Světem s umavské přírody

Martina Kučerová, Vladimír Dvořák a kolektiv

Příroda nezná hranic Pojďte se o tom přesvědčit i vy v této knize, která vám představí jedinečnost a krásu přírody Šumavy i Bavorského lesa a zároveň vás seznámí s množstvím živočichů a rostlin, které můžete potkat při svých toulkách touto krajinou. Pojďte s námi nahlédnout do tajemství přírody. Provázet vás budou jedinečné ilustrace, fotografie, ale také poutavé texty.

Světem sˇumavské přírody

www.npsumava.cz

Světem šumavské přírody

Martina Kučerová, Vladimír Dvořák a kolektiv

© 2016

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Toulky šumavskou historií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Šumavské vrcholy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Říční síť Šumavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Podnebí a počasí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Původ šumavské flóry a fauny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Osídlení Šumavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Ochrana přírody v současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17


Horské smrčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Jak poznáme horské smrčiny? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 K čemu je potřeba tlející dřevo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Jak se mění horské smrčiny? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Příběh chůdového kořene . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Pozoruhodný strom horských smrčin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Horské smrčiny v ilustraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Lýkožrout smrkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Drobní živočichové horských smrčin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Opeřený horal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Ptáci horských smrčin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Savci horských smrčin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Jelen evropský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Rys ostrovid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Co roste v horských smrčinách? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Dřevožijné houby horských smrčin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Rostliny horských smrčin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Tipy na výlet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

8

Smíšené lesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Přirozený les . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Monokulturní les . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Čím je zajímavý les na jaře? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Složení lesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Květnaté bučiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Horské klenové bučiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Acidofilní (kyselé) horské bučiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Suťové lesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Smíšené lesy v ilustraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Hmyz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Mraveniště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Půdní hmyz neboli edafon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Drobní živočichové smíšeného lesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Ptáci – Šplhavci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Kukačka obecná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Pěvci lesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Puštík bělavý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Kulíšek nejmenší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Ostatní ptáci smíšených lesů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Savci smíšených lesů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Jak poznáme, kdo žije v lese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Flóra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Mechy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Kapraďorosty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Kvetoucí rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Houby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Proč opadávají listy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Který jehličnatý strom opadává? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Tipy na výlet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Reliktní bory a kamenná moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Co je reliktní bor? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Kamenné moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Horniny šumavských kamenných moří . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Změny krajiny a lesů v průběhu tisíciletí . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Reliktní bory v ilustraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Hmyz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Ptáci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Savci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Plchové Šumavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Netopýři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Hradní pán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Lišejníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Mechy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Kapradiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Houby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Tipy na výlet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Louky a pastviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Rozdíl mezi loukou a pastvinou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Horská vřesoviště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Smilková louka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Ovsíková louka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Horské trojštětové louky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Bezkolencové střídavě vlhké louky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Vlhké pcháčové louky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Louky a pastviny v ilustraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Louka v pruhovaném pyžamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Hmyz v jiných barvách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

Motýlí louka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Šumavské babočky a okáči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Ještěrky luk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Běžci v trávě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Barevní zpěváčci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Draví ptáci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Kdo to běhá po louce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Tipy na výlet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Rašeliniště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Jak poznáme, že jsme na rašeliništi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Vznik rašelinišť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Historie lesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Druhy rašelinišť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Rašeliniště v ilustraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Hmyz na rašeliništi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Motýli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Otužilí obratlovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Flóra rašelinišť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Rašeliník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Masožravé rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Pravé trávy a šáchorovité rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Co kvete na rašeliništi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Keříčkovité rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Tipy na výlet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Šumavské řeky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Nejvýznamnější toky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Barva vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Napadané dřevo v řece . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Tvůrčí síla vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Niva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Šumavská řeka v ilustraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Vodní hmyz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Mlži a plži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Rak říční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Jak poznáme čistotu vody? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Obojživelníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Ryby, plazi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Vodní ptactvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Savci v okolí vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Vodní rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Tipy na výlet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

Ledovcová jezera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Pověsti o jezerech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Jak vzniklo ledovcové jezero? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Jezera v Národním parku Šumava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Plešné jezero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Prášilské jezero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 Jezero Laka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Jezera v Chráněné krajinné oblasti Šumava . . . . . . . . . . 184 Černé Jezero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Čertovo jezero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Jezera v Národním parku Bavorský les . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Roklanské jezero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Jezera v Přírodním parku Bavorský les . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Malé Javorské jezero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Velké Javorské jezero . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Jaká jsou šumavská jezera? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Ledovcové jezero v ilustraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 Kdo žije pod hladinou ledovcových jezer . . . . . . . . . . . . . 192 Hmyz ledovcových jezer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Ryby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Ptáci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Občasní návštěvníci ledovcových jezer . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Kde roste šumavská šídlatka? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Kvetoucí rostliny ledovcových jezer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Tipy na výlet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Jmenný seznam - FLÓRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Jmenný seznam - FAUNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 Seznam fotografů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Medailony autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204

Střízlík obecný


Obsah

Obsah

9

Původ šumavské fauny a flóry

Úvod

Druhy dnes žijící na Šumavě můžeme rozdělit podle toho, jak se k nám dostaly.

Endemické Druhy vyskytující se jen na určitém omezeném území. Pro Českou republiku, a tedy i pro Šumavu, jsou to například rostliny oměj šalamounek a zvonečník černý. Je možné říci, že jsou u nás původní.

Osídlení Šumavy od pravěku po současnost Pravěk

Historie osídlení Šumavy sahá až do pravěku, kdy zdejší kraj obývala jen nepatrná hrstka lidí. Větší a hlavně v krajině zřetelnější osídlení proběhlo až na počátku středověku.

Skupiny lovců a sběračů (mezolitické období – 6 tisíc let př. n. l.) se cíleně pohybují mezi několika známými místy. Nové nálezy dokládají jejich přítomnost i v nejvyšších partiích Šumavy (kolem 1 100 m n. m.).

Původně alpské Podnebí a počasí Počasím rozumíme něco krátkodobého, jako je například počasí během jednoho dne. Podnebí sestavujeme z počasí – znamená to průměr počasí třeba za rok. Podnebí (počasí za celý rok) Šumavy je chladnější, než má většina území našeho státu, oblasti rašelinišť dokonce řadíme k nejchladnějším místům v České republice vůbec. Průměrná teplota v nadmořské výšce 750 m činí 6 stupňů Celsia, ve 1 200 metrech jsou to již jen 3 stupně a pro oblast rašelinišť na šumavských pláních se již udávají jen 2 stupně Celsia. To jsou pro srovnání teploty, jaké u nás vládly na konci poslední doby ledové. Také díky tomu jsou rašeliniště útočištěm živočišných druhů žijících jinak na severu v tundře a tajze. Celá oblast Šumavy patří mezi nejdeštivější z celé České republiky. Na hraničních hřebenech může za celý rok napadnout až 1600 mm srážek.

Rozsáhlý seznam rostlinných a živočišných druhů, které se na Šumavu dostaly z Alp. Z rostlin je to mimo jiné hořec panonský, dřípatka horská nebo prha arnika, živočichy zastupuje například okáč rudopásný nebo ostruháček rdesnový.

Pozůstatky doby ledové

Středověk S rozvojem obchodu vzniká několik větví Zlaté stezky (10. století).

a druhy původně z tundry a tajgy Z chladných období, především z konce doby ledové, u nás zůstalo mnoho druhů, které mají původ v tajze nebo tundře. Z rostlin je to například popelivka sibiřská, bříza zakrslá nebo tavolník vrbolistý a mezi živočichy datlík tříprstý, střevlík Menétriésův či puštík bělavý.

Na zlatonosných tocích zejména v prostoru Kvildy, Horské Kvildy a Zhůří se těží zlato. Vznikají sejpy.

