Subkulturní rysy na brněnské scéně populární hudby. Srovnávací studie o publiku popu, techna a metalu

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Hudební věda

Martina Marešová

Subkulturní rysy na brněnské scéně populární hudby. Srovnávací studie o publiku popu, techna a metalu.

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D. Brno, 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ................................................................................. Podpis autora práce

Na tomto místě bych chtěla poděkovat mému vedoucímu práce doc. PhDr. Mikuláši Bekovi, Ph.D. za cenné náměty a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat i všem ostatním, kteří mi poskytli rady a pomoc.

OBSAH 1

ÚVOD ...................................................................................................................................................................................................2

2

SUBKULTURA ..................................................................................................................................................................................3

3

2.1

Subkultury v České republice a brněnská scéna ...................................................................................................4

3.1

Stručná historie pop music v českých zemích ........................................................................................................5

4.1

Stručná historie metalové subkultury u nás ...........................................................................................................7

4.2

Festivaly ............................................................................................................................................................................... 11

POP MUSIC ........................................................................................................................................................................................5

4

METAL.................................................................................................................................................................................................7

4.1.1

4.3

5

Brněnské kluby ................................................................................................................................................................. 11

TECHNO ........................................................................................................................................................................................... 13

5.1

Historie subkultury techna v českých zemích ..................................................................................................... 14

5.2

Techno v Brně .................................................................................................................................................................... 16

5.4

Festivaly ............................................................................................................................................................................... 18

5.3

6

Brněnské kluby ................................................................................................................................................................. 17

METODY VÝZKUMU ................................................................................................................................................................... 19

6.1

Výběr respondentů .......................................................................................................................................................... 19

6.2

6.2.1

6.2.2

6.2.3

7

Vytipované hudební produkce ................................................................................................................................... 20 Popové ........................................................................................................................................................................ 20

Metalové .................................................................................................................................................................... 20

Techno ........................................................................................................................................................................ 21

VÝSLEDKY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU ........................................................................................................................ 22

7.1

7.1.1

7.1.2

7.1.3

7.1.4

7.2 8

Stručná historie po roce 2000 ......................................................................................................................... 10

7.3

9

10

11 12

Socio – demografická struktura publika ................................................................................................................ 22 Pohlaví respondentů ............................................................................................................................................ 22

Věk respondentů .................................................................................................................................................... 23

Nejvyšší dosažené vzdělání............................................................................................................................... 25

Složení publika v rámci bydliště ..................................................................................................................... 27

Hudební aktivita publika .............................................................................................................................................. 28 Hudební preference ........................................................................................................................................................ 29

VÝSLEDKY KVALITATIVNÍ ČÁSTI ........................................................................................................................................ 42

ZÁVĚR............................................................................................................................................................................................... 57 RESUMÉ ..................................................................................................................................................................................... 59 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ............................................................................................................................. 60 PŘÍLOHY: DOTAZNÍK ........................................................................................................................................................... 62

1

1 ÚVOD

Cílem této práce je nabídnout čtenáři obraz posluchačů vybraných hudebních stylů. Pro

bližší zkoumání byly vybrány tři žánry nonartificiální hudby – metal, pop a techno. Metal

a techno byly zvoleny jako hudební styly, s nimiž je spojena širší hodnotová orientace a

specifické vzorce chování, jež bývají označovány v odborné literatuře i publicistice jako „subkultura“. Oba styly mají relativně početné publikum, které je nositelem příslušné subkultury, na druhou stranu se od sebe tyto dvě subkultury výrazně odlišují. V rámci

bakalářské práce uvádíme stručnou historii vybraných stylů v Československu a České republice. U subkultur uvádíme i charakteristiku specificky brněnské scény, jež je předmětem našeho zájmu.

Samotnou definicí subkultury se zabývalo nespočet autorů. Na základě jejich

vzájemného srovnání jsme vytvořili pracovní tezi, podle které jsme zjišťovali, zda vybrané skupiny vykazují známky „subkulturnosti“. Subkulturu tvoří lidé, kteří se

identifikují s jejím stylem a vším, co s ní souvisí, příslušnost k ní reprezentují svým životním stylem – například svým vzhledem nebo tím, že se na ní sami aktivně podílejí.

Podle Sarah Thorntonové se v případě posluchačů taneční hudby nejedná o subkulturu,

ale „kulturu klubovou“. Zajímáme se tedy i o to, jestli posluchače techna můžeme označit pojmem subkultura, nebo ne.

Práce se opírá o data ze sociologického výzkumu zahrnujícího kvantitativní a kvalitativní

část. První část toho výzkumu proběhla pomocí dotazníku sbíraného na hudebních produkcích vybraných stylů, celkem bylo shromážděno 300 dotazníků. Druhá

kvalitativní část proběhla jako rozhovor s celkem devíti zástupci tří hudebních stylů.

V rámci srovnávání výsledků bychom měli dospět k vlastnostem jednotlivých skupin posluchačů, případně zjistit, čím (a jestli) se od sebe liší.

2

2 SUBKULTURA

Vzhledem k tomu, že o dvou ze zkoumaných publik tvrdíme, že vytvářejí vlastní subkulturu, je na místě tento pojem definovat. Dle Hendla se s tímto pojmem poprvé

setkáváme ve 40. letech 20. století. Velký sociologický slovník definuje subkulturu takto:

„Soubor specif. norem, hodnot, vzorů chování a životní styl, charakterizující určitou skupinu v rámci širšího společenství, pří., tzv. dominantní či hlavní kultury, jíž je tato skupina konstitutivní součástí. Termín subkultura se také vztahuje na specif. skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštních odlišných norem, hodnot, vzorců chování a zejm. životního stylu, i když se podílí na dominantní kultuře a na fungování širšího společenství. V každém případě je důležitým znakem subkultury viditelné odlišení od dominantní kultury.“ 1 Smolík ve své práci Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky uvádí: „Subkultura je často definována prostředím, v němž je tolerováno a provozováno něco, co je majoritou

považováno za deviantní nebo co skutečně deviantní je (např. podle platných zákonů) – potom obvykle bývá ostatní společností odmítána, odsuzována, stavěna do podřadné pozice a může čelit i hostilním postojům.“ 2 Většina autorů se shoduje v závěru, že se členové subkultur chtějí odlišit od

mainstreamu, tedy dominantní populární kultury. Dick Hebdige ve své práci Subculture: The Meaning of Style bere jako počátek vzniku subkultur situaci po druhé světové válce. Ve Velké Británii se začaly odehrávat změny ve vnímaní a vztazích jednotlivých společenských tříd a generací.

Příslušníci subkultury se obvykle odlišují od populární kultury „středního proudu“ i

stylem oblékání, vystupování a vyjadřování, vzpomeňme si na ortodoxní metalisty,

punkery, technaře, hippies, posluchače hip hopu, ema, atd. Ne všichni lidé, kteří se prezentují v rámci nějakého stylu, tímto stylem skutečně žijí. Někteří podléhají určitým módním vlnám populární kultury, která se často inspiruje právě v subkulturách. Lidé,

podléhající diktátu toho, co je aktuálně „IN“, bývají členy subkultur označováni jako pozéři. 1

Sociologický ústav. Akademie Věd ČR. Velký sociologický slovník. II, P - Ž. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 1248. 2 SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže. Praha: Grada 2010, s. 32.

3

2.1 Subkultury v České republice a brněnská scéna

Nesmíme zapomenout na politickou situaci, která v našich zemích panovala v době, v níž

na Západě vznikaly první moderní subkultury - od padesátých - let byly státní mocí

jakékoliv subkulturní odchylky od standartu považovány za projev politické opozice a potírány. Pokud se zaměříme na situaci před koncem 80. let, vývoj některých stylů

nonartificiální hudby se zpomalil. Vliv na tvorbu měly zahraniční kapely, převážně

americké a britské, jejichž písně sem pronikaly pozvolna a většinou neoficiální cestou.

Nemůžeme ale tvrdit, že se zde subkultury nenacházely. „Jejich hranice byly pohyblivé a

rozmazané, přechody mezi nimi více méně plynulé, vzájemně se překrývaly a prolínaly, spolupracovaly či ignorovaly.“ 3 Subkultury byly součástí alternativní a undergroundové

scény a hlášení se k nim bylo mnohdy vnímání jako provokace (či přímo protistátní činnost).

Smolík uvádí, že v osmdesátých letech docházelo k prolínání subkultur. Jednotlivé prvky,

dříve typické pro určitou subkulturu, inspirovaly členy jiných subkultur k tomu, aby je

převzaly a začlenily do té své. Některé subkultury tedy stojí na pomezí několika jiných a nejde je přesně definovat a ani zařadit.

V této době došlo na brněnské scéně k vytvoření mnoha jedinečných skupin. Namátkou můžeme jmenovat: Ještě jsme se nedohodli, Třírychlostní Pepíček, skupiny kolem Petra

Váši atd. „Brněnští muzikanti – snad díky tomu, že Brno je menší, než Praha – vytvořili pevnou komunitu (…). Kapely brněnské nové vlny se výborně znaly a někteří z muzikantů

hráli v několika uskupeních.“ 4 Někdy v této době také vznikl vtip, utahující si z brněnské

scény – existují tři druhy hudby: dobrá, špatná a hudba z Brna.

V následujících letech pokračoval jak vývoj mainstreamového proudu, tak i toho, který pod toto označení nespadal. Jak jsme si mohli všimnout, střední proud v rámci módních

vln přejímá znaky různých subkultur, a tak je o nich stále obtížnější mluvit v tomto smyslu slova.

Podrobněji se vývojem námi vybraných subkultur budeme zabývat v následujících kapitolách. 3

ALAN, Josef, BITRICH, Tomáš, BREGANT, Michal Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945 – 1989. Praha: NLN, 2001, s. 19. 4 ALAN, Josef, BITRICH, Tomáš, BREGANT, Michal Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945 – 1989. Praha: NLN, 2001, s. 255.

4

3 POP MUSIC

Definici pop music nám nabízí například Slovník české hudební kultury: „Výraz je zkrácenou verzí anglického označení popular music, v praktické komunikaci hudebníků se

někdy používá pouze tvar pop. V anglicky mluvících zemí se za pop music pokládá nonartificiální hudba od nástupu rocku (nezkrácený výraz popular music pak označuje tradičnější projevy, resp. populární hudbu jako celek). V českém prostředí funguje označení pop music v relativně širokém smyslu (nonartificiální hudba ovlivněná jazzem), kromě toho se však tento výraz (popř. slovo pop) stal speciálním názvem onoho novějšího písničkového proudu, který od začátku 60. let 20. stol. zatlačoval písničkovou produkci swingu.“ 5 V souladu s prameny můžeme vycházet z toho, že pop music (zkráceně pop) je hudební proud, který v sobě zahrnuje celou řadu stylů, které jsou řazeny do tzv. středního

proudu. Obvykle není náročný na poslech a většina jeho skladeb je koncipována tak, aby

se líbila co nejširšímu okruhu posluchačů. Pokud je skladba doprovázena videoklipem, je na něj kladen stejný požadavek – aby se líbil a byl komerčně úspěšný. Pop music můžeme celkově označit jako komerční styl, je součástí takzvané masové kultury. „...

produkce je úzce spjata s gramofonovými nahrávkami a s vystupováním oblíbených zpěváků v televizi, rozhlase, filmu a na koncertním pódiu.“ masového média, šířícího hudbu, plní nejvíce internet.

6

V dnešní době však úlohu

V pop music se zpravidla pohybují interpreti, za nimiž stojí týmy schopných

producentů, manažerů, skladatelů, choreografů, aranžérů a vizážistů. Ve srovnání s typickými subkulturami zde hraje mnohem menší roli hodnota „autenticity“ či osobního autorství, spojujícího skladatelskou, textařskou a interpretační roli.

3.1 Stručná historie pop music v českých zemích

Cílem této práce není podat zevrubný výklad vývoje pop music u nás, nicméně pro srovnání s vývojem vybraných subkultur uvádíme alespoň stěžejní informace. Pokud nahlédneme do historie popové kultury v našich zemích, celkem snadno poznáme rozdíl

mezi takzvaným mainstreamem a alternativní kulturou (podrobněji se vývojem

5

Slovník české hudební kultury [online]. 2012 [cit. 2012-12-25]. Http://www.ceskyhudebnislovnik.cz. Dostupné z 6 Tamtéž

5

subkultury techna a metalu v Československu zabýváme v následujících kapitolách).

Ovšem i scéna pop music byla v desetiletích před rokem 1989 vystavena značné politické reglementaci.

„Vzhledem k tomu, že první polovina padesátých let postavila zásadní přehradu mezi

angloamerickou, tj. swingovou a později rock‘n‘rollovou scénou a socialistickou kulturou, byla populární hudba jedním z nejpřísněji kontrolovaných a ideologizovaných druhů umění v Československu. Tento přístup trval až do posledních měsíců roku 1989.“ 7 60. léta byl pro československou pop music přelomová. V roce 1968 odešla spousta oblíbených umělců do exilu, dalším bylo zakázáno vystupovat. Z populárních zpěváků,

kteří už v této době působili, můžeme jmenovat tyto: Karel Gott, Waldemar Matuška, Eva

Pilarová, Jiří Vašíček, Josef Zíma, Milan Chladil, Yvetta Simonová, Golden Kids (Vondráčková, Neckář a Kubišová) a další. V roce 1962 také vznikla anketa Zlatý Slavík. Do roku 1991 byl pořádán časopisem Mladý svět. V roce 1996 byla anketa obnovena,

tentokrát pod jménem Český slavík. Princip je takový, že diváci hlasují pro svoje oblíbené interprety – můžeme tedy tvrdit, že pop music u nás vlastně tvoří interpreti, kteří jsou úspěšní v anketách tohoto typu.

V sedmdesátých letech se situace vyostřila. Hudba byla pod politickou kontrolou, mnozí

umělci byli zakazováni. „Rekvalifikační komise zkoušely kohokoli z čehokoli a pokud se

výjimečně nepřizpůsobily politickému tlaku a navrhly udělit kvalifikaci hudebníkovi politicky "problematickému", státní umělecké agentury jejich návrh zamítly. Kulturní inspektoři, namnoze přestárlí důstojníci či estébáci, zakazovali jednotlivé koncerty. Martu Kubišovou komunisté zakázali úplně. Zlatý slavík ztratil pověst nezávislosti, jeho výsledky bezostyšně falšovali z příkazu KSČ redaktoři, ze ziskuchtivosti mafiánští manažeři a jimi podplacení tiskaři.“ 8 V 70. a 80. letech působili mimo interpretů uvedených v předchozím odstavci (tedy těch, kteří působit mohli) například Pavel Bobek, Skoumal, Vodňanský a jiní.

