Sylabus k přednášce PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ A KRAJINA V ÚZEMNÍM PLÁNOVÁNÍ HODNOCENÍ VLIVU ÚPD NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (SEA), HODNOCENÍ NA VLIVU ÚPD NA UDRŽITELNÝ ROZVOJ ÚZEMÍ
PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ A KRAJINA V ÚZEMNÍM PLÁNOVÁNÍ
Definice životního prostředí Životní prostředí je část světa, kterou organismus používá, pozměňuje, a které se musí i přizpůsobovat, aby nezahynul (UNESCO, 1967) Životní prostředí je vše co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie (zák. č.17/1992 Sb.) Životní prostředí je tvořeno složkami: •
Biotickými
•
Abiotickými
•
Antropogenními
Definice krajiny …..je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). …..je všudypřítomné prostředí, vyznačující se větším či menším podílem přírodních prvků, které mohou, resp. musí být zapojeny do struktury sídla nebo osídlení (Vorel, 2004). …..je otevřený systém zemského povrchu formovaný všemi faktory (abiotickými, biotickými a antropogenními) (Míchal, 1994). …..je reprezentativní část zemského povrchu s přirozenými geomorfologickými hranicemi, tvořená krajinnými prvky a složkami primární, sekundární a terciální sféry v určitém čase a prostoru (Supuka, Schlampová, Jančura, 1999). ...část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činností a vzájemného působení lidských činností (Evropská úmluva o krajině) Evropská úmluva o krajině (Eúok) Mezinárodní dohoda podepsaná 20. října 2000 ve Florencii (30 členských států Rady Evropy.). Česká republika ji podepsala ve Štrasburku 28. listopadu 2002 a v platnost v ČR vstoupila 1. března 2004 Hlavním cílem Úmluvy je zajistit ochranu jednotlivých typů evropské krajiny. •
ukládá povinnost vytvářet a realizovat ohleduplné a z hlediska charakteru krajiny udržitelné krajinné politiky
•
klade důraz na zapojení veřejnosti
•
požaduje zohledňovat charakter krajiny v územním plánování a v rámci utváření ostatních sektorových koncepcí (např. koncepce rozvoje cestovního ruchu, energetické koncepce apod.)
Cílová charakteristika krajiny – znamená přání a požadavky obyvatel týkající se charakteristických rysů krajiny v níž žijí, formulované pro danou krajinu kompetentními orgány.
ABIOTICKÉ SLOŽKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ •
RELIÉF
•
GEOLOGICKÉ POMĚRY V ÚZEMÍ
•
KLIMATICKÉ CHARAKTERISTIKY
•
VODSTVO
•
PÚDA
Reliéf Reliéf je svrchní plocha zemské kůry. Sám o sobě je nehmotný, hmotným nositelem jsou horniny zemské kůry. Jeho vlastnosti úzce souvisí s vlastnostmi hornin, jejich uložením, stářím apod. •
vzniká v důsledků endogenních a exogenních geomorfologických pochodů
•
studiem reliéfu se zabývá geomorfologie.
Základní geomorfologické členění popsal prof. Demek. ČR je dle geomorfologického členění rozdělena na 4 geomorfologické provincie - Česká vysočina, Západní Karpaty a okrajově náleží k provincii Západopanonská pánev a Středoevropská nížina. Nižšími jednotkami členění jsou 2
geomorfologické podsoustavy, celky, podcelky a okrsky (řádově několik desítek km ) Výšková členitost a tvarové uspořádání terénu ovlivňují charakter, vzhled krajiny a vývoj ostatních krajinných složek. Reliéf má zásadní význam z hlediska využití území, ovlivňuje vznik a vývoj půd, hydrologické charakteristiky, mikro- a mezoklimatické podmínky území, vývoj vegetace a krajinný ráz území. Jevy a charakteristiky sledované v územním plánování • Významné geomorfologické tvary - návrhy k ochraně významných geomorfologických tvarů spoluutvářejících krajinný ráz území. • Otevřenost/uzavřenost krajiny ……. Větrné elektrárny • Hodnocení délky a sklonu svahů - Návrhy protierozních a stabilizačních opatření (ochrana před vodní a větrnou erozí, gravitační sesuvy). Regulace využití územní - omezení zastavění, možnosti sportovního a rekreačního využití (lyžařské dráhy apod.). • Plochy s narušeným reliéfem - Návrhy asanačních a rekultivačních opatření. • Jevy negativně se projevující v modelaci terénu • Významné geomorfologické tvary chráněné dle zákona č. 114/1992 Sb.
