Kód zařízení: 921 – Svařování, pájení, řezání
W 921 03 1. návrh ke dni 24. 4. 2007
TECHNICKÁ PRAVIDLA
Svařování termoplastů Svařovací metody Thermoplastics Welding Welding Methods
Schválena dne:
Platnost od:
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Realizace a vydání pravidel: České sdružení pro technická zařízení registrované u Civilně správního úseku MV ČR pod č.j. II/s – OS/1 – 30281/96 – R ze dne 24. 5. 2000 Nakladatel: Agentura ČSTZ, s.r.o. – zapsaná v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce č. 52/97 ze dne 19. 7. 2005 ISBN ............................................ COPYRIGHT © ČSTZ, ČSSP 2007 Pořizování dotisků a kopií pravidel nebo jejich částí je dovoleno jen se současným souhlasem ČSTZ a ČSSP.
2
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Tato technická pravidla stanovují rozdělení svařovacích metod, rozsah jejich použití pro běžné termoplasty používané v technické praxi. U jednotlivých svařovacích metod stanovují rozsah platnosti, požadavky na svařovací zařízení, nářadí a pomůcky, přípravu ke svařování, svařovací postupy a jejich použití pro jednotlivé termoplasty. Technická pravidla stanovují postupy zkoušení svarových spojů, jejich rozsah použití a minimální požadované hodnoty, jichž musí svar zhotovený podle jednotlivých metod dosáhnout. Technická pravidla byla projednána s dotčenými orgány státní zprávy a organizacemi zabývajícími se danou problematikou.
3
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
OBSAH 1
Rozsah platnosti .................................................................................................................................... 5
2
Názvosloví .............................................................................................................................................. 5
3
Všeobecně .............................................................................................................................................. 6
4
Technické požadavky............................................................................................................................ 6
5
Obecné požadavky pro svařování ........................................................................................................ 6
6
Svařování plastů – metoda horkým tělesem na tupo ........................................................................ 7
7
Svařování plastů – elektrosvařování ................................................................................................ 14
8
Svařování plastů – metoda polyfúzní ............................................................................................... 16
9
Svařování plastů – svařování horkým plynem s přídavným materiálem ...................................... 19
10
Svařování plastů – extruzní svařování .............................................................................................. 23
11
Svařovací postupy – WPS................................................................................................................... 27
12
Závěrečná ustanovení ......................................................................................................................... 28
13
Citované a související předpisy ......................................................................................................... 28 13.1 České technické normy.................................................................................................................. 28 13.2 Technická pravidla ........................................................................................................................ 29 13.3 Právní předpisy ............................................................................................................................. 29
Příloha 1 – VZOR WPS PRO SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ .................................................................................. 30
4
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Svařování termoplastů. Svařovací metody 1
W 921 03
ROZSAH PLATNOSTI Tato technická pravidla (dále jen „pravidla”) stanovují požadavky a podmínky pro svařování polotovarů z termoplastů.
1.1
Pravidla platí pro následující svařovací metody a svařované polotovary: – svařováním horkým tělesem metodou na tupo trubek, sedlových kusů a desek vyrobených z PE, PP, PB, PVDF a PVC; – svařování horkým tělesem polyfúzně trubek, tvarovek, vyrobených z PE, PP, PB a PVDF; – elektrosvařování trubek, tvarovek, sedlových kusů vyrobených z PE, PP, PB a vzájemnému svařování PE–HD a PE–Xa; – extruzní svařování trub a desek vyrobených z PE–HD a PP (typu 1–3), svařováním horkým plynem kulatou tryskou a rychlotryskou desek a trubek z termoplastů, jako jsou PE, PP a PVC.
2
NÁZVOSLOVÍ
2.1
Termíny a definice
2.1.1
Svar – nerozebíratelný spoj dílů, který vznikne natavením základního nebo přídavného materiálu, natavené plochy se spojí pod tlakem a po vychladnutí vykazuje spoj požadované vlastnosti.
2.1.2
Svařitelnost – provedený reprodukovatelný postup svaření termoplastů, po němž svar opakovaně vykazuje požadované vlastnosti.
2.1.3
Faktor svaru – kvantitativní hodnocení kvality svaru vyjádřené jako poměr hodnot sledované veličiny naměřené na zkušebním tělese se svarem a bez svaru.
2.1.4
Svařovací parametry – veličiny, potřebné k provedení svaru. Jsou jimi svařovací teplota zajišťující správné natavení svarových ploch, svařovací tlak jehož časový průběh během svařování zajišťuje propojení makromolekul natavených svarových ploch základního/ přídavného materiálu a časový průběh svařování specifický pro použitou metodu svařování, svařovaný polymer a polotovar.
2.1.5
Svařovací metoda – soubor zařízení, přípravků a postupů, jejichž aplikací dosáhne svářeč opakovaně svaru s požadovanými vlastnostmi.
2.1.6
Svářeč – osoba s platným osvědčením kvalifikace svářeče termoplastů pro danou metodu, materiál a polotovar.
2.1.7
Kvalifikace svářeče – soubor teoretických znalostí a praktických dovedností, jejichž aplikací při použití vhodných zařízení, přípravků a pomůcek je svářeč schopen opakovaně provést svar s požadovanými vlastnostmi (vzhled, faktor svaru).
2.2
Zkratky a značky PVC–P PVC–U PE–HD PE–LD PE–X PE–Xa PP–H (typ 1) PP–B (typ 2) PP–R (typ 3)
polyvinylchlorid se změkčovadly polyvinylchlorid bez změkčovadla vysokohustotní polyetylen nízkohustotní polyetylen zesíťovaný polyetylen peroxidy zesíťovaný polyetylen polypropylen homopolymer polypropylen blokový kopolymer polypropylen statistický kopolymer 5
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
PB PVDF dn l MFR 3
polybuten polyvinylidenfluorid vnější průměr trubky délka desky index toku taveniny
VŠEOBECNĚ
Technická pravidla jsou ve smyslu 3.1 ISO/IEC Guide 2 normativním dokumentem obsahujícím pravidla pro praxi podle 3.5 ISO/IEC Guide 2. Jsou vytvořena na základě konsenzu a přijata na úrovni odvětví nezávislou schvalovací komisí se zastoupením dotčených orgánů a organizací. Mají charakter veřejně dostupného dokumentu) vypracovaného ve spolupráci zainteresovaných stran pomocí konzultací a postupů konsenzu a od okamžiku jejich schválení jsou uvedenými orgány a organizacemi považována za uznaná technická pravidla vyjadřující stav techniky podle 1.5 ISO/IEC Guide 2. 4 4.1.1
TECHNICKÉ POŽADAVKY Používané materiály, výrobky a technologie musí splňovat požadavky bezpečnosti a spolehlivosti. Splnění těchto požadavků musí být prokázáno).
5
OBECNÉ POŽADAVKY PRO SVAŘOVÁNÍ
5.1
Všeobecně
5.1.1
Kvalita svarových spojů závisí na odborné kvalifikaci svářečského personálu, vhodnosti použitých svařovacích zařízení, přípravků a na dodržení svařovacích postupů.
5.1.2
Svářečské práce musí být kontrolovány. Druh a rozsah dozoru se dohodne mezi smluvními stranami. Dozor nad svařováním se doporučuje provádět vyšším svářečským personálem. Způsob získání odborné kvalifikace je stanoven např. v TPG 927 06.
5.1.3
Nižší svářečský personál musí být odborně školen a musí být držitelem platné kvalifikace pro vykonávanou činnost. Platnost svářečské kvalifikace potvrzuje odběratel svářečských prací. Způsob získání kvalifikace je stanoven např. v ČSN EN 13067, TPG 927 04, TPG 927 05 a TNV 75 5517.
5.1.4
Pracoviště musí být chráněno před přímým slunečním svitem situováním ve stínu nebo zabezpečením umělého zastínění. Svařované plochy výrobků musí být asi 1. hodinu před započetím svařování chráněny proti slunečnímu svitu tak, aby jejich povrch nebyl přehřátý a nevykazoval teplotní rozdíl větší než 10 °C.
5.1.5
Svařované plochy výrobků nesmí být během svařování ochlazovány prouděním vzduchu. U trubek musí být volné konce během svařování uzavřeny.
5.1.6
V případě nepříznivých povětrnostních podmínek (vítr, vlhkost, teplota nižší než +5 °C) lze svařovat pouze v krytém prostoru, jehož provedení a vybavení je schopno eliminovat tyto nepříznivé vlivy.
5.1.7
Svařované plochy musí být nepoškozené a chráněné proti vnikání nečistot.
5.1.8
Navíjené trubky bezprostředně po rozvinutí vykazují ovalitu. Proto musí být tato ovalita na koncích trubek před zahájením svařování odstraněna např. opatrným zahřátím horkovzdušným agregátem a použitím vhodných svěrek nebo zakruhovacího zařízení.
5.1.9
Spojované plochy svařovaných dílů musí být nepoškozené a zbavené nečistot, např. špíny, oleje a hoblin.
5.1.10 Doporučuje se zaznamenat data o svaru do protokolu o svařování nebo na datový nosič. 5.1.11 V rámci zajištění kvality se doporučuje zhotovit a vyzkoušet vzorky svarů před a během provádění svářečských prací. Svarový spoj může být zkoušen nedestruktivními a nebo destruktivními metodami.
