SVĚTOVÝ DEN BEZ TABÁKU 2005

SVĚTOVÝ DEN BEZ TABÁKU 2005 INFORMACE Z EVROPSKÉHO REGIONU

ZDRAVOTNÍCI

A SNIŽOVÁNÍ SPOTŘEBY TABÁKU

Prevalence kouření v evropském regionu Dospělí. Tabák je nejvýznamnější odvratitelnou příčinou smrti v evropském regionu Světové zdravotnické organizace. Na tuto oblast s pouhými 15 % světové populace připadá téměř jedna třetina celosvětové zátěže onemocněními souvisejícími s tabákem. Zpráva o zdraví ve světovém měřítku z roku 2002 (1) přinesla nové údaje, které tabáku připisují 1,6 milionu úmrtí v roce 2000 a poukazují na podstatný nárůst v posledních letech. Rozsah postižení nemocemi z tabáku je pravidelně vyšší ve skupinách s nejdelší anamnézou kouření. Tabák je hlavním rizikovým faktorem u mužů a šestým nejdůležitějším rizikovým faktorem u žen, u nichž význam tabáku stále stoupá vzhledem k jeho zvyšující se spotřebě u mladých žen. Přibližně 12 % všech úmrtí má vztah ke kouření. Kuřáci cigaret mají ve srovnání s nekuřáky dvakrát vyšší úmrtnost ve středním věku (35 až 69 let). U mužů je s kouřením spojeno přibližně 90 % úmrtí na karcinom plic, kdežto u žen 60 % (2). Podle posledních dostupných údajů se prevalence kouření v evropském regionu stabilizovala na zhruba 30 % dospělé populace – konkrétněji na 38 % u mužů a 23 % v ženské populaci (3). Ve východní části regionu je výskyt kouření vyšší u mužů, u nichž dosahuje přes 40 % (např. Bělorusko, Maďarsko, Kazachstán, Turecko), zatímco podíl žen kuřaček je v některých východoevropských zemích stále relativně nízký (např. 7,6 % v Bělorusku). V západní části evropského regionu jsou rozdíly mezi podílem kouřících mužů a žen obecně menší a v některých západoevropských zemích se v posledních letech prevalence kouření stabilizovala nebo dokonce mírně poklesla (např. Francie, Velká Británie).

1

Graf 1: Podíly pravidelných denních kuřáků v populaci mužů 15+

Ve většině evropských zemích kouří mnohem více chudí lidé než bohatí. Nic neukazuje na to, že by se socioekonomický gradient užívání tabáku snížil nebo stabilizoval. Mladí lidé. Po vrcholu v letech 1997/1998 se v několika evropských zemích každodenní užívání tabáku u 15letých chlapců mírně snížilo. Pokles u dívek byl menší. Naneštěstí v některých jiných zemích, zejména v pobaltských, se kouření u mladých stále zvyšuje. Podle Health Behaviour in School-aged Children Study 2001/2002 (HBSC) činí prevalence každodenního kouření 18 % u 15letých chlapců a 17 % u 15letých dívek (graf 2). Více chlapců než dívek ve věku 15 let kouří ve východní Evropě a pobaltských zemích, zatímco v severních a západních částech regionu je situace opačná (4).

Úloha profesních sdružení zdravotníků Profesní organizace zdravotníků mají mimořádně významnou úlohu při povzbuzování příslušníků zdravotnických profesí k nekouření, ke změně postojů profese ke kouření, k podnikání akcí ve prospěch nekuřáckých opatření ve svých zemích a k podpoře zdravotníků při vypracování vlastních doporučení k zanechání kouření. Úkoly národních profesních sdružení zdravotníků lze rozdělit na ty, které se týkají: •

jejich vlastních členů a strategií asociace v oblasti kouření,

•

činností k zanechání kouření organizovaných profesním sdružením zdravotníků a

•

strategie konkrétní země v oblasti kouření.

