TATA BOJS V RUMUNSKU TEXT A FOTO MARDOŠA
(MARDOŠŮV DENÍČEK Z CESTY TAM A ZASE ZPÁTKY)
TATA BOJS ABSOLVOVALI BĚHEM PĚTI DNŮ STŘEMHLAV JÍZDU DO BUKUREŠTI A ZPÁTKY. CO DĚLAT, KDYŽ JSTE DVA DNY ZAVŘENÍ V DODÁVCE? A JAK SE HRAJE ČESKÉ KAPELE V TRANSYLVÁNII? TO VŠECHNO SE DOZVÍTE Z MARDOŠOVA DENÍČKU, KTERÝ PRO FILTER EXKLUZIVNĚ SEPSAL PŘÍMO Z „TERÉNU“. ČTVRTEK 7. ZÁŘÍ 2006 21.34 Doma. Sedím, čekám. Jsem zabalený. Vize přesného odjezdu jela napřed. Víťa řek’ ať vezmu dost filmů pro obě auta. Vezu 84 DVDéček. Našel jsem příhodný notýsek na svůj deníček. Už dlouho jsem nepsal v ruce. Je to celé nakřivo... 50
22.31 Jdu k autu, ve kterém v příštích třech dnech strávím asi tak 48 hodin. To je víc než víkend na chalupě. Ještě než se stíhám seznámit s řidičem Ivoškem, přichází k nám ošuntělý chlapík. Začíná nám vykládat, že tuhle našel u popelnice pravý motorkářský americký tričko. Historku
nám vypráví asi třikrát a pak odchází. Zřejmě za novými úlovky. 22.55 Jedem přes Nuselák. Osazenstvo: Ivošek, Bublajs, Vládík, Njumen a já. Máme sraz na Essu na čtyřiatřicátém kilometru. Končí veřejné osvětlení a já si zapomněl
Dušan se často v Rumunsku pokoušel něčeho dovolat
Zastávka u slunečnicového pole (slunečnice mimo záběr)
Vládík mě zachytil u pítka. Rumunského pítka.
baterku na čelo! Jak si povedu deníček? Snad si nepovedu špatně i ve tmě... Na Essu nás čeká Víťa s druhou károu. A taky tam bude Elle – dvoučlenná výprava (Míša a Doru). Pojedou osobákem a budou nás pozorovat. Do našeho auta přistoupí Dušan. PÁTEK 8. ZÁŘÍ 2006 1.10 Obě naše zelená auta s lebkami zastavují u Devíti křížů. Část DVD půjčuji Cladovi do druhého vozu (složení: Víťa, Clad, Dieda). My si pouštíme Jestli se rozzlobíme budeme zlí. 2.17 Před chvilkou jsme v Brně nabrali Jirku. Po telefonu navigoval Dušana. Dušan ztratil nervy. Zrovna byla ve filmu rvačka. Teď stojíme na pumpě u Hustopeče a čekáme na druhé auto. Probíhá debata o houbaření a rybolovu. Nic moc o tom nevím. Kluci otevírají různé láhve. Já jsem načal velkou třístovkovou Milku, kterou mi dal Víťa. Při filmu jsem snědl řízek od Bárky. 2.57 Překračujem první hranice. Na několik
dní říkáme „čau” Česku. Elle nám vzalo Bublajse. Prý ho za chvilku vrátí. S dalším filmem na něj počkáme. 4.04 Přejíždíme slovensko-maďarské hranice. Slovensko bylo krátké. Bublajs zatím nikde. 4.26 Pouštím klukům klipy Devo. Njumen z nich je nadšený. Vládík říká, že jsem mu otevřel další okno. Vzápětí usíná. Snad na něj moc netáhne.
„KAMERAMAN MI ŘÍKÁ, AŤ HO NEFOTÍM, ŽE MU ZNIČÍM KAMERU.“ 4.43 První zastávka v Maďarsku. Na záchodech berou euro. Ale berou ho moc. Padesát centů. Za to bych si na Václaváku došel třikrát. Konečně nám Elle vydává našeho Bublajse. A to ho slíbili vrátit už
na cz/sk hranicích! Ale naštěstí je v pořádku a vracejí ho neporušeného.. 7.38 Je světlo. Zastavujeme u slunečnicového pole. Všichni jsme se probudili. Trochu se tu řeší, kdo rozlil to pivo, co tu je na podlaze a Bublajs na něj šlápnul jenom v ponožce. Vládík breptá a stává se hlavním podezřelým. Dušan se trochu zlobí, že při spaní musel zápasit s krosnou, kterou Jirka nechal na sedadle. Přitom
ČLENOVÉ VÝPRAVY: Ivošek – řidič Dieda – řidič Víťa – manajez Clad – světla, dým Njumen – technika Dušan – T/B zvuk Bublajs – T/B zpěv, bicí Vládík – T/B kytara Jirka – T/B klávesy Mardoša – T/B baskytara, deník
51
Zaujímáme obdobné pozice Bukurešť je poměrně jako na plakátě...i některé chodce. hustě prodrátovaná.