Podél stezek vznikají osady. Ve 14. století dochází k rozvoji vesnic, roste potřeba zemědělské půdy, a dochází tak k odlesňování. Krajinu obohacují rostliny a živočichové vázaní na člověka a jeho činnost. Sejpy jsou kopcovité útvary, které neodpovídají rázu okolní krajiny. Vznikly uměle ze štěrků a štěrkopísků použitých při rýžování.

Puštík bělavý je šumavskou sovou původem z tajgy.

14

Druhy, které se k nám dostaly naopak v teplejších obdobích po skončení doby ledové. Nazýváme je oceanické podle Atlantského oceánu, omývajícího břehy západní Evropy, neboť právě odtud se k nám tyto druhy šířily. Rostliny zastupuje kozlík dvoudomý a všivec lesní, živočichy například plch zahradní.

V 15. století mezi roky 1423–1431 se v Pošumaví odehrála řada vojenských střetů – Jan Žižka dobyl hrad Rabí, Prachatice a v roce 1423 vypálil Vimperk. Také v bitvě u Domažlic dokázali husité roku 1431 nad křižáckými vojsky zvítězit.

Karel IV. nechal v roce 1356 vystavět hrad Kašperk.



Oceanické

15

smrčiny Horské 18


Horský smrkový les roste, usychá, rozpadá se, znovu se rodí a mohutní ve své kráse, stále se obnovuje ve věčném zápasu života a smrti – a tím dává život i poznání mnohým.

19

Horské

Příběh chůdového kořene

Tvar koruny – Na horách bývá léto krátké a chladné. Smrky z tohoto prostředí vkládají drahocennou energii z fotosyntézy přednostně do růstu, tedy do vrcholu. To může vést k vytvoření štíhlé koruny. Důležitou roli však hraje i oslunění koruny. Čím více světla, tím jsou boční větve větší a je jich více. Nakonec ale za tvar smrku mohou hlavně individuální vlastnosti stromu. Smrky se štíhlou korunou lépe odolávají těžkému sněhu. Na jejich větvích se sníh neudrží a spadne na zem bez toho, aby je zlámal.

Tři roky stará souše smrku

Mladé stromky vyrůstají na starém kmeni. Kořeny postupně obepínají kmen. Když se po několika desetiletích tlející dřevo rozpadne, pod malým stromem zůstane volný prostor. Rozpadlé dřevo je zdrojem živin pro budoucí les. Světem šumavské přírody

Semenáček smrku – tak nepatrný, a přece z něho vyroste velikán vysoký okolo padesáti metrů!

Jak přežije smrk přemnožení kůrovce a dožije se 500 let? Do deseti let se souše láme na několik částí, ze stromu zůstane několik metrů vysoký pahýl, v jehož stínu se rodí nový les.

24

Odolnost vůči mrazu – Mráz má jednu překvapivou vlastnost. Vysušuje, a to velmi dokonale. Lidé si před pobytem v mrazu ošetřují pleť mastným krémem, aby zabránili vysušení pokožky. Jehlice na větvičkách jehličnanů jsou chráněny voskovou vrstvičkou, díky níž mohou odolat i silným mrazům. Proti vysušení, tedy ztrátě vody, se dále brání malými průduchy, které dovedou navíc úplně uzavřít.

Po mnoho desetiletí připomíná rozpadající se kmen pouze husté nárosty nové generace lesa rostoucí na vyvýšených místech v jedné linii. Mladé stromy, které vyrostly na tlejícím dřevě, si na památku vytvořily tzv. chůdové kořeny.

I po 150 letech se pozná, že strom s chůdovými kořeny vyrůstal na tlejícím dřevě svých předků. Dřevo roste na dřevu.

Smrk je velmi přizpůsobivá dřevina, která se dokáže zmlazovat jak na osluněné ploše, tak i v zástinu. Díky této schopnosti je schopen přežívat dlouhou dobu pod ochranou mateřského porostu a čekat na svou šanci. Stromy v zástinu nerostou rychle, ale naopak velmi pomalu, téměř nepřirůstají. Některé pomalu rostoucí smrky, dokážou ve stínu starého porostu přežívat i více než dvě století, aniž by byly atraktivní pro kůrovce, a přežijí tak i mnohé vichřice. Po odumření dominantních stromů v okolí a zvětšení přísunu světla, začnou tyto poměrně malé stromy přirůstat a jsou schopny dožít se věku i přes 500 let.

smrčiny

Kořenový systém nízko pod povrchem – na severu naší planety navazuje na pás lesů tundra, prostředí, kde jsou podmínky pro růst stromů již nepříznivé. Na hranici tundry rostou odolné smrky. Jejich kořeny se nacházejí jen kousek pod povrchem, protože ve větší hloubce zůstává půda již trvale zmrzlá. Smrk se podobně dokáže přizpůsobit i podmínkám v horských smrčinách, i když na hlubokých půdách nebo sutích dokáže kořenit i velmi hluboko.

Horské

Smrk ztepilý je po všech stránkách velmi zajímavý strom. Má řadu pozoruhodných vlastností, kterými se přizpůsobil drsnému prostředí.

Smrky od Plešného jezera Nejstarší smrk od Plešného jezera Šumavská příroda je plná tajemna a nečekaných setkání. V roce 2016 tým odborníků nalezl v karu Plešného jezera smrk starý 623 let. Vyklíčil za vlády císaře Karla IV. Nejmenší přírůst, letokruh o tloušťce pouhých 0,03 mm, vytvořil v roce 1480. V roce 1580 mu bylo asi 210 let a měl průměr kmene cca 13 cm. Naopak největší přírůsty měl v první polovině 18. století. Strom zahubil s největší pravděpodobností kůrovec v roce 1994. Ve výšce půl metru nad zemí byl průměr kmene tohoto stromu pouhých 58 centimetrů. Stal se tak nejstarším nalezeným smrkem na území Šumavy. Další stromové rekordy V roce 2009 byl také u Plešného jezera v nadmořské výšce 1155 metrů nalezen tzv. Švejdův smrk, kterému odborníci spočítali věk 559 let. Tento smrk během svého života přečkal 300 let ve stínu vyšších stromů, za tu dobu vytvořil kmen silný pouhých 18 centimetrů a přečkal také dvě velké disturbance. Když v roce 2004 odumřel, měl ve výšce 130 cm nad zemí průměr kmene 54 cm. V jeho stínu čekaly další mladé stromky, které nyní rychle využívají uvolněného prostoru.

Rekordy smrků z Boubínského pralesa

/Boubínský prales nepatří mezi horské smrčiny, v této kapitole však uvádíme přehled rekordních smrků na Šumavě/. Strom Věk Výška Wunderfichte 422 60,0 m Byl pokácen v roce 1865 Král smrků 440 57,6 m Padl v roce 1970. Třicet let po jeho pádu na něm rostou až 1 m vysoké smrky. Smrk nástupce 360 57,0 m Odumřel v roce 2003 po napadení kůrovcem. V Boubinském pralese žije smrk starý přes 560 let.


smrčiny

Pozoruhodný strom horských smrčin – smrk ztepilý

25

Čím se živí rys?

Má vysoké nohy a krátký ocas. Jeho srst je hustá, na hřbetě až 3,5 cm dlouhá. Zbarvení má proměnlivé, od rezavohnědého, přes šedožluté až po šedé s hnědočernými skvrnami. Středem hřbetu se táhne podélný tmavý pás, také ocas je na konci černý. Břicho bývá světlejší až bílé.

Složení jeho potravy do značné míry závisí na složení místní fauny. Ve střední Evropě je nejdůležitější složkou potravy rysa srnec obecný, méně pak jelen lesní, muflon a kamzík horský. Prase divoké uloví rys jen výjimečně. Součástí rysí stravy jsou dále zajíci a různé druhy ptáků. Významným příspěvkem do jídelníčku jsou i drobní hlodavci.

