LISTOPAD 2014
EDITORIAL
Vážení spolubojovníci ve frontách našeho gymnázia, držíte v rukou 40. číslo SCOOL!u, které je tentokrát doslova přecpáno hrami. Co se Vám vybaví při slově hra? Mně na mysli vyvstane Jan Ámos Komenský, který to s námi přece jen myslel dobře, když zavedl školu hrou. Tohle číslo je zároveň premiérou mojí a celé nové redakce a doufám, že se Vám zalíbí. Můžete se těšit na hry ze všech možných úhlů, dojmy nových ročníků a zajímavé rozhovory. Jedním z nich je rozhovor s Denisem Kubíkem, známým především díky Youtube. Přeji Vám hodně štěstí do nového školního roku, spoustu skvělých známek a úspěchů. LUCIE HAMAROVÁ ŠÉFREDAKTORKA
OBSAH
04 06 08 10 11 12 13 14 16 18 20 22 24 26 28 29
Jednou větou... Počítačové hry Absolvent Všechno, co jste kdy... Divadlo Exkurze do Prahy Komiks Nebezpečí her Rozhovory Adaptační pobyt Rozhovory Taneční Bratříček Jan Kryl Itálie Olympijské hry Sportovní den
22 Tanečním krokem
Jak probíhaly přípravy? Info ze zákulisí!
26 Itálie!
Silencio! No pikčrs!
SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 40. listopad 2014 Šéfredaktorka: Lucie Hamarová Redakce: Vojtěch Wagner, Barbora Simajchlová, Barbora Holubářová, Vladimír Buchar, Jakub Vaverka, Roman Krupica, Jan Hruškovič Korektury: Eva Kokešová Grafika: Lucie Hamarová a Vojtěch Wagner Layout: Jakub Maca, Martin Suchomel Webmaster: Martin Suchomel Ilustrace: Barbora Holubářová web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL email:
[email protected] tel: 732 659 640
22OBSAH
ISSUE 40
KSICHTKNÍŽKA...
3
Hurá do Holomóca Na začátku druhého měsíce naší školní docházky jsme se vydali v plném, až přeplněném počtu na exkurzi do krásného moravského města Olomouce. Cesta ubíhala rychle a počasí nám přálo. V čele s panem učitelem Novákem jsme se hrdinně vydali do zákoutí tajuplného starého města, jednou z chloub naší České republiky. Z celého našeho malého jednodenního výletu se mi nejvíce líbil přenádherný výhled z městské radnice. Úzké schodiště dolů zpět na náměstí se mi už líbilo méně. úsměv, prosím! V poledne jsme se zatajeným dechem sledovali představení orloje, práci starých českých mistrů. Po bujarém potlesku jsme se vydali na rozchod po městě a na oběd. Já osobně jsem odmítla pozvání pana učitele na „Bobika“ a vydala se hledat nějakou vegetariánskou alternativu. Nakonec jsem v obležení kamarádek zakotvila s místní pizzerii. Po znovushledání, kdy se nikdo na(ne)štěstí neztratil, jsme se vydali na Svatý kopeček. Výlet uběhl jako voda a byl za námi.
Lucie Hamarová, kvinta
Jak jsme dobrovolně krváceli Oktaváni Zuzana Procházková, Nikola Bechná, Adam Veleba, studentka 4. ročníku Aneta Krikelová a student 3. ročníku Václav Kokeš byli v pondělí 29. 9. 2014, v Brně Bohunicích v dopoledních hodinách bezplatně darovat krev na Transfuzní stanici v brněnské Fakultní nemocnici. Pomoci dobré věci mohli díky vstřícnému postoji vedení školy a svých učitelů, kteří je uvolnili z vyučování a kterým tímto děkujeme. Milí studenti, učitelé, rodiče, přátelé školy, pokud se k nám chcete připojit a jít na další odběr společně s námi, kontaktujte Zuzanu, Nikolu, Adama, Anetu nebo Václava, rádi se s vámi podělí o své zážitky ze svého prvního odběru. Příští odběr plánujeme na konec ledna, na přesném termínu se rádi domluvíme společně s vámi.
Mgr. Světlana Smejkalová
42JEDNOU VĚTOU...
LiStOVáNí Už je tady zase LiStOVáNí a jako vždy jsme zaplnili celý sál, z čehož měli herci opravdu radost. Ve středu 17. září nám předvedl, jak vypadá slovenská bondovka odehrávající se v Bratislavě, hlavním městě Polska, pocházející z per nejlepších slovenských autorů a nejlepších českých překladatelů. Dechberoucí podívaná, kterou doprovázel výpis všech mrtvých, požitého alkoholu a sexuálních styků. Od Rogera Krowiaka se nyní přesuneme na jih Itálie, kde Michele Amitrano jako malý zažíval dobrodružství v knize Já se nebojím! od Niccola Ammanitiho, která vypráví něžně o krutostech světa, loučení s bezstarostnými dětskými časy a strachem z neznáma. Obě představení mě nadchla, poněvadž LiStOVáNí přichází vždy s něčím novým. Rozhodně se těšíme na Lukáše Hejlíka a další představení v rosickém kině Panorama!
Patrik Přinesdomů, sexta
S úsměvem do školy I když Mezinárodní den úsměvu vycházel podle kalendáře na neděli (5. 10.), úsměvy rozzářily naši školu více než jindy už v pátek 3. 10. Redakci školního časopisu se podařilo ulovit úsměvy i našich pedagogů, jindy se samozřejmě přísně tvářících. Z fotografií vznikla anketa: Poznej své učitele podle úsměvu, která proběhla o velké přestávce v čajovně. Účastníci ankety obdrželi drobný dárek – zubní pastu pro krásný úsměv i v dalším roce. A protože na 5. 10. spadá i Světový den učitelů, dostali pastu i oni. Těšíme se na jejich zářivé úsměvy.
Učitelé ze zastáveckého gymnázia zachránili celistvost Britského impéria, ovšem s tou výhradou, že anglofilové nevracejí drobné...
Eva Kokešová Někteří učitelé měli problém rozpoznat sami sebe...
skoro jako sportka...
O co šlo? Těsně před referendem o nezávislosti Skotska byla mezi p. Dolíhalovou a p. Novákem uzavřena sázka o 100 (slovy: jedno sto) eur. Jak referendum skončilo, to již dnes víme, ale z fotografie pořízené pohotovým reportérem SCOOL!u vidíme, že výherkyně dostala 1000 (slovy: jeden tisíc) eur, a tudíž zastánci svobodného Skotska přebytek dluží. Případem se budeme dále zabývat. Redakce SCOOL! ISSUE 40
JEDNOU VĚTOU...
5
Jan Hruškovič, sexta
Počítačové hry – historie a současnost V dnešním článku bych se chtěl věnovat nejen historii počítačových her, ale také tituly, které se nesmazatelně zapsaly do našich srdcí, nebo třeba o hrách, které v současnosti přicházejí na trh. Samotná historie počítačových her začíná kolem padesátých let dvacátého století, ale my se zaměříme na historii známějších her, které se začaly více šířit mezi veřejnost, hry našeho dětství a současný trend v počítačových hrách. Ano, skutečně se budeme zabývat počítačovými hrami. Bohužel nevlastním žádnou herní konzoli, takže nemohu posoudit, na kterém zařízení se hraje pohodlněji, ale to je stejně záležitost čistě subjektivní. S první „známější“ hrou, která se zpočátku objevila na herních automatech a následně se přenesla i do počítače byla hra od studia Atari – Pong. Název vám je možná neznámý, ale Pong určitě znáte – je to hra ve stylu pingpongu, kde pohybujete plošinami, které odráží míček. A pokud jste mladší generace, tak na Prima COOL běží jako reklama taky Pong. Samozřejmě nesmíme opomentou legendárního Pac-Mana z roku 1980. Je to překvapivě japonská plošinovka, kterou vydala společnost Namco. Hra, ve které
62TÉMA
prcháte před duchy a sbíráte tečky, je celkem návyková a i dnes můžeme vidět, jak ji někteří hrají třeba na svých smartphonech.
dnu otevřených dvěří, ale pokud ne, nebo máte zájem si tuto mapu zahrát doma, tak vás odkážu na autorovy stránky – www.mxl.cz
Dále tu máme asi nejlegendárnější hru historie – Super Maria. Hra z dílen Nintenda, která byla vydána již v roce 1985, je tak známá a oblíbená, že ještě dnes vychází na různé konzole, zejména pro konzole od Nintenda, a pořád se docela slušně prodává! Pro ty, kdo by nevěděli – je to arkádová plošinovka, ve které „hraje“ hlavní roli italský instalatér Mario, se kterým běháte zpravidla ve 2D světě a sbíráte různé penízky, zabíjíte příšery a překonáváte překážky.
Jako poslední z „historických“ her uvedu ne moc známou hru Crystal Caves. Asi ji nebudete znát, ale zmíním ji, protože je to hra, na které jsem „vyrostl“, a jedna z mých srdcovek. Jedná se o akčnější plošinovku, kde vaším cílem, jak z názvu může plynout, je sesbírat všechny diamanty, které na dané mapě jsou. Na cestě za nimi vás ale doprovázejí zlé příšery, které můžete zastřelit, nebo různé překážky. Dávat pozor si musíte ale i na vzduchotechniku, protože na tu když vystřelíte, tak se rozbije a vy se udusíte. Dále se přesuneme spíše k tématu legendárních her, které hrál v našich dětských letech snad každý, nebo se nesmazatelně zapsaly do historie počítačových her…
Neméně známou je i Doom od GT Interactive z roku 1993. V této době šlo o velmi moderní FPS (first person shooter) hru. Poslední verze je z roku 2004, podle DOOMu byl dokonce natočen film a vyšla i stolní hra. V roce 2008 společnost oznámila zahájení prací na 4. pokračování této hry, ale jestli se jí dočkáme, to je ve hvězdách. (Předpokládané datum vydání je rok 2015, ale i to bude nejspíše posunuto). Další hra tak trochu úzce souvisí s naší školou. Jedná se o Quake. Původní hra od ID Software z roku 1996 se dočkala několika pokračování. Stejně jako DOOM se jedná o FPS hru. Již jsem zmínil, že trošku souvisí s naší školou – bývalý student našeho ústavu, Martin Pezlar, jako svou maturitní práci do informatiky vytvořil mapu naší školy právě do hry Quake. Předpokládám, že jste se na mapě školy někdy prošli, například o
Začal bych gameskou Grand theft auto: San Andreas. Upřímně – kdo z vás ji nikdy nehrál? Smyslem a cílem hry je sice plnit různé (gangsterské) mise, ale kdo by je plnil, když máme po ruce všemožné cheaty, které nám umožní například létat s auty. Samozřejmě musím připomenout, že hra se na trh dostala roku 2004 a byla vyvíjena studiem Rockstar games. Osobně mám „gétéáčko“ velmi rád a i v těchto dobách se najde chvíle, kdy si GTA:SA rád zahraji. Ještě se sluší vypíchnout, že GTA:SA si můžete zahrát i na svých tabletech – nedávno vývojáři uvolnili verzi právě pro mobilní platformy.