2

Graf 2: Podíly denních kuřáků mezi 15-letými Zdroj dat: HBSC studie 2001/2002 (Health Behaviour in School-aged Children)

Etický kodex pro profesní organizace zdravotníků 28. až 30. ledna 2004 se v hlavním sídle WHO v Ženevě ve Švýcarsku konalo neformální setkání profesních organizací zdravotníků ke kontrole tabáku. Zdravotníci se dohodli na podpoře nového souboru zásad, platných pro ně samé i pro jejich organizace, s cílem aktivně přispět ke snížení spotřeby tabáku a začlenit omezování spotřeby tabáku do veřejně-zdravotní agendy na úrovni státní, regionální i globální (5 a Příloha).

3

Regionální úřadovna WHO pro Evropu vyzývá všechny zdravotníky, aby usilovali o přijetí a uskutečnění tohoto souboru pravidel ve svých sdruženích. Jednou z aktivit ke Světovému dni bez tabáku 2005 by mohlo být například podepsání tohoto kodexu. Úloha lékařů Průzkum prevalence kouření mezi lékaři v evropském regionu WHO odhalil, že země s dlouhou historií upozorňování na nutnost omezování spotřeby tabáku mají poměrně nízké procento kouřících zdravotníků (např. 14 % ve Švédsku, 6,8 % ve Velké Británii). V ostatních zemích jejich kouření více nebo méně odráží úroveň v obecné populaci, zejména u mužů (např. Gruzie, Rumunsko). Průzkumy byly provedeny mezi lékaři standardní metodikou a konaly se v různých letech v období od roku 1997 do roku 2000. V zemích jako Francie a Velká Británie je v řadách lékařů pozoruhodný velký podíl bývalých kuřáků. Tab. 1: Prevalence kuřáctví mezi lékaři (v %)

Ze všech skupin zdravotníků právě lékaři hrají zvláštní úlohu při omezování spotřeby tabáku, protože je mnozí lidé považují za nejspolehlivější zdroj vědomostí a poučení v oblasti zdraví. Dalším důvodem je, že v evropském regionu WHO stráví lékaři mnoho času s pacienty, jejichž nemoci souvisejí s tabákem. Včasnou edukací a varováním před nebezpečím kouření mohou být lékaři platní při

4

ochraně pacientů a jejich rodin před onemocněními souvisejícími s tabákem. Lékaři dále mohou využít svého ohromného vlivu v místních, národních a mezinárodních komunitách k podněcování a podpoře postupů a opatření ke kontrole tabáku. Příklad lékařova životního stylu bez kouření může mít velký vliv na na jeho okolí. Graf 3: Podíly denních kuřáků mezi lékaři

Vynikajícím příkladem medicínského sdružení s velkým vlivem na národní i mezinárodní postupy ke kontrole tabáku je British Medical Association (BMA), která se dlouhodobě angažuje v oblasti omezování spotřeby tabáku, a která v roce 1998 z podnětu Evropského fóra lékařských asociací a Evropského regionu WHO založila Centrum prostředků pro kontrolu tabáku (Tobacco Control Resource Centre). Centrum je financováno Evropskou komisí, WHO a BMA a dále je podporováno národními lékařskými asociacemi. Centrum prostředků pro kontrolu tabáku poskytuje široké spektrum podpory a poradenství národním medicínským sdružením v problematice kouření a rovněž se zabývá tříděním a výměnou informací. Vede rozsáhlou databázi na pomoc této práci a má velmi informativní a užitečnou internetovou stránku (6). BMA Centrum pro kontrolu tabáku vydalo tyto publikace: V roce 2000 vyšla knížka „Doctors and Tobacco“ k prohloubení znalostí a dovedností lékařů v oblasti zanechání kouření. Též propaguje a podporuje činnosti národních medicínských sdružení ke kontrole tabáku a nabádá lékaře v celém evropském regionu k nekouření (7). V roce 2002 byl vydán dokument „Tobacco Under The Microscope: The Doctors‘ „Manifesto For Global Tobacco Control“. Manifest vyzývá vlády k zajištění následujících opatření v rámci Rámcové