Mláďata rysů

Způsob lovu kopytníků je založen na číhání, následném opatrném plížení a na finálním útoku, který začíná několika dlouhými skoky z bezprostřední blízkosti.

Horské

Samec si hledá samičku v únoru až březnu. Mláďata přijdou na svět na přelomu května a června. Většinou se rodí dvě koťata, řidčeji až pět. Během prvních 16– 17 dnů jsou mláďata slepá, mateřské mléko sají 2–3 měsíce. Ve dvou měsících již vyžadují masitou potravu, kterou jim obstarává matka. Kočka pečuje o mláďata sama, samec se po říji vrací k samotářskému životu. Koťata se postupně osamostatňují a posléze si hledají nové území, které budou obývat.

Při skoku za kořistí dokáže rys překonat vzdálenost 7 až 10 metrů. Z místa vyskočí až do výšky 2,5 metru. Za noc urazí až 15–20 kilometrů.

Rys s oblibou pozoruje své okolí z vyvýšených míst. Obzvláště rád využívá skalní vyvýšeniny, kde má zároveň dostatečný klid. Na konci ušních boltců mu vyrůstají až 4 cm dlouhé tmavé štětičky prodloužených chlupů. Ty mají význam při určování směru, odkud přichází zvuk.

Hlavu má kulatou, na lících se srst protahuje v tzv. licousy.


Rys má jako všichni lovci oči namířeny dopředu, aby mohl sledovat kořist.

36

Oči rysa zaznamenají i nepatrný pohyb. Myš vidí na vzdálenost 75 m, králíka na 300 m a srnce dokonce už na 600 m.

smrčiny

Rys ostrovid je největší kočkovitá šelma Evropy.

Stopa rysa má okrouhlý tvar s trojúhelníkovitým nebo půlkruhovitým otiskem přední části chodidla a čtyř prstových polštářků. V otiscích většinou nejsou vidět drápy, neboť rys je při chůzi i běhu obvykle zatahuje. Ve stopě je lze spatřit pouze v ojedinělých případech, kdy rys drápy vytahuje k usnadnění pohybu (např. na kluzkém povrchu) nebo v poslední fázi útoku na kořist.

Co je fotopast? Rys je na celém území České republiky a ve většině středoevropských států přísně chráněným druhem od 70. let minulého století. Úmrtí rysů bývají stále zapříčiněna nejčastěji námi, lidmi (doprava, pytláctví). Národní parky a chráněná území hrají ve snaze o přežití rysa důležitou roli, neboť poskytují těmto zvířatům ostrůvky bezpečného prostředí. Ke zjištění početnosti rysa slouží fotopasti, ale také obojky, s jejichž využitím je možné zaznamenávat pohyb jednotlivých kusů. Díky těmto cenným informacím můžeme pomoci k ochraně tohoto vzácného druhu, který je součástí šumavské přírody.


smrčiny Horské

Rys ostrovid

37

4 3

1

16

5 8

10

lesy

Smíšené lesy jsou domovem mnoha druhů živočichů, z nichž celá řada patří mezi zvláště chráněné druhy. Zde na obrázku je jen malá ukázka této pestrosti.

2

Smíšené

lesy Smíšené

Smíšené lesy

15 14

56

pěnkava obecná krahujec obecný holub doupňák strakapoud bělohřbetý puštík bělavý budníček lesní červenka obecná srnec obecný rys ostrovid čmelák rokytový střevlík nepravidelný vřetenovka hladká pilořitka velká troudnatec kopytovitý lesklokorka ploská netýkavka nedůtklivá devětsil bílý mařinka vonná korálovec bukový kapraď samec kyčelnice devítilistá

20

7

9

18 21

19

12 17 11



1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21

6

13

57

Když se řekne les, řada lidí si představí mraveniště. Na Šumavě nedaleko Boubína existuje dokonce les, který je doslova královstvím mravenců – kam jen oko dohlédne, všude samí mravenci. Hotové velkoměsto mravenišť!

Půdní hmyz neboli edafon

Mraveniště neboli mravenčí hnízda jsou velice rozsáhlými stavbami s množstvím chodbiček. Při jejich stavbě se používají různé stavební techniky. Mraveniště nevznikají jen na povrchu, právě naopak – často zasahují až do velkých hloubek. Někteří mravenci také budují své domovy v tlejícím dřevě, pařezech či pod kameny. Mezi hlavní zbraně mravenců patří kusadla a také jed – tzv. kyselina mravenčí, kterou v nebezpečí vystřikují. O této schopnosti mravenců se lze snadno přesvědčit, dáte-li nad mraveniště fialový kvítek, např. zvonek. Během chvíle se na kvítku objeví bílé skvrny, způsobené kyselinou mravenčí.

Královna je daleko větší než obyčejní mravenci. Sama rozhoduje, zda se z jejích vajíček narodí samičky (dělnice), či samečci. Dokáže vylučovat zvláštní sekret, který zajistí, aby se z vajíček nenarodila další královna.

Mravenci jsou vynalézaví. Pro své mšice si budují dokonce ochranné obaly, někdy označované jako „stáje“.

Matkou všech mravenců je královna. Mladá královna nejprve naklade první vajíčka, z nichž se vylíhnou dělnice; ty se o královnu, larvy a vajíčka starají.


Mravenci mezi sebou často bojují, musí chránit svoje hnízda, zdroje potravy.

58

Mravenec má rád sladké. Proto si chová mšice, které nepožírá. Mšice vylučují ze zadečku sladkou šťávu, a tu mravenec olizuje. Mšice vypustí kapičku této pochoutky, pokud ji mravenec polechtá tykadly na zadečku. Proto se mšice někdy označují jako „mravenčí krávy“.

Mravenci pomáhají šířit některé rostliny roznášením jejich semen.

Dělnice se pečlivě starají o vajíčka i kukly.

Říká se, že v hrsti půdy žije více živočichů, než je lidí na zemi. Zkuste se někdy podívat do mikroskopu na půdu, kterou odeberete v lese pod kameny. Budete se divit, co všechno se před vámi objeví, kolik malých broučků a larev se ve vzorku bude pohybovat. Při pohledu pouhým okem ale uvidíte jen půdu. Je to malý zázrak.

Smíšené

Smíšené

Mravenci tvoří společenství se stovkami až statisíci jedinci, kteří společně žijí v mraveništi. Říká se, že mravenci jsou sociálně žijícím hmyzem. Vytvářejí si v podstatě takovou velkou rodinu či stát, kde každý člen má svůj úkol, své povinnosti, které vykonává i pro ostatní.

Půdy bychom si měli vážit. Představuje pro nás totiž velký dar. Z půdy rostou rostliny a stromy, které nám dávají kyslík. Díky půdě získáváme množství plodin, bez kterých bychom neměli co jíst. Aby rostliny mohly růst, potřebují živiny. A aby vznikly živiny, o to se stará právě množství půdních živočichů. Vydejme se nyní do tohoto tajemného světa.

Chvostoskoci

Žížala

Chvostoskoky lze často spatřit na jaře v tající lyžařské stopě.

Potravou je pro ni půda obsahující organické látky, spadané listí nebo drobní uhynulí živočichové. Vše si schovává ve svých spletitých chodbičkách. A takhle vypadá chvostoskok při mnohonásobném zvětšení.

Stínka, svinka, svinule Rozdíl mezi těmito velice podobnými živočichy je následující: 1. Stínka má jiné ukončení těla než svinka a svinule. 2. Stínka se nedokáže stočit do klubíčka. 3. Svince se postupně zužují poslední články těla. 4. Svinule má dva páry nohou na článek, což je dvakrát více než u svinky a stínky. 5. Svinule patří mezi mnohonožky, stínka a svinka mezi stejnonožce.

