Svatý Jan Nepomucký v argentinském umění Pavel Štěpánek Tematikou svatého Jana Nepomuckého se zabývám minimálně od roku 1982, kdy jsem podnikl první cestu do Mexika a kdy jsem si uvědomil jeho nesmírnou důležitost v ikonografii mexického koloniálního a lidového umění. Výsledkem byla studie, která vyšla ve dvou verzích v roce 1990.1 V zásadě se tehdy vytvořil vzor pro sledování tematiky českého světce v jiných zemích Latinské Ameriky, které jsem mohl postupně poznávat od Kuby po Argentinu. I v zemi, která v době koloniální nehrála z hlediska umění významnou roli, jako byla Venezuela,2 svého času okrajová část spravovaná z místokrálovství Nová Granada (se sídlem v Bogotě), stálo za to sestavit přehled Janova znázornění v celkovém pohledu na vzájemné kontakty a vazby, které se v posledních desetiletích vyhraňují všude jako téma daleko bohatší, než se jevilo na počátku.
1
San Juan Nepomuceno en el arte mexicano. Cuadernos de Arte Colonial (Madrid), mayo 1990, č. 6, s. 89–100, 1991, č. 7, s. 45–74, 1992, č. 8, s. 105–142. – San Juan Nepomuceno en el arte español y novohispano. Cuadernos de Arte e Iconografía (Madrid, Fundación Universitaria Española), III, 1990, č. 6, s. 11–53. http://www. fuesp.com/revistas/pag/cai0602.html
2
Český Harpokrat v pralesích Orinoka. Harpokrates Bohemus aneb Svatý Jan Nepomucký ve venezuelském umění. Posel z Budče, 1998, č. 15, s. 25–35, il. Výtah pod stejným názvem v časopise Hlas, 1998, č.39, s. 14–15. – Ve vědecké podobě v Caracasu: San Juan Nepomuceno en el arte venezolano. El Harpócrato Bohemio en la selva del Orinoco. Boletín de la Academia Nacional de la Historia. Caracas. Tomo LXXXIII, oct.–nov.–dic. de 2000, č. 332, s. 252–276, následně Harpócrato Bohemio en la selva del Orinoco. San Juan Nepomuceno en el arte venezolano. Annals of the Náprstek Museum 23, Prague 2002, s. 69–88, a naposledy v knize Cruces de la cultura checa y la venezolana. Průsečíky české a venezuelské kultury. UP Olomouc 2004, 522 s. 65–86.
47
Následovala studie o svatém Janu Nepomuckém v koloniální Brazílii a – zatím naposledy – v Peru.4 Dnešní studie o světcově znázorňování v Argentině využívá metodických zkušeností získaných ve všech shora uvedených předcházejících studiích. Nicméně lze konstatovat, že šíření ikonografie sv. Jana Nepomuckého se nezastavilo ani po vyhnání jezuitů, jejichž prostřednictvím zejména se dostávala představa českého světce do povědomí obyvatel Ameriky, a pokračovalo na lidové úrovni dále až hluboko do 20. století. Výjimečně, jako právě v Argentině, jak dále uvidíme, došlo k obnovení jeho kultu na nejvyšší úrovni ještě na počátku 20. století. Přibližně z této doby se datuje kult Pražského Jezulátka, kdy také vznikají první bratrstva (Hermandades de El Niño Jesús de Praga) v Buenos Aires, Tucumánu a Córdobě. Sledovat tento kult nám však v tomto okamžiku nepřísluší; bude námětem samostatné studie. První jezuité se objevili v La Platě už roku 1585; koncem 17. století se vylodil v Buenos Aires český misionář šlechtického původu, Jindřich Kordule z Běstviny,5 který pracoval mj. v redukci San Ignacio (odkud pocházel nejvýznamnější indiánský umělec, Tilcara, autor grafického zobrazení sv. Jana Nepomuckého, jemuž se budeme ještě věnovat). Zabýval se tam evangelizací indiánů kmene chiquitos.6 V redukcích na rozhraní dnešní severní Argentiny a Paraguaye působili rodáci z Čech jako 3
3
Afinidades históricas e culturais entre o Brasil e a República Tcheca. Brno: L. Marek 2008, s. 103–116.
4
Čechy a Peru. Dějiny a umění. Historie vzájemných vztahů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013, s. 123–140.
