Systém identifikace propozic

Systém identifikace propozic Manuál Hana Štěpánková 1, 2, Štěpán Matějka 1, Filip Smolík 1, 3 1

Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze 2 Národní ústav duševního zdraví, Klecany 3 Psychologický ústav Akademie věd ČR

Tento manuál je možné použít pro identifikaci propozic v psaném textu nebo v přepisu ústního sdělení v českém jazyce. Propozice jsou sémantickými jednotkami skládajícími se z nejméně jednoho hlavního argumentu a jednoho či více predikátů ve vztahu k tomuto argumentu (Sato, 1988). Propozice si zjednodušeně můžeme představit jako slovesa, přídavná jména, příslovce, předložky a spojky (Štěpánková et al., 2014). Na základě stanoveného počtu slov v textu a počtu propozic můžeme získat údaj o tzv. propoziční hustotě. Propoziční hustota (PH) je psycholingvistický jev; je dána poměrem počtu propozic ku celkovému počtu slov v jazykovém projevu. Propoziční hustota jako psycholingvistické měřítko (v angl.literatuře: proposition density, propositional density, idea density, propositional idea density) je předmětem zkoumání již 40 let. Prvním pramenem na toto téma byla práce Waltera Kintsche a Janice Keenan (Kintsch & Keenan, 1973), kteří jsou autory hypotézy o propozicích jako základních jednotkách při zapamatování textu. Propoziční hustota určuje subjektivní pocit obtížnosti pochopení textu, jak ukázalo porovnání projevů při prezidentských kampaních Adlaie Stevensona a Dwighta Eisenhowera v USA z roku 1952, které se jinak významně nelišily v používání běžných výrazů, délce vět či syntaktické komplexnosti (Kintsch & Vipond, 1979). Vyšší PH nalezneme u textů, u nichž se předpokládá čtenářova lepší obeznámenost s danou problematikou (Covington, 2009). PH při analýzách ve spojení s neuropsychologickými testy koreluje se schopností definovat slova, např. se slovníkem, a s měřítky efektivnosti zpracování informací jako např. s verbální fluencí (Kemper & Sumner, 2001; Kemper, Thompson, & Marquis, 2001). Vedle poklesu výkonů kognitivních funkcí během stárnutí, klesá s věkem i PH (Kemper, Greiner, Marquis, Prenovost, & Mitzner, 2001). Vyšší PH v mládí koreluje s nižším výskytem Alzheimerovy choroby ve stáří (nálezy z Nun Study: Iacono et al., 2009; Snowdon et al., 1996) a vyšší PH ve starším věku koreluje s pomalejším poklesem výkonů kognitivních funkcí (Farias et al., 2012) a jeví se jako marker kognitivní rezervy (Stern, 2009). Pro analýzy volíme např. posledních 10 vět protokolu (např. Nun Study) či protokol celý omezený určitým rozsahem (např. do věty obsahující 400. slovo: Farias et al., 2012). Přitom musíme zvážit, že ústní výpovědi bývají zvláště u pacientů s kognitivní poruchou stručnější a celkově kratší (Farias et al., 2012). Přepis ústního sdělení musí být doslovný, včetně verbálních výplní. Pokud se předem rozhodneme, že nebudeme analyzovat neverbální projevy, povzdechy, či nedokončená slova apod. – do přepisů je zahrnout nemusíme. Neanalyzujeme nedořečené věty (např.: No dál už nevím, co bych…“), ani opakování otázky či povzbuzení ze strany administrátora (např.: „Mám mluvit o dětství?“). Do protokolu vybereme zvolený úsek a z něj věty určené k analýzám. Analyzovat můžeme celou řadu jevů. Pro účely studie Propoziční hustoty ve výpovědích seniorů (GAUK 1332214) sledujeme níže uvedené parametry. Systém identifikace propozic – manuál. Štěpánková, H., Matějka, Š, Smolík, F. (2015). Publikováno on-line, http://www.nudz.cz/p_skupina/ps-geropsychologie/ S podporou grantu GAUK 1332214.