Geologické poměry Geologické poměry území jsou dány stavbou a složením zemské kůry. Geologická stavba České republiky je vytvořena ze dvou velkých pevninských těles Českého masivu (zahrnující Čechy, většinu Moravy a Slezka) a pásma Západních Karpat (východní část Moravy a Slezska). Pro územní a krajinné plánování jsou významné zejména informace o vlastnostech litosféry (svrchní vrstvy zemské kůry, resp. její svrchní vrstvy půdotvorného substrátu), rozložení, množství a využití zásob nerostného bohatství a inženýrsko-geologických poměrech v území. Jevy a charakteristiky sledované v územním plánování •
Chráněná ložisková území
•
Ložiska zdrojů nerostných surovin (bilanční, nebilanční) – těžená, netěžená, dobývací prostory
•
Sesuvná území
•
Poddolovaná území
•
Území ovlivněná těžební činností
•
Významné a unikátní geologické útvary chráněné zákonem č. 114/1992 Sb.
•
Informace o záměrech těžební činnosti → ovlivnění ostatních složek životního prostředí, ovlivnění obyvatelstva, důležité jsou informace o možných způsobech rekultivace
Klimatické charakteristiky Klimatické charakteristiky zahrnují informace zejména o teplotách vzduchu a množství srážek. V praxi územního plánování je využíváno klimatické regionalizace dle Quitta (Ouitt, E.,1970) diferencující území České republiky do klimatických regionů, pro které jsou uvedeny základní klimatické charakteristiky. Jevy a charakteristiky sledované v územním plánování •
Délka vegetačního období
•
Průměrné teploty (roční, sezónní)
•
Srážkový úhrn (roční, sezónní)
•
Převažující směr a intenzita větrného proudění
Půdní poměry Půda je složitým systémem, na jehož vzniku se podílí především geologický podklad, podnebí a vegetace. Je přechodnou zónou mezi živou a neživou přírodou. Zemědělská půda je klasifikována prostřednictvím bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ). Podrobnosti stanovuje vyhláška MZe č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika BPEJ a postup pro jejich vedení a aktualizaci, ve znění vyhlášky č. 546/2002 Sb. BPEJ vyjadřuje pětimístným číselným kódem hlavní půdní a klimatické podmínky, které mají vliv na produkční schopnost zemědělské půdy a její ekonomické ohodnocení. První číslice kódu BPEJ značí příslušnost
ke klimatickému regionu (0 - 9), druhá a třetí číslice vymezuje příslušnost k hlavní půdní jednotce (HPJ, 01 - 78), což je základní taxonomická jednotka. Charakteristika HPJ je obsahem přílohy č. 2 k vyhlášce MZe č. 327/1998 Sb. (546/2002 Sb.). Dohromady první tři číslice kódu zařazují příslušný zemědělský pozemek k hlavní půdně-klimatické jednotce (HPKJ). Čtvrtá číslice charakterizuje kombinaci svažitosti a expozice pozemku ke světovým stranám a pátá číslice vyjadřuje kombinaci hloubky půdního profilu a jeho skeletovitosti. Příslušnost zemědělské půdy ke konkrétní BPEJ znamená, na základě Metodického pokynu Odboru ochrany lesa a půdy MŽP ČR k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu (č.j. OOLP/1067/96 ze dne 1.10.1996, s platností od 1.1.1997), příslušnost k jedné z pěti tříd ochrany ZPF. Třída ochrany I. zahrnuje bonitně nejcennější půdy v jednotlivých klimatických regionech, třída ochrany V. půdy s velmi nízkou produkční schopností, většinou pro zemědělské účely postradatelné. Pro půdy zařazené do I. a II. třídy ochrany je Metodickým pokynem definován vysoký stupeň ochrany. V praxi územního plánování jsou nejčastěji využívány informace o HPJ, BPEJ, resp. třídách ochrany půd. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení územního plánu (zásad územního rozvoje) na zemědělský půdní fond je nezbytnou součástí ÚPD. Jevy a charakteristiky sledované v územním plánování •
