INFORMAČNÍ SERVIS
SVAZ MĚST A OBCÍ ČESKÉ REPUBLIKY ELEKTRONICKÁ PŘÍLOHA / LEDEN 2007
JAK DÁL VE FINANCOVÁNÍ OBCÍ? Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou další tématická příloha. Tentokrát je věnována problematice financování obcí. Největší prostor je určen problematice rozpočtového určení daní a konkrétním návrhům řešení. Protože financování obcí není jenom problém sdílených daní, další články popisují také jiná témata. Jde zejména o daň z nemovitostí a příspěvek na výkon přenesené působnosti. Pohled na problematiku financování obcí se liší obec od obce. Jinak je vnímána velkými městy a jinak malými obcemi. Jiný je pohled obcí v okolí velkých měst a jiný obcí v klimaticky obtížném terénu hor nebo dopravně problematicky dostupných oblastí. Každý z vás si do tohoto vzorce vloží svou vlastní proměnnou. K tomu, aby Svaz měst a obcí České republiky mohl aktivně hájit naše zájmy, je třeba se nejprve sjednotit v pohledu na tuto problematiku. Právě proto potřebujeme znát vaše názory a postoje. Tato tématická příloha by měla být zejména podkladem k sjednocování postojů a přibližování stanovisek. Budeme se snažit najít řešení, které bude pro všechny zúčastněné obce a města optimální. Budeme rádi, pokud nám vaše názory na tuto problematiku zašlete do Kanceláře Svazu.
SOUČASNÉ PROBLÉMY VE FINANCOVÁNÍ OBCÍ Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů výrazným způsobem změnil podobu financování obcí v České republice. Již při přípravě tohoto zákona se hovořilo o tom, že doplňkem k tomuto zákonu bude také reforma daně z nemovitostí a vznik nového zákona o obecních daních, který by v podstatě nahradil nynější zákon o místních poplatcích. Oba tyto návrhy byly vypracovány, ale nakonec nebyly schváleny. Za jeden z hlavních důvodů, proč tyto dva zákony nebyly přijaty, byla snaha zabránit nárůstu daňové zátěže obyvatelstva. Zvolený postup, který znamenal oddělené projednávání jednotlivých zákonů, (rozpočtového určení daní, novely zákona o dani z nemovitostí a nový zákon o obecních daních), byl ovlivněn snahou zamezit výpadkům ve financování místních samospráv, aby podíl obcí na sdílených daních zůstal v podstatě stejný jako v předchozím systému, ale s novým mechanismem přerozdělování. To pak vedlo k situaci, že novela zákona o dani z nemovitostí a nová úprava obecních daní neprošla, především s poukazem na to, že obcím se příjmy nekrátí, nýbrž ještě slabě posilují, a zároveň zde hrála roli pochopitelná neochota zvyšovat daňové zatížení obyvatel. Slibované posílení vlastních daňových příjmů obcí, mezi které řadíme daň z nemovitostí a místní poplatky, které jsou nejvhodnějším nástrojem, jímž je možné zajistit vazbu obyvatel obce na příjmech obce, a prostředkem, pomocí kterého lze účinně zajistit vazbu obce na podnikatelských aktivitách v místě, neprošlo. Volání po silnějším motivačním prvku pro obce, který by zajistil motivaci obcí k podpoře podnikání v místě bylo vyslyšeno. Novela zákona o rozpočtovém určení daní posílila příjmy obcí o 1,5% podíl celkového objemu daně z příjmů ze závislé činnosti. Alokace tohoto podílu výnosu daní se provádí podle počtu zaměstnanců, kteří mají místo výkonu práce v obci. K takovémuto řešení existuje hned několik výhrad. Jednak přidělování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle místa zaměstnání namísto místa bydliště bývá málo efektivní a nespravedlivé vzhledem k tomu, že pracující více využívají služeb v místě bydliště a ne v místě zaměstnání. Navíc motivace obcí k podpoře podnikání v místě je pouze nepatrná. Také vazba na obec je jenom slabá, protože se nejedná o 1,5 % daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti konkrétního zaměstnance pracujícího v konkrétní obci, nýbrž jde o alokaci celorepublikového podílu, tedy jde o vazbu mezi anonymním zaměstnancem a anonymní obcí, navíc bez navázání na konkrétní výši platu daného zaměstnance. Chybí zde pro územní samosprávu tolik potřebná vazba mezi osobou, která platí, a obcí, která mu nabízí konkrétní služby (chybí tedy ona občanská, chcete-li politická vazba). Na omluvu tvůrců novely zákona o rozpočtovém určení daní je třeba připomenout, že byli
nejspíš vedeni chvályhodnou snahou zachovat jedno ze základních pravidel daňové správy, kterou je nízká administrativní náročnost. Významným příjmem obcí jsou dotace, které tvoří cca 40 % příjmů obcí, včetně hlavního města Prahy. Obecně rozlišujeme dotace na účelové a neúčelové. Většina v České republice přidělovaných dotací patří mezi účelové dotace, byť by bylo vhodnější obcím přidělovat dotace neúčelové, které nejsou tak administrativně náročné a poskytují obcím svobodnou vůli v jejich rozhodování. Dotace dále rozdělujeme na investiční a neinvestiční. 2/3 poskytnutých dotací řadíme mezi neinvestiční dotace a cca 1/3 mezi dotace investiční. V současné době, kdy má Česká republika možnost čerpat dotace z fondů EU, jednotlivá ministerstva omezují nebo ruší investiční dotace v těch případech, kdy je možné čerpat ze zdrojů EU. Obce tak jsou nuceny získávat dotační zdroje z fondů EU, které jsou však velice administrativně a tedy i finančně náročné. Největším problémem u dotací je jejich administrativní náročnost, která obce zatěžuje. Problémem je nepřehledný systém kontrol a lpění na formálnosti postupu namísto na hodnocení dosažených cílů. Tento problém se Svazu podařilo zmírnit novelou zákona o rozpočtových pravidlech, podle které může poskytovatel určit více a méně závažné důvody pochybení při poskytnutí dotace a na to navázaný systém odstupňovaných sankcí. Bohužel poskytovatelé dotací tuto možnost příliš nevyužívají. Pro srovnání se jen ve stručnosti podívejme, jak vypadá financování obcí v některých zemích EU.