6
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
5.2
Svařitelnost
5.2.1
Za svařitelné jsou obecně považovány materiály stejných typů termoplastů splňující podmínku svařitelnosti danou hodnotou jejich indexu toku taveniny (MFR) podle ČSN EN ISO 1133 (64 0861).
5.2.2
Způsoby deklarace svařitelnosti (MFR) výrobků z termoplastů a) Hodnota MFR je obsažena v technické dokumentaci (atestu) výrobku dodávané výrobcem. b) Technická dokumentace obsahuje prohlášení výrobce o rozsahu MFR, který garantuje svařitelnost výrobku s jinými výrobky, které mají MFR v tomto rozsahu.
5.2.3
Rozsah MFR pro jednotlivé druhy termoplastů
5.2.3.1 Pro materiál PE–HD platí rozsah 0,3 < MFR 190/5 ≤ 1,7 g/10 min, se zařazením do tříd MFR (001, 003, 005 apod.) v závislosti na druhu polotovaru (trubky, desky) podle tabulky 1 a 2. Za vzájemně zaručeně svařitelné jsou přitom považovány materiály se shodnou třídou MFR nebo materiály s třídou MFR bezprostředně sousedících. Svařitelnost polotovarů s MFR ve třídách, které nejsou shodné nebo sousedící musí být ověřena (např. nezávislou autorizovanou zkušebnou zkouškami podle ČSN EN 12 814 část 1–8). Tabulka 1 – Rozdělení trubek z PE–HD do tříd MFR Třída MFR MFR 190/5 (g/10 min)
003
005
010
020
0,3 ≤ MFR < 0,4
0,4 ≤ MFR < 0,7
0,7 ≤ MFR < 1,3
1,3 ≤ MFR < 1,7
Tabulka 2 – Rozdělení desek z PE–HD do tříd MFR Třída MFR MFR 190/5 (g/10 min)
003
006
012
022
0,3 ≤ MFR < 0,4
0,4 ≤ MFR < 0,8
0,8 ≤ MFR < 1,5
1,5 ≤ MFR < 1,7
5.2.3.2 Pro materiál PP platí rozsah 0,4 < MFR 190/5 ≤ 1,0 g/10 min, se zařazením do tříd MFR (005 a 012) podle tabulky 3. Za vzájemně zaručeně svařitelné jsou přitom považovány materiály se shodnou třídou MFR nebo materiály s třídou MFR sousedící. Tabulka 3 – Rozdělení trubek a desek z PP do tříd MFR Třída MFR
005
012
MFR 190/5 (g/10 min)
0,4 ≤ MFR < 0,8
0,8 ≤ MFR < 1,0
5.2.3.3 Pro materiál PVDF platí rozsah 1,0 < MFR 230/5 ≤ 25 g/10 min (hustota od 1,70 do 1,80 g/cm3). Při svařování výrobku z tohoto materiálu je potřebné respektovat technickou dokumentaci dodávanou jeho výrobcem. 5.2.3.4 Trubky z materiálu PE–Xa lze mezi sebou a s lineárními typy PE materiály svařovat pouze elektrosvařováním, při respektování pokynů jejich výrobce. V případě požadavku odběratele, doloží výrobce trubek zkoušky o svařitelnosti materiálu PE–Xa s lineárními typy PE. 6
SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ – METODA HORKÝM TĚLESEM NA TUPO
6.1
Popis metody
Metoda horkým tělesem na tupo se používá pro svařování trubek a desek. Svařované plochy trubek nebo desek přitlačeny na ohřívací těleso (fáze vyrovnání) a prohřáty na svařovací teplotu při sníženém tlaku (fáze ohřevu) a poté po vyjmutí horkého tělesa spojeny pod tlakem (fáze spojování). Na obrázku 1 je zobrazen princip metody, na obrázku 2 je zobrazen svařovací diagram svařování horkým tělesem na tupo. 7
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Legenda: a) příprava svaru; b) prohřátí svarových ploch; c) hotový svar Obrázek 1 – Princip svařování horkým tělesem metodou na tupo
Obrázek 2 – Svařovací diagram metody horkým tělesem na tupo
6.2
Materiál
Metodou horkým tělesem na tupo se svařují tyto materiály: PE, PP, PB, PVDF, PVC 6.3
Svařované díly
Metodou horkým tělesem na tupo se svařují desky, trubky a pro tuto technologii určené tvarovky. 6.4
Tloušťka stěny
Metodou horkým tělesem na tupo se svařují polotovary o tloušťce stěny v rozmezí 4,0 mm – 40,0 mm. Tloušťka stěny svařovaných výrobků se nesmí vzájemně lišit o více než 10 %.
8
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
6.5
Svařovací zařízení
Svařovací zařízení musí odpovídat požadavkům uvedeným v ČSN ISO 12176-1 a TPG 921 21. 6.6
Základní podmínky pro svařování na tupo – Používá se svařovací zařízení, které je schopno v průběhu svařování zajistit požadované parametry; – Před vlastním svařováním je očištěno horké těleso a rovinný hoblík; – Pro čištění svařovaných ploch a pracovních ploch horkého tělesa se používají rychle a beze zbytku odpařitelné odmašťovací kapaliny (např. technicky čistým etylalkoholem s nejméně 99,8 % alkoholu, < 0,1 % vody v originálním balení), které nenarušují svařovaný polymer, nejsou hydroskopické a nebarevný, vlákna neuvolňující papír. Mohou být rovněž použity speciální k tomu určené čistící utěrky a čistící prostředky, jestliže splňují výše uvedené požadavky; – Pracovní plochy horkého tělesa jsou opatřeny antiadhézní vrstvou, která zabraňuje přilepení taveniny polymeru; – Pracovní plochy horkého tělesa jsou udržovány v čistotě a nejsou na nich ulpělé zbytky taveniny polymeru; – Pro odstranění zbytků taveniny z pracovních ploch horkého tělesa se používají vhodné, povrch nepoškozující škrabky; – Horké těleso udržuje požadovanou svařovací teplotu s požadovanou přesností po celou dobu provádění svaru.
6.7
Přípravné práce – Svařované díly jsou očištěny od mechanických nečistot a vlhkosti; – Svařované díly jsou upnuty ve svařovacím zařízení (u trubek je nutno zajistit souosost); – Čela svařovaných dílů jsou zarovnána rovinným hoblíkem tak, aby byly odstraněny nerovnosti způsobené dělením materiálu a zoxidovaná vrstva na svařovaných plochách do hloubky nejméně 0,2 mm; – Provede se očištění svařovaných ploch od zbytků materiálu vzniklého při jejich zarovnávání a kontrola homogenity materiálu svařovaných ploch; – Provede se kontrola souososti – přesazení svařovaných ploch nepřesáhne 10 % tloušťky stěny a spára mezi svařovanými plochami nepřesáhne hodnoty uvedené v tabulce 4 a 5. Tabulka 4 – Maximální velikost spáry mezi zarovnanými svařovanými plochami trubek Tloušťka stěny svařovaných dílů s (mm) Max. velikost spáry t (mm)
s < 10
10 ≤ s < 25
25 ≤ s < 40
0,2
0,5
1,3
Tabulka 5 – Maximální velikost spáry mezi zarovnanými svařovanými plochami desek Délka desky l (mm) Max. velikost spáry t (mm)
l < 1500
1500 ≤ l < 2000
2000 ≤ l < 2300
2300 ≤ l < 3000
1,0
1,3
1,5
2,0
– Provede se vizuální kontrola pracovních ploch horkého tělesa. Pracovní plochy nesmí vykazovat zbytky taveniny polymeru, vrypy a jiná mechanická poškození; – Kontrola teploty pracovních ploch horkého tělesa se provede vhodným teploměrem na každé straně ve dvou bodech, ve kterých lze předpokládat kontakt horkého tělesa a svařovaných dílů; – Po každém nastavení teploty může být horké těleso použito nejdříve po 10 minutách po dosažení této nastavené teploty. Teploty horkého tělesa v závislosti na svařovaném materiálu jsou uvedeny v tabulce 6; – Určení pohybové síly/tlaku se provede před provedením svaru za účelem stanovit minimální sílu/tlak (pasivní odpor), která uvede upínací čelisti se svařovanými díly do pohybu k sobě; – Takto stanovená síla/tlak se připočte k nominálnímu svařovacímu tlaku/síle stanovenému výrobcem zařízení, výsledkem je svařovací síla/tlak;
9
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
– Kontrola upnutí se provede tak, že svařované díly jsou přitlačeny na sebe svařovací silou/tlakem. Nesmí dojít k posunutí upnutých svařovacích dílů vůči upínacímu přípravku; – Provede se očištění svařovaných ploch a pracovních ploch horkého tělesa. Očištěné plochy nesmí být před svařováním opět jakýmkoliv způsobem znečištěny. 6.8
Provedení svaru – Svařování se provádí v časové a tlakové posloupnosti. Směrné svařovací hodnoty uvedené v těchto pravidlech jsou použity v případě, že výrobce svařovaných dílů, ani výrobce zařízení pro svařování neuvádí závazné hodnoty svařování; – Svařovací diagram svařování horkým tělesem na tupo je uveden na obrázku 2; – Horké těleso se vloží mezi svařované plochy; – Přitlačením svařovaných dílů na pracovní plochy horkého tělesa probíhá fáze „vyrovnání“. Dochází k natavení čel trubek, vyrovnání nerovností po zarovnání čel svařovaných dílů. Tato fáze probíhá při svařovací síle/tlaku. Tlak pro tuto fázi je uveden pro jednotlivé materiály v tabulce 6; Poznámka: Tlak pro fázi vyrovnání a spojení je potřebné vytvořit mezi spojovanými plochami. Nastavený tlak na ukazateli svařovacího zařízení není tlak ve spojovaných plochách, ale v jeho hydraulickém systému. – Fáze vyrovnání je ukončena v okamžiku, kdy svarové výronky na obou svařovaných dílech a po celém obvodu trubky a nebo délce u desky, vykazují v závislosti na svařovaném materiálu hodnoty uvedené v tabulce 6. U trubek velkých průměrů (> 630 mm) je nutno kontrolovat velikost výronku i na vnitřním obvodu trubek před zahájením svařování; – Po ukončení fáze vyrovnání dochází k prohřívání materiálu svařovaných ploch při hodnotě cca ≤ 0,01 MPa nad hodnotou pohybové síly/tlaku. Čas prohřívání svařovaných dílů je uveden v závislosti na svařovaném materiálu v tabulce 6; – Ve fázi „přestavení“ jsou oddáleny svařované plochy od horkého tělesa a těleso je vyjmuto. Vyjmutí horkého tělesa je nutno provést tak, aby nedošlo k poškození, nebo znečištění svařovaných ploch. Svařované plochy jsou uvedeny do kontaktu v co nejkratším čase, který nepřekročí dobu stanovenou v závislosti na svařovaném materiálu v tabulce 6, přičemž se při doteku pohybují takřka nulovou rychlostí; – Po dosažení kontaktu svařovaných ploch nastává fáze „spojení“ a tlak ve svařovaných plochách je plynule zvyšován až na hodnotu svařovací síly/tlaku –uvedenou v závislosti na svařovaném materiálu v tabulce 6; – Po dosažení svařovací síly/tlaku probíhá fáze „svařování“, kdy je dosažená svařovací síla/tlak udržována po dobu chladnutí uvedenou v závislosti na svařovaném materiálu v tabulce 6 s přesností ± 10 %; – Svařené díly musí vytvořit pravidelný dvojitý výronek. Velikost výronku ukazuje pravidelnost svarů. Různé velikosti výronků mohou být způsobeny různým MFR spojovaných materiálů; – Po uplynutí doby stanovené pro „svařování“ je možno zrušit svařovací sílu působící mezi svařovanými díly, vyjmout svařené díly a tyto mechanicky nenamáhat po dobu nejméně 1 hodiny pro tloušťku stěny 25 mm, pro větší tloušťky stěny po dobu nejméně 2 hodin.
