SVÁTKY A NAROZKY 4.2. JARÈA - svátek

SVÁTKY A NAROZKY 4.2. JARÈA - svátek 7.2. VERÈA, ŽABA - svátek 12.2. ŽELÉ - 16 let 17.2. JANA - 17 let 22.2. RIKI - 23 let 22.2. ZABUK, PIŠKOT, ŠAŠEK, IRÈAN, VODKA - svátek 23.2. DIBLÍK - svátek 27.2. KOALA - 15 let 2.3. VORVI - 24 let

AKCE

sobota 2.3. Festival Harryho Mouèky nedìle 3.3. Premiéra dokumentù LES DNES a Kubik 2001 sobota 9.3. Zlaté trenky pátek-sobota 22.-23.3. Polární noc sobota 6.4. Táhni sobota 20.4. Tøináctka

Čau Čtenáři! Jistě si dobře vzpomenete na 5. ledna tohoto roku, kdy jste se vydali do ulic, chodili od domu k domu a zvonili od zvonku k zvonku. A my tu pro Vás máme jednu unikátní zprávu, na niž už delší dobu netrpělivě čekáte. Týká se konkrétní peněžní částky, kterou se Vám všem podařilo vykoledovat. Je to neuvěřitelných 54140,50 Kč. A jak to vypadalo v konkrétních pokladničkách? Éčko, Bodlák, Králík=9720,70 Kč; Wěrka, Gábi, Milka=7344,30 Kč; Jerry, Tom, Pavla=6245,70 Kč; Youry, Hop, Ing =6035,80 Kč; Žaba, Džimi, Verča =5570 Kč; Zuzka, Kyška, Koala=4274,30 Kč; Jana, Romča, Pája =3815,80 Kč; Mongi, Háček, Bobr =3209,30 Kč; Paní Pifka, Pifka, Honza, Vojta=3104 Kč; Jarča, Ui, Katka=2656,60 Kč, Vodka, Kája, Kaski =2164 Kč. Carita děkuje.

LEOŠ - Lokálnì estetický obèasník Šípákù Èíslo 26, vychází v pátek 15.února 2002 Redakce: H2O, KMg, Nina, PaeDr. Lopotina, KO, Žolina, HIploDoNt, Yeti, Sanka, tátytáta, kpz Myšlenka èísla: „Malincí Kloníci, lechtají slonici.“

PRE Š DST AVU JEM ESE

bobr

Dnes bychom Vám, na této stránce, chtìli pøedstavit pana redaktora, který v našem èasopise zastává místo velmi specializované a tudíž nepostradatelné. Kamarád Bobr Lopotina. Narodil se pøed lety v pohodové rodinì paní a pana Bobrových, jako prvorozený syn. Rodièe s ním mìli, jak už to tak bývá, velké plány. Otec Bobr si pøál mít syna kosmonauta, a proto ho již od útlého dìtství nechával pøes den na skøíni, aby se pøestal bát výšek. Matka se naopak domnívala, že je malý Bobøík hudebnì nadaný a že z nìj vyroste operní zpìvák. Bobr však zcela odmítl respektovat pøání rodièù a jeho pozornost se upøela výhradnì jediným, a to gastronomickým, smìrem. Oddán své vìci vyhledával každou pøíležitost vetøít se do školní kuchynì, a tam se nìco nového pøiuèit. Mnohokrát byl kuchaøkou Líbou vyhozen, nìkolikrát dokonce i oknem, ale on se vždy vrátil, nakukoval do hrncù a pøepisoval recepty. Po tom, co absolvoval svùj první Zlatošípácký tábor z hrùzou zjistil, že ne každý, kdo je považován za kuchaøe, umí opravdu vaøit, a proto se rozhodl kulináøské umìní studovat. V souèasné dobì se mimo vaøení vìnuje také práci redaktorské. Zde se ve své rubrice snaží pøedat mladší generaci zkušenosti, které sám tak pracnì nabyl. Dìkujeme Bobøe! –Nina–

qiz

Tentokrát budete ke svému hlavylámání potřebovat šestnáct sirek, a tři drobné mince. 2. Pouhých šest sirek, ti musí vystačit na konstrukci tří různě velkých čtverců a dvou obdélníků. 3. Z osmi sirek poskládej dva čtverce a čtyři trojúhelníky. 4. Z osmi sirek můžeš taky poskládat dva stejně velké čtverce a osm trojúhelníků.