Rakousko Rakousko má srovnatelný počet obyvatel s ČR (8,1 mil.). S Rakouskem nás pojí dlouhá společná historie a tím i společné základy fungování územní samosprávy. Stejná historická tradice se projevila také v existenci velkého množství malých obcí ještě v polovině 70. let (3183)1, což byla situace srovnatelná se současnou situací v České republice. Dalším postupným vývojem se v Rakousku snížil celkový počet obcí na současných 2 359 obcí, což řadí Rakousko s 3 400 obyvateli na průměrnou obec pod celoevropský průměr. Úkoly a struktura výdajů obcí v Rakousku zhruba odpovídá situaci v České republice. Z uvedených důvodů je Rakousko pro Českou republiku poměrně cenný příklad, protože nám ukazuje, jak by se zde, velice pravděpodobně, vyvíjela územní samospráva, pokud by v České republice nebyl narušen demokratický vývoj. 1
V roce 1950 bylo v Rakousku 3 999 obcí. informační servis č. 1/2007 strana 1
Pro Rakousko je charakteristická nízká autonomie v oblasti vlastních příjmů a značné množství vyrovnávacích mechanismů, které garantují obcím velké objemy příjmů. Vlastní daňové příjmy v Rakousku tvoří cca 15 % všech příjmů obcí. Určování místních daní je zákonem redukováno na možnost určit daňovou sazbu nebo rozhodnout o tom, zda daná obecní daň bude zavedena či nikoliv. Místní samosprávy mohou například ovlivňovat sazby u daní z nemovitostí (13 % příjmů z místních daní) v rozmezí (0 - 500 %). Rakouské obce tedy mají možnost ovlivnit zhruba 15 % svých daňových příjmů. Pro srovnání, v České republice je to zhruba 5 %. V Rakousku však existuje jedno výrazné omezení, které bylo známo také v předválečné Československé republice. Pokud chce některá obec dosáhnout na účelové dotace, musí prokázat, že všechny daně vybírá v maximální výši. V opačné výši ztrácí nárok na maximální výši dotace. Jedná se o nepřímé, ale zásadní a účinné omezení autonomie obcí. Pro Rakousko je také charakteristický systém sdílených daní. Česká republika se při reformě financování obcí (2001) rakouským systémem sdílených daní do určité míry inspirovala. Vedle nesporných výhod jsou i v Rakousku kritizovány sdílené daně za to, že omezují nezávislost jednotlivých samospráv a vedou k celkové centralizaci systému. Centralizaci systému výraznou měrou napomáhají také vyrovnávací systémy.
kritická jako v Itálii před započetím reforem v roce 1993, nicméně zde existují určité indicie, které obdobnému vývoji do budoucna nasvědčují, pokud nebude vývoj změněn. Naopak vývoj v Itálii po reformách z roku 1993 je pro Českou republiku inspirující. Došlo k radikálnímu snížení dotací na úkor vlastních daňových příjmů. Je zde vysoká vazba mezi obcí a jejími daňovými příjmy. Obce mají poměrně značné možnosti jak ovlivňovat výši svých daňových příjmů. Obce tak mohou přímo ovlivnit až 40 % svých příjmů. Itálie z tohoto pohledu patří k zemím s vysokou mírou finanční autonomie obcí.
Itálie Francie Itálie je zajímavá tím, že jako v jediné ze současných členských zemí EU tam počet obcí ve srovnání s rokem 1950 nepoklesl, ale právě naopak nepatrně vzrostl2. Velké množství malých obcí se nachází na prosperujícím severu. Z pohledu České republiky je zajímavý zejména vývoj postavení obcí, které začaly významnější roli hrát až po reformách z roku 1993. Inspirující je také zavedení třístupňové veřejné správy a podpora spolupráce mezi obcemi. Itálie od roku 1999 finančně podporuje sdružování obcí do větších celků. Samospráva na obecní úrovni tak zůstává zachována, ale u kompetencí, kde je to účelné, se obce mohou sdružit k vzájemné spolupráci. Čím více kompetencí je na tzv. unii obcemi převedeno, tím více finančních prostředků unie obdrží. Tímto krokem se v Itálii sjednotilo kolem 2 000 obcí ovšem při zachování jejich samostatnosti. Z pohledu České republiky je velice zajímavý vývoj v Itálii po reformách v sedmdesátých letech. V té době byly výrazně rozšířeny funkce obcí tím, že na ně stát převedl mnoho úkolů zajišťovaných státními nebo od státu odvozenými institucemi. Na druhou stranu byla obcím odepřena skutečná autonomie v tom smyslu, že obcím bylo upřeno právo zvyšovat příjmy z daní. V důsledku toho obcím nezbývalo dostatečné množství prostředků na vlastní rozvoj nebo se začaly masivně zadlužovat. Reakce ústřední vlády byla pochopitelná, narůstající kontroly, nucení k přijímaní vyrovnaných rozpočtů, restrikce na běžné i kapitálové výdaje. To se změnilo až reformami z roku 1993. Dvě desetiletí ve zkratce popisovaného vývoje v Itálii jsou nápadně podobné současné situaci v České republice. Postupné navyšování povinností obcí, bez možnosti na tento jev pružně reagovat vlastní daňovou politikou. Situace v České republice není zdaleka tak 2
V roce 1950 7 781 obcí, dnes 8 100 obcí.
informační servis č. 1/2007 strana 2
Francie je z hlediska územní samosprávy zajímavá zejména z důvodu velkého množství malých obcí. Francie je svým počtem obyvatel připadající na jednu průměrnou obec jednou z mála srovnatelnou zemí s Českou republikou ze všech členských zemí EU. Z hlediska České republiky je inspirující zejména systém podpory sdružování obcí. Systém sdružování obcí je založen na principu dobrovolnosti, zachování identity zúčastněných obcí a na jejich vzájemné solidaritě, tedy na prvcích, které jsou blízké také mnohým českým obcím. Postupně se také daří překonávat jednoúčelovost dříve vzniklých sdružení obcí. Daně tvoří více než 40 % příjmů územních samospráv. Systém daňových příjmů je u jednotlivých stupňů veřejné správy ve Francii velice provázaný. Můžeme však konstatovat, že 85 % daňových příjmů obcí je tvořeno systémem 4 daní, na které jsou příjmově (ovšem s menším podílem) navázány také regiony a departamenty. Obce si mohou u všech čtyř daní stanovovat vlastní sazby, což jim zajišťuje značnou míru finanční autonomie. Pokud bychom vytvořili pomyslný žebříček finanční autonomie v oblasti vlastních daňových příjmů mezi Rakouskem, Itálií, Francií a Českou republikou, patřila by Česká republika na poslední místo. Bohužel máme v České republice nevyvážený vztah mezi značnou mírou politické autonomie a rozsáhlými kompetencemi, které vyplývají z Ústavy ČR a mnoha zákonů a autonomií finanční, která je značným způsobem okleštěná. Obecně můžeme říci, že postavení územní samosprávy na obecní úrovni má dobré základy, ale existují zde určitá rizika, která si plně uvědomíme až při porovnání postavení územní samosprávy v jiných zemích.