5

úmluvy o kontrole tabáku (WHO Framework Convention on Tobacco Control): jasné, jednoznačné zdravotní varování na každém balíčku tabákových výrobků; ukončení zavádějících tvrzení, že jsou některé cigarety bezpečnější než jiné; uvalení vyšších daní na tabák; ukončení veškeré reklamy na tabák a ochrana nekuřáků před tabákovým dýmem. V roce 2003 byl spuštěn „Tobacco FactFile“ (8). Jde o on-line databázi určenou zdravotníkům, edukátorům, veřejnosti a mediím. Je to svého druhu první ucelený zdroj informací o tabáku. „Tobacco FactFile“ se liší od jiných současných online databází. Spíše než klasickou bibliografii poskytuje klíčové informace, doložené experty v této oblasti. Databáze je nyní dostupná i ve španělštině, němčině a francouzštině. Úloha lékárníků Skupina „Lékárníci proti kouření“ spolu s EuroPharmForum provedla v roce 2001 průzkum mezi lékárníky v Evropské Unii a prokázala, že výskyt kouření u příslušníků této profese zde byl obecně nižší než v celkové populaci (9). Lékárníci jsou vysoce erudovanými zdravotnickými profesionály, za nimiž je možné běžně zajít bez předchozího sjednání schůzky. Patří k nejdostupnějším členům týmu primární zdravotní péče, kteří jsou neustále v kontaktu s nemocnými i zdravými. Mohou tedy být ideálními propagátory zanechání kouření pro široké spektrum populace. Mnozí lidé, kteří si přejí přestat s kouřením, se nepovažují za nemocné a spíše se obrátí na lékárníka než na lékaře. Zkušenosti ze Švédska a Dánska ukazují, že služby k zanechání kouření poskytované lékárníky jsou úspěšné (10). Jak je patrné z nedávného přehledu důkazů na mezinárodní úrovni, jsou komerčně dostupné produkty pro náhradní léčbu nikotinem (NRT) účinnou součástí strategie na podporu zanechání kouření, protože o 50 až 100 % zvyšují podíl těch, kteří vydrželi půl roku nekouřit (11,12). V mnoha státech jsou NRT přípravky volně prodejné. Zákazník má – vzhledem k prodeji těchto produktů v lékárnách – právo na vysvětlení správného užívání přípravku včetně okolností jeho podávání. Na lékárníky tedy směřuje více dotazů k zanechání kouření než kdykoli dříve, a jsou proto nejvhodnějšími poskytovateli rad a informací. Úloha stomatologů Kouření tabáku je primární příčinou mnoha stomatologických onemocnění a nežádoucích změn zubů a dutiny ústní, včetně novotvarů, nemocí periodontu a vrozených vad (13,14). Tabák patří spolu s alkoholem k nejvýznamnějším rizikovým faktorům. Po desetiletích neustálého růstu začala v Evropě úmrtnost na maligní nádory v oblasti dutiny ústní ve většině západoevropských zemí klesat koncem 80. let. Nadále jsou však patrné určité stoupající trendy v Belgii, Dánsku, Řecku, Portugalsku a Skotsku. Ve srovnání se Západem se úmrtnost mužů na maligní nádory dutiny ústní až do poloviny 90. let zvyšovala v zemích střední a východní Evropy, kde dosáhla mimořádně vysokého výskytu v Maďarsku, Slovensku, Slovinsku a Ruské federaci (15).

6

Studií, prováděnou mezi stomatology 12 evropských zemí, bylo zjištěno, že si jsou zubní lékaři škodlivých účinků tabáku obecně vědomi. Více než dvě třetiny stomatologů mají za to, že poskytování informací k zanechání kouření je jejich povinností, třebaže těch, kteří tak skutečně činí, je o trochu méně. Podle výsledků studie necelých 10 % stomatologů ve 12 evropských zemích kouřilo denně, zatímco tři čtvrtiny praxí bylo zcela nekuřáckých (16). Tab. 2: Proporce kuřáctví mezi lékárníky, 2001

S ohledem na to, že tabák je odpovědný za mnoho nemocí dutiny ústní a hrdla, mají zdravotníci těchto specializací zvláštní zájem na omezování spotřeby tabáku. Stomatologové jsou ve vztahu k prevenci a zanechání kouření ve výhodě (17), protože: •

typicky mají přístup k dětem a mladistvým, a tím i příležitost k poradenství o zdravotních účincích kouření a jeho prevenci v časném období;

•

mívají na pacienty více času než mnozí jiní lékaři, takže mohou do své práce poradenství a intervenční metody zařadit;

•

často ošetřují ženy ve věku, kdy mohou mít děti, a mohou je informovat o možném poškození (vrozených vadách, např. rozštěpech rtů a patra) dětí matek, které kouří během těhotenství;

•

mohou vzbudit zájem pacientů o zanechání kouření tím, že jim ukáží konkrétní účinky tabáku v ústech.