10
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Tabulka 6a – Směrné hodnoty pro svařování PE–HD a PE–MD horkým tělesem na tupo, tlak pro vyrovnání 150 kPa, svařovací tlak 150 kPa Tl. stěny mm
Teplota °C
Výška výronku mm
Ohřev s
Přestavení s
Vytvoření přítlaku s
Chladnutí pod tlakem min
4
220
0,5
40
5
4
6
5
215
1,0
50
5
5
7
6
215
1,0
60
5
5,5
8,5
8
215
1,5
80
6
6,5
11
10
215
1,5
100
6
7
12,5
12
210
2,0
120
7
8
16
15
210
2,0
150
8
8,5
19,5
20
205
2,0
200
9
10,5
25
25
205
2,5
250
10
11,5
31
30
200
2,5
300
10
13,5
36,5
35
200
3,0
350
11
15,5
42,5
40
200
3,0
400
12
17
48,5
Tabulka 6b – Směrné hodnoty pro svařování PP horkým tělesem na tupo, tlak pro vyrovnání 100 kPa, svařovací tlak 100 kPa Tl. stěny mm
Teplota °C
Výška výronku mm
Ohřev s
Přestavení s
Vytvoření přítlaku s
Chladnutí pod tlakem min
4
215
0,5
110
5
4
7
5
215
0,5
130
5
5
8,5
6
215
5
150
5
6
10
8
210
1,0
185
6
8
12,5
10
210
1,0
225
6
10
15,5
12
205
1,0
260
7
12
18,5
15
205
1,0
320
8
15
23
20
200
1,5
415
9
20
30,5
25
200
1,5
510
10
25
37,5
30
200
1,5
605
10
30
45
35
195
2,0
700
11
35
52,5
40
195
2,0
800
12
40
60
11
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Tabulka 6c – Směrné hodnoty pro svařování PVC–U horkým tělesem na tupo, tlak pro vyrovnání 100 kPa, svařovací tlak 300 kPa Tl. stěny mm
Teplota °C
Výška výronku mm
Ohřev s
Přestavení s
Vytvoření přítlaku s
Chladnutí pod tlakem min
4
230
>0
60
5
4
4
5
230
>0
75
5
5
5
6
225
>0
90
5
6
6
8
225
>0
120
6
8
8
10
225
>0
150
6
10
10
12
225
>0
180
7
12
12
15
220
>0
200
8
15
15
20
220
>0
225
9
20
20
Tabulka 6d – Směrné hodnoty pro svařování PVDF horkým tělesem na tupo, tlak pro vyrovnání 150 kPa, svařovací tlak 150 kPa Tl. stěny mm
Teplota °C
Výška výronku mm
Ohřev s
Přestavení s
Vytvoření přítlaku s
Chladnutí pod tlakem min
4
240
0,5
80
5
4
7
5
240
0,5
90
5
4,5
8
6
240
0,5
100
5
5
9
8
230
1,0
120
6
5,5
11,5
10
230
1,0
140
6
6,5
14
12
230
1,0
160
7
7,5
16,5
15
230
1,3
190
8
8,5
20
20
230
1,7
240
9
10,5
26
25
230
2,0
290
10
13
32
12
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Tabulka 6e – Směrné hodnoty pro svařování PB horkým tělesem na tupo, tlak pro vyrovnání 200 kPa, svařovací tlak 200 kPa Tl. stěny mm
Teplota °C
Výška výronku mm
Ohřev s
Přestavení s
Vytvoření přítlaku s
Chladnutí pod tlakem min
4
260
10
46
5
4
5
5
260
1,0
58
5
4,5
6
6
255
1,0
69
5
5
7
8
255
1,0
93
6
5,5
10
10
255
1,0
116
6
6,5
13
12
255
1,5
140
7
8
17
15
250
1,5
175
8
9,5
22
20
250
15
233
9
12,5
25
6.9
Svařování sedlových kusů metodou na tupo
6.9.1
Svařování sedlových kusů metodou na tupo je určeno pro svařování trubek.
6.9.2
Spojované plochy trubky a sedlového kusu jsou sesazeny a ohřáty tvarovaným horkým tělesem za působení vyrovnávacího tlaku. Po vyjmutí tvarovaného horkého tělesa jsou ohřáté plochy přiloženy na sebe a spojeny za působení svařovacího tlaku.
6.9.3
Pro svařování sedlových kusů metodou na tupo musí být použito k tomu účelu určené svařovací zařízení.
6.9.4
Kruhovitost trubky je zajištěna upínacími čelistmi svařovacího přípravku a nebo odpovídajícím zakruhovacím zařízením. Musí být zkontrolováno, jak vzájemně sedí svařované plochy. Po uplynutí doby chlazení je možno upínací zařízení odejmout.
6.9.5
Pro svařování sedlových kusů metodou na tupo platí výše uvedené obecné požadavky pro svařování na tupo.
6.9.6
Postup provedení sedlových svarů Trubka je očištěna od mechanických nečistot a vlhkosti. Na trubce je označena plocha na kterou má být přivařena sedlová tvarovka. Vhodným nástrojem je odstraněna zoxidovaná vrstva do hloubky 0,1 mm až 0,2 mm. Svařovaná plocha trubky je očištěna. Sedlová tvarovka je vyjmuta z přepravního obalu a svařovaná plocha je rovněž očištěna. Tvarovka je upevněna do navařovacího zařízení a je provedena kontrola dosednutí na svarovou plochu. – Provede se vizuální kontrola pracovních ploch svařovacích nástavců. Pracovní plochy nevykazují zbytky taveniny polymeru, vrypy a jiná mechanická poškození. – Kontrola teploty pracovních ploch se provede vhodným teploměrem na každém ze svařovacích nástavců.
– – – – – –
13
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
7
SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ – ELEKTROSVAŘOVÁNÍ
7.1
Popis metody
Spojované plochy elektrosvařováním, tj. povrch trubky a vnitřek elektrotvarovky, jsou vzájemně přesazeny a ohřáty elektrickým proudem v odporovém vinutí uvnitř elektrotvarovky, čímž dojde k plastifikaci materiálu trubky i elektrotvarovky. Svar je vytvořen zvětšením objemu taveniny, délky odporového vinutí a promísením materiálu elektrotvarovky s materiálem trubky. Svařovací tlak ve spoji je závislý na vhodně řešených studených zónách elektrotvarovky. Ve studených zónách elektrotvarovky dojde k zatuhnutí taveniny, uzavření svařovacího prostoru a následně k vyvození potřebného svařovacího tlaku ve svařovaných plochách. Na obrázku 3 je uvedeno schematické znázornění elektrosvařování.
Obrázek 3 – Princip elektrosvařování 7.2
Materiál Elektrosvařováním se svařují tyto materiály: PE, PP, PB.