V nebezpečí se svinule a svinka stočí do kuličky. Na obrázku je svinule lesní. Svinka

Svinule

Stínka

Mravenci jsou všežravci. Jejich potravou je nejen hmyz a menší obratlovci, ale sbírají také semena a úlomky Mravenec dokáže unést náklad mnohoná- rostlin. sobně těžší, než sám váží. Kdyby průměrný člověk měl vykonat srovnatelnou práci, musel by unést závaží o hmotnosti 150 kilogramů na vzdálenost 8 kilometrů, a to během 24 hodin dokonce několikrát.

Stonožka a mnohonožka Stonožka se živí dravě. Na jeden článek jejího těla připadá jeden pár nohou, přičemž první pár funguje jako kusadla s jedovou žlázou. Mnohonožka je býložravá a žere také odumřelé zbytky rostlin a živočichů. Na jednom článku má dva páry nohou. Při vyrušení se stočí do spirály.

Stonožka

Mnohonožka

Detail hlavy stonožky


lesy

Mraveniště

Půdní živočichové rozkládají např. v bukovém lese na ploše o velikosti fotbalového hřiště ročně 25 miliónů listů, to znamená 3 až 4 tuny listí.

lesy

Hmyz

Co všechno žije v půdě? Larvy hmyzu, chvostoskoci, mnohonožky, stonožky, roztoči, pavouci, svinky, žížaly, nitěnky, jednobuněční živočichové a bakterie.

59

Obrázky znázorňují vývoj šumavské krajiny od poslední doby ledové po současnost.

Na konci doby ledové z naší krajiny zmizely druhy obývající chladnou tundru jako například sob polární.

Preboreál (8000–7000 př. n. l.) Po poslední chladné fázi (stadiál) doby ledové (glaciál) dochází k oteplení a zvýšení množství srážek. Začaly se šířit a zapojovat borové lesy, které spolu s břízami, osikami a stromovými vrbami tvořily dominantu tehdejší parkové krajiny. Smrk se šířil už v pozdním glaciálu, významného postavení v lesní vegetaci ale dosáhl až cca 7000 př. n. l. Šíření smrku se dotklo hlavně horských oblastí, kde vytvořil vlastní vegetační výškové pásmo, v nižších polohách se vyskytoval jen na podmáčených a zrašelinělých půdách.


V lesích se šířila lesní fauna dnešního typu jako např. jelen evropský.

90

Boreál (7000–5500 př. n. l.) Oproti dnešku teplejší a pravděpodobně sušší období. Na začátku boreálu už bylo víc lesa než travnatých stepí. Docházelo k šíření prvních teplomilných dřevin. Mezi prvními byla líska obecná, která je dnes typická pro světlé háje a lesní lemy, šířila se v dosud nezapojených lesních porostech, v lesostepích a na horách, kde tvořila výrazné pásmo při horní hranici lesa. Objevily se duby, jilmy, lípy i javory. Na konci boreálu došlo k prvnímu šíření buku a jedle, které však v průběhu atlantiku moc nepokročilo. Na Šumavě začal postupně dominovat smrk.

Teploty i srážky byly vyšší než dnes, toto období si vysloužilo označení klimatické optimum holocénu (období po poslední době ledové). Maxima dosáhla společenstva tzv. smíšených doubrav (duby, lípy, jasany, jilmy, javory), která rostla od nížin po horské polohy. Na ně navazovaly bučiny s jedlemi a v nejvyšších nadmořských výškách rostly smrčiny (tedy na velké části Šumavy), rozšířené i na podmáčených lokalitách v nižších oblastech (s olší). Zhruba 3000 let př. n. l. se začíná zvyšovat podíl borovice, nárůst je to velmi pozvolný, ale zato pokračující až do současnosti.

bory

Starší atlantik (5500–4000 př. n. l.) a mladší atlantik (4000–2500 př. n. l.)

Reliktní

Tak jak se měnilo v historii klima, měnilo se i složení lesů na Šumavě. Následující obrázky ilustrují vývoj šumavských lesů zhruba za posledních 10 000 let. Toto období je označováno holocén a ten se dále dělí na preborál, boreál, starší atlantik, mladší atlantik, subboreál a subatlantik.

Nejstarší osídlení Šumavy spadá do staršího atlantiku. Díky archeologickým vykopávkám víme, že mezolitičtí lovci tábořily u Javořího potoka.

Zubr evropský jako typický obyvatel smíšeného lesa nacházel v subboreálu velmi příhodné podmínky.

Subboreál (2500–500 př. n. l.) Během tohoto období docházelo postupně k mírnému ochlazování a k výkyvům klimatu. S klimatickým zhoršením na hranici Atlantiku a Subboreálu dosáhl smrk v převážně chladnějších a vlhčích regionech, tedy zejména na horách a ve vysočinách, postavení dominantní dřeviny. Netrvalo ale dlouho a z části dobytého území byl opět vytlačen expandujícím bukem a jedlí. Buky a jedle se šířily hlavně ve středních a vyšších polohách, kde postupně vytvořily vegetační výškové pásmo. Pravděpodobně nebyly výjimkou ani čisté jedliny bez buku. Lesy s jilmem, javorem a lípou se udržely jen na extrémnějších - kamenitých svazích.

Mezi nejvíce zřetelné dopady lidské činnosti na Šumavě patřilo kácení původních pralesů.

Starší a mladší subatlantik (500 př. n. l. – současnost) Do staršího subatlantiku spadá počátek ovlivňování lesů člověkem. Nejprve jen v nížinách, během mladšího subatlantiku však lidská činnost nabývala na intenzitě a v současné době ovlivňuje i hřebeny hor. Klima je velmi proměnlivé s výkyvy, jejichž příkladem je „malá doba ledová“ ve středověku až novověku – a koneckonců klimatické změny zažíváme i dnes. Středověké ochlazení vedlo k návratu vlády smrku v posledních cca 6 stoletích. Většinu Šumavy kolonizoval člověk až po roce 1700.


bory Reliktní

Změny krajiny a lesů v průběhu tisíciletí

91

Pro modráska jsou strukturou a skladbou rostlin rozhodující kvalitní květnaté pastviny, vlhčí až chladnější luční biotopy, včetně zrašelinělých luk. Zde potom samičky vyhledávají ke kladení vikve, nejčastěji vikev ptačí. Housenky se kuklí až po přezimování, a to v průběhu května. Od konce června již Modrásek ušlechtilý můžeme spatřit blankytně modré motýly sající nektar třeba na pcháčích a bodlácích v okolí cest, kam zaletují za potravou, a na kterých také rádi nocují.

Jednoho z nejkrásnějších motýlů České republiky můžete také vzácně spatřit na Šumavě. Nezaměnitelná je jeho barevná housenka, která je v posledním stádiu jasně zelená, s černými pruhy a oranžovými tečkami. Pokud se cítí v ohrožení, zaujímá obranný postoj a vystrčenou oranžovou vidličkou vylučuje páchnoucí výměšek. Samičky otakárka vyhledávají pro kladení především miříkovité rostliny, jako je mrkev, fenykl, kopr či kmín. Na šumavských loukách a pastvinách preferují bedrník.

Všechny housenky lišajů mají v zadní části těla výrůstek připopomínající trn, kus lodyhy, jehlici, která slouží k maskování a varování.

Samička vyhledává živnou rostlinu k nakladení vajíček.

Jde vesměs o„dlouhověké“ motýly, neboť žijí i 10 měsíců a mimo jiné musí ve stádiu motýla přežít zimní období. Na jaře pak patří mezi první Babočka paví oko posly jara a vidíme je již na kvetoucích lýkovcích nebo jak sají mízu poraněných stromů.

