TAJEMNÝ JELEN A JEHO STUDNA Řve jelen, pátraje, kde z pramene lze pít a ve dni úmorném se vodou občerstvit. A duše, miluje-li Boha, spěchá k zdroji, kde voda života ji sladce upokojí. Zdroj, to je Kristus, jenž se objevuje v tichu a víru napájí a chrání před zlem hříchu. Buď při tom prameni a čerpej po vše časy, a zřídlo věčnosti, má duše, získala jsi. A.S.
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Kolik stran by měla tvoje Bible, kdybys vytrhl všechno, čemu nevěříš ?
Chvíle nad Biblí V našem životě se velice často mluví o lásce. Její uskutečňování je mnohem těžší. Oč snazší je plnit Boží přikázání Desatera než naplňovat hodnoty lásky. A právě, ony jsou v plánu Boží spásy člověka ty nejdůležitější. Jestliže příchod a život Pána Ježíše ukazuje člověku vztah člověka k Bohu, je i zároveň výzvou pro člověka k následování. Podle Pána Ježíše jsou přikázání Desatera základní body pro uskutečňování lásky podle evangelií. Poslušnost k nim provází milujícího člověka skrze Ježíše k Bohu, protože Boží zákon není nic jiného než projev Boží lásky k člověku. Boží zákon lásky je mnohotvárný, říká Písmo svaté, jako mnohotvárný je život člověka. A svatý Pavel právě vypočítává jaká je láska: „Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy“(1Kor13,4-6). Chceme-li projevovat lásku k Bohu, chceme-li ji skutečně žít, nelze začít bez úcty ke druhým. A to bez ohledu na naše sympatie k těm méně „zajímavým“. Proto je láska k Bohu neoddělitelná od lásky k bližnímu. Lze tedy i říci, že Boží přikázání je v podstatě jediným přikázáním LÁSKY. Láska je dar, o který musíme stále prosit a stále o něj usilovat. Je to naší každodenní povinnost. Je stavebním kamenem církve, ve které žijeme a jejíž jsme součástí. Je to prostor pro úsilí člověka na cestě k dokonalosti pro „velký den Páně“. Je poutem tohoto společenství a zároveň i společenstvím s Otcem, Synem a Duchem svatým. A toto společenství lásky má i své důsledky a dává příležitost projevovat naplno i svou osobní lásku a víru tváří tvář k světu, který ji odmítá. Je též svědectvím Ježíšových učedníků světu, do kterého nepatří, aby svět mohl poznat Ježíše: „Podle toho poznají všichni, že jste mými učedníky, budete-li mít lásku jedni ke druhým.“ (Jan 13,35). Jestliže tento svět žije „kulturou smrti“, jak prohlásil papež Jan Pavel II., my křesťané máme přinášet novou kulturu – „kulturu lásky“. Jestliže láska byla znehodnocena jen na erotický projev dvou lidí, pak je na křesťanech, aby ukázali světu, že slova v Písmu svatém nejsou jen neuskutečnitelným ideálem. j.F.
Jak se žije - našim kněžím Měsíce červen a červenec jsou pro některé z nás dobou radostných událostí a také plnou očekávání jaké změny ve farnostech nastanou. Jsou vysvěceni noví kněží, slaví primiční mše svaté a s tím i následují přesuny některých kněží mezi farnostmi. Se slzami se farníci loučí s těmi, kteří se o ně starali, učili je a vedli je k Bohu a s obavami i tužbami očekávají, co nového přinesou jejich nástupci. Jaký by měl být kněz? Kněz ideální: neúnavný Boží muž, poskytovatel svátostných služeb, stále na faře, aby poradil, utěšil, duchovně vedl, uměl to s dětmi, stavební odborník, zručný řemeslník, vynikající kazatel, perfektní zpěvák, úžasný liturgik, znalec historie kostela a farnosti, znalec hudby, idol pro obdivovatele a obdivovatelky, prostě „normální i zcela jiný“. Ve skutečnosti je to člověk jako každý jiný se stejnými nároky na život. Působí na něj únava jako na nás, není odborník v každé profesi, má své charakterové a povahové vlastnosti.
Jedinou zvláštností a výjimečností před kterou se musí každý věřící sklonit, že je posvěcen ke kněžské službě. A k této službě byl vybrán Bohem a on k ní dal svůj dobrovolný souhlas a Bůh jej v této službě provází a řídí. Jen někdy musí bydlet v takovém prostředí, že ti neposvěcení v něm již nežijí 20 let. Jsou to novodobí mučedníci lásky ke Kristu .... a tak to vidí j.F.
