super loupežná výprava

Akuna Busine nesss News

BULLETIN PRO DISTRIBUTORY SPOLEČNOSTI AKUNA CZ. URČENO POUZE PRO VNITŘNÍ POTŘEBU

Moto Grand Prix: úspěch Jakub Smrž splnil svůj cíl dojet na bodovaném místě. Byl jedenáctý. Osm vítězů letní soutěže a dva náhradníci se stali svědky výborného výkonu jezdce Akunou sponzorovaného Molenaar Racing Teamu ve třídě do 250 ccm. V neděli 28. srpna jel Jakub Smrž na Masarykově okruhu před sto třiceti tisíci diváků na samotné hranici možností svého stroje a v konkurenci továrních motocyklů se probojoval těsně za první desítku. Zajistil si tak cenné body a udělal nejen fandícím akuňákům, ale i všem českým fanouškům (str. 4) motorismu velkou radost.

super loupežná výprava Většina účastníků mimořádně zdařilé akce volá po jejím opakování. Akuna již pravidelně pořádá nebo sponzoruje akce pro širokou veřejnost. Zatím však šlo vždy o program, který účastníkům přisoudil roli diváků. Letošní odborné přednášky, dobročinný koncert a sportovní utkání máme ještě v živé paměti. V sobotu 3. září na „loupežnické stezce“ v Řimicích to bylo něco úplně jiného. Třebaže ani zábavný program nechyběl, hlavní roli převzali a výborně se jí zhostili sami účastníci z řad distributorů, zákazníků (str. 6) a příznivců Akuny.

řádění na okruhu v Brně Distributoři si užili za volantem a řídítky svých i závodních strojů. „Dnešní den? To je řádění,“ charakterizoval Akuna Adrenalin Show náš slovenský kolega Jozef Dolenský. Měl pravdu. Devadesát pět motoristických fandů či lidí toužících po společenském vyžití, kteří se vešli do rozpisu jízd, si mohlo 7. září dosyta vychutnat jízdu silných strojů na plný plyn na Masarykově okruhu. Akci připravil Akuna Racing Team v rámci svého (str. 8) sponzorského dne.

6–7/2005

editorial Zase začal školní rok. Při pohledu na děti s brašnami se snad nikdo neubrání vzpomínkám na vlastní školní zážitky a dobrodružství. Někdo vzpomíná s úsměvem, někomu ještě po létech přicházejí na mysl věci, kvůli kterým se mu tehdy zdály hrůzostrašné sny. Jestli někdo z vás cítí úlevu, že už tam nemusí, nijak se mu nedivím. Je těžké být neplnoprávný a muset hrát podle pravidel, která napsal někdo jiný a hlavně, muset podle nich hrát, když se vás nikdo neptal, jestli chcete. Na druhou stranu, pro drtivou většinu lidí je to dobrý trénink „pro život“. Šéfové v zaměstnání často poskytují svým podřízeným ještě méně prostoru pro vlastní názor nebo seberealizaci než učitelé ve škole. Když u nás každý desátý člověk nemá práci, je vlastní volba pracovního poměru naprosto iluzorní. A každý v sobě nenajde odvahu být svobodný a žít na vlastní odpovědnost, jako jste ji našli vy. Pokud se ale radujete, že součástí vaší svobody je i osvobození od učení, radujete se mylně. Vaše svoboda, jak víte, je v možnosti volby a výběru. Jak často říkáme, můžete pracovat kdy chcete, kolik chcete a s kým chcete. Také však víte, že váš úspěch záleží především na tom, kolik toho uděláte. Svoboda žít podle svého znamená dělat co chci a ne nedělat nic. S informacemi, znalostmi a dovednostmi je to stejné. Každý, kdo podniká na vlastní pěst, je životně závislý na tom, jaké informace získá a jak s nimi naloží. Jenom nové informace a nové znalosti vám umožní se rozvíjet, zdokonalovat, pracovat na svém úspěchu a dosáhnout svých cílů. Získávejte jich co nejvíc a vybírejte dobře. Rozmyslete si, co opravdu potřebujete ke své obchodní činnosti a co pro sebe osobně. I to je důležité, protože nemůžete rozvíjet svůj obchod, když nerozvíjíte svou osobnost. Záleží jen na vaší volbě. René Lelek

Akuna Business News

1

události, sdělení společnosti

jak sbírat zkušenosti zákazníků Dotazy distributorů, které následovaly po naší výzvě v předminulém čísle, nás přiměly k sestavení jakéhosi návodu na sběr zákaznických zkušeností. Vyšli jsme přitom z vlastních poznatků, získaných na našich reportážních cestách.

vlastním zájmu nafotíme fotky co nejlíbivější, z pořízených záběrů si bude moci vybrat, případně dodat vlastní, pokud má kvalitní.

Interview a záznam Nespoléhejte na vaši znalost příběhu uživatele. Svádí to k vynechání důležitých informací, které „jsou přece

nutí? Věřil(a) jste v úspěch aplikace? • Jak dlouho a v jakých dávkách jste ho užíval(a)? • Kdy se dostavily první účinky? dostavila se adaptační reakce? Jaká? Jak se účinky projevovaly během celé doby užívání? • Užívala jste během aplikace výrobku

Sběr zákaznických zkušeností dosud nebyl zrovna masovým jevem. Proto nás těší, že jsme probudili zájem distributorů, kteří se dřív sběru zkušeností nevěnovali. Hlavně oni se nás teď ptají, jak při něm postupovat.

Kde začít Úplně stejně jako s distributorskou činností. Na začátku je motivace, cíl a jmenný seznam. Ten pro vás jako distributory, kteří jste pravidelně v kontaktu se svými klienty, nebude problém. Začít se širší základnou, udělat si malou inventuru známých zkušeností je pro výběr těch nejzajímavějších a nejprůkaznějších důležité.

Umění výběru Kolik zkušeností zpracovat? Ke každému výrobku by nám stačilo dvacet ročně – ale kvalitních a vzorně zpracovaných – které bychom publikovali v H&S a případně i na webu. Celkem tedy asi tři stovky, abychom si mohli vybrat i my a vytvořit vyváženou kolekci. Vybírejte proto ty mimořádné: hledejte jednoznačně průkazné účinky, které jsou přesvědčivě a věrohodně doložené. Hledejte lidské příběhy. A pak si vyberte jeden – ten nejlepší.

Získání souhlasu Může to být problém. Informace o zdravotním stavu jsou citlivé. Někdo je považuje za zcela intimní věc, někdo se bojí, že jejich zveřejnění může ohrozit například jeho uplatnění na trhu práce nebo zkomplikovat nalezení životního partnera či vztahy s nejbližšími. Tady je na místě spíš pochopení než přesvědčování ve stylu zdolávání námitek při prodejním rozhovoru. Pomůže možná nějaké omezení. Stačí, když bude uživatel souhlasit se zveřejněním ve firemních médiích. Často by uživatel souhlas udělil, ale odmítá fotografování. Přitom na zveřejnění fotky závisí věrohodnost příběhu. Důvody jsou velice různé, od chytristiky „když tam nebude moje fotka, budu to moct popřít“ až po přesvědčení o vlastní „nefotogeničnosti“. Tady můžete slíbit, že v našem

2

Akuna Business News

lečně s uživatelem ji přečtěte a případné věcné nepřesnosti opravte.

Zaslání Formulář oba podepište a zašlete do sídla společnosti. Pokud zkušenost není napsána (vytištěna) na jeho volné straně a je připojena na zvláštním listu (listech), musí být i ten (ty) podepsán(y) uživatelem. Ideální je, když je zkušenost vytištěna z počítače na zadní straně formuláře a současně nám ji zašlete mailem v elektronické podobě. Neredigované zkušenosti totiž nemůžeme dát přepisovat, musíme to dělat sami. Kdybychom jich měli tolik, kolik chceme, nedělali bychom nic jiného, zatímco vy napíšete jen jednu.

Vzorový příklad

jasné“ a obvykle se pak na ně zapomene. Veďte rozhovor podle osnovy, kterou si předem vypracujete. Jednotlivé příběhy mohou být značně rozdílné, a tak můžeme uvést jako vodítko jen nejobecnější body. Úvod Nejdřív se ptáme na sociální zázemí – povolání, rodinné poměry, koníčky – a necháme uživatele rozpovídat. Zároveň získáme informace, z nichž můžeme usuzovat na motivy jeho rozhodování a klást mu zasvěcenější otázky. Končíme otázkami na vztah k bylinné prevenci a léčbě. Časový snímek Osvědčilo se nám udělat si tzv. časový snímek: na zvláštní papír si píšeme data nebo alespoň přibližnou dobu událostí – první potíže, průběh léčby, rozhodnutí, aplikaci výrobku, projevy účinků, atd. Otázkami na čas vedeme uživatele k upřesnění návazností. Pořád je třeba mít jasno, kdy se co stalo. Důležité otázky • Kdy nastaly první potíže? Jaké? Jak vás omezovaly? jak dlouho trvalo, než jste se rozhodl(a) je léčit? • První nasazená léčba; navštívil(a) jste lékaře, podstoupila jste nějaká vyšetření, jaká byla diagnóza? • Popište podrobněji průběh a výsledky léčby. • Kdy jste a od koho se dozvěděl(a) o výrobku Akuny? • Rozhodl(a) jste se pro jeho užívání hned? Kdy? Co vás vedlo k rozhod-

nějaké léky nebo jiné doplňky? pozoroval(a) jste nějakou změnu v jejich účincích? • Podstoupil(a) jste během aplikace lékařské prohlídky a vyšetření? Jaké byly výsledky? Jak se k nim vyjádřil lékař? • Jak se cítíte teď? Trvají nějaká omezení? • Užíváte nějaké léky nebo doplňky? V jakých dávkách? • Jak vidíte svou zdravotní perspektivu vy a jak váš lékař? Celý rozhovor nám trvá průměrně asi hodinu. Pokud však zapisujete (my používáme diktafon), bude vám to trvat déle. Spěch je ale vždycky na škodu.

Vyjádření lékaře U výrazných zkušeností je spíš pravidlem, že uživatel použil výrobek k léčebným účelům a současně se léčil u svého lékaře. Vyplatí se získat jeho vyjádření. Pokud je to možné, navštivte ho společně s uživatelem a zeptejte se ho na jeho názor. Nepřesvědčujte, jen zaznamenejte jeho stanovisko. Uživatel může pořádat i o nahlédnutí do své zdravotní dokumentace. Sami za lékařem nechoďte, nic vám neřekne, bez souhlasu pacienta nesmí. Písemný souhlas by asi musel být ověřen notářem.

Zpracování a autorizace Jakmile máte pohromadě všechny informace, přepište je a dodržte přitom časovou posloupnost. Se stylizací – slohovou úrovní – si nelamte hlavu, to je naše práce, vy se snažte o přesnost. Nejdůležitější jsou fakta a motivy. Spo-

Vzorná byla zkušenost manželů Šindelářových, kterou nám zprostředkovala Jana Ketnerová, (v H&S 2/2004), a která nás přiměla k cestě ze severní Moravy do Jižních Čech. Šlo o těžce léčitelnou ulcerózní kolitidu a stav Pavla Šindeláře byl těžký až kritický s reálným ohrožením života. Medicinální léčba neměla úspěch, léky nezabíraly. Užívání Alvea zvrátilo nepříznivý vývoj choroby a zvrat byl markantní. Účinek Alvea potvrdil ošetřující lékař dr. Procházka, který měl jinak k jeho aplikaci rezervovaný postoj. Stav pacienta před užíváním a účinek Alvea potvrdil další nezávislý lékař – doc. Poláčková. Alveo pomohlo i Evě Šindelářové, trpící Crohnovou chorobou. Oba užívají Alveo stále a chorobu se jim daří držet v latentním stavu. Paní Ketnerová nám zprostředkovala nejen kontakt se Šindelářovými. Postarala se, aby všechno klaplo i organizačně. Domluvila termín, postarala se, aby paní Šindelářová na naši návštěvu připravila i dr. Procházku a dohodla setkání s doc. Poláčkovou v Praze.

Kdo zatím udělal nejvíc Jana Ketnerová je dlouhodobě vůbec nejaktivnější a nejpreciznější sběratelkou zákaznických zkušeností, o které víme. Za tři roky, co zkušenosti zveřejňujeme, nám zejména v začátcích velmi pomohla Alena Hlavicová. Bez nich a jejich partnerů bychom je nemohli zveřejňovat ani zdaleka v takovém rozsahu. Ivana Kaufmannová s Jaroslavem Hýnou nám zase zprostředkovali několik důležitých kontaktů s uživateli z řad osobností české umělecké scény. Všem mnohokrát děkujeme za skvělou spolupráci.

události, sdělení společnosti Jsou lidé, kteří svůj počítač používají jako televizor, rádio, DVD rekordér, telefon a videotelefon, časový plánovač a asistenta, ale také jako poštovní úřad, knihovnu, jazykovou či jinou školu, zprostředkovatelnu práce nebo obchod. Počítač jim ve stále větší míře zjišťuje styk se státními úřady, šetří čas a peníze, poskytuje informace i zábavu. Jsou i lidé, kteří si bez počítače neumí představit svůj společenský život. Hledají s jeho pomocí přátele a udržují s nimi kontakty, realizují své koníčky. A jsou i lidé, kteří tak nacházejí lásku a dokonce ji prostřednictvím počítače prožívají.

ještě nemáte počítač? Člověku, který pracuje s informacemi, se počítač vyplatil už v době před internetem. Zavedení počítačových sítí a řízení výroby jejich prostřednictvím znamenalo zvýšení produktivity o 30 až 50 procent. Internet přinesl řadu nových způsobů komunikace od mailu a internetového fóra přes chat až ke sdílení obrazovek, dokumentů a programů. Počítače se staly neoddělitelnou součástí všech oblastí našeho života. Nejen pracovního, ale i soukromého. Dokonce do té míry, že se stávají součástí lidského organismu. Jestliže před internetem závisela míra využití počítače na povolání uživatele, po jeho nástupu může z jeho výhod těžit každý, a to velmi významně.

