatné

děti,

FITNESSGRAM.

Summary The aim of the thesis is to find out the percentage of low-fit children between 10 and 12 years, especially their somatic and motor development. 263 children – 131 boys and 132 girls – were tested in February in Liberec and Jablonec nad Nisou. The measure was done by a tested battery FITNESSGRAM. The battery consists of tests of aerobic capacity (endurance run and pacer), body mass index, and tests of brawn, endurance and flexibility (curl-up, trunk lift, back-saver sit and reach, 90° push-up). We get a group of low-fit individuals of 19 members (11 girls and 8 boys), which represents 7,22 per cent of the target group, by the medium of the criterion-referenced standards. Somatic profile of the low-fit individuals embodies a high overweight, which influences motor profile, especially in the area of aerobic capacity, strength and endurance of the high part of the body.

Key words: somatic development, motor efficiency, low-fit children, FITNESSGRAM.

Zusammenfassung Das Hauptziel der Bakalararbeit war auf der Ergebnisgrundlage der Bewegungstestung feststellen prozentuale Vorkommen der Körperuntüchtigskinder von 10 bis 12 Jahren. Weiter hat sich auf der somatischen und motorischen Charakteristik der Kinder konzentriert. Die Erhebungen hat von Januar 2010 bis Februar 2010 in Liberec und Jablonec nad Nisou stattgefunden. Wir haben 263 Kinder testiert, 131 Jungen und 132 Mädchen. Die Messung hat mit Hilfe der Testbatterie FITNESSGRAM stattgefunden. Die Testbatterie besteht aus der Test der aeroben Kapazität (der Dauerschützenlauf), des Körperaufbaus (Index des Körpergewicht) und Testen des Muskelkrafts, der Ausdauer und der Flexibilität (die brustkorbene Vorbeugungen im Liegen mit zerknitterten, die Rückbeuge im Liegen auf dem Bauch, die Vorbeugungen im Gesäß mit nur eine zerknitterten Beine, die 90° Beugestütz). Mittels der optimalen Standarte haben wir die Gruppe mit 19 Mitgliedern gewonnen (11 Mädchen und 8 Jungen), das ist 7,22 Prozent aus der Gesamtheit. Das somatische Profil der Körperuntüchtigskinder zeigt ein hoheß Maß des Mehrgewichts an und gerade Mehrgewicht negativ beeinflusst das motorische Profil, insbesondere aerobe Tüchtigkeit und Kraft und Ausdauer des Oberkörpers. Schlüsselwörter: die somatische Entwicklung, die motorische Leistungsfähigkeit, die Körperuntüchtigskinder, FITNESSGRAM.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 9 1 Syntéza poznatků ................................................................................................................. 11 1.1 Charakteristika školního věku ........................................................................................ 11 1.2 Motorické testování tělesné zdatnosti............................................................................. 14 1.2.1 Tělesná zdatnost ....................................................................................................... 14 1.2.2 Motorické testování .................................................................................................. 15 1.2.3 Testové normy .......................................................................................................... 16 1.3 Testová baterie FITNESSGRAM ................................................................................... 16 1.3.1 Aerobní zdatnost ...................................................................................................... 17 1.3.2 Tělesné sloţení ......................................................................................................... 19 1.3.3 Svalová síla, vytrvalost a flexibilita ......................................................................... 19 1.4 Hodnocení tělesné zdatnosti ........................................................................................... 21 1.4.1 Normativně vztaţené standardy ............................................................................... 22 1.4.2 Kriteriálně vztaţené standardy ................................................................................. 23 1.5 Školní tělesná výchova a tělesně nezdatné děti .............................................................. 25 1.5.1 Školní tělesná výchova ............................................................................................. 25 1.5.2 Učitel školní tělesné výchovy .................................................................................. 26 1.5.3 Přístup k tělesně nezdatným dětem na hodinách tělesné výchovy ........................... 28 1.6 Výsledky jiných testování pomocí baterie FITNESSGRAM ......................................... 30 2 Cíle práce .............................................................................................................................. 31 3 Metodika práce .................................................................................................................... 31 3.1 Charakteristika souboru .................................................................................................. 31 3.2 Charakteristika výzkumných metod ............................................................................... 32 3.2.1 Měření aerobní kapacity ........................................................................................... 33 3.2.2 Měření tělesného sloţení .......................................................................................... 34 3.2.3 Testování síly, vytrvalosti a flexibility ..................................................................... 36 3.2.4 Cílové zóny zdravotně orientované zdatnosti .......................................................... 39 3.3 Organizace a statistické zpracování výsledků testování ................................................. 40 7

4 Výsledky a diskuze............................................................................................................... 42 4.1 Procentuální výskyt nesplněných zdravotně orientovaných standardů .......................... 44 4.2 Nesplnění zdravotně orientovaných standardů v jednotlivých testech a porovnání s výsledky z roku 2004 ......................................................................................................... 45 4.3 Somatický profil tělesně nezdatných jedinců ................................................................. 51 4.4 Motorický profil tělesně nezdatných jedinců ................................................................. 53 5 Závěr ..................................................................................................................................... 55 6 Literatura ............................................................................................................................. 57 7 Přílohy................................................................................................................................... 59

8

Úvod Dnešní konzumní styl ţivota s sebou nese spousta rizik spojených se zdravím člověka. Moderní dobu silně ovlivňují média, která jsou často příčinou subjektivních názorů, ţe jedinec sám dobře rozumí, co je zdravé. Často se tak zapomíná na komplexnost pojmu zdraví. Zdraví vystupuje jako optimální propojení tělesné, psychické i sociální stránky člověka a mělo by být nejvyšší hodnotou našeho ţivota. Současné chápání zdraví nespočívá pouze v nepřítomnosti nemoci. Svému ţivotu bychom měli věnovat více pozornosti, protoţe se do popředí našich zájmů dostávají činitelé, kteří v nadměrném mnoţství rozhodně nekorespondují se zdravým způsobem ţivota. Stále více vysedáváme u televize nebo počítače. V práci jsou na nás kladeny vyšší pracovní poţadavky, s čímţ je spojený stres. Stres se objevuje i v rodinném nebo školním prostředí. Neopomíjejme také výţivu a délku spánku, které mohou mít za následek psychické a fyzické komplikace s dalším zhoršením zdraví a kvality ţivota. Prohloubením všech zmíněných aspektů je závislost. Jedinec můţe být závislý na drogách (alkohol, lehké a tvrdé drogy, cigarety) nebo na hazardu, popř. na sladkých potravinách. Z primárních cílů se vytratila fyzická zdatnost, jako nástroj pro vyšší odolnost organismu na fyzickou i psychickou zátěţ v náročných ţivotních situacích (Dvořáková, 2007). Řešení spočívá v uspořádání všech faktorů, které ovlivňují zdraví. Mezi faktory ovlivňující zdraví člověka řadíme pozitivní postoj k pohybové aktivitě, kontrolu tělesné hmotnosti, vyvarování se stresu, výběr výţivy a prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje. Výsledky cíleného výzkumu ukázaly, ţe sportovní aktivita v dospívání vytváří zvýšený předpoklad na přenos sportovní aktivity dospělého věku (Kutlík, 2009). Školní tělesná výchova se povaţuje za nejvhodnější prostředí, jak získat mládeţ pro trvalou pohybovou aktivnost.

Tělesná výchova svým pojetím v současné době tento úkol sama

nezvládne. Nikdo uţ nedává konkrétní rady, co s tím udělat – ať se jedná o Ameriku nebo o nás. To můţou vyřešit jenom ti, kteří na sportovištích znají specifické problémy a své ţáky. Jedním ze současných pedagogických problémů při hodinách tělesné výchovy je rozšiřující se účast tělesně nezdatných jedinců. O závaţnosti svědčí i fakt, ţe v posledních letech výrazně stoupl počet studií na téma pohybové aktivity a zdraví. Vlivem nedostatečného pohybu můţe docházet ke zhoršování zdravotního stavu, a proto je důleţité objektivizovat a nepodceňovat tento vliv. Tělesně nezdatní jedinci představují rizikovou skupinu moţného ohroţení civilizačními chorobami, mezi které patří např.: vysoký krevní tlak, cukrovka II.

9

typu, astma, hyperlordóza, ale i deprese a úzkost (Suchomel, 2006). Přístup k takovým jedincům by měl být individuální a měli by být vedeni k uvědomělé zodpovědnosti za své zdraví jiţ od dětství. O moţnosti, podílet se na měření dětí pomocí testové baterie FITNESSGRAM, jsem se dozvěděl od pana doc. PaedDr. Aleše Suchomela, Ph.D. Jako aktivnímu sportovci a budoucímu učiteli, trenérovi a rodiči je mi téma blízké. Ze získaných výsledků vyplývá, ţe současný stav a nejbliţší vyhlídky nejsou příznivé. Nejen ve svém povolání bych rád vedl děti ke zdravému způsobu ţivota.

10

1 Syntéza poznatků

1.1 Charakteristika školního věku Vývoj jedince je souvislý, ale nestejnoměrný. Probíhá v periodách, pro které neplatí striktní ohraničení, ale spíše relativní začátek a relativní ukončení. Věkové zákonitosti se projevují vţdy v určitém období několika let, proto rozdělujeme lidský věk do tzv. stadií. V pedagogických vědách se můţeme setkat s různými periodizacemi. Nejuţívanější je periodizace Příhody (1963), která pro školní období vymezuje tři období: mladší, střední a starší školní věk. Náš testovaný soubor má věkové rozpětí 10-12 let a podle Příhody (1963) spadá do dvou kategorií: mladší školní věk: 6-11 let a střední školní věk: 11-14 let. Věkové hranice se ovšem stále mírně posouvají v důsledku akcelerace vývoje. Působením faktorů, zejména správné výţivy, dospívají mladí lidé stále dříve, a to především biologicky, ale do jisté míry i psychicky (Svoboda, 2000). Akcelerace se projevuje především ve sportu a prohlubuje tak i rozdíly mezi tělesně zdatnými a tělesně nezdatnými jedinci. Mládí neznamená jen získávání vědomostí a dovedností, ale jde zde o přípravu na ţivot v dospělosti a formování osobnosti. Pouze komplexností se můţeme dostat k plnohodnotné ţivotní koncepci (Vilímová, 2002). Somatický vývoj v období prepubescence a pubescence V prepubescenci začíná vývoj sekundárních pohlavních znaků. Ten je ovšem individuální a záleţí rovněţ na pohlaví. Tělesný vývoj se zpomaluje v růstu do výšky a naopak pozorujeme růst objemu těla. U děvčat je tento růst o něco rychlejší neţ u chlapců. Kosterní aparát dosahuje rychlým tempem téměř úplné osifikace. Kloubní spojení jsou stále měkká a pruţná, díky čemuţ dosahují děti vyšší flexibility. Svalstvo není díky akceleraci plně vyvinuté a v důsledku jednostranného zatíţení se můţeme setkávat s poruchami drţení těla nebo špatné stavby nohou. Pozitivní pro krevní oběh je, ţe srdce dětí mladšího školního věku je relativně větší, neţ u dospělého. To má za následek rychlé okysličování a výţivu tkání při fyzickém nebo psychickém zatíţení. Dýchání je vlivem nedostatečně vyvinutého dýchacího svalstva mělké, coţ je kompenzováno zvýšenou frekvencí. Obecně lze říci, ţe dochází k rovnoměrnému přibývání tělesné síly a vzrůstá celková výkonnost (Suchomel, 2004). V pubescenci naráţíme na větší individuální rozdíly způsobené odlišným nástupem intenzivnější produkce hormonů. Růstové změny zaznamenáváme především na končetinách, 11

které rostou rychleji neţ trup. V období středního školního věku převaţuje růst do výšky neţ do šířky a chlapci mají ke konci období vyšší tělesnou výšku i hmotnost (Vilímová, 2002).

Psychický vývoj v období prepubescence a pubescence Dominantním prvkem v psychice dítěte se stává škola. Jedinec se dostává do reality, kde si osvojuje vědomosti a dovednosti. Dospělé vnímá jako neomylnou autoritu, proto přejímá poměrně nekriticky jejich postoje. Vytváří si však i své vlastní názory, a to především ke konkrétním věcem. Sloţitější věci chápe s dostatečně jednoduchým výkladem. Pozoruhodný je ale nárůst slovní zásoby, který se podle vědců zdvojnásobí během pěti let. Vnímání úzce souvisí se zvídavostí cílevědomě a organizovaně analyzovat nejbliţší okolí. Záměrnou pozornost dokáţe dítě v tomto věku udrţet jen krátkodobě. Vůle je slabě vyvinuta. Rozvíjí se paralelně paměť i představivost a postupem času je jedinec schopen zobecňovat a abstrahovat. Vlastnosti osobnosti nejsou ještě pevně dané. Děti jsou impulzivní, náladové a rychle přecházejí od smutku k radosti nebo naopak (Vilímová, 2002). Klíčovým obdobím ve vývoji psychiky je pubescence. Pokračuje zde vývoj k celkové mentální zralosti. Nadměrná aktivita hormonů ovlivňuje vztahy a projevy pubescentů k sobě samotným, k druhému pohlaví a ke svému okolí. Můţe působit stejně pozitivně jako negativně. Učební strategie jedince se mění v závislosti na rozvíjejícím se abstraktním myšlení a paměti. Zvyšuje se efektivita a rychlost učení a sniţuje se počet potřebných opakování. Pubescent získává obraz za hranicemi rodiny a školy a vnímá kulturní tradice a současnost. Jeho hodnocení je často přejaté a předmětem kritiky bývá škola, vyučování a dospělí. Formuje se tu také vztah ke sportu, který uţ není vnímán jako dětská nezávazná hra (Svoboda, 2000). Sociální vývoj v období prepubescence a pubescence Jedinec přestává být středem pozornosti rodičů a naopak se stává součástí větší sociální skupiny, kterou představuje škola nebo třída. Postupná socializace hraje v tomto období důleţitou roli. V prepubescenci je dítě uţ plně vyrovnáno se sociálními poţadavky školy a nemalou měrou to mu přispívají i různé pohybové aktivity. Oblast emocí se rozvíjí na jemnější city jako je smysl pro čest, pravdu, odvahu a spravedlnost. U těchto dětí se setkáváme s vysokou soutěţivostí, utajenou symbolikou, vznikem kamarádských svazků nebo malých sociálních skupinek (Vilímová, 2000).