1. Na obrázku je ze čtyř sirek složena číslice 14 přemísti jedinou sirku tak, aby vzniklo číslo 1000. 6. Pomocí jednoho tahu zajistěte správnost rovnice.

5. Na obrázku je ze 16 sirek poskládáno 15 čtverců. Oddělejte dvě sirky tak, aby čtverců bylo jen 10. 7. Podívej se na obrázek. Na břehu řeky stojí tři ovce a tři vlci. Tvým úkolem je, přepravit na loďce všechny na druhý břeh, ale pozor! V lodi můžou jet pouze dvě zvířata a na žádném z břehů se nikdy nesmí ani na chvíli ocitnout více vlků než ovcí. Vyrovnaný stav je normální. Nezapomeňte, že loď je jen jedna. (Někdo se s ní musí vždy vrátit). 8. Představte si, že máte osm stejně vypadajících kuliček, jedna z nich je však těžší. Vy máte za úkol zjistit, která to je pomocí dvou pokusů na rovnoramenných vahách. Po důkladné úvaze jsme rozhodli, že řešení kvízu v tomto, ani jiném, čísle Leoše nezveřejníme. Jen málokdo má totiž tak silnou vůli, aby se nepodíval na řešení úkolu, který není schopen rozlousknout hned. Pokud si opravdu nevíte rady, obraťte se na nás. –Nina–

SOUTĚŽ Své domněnky o tom, kdo že je autorem níže uvedených znaků vhazujte do redakční schránky. Správné odpovědi budou slosovány. Výherce má příští číslo ZDARMA!!

znak číslo 1

znak číslo 2

YETI Unikátní přepis deníku himalajské bytosti

U

hynul mi mùj snìžný Lu-ja-gi. Mùj neohrožený pøítel a prùvodce, který pobil amerického kondora, oslepil grizliho a porval se s kulhavou lamou v cirkuse Berousek a následovnì i s jeho majitelem. Bude mi chybìt Lu-ja-gi tento dokonalý køíženec snìžného lumíka, ledového jaka a giprona podkrustového. Když si vzpomenu na praprayetyho jak si vyšlechtil svého prvního Lu-jagiho. Ach. Zkáza mého miláèka Òufíka poèala v tom pøetopeném kupé. Táta mi vždycky øíkával: Nedávej Lu-ja-giho k topení! Dobøe víš že se Luja-giové snadno pøehøívají už pøi teplotách -3 stupnì Celsiovy škály. A pøi pøehøátí zaèínají páchnout jak himalájské makrely. Ale co èert nechtìl – hlavou mi blesklo další otcovo varování – Lidé hroznì moc nesnáší zápach himalájských makrel! Bleskurychle jsem Òufíka sundal z topení, ale bylo již pøíliš pozdì. Chudáèek naplno podlehltepelnému stresu. Náhle se v kupé rozdovádìlo hejno himalájských makrel. Táta nelhal – lidé skuteènì nesnáší zápach himalájských makrel. Poznal jsem to ve chvíli, když jsem stanul na malém nádraží jménem Moøkov. Dál jsme museli jít pìšky. Tedy se svým tažným Òufíkem v náruèí.

Na další tátovu radu jsem si vzpomnìl pøíliš pozdì. Nepokládej rozpaøeného Lu-ja-giho do tvrdého firnu mohl by vysublimovat. A pak šlo všechno ráz na ráz. Streslý Òuflík vysublimoval velice rychle. Naposledy jsem nasál opojnou vùni himalájských makrel a vzpomnìl jsem si na konec tátovy rady: Tohle by udìlal jenom naprostý idiot. Zatlaèil jsem slzu a natáhl nudli zpátky do nosu. A ohlédl se za poslední mizející molekulou. Na tvoje zdraví Òufíku a lokl jsem si pravé himalájské malinové šávy. A vyrazil jsem. Stále jsem musel myslet na ztraceného pøítele. Uznal jsem za vhodné seznámit své nejbližší s touto tragickou událostí. Pochopil jsem, že tato vìc nesnese odkladu. Vyjmul jsem z vaku svùj makropoèítaè, avšak ouha klávesnice nefunguje. Vzpomnìl jsem si na tátu: Nespoléhej jenom na jednu klávesnici. Jako by mi mluvil z duše. Vytáhl jsem tedy rezervní. Avšak ouha. Vzpomnìl jsem si na tátu: Nespoléhej jenom na jednu rezervní klávesnici. Ó díky tati. Vytáhl jsem tedy klápézetku – klávesnici poslední záchrany. Avšak ouha. A vzpomnìl jsem si na konec tátovy rady: Jenom idiot by se spoléhal pouze na 3 klávesnice. Zlostí jsem sežvýkal nìkolik tlaèítek a vyrazil dál.