1

Z protokolů (textů či přepisů) budeme získávat: • Celkový počet slov – Total Word Count – TWC • Čistý počet slov – Pure Word Count – PWC (odvozen z TWC) • Počet propozic – Idea Count – IC TWC – je celkový počet všech slov v protokolu určeném k analýze. PWC – je počet slov odvozený z TWC podle pravidel uvedených níže. Do TWC se počítají • Lexikální výplně – LF - (např.: no) • Opakovaná slova bez ohledu na to, zda jsou či nejsou součástí propozice • Zahajovací slova neměnící obsah sdělení (např.: a, víte) • Každé slovo víceslovného názvu, jména. Každé slovo idiomu, rčení. • Fráze rozšiřující (angl.: extender phrases) např. a takový ty věci, no a tak jako,… (chápeme jako výraz nedostatečné pohotové slovní zásoby a NEPOČÍTÁME jako propozice) Do TWC se nepočítají • nesmyslné výrazy a nedokončená slova • nelexikální výplně (hm) Do PWC nepočítáme • Nedokončená slova, revize •

Opakovaná slova bez ohledu na to, zda jsou či nejsou součástí propozice = chybné starty

Nebývají důsledně přepisovány. Mohou ale být součástí protokolu a analyzovány zvláště.

V přepisu v závorkách nedokončená slova, např.: (bla-); a chybné starty / opakování téhož, např.: „…měli jsme (měli jsme) vše….“

Propozice obecně Nepočítáme: běžně používaná „malá slova“ (small words): prostě, vlastně, takže, no, no a, ještě, už, tam, tak, takhle, tady, tadyhle, tedy, teda, jinak (např.: no a jinak nedělám nic), jako (např. tak jsem tam jako šel no). Tento seznam „malých slov“ jsme stanovili arbitrárně. Nepočítáme: spojky souřadicí slučovací (např.: a, i) na začátku souvětí. Nepočítáme: podstatná jména a osobní zájmena v 1. a 4. pádě. Počítáme je pouze v několikanásobném podmětu či předmětu, pokud nejsou uvedena spojkou (např.: „Sbalila jsem si šaty, knihy.“ Význam: Sbalila jsem si šaty a knihy. IC: 2 – sbalila, knihy). Počítáme: podstatná jména v jiném než 1. a 4. pádě, pokud nejsou uvedena předložkou. V příkladech níže jsou propozice podtržené. Pro usnadnění porovnání s anglickými texty o propoziční hustotě uvádíme kurzívou anglické výrazy pro některé jevy. (! : pozor, čtěte blíže.) Opakování a revize (Repeated ideas and revision) Opakování propozice ve větě anebo revize, chybné začátky. Piju tam různý limonády, buď (pradě- pra-) poděbradku anebo kofolu. (pradě-, pra- = 2 nedokončená slova) (Chodím) když manželka je ve všední dny v práci, chodím na poštu. (Takže jsme přišli domů) manžel se přišel podívat, po 50 letech mě zase viděl jednou na jevišti, takže jsme přišli domu někdy k půlnoci.

IC NE 3

TWC ANO 8

PWC Ne 8

6 12

12 24

11 20

Lexikální výplně a Zahajovací slova (Lexical fillers -LF) Nemají obsah či nemění obsah sdělení, např. takto vložené „vlastně“, „jako“, „že“, „no“,„takže“, „ten“, apod. Takže stromy jsou tam a u toho vlastně by člověk moh bejt pořád no.

IC Ne

TWC ANO

PWC ANO

5

14

14

Systém identifikace propozic – manuál. Štěpánková, H., Matějka, Š, Smolík, F. (2015). Publikováno on-line, http://www.nudz.cz/p_skupina/ps-geropsychologie/ S podporou grantu GAUK 1332214.