PROBLÉMY SOUČASNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ROZPOČTOVÉHO URČENÍ DANÍ Zákon o rozpočtovém určení daní je účinný již od 1. 1. 2001, tedy více než 5 let. Za dobu své účinnosti byl čtyřikrát novelizován, z toho ve vztahu k obcím byla významnější pouze novela č. 483/2001 Sb., kterou byl do systému sdílených daní doplněn nový tzv. motivační prvek pro obce, na základě kterého obce získaly podíl na 1,5 % z celostátního hrubého výnosu daně (ale také záloh na daň) z příjmů fyzických osob zaměstnanců. Tato motivační složka se přerozděluje obcím podle počtu zaměstnanců v příslušné obci. Za těch více než pět let, co zákon o rozpočtovém určení daní platí, již víme, co nám na tomto zákoně nejvíce vadí. Pojďme se společně podívat na pět nejzávažnějších nedostatků zákona o rozpočtovém učení daní. 1. Za velice závažný, byť pro mnohé poněkud akademický, lze označit problém, že o sdílených daních se všeobecně hovoří jako o daňových příjmech obcí. Systém sdílených daní, tak jak jej máme nastaven v České republice, pomineme-li některé drobné výjimky, není nic jiného než zákonem garantovaný systém poskytování neúčelových dotací. Stát vybere daně a ty se podle zákonem stanoveného klíče přerozdělí obcím. Mluvit o takových příjmech jako o daňových je značně nepřesné. Stejné finanční prostředky (až na několik drobných výjimek) by mohly být distribuovány prostřednictvím státního rozpočtu jako povinné neúčelové dotace obcím. Česká republika si zvolila model, kdy je obcím přímo ze zákona garantován určitý procentní podíl na vybraných daních na celém území. Nic však není jenom kladné nebo záporné. Za hlavní pozitivum zákona o rozpočtovém určení daní můžeme označit střednědobou stabilitu příjmů ze sdílených daní a automatický růst příjmů obcí společně se zlepšujícími se výkony celé ekonomiky. 2. Zákon o rozpočtovém určení daní zná jenom dvě přerozdělovací kriteria, počet obyvatel obce a velikostní skupiny obcí. To je však zejména z hlediska málo lidnatých, ale přitom rozlehlých obcí zcela nedostatečné. Obec s velkou rozlohou a malým počtem obyvatel mají zvýšené náklady zejména při údržbě a investicích do infrastruktury. V některých zemích existují kromě rozlohy obce ještě další přerozdělovací kriteria jako je nadmořská výška (Slovensko) nebo počet nezaměstnaných nebo seniorů žijících na území obce. 3. Třetím nedostatkem, o kterém se také velice často hovoří, jsou nedostatečné motivační prvky v systému sdílených daní. O motivačních prvcích se hovořilo už při schvalování zákona o rozpočtovém
určení daní velice dlouze. Tehdejší Výbor pro veřejnou správu do zákona prosadil motivační složku ve výši 30 % podílu na daních z příjmů podnikatelů fyzických osob na území obce. Postupem času se přidala další motivační složka ve výši 1,5 % podílu na dani z příjmů zaměstnanců na území obce. Při diskusích o motivačních prvcích narážíme na dva základní problémy. Nemáme dost určitě definováno, k čemu přesně chceme obce motivovat. Druhým nedostatkem je, že řešení hledáme toliko v přerozdělení sdílených daní. Panuje poměrně široká shoda na tom, že je třeba obce motivovat k tomu, aby na jejich územích vznikaly příležitosti pro podnikatele, aby z obcí neodcházeli bohatí spoluobčané a aby tak byly vyváženy zejména značné obecní investice do infrastruktury na území obce. V souvislosti s druhým problémovým okruhem, se hledá řešení právě v jiném nastavení systému sdílených daní. Již méně se v této souvislosti hovoří o dobře nastaveném systému daně z nemovitostí a obecních daní. 4. Nevhodně nastavený systém velikostních kategorií obcí. Celkem 14 velikostních kategorií obcí a jejich odstupňování je nevhodné a bylo, netřeba to zastírat, nastaveno tak, aby postihlo zejména nejmenší obce, které tak měly být nuceny k vzájemnému spojování do větších celků. Nejviditelnějším příkladem administrativního přístupu ministerstva financí při nastavení velikostních kategorií je kategorie obcí ve velikosti 100 001 až 150 000, kde je jedno jediné město, a to Olomouc, která má 101 000 obyvatel. Potom je tady celá řada krajských měst, které mají něco málo pod 100 000 obyvatel. Je vidět, že jiný důvod, než že to vypadalo hezky, že se napsalo 50 – 100, 100 – 150 tady nebyl, protože jinak by nemohla tato kategorie pro město se 101 000 obyvatel vzniknout. Pevné hranice nastavených velikostních skupin vedou k důsledku, že mnohá města a obce dělají často zoufalé kroky, aby si udržely stávající počet obyvatel.