Ach Lu-ja-gi, ach Lu-ja-gi – jak je tìžké bez tebe putovat. Ty mùj tažný brachu. Velká díra v srdci po tobì zbyla. Zdrcen žalem jsem ulehl a chtìl umrznout. Po tøech hodinách spánku na tvrdém firmu mi došlo, že asi jako Yety neumrznu. A vzpomnìl jsem si na svého tátu: Yety, tøeba že je i idiot – nikdy neumrzne. Mᚠpravdu táto. Tátova rada mi vrátila chu do života. Rmut z pošlého tažného druha jsem vtiskl do skromné snìhové plastiky vyjadøující mì a mého vìrného druha, v dobì, kdy jsme si byli tolik podobní. Tehdy nám øíkali Himalájabradrs. A vyrazil jsem dál. Nemyslím na nic a pokraèuju. Nemyslím na nic, nemyslím na nic, nemyslím na nic, nemyslím na òuf. Sakra. Myslím na tebe Òufíku! Jak nám spolu bylo dobøe. Byli jsme stále spolu, akorát když jsem jako ópér hlídal malé bigfùtky v severní Kanadì. Mejlovali jsme si každý den. Vždy každý tvùj dopis mám uložený. Vytáhl jsem ze svého vaku sadu makrodisket do svého makropoèítaèe. Avšak ouha. Zavzpomínal jsem na svého tátu. Žádná jeho rada k této situaci nepasovala. Co teï s nefunkèním makropoèítaèem dìlat. Setøel jsem slzu a uloupl zmrzlou nudli od nosu. Táta by si o mì pomyslel dozajista nìco špatného, když se tahám s makrodisketama bez funkèního makropoèítaèe. Odlehèil jsem tlumoku a zahodil makrodiskety. Trochu se mi ulevilo. Táta by byl na mì dozajista hrdý. Asi po 300 metrech na mì tìžce dolehla otcova slova: Jenom idiot by zahodil korespondenci od svého nejlepšího pøítele. Sebevìdomí mi opìt pokleslo. No, vracet se už nebudu. Ani nevím proè, zastavil jsem se a povìsí na strom lampión s baterkou uvnitø. Dobøe vím že otevøený oheò by mohl lesu uškodit. Jdu dál. Zaèalo se smrákat. Lehl jsem si na sníh. Rozhodl jsem se zde pøenocovat. Èekání na spánek si chci zkrátit èetbou novin. Avšak ouha kde je moje baterka, Jenom idiot by mo… NE , já vím tati. A radìji jsem usnul. Nebylo to však klidné spaní. Ve snu jsem byl v ráji Lu-ja-giù, kde sublimace nemìla své místo, rozvernì