7.3
Svařované díly Elektrosvařováním se svařují trubky a pro tuto technologii určené tvarovky.
7.4
Tloušťka stěny Elektrosvařováním se svařují polotovary o tloušťce stěny v rozmezí 2,3 mm – 30,0 mm. Elektrosvařováním lze svařovat trubky se stejnou i jinou tloušťkou stěny.
7.5
Svařovací zařízení
Svařovací zařízení musí odpovídat požadavkům uvedeným v ČSN ISO 12176–1. Svařovací zařízení musí poskytovat požadované napětí pro spojení elektrosvařováním. Zařízení musí vypnout, jakmile je do svarového spoje dodáno nezbytné množství tepla.Přednostně jsou používána zařízení vybavená čarovým kódem, nebo magnetickou kartou. 7.6
Základní podmínky pro elektrosvařování – Používá se svařovací zařízení, které je schopno v průběhu svařování zajistit požadované parametry; – Elektrosvařování lze provádět za venkovní teploty podle doporučení výrobce elektrotvarovek, obvykle od +40 °C do - 10 °C; – Pro odstranění zoxidované vrstvy polymeru z potrubí se používají k tomu určené nástroje (škrabka, loupací zařízení);
14
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
– Pro čištění svařovaných ploch se používají rychle a beze zbytku odpařitelné odmašťovací kapaliny (např. technicky čistým etylalkoholem s nejméně 99,8 % alkoholu, < 0,1 % vody v originálním balení), které nenarušují svařovaný polymer,nejsou hydroskopické a nebarevný, vlákna neuvolňující papír. Mohou být rovněž použity speciální k tomu určené čistící utěrky a čistící prostředky, jestliže splňují výše uvedené požadavky; – Pro provádění značení se používají k tomu určené popisovače; – Konstrukce upínacího a fixačního zařízení musí umožnit souosé upnutí trubek. Současně se upřednostňuje upínací zařízení, které odstraňuje ovalitu trubek; – Upnutí trubek v upínacím a fixačním zařízení brání změně polohy svařovaných dílů a přenosu sil do svařovaných ploch v průběhu procesu svařování; – Ovalita svařovaných dílů nepřekročí 1,5 % nominálního průměru svařovaných dílů, neuvádí-li výrobce hodnotu jinou. Je-li to nutné, musí být použito odpovídající zakruhovací zařízení; – Svařování se provádí v automatickém nebo poloautomatickém režimu. Parametry svařování jsou obvykle nastavovány čárovým kódem, magnetickou kartou a nebo jiným médiem s potřebnými údaji, který je součástí elektrotvarovky. Kontrola nastavení je prováděna svařovací jednotkou měřením elektrického odporu připojené elektrotvarovky. Pro svaření elektrotvarovky je použita pouze k tomu určená svařovací jednotka. U zařízení s manuální obsluhou je nutno nastavit: – svařovací napětí; – dimenzi a tlakovou řadu svařovaných dílů; – teplotu okolí; – požadovanou dobu svařování podle doporučení výrobce elektrotvarovky. 7.7
Přípravné práce
7.7.1 Svařování objímkové elektrotvarovky – Trubky musí být uříznuty kolmo vhodným nástrojem; – Provede se kontrola kolmosti konců svařovaných dílů, které budou zasunuty do objímkové elektrotvarovky; – Svařované části trubek jsou zbaveny mechanických nečistot a vlhkosti; – Na svařovaných částech trubky nebo přípojky elektrotvarovkového T kusu je označena plocha, ze které je nutno odstranit zoxidovanou vrstvu; – Zoxidovaná vrstva polymeru je z potrubí nebo přípojky elektrotvarovkového T kusu odstraněna vhodným nástrojem (škrabka, loupací zařízení) do hloubky 0,1 – 0,2 mm. Zoxidovaná vrstva polymeru se z přípojky elektrotvarovkového T kusu se odstraňuje v případech, u kterých to předepisuje výrobce; – Vnější hrana svařovaných dílů, u kterých bylo provedeno odstranění zoxidované vrstvy je zaoblena tak, aby při zasouvání do objímkové elektrotvarovky nedošlo k poškození odporového vinutí; – Na svařovaných dílech je vyznačena hloubka zasunutí do objímkové elektrotvarovky tak, aby konce svařovaných dílů byly spolehlivě zasunuty ve studených zónách objímkové elektrotvarovky; – Svařované plochy trubky jsou očištěny; – Objímková elektrotvarovka je vyjmuta z přepravního obalu těsně před svařováním a vnitřní svařovaná plocha je rovněž očištěna; – Svařované díly jsou zasunuty do objímkové elektrotvarovky až po značku hloubky zasunutí a upnuty v upínacím zařízení; – Při nasazování objímkové elektrotvarovky je nutno dbát, aby nedošlo ke vzpříčení spojovaných dílů. Je nutno se vyvarovat použití síly při nasazování objímkové elektrotvarovky na svařované díly trubek. 7.7.2 Sedlová část přípojkových T kusů, speciální tvarovky – Trubka je zbavena mechanických nečistot a vlhkosti; – Na trubce je označena plocha, na kterou má být přivařena sedlová elektrotvarovka; – Zoxidovaná vrstva polymeru je z trubky odstraněna vhodným nástrojem (škrabka, loupací zařízení) do hloubky 0,1 – 0,2 mm; – Svařovaná plocha trubky je očištěna; – Elektrotvarovka je vyjmuta z přepravního obalu těsně před svařováním a sedlová svařovaná plocha je rovněž očištěna; – Elektrotvarovka je upevněna na trubku podle návodu výrobce. Upnutí elektrotvarovky musí zajišťovat vyvození svařovacího tlaku ve svaru a přenos sil do svarových ploch během svařování; 15
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
– Upnutí elektrotvarovky je schopno vyrovnat nebo se přizpůsobit případné ovalitě trubky, na kterou je elektrotvarovka připevňována. Elektrotvarovka nesmí být na trubce nahnuta nebo nasunována na trubku silou. 7.8
Provedení svaru – Elektrotvarovka je připojena k svařovacímu zařízení pomocí odpovídajících čistých a suchých kabelů tak, aby při neopatrné manipulaci nemohlo dojít k přerušení elektrického obvodu. Kontakty pro připojení svařovacích kabelů musí být umístěny tak, aby byly snadno dostupné a nesmí být ničím zatěžované; – Je zapnuto svařovací zařízení; – Data nutná pro svařovací proces elektrotvarovek jsou načtena automaticky svařovacím zařízením (např. čarovým kódem) a nebo jsou zadána ručně; – Po nastavení parametrů svařování a ověření svařovacích údajů je spuštěn a automaticky veden proces svařování; – Doba svařování je obvykle zobrazena svařovacím zařízením; – Pokud svařovací stroj automaticky nezaznamenává data svařovacího procesu, musí být v protokolu o svaru zaznamenány všechny údaje zobrazované svařovacím zařízením v průběhu svařování; – Ukončení doby svařování je indikováno svařovacím zařízením; – Po ukončení procesu svařování jsou zkontrolovány indikátory taveniny, je-li jimi elektrotvarovka vybavena; – Dojde-li v průběhu procesu svařování k přerušení dodávky elektrické energie do elektrotvarovky, je nutno se řídit návodem výrobce. Povoluje-li opakované svaření, je před zahájením opakovaného svařovacího procesu nutno nechat elektrotvarovku vychladnout po výrobcem předepsanou dobu chladnutí; – Uvolnění svaru z upínacích a fixačních přípravků a manipulace s ním je možná až po uplynutí doby chladnutí, kterou uvádí výrobce elektrotvarovky; – Mechanicky lze svar zatěžovat (např. tlakovou zkouškou) po 30 minutách po ukončení doby chladnutí udávanou výrobcem, neuvádí-li výrobce hodnotu jinou.
8
SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ – METODA POLYFÚZNÍ
8.1
Popis metody
Svařování horkým tělesem polyfúzí se používá pro spojování trubek a trubních dílů přeplátováním. Konec trubky a plocha tvarovky jsou ohřáty na svařovací teplotu horkým tělesem tvaru nátrubku a nebo trnu. Po dostatečném prohřátí svařovaných dílů na svařovacích nástavcích jsou rychle sejmuty a bez otáčení zasunuty do sebe až po označenou hloubku zasunutí. Horké těleso a tvarovky jsou rozměrově uzpůsobeny tak, aby při spojení vznikl svařovací tlak. Podle rozměrů materiálů a rozměrů horkého tělesa, je tato metoda rozdělena do dvou typů A a B, které se rozlišují hlavně postupem přípravy materiálu. Rozdíly typů A a B jsou následující: typ A – neprovádí se kalibrace vnějšího povrchu trubky, svařované plochy se pouze chemicky očistí. Trubky a tvarovky musí být proto vyrobeny v přesných rozměrových tolerancích umožňujících ohřev na topných nástavcích bez nadměrného vytlačování nahřátého materiálu. Poznámka: Tento typ polyfúzního svařování je v ČR nejvíce rozšířen a tuzemští výrobci dodávají prakticky výhradně plastové trubky a tvarovky pro typ A. typ B – kalibrace vnějšího povrchu trubky se v délce ohřevu provádí kalibrovacími nástroji, které ořezávají oxidovanou vrchní vrstvu trubky a zároveň zabezpečují odstranění přebytečného materiálu a pro budoucí spoj dostatečnou kruhovitost trubky. Používá se zejména při svařování trubek s malou kruhovou stabilitou, např. z polybutenu. Na obrázku 4 je uvedeno schematické znázornění polyfúzního svařování.