5. Posledním problémem, o kterém se také často hovoří, je stanovování počtu obyvatel. Podle současného systému se každá obec podílí na sdílených daní stanoveným procentem. Procento zveřejní každoročně Ministerstvo financí po dohodě s Českým statistickým úřadem, a to ve výši odpovídající poměru násobku počtu obyvatel obce podle bilance počtu obyvatel ČR k 1. 1. každého roku. Každoročně se setkáváme s úplně stejným problémem. Vydává se vyhláška, ve které jsou stanoveny koeficienty podle počtu obyvatel a obce se samozřejmě ozývají, že podle jejich údajů mají obyvatel více. To je způsobeno tím, že máme
v České republice dvě různé evidence obyvatel. Jednu vede Český statistický úřad, druhá se vede pod Ministerstvem vnitra. Statistika, kterou znají obce, která se vede pod Ministerstvem vnitra, má zhruba o čtvrt milionu obyvatel více v celé České republice, než podle statistiky, kterou vede Český statistický úřad. Na závěr již jen krátká poznámka. O problémech v systému sdílených daní a při úvahách o jeho změně, musíme posuzovat a usilovat o úpravu systému příjmů obcí jako celku. Je chybné diskutovat o systému sdílených daní a rozpočtovém určení daní odděleně od celkového systému financování obcí, protože jestliže skutečně budeme diskutovat jenom o tomto relativně úzkém problému, ochudíme se o celou řadu možných řešení, která se tu naskýtají, a to jak prostřednictvím daně z nemovitostí, tak prostřednictvím obecních daní. informační servis č. 1/2007 strana 3
NÁVRHY SPOLEČNÉ PRACOVNÍ SKUPINY SVAZU MĚST A OBCÍ ČESKÉ REPUBLIKY A MINISTERSTVA FINANCÍ K NOVELE ZÁKONA O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ Od počátku roku 2006 pracovala z iniciativy Svazu měst a obcí České republiky na Ministerstvu financí pracovní skupina k problematice novely zákona o rozpočtovém určení daní. Jednání pracovní skupiny se účastnili zástupci Svazu, Ministerstva financí a Asociace krajů. Výsledkem několika jednání je materiál, se kterým vás nyní ve stručnosti seznámíme, a který by měl být podkladem k další diskusi o novele rozpočtového určení daní. Cílem jednání pracovní skupiny bylo nabídnout řešení nejzávažnějších problémů v systému přerozdělení sdílených daní a zároveň navrhnout změny, které by tento systém optimalizovaly. Materiálem se v průběhu roku intenzivně zabývala Finanční komise Předsednictva Svazu a následně také Předsednictvo Svazu.
- podíl obce s počtem obyvatel 6 270 publikovaný ve vyhlášce by byl následně vypočten takto: P (6270) = 6759,161 / 9 594 839 * 54,882599 % = 0,038662 %
Předsednictvo Svazu dalo vyjednávacímu týmu limity v podobě základních principů novely a základních předpokladů pro novelu, podle kterých se dále postupovalo.
Zavedení tohoto nového systému, pokud by mělo být bez dopadů na rozpočty obcí, si vyžádá navýšení podílu obcí na sdílených daních ze současných 20,59 % na 21,37 %. To by znamenalo dopady na státní rozpočet ve výši 3,7 mld. Kč. Připraveny jsou i varianty s menším a nulovým dopadem na státní rozpočet, tato řešení jsou však pro Svaz nepřijatelná, protože některým obcím by se tak příjmy snížily.
Základní principy: 1. Posilovat neúčelové dotace na úkor účelových dotací. 2. Posilovat vlastní daňové příjmy na úkor účelových dotací. 3. Posílit finanční hospodaření obcí. 4. Usilovat o dlouhodobou stabilizaci příjmů obcí. Základní předpoklady: 1. Navrhované řešení změn v systému rozpočtového určení daní by nemělo být rozpočtově neutrální. Za optimální lze považovat navýšení příjmů ze sdílených daní a vlastní daňové příjmy na úkor nesystémového přerozdělování dotací ze strany státu, na dorovnání propadů způsobených novelou zákona o dani z příjmů a zákonem o DPH (všechny tyto zákony znamenaly dopad na očekávané příjmy obcí). 2. Navrhované řešení by mělo zahrnovat také úvahu o nové podobě daně z nemovitostí a obecních daní. Celý systém by se měl zjednodušit. 3. Na sdílené daně se musíme dívat jako na neúčelové dotace. 4. Do systému sdílených daní by měly být zakomponovány také spotřební daně. Co je tedy obsahem uvedeného materiálu a jaké změny by chtěl Svaz (po dalších diskusích k tomuto tématu) prosazovat? 1. Nastavení postupných přechodů mezi velikostními kategoriemi obcí Namísto pevných hranic mezi jednotlivými velikostními kategoriemi obcí zvolit „klouzavé“ hranice. Předpokládaný nový systém koeficientů by odstranil případy, kdy příjmy obce z roku na rok výrazně klesnou, protože obec v důsledku snížení počtu obyvatel klesne do nižší kategorie. Zároveň by došlo k omezení počtu velikostních kategorií obcí. Systém byl inspirován sazbami daní z příjmů fyzických osob, které klouzavě rostou. Jak by systém mohl fungovat, můžeme nejlépe demonstrovat na příkladu. Násobek pro každou obec je nově vypočten tak, že počet obyvatel obce v každém intervalu je násoben příslušným koeficientem, např. násobek pro obec s 6 270 obyvateli je vypočten následujícím způsobem: N (6270) = 300 * 1,000 + (5000 – 300) * 1,0205 + (6270 – 5000) * 1,3093 = 6759,161 - tímto způsobem získáme násobky pro celou skupinu Ostatních obcí, jejich součet za ČR (v roce 2006 by činil 9 594 839) tvoří základnu pro určení podílu jednotlivých obcí, informační servis č. 1/2007 strana 4
Upozorňujeme, že jde pouze o příklad.
2. Snížení účelových dotací ve prospěch sdílených daní Toto řešení bylo předloženo ve dvou variantách. Podle varianty A by došlo ke snížení účelových dotací obcí ze státního rozpočtu o 5 mld. Kč. Mohlo by jít zejména o prostředky nesystémově rozdělované každoročně při schvalování státního rozpočtu (tzv. porcování medvěda). Svaz požadoval, aby tyto prostředky nebyly přerozdělovány obcí podle přepočítávacího koeficientu velikostních kategorií, ale všem obcím stejně pouze v závislosti na počtu obyvatel. Tím by došlo k posílení příjmů malých a středních obcí, které jsou přepočítávacím koeficientem znevýhodněny. Podle varianty B by mohlo dojít k zrušení části dotací poskytovaných ze státního rozpočtu na provozní výdaje škol a školských zařízení zřizovaných obcemi o cca 9 mld. Kč a navýšení podílu na sdílených daních pro obce ve stejné výši a tyto prostředky by měly být zařazeny do systému sdílených daní. Tento přístup by byl však pro obce nevýhodný, a proto byl Předsednictvem Svazu odmítnut. Ale i o tomto návrhu se bude na půdě Svazu ještě diskutovat. 3. Zavedení nového kriteria pro přerozdělování sdílených daní, kterým by měla být rozloha obce Zejména malé obce si stěžují, že jejich příjmy neodpovídají nákladům na chod obce, na které má rozloha obce značný vliv. Proto Svaz usiloval o zavedení kriteria rozlohy obce. Maximální váha tohoto kriteria by neměla přesáhnout 3 % z příjmů ze sdílených daní. Svaz požaduje, aby toto kriterium nemělo negativní finanční dopad na žádnou obec, což naopak znamená dopad na státní rozpočet. Zavedení kriteria rozlohy obce by znamenalo nárůst příjmů méně lidnatých obcí s velkou rozlohou. 4. Posílení motivačních prvků při financování obcí Také v tomto případě existují dvě varianty. Podle varianty A by mohlo dojít k posílení podílu obce na dani z příjmů fyzických osob podnikatelů na území obce ze současných 30 % až na 50 %. Pokud by měla být schválena tato změna bez dopadů na rozpočty obcí (pro některé obce by to znamenalo přínos finanční, pro některé úbytek v závislosti na počtu a úspěšnosti podnikatelů FO na území obce), vyžádalo by si to dopady na státní rozpočet ve výši 5,6 mld. Kč.