Náváži střílečkou Counter strike. Její první verze vyšla roku 1999. Po této vyšly další díly – 1.6, Source a Global Offensive. Tyto tři verze jsou jaksi kontroverzní mězi hráči, protože se komunita rozdělila na tři tábory, z nichž každý tvrdí, že právě ta jejich verze je nejlepší. Osobně preferuji CS:Source, protože jsem na něm začínal a 1.6 mi přijde stará a Global Offensive zase překombinovaná. Za zmínku stojí i série závodních her Need for Speed. Tato proslulá hra od Electronic Arts přišla na svět v roce 1994 a má již 22 verzí, tou poslední je ne moc povedená NFS:Rivals z roku 2013. Mezi nejznámnější patří Underground 2, která na tu dobu svou povedenou grafikou, propracovanou mapou, tuněním aut a prsaticí v úvodním intru zaujala mnoho pařmenů. Spolu s NFS:Carbon se řadí mezi mé nejoblíbenější hry. Dále se to Need for Speed vezlo z kopce, verze byly překombinované a nenaplňovaly očekávání, která hráči měli.
proto vzniklo mnoho neoficiálních serverů, kde můžete na úkor kvality hrát zdarma. Hlavní nevýhodou bývají časté bugy ve hře a chybějící podpora přímo od Blizzardu. Hlavním problémem upadajícího zájmu o WoW, je neustálé zjednodušování hry, které přichází s každým novým datadiskem, a také stáří hry. WoW nemá na dnešní dobu nijak úchvatnou grafiku a je poznat, že by to chtělo nějaké větší změny. Jsou známy spekulace o WoW 2, ale nic není oficiálně potvrzeno, takže dle mého odhadu se něčeho takového přinejmenším do roku 2017 nedočkáme. V roce 2016 se ale můžeme těšit na celovečerní film Warcraft. Postupně se přeneseme do současných her. Jednou z nejprodávanějších a hodně kontroverzních her je Minecraft. Popisovat, o čem tato hra je, tu opravdu nebudu, protože ji zná každý! A pokud ne, tak ať se stydí! Jen k této sandboxové hře doplním, že před nedávnem bylo vývojářské studio Mojang, které tuto hru vyvíjí, odkoupeno společností Microsoft. Za posledních pár let si hráčská komunita stěžovala na moc stereotypní hry, které byly jen vylepšenou kopií předchozí verze.
To by se ale mělo letos změnit. Na trh se má dostat spousta nových her, které již nyní vzbuzují nadšení. Letos v květnu vyšla i velmi očékávaná hra Watch dogs. Sice nenaplnila očekávání, které z představení v roce 2012 byla, ale i tak se jedná o povedenou hru, kterou můžeme přirovnat například k sérii GTA. Hru jsem dokonce hrál, připadá mi povedená, ale zdá se mi, že spíš než aby člověk hrál sám, tak je veden za ručičku jako malé dítě. Letošní rok bude i ve znamení Assassin’s Creed Unity. Již trailer ukazuje, že se máme na co těšit – grafika výborná a dokonce se tam naučímě i něco užitečného – hra probíhá za dob francouzské revoluce. Dále se můžeme těšit na očekávané Far Cry 4 nebo třeba GTA V, které sice vyšlo loni, ale pro nextgenové konzole a PC vyjde až letos. Doufám, že se vám tento můj malý výcuc her líbil. Pokud se více zajímate o hry, rozhodně vám doporučím rozhovor s vývojáři české hry Blackhole, na kterém se pracuje. A pokud chcete být v obraze, tak rozhodně doporučím herní pořad Indian, který vychází každých 14 dní na Youtube a televizi Relax.
Takovou proslulou hrou je i World of Warcraft, které již sice není tak hrané, jako před několika lety, ale stále si udržuje svou vlastní početnou komunitu. Tato MMORPG, vychází z původní strategie Warcraft, stejně jako dnes oblíbená DotA 2 (Defense of the Ancients 2) a LoL (League of Legends). Hra WoW na oficiálním serveru je placenou záležitostí, a
ISSUE 40
TÉMA
7
Petr Bohuslav - Absolvent Když jsme vybírali absolventa do tohoto čísla, vybavila se nám vzpomínka p. Kokešové "... byl tu jeden student, ve všech hodinách češtiny měl typický poker face, poprvé promluvit jsem ho slyšela až ve třetím ročníku a pak až u maturity...". Což nás zaujalo a onoho studenta jsme vypátrali. Jedná se o Petra Bohuslava, absolventa z roku ...... Jak jsme zjistili, jednou z jeho největších zálib je právě nejrozšířenější karetní hra - poker. Takže pro toto číslo a jeho téma ideální absolvent! Rozhovor bohužel nemohl proběhnout face to face (lépe řečeno face to poker face), ale i tak jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí nejen o pokeru a rádi se s vámi o ně podělíme.
Byl jsi v dětství hravé dítě? Ano velice, měl jsem rád všechno možné hry. Hrál jsem závodně i šachy, ale s těmi jsem celkem brzo skončil, protože zápasy trvaly velmi dlouho. Později někdy na gymnáziu jsem narazil na počítačovou hru Quake 3 Arena, která mě naprosto uchvátila. „Naštěstí“ jsem téměř neměl možnost ji hrát, jinak bych snad nedokončil ani gymnázium. Jaké a kdy bylo tvé první setkání s pokerem? Narazil jsem na poker na internetovém fóru týkajícím se právě Quake 3 Areny, kde jsem se dozvěděl, že jeden z nejlepších hráčů této hry se stal profesionálním hráčem pokeru. Nicméně ještě asi dva roky trvalo než jsem náhodou zjistil, že je možné hrát i po internetu a nejenom „naživo“. Pak jsem to asi tři měsíce zkoušel jen tak bez peněz a poté za první peníze, pamatuju si, že tenkrát pro mě bylo obtížné vůbec nějaké peníze na internet dostat. Vyšlo to až snad na třetí pokus k tomuto účelu založenou kreditní kartou, v první session jsem vyhrál 28 dolarů a nebylo cesty zpět. V Brně jsem se potom seznámil přes internetové fórum s několika podobnými hráči a u jednoho z těchto hráčů jsme začali jednou týdně hrát. Byla to krásná doba, kdy neexistovala jediná česká stránka nebo fórum o pokeru a tudíž nikdo netušil co a jak. Začínal jsem na limitním pokeru pro devět hráčů a jediné materiály, které jsem na internetu „vykopal“ se týkaly toho, jak hrát bez limitní poker jeden na jednoho (tj. Rozdíl asi jako mezi tenisem a baseballem). Nedlouho poté, organizátor této hry založil první české pokerové fórum a ještě s jedním dalším účastníkem se stali špičkovými českými hráči. Za jak dlouho se dají naučit pravidla pokeru? Velice rychle, např. Pravidla Texas Holdemu (to je nejrozšířenější varianta) je možné se naučit během jedné až dvou minut.
8 2 A B S O LV E N T
Co tvé okolí a známí? Jak reagovali, když jsi začal hrát poker? Rodině se to samozřejmě zpočátku nelíbilo, ale teď už to respektují a mají radost, pokud se daří. Obecně lidi mají představu, že poker je v podstatě totéž co automaty, ruleta, atd. Ve skutečnosti je ale poker velmi podobný sportu. Extrémní je pouze krátkodobý vliv štěstí na výsledky (variace), po dostatečně dlouhé hře vždy nakonec kvalitnější hráčí porazí méně kvalitní. Princip je celkem jednoduchý, zda si to konkrétní člověk nechá vysvětlit a zda o to má zájem je individuální. Mí známí a kamarádi tomu skoro všichni rozumí ať už také hrají nebo ne. Jak často v současné době hraješ? V průměru snad tak 3x – 4x týdně, ale je to různě, někdy více dní za sebou, jindy zase víc dní nehraju vůbec. Jak často o pokeru přemýšlíš? Vzpomenu si na něj každý den, což si myslím, je normální, pokud se člověk něčemu intenzivně věnuje. Nějak seriózněji o něm přemýšlím, řekl bych tak 4x-5x týdně.