Soužití s mravenci

Lišaj topolový

Dlouhozobka svízelová

Motýli se vyvíjejí tzv. proměnou dokonalou, to znamená, že se ve vývoji jedince vystřídají čtyři vývojová stadia. Vajíčka kladou samičky jednotlivě nebo ve skupinkách na listy, větvičky, do puklin ve dřevě nebo prostě na zem. Vajíčka mají různé barvy, tvary a životnost. Někdy trvá týden, jindy zase celý půlrok, než se Vývoj otakárka fenyklového: 1. Vajíčka z vajíčka vylíhne housenka.

Před zimou se v mraveništi zakuklí. Na jaře se vylíhne dospělý motýl.

V mraveništi ji krmí a za odměnu získávají mravenci sladkou šťávu, kterou housenka vypouští.

Kukly motýla Kukly motýlů jsou velice nenápadně zbarvené, i když barvy motýlů hýří všemi barvami. Důvodem je, že tmavá kukla není v šeru, v houští Líhnutí babočky kopřivové. listí tak nápadná. Zelená nebo žlutozelená kukla je zase nenápadná na prudkém světle. Tam totiž i listy a stonky vypadají svěže zeleně. Kukla motýla je klidovým stádiem motýla, uvnitř však dochází k zázraku přírody - přeměna housenky v motýla.

2. Housenka

3. Kukla

Výstražný postoj housenky otakárka fenyklového

Šumavské babočky a okáči

Housenka opouští živnou rostlinu a nechává se odnést mravenci.

Vývoj motýla Světem šumavské přírody

Modrásek ušlechtilý je příležitostně myrmekofilní (soužití s mravenci), není to ale podmínkou.

4. Motýl

Barevné šupinky na křídle motýla

Babočka kopřivová Jedná se zcela jistě o nejhojnější a pomalu nejznámější babočku. Motýl není vybíravý a náročný na stanoviště a potkáme jej jak v nížině, tak v horách, všude tam, kam člověk zavlekl při své činnosti kopřivy, a to nejen v blízkosti svých sídel, ale třeba i na vrcholu Poledníku. Kopřiva je totiž potravou jejích housenek. Populace motýlů však ve střednědobém průběhu kolísají, protože v některých obdobích dochází ke zvýšenému výskytu lumků a lumčíků, kteří do housenek babočky kopřivové kladou svá vajíčka. Larvy vylíhlé z těchto vajíček pak housenku doslova sežerou zaživa.

Okáč rudopásný

Babočka bílé C

Druh patří mezi známé a typické motýly vrcholného léta. Nejinak je tomu i na Šumavě. Okáče nejčastěji potkáme ve vyšších polohách, třeba na šumavských pláních v lemech luk, pastvin nebo na průsecích a podél cest. Zajímavostí je jeho dvouletý vývoj na různých druzích horských trav (lipnice, smilka, ostřice a další) a pro Šumavu typický výskyt v sudých rocích (tisíce jedinců na lokalitě) oproti lichým letům (jednotlivě, vzácně).

Podobně jako babočka kopřivová využívají housenky pro svůj vývoj kopřivu. Ta však není jedinou živnou rostlinou. Často je nacházíme i na dalších rostlinách jako vrbě jívě, rybízu, chmelu a dokonce i na jilmu. Motýl se vyskytuje spíše jednotlivě, ale je rozšířen i do vyšších poloh. Po přezimování patří mezi první návštěvníky kvetoucích jív spolu s dalšími druhy baboček.

Babočka osiková

Chuťové orgány na chodidle motýlů jsou 250krát citlivější než lidský jazyk.

Lidově jí říkáme také černopláštík a patří mezi větší motýly – tato babočka je velká až 80 mm. Pro motýla jsou důležité lemy luk, pastvin, cest a také okraje lesa, průseky a zarůstající paseky. Najdeme ji ale i kolem šumavských jezer nebo v obnovujícím se lese u pramenů Vltavy. Na Šumavě samičky pro kladení upřednostňují nepříliš staré břízy (do 10 let) a rády se na jaře sluní.

na Šumavě

Lišajové jsou výborní letci. Neumějí létat pomalu, k tomu nemají uzpůsobená křídla. Lišaje jako by někdo vrhal od jednoho květu k druhému. Jako blesk proletí desítky metrů, vteřinku se vznáší ve vzduchu nad květem a žene se dál. Vypadá to, jako kdyby pořád spěchal.

Louky a pastviny

Otakárek fenyklový

Batolec duhový (babočkovitý motýl)

Babočka jilmová Jde o dnes již vzácnou babočku, kterou je vždy radost spatřit a na Šumavě ji můžeme i dnes stále potkávat. Motýli na jaře vyhledávají kvetoucí vrby jívy a po vyrušení rychle odlétají. Často se ale zase vracejí zpět. Samičky kladou vajíčka především na vrby jívy, jilmy a topoly. Babočky preferují nivy řek a potoků, ale i lesní cesty a cesty mezi loukami spolu s navazujícími mezemi.


na Šumavě

Louky a pastviny

Modrásek ušlechtilý

Je zajímavá svým stylem letu. Vypadá totiž jako velmi malý kolibřík. Za letu vlastně stojí na místě a dlouhým sosákem pije květní nektar. Na Šumavě žijí tří druhy dlouhozobek.

124

Detail křídla otakárka fenyklového

Lišajové

125

Jedna část paleontologie (vědy o zkamenělinách) zvaná palynologie využívá ke studiu pylová zrna. Nejsou to zrna ledajaká, vyprodukovaly je stromy rostoucí i před několika tisíciletími. V rašeliništích zkoumáme pylová zrna, která jsou zde uložena již několik tisíc let. To vše díky jedinečným a složitým organickým sloučeninám tvořícím obal pylového zrna. Tyto sloučeniny jsou velmi odolné a dovedou ochránit i pyl po tisíce let zapadlý do rašeliniště, případně milióny let zabudovaný do horniny. Šumavská rašeliniště dosahují stáří až jedenácti tisíc let a při narůstání vrstvy rašeliny do sebe zachytila pyly stromů ze svého okolí. Speciálním vrtákem můžeme vrstvu rašeliny provrtat a vyjmout staré organické zbytky, odkud získáme pylová zrna. Změny v zastoupení stromů se Pylové zrno smrku pak zaznamenají. Každý strom má jiné nároky na průměrnou roční teplotu nebo vlhkost vzduchu, a z toho je možné vysledovat různá klimatická období doprovázející tvorbu rašeliniště.

Někdy opravdu velmi snadno. Koberec ostřic, suchopýrů a rašeliníků se pod námi začne houpat, neboť rašeliniště je především mokřadním prostředím. Člověk pak rychle a rád vyhledá sušší místa. Bezpečněji a dříve, než na měkký povrch rašelinišť vstoupíme, však zaznamenáme změnu vegetace. Vzrostlé stromy, nejčastěji smrky nebo břízy, přenechají místo specializovaným druhům, např. borovici rašelinné (blízká příbuzná známé borovice horské – kleče), drobným keřům břízy zakrslé a především keříkům vlochyně bahenní, kyhanky sivolisté, šichy černé a klikvy. V údolních rašeliništích nachází domov vzrostlejší borovice blatka. Přechod mezi lesem, jak ho většina lidí zná a typickou vegetací rašeliniště bývá na mnoha místech opravdu náhlý.