5
Je zajímavé, že tomuto misionáři nebyla věnována přílišná pozornost. Okrajově je jeho činnost postižena v diplomové práci Zuzana Vilímcová, Každodennost jezuitských misionářů z České provincie v Jižní Americe, Praha: FF UK 2013, s. 64 a 94, nebo v bakalářské práci Jiří Kulhánek, Čeští jezuitští misionáři v Jižní Americe v XVII. a XVIII. století, Brno 2006. http://is.muni.cz/th/105937/ prif_b/bakalarkasobr.txt
Josef Wolf, Abeceda národů, Praha 1984, s. 69, je uvádí v počeštěné formě jako Čikitové.
6
48
Jan Kraus a Václav Christman, jenž se pak stal ředitelem jezuitské koleje (Compañía) v Santa Fe,7 odkud zase pocházejí snad nejkvalitnější plastiky sv. Jana Nepomuckého, jak bude dále uvedeno. Pozorujeme‑li česko-argentinské vztahy ve výtvarném umění, tj. v architektuře, malířství, sochařství a grafice, popř. scénografii i jiných vizuálních technikách, z mnoha pohledů, je nutno začít poměrně záhy, a to u jezuitů, v 18. století. Půjdeme tím vlastně proti proudu, který si již dlouho představuje pod pojmem Argentina jen zemi pampy a gaučů.8 Můžeme mít na mysli – pokud bychom sledovali pomyslný historický vývoj – činnost českých misionářů v Argentině v případě, že zachycovali svou zkušenost výtvarným (ač amatérským) podáním, jako je tomu v případě Floriána Pauckeho,9 nebo vyvíjeli profesionální činnost architektonickou a sochařskou, jak je známa z tvorby Jana Krause z Plzně.10 Další možnou spojnici tvoří česká ikonografie, např. obrazová či sošná znázornění sv. Jana Nepomuckého v čele s monumentálním obrazem
7
Jiří Chalupa, Apuntes sobre la historia de las relaciones entre Argentina, Chile, Uruguay y los países checos, http://www.upol.cz/res/ssup/hispanismo2/chalupa.htm
8
A. V. Forejt, Pampa Florida, Praha 1947, II. vydání s humornými kresbami Karla Ležatky. – Adiós, Gauchos. 100+1 ZZ, 1987, č. 7, s. 27–29.
9
Simona Binková, Las obras pictográficas de los PP. Florián Paucke e Ignacio Tirsch. Intento de una comparación. In: Tietz, Manfred (ed.), Los jesuitas españoles expulsos. Su imagen y su contribución al saber sobre el mundo hispánico en la Europa del siglo XVIII, Actas del coloquio internacional de Berlín (7–10 de abril de 1999), Bibliotheca Ibero-Americana, vol. 76, Vervuert-Iberoamericana, Frankfurt am Main – Madrid, 2001, str. 189–206.
10
Pavel Štěpánek, Juan Kraus de Pilsen, arquitecto en Argentina y Paraguay. Ibero-Americana Pragensia XIII, 1979, s. 267–270 a Idem., Arquitectos de Bohemia activos en América Latina: el caso de Juan Kraus, de Pilsen /Plzeñ. Atti, I, Simposio Internazionale del Barocco Latinoamericano. Roma 1982, s. 243–248, nebo česky Jan Kraus z Plzně stavitelem v Argentině a Paraguayi (Juan Kraus de Pilsen, arquitecto en Argentina y Paraguay). Umění XXVIII, 1980, č. 2, s. 178–179, a v populárnější verzi Idem., Jan Kraus z Plzně stavitelem v Argentině a v Paraguayi, Český dialog/ Czech dialogue, 2013, č. 9, viz http://www.cesky-dialog.net/clanek/5838-jan-kraus-z-plzne-stavitelem-v-argentine-a-v-paraguayi/. ISSN 1210.2784 MK ČR E 5572.