„It takes five minutes to learn the game, but a lifetime to master it.“
Dají se zkušenosti z pokeru využít v praktickém životě? Ano, ve velké míře. Seriózním hraním pokeru se zlepšuje disciplína, rozvaha, jednání pod tlakem, sebekontrola, vytrvalost, příjmání odpovědnosti za své výsledky, předvídavost, schopnost analyzovat poměr rizika a odměny a obecně analytické myšlení. Odstraňuje tzv. Results oriented thinking (hodnocení nějakého jednání podle jeho výsledku, který nemůžeme ovlivnit), učí rozumět motivacím (i skrytým) za jednáním lidí atd. Jeden z vedlejších produktů seriózního hraní naživo je i výrazně lepšé schopnost rozeznat, kdy někdo lže nebo mluví pravdu, je nervózní, klidny obecně řeč těla. Z živé hry jsem vděčný za setkání se spoustou zajímavých lidí a velmi schopných lidí (často je pro ně poker koníčkem), ale samozřejmě to platí i naopak, a mám i mnoho poměrně negativních zkušeností. To si myslím, že je dáno kasinovým prostředím a lidmi, které kasína přitahují, „čistokrevnýchL pokerových hráčí se to příliš netýká. Pamatuješ si svoji první výhru? Ano, pamatuju si začátky a samozřejmě výhry větších turnajů nebo nějaké zásadní hry. Z turnajů byla asi úplně první velká výhry v Plzni před asi pěti, šesti lety a ve hře přímo o peníze první výlet s kamarádem na evropskou pokerovou tour do Prahy, kde jsme hráli nejnižší sázky, které byly minimálně pětinásobně vyšší oproti těm, na které jsme byli zvyklí, také myslím pět let zpět. Jaké máš pocity během hry o velké peníze? To záleží v jaké jsem „formě“. Nezbytný předpoklad pro dobrou hru je schopnost se mentálně od peněz odprostit a soustředit se pouze na dělání co možná nejlepších rozhodnutí, čím víc se Vám to povede, tím menší stres to znamená a tím míň to ovlivňuje vaši hru. (Nechat se ovlivnit výší sázek je vždy špatné
pro vaši hru.) Čím lepší hráč, tím víc se od toho dokáže odprostit, proto pokud se podíváte někde na internetu na hru o extrémní částky, pravděpobodně budete překvapeni, jak neuvěřitelně klidná a relaxovaná atmosféra u stolu vládne. Naopak více hádek, sporu, agresivního chování atd. se vyskytuje u her s nižšími sázkami. Mně tohle docela jde (také pomáhají zkušenosti), ale samozřejmě bych se mohl hodně zlepšit a mám i horší dny. Ale i když už to člověka ovlivní, je vždycky lepší se snažit nedat to najevo, protože lepší hráčí tohle dovedou dobře využít. Jaké jsou ženy – hráčky pokeru. Kolik jich je a jaké jsou soupeřky? Hráček není mnoho, i když se to v poslední době mění. Obecně mají celkově spíše hůř než soupěři, ale jsou samozřejmě i výjimky a velmi dobré hráčky. Platí o nich hodně stereotypů (např. že nikdy nebluffují, hůř se vyrovnávají s tlakem atd.), takže pokud je dobrá a dokáže to použít ve svůj prospěch, má od začátku slušnou výhodu. Také mají velkou výhodu v obvykle výrazně menším egu než soupeři a obecně čtou řeč těla mnohem lépe než naopak. Jinak z holkama z kasínového prostředí nejlepší zkušenosti nemám, dost možná to na ně má špatný vlív. (Stejně jako na muže.) Jak vidíš budoucnost pokeru? Hra po internetu si projde zdlouhavým legalizačním procesem a nakonec snad bude sjednocena napříč státy. Poker zůstane ještě minimálně několik let součástí „mainstreamu“ (televizní záznamy, velké turnaje, mnoho hráčů). Nicméně po obrovském předcházejícím boomu pravděpodoně bude zájem o poker pomalu klesat a bude to směřovat k podobnému stavu jako v USA, kde je poker rozšířenou rekreační a společenskou zábavou.
Petr Bohuslav: „Maturoval jsem v roce 2001, třídního jsme měli toho nejlepšího z možných, pana Malého. Poté jsem studoval na FI MUNI v Brně informatiku (Bc.), odkud jsem přešel na FAV ZCU Plzeň na softwarové inženýrství (nerealizovaná diplomová práce). Už od konce studia na FI se věnuju pokeru, v posledním roce také částečně realitám (což bych chtěl rozšířit). Momentálně mám i určitou nabídku týkající se tradingu pro jednu investiční banku, ale zatím vůbec nevím, takže se ještě uvidí. Ze zájmů můžu jmenovat tenis (hra i sledování), trochu plavání, když je možnist tak jedno i vícedenní pochody v přírodě, voda, lyže. Také filmy, seriály (hlavně britský humor), trochu knížky a koncerty, malinko kluby a bary. Také cestování, poznávání a zkoušení nových věcí, hlavně v dobré společnosti.”
ISSUE 40
A B S O LV E N T
9
pokračování ze strany 8-9
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o pokeru (ale báli jste se zeptat) Vždy se hraje s balíčkem 52 karet ve čtyřech barvách (bez žolíků). srdce (hearts) káry (diamonds) kříže (clubs) piky (spades) Texas Holdem poker se hraje ve třech variantách : NoLimit, Limit a Pot-Limit. No-Limit - hráč může kdykoliv během hry vsadit veškeré své žetony Limit - hráč může v daném kole vsadit maximální sázku danou limitem stolu Pot-Limit - hráč nemůže vsadit v daném kole více než je současná velikost banku hry Před začátkem každé pokerové hry se určí Dealer (kdo bude rozdávat karty). Po každé hře se posouvá Dealer o jedno místo na stole doleva. Hra probíhá po směru hodinových ručiček. První dvě pozice po Dealerovi se nazývají Small Blind a Big Blind (malý a velký blind) - jsou to pozice kde se umísťují povinné sázky dané limitem hraného stolu. (např. když se hraje stůl s limitem $100, tak Small blind je $0,50 a Big Blind je $1 = Bblind je roven „Limit stolu / 100“) Každý hráč u stolu dostane 2 karty lícem dolů, které jsou jenom jeho. Během hry hráč používá jeho 2 karty v kombinaci se společnými kartami, které se budou vykládat na stůl. (celkem se na stůl může vyložit až 5 společných karet (flop (3), turn (1), river (1))) Snahou hráče je vytvořit ze svých 2 karet v kombinaci s vyloženými společnými kartami tu nejlepší poker kombinaci. Vždy když na hráče přijde řada, tak má na výběr z následujících možností: Check (nevsází) Bet (vsadit) Raise (zvýšit sázku) Fold (položit karty) V přídadě stejné nejlepší kombinace se bank dělí mezi hráče (např. postupka na stole). Poker pravidla - průběh hry u Texas Holdem pokeru Poker barvy Určí se Dealer (Button) a umístí se blindy (Small Blind, Big Blind). Každému hráči se rozdají po jedné dvě karty lícem dolů (Hole cards). Začíná hráč nalevo od Big Blindu (UTG). V prvním kole sázení (Preflop), hraje jako poslední Big Blind. V připadě, že jsou aspoň dva hráči dorovnáni, nebo 102 T É M A
už jsou All-in, rozdá se Flop (3 společné karty na stůl). Za předpokladu, že hráči nejsou All-in, proběhne druhé kolo sázení. Od teď už vždy bude začínat hrát Small Blind a jako poslední bude hrát Dealer. Rozdá se 4tá karta, Turn. Proběhne třetí kolo sázení. Rozdá se poslední 5tá karta, River. Proběhne poslení kolo sázení a v případě, že hra dospěla až sem a někteří hráči se dorovnali, ukáží se karty (Showdown). Bank vyhrává lepší kombinace. V případě stejné kombinace se bank dělí (split). Dealer (Button) se posune o jednoho hráče doleva a začne se hrát hra nová. Slovník pokeru - vysvětlená pokerová terminologie Poker pravidla - zlatý důl aneb pozice u stolu Pozice u poker stolu Blinds (blindy) : což jsou první dvě pozice u stolu, na kterých se platí povinné sázky - Small blind a Big blind. Early Position (brzká pocize) : pozice ihned nalevo od Big Blindu a ještě další dvě pozice za tím. Middle Position (střední pozice) : pozice mezi brzkou pozicí a pozdní pozicí. Late Position (pozdní pozice): Poslední dvě pozice před blindy (CO (Cutoff)a Button (Dealer)). Základní výherní poker strategií je dobře rozmýšlet z jaké pozice budete kreté karty hrát. Po chvilce zjistíte, že pozice je jednou z nejdůležitějších aspektů poker hry. Ovládněte pozici - poker strategie pro začátečníky Pravidla poker hry No-Limit Texas Holdem - možnosti hráče během hry Kdykoliv během poker hry může hráč dát : Check :v případě, že dorovnal předchozí sázku (popřípadě je na Big Blindu) a nikdo před ním nezvýšil. Fold : kdykoliv během hry (když na něj přijde řada) může karty položit. Call : v případě, že před hráčem někdo navýšil, může hráč dorovnat (někdy to může znamenat jít All-in). Bet : znamená vsadit (pokud k němu hráč Checknul). All-in : což znamená vsadit všechny své zbývající žetony. Raise :kdykoliv (pokud není All-in) může navýšit (minimálně dvojnásobek Betu). V případě, že někdo například raisne na 4, vy ho re-raisnete na 12 a za vámi pujde shortstack s 20 poslednímy chipy All-in a hráč, který původně zvyšoval na 4 se rozdhone dorovnat, tak poté už nemůžete znovu navýšit, jelikož shortstack vsadil méně než dvojnásobek vaší sázky. Můžete pouze dorovnat.