jsem se projíždìl na svém Òufíkovi a blaženì nasával slastnou vùni himalájských makrel. Znièehonic ticho proal pronikavý zvuk vlakové soupravy. V tu ránu se všichni ostatní Lu-jagiové zmìnili v pøidrzlou partu topných spirál které zaèali syèivì dorážet vyssublimuješšš. A pak se mi zjevil táta s další svojí radou :Idiote vzbuï se, èeká tu na tebe Pinokio. A já se vzbudil. Byl den. A èekal tu na mì Pinokio. Vem mì na záda a bìž tudy. Bezmyšlenkovitì jsem plnil jeho pøíkazy. Vpravo, rychleji… Naco mᚠnohy když tì furt nesu? Pøidej! Pøidal jsem, avšak otázku jsem mu ještì jednou zopakoval. Rychleji! Už jsem skoro utíkal.A na co mᚠnohy když tì furt nesu?Ale já už žádné nohy nemám, poznamenal jízlivì Pinokio, zahodil jsem je ve chvíli když jsi usrkával limonádu. V tu chvíli jsem si z celého srdce pøál, aby ten døevìný spratek zmizel. V ten samý okamžik jsem si vzpomnìl na svého otce: Jenom idiot by si nechal zmizet Pinokia s Desublimátorem Lu-jagiù. Ohlídl jsem se a Pinokio už tam nebyl. Tím jsem se opìt vrátil v myšlenkách ke svému Òufíkovi. Slzy mi proudem stékali po srsti. A já nevím jak dál. Kde jsi? Kde jsi Òufíku? Kde jsi? Zní mi v uších chraplavý hlas Yetyho Yandy. Pouštím si poøád dokola jeho desku. Náhle slyším známý hlas. Bohužel to není Òufík, ale mùj táta: Kdyby se ti nìkdy stalo, že se tvùj Lu-ja-gi vysublimuje a ty nechᚠzmizet i Pinokia s desublimátorem, tak hlavnì nebuï idiot a opatruj jeho ostatky. Protože stejnì se jednou nahoøe vysráží jeho molekuly a spadne jako sníh, a kde jinde než na støeše svìta v Himalájích. A pak si ho uplácᚠznovu. Již nemám sílu cokoliv dále podnikat. Tíha mého žalu mì sráží v kolenou. Otèe, proè tvé rady pøicházejí tak pozdì? Seèkám zde ve svém rmutu do jara a užhnu se tady na slunci. Sbohem. Ó otèe, co zase chceš:Jó synu, tøeba se najde ještì vìtší idiot než jsi ty, a donese ti lebku tvého Òufíka. Ale s tím moc nepoèítej, kdo by se s takovým kusem kosti tahal? Tak nashle doma synku. Shledáèek Èumulangmáèek. A táta zmizel…

STOPAMI YETIHO Záznam z pátraní po sněžném muži

Z deníku Medvìdù

Na svou cestu za neznámými stopami jsme se vydali z vlakové zastávky Moøkov. Tento tip nám dal jistý železnièáø Valoušek. Brouzdajíce se po kolena ve snìhu nalézáme na 696 stopì lebku mrtvé krávy a hodnì litrù krve. No bytost mìla hlad. Pokraèujíce dále nalézáme klávesnici od poèítaèe. Bytost byla buï hravá nebo si je spletla s oplatky. Po dalších dvou nálezech, kdy jsme našli diskety velikosti 7 palcù názor mìníme – je to poèítaèový maniak.Cestou jsme køižovali také lampion. Když se blížila doba obìda, našli jsme dìtské nožièky, kolem plno krve. Zvláštní, jdeme dál. „Pozor, co to je.“ V dáli se pohybuje nìco chlupatého! Pøekvapení - Yetti.

obrazec. Proè a co zde Y dìlal? Dospìli jsme k závìru, že na tomto místì ukájel svùj hlad a za obì mu padla nebohá kravka. Pøi dalším pátrání jsme objevili tøi nefunkèní klávesnice. Rozumí Y poèítaèùm? Nález 16,5 palcových disket nás utvrdil v tom, že Y poèítaèùm rozumí. Poté jsme narazili na dva umnì vytvoøené snìhuláky a vyvstala otázka. Rozumí Y umìní? Po stopách jsme došli k lampiónu ve kterém byla místo svíèky baterka. Co si o tom máme myslet? Další nález byly noviny. Umí Y èíst? Opìt jsme narazili na krvavé stopy a pahýly døevìných nohou. Co si o tom máme myslet? Posledním objevem byly gramodesky. Je Y muzikální? …nìco se mihlo mezi stromy, ano byl to on. Koneènì jsme našli Yettiho.