Vznik rašelinišť

Rašeliníky zamokřenou vodní plochu postupně zarůstají a vyplňují svými odumřelými zbytky – rašelinou. Podle způsobu získávání vody rašeliniště dělíme na vrchoviště s hlubokou vrstvou rašeliny, kterou podzemní voda již nemůže proniknout k povrchu a jsou proto zásobena hlavně vodou srážkovou. Pak jsou to minerotrofní rašeliniště s mělkou vrstvou rašeliny, kterou voda prostupuje a jsou proto stále ještě vydatně sycené podzemní vodou. To jsou typické rašelinné lesy nebo rašelinné louky. A něco mezi tím jsou přechodová rašeliniště – tam je vrstva rašeliny sice větší, ale podzemní voda jí ještě dokáže prostoupit k povrchu, byť slaběji. Vrchoviště jsou typická především pro centrální Šumavu, například Modravské slatě, ale i široká údolí Křemelné a Vltavy. V terénu je poznáme podle nápadně vyklenutého vrchu vytvořeného neustálým hromaděním rašeliny – odtud pochází název vrchoviště. Přechodová rašeliniště nejsou v terénu tak výrazná a často mají charakter podmáčených ostřicových luk. Najdeme je všude na Šumavě, často v blízkém Vývoj přechodového rašeliniště sousedství vrchovišť nebo blízko pramenišť.

Následně odborníci zjišťují v mikroskopu, co obsahují vzorky rašeliny.

Jak to vypadá na vrchovišti:


1. Středové jezírko 2. Živé ložisko 3. Okrajový lagg 4. Zrašelinělý les

136

Pylové zrno borovice lesní dopadne na rašelinnou plochu.

Odborní pracovníci odebírají vzorky rašeliny.

Horské vrchoviště Rokytská slať

Přechodové rašeliniště je syceno jak podzemní, tak i srážkovou vodou.

Pylová zrna rozšiřovaná větrem jsou roznášena na velké vzdálenosti.

Pylové zrno se postupně propadá stále níže do rašeliny. Pylové zrno postupně přerůstá rostlinnými zbytky.

Soumarské rašeliniště

Ke vzniku každého mokřadu je zapotřebí velké množství vody, terénní sníženina, kde se voda může hromadit a nepropustné či alespoň jen částečně propustné podloží. Poslední podmínkou pro vznik rašeliniště je přítomnost rašeliníků.

Cesta pylového zrna

Podle určovacích klíčů je možné určit druh pylového zrna.

4

Vývoj vrchoviště

3 1

Zpočátku je vrchoviště syceno srážkami i podzemní vodou. Postupným vrstvením rašeliny ztrácí aktivní povrch rašeliny kontakt s podzemní vodou.

rašeliniště

Historie lesa

Šumavská

Pylové zrno olše. Pylové zrnko je velice malé, pozorovat je můžete pouze pod mikroskopem.

2 Na základě tohoto průzkumu je možné zjistit, jaké stromy rostly v okolí rašeliniště v dávných dobách.


rašeliniště Šumavská

Jak poznáme, že jsme na rašeliništi?

Plodící rašeliník

137

Na rašeliništi i v létě často klesá teplota pod bod mrazu. Tím se vysvětluje malý výskyt studenokrevných živočichů v tomto prostředí. Plazy zastupují zmije obecná a ještěrka živorodá. Oba tito zástupci plazů mají totiž vlastnost, která je v chladném prostředí výhodná – živorodost. Jejich mláďata se vyvíjejí ve vajíčku přímo v těle matky, a nejsou tak odkázána na inkubaci ve venkovním prostředí. To je opravdu velká výhoda, neboť plazi nakladená vajíčka svým tělem nezahřívají. U zmije a ještěrky se rodí mláďata vyvinutá již do té míry, aby si s nástrahami chladného prostředí dokázala poradit. Zmiji obecné tato adaptace umožňuje žít i ve vysokých horách, v Alpách se s ní můžeme potkat dokonce v nadmořské výšce 3000 metrů. Ještěrka živorodá

Klikatou čáru na hřbetě, silnější tělo a někdy ještě málo zřetelný přechod mezi hlavičkou a tělem zná snad každý jako výstrahu před naším jediným jedovatým hadem. Zmije obecná však tvoří i prakticky jednobarevné formy zbarvení. Jedna z nich, tmavě až černě zbarvená forma zmije, žije často v prostředí rašelinišť. Slunce tmavé předměty zahřívá rychleji, a toho takto zbarvený plaz v extrémním prostředí využívá. Tmavé zbarvení zvané melanismus nalézáme také u ještěrky živorodé.

Savci rašelinišť Na šumavských rašeliništích nenajdeme žádného vyhraněného savce, vázáného pouze na toto prostředí – na rozdíl například od motýlů. Řada živočichů se sem však stahuje za bohatou potravní nabídkou, mezi nimi třeba myšivka horská.

Jed zmije dostává do své kořisti kanálky v jedových zubech.

Zmije obecná má různé formy zbarvení, vedle šedé a černé také červenou formu. Pozor na černou formu zmije, nemá typickou klikatou čáru na hřbetě.

Skokan hnědý

Pro popis toku tetřívka máme řadu mysliveckých pojmů. Na tokaniště zapadají kohouti ještě za tmy. Při rozednění kohout několikrát zaškrtá, pak pšouká a konečně bublá. Pšoukání je doprovázeno nadskakováním a máváním křídel, při bublání dochází k roztažení ocasu a svěšení křídel. V tomto postoji se pták točí na všechny strany, kohouti tetřívka tak kodrcají. Dnes je tento druh kriticky ohrožený, proto se v České republice již neloví.

Rejsek malý Rejsek malý je nejmenším savcem v České republice. Patří mezi nejhojnější a nejtypičtější savce rašelinišť. Živí se malými živočichy, např. hmyzem, pavouky či jinými bezobratlými živočichy. Potravy potřebuje více, než sám váží. Je velmi pohyblivý a dokáže vyšplhat až do výšky 3 metrů. Rozmnožuje se obvykle od dubna do srpna, samice mívají tři až osm mláďat, která i s ocáskem měří nanejvýš 20 mm. Dospělý rejsek malý váží kolem 3 g, zřídka více, délka těla je 46–63 mm a ocas je asi o třetinu kratší. Hnízda si dělá ve starých pařezech, pod padlou kůrou, v trsech trávy nebo mechu. Pro malou velikost nemá běžný návštěvník přírody šanci ho spatřit, přestože je čilý i přes den. Velkou vzácností je na Šumavě setkání s jeřábem popelavým.

V rašeliništích se můžeme setkat se skokanem hnědým, který se živí zdejším hmyzem. Bohužel zde nenachází vhodné prostředí pro rozmnožování, neboť pulci potřebují prohřátou nekyselou vodu.

rašeliniště

K čemu je dobrá živorodost

Tetřívčí tokání

Šumavská

Tmavé zbarvení

Šumavská

rašeliniště

Otužilí obratlovci

Skokan hnědý

146

Tetřívek obecný Krásu a zvukomalebnost českého jazyka dokládá řada názvů živočichů. Menší velikost oproti tetřevovi a zároveň společná příbuznost je vyjádřena již v názvu ptáka z řádu hrabavých – tetřívka obecného. Na rašeliništích nalézá doslova prostřený stůl a v dnešní době bohužel i poslední místa, kde není vyrušován lidmi. Živí se celou řadou rašelinných rostlin: výhonky, mladými listy a bobulemi klikvy, borůvky, vlochyně, šichy a brusinky. Nepohrdne ani květem či plodem Samička tetřívka má strakatě hnědavé zbarsuchopýru, vřesu nebo jalovce. vení, aby byla co nejlépe skryta na hnízdě,

když sedí na vajíčkách.

Hnízdo si tetřívci stavějí na zemi. To však využívá řada druhů živočichů, kteří se živí jejich vajíčky.

Linduška lesní Linduška lesní je nenápadný pták, který u nás hnízdí poměrně vzácně. Dobře ukryté hnízdo staví nejčastěji v trsu trávy na zemi. Pozorovat ji můžeme na rašelinných loukách v období jarního a podzimního tahu.