2

Vlastní jména a názvy (Proper nouns and titles) Do TWC a WC počítáme všechna slova jména či názvu. 1. slovo vlastního jména/názvu: rozhodujeme se podle pádu (1. a 4. pád nepočítáme, uvedeno předložkou - nepočítáme). 2. a další slovo vlastního jména/názvu počítáme jako ostatní propozice.

IC ! !

TWC ANO ANO

PWC ANO ANO

ANO 5 4 3 8 7

ANO 5 4 3 8 7

Jména osob skládající se z křestního jména a příjmení počítáme jako jednu propozici (např. Helenka Vondráčková). U víceslovných zeměpisných názvů počítáme propozice podle stejných pravidel jako ostatní výrazy, které nejsou názvy. To znamená, že podstatná jména počítáme v případě, že jsou v jiném než 1. a 4. pádě, přídavná jména počítáme vždy, předložky a číslovky podle pravidel, která jsou uvedena v tomto manuálu dále (např. od Ústí nad Labem, v Nové Pace). Výjimka: V případě víceslovných názvů literárních děl, časopisů, televizních pořadů apod. počítáme celý název jako jednu propozici.

Ve výrazech syn Petr, seriál Ulice počítáme jméno jako propozici („Syn Petr je učitel.“, „Sledoval jsem seriál Ulice.“). Oslovení (5.pád) ANO Byl jsem v České Třebové. 2 Řekl jsem: „Leontýno, přestaň!“ (oslovení) 3 Napomenul jsem Ondru. 1 Je zajímavý, že odtud pochází i Helenka Vondráčková. 5 Přijeli jsme z dovolený, od Středozemního moře. 4 Idiomy Idioms Ustálené fráze a idiomy počítáme jako 1 propozici kromě lexikálních výplní většinou na konci věty, např. a tak dále, a tak podobně. Do TWC a WC počítáme všechna slova. Podstatná jména (Nouns) Podst. jm. v 1. a 4. pádě Podst. jm. v jiném než 1. a 4. pádě, pokud nejsou uvedena předložkou. Pokud jsou uvedena předložkou, počítáme pouze předložku jako propozici. Podstatná jména v 1. a 4. pádě počítáme, pokud jsou v několikanásobném podmětu či předmětu a nejsou-li uvedena spojkou (např.: „Sbalila jsem si šaty, knihy.“ Význam: Sbalila jsem si šaty a knihy.). Šel jsem na poštu. Potkal jsem kamaráda. Dal jsem manželce dárek.

NE (!)

ANO

ANO

IC NE ANO

TWC(PWC) ANO ANO

ANO

ANO

2 1 2

4 3 4

Přídavná jména (Adjectives) Přídavná jména počítáme vždy (v jakémkoli pádě či pozici ve větě), ptáme se na ně jaký? který? čí? (tzn. včetně přivlastňovacích).

IC ANO

TWC(PWC) ANO

Výjimku tvoří věty, ve kterých jsou přídavná jména v pozici zpodstatnělého adjektiva, v těchto případech je počítáme jako podstatná jména a jako propozici je vnímáme pouze, pokud figurují v jiném než 1. a 4. pádě a nejsou uvedena předložkou. Takže ty naše vztahy jsou hodně hluboké, bych řekla a hezké. Mladí se dnes nedokáží bavit.

NE!