Podle varianty B by došlo k navýšení podílu obce na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti z 1,5 % na 3 %. Pokud by nemělo dojít ke snížení příjmů žádné z obcí, vyžádalo by si takové opatření náklady ve výši cca 1,6 mld. Kč na úkor státního rozpočtu. Materiál dále obsahuje návrhy, které se dotýkají rozpočtů krajů. Závěrem K uvedenému materiálu je třeba přistupovat jako k návrhu, o kterém se ještě povedou diskuse. Pokud si pozorný čtenář přečte všechny dopady na státní rozpočet, je mu zřejmé, že při schválení všech navrhovaných variant, by byl státní rozpočet o pár miliard menší.
Z hlediska státního rozpočtu nejde o závratné částky, a peníze, které převede stát na obce, nejsou rozhodně peníze ztracené, ale naopak velice dobře investované do rozvoje celého území České republiky. Navíc redistribuce finančních prostředků pomocí obcí, je ve většině případů daleko vhodnější než administrativní přístup jednotlivých ministerstev nebo nesystémové přerozdělování prostředků při schvalování státního rozpočtu. Je zbytečné o těchto skutečnostech přesvědčovat Vás, starostky a starosty obcí. Návrhy jsou připravené, teď ještě zbývá najít potřebnou politickou vůli a tyto návrhy prosadit.
VÝZNAM DANĚ Z NEMOVITOSTÍ VE STRUKTUŘE PŘÍJMŮ OBCÍ Jakékoliv změny ve struktuře daní mají bezprostřední dopad také na příjmy, ale i výdaje obcí. Jedním z výrazných příjmů obcí v mnoha evropských zemích jsou majetkové daně, zejména pak daň z nemovitostí. Proč je však jejich role v České republice natolik malá? Více se o tom dozvíte v tomto článku. V souvislosti s rozpočtovým určením daní musíme poukázat na skutečnost, že příjmy ze sdílených daní jsou pouze jednou částí z celkových příjmů obcí a že je nutné diskutovat nejen o této části příjmů, ale také o příjmech obcí jako o celku. Pouze při této diskusi se můžeme dopracovat k řešením, která budou vhodná pro budoucí rozvoj územní samosprávy v České republice. V souvislosti se systémem sdílených daní se velice často hovoří o nutnosti posílení tzv. motivačních prvků, které by zvýšily vazbu mezi obcí a podnikatelem na jejím území. Navrhovaná řešení jsou různá. Nejčastěji je zmiňováno posílení podílu obce na daních z příjmů podnikatelů na území obce podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, ze současných 30 % a zvýšení podílu obce na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ze současných 1,5 %.
jmech obcí, pak nejvyšších hodnot dosahují z evropských zemí Nizozemí (62,5 %), Francie (35,7 %), Španělsko (35,5 %), Portugalsko (35,3 %). Z tzv. nových členských zemí můžeme jmenovat Slovinsko (20,2 %), Lotyšsko (18,4 %), Litvu (10,1 %), Estonsko (9,9 %). Z okolních zemí můžeme jmenovat Polsko (45,6 %), Slovensko (21,5 %) nebo Maďarsko (11,8 %). K zemím s ještě nižším procentem majetkových daní na daňových příjmech obcí než v České republice můžeme jmenovat Rakousko (0,1 %), Bel-
Při diskusích, ve kterých je hodnocena dostatečnost nebo nedostatečnost motivace v systému sdílených daní, se velice často opomíjí skutečnost, že možnosti jak motivovat obce na jejich rozvoji a na vytváření podnikatelského, ale nejen podnikatelského prostředí lze hledat ve vlastních daňových příjmech obcí, tedy v obecních daních a zejména v dani z nemovitostí.
gii nebo Švédsko. Z mimoevropských zemí rozhodně stojí za pozornost USA s více než 70% podílem majetkových daní na daňových příjmech obcí.
Česká republika přitom patří k zemím s nízkým procentem majetkových daní na daňových příjmech obce (cca 5,1 %) a s nízkým podílem majetkových daní na celkovém zdanění, které nečiní ani 1,5 %. Prostor pro posilování vlivu majetkových daní zde proto je. Pokud srovnáme procento majetkových daní na celkových daňových pří-
Při porovnávání těchto čísel musí mnohé napadnout otázka, proč je podíl majetkových daní na daňových příjmech obcí v České republice natolik nízký. Proč se jako o logické cestě k vytvoření užší vazby mezi občany a podnikateli v obci na straně jedné a obcí na straně druhé neuvažuje o dani z nemovitostí? Může za to daň z nemovitos-
tí sama o sobě, nebo nám zde chybí vůle k posílení finanční nezávislosti obcí, která by tak mohla vhodně doplňovat značnou politickou nezávislost obcí na centrální moci? Pojďme se společně podívat na nejvýznamnější klady a zápory daně z nemovitostí.