Současný notebook umí totéž co PC.

Počítač může podstatně zvýšit vaši výkonnost a přinést vám velké časové i finanční úspory, když s ním budete umět zacházet. Zkuste jenom porovnat například telefonickou objednávku zboží u Akuny s objednávkou po internetu. Jak dlouho telefonujete a jak dlouho trvá vyplnit formulář? (Nehledě na to, že formulář můžete vyplnit kdykoliv.) A kolik lidí to zaměstná? Nebo naplánování společné akce s partnery. Kolik času vás stojí obtelefonovat je a dohodnout se a kolik napsání hromadného mailu s upozorněním, ať se podívají do groupware na firemních stránkách? Poprvé to jistě trvá dlouho. Ale když to budete umět? Stojí za to zkusit to. Naučíte se to jednou a používat to budete pořád.

Takových možností se vám do budoucna otvírá celá řada. Co například nekupovat dopředu Start Kity, líbilo by se vám to? Start Kit nemusí být nutně tištěný. Mohl by být multimediální, včetně videovizitky s prezentací, a mohli byste si ho stáhnout z firemního webu okamžitě po platbě. Mohli byste si zvolit co z něj potřebujete a co ne, a co si dokoupíte za příplatek. Mohlo by to dokonce vést ke snížení regis-

pobízí. Je to až s podivem, když ceny vysokorychlostního připojení klesly na úroveň, kdy se počítač připojený na internet víc než vyplatí. Teď jsem vám trochu napověděl, jak s relativně malými investicemi pořídit

stolního počítače. Ten vám přitom vydrží několik let. S internetovou telefonií, která nabízí telefonování v rámci služeb jednoho operátora zdarma, padly veškeré výhrady ke smyslu investice do počítače.

S internetovou telefonií padly veškeré výhrady ke smyslu investice do počítače. tračního poplatku. Každý by si pak mohl tisknout jednotlivé stránky podle potřeby. Když už jsme u toho, registrace smlouvy by taky mohla být okamžitá. Stačí k tomu elektronický podpis, který se dnes prodává na každé větší poště. Váš nový partner by tak mohl objednat zboží u společnosti – s vaším „elektronickým souhlasem“ – během několika minut po podpisu smlouvy. Takové a mnohé jiné novinky by společnost mohla zavést prakticky ihned. Technicky to není žádný problém. Musela by ale vědět, že je nezavede jen pro několik počítačových fanoušků. Současný počet návštěv distributorů partnerské zóny a objednávek po síti, který je vzhledem k poštu distributorů stále ještě mnohem nižší než by si společnost přála, ji k tomu nijak ne-

Prostorově úsporný deskbook.

počítač na splátky a splatit ho z úspor, které vám přinese. Ještě nevíte jak? Tak si položte několik otázek: Kolik protelefonujete měsíčně? Kolik z těchto hovorů uskutečníte na linky, se kterými voláte pravidelně a často? Kolik na tato čísla provoláte z pevné linky a kolik z mobilu?

PDA – počítač do kapsy.

Nevím, jak vám, ale mně to dělá několik tisícovek. Tedy dělalo. Až donedávna. Teď jsem volání z mobilu podstatně omezil. Své hovory si lépe plánuji. Směřuji je na dobu, kdy jsem doma. A volám z počítače. Většinou zadarmo anebo aspoň o hodně levněji než z běžné pevné linky. Jsem připojen na rychlost až gigabit a platím 470 Kč měsíčně. To je zhruba cena, kterou jsem platil jako paušál u Telecomu. Dospěl jsem k úspoře až dvou tisícovek měsíčně. Za rok se úspora rovná ceně notebooku nižší střední třídy nebo dobrého

Virtuální klávesnice.

(O internetové telefonii se dočtete v tomto čísle v článku L. Kadaňkové na straně 10.) Být distributorem Akuny, který je často na cestách, koupil bych si notebook. Mohl bych na něm prezentovat zájemcům a partnerům při školení. Vybral bych si takový, který má v ceně balík kancelářských programů, např. MS Works, anebo bych si kancelářský balík koupil od S 602. Vyjde skoro pětkrát levněji než od Microsoftu. S modemem, operačním systémem a webovým prohlížečem si nemusíte dělat starosti, jsou ve vybavení všech počítačů. Počítač nemusí být drahý, pro běžnou potřebu k distributorské práci stačí notebook za 20 000 Kč. K němu bych si ale rovnou pořídil připojení k síti a IP telefon. Ještě tiskárna. Budete-li tisknout hodně černobílých stránek, vyplatí se vám laserová. Je dražší, ale má několikanásobně levnější provoz a velkou výdrž. Když ji budete potřebovat na barevný tisk, hlavně na fotky, sáhněte po inkoustové s fototiskem. Přeji vám mnoho úspěchů v práci s vaším novým počítačem. Pavel Klein

Akuna Business News

3

reportáž Zajímá nás víc zdravý životní styl než silné motory, stejně jako asi většinu distributorů Akuny. Jsme ale zvědaví. Jako všichni, kteří chtějí být ve svém oboru co nejlepší, k tomu hledáme inspiraci všude a u všech, kdo svou kvalitu či umění povznesli k vrcholné profesionalitě, u mistrů světa, u mistrů vůbec. Nejlepší lidé na světě vždycky budí úctu a vybízejí k následování, ať jsou mistry čehokoliv. Dnes jsme k tomu dostali příležitost a chceme jí využít... Je půl osmé ráno, když zastavíme na parkovišti u hlavní brány. Do srazu je ještě hodina. Nechtěli jsme se ale dostat do zácpy. Stejné myšlenky měli určitě i ostatní. Do pěti minut se tu sjedou skoro všichni vítězové červencové soutěže. Jen místo Marka Moroně a Mirka Janoucha přijeli Jozef Dolenský a Luděk Svoboda. Manažer Jakuba Smrže Jaromír Havránek, který se nás má ujmout, přijde na sraz pozdě. „V Brně jsem tak trochu manažer celého týmu,“ vysvětluje své zdržení. „Češi neznají jazyky a je praktičtější, když se věci řeší přímo. Takže jsem se staral třeba i o dodávku rohlíků,“ směje se. „Motorkám neuhýbat, hlavně žádné rychlé pohyby doleva a doprava,“ upozorňuje nás, když se vynoříme z tunelu pod tratí a projdeme bránou paddocku. „Ti lidé na motorkách

umí, vyhnou se vám sami a uhýbáním byste jim mohli skočit do cesty.“ S úžasem zjišťujeme, jaký je Velká cena velký cirkus. Vlastně malé město s tisíci víkendových obyvatel. Po jedné straně ulice natěsno vyrovnaná nekonečná řada kamionů v týmových barvách, dva tři od každého týmu. Naproti nim stojí „hospitality“ – denní útočiště týmů, složené většinou z kamionu a stanové přístavby. Ale jsou tu i lehké přenosné stavby, připomínající výstavní pavilony. „Hele, Gibernau.“ Zahlédneme ho jen letmo. Vracet se a pokusit se v tom mumraji davu lidí a projíždějících skútrů o fotku nemá smysl. Zatím se musíme držet svého průvodce. Kdoví kolik slavných jezdců z první desítky jsme potkali. Kromě těch, kteří se „na bedně“ objevují nejčastěji, je

4

Akuna Business News

známe jen jako postavy zakuklené v kombinézách a přilbách. Provází nás všudypřítomný ryk túrovaných strojů. Půl vteřiny plynu, dvě volnoběhu. Pořád dokola. Vždycky aspoň několik strojů, blízko i v dálce, se zahřívá a měří. Přicházíme k boxu Molenaar („dovnitř, prosím, nechoďte a když pojede motorka, udělejte jí cestu“). Nahlížíme dveřmi. Náš průvodce vysvětluje, co se tu zrovna děje. Technice rozumíme jako koza petrželi, a tak koukáme jen kvůli dojmu. Čtyři mechanici, tři stroje. Skoro nemluví, každý se soustředěně věnuje své práci. Poprvé vidíme notebook

připojený k motorce jako k internetu. Data na jeho displeji říkají, jaké šance na umístění bude jezdec mít. „Místo, místo,“ křičí najednou Havránek. Ulicí se k nám rychle blíží motorka v barvách Molenaar. Raymond Schouten, jezdec týmu ve třídě 125 ccm, se vrací z tréninku. V hospitality Molenaar se setkáváme s Jakubem Smržem a se všemi zakladateli společnosti. Je tu připraveno občerstvení, které po cestě od časného rána přijde velmi vhod. Hned po něm pořizujeme společné foto a pan Havránek bere prvního zájemce na sedadlo spolujezdce jednoho ze dvou skútrů, které má tým

byli jsme na

k dispozici. Pojedou spolu po obslužné trati na nejzajímavější místa okruhu, kde si budou moci prohlédnout jezdce i stroje v plné rychlosti a pěkně zblízka. Během dneška se tak mohou vystřídat všichni.

My prohodíme několik slov s Jakubem Smržem. Na rozhovor moc času není. „Chtěl bych dojet na bodovaném místě. Měli jsme letos smůlu. Třikrát jsem byl šestnáctý, na prvním místě bez bodů. Jenže těch bodovaných míst je za továrními motorkami moc málo. Hlavně nás nesmí překvapit nějaká hloupá závada,“ říká Jakub. Dovolujeme se na fotky v boxu. „Těsně před tréninkem, teď je tam frmol a mně se v tom horku taky nechce do kombinézy. Musím být v pohodě,“ odpovídá. Před jedenáctou se do boxů vypravíme s paní Forst, která chce Jakubovi předat malý dárek. Párkrát je spolu vyblýskneme a držíme se přitom hezky u zdi. Necelou čtvrthodinu před tréninkem jsou totiž motorky ještě

rozebrané a kolem nich se pořád dost kmitá. Pak jde Jakub do kombinézy. Uděláme zase jen pár fotek. Jakub díky kombinéze s „aerodynamickým hrbem“, která neumožňuje moc pohybu, působí najednou trochu prkenně. A už nás pan Havránek zdvořile vymete z boxu i s paní Forst, sponzor ne-

reportáž sponzor. Když ve dveřích máváme na pozdrav, Jakub už sedí jako by meditoval, nevidí, neslyší. Soustřeďuje se na jízdu. Při návratu do hospitality najdeme už celou partu u obrazovek. Jakub právě vyjel. Na jednom LCD běží něco jako přímý TV přenos. Na druhém průběžné časy, nejrychlejší kola, nejlepší osobní časy. Po chvíli si všimneme, že u některých jmen se údaje mění, u jiných ne. Jakub má na nejrychlejší čas ztrátu skoro dvě vteřiny. Je čtrnáctý, chvíli třináctý, pak šestnáctý... „Na tovární motorky nemá šanci,“ povzdechne si někdo. Okolo toho se točí většina hovoru mezi hosty. „A co kdybychom se složili?“ napadne Věru

odpověděl nám Zdeněk Sais. „S Jakubem se už znám docela dobře, takže jsem si popovídali o sportu, ale i o jeho práci, dostali jsme veškeré informace, jak to v týmu a při velkejch závodech chodí. Líbí se mi, jak má ten tým takovou soudržnost, jak to všechno šlape, jak má, že každej ví, co má dělat.“ „Je to něco úplně jinačího jak na co jsme zvyklí nebo co děláme, takže se mi líbí, že vidím, jak to probíhá, jak se závodníci připravují, jak to celý funguje,“ doplňuje Petr Melcher. „Samozřejmě se mi líbí taky to, že je o nás perfektně postaráno. Vidíme, že jsme vítaní, a cítíme se tak trochu jako součást týmu.“

Velké ceně Myškovou. „Víš, kolik je to peněz?“ A kdyby se složili všichni akuňáci z celého světa?“ „Pět melounů na jednu motorku, deset na dvě?“ „No, to asi ne,“ uzná česká viceprezidentka. Když se zastaví údaje taky u čísla 96, ptáme se na to okolojdoucí členky týmu. Ukáže nám na jeden ze dvou menších dolních monitorů. Aha, číslo

O půl druhé nakoukneme na Jakubovu autogramiádu, ale opravdu zajímavé věci se dějí jinde. Akuňáci se vypravili na trať, na tribunu C, odkud sledují trénink nejsilnějších strojů s nejslavnějšími jezdci. Hned po něm spěchají zase do hospi-