Četli jste už ? Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. je autorem krátkého zamyšlení O lidské povaze. Provází nás v otázkách osobnosti a spirituality. Jako pedagoga mě zaujalo zjištění amerických školních psychologů o proměně poznámek v třídních a žákovských knížkách mezi lety 1940 a 1990. "Ve čtyřicátých letech učitelé nejčastěji poznamenávali mluvení bez přihlášení, žvýkání žvýkačky, hlučení, pobíhání po chodbách, předbíhání, nedodržování předepsaného oblečení, znečišťování prostor. V r. 1990 převažují stesky na užívání drog, pití alkoholu, těhotenství nezletilých dívek, pokusy o sebevraždy, znásilnění, krádeže, těžké ublížení na zdraví." Ale oproti pesimisticky vyhlížejícím poznatkům uvádí autor dále reakce na různé katastrofy, které postihly lidi v bezprostřední blízkosti, ale i daleko od domova. "Patří k velkým záhadám duchovního rozvoje člověka, že sobectví a sebeprosazování na úkor druhých na čas ustupuje a že lidi alespoň dočasně spojuje pouze nebezpečí, které ohrožuje všechny anebo velké skupiny. Naše já, které je u většiny lidí značně individualistické, se v situacích masových tragédií přimyká k nadosobnímu já." Celé zamyšlení nad psychickou a duchovní kulturou osobnosti je psáno jazykem dobře srozumitelným a pomáhá nám k hlubšímu pochopení otázky "Proč nedostávám, co čekám od života", až k otázce "co čeká život ode mě ?" "Místo, abychom hledali v kontaktech s druhými potvrzení, jak jsme dokonalí a neodolatelní, zkoumejme, jak je potěšit a jak jim udělat třeba i drobnou radost. Abychom toho dosáhli, musíme pochopit, že vědomí lidí tvoří spojité nádoby a že to dobré, co od někoho dostaneme, je třeba předávat dál." Knížku vydalo v r. 2005 nakladatelství Cesta. –a–
VAVŘINEC Z BRINDISI (1559 -1619) Tento velmi učený mnich (OFMCap) - ovládal nejméně tucet řečí - byl vyslán papežem Klementem VIII. jako kazatel do Německa, Rakouska a českých zemí. Podařilo se mu, že řád zapustil kořeny i u nás, Vavřinec založil první kapucínský klášter česko-rakouské provincie v Praze na Hradčanech. Ve válce proti Turkům provázel tento kapucín císařská vojska do bojů, dodával jim odvahu a měl podíl na vítězství u Stoličního Bělehradu v r. 1801. Zanechal bohatou literaturu, četná kázání a úplnou mariologii. Karmel. kalendář 2005
Děkujeme Redakční rada farního časopisu Hledání touto cestou děkuje bratru Marianu Kalinovi za jeho obětavou práci s mládeží (a pro mládež) po dobu jeho jáhenského působení v naší farnosti a do nové kněžské služby mu přejeme a vyprošujeme hodně božího požehnání a božích milostí.