Pátrání skupiny Netopýrù Pøineslo s sebou spoustu otázek a pár odpovìdí. ... chodidlo Yettiho má šíøku 30cm, délku 46cm a krok je dlouhý asi 1m. V pøední èásti je stopa hlubší. Chodí Y po špièkách? Kdo ví. Jisté je, že se pohyboval v lese, houští, podrostu u potokù i na pláních. Právì na posledním zmiòovaném místì jsme narazili na nìco podivuhodného: stopy od krve, lebka blíže neidentifikovatelného zvíøete a ve snìhu vypálený podivný

A když bylo po všem, vypracovaly Vlèice psychologický profil snìžného muže (dále už jen SM). 1) SM má velké nohy (6,5x3,5 stopy) 2) SM rád maluje a píše, je vzdìlaný a pravdìpodobnì jí rád hovìzí 3) SM rád surfuje na internetu, má ostré zuby a má smysl pro zodpovìdnost 4) SM má estetické cítìní, má smysl taky pro humor

5) SM nemá baterku, jen lampión a ten už taky ne 6) SM umí mluvit cizími jazyky a èíst 7) SM nejí sladké 8) SM je zajisté velmi citlivý, nìžný, milý a rozkošný jedinec poslouchající hudbu 9) SM je pro nás prostì záhada

že má zastaralý poèítaè a že ho stejnì jen tíží. Odhodil tedy klávesnice a diskety. Agentùm CIA bylo smutno, a tak si ze snìhu udìlali sochy 4 amerických prezidentù. Y, jež byl z východu, zahánìl stesk po domovì ètením korejských novin, a vymýšlel lest. Nastražil na CIA mrtvolku malého chlapce. Amici se zalekli a utekli domù.

Ze stopovacího deníku Srnek

Po Yettiho stopách – Vlaštovky

U poslední døevìné chalupy jsme narazili na podivné stopy. Byly asi 30cm dlouhé a 15cm široké. Jsme pøesvìdèeny o tom, že patøí zbloudilému snìžnému muži. Stopy poèítáme. Po 660. stopì nacházíme krev, lebku krávy a do snìhu vyryté srdíèko s písmenem L.V lese jsme objevujeme tøi klávesnice. Jdeme dál a pøed námi jsou dvì hlavy vytvoøené ze snìhu. Každá má èepici a brýle. Na mýtinì narážíme na rozházené diskety a u lesa na stromì na lampión. V hlubokém snìhu vidíme obtisk tìla a èínské noviny. Pokraèujeme v pátrání. Nalézáme oplatek a vytváøíme si domnìnku, že mu zøejmì nechutnal a tak ho vyhodil. Asi 50 stop od oplatku leží botièky od Pinochia a zase je kolem krev. Pokraèujeme dál až k místu, kde leží gramodeska s písnìmi: „Kde jsi“ a „Znám tvùj trik“. Pøichází Yetti a vypráví nám, jak to vlastnì bylo…

Domnìnky a fakta ze stopovacího deníku Kamzíkù

...narazili jsme na jeho stopy a zaèali je poèítat. Po nìjaké dobì jsme pøišli k lebce nìjakého kopytníka a všude bylo plno krve. Z nálezu jsme usoudili, že Y mìl hlad.Ostatní nálezy nás ovšem pøesvìdèily o nìèem úplnì jiném. Y byl agent KGB a proti nìmu byli nasazeni agenti CIA a uprostøed lesa propukla informaèní válka. Y zjistil,

První stopy jsme našly 300 metrù od zastávky Moøkov. Byly velké asi 50x30cm. Na 669 stopì jsme vystopovaly Yettiho koøist. Ležela tam lebka krávy a všude bylo mnoho krve. Po 1220 stopì a ještì kousek dál jsme narazily na 3 klávesnice. Na 1869 stopì stály postavy ze snìhu, které mìly èepici, zuby a brýle. Na 3833 stopì jsme na stromì našly zavìšený lampión a uvnitø baterku. Po dlouhé cestì a klièkování s lese jsme objevily 16 disket. Na X-té stopì jsme si všimly japonských novin. Nepodaøilo se nám je vyluštit. Na 5927 stopì byla krev a botièky nejspíše od Pinokia. Na 6292 stopì byla krev a gramo desky. Náhle jsme ho spatøily. Byl to Yetti.