ANO

6 3

11 5


3

Zájmena (Determiners) Při určování, zda zájmeno počítáme jako propozici, je třeba sledovat jeho druh a pád, ve kterém je uvedeno. Pro osobní zájmena platí podobná pravidla jako pro podstatná jména. V 1. a 4. pádě je nepočítáme jako propozice, v ostatních pádech je počítáme, pokud nejsou uvedena předložkou. Přivlastňovací zájmena, zájmena vztažná a tázací počítáme vždy jako propozici. Ukazovací zájmena počítáme podle pravidel níže. Neurčitá a záporná zájmena mohou v určitých větách „nahrazovat podstatná jména nebo přídavná jména“, v takové situace je počítáme stejně jako slovní druhy, které nahrazují (podrobněji viz dále). Výjimku tvoří věty, ve kterých jsou přivlastňovací zájmena v substantivizované podobě, v těchto případech je počítáme jako podstatná jména a jako propozici je vnímáme pouze, pokud figurují v jiném než 1. a 4. pádě a nejsou uvedena předložkou. („Naši odjeli.“ – naši zde mají význam rodiče). osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se nebo si • a) v nepřímých pádech (všechny pády kromě 1. a 4. pádu), pokud nejsou uvedena předložkou, počítáme • b) v přímých pádech (1. a 4. pád) nepočítáme přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám ten, ta, to – plní-li funkci „členu“, nepočítáme do IC tenhle, tento, takový, týž – počítáme do IC tázací a vztažná kdo, co, jaký, který, čí, jenž neurčitá: někdo, něco, některý, nějaký, něčí; ledakdo…; kdokoli…; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; leckdo, lecco, leckterý…; totalizátory – každý, všechen • stojí-li samostatně („nahrazují podstatné jméno“ – „Každý pije pivo.“) tak: ◦ a) v nepřímých pádech (všechny pády kromě 1. a 4. pádu), pokud nejsou uvedena předložkou, počítáme ◦ b) v přímých pádech (1. a 4. pád) nepočítáme •

pokud rozvíjejí podstatné jméno (funkce přívlastku, „nahrazují přídavné jméno“ – „Každý den piju pivo.“) počítáme záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný • stojí-li samostatně („nahrazují podstatné jméno“) tak: ◦ a) v nepřímých pádech (všechny pády kromě 1. a 4. pádu), pokud nejsou uvedena předložkou, počítáme ◦ b) v přímých pádech (1. a 4. pád) nepočítáme •

pokud rozvíjejí podstatné jméno (funkce přívlastku, „nahrazují přídavné jméno“) počítáme Kdežto tam to je takový poklid. Každý den vařím. Nikdo nepřišel.


IC

TWC(PWC)

ANO

ANO

NE ANO ! NE ANO ANO

ANO ANO ! ANO ANO ANO

ANO

ANO

NE

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

NE

ANO

ANO

ANO

3 2 1

6 3

4

Příslovce (Adverbs) Příslovce počítáme vždy, jelikož zpřesňují informaci. Mezi příslovce patří příslovce: • místa (zde) • času (hned, dnes, dříve) • způsobu (vesele, krásně) • míry (velmi, málo, trochu) • příčiny (proč, proto) vzniklé ustrnutím: • jmenných tvarů (úhrnem, kolem) • slovesných tvarů (vleče, stoje) • z předložky a jména (zpaměti, zticha, dodnes, dokonce, doleva)

IC ANO

TWC ANO

NE!