Kněží Boskovického děkanství (podle farností) Bedřichov: P. Tomáš Holcner, vysvěcen 2003, kaplan v Telči Benešov: P. Jaroslav Stříž, působící v litoměřické diecézi Bohuňov: P. Miroslav Šudoma, vysvěcen 1994, farář v Boskovicích Boskovice: P. Tomáš kardinál Špidlík, jezuita působící v Římě Mons. Josef Valerián, vysvěcen 1949, farář na Moravci P. Lubor Dobeš, vysvěcen 1986, farář v Dolních Dunajovicích P. Miroslav Sedlák, vysvěcen 1991, farář v Cetkovicích P. Milan Těžký, vysvěcen 1994, farář v Jimramově P. Petr Cvrkal, SDB, vysvěcen 2002, působí na misiích v Bulharsku Cetkovice: Mons. Alois Krchňák, vysvěcen 1950, působící v Německu Kunštát: P. Jan Kubát, vysvěcen 1958, farář v Rožné Křetín: P. Michael Alois Hladil, OPraem., vysvěcen 1994, působí v Nové Říši Letovice: P. Stanislav Pravec, vysvěcen 1943, žije v kněžském domově na Moravci P. Alois Stria, vysvěcen 1944, působí ve Staré Pace, diecéze královéhradecká P. Stanislav Kovář, vysvěcen 1976, farář v Moravské Nové Vsi P. Radek Jurnečka, vysvěcen 2002, působí v litoměřické diecézi Olešnice: Mons. Ladislav Tichý, vysvěcen 1973, přednáší na fakultě v Olomouci P. Václav Knotek, vysvěcen 2000, farář v Rudíkově Protivanov: P. Vítězslav Grmela, vysvěcen 1945, žije v kněžs. domově na Moravci Rozhraní: P. Vincenc Řehoř, vysvěcen 1956, farář v Bořitově P. Roman Kubín, vysvěcen 1998, farář v Osové Bítýšce Sulíkov: P. František Sadílek, vysvěcen 1978, farář v Petrovicích u Mor. Krumlova P. František Blaha, SDB, vysvěcen 1987, provinciál v Praze Kobylisích P. Jan Blaha, SDB, vysvěcen 2000, působí v Praze Kobylisích Vísky: P. Josef Kohoutek, vysvěcen 1973, farář v Jaroslavicích Žďárná: P. Jiří Hének, vysvěcen 1986, farář v Loděnicích u Moravského Krumlova
Na kněžství se připravují (za brněnskou diecézi) Letovice: Pavel Krč a Pavel Vybíhal u Salesiánů: Bohuňov: Petr Kalas Boskovice: Dominik Oujezdský
Trvalými jáhny jsou Bohuňov: Boskovice: Křetín: Vísky:
dr. Alois Nebojsa Ing. Stanislav Janků Mgr. František Bačovský Mgr. Petr Šmeral, působí ve farnosti Oleksovice, děk. moravskokrumlovské
Farnosti Boskovického děkanství spravují Boskovice, Svitávka: P. Miroslav Šudoma, nar. 1969, pochází z Bohuňova Benešov, Žďárná: P. Pavel Koutník, nar. 1965, pochází z Brna Cetkovice, Knínice, Vísky: P. Miroslav Sedlák, nar. 1945, pochází z Vratíkova u Boskovic Křetín, Bohuňov, Černovice, Sulíkov: P. Zdeněk Veith, nar. 1958, pochází z Jakubova u Moravských Budějovic Kunštát, Sebranice, P. Pavel Kafka, nar. 1974, pochází z Náměště nad Oslavou Letovice, Rozhraní: P. Pavel Kopecký, nar. 1952, pochází z Brna Lysice, Bedřichov: P. Slavomír Bedřich, nar. 1962, pochází z Borkovan Horní Štěpánov, Protivanov: P. Vít Rozkydal nar. 1970, pochází z Hodějic Olešnice, Rovečné: P. Roman Strossa, nar. 1963, pochází z Brna
Ve farnostech působí výpomocní duchovní Knínice u Boskovic: P. Vladimír Sommer, nar. 1935, pochází od Rousínova Letovice: P. Alois Sedlák, nar. 1961, z Vranova u Brna fb
Historie farnosti Protože jsou prázdniny, nabízím i netradiční pohled na historii farnosti. Prázdniny jsou také časem žní a sklizně úrody, proto se podíváme, jak jedny takové žně zaznamenal do Kroniky pan děkan (tehdy ještě farář) Krchňák, a to v roce 1960. A podíváme se, co na žňovou agitaci otce Františka napsal tisk. V Hledání uvádím přesný přepis z Kroniky, bez gramatických a jiných zásahů do textu. Vývěska ve fortně L.P. 1960 Od mého příchodu do Letovic jsme měli na schodišti ve fortně skříňku do níž jsme dávali vývěsky k dobovým, příležitostným slavnostem církevního roku. Ve shonu s opravou střechy farního kostela jsme tam dali asi 10 let starou vývěsku a tato se stala kámenem úrazu pro citovaná slova Písma svatého. Byl jsem volán na Místní národní výbor jak se