Úloha zdravotních sester Zdravotní sestry mohou ze své pozice mimořádně účinně podporovat strategie prevence a zanechání kouření, protože se jako celek denně setkávají s miliony lidí v různých prostředích a situacích. Sestry mají příležitost a dostatečnou erudici k posuzování stavu kouření, informování o jeho škodlivých zdravotních účincích a asistenci při jeho zanechání. Důležité je, aby zdravotní sestry rozuměly

7

psychické i fyzické závislosti na nikotinu a pochopily společenskou úlohu, kterou kouření sehrává v životě mnohých lidí. Sestry mohou a musí vytvářet neodsuzující prostředí, usnadňující příznivý přístup při podpoře zanechání kouření. I když nejsou k dispozici žádná oficiální čísla o prevalenci kouření zdravotních sester v evropském regionu, britská Royal College of Nursing (RCN) odhaduje, že podíl sester, které kouří, je stejný jako v běžné populaci, tj. asi 25 až 30 %. Royal College of Nursing ve Velké Británii je předvojem úlohy zdravotních sester při omezování spotřeby tabáku v evropském regionu. Připravili zde edukační projekt o tabáku, jehož cílem je: •

prohloubit znalosti členek RCN o dopadu kouření na veřejné zdraví a podpoře, kterou mohou využít kuřáci, kteří si přejí s kouřením přestat;

•

podporovat sestry v jejich úloze těch, kdo poskytují rady k zanechání kouření, pomoci jim zvýšit účinnost, kvalitu i počet jejich intervencí a důkladně je seznámit s veškerou dostupnou léčbou;

•

poskytnout RCN reprezentaci v multidisciplinárních iniciativách ke snižování spotřeby tabáku a v národních týmech;

•

pomoci sestrám, které chtějí přestat kouřit, poskytnutím svépomocného informačního balíčku, telefonní podpory a podrobností, kam se místně obrátit o pomoc a radu.

Též vznikl manuál nazvaný „Clearing the air; Smoking and Tobacco Control – A Guide for Nurses“. Manuál dosud vyšel ve 30 000 výtiscích, které byly distribuovány. Organizace má napojení na International Council of Nurses (ICN) a autorsky se podílela na ICN monografii Tobacco Control and Smoking Cessation: The Role of the Nurse“. Monografie je globálně platná a poskytuje sestrám teoretické i praktické seznámení s problematikou užíváním tabáku (18). Studenti medicíny Vzhledem k velkému významu lékařů při omezování spotřeby tabáku by měly všechny učební plány zahrnovat důležité aspekty užívání tabáku. Každý student medicíny by měl být vyškolen v metodách, opírajících se o důkazy, jak radit pacientům, kteří přestávají kouřit. V evropském regionu WHO je v oblasti kontroly tabáku mimořádně aktivní Evropská asociace studentů medicíny (EMSA), která prokázala velké nasazení v boji proti kouření. Aktivně se účastnila provádění Global Health Professional Survey v Chorvatsku (viz níže), navíc byla spoluautorem a vydavatelem speciální edice „Medical Sudent International Magazine“ s názvem „Anti Tobacco Strategies“. Pro důkladnější seznámení s metodami a postupy práce ke kontrole tabáku byl v roce 2004 zástupce EMSA na 6týdenním zácviku v Tobacco Control Resource Centre při British Medical Association v Edinburghu ve Velké Británii. V návaznosti na tuto praxi EMSA nyní plánuje pilotní studii o kuřáckých zvyklostech v Portugalsku a připravuje brožuru Anti-Tobacco Activities for Medical Students. Poslední Evropský kongres studentů medicíny byl věnován tématu „Fighting Tobacco in Europe – A Capacity Building for European Medical Students“ (Boj proti tabáku v Evropě – akční výzva pro