SPORT Z E

S V Ě T A

26. ledna 2002 proběhla v Ostravě proslulá soutěž v uzlování na rychlost, které se zúčastnili, v různých kategoriích, také členové našeho oddílu. Zde jsou výsledky: PLAVČÍCI 9. z 62. – VERČA (Vlaštovky) – 30,1s LODNÍCI 9. z 70. – GÁBI (Srnky) – 22,5s 47. z 70. – PAVLA (Srnky) – 35,8s KADETKY 2. z 54. – JANA (Vlčice) – 19,5s 16. z 54. – PÁJA (Vlčice) – 22,1s 17. z 54. – ROMČA (Vlčice) – 32,3s KADETI 36. ze 44. – IVAN (Kamzíci) – 36,2s MOŘSKÉ VLČICE 8. z 20. – JARČA (Vlaštovky) – 17,5s MOŘŠTÍ VLCI 3. z 31. – HOP (Vedení) – 18,0s

Z Celkové pořadí 1.LEVITUJÍCÍ S Zabuk (9+2), Alias (10), Akťas (1), Voďous (brankář), Song (1) 2.PRVNÍ Hop (3), Želé (2), Zrzek (3+2), Míša (4) 3.KORYTNAČKY Mirinda (13), Ing (0), Mateo (0), Jerry (1), Klon (brankář) 4.ROZSÉVAČI Ivan (4), Jarča (1), Tetřev (1), Bobr (0), Katka (28 modřin)

D O M O V A

Dne 27.1 2002 proběhlo ve Valašskomeziříčské sportovní hale důležité florbalové utkání Zlaté šípy versus Zlaté šípy. Zápasu se zúčastnilo devatenáct vynikajících hráčů, dva diváci a jeden rozhodčí. V tomto klání nešlo ani tak o kvalifikaci do první ligy, ale především o čokoládový dort paní Zabukové, který si měli odnést ti nejlepší. Losování hráčů do jednotlivých manšaftů proběhlo rychle a bez zbytečných emocí. Utkání tak mohlo začít již v 8: 30 středoevropského času. Kvalita hry jednotlivých teamů odpovídala kvalitě parket a tak se oba diváci dočkali výborné podívané. Vlevo je uvedeno celkové pořadí týmů. Číslo v závorce vyjadřuje počet gólů + vlastňáků.

V minulém èísle Leoše jste se dozvìdìli, kde, kdy a èí zásluhou se na tomhle svìtì vyskytly nìkteré  vìcièky, o které zcela urèitì zavadíte pøi balení svého batohu. Právì se pøed vámi otevírá

KAPITOLA 2

KPZ

Co je kápézetka všichni dobøe víme, ale pro jistotu .... KPZ je malá krabièka, nacpaná dùležitostma, které nám pomáhají z prùšvihù. To, že ji nosíme poøád u sebe je samozøejmost. Nebudeme vás pouèovat, co má obsahovat, ale stejnì jako minule zapátráme ke koøenùm. V každé takové krabièce má své místo papír. Máte na nìm telefonní èísla lidí, kteøí vás vytáhnou z bryndy, používáte ho k poznámkám, k rozdìlání ohnì a po tøešních se mùže hodit i jinak. Ale víte, odkud se vzal ? První zmínky o papíru najdeme ve starých èínských písemnostech z roku 105. Èíòanùm se postup výroby daøilo tajit až do roku 800, kdy muslimové zajali nìkolik papírníkù. Vrame se k poznámce o telefonních èíslech. S nimi souvisí drobná mince, urèená k nouzovému použití telefonu. Ta by vám pøed rokem 1876 byla zcela jistì k nièemu. V tomto roce vynalezl skotský lékaø Graham Bell telefon. Paradoxem je, že tento muž se o telefonování, tedy výmìnu informací na dálku, vùbec nezajímal. Pracoval v Americe s hluchými. Jeho práce ho pøivedla ke studiu zvuku a k zájmu o to, jak by se dal zvuk pøenést pomocí elektøiny. Prv-

ní zpráva, kterou Bell poslal svému asistentovi, znìla: „Pane Watsone, pojïte sem, potøebuji vás.“Zanedlouho pak telefonní dráty spojovaly celou Severní Ameriku. Nejvyužívanìjší souèástí KPZ jsou zápalky. Ty škrtací, jak je používáme i dnes, vyrobil v roce 1826 britský chemik John Walker. Sirkami se škrtalo o kousek brusného papíru. Autor je na trh uvedl pod názvem „Malí Lucifeøi“. Kdo z vás, milí ètenáøi, dosud nepoužil zavírací špendlík ? Je dalším pomocníkem v nouzi. Vyrukoval s ním v roce 1849 Walter Hunt, který vynalezl a patentoval mnoho pøístrojù. Jelikož patentní licence musela obsahovat i kresby, Hunt si najímal svého kreslíøe. Dohodl se s ním, že peníze, které mu dluží, vyrovná tak, že mu dá práva na to, co vytvoøil z kousku drátu. Kreslíø pan Richardson tento vynález považoval za tak skvìlý, že za nìj Huntovi ještì zaplatil 400 liber. Zajímavé dùvody vedly také k objevu tábornického „všeléku“ - lepicí pásky. Když si lidé v roce 1925 kupovali auto, trvali na tom, aby mìlo podle tehdejší módy dvoubarevný lak. Vìtšinou ani netušili, jak jejich móda ztìžuje život la-