96 je právě v boxu. Na ostatní údaje radši rezignujeme. Je jich tolik... Ale teď chápeme, proč všichni sledují trénink tady. Monitory říkají o jeho průběhu a výsledcích mnohem víc než pohled na trať. Během oběda zpovídáme některé akuňáky z jejich pocitů a dojmů. „Vůbec nejsem velký fanda motorismu, a tak mi dnešek dal hlavně možnost rozhlížet se kolem sebe,“ říká Jozef Dolenský. „Pohled do zákulisí na život v depu, kde má všechno svůj zvláštní přesný řád a pravidla – je to něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Je to poučné a dalo mi to mnohem víc než pohled na trať.“ „Zážitky to jsou zcela nevšední, jako vždycky, když se člověk dostane někam, kam se normální lidi nedostanou, a když poznává tak zajímavé lidi, jako jsou v týmu Molenaar Racing,“

na každého, kdo vstoupí do hospitality, hned přenese něco, co není ani nervozita, ani napětí... Očekávání je asi to správné slovo. Očekávání a soustředění, které se z jezdců a mechaniků přenáší na všechny členy týmu i na nás. Až do dvanácté hodiny je od nás všechno jakoby odděleno neviditelnou skleněnou stěnou. Jako ve starém westernu. Jako v pravé poledne. Konečně start. Na něm je nejrychlejší Hiroši Ajama. Z druhé řady prosvištěl do čela. Všichni akuňáci drží pěsti a hledají očima stříbrnou, žlutou a černou barvu a číslo 96. „Který je Kuba?“ Po prvním kole dvanáctý! Tři jezdci, kteří jeli před ním, se srazili a upadli. Tep se nám trochu uklidňuje. Jezdec Molenaar se okruh za okruhem drží na své pozici. Víceméně těsně sleduje jedenáctého jezdce, Australana Anthonyho Westa na továrním KTM. Je to zvláštní. Publikum fandí a českého jezdce povzbuzuje, i když je, oči upřené na trať, nevidí a pro řev motoru ani neslyší. Fandí i akuňáci. „Kubo jeď!“ Poslední kolo. Blíží se poslední zatáčka před cílem „Kubo jeď!“ Jako by je přece jen slyšel. V té po-

začátku jsem měl trošku problémy, protože přede mnou spadli tři soupeři a měl jsem co dělat, abych se jim vyhnul,“ komentuje průběh závodu Jakub Smrž. A co říká na zápas o jedenácté místo? „Zbytečně jsem se na něj netlačil a West si prohrál souboj sám v poslední šikaně, kde udělal chybu,“ popisuje vítězství nad tímto soupeřem. „Z umístění a z bodů mám samozřejmě radost,“ loučí se s námi. „Akorát že spadlo moc jezdců, co byli přede mnou. Byl bych radši, kdybych je předjel.“ Více než spokojeni byli také vítězové letní soutěže Akuny. „Na závod jsem se dívala z tribuny C,“ říká Věra Myšková. „Sledovat boj na dráze bylo něco úplně jinýho než na obrazovkách a světelných tabulích v depu, i když jsme tam měli vlastně daleko víc informací. Na tribuně se daleko víc dala vychutnat ta atmosféra mezi lidma. Libilo se mi, i když jsem neviděla, jak Jakub předjížděl, jak to tam hučelo a jak lidi fandili, a jak se Kuba rval, až dosáhl na jedenácté místo. To bylo skvělý.“ „Bylo to senzační, protože závody se vydařily,“ shrnul dojmy hostů Petr Melcher. „Jakub byl fantastický, jel s nasazením, zkrátka byla to jízda skvělýho profesionála. A bylo to taky vidět na výsledku. To svědčí o tom, že i lidé s ne tak špičkovým vybavením

„I lidé se slabším vybavením mohou porážet ty, kteří mají lepší podmínky. Záleží na nasazení.“ tality, protože o půl čtvrté se postaví na start kvalifikace zase dvěstěpadesátky. Když vyjedou, je cítit, jak se všech přes zdánlivou pohodu zmocnilo napětí. Teď se rozhoduje o tom, z jakého místa bude Jakub zítra startovat. A je to dobré. Jakub zajel svůj nejlepší dnešní čas a zítra odstartuje ze čtrnáctého místa. „Dopoledne nás stroj dost zlobil, teď už to bylo v pořádku,“ usmívá se spokojeně uvolněný Jakub. „Snad by se mělo povést najít ještě nějaké rezervy. To neznamená, že máme vyhráno. Body se rozdávají až v závodě.“ Atmosféra nedělního dopoledne v hospitality Molenaar se dá pojmenovat třemi slovy: klid před bouří. Navenek je všechno jako včera. A přece se

slední zatáčce předjíždí Westa a cílem se prožene jako jedenáctý. Sto třicet tisíc lidí mu aplauduje. Je to jeho nejlepší výsledek sezóny. V hospitality se slaví. Všichni září a gratulují svému hrdinovi dne. „Snad poprvé v letošní sezoně se mi povedl start podle mých představ. Ze

můžou porážet ty, kteří ho mají. Je to prakticky stejné jako u Akuny. Jsou lidé, kteří nemají ideální podmínky, mají doma dvě tři malé děti, které musí hlídat, a přece vítězí a svými výkony poráží ty, kteří ty podmínky mají, ale téhle základní věci, bojovat s nasazením, neporozuměli.“ Abychom nezapomněli, stopětadvacítky vyhrál švýcarský jezdec českého týmu Elit Thomas Lüthi, dvěstěpadesátky Daniel Pedrosa ze Španělska a pětistovky Valentino Rossi před krajany Lorisem Capirossim a Maxem Biaggim. Pro akuňáky to nebylo zas tak důležité. Měli tu svého jezdce, svůj tým. A jak se shodli, byl to pocit, na jaký se nezapomíná. Však si to zkuste taky. Letní soutěž bude určitě i příští rok.

Akuna Business News

5

reportáž Tolik lupičů pohromadě v celém svém pohádkovém životě určitě neviděl. Sešlo se jich 3. září v Řimicích na loupežnické stezce okolo pěti stovek. Hned za hřištěm se jejich hrám rozevíralo nádherné údolí Moravy, zalité sluncem. Provoněná louka i les se zajímavě členitým terénem se staly ideálním územím jejich loupežných výbojů. Lidé z agentury Tern vybrali lokalitu opravdu dobře. Na hřišti se našla spousta místa pro malou pouť. Jako zázemí k ní posloužilo zařízení hřiště. Jednotlivé disciplíny byly rozmístěny na louce i v lese na trase dlouhé necelé tři kilometry, takže cesta po ní byla příjemnou procházkou střídavě na sluníčku a v chladivém stínu.

Po příjezdu a uvítání hřištěm jen prošli. Se známými se zpravidla pozdravili cestou od brány. Lákala je loupežnická stezka, která začínala u veliké tabule na opačném konci. Tady s jejími nástrahami seznamoval muž, s nímž se mnozí hosté zdravili jako se starým známým z outdoorových her; jednatel Ternu Karel Šotola.

Rumcajs by kulil oči! Akce Přijít mohl kdokoliv a pohyb byl všude volný. Registraci podléhaly jen kupóny na občerstvení, přesněji na slevu z jeho ceny. Vydávaly je operátorky brněnské centrály. Jako uvítací výbor čekaly na hosty společnosti hned u brány, a spolu s kupony nabízely i koláčky k ochutnání. Všechno kontroloval Andrzej Bizoń, který na sebe vzal za Akunu hlavní pořadatelskou starost a pro tuto příležitost také držel akuňáckou kasu. A už od samého rána voněl na místě setkání guláš a na roštu opékané masné pochoutky. Řimice jsou obyčejná vesnice a samozřejmě nemají vybudované velkokapacitní parkoviště. Ale třebaže skoro dvě stovky vozů zaplnily vesnici „po okraj“, všechny cesty zůstaly průjezdné. Agentura Tern nezapomněla na nic. Zřídila na dopoledne pořadatelskou službu, která se vzorně postarala o přijíždějící účastníky a každému našla místo, kde vůz nevadil. Hostům tak na ten sobotní den zbývaly jen samé radosti. Většina z nich si také chtěla den vychutnávat co nejdéle a přijela hned mezi devátou a desátou.

6

Akuna Business News

„háčkem“ z prstů. Že to není tak lehké, jak to na první pohled vypadá, se přesvědčili všichni, kdo to zkusili, bez ohledu na věk. Ani šípy zaryté do drnů mimo terč však nikomu dobrou náladu nevzaly. Naopak každý zdařilý výstřel byl odměněn nejen „naloupeným“ penízkem, ale i aplausem diváků. Lanovka byla první disciplínou, u které se zvážnělo a od níž se také odstupovalo. Vedla v nejvyšším místě jen čtyři metry nad zemí. Jenže zkuste se na ni podívat z perspektivy človíčka,

Stezka Účastníci těchto her také poznávali jednotlivé atrakce. Hned kousek za tabulí bylo připraveno házení oštěpem. Jen pruty byly lehčí, kruh blíž a na pravidla dohlížel vousatý loupež-

na tom, že střelivem byly obyčejné šišky a terčem koš. Katapult pracoval stejně jako ty opravdové, co v dávné minulosti bořily hradby. Zatímco jemné umění umístění šišky na lopatu stroje – nesmějte se, záleže-

„Kdyby bylo na mně, navrhl bych, aby se takové akce pořádaly dvakrát do roka.“ ník v dobovém kroji. Legrace ale byla větší, zvlášť když se „oštěpu“ chopil loupežník, jehož délka nedosahovala ani do poloviny vrhačského nářadí. Opodál však čekala nevídaná novinka, středověká zbraň těžkého kalibru. Co

la na tom přesnost zásahu – bývalo svěřováno těm nejmenším, výstřel samotný, spočívající v prudkém zatažení za provaz, byl úkolem pro silné muže a nezřídka i kolektivním dílem. Barevné fábory pak nasměrovaly lupiče na stezku vedoucí z louky do lesa. Barmský most, čili tři pospojovaná lana, vedl kousek nad zemí, a tak údiv vzbuzovala spíš nosnost lan. Po mostě se totiž procházely najednou celé zástupy, od nejmenších až po nejtěžší. To další disciplína byla náročnější, rozhodně na přesné oko. Malí i velcí lupiči si mohli vyzkoušet svou mušku s lukem i kuší. Jen málokdo držel někdy předtím něco takového v ruce. Za dohledu a pomoci lapky v kostýmu se učili mířit kuší oběma i jednou rukou a správně natáhnout tětivu luku

který má sám sotva něco přes metr. Jízda se pro ně často stala dosud největším životním adrenalinovým zážitkem. Ne že by se na lanovce nesvezli i dospělí. Překonání pavučiny – ve vzduchu zavěšené dlouhé sítě – bylo spojeno s velkým veselím. Neuvěřitelně krkolomné kotrmelce a s prominutím držkopády do měkké a pod nohama se propadající pavučiny tu potkávaly kdekoho. Odtud vedla stezka k temné jeskyni. Projít ji se svíčkou bylo pro některé děti vážným úkolem. O to víc pak rodiče dojímal pohled do dětských očí, zářících pýchou nad překonaným strachem ze tmy.

reportáž Další střelecká disciplína nedělala nynějším ani bývalým klukům potíže. Klukovský prak si svou oblibu našel i tady. Dokonce i mezi dámami, jak současnými, tak budoucími. Loupežnická stezka pak už nadobro opustila les a vedla k houpačce. Úkolem bylo vhodit penízek do lepenkové

Na hřišti

Ani na hřišti nebyla nouze o dětskou zábavu. Sedmimetrová nafukovací skluzavka byla v permanenci prakticky neustále, děti si mohly namalovat loupežníka a trefovat se do klobouku Boba a Bobka. Skupinky účastníků

K nějakým se tu přidal a my jsme měli chvíli klid...“ Absolvovali jsme všechny střelecké disciplíny, síť a jeskyni. No a malej, ten v kočárku prošel disciplínou jedení buřtů, pití limči, a podobnejma takovejma hrátkama. Kdyby bylo na mně, navrhnul bych, aby se takový akce pořádaly aspoň dvakrát do roka, takový ty vyloženě pro děti, kde se rodiče odreagujou, kam může přijít kdokoliv... Já vím, že to stojí peníze, ale byl to úžasnej nápad, úžasně se to vyvedlo... Pivo bylo studený, párky byly teplý, takže spokojenost byla maximální. Petr Melcher: Všichni byli úžasně nadšení přístupem firmy, zázemím, co všechno pro ně připravila, atrakcemi, takže se to obzvlášť vydařilo. Jsem

stejně jako celé hřiště zdobily hrozny nafukovacích balónků s firemním logem, občas proloženými živými barvami zvířátek, které dětem z nafukovacích balónků „upletl“ Jura Magic. Dospělým skoro celý den vyhrávala k poslechu kapela Galaxy Dance Band, někdy dokonce i na přání. Kolem třetí odpoledne začal zábavný program. Nejdřív předvedla několik scének skupina historického šermu Rabius a pak došlo na hlavní bod, vystoupení Železného Zekona. Ten před užaslými akuňáky přetrhl telefonní seznam, ohýbal o krk železné tyče, posloužil hlavou jako špal-

přesvědčený o tom, že by se v tom mělo pokračovat. Přišlo asi pět set lidí. Kdyby se všichni pochlubili každý deseti známým, že Akuna na nich ne-

Pozdvižení kvůli tomu nastalo na hřišti, kde byl na poledne připraven oběd, na který nikdo nepřicházel. Kuchaři nakonec ztlumili ohně a dokázali udržet své rybičky, kuřátka, klobásky i guláš ve výborném stavu až do chvíle, kdy hosté začali zaplňovat hřiště.

„Tady se lidi úplně odpoutali od své každodenní činnosti, uvolnili se ...“ trubky. Jenže k tomu musela být houpačka rozhoupaná a bylo třeba vyčíhnout ten správný okamžik. Dalším vrcholem a pro mnoho účastníků úplně novou zkušeností byla jízda na raftu. Od přístavu se náhonem doplavili do proudu Moravy a ti vyspělejší nebo odvážnější sjeli i malý jez. Jet mohl každý, kdo unesl pádlo nebo nevypadl ze záchranné vesty. Překážková dráha z různě vysokých špagátů, kterou měli účastníci absolvovat poslepu a bez dotyku s překážkou, navigováni dalším příslušníkem rodinného týmu, dokonale odhalila jejich sehranost v komunikaci. Nakonec zbyl úkol, v propozicích nazvaný přiléhavě „blbárna“. Vzít krátký klacek, zapíchnout ho do země, v hlubokém předklonu se kolem něho desetkrát otočit a pak s točící se hlavou doběhnout k metě a zpět, no uznejte, že název sedí. Do cíle se tak účastníci vraceli doslova opilí pohybem. To jim nijak nebránilo využít atrakce, která byla umístěna vedle. Jízda na konících byla pro děti sladkou tečkou za stezkou. Hodně z nich tu zažilo první jízdu ve svém životě a některé si poprvé vůbec mohly sáhnout na živého koně. Dospělí projevili až nepředvídanou hravost a plnili všechny úkoly ve více než hojném počtu. Kdo absolvoval některou z minulých outdoorových her, předvedl své zkušenosti, kdo se k podobným úkolům dostal poprvé, chtěl si všechno, o čem dosud jen slyšel, aspoň v lehčí variantě vyzkoušet. Byla proto třeba trocha trpělivosti, než se všichni dostali na řadu. Naštěstí to nikomu nevadilo a všichni se dobře bavili nejen svým výkonem, ale i výkony ostatních.