ANO

4

5

IC ANO

TWC(PWC) ANO

Mezi příslovce patří také slova jako respektive (resp.), cirka (cca), takzvaně (tzv.), tato slova také počítáme jako jednu propozici. Slovo jako může figurovat jako příslovce (červený jako rak), v tom případě ho počítáme jako 1 propozici. Mezi příslovce sice také patří slova jako tak, tam, jinak, ještě – ale ty nepočítáme, jsou na seznamu tzv. „malých slov“. Leontýna zatím chvíli bruslila sama. Číslovky a kvantifikátory (Numbers and quantifiers) Číslovky počítáme téměř vždy jako propozici. V případě základních číslovek sledujeme, v jakém jsou pádu. V 1. a 4. pádě je nepočítáme, pokud stojí samotné (nenásleduje za nimi počítaná věc nebo výraz označující fyzikální veličinu). V ostatních pádech je počítáme. Výjimku tvoří případy, kdy je samotná číslovka součástí slovesnějmenného přísudku. V tomto případě se počítá jako propozice bez ohledu na její pád („Chlapců bylo pět.“). Pokud za číslovkou následuje počítaná věc nebo výraz označující fyzikální veličinu (např. centimetrů, km, stupňů), počítáme jako propozici jak číslovku, tak počítanou věc či fyzikální veličinu (např. „20 stupňů“). Počítanou věc či výraz označující fyzikální veličinu nepočítáme tam, kde by se počítaná věc nepočítala, kdyby tam nebyla číslovka – počítaná věc by například byla ve větě předmětem v 4. pádě (např. „Zdědila jsem 2 firmy / Zdědila jsem 6 firem“, „Vidím tři lidi / Vidím sedm lidí“, „Uřízl dva centimetry.“, „Měl 8 hektarů půdy.“). V ostatních pádech je počítáme („Přijel dvěma auty.“). V případě, že je před těmito výrazy předložka, počítáme jako propozici předložku a číslovku („Hrál si s dvěma psy.“). V případech, kdy číslovka a počítaná věc nebo výraz označující fyzikální veličinu jsou součástí přísudku slovesně-jmenného. V tomto případě se jako propozice počítá jak číslovka, tak počítaná věc nebo výraz označující fyzikální veličinu bez ohledu na jejich pád („To bylo 20 let.“, „Babičce je 96 let.“, „Polí bylo šest hektarů.“ „Je tam 6 domů“, „Je tam 6 várek prádla.“). Další druhy číslovek počítáme vždy: řadové (druhý), druhové (dvojí), násobné (dvojnásobný), neurčité (málo, mnoho). Složené číslovky jako 1945 nebo 5 a půl počítáme jako jedno slovo a jednu propozici. Systém identifikace propozic – manuál. Štěpánková, H., Matějka, Š, Smolík, F. (2015). Publikováno on-line, http://www.nudz.cz/p_skupina/ps-geropsychologie/ S podporou grantu GAUK 1332214.

5

Vyprala jsem 3 várky prádla. Po 11. hodině řekla, (že chce) že chce párek v rohlíku. Tak chystáme výměnu střechy, protože ten dům je z roku 36. Měli jsme asi 7 hektarů orné půdy a luk a 8 krav. Je mi 36 let.

3 5 5 9 3

5 11 (9) 11 12 4

Slovesa (Verbs) Obecně lze říci, že slovesa vždy počítáme jako propozici. I zde však existuje několik důležitých výjimek, které jsou popsány níže. Modální slovesa muset, smět, moci, mít (povinnost) se nepočítají do IC – ostatní modální slovesa se počítají chtít.

IC ANO!

TWC(PWC) ANO

NE

ANO

Modální slovesa v záporu se počítají nemůže, nesmí, nemusí. Být se počítá jako propozice, pokud je ve sponovém přísudku spolu s podstatným jménem („Petr je učitel.“) POZOR! Pokud je ve sponovém přísudku podstatné jméno ve 2. nebo 7. pádě, toto podstatné jméno nepočítáme jako propozici, ale počítáme jen být („Ten člověk byl vysoké postavy.“, „Otec byl učitelem.“).

ANO! ANO

ANO! ANO

Být se nepočítá jako propozice, pokud je ve sponovém přísudku před přídavným. jm. („Petr je nemocný.“) číslovkou, příslovcem, určením času, určením místa, infinitivem („Bylo slyšet střelbu.“, „V místnosti byla cítit káva.“).

NE

ANO

Pokud by být před těmito všemi výrazy bylo v záporu, počítali bychom je také jako propozici. Být se nepočítá v konstrukcích být + příčestí trpné (opisné pasivum) (např. „Byt byl zapečetěn policií.“).