Po roce 1989 se situace změnila – umělci, kteří byli v exilu, případně byli zakázaní, mohli

nyní svobodně vystupovat. Vznikají časopisy, nové radiové stanice, na trh přichází

7

ALAN, Josef, BITRICH, Tomáš, BREGANT, Michal Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945 – 1989. Praha: NLN, 2001, s. 203. 8 Zlatý fond hudby [online]. 2012 [cit. 2012-12-29] http://www.czechmusic.net. Dostupné z

6

zahraniční produkční společnosti. Posluchači si můžou zakoupit nebo objednat skladby

kohokoliv, kdo vydal CD, nebo svoji tvorbu umístil na internet. Ze zahraničí se k nám postupně dostávají i mnohé talentové soutěže. Vzniká jakási nadprodukce. Interpreti pop music se stále objevují v televizních estrádách, pořadech, někteří se udržují

v povědomí posluchačů i různými skandály, o kterých více či méně nadšeně informují bulvární redaktory.

4 METAL

Lukáš Peterek definuje tento hudební žánr (s odkazem na spis Deeny Weinstein Heavy

metal – The music and its culture) ve své práci Životní styl a hodnotová orientace metalové subkultury takto: „Heavy metal je hudební styl, který vznikl na přelomu 60. a 70. let ve Velké Británii a v USA. (...) Co se týče hudby, dle Weinsteina lze slovní spojení heavy metal chápat ve třech dimenzích: 1. v původním významu se slovní spojení heavy metal používalo jako synonymum pro hard rock. 2. v užším smyslu se jedná o styl, který se od hard rocku liší odejmutím bluesového vlivu.

3. v nejširším významu se spojením slov heavy metal nebo též pouze metal, označuje celý hudební žánr, včetně všech jeho odnoží...“ 9 V této práci je hudební styl metal brán z hlediska, které je definováno v bodě tři. Cílem

není zkoumat posluchače jednotlivých subtypů metalu, jako je black metal, death metal atd., ale zjistit informace o metalovém publiku jako takovém. Z téhož důvodu jsme také vynechali definice těchto druhů.

4.1 Stručná historie metalové subkultury u nás

Jako předchůdce metalu v Československu můžeme označit bigbít. V tomto stylu, který

vznikl v 60. letech, tvořily kapely, jako jsou Olympic, Flamengo, Matadors nebo Rebels. Většina skupin byla ovlivněna zahraniční scénou, a tak si jako své názvy volila anglická

slova. „… což se změnilo s příchodem normalizace, kdy bylo mnoho kapel nuceno názvy 9

PETEREK, Lukáš. Životní styl a hodnotová orientace metalové subkultury. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav pedagogických věd, 2011, s. 20.

7

změnit, případně užívat mezinárodní názvy či termíny ze Slovníku cizích slov.“ 10 Bednařík

ve svém spisu Ve spárech Rock ‘n‘ rollu uvádí citaci z „... vládního usnesení o situaci v zábavné hudbě ČSSR, které se stalo hlavním návodem k jejímu omezení a mělo přispět

k likvidaci rockové hudby v našich zemích. (...) K plnému uplatnění vlivu státu v této oblasti přijaly vlády ČSR a SSR v roce 1972 příslušná opatření k sjednocení kulturně politických i odborných přístupů k celé oblasti zábavy, k znovuzavedení evidence všech umělců této sféry, ke společné přípravě jejich rekvalifikace založené na individuálním hodnocení. Novými právními předpisy bylo vymezeno postavení zábavné hudby v oblasti hudební kultury, postavení a odměňování interpretů, povolovací řízení národních výborů atd.“ 11 Dalším hudebním stylem, ze kterého metal vyšel, je bezpochyby hard rock. Sem můžeme

zařadit například kapely Katapult, Citron, Regenerace nebo skupinu Františka Ringo

Čecha. „Pojem metal se začal v Československu užívat až na konci sedmdesátých let 20. století. Podle Korála a Špuláka (1993) byl název metal zmíněn v recenzi na vystoupení skupiny Švehlík v roce 1978.“ 12 Kapely se zpočátku objevovaly na tanečních zábavách, označovaných jako čaje, kde hrály

převzaté písně od zahraničních interpretů, které často opatřily vlastním textem. Nesvatbová ve své bakalářské práci, Česká heavymetalová hudba, uvádí jako čajové kapely Víčka, Markýz John, Benefit, Orient, Inra a Expanze.

„Vzhledem k tomu, že v tomto období došlo k oslabení politického režimu, neprožil metal tak velké ústrky jako předchozí hudební vlny, a proto ubylo i konfrontační nebo jiné ideové náplně.“ 13 I tak bylo nutné, aby kapely dodržovaly určitá pravidla, jako bylo například povinnost takzvaných přehrávek, absence anglických textů a skupina také musela mít zřizovatele, který za kapelu ručil. V roce 1983 došlo ke zpřísnění. Texty písní, které byly schvalovány, musely být v češtině, nebo slovenštině.

Mezi první metalové kapely u nás patřily např. Kroket, Arakain, Vitacit, Törr a brněnští Kern. Další je rychle následovaly – jména jako Tublatanka, Debustrol, Tlustá Berta,

10

SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže. Praha: Grada 2010, s. 218. dle Bednařík: 1997, s. 50 BEDNAŘÍK, Tomáš. Ve spárech rock'n'rollu. 1. vyd. Lišany: M. Rajchl, 1997, s.34 – 35. 12 Smolík, tamtéž, s. 219. 13 ALAN, Josef, BITRICH, Tomáš, BREGANT, Michal Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945 – 1989. Praha: NLN, 2001, s. 255. 11

8

Krabathor (kteří se prosadili nejenom u nás, ale i v zahraničí) a Root jsou posluchačům metalu dobře známa.

Poslední jmenovaní vznikli na brněnské scéně roku 1987 a hrají dodnes. Skupina Root patří mezi nejvýznamnější metalové kapely republiky - vydala čtyři alba a absolvovala

úspěšné koncerty v zahraničí. Hlásí se k satanismu - zpěvák kapely, Big Boss (Jiří Valter)

je zakladatelem české odnože Církve Satanovy. Jejím prvním koncertem byla účast na festivalu Metal Image. V Brně vznikly i kapely Asgard a Titanic.

V této době se metalisté hlásili k subkultuře dlouhými vlasy, výrazným líčením, oblečením, které doplňovaly nášivky.

Rockové festivaly vznikaly už od roku 1984. Touto dobou také začínají vycházet první

metalové desky (skupiny Citron a Titanic), z nově vzniklých kapel je třeba jmenovat

původně thrash-metalovou skupinu Kabát a další formace, jako jsou Motorband, Divá Bára, Kryptor, v dalších letech Doga, Tarantula, Krakatit a další.

V roce 1989 vyšla kompilace Rockmapa, která byla jakousi sbírkou rockových a

metalových písní. Můžeme na ní najít kapely, jako jsou Vitacit, Arakain, Motorband, Kern, Titanic a další. Desky si posluchači pořizovali na burzách, a protože byly nedostatkovým zbožím, často se museli spokojit s kazetovou nahrávkou. Skladby zahraničních autorů si mohli poslechnout v rámci tzv. coververzí, které hrály zábavové kapely.

Po listopadu 1989, kdy kapely už nikdo neomezoval v tom, co mají hrát a jak se můžou

jmenovat, vydávají známé skupiny desky, vznikají nové formace a metal se stále více

štěpí na jednotlivé subtypy, případně je ovlivňován jinými styly. Celkově jsou devadesátá

léta na vznik nových skupin velmi plodná. Jmenujme tedy jen některé kapely: Endless

(dvě ocenění Akademie a cena Břitva), The.Switch, FOB, Silent Stream of Godless Elegy (cena Akademie, Břitva), Six degrees of separation, Ador Dorath (Akademie, Břitva). Na

brněnské scéně se objevily formace Tisíc let od ráje, Sezarbil, Amortez, nebo Absurd Conflict.

Dochází ke vzniku nových festivalů a klubů, kam na koncerty přijíždí zahraniční kapely a i domácí skupiny koncertují bez omezení. Posluchač si dokonce může bez problémů zakoupit jejich desku.

9

Vznikají také časopisy – jako první se objevil v roce 1991 Spark, který je jednou měsíčně vydáván do současnosti.

V roce 1992 vydali Ivan Poledňák a Ivan Cafourek práci Sondy do popu a rocku. Jedním ze

stylů, který podrobuje kritice, je pochopitelně i metal. Hudebníky i posluchače označuje

jako lidi s nižší inteligencí. „Heavy metal je hudba, - k jejímuž poslechu – a nakonec ani k její výrobě – nepotřebujete vyšší IQ.“ 14 A metal (v mírné nadsázce) přirovnávají

k dechovce: „Jestliže pro předcházející generaci byly atributy ohavnosti fotbal-pivodechovka, pro soudného člověka osmdesátých let je to fotbal-pivo-heavy metal.“ 15

Autoři nebyli sami, kdo neměl rád metalovou kulturu. Lidé často kritizovali zjev

metalistů. Zejména jim vadily dlouhé vlasy, kožené oblečení s kovovými ozdobami a

pentagramy. I dnes je to základ pro některé metalisty. Posluchači, hlásící se k této subkultuře, se většinou poznají podle černého oblečení, případně dlouhých vlasů. Jako obuv často volí vysoké těžké boty, jinak řečeno glády. Svoje oblíbené kapely podporují tričky, mikinami či nášivkami s jejich logem, případně titulním obrázkem alba. Popsaná

vizáž není jen výsadou mužů. Některé ženy volí stejný oděv, jiné dávají přednost korzetům, šatům a botám na vysokém podpatku. U posluchačů metalu se často setkáváme s výrazným líčením – opět je jedno, zda jde o muže, či ženy.

4.1.1 Stručná historie po roce 2000

Pokud se zaměříme na vývoj skupin v novém tisíciletí, situace se nezměnila. Známé kapely pokračují ve své tvorbě. Také vznikají nové formace, jejichž styl je různý,

například Umbrtka, Heiden (loni získali cenu Akademie populární hudby a také cenu Břitva), Atari Terror (jejichž velkým úspěchem bylo předskakování Korn, Praha 2009), Panychida, Dymytry a mnoho dalších. Na brněnskou scénu, si můžeme všimnout mnoha

nových jmen: „V novém tisíciletí se objevují mladé, stylově různorodé skupiny jako

Corposant, Overhype, Sic.engine, Smashed Face, Misty ways, Arch of Hell, Synasthetics, Clawed Forehead, Tear it down, The Eclipse, Rattle Bucket, Eagleheart, Ascendancy, Heiden, Six Is The God´s Number.“ 16

14

POLEDŇÁK, Ivan a Ivan CAFOUREK. Sondy do popu a rocku. 1.vyd. Praha: H & H, 1992, s. 46. Tamtéž. 16 NESVATBOVÁ, Tereza. Česká heavymetalová hudba. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy, 2012, s. 37. 15

10

Metal se také dále dělí na jednotlivé subtypy. Zpěvačka brněnské skupiny Tisíc let od ráje uvedla ve svém hodnocení metalové scény v knize Subkultury mládeže toto: „…

Metalová scéna je sice do jisté míry rozdělená na příznivce jednotlivých stylů, k významnějším konfliktům tu ale nedochází. Samozřejmě že někteří death metalisté nemají rádi black metal a posluchači holdující melodičtějším stylům si zase nepotrpí na příliš brutální hudbu, to je celkem běžná věc.“ 17

4.2 Festivaly

Metalové festivaly se v České republice konají průběžně celý rok. V létě probíhají převážně takzvané open-air, které se pořádají na loukách, letištích atd., v zimě se

festivaly přesouvají do uzavřených prostor, jako jsou stadiony a kluby. Festivaly mají

dobré jméno i v zahraničí. Na velké letní festivaly, jako jsou Brutal Assault nebo Masters of Rock, se každoročně sjíždí nejenom desítky českých, ale i zahraničních interpretů.

Tyto festivaly počítají svoji návštěvnost v řádech tisíců – účastní se jich jak domácí, tak

zahraniční publikum.

Již zmíněný Brutal Assault je letní festival, konající se každoročně ve vojenské pevnosti Josef v Jaroměřici. Akce je několikadenní a soustředí se především na tvrdší typy metalu.

Masters of Rock se naopak koná dvakrát ročně – v létě ve Vizovicích a v zimě se

přesouvá do Zlína.

Mezi další festivaly patří například Metal Fest, Apocalyptic Form of Death, Metal Gate Czech Death Fest, Metal Swamp nebo Sonisphere, putovní evropský hudební festival, konající se vždy v létě.

4.3 Brněnské kluby

Posluchači metalu mají v Brně více možností, kam si zajít na koncert. Klub Black Diamond je jedním z prvních klubů, který se počítal mezi metalové. Původně vznikl na

Antonínské ulici, poté se přestěhoval na Hlinky a dnes, po několika letech pauzy, ho posluchači najdou v Hybešově ulici.

Klub Brooklyn se nachází na ulici Bašty. V roce 2004 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Mezi návštěvníky je známý častými hudebními produkcemi a pravidelnou Vánoční besídkou. 17

SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže. Praha: Grada 2010, s. 222.

11

Šutr, působící na místě bývalého Viking klub Drakkaru, je pověstným sídlem metalistů a

šermířů. Najdeme ho na Kapucínském náměstí. Mezi další kluby, které hostí kapely, patří

Muzak M13 nebo Yacht klub.

Metalové koncerty se pořádají také ve větších klubech. Jedním z nich je Melodka, která vznikla v prostorách bývalé vinárny Melodie (založena 1929 v rámci Stadionu Kounicova). V roce 2006 byly prostory zrekonstruovány a dnes je Melodka jedním z nejznámějších brněnských multižánrových klubů.

Jedním z nejstarších klubů v Brně je i Faval Music Circus: „V sedmdesátých letech byla

v prostoru dnešního klubu vybudována restaurace (kvůli připravovanému mistrovství světa v dráhové cyklistice, které proběhlo na Velodromu). Pak se zde nacházela oblíbená diskotéka. Těsně po revoluci zde vznikl progresivní klub s atmosférou jeskyně, zaměřený hlavně na rock (ať už rockotéky nebo koncerty) a různé okrajové styly.“ 18 Klub Fléda, známý po celé republice, vznikl už v roce 1991 pod názvem Brüner Fledermause. Byl také prvním místem v Brně, kde se hrál jazz, dalších několik let sloužil jako televizní studio a posléze, v roce 2000, byl přestavěn na filmový a následně na hudební klub. Zatím poslední rekonstrukce proběhla v roce 2012.