Světem

šumavské přírody

Na tetřívkově hlavě je nápadný červený hřebínek, kterému se říká poušky. Jsou to kožovité výrůstky nad očima.

147

Výskyt menšího keříku s botanickým názvem bříza zakrslá dokládá, že na Šumavě během poslední doby ledové existovalo prostředí tundry. Studium pylů z vrtů v rašeliništích, ale i sedimentů z ledovcových jezer ukazuje, že bříza zakrslá byla, stejně jako jalovec

Druh borovice, který na údolních vrchovištích vytváří typické porosty připomínající severskou tajgu (blatkové bory). Od borovice lesní se liší tmavou borkou, užší sevřenější korunou s větvemi i v dolní části kmene a asymetricky utvářenými šiškami. Borovice blatka se kříží s klečí horskou za vzniku keřovitého křížence označovaného jako borovice rašelinná.

obecný, široce rozšířená na sušších stepotundrových místech. Po skončení dob ledových našla bříza zakrslá útočiště v rašeliništích. Velmi pěkné porosty můžeme vidět hned vedle poválkového chodníku na Jezerní slati.

Borovice blatka

Chalupská slať Trasa: Borová Lada ➜ Chalupská slať a zpět Jedná se o velmi rozsáhlý komplex tvořený větší Chalupskou slatí a menší Novosvětskou a Paseckou slatí. Nachází se zde největší rašelinné jezírko v České republice s rozlohou 1,3 ha. Jezírko je přístupné po 260 m dlouhém poválkovém chodníku. Na jezírku se nachází několik ostrůvků s řadou vzácných rostlin, například blatnicí bahenní. Faunu charakterizují zvláště pestrá společenstva bezobratlých vázaných na vody jezírka, četné jsou především severské druhy vážek a motýlů.

Tříjezerní slať Trasa: Modrava ➜ Rybárna ➜ Tříjezerní slať a zpět Své jméno dostala tato slať podle tří rašelinných jezírek. Poválkový chodník s naučnou stezkou v délce 250 m zpřístupňuje nejzajímavější části rašeliniště včetně všech tří jezírek. Tříjezerní slať patří mezi nejvýše položená a nejvlhčí rašeliniště Šumavy. Z fauny a flóry zde najdeme vše, co patří k typickému horskému vrchovišti – velmi pěkná je možnost přímo z poválkového chodníku obdivovat masožravou rosnatku okrouhlolistou. Slať je v zimním období uzavřená.

Soumarské rašeliniště Trasa: Soumarský most ➜ Soumarské rašeliniště a zpět

Bříza zakrslá s perleťovcem mokřadním

Naučná stezka vede přes ještě donedávna průmyslově těžené rašeliniště. Po ukončení těžby zde od roku 2000 proběhla revitalizace s cílem obnovit životaschopnost tohoto mokřadu s jeho původní květenou a zvířenou. Mimo charakteristickou faunu a flóru rašelinišť zde najdeme na okraji vrchoviště borovici blatku. Trasa naučné stezky vede v délce 600 m po poválkovém chodníku, celková délka je 2,5 km včetně cesty zpět.

Lišejníky

Trasa: Kvilda ➜ Jezerní slať ➜ Horská Kvilda Velmi pěkné rašeliniště zpřístupněné v délce 120 m poválkovým chodníkem se nachází jen 200 metrů od parkoviště u komunikace Kvilda – Horská Kvilda. Na okraji rašeliniště můžeme z dřevěné rozhledny obdivovat značnou část lokality včetně vévodícího vrcholu Antýgl (Sokol). Hned vedle dřevěného chodníku rostou krásné exempláře břízy zakrslé doplněné řadou dalších rašeliništních rostlin. Proslulost Jezerní slatě zajišťují zde pravidelně měřená teplotní minima.

Zwieselter Filz Světem šumavské přírody

Glaciální relikt Některé druhy rostlin a živočichů rozšířených během doby ledové se po jejím skončení zachovaly v místech, která podmínkami dobu ledovou stále připomínají. Označujeme je jako glaciální relikty (pozůstatky doby ledové). Příhodná místa, do kterých se tyto rostliny a živočichové uchýlili, se nazývají refugia (útočiště). V těchto útočištích můžeme i dnes potkat druhy původem z tajgy, tundry nebo vysokých hor. Pěkným příkladem glaciálního reliktu na Šumavě je drobná bříza zakrslá a myšivka horská.

Trasa: parkoviště pod vodní nádrží Frauenau ➜ Zwieselter Filz ➜ parkoviště pod vodní nádrží Frauenau Dlouhý, takřka celodenní výlet po nejhezčích Schachten a bavorských slatích. Cesta vede od parkoviště pod vodní nádrží Frauenau, kolem nádrže a nahoru kolem Malé Řezné, kde je možné obdivovat kaskády. Cesta pokračuje na VerlorenerSchachten, Almschsachten a Hochschachten k rašeliništi Latschensee s rašelinným jezírkem. Dále přes Kohlschachten k rašeliništi Zwieselter filz s rašelinnými jezírky. Odtud se přes Hirschbachschwelle, Hirschbach, Lindbergschachten a Buchenau vrátíme na parkoviště pod vodní nádrží Frauenau.

Bulty a šlenky Každého návštěvníka rašeliniště jistě zaujme jeho povrch často členěný střídáním kopečků a prohlubní. Ve šlencích jsou pomalu rostoucí mechy. Jak se tyto mechy postupně rozkládají, zůstává stále znatelná prohlubeň. Na bultu nemají rašeliníky přístup vody, nedochází k rychlejšímu rozkladu, a proto jsou zřetelné kopečky. Na kopečcích – bultech – rostou mechy ploníky, keříčkovité lišejníky nebo suchopýr pochvatý. Prohlubně – šlenky – mohou být naplněny vodou, nejlépe zde prosperují rašeliníky, řasy nebo při okrajích ostřice.


Kvetoucí bříza zakrslá

154

Tyrfofilové a tyrfobionti Oba termíny znamenají obyvatele rašeliniště, liší se však stupněm závislosti na svém prostředí. Druhy typicky rašelinné (tyrfobionti) žijí pouze na rašeliništích a nikde nepřekračují jeho okraje s výjimkou velehor nebo severských oblastí. Velmi známým zástupcem těchto druhů na Šumavě je brouk střevlík Ménétriésův. Druhy tyrfofilní, tedy rašelinomilné, dávají tomuto prostředí přednost, mohou však žít i na horských loukách či v horských lesích. Příkladem tyrfofilních druhů jsou žluťásek borůvkový nebo modrásek stříbroskvrnný.

Jezerní slať

Pozor – řadí se mezi houby!

Na vyvýšených a sušších místech najdeme pukléřku islandskou a různé druhy dutohlávek.

Slovníček

rašeliniště

Borovice blatka

Tipy na výlet:

Šumavská

Naše nejmenší bříza

Šumavská

rašeliniště

Stromy

155

pot ok

Chalupská slať po Vy dří

Knížecí Pláně

Teplá Vltava

Vltavs

ký potok

Vltava

Jeden z našich národních symbolů, opěvovaná Vltava, pramení pod Černou horou nedaleko obce Kvilda ve výšce 1172 m n. m. Nazývá se nejprve Černý potok, po soutoku s Vltavským potokem získává jméno Teplá Vltava a teprve od soutoku se Studenou Vltavou u Černého kříže nese název Vltava. Odvodňuje celou východní polovinu Šumavy zhruba po Kvildu. Studená Vltava pramení západně od bavorské vesničky Haidmühle a na naše území vtéká po osmi kilometrech nedaleko obce Stožec.