kýrníkùm. Aby se barvy na autì neslily, musela se jedna èást karoserie zakrývat papírem. Jenže jak donutit papír, aby na kapotì držel ? Vyøešit problém dostal za úkol mladý laborant Richard Drew. Vyrobil rolièku krepového papíru, pokrytého po jedné stranì lepivou hmotou. Fungovalo to skvìle. Výrobci automobilù byli naprosto spokojeni. Jenže Drew okraèoval dál. V laboratoøi objevil kus prùhledného celofánu a z nìj vytvoøil pásku, která zanedlouho nesmìla chybìt v žádné domácnosti (ani KPZ).

Elektrikáø Mongi radí: „Do každé KPZ žárovièka!“ Ta má svého pøedchùdce v žárovce z roku 1882. Vynález žárovky se stal závodem mezi dvìma badateli : Anglièanem Josephem Swanem a Amerièanem Thomasem Alvou Edisonem. Oba mìli stejný nápad a oba pøišli, nezávisle na sobì, s úèinnou a odolnou žárovkou. Za objevitele je považován Edison, který mìl více smyslu pro reklamu. Po dlouhých letech konkurence se pozdìji rozhodli své síly spojit a založili spolu spoleènost. (pøíštì : O výstroji) –tátytáta–

Bramborový gulᚠVEGO-NEVEGO Blíží se jaro, léto, podzim a spolu s nimi i èas vícedenních výprav. Na takové akci si obvykle se svaèinkou nevystaèíte. Pan Lopotina si proto pro Vás pøipravil recept takzvanì do kotlíku. Surovinypro pøípravu plného kotlíku Cibule 2-3 Trocha tuku nebo oleje (tuk se lépe pøenáší) Sladkou papriku nebo koøení do guláše Brambory 10-15 Bujón nebo Masox (vego - nevego)

Kabanos 1/4kg nebo nic (nevego - vego) Majoránka Sùl Voda 4litry Mouka 2lžíce

Technologický postup Nejprve oloupeme cibuli a oškrábeme brambory. Cibuli nakrájíme na jemné kostièky, kabanos na kvádøíky a brambory na krychle 1,5 x 1,5cm. Kotlík položíme na oheò, dáme do nìj tuk tak, aby po rozpuštìní zakryl dno a šoupneme tam cibulku a kabanos. (Odteï budeme poøád míchat až po STOP). Asi po tøech minutách pøisypeme 2 polévkové lžíce papriky, nebo jednu gulášového koøení. Po patnácti vteøinách vše podlijeme dvìma litry vody. (STOP! Už staèí míchat jen obèas.) Pøidáme brambory a vaøíme je domìka. Nakonec dolijeme vodu, dochutíme solí, bujónem a majoránkou, a ještì chvíli povaøíme. Pokud se Vám zdá gulᚠøídký, smíchejte ve víèku od kotlíku vodu s moukou, pøilijte to do guláše a vaøte ještì dvì minuty. Vhodné pøílohy: Všechny druhy peèiva.

Mongoluv °

koutek decentní poezie

Detonace v laboratoøi Laborka je strašnì krásná, všechno nám tam pìknì práská. Ve zkumavkách všechno doutná, èadí, vaøí, strašnì bouchá. Naráz rána jako z dìla, zkumavka se rozletìla. V nemocnici teïka ležím, do laborky zas se tìším. V oèích totiž nadìji, že se pøíštì zasmìji.

Milí mladí ètenáøi, poetové. Pokud máte ve svých šuplíècích schované nìjaké básnièky, nebojte se je vytáhnout a poslat nám je do redakce. Na obálku pøipište heslo „Mongolùv koutek decentní poezie“ (zkrác. MKDP).