Bonitovaná půdně ekologická jednotka (třídy ochrany půd)
•
Způsob využití ZPF
•
Velikost půdních bloků
•
ÚP – vyhodnocuje rozsah záboru ZPF
Podzemní a povrchové vody Podzemní vody – jsou vázány v podzemních vrstvách sypkých, případně i celistvých hornin a vytvářejí souvislou hladinu. Tyto prostory jsou označovány jako vodonosné vrstvy. Hladina podzemní vody je rozhraním gravitační podepřené a kapilárně vzlínající vody. Její hloubka se měří od povrchu terénu. Pro krajinné a územní plánování mají význam zejména informace týkající se množství a výskytu podzemní vody v území, její kvality, výšky hladiny podzemní vody, jejích chemických a fyzikálních vlastností. Jevy a charakteristiky sledované v územním plánování •
Zdroje podzemní vody a její vlastnosti
•
Přírodní léčivý zdroj
•
Ochranná pásma vodních zdrojů
•
Chráněná oblast přirozené akumulace vod
Povrchové vody se v území vyskytují jako vodní plochy a vodní toky (vody stojaté - lentické a tekoucí lotické). Povrchové vody jsou významným krajinotvorným prvkem obohacujícím a utvářejícím estetické hodnoty území. Zejména vodní toky se významně uplatňují v modelaci terénu. Jsou prvkem podílejícím se na dynamickém vývoji krajiny. Základní hydrologickou jednotkou je povodí. Povodí je území, z něhož povrchová i podzemní voda odtéká do jedné vodoteče vymezené rozvodnicí .
Vodní plochy jsou v české krajině zastoupeny v menší míře než vodní toky, zejména přirozených vodních ploch je velmi málo. Z hlediska územního a krajinného plánování jsou však neméně významné. V současné době se v české krajině nachází téměř 25 000 rybníků. Zatímco objem vody v rybnících dosahuje jen necelých 25 % objemu vody ve velkých vodních nádržích, jejich plocha je více než trojnásobně vyšší. Velká rozloha vodních ploch, zejména rybníků, je typickým znakem některých českých krajin (Třeboňsko, Táborsko, Jindřichohradecko, Pardubicko). Vodní plochy jsou významným krajinotvorným prvkem. Také jejich význam protipovodňový je velmi vysoký a přitom nedoceněný. Jevy a charakteristiky sledované v územním plánování •
Vodní toky – stupeň ovlivnění antropogenní činností, vodnatost, kvalita vody, úprava břehů a břehových porostů, technické úpravy, technická díla, využití
•
Vodní plochy – rozsah, kvalita vody, využití, úprava břehů a břehových porostů
•
Povrchové vodní zdroje – vydatnost vodního zdroje, kvalita vody, stupeň ochrany, využití vodního zdroje
•
Protipovodňová ochrana – záplavové území, aktivní zóna záplavového území, území určené k rozlivům povodní, území zvláštní povodně pod vodním dílem, objekt/zařízení protipovodňové ochrany, retenční schopnost krajiny
BIOTICKÉ SLOŽKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ •
FLÓRA
•
FAUNA
Biotickou složku krajiny spoluutvářejí rostlinná a živočišná společenstva přítomná v daném území. V krajině se významněji projevují společenstva rostlinná, která jsou jedním ze základních, určujících prvků charakteru krajiny. Zásadně ovlivňují strukturu a stabilitu krajiny a způsob využití území. Analýza biotických složek krajiny je proto zaměřena především na sledování prvků trvalé vegetace. Živočišná společenstva jsou významně závislá na struktuře a skladbě vegetace území. Vegetační složka stanoviště ovlivňuje druhové zastoupení volně žijících živočichů a výrazně se podílí na utváření konstitučních vlastností živočišných populací.