49
v katedrále v Buenos Aires, který je ovšem prací moderní.11 Podobně je tomu i v případě národní baziliky Naší Paní z Lujánu (Basílica Nacional Nuestra Señora de Luján), kde je v páté kapli v horní rozetě zpodoben sv. Jana Nepomucký. A konečně nutno připomenout často zlidovělou produkci na severu země, spíše v oblasti někdejších misií. Do oblasti dnešní Mendozy a Tucumánu v Argentině se dostávali Španělé z Chile někdy po roce 1560. Okolní údolí byla obsazena mírumilovnými indiány, s nimiž bylo možno spolupracovat. O necelých sto let později tam začali ale z Chile pronikat bojovní indiáni kmene Mapuche, s nimiž Španělé sváděli už od samého počátku těžké boje.12 Tato expanze, která vedla nakonec i ke smísení indiánských obyvatel z pampy a Patagonie, byla tak silná, že z místokrálovství Laplatského naplánovali zbudovat defenzivní strategickou linii pevností a tvrzí. Když se ujal svého guvernérského úřadu v Córdobě (Tucumán) markýz Rafael de Sobremonte, nařídil v letech 1771–1772 vystavět v Tucumánu pevnosti nesoucí jména sv. Karla (Fuerte de San Carlos, 1771) a sv. Jana Nepomuckého (Fuerte de San Juan Nepomuceno, 1772) proti případným útokům indiánů kmene Mapuche – tedy vlastně etnika, které ve své době ovládalo jih Chile (a zřejmě také přesahovalo do Argentiny); pevnost je ale dnes v troskách.13 11
Olej na plátně namaloval italský umělec Capranesi v Římě r. 1909 – viz http:// www.monografias.com/trabajos13/catemet/catemet2.shtml, zřejmě podle grafiky, která sloužila k propagaci Janova svatořečení.
12
Wolf, op. cit., s. 37, používá raději termínu Araukánci. Vlastní jméno Araukánců je Čé (che = národ, lidé). K bojům s nimi se vztahuje již básnický epos La Araucana, Antverpy 1597, jehož autor, Alonso de Ercilla y Zúñiga, přicestoval dvakrát do Prahy; přesně byla jeho návštěva zaznamenána v září r. 1575, kdy se zúčastnil korunovace Rudolfa II. za krále českého (podobně jako v Řezně za krále římského). Toto první vydání se dochovalo v Lobkowiczké knihovně. Jeden z hrdinů eposu, García de Mendoza, byl příbuzným Pernštejnů, resp. manželky Vratislava z Pernštejna, Marie Manrique de Lara. Garcíův portrét se dochoval v Lobkowiczké sbírce.
V jiných souvislostech je o Tucumánu pojednáno v knize, která vyšla španělsky v Praze: R. Levillier, Chile y Tucumán en el s. XVII, Praha 1928.
13
50
Jméno českého světce se v Argentině – jakož i na ostatních španělských i portugalských územích v Americe – stalo tak samozřejmým, že bylo použito i pro loď. Máme svědectví, že v roce 1819 odjel argentinský trojstěžník San Juan Nepomuceno pod vedením kapitána Carlose Tidblona do Antarktidy na lov tuleňů a vlků; do Buenos Aires se vrátil dne 22. února 1820 s nebývalým množstvím tuleních koží: celkem 14 600 kusů. Jméno sv. Jana Nepomuckého žije i nadále a v současnosti je nese ústav Instituto San Juan Nepomuceno ve městě Emilio V. Bunge (v okrese General Villegas v provincii Buenos Aires),14 kde je také kostel tohoto světce postavený před sto lety.15 Právě zde se dostalo potvrzení kultu českého světce sv. Jana Nepomuckého, který se neuzavřel s dobou koloniální, ale nachází pokračování až do moderní doby. Kostel zde byl vystavěn a vysvěcen krátce po založení obce, přesně 18. října 1908. Při příležitosti stého výročí postavení byly organizovány oslavy, kterých se zúčastnilo celé město;16 byly zaměřeny nejen liturgicky, ale i historicky a folklorně,
14
Obec má 2500 obyvatel, žije z dobytkářství a mléčného průmyslu. Založil ji 5. 4. 1905 Emilio Vicente Bunge, jehož jméno dodnes nese. Viz přední stránky s fotografií náměstí a kostela: http://www.tomaspenacino.com.ar/bungepueblo/ bungehoy.html.
15
16
Viz http://es.wikipedia.org/wiki/San_Rafael_%28Mendoza%29, http://es.wikipedia.org/wiki/Campa%C3%B1as_ant%C3%A1rticas_de_la_Argentina, http://www. diocesis9dejulio.org.ar/bunge.html. Jinak zatím neexistuje systematický průzkum této ikonografie; v souladu s postupujícím poznáním v jiných zemích amerického kontinentu můžeme očekávat vyšší počet než jen tři uvedené obrazy a sochy. Oltář sv. Jana Nepomuckého v katedrále v Buenos Aires, viz http://www.flickr.com/photos/ wallyg/7759870340/ nebo http://www.pbase.com/bmcmorrow/image/144694415. – Nedávno se ocitla v aukční nabídce socha tohoto světce v Buenos Aires, ale snad portugalského či brazilského původu, estofadem polychromovaná dřevořezba, 18. stol. Viz www.sanignaciodeloyola.org.ar/santos/sanjuann. Bolívar 225 C1066AAE Buenos Aires.