ANO

ANO

NE

ANO

Pokud by v těchto konstrukcích bylo být v záporu – nebýt, počítali bychom jej také jako propozici. Být se nepočítá jako propozice, pokud plní roli pomocného slovesa při vytváření minulého a budoucího času nebo podmiňovacího způsobu. Tvary je-li, jsou-li apod. počítáme jako propozici. Spojení mít rád a být rád se počítají jako jedna propozice. Pokud je mít v záporu, tak se spojení počítá jako dvě propozice (Stejně se počítá spojení být rád.). Co jsme všechno každej z nás prožili Šel jsem to udělat. Nebyl jsem tam. Byl bych v práci. Petr je učitelem.

ANO

ANO

NE

NE

ANO

ANO

3 2 1 1 1

7 4 3 4 3

IC

TWC(PWC)

ANO!

ANO

NE

ANO

5

11(9)

8

13

Předložky (Prepositional prases) Předložky počítáme, i když význam nabývají až ve spojení se jménem (v, do, před, kromě, mimo…). Zatímco předložku počítáme jako propozici, jména za ní již ne. Výjimka: Pokud je předložka součást údaje se samotným číslem – nepočítáme zvláště, počítáme pouze číslovku. Po 11. hodině řekla, (že chce) že chce párek v rohlíku. (po, hodině – tedy počítáme. Nepočítali bychom, pokud by bylo uvedeno: Po jedenácté řekla…) Pravidelně od 2 od 1 do 2 do 3 maximálně do 4 hodin. Systém identifikace propozic – manuál. Štěpánková, H., Matějka, Š, Smolík, F. (2015). Publikováno on-line, http://www.nudz.cz/p_skupina/ps-geropsychologie/ S podporou grantu GAUK 1332214.

6

Spojky (Conjunctions) Spojky počítáme vždy, spojují-li jednotlivé větné členy či věty v souvětí.  souřadicí (a, i, nebo, ale, avšak, neboť, nýbrž, sice)  podřadicí (když, protože, že, aby, kdyby, třebaže, jakmile, než) Slovo jako v platnosti spojky počítáme jako propozici. Vícedílné spojky jako: budˇ…anebo; nejen...nýbrž, jednak...jednak, ať...nebo, stejně jako spojková sousloví i když, a také, přece jen, a proto, a tedy, a tak apod. se počítají jako 1 propozice Spojky souřadící slučovací (a, i atd.) nepočítáme, pokud stojí na začátku souvětí nebo samostatně stojící věty. Výjimka: Spojku že nepočítáme, pokud následuje po slovesech komunikace (říct, konstatovat, sdělit, oznámit atd.) a duševních procesů (myslet, uvažovat, věřit, vědět, doufat, pamatovat, vzpomínat, apod.). Stejně tak nepočítáme spojku že po výrazu Je zajímavý, že... Po 11. hodině řekla, (že chce) že chce párek v rohlíku. No tak jak říkám, co je potřeba. Takže ty naše vztahy jsou hodně hluboké, bych řekla, a hezké.

IC ANO!

TWC(PWC) ANO

ANO ANO!

ANO ANO

NE

ANO

NE!

ANO

5 4 6

11(9) 7 11

Částice (Exclamations) Ano, ne – počítají se jako propozice Ostatní částice se také počítají jako propozice.

IC ! ANO

TWC(PWC)

Výjimka: Částice užité jako LF (např. no) se nepočítají jako propozice.

NE!

ANO

ANO

Příklad analýzy Věta (propozice – tučně)

TWC PWC

IC

A pak jsme jeli k (dal-) vnučce, která má chlapečka Vojtíška a to je ten co se narodil v 27. týdnu.

20

20

12

No potom jsme šli s dcerou na přednášku do kostela na Lhotku o Hildegardě z Bingenu.

16

16

8

Takhle jsem nebyla prohlídnutá za celý svůj život.

8

8

5

A potom jsem dělal v garáži stůl takovej na zahradu z (z ) fošen, aby to neshnilo tak snadno, to jsem dělal do Kačice jim.

25

24

12

A tak jsme debatovaly a velice dlouho protáhlo se to.

10

10

5

Takže v sobotu jsem uklízela, pekla, vařila.