Barbora Holubářová, kvinta
Pojďme se kouknout na pojem Hra zase trochu z jiné perspektivy a to přímo z divadelních prken. Je opravdu těžké objektivně určit, co vlastně znamená pojem divadlo… Leckdo by si při tomto výroku mohl představit honosnou budovu plnou zdobených sálů, polstrovaných červených sedadel v hledišti a zdobenými stropy. Jinému by se možná vybavilo představení, které v nedávné době shlédl, nebo jej silně zasáhlo. Každý člověk je jinak popsaný list, každý má jiné myšlenky a jiné názory… Proto je opravdu těžké vylíčit pojem divadlo tak, aby to vyhovovalo úplně každému. Pro mě, stejně jako pro většinu začínajících „umělců“ je divadlo stylem života. Někteří z nás žijí sportem, jiní četbou, někteří láskou k přírodě. Každý má takzvaný již řečený smysl života. Tím mým je divadlo, které bych vám nyní chtěla přiblížit… Historií divadla není třeba se příliš zabývat. Upřímně, nevím, kdy divadlo přesně vzniklo. Ale on to přesně neví nikdo… Podle historiků vznikalo divadlo na základě víry v nějakou nadpřirozenou sílu a chtíči po spojení s ní. Všichni jsme slyšeli o posvátných rituálech starých pravěkých kmenů nebo indiánů. I takovéto skřeky a poskoky byli svým způsobem divadelním představením. Více se divadlo vyvinulo v antickém Řecku a Římě, kde se jím lidé začali konkrétněji zaobírat. Nehodlám tady ale rozebírat historii kousek po kousku, protože to by bylo minimálně na dva dny a to se pochopitelně nikomu číst nechce… Abych pravdu řekla, jsem ráda, že jste to dočetli až sem. V to jsem ani nedoufala… Ale zpátky k věci… Chtěla jsem vám říct, co pro moji osobu znamená pojem divadlo a místo toho jsem se zamotala do historie, která nejspíš nikoho nezajímá. Jak už jsem řekla, divadlo je nedílnou součástí mého života. Dle mého názoru divadlo neznamená jenom představení nebo honosnost budovy. Mluvím sice za sebe, ale myslím, že by můj názor sdílela většina herců, kdybych řekla, že divadlo je důležité a celá ta léta se provozuje pouze pro jedinou věc – divácký zážitek. Herec nehraje pro peníze, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale pro divácký zážitek, pro potlesk a potěšení z něj. Nic není větší odměnou než jiskřivé štěstí v očích diváka a upřímný potlesk . Tak tomu bylo a je již po staletí a my bychom měli být hrdí, že nám do naší doby přetrvalo něco tak úžasného, jako je divadlo…
ISSUE 40
TÉMA
11
studenti druhého ročníku a sexty
Každoroční exkurze do Prahy se tentokrát konala ve dnech 5. -8. září. Pod vedením pana učitele Nováka a paní učitelky Dvořáčkové. Pojďme se podívat jak studenti vstřebali krásy Prahy... Milá Praho, no milá... to bylo jen tak ze zdvořilosti a čisté úcty k úřednostem. Naprosto mě fascinuje tvá tupá pýcha a kýč, kterým lákáš bezduché turisty ze země nudlí k sobě. Lacině se usmíváš a ukazuješ jen pozlátka svýh rozmanitých střech, ale to pravé tajně skyrýváš v sobě. Obrovská stáda foťáků a hejna různorodých deštníků hltají každou tvou historickou sošku i pouhou zmínku o Praze v daleké historii. Je to směšné. Utírat nosy dětem a ještě si za to nechat platit. Jsem ráda, že se toho nemusím účastnit, ale spokojeně tomu přihlížet z mé malé vesničky. Mám pro tebe jen jeden vzkaz, radši si prvně ukliď svoje obchůdky s beranicemi a matrioškami a až pak se chlub a lákej. Tvá návštevnice Tereza Pruknerová
Milá Praho, není to tak dlouho, co jsem se procházela tvými ulicemi, obdivovala, jak se stará architektura prolíná s novou a poslouchala staré pověsti s tebou spjaté. Nejvíce mě učarovala krása katedrály svatého Víta. Místo je to pietní a tiché, ale přitom z něj pryští tolik informací z dob před našimi životy. Ne jednou jsem se podivovala výše této stavby. A tento zážitek byl ještě umocněn vnitřní výzdobou. Zajímavé bylo i podzemí a hroby Karla IV. s jeho manželkami a dvěma syny. Děkuji za krásné dny ve tvém nitru. Tvá unešená Michaela Bučková
a nakonec jsme málem skončili v p*deli...
122 P R A H A
Komiks na straně 13! Jak to Knedla Čordanovi zavařil
ISSUE 40
KOMIKS
13
R a d e k M a l ý, p r o f e s o r
Gambling a virtuální drogy Základní charakteristika Patologické hráčství nazývané jako gambling, gamblerství, závislost na automatech apod. patří mezi tzv. návykové a impulsivní poruchy, které jsou charakterizovány třemi základními znaky: • neschopnost odolat impulsu, pokušení, přestože dotyčný ví, že jeho jednání je nežádoucí, nedokáže odolat hře a také není v ní schopen přestat • napětí, předcházející tomuto jednání, které dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne hrát • hraní je spojeno s pocitem uspokojení, gambler prožívá příjemné vzrušení, jehož intenzita je přímo úměrná výši hazardu, riziku ztráty.
Varovné signály • člověk hraje častěji a hazardní hra mu zabírá čas, který by mohl trávit (případně dříve trávil) mnohem užitečněji a příjemněji • zanedbává školu, práci, rodinu, přátele a zájmy • začne lhát, podvádět, někdy i krást • ve vztahu ke hře se špatně ovládá - pokračuje v hraní i tehdy, když je v jasném rozporu s jeho zájmy
Vznik závislosti Závislost na hře vzniká ve třech fázích: 1. Fáze výher Občasné hraní s fantazií o veliké výhře, přehnaný optimismus, zvyšování sázek, zvyšování frekvence hraní, přechod k osamělé hře, chlubení se neskutečnými výhrami. 2. Fáze prohrávání Objevuje se neschopností přestat s hrou a ztráta kontroly nad svým chováním, skrývání hry před rodinou, půjčování peněz, odklady 142 T É M A
splátek dluhů. V chování dotyčného je neklid, podrážděnost, uzavřenost, zanedbávání zdraví. Objevují se problémy v rodině a zaměstnání. 3. Fáze zoufalství Odcizení rodiny, přátel, popírání vlastní zodpovědnosti, obviňování druhých, trestná činnost, rozpad rodiny, úvahy o sebevraždě a pokusem o ní.
Prevence Závislost na počítačích a počítačových hrách Rozlišit hranici mezi koníčkem, zvýšeným užíváním a závislostí je velmi obtížné, už i proto, že na počítači nevzniká závislost fyzická, ale psychická. Přesto můžeme vysledovat určité příznaky, které svědčí pro rozvíjející se závislosti. Mezi hlavní příznaky patří stavy podobné transu při hraní hry, vzpírání se rodičovským zákazům hraní, neschopnost dodržovat časový limit určený pro tuto činnost. K dalším příznakům patří: • méně vykonané práce • pocit prázdnoty, když není člověk u počítače • ztráta kontroly nad časem stráveným u počítače • brzké vstávání k počítači nebo ponocování u počítače • rostoucí nervozita a neklid, když delší dobu nemůže hrát • přemýšlení o počítači, když ho zrovna nepoužívá • kradení peněz na nákup her • stále více a více času potřebného k uspokojení ze hry • lhaní o své závislosti • hraní kvůli úniku od osobních problémů • narušené vztahy s rodinou • zanedbávání učení • opouštění dřívějších zájmů a přátel • zhoršující se školní výsledky
Jak předcházet závislosti na počítačových hrách? • Sledujte, jaké hry děti hrají. • Uvědomte si , že hry mají i kladné stránky, některé umožňují rozvíjet logiku, postřeh,schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, -plánování, řešení problémů a další schopnosti. Důležitý je výběr her. • Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte - pomáháte tak rozlišovat fikci od reality. • Stanovte striktní limity, kdy může dítě hrát a kdy ne. • Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů. • Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů. • V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (př. po hodině) udělalo přestávku, během ní o hře mluvte. • Podporujte dítě v jiných zájmech. • Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo. • Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.
závislost se může zrodit snadno
ISSUE 40
TÉMA
15
Lucie Hamarová, Barbora Simajchlová, kvinta
Kdo si hraje, nezlobí! Téma Hra... co rozhovory? Řekla bych, že nejlepšími adeptkami na tento rozhovor se staly profesorka hudební výchovy a profesorka výpočetní techniky. Pojďme se podívat, jak to vidí ony.
Eva Konečná Co vy a hry na počítači? Celkem nic. Já o nich vím, ale ony o mně moc ne. Co vy a hra na nástroj? Dobrá otázka pro hudebnici. Já myslím, že je to celkem dobré. Začínala jsem v první třídě na zobcovou flétnu, po třech letech jsem přešla na příčnou a absolvovala jsem druhý cyklus, dokonce jsem po základní škole uvažovala o konzervatoři, ale přešlo mě to. Asi ve třinácti jsem začala jako samouk na kytaru. V sedmnácti jsem zjistila, že pokud chci studovat Hv, tak musím hrát na housle nebo na klavír, protože jiné nástroje se na fakultě nevyučují. Měla jsem na to rok, abych se něco naučila (my jsme maturovali v osmnácti). Byl to boj. Hrají vaše děti na něco? Jsou to virtuózové ve hře na nervy. Sluch mají oba. A zpívají často a hodně nahlas a hlavně jeden přes druhého. Nechápu, po kom to mají. :) Se starším synem zkouším flétnu, ale je ve svých sedmi pevně rozhodnutý, že bude chemik. Ten mladší má taky jasno, bude fotbalista. Snažíte se vést děti k hrám, ať už na cokoliv? Snažím, ale občas se to nedaří. Mají svou hlavu. Zatím vedou hry s auty a se Spidermanem. Co byla vaše oblíbená hra v dětství? Asi na schovávanou. Teď ji hrát nemůžu, dneska už se blížím věku, kdy by mě nikdo nehledal. :)
162 R O Z H O V O R
Světlana Smejkalová Co vy a hry na počítači? Nehraju vůbec hry na počítači. Některé hry jsou mírně vzdělávací a užitečné, ale většina jsou ztráta času. Co vy a hra na nástroj? Taky nehraju. S dcerami jsem začala hrát na flétnu. Jako malá jedině na kytaru, a to už neumím. Hrají vaše děti na něco ? Obě dvě hrají na flétnu. Snažíte se vést děti k hrám, ať už na cokoliv ? K hrám rozhodně...;protože kdo si hraje, nezlobí. Ale k hrám na počítači moc ne, navíc na to nemají čas. Co byla vaše nejoblíbenější hra v dětství? Na houbového dědka. Byli jsme jako houbičky, seděli na nějaké peci a někdo vyvolával jména. Napůl schovka a napůl honička. Vím, že tohle jsem úplně milovala.