Centenario de un templo dedicado a San Juan Nepomuceno, Ingeniero Bunge (Buenos Aires), 14 Oct. 08 (AICA).
51
došlo k vydání knihy fotografií, seznamu kněží, kteří zde působili, v čele s tehdejším farářem slovanského jména Juana Kukielky.17 Nevíme, jestli se věnoval tematice také už zmíněný amatérský jezuitský malíř polského původu Florián Paucke, který po vyhnání jezuitů našel útulek v Čechách.18 Naprostou originalitou je grafický list znázorňující sv. Jana Nepomuckého, zhotovený indiánem Tomásem Tilcarou a datovaný rokem 1728,19 tj. těsně před svatořečením českého světce r. 1729. Je pozoruhodné, že se tu umělec hlásí ke svému indiánskému původu, a současně to dokládá, že jezuité věnovali indiánům skutečnou pozornost a rozeznávali umělecké talenty. Vzácnost projevu je násobena tím, že se zachoval jeden jediný exemplář (pokud nebude nalezen jiný), a to ve sbírce pana Aleja Martíneze Garaño. Destička je velmi jemně provedena rytím, které je svědectvím autorovy citlivosti, zvládnutí techniky (ač mohl pracovat maximálně podle návodu některého jezuity, nelze vyloučit profesionálního grafika, protože mezi jezuity byla většina těch, kteří ovládali řemesla, a ne jedno). Tah rytých linek je jemný, poměrně uvolněný, je dosaženo hlubokých stínů a odstínění jednotlivých přechodů ze světla do stínu, šerosvit umělec zvládá. Tilcara dosahuje poměrně účinné a přesvědčivé zkratky. Indiánských grafiků bylo více, známe grafické listy tištěné z měděné desky např. guaraníjským indiánem Juanem Yaparim jako ilustrace knihy P. Juana Nieremberga, přeložené do jazyka guaraní, která vyšla v r. 1705. Jde o nemalý počet, celkem je jich 43. Musel je tedy zhotovit najednou při přípravě překladu do jazyka guaraní. AICA – Toda la información puede ser reproducida parcial o totalmente, citando la fuente. www.aica.org/.../00007351-constrain-160x200.jpeg
17
18
Simona Binková, op. cit., pozn. 9.
19
Drobným písmem Fecit. Por el indio Thomas Tilcara. En San Ignacio Misiones del Paraguay 1728. Viz Los primeros grabados en territorio argentino fines del siglo XVII y principios del XVIII, http://grabadoresargentinos.blogspot.cz/ 4 de mayo de 2012. Viz též http://www.portalguarani.com/obras_autores_detalles.php?id_obras=11144
52
I z povšechné analýzy určitých protimluvných prvků vyplývá, že Tilcara využil ve své kresbě prvků různého původu a stylu, pravděpodobně rozličných grafických listů, které pak umně propojil, což je postup běžný v ateliérech všech uměleckých dob a úrovní. Nejpravděpodobnějším vzorem byl grafik Boutats, mj. ilustrátor soudobé edice významného literárního díla Guzmána de Alfarache, jehož jeden výtisk se dochoval ve Vědecké knihovně v Olomouci.20 Jiné zdroje uvádějí,21 že Tilcara je příjmení indiánského kmene calchaquí, které se jinak v guaraníjských redukcích normálně nevyskytuje; je tudíž možné, že misie San Ignacio, která je tu zmiňována, je z oblasti Chiquitos, a nikoliv z guaraníjských misií guaraníes (kdyby tomu tak bylo, objevilo by se tam asi ještě další určení v podobě Guazú nebo Miní, jak bylo obvykle uváděno). Vzhledem k tomu, že po zrušení jezuitského řádu se misie, pokud nebyly záměrně zničeny, rozpadly, nedochovaly se nám další grafické listy z indiánské produkce, která musela být poměrně početná. Další exemplář Tilcarovy grafiky sv. Jana Nepomuckého z r. 1728 se dochoval v Hispanoamerickém muzeu Isaaca Fernándeze Blanca (Museo de Arte Hispanoamericano Isaac Fernández Blanco)22 v dobrém stavu.