V brněnských klubech se pravidelně konají metalové festivaly jako je například Favál music fest, který se poprvé konal 16. 9 2010. Na stránkách klubu se o festivalu dozvíme,

že „... nabízí každé jaro a podzim špičkově obsazenou akci, která představuje to nejlepší z

české scény na poli moderního rocku a metalu plus jednoho až dva exkluzivní hosty ze zahraničí!“ 19 Jako další můžeme uvést Dark Valentine Party. Jedná se o valentýnskou přehlídku kapel,

kterou pořádá Derias se svojí formací Misty Ways. V únoru 2013 proběhne již popáté, a to nejenom na brněnské Flédě, ale i v Praze a Ostravě. Derias (Misty Ways) pořádá

společně s Michaelou Sandriel Hájkovou, účinkující v kapele Synaesthetics, také festival

The Modern Inquisitor, konající se letos už počtvrté. 18

ONDRÁKOVÁ, Jana. Hudební podniky v Brně. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy, 2012, s. 69. 19 favál music circus [online]. 2012 [cit 2012-12-17]. Http://www.faval.cz. Dostupné z:

12

Zavedený je též Waiting for the Winter. Tento zimní festival, který pořádá brněnská metalová skupina Arch of Hell, se konal letos už popáté. Dle slov jedné z organizátorek

se jedná o festival, který se nezaměřuje jen na jeden typ metalové hudby, ale účinkující skupiny jsou stylově napříč metalovou scénou.

Významnou součástí brněnské klubové scény jsou i festivaly, které původem z Brna nejsou, ale po dobu několika let se zde pořádají. Na gothické a metalové publikum se zaměřuje Black Cat Party, pro pagan metalové příznivce se koná Apokalypsa fest. Ortodoxní metalisté a posluchači black metalu navštěvují festival The Night of Demons.

Dalším festivalem je Samhainfest, který se koná nejenom v několika městech České republiky, ale i v jiných evropských zemích. V roce 2012 to bylo Polsko, Maďarsko a Švýcarsko. Z českých měst tento festival hostilo Brno, Praha, Plzeň a Ostrava.

Město má také své open air festivaly Rockové chrlení a nedávno vzniklý Kohout Assault.

5 TECHNO

Tento výraz je někdy nepřesně užíván pro veškerou elektronickou taneční hudbu.

„Správně jde o nemelodickou repetitivní hudbu s rovným rychlým rytmem, ve které jsou použity výhradně elektronické zvuky. Svůj základ má v osmdesátých letech v Detroitu.“ 20

Ondřej Holomek ve své oborové práci Subkultura techno v České republice označuje techno jako styl, který je „... úzce vymezeným osobitým hudebním stylem, který ke své produkci využívá početné perkusivní, syntetické zvuky a studiové efekty. Pro techno je

typický rychlý pravidelný čtyřčtvrteční takt v tempu okolo 130 až 140 úderů za minutu, který často postrádá melodii či basovou linku. Je charakterizováno užíváním opakovaných elektronických rytmů, mechanických textur a mollových melodií.“ 21 Ganna Bila ve své práci Subkultury mládeže: Generace techno odkazuje při použití tohoto pojmu na publicistu Hvoreckého „Opírám se o tvrzení hudebního publicisty Michala Hvoreckého (Hvorecký 1999), který se domnívá, že pojem techno nabyl širšího významu a

20

Filter. Č. 16 (září 2006). Praha: MAFRA MEDIA, 2005-2009, s. 72. HOLOMEK, Ondřej. Subkultura techno v České republice. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2005, s. 10.

21

13

pojímá kromě hudby ‚design, módu, nová média a v neposlední řadě životní styl nebo názor‘“ 22

Samotné slovo techno je odvozeno ze slova technologie.

5.1 Historie subkultury techna v českých zemích

Při formulování této podkapitoly narážíme na několik problémů. Pokud se zaměříme na

publikace, mapující historii techna, většinou se zabývají pouze zahraniční scénou a českou opomíjí, případně se o ní zmiňují jen okrajově. Jak uvádí Holomek, existují i další

problémy: „... nedostatek relevantních materiálů, rozdílné pohledy v jednotlivých článcích

(...), chybějící přímou zkušenost či těžce rozpoznatelnou hranici mezi technem a ostatními tanečními hudebními styly.“ 23 Vzhledem k poslední uvedené skutečnosti pojmeme tuto podkapitolu jako historii taneční scény v českých zemích obecně.

Za počátek vývoje můžeme považovat konec osmdesátých let. V této době se objevilo experimentování s mixováním vinylů – první soutěž se v Československu konala 16. 11.

1989. Na tuto akci přijelo několik Dj’s ze zahraničí, ovšem používali převážně disco vinyly. Po listopadu se k posluchačům dostaly nahrávky ze západní Evropy – celkově

začal být o tento druh hudby větší zájem, ale i tak zůstala v rámci subkultury. Posluchači

pořádali první taneční parties: „v roce 1990 v chrudimském R-Klubu, v letech 1991-1992

v Břeclavi či pražském klubu Miš Maš. První věhlasnější party proběhla v pražské vinárně U Melouna na jaře roku 1992. Ve stejném roce proběhla také první akce, která by se dala označit za orientovanou přímo na techno – Mayday Techno Party.“ 24 Dalším důležitým datem je rok 1993. DJ Loutka je jedním ze zakladatelů agentury Roxydust House Facoty (dnes tato společnost vystupuje pod jménem Roxydust).

Společně a J. Krampolem a P. Hoskem se podílí na prvních oficiálních parties v Kulturním

domu Ladví. Ve stejný rok se otevřel první klub zaměřený na elektronickou hudbu

Radost FX. Tento klub funguje dodnes a dokonce byl roku 1999 zařazen britským magazínem Ministry mezi 20 nejlepších klubů na světě. O osm let později ho server 22

BILA, Ganna. Subkultury mládeže: generace Techno. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra sociologie, 2002, s. 8. Dle Hvorecký: 1999 23 HOLOMEK, Ondřej. Subkultura techno v České republice. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2005, s. 19. 24 HOLOMEK, Ondřej. Subkultura techno v České republice. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2005, s. 20.

14

www.worldbestbars.com zařadil na osmé místo. V mezičase zde vystoupilo mnoho hvězd světové taneční scény, jako je například Paul Van Dyk, Carl Cox nebo Moby.

Vraťme se ale k roku 1994. Taneční hudba se z pražských klubů rozšířila mezi větší

množství posluchačů – vznikají scény například v Brně a Pardubicích. Proběhla první freetekno party v Hostomicích. V tomto roce v ČR zahrál Moby a Richie Hawtin, který

hrál v již zmíněném klubu Radost FX. Pod vedením Aleše Blehy vznikl také první pořad v rádiu, který se věnoval taneční hudbě.

Roku 1996 se začal vydávat fanzin Trip2House, vzniká první webová stránka orientující se na taneční hudbu – techno.cz. Objevují se další agentury jako například Lighthouse a Radical Production.

Další léta se nesly ve znamení dělení taneční scény – jinou kulturu měli příznivci house,

techna, freetekna, a tak dochází k rozvoji trance scény. Každý rok se koná CzechTek, na který se sjíždí i české soundsystémy. Mezi prvními byli Circus Alien a Direct Drive,

později například Metro, Strahov atd. Za mixážními pulty se objevují dýdžejové Ladida,

Tráva, Agent nebo Pavel Krejdl. Jako zástupce zahraniční scény, kteří se u nás čím dál tím častěji objevovali, můžeme jmenovat již zmíněného Carla Coxe, Paula van Dyka, Paula Oakenfolda, Nicka Warrena a další.

V roce 1998 se v Praze koná Global street party. Tato akce se koná vždy v několika

městech po celém světě. Po uskutečnění se freetekno dostala do širšího povědomí, o rok později se díky CzechTeku stává všeobecně známým. Tyto teknivaly (=festivaly

freetekna) navštěvuje více lidí a objevují se problémy s hygienou, vlastníky pozemků a policií. V roce 2001 byl tento festival částečně rozehnán, v roce 2005 byl orgány

proveden zásah proti účastníkům festivalu. O rok později proběhl zatím poslední

CzechTek. Jan Haase ve své práci Freetekno subkultura cituje prohlášení zástupců freetekno scény. Další akce akce se nekoná z důvodů: „ -

Postupná likvidace původních myšlenek freetekna. Parasitismus subjektů nesouvisejících se scénou včetně valně většiny samotných účastníků.

15

-

Neschopnost a neochota respektovat elementární principy chování ve svobodném prostoru.“ 25

Před rokem 2000 dochází k medializaci celé scény, rozvoji všech žánrů taneční hudby a zvyšujícímu se počtu posluchačů. Vznikají další webové stránky a magazíny. Scéna se

začíná dělit na vyznavače komerčních parties a návštěvníky freetekno parties. Liší se od sebe i oblečením a postoji k hudbě. Vyznavači komerčních akcí posunují – do určité míry

- scénu do mainstreamu. Návštěvy některých parties se stávají trendovou záležitostí –

můžeme si všimnout, že se konají pod jménem energy drinků, cigaret, webových stránek

a jiných společností.

V posledních letech se zvyšuje počet parties, takže si mezi nimi posluchači vybírají a některé akce ztrácí návštěvníky. Také dochází k nástupu mladší generace. V ČR se už

vystřídala většina hvězd světové scény.

5.2 Techno v Brně

Taneční scéna v Brně byla ovlivněna, na rozdíl od pražské, zejména rakouskými DJ’s. V rámci parties, na kterých vystupovali zahraniční dýdžejové, sem byli zváni například

DJ Joro nebo Felipe. Pokud se zaměříme na party, které se v tomto městě pořádaly, všimneme si zvláštního jevu. V Brně převládají takzvané halové akce – v porovnání

s parties, které se pořádají v klubech. Poslední dobou se situace začíná obracet a čím dál

tím víc posluchačů dává přednost klubům před parties ve velkých halách. Dále uvádíme stručnou charakteristiku tzv. halových akcí, které se v Brně konaly víckrát.

Orion Hall: Festival se poprvé uskutečnil 20. 3. 1999 a pořádaly ho agentury G productions a Lunar. Původně se konal v pavilonu H na brněnském výstavišti, poté v pavilonu Z a v roce 2008 byl přesunut do Boby centra. Zahrály si na něm hvězdy jako The Prodigy, Sven Väth nebo Carl Cox.

Citadela je tradiční taneční párty, která se v Brně koná s malou přestávkou už od roku

1998. Poprvé se konala v Semilassu: „Zahráli rakouští Adelic, Ralf a čeští DJové Benko, Aiffel… V půlce večera vypadla jedna strana beden, proto většina lidí pařila jen u levé bedny. Do Semilasso se dostavilo kolem 400 lidí. Taneční scéna se teprve rozjížděla a tak 25

HAASE, Jan. Freetekno subkultura. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta. Katedra psychologie, 2008, s. 33. Dle Czechtek 2k7 http://czechtek.freetekno.org/ 2007 [cit. 2007-2-4].

16

tempo pařmanům udávali gogo tanečníci. V brzkém ránu přišel starosta městské časti Řečkovice, který ukončil párty vypnutím proudu.“ 26 Tato akce se koná několikrát za rok,

vystoupili zde hvězdy jako Ben Sims, Felipe, DJ Usher-live a již několikrát zmiňovaný Paul van Dyk.

Apokalypsa: Tato akce, stejně jako předchozí uvedené, počítá své návštěvníky v řádech

tisíců. V listopadu letošního roku se konala už po třicáté páté. Poprvé se konala 21. 8.

1999 v Boby centru jako Apocalyps ’99: Last Contact (pod českým Apokalypsa proběhla

až třetí party). Na plakátech byl jako hvězda uvedený DJ Tomas Schumacher, ale

nevystoupil a později se ukázalo, že nebyl ani mezi pozvanými. V průběhu let vystoupili na Apokalypse například Oscar Mulero, Dave Clarke, DJ Rush, Luke Slater, DJ Ogi nebo Mario Ranieri. Pořadatelé doplňují hudební zážitek také lasery a různými tanečníky –

například akrobatický tanec zvaný breaking nebo bojový tanec Uprock. Mezi další lákadla pro posluchače patřila sněhová show, vodní stěna (vytvořený vodopád v roce 2006 posloužil jako podklad pro laserovou 3D projekci) nebo pojízdná LED stěna.

Garage: Poprvé tuto akci uspořádal Pavel Tesař, ve spolupráci s G-Production v roce

1997. Garage se konaly s několika přestávkami až do roku 2002, kdy proběhlo třinácté a

poslední pokračování. Za dobu konání vystoupili DJové Ladida, Lucca, Marco Carola, Orbith, Marusha....

Nesmíme zapomenout také street party, které se konali právě v Brně – šlo o První a Druhou brněnskou pouliční slavnost (1999 a 2000). Tyto akce byly prvotně demonstrací, šlo o protesty proti stavbě dálnice.

5.3 Brněnské kluby

Pravděpodobně nejvýznamnější klub, orientující se na elektronickou taneční hudbu, je Perpetuum. Nalezneme ho na Roosveltově 9. Klub byl otevřen v roce 2001 a o pět let později novým majitel zrekonstruován. Každý den se zaměřuje na jiný taneční styl –

střídají se zde electro, techno, drum ‘n bass, house, dubstep... Klub sám se prezentuje jako: „ ... (je) nedílnou součástí všeobecně respektované české taneční scény(...). Od svého

26

Techno.cz [online]. 2012 [cit. 2012-12-16]. Http://www.techno.cz Dostupné z

17

znovuotevření v létě 2006 si získává renomé kvalitní hudební produkcí, má technické a zvukové vybavení na špičkové profesionální úrovni.“ 27 Jedním z míst, kde se prezentují dýdžejové, je bezpochyby i Fléda (té se podrobněji věnujeme v kapitole, zabývající se metalem). Hostila party Eternity, na které vystoupili

například Ladida, DJ Justin Robertson, DJ Breeth a další.

Mezi další kluby, ve kterých si můžete poslechnout elektronickou taneční hudbu, patří Tabarin na Divadelní, Mersey na Minské, 7. Nebe nebo již zmíněný Favál.

5.4 Festivaly

Jedním z nejznámějších festivalů je Hradhouse. Poprvé se tento festival konal roku 1998 na Buchlově. Na pořádání se od té doby podílí Pavel Tesař a Vichr Production. O tři roky

později byl festival přesunut do Boskovic. Vystoupili zde například DJ Tráva, Loutka, Lucca, Koala, Chris Varella, Terry Francis, Orbith, Eddie Richards, Silicone Soul a jiní.