Zápory daně z nemovitostí Politicky neoblíbená daň. Zavádění nových nebo zvyšování již stávajících daní, (byť by se tak dělo za současného snížení
jiných daní), je v každém případě velice nepopulární krok. Pro daň z nemovitostí je charakteristická skutečnost, že si na daň z nemovitostí musím nejprve našetřit a až poté ji neoblíbenému „státu“ odvést. Tím se tato daň výrazně psychologicky odlišuje od daně z přidané hodnoty nebo od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, kdy plátce daně není vystaven nepříjemném momentu „placení daní“. Kdo by daň z nemovitostí navýšil, rozhodně svou popularitu zvyšovat nebude. Když se k tomu ještě připočte nulový efekt pro státní rozpočet, informační servis č. 1/2007 strana 5
není se čemu divit, že sazby daně z nemovitostí již více než 10 let nerostou, ale naopak jejich hodnota neustále klesá. Nespravedlivá daň. Daň z nemovitostí bývá velice často prezentována jako nespravedlivá daň. Proč musí majitel nemovitosti, který na zakoupení svého domu dlouze šetřil nebo splácel hypotéku a navíc musel ze svých prostředků nemálo investovat do nejrůznějších oprav, být ještě trestán za své vlastnictví placením majetkové daně? Proč někoho trestat za jeho vůli řádně spravovat a investovat do nemovitého majetku. Opakované zdaňování. Daň z nemovitostí bývá zcela právem ze své „nemravnosti“ osočována také z důvodu opakovaného zdaňování. Za příjem, který zdaním daní z příjmů si koupím materiál na stavbu domu s patřičným DPH, abych za svou stavbu poté platil daň z nemovitostí a to ne jednorázově, ale navíc opakovaně každý rok. Za svou aktivitu jsem tak potrestán, což je v příkrém rozporu se skutečností, že se mi podařilo vytvořit určité hodnoty.
Klady daně z nemovitostí Jednoduchost správy daně. Správa daně z nemovitostí může být velice jednoduchá a může být také málo nákladná, ale velice záleží na konkrétním nastavení systému daně z nemovitostí. Záleží na skutečnosti, zda bude správcem daně každá obec nebo finanční úřady. Bude také záležet na tom, od čeho se bude odvíjet základ daně, zda
od rozlohy nemovitosti nebo od hodnoty nemovitosti. Princip užitku. Princip užitku spočívá ve skutečnosti, že platí ten, kdo v místě, kde se nachází jeho nemovitost, využívá služeb poskytovaných obcí, jako je vybudovaná infrastruktura, škola, přístupová cesta. Obec musí zajišťovat údržbu ulic, ale mnohdy také bezpečí na ulicích. Poplatník daně z nemovitostí tak vlastně přispívá na služby, které pro něj obec zajišťuje. Zároveň je sankcionován ten subjekt, který nemovitý majetek patřičně nevyužívá (nebydlí v domě určeném k bydlení, ze spekulativních důvodu nevyužívá stavební pozemek atd.). Úzká vazba mezi obyvateli obce a osobami podnikajícími na území obce. Daň z nemovitostí plní tuto funkci za předpokladu, že je příjmem rozpočtu obce a to zcela nebo z podstatné části. Pokud má obec ještě možnost ovlivňovat výši sazby daně z nemovitostí, může být otázka nastavení výše sazby stimulem ke zvýšení zájmu občanů obce o rozvoj obce, zejména o nakládání s rozpočtem obce. Lokální politici by pak naopak museli důkladněji odůvodňovat své rozvojové plány, zvláště když by jimi navržená opatření měla přímý dopad na peněženky jejich voličů. Z opačné strany pak lze očekávat zvýšení daňové kázně. Pokud bude každý vědět, kam jsou jeho daně směřovány, bude mít větší vůli daně platit. Určitě by bylo možné najít i další klady a zápory daně z nemovitostí. Daň z nemovi-
tostí nejspíš nebude hrát v našem prostoru nikdy tak významnou úlohu jako v USA nebo Velké Británii, už i vzhledem k odlišným historickým tradicím. Jestliže však uvažujeme o posílení motivačních prvků v systému financování obcí, jestliže usilujeme o posílení vazby mezi podnikateli na území obce a obyvateli obce s obcí a zejména s jejím rozvojovým procesem, patří daň z nemovitostí k velice vážným kandidátům, který by mohl zdárně tuto funkci plnit.
Další otázky k řešení Pokud budeme do budoucna uvažovat o nové podobě daně z nemovitostí, je třeba si z hlediska obcí odpovědět na mnoho otázek. Kdo by měl být správcem daně? Finanční úřady nebo jednotlivé obce? Měla by být daň z nemovitostí koncipována na hodnotovém principu nebo na základě prosté rozlohy nemovitosti? Jak dalece by obce měly ovlivňovat sazbu daně z nemovitostí?
Závěr Závěrem můžeme konstatovat, že v České republice máme vhodné podmínky pro využívání výhod daně z nemovitostí jakožto hlavního zdroje vlastních daňových příjmů obcí. Kromě fungující a na centrální státní moci poměrně nezávislé samosprávy, která potřebuje posílit také finanční složku své samosprávné role, je to také dobře fungující systém evidence nemovitostí a v brzké době (zákon o deregulaci nájmů již byl schválen) také nedeformovaný trh s nemovitostmi.
POSTOJ SVAZU K PŘÍSPĚVKU NA VÝKON PŘENESENÉ PŮSOBNOSTI Svaz se problematikou příspěvku na výkon přenesené působnosti intenzivně zabývá již od roku 2003. Přes počáteční neúspěchy dnes můžeme říci, že se Svazu díky systematické činnosti mnohé podařilo. Byl to Svaz, který první vytvořil systém výpočtu nákladů na výkon přenesené působnosti. Z iniciativy Svazu vznikla na Ministerstvu vnitra pracovní skupina, která se přípěvkem na výkon přenesené působnosti zabývala. Na Svazu se problematikou příspěvku zabývá zejména Pracovní skupina obcí III a Pracovní skupina obcí II. Díky konstruktivnímu přístupu starostů a starostek pracujících v těchto pracovních skupinách se daří již několik let postupně navyšovat příspěvek na výkon přenesené působnosti. Svaz také při připomínkování právních předpisů neustále trvá na tom, aby každý zákon důsledně vyčísloval dopady na rozpočty obcí a aby tyto dopady byly zohledněny ve státním rozpočtu. Jak tedy bude vypadat příspěvek na výkon přenesené působnosti v tomto roce? V roce 2007 dojde k navýšení celkového objemu příspěvku na výkon přenesené působnosti oproti úrovni roku 2006 o 5 % (330 mil. Kč). Dále je připraveno navýšení o dopady nově přijatých zákonů (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákon č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, a zákon č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích). Celkové navýšení příspěvku na výkon státní správy pro informační servis č. 1/2007 strana 6
obce z titulu nově přijatých zákonů činí 524 500 tis. Kč. Svazu se navíc podařilo v Poslanecké sněmovně získat dalších 200 mil. Kč na dorovnání nákladů souvisejících s novým zákonem o sociálních službách. Oproti tomu by mělo dojít ke snížení příspěvku na výkon státní správy pro obce s rozšířenou působností o 557 100 tis. Kč v návaznosti na přijetí zákona č. 134/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. V souvislosti s tímto zákonem se mění i způsob financování výkonu státní správy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Od roku 2007 bude poskytována obcím s rozšířenou působností účelová dotace na výkon státní správy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí ve výši 605 000 tis. Kč.