20
http://www.navego.com.ar/biografias/historia_arg/pintura_grabado_escultura.html – La VIDA /DEL Pícaro /Guzmán /De /Alfarache, compuesta por Matheo Alemán criado del Rey Don Felipe III. nuestro señor, y natural vezino de Sevilla. Láminas de Gaspar Bouttats. Milán 1603, inventor et sculpsit, aguafuerte, 160 x 108; fdo. a la izda abajo. Edición completa en La Biblioteca de Olomouc (SVKOL), Pumprla 16, es anterior, impresa en Milán por Ieronimo Bordon, año 1603, proven. Cartusis Brunensis. Boutats, Ferdinand ? (1612–1661)?; Boutats, Gaspar (1625–95?).
Viz též http://www.portalguarani.com/obras_autores_detalles.php?id_obras=7256.
21
22
Museo de Arte Hispanoamericano Isaac Fernández Blanco, Suipacha 1422, Buenos Aires, http://www.acceder.gov.ar/es/cd:Museo_de_Arte_Hispanoamericano_Isaac_ Fernandez_Blanco.70/td:Grabados.27/2083941.
53
Zde je také popsána podrobněji jeho technika, která je označena jako kombinace leptu (?) a suché jehly na papíře a klade se již jedno-
značně do misií San Ignacio v Paraguayi, a přepsán nápis: FECIT POR EL INDIO THOMAS 17… 28 TILCARA EN LA MISIÓN DE SAN IGNACIO PCIA (tedy Provincia) DEL PARAGVAI (horní okraj) S. JOANNES NEPOMUCENO MARTYR (spodní okraj). Je to slavná grafika kvůli podpisu jejího
tvůrce, indiána Tilcary. Pochází ze sbírky Del Carril v Buenos Aires. Zjistilo se, že jde o kopii grafického listu vydaného tiskárnou rodiny Remondini, nakladatelů a tiskařů v Bassanu.23 Přejdeme‑li do sféry řezbářství, pravděpodobně obchodem, ač nelze vyloučit ani historický důvod, se dostala do argentinských sbírek jedna z verzí českého světce, o níž se předpokládá, že vznikla v Brazílii. Jedná se o dřevořezbu zdobenou polychromií estofado, obvyklou jak ve Španělsku, tak v Portugalsku; sice chybí atribut kříže i palmové ratolesti, ale zůstala ještě kniha, a zejména kanovnický pláštík a charakteristický plnovous.24 Z významnější argentinské řezbářské produkce lze připomenout zejména postavu sv. Jana Nepomuckého v plném objemu, která byla vytvořena 23
Remondini. Un editore del Settecento Milano, 1990, katalog Mario Infelice a Paola Marini (eds.), jako součást velké výstavy I Tiepolo e il Settecento Vicentino. Podle katalogu http://www.acceder.gov.ar/es/2083941.
24
www.sanignaciodeloyola.org.ar/santos/sanjuann, nabídka č. 21 v aukční síni Bolívar 225, C1066AAE Buenos Aires.
54
v oblasti jezuitských Misiones v 18. století, dnes v Provinčním historickém muzeu brigadýra Estanislaa Lópeze (Museo Histórico Provincial Brigadier Estanislao López),25 jež funguje ve starém domě, který vlastnil Ignacio Diez de Andino. Existují významné ukázky náboženského umění této oblasti, mezi nimiž se uvádí na prvním místě právě tento sv. Jan Nepomucký, spolu s řadou Kristů menších rozměrů, které vznikly v dílnách indiánů v redukcích vedených jezuity a které ukazují vysokou úroveň jejich umění a řemesla. Snad nejkvalitnější plastikou sv. Jana Nepomuckého je polychromovaná dřevořezba ve sbírkách Provinčního historického muzea v Santa Fe (Museo Histórico provincial de Santa Fe), která vznikla v jezuitských redukcích severní Argentiny.26 Zhruba před patnácti lety byly podniknuty restaurátorské práce na zbytcích koloniálního Buenos Aires (do r. 1767, kdy byli vypovězeni jezuité), v tzv. Bloku světel (Manzana de las Luces, mezi ulicemi Alsina, Moreno, Perú a Bolívar), z podnětu tehdejšího kardinála Jorge Bergoglia, dnešního papeže Františka. Podílel se na nich Ústav historických studií (Instituto de Investigaciones Históricas de la Manzana de las Luces)27 a měly za účel alespoň částečně nahradit poničení způsobené perónistickou lůzou v r. 1955. Jde zejména o administrativní budovy jezuitské provincie ustavené v Buenos Aires r. 1608 a kostel sv. Ignáce, stavěný
San Martín 1490, Santa Fe. Provincia de Santa Fe. – Oficiální stránka http://www. santafe.gov.ar/index.php/web/content/view/full/120642/%28subtema%29/113834.