8

evropské studenty medicíny). Na tomto kongresu měli studenti lékařství z celé Evropy možnost poučit se o významu kontroly tabáku a speciální úloze studentů medicíny a lékařů. Tobacco Control Resource Centre při British Medical Association pořádalo na kongresu dílnu „Lékařská profese v boji proti kouření v Evropě“, kladoucí důraz na úlohu lékařů v taktice a podpoře behaviorálních změn. Byla prezentována WHO European Strategy for Smoking Cessation Policy (WHO Evropská strategie v opatřeních k zanechání kouření) a studenti medicíny si vyměnili zkušenosti s národními aktivitami ke kontrole tabáku. Global Health Professional Tobacco Survey (GHPS) Pro potřeby globální surveillance tabáku vypracovali WHO a Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Global Health Professional Tobacco Survey (GHPS). Cílem tohoto šetření je identifikovat, srovnat a analyzovat problémy související s tabákem v různých profesních skupinách ve zdravotnictví na základě informací získaných od studentů ošetřovatelství, stomatologie, farmacie a medicíny po celém světě. GHPS zahrnuje průzkum s použitím samostatně vyplňovaného dotazníku a jednotnou metodiku ve všech místech šetření, pilotně provedených v šesti WHO regionech. Regionální úřadovna WHO pro Evropu se obrátila se žádostí o spolupráci na Evropskou asociaci studentů medicíny (EMSA). EMSA navrhla Chorvatsko jako pilotní zemi pro GHPS v evropském regionu WHO. Ostatní členské státy projevily zájem o GHPS a nacházejí se v různém stadiu jeho realizace: Albánie, Srbsko a Černá Hora, Bosna a Hercegovina. Evropská strategie opatření k zanechání kouření WHO Důležitou úlohu zdravotníků při omezování spotřeby tabáku zdůrazňuje Evropská strategie opatření k zanechání kouření WHO. Přehled literatury, který je součástí této publikace, dokazuje účinnost různých intervencí zdravotníků při pomoci kuřákům přestávajícím kouřit (19). Údaje o míře úspěšnosti zanechání kouření Shromážděné důkazy podporují tři hlavní kategorie intervencí: krátké příležitostné rady k nekouření poskytované zdravotníky, osobní (face-to-face) behaviorální podporu a farmakoterapii, zejména substituční léčbu nikotinem (NRT) a bupropion (20). Stručná příležitostná rada od lékaře je účinná a vysoce užitečná z pohledu veřejného zdraví. Bylo jasně prokázáno, že face-to-face behaviorální podpora – individuální i skupinová – je rozhodně účinná, stejně jako farmakoterapie. Důkazy ukazují na korelaci mezi množstvím léčby a mírou úspěšnosti (dlouhodobá abstinence). Obecně vzato – méně intenzivní intervence vedou k nižší úspěšnosti. Obvykle však zasahují větší počet osob. Z dosavadních důkazů vyplývá, že individuální i skupinová podpora mají obdobnou efektivitu. (21,22,23).

9

Tabulka 3 podává přehled hlavních forem intervencí k zanechání kouření. Intervence/kontrolní skupina Intenzivní poradenství lékaře (> 10 min.) vs. žádný osobní kontakt Bupropion vs. placebo Nikotinové náplasti vs. placebo Kombinace dvou forem NLN vs. jedna forma Žvýkačka s nikotinem vs. placebo Skupinové poradenství vs. žádný odborný formát Krátké doporučení lékaře přestat kouřit (≤ 3 min.) vs. žádné doporučení Aktivní telefonní poradenství vs. žádný odborný formát Svépomocné intervence vs. žádný odborný formát

Předpokládané Odds Ratio (99% CI)

Předpokládaná abstinence v intervenční skupině (%)

Předpokládaná abstinence v kontrolní skupině (%)

2.3 (2.0, 2.7)

22.1 (19.4, 24.7)

10.9

2.1 (1.5, 3.0)

30.5 (23.2, 37.8)

17.3

1.9 (1.7, 2.2)

17.7 (16.0, 19.5)