12

Pubescence rozvíjí výrazněji procesy započaté v předešlém věkovém období. Do pozornosti se dostává tělesná schránka. Ta se stává středem sociálního smýšlení a můţe být příčinou pocitu odlišnosti od druhých vrstevníků, uzavírání se a vyhýbání se sociálním kontaktům. Setkáme se s náznaky pozdějšího osamostatňování, vytvořením nových širších společenských vztahů a s vzrůstající kritičností. Ta je často příčinou neochoty ţáků plnit své povinnosti, coţ má na následek neposlušnost, někdy i drzost a negativismus. Příznivý vliv na pubescenty má tělesná výchova a sportovní aktivita, kde se u sportovně aktivních setkáváme méně se studijními problémy nebo neţádoucím chováním (Vilímová 2002). Mládeţ tohoto věku má sklony napodobovat dospělé mimo okruh své rodiny. Idoly se stávají slavní herci, sportovci, ale například i učitelé. Motorický vývoj v období prepubescence a pubescence V prepubescenci vrcholí zvýšená motorická učenlivost. Před nástupem puberty vrcholí schopnost snadno se kvalitně naučit velkému mnoţství nových pohybů za relativně krátkou dobu. Klíčovou roli v učení se novým pohybům hraje demonstrace a přesná instrukce. Rychlý vývoj a vysoké hodnoty pozorujeme zejména v rychlosti a obratnosti. Nízké zůstávají hodnoty statické síly. Prepubescence je povaţována za období zvýšené citlivosti pro rozvoj celého komplexu obratnostních schopností. Schopnosti kineticko-diferenciační, rytmické, prostorově-orientační, timingu aj. vykazují mohutný vývoj. Hodnoty v tomto věku jsou blízké hodnotám definitivním. Nesmíme také opomenout vysokou úroveň kloubní flexibility. Děti zvládají lépe průběh pohybu, vnímají prostorovou a časovou strukturu a nedělá jim problém navazování jednotlivých fází pohybů. Výsledkem je patrná harmoničnost celého pohybového průběhu (Měkota, 2007). Doba denní pohybové aktivity je v tomto období značná a bývá také označována za jednu z příčin nejvyššího výskytu dětských úrazů. Školní dětství je období zvládnuté mobility, která se začíná věcně orientovat. V závislosti na pohlaví se u dívek jedná o jemnou motoriku, kdeţto chlapci mají průběh her bouřlivější a bojovnější (Suchomel, 2006). Prepubescence je typická stádiem diferenciace a přestavby motoriky. Zhoršuje se pohybová koordinace, kdy jsou pohyby těţkopádné. Dochází k narušení plynulosti a přesnosti pohybu, coţ můţe vést k disharmonii. Narušuje se dynamika a sniţuje se ekonomika pohybu. Pubescent, který rychle vyrostl, se musí učit znovu ovládat své tělo. Problémy se objevují u protichůdnosti v motorickém chování. Vybrané úkoly řeší jedinec s enormní aktivitou, v opačném případě je laxní. Uvedená narušení postihují převáţně kaţdodenní motoriku a jsou značně individuální. U chlapců jsou obtíţe větší neţ u dívek. Ti, kdo se věnují aktivně sportu, 13

překonávají obtíţe lépe (Svoboda, 2000). Období přestavby lidské motoriky není ideálním obdobím pro učení se novým sloţitým motorickým dovednostem. Ty by měly být v hrubé formě osvojeny z předchozího období a v pubescenci by měly být dotvářeny. Pokračuje rozvoj jemné motoriky a zůstává zachována velká přirozená potřeba pohybu.

1.2 Motorické testování tělesné zdatnosti

1.2.1 Tělesná zdatnost Tělesná zdatnost je globálním a kvalitativním ukazatelem stavu organismu, je to pojem hierarchický a multidimenzionální. Historie popisování a identifikace je více neţ čtyřicetiletá. Dnešní podoba definice je výsledkem různých pohledů a promítá se v ní změna a pojetí konceptu. Nepopírá předchozí verze, spíše je doplňuje a rozšiřuje. V manuálu evropského testování (EUROFIT, 1988) se píše o tzv. triádě tělesné zdatnosti, kterou tvoří dimenze orgánová, motorická a kulturní. Při pozdějším náhledu spadá tělesná zdatnost do celkové zdatnosti, která také zahrnuje zdatnost sociální, duševní a emociální (Měkota, 2007). Současně platná definice zní: Tělesná zdatnost je schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné trávení volného času (Měkota, 2007). Zdatnost nepojímáme jen k fyzickému zatíţení. Má nám pomoci vyrovnat se s poţadavky kaţdodenní aktivity a příjemně proţít chvíle volného času. Společenský význam tělesné zdatnosti dokládají různá ocenění, která se udělují více neţ sto let. V USA se odznaky zdatnosti udělují mládeţi dodnes. Tělesná zdatnost je do určité míry podmíněna geneticky, během ţivota ji můţeme rozvíjet prostřednictvím tělesných cvičení, otuţováním, zdravou a pestrou stravou a správnou ţivotosprávou. Proces zvyšování tělesné zdatnosti nezaměňujeme se sportovním tréninkem. Cílem není specializovanost k jednomu sportovnímu výkonu, ale všestranný rozvoj. Netýká se pouze sportovců, ale všech občanů. Zdravotně orientovaná zdatnost Tělesnou zdatnost rozdělujeme podle obsahu a důrazu na zdravotní aspekt včetně prevence na zdravotně orientovanou zdatnost a výkonnostně orientovanou zdatnost. Zdravotně orientovaná zdatnost je vymezena jako zdatnost přímo i nepřímo ovlivňující zdravotní stav člověka, zejména na zdravotní problémy spojené s nedostatkem pohybu (Měkota, 2007). Mezi základní komponenty zdravotně orientované zdatnosti patří aerobní 14

zdatnost, tělesné sloţení, svalová síla a vytrvalost a flexibilita. Klíčovou sloţku představuje aerobní zdatnost, která se hodnotí buď laboratorně (spiroergometrickým vyšetřením) nebo vytrvalostními testy (např. běh na 1500 m, vytrvalostní člunkový běh). Tělesné sloţení sledujeme především kvůli narůstajícímu výskytu obezity. Svalová síla a vytrvalost je nezbytná v kaţdodenním ţivotě a zároveň má význam v prevenci bolesti zad a výskytu svalových disbalancí. Flexibilita zajišťuje větší ekonomičnost pohybů, podílí se na správném drţení těla a sniţuje moţnost zranění (Suchomel, 2006).

1.2.2 Motorické testování Jediným moţným způsobem, jak testovat úroveň tělesné zdatnosti, jsou heterogenní baterie motorických testů. Umoţňují nám také sledovat změny stavu motoriky a vyhodnocovat účinnost pohybových programů. Pouţitím standardizovaných metod pro hodnocení tělesné zdatnosti určíme kritické skupiny nebo jedince v dané populaci. Soubory testů nazýváme testové baterie. Terénní testy musí být praktické a pouţitelné v běţně dosaţitelných podmínkách. Jejich realizace má probíhat v tělocvičnách, sportovních halách nebo jiných víceúčelových prostorách (Suchomel, 2006). Testové baterie obsahují většinou 4 aţ 10 testových poloţek, 1 aţ 3 somatické parametry a dotazník na zjištění úrovně pohybové aktivity. Důleţitými vlastnostmi testových baterií jsou: srozumitelnost, ekonomická i časová nenáročnost a vhodnost k administraci v terénních podmínkách. Motorický test je definován jako standardizovaná pohybová zkouška ke zjištění úrovně pohybových předpokladů člověka. Samotná naměřená hodnota nám neposkytuje mnoho informací a je potřeba ji porovnat s jinými naměřenými hodnotami. Pohybová činnost v motorickém testu nese přesná pravidla. Po standardizaci testu musí být zajištěna opakovatelnost (standardní podmínky, pomůcky a postupy jeho pouţití), musí splňovat základní standardizační vlastnosti (validitu, reliabilitu, objektivitu nebo efektivitu) a musí mít vypracovaný systém hodnocení výsledků zejména pomocí testových norem (Suchomel, 2006). Testové baterie by měly obsahovat dostatek testů pro vhodný výběr poloţek, aby byla zajištěna maximální motivace a účastnili se pokud moţno všichni ţáci. Hlavním cílem motorického testování jsou pro nás datové výstupy. U tělesně nezdatných jedinců mají výsledky poukázat na slabá místa jejich motorického vývoje. Z praktického hlediska má testování i jiné cíle. Děti by měly dojít lépe k tělesnému sebepoznání a měly by se motivovat 15

k dosaţení vyšší úrovně tělesné zdatnosti v souvislosti s dosaţením nebo udrţením úrovně pohybové aktivity. V současné době je moţné pouţít u naší dětské populace například těchto testových baterií: UNIFITTEST, EUROFIT nebo FITNESSGRAM (Suchomel, 2006).

Standardizace testu Smysl standardizace je vytvoření testového standardu (testové normy), podle kterého můţeme testovaného jedince zařadit do určitého ţebříčku (stupnice nebo škály), a to na základě jeho vlastního počtu bodů (výkonu). S metodou standardizace se běţně setkáme ve výzkumu i v praxi. Aby se eliminovaly moţné chyby, je nutné dodrţovat přesně určené instrukce, způsob zpracování a hodnocení. Nashromáţděné výsledky se musejí nejdříve zpracovat a poté se mohou porovnávat ve vztahu k populaci. Standardizací musí být zajištěna reprodukovatelnost testu a autentičnost testu. Testové zadání, examinátor a prostředí musí vytvářet dohromady příslušnou situaci, aby byla opakovatelná na jiném místě, v jiném čase a s jiným examinátorem. Vlivy prostředí, examinátora nebo pouţívaných pomůcek nejsou ţádoucí a je třeba je minimalizovat. Nejdůleţitějšími vlastnostmi testování je reliabilita (spolehlivost) a validita (platnost). Pro úspěšné testování je v neposlední řadě důleţitý vypracovaný systém skórování a hodnocení testového skóre (výkonu) pomocí testových norem (Suchomel, 2006).

1.2.3 Testové normy Obecně platí, ţe norma je směrnicí, jejíţ zachování je závazné. V oboru testování ji chápeme jako určenou kvantilovou hodnotu, slouţící ke srovnávání a hodnocení testových výsledků a tedy i motorických jevů. Obvykle je norma typický normálně častý výsledek zaznamenaný u populace. Můţe být vyjádřena číslem, několika čísly nebo má nejčastěji podobu tabelárně uspořádaných hodnot určených ke srovnávání. V menším zastoupení se lze setkat i s grafickou podobou. Normy se odvozují z výsledků rozsáhlejších a v daném ohledu reprezentativnějších šetření (Měkota, 1988).

1.3 Testová baterie FITNESSGRAM K hodnocení tělesné zdatnosti dětí školního věku jsme vyuţívali testové baterie FITNESSGRAM (Cooper Institute, 2007). Zvolenou baterii povaţujeme za nejvhodnější díky 16

dobře propracovanému systému hodnocení tělesné zdatnosti u dětí včetně tělesně nezdatných jedinců a jejímu dlouholetému vývoji, který trvá uţ přes 28 let. Navíc je časově a materiálně nenáročná a pro děti motivující. To se ostatně potvrdilo v letech 2003-2006, kdy byl veden výzkum na Fakultě pedagogické TU v Liberci. Systém hodnocení byl vytvořen v americkém Dallasu pod vedením vědecké rady předních odborníků. Poslední aktuální verzí je web-based Fitnessgram 9.0, který vychází na jaře 2010. Testová baterie FITNESSGRAM se dělí podle sloţek zdravotně orientované zdatnosti do tří skupin: aerobní kapacita, tělesné sloţení a svalová síla, flexibilita a vytrvalost. Uvedené komponenty jsou vybrány záměrně pro jejich vztah k celkovému zdraví a k optimálním funkcím organismu.