Plocha před Ceauceskovým palácem.
máme poloprázdný nákladní prostor, ale Jirka chtěl krosnu u sebe, protože tam má rohlík. Dušan se dušuje, že takhle velký rohlík ještě nikdy neviděl! Než jsme usnuli,
„MÁME PŘED SEBOU HORY. JESTLI JSME NEZABLOUDILI, TAK JSOU TO KARPATY.“ pouštěli jsme si Bláznivou střelu 2 1/2. Do konce filmu nás moc nevydrželo, ale tolik jsme se nasmáli...! 7.51 Njumen se přiznává k rozlitému pivu. Přesto trochu podezření stále ulpívá na Vládíkovi, stejně jako trochu piva stále ulpívá na podlaze a na Bublajsově ponožce. 8.45 Pořád Maďarsko. Strašná plocha. Dušan vysvětluje, proč Maďarsko nemá moc významných sjezdařů.
Plocha Ceaucescového paláce.
9.18 Právě překračujeme rumunské hranice. Hned na přechodu nás vítá směnárna Banca Transilvania. Poznamenal jsem, že je to patrně krevní banka. Nikdo se nezasmál, přestože to byl fór, kterému jsem docela věřil. 12.19 Těsně před koncem filmu Getaway (Útěk se Steve McQueenem) zastavujeme u krajnice. Znovu se rozjíždíme, ale nerozjíždí se DVD. Jsem z toho frustrovaný. McQueen je teď v prekérní situaci, jde po něm Rudy a my nevíme jestli se z toho vykřeše. Chce se mi taky trochu spát. Nebo zpát-ky? 16.23 (bukurešťský čas) Řidiči odhadují, že nám zbývá tak šest hodin cesty... Za jízdy se domlouvají přes vysílačky. Vládík mi polil nohu pivem moc prudká zatáčka. Před pár hodinama taky trochu piva vylil Dušan. Ten se hodně omlouval, protože jinak si hodně stěžuje. Nevím, kluci si ta piva nějak špatně hlídaj. Chtělo by to vynaleznout nějaké špuntíky na otevřené nápojové plechovky. Přemýšlím, jestli by na tom šlo vydělat.
18.52 Máme před sebou hory. Jestli jsme nezabloudili, tak jsou to Karpaty. Doufejme, že jen hory a ne horory. Do cíle zbývá asi 260 km. Po Rumunsku to ale jede pomalu. Žádné dálnice. Před chvilkou jsme si pouštěli Spáče. Od Woodyho. Při scénce s orbíkem jsem se málem zadusil jablíčkem. 21.04 Benzínka 178 km před Bukureští. Už je tma. V Karpatech pouštěl Bublajs klipy Gondryho. Při bonusech jsem ale pospával. Nihilisty (hráli v Bukurešti o den dřív než TB – pozn. red.) už asi nestihnem. Škoda. Teoreticky začali v osm. Měsíc nad Karpatama je dost nízko a má sytě oranžovou barvu. Chápu, že se tu zrodil nejeden strašidelný příběh. Už několik hodin nikdo nic nevylil. 23.53 Právě jsme zastavili v Bukurešti! Ještě musíme najít, kam v tomhle městě budem patřit. Dálnice byla až posledních 100 kilometrů. To jsme se dívali na Sicilský klan s Delonem, Venturou a Gabinem. Tedy tolik se nás v autě nemačkalo, oni
Tyto terasy byly cílem naší trasy. Publikum přijde později asi.
Víťa se svým rumunským milionem...
tři byli v tom filmu. Pořád jsem si nabíral buráky, kterých Víťa a kluci koupili na cestu nějaké megabalení a je mi teď trochu těžko. Asi byly v akci. Jinak mám ale spíš hlad. 24 hodin v autě. SOBOTA 9. ZÁŘÍ 2006 1.15 Zaměstnanec Českého centra, nicméně Rumun, nás vede do bytu, který je nám přidělen. Je na nás moc rychlý. Klopýtáme tak sto metrů za ním. Jsme ověšeni báglama, máme hlad a ztuhlé nohy. Na červené ho ale vždycky dojdem. Nevím, jestli je to tím, že je pátek večer, ale Bukurešť jako by byla plná svalovců. Mají těsná trička a děsná ramena. Připadám si jak v nějakém westernu - do města dorazil cizinec... 1.32 Už jsme tu. Před domem, kde bydlíme, leží v kartónech bezdomovnice a kojí dítě. Do domu se dostáváme skrz několikero potlučených zamřížovaných dveří. Připadám si, jako bych šel navštívit někoho v Alcatrazu. Výtah, chodby, schodiště, všechno působí skličujícím dojmem. Náš byt je oproti tomu nečekaně čistý, upravený a útulný. Jediný jeho nedostatek je nedostatek lůžek. Ale
Dušan i já jsme měli celou dobu oči na šťopkách.