K navyšování příspěvku by nemělo dojít u všech obcí ve stejné míře. Zatímco u obcí s rozšířenou působností se připravuje navýšení příspěvku na výkon přenesené působnosti oproti roku 2006 o míru roční inflace (celkové navýšení o 193 mil. Kč, celkový objem tak bude činit cca 6 200 mil. Kč), u ostatních skupin obcí to bude o mnoho více. Obce s pověřeným obecním úřadem čeká v příštím roce nárůst příspěvku na výkon přenesené působnosti v průměru o 18,2 %. U obcí, které vykonávají základní objem přenesené působnosti naroste příspěvek několikanásobně. U těchto obcí se však vychází z velice nízkého základu. U obcí II. typu by tak mělo dojít k nominálnímu nárůstů příspěvku o 65 mil. Kč na celkových 435 mil. Kč a u obcí I. typu k nárůstu o 72 mil. Kč na celkovou částku 280 mil. Kč. Uvedené opatření slouží k postupnému snižování výše doplatku na výkon přenesené působnosti u jednotlivých skupin obcí. Cílovým stavem je úplné pokrytí nákladů na výkon přenesené působnosti u všech obcí. Nově bude příspěvek všem obcím přidělován podle počtu obyvatel ve správním obvodu. Velikost správních obvodů je propočtena
na počty obyvatel obcí podle bilance obyvatel České republiky k 1. 1. 2006, podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, v platném znění, a vyhlášky Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění. U obcí, jejichž správní obvod je menší než 300 obyvatel, je pro účely výpočtu příspěvku stanoven správní obvod na 300 obyvatel; u obcí s rozšířenou působností, jejichž správní obvod je menší než 15 tis. obyvatel, je pro účely výpočtu příspěvku stanoven správní obvod na 15 tis. obyvatel. Pro příští rok se tak díky silnému tlaku Svazu na jednotlivá ministerstva a díky dobré vůli a pochopení jednotlivých poslanců podařilo navýšit prostředky na výkon přenesené působnosti o celých 1 102 400 000 Kč. V příštím roce by tento nastartovaný proces měl dále pokračovat až do úplného pokrytí nákladů obcí na výkon přenesené působnosti ze strany státu.
JAK BY MOHLO VYPADAT FINANCOVÁNÍ OBCÍ DO BUDOUCNA Stanovit ideální představu financování obcí je obtížné. Zejména na půdě Finanční komise Předsednictva Svazu se o těchto otázkách dlouze hovoří. Také každoroční finanční konference Svazu málokdy opomenou problematiku systému financování obcí. Pokud bychom shrnuli všechna prohlášení a usnesení svazových orgánů z posledních let, které byly schváleny k problematice financování obcí, vyplývají z nich závěry, které jsou uvedeny níže. by se mohl posunout do relací, jaké známe například z Francie.
Od budoucího vývoje v oblasti financování obcí bychom měli očekávat zejména posílení finanční autonomie. Takovýto vývoj by měl vést k posílení samosprávných principů obecních samospráv a zároveň k vyšší odpovědnosti orgánů samosprávy při hospodaření s finančními prostředky. Do budoucna by také měla být výrazně prohloubena vazba mezi plátcem daně a obcí, která takové daňové výnosy využívá. Takovýto systém by měl vést ke stavu, kdy občan obce bude vědět, co se s jeho daněmi, které „odvádí“ obci, stane, což by také mohlo přispět k zvýšení zájmu obyvatel o činnost obce a tím i větší politickou kontrolu volených zástupců obce. Takovýto vývoj by si vyžádal rozsáhlé zásahy do systému daní a do struktury financování obcí, při vědomí, že by bylo nevhodné vracet se k chybám z minulosti a zároveň opouštět kladné prvky současného systému.
n
Rozšířit stávající strukturu sdílených daní jako stabilního základu příjmů obecních rozpočtů o spotřební daně. Reformovat daň z nemovitostí a učinit z ní významnou složku daňových příjmů obcí tak, aby zde vznikla odpovídající vazba mezi obyvateli obce jako plátci daně a obcí, která s těmito daňovými
Motivovat obce k podpoře podnikání v místě vazbou mezi podnikateli a provozovnami na území obce a obcí pomocí vhodně vytvořeného systému obecních daní. Inspirací by v tom mohly být obecní daně tak, jak je známe z Francie nebo Itálie. Vazba mezi podnikatelským prostředím v obci a obcí se uskuteční mnohem lépe pomocí obecních daní než pomocí systému daní sdílených, vybíraných na celorepublikové úrovni.
n
Zabránit vzniku příliš velkého rozpětí mezi nejchudšími a nejbohatšími obcemi na území kraje za pomoci vyrovnávacího systému (například vyrovnávací dotací z rozpočtu kraje). Tím by se zároveň vytvořila finanční vazba mezi obcí a krajem. (Vyrovnávací mechanismus by mohl existovat také na úrovni krajů. Inspirací k tomu může být vyrovnávací systém v Rakousku.)
n
Finančně motivovat obce k dobrovolné spolupráci v oblastech, které nejsou schopny samostatně zabezpečit.
výnosy hospodaří. Vyšší vazbou příjmů obcí na daň z nemovitostí a zároveň na obecní daně by se také odstranila možnost tzv. „daňové turistiky“, která v České republice existovala do roku 2000.