1.3.1 Aerobní zdatnost Aerobní zdatnost je kapacitou k provádění vytrvalostních výkonů, které závisí hlavně na aerobním metabolismu. Z fyziologického hlediska hovoříme o schopnosti dýchacího, srdečně-cévního a svalového systému přijmout, transportovat a vyuţít kyslík během pohybového zatíţení. Aerobní zdatnost je pokládána za klíčovou sloţku tělesné zdatnosti potřebnou v kaţdodenním ţivotě. Dostatečná úroveň aerobní zdatnosti eliminuje rizika kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, některých forem rakoviny nebo jiných forem zdravotních problémů. Prokázán je i pozitivní vliv na psychickou stránku a lepší snášení stresových situací. Rozvoj aerobní zdatnosti je pokládán za nejdůleţitější součást kondičních programů ze zdravotního hlediska. Motorickým základem je rozvoj vytrvalostních schopností. Limitujícími faktory aerobní zdatnosti jsou tyto tři sloţky: maximální spotřeba kyslíku, ekonomika pohybu a anaerobní práh (Suchomel, 2006). Maximální spotřeba kyslíku Maximální aerobní výkon je vztaţen k věku, pohlaví, somatickým parametrům a biologické zralosti. VO2max je nejčastěji pouţívaným fyziologickým kritériem aerobní zdatnosti a představuje nejvyšší míru individuálního vyuţití kyslíku v aerobním metabolickém přizpůsobivosti

procesu. na

V hodnotě

VO2max

se

projevuje

úroveň

trénovanosti

a

pohybovou zátěţ vytrvalostního charakteru v rámci vrozených

předpokladů (Suchomel, 2006)

17

Ekonomie pohybu Aerobní zdatnost se nevztahuje pouze k VO2max. Pokud dvě osoby budou mít stejnou hodnotu VO2max, neznamená to, ţe dosáhnou stejného vytrvalostního výkonu. Důleţitou roli hraje v průběhu růstu ekonomie aerobních energetických procesů při pohybové činnosti. Jedinec s lepší ekonomikou pohybu je schopen při dané rychlosti pohybu podat výkon s niţší spotřebou kyslíku neţ jedinec s horší ekonomikou pohybu. Niţší aerobní rezerva je často příčinou, proč jsou u mladších jedinců horší výkony v aerobních testech při stejné VO 2max neţ u starších jedinců (Měkota, 2007). Aerobní práh Třetí sloţku aerobní zdatnosti představuje nejvyšší úroveň VO2max, na které je moţné provádět dlouhotrvající vytrvalostní aktivitu. Za jeho hraniční míru se povaţuje aerobní práh, který je definován jako nejvyšší intenzita konstantního zatíţení, kdy se na úhradě energie podílejí aerobní a anaerobní procesy, přičemţ je ještě zachována rovnováha mezi produkcí a odbouráváním laktátu. Při hodnocení aerobní zdatnosti tělesně nezdatných jedinců je důleţité, ţe samotná hodnota VO2max není jedinou zárukou maximálního vytrvalostního výkonu. Jde o kombinaci všech tří výše uvedených sloţek. Aerobní zdatnost se rozvíjí vytrvalostním cvičením určitého objemu, intenzity a frekvenci. Rozvoj aerobní zdatnosti není významně omezen věkem, ale při výběru prostředků a metod u tělesně nezdatných jedinců bychom měli respektovat jejich psychickou odolnost, momentální výkonnost a průběh zotavování. Pro hodnocení aerobní zdatnosti je nejlepší volit patřičně vybavené laboratoře. S ohledem na čas, finance a dostupnost se vyuţívá dostupnějších metod. V praxi se setkáváme s podobou terénních motorických testů, kde ovšem není zaručeno zjištění maximální hodnoty výkonu z důvodu neosobního přístupu. V rámci testové baterie FITNESSGRAM jsou pouţívány tři testy k hodnocení aerobní kapacity organismu: vytrvalostní člunkový běh, běh na jednu míli a chůze na jednu míli. V České republice je obecně známé normové hodnocení v chůzi nebo běhu na 1500 m (Měkota, 2007).

18

1.3.2 Tělesné složení Tělesné sloţení je řazeno mezi komponenty zdravotně orientované zdatnosti. Celkově je tělesné sloţení velice proměnlivé během celého lidského ţivota. Od raného dětství pozorujeme intersexuální rozdíly. Faktory ovlivňující tělesné sloţení můţe být působení vnitřních i vnějších činitelů. Mezi vnitřní patří genetika a mezi vnější ţivotní styl, výţiva, mnoţství a intenzita pohybové aktivity, stres apod. (Suchomel, 2006). Při zjednodušeném modelu člověka můţeme rozdělit lidské tělo na aktivní tělesnou hmotu a tuk. Je známo, ţe mnoţství podkoţního tuku přímo ovlivňuje další sloţky tělesné zdatnosti, zejména aerobní zdatnosti. Dnešní styl ţivota má za následek zvyšující se výskyt obezity. Bohuţel se tento trend objevuje jiţ u dětí. Udrţování optimálního tělesného sloţení je proto důleţité zejména u dětí, aby se v dospělosti vyhnuly civilizačním chorobám spojeným s obezitou. Odhadované nejvýhodnější mnoţství podkoţního tuku z hlediska motorických výkonů odpovídá úrovni o něco niţší, neţ je populační průměr. Měření tělesného sloţení je citlivější záleţitostí a vyţaduje osobnější přístup. Jedinec by při měření neměl cítit úzkost, stud nebo jiný negativní pocit. Proto se v praxi vyuţívá nejčastěji měření koţních řas, index tělesné hmotnosti, bioelektrická impedance apod. Výsledky se přepočítávají na procento tělesného tuku. To umoţňuje lepší hodnocení výsledků a jednotné stanovení cílových zón.

1.3.3 Svalová síla, vytrvalost a flexibilita Svalová síla Jedna ze sloţek silových schopností je známá také zjednodušeně jako síla. Tvoří významnou část fyzické zdatnosti a jejímu rozvoji se věnuje i značná část kondičního tréninku. Sílu člověka definujeme jako schopnost překonávat odpor vnějšího prostředí pomocí svalového úsilí. Druhy svalové činnosti můţeme rozdělit vzhledem k délce a napětí svalu na izotermickou (udrţující, statickou), koncentrickou (překonávající, pozitivně dynamickou) a excentrickou (ustupující, negativně dynamickou). Základní silový potenciál se pohybuje okolo 30 % individuálně realizovaného maxima. Coţ znamená, ţe kondičním základem pro běţný svalový výkon je zapotřebí výše uvedené hodnoty ze silové schopnosti (Měkota, 2007). Rozvoj svalové síly se provádí posilovacími cvičeními. Posilování se dá definovat jako cvičení s odporem. Odpor můţe být vnější (činky, pruţiny, závaţí) nebo odpor hmotnosti 19

vlastního těla (kliky, shyby, výskoky). Metody cvičení se liší ve velikosti odporu, počtem opakování a pohybovou rychlostí. Příkladem testování v terénu můţe být například skok daleký z místa nebo vertikální skok s maximálním dosahem na měřidlo.

Vytrvalost Vytrvalostní schopnosti jsou základním pilířem fyzické kondice a významnou komponentou zdravotně orientované zdatnosti. Klíčovým hráčem je u většiny sportů vytrvalost. Mezi zbylými kondičními schopnostmi je v nadřazeném postavení a vědecky nejlépe podloţena. Znění definice vytrvalosti se liší dle autorů, kteří se ale v zásadě shodnou na tom, ţe se jedná o schopnost uplatňovat opakovaně svalovou sílu po delší dobu bez výrazného sníţení její úrovně. Při maximální zátěţi je svalová vytrvalost závislá na úrovni maximální síly a energetickém zásobení svalu. Vytrvalostní výkony vţdy závisí na ekonomice techniky prováděného pohybu, na způsobu krytí energetických potřeb, na schopnosti příjmu kyslíku a na optimální tělesné hmotnosti (Měkota, 2007). Podle délky pohybové aktivity rozlišujeme vytrvalost rychlostní (do 35 s), krátkodobou (35 s - 2 min), střednědobou (2 min – 10 min) a dlouhodobou (nad 10 min). Pro měření vytrvalosti jsou nejvhodnější laboratorní podmínky. Pro terénní měření je o to důleţitější vysoká standardizace podmínek. Z konkrétních testů můţeme jmenovat např. Cooperův test (běh po dobu 12 min) nebo člunkový běh. Rozvoj vytrvalosti u dětí školního věku je důleţitý, protoţe pokud není v tomto období rozvíjena, stagnuje a později klesá.

Flexibilita Z obecného hlediska flexibilita jako jedna ze základních motorických schopností je předpokladem výkonnosti a důleţitou komponentou fyzické zdatnosti. Své místo nachází mezi činiteli ovlivňující zdraví, pohodu a kvalitu ţivota, protoţe zajišťuje bezproblémový průběh pohybů. Flexibilita nebo také kloubní pohyblivost je definována jako schopnost realizovat pohyb v náleţitém rozsahu o plné amplitudě. Tato schopnost je silně determinována geneticky, nicméně moţnost ovlivnění pravidelným cvičením je značná. Můţeme rozlišit flexibilitu statickou a dynamickou nebo aktivní a pasivní. Statickou flexibilitou rozumíme například hluboký předklon, kde jde o rozsah kloubního pohybu. Dynamická flexibilita pojednává o rozsahu kloubního vyuţití při normální nebo zvýšené rychlosti. Aktivní pohyblivosti dosahujeme vlastní silou a vůlí, kdeţto pasivní pohyblivosti dosahujeme za pomoci gravitace, terapeuta a jiné vnější síly. Rozsah pasivní flexibility je v porovnání s ostatními největší. Flexibilita závisí na věku i pohlaví. Malé dítě je velmi dobře ohebné 20

oproti starším lidem. Těm se s přibývajícím věkem pohyblivost zhoršuje, coţ bývá často zapříčiněno nedostatkem pohybové aktivity. Senzitivní období pro rozvoj pohyblivosti je věk 7-11 let. V porovnání pohlaví vykazují ţeny vyšší flexibilitu neţ muţi (Měkota, 2007). Flexibilitu ovlivňují jak vnitřní vlivy (např. svalová síla, konstituce kloubů), tak i vnější vlivy (např. denní doba, vnější teplota nebo únava). Podle principu míry má všechno své meze. I v pohyblivosti najdeme neţádoucí oblasti. Jedná se o extrémy hypermobilitu a hypomobilitu, tedy jevy zvýšené pohyblivosti a sníţené pohyblivosti. Optimálním rozvojem zajistíme správnou techniku pohybů, větší ekonomičnost pohybů, sníţíme riziko zranění, zabráníme vadnému drţení těla a zajistíme si komfort do kaţdodenního ţivota. K hodnocení flexibility volíme např. předklon v sedu pokrčmo jednonoţ nebo dotyk prstů za zády. Tyto testy jsou záměrně směřovány na partie s nízkou úrovní rozvoje. Pro rozvoj pohyblivosti se nejvíce rozšířila základní metoda zvaná strečink. Důleţitou součástí strečinku je psychická kontrola a soustředěnost při cvičení. Na pozoru se musíme mít rovněţ při výběru vhodných cviků, protoţe existují rizikové cviky, při kterých hrozí zranění (Suchomel, 2006).

1.4 Hodnocení tělesné zdatnosti Hodnocení tělesné zdatnosti u dětí školního věku zaznamenalo během posledních let značný posun. Nové způsoby klasifikace mají přinést ţákovi patřičnou motivaci k dlouhodobému vykonávání tělesných cvičení. Důraz je v tomto ohledu na tělesně nezdatné jedince. Problematika hodnocení podle některých autorů spočívá v nedostatečném mnoţství empirických informací. K hodnocení tělesné zdatnosti se v současnosti pouţívá normativně vztaţených standardů, kriteriální vztaţených standardů nebo pozorování změny motorické výkonnosti za určité období (např. pololetí). Základní rozdíl mezi prvními dvěma způsoby je v tom, ţe normativně vztaţné standardy vycházejí ze statistického přístupu, naproti kriteriálním vztaţným standardům, které jsou zaloţeny na kategoriálním přístupu. Třetí moţný přístup k hodnocení nachází své uplatnění především v hodinách tělesné výchovy a to zejména u tělesně nezdatných jedinců. Při jeho aplikaci musíme mít na paměti následující poznatky. Malé zlepšení nebo zhoršení můţe být způsobeno několika vlivy. Mezi takové vlivy patří biologické zrání, chyba měření nebo vypočítavost testovaného. Vypočítavost se projeví při znalosti jedince o způsobu vyhodnocování výsledků. Testovaný podá úmyslně slabší vstupní výkon, aby následující výkon vypadal lépe Suchomel, 2006). 21

Terénním testováním získáváme hodnoty vyjádřené fyzikálními jednotkami, počtem opakování nebo počtem chyb. Tato data nemají pro naše účely patřičnou informativní hodnotu, nelze je porovnávat ani sčítat. Výsledky převádíme na odvozené a normujeme je.

1.4.1 Normativně vztažené standardy Normativně vztaţené standardy vychází z rozloţení výsledků šetření určité společnosti rozdělené podle věku a pohlaví. Při hodnocení porovnáváme individuální naměřený výsledek s populací

vrstevníků.

Pouţívání

výlučně

normativně

vztaţených

standardů

není

doporučováno z důvodu nezohledňování zdravotních faktorů. Výhoda normativně vztaţených standardů spočívá v podpoře vyšší motivace jedinců s vysokou úrovní motorické výkonnosti. Nevýhodou je naopak sniţování motivace u jedinců s populačně podprůměrnou úrovní motorické výkonnosti, kteří ale jinak splňují kritéria ze zdravotního hlediska. Nepřesné určení zdraví prospěšné úrovně tělesné zdatnosti můţe vést zdravé dítě k tomu, ţe i při podprůměrných výsledcích patří mezi nezdatné. Negativní stránku normativně vztaţených standardů řeší kriteriální vztaţené standardy, které určují přesně poţadavky a zdraví prospěšnou úroveň tělesné zdatnosti Suchomel, 2006).

22

1.4.2 Kriteriálně vztažené standardy Kriteriálně vztaţené standardy jsou v současných testových bateriích definovány jako standardy určující minimální úroveň zdravotně orientované zdatnosti pro udrţení zdraví. Kritérium představuje standard logicky odvozený, věcně zdůvodněný a předem určený. Při porovnávání individuálních výsledků se stanoveným kritériem nezáleţí na tom, kolik procent populace je schopno ho splnit. Průkopníky kriteriálně vztaţených testů jsou v literatuře označováni Glaser a Klaus, kteří ve své publikaci jiţ v roce 1962 upozorňovali na řadu omezení normativně vztaţených testů. Od té doby se kriteriální vztaţené testování dostává do popředí zájmů odborníků zabývajících se měřením tělesné zdatnosti u dětí a mládeţe. Testové baterie operují postupem času téměř výhradně s kriteriálně vztaţenými standardy. Koncem devadesátých let naráţíme na dva přístupy k hodnocení kriteriálně vztaţených standardů. Dvoustupňové hodnocení (splnil/nesplnil) a třístupňové hodnocení (hodnoty vyţadující zlepšení, cílové hodnoty a dobré hodnoty). Nejdůleţitějšími vlastnostmi kriteriálně vztaţených standardů je reliabilita, objektivita a validita. Reliabilita souvisí se stálostí klasifikace jedince do příslušné kategorie. V objektivitě spatřujeme nezávislost hodnocení na osobě examinátora. Validita je definována jako přesnost klasifikace pro daný účel. Poslední roky se upíná pozornost právě na ověřování validity a také na shromaţďování empirických dat (Suchomel, 2006). Výhody a nevýhody kriteriálně vztažených standardů Pouţití kriteriálně vztaţených standardů má oproti normativně vztaţeným standardům několik výhod, ale setkáme se i s několika omezeními, které je potřeba brát do úvahy Suchomel, 2006). Výhody: - Kriteriálně vztaţené standardy určují v absolutních hodnotách minimální úroveň zdravotně orientované zdatnosti. - Kriteriálně vztaţené standardy poskytují okamţitou zpětnou vazbu o adekvátnosti daného motorického výkonu ze zdravotního hlediska. - Kriteriálně vztaţené standardy jsou teoreticky nezávislé na rozloţení výsledných hodnot v dané populaci.