Pol e

cký

pot ok

ký uťs boh

Polka Ku

Velká niva

Vltavský luh ý luh

Vltava

Želnava

Nová Pec

Lipno

Kaplický potok přivádí do Teplé Vltavy vody z Boubína. V nadmořské výšce 1000 m n. m. u Žďárecké hory pramení řeka Řasnice, zvaná Řásná či Travnatá Vltava. Na našem území meandruje mokrými loukami a rašeliništi, do Vltavy ústí u obce Lenora.

Dalším významným přítokem Vltavy je Studená Vltava pramenící v Bavorsku pod jménem Altwasser. Studená Vltava protéká sevřeným lesnatým údolím, a je proto i v létě studenější než Teplá Vltava, meandrující od Horní Vltavice plochým údolím Hornovltavské brázdy. Největší rašeliniště České republiky Mrtvý luh bylo vyhlášeno Narodní přírodní rezervací již roku 1948. Společně s dalšími rašeliništi a mokřady tvoří Vltavský luh jeden z největších mokřadních celků u nás. Nedaleko osady Černý kříž leží soutok Teplé a Studené Vltavy. Řeka, která zde vzniká spojením jejich vod, již pokračuje pod společným jménem Vltava.

Vydra říční

Symbolický pramen Vltavy

Přes obec Horní Vltavice procházela Zlatá stezka z Německa přes Strážný do Vimperka. Teplá Vltava je zde obohacena o vody Kubohuťského potoka.

Kaplický potok

Teplá V ltava

Mr t v

Volavka popelavá loví v okolí vod ryby a obojživelníky.

ok pot

Polecký potok společně s Vltavským potokem odvodňují hraniční hřeben od Knížecích Plání k pramenům Řasnice. V této oblasti se na našem území také nachází malá oblast, odkud je voda odváděna do Dunaje.

Horní Vltavice

Lenora Řasnic e

Až na malé výjimky kopíruje šumavská část rozvodí státní hranici České republiky s Rakouskem a Německem. Déšť, jenž spadne na německé straně, odteče tedy do Dunaje, který ústí do Černého moře, zatímco déšť na české straně odvede Vltava do Labe, které ústí do Severního moře.

Od soutoku s Vltavským potokem, někdy označovaným jako Malá Vltava, se tok říčky nazývá Teplá Vltava.

Zátoň

va Vlta ená Stud


tok

Borová Lada

Stu den áV lta va Stožec

158

Vydří potok odvodňující Chalupskou a Novosvětskou slať ústí do Vltavy v obci Borová Lada. Tato původně dřevařská obec byla založena roku 1750.

Vltava å

řeky

Perleťovec mokřadní

Šumavské

Františkov

Dobrá

Skorec vodní

Na soutoku Kvildského a Černého potoka se nachází první větší horská obec Kvilda. Díky své nadmořské výšce 1062 m n. m. je to nejvýše položená obec v České republice.

Nad Novou Pecí vtéká Vltava do přehradní nádrže Lipno. Před vybudováním této přehrady meandrovala Vltava plochým údolím a pod obcí Pernek vytvářela svými meandry pověstné Srdce Vltavy.


ský Kvil d

Kvilda

Pramen Vltavy

Studená Vltava

Teplá Vltava

Symbolický pramen Vltavy vyvěrá na východním svahu Černé hory. Území skutečného prameniště Vltavy se rozkládá v širším okolí známé studánky.

Teplá V ltava

Řeky,říčky, potoky…

Šumava tvoří část významného evropského rozvodí, tedy hranice mezi povodím dvou velkých řek, v tomto případě Dunaje a Labe.

Nejvýznamnější toky

tok Černý po

Teplá V ltava

Šumavské

řeky

Jezerní slať

159

Konec doby ledové – asi před 9 tisíci let: Ledovec téměř zmizel, jen v nejchladnějších zákoutích hor zůstaly zbytky ledu a sněhu. V ledovcovém karu vzniklo jezero. V okolí se objevují borové, březové a lískové lesy.

Současná podoba území – asi před 1 tisícem let: Ledovec zmizel, hora podléhá opět erozi horských potoků. Z vysokých skalních stěn se sesouvají suťová pole. Jezero se postupně zanáší. Celé území pokrývají pralesy, převážně smíšené.

Nadmořská výška: Odtok vody zajišťuje: Výška jezerní stěny: Nejvyšší vrchol v blízkosti jezera: Úmoří:

jezera

Plešné jezero bylo v minulosti vždy velmi navštěvované a bylo dříve označováno jako Plekenštejnské jezero. V letech 1876–1877 byl na vrcholu Jezerní stěny postaven monument na památku známého básníka Šumavy Adalberta Stiftera. Tento žulový obelisk je 14,5 m vysoký a je na něm v německém jazyce vytesán nápis „A. Stifterovi, básníku Vysokého lesa“ a dále „Na tomto trávníku, u této vody tepe srdce lesa.“ Zároveň je zde uveden úryvek z básně tohoto autora „Uložen ve vysoké trávě, dívám se toužebně po skalní stěně.“

Čtvrtohory – asi před 1 miliónem let: Ochlazuje se, vegetace hyne, vytvářejí se rozsáhlá firnová pole, začíná série ledových dob, mizí lesy, přežívá jen odolná vegetace, území získává tundrový charakter.

Končí doba ledová – asi před 11 tisíci let: Otepluje se, ledovec ustupuje a taje. Postupně se odhaluje vyhloubený kar, ve kterém se hromadí voda a vodní srážky zadržované morénou. Rostlinstvo, které má tundrový charakter, postupuje do vyšších poloh.

Jezerní stěna

PLEŠNÉ JEZERO

Ledovcová

Jezerní stěna Plešného jezera

Poslední doba ledová – asi před 15 tisíci let: V hluboce zařízlých údolích se hromadí sníh, který nestačí roztát a tlakem vyšších vrstev se mění v ledovec, jenž pozvolna stéká a vlastní vahou spolu s balvany, které s sebou nese, vyhlubuje obrovský kotel (kar). Tento kar se vytváří na závětrných (východních, severovýchodních a severních) svazích za horskými hřbety vyššími než 1 300 m n. m. Ledovec vyvrženou hmotu hromadí před sebou a tvoří hráz zvanou „moréna“. Rostlinstvo odpovídá tundře.


A. Jezera v Národním parku Šumava

Třetihory – před 20 milióny let: Horstvo Šumavy se pomalu zvedá vlivem tektonických sil, tím se zvětšuje působení vodní eroze, z mokřadů a klidných vodních toků se stávají horské bystřiny, vytvářející ostře říznutá údolí, je teplo a vlhko, převažují listnaté lesy.

Kdysi dávno – před více než 10 000 lety – vzniklo na Šumavě (většinou na severovýchodních svazích nejvyšších vrcholů) 11 malých horských ledovců. Táním ledovců postupně vzniklo nejprve 10 ledovcových jezer, která se však postupně zanášela usazeninami. Do dnešní doby se dochovalo jezer osm, z nich tři na německé straně a pět na české.

180

Jaká máme ledovcová jezera na Šumavě?

1 087 m Jezerní potok do Vltavy 260 m Plechý 1378 m Severní moře (povodí Labe)

Plešné jezero je jedinou lokalitou, kde roste pod vodní hladinou plavuň šídlatka ostnovýtrusná.

Jezerní potok pod Plešným jezerem

V roce 1911 byla na hrázi postavena Lucemburská chata, která byla později převedena pod Klub českých turistů. Po roce 1948 patřila pohraniční stráži. V roce 1989 byla zbořena. Správa Národního parku Šumava v roce 1999 opravila hráz.


jezera Ledovcová

Jak vzniklo ledovcové jezero?

Jak vznikla jezera?

181

Světem s umavské přírody

Recommend Documents