16
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Obrázek 4 – Polyfúzní svařování horkým tělesem (princip) 8.2
Materiál Polyfúzním svařováním se svařují tyto materiály: PE, PP, PB, PVDF.
8.3
Svařované díly Polyfúzním svařováním se svařují trubky a pro tuto technologii určené tvarovky.
8.4
Tloušťka stěny Polyfúzním svařováním se svařují polotovary o tloušťce stěny v rozmezí 3 mm – 12 mm.
8.5
Svařovací zařízení
Horké těleso je vyhříváno elektricky a činné plochy jsou pokryty antiadhezní vrstvou. Svařovací zařízení splňuje požadavky uvedené v TPG 921 23. Ručním svařovacím zařízením lze provádět svary do průměru trubek 50 mm (u materiálu PVDF do 40 mm). Pro průměry od 63 mm (u materiálu PVDF od 50 mm) je požadováno použití strojního svařovacího zařízení, protože pro spojení jsou nutné velké síly. Vzhledem k širokému sortimentu a variantám tvarovek je nutno u svařovacích zařízení dbát na správný výběr svařovacích nástavců. Výběr svařovacích nástavců se řídí doporučením výrobce tvarovek. 8.6
Základní podmínky pro polyfúzní svařování – Používá se ruční nebo strojní svařovací zařízení, které je schopno v průběhu svařování zajistit požadované parametry; – U tvarovek, kde je požadována kalibrace rozměrů svařovaných trubek, se použije kalibrátor doporučený výrobcem; – Pro odstranění zoxidované vrstvy polymeru z potrubí se používají k tomu určené nástroje (škrabka, loupací zařízení); – Pro provádění značení se používají k tomu určené popisovače; – Očištění je provedeno těsně před provedením svaru; – Pro čištění svařovaných ploch se používají rychle a beze zbytku odpařitelné odmašťovací kapaliny (např. technicky čistým etylalkoholem s nejméně 99,8 % alkoholu, < 0,1 % vody v originálním balení), které nenarušují svařovaný polymer, nejsou hydroskopické a nebarevný, vlákna neuvolňující papír. Mohou být rovněž použity speciální k tomu určené čistící utěrky a čistící prostředky, jestliže splňují výše uvedené požadavky; 17
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
– Zoxidovaná vrstva polymeru je z potrubí odstraněna vhodným nástrojem (škrabka, loupací zařízení) do hloubky 0,1 – 0,2 mm. 8.7
Přípravné práce – – – – – – – – – –
8.8
Trubky musí být uříznuty kolmo vhodným k tomu určeným nástrojem; Svařované části trubek jsou zbaveny mechanických nečistot a vlhkosti; Je provedena kontrola kolmosti konců svařovaných dílů, které budou zasunuty do tvarovky; Je odstraněna zoxidovaná vrstva polymeru do hloubky 0,1 – 0,2 mm nebo provedena kalibrace konců trubek; Je provedena kontrola, aby opracovaná trubka nešla za studena zasunout do tvarovky; Vnější hrana konců trubek je sražena pod úhlem cca 15° v délce 2 mm pro ruční svařování a pod úhlem 30° – 45° v délce 3 mm pro svar prováděný strojním zařízením; Na svařovaných dílech je vyznačena hloubka zasunutí do objímky tak, aby konec trubky nebyl dotlačen až k dorazu uvnitř objímky; Svařované plochy trubky, objímky a pracovní plochy svařovacích nástrojů jsou očištěny; Provede se vizuální kontrola pracovních ploch svařovacích nástavců. Pracovní plochy nevykazují zbytky taveniny polymeru, vrypy a jiná mechanická poškození; Kontrola teploty pracovních ploch horkého tělesa na teplotu 250 °C až 270 °C se provede vhodným teploměrem na každém ze svařovacích nástavců. Horké těleso může být použito nejdříve po 10 minutách po dosažení nastavené teploty. Postup svařování
– Svařované díly se nasunou na trn svařovacího nástavce a nátrubek svařovacího nástavce. U strojního svařovacího zařízení se nasunou svařované díly do svařovacího nástavce na doraz, u ručního svařovacího zařízení po označenou hloubku zasunutí; – V této poloze jsou svařované díly drženy po dobu prohřevu uvedenou v tabulce 7. – Po uplynutí doby prohřevu jsou svařované díly co nejrychleji sejmuty ze svařovacího nástavce a s minimální časovou dobou přestavení zasunuty souose bez otáčení do sebe, u strojního svařování na doraz, u ručního svařovacího zařízení po označenou hloubku zasunutí. Doba přestavení nesmí překročit dobu uvedenou v tabulce 7. – Svařované díly musí být fixovány proti vzájemnému pohybu a spoj může být vystaven zatížení vyvolanému následujícími montážními pracemi, až po uplynutí minimální doby chladnutí uvedené v tabulce 7.
18
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Tabulka 7
**)
Maximální doba přemístění s
Prohřev s
Vnější průměr trubky v mm
*)
Směrné hodnoty polyfúzního svařování
PE, PP
PVDF
PB
PE, PP, PVDF
PB
PN 10
PN 6
PN 10
PN 10
16
5
*)
4
–
4
20
5
*)
6
7
25
7
*)
8
32
8
*)
40
12
50
Doba chladnutí minimální Upnutí s
Celkem min PP, PE, PB PVDF
PE, PP
PB
PVDF
–
6
–
6
2
–
4
3
6
3
12
2
4
9
4
3
10
3
12
2
4
10
11
6
3
10
4
18
4
5
*)
12
13
6
4
20
4
18
4
6
18
*)
18
15
6
5
20
5
24
4
6
63
24
12**)
20
17
8
6
30
6
24
6
7
75
30
15
22
20
8
7
30
6
30
6
7
90
40
22
25
25
8
8
40
7
40
6
8
110
50
30
30
33
10
9
50
8
50
8
9
125
60
35
–
–
10
–
60
–
–
8
–
Pro malou tloušťku stěny se svařování nedoporučuje Pro svařování PE se nedoporučuje
9
SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ – SVAŘOVÁNÍ HORKÝM PLYNEM S PŘÍDAVNÝM MATERIÁLEM
9.1
Princip svařování
Princip svařování horkým plynem s přídavným materiálem spočívá v natavení polymeru svařovaných dílů a přídavného materiálu proudem horkého plynu (obvykle vzduchu) a postupného nanášení přídavného materiálu (svarových housenek) pod tlakem. Schématické znázornění V svaru s přídavným materiálem je zobrazeno na obrázku 5.
Obrázek 5 – Schématické znázornění V svaru s přídavným materiálem 19
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
9.2
Materiál Horkým plynem s přídavným materiálem se svařují materiály PE, PP, PVC, PVDF.
9.3
Svařované díly Horkým plynem s přídavným materiálem se svařují desky a trubky.
9.4
Tloušťka stěny Horkým plynem s přídavným materiálem se svařují polotovary o tloušťce stěny v rozmezí 1 mm – 10 mm.
9.5
Svařovací zařízení
Svařovací zařízení musí odpovídat požadavkům uvedeným v ČSN EN 13 705. Používá se svařovací zařízení s kulatou tryskou nebo rychlodýzou. Kulatá tryska sestává z ohnuté trubice. Rychlodýza musí odpovídat průřezu použitého přídavného materiálu. U větších průřezů přídavného materiálu může být rychlodýza vybavena další rukojetí, aby mohl být vyvinut odpovídající svařovací tlak. Svařování pomocí přídavného materiálu tvaru pásku se provádí speciální plochou rychlodýzou. Doporučuje se používat svařovací zařízení, která mají měření množství proteklého horkého plynu. 9.6
Základní podmínky pro svařování horkým plynem – Při návrhu a výběru tvaru svarů pro deskové systémy je potřebné respektovat ČSN EN 12573–1 a ČSN EN 1778; – Používá se svařovací zařízení, které je pro tento účel určeno a je schopno v průběhu svařování zajistit požadované parametry; – Přídavné materiály jsou stejného druhu polymeru s požadovaným indexem toku taveniny; – U svařovaných dílů s tloušťkou stěny do 6 mm a u konstrukcí, kde je možno svařovat jen z jedné strany, se použije jednoduchý svar. V ostatních případech se použije dvojitý svar s oboustranným úkosem, u kterého je menší nebezpečí vzniku pnutí ve svaru; – Koutové svary se použijí pro svary desek postavených kolmo k sobě a k větvení potrubí; – Ke svařování se používají svařovací zařízení s rychlodýzami o průměru 3, 4 a 5 mm, kulatými a stehovacími tryskami a tryskami na profilové dráty; – Teplota svařovacího horkého plynu se měří na výstupu rychlodýzy nebo trysky; – Pro odstranění zoxidované vrstvy polymeru z svařovaných dílů a přídavného materiálu se používají k tomu určené nástroje (škrabky, loupací zařízení); – Pro čištění svařovaných ploch se používají rychle a beze zbytku odpařitelné odmašťovací kapaliny (např. technicky čistým etylalkoholem s nejméně 99,8 % alkoholu, < 0,1 % vody v originálním balení), které nenarušují svařovaný polymer,nejsou hydroskopické a nebarevný, vlákna neuvolňující papír. Mohou být rovněž použity speciální k tomu určené čistící utěrky a čistící prostředky, jestliže splňují výše uvedené požadavky; – Pro provádění značení se používají k tomu určené popisovače; – Úkosy na svařovaných dílech se provádí úkosovacím zařízením; – Upnutí svařovaných dílů se provádí pomocí upínacího a fixačního zařízení, které brání změně polohy svařovaných dílů a přenosu sil do svařovaných ploch v průběhu procesu svařování; – Horký plyn musí být zbaven vody, prachu a oleje.