25
Viz museohistorico-sfe.gov.ar/galeria2.php. V muzeu je mylně označen jako dílo ze 17. století, ve skutečnosti mohla socha vzniknout až po beatifikaci či kanonizaci světce (1721–29). Viz také http://colegioinmaculada.edu.ar/attachments/532_Fasciculo7_Jesuitas_pWebColegio.pdf. Tato informace datuje sochu do 17. stol., což je vyloučeno, protože beatifikační a kanonizační proces proběhl v letech 1721 a 1729.
26
27
anon., Inauguran un museo de arte en la iglesia de San Ignacio, Clarín (Buenos Aires)31. 7. 2001, sekce Sociedad. – Další verze viz anon., Inauguran museo religioso con obras dañadas por peronistas, http://www.aciprensa.com/notic2001/agosto/ notic1320.htm.
55
jezuity v letech 1686 až 1728, jehož architektem byl plzeňský rodák Jan Kraus (přijel do Buenos Aires r. 1697).28 Nově byly výsledky zpracovány v knize Alberta de Paula, Cole-
gio de San Ignacio, Buenos Aires, jenž shrnuje, že novou kolej navrhl právě Jan Kraus r. 1705, a o pět let později, 1710, vedl přestavbu kostela sv. Ignáce. Když r. 1714 v Buenos Aires zemřel, zastavila se výstav-
28
Literaturu viz v pozn. 10. Na kostele pak pokračovali italští i místní architekti.
56
ba celého Zlatého bloku.29 Tehdy také zmizely v požáru založeném při útoku na kostel cenné dokumenty jezuitského archivu, který byl uložen v sakristii. Mezi řadou předmětů, např. dvanácti obrazů a plastik s náboženskými motivy z let 1750–1850, které byly poškozeny ve zmíněném útoku na kostely v r. 1955 (a předmětů, které později darovalo několik argentinských umělců, např. Guillermo Roux, Marta Minujín a Luis Felipe Noé), najdeme jednu zcela výjimečnou památku, a to oltář-retábl, zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Restaurátorské zásahy se záměrně omezily na konzervaci, aby byla patrná i poškození, která utrpěl v r. 1955, resp. v průběhu času. Některé z předmětů vznikly před vypovězením jezuitů z oblasti Río de la Plata v r. 1767, další pak před vytvořením samostatného místokrálovství (Virreinato del Río de la Plata) v r. 1776. Vyniká právě zmíněný oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému,
29
Alberto de Paula, Colegio de San Ignacio, Buenos Aires: Manrique Zago, Col. Manzana de las Luces 1997, s. 90. Kniha reprodukuje pouze architekturu, nikoliv umělecká díla. – Soubor budov tvořící tento blok byl sice památkově chráněn už od r. 1940, ale prakticky nerestaurován až do r. 1991. Měl jsem možnost objekt vidět krátce po opravě, v r. 1992. – Kostel sv. Ignáce je také památníkem historickým, neboť kolem něho se odehrála řada významných událostí: např. v r. 1807 zde obyvatelé odrazili britské invazní jednotky, v r. 1811 zde vypuklo povstání vlasteneckého pluku (Regimiento Patricios), následně se tu sešly rady stoupenců nezávislosti v letech 1816 a 1820, r. 1821 tu vznikla první univerzita (Universidad de Buenos Aires) a o dva roky později (1823) také Benefiční společnost.
57
provedený v rokokovém stylu. Už na osudu plzeňského stavitele vidíme, že území dnešní Argentiny bylo v trvalém spojení s oblastí, kterou později zaujal stát Paraguay.30 Největší, ač zdaleka ne nejstarší zobrazení sv. Jana Nepomuckého najdeme ve druhé kapli při pravé straně v Metropolitní katedrále buenosaireské, jež je mu zasvěcena spolu s Kristem Velké lásky (Santo Cristo del Gran Amor), obraz namaloval na plátně velkého formátu italský malíř Capranesi v Římě v r. 1909, a posléze byl převezen do Buenos Aires. Znázorňuje sv. Jana ve slávě nebeské, jak překračuje svou tělesnou váhu a vznáší se nad oblaky. Je znázorněn v černé sutaně, s kanovnickým pláštíkem a fialovou štolou, obklopen andílky, vlevo dole přidržujícími rozevřenou knihu. V horní části oleje uprostřed lze pozorovat holubici, tj. zosobnění Ducha svatého.