„Tady se poznalo, že Akuna je společnost, která nekašle na lidi ...“ kem na štípání dříví a roztočil na uchu zavěšené závaží, které diváci sotva uzvedli. Nakonec se nechal přejet Škodou Superb, kterou pak ještě roztlačil oštěpem opřeným o krk. Po představení na hřišti trvala volná zábava až do večera. Jak se den hostům líbil, necháme říct je samotné.

Ohlasy účastníků Petr Charvát: Moc se nám to líbilo. Náš dvouletej syn Hugo, ten si tu našel nějaký chlapy, on obdivuje chlapy...

chce jenom vydělávat, ale že jí jde o zdravý životní styl bez stresu, že jim dá chléb a hry, zábavu a dobrý jídlo, tak to bude vědět pět tisíc, a když to každý z nich řekne někomu dalšímu, tak deset tisíc lidí... Věra Myšková: Byl to takový adrenalinek pro děti, i když my jsme to s nima prožívali. Dětem se úžasně líbíly rafty, velký vzpomínky mají na sítě, moc se jim líbila lanovka, i když tam nejdřív váhaly, jestli vůbec stačej zabrzdit, a Zekon byl dobrej!

Jozef Dolenský: To byla fantastická akce, kde se lidi úplně odpoutali od své každodenní činnosti, pokecali, opekli špekáčka, uvolnili se... No a ty úkoly, my jsme s sebou měli devítiletého kluka... Všechny disciplíny byly velmi dobrý. Takový rekreační, ke zvládnutí pro každého, tak akorát pro legraci a odreagování a ta procházka po tý louce... Však furt sedíme za volantem nebo na židli, málokdo z nás se pohybuje, tak tady jsme se museli aspoň projít... Zdeněk Sais: Každej na to bude velmi rád vzpomínat, pro většinu lidí to zase bylo něco novýho, s čím se v životě běžně nepotkávají. Říkají, že si to budou velmi dlouho pamatovat, protože si zkusili věci, které běžně nedě-

lají. Nevisí třeba na lanovce a nejedou z jednoho kopečku na druhý... Měl jsem s sebou dcerku. A ta sedmiletá holčička se svezla lanovkou, i když jsem nečekal, že to zvládne, šla za mnou jeskyní se svíčkou v ruce, moc lidí se tam bálo... a pavoučí síť, u té jsme se nasmáli, byla to velká legrace... Kdo byl šikovnej, byl spokojenej, protože když se vede něco, co děláte vůbec poprvé, tak vás to příjemně překvapí...Všichni říkali, že by to mohlo bejt dvakrát třikrát do roka, protože se tam sešli lidi ne k práci, ale k rodinné zábavě. Tady se poznalo, že Akuna je společnost, která nekašle na lidi a nejede jenom po svejch ziscích, že udělala pro lidi akci, aby si tam užili. A všichni si to taky užili. A to vám, vážení, může podepsat i naše redakce.

Akuna Business News

7

reportáž

prostě perfektní! Tak znělo unisono všech, kteří se ve středu 7. září posadili na sedadla spolujezdců závodních motocyklů, řízených bratry Jakubem a Matějem Smržovými, anebo do závodních aut, za jejichž volanty byli Miloš Kárný a čtyřnásobný mistr Evropy Andrej Studenič. Totéž říkali i řidiči, kteří si okruh projeli vlastními vozy nebo na vypůjčené motorce. Akuna Adrenalin Show, uspořádaná společností a Akuna Racing Teamem v rámci sponzorského dne týmu na brněnském Masarykově okruhu, nenechala chladným nikoho. Druhý ročník této firemní události, která si, jak se zdá, získá stálé místo v kalendáři každoročních firemních akcí, a také velmi brzy našla svou tvář a ustálený řád, měl ke svému konání ideální podmínky. Bylo sluníčko a hlavně sucho, a to je pro jízdu na rychlých kolech hodně podstatné. Jedinou podmínkou účasti byl kromě včasného projevu zájmu odběr zboží, postačující pro měsíční kvalifikaci. Za to se účastníci akce mohli svézt na strojích, soutěžících na okruzích seriálu ME Super Stock a Octavia Cup. Oproti loňské show v Mostě se v Brně

mohli také projet na trati za řídítky zapůjčené či vlastní motorky nebo ve vlastním autě. Na parkovišti před boxy byla připravena také motokárová dráha a jízda zručnosti na skútrech. Přijeli všichni přihlášení včetně početné delegace za Slovenska. Už krátce po deváté hodině, kdy akce začala, byly rozpisy jízd jednotlivých jezdců skoro plné. K omezení muselo dojít, čtyři jezdci i tak museli každý absolvovat k padesáti jízdám a kromě polední pauzy se nezastavili až do pěti odpoledne. Čekali jen tehdy, když se někdo zdržel s oblékáním kombinézy. Proto jízdy také trvaly jen dvě kola. Jedno na zvyknutí, jedno na prožitek... víc by se nestihlo. Čekání na jízdu si účastníci zpestřovali hlavně vyzvídáním „jaké to je“ od těch, kteří už měli jízdu za sebou, sledováním trati a povídáním o všem možném. A kdo se zkusil projet po okruhu „ve vlastním“, měl o zážitky, často neočekávané, víc. O účastníky bylo postaráno po všech stránkách. K posezení a k občerstvení bylo vyhrazeno několik spojených boxů, na oběd si mohli i vybrat.

8

Akuna Business News

oči, ale ne, naopak, to člověk musí prožít s otevřenejma očima. Zdeněk Sais: Je to super. Už jsem taky jel, s Porsche. Poprvé v životě jsem jel se závodním na trati. Dojmy mám krásný. V prvním kole to byl takovej trochu lepox, protože on nebere ohled na to, jestli vedle něj někdo sedí nebo ne, jede podle sebe a na doraz.

Nemá smysl, abychom popisovali pocity, které účastníci často v prvních chvílích po jízdě ani nedokázali přesně vyjádřit. Lépe o nich vypoví autentické záznamy jejich spontánních projevů. Petr Charvát (sesedá z motorky): Fantastický! No prostě úžasnej zážitek, to přetížení, to zrychlení. No prostě je to jak když člověk vidí závody v televizi a najednou si to může vyzkoušet na vlastní kůži. A co zatáčky? No klopili jsme to spolu dost ... Dělalo vám to potíže? Ne, Já už jsem totiž na motorce jezdil asi před deseti lety. Byl to Pionýr, Jawa 50. To bylo trochu podobný. Zajímal ses někdy o motorky? Tak okrajově. Já se musím zajímat i o ekonomiku, na tý motorce ty flašky prostě nikam nedovezu, takže se zajímám víc o auta, ale stejně jsem se na jízdu s Kubou Smržem moc těšil. A splnilo, ne překonalo to všechna moje očekávání. Úžasnej, úžasnej den... Vladimír Škývara: Se soutěžní oktávkou jsem se svezl, jako spolujezdec pochopitelně, a bylo to super. Pak

jsem to zkusil zkopírovat se svou Toyotou. Ale.. no, chybí kilowaty. A nechybí taky trochu jezdecké praxe a odvahy při jízdě na okruhu? Já tě svezu, jo? Ne děkuju! Když jsem dojel, byly gumy samá žmolka... Po několika okruzích. Svezení to bylo krásný, ale přišlo mě jen na gumách tak na dvě tisícovky...

Věra Myšková: Dneska jsem absolvovala jízdu v Porsche, bylo to perfektní, gumy hvízdaly a jelo se i přes zelený, to znamená nejenom po asfaltu, a líbilo se mi to, protože to mělo grády. Na odpoledne mám naplánovanou jízdu s Jakubem na motorce. Už jste někdy takhle jela? Ano vloni, to jsem jela v soutěžní oktávce a taky na motorce s Jakubem. A jaké to bylo? Taky perfektní, čekala jsem, že budu mít celou dobu zavřený

Tlačilo tě to do sedadla? Tlačil jsem se sám, nohama opřenej, zády opřenej, rukama jsem se držel madla, štafnutej, pořád připravenej na všechno, co by mohlo přijít. V zatáčkách, když jsem viděl jak se do nich řítí a vůbec nebrzdí, tak jsem brzdil za něj, že bych snad nohama prorazil podlahu. Ale on to nakonec vždycky perfektně vybral. Druhý kolo už bylo fajn, člověk si na to zvykne... Bylo to moc hezký, krásný. Klidně bych jel ještě jednou. Pojedeš i na motorce? Ne. Motorka mi není cizí, kdysi jsme s partou tak trochu rekreačně závodili a umím si na ni v zatáčce i lehnout. Ale když jsme vloni jeli s Kubou, tak mi opravdu cvakal zadek. Poskočily nám gumy v zatáčce, a to jsem si řekl – a dost, už na to nesednu. V té chvíli jsem strach měl, to přiznávám. Dneska, kdyby bylo volné místo, tak bych se svezl, ale nijak zvlášť po tom netou-

reportáž motorku nepolezu, nemám tu ctižádost. Svezu se s mladým Studeničem, i když po půldni má ty gumy všelijaký. To by člověk neřekl, jak náročné je to na pneumatiky, na stroje vůbec. Proto bych svoje auto na okruh nebral. Myslím, že sem cestovní vozy nepatří. Jsou na něco jiného. A protože to neumím, mohl bych s ním něco udělat a pak na to doplatit na silnici, anebo taky hned...

žím. Zato jsem se svezl svým oplem. Dal jsem tomu všechno, co ve mně bylo, takže silnější vozy měly co dělat, aby mi ujely, gumy kvílely... no užil jsem si to perfektně. Oleg Frajman (sesedá z motorky): No paráda! To byl zážitek! Takovej člověk nezažije každej den. Někdo to nepozná za celý život... Už dostat se do depa, kam se nedostanou ani různé celebrity, je něco a jsem rád, že to pro nás firma udělala. No a zážitky přímo na dráze... nejvíc mě šokovalo, že závodník , jak na motorce, tak v autě, před zatáčkou úplně nepochopitelně ještě přidává plyn. No ale vždycky to dobře dopadlo, vidíte, jsem tady živej a zdravej... Měl jste strach? Strach jsem neměl, to jsem jim věřil. Akorát panu Kárnýmu jsem za Akunu poděkoval, že mně ušetřil náklady na oběd. Ta rychlost, to vzrušení, ten adrenalin způsobily, že jsem přestal mít hlad. A to jsem dnes ani nesnídal, nevím, asi to byla nějaká předtucha, že by člověk něco

takového neměl absolvovat s plným žaludkem, když na to není zvyklý – a asi to nakonec bylo správně. Co je lepší, motorka nebo auto? Z mého pocitu – na té motorce je to pro organismus snazší. V autě motor jede, jak to odhaduju, tak na sedm osm tisíc otáček, a ty vibrace motoru a celé karoserie se zákonitě musí přenést do vnitřku kabiny a na jezdce. No a kdo na to není zvyklý, tak se po vystoupení cítí tak trošku jako kdyby vylezl z centrifugy. Na tý motorce mi to přišlo nějak čistší, hladší, i když rychlost byla veliká. Koukal jsem se Kubovi přes rameno a těch dvě stě tam měl... Když jsme předjížděli, tak jsem si říkal, proboha, jak se tam chce vejít, a on se tam vmáčknul, mezi krajnici a dalšího jezdce... no jsou to profíci, no. Tomáš Kwolek: Myslím, že mohli přijet i ti, kteří se nechtěli svézt na okruhu nebo to mohli udělat s vlastními vozy. Myslím, že je důležité, aby věděli a viděli, že když Akuna sponzoruje Molenaar Racing a Akuna Ra-

cing, čili bratry Smržovy, tak kam ty peníze jdou a že je to hezkej sport. Nejenom fotbal a hokej, ale i motoristický sport je hodně hezký a hodně divácký. Myslíte si, že je důležité, když si na okruhu vyzkouší své řidičské schopnosti? No a jak. Já doufám, že aspoň ti, co jsou tady a ještě se k tomu neodhodlali, to odpoledně udělají. Zrovna před chvílí říkal Marek Moroń, že projet D 1 je závodnicko-kaskadérský výkon. Znát své vlastní schopnosti a hranice možností vozu je určitě dobré, nejen na D1, a může člověku zachránit život. Kdo zjistí, že by toho mohl umět víc, tak se například pořádají školy smyku... vidíte, to bychom možná mohli zorganizovat, ovládání vlastního vozu v extrémních podmínkách. Jak se to s motorismem v Polsku? My takový okruh v Polsku vůbec nemáme a motoristický sport tam má o hodně menší okruh fanoušků. To souvisí s tím, že se v Česku po mnoho let vyráběla kvalitní auta i motorky a přesto, že v minulosti kvalita hodně upadla, tradice fandovství i divácká obec zůstaly. Dagmar Brázdilová (sesedá z motorky): Třepu se ještě teďka, chvěju se, špatně se mně dýchá... Já jsem motorky vždycky obdivovala, mně se to děsně líbí, ale vím, že je to velmi, velmi nebezpečný sport. Takže jsem to dělala tak, aby mí dva synové pokud možno motorku nikdy nechtěli. Že jsem dneska za Jakuba Smrže sed-

la a že jsem se s ním svezla, to jsem překonala sama sebe. Je to totéž, co učím své partnery. Když se něčeho bojíš, tak to udělej. Já jsem totiž naposledy seděla na motorce před patnácti lety a vybourala jsem se. Spálila jsem si o výfuk nohu tak, že jsem s tím dva měsíce marodila a dodnes mám jizvu. A dneska jsem na ni sedla jen proto, abych svým parťákům dokázala, že to jde překonat... Co jsi cítila na motorce? Obrovskej adrenalin, to ... to se nedá snad popsat. V tý rychlosti, když se neschováš za jezdce, tak se ti to opře do helmy – myslela jsem, že mě to snad odfouk-