Creamfields je mezinárodní festival, který se poprvé konal roku 1998 v britském Liverpoolu a od té doby se v Británii koná každý rok. Od té doby se konal v různých

zemích – tureckém Istanbulu, v Abu Dhabi (Spojené arabské emiráty), v Moskvě, v Buenos Aires, ve Wrocławi nebo v Limě (Peru). V České republice se poprvé konal v roce

2002 v Roudnici nad Labem. Účast byla podle organizátorů zhruba 20 000 lidí a jednalo

se o největší taneční festival ve střední Evropě. Posluchači viděli například britské Underworld, Paula Oakenfolda, Kosheen... V Roudnici se Creamfields konal ještě dvakrát

a to v letech 2003 (hlavní hvězdou byli Massive Attack) a 2004. Poté byl festival přesunut na břeclavské letiště. Ročník 2008 se bohužel nevyvedl, festival doprovázela

vichřice a hustý déšť. „Díky špatnému počasí, bohužel některé hvězdy nevystoupily, nebo

měly zkrácené vystoupení. Festival proběhl tak, že někteří lidé nebyli za špatného počasí puštěni do stanu, a někteří zase vyhodili peníze za lístek. Za to může počasí, pořadatelé dělali co mohli.“ 28 CzechTek – viz výše.

27

Perpetuum Music Club Brno [online]. 2012 [cit. 2012-12-27]. Http://perpetuum.cz. Dostupné z < http://perpetuum.cz/kontakt> 28 Techno.cz [online]. 2012 [cit. 2012-12-27]. Http://techno.cz. Dostupné z:

18

Svojšice jsou jedním z techno open air festivalu, který se v ČR pořádá. Původně (tj. 1998

a 1999) se ve Svojšicích konal festival Summer of Love, který se později přestěhoval.

V roce 2000 tedy ve Svojšicích vznikl festival nový, který má už za sebou dvanáct ročníků.

Již zmíněný Summer of Love je nejstarší a největší taneční festival v ČR. Založil jej Aleš Bleha v roce 1997 a byl inspirován britským Tribal Gathering. S festivalem se podle posledních zpráv počítá i v roce 2013. Za dobu konání zde zahráli například Audio

Bullys, Kraftwerk, Kosheen nebo CJ Bolland. Festivalu Summer of Love předcházel v roce

1996 ještě Sunrising, který uspořádal Aleš Bleha. Měl několik pokračování, naposled se uskutečnil roku 2004.

Po osmé se letos konal festival Summer Session. Poprvé ho pořadatelé - Technovinyl a

agentura LION – uvedli v roce 2005.

Mácháč je náš jediný plážový open air taneční festival. Koná se už od roku 1999 a za

dobu jeho konání na něm vystoupil mimo jiné DJ Swag, Paul van Dyk, Fergie nebo Carl Cox.

Planet festival je multižánrový festival, na kterém má i taneční scéna své místo. Konal se celkem čtyřikrát – poprvé pod názvem Go Planet Roxy, podruhé jako Love Planet. Třetí a

čtvrtý ročník už nesly název Planet festival. Z hostů, zastupujících taneční hudbu, zde

vystoupili například Dave Clarke, Dave Angel, Derick May, Ed Rush, James Ruskin, Jeff Milse, Orbith, Lucca nebo Kosheen.

6 METODY VÝZKUMU 6.1 Výběr respondentů

Použili jsme smíšený plán výzkumu. Kombinovali jsme kvalitativní a kvantitativní metody.

Ke kvantitativní část výzkumu jsme použili dotazník. Ten byl předložen 353

respondentům. Každé ze tří zkoumaných publik tedy obdrželo přes sto dotazníků.

Dotazníky, které nebyly vyplněné, nebo takové, které dotazovaný pojal jako vtip

(například pokud respondent odpovídal za svoji jedenaosmdesátiletou babičku), byly 19

vyřazeny. K závěrečnému vyhodnocení jsme měli 300 dotazníků, z každé zkoumané

skupiny jich bylo přesně sto. Odpovědi byly následně vyhodnoceny pomocí statistického programu IBM SPSS Statistics.

Samotný dotazník byl s ohledem na časové limity, dané podmínkami sběru na koncertech, koncipován tak, aby obsahoval jednoznačné a vhodně položené otázky,

respondenti měli na výběr z dostatku možností a také, aby obsahoval jen otázky, které

byly nezbytné. Návratnost dotazníků byla 100%, i když některé se vrátily zčásti

nevyplněné, případně je respondenti nebrali vážně a vyplnili je jako vtip. Dotazníky byly

rozdány i vybrány tazatelem. Pokud měli respondenti nějaký dotaz, mohli se s ním na tazatele obrátit. Této možnosti dotazovaní využívali, ve většině případů však šlo spíše o otázky, jak přesně bude práce vypadat, případně, na které škole a oboru se tato práce píše. Dotazník obsahoval uzavřené, otevřené a škálové otázky.

Kvalitativní výzkum probíhal tak, že v rámci každého námi vybraného hudebního stylu

byli osloveni tři posluchači. Všichni dotazovaní byli před rozhovory upozorněni, že jejich odpovědi budou zaznamenány a použity v bakalářské práci jako srovnání posluchačů

vybraných stylů nonartificiální hudby. Otázky, kladené v rozhovorech, byly pouze otevřené. Rozhovory jsou doslovně přepsané, vynechány byly části, kdy se dotazovaný

nevyjadřoval k otázce, případně svou odpověď zopakoval. Přepis byl s respondenty následně konzultován. Pro zachování anonymity neuvádíme jména, ale každý dotazovaný je označen počátečním písmenem stylu, který poslouchá a číslem od jedné do tří.

6.2 Vytipované hudební produkce 6.2.1 Popové

Prvním koncertem byla produkce Michala Davida, která se konala 6. 11. 2012

v brněnském Bobycentru. Jednou z produkcí byl i koncert Olgy Lounové, která si jako hosty pozvala Rudu z Ostravy a POP balet. Koncert se konal 15. 11. 2012 v Semilassu.

6.2.2 Metalové

Jako první produkce tohoto hudebního stylu byl vybrán festival Waiting for the Winter,

který pořádá brněnská formace Arch of Hell. Letošní ročník se konal 3. listopadu na Favále. V rámci metalové scény vystoupilo šest žánrově rozmanitých skupin. První

vystoupila šestičlenná brněnská Neurotension, která vznikla v roce 2011 a řadí se mezi

20

kapely hrající melodický death-black metal. Druhá skupina, Secret of Darkness, hraje

blackově zabarvený melodický death metal. Další kapelou večera byla Mater Monstifera, dle vlastních slov hrající „Atmospheric black metal“ 29 V pořadí čtvrtá odehrála pražská

thrash-metalová Unborn a po ní přišla na řadu další pražská formace Atari Terror. Tato kapela, která se hlásí ke crossoveru, patří ke špičce tuzemské scény. Jako poslední se na

podiu objevila pořádající kapela, brněnská Arch of Hell. Tuto sedmičlennou skupinu kritika označuje slovy „Sympho/melodic metal with Death metal edge“ 30 Druhou produkcí byl společný metalcorový koncert Night of Wolves II kapel Got a Wolf, Neurotic Machinery, Corposant a Pitbull Diesel. Poslední jmenovaní brali tuto akci jako rozloučení

se s posluchači po patnáctiletém působení na hudební scéně. Za tu dobu stihla pětičlenná formace vydat čtyři alba a odehrát nespočet koncertů.

Jako první zahrála skupina Got a Wolf, pětičlenná skupina z Blanska, která stojí na pomezí hardcoru, metalu a punku. Po ní vystoupila death-metalová formace Neurotic

Machinery, následně již zmínění Pitbull Diesel a večer zakončila brněnská progresivní metalcorová kapela Corposant.

6.2.3 Techno

Jako první byla vybrána Apokalypsa, která se konala 30. 11. 2012 na brněnském

výstavišti. Její pořadové číslo bylo 35 a byla věnována Mayskému proroctví, které, podle některých výkladů, oznamovalo konec světa. Tato produkce byla rozdělena na tři pódia. První, Techno/Hardtechno stage, hostila britského DJ a producenta Luke Slatera, který je

známým interpretem v této oblasti. Německou technařskou scénu reprezentoval taktéž známý Chris Liebing, toho vystřídal skladatel a producent v jedné osobě, Oscar Muler. Producent a DJ je také Gary Beck, který na letošní Apokalypsu přijel ze skotského Glasgow, po něm vystoupil dýdžej ze Španělska, David Moleon. Na tomto pódiu zahrála i

Klaudia Gawlas, hardtechnový pár Fernanda Martines a DJ Lukas. Reprezentaci

hardtechna podpořil i brazilský pár Underdogz. Z české scény se zde objevili brněnský DJ Nois a dýdžejka K.Sandra. 29

Bandzone.cz[online]. 2012 [cit. 2012-12-18]. 30 Bandzone.cz[online]. 2012 [cit. 2012-12-18].

Http://bandzone.cz.

Http://bandzone.cz.

Dostupné

Dostupné

z:

z:

21

Na druhém pódiu, které bylo určené pro produkce v house nebo tech-house stylu,

zahrály stálice české scény jako DJka Lucca a DJ Tráva. Ten v rámci tohoto večera spolupracoval i s Ristem, polovinou projektu Over3. Jako další vystoupili Chris Sadler, brněnský Javase, MeryEn, Cmeentoline, Duncan Grey a také Phil Albedo.

Poslední pódium, pojmenovaném Minimal Peopla stage. Objevili se ti Kaisersoze, Elektrabel nebo Sonja. Jako další zahráli například Ravic, Tokátko & Ufi DaMan, Fish b2b

Wilda, Gusman, nebo také Segment, Milo, Flesh a JB. Tato stage byla pod vedením pražského klubu Touster.

6. 12. byl také navštíven brněnský klub Perpetuum a dotazník byl předložen zdejším tanečníkům.

7 VÝSLEDKY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU 7.1 Socio – demografická struktura publika

V této podkapitole se budeme zabývat prvními šesti otázkami v dotazníku. Výzkumný

vzorek není natolik rozsáhlý, abychom z něj mohli dělat závěry, které bychom uplatnili na celé publikum zvolených hudebních žánrů. Jde tedy spíše o sondu, která může sloužit

jako orientační nástroj pro případný reprezentativní výzkum. Vzhledem ke konstrukci

výběrového souboru tedy resignujeme na inferenční statistiku. I tak přináší při vzájemném srovnání posluchačů zajímavé informace a umožňuje formulovat empiricky podložené hypotézy pro další zkoumání těchto subkultur.

7.1.1 Pohlaví respondentů

Z hlediska zastoupení mužů a žen byly zjištěny v naší sondě poměrně rozdíly mezi

„subkulturními žánry“ a mainstreamovým popem. Metalové publikum tvořili z 66%

muži a z 34% ženy, u technařské akce byli muži zastoupeni 61,6% , ženy 38,4% a u

popových koncertů to bylo přesně půl na půl. Graf nám ukazuje, jaký byl celkový poměr žen a mužů na jednotlivých koncertech. Tedy víme, že publikum na metalu a technu tvoří ženy přibližně z jedné třetiny, zatímco na popu jich bylo stejně, jako mužů.

22

100% 90% 80% 70% 60% 50%

žena

40%

muž

30% 20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 1 Poměr mužů a žen v publiku

7.1.2 Věk respondentů

Porovnejme tedy věk respondentů, kteří odpověděli: na metalových koncertech byl

minimální věk účastníka 16, nejstaršímu bylo 44 let a průměrný věk byl 24, 68 let. Nejmladší „popový“ respondent měl 15 let a nejstarší oslavil 59. narozeniny. Pokud

spočítáme průměrný věk, dostaneme se k číslu 23,42. U respondentů, kteří navštívili

techno, měl nejmladší 18 let, maximální věk byl 35 a průměrný věk 24,69 let. Průměrný

věk respondentů je tedy podobný. Největší „rozpětí“ mělo publikum popu, a to 44 let, nejmenší techno (17 let). nejnižší věk

nejvyšší věk

průměrný věk

metal

Pop

Techno

44

59

35

16

24, 68

Tabulka č. 1 Věk na jednotlivých koncertech

15

23,42

18

24,69

Pro lepší přehlednost jsme při porovnávání věku u jednotlivých stylů vytvořili věkové

kategorie: 1) do 19 let, 2) 20 – 24, 3) 25 – 29, 4) 30 – 39, 5) 40 a více. Podívejme se nyní na věkové rozložení publika jednotlivých stylů.

23

100% 90% 80% 70%

Věk. kategorie 40 a více

60%

Věk. kategorie 30-39

50%


40%


30%

Věk. kategorie do 19

20% 10% 0% metal

pop

techno

Grafy č. 2: Rozložení publika podle jednotlivých stylů

V přiloženém grafu vidíme srovnání jednotlivých skupin v rámci hudebních stylů. Při

bližším prozkoumání docházíme k závěru, že metalové koncerty nejvíce navštívili posluchači ve věku 20 – 24. Tato skupina tvořila nadpoloviční většinu publika, 53%. Druhou nejvíce zastoupenou kategorií byli respondenti ve věku 25 – 29 let, tvořili

čtvrtinu návštěvníků koncertů. Další skupinu publika (12%) tvořili posluchači, kteří měli mezi 30 – 39 roky, následně respondenti, kteří ještě neoslavili 20. narozeniny, tedy ve

věku do devatenácti let včetně - 7,0% a nejméně byla zastoupena věková kategorie posluchačů, kteří měli 40 a více let (3%).

U produkcí techna bylo věkové rozložení posluchačů podobné: nejvíce respondentů mělo 20 – 24 let (51%), dále posluchači ve věku 25 – 29 let (26%). Třetí nejvíce zastoupenou kategorií (15%) byli dotazovaní, kterým bylo mezi 30 – 39 roky.

Respondenti, kteří patřili do skupiny do 19 let, tvořili 7% publika. Nejméně zastoupeni byli posluchači, kteří uvedli jako svůj věk číslo 40 a vyšší, pouze 1% dotazovaných.

Jak jsme viděli, pořadí kategorií bylo u obou „subkulturních“ publik stejné, lišily se jen

v uvedených procentech. U návštěvníků popových produkcí je tomu jinak: nejvíce zastoupená věková kategorie byla sice stejná (20 – 24 let), netvořila však nadpoloviční

většinu, jak tomu bylo u předchozích stylů, ale jen 43%. Druhou skupinou, byli také respondenti ve věku 25 – 29 let a i procentuálně je na tom podobně (27%). Následující

kategorie (20%), co se věku týče, byla však tvořena publikem, které mělo 19, nebo méně

roků. (Připomeňme si, že u posluchačů metalu a techna tvořili shodně tito posluchači 24

pouhých 7% dotazovaných.) Rozdíly mezi posluchači pop music najdeme i v následující věkové kategorii: publikum bylo tvořeno 7% respondenty ve věku 30 – 39 let.