10.0

1.9 (1.3, 2.6)

28.6 (21.7, 35.4)

17.4

1.5 (1.3, 1.8)

23.7 (20.6, 26.7)

17.1

1.3 (1.1, 1.6)

13.9 (11.6, 16.1)

10.8

1.3 (1.1, 1.6)

10.2 (8.5, 12.0)

7.9

1.2 (1.1, 1.4)

13.1 (11.4, 14.8)

10.8

1.2 (1.02, 1.3)

12.3 (10.9, 13.6)

10.8

Data obtained from: Fiore MC, Bailey WC, Cohen SJ, et al. Treating Tobacco Use and Dependence. Clinical Practice Guideline. Rockville, MD, U.S. Department of Health and Human Services. Public Health Service, 2000 (20). The Odds Ratio is defined as the ratio of the probability of abstinence among subjects in the intervention group divided by the probability of abstinence among subjects in the control group.

V řádcích jsou výsledky meta-analýz různých populačních skupin a/nebo odlišné doby sledování v trvání nejméně 5 měsíců. Výsledné procento abstinence je proto pouze hrubým odhadem relativní účinnosti té které intervence při jejich srovnání. Nicméně poměr pravděpodobnosti (odds ratio) ve druhém sloupci je spolehlivějším ukazatelem relativní účinnosti intervence. Mnoho zemí hlásí praktické vyškolení profesionálních zdravotníků v technikách k zanechání kouření, ale dosud nebyly přijaty celoregionální standardy a nejsou k dispozici srovnatelné údaje o postupech jak při zanechání kouření, tak při výcviku pro tuto práci. Počínaje rokem 2000 vzrostl počet farmakologických prostředků na podporu zanechání kouření a tyto produkty jsou stále více dostupné v lékárnách ve většině členských států, třebaže jen několik málo zemí hradí náklady na léčbu, včetně léčení v ambulancích k zanechání kouření (3). Vyškolení K vybudování služby poskytující léčbu k zanechání kouření bude nutné vyškolit speciální poradce, kteří budou nápomocni primární péči i dalším zdravotníkům v této oblasti, tj. při posuzování zájmu přestat kouřit a poskytování stručných rad a/nebo odeslání ke specializované léčbě. Potřebné dovednosti (vyjma místně specifických informací, včetně těch, které se týkají systému léčby) jsou

10

univerzální, takže země s dobře vyvinutými systémy léčby by mohly pomoci při vybudování školící kapacity v dalších zemích. Před zavedením služby je v každé zemi třeba stanovit základní standardy a zajistit odpovídající školící kapacitu. Podle návrhu US Public Health Service je vhodné přednášky, semináře a výcvik nabízet pravidelně v rámci pokračujícího medicínského vzdělávání a/nebo doplňkových kurzů o léčbě závislosti na tabáku (20). Zdůrazňují se tři faktory k prosazení výcviku zdravotníků v aktivitách, které jsou náplní intervencí k zanechání kouření: • začlenění edukace a výcviku o léčbě závislosti na nikotinu do požadovaného kurikula klinických disciplín; • zařazení otázek na účinnou léčbu závislosti na nikotinu do všech významných zkoušek ve všech klinických disciplínách; • dosažení toho, aby všechny odborné společnosti přijaly jednotný standard kompetentnosti v léčbě závislosti na tabáku pro všechny své členy. Rámcová úmluva o kontrole tabáku WHO – evropská perspektiva Evropský region WHO měl vlivný hlas v jednáních o Rámcové úmluvě o kontrole tabáku (24) a v procesu vstupu tohoto dokumentu v platnost. Dneškem (4. duben 2005) již v 18 z 52 zemí evropského regionu WHO běží ratifikační proces této konvence. Norsko jako první na světě ratifikovalo konvenci 16. června 2003. K dalším, které následovaly, patří Arménie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Island, Lotyšsko, Litva, Malta, Nizozemí, San Marino, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Turecko, Velká Británie a mnoho dalších zemí. Dodnes úmluvu ratifikovalo celkem 61 států. Evropská regionální úřadovna WHO podpořila proces vstupu v platnost Rámcové úmluvy ve všech zemích. V různých částech regionu se konalo několik subregionálních a bilaterálních konzultací. Tato podpora bude pokračovat i v roce 2005 se zaměřením na osm zemí Paktu stability. Evropská strategie v oblasti daní Cílem publikace “Zdanění tabákových výrobků v evropském regionu WHO: postupy a úkoly“ (Taxation of tobacco products in the WHO European Region: practices and challenges) je poskytnout doporučení a podporovat členské státy evropského regionu WHO ve zpřísnění ceny a zdanění ke snížení spotřeby a prevalence užívání tabákových produktů (25). Jde o druhou publikaci v řadě taktických dokumentů, která následuje po Evropské strategii pro kontrolu tabáku (European Strategy for Tobacco Control). Dokument popisuje, jak zvýšení ceny tabáku prostřednictvím vyšší daně vede kuřáky k zanechání kouření a ostatní preventivně odrazuje od toho, aby začali kouřit. Současně znamená významné zvýšení státních příjmů. Dokument se také zabývá zpětným účinkem a spravedlností ve vztahu k zdanění tabákových výrobků, negativními důsledky poklesu ve zvyšování daní a potřebou účinné mezinárodní spolupráce v koordinaci daňových opatření a boji proti pašování.