PROFESORKA DODÁVÁ: „Open aréna - používám ji na dni otevřených dveří, líbí se mi, protože je pro děti zajímavá a vytvořil ji absolvent naší školy. Je to jediná hra, kterou pořádně znám.“
Něco málo o hrách z české Slyšel jsi někdy o točení videí na YT? Překvapilo by mě, kdyby ne. Doufám, že ti tímhle rozhovorem se známým českým youtuberem přiblížím, jak to vnímá člověk před kamerou. Třeba tě to motivuje k vlastní cestě na YT a jednoho dne tady bude rozhovor s tebou. Barbora Simajchlová Jak tě napadlo začít natáčet? Sledoval jsem občas pár youtuberů a jeden z nich dělal takzvané challenge, neboli výzvy, tak jsem si řekl, že bych to taky mohl zkusit. Zavolal jsem kamarádům a snědli jsme super pálivou papričku. Lidem se to líbilo, tak jsme v takových videích pokračovali. Po půl roce už mě to trošku omrzelo a začal jsem točit videa o nějakých zábavných tématech, u kterých jsem zůstal do dnes. Kolik ti to bere času? Samotné natáčení něco kolem půl hodiny. Následná úprava videa a nahrání na internet asi tři hodiny. Nejvíc času mi ovšem zabere věnování se divákům na sociálních sítích a přemýšlení o tom, co vůbec budu točit. Co tě od fanoušků nejvíc motivuje a naopak demotivuje? Nejvíce mě motivují dopisy, které mi od diváků příjdou, ale moc mě potěší i pozitivní komentář. Snažím se točit zábavně, ale mám i pár videí na vážné téma, tak mě pak velmi povzbudí, že to nějakému člověku otevřelo oči nebo mu to nějak pomohlo. Demotivaci snad ani nemám. Maximálně když se těším, že budu točit a něco mi do toho vleze, nebo když se mi nedaří uložit video kvůli chybě v programu na editaci.
scény
lajkovaná, takže záleží na úhlu pohledu. Hry, které natáčíš tě baví samy o sobě, nebo je točíš kvůli fanouškům ? Závodní hry mě baví, protože nejsem moc dobrý ve střílečkách. Hororovky točím spíš kvůli fanouškům, protože se u nich hodně bojím a to mají rádi. Měl jsi někdy období, kdy jsi chtěl s natáčením skončit ? Neměl a doufám, že ani dlouho mít nebudu, protože mě to moc baví. Právě naopak natáčím čím dál víc. Jaký máš vztah s ostatními youtubery ? Sleduješ někoho pravidelně ? S většinou youtuberů mám kamarádský vztah a vídáme se i mimo natáčení. Vždycky se najde někdo, kdo pomlouvá nebo závidí, ale tohle neřeším. Člověk si pak přidělává zbytečné starosti. Pravidelně sleduju Bendera z kanálu FreakOut a Martina Rotu z kanálu Naprosto Retardovaný. Co ti natáčení dalo a naopak vzalo ? Tvorba videí mi dala zdravou sebedůvěru ve mě a moje schopnosti, jak před kamerou, tak mezi lidmi. Dřív jsem byl hodně stydlivý a celkem i introvert. Nevyhledával jsem větší společnost lidí. Naučil jsem se lépe vyjadřovat a poznal spoustu nových fajn lidí. Jediné, co mi to vzalo, je asi čas, který teď věnuji do vytváření videí a snahy Vás bavit.
Pokud bys měl někomu, kdo tě nezná, doporučit nějaké video, jaké by to bylo ? Za tu dobu, co natáčím, tak si většina lidí oblíbila dvě série videí, které jsem začal točit jako první u nás. Jsou to zábavná fakta „Perly ze světa“ a pak série s názvem „Vtipy“. Máš nějaké video, o kterém si myslíš, že je horší než ta ostatní ? (buď celkově nebo videa na jedno „téma“) Ve svých videích vystupuji většinou za sebe, ale občas jsem i takzvaná Kotletka, což je taková semetrika. Nedávno jsem použil postavu Honimíra, což má být takový šprt a jeho videa jsou více dislajkovaná než ostatní, ale zase jsou i víc
ISSUE 40
ROZHOVOR
17
Eliška Nekudová, 1.ročník
Adaptační pobyt nových tříd V termínu 3. - 5. 9. se naše třída vydala na adaptační pobyt do tábora pod Templštýnem. Vše začalo v chladné, středeční ráno, když jsme se všichni spolu s našimi obrovskými zavazadly sešli na nádraží na Zastávce. Do několika minut jsme už nastupovali do jednoho z autobusů čísla 423 a nechali se spolu s primány, jejichž cíl cesty byl stejný jako ten náš, dovézt na konečnou zastávku. Vystoupili jsme, očekávajíce slíbené oteplení, to se ale nekonalo. Na onom místě, v Biskoupkách, bylo ještě chladněji, takže jsme z našich zavazadel začali vytahovat další svetry a bundy, které jsme vrstvili na to, co jsme už měli na sobě.
„Nakonec jsme všichni došli bez jakékoliv újmy zdraví do tábora, tedy když pominu tonutí jedné dívky v kopřivách a neustálé přeskakování kaluží.“ Do několika minut přijel postarší pán s dodávkou řeznického vzhledu, do níž byla naházena naše zavazadla. Dodávka odjela, pro některé bohužel bez nás a my se vydali na asi 3 kilometry dlouhou pěší trasu do tábora pod Templštýnem. Cesta nebyla nijak náročná, avšak jako nepříjemné zpestření se ukázal podivně se houpající kovový můstek přes ještě podivněji rozbouřenou řeku Jihlavu. Nakonec jsme všichni došli bez jakékoliv újmy zdraví do tábora, tedy když pominu tonutí jedné dívky v kopřivách a neustálé přeskakování kaluží. V táboře už na nás čekala dodávka s našimi zavazadly, takže po získání klíče od chatky jsme se začali zabydlovat. Někdo byl příjemně překvapen, někdo naopak zklamán, a i když se mezi vybalováním neslo několik kritických poznámek, hlavně na absenci signálu a slaměné postele, dalo se to snést.
182 A D A P T A Č N Í P O B Y T
„Vyčerpáni po dlouhém dni jsme upadli do hlubokého spánku.“ Naši mladší spolužáci, obývající chatky naproti nám, měli docela odlišný program, takže jsme je jen párkrát za den viděli někde pobíhat. Po vybalování jsme začali hrát seznamovací hry, při nichž jsme se dozvěděli jména svých spolužáků. Později odpoledne jsme začali pracovat na našich třídních tričkách, která jsme si potiskli námi domluveným vzorem. Všichni jsme se už vyhládlí po náročném dni těšili na večeři, která naštěstí zčásti umlčela náš kručící žaludek, ale i přes to byla v tamní kantýně dlouhá fronta. Když se začala přibližovat tma, několik zástupců hlavně mužského pohlaví začalo připravovat oheň. Když se konečně po poměrně dlouhé době mezi poleny dřeva objevil plamínek, všichni jsme si posedali na vratké lavičky kolem ohně a poslouchali pana Hejdu, který nás informoval o nějakých nezbytnostech. Až se setmělo, tak byla někým dotažena kytara pana Malého a spolužák s hudebním sluchem se pokusil o zhudebnění několika písniček, přičemž k ohni se přišli ohřát i primáni, neboť bylo opravdu chladno. Když se přiblížila půl desátá, naše chatka se už začala chystat do postele, zahnala nás únava a dusivý dým z ohně, valící se stále naším směrem. Někdo ještě využil půlhodinu, která zbývala do večerky, ale i poté se uchýlil do postele. Vyčerpáni po dlouhém dni jsme upadli do hlubokého spánku.
Ráno nás vzbudil náš třídní pan Dojiva s oznámením, že bude rozcvička. Pro některé, co zaspali, bylo opravdu nepříjemné oblékat se ve spěchu, přičemž kdo měl zpoždění v řádu desítek sekund, musel dřepovat. Následoval několik stovek metrů dlouhý běh, který jsme zakončili rozcvičkou a následným během zpátky do tábora, kde jsme šli na snídani. Doufali jsme, že pohybovým aktivitám je ten den konec, to nás ještě ale čekal výstup na zříceninu Templštejn. Zatímco jsme šplhali po navlhlých kamenech, po nichž se několik lidí nechtěně svezlo, a zablácené cestě směrem vzhůru, opíraly se do našich zad sluneční paprsky. Nejčastější aktivita se kromě rozhledů do širého okolí na vrcholku kopce ukázalo telefonování a vyřizovaní přijaté korespondence. Následovala cesta zpátky do tábora, kde si někteří jedinci dodělávali trička a ostatní odpočívali. Odpoledne jsme strávili hrami s psychologem a připravováním námi hrané reklamy na naše gymnázium, což se už prolínalo s večeří. Po absolvování večeře jsme ostatním předvedli onu připravenou reklamu, přičemž účelem bylo hlavně pobavit. Rozesmátí z vtipných scének jsme se nahrnuli k plápolajícímu ohni, který ten večer připravovali primáni. Tam jsme ale moc dlouho nepobyli, protože pedagogická složka zúčastněná pobytu začala spřádat plány na noční hru. Každý z nás obdržel nafukovací balonek, svítící tyčinku, kterou si vložil do nafouknutého balonku a ten si následně přivázal pomocí provázku k noze. I přes pocit, že máme asi zastavený krevní oběh, protože provázek opravdu škrtil, jsme se snažili aktivně zapojit do hry, přičemž podstatou bylo ostatním prasknout balonek a nedovolit, aby ho někdo prasknul nám. Po ukrutném souboji se ještě několik z nás na chvíli přesunulo k ohni a povídalo si, ale nakonec jsme byli zahnáni panem Dojivou do postele. Další den ráno jsme se s nechutí vzbudili, očekávajíc krutou rozcvičku, ta se ale naštěstí nekonala, pouze jsme uklidili nepořádek z noční hry.