...a svým cheesburgrem.
to už je nám v tuto chvíli jedno. Dávám do lednice zchladit třístovkovou Milku od Víti, která se nám po cestě roztekla. Tedy tu druhou. První po cestě padla. 4.28 Uléhám. Všichni spí jak do vody hození a já už taky mhouřím. Před chvílí jsme se vrátili z večeře. Trvala pěkně dlouho a to jsme byli ve fastfoodu! Rumunský článek celosvětového potravinového řetězce malinko drhne. Tak trochu jiný McDonald. 13.25 Snídáme. Dobrá palačinka s čokoládou. Ale omylem mi od stolu odnesli vodu, kterou jsem si koupil. Snažím se to vysvětlit obsluhující slečně, ale jen nechápavě kouká. Říkám “water, my water” a ona po chvilce bere hadr na stůl... Vzdávám to. 14.38 Stojíme před Ceauceskovým palácem. Probíhají sázky, jak je široký a dlouhý. Je to ohromně názorná ukázka zhmotnění diktátorského mega ega. Děláme si tu dva autoportréty s Dušanovou velkou hlavou v popředí. Jirka říká, že v tom paláci pracuje deset tisíc uklízeček. Slušná armáda.
15.29 Elle nás fotí u paláce a u vodotrysků. Fotograf Doru je Rumun a říká nám, že se v Bukurešti nemusíme bát, že ho tu nikdy neokradli. Ale prý jsou tu nebezpeční psi. Zvláště po setmění. Údajně se jich tu po městě dost potuluje a mohou být vzteklí. To si jeden hned oddechne, že se tu tolik nekrade. Pokračujem v prohlídce města. Jirka chodí s klackem a já s Jirkou. Stále hledáme nějaký kebab. Hladík už nám začíná sólovat v žaludkách. Jirka tvrdí, že kebabů je tu spousta, několik jich prý už viděl.
RUMUNSKO V DATECH Název: Rumunsko Hlavní město: Bukurešť Jazyk: rumunština Politické uspořádání: republika Prezident: Traian Basescu Rozloha: 238 391 km2 Počet obyvatel: 22 303 552 Počet obyvatel hlavního města: 2 082 000 Měna: leu
Tady už Dušan neříkal nic. Dušan říkal, že když si nevyfotím žádnou Dacii, tak jsem v Rumunsku. nebyl...takže byl.
Njumen po závěrečné vykládce nástrojů.
15.54 Vzdáváme kebab, ve čtyři musíme být na zvukovce. 16.05 Právě jsme dorazili na místo koncertu. Je to v centru, na střeše opery. Snad nám do toho nebudou prolézat žádné árie. Pódium je uprostřed poměrně velkého a členitého prostoru. Pro diváky je místo hlavně po jeho stranách, před ním je místa nejméně. Typ Lucerna Music Bar. 20.07 Už jsme dozvučili a jsme na skok v “našem” bytě. Balíme si věci. Po koncertě bychom už měli rovnou jet. Do očí si vkládám čočky. Za chvíli proběhne náš první balkánský koncert! 21.54 Hrajeme. Je to zvláštní pocit. Nic, co jsme si za ta léta nastřádali, tu neplatí. Neexistují hity, staré pecky ani neoposlouchané novinky. Texty jako by nebyly. Publikum je ale pozorné a milé. Mezi písničkama opatrně tleská a objevují se i nesmělé náznaky tance. Mluvím anglic-
Centrum Bukurešti je někdy...na drát.
ky. Přibližně. Bublajs se naučil pár frází rumunsky, což je kvitováno. Když hrajeme Pěšáky, říkám jim, že tuhle písničku asi nebudou znát, protože je nová. Připadalo mi to jako dobrý vtip. 22.07 Je po koncertě. Máme celkem dobrý pocit, i když úplně jsme to nezbourali. Monika Štěpánová, ředitelka Českého centra, která byla vlastně hlavním iniciátorem celé akce, nás povzbuzuje a říká, že takhle tu lidi tančit ještě neviděla. (Včera na Nihilisty prý také netančili. Ani moc netleskali, ale ohlasy pak byly skvělé.) Temperamentní balkánská povaha je prý mýtus. Alespoň co se Rumunska týče. Podle Moniky tu dnes mohlo být tak osm set lidí. Na terasách se ale nevybírá vstupné, takže přesný počet diváků našeho prvního rumunského vystoupení se bohužel asi do smrti nedozvíme. 22.19 Děláme s Bublajsem rozhovor do nějaké rumunské televize. Kameraman mi říká, ať ho nefotím, že mu zničím kameru. Úplně jsem se polekal. To jsem netušil.