9.7
Přípravné práce – Svařované díly jsou zarovnány a na hraně seříznuty pod úhlem 30° – 35°; – Hrany v kořenu jsou otupeny plochou v šířce 0,5 – 1,0 mm. Na obrázku 6 jsou uvedeny způsoby přípravy desek před svařením; – Svařované díly jsou upnuty tak, aby během svařování nedocházelo k jejich vzájemnému posunutí. – Pro svařované díly s tloušťkou stěny větší než 6 mm se použije oboustranný V svar (X svar), u něhož se svařuje střídavě z obou stran, aby se snížilo pnutí ve svaru;
20
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
– Pro upevnění svařovaných dílů je rovněž možno použít stehovací trysku. Její pomocí dojde k nahřátí svařovaných dílů horkým plynem a k jejich spojení bez přídavného materiálu. Stehovací tryska je použita vždy při provádění V svaru, aby se dosáhlo kvalitního spojení svařovaných dílů a aby se vyloučilo vrubové namáhaní při ohýbání; – Ze svařovaných ploch a přídavného materiálu je nutno odstranit vrstvu zoxidovaného materiálu do hloubky 0,1 – 0,2 mm a plochy těsně před svařováním očistit.
Obrázek 6 9.8
Způsob přípravy desek před svařením
Provedení svaru – Materiál svařovaných dílů a přídavného materiálu je nahřát tak, aby měl stejnou plasticitu; – Před začátkem svařování a v průběhu svařování je nutno pravidelně kontrolovat teplotu a průtok horkého plynu v ústí trysky. Kontrola teploty se provádí termočlánkem zasunutým cca 5 mm do trysky, u kulaté trysky v jejím středu, u rychlodýzy v jejím otevření. Maximální průměr termočlánku je 1 mm. Měření průtoku plynu se provádí před vstupem do svařovacího zařízení a měří se průtokoměrem; – Před nanesením přídavného materiálu se svařované díly nahřejí do matova; – Pracovník provádějící svářečské práce si praxí osvojí cit pro rychlost a sílu svařování. Svařovací síla může být při svařování ověřena zkouškou vážením; – Kladení svarových housenek (přídavného materiálu) se provádí v závislosti na tloušťce svařovaného polotovaru podle tabulky 8; – Při pokládání přídavného materiálu vzniká dvojitý rovnoměrný výronek tvořený taveninou základního a přídavného materiálu; – Rychlost svařování je dána rychlostí natavování svařovaných dílů a přídavného materiálu; – Před nanesením dalšího přídavného materiálu svaru se pod ním nanesený přídavný materiál nechá vychladnout a odstraní se na něm převýšené části a vzniklé zoxidované vrstvy; – Při svařování pomocí X svaru se polotovary před provedením dalšího svaru otočí, aby po sobě následující svary ležely proti sobě; – Natavená plocha polymeru je široká 5 – 8 mm na každou stranu svaru; – Postupy při použití kulaté trysky jsou uvedeny v čl. 9.9, rychlodýzy v čl. 9.10; – Obecně není na svarech potřeba provádět žádné dokončovací práce. Je-li potřebné provést dokončovací práce, musí být provedeny tak, aby nebyla zmenšena tloušťka základního materiálu; – Obecně není potřebné svary tepelně zpracovávat. V případech svarů PVC–U, které jsou citlivé na praskání pod napětím, je možné pnutí vyvolané svarem snížit temperováním.
21
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Tabulka 8
Struktura svarů při svařování desek V a X svarem, při úhlu rozevření 60 °C Tloušťka svařovaných dílů mm Jednoduchý V – svar
Dvojitý X – svar
9.9
Přídavný materiál počet x průměr mm
2
1x4
3
3x3
4
1x3+2x4
5
6x3
4
2 (1 x 4)
5
2 (3 x 3)
6
2 (3 x 3)
8
2 (1 x 3 + 2 x 4)
10
2 (6 x 3)
Provedení svaru použitím kulaté trysky – Ohřev základního a přídavného materiálu je prováděn kulatou tryskou. Používá se pro svařování kulatým přídavným materiálem až do průměru cca 4 mm; – Zkosený konec přídavného materiálu se drží na začátku svarové plochy a ohřívá společně se základním materiálem; – Tryska je vedena kývavým pohybem ve směru svařování tak, aby proud horkého plynu byl rozváděn jak na základní materiál, tak na přídavný materiál. Přídavný materiál je veden ve směru svaru a co nejvíc kolmo ke svařovaným plochám. Při ostrém úhlu držení přídavného materiálu dochází ke vzniku příčných rýh a nedostatečnému protažení přídavného materiálu. Při tupém úhlu držení přídavného materiálu není ve svarové ploše vyvozen dostatečný svařovací tlak; – Přídavný materiál je ohříván jen ve spodní části ohybu. Před a na straně přídavného materiálu se tvoří vlna, stejně jako na okraji svaru. – V tabulce 9 jsou uvedeny doporučené hodnoty svařování pro různé materiály. Uvedené materiály jsou dostupné v různých typech a jejich materiálové charakteristiky se mohou pohybovat v přípustných mezích. Z těchto důvodů mohou uvedené svařovací parametry sloužit pouze jako doporučené hodnoty.
9.10
Provedení svaru použitím rychlodýzy – svařování použitím rychlodýzy umožňuje cca trojnásobnou rychlost svařování oproti svařování s kulatou tryskou. Potřebný svařovací tlak je do svaru dávkován mnohem rovnoměrněji a jednodušeji. Proto se dává přednost svařování rychlodýzou před svařováním kulatou tryskou. Nicméně v případech, kdy je špatný přístup k svařovaným plochám, nelze svařování rychlodýzou použít; – pro svařování jsou použity speciální trysky (rychlodýzy), jejichž konstrukce se volí podle tvaru svarové plochy, průměrů a profilů přídavného materiálu. – do rychlodýzy je zaveden přídavný materiál, který je předehříván při průchodu vodicí částí rychlodýzy a vtlačen do svarové plochy. Zpravidla je přídavný materiál automaticky tažen pohybem rychlodýzy vpřed. Jestliže je tření přídavného materiálu v rychlodýze příliš velké, je nutno posouvat přídavný materiál ručně. – výstup horkého plynu je vyveden v úzkém proudu přesně do prostoru svařování a má zahřívat jen potřebné části svařovaných dílů a přídavného materiálu. – V tabulce 9 jsou uvedeny doporučené hodnoty svařování pro různé materiály.
Uvedené materiály jsou dostupné v různých typech a jejich materiálové charakteristiky se mohou pohybovat v přípustných mezích. Z těchto důvodů mohou uvedené svařovací parametry sloužit pouze jako doporučené hodnoty. 22
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Tabulka 9 – Doporučené parametry svařování kulatou tryskou a rychlodýzou horkým plynem
Materiál
Vzduch Teplota měřená ve svařovací trysce l/min °C
Rychlost svařování cm/min Kulatá tryska 3 mm
9.11
4 mm
Rychlodýza 3 mm
4 mm
PE HD
60 – 70
300 – 340
10 – 15 cca 10 50 – 60 40 – 50
PE LD
60 –70
270 – 300
10 – 15 cca 10 25 – 30 20 – 25
PP
60 – 70
280 – 320
cca 10
< 10
50 – 60 40 – 50
PVC U
50 – 60
320 – 370
15 – 20
< 10
50 – 70 40 – 60
PVC P
50 – 60
300 – 370
15 – 20
< 10
60 – 80 50 – 70
PVC C
45 – 50
350 – 400
20 – 25 15 – 20 60 – 80 50 – 70
PVDF
60 – 70
360 – 400
10 – 15 cca 10 40 – 50 30 – 40
Kontrola svaru
Provádí se vizuálně podle ČSN EN 14728, TNV 75 5518 a TPG 921 02 se zřetelem zejména na: – tvar přídavného materiálu ve svaru; – termické poškození polymeru ve svarové oblasti; – vzájemnou polohu svařovaných dílů; – vzduchové bubliny a vměstky ve svarové oblasti. 10
SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ – EXTRUZNÍ SVAŘOVÁNÍ
10.1
Princip svařování
Extruzní svařování je ruční, nebo částečně automatizovaný svařovací proces pro spojování především tlustostěnných polotovarů. Je pro něj charakteristický následující postup : – Svařované díly jsou ohřáty na svařovací teplotu horkým plynem a nebo radiací; – Svar je vytvářen přídavným materiálem ve formě granulátu nebo drátu. Přídavný materiál je vytlačován z plastifikační jednotky extrudéru ve formě homogenního úplně zplastifikovaného přídavného materiálu; – Požadovaný svařovací tlak ve svarové ploše je vyvozen přídavným materiálem; – Při extruzním svařování závisí kvalita svarového spoje na přípravě svaru, čistotě při manipulaci a prohřívání přídavného materiálu a spojovaných dílů. Důležitý je správný výběr svařovaných materiálů, stejně jako návrh svařovací botky, nebo pomocných nástrojů. Schématické znázornění provedení svaru extruzním svařováním je zobrazeno na obrázku 10.