23

- Plnění kriteriálně vztaţených standardů nemusí vést nutně k závěru, ţe čím více, tím lépe. Standardy by měly být dostupné pro všechny ţáky, proto nevyvolávají tolik negativních reakcí. - Kriteriálně vztaţené standardy mají univerzální platnost a mohou být pouţity v různých zemích. Nevýhody: - Nedostatek a různá úroveň empirických poznatků vede k rozdílné a někdy aţ vysoké míře subjektivity při expertním posudku ohledně stanovení standardu. - Nedostatečné ověření validity standardů terénních testů můţe vést k nepřesné klasifikaci jedinců vzhledem k úrovni jejich zdravotně orientované zdatnosti. - Kriteriálně vztaţené standardy reprezentují poţadovanou minimální úroveň zdravotně orientované zdatnosti a mají problém s adekvátním motivem pro maximální výkonnost. Řešením můţe být kombinace s normativně vztaţenými standardy. - Kriteriálně vztaţené standardy neberou v úvahu biologický věk a vychází pouze z chronologického. Stanovení kriteriálně vztažených standardů Obtíţnost stanovit kriteriálně vztaţené standardy řešíme kombinací expertního posudku, předchozích zkušeností, současných empirických dat, známých vztahů, teoretických perspektiv a podobnosti vztahů. Nutnou znalostí je rozloţení četnosti v daném testu i v daném zdravotním kritériu a vztah mezi motorickým testem a kritériem. Standard by měl respektovat geneticky podmíněné fyziologické rozdíly a rozdílná zdravotní rizika mezi oběma pohlavími. Výjimku tvoří například testování síly a pohyblivosti extenzorů trupu. Pro výkon v záklonu v lehu na břiše není pohlaví určující. V ideálním případě by měly kriteriálně vztaţené standardy zohledňovat věk, pohlaví, biologickou zralost, genetické dispozice, potřebné specifické dovednosti a předchozí trénink. Přesná určení standardů jsou finančně a časově velmi náročná. Současný stupeň stanovení kriteriálně vztaţených standardů je výsledkem progresivního vývoje, zaloţeným na základě empirických poznatků, expertních posudků a normativních dat americké populace. V rámci testové baterie jsou v jednotlivých poloţkách stanoveny dva standardy, které tvoří hranice cílové zóny zdravotně orientované zdatnosti (viz obrázek 1). Poměrně velké rozmezí mezi oběma cílovými hranicemi je podle odborníků často nedostatečně motivující ke zlepšování jejich výkonů. 24

Zóna výsledků vyžadujících zlepšení

Cílová zdravotně orientovaná zóna Dobrý výsledek

31 a méně přeběhů

Zóna výborných výsledků

Lepší výsledek

32 aţ 72 přeběhů

73 a více přeběhů

Obrázek 1. Příklad hodnocení výkonů ve vytrvalostním člunkovém běhu u 12letých chlapců. Pramen: Suchomel (2006). Výsledky nedosahující cílové zóny spadají do zóny vyţadující zlepšení. Zde se musíme mít na pozoru, protoţe hodnoty spadající do této zóny představují potenciální riziko tělesné zdatnosti. Zjištění takovýchto výsledků by nás mělo vést ke stanovení dostupných cílů, které povedou ke zlepšení úrovně tělesné zdatnosti. Naopak výsledky překračující hranici cílové zóny jsou nazývány výbornými. Zdravotně zaměřené testové baterie se zónou výborných výsledků dále nezabývají. Zvláštní výjimku tvoří některé testy flexibility, kde se hodnotí binárně: splnil/nesplnil.

1.5 Školní tělesná výchova a tělesně nezdatné děti

1.5.1 Školní tělesná výchova Abychom se mohli zabývat tělesně nezdatnými jedinci na hodinách tělesné výchovy, musíme pochopit podstatu tělesné výchovy a mít na mysli velké mnoţství souvislostí. V první řadě se jedná o teoretické poznatky a praktické dovednosti. Další důleţité poznatky jsou obecnější: pedagogika, vývojová psychologie, vývojová biologie, anatomie, fyziologie a fyziologie tělesných cvičení, obsahující metody zatěţování, řízení a organizování a metodiky nácviku jednotlivých dovedností. Jiţ od samotného zavedení povinné školní docházky u nás je tělesná výchova součástí vyučovaných předmětů. Více neţ 140 let staré cíle školní tělesné výchovy byly zaměřeny na rozvoj síly, obratnosti, jistoty, odvahy a sebedůvěry (Vilímová, 2002). Dnešní přínos tělesné výchovy lze spatřovat ve čtyřech oblastech, které můţeme zároveň povaţovat za hlavní cíle (Dvořáková, 2007): 25

-

V psychomotorické oblasti se jedná o osvojení a řízení pohybových struktur a zahrnuje ovládnutí pohybových a sportovních dovedností.

-

V oblasti zdatnosti (fitness) se jedná o fyzickou, ale i psychickou schopnost vyrovnávat se zátěţí.

-

V kognitivní oblasti jsou pohybem ovlivňovány myšlenkové pochody a získávány znalosti spojené s pohybem a tělesnou výchovou.

-

V citové (afektivní) oblasti se jedná o psychické a sociální aspekty proţívání pohybových činností, ve spojení s kognitivní oblastí zahrnuje celkové chování dítěte, které je tak formováno. Tělesnou výchovou rozumíme cílevědomou výchovnou a vzdělávací činnost působící

na tělesný a pohybový vývoj člověka, upevňování jeho zdraví, zvyšování jeho tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti, na získání základního teoretického a praktického tělovýchovného vzdělání, na utváření trvalého vztahu člověka k pohybové aktivitě. To vše v souladu s vývojovými zákonitostmi a individuálními zvláštnostmi. Tělesná výchova je významnou sloţkou všestranné, harmonické výchovy člověka, coţ se konstatovalo jiţ v antice, kde ideálem vzdělání byla jednota tělesné krásy a duševní pohody člověka. Podobně vyzdvihovali funkci tělesné výchovy významné osobnosti, jakými byli Komenský, Galenos a jiní (Vilímová, 2002). Současná vzdělávací koncepce vychází z Lisabonského protokolu. K podpoře úrovně vzdělání v Evropě ve vztahu k budoucím potřebám byly stanoveny klíčové kompetence. Tělesná výchova také přispívá ke vzniku a rozvíjení kompetencí. Na základě Rámcových programů vypracovávají školy podle svých konkrétních podmínek – personálních, materiálních, dle daného prostředí a dalších moţností Školní vzdělávací program a učitel v souvislosti s tím plánuje pro školní rok a konkrétní třídu Třídní vzdělávací program.

1.5.2 Učitel školní tělesné výchovy Úroveň vzdělání a výchovy dětí a mládeţe závisí na obsahu učební látky, její struktuře, na stavu materiálního zabezpečení vyučovacího procesu, ale především na postupech a formách vyučování, na individuálním psychickém i fyzickém zatíţení ţáků ve vyučování a dalších činitelích. Významné a rozhodující místo mezi činiteli určujícími úroveň 26

vzdělání a výchovy patří učiteli. Základ struktury předpokladů a vlastností pedagoga (Vilímová, 2002): a) Hodnotová orientace, kritéria hodnot, zaměřenost osobnosti. b) Pedagogické předpoklady a rozvinuté osobní vlastnosti. c) Soustava poznatků, vědomostí, praktických dovedností a zkušeností. Učitel se snaţí, aby jeho proces vyučování byl co nejefektivnější. Jeho dominantní role spočívá v řízení vyučování i ve společenské odpovědnosti za výsledky vzdělání a výchovy. Ke správnému podněcování dětského učení potřebuje (Dvořáková, 2007): 1. Jasně stanovit cíl, tak aby byl dosaţitelný pro většinu dětí a aby byl zároveň motivací a základem úspěšného učení. 2. Správně strukturovat činnost, vycházet z toho, co dítě umí, to podporuje aktivitu dítěte a umoţňuje individuální postup. 3. Poskytovat zpětnou informaci, která říká dítěti, jak je úspěšné. Pozitivní odezva na první pokusy podporuje další učení, zaměření na chybu sniţuje sebedůvěru dítěte, proto je důleţité k prvním pokusům dítěti pomoci podpůrnými prostředky, osobní dopomocí apod. Dítě si tak také vytváří celistvou pohybovou představu o dovednosti. 4. Zkušenost z úspěchu zvyšuje snahu dítěte. 5. Provokovat myšlenkovou činnost při učení se pohybovým dovednostem, podporovat zvědavost, nabízet problémy k řešení a hledaní cest ke splnění úkolů. Úspěšný učitel tělesné výchovy by měl podle teorie správně zvládnout velké mnoţství poţadavků a úkolů, které není rozhodně moţné znát zpaměti. Je potřebné skloubit teorii s praxí. Vše záleţí na samotném učiteli, na jeho předpokladech pro učitelské povolání, na jeho umění jednat s dětmi a na jeho ochotě neustále se vzdělávat a zdokonalovat. U učitelů tělesné výchovy jsou zdůrazňovány následující kompetence: správně pozorovat a poznávat ţáka, porozumět jeho pohybovému projevu, umět formulovat jasně své poţadavky i způsoby hodnocení, být aktivní, umět podporovat vzájemnou kladnou interakci se ţáky i mezi ţáky navzájem, podněcovat je ke spolupráci (Muţík, 1997). Mezi nejţádanější vlastnosti učitele v tělesné výchově bývají dále uváděny: emocionální stabilita, určitá ochota riskovat, ochota přijímat zodpovědnost, kreativita. Mnohé negativní psychické stavy ţáků při vyučování mají příčinu v chování učitele. Učitel by měl být ve všech maličkostech příkladem dětem a sám by je měl povaţovat za významnou hodnotu. Jakékoli učební postupy ani materiální podmínky nepomohou, nebude-li s nimi učitel tvořivě pracovat. Bylo prokázáno, ţe postoje dětí školního věku k tělesné výchově a 27

učiteli jsou převáţně kladné. Tyto kladné postoje k tělesné výchově a učiteli by měly být zúročeny. Jde zejména o ţáky mající určité pohybové problémy, jako je zdravotní oslabení, obezita, menší předpoklady pro pohybovou činnost apod.

1.5.3 Přístup k tělesně nezdatným dětem na hodinách tělesné výchovy Základním pouţitím současných testových baterií by mělo být individuální sebehodnocení tělesné zdatnosti a pohybové aktivity. Ţák by měl rozvíjet sebeřídící dovednosti při sebehodnocení, sebemonitorování, stanovení vlastních cílů a plánování pohybového programu. Interpretace výsledků v testech tělesné zdatnosti musí vést k radostné a pozitivní zkušenosti. Základním důvodem pro testování tělesně nezdatných dětí má být vytvoření a upřesnění individuální informace nutné k plánování následného kondičního programu. Zpětná vazba k dětem by měla být pozitivní a objektivní, protoţe pozitivní hodnocení je základem motivace k další pohybové aktivitě. Negativní hodnocení je často nesprávné vzhledem k vlivu dědičného základu, biologické zralosti, popř. dalších činitelů (Suchomel, 2006). První podmínkou pro úspěšné působení na tělesně nezdatné jedince školního věku ve smyslu odstraňování individuálních nedostatků a zlepšování zdravotního stavu je jejich včasný objektivní výběr a následná co nejpřesnější výchozí charakteristika. V posledních letech byla pozornost věnována především na problematiku sportovně talentované mládeţe. Nás ale zajímají jedinci z opačného konce výkonnostního spektra, protoţe jsou jednou z nejrizikovějších skupin populace ze zdravotního hlediska. U tělesně nezdatných jedinců je obzvláště důleţité respektovat individuální moţnosti rozvoje jejich pohybových schopností. Na základě získaných informací o nízké tělesné zdatnosti a motorické výkonnosti je vhodné rozpracovat individuální doporučení zaměřené na zlepšení zdravotního stavu a odstranění individuálních nedostatků v úrovni rozvoje pohybových schopností. Pro jedince s nízkou úrovní tělesné zdatnosti je prospěšný zejména všeobecný trénink. Důleţité je v tomto ohledu kaţdé zlepšení výkonu. Dětem s negativním postojem k pohybové aktivitě hrozí různé rizikové faktory civilizačních chorob. Bylo zjištěno, ţe tyto rizikové faktory klesají po zvýšení tělesné zdatnosti na kriteriálně poţadovanou úroveň (Suchomel, 2006). Tělesná zdatnost je ovlivnitelná relativně ve značné míře, pokud jsou vnější podněty vhodně zvolené, dostatečně intenzivní a frekventované. Tělesnou zdatnost můţeme rozvíjet 28

pouze pomocí cvičení. Cvičení by měla být obměňována, neobvyklá a dostatečně motivující. Motivace ţáků je prioritním faktorem, který rozhodne o příští efektivitě učení. Smyslem při utváření optimální motivace ţáků k učení je zajistit jejich vyšší aktivitu a osobní zainteresovanost vzhledem k cílům učebního procesu. Motivační metody působí v celém procesu. Ovlivňují vztah ţáka k učení, jeho iniciativu, trvalost a intenzitu volního úsilí v činnosti. Souvisí s potřebami ţáků, se snahou po jejich uspokojení. V průběhu procesu se mohou měnit. Vilímová (2002) při jejich aplikaci vychází ze základního schématu tvorby motivace: potřeby a incentivy. Potřeby představují vnitřní podmínky k utváření vztahu ţáka k vyučovacímu procesu. Jsou velmi rozmanité a individuální. Determinovány jsou biologicky (potřeba pohybu, odpočinku) i sociálně (sociální kontakt, seberealizace, cíle činnosti, efektivita v jejich dosaţení) i vlastní zkušeností ţáka (atraktivita, zájmová preference, aspirační úroveň, hodnotová orientace). Incentivy (nabídky, pobídky) mají vliv na potřeby ţáků, které ovlivňuje učitel vhodným výběrem. Například aplikací odměny, vhodnou organizací soutěţí i utvářením příznivého sociálně-psychologického klimatu ve třídě. Incentivy úzce souvisí s potřebami. Motivační metody lze charakterizovat jako záměrné, dlouhodobé i situační zásahy do motivační struktury ţáků. Při utváření optimální motivace ţáků se uvádí tři odlišné přístupy učitele (Vilímová, 2002): -

Individuální přístup – zaměřen na konkrétního ţáka, omezeně pouţitelné při větším počtu ţáků.