„Od jakého věku navštěvujete koncerty?“ byla v pořadí šestá otázka dotazníku. Slovem

koncerty byly myšleny jakékoliv hudební produkce, kterých se dotazovaní účastnili jako diváci. Nezodpovědělo ji 11 respondentů z celkového počtu 300. Průměrný věk, odkdy

se dotazovaní účastnili koncertů, se pohyboval kolem 15 (metal 15,04%; pop 15,94%;

techno 15,01%). U všech tří skupin byl dokonce i podobný nejmenší věk (metal 5, pop 5, techno 6), o něco větší rozdíly byly mezi maximem (metal 30, pop 28, techno 21).

7.1.3 Nejvyšší dosažené vzdělání

Při srovnávání tří publik z hlediska vzdělávání je třeba vzít v úvahu, že 47%

dotazovaných tvořili studenti (viz níže), ať už střední, nebo vysoké školy, kteří ještě nemají studium dokončené.

Nejčastější vzdělání, uváděné posluchači metalu, bylo střední s maturitou (62%), druhou

nejpočetnější skupinu tvořili vysokoškoláci (21%), střední školu bez maturity nebo učiliště vystudovalo 14% metalistů a poslední možnost, tedy vzdělání základní, zvolilo 3% dotazovaných.

U návštěvníků popové produkce bylo nejčastější ukončené vzdělání rovněž střední

s maturitou (52%), vysokoškolský titul mělo 30% respondentů, střední vzdělání bez maturity, nebo výuční list 10% dotazovaných a nejméně dotazovaných (8%) mělo dokončené jen základní vzdělání.

Posluchači techna se v pořadí jednotlivých kategorií mírně odlišovali – mezi respondenty bylo opět nejvíce těch, kteří ukončili střední školu maturitou (44%),

nenásledovali je vysokoškoláci, jako tomu bylo u posluchačů metalu a popu, ale posluchači, kteří vystudovali střední školu bez maturity, nebo učiliště (24%). Dotazovaní s vysokoškolským titulem tvořili 22% publika, respondenti, kteří uvedli základní vzdělání, pak 10%.

25

100% 90% 80% 70% 60%

vysokoškolské

50%

střední s M

40%

střední bez M/vyučen

30%

základní

20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 3: Srovnání dosaženého vzdělání

V této souvislosti stojí za připomenutí stereotyp o metalu jako hudbě pro lidi s nižším

IQ. 31 (Přesnou citaci studie Sondy do popu a rocku uvádíme v této práci v kapitole

věnující se metalu,s. 12 ) Nesmíme ovšem zapomenout, v jaké době tato studie vyšla – v předcházejících letech společnost silněji vnímala třídní příslušnost, a také jí charakteristickou kulturu. V této době metal skutečně neposlouchali lidé studující například vysokou školu.

Dnes, kdy je příslušnost k subkultuře vlastní volba každého posluchače, je to jinak - s výsledky našeho kvantitativního výzkumu – tedy, že 62% metalistů má maturitu, 22%

vystudovanou vysokou školu a nesmíme zapomenout, že 50% respondentů v době

dotazování ještě pokračovalo ve studiu – se spíš blížíme tezi, kterou uvedl Dick Hebdige

ve své knize Subkultura a styl: „Heavymetal má své fanoušky mezi studenty, ale velkou podporu nachází také mezi dělnickou třídou.“ 32

S předchozí otázkou souvisí následující, tedy jestli je respondent student nebo je (ne) zaměstnán. U dotazovaných metalistů bylo 50% studentů (z toho 7% uvedlo, že zároveň

pracuje), 48% zaměstnaných a 2% nezaměstnaných. Mezi návštěvníky popu bylo 48%

studentů (5% z nich uvedlo, že zároveň pracuje), 50% zaměstnaných a 2% bylo

nezaměstnaných. Respondenti z řad techna zvolili první možnost, tedy že jsou studenti,

jedenačtyřicetkrát (41%). Nejčastěji se mezi nimi vyskytovali zaměstnaní posluchači 31 32

POLEDŇÁK, Ivan a Ivan CAFOUREK. Sondy do popu a rocku. 1.vyd. Praha: H & H, 1992, s. 46. HEBDIGE, Dick. Subculture: the meaning of style. London: Routledge, 1979, s. 132.

26

(50%) a poslední skupinu, nezaměstnané, tvořilo 9% posluchačů. Ve srovnání

s posluchači metalu a popu bylo nejvíce nezaměstnaných a nejméně studentů právě mezi návštěvníky techna.

7.1.4 Složení publika v rámci bydliště

Tato otázka se zabývala tím, z jaké vzdálenosti posluchači na koncert přijeli.

Respondenti měli na výběr ze tří možností – bydlím v Brně / na koncert jsem přijel ze

vzdálenosti do 30 km / na koncert jsem přijel ze vzdálenosti větší, než je 30 km. Otázka

byla koncipovaná tak, aby posluchač odpověděl, kde bydlí v době konání koncertu například pokud je respondent z Prahy a bydlí v Brně na kolejích, kroužkoval první

možnost. Tato možnost, tedy že respondent absolvoval jen cestu po Brně, aby se na koncert dostal, zvolilo 65% posluchačů metalu, z menší vzdálenosti jich přijelo 13% a

z větší 22%. Tento údaj je zajímavý. Publikum metalových koncertů bylo, ve srovnání

s posluchači popu a techna, více tvořeno posluchači, kteří nebyli z Brna a kteří byli

ochotni absolvovat delší trasu, aby se dostali na koncert.

První možnost zvolilo také 77% návštěvníků popových produkcí. Ze vzdálenosti do 30

km od Brna přijelo 8% posluchačů a z větší 15%. U posluchačů techna také převládala

první možnost – zvolilo ji 73% respondentů, menší vzdálenost ujelo 24% a nejméně

návštěvníků (5%) přijelo ze vzdálenosti větší, než bylo 30 km. 100%

90% 80% 70% 60%

> 30km

50%

< 30 km

40%

bydlí v Brně

30% 20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 4: Složení publika v rámci bydliště 27

7.2 Hudební aktivita publika

Následující otázka zjišťovala, zda jsou posluchači aktivními hudebníky. Pokud se zaměříme na jednotlivé styly, zjistíme, že nejvíce aktivní jsou návštěvníci metalu (41%

hraje v nějaké skupině), nejméně jsou aktivní zástupci popového publika (11%) a

z technařů hudbu provozuje 22% dotazovaných. 100%

90% 80% 70% 60% 50%

ano

40%

ne

30% 20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 5: Hudební aktivita

Tuto otázku jsme pro ty, kteří někde aktivně působí, doplnili o dvě podotázky. Ptali jsme se, v jakém stylu a na co respondent hraje. V rámci návštěvníků metalu převažovaly

různé metalové styly (black, alternative, death, thrash, progressive a melodic metal),

dále hard rock, post-grunge a crossover. Ojediněle se objevili respondenti, kteří jsou aktivní například v jazzovém, R‘n’B a gospelovém nebo folkovém souboru. Popoví posluchači, kteří na předchozí otázku odpověděli kladně, tuto část většinou vynechali. Ti,

kteří odpověděli, uvedli, že se aktivně podílí ve stylech hip hop a folk. Poslední skupina, technaři, odpovídala především v rámci techna případně jiných druhů elektronické

taneční hudby (house, dubstep, drum and bass).

Metalisté působí v kapelách jako kytaristé, zpěváci, baskytaristé, bubeníci a hráči na

klávesy. Ve většině případů respondenti uváděli více možností - například, že ve skupině hrají na kytaru, ale zároveň se podílí na zpěvu. U popového publika převládá piano a

zpěv, objevila se i kytara, baskytara a viola. Většina respondentů, kteří navštívili technařskou akci a odpověděli, že se hudbě aktivně věnují, působí jako dýdžejové

28

v rámci techna nebo jiné elektronické taneční hudby, ojediněle se objevil ještě zpěv a kytara.

7.3 Hudební preference 100%

90% 80% 70%

neznám

60%

vadí

50%

nerad

40%

nevadí

30%

rád

20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 6: Vztah k navštívenému stylu

Na tuto otázku navazovaly dvě další. Snažili jsme se zjistit, zda se styl, který respondenti

navštívili, řadí k jejich nejoblíbenějším. Pokud ne, měli uvést svůj nejoblíbenější. Na výsledcích vidíme, že se mezi respondenty vyskytuje dost posluchačů, kteří mají široký hudební rozhled a navštěvují i žánry, které nepatří mezi jejich nejoblíbenější.

Na svůj nejoblíbenější žánr přišlo nejvíce metalistů (85%), pouze 44% posluchačů popu

a 61% technařů.

Pouze jeden dotazovaný, metalista, využil možnosti, že neví.

Dotazovaní, kteří odpověděli na přechozí otázku záporně, odpovídali takto:

Respondenti na metalových akcích uváděly jako svůj nejoblíbenější žánr různé typy

metalu (death, progressive), několikrát se objevily také rock, deathcore, jazz, blues, hard rock, progressive rock a ojediněle techno a electro, pop a klasická vážná hudba.

U popu byl uváděn převážně rock, punk rock, punk, klasická vážná hudba, ska, R‘n’B, gospel, ojediněle se objevili i metal, techno, dechovka, hip hop a rap.

29

Dotazovaní na technu nejčastěji uváděli jiné styly elektronické hudby a rock, dále se objevil pop, disco, hip hop, reggae, R‘n’B, punk a punk rock.

Následující otázka zjišťovala, jak často chodí respondenti na naše vybrané tři styly –

metal, techno a pop. Dotazovaným byla předložena tabulka, ve které měli vyznačit, kolikrát do měsíce navštěvují koncerty uvedených stylů. Po prozkoumání přiložených

tabulek docházíme k závěru, který se dal očekávat – většina respondentů, kteří

navštěvují metal, nenavštěvují techno a popové produkce a naopak technaři většinou nenavštěvují metalové koncerty. Zarážející je vysoké číslo u tabulky, věnující se

„popovým“ respondentům, a to v kolonce „nenavštěvuji“. Vysvětlujeme si to tak, že popový posluchači si více vybírají akce, které navštíví a počet jejich návštěv je v rámci

měsíce menší než jedna, případně, že posluchači koncert, na kterém byli, podle vlastních kritérií nezařazují do pop music. Pro názornost přikládáme grafy, které ukazují poměry

mezi počtem návštěv koncertů.

Hudební Nenavštěvuji Jedenkrát Dvakrát Třikrát styl Metal 7% 34% 26% 15% Pop 80% 17% 1% 2% Techno 91% 8% 0% 1% Tabulka č. 2: Návštěvnost vybraných stylů (metaloví posluchači)

Víckrát 18% 0% 0%

100%

90% 80% 70%

Víckrát

60%

Třikrát

50%

Dvakrát

40%

Jedenkrát

30%

Nenavštěvuji

20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 7: Návštěvnost vybraných stylů (metaloví posluchači) 30

Hudební Nenavštěvuji Jedenkrát Dvakrát Třikrát styl Metal 77% 19% 1% 1% Pop 43% 28% 13% 6% Techno 67% 16% 8% 0,0% Tabulka č. 3: Návštěvnost vybraných stylů (popoví posluchači)

Víckrát 2% 10% 9%

100%

90% 80% 70%

Víckrát

60%

Třikrát

50%

Dvakrát

40%

Jedenkrát

30%

Nenavštěvuji

20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 8: Návštěvnost vybraných stylů (popoví posluchači) Hudební Nenavštěvuji Jedenkrát Dvakrát Třikrát styl Metal 84% 12% 3% 0% Pop 52% 27% 15% 2% Techno 28% 26% 12% 17% Tabulka č. 4: Návštěvnost vybraných stylů (posluchači techna)

Víckrát 1% 4% 17%

31

100% 90% 80% 70%

Víckrát

60%

Třikrát

50%

Dvakrát

40%

Jedenkrát

30%

Nenavštěvuji

20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 9: Návštěvnost vybraných stylů (posluchači techna)

Další položka dotazníku měla zjistit, jestli respondenti upřednostňují návštěvu koncertu

ve společnosti, nebo sami. Většina dotazovaných navštěvují produkce s přáteli (metal 72%, pop 91%, techno 69%). Raději ve společnosti, ale nevadí jim jít na koncert o samotě, volí 27% metalistů a návštěvníků techna; u popu tuto možnost zvolilo jen 7% respondentů. Samo na koncert chodí jen 1% posluchačů metalu, 2% posluchačů popu a

4% technařů. U metalistů můžeme vytvořit hypotézu, proč nejméně volili poslední odpověď – jak jsme pozorovali na produkcích, většina posluchačů se mezi sebou znala.

Hypotéza je tedy taková, že i když posluchač vyrazí na koncert sám, skoro vždy tam potká někoho známého.

Vidíme, že první možnost, tedy že produkce navštěvují většinou ve společnosti, volilo

91% respondentů z popových produkcí. Nabízí se nám tedy hypotéza, že pro posluchače pop music je velmi důležitá přítomnost jim známým osob, tedy že jde o událost, kterou

v drtivé většině spojují s přáteli. (Touto hypotézou se budeme zabývat i v kvalitativní části.)

Zjištění u publika techna můžeme porovnat s výsledkem, který v rámci své práce

provedla Ganna Bila. Ta zkoumala padesát respondentů a v rámci této otázky použila

stejné možnosti. Výsledky byly: „62% chodí na party s kamarády, 34% se chová podle

32

situace a jde na party buď samostatně anebo s někým a jen nepatrný zlomek respondentů se chodí bavit zásadně sám (4%).“ 33 Jak vidíme, čísla se liší málo. 100%

90% 80% 70% 60%

většinou sám

50%

raději ve společnosti

40%

ve společnosti

30% 20% 10% 0% metal

pop

techno

Graf č. 10: Srovnání návštěvnosti koncertů

Jako poslední otázku respondenti vyplnili tabulku, v níž vyjádřili své postoje k jednotlivým hudebním stylům.

Bylo by možné namítat, že uvedená stylová označení jsou velmi obecná a většina stylů se dělí na množství dílčích stylů, které se od sebe značně liší a někdy se může dokonce zdát,

že nemají mnoho společného – ať už ony styly, případně i jejich posluchači. Časový

rámec dotazování však neumožňoval detailnější, a tedy obsáhlejší, seznam stylů. Navíc se během zpracování odpovědí ukázalo, že respondenti jsou zpravidla velmi dobře

obeznámeni s jemnějším členěním svých oblíbených stylů, ale u těch, které neposlouchají, subtypy neznají a většinou je ani nezajímají. Jinak řečeno, pokud by se

tento dotazník rozdal studentům středních a vysokých hudebních škol, mělo by rozsáhlejší členění stylů snad smysl, takto se většina respondentů spokojila se seznamem, který byl uveden. Co ale některým dotazovaným chybělo, byla možnost „styl

nesnáším/mám k němu odpor“ (podrobněji se tímto problémem zabýváme v rozboru

kvalitativní části výzkumu, kde jsme se na podobnou otázku ptali několika vybraných respondentů). 33

BILA, Ganna. Subkultury mládeže: generace Techno. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra sociologie, 2002, s. 25.