Flóra Strukturu vegetačních prvků v krajině lze považovat za významný indikátor využití krajiny. A to nejen využití stávajícího, ale z uspořádání trvalé vegetace lze usuzovat i o kulturním a historickém vývoji krajiny. Význam vegetace v krajině nelze spatřovat pouze v rovině prostorotvorné, ale z hlediska obyvatelnosti a využití území jsou významné i další funkce zeleně v krajině. Přehled základních funkcí krajinných vegetačních prvků: •
Funkce krajinotvorná (prostorotvorná)
•
Funkce ekostabilizační
•
Funkce vodohospodářská
•
Funkce půdoochranná
•
Funkce ekonomická
•
Funkce hygienická
•
Funkce rekreační
•
Funkce bioklimatická
•
Funkce estetická
Z hlediska botanického je předmětem analýzy hodnocení podmínek území pro vegetaci, druhové složení a popis stavu rostlinných společenstev. V rámci analýzy vegetační prvků krajiny jsou v praxi sledovány tyto charakteristiky: •
Potenciální přirozená vegetace
•
Biogeografická diferenciace území
•
Popis aktuálního stavu vegetace
Jevy a charakteristiky sledované v územním plánování •
Popis druhové skladby vegetace a hodnocení ve vztahu ke stanovištním podmínkám
•
Charakteristika uspořádání vegetace v krajině
•
Hodnocení účinnosti plnění funkcí vegetace
•
Vymezení lokality chráněných rostlinných druhů
•
Rozšíření invazních rostlinných druhů
•
Legislativně chráněná území
Prvky chráněné dle zák. č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny •
Zvláště chráněná území (velkoplošná, maloplošná)
Zvláště chráněná území (ZCHÚ) jsou vyhlašována na přírodověděcky či esteticky významných nebo jedinečných územích. Za takové lokality se považují nejčastěji lokality s unikátní nebo reprezentativní biologickou rozmanitostí, a to na úrovni druhů, populací i společenstev, dále území s jedinečnou belgickou stavbou, území reprezentující charakteristické prvky krajinného rázu kulturní krajiny a území významná z hlediska vědeckého výzkumu. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vymezuje 6 kategorií ZCHÚ: •
Velkoplošná – přírodní parky a chráněné krajinné oblasti
•
Maloplošná – národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace, přírodní památky
•
Lokality soustavy Natura 2000
Soustava Natura 2000 je soustava chráněných území, kterou společně vytváří členské státy EU. Je určena k ochraně nejvíce ohrožených druhů rostli a živočichů a nejvzácnějších přírodních stanovišť. Je utvářena evropsky významnými lokalitami a ptačími oblastmi.
Evropsky významné lokality (Sites of Community Importance (SCI) chrání evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy. Ptačí oblasti jsou chráněná území vyhlašovaná za účelem ochrany ptáků. Přírodní park
•
Chráněné území vyhlašované za účelem ochrany krajinného rázu. Územní systém ekologické stability
•
Územní systém ekologické stability (ÚSES) krajiny definuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, v § 3 odst. a) jako: vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. ÚSES je utvářen biocentry a biokoridory, ve třech vzájemně propojených úrovních – nadregionální, regionální a lokální. Biocentrum - biotop, nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trva-lou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor (BK) - území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje je-jich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Významný krajinný prvek (VKP)
•
Významný krajinný prvek je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. VKP jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybních , jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje příslušný orgán ochrany přírody. •
Památný strom – mimořádně významný strom, jejich skupiny nebo stromořadí
•
Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
•
Přechodně chráněná plocha
Přechodně chráněná plocha – území s dočasnými nebo nepravidelným výskytem významných rostlinných nebo živočišných druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů. Vyhlašuje se na předem stanovenou dobu, případně na opakované období (např. na dobu hnízdění)
Fauna
Jevy a charakteristiky sledované v územním plánování •
Výskyt chráněných živočišných druhů
•
Migrační trasy živočichů