7

7

4

Když někdy, (v) v létě (v létě) spíš jezdíme ven nebo jezdili jsme ven.

14

11

8

Přes den většinou se oblíknu, že jo.

7

7

3

To jsme jako (to jsme) vlastně celý víkend, protože to se musí balit do (do) novin že jo, aby se to nerozbilo ty skleněný věci.

25

22

7

Takže dcera mi vaří.

4

4

2

136

129

66

CELKEM

(Věty ze skutečných protokolů v projektu.) Výpočet PH PH = IC/PWC*100% = 66/129*100% = 51,16 %


7

Použité zkratky TWC celkový počet slov (Total Word Count) PWC čistý počet slov (Pure Word Count ) IC počet propozic (Idea Count) PH propoziční hustota LF lexikální výplně (Lexical Fillers) GAUK Grantová agentura Univerzity Karlovy v Praze

Literatura Covington, M. A. (2009). Idea density: a potentially useful characteristic of retrieved documents. Prezentováno v IEEE SoutheastCon. Dostupné z http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download;jsessionid=4589C4C6BAE9C31B96C63969E9468 F1C?doi=10.1.1.230.5735&rep=rep1&type=pdf Farias, S. T., Chand, V., Bonnici, L., Baynes, K., Harvey, D., Mungas, D., … Reed, B. (2012). Idea Density Measured in Late Life Predicts Subsequent Cognitive Trajectories: Implications for the Measurement of Cognitive Reserve. The journals of gerontology. Series B, Psychological sciences and social sciences. doi:10.1093/geronb/gbr162 Iacono, D., Markesbery, W. R., Gross, M., Pletnikova, O., Rudow, G., Zandi, P., & Troncoso, J. C. (2009). The Nun Study: Clinically silent AD, neuronal hypertrophy, and linguistic skills in early life. Neurology, 73, 665–673. doi:10.1212/WNL.0b013e3181b01077 Kemper, S., Greiner, L. H., Marquis, J. G., Prenovost, K., & Mitzner, T. L. (2001). Language decline across the life span: Findings from the nun study. Psychology and Aging, 16, 227–239. doi:10.1037/0882-7974.16.2.227 Kemper, S., & Sumner, A. (2001). The structure of verbal abilities in young and older adults. Psychology and Aging, 16(2), 312–322. Kemper, S., Thompson, M., & Marquis, J. (2001). Longitudinal change in language production: Effects of aging and dementia on grammatical complexity and propositional content. Psychology and Aging, 16, 600–614. doi:10.1037//0882-7974.16.4.600 Kintsch, W., & Keenan, J. (1973). Reading rate and retention as a function of the number of propositions in the base structure of sentences. Cognitive Psychology, 5(3), 257–274. doi:10.1016/0010-0285(73)90036-4 Kintsch, W., & Vipond, D. (1979). Reading comprehension and readability in educational practice and psychological theory. In L.-G. Nilsson (Ed.), Perspectives on Memory Research (s. 329–366). Hillsdale, NJ: Erlbaum. Sato, C. J. (1988). Origins of Complex Syntax in Interlanguage Development. Studies in Second Language Acquisition, 10(3), 371–395. doi:10.1017/S027226310000749X Snowdon, D. A., Kemper, S. J., Mortimer, J. A., Greiner, L. H., Wekstein, D. R., & Markesbery, W. R. (1996). Linguistic ability in early life and cognitive function and Alzheimer’s disease in late life. Findings from the Nun Study. JAMA: The Journal of the American Medical Association, 275(7), 528–532. Stern, Y. (2009). Cognitive reserve. Neuropsychologia, 47(10), 2015–2028. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2009.03.004 Štěpánková, H., Smolík, F., Vyhnálek, M., Nikolai, T., Horáková, K., & Niederlová, M. (2014). Propoziční hustota ve výpovědích seniorů. Československá psychologie,58(4), 317-325.


8

Systém identifikace propozic

Recommend Documents