33

Škála pro hodnocení byla, s drobnými úpravami, přejata ze studie Mikuláše Beka Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti.

Zpracovaná data jsme v rámci názornosti umístili do tabulky, která byla obsažena v dotazníku:

Hudební styl Poslouchám rád (a)

Poslech mi nevadí 9% 41% 26%

Poslouchám nerad (a)

Metal 89% 2% Pop 16% 39% Elektronická 11% 60% taneční hudba Disco 9% 27% 57% Rock 84% 12% 3% Punk 26% 51% 21% Ska 17% 41% 34% Alternativa 23% 45% 24% Jazz 30% 40% 26% Blues 30% 41% 25% Reggae 10% 46% 38% Vážná 50% 32% 17% hudba Duchovní 7% 21% 61% hudba Opera 21% 32% 40% Muzikál 29% 26% 41% Dechovka 3% 12% 77% Filmová 56 % 33% 11% hudba Hip hop 9% 21% 63% Funk 14% 35% 39% Soul 8% 40% 38% Folk 20% 42% 32% Tabulka č. 5: Hudební preference (publikum metalu)

Styl neznám 0% 4% 3% 7% 1% 2% 8% 8% 4% 4% 6% 1%

11% 7% 4% 8% 0%

7% 12% 14% 6%

Nejvíce oblíbený styl účastníků metalových koncertů je bezpochyby metal (89%).

Zajímavé je, že mezi respondenty nebyl žádný, který by uvedený styl neznal – to platí i u filmové hudby (0%). Druhým nejoblíbenějším stylem je rock, dalším filmová hudba a na čtvrtém místě se překvapivě umístila hudba vážná.

34

Hudební žánry, které většině dotazovaných nevadily, jsou punk, ska, alternativa, jazz, blues, reggae, soul a pop - ten však se svými 41% a 39% v kategorii „poslouchám nerad(a)“ stojí spíše na pomezí.

Dotazovaní naopak nemají rádi dechovku (77%), hip hop (63%) a duchovní hudbu (61%), elektronickou taneční hudbu, disco, opera, muzikál a folk.

Nejvíce neznámými styly jsou soul (14%), funk (12%) a duchovní hudba (11%) Hudební styl Poslouchám rád (a) Metal Pop Elektronická taneční hudba Disco Rock Punk Ska Alternativa Jazz Blues Reggae Vážná hudba Duchovní hudba Opera Muzikál Dechovka Filmová hudba Hip hop Funk Soul Folk

20% 59% 44%



Styl neznám

49% 59% 23% 15% 24% 30% 24% 31% 31%

33% 27% 32% 26% 22% 42% 42% 37% 30%

16% 12% 38% 31% 31% 22% 28% 22% 33%

2% 2% 7% 28% 23% 6% 6% 10% 6%

13% 37% 10% 61%

33% 36% 32% 30%

51% 25% 55% 7%

3% 2% 3% 2%

11%

45% 22% 24% 18%

25%

29% 33% 23% 33%

44% 10% 18%

55%

22% 34% 37% 41%

Tabulka č. 6: Hudební preference publika (publikum popu)

3% 2% 7%

9%

4% 11% 16% 8%

Můžeme si všimnout, že u respondentů z oblasti popu není tak propastný rozdíl mezi

jednotlivými kategoriemi – nejlépe to jde vidět na vztahu k vážné hudbě – všechny tři odpovědi jsou poměrně vyrovnané, úmyslně nebereme v potaz odpověď, že styl neznají.

35

Vadí jim dechovka a duchovní hudba (55%), opera (51%), metal (44,2%) punk, ska, alternativa, folk a soul. U funku jsou poslední dvě možnosti poněkud vyrovnané.

Překvapením jsou nejoblíbenější styly: filmová hudba (61%), pop (59%) a rock (59%).

Dalšími oblíbenými styly jsou disco a hip hop.

Muzikál stojí na pomezí „poslouchám rád“ a „poslech mi nevadí“. Posluchačům také nevadí blues a jazz.

Nejvíc posluchačů nezná styl ska a alternativa, nejlépe známým styly jsou pop, rock, disco, filmová hudba a muzikál.

Hudební styl Poslouchám rád (a) Metal Pop Elektronická taneční hudba Disco Rock Punk Ska Alternativa Jazz Blues Reggae Vážná hudba Duchovní hudba Opera Muzikál Dechovka Filmová hudba Hip hop Funk Soul Folk

15% 47% 78%



Styl neznám

47% 34% 17% 28% 21% 21% 17% 30% 16%

31% 37% 21% 21% 34% 34% 43% 40% 41%

22% 27% 57% 36% 27% 37% 31% 23% 40%

0% 2% 5% 15% 18% 8% 9% 7% 3%

9% 13% 5% 45%

29% 35% 11% 35%

54% 47% 77% 17%

8% 5% 7% 3%

4%

30% 21% 15% 8%

15%

30% 47% 39% 37%

Tabulka č. 6: Hudební preference (publikum techna)

60% 19% 2%

69%

37% 24% 37% 43%

2% 0% 0%

12%

3% 8% 9% 12%

36

U respondentů, kteří odpovídali na techno akcích, vidíme nejmenší rozdíly pak u jazzu,

rocku a vážné hudby. Nejradši mají elektronickou taneční hudbu (78%), disco a pop (47%) a filmovou hudbu. Mezi styly, které jim nevadí, můžeme zařadit soul, rock, alternativu, blues, reggae a taky vážnou hudbu. Tu můžeme dát na pomezí – 41%

dotazovaných nevadí a 40% ji poslouchá nerado. Dotazovaní také neradi poslouchají

dechovku (77%), duchovní hudbu (69%), metal (60%), folk, hip hop, muzikál, ska, punk, operu a jazz. Nejvíce respondenti znají elektronickou taneční hudbu, pop a disco (0%), nejméně pak alternativu (18%) a ska (15%).

100% 80%

Styl neznám

60%

Posluchám nerad(a)

40% 20% 0%

Poslech mi nevadí

60% 40% 20% 0%

100% 80% 60% 40% 20% 0%

metalu (89%). Neradi ho poslouchají technaři (60%) i posluchači (44%).

Poslouchám rád(a)

Graf č. 11: Vztah posluchačů k metalu Styl neznám

Pop mají nejradši posluchači popu (59%),

Posluchám nerad(a)

metalistů stojí na pomezí „nevadí“ (41%) a

100% 80%

Tento styl, metal, mají nejvíce rádi posluchači

Poslech mi nevadí Poslouchám rád(a)

překvapivě ho má rádo i 47% technařů. U třetí odpovědi, tedy, že poslouchají neradi (39%).

Graf č. 12: Vztah posluchačů k popu

Styl neznám Posluchám nerad(a) Poslech mi nevadí Poslouchám rád(a)

Elektronickou taneční hudbu mají nejradši

technaři (78%), mají ho rádi i posluchači pop music

(44%),

posluchači

poslouchají neradi (60%)

metalu

ho

Graf č. 13: Vztah posluchačů k elektronické taneční hudbě

37

Styl neznám

Další styl, disco, je nejvíce oblíbený mezi

Posluchám nerad(a)

Posluchači metalu ho neposlouchají rádi

100% 80% 60% 40% 20% 0%


posluchači popu (49%) a techna (47%). (57%).

Graf č. 14: Vztah posluchačů k discu

100% 80% 60% 40% 20% 0%

100% 80% 60% 40% 20% 0%

100% 80% 60% 40% 20% 0%


Další styl, ke kterému se respondenti vyjadřovali, byl rock. Ten poslouchají rádi metalisté (84%) i posluchači popu (59%).

Připomeňme si, že u popařů to byl společně s popem

nejoblíbenější

hudební

Technařům tento styl nevadí (37%)

styl.

Graf č. 15:Vztah posluchačů k rocku Styl neznám Posluchám nerad(a) Poslech mi nevadí

Následující styl, punk, má velmi zajímavé

výsledky: metalisté ho označili jako styl, který jim nevadí (51%), posluchači popu a techna ho poslouchají neradi (38% a 57%)

Poslouchám rád(a)

Graf č. 16: Vztah posluchačů k punku

Styl neznám

Respondenti se také vyjadřovali ke stylu ska.

Posluchám nerad(a) Poslech mi nevadí Poslouchám rád(a)

Poslech nevadil metalistům (41%), neradi ho

poslouchají popaři (31%) a technaři (36%).

Tento styl byl také nejvíce neznámý pro posluchače popu (28%)

Graf č. 17: Vztah posluchačů ke ska. 38

100% 80% 60% 40% 20% 0%


60% 40% 20% 0%

60% 40% 20% 0%

60% 40% 20% 0%

(34%),

(45%)

neradi

Poslouchám rád(a)

ho

pak byl tento styl pro technaře (18%).

Graf č. 18: Vztah posluchačů k alternativě

technaři ho poslouchají neradi (37%).

Poslech mi nevadí

a

poslouchají popaři (31%). Nejvíce neznámý

Posluchám nerad(a)

se

respondenti

vyjádřili

takto:

metalistům a popařům nevadí (40 a 42%),

Graf č. 19: Vztah posluchačů k jazzu

Styl neznám

Zajímavý výsledek vidíme u blues. Ani jedné

Posluchám nerad(a)

41%, pop 42%, techno 43%)


100% 80%

techna

metalistům

Styl neznám

100% 80%

posluchačům

nevadí

K jazzu

100% 80%

Alternativa

Styl neznám Posluchám nerad(a)

ze skupin poslech tohoto stylu nevadí (metal Graf č. 20: Vztah posluchačů k blues

Stejně jako blues, ani poslech reggae nikomu nevadí (46% metal, 37% pop, 40% techno).


Graf č. 21: Vztah posluchačů k reggae 39

Styl neznám

Vážnou hudbu rádi poslouchá 50% metalistů,

Posluchám nerad(a)

(55%) a techna (69%). V žádné ze skupin

100% 80% 60% 40% 20% 0%

100% 80% 60% 40% 20% 0%


Styl neznám Posluchám nerad(a) Poslech mi nevadí

60% 40% 20% 0%

60% 40% 20% 0%

nevadí.

Graf č. 22: Vztah posluchačů k vážné hudbě Ohledně názoru na duchovní hudbu se

všechny tři skupiny respondentů shodli – označili ji jako styl, který poslouchají neradi

(61% metal, 55% pop, 69% techno).

Graf č. 23: Vztah posluchačů k duchovní

Styl neznám

Stejně tak se dotazovaní shodli na tom, že

Posluchám nerad(a)

pop, 54% techno).

Poslech mi nevadí

hudbě.

operu poslouchají neradi (40% metal, 51%

Poslouchám rád(a)

Graf č. 24: Vztah posluchačů k opeře Styl neznám

Muzikál stojí u posluchačů popu na pomezí

Posluchám nerad(a)

poslouchá 37%, nevadí 36% posluchačů.

100% 80%

tedy nepřevažuje názor, že jim poslech

Poslouchám rád(a)

100% 80%

naopak neradi ji poslouchají posluchači popu


mezi prvními dvěma možnostmi, rádo ho Nerado ho poslouchá 41% metalistů a 47% technařů.

Graf č. 25: Vztah posluchačů k muzikálu

40

Styl neznám

Následující styl, dechovka, byl u všech tří

Posluchám nerad(a)

neradi (77% metal, 55% pop, 77% techno).

100% 80% 60% 40% 20% 0%


60% 40% 20% 0%

60% 40% 20% 0%

základě

těchto

odpovědí

můžeme

předpokládat, že tento styl mají posluchači opravdu nejméně rádi.

Styl neznám

Naopak filmovou hudbu můžeme zařadit mezi

Posluchám nerad(a)

metalistů, 61% popařů a také 45% technařů.

Poslech mi nevadí

oblíbené styly. Poslouchá ji rádo 56%

Poslouchám rád(a)

Graf č. 27: Vztah posluchačů k filmové hudbě Styl neznám

Hip hop metalisté označili jako styl, který

Posluchám nerad(a)

ho poslechnou rádi (45%). U posluchačů

100% 80%

Na

Graf č. 26: Vztah posluchačů k dechovce

100% 80%

skupin ten, který posluchači poslouchají


poslouchají neradi (63%), posluchači popu si techna byli odpovědi celkem vyrovnané,

nicméně u třetí možnosti bylo o sedm procent více, než u ostatních (37%).

Graf č. 28: Vztah posluchačů k hip hopu

Styl neznám

Jedním ze stylů, ke kterému se respondenti

Posluchám nerad(a)

neposlouchají rádi (39%), technařům nevadí

100% 80% 60% 40% 20% 0%


vyjadřovali,

byl

i

funk.

Metalisté

ho

(47%) a u popu stojí na pomezí nevadí a nerad (33% a 34%).

Graf č. 29: Vztah posluchačů k funku 41

Styl neznám

Soul byl posluchači popu označen jako ten,

Posluchám nerad(a)

2% převážila možnost „nevadí“ (39%) nad

100% 80% 60% 40% 20% 0%


Graf č. 30: Vztah posluchačů k soulu.

60% 40% 20% 0%

tím, že ho poslouchají neradi (37%). Metalisté

to měli stejně, rozdíl mezi těmito možnostmi byl také dvě procenta (40% nevadí, 38%

nerado), zároveň to pro ně byl nejvíce neznámý styl (14%).

Styl neznám

Posledním stylem, na který byli posluchači

Posluchám nerad(a)

nevadí (42%), u posluchačů popu a techna

100%

80%

který poslouchají neradi (37%), u technařů o


dotazováni, byl folk. Metalistům tento styl

tomu bylo jinak – s 41% a 43% skončil jako ten, který posluchači poslouchají neradi. Graf č. 31: Vztah posluchačů k folku

Podle výsledků můžeme říct, že styl, na kterém byli posluchači dotazováni, byl vždy ten, u kterého se objevilo nejvyšší procento odpovědi „poslouchám rád(a)“. U posluchačů

popu to byl ještě rock. Posluchači se shodli na tom, že jim nevadí poslech blues a reggae.

Styly, které všechny tři skupiny poslouchají nerady, jsou duchovní hudba, opera a dechovka, která u každé vybrané skupiny získala v možnosti „poslouchám nerad(a)“

nejvíc procent, můžeme tedy říct, že se jedná o nejméně oblíbený styl. Naopak jediným stylem, který všechny tři skupiny zařadili do první možnosti, tedy „poslouchám rád(a)“, byla filmová hudba.