Omlouvám se všem kameramanům, kterým jsem kdy zničil kamery! 22.41 Jirka po koncertě řekl Cladovi: „Moc nedýmils.” 22.48 Monika nám líčí, jak se tady u některých lidí stále projevuje komunistický přístup. Například člověku, který natáhl elektrické dráty, musela dát úplatek sto euro za to, že během koncertu nevypne proud. Podobný problém byl s výtahem. Existuje jen jeden člověk, který ho umí a smí řídit. Bohužel tu dnes nebyl. A nebylo lehké ho přesvědčit, aby přišel. 22.53 V Rumunsku je zmatek v penězích. Byla tu změněna měna, ale nějak to nedotáhli. Zavedli sice nové peníze (na kterých vynechali několik nul), ale zároveň nechali v oběhu ty staré. Takže nikdy nevíte, kolik co stojí a kolik máte peněz. Víťa právě přinesl milionovou bankovku! Úplnej Twain...
NEDĚLE 10. ZÁŘÍ 2006 3.30 Za všeobecně povznesené atmosféry vyrážíme na cestu zpět. Ivošek s Diedou jsou snad již odpočatí. 4.41 Konečně jsme si na samém konci Bukurešti ještě dali kebab! Krámek měl sice už zavřeno, ale Ivošek tam šel a překecal (možná i vzbudil) personál, aby nám jich pár udělali. Snad nám nebude špatně. Když už, tak alespoň všem stejně. 7.38 Zastavuje nás pravý rumunský policajt. Bere si Ivoška dozadu a něco tam řeší. Probíhá nějaké papírování, ale pak nás pouští. Na rozloučenou říká „auf wiedersehen”, na což Ivošek odpovídá „eniky beniky”. Ivošek ovládá zvláštní druh esperanta, které je složeno ze střípků všech dostupných jazyků. Každého tím mate. Ale domluví se všude! 14.13 Až doteď jsem téměř nerušeně spal. Snažíme se dojet druhé auto, které je před námi asi čtyřicet km. Před chvílí nás zastavil policajt. Prohlídnul si řidiče (teď řídí Njumen), prohlídnul si auto a položil nám tři otázky: „Česi?” „Muzikánte?” „Pívo?” Odpovědi: „Yes - yes - sorry.“ 15.43 Stále na hranicích. Svých sil. Vládík právě vylil víno. Rumuni nás málem nepustili - Jirka větral dveřma a jim to asi bylo podezřelé. Dušan říkal Jirkovi, že mu to říkal. Kromě čerstvého vzduchu se nám do auta dostali prodejci váziček a jiných cetek. Teď čekáme na Maďarech. Snad nás nebudou prohlížet. Vypadáme teď dost bídně. Převládá obličejová zeleň. Bublajsovi je špatně. Dávám mu cucat pastilky. 15.50 Sláva, jsme propuštěni! Zpátky v EU - naší krásné iluzi bezpečí. Jsme rádi, že nás Maďaři nechali hned jet. Jen Jirka si přál, aby nás prohledávali. Sám by se prý rád podíval, co všechno má v baťohu. Pokud vím, tak tam měl nějaký rohlík... 15.51 (PRAŽSKÝ ČAS) Už potřetí v Maďarsku nás staví policajti. Ruší to film. 20.54 Právě jsme vjeli na Slovensko. Celník by se klidně mohl jmenovat Alexej Skorodomov. Pouštíme si Diamanty jsou věčné. Bond znamená pouto a to my cítíme k domovu, ke kterému se již výrazně blížíme. 21.40 Hranice České republiky překročeny! Hned se nám líp dýchá. První hezká česká shellka. Pouštíme si poslední film - Smrt darebáka. Opět s Delonem. Přemýšlíme, jestli zase zemře nebo ho tentokrát scenárista ušetří. PONDĚLÍ 11. ZÁŘÍ 2006 2.28 Delon přežil a my také! Vykládáme nástroje na Deltě. A já to teď celé vykládám vám... 3.03 Konečně se zase cítím jako Home sapiens.