výroba vesmírné lodi Dopoledne bylo zaplněno hrami s dohledem psychologů, přičemž asi jako nejzábavnější aktivita se ukázalo vypouštění vajíčka, kterému jsme před tím vyrobili loď, v níž mělo přežít let z výšky několika metrů. Smutné bylo, že vajíčko našeho týmu jako jediné nepřežilo. Následoval oběd a balení, odevzdání zavazadel do dodávky a cesta zpět na autobusovou zastávku, odkud jsme se autobusem vydali zpět domů. Celý pobyt jsem si opravdu užila i přes to, že některé služby nebyly úplně podle našich představ a většina z nás jsme se neznali. Myslím, že na náš adaptační a vlastně úplně první společný pobyt budeme ještě dlouho vzpomínat. společně na jedné lodi
„Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád.“ Elbert Hubbard ISSUE 40
ADAPTAČNÍ POBYT
19
Der, die, das... Kdo: studentka septimy TGM v Zastávce Věk: 17 let Škola: Valentin- Heider Gymnasium v Lindau Délka pobytu: první polovina školního roku 2014/2015 podle bavorského školního systému Cíl: zdokonalení znalosti německého jazyka se schopností udělat mezinárodně uznávanou jazykovou zkoušku Sobotní poledne na Seepromenade. Slunce opírá své paprsky do plachet lodí, které plují po jezeře jako bílí vznešení ptáci. Šustění podzimně zabarvených listů. Hlášení příjezdu lodí. Cvrlikání a pípání. Německé dialogy ze všech světových stran. Houkání parníků, které přímo přetékají turisty. Vůně kávy a hausgemachte jablečného koláče. Jeden z posledních příjemně teplých dnů u Bodamského jezera, nad kterým ční vrcholky Alp s první sněhovou přikrývkou. Nenechte se zmást! Od devíti hodin dopoledne jsem zalezlá v místní městské knihovně. Učím se slovíčka
202 R ROOZ ZH HOOV VOOR R
a pokouším se přeložit dlouhá složená slova, místo Oktoberfestu v Mnichově s tuplákem za deset éček. Bydlím v hostitelské rodině a je nás tu dost. Gastmamka, čtyři Gast-sourozenci a Gast-Hund. Děti jsou ve věku od devíti do dvanácti let, dvě holky a dva kluci. Občas je to náročnější a někdy silně uvažuji o špuntech do uší. Ale co mě nezabije, tak snad posílí. Jinak jsem s rodinou velmi spokojená. Vypráno, uklizeno, plné ledničky (dvě ;)), teplo a hlavně mě zařadili mezi sebe, jako dalšího člena jejich rodiny.
Ke konceptuálnímu umění v obci Zastávka Poznámka autora: Osobně se domnívám, že tento text je spíš než shrnutím jednoho sobotního odpoledne takovým úderným pamfletickým projevem rozhněvaného mladého muže, jenž by jej mohl přednést třeba na veřejné schůzi či manifestaci radikálních vyznavačů konceptuálního umění bez přívlastků, kde skryt za vyvýšený pultík na pódiu by mohl hřímat své pochybné teze! J. by chtěli autoři knihy upadnout do průměru, mohli zvolit tradiční vzor – tj. fotoalbum s několika vysvětlujícími poznámkami, kde by bylo řečeno, že tohle je dům ten a tamten a je významný z toho a z toho důvodu. Obec však podpořila zcela netradiční publikaci, která ukazuje toto sídlo jako neobvyklé centrum industriálního venkova, což z ní najednou činí – po těch všech letech, kdy byla přehlížena – navýsost zajímavé místo, které stojí za vidění.
Dne 17. září roku 2014 jsem v Dělnickém domě v Zastávce navštívil křest knihy o obci, k níž mám jistý citový vztah. Ano, čtyři roky jsem navštěvoval tamní gymnázium, takže mi Zastávka svým způsobem přirostla k srdci. Říkáte si, proč jsem užil toto poněkud víceznačné sousloví? Odpověď je nasnadě. Troufám si totiž tvrdit, že Zastávka není místem, které byste si zamilovali na první pohled. Bývalé hornické městečko nenabízí to, co byste čekali od jiných, rozlohou i počtem obyvatel podobných obcí, a chybí ji mnoho standardních věcí, jako jsou přirozený střed obce, historická zástavba nebo obecně historie hodná zaznamenání. Těžko pak někoho překvapí, že návštěvník projíždějící Zastávkou nabude dojmu, že je to prostě jen několik desítek domů při hlavní silnici. Proto je třeba v jejím případě nutné hovořit o lásce spíše postupné, leč koneckonců doživotní. Prostě než ji vezmete na milost, budete se bránit, ošívat se a ptát se sama sebe, proč se vám líbí zrovna tohle místo, které v zásadě není ničím zajímavé. Zastávka totiž klame tělem a rozhodně to není jen pár baráků u silnice. A tak nakonec – po marném boji se svým vlastním já, které vás přesvědčuje, že je to díra světa – pochopíte, že tohle na první pohled nudné sídlo má onoho pověstného génia loci. Vzhledem ke shora řečenému není tedy divu, že autoři publikace o Zastávce nemohli vytvořit žádný standardní počin, ale byli nuceni vyjít s tím, co „měli“. Nestandardnost Zastávky jim tak vlastně sama nabídla originalitu, resp. originální způsob, jak seznámit znalého, ale i neznalého člověka s touto obcí. Pokud
ISSUE 40
Duchovním matkou knihy o Zastávce je výtvarnice Kateřina Šedá, o níž jsem se z médií dozvěděl, že se honosí nejen titulem konceptuální umělkyně, ale dokonce je držitelkou nejvýznamnějšího ocenění, které může český výtvarník dosáhnout – Ceny Jindřicha Chalupeckého. V této souvislosti pak vyvstávají další otázky: Co tahle holka dělá v Zastávce? Může zde vytvořit něco „konceptuálně-uměleckého“? A není ve spojení jména této obce a této formy umění něco neřešitelného? Nezapomínejme však na to, že konceptuální umění je umění sui generis a nelze si pod ním představovat takové hmatatelné výtvory umělecké činnosti, jako jsou Mona Lisa nebo Venuše Milétská. A právě v lecčems „nestandardní“ Zastávka, která se už víc než dvě stě let vymyká šedivému průměru, mohla nabídnout talentované výtvarnici a její družině z řad studentů gymnázia výborný materiál. Bývalá hornická obec přece nemohla být odbyta publikací s pár fotkami a s popisky! Místo toho se jí dostalo pocty stát se hrdinkou knihy, která z naprosté banality všedního dne vytváří nevšední obraz života jedné moravské obce. A tak se Zastávka navzdory své bizarní minulosti, v níž se snoubí uhelný průmysl a teroristická přípravka, vyšvihla mezi obce, které sice již nic netěží, ale dokážou i z „netěžby“ něco vytěžit. Ho ho ho, slovní hříčka, řeknete si, ale něco na tom je. Nemá právě takové místo, jež se v minulosti nazývalo Boží Požehnání, ono shůry snesené boží požehnání stát se předmětem konceptuálního umění? A proto bych celý tento text zakončil vzletným výkřikem: Pokud konceptuální umění, tak jedině v Zastávce! (Za poslední větou očekávám bouřlivý aplaus!) Mgr. Milan Kvasnička Autor je právník a zaměstnanec Ministerstva kultury. ROZHOVOR
21
studenti kvinty
Tanečním krokem Sotva začal školní rok, už se mluvilo o tanečních. Kdo s kým, kde, za kolik. Tedy chlapci s děvčaty, v sále a za pár korun. Pojďme se podívat na pár příběhů, jak (ne)chaoticky probíhaly taneční či přípravy na ně.
Přípravy šatů a bot začaly už několik týdnů dopředu, ale ta největší sranda začala až v pátek. Ze školy jsem přišla už v jednu hodinu odpoledne. Měla jsem čas, takže jsem si zapnula notebook a šla na facebook. Najednou bylo půl třetí a přišla ke mně kamarádka pomoci mi s účesem. Museli jsme jít k ní domů, protože jsem zapomněla koupit lak na vlasy. Nejhorší bylo, že jsme nevěděli, co s těma vlasama udělat. Bylo půl čtvrté a kamarádka teprve začala. Naštěstí to bylo ve čtyři hodiny hotové. Rychle jsem šla domů. Hned jsem zapadla do koupelny a vlezla do vany. Vzala jsem si žiletku a pomalu abych se nepořezala, jsem si začala holit nohy. Pak přišlo něco naléhavého a něco, co jsem v tu chvíli vůbec nepotřebovala: žiletka se mi ztupila. Jinou jsem nenašla, tak jsem si vzala taťkovo holení. Šlo to dobře, protože byla ostrá. Taťka o tom neví! Vyčistila jsem si zuby a šla do pokoje obléct si šaty. Stihla jsem to tak, tak. Nejhorší byl pocit, že to nestihnu, když jsem seděla před zrcadlem a na hlavě jsem měla hřívu jako lev. Aneta Doleželová ladný pár v plné parádě Psalo se 24. září, obyčejný den pro ostatní, ale ne pro kvintu a první ročník z Gymnázia T.G.M. ze Zastávky. Všichni jsme byli nervózní a měli jsme smíšené pocity. Čekaly nás totiž první taneční. Skončila výuka v pátek dvěma hodinami tělocviku, všichni jsme se sešli v šatně a za chvilku jsme se nervózní rozloučili ,,Zatím čau, na tanečních“ a mlčky jsme odešli po svých, čekaly nás dlouhé přípravy. Samozřejmě jsme všichni chtěli vypadat co nejlépe. Když jsem dorazil domů, tak jsem měl poměrně dost času. Čtyři hodiny do tanečních: Nic se neděje, porvávám se s počítačem, který se sekl. Dvě hodiny čtyřicet pět minut do tanečních: Tma v pokoji, ležím a skoro tak, jak mě pánbůh stvořil v posteli a dívam se na seriál. Jedna hodina do tanečních: Vyřítil jsem se z postele pro župan a šel jsem si dát sprchu. Poté následovala deseti minutová příprava vlasů a pak jsem se nějak nasoukal do obleku. S kravatou jsem moc práce neměl, mám jí na gumě. Podíval jsem se na sebe a první myšlenka byla ,,Vypadám jak idiot“ a už mě napadlo, jak začala řádit ptačí chřipka a nebudu moct na taneční. Blbost! Vyhnal jsem všechny negativní myšlenky a už byl čas jít. Když jsem dojel s Vojtou do Zastávky, tak kluci už čekali. Lekce začala. Nějak jsme to přežili teď už mám za sebou dvě lekce a nemůžu se dočkat na další. Přece jen všechno je jednou poprvé, a že holky to bolí... No, snad jsme vám moc nepošlapali nohy, teď už nám to půjde lépe, jsem moc rád, že jsem se rozhodl pro taneční. Jiří Prokeš 222 T É M A
lekce započly ve velkém stylu
Jak tak poslouchám, všichni mají přesný časový rozvrh toho, co od příchodu domů do odjezdu na taneční budou dělat. Můj rozvrh je tento: Shodit ze sebe oblečení. Plácnout sebou do postele a doufat, že se vzbudím alespoň půlhodiny před odjezdem. Moje přání se vyplnilo a to dokonce dvojnásobně. Zbývá jedna hodina do odjezdu. Dám si sprchu. Abych víc stíhala, zkrátím čas ve sprše na tři písničky, které mi hrají z mobilu. Když vylezu ze sprchy a zapnu WIFI na mobilu, začnou mi cinkat zprávy na FB. Ve ¾ všech zpráv je obsažena otázka ohledně tanečních. Na většinu odpovím a pak začínám mít nervy. Nasadím si čočky a nanesu řasenku. Z ramínka sundám šaty. Když se začnu oblékat, slyším bouchnout dveře. Sakra. Mamka je tady. V letu si beru její boty na podpatku, láhev s vodou, mobil a peněženku. Nasedám do auta a vzhůru do Zastávky. Když se koukám na holky s načesanými vlasy, rtěnkami a stíny, říkám si: „Tak příště to snad zvládnu líp.“ B. Simajchlová
Dne 31. října se uskutečnila první prodloužená žáků kvinty a prvního ročníku. Nervozita z polonézy měla zdravou míru a nakonec se nám přece jen povedla. Poté nás ještě čekal večer plný tance.