Marek Moroń: Já už jsem se vloni svezl na všem, co tu bylo. Motorky miluju, ale zjistil jsem že nejradši na nich jezdím sám. Chci prostě řídit, ovládat je. Takže jsem využil nové možnosti zapůjčení stroje a vyzkoušel si čtyři motorky, dvě sportovní, jednu „fun“ a jeden nekapotovaný stroj, který se mi líbil nejvíc. Dokonce tak, že si na něj dělám zálusk a uvažuju o prodeji svého skútru, na kterém jsem už toho najezdil dost. Ty okruhové mašiny, to je teda síla. Ubereš plyn, chcípne to. Trochu přidáš – a je to na zadním kole. Chvilku mi trvalo, než jsem přišel na to, jak s nimi za-

„Takový zážitek spolehlivě vymaže z hlavy všechny stresy a dostaví se pozitivní nálada ...“ ne... Šílená rychlost, člověk se musí držet a nesmí se na toho Jakuba nalepit, protože on musí mít volnost pohybu, motorka se řídí celým tělem. Takže když v té rychlosti brzdí, vší silou se zapíráš o nádrž... je to i fyzicky náročný, za ty dvě kola je člověk docela utahanej... Joanna Lachendro: Je to super, adrenalin pracuje, zkusila jsem si jízdu autem a nejradši bych si sedla za volant, jenže tady nemám vůz. Na motorce jsem ještě nejela, ale pojedu. Už se těším. Jozef Dolenský: Dnešek, to je řádění. Já na to moc nejsem, ale baví mě se dívat, co to dělá s ostatními. Na

cházet. Svezl jsem se taky v autě a byla to zase záležitost. Jsem příznivcem adrenalinoterapie. Vím, že takový zážitek spolehlivě vymaže z hlavy všechny stresy, že se po něm dostavuje pocit sladké únavy a po jejím odeznění pozitivní nálada, chuť pustit se do všeho, čeho se člověk obával nebo co odkládal. Na to nemusíte být milovníkem rychlých kol, zkuste třeba parašutismus, když chcete adrenalinový sport, ale stačí i obyčejné sjezdové lyžování nebo cokoliv podobného. Vřele doporučuji. Tato slova snad není třeba dál komentovat. Akuna Adrenalin Show byla pro všechny zúčastněné nezapomenutelným dnem.

Akuna Business News

9

myšlenky, názory, rady a příběhy

jak telefonovat:

zdarma! Lenka Kadaňková, R.N.D. Stejně jako ICQ, MSN apod. patří do skupiny tzv. instant messengers. Instant messengery obvykle umožňují chatování mezi dvěma nebo více lidmi, můžete jejich prostřednictvím poslat soubor nebo SMS a poslední dobou telefonovat po internetu.

Co umí Skype Skype tohle všechno umí a umí to skutečně dobře. V porovnání s konkurencí má Skype několik výhod. Přenos veškerých dat (soubory, chatování i přenos hlasu) je šifrovaný a nemusíte se tedy bát, že se vaše zprávy nebo hovory dostanou do nesprávných rukou. Skype projde přes většinu firewallů, proxy, apod. (nástroje pro ochranu sítě před útokem hackerů), na čemž jeho konkurenti obvykle vyhoří. Co to znamená? Pokud jste s ICQ nebo podobným programem připojený k síti, která je schovaná za firewallem, tak si velmi pravděpodobně nepopovídáte. Se Skype je toto riziko minimální. Skype má také nízké nároky na šířku přenosového pásma, což česky znamená, že mu pro kvalitní přenos hlasu stačí i pomalé připojení k internetu. Na oficiálních stránkách Skype uvádí minimální požadovanou rychlost připojení 33.6 Kb. Osobně jsem Skype zkoušela i přes dial up (běžná telefonní linka) a kvalita hlasu byla výborná. Mimo požadavků na připojení k internetu je dobré znát i HW požadavky Skype (výkon a vybavení počítače). Pro telefonování je možné používat reproduktor nebo sluchátka s mikrofonem. Pro komfortnější práci se Skype doporučuji USB telefony. Instalace Skype je velice jednoduchá a zvládne ji i nepříliš zkušený uživatel. Mezi dodávanými jazyky přímo se Skype není ani čeština ani slovenština. Češtinu i slovenštinu pro Skype si můžete dodatečně stáhnout a jednoduše nastavit. Před prvním použitím Skype je nutné se zaregistrovat. Poté si můžete nastavit svůj profil, podle kterého Vás ostatní uživatelé mohou velmi snadno vy-

10

Pokud podnikáte, neobejdete se bez spojení s Vašimi partnery. Každý, kdo někdy zkusil dálkový nebo mezinárodní sponzoring, ví, kolik výdajů je spojeno s telefonováním. A tak není divu, že i mě zaujala možnost telefonovat zadarmo – nebo skoro zadarmo – prostřednictvím internetové telefonie, konkrétně přes Skype. hledat. Teď si do adresáře můžete vložit ostatní uživatele a SkypeOut kontakty. Samotné prostředí programu Skype je velice přehledné a práce s ním je velice jednoduchá na rozdíl od některých podobných programů, plných zcela zbytečných funkcí, matoucích méně

úplně zdarma), tak telefonování přes internet ze Skype na běžné telefony, a to včetně mobilních telefonů. Posledně jmenovanému se v terminologii Skype říká SkypeOut. SkypeOut není zdarma, ale jestli to není úplně nejlevnější telefonování, je to určitě telefonování velmi levné.

Se Skype se dá volat i do běžných sítí, na mobily a obráceně. Za to se sice platí, ale ne moc. zdatné uživatele. Skype Vás také nebude obtěžovat bannery (reklamami). Protože se Skype stává pro VoIP telefonii nejpoužívanějším programem, začínají se pro něj objevovat pluginy (doplňky) od jiných výrobců. Mezi nejzajímavější patří SAM (záznamník, za který nemusíte platit), look2skype (integrace Skype do Outlooku) a video4skype (videotelefonování pro Skype).

Out. Samozřejmostí je vyúčtování – výpis hovorů, který je aktualizovaný po ukončení každého hovoru a který si můžete stáhnout ve formátu vhodném pro MS Excel. Další z placených služeb je SkypeIn. Jak název napovídá, jde o volání opačným směrem, a to z běžných telefonů na Skype. Funguje to tak, že si ve vybrané zemi zakoupíte telefonní číslo (v České republice např. +420 123 456). Toto číslo se chová naprosto stejně jako kterékoli jiné číslo v pevně síti v ČR s jediným rozdílem, že když na ně někdo zavolá, nezvoní vám běžný telefon, ale Skype. Každý kdo vám na ně telefonuje, platí stejně jako by volal na běžnou pevnou linku. Z Prahy bude volat za cenu dálkového hovoru v rámci ČR a např. z Německa za cenu mezinárodního hovoru podle

Cena hovorného (minutová sazba) není přímo úměrná vzdálenosti země, do které telefonujete, ale vyspělosti země. Takže do Austrálie na druhé straně zeměkoule se dovoláte levněji než například na Ukrajinu, která je „za humny“. Nejlépe Vám to ukáže kompletní ceník hovorného pro celý svět. Abyste mohli používat službu SkypeOut, musíte si koupit kredit stejně jako pro Oskartu, Twist nebo Go.

USB telefon.

použitého německého operátora. SkypeIn číslo je prozatím možné zakoupit pouze ve vybraných zemích, jejichž seznam se postupně rozšiřuje. V jednu chvíli můžete používat až 10 SkypeIn čísel. Poslední službou je Skype VoiceMail, což je úplně obyčejný hlasový záznamník, který zaznamená příchozí hovor, pokud jej zrovna z nějakého důvodu nemůžete přijmout. Placené služby SkypeOut, SkypeIn a Skype VoiceMail je možné uhradit platební kartou přes Moneybookers a nově přes PayPal. Pokud Vás tato technologie oslovila jako mě a chcete řídit Vaše organizace třeba za oceánem s minimálními náklady, je tohle jedna z možných cest.

Najděte si Skype

Placené služby Nejsilnější stránkou Skype je právě telefonování. A to jak telefonování po internetu (telefonování mezi dvěma uživateli programu Skype, které je

IP telefon, použitelný i při vypnutém PC.

Skype umí konferenční hovor až pro čtyři uživatele. Pro konferenční hovor můžete libovolně kombinovat uživatele Skype i uživatele volané přes Skype-

Chcete-li si tento program třeba jen vyzkoušet, je volně ke stažení i s češtinou na: www.xtel.cz/skype/cestina/. Podrobnější návody k obsluze a nastavení programu Skype najdete na adrese http://skype.nexxen.cz/skype-navody-dokumentace.htm. Dokumentace ke Skype, nastavení, první volání atd. :http://skype.nexxen.cz/skype-navody-dokumentace.htm Nové verze Skype+češtiny: http://www.xtel.cz/skype/cestina/ zdroj: www.skype.cz

Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.

Akuna Business News

myšlenky, názory, rady a příběhy Už je to skoro rok, co jsem spolu se skupinou českých distributorů strávil tři týdny v Chicagu v pobočce Akuny MW. Když se vraceli domů, rozhodl jsem se, ze navštívím New York, abych svým českým, ale i polským partnerům pomohl proškolit distributory a manažery. Čekalo na mne i mnoho českých podnikatelů, kteří už delší dobu působí v N.Y., a o Akuně ještě nic nevěděli. Jednalo se o spoustu kontaktů, nových lidí, nových manažerů a distributorů, takže práce bylo naplánováno dost.

krůtu nechci ani vidět Lubomír Březina, R.N.D. Po tříhodinovém letu a přistání na letišti JFK jsem si vzal taxi a projel jsem střed města, 42. ulici a Pátou, což je něco jako pražský Václavák. Kochal jsem se tím městem a připadal si přitom jako velká hvězda, která přijela udělat velký byznys. Pak jsem se nechal zavézt do polské čtvrti Greenpoint v Brooklynu, prvního člověka jsem se – polsky – zeptal na slušný a levný hotel, a podle jeho doporučení si ve Sport hotelu Jamajka svou dokonalou češtinou objednal jednolůžkový pokoj na devět nocí.

Paní v recepci zajímalo, co tu dělám. Řekl jsem jí, že jí to povím, až se vyspím. Sešli jsme se u snídaně, udělal jsem jí krátkou prezentaci v polštině a za chvíli už jsem měl nějaké nové kontakty. „Můžete jim klidně volat hned v pondělí,“ řekla mi. „Zavolám jim ještě dneska,“ řekl jsem. Usmála se a vyslovila tu hroznou větu: „Je přece Den díkuvzdání.“ Proboha! Úplně jsem zapomněl! Den díkuvzdání je pro Američany velký svátek, stejně důležitý jako Vánoce. Slaví se čtvrtý listopadový čtvrtek a kdo může, vezme si v pátek volno a užije si čtyři dny dovolené. Je to svátek rodinný a lidé cestují i z jednoho konce Ameriky na druhý, jen aby v ten den byli spolu. A protože se Američané hodně stěhují za prací, skoro nikdo v té době není tam, kde bývá zbytek roku. A já tu teď sedím a až do pondělka se se mnou nikdo nebude bavit. Můj drahý newyorský čas, čtyři, možná pět dní z deseti, kdy jsem chtěl toho tolik udělat, jsou pryč. Jak to pak všechno stihnu?

A co budu dělat celé čtyři dny? Přece tu nejsem na dovolené. To ne, ty dny musím přece nějak využít. A tak jsem se vydal po ulici a vešel do každého obchodu, do každého baru a restaurace, zkrátka všude, kde bylo otevřeno, navazoval rozhovory s každým trochu vstřícnějším člověkem a prezentoval a prezentoval. Nevynechal jsem ani černé zaměstnance svého hotelu, když jsem se tem už v noci vracel. Nějak podvědomě jsem si určil cíl: aspoň jednu smlouvu, dvě prodané bedny a sto kontaktů. Druhý den jsem vyrazil dobýt přízeň příslušníků české komunity. Prošel jsem mimo jiné i všechny proslavené české restaurace, Zlatou Prahu, Bohemku i Kolibu, kde se mi jako krajanovi dostalo srdečného uvítání a vždycky taky ohromné porce krocana. V ty dny jsem snědl snad víc krůtího masa, než bych si ho dokázal pohromadě představit. Pravda, v ty dny do se práce ani Polákům ani Čechům moc nechtělo. Taky byste se o Štědrém dnu nebo na Boží Hod nepřetrhli. Ale sváteční atmosféra otvírala jejich srdíčka a ochotně mi dávali kontakty a přistupovali na schůzky na příští pracovní dny. Byl to ten nakonec ten nejlepší „suchý nácvik“, jaký jsem kdy zažil. Cíl se mi sice docela splnit nepodařilo, ale i jedna bedna se počítá. A kontaktů jsem získal dost na to, abych tu měl co dělat nejenom na tomto, ale i na příštím pobytu. V neděli jsem si tedy udělal volno. Navštívil jsem Central Park, Sochu svobody, Empire State Building, Manhattan,

Brooklyn, Bronx, Harlem. Taky jsem se byl podívat, kde se kdysi tyčila honosná americká dvojčata WTC, kde zůstala jen obrovská díra a právě se chystají základy pro nové obchodní centrum. Už několikrát jsem byl v N. Y., takže jsem se uměl dobře pohybovat a orientovat. Celou dobu jsem jezdil metrem a rychlovlaky. S trochou angličtiny jsem vysvětlil co potřebuji, kam se chci dostat, vždy sice kroutili hlavou, že má řeč zní nějak divně, ale pokaždé jsem dostal odpověď. Navští-

ní večer, a někdy i na noc. Dohnat čtyři dny... Shledání s mými polskými manažery a distributory bylo obrovské. Příští dny jsme se scházeli u Anny Janovské v jejím krásném obchůdku s bylinami a bylinnými produkty, kde jsme každý den dělali prezentace, dvouhodinovky, a šestihodinovky. Na setkání přišlo hodně nových distributorů a manažerů. Společně jsme oslovovali i „spící“ distributory. Všichni partneři byli taky moc zvědaví, jak to funguje v Polsku,

Nějak podvědomě jsem si určil cíl: aspoň jednu smlouvu, dvě prodané bedny a sto kontaktů. vil jsem taky vyhlášený noční Bluesový klub na 5. Avenue. Byl to nádherný a skvělý koncert. Konečně pondělí. Už včera večer se mi podařilo sjednat setkání s některými partnery, takže dnešek je zachráněný. Telefonuju přímo závodním tempem. Protože všichni mají svůj čas už naplánovaný, sjednávám schůzky i na pozd-

Česku a v jiných zemích, kde má Akuna zastoupení. Měl jsem toho na vysvětlování opravdu hodně. Každý den okolo čtvrté začal kolotoč, který trval až do půlnoci, a někdy se to protáhlo až do ranních hodin. Ráno jsem pro změnu obcházel, majitele obchodů, prodejen, barů, cestovek, pojišťoven... Absolvoval jsem i nějaké schůzky, sjednané v těch minulých dnech a s malým zpožděním se mi podařilo svůj cíl splnit. Odpoledne pak vypukl kolotoč nanovo. A když jsem se vracel k ránu do hotelu, černoši, kteří si krátili noční službu ve fitness, na mě volali: „Hello Akuna, Alveo big star!“ Už jsem tu byl jako doma. K mému odletu zpět do Chicaga se se mnou přišlo na letiště rozloučit deset manažerů. Nakonec to tedy všechno dobře dopadlo. Jen tu krůtu od té doby nemůžu ani vidět...

Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.

Akuna Business News

11

myšlenky, názory, rady a příběhy Začneme od začátku. Jak jste začali spolupracovat? Zadrobílek: Když jsem hledal partnery s kontakty v zahraničí, vzpomněl jsem si na paní Resińskou, ke které jsem se chodil stříhat. Svého času se zmínila o tom, že jezdí do Poznaně. Při další návštěvě jsem se jí poptal a zjistil, že její manžel je Polák a v Poznani mají rodinu. Představil jsem jí příležitost s Akunou a ona odmítla. Protože mi vlasy rostly pořád, u holiče se povídá, asi po třetí návštěvě se ledy nepochopení prolomily a paní Resińská mi sjednala schůzku se svým manželem. Resiński: V Česku bydlím od roku 1997, jenže předtím jsem byl od poloviny 80. let v Německu. Takže jsem Polák s německou minulostí a českou přítomností. Jsem kvalifikovaný zahradník, ale v Německu i v Česku jsem dělal leccos a svým oborem jsem se neživil. Když jsme se sešli, zrovna jsem dělal renovaci dveří. Tehdy jsem měl 5 700 čistého a kvůli nim jsem si ničil zdraví v prachu a ve výparech z lepidel. Měl jsem zánět mízních uzlin a narušení imunity. O network marketingu jsem už slyšel, byl jsem na jednom mítinku Amway. Práce mě velmi zaujala, ale v tehdy v Polsku věděl o Amway každý a jejich zboží mělo velkou konkurenci v maloobchodě. Když mi Mirek řekl o Alveu, které bylo tehdy úplně nové, ale v Česku už mělo první výsledky, byl jsem rozhodnutý. Schůzka trvala dvacet minut a změnila celý můj život. Jak jste začínal? R: Neměl jsem nic, ani auto. Mirek mi obrovsky pomohl. Nabídl mi, že se mnou bude jezdit do Poznaně. Protože jsem v Polsku už dlouho nebydlel, veškeré přátelské kontakty se už dávno přetrhaly. Zbývala rodina. První cesta byla dost krutá. Vyčerpali jsme spoustu kontaktů, od kterých jsem si moc sliboval, a uzavřeli jsme jen jednu smlouvu a prodali dvě lahve. Kvůli tomu jsme ujeli tisíc kilometrů a strávili dva dny. Byl jsem z toho nadobro zničený, omlouval se, bylo mi do breku.

Je to příběh podobný mnoha jiným. Pokud se něčím oproti ostatním vymyká z normálu, jsou to jeho extrémní polohy. Je to příběh ohromné až buldočí vytrvalosti a poctivé sponzorské podpory na straně jedné a velké odměny, které se oběma jeho protagonistům za jejich úsilí dostalo. Každý, koho občas přepadnou pochyby by si měl přečíst ...

jak se dělá úspěch

Rafal Resiński, N.N.D. a Miloslav Zadrobílek, N.N.D. Jak jste tu cestu hodnotil jako sponzor? Z: Já jsem na rozdíl od Rafala věděl a měl jsem zkušenosti s tím, jak systém funguje. Že i když se dostavují výsledky, hned je nevidíme, ale jsou a časem se projeví. R: Vysvětlil mi, že je to normální. A tak jsme spolu začali jezdit. Od

Jak jste viděl ten rok vy? Z: Jako rok perfektní spolupráce. Rafal se postupně naučil všechno, co

„Teprve když jsem viděl jeho úžaslý obličej, uvědomil jsem si, že se mi to podařilo ...“ pondělka do čtvrtka jsem dělal, v pátek bral dovolenou a jeli jsme. Když Mirek nemohl, jezdil jsem i vlakem, se dvěma bedýnkami v taškách. Při druhé cestě jsme už prodali třináct lahví. Za tři cesty jsem prodal první šedesátku a stal se Leaderem. Takže to nakonec nebylo tak těžké? R: Teprve pak to začalo být těžké. Zpočátku jsem byl spokojený. První plat z Akuny byl čtrnáct tisíc a po třech měsících jsem dal v práci výpověď. Lidi se zajímali o Alveo, kupovali ho, ale neměl jsem nikoho, kdo by

12

chtěl budovat síť. To se mi nedařilo. Hodně mi pomohl Mirek a Tomáš Kwolek a Bohuš Dudzik z polské Akuny. Přesto trvalo rok, než jsem v Polsku našel první obchodní kontakty.

musí obchodník v network marketingu umět, a hlavně si brzy osvojil profesionální přístup, který spočívá ve vytrvalé a cílevědomé investici pracovního času do zisků ne okamžitých, ale budoucích. Snažil jsem se jít mu příkladem a on velice rychle pochopil, že cílem je přinést informaci o nabídce společnosti co největšímu počtu lidí v co nejkratším čase. Udělali jsme stovky prezentací a uměli jsme se dopracovat k novým a novým kontaktům. Po půl roce má účast na Rafalově činnosti slábla s tím, jak se učil, a do

roka pracoval úplně samostatně. To je to, o co v dobře fungující struktuře jde: vychovat soběstačné, samostatné a fungující spolupracovníky. R: To jde jednomu rychleji, jinému pomaleji. Všechno je to jenom na vědomí, na vůli a záleží na ní víc než na rozhodnutí. Člověk se může rozhodnout, ale když mu to nejde a on s tím za dva tři měsíce praští, tak bohužel... Bavil sem se na setkání v Olomouci s Petrem (Melcherem, pozn. red.) a on mi řekl, že byl překvapený, když mi to trvalo skoro rok a půl a já jsem to nevzdal. A já jsem přitom tím vlakem se dvěma bedýnkami jezdil třeba až do Štětína, k Baltu, jenom proto, aby mě někdo odmítl a abych jel zase zpátky. Jenom si spočítejte nejenom ten čas, ale i náklady, kolik mě to stálo... To jsme narazili na zajímavé téma. Jak hospodařit s vydělanými penězi? R: Když si nováček vydělá první peníze, myslí si, že jsou všechny jeho. Nejsou. Musí si je rozdělit pro vlastní spotřebu – z těch peněz žije – a na investice do svého obchodu. Bez nich nemůže své aktivity rozšiřovat. Když spotřebuje všechno, stagnuje, obchod skomírá. A pak se diví, proč mu to nejde. Zvlášť na začátku, když je peněz nejmíň, se do sítě musí investovat hodně – neříkám všechno, ale aspoň půlka. Mnoho lidí si taky neuvědomuje, jak s růstem příjmů rostou i jejich osobní výdaje. Kupují si dražší zdravou stravu, líp se oblékají, schůzky smlouvají v lepších kavárnách, začnou bydlet v hotelu, přestanou hlídat svůj telefonní účet, koupí si nebo vezmou na leasing auto, a tak dál. Pak je demotivuje, že mají pořád málo peněz. Je v pořádku, že chtějí reprezentovat firmu i sebe. Ale i v tom je potřeba mít rozum a vydávat přiměřeně ke svým příjmům. Vraťme se k vám. Kdy jste sám sobě řekl, že jste úspěšný? R: Asi v té době, kdy jsem si koupil nové auto z Akuny. To bylo po necelých dvou letech. Stálo mě jenom akontaci, splátky mi díky mým výkonům hradila Akuna. Samotného by mě snad ani nenapadlo uvažovat o tom, jestli jsem úspěšný, třebaže můj příjem po roce několikanásobně přesahoval ten z mého bývalého zaměstnání. Jenže právě tehdy jsem potkal svého bývalého šéfa. Ptal se mě, jak se mi daří. Řekl jsem že dobře a poděkoval jsem mu za tu minimální mzdu, kterou mi dával a která mě motivovala

Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.

Akuna Business News

myšlenky, názory, rady a příběhy k rozhodnutí spolupracovat s Akunou. Pak jsem nastoupil do své nové Fabie. A když jsem viděl jeho užaslý obličej, v té chvíli jsem si ostře uvědomil ten rozdíl mezi mým dřívějším a současným životem a věděl jsem, že se mi to podařilo. Jaký je Rafal Resiński partner? Z: Já jsem v Rafalovi našel perfektního člověka, který pochopil, o co jde, je vytrvalý, cílevědomý, uměl využít své výhody znalosti polského jazyka při expanzi firmy na nový trh, a také všechny možnosti, které se při spolupráci s tak dobrou firmou, jako je Akuna, naskýtají. Využil i mé sily, kterou jsem mu dával, když jsem mu poskytoval podporu bez ohledu na to, jestli momentálně vyděláváme nebo nevyděláváme nějaké peníze, a nakonec i zkušenosti, protože já jsem opravdu věděl, že pokud to nevzdá, svou síť vybuduje.

investovat a nesmí se poddávat. Já jsem mu věřil, on byl pro mě příkladem a jemu děkuju za to, že jsem v těch těžších dobách vydržel, nenechal se znechutit počátečními neúspěchy a pokračoval. Co bylo dál? R: Vlastně skoro po dvou letech jsem pak zaznamenal ten opravdový úspěch. Potkal jsem ty správné lidi, ze kterých se stali mí obchodní partneři. Jejich jména dnes znají všichni akuňáci od Bulharska a Jižní Afriky po USA a Kanadu. Byla to Jolana Bednarkevič a o něco později její partneři manželé Gabryniewští. Dál pokračovat nemusíte. To znamená, že vaše sponzorská linie ovládá většinu polského trhu a vy jste bohatí lidé. Z: Nevím, jestli bohatí, žádné miliardy nemáme, ale na nedostatek financí si nestěžujeme. Podstatné na tom je, že

„Mezinárodní sponzoring se stal naším programem. Nové technologie ho velmi ulehčují.“

ska, chystám se konečně využít známostí v Německu... a v Polsku buduji novou větev s partnerkou Malgorzatou Staszak, kde už máme první auto a bude další... Z: Mezinárodní sponzoring se totiž stal naším programem. Jednak mým a jednak mých partnerů. Už čtvrtý rok spolupracuji s americkými partnery. Jsou to vlastně partneři mých partnerů, ve druhé až čtvrté úrovni, kteří mi dávají telefony na své spolupracovníky a já je motivuji a školím po telefonu. Byly to desítky protelefonovaných hodin, a taky dost velké výdaje, takže teď, když to technologie umožňují, přecházím na internetové komunikační programy, jako je třeba Skype nebo Messenger... A přitom pořád rozvíjíme české sítě, protože pořád tu jsou stovky tisíc a milióny lidí, kteří o Akuně, jejích výrobcích a nabídce spolupráce ještě ani neslyšeli...

R: Byla to hlavně jeho psychická podpora. On už před Akunou podnikal, měl s tím zkušenosti, a přesto z něho odešel, protože poznal, že tohle je lepší modernější způsob obchodu. Věděl, že člověk musí do své firmy

se díky tomu můžeme dále a více věnovat mezinárodnímu sponzoringu, protože na to máme dobré zajištění. R: Já jsem se mezitím naučil líp česky a začal jsem konečně budovat síť i v Česku, mám kontakty do Švýcar-

V prosinci 2004, kdy mě oslovil můj nynější sponzor, jsem už pět let pracoval pro společnost s přímým prodejem zboží. V telefonu na mě působil jako začátečník, proto jsem se ani neptal, proč se sejdeme a už jsem se těšil, jak ho získám pro svůj obchod.

co Akuna nabízí

Na schůzce jsme si příjemně povídali. Získal si mou pozornost především svým zájmem o mou práci. Když jsme se dostali k tématu jeho nabídky a on začal představovat společnost Akunu, zastavil jsem ho slovy: „Pane Balcare, nevím, jestli mi máte mi co nabídnout. Společnost Akunu znám od svých přátel a vím, že má skvělý výrobek Alveo, který nechci prodávat. Co tedy pro mě máte?“ Alveo se mi líbilo, ale jelikož jsem znal jeho cenu a neměl jsem na ně peníze, zaujal mě program trvalých slev a nízký poplatek za uzavření smlouvy, kterou jsem si sám hned vyplnil. Pan Balcar oproti mému dojmu z telefonu vystupoval profesionálně, a tak jsem mu dal několik doporučení na své přátele a známé.