říká „na kobereček“ a tam mne nový obecní tajemník Bubeník (všechno je jeho práce) s obecním předsedou Dvořáčkem poučovali o Písmu svatém a spolupráci Církve s naším lidovědemokratickým zřízením. Za týden na to jsme byli i s kaplanem Vrbňákem voláni k pohovoru k okresnímu předsedovi do Blanska a náš církevní tajemník Přibyl stále chtěl z tohoto „deliktu“ vyvozovat důsledky a chtěl nás, jak on říká – sprdnout. S předsedou jsme si celkem rozumně všechno vyjasnili, ale za měsíc se v Rovnosti objevil přiložený článek. A velebný pán Vrbňák prý ještě v důsledku vývěsky byl za půl roku přeložen do Třebíče a já jsem jako na trní. To všechno je odměna našich vševládnoucích nepřátel za to, že jsme proti jejich vůli dali do pořádku kostelní střechu. Aby nebylo záminek, že propagujeme na veřejné cestě ke hřbitovu náboženské smýšlení, byla vývěsková skříň z fortny farářem odstraněna. Článek, o kterém se pan děkan Krchňák ve výše uvedeném textu zmiňuje, vyšel v deníku Rovnost ve středu 31. srpna 1960. Autorem článku je nějaký J. Bulant. Bez jakýchkoliv zásahů text na následujících řádcích předkládám. „Žňová agitace“ pana faráře Krchňáka Jak známo z fyziky, protiklady, nebo také protivy, se navzájem přitahují. Fyzikální zákon o vzájemných sympatiích dvou protikladných pólů má neobyčejně širokou platnost. K dotvrzení nám může sloužit i příklad vzájemných sympatií pana faráře Krchňáka a kaplana Vrbňáka z Letovic na Blanensku. Jak si ti dva navzájem rozumění? Jak se doplňují? Co chybí jednomu, to druhému dáno měrou vrchovatou. A naopak. Čeho druhému přáno skoupě, tím prvý obdarován štědře. Není proto divu, že tyto dvě protivné povahy se přitahují navzájem silou tak neodolatelnou, že mezi oběma dochází k úplnému duchovnímu splynutí. Jsou oba, tak říkajíc, ducha jednoho. Až potud nelze proti přátelství a duchovnímu splynutí faráře Krchňáka a kaplana Vrbňáka nic namítat. Je to čistě jejich věc, jak si uspořádají vzájemné vztahy na pracovišti, nebo v soukromém životě. Ovšem fyzikální zákon o vzájemné přitažlivosti dvou protikladných pólů má, jak již bylo řečeno, širokou platnost. A není tomu jinak ani v našem případě. Farář Krchňák a kaplan Vrbňák, kteří, jak již víme, jednoho a téhož ducha jsou – vyhledávají v důsledku působení fyzikálního zákona o přitažlivosti protikladných pólů další protiklady. A tu, aniž by si to snad uvědomovali, začala na ně působit neobyčejně přitažlivá síla masové politické práce MNV v Letovicích. Bez jakékoliv nadsázky můžeme říci, že v Letovicích je masová politická práce na výši. Místní národní výbor například dobře řídí žňové práce, zajišťuje brigádnickou pomoc občanů ve žních. Do sklizňových prací jsou zapojeni členové všech masových organizací, mládež. Zkrátka, kdo jen může, tak pomáhá místnímu JZD v Letovicích při sklizni letošní bohaté úrody. Po pravdě řečeno, chtěli pomoci i pan farář Krchňák s kaplánkem Vrbňákem. Ovšem, po svém způsobu chtěli pomoci. Klady masové politické práce MNV u nich, jako u protikladného pólu, vyvolaly takové sympatie k organizování žňových prací, že neodolali a rozjeli vlastní »žňovou agitaci« - protikladnou samozřejmě k té, co dělal MNV. A tak zatímco soudruzi z národního výboru zvali občany k účasti na žních, připomínali jim, že na rychlé a hlavně bezztrátové sklizni závisí další vzestup zemědělské výroby a tak podobně – pan farář Krchňák s kaplánkem Vrbňákem dali hlavy dohromady a z jejich společné porady vzešla »žňová nástěnka«, kterou vyvěsili dne 10. července t. r. ve fortně u kostela v Letovicích. Škoda, že pro nedostatek místa nemůžeme reprodukovat obrázek celé nástěnky, ale vynasnažíme se vám ji