11

Příloha:

Etický kodex profesních organizací zdravotníků ve vztahu k omezování spotřeby tabáku Preambule: Aby bylo možno aktivně přispět ke snížení spotřeby tabáku a začlenit kontrolu tabáku do agendy veřejného zdraví na národní, regionální a globální úrovni, bylo tímto odsouhlaseno, že profesní organizace zdravotníků 1. budou povzbuzovat a podporovat své členy, aby šli vzorem tím, že nebudou kouřit, a že budou prosazovat společenské prostředí bez tabáku; 2. budou posuzovat a zaměřovat se na konzumaci tabáku a přístup k omezování spotřeby tabákových výrobků u svých členů prostřednictvím průzkumu a zavedení odpovídajících strategií; 3. vyhlásí ve svých prostorách a na akcích zákaz kouření a vyzvou své členy, aby učinili totéž; 4. zahrnou omezování spotřeby tabáku do programu všech relevantních kongresů a konferencí vztahujících se ke zdraví; 5. doporučí svým členům, aby se rutinně a s použitím důkazy podložených přístupů a úspěšných zkušeností, ptali svých pacientů a klientů na spotřebu tabáku a expozici tabákovému kouři, aby jim radili jak přestat kouřit a aby zajistili vhodné následné sledování jejich úsilí přestat kouřit; 6. budou ovlivňovat zdravotnické instituce a vzdělávací centra, aby zahrnuly omezování spotřeby tabáku do osnov vzdělávání svých zdravotnických profesionálů prostřednictvím kontinuálního vzdělávání a dalších výcvikových programů; 7. se každého 31. května budou aktivně účastnit na aktivitách Světového dne bez tabáku; 8. zdrží se přijímání jakékoli formy podpory poskytované tabákovými společnostmi – finanční či jiné a investování do tabákového průmyslu, a povzbuzovat své členy, aby jednali stejným způsobem; 9. zajistí, že organizace má stanovenu politiku komerčních i jiných vztahů s partnery, kteří mají kontakt nebo zájmy v tabákovém průmyslu prostřednictvím Deklarace zainteresovanosti; 10. zakáží prodej nebo propagaci tabákových výrobků ve vlastních prostorách a budou povzbuzovat své členy, aby učinili totéž; 11. aktivně budou podporovat vlády v procesu, vedoucímu k podpisu, ratifikaci a implementaci Rámcové dohody o kontrole tabáku WHO; 12. vyčlení finanční a/nebo jiné prostředky na omezování spotřeby tabáku, vč. vyčlenění prostředků na implementaci tohoto Etického kodexu; 13. budou se účastnit na aktivitách omezování spotřeby tabáku v Sítích zdravotnických profesionálů; 14. budou podporovat kampaně za nekuřácké veřejné prostory. Přijato a podepsáno účastníky Neformální schůzky WHO Zdravotníci a omezování spotřeby tabáku v Ženevě, 28. – 30. ledna 2004 12