-

Typologický přístup – společný motiv pro celou třídu, záleţí na homogenitě třídy.

-

Topologický přístup – více různých motivů, ţák si vybírá, např. ukazatelé zlepšení v učení ţáka zvýší jeho aspirační úroveň, ţák nalézá cíle, které pro něj mají osobní smysl. Tělesná výchova má slouţit všem ku prospěchu. Společný program respektuje

individualitu ţáka (charakter, kontraindikace, úroveň moţných dovedností a osobní vlastnosti). Společný program také vyţaduje minimalizaci bariér (informovanost, nedůvěra). Učitel tělesné výchovy respektuje individuální zvyklosti, způsob komunikace, pomáhá a motivuje. Snaţí se zároveň přizpůsobit aktivity pro všechny děti, a pokud to není moţné, zařazuje doplňkové činnosti, ale spolu s ostatními. Umoţňuje tělesně nezdatným dětem vyzkoušet si také činnosti, které jsou obtíţné. 29

Jde-li nám ve školní tělesné výchově u tělesně nezdatných jedinců především o dosaţení zdravotně orientované zdatnosti prostřednictvím cvičení a pohybových aktivit, je nutné důsledně dbát na všechny aspekty, abychom cíle dosáhli.

1.6 Výsledky jiných testování pomocí baterie FITNESSGRAM V roce 2004 byla testová baterie FITNESSGRAM pouţita pro testování 528 dětí v období červenec-září. Měření se konala při akci Týdny pohybu hrou v Liberci a na ZŠ Potěhy u Čáslavi. Testování se nezúčastnily děti osvobozené od tělesné výchovy. Nejhorších výsledků dosáhly děti v testech aerobní kapacity a tělesného sloţení (viz tabulka 1 přílohy1 a tabulka 2 přílohy 1). Výsledky (Vondra, 2005) byly základem pro diplomovou práci. Cílem práce bylo zjištění úrovně zdravotně orientované zdatnosti u jedinců školního věku 10–12 let s pouţitím testové baterie FITNESSGRAM. Pro celkové vyhodnocení bylo zapotřebí nejprve zjistit úroveň jednotlivých sloţek zdravotně orientované zdatnosti u měřených jedinců. Následně mezi sebou porovnat úroveň zdravotně orientované zdatnosti testovaného souboru chlapců a dívek. Na závěr získané výsledky porovnat s cílovými zónami uvedenými v testové baterii FITNESSGRAM. Rozsáhlé měření testovou baterií FITNESSGRAM proběhlo také v roce 2007 v americkém státě Texas. Pod primárním vedením Cooperova institutu bylo testováno celkem 2 658 665 dětí, přičemţ ve věku 10-12 let jich bylo 620 026. Studie ze svých výsledků upozorňuje na alarmující trend zvyšujícího se výskytu obezity u dětí (Cooper institute, 2009).

30

2 Cíle práce Hlavním cílem práce bylo na základě výsledků motorického testování zjistit procentuální výskyt tělesně nezdatných dětí školního věku 10–12 let a zaměřit se na jejich somatickou a motorickou charakteristiku. Dílčí úkoly: 1. Zpracovat teoretický podklad a provést shrnutí poznatků z motorického testování baterií FITNESSGRAM. 2. Provést empirické šetření úrovně zdravotně orientované zdatnosti u 10-12letých dětí z libereckého regionu. 3. Zjistit procentuální výskyt tělesně nezdatných dětí školního věku 10-12 let. 4. Určit ukazatele somatického a motorického rozvoje tělesně nezdatných dětí školního věku z libereckého regionu.

3 Metodika práce

3.1 Charakteristika souboru Testování dětí probíhalo od ledna do února roku 2009 v Liberci a v Jablonci nad Nisou. Chlapce a dívky jsme měřili celkem na pěti základních školách. Věkové rozmezí testovaných bylo 10–12 let, přičemţ nejvíce bylo jedenáctiletých. Ze souboru byly eliminovány školy praktické a sportovní. Měření probíhalo pomocí testové baterie FITNESSGRAM.

Tabulka 1. Charakteristika testovaného souboru Věk [roky] 10 11 12

n (n = 263) 71 130 62

Chlapci (n = 131) 24 75 32

Vysvětlivky: n = počet.

31

Dívky (n = 132) 47 55 30

3.2 Charakteristika výzkumných metod K hodnocení tělesné zdatnosti dětí školního věku jsme vyuţívali testové baterie FITNESSGRAM (Cooper Institute, 2007). Zvolenou baterii povaţujeme za nejvhodnější díky dobře propracovanému systému hodnocení tělesné zdatnosti u dětí a jejímu dlouholetému vývoji, který trvá uţ přes 27 let. Navíc je časově a materiálně nenáročná a pro děti motivující. Systém hodnocení byl vytvořen v americkém Dallasu pod vedením vědecké rady předních odborníků. Testová baterie FITNESSGRAM se dělí podle sloţek zdravotně orientované zdatnosti do tří skupin: 1. Aerobní kapacita 2. Tělesné sloţení 3. Svalová síla, vytrvalost a flexibilita Ze všech sloţek testové baterie FITNESSGRAM jsme vybrali sedm indikátorů.

32

Tabulka 2. Sloţení testové baterie FITNESSGRAM Aerobní kapacita Vytrvalostní člunkový běh Běh na 1 míli Chůze na 1 míli (od 13 let) Tělesné složení Měření koţních řas Index tělesné hmotnosti (BMI) Bioelektrická impedance Svalová síla, vytrvalost a flexibilita Síla a vytrvalost břišních svalů Hrudní předklony v lehu pokrčmo Síla a vytrvalost svalů horní části trupu 90° kliky Shyby ve svisu leţmo Shyby Výdrţ ve shybu Síla a flexibilita extenzorů trupu Záklon v lehu na břiše Flexibilita Předklony v sedu pokrčmo jednonoţ Dotyk prstů za zády Vysvětlivky: Zvýrazněné indikátory jsou námi zvolené testy. Pramen: Suchomel (2006).

3.2.1 Měření aerobní kapacity Pro měření aerobní kapacity byl vybrán vytrvalostní člunkový běh. Výhodou testu je moţná realizace v tělocvičně, relativně krátké trvání a měření více osob najednou. Jako nevýhody uvádíme moţné riziko u ne zcela zdravých osob, potřeba vodiče pro dodrţování tempa a maximální úsilí v závěru.

33

Popis testu: Testovaný běhá na trati 20 metrů od jedné čáry ke druhé. Rychlost běhu je regulována zvukovými signály vysílanými v pravidelných intervalech. Na kaţdý zvukový signál musí běţec dosáhnout na jednu z koncových čar. Rychlost svého běhu si cvičící reguluje po skončení kaţdého úseku. V našem případě jsme s dětmi běhali jako vodiči, aby měření bylo přesnější. Rychlost běhu je zpočátku pomalá, ale narůstá s přibývajícím časem. Cílem testovaného je udrţet na dráze 20 metrů postupně se zvyšující rychlost běhu po co nejdelší dobu. Rozhodující je dosáhnout na kaţdý zvukový signál vymezené čáry v daném časovém limitu. Dvě po sobě jdoucí nesplnění výše uvedené podmínky zastavuje testovaného v dalším měření a určuje mu nejvýše dosaţenou hodnotu přeběhů. Délka testu závisí na individuální zdatnosti jednotlivců. Vybavení: Tělocvična, křída nebo páska, pásmo, zvukový záznam na CD, přehrávač zvukového CD (notebook, magnetofon).

3.2.2 Měření tělesného složení Z testů baterie FITNESSGRAM jsme pro měření tělesného sloţení vybrali index tělesné hmotnosti (BMI) a měření koţních řas.

a) Měření kožních řas Metodu měření koţních řas jsme zvolili pro jednoduchost a levnou realizaci. Abychom eliminovali moţné chyby, prováděl měření koţní řasy vţdy stejný a zaškolený examinátor. V rámci testové baterie FITNESSGRAM je procento tělesného tuku u dětí školního věku stanoveného regresními rovnicemi z tloušťky dvou koţních řas na pravé straně těla nad tricepsem a na lýtku. Praktickou výhodou měření uvedených koţních řas je jejich dostupnost i ve cvičebním úboru.

34

Popis testu:

Obrázek 2. Měření koţní řasy nad musculus triceps. Pramen Suchomel (2006). Koţní řasu nad musculus triceps brachii jsme měřili na zadní straně pravé paţe uprostřed svalu mezi loktem a nadpaţkem. Horní končetina byla vţdy volně ve vertikální poloze.

Obrázek 3. Měření koţní řasy na lýtku. Pramen Suchomel (2006). Koţní řasu na lýtku jsme měřili na vnitřní straně pravého lýtka v místě jeho maximálního obvodu. Dolní končetina je pokrčena v koleni pod úhlem 90 stupňů a je opřena o chodidlo. Lýtko je ve vertikální ose. Vybavení: Tělocvična, lavička, kaliper – typ Harpenden.

35

b) Index tělesné hmotnosti Alternativní postup pro určení tělesného sloţení je výpočet indexu tělesné hmotnosti. Index tělesné hmotnosti (dále jen BMI) se vypočítává jako podíl tělesné hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny tělesné výšky v metrech (BMI = tělesná hmotnost/tělesná výška2). Index není přesným vyjádřením podílu tělesného tuku, proto bychom měli při zjištění extrémních hodnot ještě změřit koţní řasy.

Popis testu: Tělesnou výšku i váhu jsme měřili úředně ověřenou zdravotnickou váhou. Abychom eliminovali moţné chyby měření, bylo testování prováděno jedním examinátorem. Následný výpočet BMI jsme vypočítávali pomocí softwaru Microsoft Office Excel 2007. Vybavení: Tenzometrická váha Tonava TH 200

3.2.3 Testování síly, vytrvalosti a flexibility a) Síla a vytrvalost břišních svalů Síla a vytrvalost břišních svalů je významná z hlediska prevence výskytu svalových dysbalancí při podpoře správného drţení těla a správného postavení pánve. Přispívá k prevenci bolesti zad.

Popis testu: Sílu a vytrvalost břišních svalů testujeme hrudními předklony v lehu pokrčmo. Testovaný provádí předklony z lehu pokrčmo, ruce podél těla tak, aby silou břišních svalů došlo k zvednutí horní části těla a hlavy se současným posunem dlaní po podloţce vpřed ve vymezeném rozsahu (viz obrázek 4). Rozsah pohybu je u dětí ve věku 10-17 let stanoven na 11,5 cm. V našem testování jsme pouţívali gumové pásy o předem stanovené šířce. Pohyb se provádí plynule a ve stanoveném tempu, které zajišťovaly zvukové signály z přehrávače CD.

36

Obrázek 4. Test hrudní předklony v lehu pokrčmo. Pramen Suchomel (2006). Vybavení: Ţíněnka, gumový pás o šířce 11,5 cm, formulář pro zápis výsledků, přehrávač zvukového CD a CD se zvukovými signály. b) Síla a vytrvalost svalů horní části trupu Síla a vytrvalost svalů horní části trupu má vztah k udrţení dostatečného funkčního zdraví ke správnému drţení těla.

Popis testu: Z moţností testové baterie FITNESSGRAM jsme zvolili test 90° kliky. Kliky se provádí ze vzporu leţmo, ruce v šíři ramen, lokty jdou postupně od těla do koncové polohy s úhlem 90 stupňů. (viz obrázek 5). Provádí se maximální počet kliků ve stanoveném tepu, které zajišťuje CD se zvukovými signály. Test je materiálně i časově nenáročný. Pozornost by se měla věnovat vymezení platného pokusu, aby nedocházelo ke zkreslování výsledků.

Obrázek 5. Test 90° kliky. Pramen Suchomel (2006). Vybavení: Podloţka (ţíněnka), formulář pro zapisování výsledků, přehrávač zvukového CD a CD s příslušnými zvukovými signály.

37

c) Síla a vytrvalost extenzorů trupu Síla a pohyblivost extenzorů trupu má vztah k bolestem dolní části zad.

Popis testu: Testová baterie FITNESSGRAM nabízí pro testování síly a vytrvalosti extenzorů trupu test záklon v lehu na břiše. Záklon se provádí pomalým pohybem z lehu na břiše s dlaněmi pod stehny. Testovaný se při pohybu dívá na značku na úrovni očí (viz obrázek 6). Pravítkem změříme vzdálenost od podloţky k bradě a zaneseme do formuláře.

Obrázek 6. Záklon v lehu na břiše. Pramen Suchomel (2006). Vybavení: Podloţka (ţíněnka), pravítko, formulář pro zapisování výsledků.

d) Flexibilita Flexibilita je kloubně specifická a je důleţitá ve všech oblastech těla. Nízká nebo naopak vysoká úroveň flexibility přesahující zdravotně orientované standardy není podporována z důvodů zdravotně nepříznivé hypermobility.