„Tanec dělá hudbu viditelnou.“ George Balanchine
ISSUE 40
TÉMA
23
Bratříček Jan Kryl V pondělí 10. 11. se naskytla žákům naší školy mimořádná příležitost – jako součást připomenutí 25. výročí sametové revoluce zde vystoupil se svým koncertem Jan Kryl, bratr dnes již legendy odporu proti komunistickému režimu Karla Kryla. Celé vystoupení se neslo v duchu osobních vzpomínek na Karla Kryla a hodnocení doby před rokem 1989. Většina později dotázaných studentů se shodla, že takovéto bezprostřední setkání nahradí několik dokumentárních filmů o době, kterou jsme už naštěstí nezažili, a byli za tuto příležitost vděčni. Nemohli jsme samozřejmě nevyužít situace a poprosili jsme pana Kryla o rozhovor pro SCOOL! Zde přinášíme několik odpovědí, celý rozhovor si můžete přečíst na FB. Vy jste zmínil, že jste psal do šuplíku, nikdy jste nechtěl být legendou jako váš bratr? Mě to nikdy nenapadlo, protože já byl spíš hrdej, že ten bratr je takhle slavnej a má ty pocty, i když po strašně dlouhé době. Podle mě pro něj byl největší úspěch a největší pocta, když se vrátil po dvaceti letech trestů a zákazů jeho tvorby, a všichni ty jeho písničky znali a všichni si je s ním na náměstí zpívali. Dneska sbírá zásluhy jeho žena, která ani nevěděla, co Karel pro Čechy znamená. Až když potom spolu přijeli, tak teprve pochopila, že ho miluje celej národ. Chtěl jste taky odejít na západ a tam si žít život mimo tehdejší režim? To já bych nemohl, já jsem v době, když odešel, nepsal, nehrál jsem na kytaru, abych si mohl skládat písničky, neuměl jsem jazyky, neměl jsem co nabídnout a hlavně jsme měli malé děti a starali jsme se o rodiče.
Chtěl jste taky odejít na západ a tam si žít život mimo tehdejší režim? To já bych nemohl, já jsem v době, když odešel, nepsal, nehrál jsem na kytaru, abych si mohl skládat písničky, neuměl jsem jazyky, neměl jsem co nabídnout a hlavně jsme měli malé děti a starali jsme se o rodiče. Měl jste Karlovi za zlé, že odešel od povinností a od rodičů? Ne, za zlé jsem mu to neměl, protože jak už jsem říkal, on si řešil svoji situaci a problém opravdu nebyl v něm, ale v režimu. Tehdy nikdo nesnesl, že opustil vlast, za což jej také odsoudili, dnes je to jednoduché, to si vezmete svůj občanský průkaz a máte-li na to peníze, tak projedete Evropu. Tenkrát byla prostě železná opona, a kdo opustil vlast, ten byl odsouzen do vězení. Já jsem čekal, že když se Karel vrátil v tom osmdesátém devátém roce, tak že ho ještě zavřou.
zdroj: http://www.karelkryl.cz/s34-fotogalerie.html
Karel Kryl Wroclaw 1989 autor neznámý
Jan Kryl Zatávka 2014 Adéla Leščinská
242 R O Z H O V O R . . .
Bratříčku, zavírej vrátka Karel Kryl Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci, přijeli v hranatých železných maringotkách. Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách. Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavřel jsi vrátka? Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami, nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme. Nauč se písničku, není tak složitá, opři se, bratříčku, cesta je rozbitá, budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme. Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!
Karel Kryl... Co znamená život Karla Kryla pro dnešní generaci? Co se od něj můžeme naučit? Proč se o něm dodnes mluví a píše? V první řadě by Karel Kryl osobnost, byl jedním ze symbolů boje proti totalitnímu jednání a stejně tak vnímavým umělcem, který vyjadřoval své myšlenky skrze písně, básně a někdy i ilustrace. Životní cesta Karla Kryla měla tendence se zmítat a kroutit všemi směry a jeho rozvíjející kulturní talent byl velmi záhy odměněn vyhoštěním z rodné země a odtržením od svých blízkých. Tak se stal Karel exulantem v Západním Německu, kde poté až do své smrti žil a domů se vrátil až po 17. listopadu 89. U Karla bohužel nakonec převládla skepse k polistopadovému vývoji a nešťastně umírá v březnu 94. Postavit se většině a bojovat, i takhle by se dal shrnout příběh Karla Kryla jednoduchou frází. Těžký život za pravdu, znamenal pro Karla evidentně mnohem víc než pohodlný život za lež. Však mohl místo svých protestsongů komentujících nepříjemné společenské situace psát jen písně veselé o jarních květech a letních láskách, ale zřejmě měl na mysli něco, co nebylo na první pohled vidět. Možná i proto jsou písně rodáka z Kroměříže, kde jeho rodina vlastnila tiskárnu, dodnes ceněny a jejím přiřazena tak nadčasová hodnota.
Vítejte mezi námi 10. listopadu proběhla slavnostní imatrikulace nových žáků. Do primy a prvního ročníku nastoupilo celkem 59 žáků. Aktuální počet žáků naší školy je 265. Fotografie z imatrikulace si můžete prohlédnout na stránkách školy.
ISSUE 40
ANKETA
25
Martin Suchomel, oktáva
Poslední Křížová výprava Tři hodiny odpoledne. Sotva člověk opustil školu, už míří zase k ní. Tentokrát však s krásnou vidinou týdenní pauzy, s vidinou jednoho z posledních úniků od pomalu, ale jistě se blížící „zkoušky dospělosti“. A také s vidinou toho, že dalších bůhvíkolik hodin stráví v autobuse s nohama zapasovanýma v sedačce před ním. Skutečnost je nakonec mnohem horší než očekávání. Rozlámaný, nevyspaný, nadávající snad na úplně všechno, ale hlavně, že už konečně tam – v Římě.
Mít v Brně Colosseum, tak je na něm jistě Milý Jarda rozhazující miliardy, paní milující třešně a usilující o solidární společnost nebo jeden z nicneříkajících sloganů, jako například „Společně pro Brno“ nebo „Brno, bude líp“. Řím, bude líp. To zní fajn, ne? Zkrátka se tu člověk cítí tak nějak líp než doma. Italky ale nic moc, škoda. Španělské náměstí, Fontana di Trevi, Vatikánská muzea a mnoho dalšího.
Silencio! No pikčrs!
Billboard na Colosseu Po několika desítkách upozornění od průvodkyně Křížové, že metro je plné zlodějů, mám pocit, že tam snad nikdo jiný nejezdí. Pečlivě skenuji okolí. Později se ukáže, že paní průvodkyně Křížová upozorňuje desetkrát snad na všechno… Římské uličky se zdají být široké akorát tak pro Fiat 500, Smart či nějaký ten skútr. Architektura na první pohled o mnoho sympatičtější než v Česku. I v okrajových oblastech. Žádný vizuální šum, všeho tak akorát. Mají zde dokonce systém schvalování veškerých reklamních cedulí a reklam. Vše je děleno na jednotlivé oblasti, přičemž čím dále od centra, tím větší plocha může být „využita“. A ještě to musí schválit památkáři. Geniální, nemyslíte? Člověk se potom více soustředí na architekturu a celkové atmosféře to jen prospívá.
262 T É M A
Druhý den, před námi opět Řím. Tentokrát Colosseum a Forum Romanum. Napadlo vás někdy, jaké by to asi bylo, kdyby někdo spravil zříceninu nějakého hradu? Ztratil by svoje kouzlo, nebo by mu to vrátilo život? Takové myšlenky se mi honí hlavou při pohledu na Colosseum. Mohutný, z části rozkradený amfiteátr toho ve svém nitru, snad kromě několika tisíců návštěvníků, mnoho neukrýval. Chtělo to vcelku dost představivosti. Co třeba opravit nějakou výseč do podoby před téměř dvěma tisíci lety? Nebo třeba ty billboardy… Jen nápad jednoho českého turisty bez fantazie. Fórum Romanum, z velké části už jen ruiny. I přesto působí velmi majestátně a neztrácejí svoji velkolepost, kterou před několika stoletími zcela bezpochyby měly. Kéž by tak člověk mohl cestovat v čase a vidět, jak Řím vypadal v antice.