23
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
Obrázek 10 10.2
Schéma ručního svařovacího extrudéru
Materiál
Extruzním svařováním se svařují materiály PE, PP, PVC, PVDF. Přídavné materiály musí být přizpůsobeny danému svařovacímu extruderu a použitému typu materiálu polotovaru, při respektování pokynů výrobce. Pro přídavné materiály nesmí být zpracováván vyráběný nebo recyklovatelný granulát. Přídavný materiál je buďto ve formě granulátu nebo drátu. Použití se řídí postupem svařování. Přídavný materiál ve formě drátu má speciální požadavky na přesnost rozměrů, tvaru, nesmí vykazovat otvory po smrštění atp. 10.3
Svařované díly
Horkým plynem s přídavným materiálem se svařují desky a trubky.
10.4
Tloušťka stěny
Na jeden průchod svaru je možno podle typu použitého svařovacího extruderu svařovat polotovary s tloušťkou stěny v rozmezí 1 mm – 30 mm. 10.5
Svařovací zařízení
Svařovací zařízení musí odpovídat požadavkům uvedeným v ČSN EN 13705. Svařovací zařízení obsahují plastifikační jednotku (extruder) zásobovanou přídavný materiálem (granulát nebo drát), předehřívací zařízení (zdroj horkého vzduchu) pro ohřev spojovaných dílů a zařízení pro vyvození svařovacího tlaku (svařovací botka nebo pomocné nářadí). Pro různé varianty svařovacího postupu mohou být svařovací botky navrženy na míru pro různé tvary svarů. Pro předehřev drážky svaru jsou používány zdroje horkého vzduchu, které jsou obecně součástí svařovacího extruderu, nebo svařovacího nástroje. Rychlost svařování závisí na svařovaném a přídavném materiálu, typu a velikosti svařovacího extruderu. 10.6
Svařovací nástroje
Pro vyvození svařovacího tlaku jsou pro různé varianty postupu svařování požadovány různé druhy nářadí.
24
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
10.6.1
Svařovací botky
Plastifikovaný přídavný materiál je zaveden do svařovací drážky prostřednictvím svařovací botky. Svařovací botka je navržena tak, aby zohlednila geometrii svaru. Musí být vyrobena z vhodného materiálu, přednostně z PTFE. Pomocí svařovací botky je dosaženo potřebného svařovacího tlaku mezi svařovanými díly a přídavným materiálem a ve stejném okamžiku rovněž požadovaného tvaru svaru a hladkého povrchu návarku. Kontaktní zóna svařovací botky musí mít minimálně takovou délku, aby odpovídala hodnotám uvedeným na obrázku 11. Tato délka zaručuje, že svařovací tlak bude působit po minimální čas zaručující, že spoj byl proveden v celé svařované ploše (zvláště pak v kořeni a na okrajích návarku). „Nos" na čelní straně svařovací botky je nezbytný pro zajištění tlaku materiálu vytvářenému přídavným materiálem. Tlak materiálu proti „nosu" vyvolává pohyb svařovací hlavy ve směru svařování. Tvar nosu musí být přizpůsoben tvaru svaru tak, aby nepřicházel do kontaktu s již natavenými povrchy svařovaných dílů. Svařovací botka má dvě plošná paralelní vedení, která brání tavenině úniku do stran. V plochách přesahujících svařovací botku rovněž nesmí docházet ke kontaktu s taveninou okrajů svařovaných dílů.Z těchto důvodů je svařovací botka opatřena úkosem o výšce asi 0,5 mm, která se rozšiřuje směrem k ploše nosu. Čelní okraje klouzajících povrchů a „nos" musí být vhodně zaobleny. Tloušťka svařovaných dílů pro jednoduchý V svar (mm) délky (mm)
Tloušťka svařovaných dílů pro jednoduchý V svar (mm) do 15 > 15 do 20 > 20 do 30
Délky (mm) LD
LT
35 45 55
10 15 20
Obrázek 11 – Rozměry svařovací botky 10.6.2 Horkovzdušné trysky Trysku musí být správně navrženy v závislosti na tvaru a šířce svaru. Dále musí být navrženy takovým způsobem, aby rozložení teploty bylo rovnoměrné po celém průřezu výstupního otvoru trysky (má být dosaženo turbulentní proudění). Tvar trysky spolu se směrem proudění horkého plynu musí zajistit dostatečnou a rovnoměrnou plastifikaci svařovaných dílů od kořene až po okraje svaru.
25
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
10.6.3
Pomocné svařovací nástroje
V případě potřeby, např. kde je obtížný přístup (např. rohy), se používají různé pomocné nástroje, jimiž je vyvozen potřebný svařovací tlak. Pomocnými nástroji je plastifikovaný přídavný materiál zatlačen do svarové drážky rovněž plastifikovaného základního materiálu. Pomocné nástroje musí být přizpůsobeny tvaru svaru. Činné plochy jsou přednostně vyrobeny z PTFE. Aby bylo zaručeno správné provedení svaru, musí být svařovací tlak aplikován opatrným tlačením na celý profil svaru (střední a okrajové plochy) v několika operacích. 10.7
Základní podmínky pro extruzní svařování – Používá se svařovací zařízení, které je pro tento účel určeno a je schopno v průběhu svařování zajistit požadované parametry; – Teplota svařovacího plynu se měří rychle ukazující elektronické teploměry s vhodnými snímači teploty. – Pro odstranění zoxidované vrstvy polymeru z svařovaných dílů a přídavného materiálu se používají k tomu určené nástroje (škrabka, loupací zařízení). – Pro čištění svařovaných ploch se používají rychle a beze zbytku odpařitelné odmašťovací kapaliny (např. technicky čistým etylalkoholem s nejméně 99,8 % alkoholu, < 0,1 % vody v originálním balení), které nenarušují svařovaný polymer,nejsou hydroskopické a nebarevný, vlákna neuvolňující papír. Mohou být rovněž použity speciální k tomu určené čistící utěrky a čistící prostředky, jestliže splňují výše uvedené požadavky; – Pro provádění značení se používají k tomu určené popisovače; – Úkosy na svařovaných dílech se provádí úkosovacím zařízením; – Horký plyn musí být zbaven vody, prachu a oleje.
10.8
Předehřev základního materiálu – Předehřev základního materiálu se provádí horkým vzduchem (zbavený vody, prachu a oleje), ve zvláštních případech rovněž radiačním ohřevem; – Účelem předehřevu základního materiálu je přivést svařované plochy do plastifikovaného stavu a to do hloubky nejméně 0,5 mm; – Aby bylo dosaženo přijatelné kvality svaru na jeho okrajích, je nezbytné aby šířka předehřevu byla větší, než šířka svaru; – Hloubka natavené zóny může být ověřena vložením tenkého tupého nástroje bezprostředně před čelo svařovací botky. Požadované množství horkého vzduchu závisí na tvaru a pozici trysky, geometrii svaru a rychlosti svařování.
10.9
Příprava svařovaných povrchů – Příprava svaru zahrnuje zhotovení úkosů a čištění svarové plochy. – Kvalita svaru závisí na čistotě a odstranění zoxidované vrstvy svařovaných dílů (zvláště důležité u rychle oxidujících materiálů jako je např. PP). – Povrchy svařovaných částí, které budou součástí svaru a nebo budou překryty svarem musí být opracovány bezprostředně před svařováním. Je vhodné použít nůž se srpovitou čepelí. U materiálů, které jsou poškozeny vlivem počasí, nebo chemikáliemi, je nutno odstranit vrstvu základního materiálu až na nepoškozený plast. Toto je nutno vzít v úvahu především při provádění oprav. – Nesmí být používány čistící prostředky, které způsobují rozpouštění, nebo botnání materiálu.
10.10
Provedení svarů
– Při extruzním svařování je kvalita svarů závislá na manuální zručnosti pracovníka provádějícího svařování. – Rychlost svařování je určena množstvím materiálu vytlačovaným z extruderu a objemem svaru. Pracovník provádějící svařování musí pro takovou rychlost svařování nastavit podmínky předehřevu a posuv svařovacího zařízení. – Svařovací tlak je aplikován pracovníkem provádějícím svařování pomocí svařovací hlavy s ohledem na rychlost svařování. Odpovídající svařovací tlak musí být vyvinut tak, aby tlak přídavného materiálu vytvořil svar jak v kořeni tak na jeho okrajích. Jestliže je vytvořený tlak příliš velký, vytvoří se přetok za svařovací botkou a nebo vznikne krápník na kořeni svaru.