Popis testu: Ze dvou uváděných testů flexibility v testové baterii FITNESSGRAM jsme zvolili předklony v sedu pokrčmo jednonoţ. Předklony se provádí ze sedu pokrčmo, přednoţením pravou nebo levou, s předpaţením a dlaněmi poloţenými na měřícím boxu o výšce 32 cm (viz obrázek 7). Předklon se provádí pomalu a standard by měl být splněn pro obě strany těla. V našem případě jsme kalkulovali s lepší ze dvou naměřených hodnot.

38

Obrázek 7. Předklony v sedu pokrčmo jednonoţ. Pramen Suchomel (2006). Vybavení: Měřící box, formulář pro zapisování výsledků.

3.2.4 Cílové zóny zdravotně orientované zdatnosti Tabulka 3. Zdravotně orientované standardy – FITNESSGRAM – chlapci Věk Vytrvalostní člunkový běh [roky]

[počet přeběhů]

5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 17+

Účast v testu (přeběhy nejsou stanoveny) 23 23 32 41 41 51 61 61 72

61 72 72 83 83 94 94 106 106

Tělesný tuk

BMI

[procenta]

[kg.m-2]

25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25

10 10 10 10 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7

20,0 20,0 20,0 20,0 20,0 21,0 21,0 22,0 23,0 24,5 25,0 26,5 27,0 27,8

Hrudní Záklon v předklony lehu na v lehu břiše [počet opakování]

14,7 14,7 14,7 14,7 13,7 14,0 14,3 14,6 15,1 15,6 16,2 16,6 17,3 17,8

2 2 4 6 9 12 15 18 21 24 24 24 24 24

10 10 14 20 24 24 28 36 40 45 47 47 47 47

[cm] 15 15 15 15 15 23 23 23 23 23 23 23 23 23

30 30 30 30 30 30 30 30 30 30 30 30 30 30

90° kliky Předklony v sedu pokrčmo jednonož [počet opakování] 3 3 4 5 6 7 8 10 12 14 16 18 18 18

8 8 10 13 15 20 20 20 25 30 35 35 35 35

[cm] 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20

Vysvětlivky: Zvýrazněné řádky představují oblasti týkající se věkově i testově našeho měřeného souboru. U jednotlivých poloţek je vlevo uvedena dolní hranice a vpravo horní hranice cílové zóny. Pramen Suchomel (2006). 39

Tabulka 4. Zdravotně orientované standardy – FITNESSGRAM – dívky Věk Vytrvalostní člunkový běh [roky] 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 17+

[počet přeběhů]

Tělesný tuk

BMI

[procenta]

[kg.m-2]

Účast v testu 32 (přeběhy 32 nejsou 32 stanoveny) 32 32 7 41 32 15 41 32 15 41 32 23 51 32 23 51 32 32 51 32 32 61 32 41 61 32 41 72 32

17 17 17 17 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13

21,0 21,0 22,0 22,0 23,0 23,5 24,0 24,5 24,5 25,0 25,0 25,0 26,0 27,3

16,2 16,2 16,2 16,2 13,5 13,7 14,0 14,5 14,9 15,4 16,0 16,4 16,8 17,2

Hrudní Záklon v předklony lehu na v lehu břiše [počet opakování] 2 2 4 6 9 12 15 18 18 18 18 18 18 18

10 10 14 20 22 26 29 32 32 32 35 35 35 35

[cm] 15 15 15 15 15 23 23 23 23 23 23 23 23 23

30 30 30 30 30 30 30 30 30 30 30 30 30 30

90° kliky Předklony v sedu pokrčmo jednonož [počet opakování] 3 3 4 5 6 7 7 7 7 7 7 7 7 7

8 8 10 13 15 15 15 15 15 15 15 15 15 15

[cm] 23 23 23 23 23 23 25 25 25 25 30 30 30 30

Vysvětlivky: Zvýrazněné řádky představují oblasti týkající se věkově i testově našeho měřeného souboru. U jednotlivých poloţek je vlevo uvedena dolní hranice a vpravo horní hranice cílové zóny. Pramen Suchomel (2006). V tabulkách 3 a 4 jsou v jednotlivých poloţkách stanoveny dva standardy, které tvoří cílové zóny zdravotně orientované zdatnosti. Pro získání přehledu o poţadované úrovni výkonnosti v jednotlivých poloţkách testové baterie FITNESSGRAM uvádím tabulky pro hodnocení jednotlivců od 5 do 17 let.

3.3 Organizace a statistické zpracování výsledků testování Testování pomocí testové baterie FITNESSGRAM probíhalo v roce 2009 v Liberci a Jablonci nad Nisou za asistence Mgr. Jaroslava Kupra a Lukáše Rubína. Měření probíhalo vţdy v uzavřených prostorách tělocvičen za vhodných podmínek. Testované osoby byly vţdy 40

předem seznámeny s úkolem, měly vyhovující cvičební úbor, byly řádně rozcvičené, zahřáté a patřičně motivované. Výsledky testování jsme zpracovávali pomoci Microsoft Office Excel 2007.

41

4 Výsledky a diskuze Tabulka 5. Somatické a motorické parametry podle pohlaví

Pohlaví

Tělesná Tělesná výška hmotnost [cm]

Chlapci x (n = 131) s Dívky x (n = 132) s

151,92 8,21 150,00 7,66

[kg] 44,19 10,37 43,04 9,20

BMI

VČB

Hrudní Hrudní Kliky předklon Záklon předklon v lehu v sedu

[kg/m2] [přeběhy] [počet] 18,94 2,86 19,00 3,00

37,74 17,63 32,74 16,57

15,24 7,85 10,33 6,81

[počet] 57,56 19,54 57,37 19,93

[cm] 27,66 5,81 27,08 6,51

[cm] 27,09 5,48 31,73 5,78

Vysvětlivky: n = počet; x = aritmetický průměr; s = směrodatná odchylka; VČB = vytrvalostní člunkový běh; BMI = Index tělesné hmotnosti

Při celkovém pohledu na náš měřený soubor dětí můţeme říci, ţe chlapci dominovali v aerobní zdatnosti i v síle a vytrvalosti horní části trupu. Při vytrvalostním člunkovém běhu dokázali uběhnout v průměru o 5 přeběhů více neţ dívky. V počtu kliků předčili chlapci dívky v průměru téměř o 5 kliků. V testování flexibility byly o něco lepší dívky. Chlapci zaostávali v průměru při předklonu v sedu pokrčmo přibliţně o 4,5 cm. Vyrovnané hodnoty jsme získali u zbylých testů síly a vytrvalosti břišních svalů, síly a pohyblivosti extenzorů trupu. Ze somatického hlediska nejsou rozdíly v naměřených hodnotách také výrazně odlišné. Věkové rozloţení souboru je v rozmezí 10–12 let, coţ řadí jedince do prepubescence a rané pubescence. Pohlavní rozdíly z anatomicko-fyziologického hlediska se u většiny dětí ještě neprojevují.

42

Tabulka 6. Somatické a motorické parametry podle věku

Věk

Tělesná Tělesná výška hmotnost

Pohlaví

[roky]

10

11

12

[cm] Chlapci (n = 24) Dívky (n = 47) Chlapci (n = 75) Dívky (n = 55) Chlapci (n = 32) Dívky (n = 30)

x s x s x s x s x s x s

148,58 6,18 148,60 7,17 151,87 8,35 149,06 7,40 154,55 8,31 153,90 7,57

[kg] 40,18 5,62 42,60 8,33 44,88 10,18 41,80 8,85 45,57 12,59 46,01 10,40

VČB

Hrudní Hrudní Kliky předklon Záklon předklon v lehu v sedu

[přeběhy] [počet] 48,42 19,05 34,51 17,97 33,23 16,33 33,78 17,24 40,31 15,35 28,07 11,32

15,83 5,97 10,87 7,52 14,40 8,07 11,05 6,17 16,78 8,30 8,17 6,32

[počet] 69,67 9,43 64,43 16,86 56,83 19,95 55,78 21,06 50,22 19,95 49,23 18,46

[cm] 26,42 3,93 26,02 5,73 27,01 6,07 26,33 5,90 30,09 5,68 30,13 7,69

[cm] 28,25 2,77 30,79 6,35 26,68 6,25 32,13 5,24 27,19 4,92 32,47 5,61

Vysvětlivky: n = počet; x = aritmetický průměr; s = směrodatná odchylka; VČB = vytrvalostní člunkový běh

Ze somatického hlediska vidíme u všech tří věkových kategorií podobné hodnoty. Vedle vyrovnané tělesné výšky je zajímavé, ţe tělesná hmotnost je u jedenáctiletých chlapců vyšší v průměru o 3 kg. V hodnocení aerobní zdatnosti je patrná stagnace po největším přírůstku, který podle Měkoty (2007) nastává ve věku 6–10let. Měkota (2007) také dodává, ţe dívky končí progres ve 13 letech a u chlapců pokračuje aţ do dospělosti. Tento fakt potvrzují i námi naměřená data, kdyţ dvanáctileté dívky uběhly v průměru pouze 28,08 přeběhů oproti chlapcům, kteří ve stejném věku zaznamenali 40,31 přeběhů. V oblasti svalové síly a vytrvalosti dosahovali lepších výsledků chlapci. Bisexuální diferenciace je v silovém projevu do 12 let jen mírná. Tabulka 5 vykazuje nejvyšší rozdíly u testování síly a vytrvalosti svalů horná části trupu. Desetiletí chlapci udělali v průměru o 5 kliků více neţ dívky, jedenáctiletí chlapci o 3 kliky více neţ dívky a dvanáctiletí chlapci o 8 kliků více neţ dívky. Na flexibilitu má vliv pohlaví jedince, dívky dosahují v průměru vyšší úrovně kloubní pohyblivosti neţ chlapci (Suchomel, 2006). Tvrzení bylo dokázáno i v našem testování hrudního předklonu v sedu pokrčmo jednonoţ. U všech tří věkových skupin dosáhly dívky lepších výsledků neţ chlapci a to v průměru o 5 cm. 43

4.1 Procentuální výskyt nesplněných zdravotně orientovaných standardů Tabulka 7: Procentuální výskyt nesplněných zdravotně orientovaných standardů

263 (100 %) 132 (50,19 %) 82 (31,18 %) 32 (12,17 %) 16 (6,08 %) 3 (1,14 %) 0 (0,00 %)

dívky 132 (50,19 %) 73 (55,30 %) 45 (34,09 %) 17 (12,88 %) 9 (6,82 %) 2 (1,52 %) 0 (0,00 %)

chlapci 131 (49,81 %) 59 (45,04 %) 37 (28,24 %) 14 (10,69 %) 7 (5,34 %) 1 (0,76 %) 0 (0,00 %)

19 (7,22 %)

11 (8,33 %)

8 (6,10 %)

celkem testovaných Nesplněn alespoň 1 standard Nesplněn standard 1x Nesplněn standard 2x Nesplněn standard 3x Nesplněn standard 4x Nesplněn standard 5x Tělesně nezdatní jedinci

Vysvětlivky: Zvýrazněná pole představují námi zvolené probandy jako tělesně nezdatné jedince. Z celkového testovaného souboru 263 dětí bylo 132 dívek a 131 chlapců. Po absolvování motorické části testové baterie FITNESSGRAM jsme shledali 132 jedinců, kteří nesplnili alespoň jeden standard (více jak 50 %). Prostřednictvím kriteriálně vztaţených standardů (viz obrázek 1) se nám vydělila skupina tělesně nezdatných jedinců s 19 členy, 11 dívkami a 8 chlapci, dohromady tvořící 7,22 % z celkového počtu osob.

44

Nesplnění alespoň jendoho standardu 100

procenta

80 60

USA

40

ČR

20 0 dívky

chlapci pohlaví

Obrázek 8. Porovnání hodnot nesplnění alespoň jednoho standardu v České republice a v USA

Z grafu je patrné, ţe česká populace dosahuje v porovnání s USA lepších výsledků. Dívek ze Spojených států amerických nesplnilo alespoň jeden standard 77 %, kdeţto v České republice bylo těchto dívek 55 %. U chlapců je rozdíl ještě markantnější. Českých chlapců, kteří nesplnili alespoň jeden standard, bylo 45 % a chlapců z USA bylo 82 %. I přes pozitivní dosaţené výsledky bychom neměli být plně spokojeni. Odborníci předpokládají postupné zhoršování vlivem podobného stylu ţivota, který je charakteristický západním civilizacím.