„Někteří z toho byli na prášky, jiní se jídlu z prášku vyvarovali.“
Český Emanuele, občas trochu Babica Přesun ke břehům Jaderského moře, do Marcelli di Numana. Pět dnů válení se u moře, proložené návštěvou (prvního a nejdůležitějšího) Loreta či malebného městečka Assisi (čti: asííízi). Pro někoho první detailnější průzkum kuchyně z blízka. Někteří z toho byli na prášky, jiní se jídlu z prášku vyvarovali. My se prali statečně! Za celý týden jsem nevařil nic, co by někdo přede mnou již uvařil a následně dehydratoval, zmrazil či pouze namíchal z několika prášků. V kuchyni ale chyběl italský přízvuk alá Emanuele Ridi, jehož absence sice nedávala vaření tu správnou ležérní eleganci, ale i bez ní stály výsledky zato. Během toho týdne jsem si vybudoval krásný ranní návyk. Ranní sprchu praktikuji již dlouho, ale díky tenkým zdem a dveřím,
které z nějakého důvodů při zavření vydávaly hlasitý zvuk, byl výraz (a nejen on) ve tvářích několika spolubydlících k nezaplacení. Na vesnicích se vstává, jakmile zakokrhá kohout, tady měli Bena a mě. Následovalo Caffé + Brioche (větší croissanty plněné nejrůznějšími náplněmi, od medu, přes marmelády, až po čokoládu). Ranní rituál jak vyšitý. Kdyby tak někdo začal (alespoň v Brně) prodávat podobné snídaně. :) Ve Florencii všude špína, bordel a spousta lidí. Taky fajn obchody, dobré jídlo a málo času. Dvanáctihodinová cesta autobusem už jen třešničkou na italském dortu. Arrivederci!
Jedno společné foto...
Skvostné panorama Itálie
ISSUE 40
TÉMA
27
Petr Ondroušek, kvarta
Olympijské hry Snad každý někdy slyšel o této hromadné mezinárodní soutěži, ale jen málo kdo někdy pátral po hlubších souvislostech v minulosti… Dnešní hry se odvozují od soutěže pořádané ve starořeckém městě Olympii od 8. století př.n.l. až do přelomu 4. a 5. století po Kristu. Původně se her účastnili pouze řecké národy a posléze i národy římské říše. Ženám byl na ně vstup zakázán. Hry se stejně jako dnes konaly jednou za čtyři roky a během nich byl vyhlášen boží mír – ekecheíriá, to znamenalo, že nikdo během her nesměl bojovat. V polovině 19. století byl pokus o obnovení řeckých her, které se i několikrát konaly v den řecké nezávislosti na Turecku, ale neujaly se. Novodobé letní hry byly obnoveny roku 1896 (Athény) a první zimní se konaly v roce 1924(Chamonix, Francie) a stejně jako ty staré se pořádají jednou za čtyři roky. Myšlenkou olympijských her, kterou zformuloval Pierre de Coubertin, bylo dosáhnout zrovnoprávnění všech sportovců bez ohledu na původ a náboženské vyznání a dosáhnout antických ideálů dokonalosti jak se uvádí v Olympijské chartě. Další součástí olympijského poselství je samozřejmě olympijská přísaha, tedy slavnostní slib, který skládají sportovci, rozhodčí a trenéři. Neméně významné jsou olympijské symboly jako vlajka, heslo a oheň. Na vlajce se nachází pět barevných kruhů a každý z nich zastupuje jeden kontinent. Modrá: Evropa, Černá: Afrika, Červená: Amerika, Žlutá: Asie, Zelená: Austrálie. Olympijský oheň je několik týdnů před zahájením her zapálen v Olympii pomocí slunečních paprsků a poté štafetově přemisťován po celém světě až na dějiště olympiády. (V současnosti dokonce i do vesmíru).
olympijské hry
Disciplíny antických a současných her Ve starověku se soutěžilo například v běhu, hodu diskem, skoku do dálky, zápasu, boxu, běhu ve zbroji nebo i o nejlepšího hlasatele a trubače, na průběh soutěží dohlíželi zprvu dva a potom devět rozhodčích. V současnosti se historikové domnívají, že hry trvaly pět nebo šest dnů. Dnes už je seznam disciplín mnohem obsáhlejší, k letním přibylo pouze několik (některé byly samozřejmě odebrány), ale naopak zimní musely být vytvořeny úplně nově (hokej, sáně, moguly,..,).
„Citius, Altius, Fortius“ (rychleji, výše, silněji). heslo olympijských her
282 T É M A
Sportovní den Tam, kde je běžně tradice vnímána pouze jako formální dodržení zvyku, kde se mění v útrpnou povinnost, tam se hlásí naše hrdé gymnázium o čest zopakovat si každoroční příležitost, předhánět se ve sportovních výkonech a v přátelském duchu si poblahopřát k preciznímu startu do dalšího školního roku. Tím nelze myslet nic jiného než slavnou tradici sportovních dnů na posvátné půdě našeho atletického hřiště. A stejně jako ve starém Řecku, hledáme naše ideální Kalokagathia, ve vztahu nejen ke krásnému tělu, ale také k stavu krásné mysli, v harmonickém spojení, s jediným rozdílem, že počasí nám nedovolilo tradiční řecké odění pro sport. Což by dozajista potěšilo redakci časopisu, protože by měla krásný námět pro titulní stranu . V lítém a zdravě soutěživém duchu vládli studenti svými atletickými schopnostmi jako sami obyvatelé Olympu a na stanovištích klasických disciplín se ozývalo hromové dunění z vrhu koulí, svéhlavé prorážení vzduchové bariery na sprintech, urputný
boj s vlastní vůlí na vytrvalostních drahách nebo ladné skoky a svištící vzduch na polích dalekého a vysokého skoku. To vše zakončeno tentokrát netradičně neformálně pojatým štafetovým během, kde studenti oktávy a čtvrtého ročníku, v bláhovém oparu, že už se jim nemůže stát, použili místní skladovnu nářadí jako půjčovnu dopravních prostředků a s vervou a originalitou jim vlastní, předčili všechny soupeře a na celé čáře drtivě zvítězili. V kategorii byli sami. A tak vyčerpáni ukrutným bojem nastoupili studenti k vyřčení verdiktu a s představou nadcházejících dionýsii, naslouchali rétorovi obdařeným ústy Apollónovými. Oněmělí odcházeli studenti z kolbiště a v myšlenkách již hloubali nad nadcházejícími sportovními dny, kdy předvedou svou roční píli znovu. Na závěr se chci rozloučit slovy starořeckého atleta přezdívaného Liboros, tedy Sportu Zdar! Aleš Benáček, oktáva
ošetřovatel v akci to nevadí, že běžíš štafetu, jdeme si popovídat...
ISSUE 40
jedno společné foto aneb všichni koukejte jinam...
SPORTOVNÍ DEN
29
Zábava Zvířátka a karty Sedí okolo pařezu medvěd, zajíc, liška a jezevec. Zajíc míchá karty a chystají se ke hře. Předtím medvěd všechny hráče upozorňuje: „A jestli bude někdo fixlovat, tak mu rozbiju tu jeho špičatou, zrzavou držku!“ Pokerový pes Do baru přijde neznámý muž a všimne si, že u jednoho ze stolů se hraje poker. Přijde blíž a vidí, že mezi hráči sedí i pes. Muž se velmi diví: „To musí být nejchytřejší pes na světě!“ „Zas tak chytrý není,“ odpoví jeden z hráčů pokeru. „Vždycky, když dostane hodně dobré karty, tak zavrtí ocasem.“
„Člověk neprokázal v ničem tolik fantazie jako v množství různých her, které vymyslel.“ Gottfried Wilhelm Leibniz 302 Z Á B A V A
Hazardní hry Kněz, pastor a rabín hrají poker, když přijde policejní razie. Policejní důstojník se obrátí na kněze a zeptá se: „Otče, hrál jste poker o peníze?“ Kněz se podívá směrem k nebi a zašeptá: „Pane, odpusť mi to, co teď udělám.“ Poté se kněz podívá na policejního důstojníka a řekne: „Ne, pane důstojníku. Nehrál jsem poker o peníze.“ Policejní důstojník se obrátí na pastora a zeptá se: „Pastore, hrál jste poker o peníze?“ Pastor odprosí Boha a odpoví: „Ne, pane důstojníku. Nehrál jsme žádné hazardní hry.“ Důstojník se obrátí na rabína a zeptá se: „Rabíne, hrál jste poker?“ Rabín pokrčí rameny a odpoví: „A s kým?“
Chuck Norris hraje poker s Bohem. Bůh říká: Vsázím svět, lidstvo, vesmír, nebe, peklo a všechno bytí... - navýšení Chuck Norris se zamyslí: Raise.. (raise současné sázky) Falešnej hráč To takhle jednou přijde šerif do salónu a vidí na zemi mrtvého muže. Ptá se tedy barmana: „Hráč?“ „Jo.“ „Falešnej?“ „Jo.“ „Poker?“ „Ne, housle.“ Nájemné „Můj manžel, ten bastard, po mě chtěl, abych se vyspala s pronajímatelem, protože prohrál v pokeru peníze na nájem,“ řekla manželka svému sousedovi. „Ale to jsi neudělala, že ne?“ „Musím se přiznat, že ano — i když s určitými pochybnostmi, slušelo by se dodat. Manželovi jsem totiž neřekla, že nájemné je zaplacené na šest měsíců dopředu!“ Mladík hraje Mladíka uprostřed hraní hry na PC vyruší zvonek. Nejprve zvonění ignoruje, protože hra je zrovna v nejlepším, ale zvonění je neodbytné. Nakonec tedy hru zapausuje a jde znechuceně otevřít. Za dveřmi stojí malá smrtka s kosou. Mladík se zalekne, pak začne škemrat: „Prosím, jsem ještě mladý a spoustu zajímavých her jsem nedohrál.“ Smrtka povídá: „Klídek, mladej, já si jdu pro tvůj hard-disk. Hráč v pekle Zemře hráč počítačových her a dostane se do pekla. Po týdnu Lucifer volá Bohovi: „Co za blázna si mi sem poslal? Zničil mi všechny kotle, zaškrtil všechny čerty a už tři dny bezhlavě běhá dokola a řve: „Kde je vchod do druhého levelu?“ Bůh si ho tedy vezme do nebe. Pařan se rozhlédne, zajiskří mu oči a vykřikne: „Bonus Level!“
ISSUE 40
ZÁBAVA
O T M E S J O C BOHA UDĚLAL? PReOrt Fulghum Rob
K Í L J E H Š Á hrají: LUK
Á V O K Í N A J a LENKA
O 3 : 9 1 / . 2 1 . 16
A M A R O N A P O ce N i s o KI R , 0 5 Jaroše Kapitána
Projekt se uskut uskutečňuje za ?nanční podpory:
Ministerstva kultury ČR
Hlavního města Prahy
Naši partneři:
Statutárního města Brna
Statutárního města Č. Budějovic
www.listovani.cz