Legislativní předpisy v oblasti ochrany přírodních a krajinných prvků Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 543/1991 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů
PROCES SEA V ÚZEMNÍM PLÁNOVÁNÍ
SEA – Strategic Environmental Assessment Proces SEA upraven zákonem č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Proces posuzování zahrnuje zjištění, popis a zhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení koncepce a jejích cílů, a to pro celé období jejího předpokládaného provádění. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých vlivů záměrů obsažených v koncepcích na životní prostředí. V rámci procesu SEA jsou posuzovány koncepce, které stanoví rámec pro budoucí provedení záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona, zpracovávané v oblasti zemědělství, lesního hospodářství, myslivost, rybářství, nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, energetiky, průmyslu, dopravy, odpadového hospodářství …. územního plánování, regionálního rozvoje a životního prostředí, včetně ochrany přírody. Pro posuzování Politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace (ZÚR, ÚP) na životní prostředí platí zvláštní ustanovení. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od ostatních typů koncepcí je zpracování a projednání ÚPD stanoveno zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, je i proces posuzování vlivů ÚPD navržen tak, aby reflektoval jednotlivé kroky a fáze přípravy ÚPD. Hlavní kroky posuzování ÚPD z hlediska vlivu na životní prostředí: •
Posouzení souladu hlavních cílů posuzované ÚPD k cílům přijatým ve strategických dokumentech přijatých na národní a krajské (regionální úrovní) – např. Státní politika životního prostředí ČR, Národní program snižování emisí ČR, Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, Program rozvoje ---- kraje, Koncepce ochrany přírody a krajiny --- kraje…..
•
Popis stavu složek životního prostředí (ovzduší, reliéf, horninové prostředí, podzemní a povrchové vody, zemědělská a lesní půda, krajina, prvky v zájmu ochrany přírody a krajiny, kulturní a historické hodnoty kraje, obyvatelstvo)
•
Popis problémů složek životního prostředí
•
Predikci možných vlivů, které budou vyvolány přijetím koncepce
•
Hodnocení všech vymezených ploch a koridorů
•
Porovnání navržených variant řešení
•
Návrh opatření k minimalizaci či vyloučení negativních vlivů
Dokumentace SEA je součástí dokumentace Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.
Zadaní územně plánovací dokumentace (ÚP) Stanovisko orgánu posuzování vlivů na životní prostředí/orgán ochrany přírody Bez požadavku na vyhodnocení vlivu na Požadavek na vyhodnocení vlivu na ŽP/Natura ŽP/Natura 2000 2000 ÚP (závazná část + odůvodněn)
ÚP (závazná část + odůvodnění) + VVURÜ Vyhodnocení vlivů ÚP na životní prostředí (SEA) Vyhodnocení vlivů ÚP na lokality Natura 2000 (EVL a PO) Vyhodnocení vlivů ÚP na stav a vývoj území podle vybraných sledovaných jevů obsažených ÚAP Předpokládané vlivy na výsledky analýzy silných stránek, slabých stránek, příležitostí a hrozeb území Vyhodnocení přínosu územního plánování
ÚP
k naplnění
priorit
Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území – shrnutí
Udržitelný rozvoj území (URÚ) uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích Udržitelný rozvoj území spočívá ve vyváženém vztahu územních podmínek pro: •
příznivé životní prostředí,
•
hospodářský rozvoj,
•
soudržnost společenství obyvatel území (tj. příznivé sociální podmínky);
VV URÚ vyhodnocení vlivů koncepce rozvoje území obce (kraje) na vyváženost vztahu územních podmínek pro 3 pilíře Proces projednání ÚPD + dokumentace VV URU •
Návrh zadání ÚPD
•
Stanovisko orgánu posuzování vlivů na životní prostředí (krajský úřad/ Ministerstvo životního prostředí) – stanoví zda je požadováno posouzení SEA/Natura 200
•
Zpracování ÚPD
•
Zpracování dokumentace SEA/Natura 2000)
•
Společné jednání s dotčenými orgány – projednání ÚPD (případně i dokumentace VV URÚ) → stanovisko DO
•
Veřejné projednání ÚPD (včetně VV URÚ)
•
Stanovisko dotčených orgánů včetně orgánu posuzování vlivů na životní prostředí
VV URÚ (pokud je požadováno zpracování dokumentace