alespoň popsat: skládala se ze tří obrázků na žňové motivy, které asi kaplánek Vrbňák vyšmikl z nějakých obrázkových časopisů a dále pak ze dvou citátů vybraných pravděpodobně panem farářem Krchňákem z písem svatých evangelistů. Z evangelia svatého Matouše se panu faráři nejvíce zalíbil tento citát: »Nepečujte úzkostlivě, a neříkejte – co budeme jísti, co budeme píti aneb čím se budeme odívati.« (Matouš 6. 31.). Z listu svatého Pavla ke křesťanům v Římě pak vybral na nástěnku následující stať: »Království boží není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v duchu svatém, neboť kdo tímto slouží Kristu, je bohu milý a lidem příjemný.« (List sv. Pavla ke křesťanům v Římě 14. 17.). Žel bohu, pan farář i kaplánek se přepočítali. Jejich činnost nebyla lidem příjemná a soudruzi z MNV dokonce uznali jejich »žňovou agitaci« za nežádoucí a požádali o sejmutí jinak velmi »zdařilé« nástěnky. Aniž by uvážili hodnotu díla po stránce umělecké, aniž by vzali v úvahu působení fyzikálního zákona o přitažlivosti dvou protikladných pólů – prostě obě protivy, pana faráře i kaplánka, odvrhli, jejich dílo zneuznali, nabízenou pomoc z masové politické práci mezi občany – zamítli. Nezbývá tedy panu faráři Krchňákovi a kaplanu Vrbňákovi, než aby v tichém ústraní letovické fary přemýšleli o jiném, bohulibějším zaměstnání. Výrobu žňových nástěnek ať přenechají jiným, povolanějším osobám, neboť je psáno v evangeliu svatého Matouše: »Mějte se na pozoru před nepravými proroky, kteří přicházejí k vám v rouše ovčím, uvnitř však jsou vlci draví. Po ovoci jejich poznáte je. Zdali sbírají z trní hrozny aneb z bodláčí fíky. Tak každý strom dobrý nese ovoce dobré, špatný strom ovoce špatné přináší.« (Matouš 7. 15. až 17.) Ačkoliv je pravděpodobnější, že oba zneuznaní pomocníci ve »žňové agitaci« budou spíše přemýšlet o jiném citátu z evangelia svatého Matouše: »Nedávejte věci svaté psům, aniž házejte perel svým před prasata, aby snad nepošlapala jich svými nohami a obrátíce se, neroztrhala vás.« (Matouš 7. 6.) Ale, co? Však oni už si to nějak vyloží, po svém, poněvadž se navzájem natolik doplňují, že jsou ducha jednoho, ačkoliv povah protivných. Po prázdninách se sejdeme ve věži. připravil PV
Svátost křtu v měsíci červnu 2005 přijala Antonie Jana Škrancová
INFORMACE V neděli 3. 7. při obou mších sv. ve farním kostele (v 8,00 h se koná pouť ke sv. Prokopu, chrámový sbor a komorní orchestr pod vedením Miloslava Krejsy uvedou mši Zdeňka Pololánika) představí pan děkan P. Pavel Kopecký nového jáhna, Mgr. Zdeňka Fučíka. V úterý, na svátek sv. Cyrila a Metoděje, bude v 8,00 h mše sv. v klášteře, v 16,00 h bude ve farním kostele sloužit mši novokněz P. Mgr. Marian Kalina, včetně novokněžského požehnání (mše sv. v 6,45 h se v úterý nekoná, pan děkan je ve farnost tento týden sám). V neděli 10. 7. budou mše sv. v 6,45 h a v 8,00 h ve farním kostele, v 10,30 h v klášterním kostele bude bohoslužba slova se sv. přijímáním, kterou povede jáhen Zdeněk Fučík. Ve středu 13. 7. se koná Fatimský den se začátkem v 18,30 h ve farním kostele. V úterý 19. 7. 2005 od 19,45 h se v centru pro rodiče, prarodiče a děti DOMEČEK (v ulici Na Požáru 1) koná povídání s Mílou Striovou na téma „Když je vaše dítě jiné“. V neděli 24. 7. bude od 11,30 h sloužena poutní mše sv. v Meziříčku. V sobotu 13. 8. se koná Fatimský den se začátkem v 18,30 h ve farním kostele. V neděli 28. 8. bude sloužena poutní mše sv. od 11,30 h v Jasinově. Další číslo Hledání vyjde v neděli 28. 8. 2005, redakční rada bude v pondělí 22. 8. 2005 v 19 hodin na faře. List letovické farnosti – červenec 2005. Internetová adresa http://www.farnost.katolik.cz/letovice Vydává: Římskokatolická farnost Letovice. Zodpovídá redakční rada. Uvedené články nevyjadřují názor redakční rady. Kontaktní adresa: Anna Hrubá, Komenského 29, 679 61 Letovice, tel. 516 474 217. ZDARMA