Odkazy: 1. The world health report 2002: reducing the risks, promoting healthy life. Geneva, World Health Organization, 2002. http://www.who.int/whr/2002/en/ 2. Peto, R. Mortality from smoking in developed countries, 1950-2000. Oxford, 2002. http://www.ctsu.ox.ac.uk/~tobacco/ 3. Tobacco Control Database of the WHO Regional Office for Europe http://data.euro.who.int/tobacco/ 4. Young people’s health in context. Health Behaviour in School-aged Children study (HBSC): international report from the 2001/2002 survey. Edited by Candace Currie et al. World Health Organization Regional Office for Europe: 2004. http://www.euro.who.int/document/e82923_part_1.pdf 5. Code of practice on tobacco control for health professional organizations. Adopted and signed by the participants of the WHO Informal Meeting on Health Professionals and Tobacco Control; 28-30 January 2004; Geneva, Switzerland. http://www.who.int/tobacco/events/30jan_2004/en 6. Tobacco Control Resource Centre of the British Medical Association http://www.tobacco-control.org/ 7. Doctors and Tobacco – Medicine’s Big Challenge. BMA, Tobacco Control Resource Centre, 2000. 8. The TobaccoFactfile. BMA, Tobacco Control Resource Centre, 2003. http://www.tobaccofactfile.org 9. Teräsalmi E, Gustafsen I, Juncher V, Kari D. Smoking habits of community pharmacists in 12 European countries and their attitudes towards non-smoking work. Research report. World Health Organization, Regional Office for Europe, 2001. 10. Isaksson, D. et al. Att sluta röka på apotek. En utvädering av apoteksbolagets slutarökakurser (Quit smoking in community pharmacy. Evaluation of smoking cessation activities within Apoteksbolaget. Stockholm, Apoteksbolaget 1997. 11. Hughes, J.R. et al. A meta-analysis of the efficacy of over-the-counter nicotine replacement. Tobacco control, 12: 21–27 (2003). 12. Silagy, C. et al. Nicotine replacement therapy for smoking cessation (Cochrane review). Cochrane database of systematic reviews, (4): CD000146 (2002). 13. Reibel J. Tobacco and oral diseases: An update on the evidence, with recommendations. Med Princ Pract 2003; 12: 22-32. 14. Johnson NW, Bain C. Tobacco and oral disease. EU-Working Group on Tobacco and Oral Health. British Dental Journal 2000; 189: 200-206. 15. La Vecchia C, Lucchini F, Negri E, Levi F. Trends in oral cancer mortality in Europe. Oral Oncology 2004; 40: 433-439. 16. Allrad RH. Tobacco and oral health: attitudes and opinions of European dentists; a report of the EU working group on tobacco and oral health. Int Dent J 2000; 50: 99-102. 17. Petersen PE. Tobacco and Oral Health – the Role of the World Health Organization. Oral Health Prev Dent 2003; 1: 309-315. 18. The International Council of Nurses http://www.icn.ch/ 19. WHO European Strategy for Smoking Cessation Policy. World Health Organization, Regional Office for Europe 2004. http://www.euro.who.int/Document/E80056.pdf 20. US Public Health Service. Treating tobacco use and dependence – a systems approach. A guide for health care administrators, insurers, managed care organizations, and purchasers (http://www.surgeongeneral. gov/tobacco/systems.htm). Washington, DC, US Public Health Service, 2000. 21. Lancaster, T. et al. Effectiveness of interventions to help people stop smoking: findings from the Cochrane Library. BMJ, 321: 355–358 (2000). 22. Raw, M. et al. WHO Europe evidence based recommendations on the treatment of tobacco dependence. Tobacco control, 11: 44–46 (2002). 23. West, R. et al. Smoking cessation guidelines for health professionals: an update. Thorax, 55: 987–999 (2000). 24. WHO Framework Convention on Tobacco Control. Geneva, World Health Organization, 2003. http://www.who.int/tobacco/framework/en/ 25. Taxation of tobacco products in the WHO European Region: practices and challenges. World Health Organization Regional Office for Europe, 2004. http://www.euro.who.int/document/e84813.pdf

13