Vaše sítě nejsou zrovna nejmenší. Kolik času potřebujete pro své stávající partnery a kolik věnujete novým kontaktům a školení nováčků? Z: Padesát na padesát. Opravdu spotřebuji polovinu času na pomoc svým samostatným partnerům, na jejich akce, kterých se účastním, na motivaci, když se někdo dostane do stresu, deprese nebo nestíhá. Ale polovinu času vždycky, podtrhuji, nejméně polovinu, musím věnovat vyhledávání nových kontaktů, prezentacím a školení. R: Já kopíruju svého sponzora, ale protože mám tak skvělé partnery, jako jsou manželé Gabryniewští, mám víc volné ruce pro nové lidi a sítě... Nejzkušenější lidé z oboru tvrdí, že k úplné samostatnosti se networker dopracuje teprve asi za pět let. Pracujete ještě někdy spolu? Z: Už ne, pracujeme každý samostatně. To ale neznamená, že bychom se nesetkávali, kontakty je třeba udržovat, na tom naše obchodní činnost stojí. Stává se to ale většinou jen na velkých akcích, pořádaných firmou. R: Popovídáme si, řekneme si novinky... Z: Nebo spolupracujeme a dělíme se o práci na projektech a akcích, které pořádáme sami. Ale v průměru ta doba sedí. Jenom tady Rafal to zvládl trochu rychleji...

Luděk Černohouz, D.L., Star of the Month Dostal jsem startovací balíček a CD s odbornou přednáškou o Alveu. Doma jsem materiál prohlédl a založil s tím, že si Alveo jednou pořídím, když už mám tu slevu. Pan Balcar se ozval v polovině ledna s přáním do nového roku a gratuloval mi ke dvacetiprocentní slevě. Získal jsem ji díky tomu, že nelenil a navštívil mé známé, na které jsem mu dal doporučení, a oni si pořídili Alveo. Sešli jsme se ještě ten den večer a on mi nabídl, abych se zúčastnil tréninku na Slovensku. Nabídku jsem přijal. Vždycky jsem chtěl vědět, jaká jsou školení u jiných společností. Školení byla „bomba“. Skvělá atmosféra, nadšení lidé, vysoká úroveň přednášek. V přestávkách, když si ostatní vyměňovali zkušenosti s Alveem, jsem se styděl, že ho ještě nemám. Když jsem viděl, jakou má Akuna

úroveň, začal jsem uvažovat o změně společnosti. Navíc – v mém podnikání se mi moc nedařilo. Napůl rozhodnutý jsem se ještě zúčastnil workshopu v Brně, který mě popostrčil o další krok. A pořídil jsem si Alveo, které skoro okamžitě zabralo hned na několik mých zdravotních potíží. Tím padly poslední pochybnosti. Využil jsem sponzorské podpory a v praxi jsem se učil prezentovat. Během pěti dnů jsem postoupil na pozici Leader a začal jsem v Akuně pracovat naplno. V dubnu jsme společně se sponzorem odjeli na Slovensko, kde jsem dosud. V květnu jsme spolu byli na outdooru na Moravě, a zúčastnili jsme se dalších skvělých akcí, které pro nás společnost pořádá. V červenci jsem dosáhl pozice Division Leader. A vzápětí jsem s úžasem a s radostí zjistil, že společnost mou

práci ocenila udělením titulu hvězda měsíce. Pět let jsem pracoval pro společnost přímého prodeje a vždycky jsem se zajímal, jaké příležitosti se v našem oboru nabízejí. Poznal jsem tak nabídky většiny společností působících v Česku a mohu porovnávat. Akuna mezi nimi nemá konkurenci. Působí v perspektivním oboru, nabízí uživatelům výrobky vysoké kvality a spolupracovníkům nejenom skvělé obchodní podmínky, ale i prostředí a podporu, které se jinde nenajdou. Děkuji svému sponzorovi a nadsponzorům, že mi ukázali a ukazují bohatství Akuny.

Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.

Akuna Business News

13

myšlenky, názory, rady a příběhy

žiju díky potravinovým doplňkům V roce 1995 mne oslovil kolega Marek Moroń s nabídkou, zda nemám zájem o vstup do network marketingu, kde je produktem harmonizační tonikum. Moc se mi do toho nechtělo protože jsem tehdy měl vážné zdravotní problémy. Od roku 1993 jsem byl onkologickým pacientem a prožil si vše od chirurgického zákroku přes ozařování a následnou chemoterapii. Nikdy jsem taky netíhnul k „hmotným produktům“.

Ing. Miroslav Szweda R.N.D. Leč člověk nikdy nemá říkat nikdy. Podepsal jsem, zaplatil za výrobek a alibisticky upozornil na budoucí nevalné výsledky. Doma mi to nedalo a balení jsem otevřel. Podotýkám, že v té době jsem díky školní výchově a naprosté neznalosti jiných medicínských přístupů akceptoval pouze lékaře a jejich doporučení. V žádném případě se tedy nejednalo o nějaký očekávaný výsledek, tzv. placebo efekt. Spíše naopak. Po třech dnech jsem zjistil – všichni, kdo jste z našeho oboru už asi víte, co to bylo. Najednou jsem si uvědomil obrovský obchodní potenciál, který se v tom potravinovém doplňku skrýval. Během tří týdnů jsem prodal asi osmdesát těchto výrobků. Časem se mi podařilo oslovit poměrně mnoho lidí z celé republiky. Hlavním přínosem však pro mne byla změna mého myšlení. Z racionálně a technicky smýšlejícího jedince se postupně stal člověk akceptující přírodní léčbu. Začal jsem se setkávat s lidmi, kteří o ní něco věděli – s léčiteli. (Bylo jich hodně, avšak pouze pár jedinců mělo skutečné výsledky.) Tak se z obchodníka s finančními

produkty postupně stal obchodník se zdravím. Stejně jako všichni ostatní jsem během krátké doby prožil euforii z nových možností, ale i studenou sprchu z nepochopení a nezájmu ostatních o své zdraví. To postupně způsobilo mírnou letargii i u mne. Navíc jsem se začal hlouběji zabývat esoterikou a objevovat pohledy na nemoci, které pro mne byly zcela nové. Už jsem se ani nesnažil prodávat, spíš jsem hledal vhodné produkty sám pro sebe. V roce 1995 jsem tedy pochopil, že

S každou prodanou lahví harmonizačního tonika totiž dáváte i těm nevěřícím pár dní života. zdraví mám pouze jedno, a to velmi zdevastované. Díky souhrnu náhod – dnes to vnímám tak, že jsem od osudu dostal šanci – o mne začala pečovat osoba, která mne během půl roku postavila trochu na nohy a hlavně mi vysvětlila souvislosti. Pochopil jsem, že pokud budu žít, nebude to díky onkologům, ale díky změně v mém přístupu ke zdraví. Jinými slovy – nebudu mít, co si neudělám. Tehdy jsem přestal bojovat s rakovi-

14

zané. Jedině touto cestou do sebe mohu dostat živiny, které si ostatní berou z normální stravy. Tak se ze mne chtěnechtě stal zasvěcený člověk přes tuto problematiku. Byl jsem překvapen opakující se historií, když mne Marek v roce 2000 znova slovil s nabídkou práce pro pana Lelka v novém projektu. Ale dohodli jsme se a dnes, kdy má společnost Akuna komplexní řadu produktů pro prevenci, jsem docela rád, že jsem s ním do toho šel. Mimochodem

Budete-li mít zájem o konzultace v oblasti poruch imunity, můžete mě kontaktovat na adrese: [email protected]. Rád Vám pomohu předáním vlastních zkušeností. Přeji hodně zdraví a zdaru v životě.

co nás blokuje

Mám kamarádku. Je to ambiciózní mladá dáma, která je plná energie a se vším si ví hned rady. Jakýkoliv problém, se kterým se jí někdo svěří, je vzápětí vyřešen. Je to zcela jednoduché a prosté. Vžít se do jiné kůže a poradit, co je třeba udělat, co je vhodné a co není, je pro ní naprostá brnkačka. Jen se sebou si jaksi nedokáže poradit. Vyřešit vážně svůj problém je nad její síly, protože se neumí, jak se říká, „odbrzdit“. Je naprosto normální, že se nám tu a tam nějaká věc nepodaří. Každá z nich je sama o sobě častokrát celkem nedůležitá, ale jestliže máme

nou a začal bojovat s následky onkologické léčby. V roce 1998 problémy, které mi způsobili onkologové, kulminovaly. Po několika resekcích mi zbylo jen asi dvacet procent střev a imunitní systém byl opět „v háji“. Pokud se někdo zajímá o gastroenterologii, tak ví, že to není na žádné vyskakování. Bohu díky za skutečnost, že existují výrobci vitamínů, stopových prvků a minerálů, které jsou organicky vá-

je to zajímavé i z profesionálního marketingového hlediska... Dnes je podzim 2005 a já pořád bojuji. Ostatních, kteří na tom byli před deseti lety se zdravím podobně jako já, ubylo. To mne opravňuje k tomu, abych vyhodnotil nastoupenou cestu jako správnou. Pokud jste dočetli až sem, tak to prosím neberte jako výlev kalicha hořkosti, ale jako možný zdroj poučení. Kdyby totiž existovala osvěta ve stravování dříve a kdyby dříve byly i detoxikační, imunomodulační a harmonizační preparáty, byl bych dnes asi zdravý a vedl bych normální život. Možná. Pokud bych tehdy na argumenty pro přírodní léčbu slyšel. Jenže „kdyby“ se nepočítá a dnes musím vystačit s tím málem, co mám – a to je dost složité. Dál se proto snažte dělat osvětu i naší laickou formou. Přeneste se přes předsudky k dealerům, přes ironii ostatních. Když člověk umírá, tak vidí realitu jinak. Bohužel už bývá pozdě. Nenechte se odradit ani arogancí těch lékařů, kteří jsou zaslepení svou „odborností“. S každou prodanou lahví harmonizačního tonika totiž dáváte i těm nevěřícím pár dní života. Ty jim dnes nechybí. Dříve či později ale pro každého přijde chvíle, kdy člověk bojuje i o minuty.

Marcela Chrastinová, R.N.D.

tendence vracet se k minulosti, vidíme pak jen hromadu nezdarů, které nám postupně visí na krku jako pořádný balvan. A tak se řítíme životem a děláme stále stejné chyby, kterých se ne a ne zbavit. Jakoby slepí nevidíme cestu, i když nás často osud upozorní po-

řádnou ránou do hlavy, že jdeme špatným směrem. Když si jde naše dítě hrát na dvorek a obuje si k tomu brusle, ťukáme si na čelo. Ale to, že i přes četná upozornění pořád volíme špatnou cestu, za nenormální nepovažujeme. Často si obouváme na procházku místo bot lyžáky a ještě si tam dáváme závaží. Věci, které nemůžeme ovlivnit

Každá minulost, která nás citově zasáhla, v nás nechala záznam. Je už

jedno, zda se naši rodiče rozvedli, nebo nás opustil partner nebo třeba jen naše děti prožívaly pubertu tak těžce, že jsme museli krotit svůj vztek, abychom neudělali ukvapené rozhodnutí. A i když jsme už překonali období zuřivosti, nenávisti a odmítání dané skutečnosti, a často i přesto, že dobu zlou už před delší dobou vystřídala doba „vše v pořádku a zapomenuto“, tu a tam nám mozek připomene záznam a my utrousíme něco o tom, že to stejně nemůže jen tak projít.

Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.

Akuna Business News

myšlenky, názory, rady a příběhy Jenže bohužel existují i věci, vztahy, křivdy, které jakoby zůstaly nehybně stát. Přestaňme tedy tvrdohlavě narážet hlavou do zdi a zkusme tu zeď obejít. Charita

Naprosto zřetelně vidím, jak se snažím vysvětlit své kamarádce, že situace, kdy se jí nedaří něco rozjet, nebo najít si práci, bez které nemá finance, je jen dočasná. Dokonce ji sama pak pomáhám, kde můžu, rozdávám kontakty, na které se může obrátit. Nakonec jim pak, za nešťastný psí pohled očí volající o pomoc, zavolám, všechno domluvím, půjčím peníze, auto a držím pěsti, aby jí to vyšlo. Nakonec to nevyjde. Místo toho vyjde najevo, že kamarádka umí lépe mluvit o své těžké situaci, než vzít za práci a něco udělat. A vám za bezplatnou pomoc zůstane dluh a ve vzduchu vyřčená věta: já jsem ti říka-

la, že mám smůlu, tak co mám teď dělat? Čekání na zázrak

Jsou lidé, kteří umějí jen tak nečinně sedět a přihlížet, jak kolem nich probíhá a utíká jim vlastní život. V očekávání vyřešení jejich problému, v čekání na zázrak radši nedělají nic, aby ještě něco nepokazili. A tak se v noci budí a uvažují, jak vyhrají ve sportce, jak možná někde

uložíme. Tito lidé mohou pracovat v tvůrčích oborech, neboť jejich fantazie dosahuje nebývalých rozměrů. Umí dokonce vykreslit situaci z jiného světa, neboť tam neustále žijí. Na otázku, zda uvažují nad realitou a zda se svou životní situací chtějí něco dělat, vám odpoví: „samozřejmě ano“. Ale v hloubi podvědomí stejně očekávají, že to zase nevyjde, že se znovu objeví něco, co jim „to“ pokazí.

Naše pomoc musí odpovídat našim možnostem a pohybovat se v rozumných mezích. něco podědí, nebo jaké to bude, až si je někdo najde ve zlatých stránkách a donese jim zakázku za ohromnou sumu pod nos. A bude to ohromné! Zaplatíme dluhy, pojedeme na „zaslouženou“ dovolenou a když náhodou něco zbude, tak samozřejmě

A tak radši čekají a nic pořádného nedělají. A mají pravdu, protože kdo nic nedělá, nic nezkazí. Vím, že se při svém obchodování denně setkáváte s lidmi, kteří počítají s tím, že spolupráce s vámi nějak sa-

ma vyřeší problémy, které jsou úkolem pro psychologa. Je třeba dát jim najevo, že si je musí vyřešit sami. Neříkám, že nemáme pomáhat lidem. Většinou to samozřejmě a denně děláme. Chci jen říct, že naše pomoc musí odpovídat našim možnostem a pohybovat se v rozumných mezích, protože jinak jim neprospějeme a sobě jen ublížíme. Nemá smysl své přátele donekonečna krmit. Můžeme jim přece nabídnout udici. Je na nich, jestli ji přijmou a co s ní udělají. Můžeme jim i pomoci naučit se s ní zacházet. Ale nikdy za ně nesmíme chytat ryby. Horší ovšem je, když něco podobného při pozorném pohledu do zrcadla někde uvnitř objevíme u sebe samých. Potom nám nezbude než najít svou udici, překonat všechno co nám brání vstát, jít k řece a nahodit...

jak se dostat na Moto GP Vladimír Škývara, D.L.