4.2 Nesplnění zdravotně orientovaných standardů v jednotlivých testech a porovnání s výsledky z roku 2004 Tabulka 8. Nesplnění zdravotně orientovaných standardů v jednotlivých testech Činnost Vytrvalostní člunkový běh Kliky 90° Hrudní předklon v lehu Hrudní záklon Předklon v sedu

Jedinci Dívky Chlapci (n = 263) (n = 132) (n = 131) [přeběhy] 59 (22,43 %) 29 (21,97 %) 30 (22,90 %) [počet] 66 (25,10 %) 42 (31,18 %) 24 (18,32 %) [počet] 6 (2,28 %) 3 (2,27 %) 3 (2,29 %) [cm] 45 (17,11 %) 28 (21,21 %) 17 (12,98 %) [cm] 27 (10,27 %) 11 (8,33 %) 16 (12,21 %)

Vysvětlivky: n = počet. 45

Při zaměření se na jednotlivé motorické testy a jedince, kteří nesplnili zdravotně orientované standardy, dostáváme další uţitečné informace. Nejlepších hodnot se dosáhlo v testování počtu hrudních předklonů. Do zóny vyţadující zlepšení spadá 6 jedinců, coţ představuje 2,28 % z celkového počtu 263. Z pohledu pohlaví vidíme, ţe panuje shoda. Síla a vytrvalost břišních svalů je důleţitá z hlediska správného drţení těla. Vysokou úroveň dosaţenou v testování lze vysvětlit zvýšenou pohybovou aktivitou zaměřenou na břišní svalové partie. Méně uspokojivých výsledků dosáhl náš testovaný soubor při předklonech v sedu pokrčmo jednonoţ. Cílovou zdravotně orientovanou zónu nedosáhlo 27 jedinců, tedy 10 % testovaných. V měření flexibility se projevila i pohlavní rozdílnost v tom, ţe dívky dosahují v průměru vyšších hodnot neţ chlapci. Z 27 jedinců bylo 11 dívek a 16 chlapců. Slabších výsledků se dosáhlo i při testování síly a flexibility extenzorů trupu. Dle standardů testové baterie FITNESSGRAM spadá do zóny vyţadující zlepšení 45 dětí (17%), 28 dívek a 17 chlapců. K nejhorším získaným výsledkům se řadí aerobní zdatnost. Celkem 59 jedinců (22 %) nesplnilo standard a spadá do zóny vyţadující zlepšení. Ve vytrvalostním člunkovém běhu nedominuje ani jedno pohlaví a bilance je vyrovnaná. Vzhledem k tomu, ţe aerobní zdatnost je pokládána za klíčovou sloţku tělesné zdatnosti potřebnou v kaţdodenním ţivotě, představuje 22 % početně neţádoucí skupinu. Nejslabších výsledků jsme dosáhli v testování síly a vytrvalosti horní části trupu. 25 % dětí neprovedlo příslušný počet kliků, aby se zařadily do cílové zdravotní zóny. Z celkových 66 jedinců bylo 42 dívek a 24 chlapců. Znepokojující je v tomto případě hlavně vysoký počet dívek, které nesplnily příslušné standardy testu pro opakované kliky.

46

Porovnání výsledků mezi roky 2004 a 2009 Tabulka 9. Porovnání výsledků v jednotlivých zónách v roce 2009 a 2004 Motorické a somatické charakteristiky Aerobní kapacita Síla a vytrvalost břišních svalů Síla a pohyblivost extenzorů trupu Síla a vytrvalost horní části trupu Flexibilita Tělesné sloţení Vysvětlivky:

n 263 263 263 263 263 263

2009 zóna I. zóna II. % % 22 78 2 98 17 83 25 75 10 90 18 82

n 528 528 528 528 528 528

2004 zóna I. zóna II. % % 6 94 8 92 41 59 18 82 24 76 20 80

n = počet testovaných; zóna I. = zóna výsledků vyţadujících zlepšení;

zóna

II. = cílová zdravotně orientovaná zóna a zóna výborných výsledků. Tabulka porovnává výsledky měření dětí ve věku 10–12 let s pětiletým odstupem a s téměř polovičním souborem měřených. Ze srovnání hodnot vyplývá, ţe k nejvýraznějšímu zhoršení došlo u aerobní kapacity z 6 % na 22 % a naopak nejvýraznější zlepšení vykazuje síla a pohyblivost extenzorů trupu ze 41 % na 17 %. Poměrně dobrého zlepšení se ještě dosáhlo v měření flexibility. Zbylé tři indikátory nezaznamenaly výrazně odlišných hodnot.

Index tělesné hmotnosti

[kg/m2] 20,00 19,50 19,00

18,50 18,00

2009

17,50

2004

17,00 16,50 Dívky

Chlapci 10

Dívky

Chlapci 11

Dívky

Chlapci 12

věk [roky]

Obrázek 9. Porovnání výsledků indexu tělesné hmotnosti mezi roky 2004 a 2009

47

Z porovnání výsledků z roku 2004 s našimi výsledky z roku 2009 vyplývá, ţe došlo celkově ke zhoršení průměrných hodnot indexu tělesné hmotnosti. K nejvýraznějšímu zhoršení dospěly desetileté a dvanáctileté dívky. Jediní, kteří si v porovnání výsledků polepšili, byli dvanáctiletí chlapci.

Vytrvalostní člunkový běh

[přeběhy] 60 50

40 30 2009

20

2004

10 0 Dívky

Chlapci

Dívky

Chlapci

10

Dívky

Chlapci

11

12

věk [roky]

Obrázek 10. Porovnání výsledků vytrvalostního člunkového běhu mezi roky 2004 a 2009 V testování aerobní zdatnosti se nezhoršili po uplynutí pěti let pouze desetileté dívky a chlapci. Z celkového pohledu však došlo k negativnímu poklesu hodnot a ke zhoršení stavu aerobní zdatnosti. [počet]

Kliky

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

2009 2004

Dívky

Chlapci 10

Dívky

Chlapci 11

Dívky

Chlapci 12

Obrázek 11. Porovnání výsledků opakovaných kliků mezi roky 2004 a 2009

48

věk [roky]

Z grafu je průkazné, ţe testovaný soubor v roce 2004 dosáhl lepších výsledků v měření síly a vytrvalosti horní části trupu. Největší pokles zaznamenaly dívky ve věku 12 let a chlapci ve věku 11 let.

Hrudní předklony v lehu

[počet] 80 70 60 50 40 30

2009

20

2004

10 0 Dívky

Chlapci

Dívky

Chlapci

10

Dívky

Chlapci

11

12

věk [roky]

Obrázek 12. Porovnání výsledků opakovaných hrudních předklonů mezi roky 2004 a 2009

V měření síly a vytrvalosti břišních svalů dosahují probandi z roku 2009 lepších výsledků. Největší rozdíl je u desetiletých, s přibývajícím věkem se hodnoty vyrovnávají.

Záklon v lehu na břiše

[cm] 35 30 25 20 15

2009

10

2004

5 0 Dívky

Chlapci 10

Dívky

Chlapci 11

Dívky

Chlapci 12

věk [roky]

Obrázek 13. Porovnání výsledků záklonu v lehu na břiše mezi roky 2004 a 2009 Při testování síly a pohyblivosti extenzorů trupu jsme naměřili v roce 2009 vyšší hodnoty neţ v roce 2004. 49

[cm]

Hrudní předklon v sedu pokrčmo jednonož

35 30 25 20 15 10 5 0

2009 2004

Dívky

Chlapci 10

Dívky

Chlapci 11

Dívky

Chlapci 12

věk [roky]

Obrázek 14. Porovnání výsledků hrudního předklonu v sedu mezi roky 2004 a 2009

V roce 2004 bylo testováno testovou baterií FITNESSGRAM celkem 528 dětí (283 chlapců, 245 dívek) a v roce 2009 bylo testováno 263 dětí (131 chlapců, 132 dívek). Všechny děti byly ve věku 10–12 let. Porovnáním naměřených hodnot z pohledu řazení do cílových zón (viz obrázek 1) můţeme konstatovat, ţe k nejvýraznějšímu zhoršení došlo v aerobní zdatnosti. V roce 2004 spadalo do zóny výsledků vyţadujících zlepšení 6 % dětí, v roce 2009 22%. Nejvýraznějšího zlepšení dosáhly děti v síle a pohyblivosti extenzorů trupu, kdyţ v roce 2004 spadalo do zóny výsledků vyţadujících zlepšení 41 % testovaných a v roce 2009 17 %. Přestoţe z celkového pohledu všech testů v horizontu pěti let nelze jasně konstatovat, jestli došlo ke zhoršení, výše zmíněné nejvýraznější hodnoty dávají za pravdu předpokladům odborníků, ţe celková úroveň tělesné zdatnosti kopíruje vývoj západních civilizací. V porovnání s USA naše úroveň tělesné zdatnosti není ještě tak špatná (viz obrázek 8), spíše je připomínající a nebádající k tomu, abychom nepříznivý vývoj změnili.

50

4.3 Somatický profil tělesně nezdatných jedinců Tabulka 10. Somatický profil tělesně nezdatných jedinců

Dívky (n = 11) Chlapci (n = 8)

x s x s

Tělesná výška

Tělesná hmotnost

BMI

[cm]

[kg]

[kg/m2]

151,40 9,59 156,80 12,10

52,60 12,09 56,20 18,13

22,60 3,23 22,30 4,25

Kožní řasa [mm]

Tuk

Lýtko

[%]

Triceps 21,70 4,34 18,40 6,23

22,70 7,55 21,10 5,84

Celková

44,50 31,20 10,75 6,58 39,50 30,10 11,95 8,78

Vysvětlivky: n = počet; x = aritmetický průměr; s = směrodatná odchylka; BMI = index tělesné hmotnosti Nejpouţívanějším ukazatelem somatiky v našich podmínkách je index tělesné hmotnosti (BMI) a procentuálně vyjádřený tělesný tuk. Tabulka 7 vykazuje hodnoty námi změřené skupiny tělesně nezdatných jedinců. Zdravotně orientovaná zóna BMI podle standardů FITNESSGRAMU je pro dívky 13,7-24,5, pro chlapce 14,0-22,0. Dívky se svým průměrem vešly do cílové zóny BMI, ale čtyři z nich přesáhly hranici standardu. Nejvyšší naměřená hodnota BMI u dívek byla 27,1 kg/m2. U chlapců vidíme překročení hranice zdravotně orientované zóny v průměru o 0,3 kg/m2. Nejvyšší naměřená hodnota BMI činila 27,5 kg/m2. Při porovnání minimálních hodnot BMI našeho souboru tělesně nezdatných jedinců jsme přišli na to, ţe spodní hranici nepřekročil nikdo. Nepříznivý vývoj a vysoké hodnoty dokazují porovnání s průměrem dětské populace v České republice za rok 2001 (Bláha et al., 2005): dívky 18,32 kg/m2 ; chlapci 18,21 kg/m2. Zdravotně orientovaná zóna tělesného tuku podle standardů FITNESSGRAM je pro dívky 13-32 % a pro chlapce 7-25%. Dívky z naší skupiny tělesně nezdatných jedinců jsou svým průměrem 31,20 % tuku na samotné hranici zdravotně orientované zóny. Nejvyšší naměřenou hodnotou u dívek bylo 41,10 % tuku. Podobně jako u indexu tělesné hmotnosti překročili chlapci u tělesného tuku také zdravotně orientovanou zónu. Svým nelichotivým skupinovým průměrem 30,10 % tuku spadají výrazně do zóny vyţadující zlepšení. Nejvyšší naměřená hodnota činila 42,20 % tuku a do cílené zdravotně orientované zóny podle tělesného tuku bychom mohli zařadit pouze dva chlapce, kteří by standard splnili.

51

Hraniční hodnoty BMI vymezují 3 stupně obezity u české populace. Ani dívky, ani chlapci nespadají jako soubor svým průměrem do ţádné kategorie obezity. Z pohledu jednotlivců spadají dvě dívky do stupně mírné obezity a jedna dokonce do stupně střední obezity. U chlapců je to podobné, dva chlapci spadají do stupně mírné obezity a jeden chlapec do stupně střední obezity. Optimální součet dvou koţních řas podle Strattona (2005) je u dívek 17-30 mm, u chlapců 11-25 mm. Stratton rozděluje součet dvou koţních řas do šesti kategorií (velmi nízký, nízký, optimální, středně vysoký, vysoký a velmi vysoký). Naše testované dívky se řadí do kategorie šesté, kde je součet dvou koţních řas označen za velmi vysoký. Chlapci se svým součtem řadí do kategorie páté, označené za vysoký. Zjištěné procentuální zastoupení tělesného tuku podtrhuje hodnoty BMI a je výsledkem špatných stravovacích návyků, stylu ţivota a malým pohybem. Naměřené hodnoty tělesného tuku u našeho souboru jsou pro děti velmi limitující.

52

4.4 Motorický profil tělesně nezdatných jedinců

Tabulka 11. Motorické parametry tělesně nezdatných jedinců VČB

Kliky

[přeběhy] [počet] Dívky (n = 11) Chlapci (n = 8)

x s x s

12,55 4,52 16,75 4,89

3,27 2,45 5,50 3,16

Hrudní Hrudní předklon Záklon předklon v lehu v sedu [počet] 39,36 23,36 40,25 24,46

[cm] 22,64 6,81 23,88 4,70

[cm] 22,73 7,72 19,38 4,61

Vysvětlivky: n = počet; x = aritmetický průměr; s = směrodatná odchylka; VČB = vytrvalostní člunkový běh Tělesně nezdatné děti zaznamenaly v motorickém testování nejhorší výsledky v aerobní zdatnosti a síle a vytrvalosti svalů horní části trupu. Nejlépe si vedly v testování síle a pohyblivosti extenzorů trupu a v síle a vytrvalosti břišních svalů. Ve vytrvalostním člunkovém běhu jsou stanovené hranice cílové zdravotně orientované zóny pro dívky 15-41 přeběhů, pro chlapce 23-72 přeběhů. Námi testovaní jedinci nedosáhli v obou případech svým průměrem do této zóny. Nejniţší hodnotou u dívek bylo 6 přeběhů a nejvyšší hodnotou bylo 20 přeběhů. U chlapců byla nejniţší hodnota 10 přeběhů a nejvyšší 22 přeběhů. Ani jeden z chlapců nevyhověl nastavenému standardu ve vytrvalostním člunkovém běhu. Ze všech devatenácti tělesně nezdatných splnila tento standard pouze jedna dívka. Měření pomocí opakovaných kliků dopadlo svými výsledky podobně jako u vytrvalostního člunkového běhu. Dívky by podle standardů FITNESSGRAMU měly zvládnout 7-15 kliků a chlapci 8-20 kliků. Z celého souboru tělesně nezdatných splnil tento standard pouze jeden chlapec. Nejniţší naměřenou hodnotou u dávek byla 0 kliků a u chlapců 1 klik. Nejvyšší hodnotu u dívek má 8 kliků a u chlapců 11 kliků. V hodnocení flexibility se náš soubor tělesně nezdatných dětí opět nedostal do zdravotně orientované zóny. Standardy testové baterie FITNESSGRAM jsou nastavené v testování hrudního předklonu v sedu pokrčmo jednonoţ u dívek na 25 cm a u chlapců na 20 cm. Celkově tento test nesplnilo 12 dětí z 19 členného souboru. 53

Rozdílných výsledků jsme dosáhli v testování síly a pohyblivosti extenzorů trupu. Pro záklon v lehu na břiše jsou standardy pro obě pohlaví stejné 23-30 cm. Chlapci se tak díky svému průměru dostali v tomto testu do cílové zdravotní zóny. Nejlepších výsledků v rámci našeho měření jsme dosáhli v testování a vytrvalosti břišních svalů. Zprůměrované hodnoty řadíme u obou pohlaví dokonce do zóny výborných výsledků. Z pohledu jedinců standardy v opakovaném hrudním předklonu nesplnili 3 testovaní z celkových 19. Nejvyšší moţné dosaţené hodnoty bylo dosaţeno u dívek i u chlapců stejně 75 opakování. Nejniţší hodnotu zaznamenala u dívek 12 opakování a u chlapců 8 opakování.