Josefina Pla, El barroco hispano guarani, 5. část (viz http://www.bvp.org.py/biblio_ htm/pla3/barroco_5.htm), poznamenává, že coadjutor Juan Kraus se podílel (spolu s P. Seppem) na výstavbě následujících kostelů a kolejí: Buenos Aires; noviciát v Córdobě a kostely sv. Jana Křtitele (San Juan Bautista) a kostela v misii sv. Tomáše (Misión de Santo Tomé). V další misijní obci, sv. Jana Křtitele (San Juan Bautista), zůstal ze stavby řízené P. Seppem a Juanem Krausem jen zbytek výzdoby kostela osady, která stávala opodál dnešní (Farní sbírka P. Gabina Rojase – Museo de San Juan). Také stavěl kostel v obci Santo Tomé v letech 1713 až 1724, dnes naprosto zničené.
30
58
foto: Vendula V. Hingarová
Bibliografie ALEMÁN, M. 1603: La VIDA /DEL Pícaro / Guzmán /De /Alfarache. Milán. ANON. Inauguran museo religioso con obras dañadas por peronistas, http://www.aciprensa.com/notic2001/agosto/notic1320.htm ANON. Inauguran un museo de arte en la iglesia de San Ignacio. Clarín (Buenos Aires) 31. 7. 2001, sekce Sociedad 59
ANON. 1987: Adiós, Gauchos. 100+1 ZZ, č. 7, 27–29. BINKOVÁ, S. 2001: Las obras pictográficas de los PP. Florián Paucke e Ignacio Tirsch. Intento de una comparación. In: Tietz, Manfred (ed.), Los jesuitas espaňoles expulsos. Su imagen y su contribución al saber sobre el mundo hispánico en la Europa del siglo XVIII. Actas del coloquio internacional de Berlín (7–10 de abril de 1999), Bibliotheca Ibero-Americana, vol. 76, Vervuert-Iberoamericana, Frankfurt am Main – Madrid, 189–206. ERCILLA Y ZÚÑIGA, A. de, 1597: La Araucana, Antverpy. FOREJT, A. V. 1947: Pampa Florida. Praha, II. vydání s humornými kresbami Karla Ležatky. CHALUPA, J., Apuntes sobre la historia de las relaciones entre Argentina, Chile, Uruguay y los países checos, http://www.upol.cz/res/ssup/hispanismo2/chalupa.htm KULHÁNEK, J. 2006: Čeští jezuitští misionáři v Jižní Americe v XVII. a XVIII. století. Bc. práce, Brno. http://is.muni.cz/ th/105937/prif_b/bakalarkasobr.txt LEVILLIER, R. 1928: Chile y Tucumán en el s. XVII. Praha. PAULA, A. de, 1997: Colegio de San Ignacio, Buenos Aires: Manrique Zago, Col. Manzana de las Luces. PLA, J. El barroco hispano guarani, 5. část http://www.bvp.org.py/biblio_htm/pla3/barroco_5.htm) Remondini. Un editore del Settecento. Milano, 1990, katalog Mario INFELICE a Paola MARINI (eds.), http://www.acceder.gov.ar/ es/2083941 ŠTĚPÁNEK, P. 2013: Jan Kraus z Plzně stavitelem v Argentině a v Paraguayi. Český dialog/Czech dialogue, č. 9, viz http://www. cesky-dialog.net/clanek/5838-jan-kraus-z-plzne-stavitelem-v-argentine-a-v-paraguayi/ ŠTĚPÁNEK, P. 2008: Afinidades históricas e culturais entre o Brasil e a República Tcheca. Brno: L. Marek, 103–116.