V minulém čísle ABN jsem se dočetl, že jsem si „pořádně povyskočil“ mezi členy TF a TTT v soutěži o účast na Moto GP. Na první pohled to tak může vypadat. Ve skutečnosti je to spíš jako když příčel po příčli pomalu lezu po žebříku, protože má cesta trvá už několik let. Začala, když jsem se kvůli zdravotním potížím – žaludečním vředům, bolestem zad, alergii a atopickému ekzému – setkal s alternativní medicínou, která mi hodně pomohla. Měl jsem velké štěstí na kvalitní léčitele a akupunktura, homeopatika i bylinky udělaly své. Díky tomu jsem se začal o tato odvětví zajímat a byla to ta nejsprávnější doba, kdy jsem se mohl seznámit s Akunou, s jejími výrobky a příležitostí.. To se taky přihodilo a já jsem využil všeho, co mi nabídla. Od té doby se Akuna stala součástí mého života. Zabýval jsem se tehdy finančním poradenstvím a zpočátku jsem si výrobky Akuny ke své práce jen „přibral“. Kvalita našich výrobků, noví přátelé a vynikající podmínky ze strany firmy

se však časem postaraly o to, že jsem přehodnotil své cíle a začal jsem věnovat Akuně více času i energie. Na jaře 2004 jsem se kromě distribuce výrobků začal věnovat i budování obchodní sítě. Podařilo se mi splnit podmínky programu Toyota. Bez spolehlivého auta se obchodní síť budovat nedá a i v tomto směru nám Akuna připravila skvělé podmínky. Ne vždycky se podaří přesvědčit klienta, že užívání kvalitních potravino-

třeba při budování obchodní sítě jít. Nesmíme zapomínat ani na své uživatele, na jejich zdraví a spokojenost. Nevynecháme proto žádnou možnost setkat se s našimi lékaři na akcích pořádaných firmou. Odborné znalosti nám pomáhají nabídnout klientovi nejlepší řešení jeho problémů. Takže za slůvky „pořádně povyskočil“ se skrývá poctivá práce nejen s lidmi, ale i na sobě samém. Ale je to práce, která mě baví a je i mým koníčkem, umožňuje mi osobní růst

Zapomněl jsem si uložit do podvědomí, že je doba dovolených, zkrátka „okurková sezóna“. vých doplňků je v jeho zájmu. A už vůbec ne vždycky se podaří udržet zájem nového partnera o spolupráci. Ne každý vidí v Akuně své poslání. Ale z některých potenciálních distributorů se stali spokojení uživatelé a mí přátelé. A proto mám pořád proč znovu a znovu pracovat na svém vzdělání, na pozitivním myšlení a na svých cílech. Nešlo by to bez vynikající podpory sponzorů, za kterou bych rád poděkoval Daně Mikušové, se kterou se vzájemně doplňujeme a tvoříme tým. Hodně mi pomáhá i školení Jiřího Zhoře a Džarina, které nám naprosto přesně ukazuje cestu, po které je

a rozvoj. Každé setkání se spokojeným uživatelem mi přináší nádherný pocit, že jsem někomu prospěšný. A proč jsem si „povyskočil“ v červenci? Zapomněl jsem si uložit do podvědomí, že je doba dovolených, doba odpočinku, zkrátka „okurková sezóna“. Tímto taky děkuji svým spolupracovníkům, kteří pochopili, že červenec je měsíc jako každý jiný a naši zákazníci na nás čekají zrovna tak jako po celý rok. Musím se přiznat, že jsem se na soutěž nesoustředil, ba co víc jsem ji ani neregistroval, protože řvoucí motorky nikdy nebyly mým koníčkem. O to milejší a větší bylo překvapení, když jsem se dozvěděl, že mám možnost

strávit víkend mezi spoustou cílevědomých, úspěšných a krásných lidí a moc jsem se na ten víkend těšil – i s tím adrenalinem. Jednou jsem od jedné naší uživatelky slyšel lichotivou charakteristiku naší firmy: „Akuna je krásná tím, že je jednoduchá a má logiku.“ Když jsem se nad tím zamyslel, uvědomil jsem si, že se to týká jak našich produktů, tak systému. Máme k dispozici kvalitní řadu výrobků s vynikajícími výsledky v praxi, kterou můžeme poměrně jednoduše prezentovat. Máme přehledný a logický marketing. Máme všechno, co potřebujeme, abychom mohli naplňovat poslání naší firmy.

Poděkujme proto lidem, kteří nám ji vytvořili. Pokud naší práci věnujeme energii, kterou si zaslouží, zákonitě musí přijít i úspěch. Akuna nám ji znásobí a vrátí. Přeju vám hodně zdraví a úspěchu. (Psáno na koleně v autě a už si s tím, milý Pavle, dělej co chceš. Já musím makat. Ahoj. Laďa.)

Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.

Akuna Business News

15

postupy, soutěže

děkuji za vzdělání I když nerada píšu, chtěla bych touto cestou poděkovat naší společnosti za cyklus školení manažerů. Měla jsem možnost patřit k lidem, kteří jej absolvovali. Toto školení mi dalo mnoho. Uvědomila jsem si chyby a nedostatky, které dělám. Školitelé Jirka Zhoř a „Džarin“ Dvořák byli úžasní. Stejný názor mají i lidé z mé sítě, kterým firma školení umožnila. Když nám na slavnostním obědě v hotelu Voroněž ing. René Lelek předával certifikáty, řekla jsem si, že je mou morální povinností vrátit firmě investice, které do našeho školení vložila. Je jediný možný způsob, jak to udělat: budu více pracovat a zvednu obrat své sítě. Těšila jsem se, jak to množství energie a nových informací zúročím a posunu se výš. Stačilo ale jedno uklouznutí v koupelně a je všechno jinak. Dva měsíce už se pohybuji jenom mezi nemocnicí a domovem. Ještě mě čeká operace hlavy. Jen doufám, že se mé zdravotní problémy brzy vyřeší. Když jsem ležela v nemocnici a viděla tu spoustu nemocných lidí, víc než jindy jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že pracuji pro Akunu. Můžu tak pracovat i na lůžku, protože každý nemocný se baví o svých problémech a já jim nabízím řešení. Mám dost kontaktů na klienty, které zajímá nabídka zdraví, ale věřím, že se z některých stanou také obchodníci nebo prodejci. Přesně tak – kvůli zdraví – jsem začínala s Alveem já. A většina mých klíčových partnerů taky. Na ob-

Star of the Month:

chod jsem začala slyšet až časem a myslím si, že síť vybudovaná z lidí, kteří začali nejprve jako uživatelé, zamilovali si výrobky a teprve na základě toho se později stali manažery, musí fungovat lépe než taková, v níž jde lidem hlavně o výdělek. Je to velmi dobrý pocit, když nemůžete pracovat a na účet vám stejně přijde výplata. V pracovním poměru by se to nemohlo stát. Při čtení ABN mě mile překvapily úspěchy mých partnerů. Ve sloupku TTT za červenec se objevila čtyři jejich jména: Anna Drápalová, Dana Mikušová, Vladimír Škývara a Radek Mikuš. A Laďa Škývara ještě zabodoval mezi vítězi letní soutěže. Mám velkou radost z jejich úspěchů a přeji jim ještě větší. Teď, když mám výpadek, a práce i lidé mi chybí, se těším až znovu naplno nastartuji. Vždycky všechno nejde tak, jak si to naplánujeme, ale jsem vytrvalá a vím, že bude lépe...Zdravím vás, akuňáci, a držím palce.

Ilustrační foto: Kurz firemního vzdělávání Akuny.

srpen 2005 International Network Director Małgorzata Anna Cieślak (PL) Regional Network Director DE: Richard Binkowski*, Tomasz Brandt MW: Lukasz Tabis PL: Barbara Bachera, Artur Bańczerowski, Wiesław Błażejczyk, Aleksander Donat, Arkadiusz Jaskulski, Jan Mikołajew, Stanisław Musielak, Katarzyna Piotrowska, Marta Spychała, Zofia Barbara Staniak, Ewa Szukalska, Ryszard Zatylny * postoupil z pozice Leader

Division Leader – CZ a SK CZ: Eva Portlová, Marta Šafaříková

Leader – CZ a SK CZ: Jana Bolešová, Ivana Boudová, Jaromíra Brázdová, Dana Červenková, Pavel Čožík, Jaroslav Doležal, Anna Dušková, Eva Golová, Marie Gregušová, Štefan Hank, Ivanka Hauková, Petra Havlíková, Radoslava Hofmanová, Michal Hofmeister, Jan Huťka, Helena Hýblová, Kateřina Hýblová, Anna Chomisteková, MUDr. Hana Jarošová, Božena Ješková, Ing. Svatopluk Kahánek, Hana Kašparcová, Olga Klusková, Jiří Kotrla, Jana Kozlová, Jarmila Kubalová, Miroslav Kubíček, Naděžda Kubíčková, Andrea Kuchtová, Libuše Magnusková, Růžena Melicharová, Vlasta Nademlejnská, Marie Nečesaná, Miloslav Nechyba, Jana Němcová, Ing. Ivan Pasičnyk, Ladislav Peška, Jana Poddaná, Libuše Puršlová, Zuzana Schmoranzová, Jaroslava Slováková, Jan Steipe, Jitka Sventeková, Darina Svobodová, Dagmar Šlimarová, Hana Štruncová, Jindřiška Trojanová, Petr Včelička, Gabriela Zezulová, Jaroslav Žalek; SK: Agnesa Bírová, Zita Cseri, Ing. Mária Filipovičová, Peter Galajda, Katarína Jankuliaková, Darina Kolláriková, Ing. Ľubomír Koník, Anna Kozejová, Peter Laboš, Pavol Marček, Nikola Nikolov, Anna Poláková, Rastislav Štefánik, Ivana Talapková

Akuna Business News, měsíčník pro distributory společnosti Akuna CZ, s.r.o. • Jen pro vnitřní potřebu • Příspěvky podepsané distributory nemusejí odpovídat názorům společnosti a redakce. Neprošlo jazykovou úpravou. Nevyžádané příspěvky a foto se nevracejí. Redakce, produkce a design RAAB Ostrava, redaktor Mgr. J. Klein; prepress M. Juřica; tisk Contimex s.r.o.; distribuce Akuna CZ s.r.o. Ročník I1, číslo 6–7/2005

16

Akuna Business News

TTT

srpen 2005

Olga Jančíková, R.N.D.

Hvězdou měsíce se v srpnu stala Marta Šafaříková. Srdečně gratulujeme.

nové pozice

CZ + SK top ten team

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

body srpen / celkem Zdenek Sais 471 / 4905 Oleg Frajman 726 / 4268 Miroslav Janouch 360 / 3317 Mgr. N. Minářová 360 / 3140 Luděk Svoboda 404 / 2832 Jaroslav Krtek 424 / 2764 Jana Burešová 392 / 2736 Jaroslava Krtková 455 / 2730 Josef Nebor 313 / 2730 Marta Bisová 473 / 2718

11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60.

Josef Dolenský Josef Řezáč Dagmar Řezáčová Petr Charvát Jana Ketnerová Ing. Miroslav Szweda Marta Ondrášová Olga Jančíková Ing. J. Kociánová Alžběta Schejbalová Ladislav Brázdil Tomáš Mikeška Luďka Staříková Eva Černá Pavel Drechsler Milan Balcar Marie Nohynková Helena Biličová Edeltrauda Obluková Jaroslav Hýna Marie Nálezná Marie Rybková Ludmila Dolanská Timur Lazecký Dagmar Drkalová Zdenka Marešová Anna Drápalová Dana Mikušová Pavel Prášek Jana Hřívová Petr Holata Pavla Sekyrová Eva Portlová Pavel Cach Jaroslava Charvátová Zdeňka Richterová Marta Šafaříková Jarmila Sáblíková Libuše Zelená Helena Krejčí Vladimír Škývara Zdena Škrlantová Jindřich Trzaskalik Radek Mikuš Eva Melcherová Hana Bejčková Hana Štruncová Miroslava Tondlová Ing. Vítězslav Mužík Jiřina Kubelíková

273 / 2702 413 / 2287 390 / 2205 257 / 2102 234 / 2068 310 / 1988 239 / 1832 222 / 1662 226 / 1634 220 / 1624 259 / 1594 154 / 1569 164 / 1483 348 / 1450 286 / 1424 239 / 1415 271 / 1400 88 / 1330 314 / 1329 180 / 1295 141 / 1293 56 / 1287 231 / 1221 181 / 1206 206 / 1193 202 / 1177 117 / 1155 175 / 1155 221 / 1147 150 / 1123 181 / 1112 0 / 1035 260 / 1016 81 / 1011 126 / 1010 0 / 1007 173 / 984 78 / 964 104 / 951 61 / 936 32 / 924 138 / 913 118 / 907 0 / 889 236 / 888 103 / 881 42 / 853 99 / 853 9 / 838 88 / 835

Všem, jejichž jména se ocitla v této rubrice, srdečně blahopřejeme k výborným výkonům. Upozornění: Soutěže TTT se neúčastní distributoři, kteří před zahájením soutěžního ročníku dosáhli pozice N.N.D. a vyšší.