Do budoucna by bylo vhodné uvažovat o těchto bodech: n
n
n
Umožnit obcím, aby si mohly stanovovat vlastní sazby k daním z nemovitostí a jednotlivým obecním daním.
n
Snížit význam sdílených daní na příjmové stránce obecních rozpočtů ve prospěch daně z nemovitostí a propracovaného systému obecních daní, jejichž význam
na základě podkladových materiálů orgánů Svazu zpracoval Mgr. Lukáš Váňa legislativně právní odd. Kanceláře Svazu informační servis č. 1/2007 strana 7
ZEPTALI JSME SE Vlastimil Tlustý
Mgr. Bohuslav Sobotka
ministr financí
předseda rozpočtového výboru PSP ČR
Vážený pane ministře, současný systém financování obcí je vnímán většinou obcí jako diskriminační. Nejvíce pozornosti je v této oblasti věnováno zákonu o rozpočtovém určení daní. Plánuje ministerstvo financí pod vaším vedením novelu zákona o rozpočtovém určení daní, která by odstranila nejzávažnější nedostatky tohoto zákona? Odstranění diskriminace z roku 2001 je jedním z 12 impulsů pro zlepšení stavu veřejných financí, které jsem vybral spolu se svou expertní skupinou po svém nástupu na ministerstvo financí. V současné situaci bude obtížné podobné kroky prosadit, ale udělám pro to vše. Jinak je samozřejmě úplná změna rozpočtového určení daní součástí mnou připravené reformy známé jako rovná daň. Ministerstvo financí pod vaším vedením chce prosazovat postupné snižování daní. Snižování daní znamená také snižování příjmů obcí. Jak chcete toto snížení obcím kompenzovat? To je zásadní nedorozumění. Rovná daň na Slovensku a ve dvou desítkách dalších zemí ukazuje, že výnosy z daní po jejich zjednodušení a snížení naopak raketově vzrostly. Čistší systém a nízké daně totiž zvyšují ochotu lidí přestat peníze ukrývat pod stůl a raději se vyhnout riziku trestu za porušování zákona a daně zaplatit. Takže nebude nutné nic kompenzovat, uvidíte, že daní se vybere víc. Prokázala to i předchozí vláda, která firmám snížila daně o tři procenta, ale vybrala na těchto daních o 7 procent více než předtím. Součástí reformy veřejných financí na Slovensku byla také reforma příjmů obcí. Důležitou součástí těchto změn bylo posílení významu daně z nemovitostí v příjmech obcí. Tím došlo také k posílení finanční nezávislosti obcí. O zvýšení významu daně z nemovitostí se v souvislosti se změnami na Slovensku u nás téměř nehovoří. Budete prosazovat, aby obce měly větší možnost navyšovat, ale také snižovat daň z nemovitostí na svém území? My budeme spíše výhledově pracovat na větší autonomii s penězi vybranými od občanů na příjmových daních. Daně majetkové mají v České republice nízké výnosy. Proto například chceme zrušit daň z převodu nemovitostí a daň dědickou úplně. Ale obce rozhodně budou mít k dispozici větší škálu finančních prostředků. Jaké hlavní cíle v oblasti financování obcí chcete při reformně veřejných financí prosazovat? Cíl je jednoduchý. Motivovat lidi, aby pracovali, odváděli daně a tyto daně posléze motivovaly obce k co nejlepšímu jejich využití ve prospěch občanů, kteří na jejich území žijí. Občané pak budou v těchto obcích raději bydlet a odvádět zde daně. A dál je to pořád stejné. Klíčovým slovem našich reforem je motivace ke všemu prospěšnému. Děkujeme za rozhovor.
informační servis č. 1/2007 strana 8
Vážený pane předsedo, současný systém financování obcí je vnímán většinou obcí jako diskriminační. Nejvíce pozornosti je v této oblasti věnováno zákonu o rozpočtovém určení daní. Za vašeho vedení vznikly na ministerstvu financí některé návrhy na novelizaci zákona o rozpočtovém určení daní. Kdy můžeme očekávat, že budou tyto návrhy uvedeny do praxe? Jak se o to konkrétně vy chcete zasadit? Předložení zákona je v kompetenci ministerstva financí. Zatím nemám informace o tom, že by současný odstupující ministr něco takového připravoval. Pokud bude návrh předložen, budu usilovat o to, aby se posílily motivační prvky pro obce, které na svém území podporují zaměstnanost. Pokládám také za užitečné, aby se daňový příspěvek na hlavu měnil přímo úměrně s rostoucím počtem obyvatel a aby byly současné velikostní kategorie nahrazeny jednoduchou stupnicí. Všechny politické strany slibují postupné snižování daní, zejména daní z příjmů. Každé takové snížení znamená také snížení příjmů obcí a to v řádech miliard. Například dopad společného zdanění manželů zejména na malé obce v okolí velkých sídel je značný. Budete požadovat, aby současně se snižováním sazeb daní z příjmů případně u jiných úprav, které povedou ke snížení inkasa těchto daní, byly navyšovány podíly obcí na daních tak, aby nedocházelo k dalšímu snižování? Podle mého názoru musí být každé snižování daní především rozpočtově odpovědné. Případnému snižování daní musí také předcházet odpovídající snížení výdajů, jinak bude výsledkem pouze růst deficitu veřejných rozpočtů. Česká republika má dnes deficit veřejných financí ve výši čtyř procent HDP a nějaké prudké snížení daní si podle mého názoru nemůže dovolit. I proto, že by to pocítily i krajské a obecní rozpočty. Obce mají jen velice omezenou možnost, jak zvyšovat své příjmy. Obce mohou provádět vlastní (lokální) daňovou politiku, jen ve velice omezené míře, která je neobvykle nízká i ve srovnání se členskými státy EU. Co si v této souvislosti myslíte o zvýšení významu daně z nemovitostí, jako zdroje příjmů obcí? Jsem trvale zastáncem toho, aby obce měly možnost stanovit ve své samostatné působnosti výši sazeb daně z nemovitostí na svém území. Pokud vláda předloží do Sněmovny novelu příslušného zákona, budu usilovat o zvýšení pravomocí obcí a měst v této oblasti. Novelu by ale měla předložit vláda, nemyslím si, že takto složité zákony by měly být předmětem poslaneckých iniciativ. Jaké hlavní cíle v oblasti financování obcí chcete při reformě veřejných financí prosazovat? Kroky při stabilizaci veřejných rozpočtů by se měly týkat především státního rozpočtu a státních fondů. Budu usilovat o to, aby se nedotkly negativně příjmů měst a obcí. A to ani při případných daňových změnách. Děkujeme za rozhovor.