8 VÝSLEDKY KVALITATIVNÍ ČÁSTI

Pro rozhovory ke kvalitativní části byli vybráni tři reprezentanti z každé skupiny

posluchačů. Pro přehlednost označujeme posluchače popové hudby jako P (1 – 3), metalu jako M (1 – 3) a techna jako T (1 – 3).

42

Jak jsme již uvedli, respondenti byli předem informováni o povaze rozhovoru a také o

tom, že jejich odpovědi budou zaznamenány a použity v bakalářské práci. Po vytvoření přepisu jim byl rozhovor zaslán k případné konzultaci. Dotazovaní byli také ujištěni o

anonymitě a samozřejmě měli možnost na některé otázky neodpovídat – toho částečně využil jen jeden dotazovaný v otázce č. 2, kdy odmítl svou odpověď více rozvinout.

Kdo Tě přivedl k poslechu tohoto hudebního žánru? Jak vidíme, popoví posluchači se

k tomuto stylu dostali většinou tak, že se tato hudba jednoduše vyskytovala v jejich

okolí. U metalistů převažuje skutečnost, že si tento styl vybrali sami, jeden dotazovaný

uvedl spolužáka. Milovníci techna se shodují na tom, že je k poslechu přivedli přátelé

nebo partneři. Ve dvou případech dokonce vidíme, že dotazované hned první návštěva

produkce tohoto stylu oslovila natolik, že techno začaly navštěvovat častěji. Respondent také uvádí přátelskou atmosféru, která panovala.

P1: „Boží prozřetelnost! Ne, prostě hudba je kolem mě odmalička.“ P2: „Rádio, televize, kamarádi…“

P3: „Přestěhovala jsem se do UK, do menšího města, v místních klubech se nehraje žádná jiná hudba, tak mi nic jinýho nezbylo, než ji začít poslouchat.“

M1: „Asi já sama a MTV.“

M2: „Spolužák z gymplu.“

M3: „Nikdo, já sám jsem si ho vybral... nikdo ho z naší rodiny neposlouchá.“

T1: „K poslechu techna mě přivedla kamarádka ze střední. Dřív jsem tuhle hudbu neprožívala, chodila jsem na klasický „diskotéky“ tak jako většina holek ze třídy. Jednou

jsem šla s ní a moc se mi tam zalíbilo. Byl to jinej svět, ulítlý barevný hadry, vějřky, dudlíky, batůžky ve tvaru plyšových zvířátek a hlavně se tam všichni bavili, byli přátelští. Ne jako na diskotéce, kde všechny holky vypadají jako zmalované fiflenky a promelírovaní metrosexuální borci.“

43

T2: „Byl to můj bývalý přítel, vlastně úplně první kluk. Vzal mě na moji první párty Citadela

v roce 2003, která se konala v Boby centru. Hned po návratu domů jsem chtěla na další

takovou párty, bohužel jsem musela čekat celý měsíc.“ T3: „Nejdřív přátelé, potom přítel.“ Konzumuješ při poslechu alkohol/drogy? Při kvantitativním výzkumu se objevili dva

návštěvníci techna, kteří uvedli u stylu reggae, že tento styl poslouchají pouze po požití

alkoholu, případně marihuany. Pouze jeden posluchač popové hudby uvádí, že při poslechu v klubech konzumuje alkohol (a viditelně lituje, že si ho nemůže dát i při

poslechu v práci). U metalistů nepanuje jednotný názor a posluchači techna přiznávají, že v minulosti (jeden respondent přiznává, že i v přítomnosti) drogy užívali. Pokud

zapátráme v publikacích, nalezneme nespočetné množství těch, které se věnují právě tématu tanečních drog. Většina posluchačů techna spadá to kategorie tzv. rekreačních

uživatelů drog. „Rekreační užívání drog je každé užívání drog, kdy jedinec danou drogu užívá pouze za účelem rekreace a dosažení požitků.“ 34 I když Smolík uvádí, že „Pro dnešní

clubbery je, kromě tradičních drog, jako např. konopí či pervitin, typické užívání MDMA neboli extáze.“ 35, publikace Drogy a taneční scéna, která byla vydána jako shrnutí

výsledků projektu Drug Affinity Amongst Youths within the Techno Party in European Metropolises (projekt proběhl v letech 1998-2000), dospěla k jinému závěru: „V rozporu

s jednoduššími představami se ukázalo, že extáze není nejčastěji užívanou látkou. Pro studovaný soubor bylo typické současné kombinováné užívání více druhů drog s alkoholem a tabákem.“ 36 Tento závěr potvrzuje i jedna z respondentek. P1: „Ne.“

P2: „Ne, proč bych měla?“

P3: „V klubech ano, ale když jsem nucená poslouchat popovou hudbu osm hodin v práci, tak vždy bohužel za střízliva.“

34

KOČÁROVÁ, Rita. Hodnotové preference uživatelů tanečních drog. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra psychologie, 2011, s. 29. Dle Kubů, P., Škařupová, K., Csémy, L.: 2006. 35 SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže. Praha: Grada 2010, s. 214. 36 CSÉMY, Ladislav, SOVINOVÁ, Hana, KOMÁREK, Jakub. Drogy a taneční scéna. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2000, s. 17.

44

M1: „Alkohol, protože ho pijí všichni.“

M2: „Drogy zásadně ne. Alkohol při poslechu jen občas, maximálně v deseti procentech případů.“

M3: „:D Bez komentáře. Ano, užívám, ale dál to nechci rozvíjet.“

T1: „Konzumuju, ale ne vždy. Jsem dlouholetá uživatelka všeho možného – cigarety, alkohol, marihuana, pervitin, MDMA, LSD. Je sice pravda, že první čáru pervitinu jsem

měla, když jsem byla poprvé na technu (možná proto se mi tam tak líbilo), ale dala bych si ji i bez toho. Mám sklony k experimentování. Nedělám to často, ale jednou za čas si něco dám jen tak pro zlepšení nálady a je fakt, že na těchto akcích je to tak jednoduše dostupné. Občas se stane, že mi to někdo nasype rovnou pod nos a to se pak těžko odolává. Ale u mě to určitě není pravidlo, občas jdu opravdu načisto, někdy ani napiju, ale to je málo kdy.“ T2: „Znám hodně lidí co drogy nekonzumují a pouze poslouchají, baví se. V mém případě to

bylo trošku jiné, první extázi jsem si vzala na své první, již zmiňované, Citadele. Od té doby jsem v tom dost jela. Přešla jsem i na tvrdší drogy, prošla jsem si závislostí a teď delší dobu abstinuji.“

T3: „Teď už jenom alkohol. Drogy bych už nedala :D. To spíš dřív.“ Proč chodíš na akce, kde je hudba naživo? Otázka měla za cíl zjistit, proč posluchači

navštěvují hudební produkce. Na doplnění jsem se také ptala, jestli mají i jiný důvod, než je samotná hudba a případně, jestli vůbec záleží na tom, kdo vystupuje. Všichni

posluchači se shodli na tom, že živá produkce je něco jiného, než poslech doma.

Posluchači popu uvádí, že hudba je sice důležité, ale stejně tak jsou pro ně důležití lidé, se kterými na produkci jdou. Když tyto odpovědi porovnáme s výsledky otázky v

kvantitativní části výzkumu, která zjišťovala, zda posluchači navštěvují koncerty sami

nebo ve společnosti (respondenti měli na výběr z možností většinou ve společnosti lidí,

které znám / raději ve společnosti, ale nevadí mi jít sám / většinou sám), účastníci

popových produkcí nejvíce volili možnost první (91%, metal 72%, techno 69%) a

nejméně možnost poslední, pouze dvě procenta dotazovaných navštěvuje koncert o

samotě. Vyslovenou hypotézu, tedy že je pro posluchače velmi důležitá i společnost lidí,

45

které znají, nám tedy kvalitativní výzkum potvrzuje – dokonce se ukazuje, že společnost je pro ně stejně důležitá, jako samotná hudba.

Pro dotazované metalisty je na prvním místě hudba – dva dokonce uvedli, že je pro ně

důležité, jak daná skupina (ne)zvládá svoje skladby prezentovat živě. Mezi další důvody řadí přátele, zábavu a také je pro ně důležité, kdo hraje.

Milovníci techna nám poskytli zajímavé odpovědi. Můžeme říct, že na produkce chodí

kvůli hudbě, která je spojená se zábavou s přáteli, u jedné dotazované je to navíc inspirace a u posledního respondenta je to navíc kontakt s přírodou.

Pro posluchače metalu a techna jsou sice důležití lidé, se kterými se potkají, nejdůležitější je ale hudba.

P1: „Protože je to zážitek. S poslechem doma se to nedá srovnat. Je sice pravda, že na akce

chodím jen s přáteli, ale chodím tam primárně na hudbu. Nechodím na koncerty kapel, který neznám… jen na ty, který znám a který se řadí mezi mé nejoblíbenější. Takže to,

jestli kapelu znám, určitě rozhoduje.“ P2: „Protože se obvykle potkám se spoustou známých. Obvykle je mi to jedno, kdo hraje, pokud nehraje někdo opravdu špatný.“

P3: „Protože to je absolutně o něčem jiným, nemůžeš srovnávat hudbu živou a

reprodukovanou, to prostě nejde. Jasně, sama bych na pop koncert nešla, jen s lidma, který mě tam chtějí, chtějí tam být se mnou, tak ráda půjdu. Kvůli těm lidem ale, ne kvůli hudbě samé. U pop hudby mi je to jedno (kdo hraje), i když kdyby lístek stál 50liber, tak

bych taky vybírala, takže jo, tu jde o cenu.“

M1: „Protože živý koncert je mnohem lepší a zajímavější než pouhá nahrávka. Naopak někdy odhalí špatného interpreta či kapelu. Jinak další hlavní důvod, proč chodit na

koncerty, je potkávání kamarádů a objevování nových kapel. Určitě mi záleží i na tom, kdo hraje.“ M2: „Kvůli emocím a atmosféře… Když ty vály znám, tak si je v kotli zpívám, když ne, tak

kvůli emocím. Rozhoduje i to, kdo hraje. Z chození na neznámé kapely jsem vyrostl. Ale když mi někdo doporučí nějakou neznámou kapelu, tak to zvážím, ale nechodím na každou akci, to už teď v žádným případě. Další důvod je, že potkávám přátele… baby na metalovým koncertě nebalím, to chodím do Two Faces.“ 46

M3: „Miluju kontakt s lidmi a mám raději, když vidím kapelu na živo s celou show. Chci si tu

hudbu poslechnout naživo s plnohodnotnou energií, feelingem... Zajímá mě, jak ta kapela to, co má na cd, zahraje na živo. Jiné důvody také jsou - kontakt s lidmi, potkávání nových lidí a k tomu patří zábava a kalení. Určitě rozhoduje, kdo hraje. Jako muzikant moje uši dost často trpí. Často se mi stává, že musím odejít, když někde hrajem a musím na té akci / fesťáku být. Bohužel někdy lidi nemají soudnost… nebo jejich level trapnosti je někde jinde.“

T1: „Doma poslouchám úplně jinou hudbu… nebo spíš poslouchám málo, protože pořád někde lítám a nemám čas. Doma si pouštím věci jako Freddie Mercury, Amy Winehouse, Nirvanu… ale když se chci bavit, odreagovat se, vyblbnout se, potkat se s přáteli, tak jdu na nějakou akci. Vlastně to nemusí být ani techno, klidně i AoH (brněnská metalová

skupina Arch of Hell, pozn.). Ale na technu si aspoň pořádně „zatancuju“ - tak nazývám

to svoje poskakování, pobíhání a blbnutí. Mám ráda menší akce, taky už nejsem nejmladší. Ocením, když hraje někdo z mých známých, protože vím, že se mi tam bude líbit. V současné době u mě platí to, že čím lepší a slavnější DJs, tím víc lidí, a to se mi zas tak moc nelíbí. Velké akce, jako je třeba Apokalypsa, mě nelákají. Je tam přelidněno, předražený vstup a tak… Ale to neznamená, že bych si ty hvězdy ráda neposlechla.“ T2: „Doma to není ono, co si budeme vykládat, ráda si zatancuji a popiju s přáteli. Na akce chodím také z důvodu, že jsem začala hrát v klubech. Inspiruju se Dj´s, co jsou na scéně, a učím se od nich. Většinou chodím na jistotu - na své kamarády nebo na zahraniční Dj´s, co zahrají na parties. T3: „Když jezdíme na free party, tak určitě kvůli přírodě, volnosti... doma bych si to nikdy nepustila, nemá to atmosféru, není to ono. Takhle na akcích je mi úplně jedno, kdo hraje.“

Přivedl Tě poslech tohoto stylu k tomu, že jsi začal (a) tvořit vlastní hudbu? U této otázky

vidíme rozdíl mezi třemi zkoumanými skupinami. Zatímco u popu se o tvorbu pokusil jen jeden z respondentů, u metalu to byli všichni tři. Opět můžeme odpovědi srovnat s otázkou v dotazníku, na kterou respondenti odpovídali, zda působí v nějakém souboru. Respondenti, dotazovaní na popových akcích, odpovídali většinou záporně (89%). Tři

vybraní posluchači této hudby odpovídali podobně – pouze jeden účinkoval ve skupině,

47

ale ta hrála pouze převzaté skladby a svou hudbu tudíž nevytvářela. Naopak metalisté byli nejaktivnější (41%). Potvrzují nám to i níže uvedené odpovědi – dva respondenti

aktivně působí a jeden působil dříve. Jeden z působících ovšem uvedl, že si není jistý,

jestli ho takto ovlivnil metal, nebo jiný styl – hudbu tvoří improvizací. Posluchači techna v rámci kvantitativní části odpověděli na tuto otázku kladně v 22% případů, v rozhovoru

odpověděla kladně pouze jedna dotazovaná. Tímto se nám opět potvrzují naše hypotézy:

metalisté se k této subkultuře hlásí ve všech ohledech, u posluchačů popu o subkultuře vlastně ani mluvit nemůžeme a milovníci techna jsou tak napůl cesty.