54

5 Závěr Cílem bakalářské práce bylo na základě syntézy poznatků a s pomocí testové baterie FITNESSGRAM zjistit procentuální výskyt tělesně nezdatných jedinců u dětí školního věku 10 aţ 12 let z libereckého regionu. Ve všech testech testové baterie FITNESSGRAM byla nejvíce zastoupena cílová zdravotně orientovaná zóna. Výjimkou byl pouze test síly a vytrvalosti břišních svalů – hrudní předklony v lehu pokrčmo, kde se většina jedinců nachází v zóně výborných výsledků. Pozitivním zjištěním bylo, ţe ţádná z věkových kategorií u chlapců ani u dívek nespadá do zóny vyţadující zlepšení. Porovnání chlapecké a dívčí úrovně zdravotně orientované zdatnosti vyšlo lépe pro chlapce. Chlapci dominovali v testování aerobní zdatnosti i síly a vytrvalosti svalů horní části trupu. V testování tělesného sloţení – BMI testem, síle a vytrvalosti břišních svalů i v síle a vytrvalosti extenzorů trupu byly hodnoty vyrovnané, přesto s mírnou převahou pro chlapce. Jediným testem, kde dosahovaly dívky lepší výkonnosti, bylo testování flexibility předklonem v sedu pokrčmo jednonoţ. Na základě kriteriálně vztaţených standardů (viz obrázek 1) nám vyšla skupina tělesně nezdatných jedinců o devatenácti členech, coţ představuje 7,22 % z celku. Tato skupina spadá svými motorickými a somatickými výsledky do zóny výsledků vyţadující zlepšení. Na tělesně nezdatné jedince by se měla soustředit pozornost, protoţe jejich úroveň tělesného tuku je natolik nepříznivá uţ v nízkém věku, ţe pokud se nezmění jejich ţivotní styl, jsou přímo ohroţeni civilizačními chorobami. Česká populace se svými zhoršujícími se výsledky různých testových baterií přibliţuje západním civilizacím. Svědčí o tom porovnání hodnot měření z roku 2004 a 2009. Přestoţe z celkového pohledu všech testů v horizontu pěti let nelze jasně konstatovat, jestli došlo ke zhoršení, nejvýraznější hodnoty dávají za pravdu předpokladům odborníků, ţe celková úroveň tělesné zdatnosti kopíruje vývoj západních civilizací. V porovnání s USA naše úroveň tělesné zdatnosti není ještě tak špatná (viz obrázek 8). Současný stav by nám neměl být lhostejný, ale varovný. Díky konzumní společnosti a špatným návykům vzniká negativní postoj k pohybové aktivitě, který následně můţe vést spolu s řadou dalších okolností aţ k civilizačním chorobám. Kde jinde by si měly děti uvědomit závaţnost motorického vývoje neţ na hodinách tělesné výchovy, kde se s pohybem setkávají všichni bez výjimky. Pohyb je pro člověka nezbytný a o tělo se má pečovat.

55

Testová baterie FITNESSGRAM je podle mého názoru vhodný způsob, jak kvalitně a spolehlivě otestovat děti školního věku. FITNESSGRAM neklade vysoké poţadavky na prostory, pomůcky, statistické vyhodnocení a je časově nenáročný. Přestoţe testová baterie FITNESSGRAM není u nás příliš známá, rozsáhlá srovnávací data najdeme hlavně v zemi původu, ve Spojených státech amerických. Přínos bakalářské práce spatřuji ve zmonitorování aktuálního stavu tělesné zdatnosti a ve zjištění procentuálního zastoupení tělesně nezdatných jedinců mezi dětmi školního věku 10 aţ 12 let.

56

6 Literatura 1) BAJANOVÁ, V. Zmeny vybraných somatických parametrov u stredoškoláčok s nadváhou po absolovanom pohybovom programe. Telesná výchova a šport, 2009, roč. 19, č 3-4, s. 25-28. ISSN: 1335–2245. 2) BLÁHA, P. et al. 6. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001, Česká republika. Praha: SZÚ, 2005. ISBN 80-7071-251-1. 3) COOPER INSTITUTE. FITNESSGRAM/ACTIVITYGRAM. Test administration manual. 4th ed. Champaign, IL : Human Kinetics, 2007 ISBN 9780736068567. 4) DVOŘÁKOVÁ, H., Didaktika tělesné výchovy nejmenších dětí. Praha: UK, 2007. ISBN 879-80-7290. 5) EPISD. The Obesity Epidemic in Children – An Alarming Trend, 2009, Retrieved 15. 12. 2009 from the World Wide Web: http://www.episd.org/_programs/fitnessgram_ gde/docs/Obesity%20Epidemic.pdf 6) FIALOVÁ, L. Fyzické zdraví, psychická pohoda a pohybová aktivita českých ţen. Telesná výchova a šport, 2009, roč. 19, č 3-4, s. 21-24. ISSN: 1335–2245. 7) HÁTLOVÁ, B. Psychologické aspekty ontogenetického vývoje motoriky v dětství a dospívání I. Tělesná výchova a sport mládeže, 2009, roč. 75, s. 7-11. ISSN: 12107689. 8) CHYTRÁČKOVÁ, J. (Ed.). UNIFITTEST (6-60), 2002, 1. vyd. Praha: FTVS UK. ISBN 80-86317-18-8. 9) KAZDA, J. Úroveň zdravotně orientované zdatnosti u 8-13 letých dětí z Libereckého regionu, 2008, Liberec. Diplomová práce na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci na Katedře tělesné výchovy. Vedoucí diplomové práce Aleš Suchomel. 10) KRAMÁŘOVÁ, J. Hodnocení tělesné zdatnosti dětí mladšího a staršího školního věku na základě kriteriálně vztažených standardů, 2007, Liberec. Diplomová práce na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci na Katedře tělesné výchovy. Vedoucí diplomové práce Aleš Suchomel. 11) KUTLÍK, D. Vplyv pohybovej aktivity na zdravie. Telesná výchova a šport, 2009, roč. 19, č 3-4, s. 37-41. ISSN: 1335–2245. 12) KYRALOVÁ, M. Zdravotní tělesná výchova, 1996, II. část. Praha. ISBN 80-85 22839-4.

57

13) MALINA, RM. BOUCHARD, C., & BAR-OR, O. Growth, maturation and physical aktivity, 2004, 2nd ed. Champaign, IL : Human Kinetics. ISBN 0-88011-882-2. 14) MELICHER, A. Ochrana ţivota a zdravia v primárnom a sekundárnom vzdelávaní ţiakov. Telesná výchova a šport, 2009, roč. 19, č 1, s. 2-3. ISSN: 1335–2245. 15) MĚKOTA, K. Antropomotorika II, 1988, 1. Vyd. Olomouc: UP. 16) MĚKOTA, K. & CUBEREK, R. Pohybové dovednosti, činnosti, výkony, 2007, 1. vyd. Olomouc : UP, ISBN 978-80-244-1728. 17) MĚKOTA, K. Motorické schopnosti, 2007, 1. Vyd. Olomouc: UP, ISBN 80-2440981-X. 18) MORAVEC, R. Monitorovanie úrovne telesného rozvoja a pohybovej výkonnosti 10 – 18-ročných ţiakov vybraných škôl na Slovensku. Telesná výchova a šport, 2009, roč. 19, č 2, s. 10-15. ISSN: 1335–2245. 19) MORROW, JR. et al. Measurement and evaluation in human performance, 2005, 3rd ed. Champaign, IL : Human Kinetics. ISBN 0-7360-5540-1. 20) MUŢÍK, V. Tělesná výchova a zdraví, 1997, Olomouc, ISBN 80-85-85783-17-7. 21) SUCHOMEL, A. Somatická charakteristika dětí školního věku s rozdílnou úrovní motorické výkonnosti, 2004, 1. vyd. Liberec: TU, ISBN 80-7083-900-7. 22) SUCHOMEL, A. Tělesně nezdatné děti školního věku (motorické hodnocení, hlavní činitelé výskytu, kondiční programy), 2006, 1. vyd. Liberec: TU, ISBN 80-7232-1406. 23) STACKEOVÁ, D. Doporučení pohybové aktivnosti pro děti a dospívající. Tělesná výchova a sport mládeže, 2009, roč. 75, s. 2-5. ISSN: 1210-7689. 24) STRATTON, G. Sportslinx project: The fitness and sporting interest of Liverpool schoolchildren, 2005, Pilot project report. 1st ed. Liverpool: John Mores University. Cente for Physical Education, Sport and Dance. 25) SVOBODA, B. Pedagogika sportu, 2007, 2. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, ISBN 978-80-246-1358-1. 26) VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy, 2002, Brno, ISBN 80-7315-033-6. 27) VONDRA, V. Hodnocení zdravotně orientované zdatnosti u dětí školního věku, 2005, Liberec, Diplomová práce na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci na Katedře tělesné výchovy. Vedoucí diplomové práce Aleš Suchomel.

58

7 Přílohy Seznam příloh: PŘÍLOHA 1: Tabulka 1. Výsledky motorického testování v roce 2004 Tabulka 2. Výsledky somatického testování v roce 2004 PŘÍLOHA 2: Tabulka 1. Kriteriální hodnoty BMI vymezující nadváhu a obezitu u 2-18letých jedinců

59

PŘÍLOHA 1: P1 Tabulka 1. Výsledky motorického testování v roce 2004 Věk

Pohlaví

n

[roky] 10

11

12

Chlapci

99

Dívky

84

Chlapci

88

Dívky

77

Chlapci

96

Dívky

84

x s x s x s x s x s x s

VČB

Kliky

[přeběhy]

[počet]

39,91 12,43 29,85 9,04 50,52 16,22 37,25 13,41 48,85 18,37 41,80 14,80

17,00 10,60 9,35 5,35 18,83 10,47 11,25 7,99 17,54 9,90 12,95 7,91

Hrudní Hrudní předklon Záklon předklon v lehu v sedu [počet] 36,72 22,16 34,30 19,18 45,15 22,18 37,36 19,62 49,12 22,64 42,55 24,26

[cm] 21,20 5,90 22,82 6,38 23,86 5,74 25,76 7,09 25,93 7,30 27,12 8,56

[cm] 23,13 6,57 25,60 5,64 23,89 6,15 28,13 5,90 21,28 6,72 29,16 5,67

Vysvětlivky: n = četnost; x = aritmetický průměr; s = směrodatná odchylka; VČB = vytrvalostní člunkový běh.

60

P1 Tabulka 2. Výsledky somatického testování v roce 2004 Věk

Pohlaví

n

BMI [kg/m2]

[roky]

10

11

12

Chlapci

99

Dívky

84

Chlapci

88

Dívky

77

Chlapci

96

Dívky

84

x s x s x s x s x s x s

17,56 2,05 17,85 2,23 18,75 2,63 18,04 2,72 19,45 3,71 18,08 2,58

Tělesná Tělesná hmotnost výška [kg] 36,59 5,97 36,66 6,50 41,21 7,07 41,56 9,15 47,45 11,70 46,56 7,18

[cm] 144,03 6,31 143,00 6,99 148,00 6,16 151,09 8,37 155,52 7,21 156,58 6,90

Vysvětlivky: n = četnost; x = aritmetický průměr; s = směrodatná odchylka; BMI = index tělesné hmotnosti.

61

PŘÍLOHA 2: P2 Tabulka 1. Kriteriální hodnoty BMI vymezující nadváhu a obezitu u 2-18letých jedinců

Věk [roky] 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 5,5 6 6,5 7 7,5 8 8,5 9 9,5 10 10,5 11 11,5 12 12,5 13 13,5 14 14,5 15 15,5 16 16,5 17 17,5 18

Nadváha [kg.m-2] Chlapci Dívky 18,41 18,02 18,13 17,76 17,89 17,56 17,69 17,40 17,55 17,28 17,47 17,19 17,42 17,15 17,45 17,20 17,55 17,34 17,71 17,53 17,92 17,75 18,16 18,03 18,44 18,35 18,76 18,69 19,10 19,07 19,46 19,45 19,84 19,86 20,20 20,29 20,55 20,74 20,89 21,20 21,22 21,68 21,56 22,14 21,91 22,58 22,27 22,98 22,62 23,34 22,96 23,66 23,29 23,94 23,60 24,17 23,90 24,37 24,19 24,54 24,46 24,70 24,73 24,85 25,00 25,00

Pramen: Suchomel (2006).

62

Obezita [kg.m-2] Chlapci Dívky 20,09 19,81 19,80 19,55 19,57 19,36 19,39 19,23 19,29 19,15 19,26 19,12 19,30 19,17 19,47 19,34 19,78 19,65 20,23 20,08 20,63 20,51 21,09 21,01 21,60 21,57 22,17 22,18 22,77 22,81 23,39 23,46 24,00 24,11 24,57 24,77 25,10 25,42 25,58 26,05 26,02 26,67 26,43 27,24 26,84 27,76 27,25 28,20 27,63 28,57 27,98 28,87 28,30 29,11 28,60 29,29 28,88 29,43 29,14 29,56 29,41 29,69 29,70 29,84 30,00 30,00