26
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
– Před zahájením svařování musí být svařovací botka vyhřáta. Studená svařovací botka způsobuje hrubý a nerovný povrch svaru. K nahřátí je vhodné použít horký vzduch, který je vždy k dispozici a nebo extrudát; – Před zahájením svařování musí být změřena teplota taveniny přídavného materiálu, teplota horkého vzduchu a svařovací zařízení nastaveno na potřebné parametry. Při měření horkého vzduchu se stanovuje nejvyšší teplota v průřezu trysky. – Při měření teploty vytlačovaného přídavného materiálu je měřící čidlo svařovací botky umístěno uprostřed vytlačovaného profilu přídavného materiálu. – Pracovník provádějící svařování musí sledovat postup svařování s velkou pozorností, aby byl schopen zpozorovat a zareagovat na změny v předehřevu nebo v plastifikaci přídavného materiálu. – Důležitá je správná poloha svařovací hlavy s ohledem na tvar a směr prováděného svaru. Svařovací hlava musí být umístěna ve středu svaru a nesmí přijít do kontaktu s okraji svaru okolo „nosu“ Nesmí nastat případ, že by byl svařovací hlavou natavovaný přídavný materiál poškozen. – Při svařování velkých částí je nutná spolupráce druhé osoby. Druhá osoba musí zajistit, aby svařovací hlava byla v optimální poloze vzhledem k svařovanému výrobku. 10.11
Tvary svarů
ČSN EN 12573–1 uvádí základy pro výběr tvaru svaru. V úvahu musí být brány důležité obecně platné předpisy pro návrh svarů (např. ČSN EN 1778). Extruzní svařování se obvykle provádí v jedné vrstvě. Jestliže není možné u materiálů s větší tloušťkou stěny použít jednovrstvý svar, může být použit vícevrstvý svar. Svar může přesahovat připravenou svarovou plochu o 3 mm. 10.12
Dokončení svaru
Svary jsou obvykle provedeny tak, že žádnou následnou úpravu nepotřebují. V opačném případě mohou být úpravy svarů provedeny až po vizuální kontrole svaru, aby mohly být identifikovány případné vady svaru. Při úpravě svaru nesmí dojít ke vzniku vrypů. 10.13
Záruka kvality svaru
Stanovená pevnost svařovaných konstrukcí je založena na předpokladu dodržení postupu svařování. ČSN EN 1778 obsahuje dosažitelné pevnosti svarů. Hodnota pevnosti svaru je udána pouze pro extruzní V-svar. Pro ostatní svary a jiné tvary spojení je nutno počítat s nižší hodnotou pevnosti spoje. 11
SVAŘOVACÍ POSTUPY – WPS
WPS uvádí podrobnosti o provedení svářečských prací. Obsahuje hodnoty proměnných veličin požadovaných v konkrétní aplikaci za účelem zajištění opakovatelnosti jakosti svarů při svařování. WPS platí pro: – konkrétní typ materiálu; – daný typ polotovaru s konkrétní tloušťkou materiálu; – určenou metodu svařování; – daný typ zařízení nebo přípravku pro svařování. Všechny závažné údaje nutné pro zajištění kvality svaru jsou uvedeny ve WPS. Kde je to vhodné jsou rozsahy a tolerance svařovacích hodnot stanoveny podle údajů výrobce plastu nebo svařovacího zařízení. WPS obsahuje údaje v rozsahu: – identifikátor WPS; – identifikace svářeče; – identifikace technologa; – identifikace svařovaných dílů (materiál, rozměry); – metoda svařování; – druh svaru (náčrtek, výkres); – místo; – svařovací zařízení (výrobce typ atp.); – pomůcky a přípravky; 27
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
– požadované parametry svařování s tolerancemi; – skutečné parametry svařování; – hodnocení svaru. V příloze 1 je uveden vzor WPS pro svařování plastů. 12
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Činnosti a zařízení provedené podle těchto technických pravidel odpovídají stavu vědeckých a technických poznatků. Odchýlení se od těchto pravidel při zajištění alespoň stejné úrovně bezpečnosti a spolehlivosti, která je deklarována ustanoveními těchto pravidel, činí příslušný subjekt na vlastní odpovědnost s vědomím skutečnosti, že splnění bezpečnosti a spolehlivosti musí prokázat.
13
CITOVANÉ A SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY
13.1
České technické normy
ČSN EN 473 (01 5004) ČSN EN ISO/IEC 17024 (01 5258) ČSN EN 719 (05 0330) ČSN EN 12814-1 (05 6820) ČSN EN 12814-2 (05 6820) ČSN EN 12814-3 (05 6820) ČSN EN 12814-4 (05 6820) ČSN EN 12814-5 (05 6820) ČSN EN 12814-6 (05 6820) ČSN EN 12814-8 (05 6820) ČSN EN 1778 (05 6825) ČSN EN 13100-1 (05 6830) ČSN EN 13100-2 (05 6830) ČSN EN 13100-3 (05 6830) ČSN 34 3100 ČSN 64 0090 ČSN EN ISO 1133 (64 0861) ČSN ISO 12176-1 (64 3106) ČSN ISO 12176-2 (64 3106) ČSN EN 1555-1 (64 6412) ČSN EN 1555-2 (64 6412)
Nedestruktivní zkoušení. Kvalifikace a certifikace pracovníků nedestruktivního zkoušení. Obecné zásady Posuzování shody – Všeobecné požadavky na orgány pro certifikaci osob Svářečský dozor – Úkoly a odpovědnosti Zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 1: Zkouška ohybem Zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 2: Zkouška tahem Zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 3: Zkouška dlouhodobého namáhání v tahu Zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 4: Odlupovací zkouška Zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 5: Makroskopická zkouška Zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 6: Zkouška tahem při nízkých teplotách Zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 8: Požadavky Charakteristické hodnoty pro svařované konstrukce z termoplastů – Stanovení dovoleného namáhání a modulů pro navrhování svařovaných dílů z termoplastů Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 1: Vizuální kontrola Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 1: Zkoušení rentgenovým zářením Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů – Část 1: Zkoušení ultrazvukem Elektrotechnické předpisy ČSN. Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních Plasty. Skladování výrobků z plastů Plasty. Stanovení hmotnostního (MFR) a objemového (MVR) indexu toku taveniny termoplastů Trubky a tvarovky z plastů – Zařízení pro tavné svařování polyethylenových systémů – Část 1: Svařování na tupo Trubky a tvarovky z plastů – Zařízení pro tavné svařování polyethylenových systémů – Část 2: Elektrosvařování Plastové potrubní systémy pro rozvod plynných paliv – Polyethylen (PE) – Část 1: Všeobecně Plastové potrubní systémy pro rozvod plynných paliv – Polyethylen (PE) – Část 2: Trubky
28
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007
ČSN EN 1555-3 (64 6412) ČSN EN 1555-4 (64 6412) ČSN EN 12943 (64 6901) ČSN EN 12573-1 (69 8050) ČSN EN 12573-2
Plastové potrubní systémy pro rozvod plynných paliv – Polyethylen (PE) – Část 3: Tvarovky Plastové potrubní systémy pro rozvod plynných paliv – Polyethylen (PE) – Část 4: Armatury Přídavné svařovací materiály pro termoplasty – Oblast použití, označování, požadavky, zkoušení Svařované stabilní beztlakové nádrže ( tanky ) z termoplastů – část 1: Všeobecné zásady Svařované stabilní beztlakové termoplastické nádoby- část 2: Výpočet svislých válcových nádrží Svařované stabilní beztlakové termoplastické nádoby- část 3: Konstrukce a výpočet hranatých nádrží s jednoduchou stěnou Svařované stabilní beztlakové termoplastické nádoby- část 4: Návrh a výpočet přírubových spojení
ČSN EN 12573-3 (69 8050) ČSN EN 12573-4 (69 8050) 13.2
Technická pravidla
TNV 75 5516 TNV 75 5517 TNV 75 5518 TNV 75 5520 TPG 921 01 TPG 921 02 TPG 921 21 TPG 921 23 TPG 927 04 TPG 927 05 TPG 927 06 13.3
Svařování vodovodního a kanalizačního potrubí z plastů Kurzy pro svařování a lepení plastů Vizuální hodnocení svarových spojů Svařování plastů. Svařovací metody Spojování plynovodů a plynovodních přípojek z polyetylenu Vizuální hodnocení svarových spojů plastů Požadavky na svařovací zařízení pro svary na tupo Požadavky na svařovací zařízení pro svary polyfúzí Zkoušky svářečů plynovodů z plastů pro vydání Osvědčení odborné způsobilosti Kurzy pro svařování a lepení plastů Svařování plastů. Kurzy pro školení vyššího svářečského personálu
Právní předpisy
65/1965 Sb. 174/1968 Sb. 48/1982 Sb. 324/1990 Sb. 22/1997 Sb. 182/1999 Sb. 178/2001 Sb. 163/2002 Sb.
Zákoník práce v platném znění Zákon o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, v platném znění Vyhláška ČÚBP, kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška ČÚBP a ČBÚ o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích Zákon o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády, kterým se stanový technické požadavky na tlaková zařízení, ve znění nařízení vlády č. 290/2000 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky
29
TPW 921 03 – 1. návrh 24. 4. 2007 PŘÍLOHA 1
VZOR WPS PRO SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ WPS číslo A) Svářeč Příjmení Jméno Kvalifikace Číslo osvědčení
C) Svařované díly polotovar 1 materiál MRS MFR dn en SDR
B) Zařízení Výrobce Typ Platnost periodické zkoušky do
D) Náčrt polotovar 2
E) Parametry svařování Par 1 Par 2 Požadované Skutečné F) Další požadavky
Par 3
Par 4
Par 5
Zpracoval:
Par 6
Par 7
Schválil:
Organizace Jméno a příjmení Datum
Razítko / Podpis
30
Par 8
Par 9
Par 10