60
ŠTĚPÁNEK, P. 1982: Arquitectos de Bohemia activos en América Latina: el caso de Juan Kraus, de Pilsen /Plzeñ. Atti, I, Simposio Internazionale del Barocco Latinoamericano. Roma, 243–248. ŠTĚPÁNEK, P. 2004: Cruces de la cultura checa y la venezolana. Průsečíky české a venezuelské kultury. UP Olomouc, 65–86. ŠTĚPÁNEK, P. 2013: Čechy a Peru. Dějiny a umění. Historie vzájemných vztahů. Olomouc: Univerzita Palackého, 123–140. ŠTĚPÁNEK, P. 1998: Český Harpokrat v pralesích Orinoka. Hlas, č. 39, 14–15. ŠTĚPÁNEK, P. 1998: Český Harpokrat v pralesích Orinoka. Harpokrates Bohemus aneb Svatý Jan Nepomucký ve venezuelském umění. Posel z Budče, č. 15, 25–35, il. ŠTĚPÁNEK, P. 2002: Harpócrato Bohemio en la selva del Orinoco. San Juan Nepomuceno en el arte venezolano. Annals of the Náprstek Museum 23, 69–88. ŠTĚPÁNEK, P. 1980: Jan Kraus z Plzně stavitelem v Argentině a Paraguayi (Juan Kraus de Pilsen, arquitecto en Argentina y Paraguay). Umění XXVIII, č. 2, 178–179. ŠTĚPÁNEK, P. 1979: Juan Kraus de Pilsen, arquitecto en Argentina y Paraguay. Ibero-Americana Pragensia XIII, 267–270. ŠTĚPÁNEK, P. 1990: San Juan Nepomuceno en el arte español y novohispano. Cuadernos de Arte e Iconografía (Madrid, Fundación Universitaria Española), III, č. 6, 11–53. http://www.fuesp.com/ revistas/pag/cai0602.html ŠTĚPÁNEK, P. 1990–92: San Juan Nepomuceno en el arte mexicano. Cuadernos de Arte Colonial (Madrid), mayo 1990, č. 6, 89–100, 1991, č. 7, 45–74, 1992, č. 8, 105–142. ŠTĚPÁNEK, P. 2000: San Juan Nepomuceno en el arte venezolano. El Harpócrato Bohemio en la selva del Orinoco. Boletín de la Academia Nacional de la Historia. Caracas. Tomo LXXXIII, oct.–nov.– dic. de 2000, č. 332, 252–276. 61
VILÍMCOVÁ, Z. 2013: Každodennost jezuitských misionářů z České provincie v Jižní Americe. Dipl. práce. Praha: FF UK, 64 a 94. WOLF, J. 1984: Abeceda národů, Praha.
Internetové zdroje http://colegioinmaculada.edu.ar/attachments/532_Fasciculo7_Jesuitas_ pWebColegio.pdf http://es.wikipedia.org/wiki/San_Rafael_%28Mendoza%29, http://es .wikipedia.org/wiki/Campa%C3%B1as_ant%C3%A1rticas_de_la_ Argentina, http://www.diocesis9dejulio.org.ar/bunge.html http://grabadoresargentinos.blogspot.cz/ http://www.portalguarani.com/ obras_autores_detalles.php?id_obras=11144 http://www.acceder.gov.ar/es/cd:Museo_de_Arte_Hispanoamericano_ Isaac_Fernandez_Blanco.70/td:Grabados.27/2083941 http://www.flickr.com/photos/wallyg/7759870340/ http://www.pbase .com/bmcmorrow/image/144694415 www.sanignaciodeloyola.org .ar/santos/sanjuann http://www.monografias.com/trabajos13/catemet/catemet2.shtml http://www.museobrigadierlopez.gob.ar/ - museohistorico-sfe.gov.ar/ galeria2.php http://www.navego.com.ar/biografias/historia_arg/pintura_grabado_ escultura.html http://www.portalguarani.com/obras_autores_detalles.php?id_ obras=7256 http://www.santafe.gov.ar/index.php/web/content/view/full/120642/ %28subtema%29/113834 http://www.tomaspenacino.com.ar/bungepueblo/bungehoy.html www.aica.org/.../00007351-constrain-160x200.jpeg www.sanignaciodeloyola.org.ar/santos/sanjuann 62
Saint John of Nepomuk in Argentinian art The Czech Saint John of Nepomuk is a constant in the colonial iconography in the whole Spanish and Portuguese America. Although in Argentina we do not find such many representations of this Saint as, for example, in Mexico, in spite of it his spreading in this zone deserves an essay. Paintings and sculptures of Saint John of Nepomuk we do find in more places from the cathedral in Buenos Aires till remote Indian reductions in the mission zones (Misiones), or in museums of that country, as, e.g. in Santa Fe. It is worth of attention that one of the fortress destined to protect the zone of La Plata from the Indians Mapuche, who were penetrating to Argentina from Chile, received the name of Saint John of Nepomuk (1772). Absolutely original is a print representing the Czech Saint, made by the Indian Tilcara, dated in the year 1728, yet before the canonization (1729) – probably inspired by the beatification in the year 1721.
Keywords: Argentina; Czech Saint John of Nepomuk; iconography; missions
63