P1: „Ano. V tomto ohledu mě hodně ovlivnila skupina Linkin Park. Založil jsem s kamarády kapelu, ve které jsem zpíval. Hráli jsme covery našich oblíbených kapel. Je to pár let zpátky, kapela už neexistuje.“ P2: „Ne, nejsem až tak kreativní.“ P3: „Ne, lol. Nikdy!:D“

M1: „Ano, zpívám v metalové kapele.“

M2: „Jo, přesně tak. Zpíval jsem v metalové kapele, ale před třemi lety jsem skončil.“

M3: „Teď nevím, ale asi ne, protože jsem hrál už mnoho jiných stylů a baví mě i jiné styly,

na které jsme složili písničky v minulosti. Všechny styly mě ovlivnily a hlavně mě baví vytvářet vlastní písničky. Sám se chci nějak vyjádřit - chytnu kytaru a jde to samo, když improvizuji. Prostě něco vymýšlím podle toho, jak se cítím.“

T1: „To ne, musí to být sice super stát za gramcema a roztancovat celý klub, ale nemám

talent. Nešlo by mi to. Ale když hraje kamarádka, tak za ní ráda poskakuju a dělám jí křoví “

T2: „Jak jsem již zmiňovala, začala jsem hrát. Ale na vytváření vlastních tracků budu brzy pracovat.“

T3: „Ne.“ Kolik jsi ochoten investovat za lístek na akci? Případně, vyhledáváš jen koncerty, kde je vstup bezplatný? Většina dotazovaných se shodla na tom, že záleží na tom, jaký interpret 48

vystupuje, případně uvedli další okolnosti. Žádný z nich nechodí jen tam, kde se vstupné neplatí. Žádná skupina není něčím charakteristická.

P1: „600 – 1000 Kč. Na dražší koncerty jezdím jen s přáteli.“

P2: „Bezplatný vstup není od věci, normálně na koncerty moc nechodím, ale tak do 500 jsem schopná obětovat.“

P3: „50 liber je maximum, který bych dala za jeden pop koncert.“

M1: „Záleží na tom, kdo tam hraje. Pokud jde o lokální kapelu, dám za lístek do 150,-. Pokud se jedná o světovou tak i 1000,-.

M2: „Odvíjí se to od toho interpreta. U známých kapel to nerozhoduje - když vím, že budou

hrát Iron Maiden, tak je mi jedno, jestli dám 800 nebo 1800. Ale u neznámých kapel to rozhoduje dost.“

M3: „Jsem ochoten dát sumu do 1500 Kč a samozřejmě podle toho, kdo tam hraje.

Bezplatné akce nevyhledávám, protože jak se maj muzikanti pak zaplatit?? Ale tady se bavíme spíš o zahraničních kapelkách, když dojedou, protože když jezdíš koncerty, tak vesměs každou kapelku z české scény jsi už někdy slyšel na živo.“

T1: „Vzhledem k tomu, že mám ráda jen menší akce, tak za lístek nikdy moc neutratím, často se tam dostanu i protekčně zdarma. Jediná větší akce, na kterou ráda chodím, je Elektra a tam lístek stojí do 300. Asi bych nedala za lístek víc jak 500, ale tam kam chodím, nebývá tak drahej vlez.“ T2: „Jsem ochotná zaplatit 1000- 2000 za lístek VIP, kde máte svůj bar kdykoliv volný. Na záchody se dostanete i bez čekání. Proto si radši připlatím pár set korun “

T3: „Cenu neřeším... a když jezdím na party, většina je jich zdarma, maximálně se dává stovka na parkovný.“

Do jaké vzdálenosti jsi ochoten jet na hudební produkci? Až na jednoho respondenta, který navštěvuje akce jen v rámci Brna, nemají dotazovaní problém na produkce jet –

popoví posluchači uvádí vesměs vzdálenost 300 km, metalisté uvádí 300 km až státy 49

kolem ČR a dvě ze tří dotazovaných posluchaček techna uvádí i vzdálenější státy v Evropě. Poslední dotazovaná bere tyto výjezdy jako letní dovolenou.

P1: „Moje ochota se odvíjí od toho, kolik mám peněz, co je to za akci a taky podle toho, s kým tam jedu. Asi tak 300 km.“

P2: „Záleží na akci, ale tak do 200km není problém“

P3: „300km, v pohodě, když tam fakt potřebuju být.“ M1: „Přes celou ČR.“

M2: „Kvůli oblíbené kapele v rozsahu 300km. A to na fesťák i na koncert.“

M3: „Státy kolem České republiky, dál už ne.“

T1: „Teď už jsem zpohodlněla natolik, že chodím jen na akce, které jsou v Brně - mám to 25Km. Kdybych nemusela řešit dopravu, jakože mě někdo odveze, nebo bych aspoň měla

možnost přespání, tak bych vzdálenost asi neřešila. Jen nemám tolik času, abych si jen tak odjela a byla několik dní mimo. Taky je tu otázka financí. Vzhledem k tomu, že jsem student, tak si nemůžu dovolit zas tak moc utrácet.“ T2: „Dost daleko  Zatím jsem byla na opačné straně ČR, ale plánuji i Maďarsko, Německo a Chorvatsko.“

T3: „Tisíc kilometrů :) Ne, to neřeším, máme to s přítelem jako dovolenou. Letos jsem byla v Rumunsku, nejdál jsem byla v Bulharsku.“

Jezdíš na festivaly? V první skupině dotazovaných odpověděla záporně jedna dotazovaná, jeden respondent také uvedl, že byl na festivalu jen jednou, metalisté na festivaly vesměs

jezdí, i když jeden jen výjimečně. Z technařů nejezdí na festivaly dva. Dva dotazovaní

(posluchač metalu a posluchač techna), nejezdí na festivaly z důvodu osobního pohodlí,

metalista uvádí jako hlavní důvod návštěvníky, kteří konzumují alkohol a drogy.

P1: „Byl jsem jednou – na Masters of Rock v roce 2008. Jinak na festivaly nejezdím.“ P2: „Ne.“

50

P3: „Samozřejmě, jezdím na Rock for People.“

M1: „Ano. Jednak na ty, kde hrajeme a jinak na Brutal Assault. Dřív jsem ještě jezdívala na Masters of Rock.“

M2: „Výjimečně, nemám rád atmosféru, lidi dělaj bordel. Všichni se vylejou a druhej, třetí den už se tam potácí – netušíš, kdo je vylitej, zhulenej, sjetej... Mám rád svůj komfort a žádnej stan.“ M3: „Ano.“

T1: „Ne, jsem rozmazlená, mám ráda své pohodlí a nesnáším pivo z kelímku a čůrání venku

nebo v TOI TOIkách :-D Byla jsem akorát párkrát na soukromým oupíku (psytrance), který pořádal kamarád. Byla to komorní akce a já měla svůj krýgl. Hlavně jsem to měla asi 30 minut střízlivé chůze domů“.

T2: „Každý rok jezdím na 2-3 festivaly, pokud za to opravdu stojí.“ T3: „Ne, nejezdím.“

Kupuješ si CD, nebo hudbu „kradeš“? Popoví posluchači se shodují na druhém způsobu,

metalisté si hudbu obstarávají koupí i nelegálně – jeden ovšem trval na nelegálním způsobu. Jen jeden dotazovaný z řad techna si CD kupuje často, ostatní hudbu stahují.

P1: „Stahuji z internetu. Na CD nemám peníze a nemám kartu, kterou bych platil na internetu.“

P2: „Jsem zloděj, přiznávám “

P3 „Kradu, jsem pirát.“ M1: „Obojí.“

M2: „Zásadně hudbu kradu.“ M3: „Oboje.“

T1: „Kradu, v posledních letech jsem si koupila jen CD kapely, ve které zpívá moje kamarádka.“

51

T2: „Kradu  Často si i něco koupím.“

T3: „Sama si nestahuju, mám to přes kamoše. V životě jsem si žádný CD snad ani nekoupila:)“

Existuje styl hudby, který nemáš rád, nebo ke kterému máš vyloženě odpor, případně nemáš rád (a) jeho posluchače? Respondenti jsou k ostatním stylům i posluchačům celkem

tolerantní. Jak jsme si ale poznamenali při sběru dotazníků, ne všichni by nám poskytli

podobné odpovědi, jako jsou zde uvedené. Jeden respondent na metalovém koncertě vyjádřil svůj odpor ke stylům dechovka a duchovní hudba tím, že tyto slova na papíře

probodl tužkou a dodal, že s těmito styly nesouhlasí. Další nám sdělil, že by „propleskl všechny lidi, co poslouchají hip hop, aby začali poslouchat normální hudbu“ a další, cituji:

„Zjistil jsem, jak jsem strašně netolerantní. Jenom vidím hopery, ty jejich o čtyři čísla větší hadry a rovný kšilty a už se mi vaří krev.“ Popoví posluchači neměli s ostatními hudebními styly problém, až na tři dotazované. Jeden u stylu dechovka uvedl „Nikdy,

radši knihu.“, další u opery „Si děláte prdel?“ a třetí u duchovní hudby dopsal: „I hate

černoprdelníci.“. S duchovní hudbou měl problém i jeden posluchač techna, který ji společně s punkem, metalem, dechovkou, folkem a stylem ska - okomentoval slovem „Fuj.“

Tři dotazovaní posluchači popu uvedli jako styly, které jim vadí, dechovku a taneční

hudbu. Respodenti na koncertech také označili jako svůj nejméně oblíbený styl dechovku (55%), další však byla duchovní hudba (55%) a opera (51%). Jeden

z metalových respondentů uvedl jako neoblíbený styl dechovku, druhý se vyjádřil, že je

mu – společně s technem – jedno. Tento styl byl také nejméně oblíbený mezi

dotazovanými na metalových koncertech (77%). Poslední označil jako takový styl tekno,

drum and bass a punk. Ani jeden respondent z těchto skupin neuvedl, že by mu vadili

posluchači. Naopak dotazovaní technaři uvedli ve dvou případech, že nemají rádi

vyznavače určitých stylů – jednou se jednalo o posluchače techna, podruhé o

návštěvníky diskoték. Ve třetím případě dotazovaná uvedla styl grindcore. Stejně jako u předchozích stylů, i posluchači techna v dotaznících označili za nejméně neoblíbený styl

dechovku.

P1: „Nevadí mi žádný styl, ani posluchači.“

52

P2: „Tak dechovky nerozdejchám… ale pokud se to někomu líbí, tak je mi to jedno.“

P3: „Nemám ráda dance hudbu, ale nepřestala bych se s někým bavit jen proto, že ji miluje.“

M1: „Dechovka“

M2: „Kdysi jsem nenáviděl hip hop, pak jsem slyšel pár rozumných raperů a přehodnotil jsem to. Opravdu nemám rád primitivní styly jako dnb, tekno nebo punk. (To je pro mě

totální odpad kytarové hudby. Primitivní rytmy, nikdo neumí pořádně hrát.) Podle mě to poslouchaj lidi k tomu, když jsou zhulení.“ M3: „Asi dechovka a techno, ale nemám k nim odpor, jen mě nezajímají. Kvůli nim si teda nedělám vrásky, takže nemám odpor, jen jsou mi u prdele. “

T1: „Tak jak jsem tam dřív chodila, tak teď opravdu nemám ráda diskanty. Ti lidi jsou

prostě divní. Nejhorší je ten typ holek co chodí do Karibiku – říkáme jim „Slečna Karibičná“  vyznačují se tím, že všechny vypadají stejně, všechny nosí „poslední módu“

bez ohledu na to, jak v tom vypadají a výrazně se vyznačují tmavým make-upem na obličeji  Ale ne, sranda… Ať si poslouchají, co chtějí, jen mám zkušenosti s tím, že jde většinou o namyšlené fiflenky a fifleňáky a takové lidi moc nemusím.“ T2: „Nemusím tekno... Jinak, tekno mám ráda, ale lidi ne  Jak jste již mohli vidět v televizi, chovají se nezodpovědně, jsou špinaví a často užívají LSD a houbičky, po kterých nevědí, co dělají. Tohle se týká spíše free fesťáku, v Brně se to nevidí.“ T3: „Odpor mám k takovýmu tomu kvičení do mikrofonu, grindcoru, ale k těm lidem ne.“ Stalo se Ti někdy, že by se do Tebe někdo navážel kvůli tomu, co posloucháš? Odpovědi posluchačů populární hudby se shodují na tom, že ne. U metalistů je to jiné –

můžeme přidat i poznatky, které jsme získali při sběru dotazníků: nevhodné poznámky se týkají se spíše vzhledu, typickém pro metalovou subkulturu. Posluchačka metalu si

stěžovala na diskriminaci při pracovním pohovoru a několik dalších posluchačů se shodlo na nevhodných komentářích, které často slyší od starších generací. Pokud se

podíváme na odpovědi technařů v rozhovorech, odpověď jedné z dotazovaných

53

potvrzuje, že se posluchači tohoto hudebního stylu často setkávají s předsudky ohledně braní drog. P1: „Ne.“ P2: „Ne.“

P3: „Ne, nikdy.“

M1: „Občas se setkáváš s nepochopením okolí… na střední, ve třídě plné barbínek, to ty kočky moc nechápaly. Ne, že by se vyloženě navážely, ale nepobíraly to.“ M2: „To jo, pár diskopiček, mých známých, mělo nějaký kecy, ale dovolily si to na mě jednou, ale to je tak šest let zpátky…“

M3: „Asi ano, lidé jsou takový jednodušší totiž.“

T1: „Asi ne, jen když někdo slyší o technařích, tak si hned každý myslí že jsou to všichni feťáci. Většinou je to sice pravda, ale existují výjimky.  Jediný kdo mě diskriminuje je

moje starší sestra, ale ta je pro mě zase „Slečna Karibičná“ takže si asi nemáme co vyčítat.“ T2: „Je mi jedno co si lidí myslí a navíc hudbu, kterou poslouchám, nikomu nenutím “ T3: „Ne, jen když jedem v autě, tak se lidi diví, jak to můžeme poslouchat.“

Má hudba vliv na Tvůj styl oblékání? Případně, oblékáš se nějak speciálně na hudební produkce? Popové posluchače nijak tento hudební styl neovlivnil, ani nemají vyčleněné oblečení speciálně na koncerty. Jednoho respondenta ovšem ovlivnil steampunkový styl.

Metalisté ve dvou případech uvádějí, že jsou ovlivněni (i když jeden dodává, že to ovlivňuje nejenom hudba), v posledním případě jde jen o reprezentaci subkultury na

koncertech. Posluchači techna ve dvou případech na otázku odpověděli, záporně a dodali, že v minulosti tomu tak bylo, poslední dotazovaná se v tomto stylu obléká jen na

party. Hebdig ve svém spise uvádí, že jedním z hlavních pilířů subkultury je právě nošení oděvu, který signalizuje příslušnost k subkultuře. My jsme k podobnému závěru u

posluchačů techna nedospěli. Stejně tak i Bila, která odkazuje na Hebdigovu práci a

uvádí: „Záměr dát najevo svou příslušnost k subkultuře a oslovit tím jiné je u vyznavačů

54

techna často opomíjen. 37“ U posluchačů metalu jsme Hebdigovu tezi potvrdili a zároveň

se potvrzuje i naše hypotéza, tedy že metalisté tento styl reprezentují ve všem, co s ním souvisí, posluchači pop music naopak vůbec.

P1: „Na koncerty se nijak speciálně neoblíkám. Jinak docela dost ovlivnil můj styl oblíkání poslech steampunkové hudby.“

P2: „Vůbec ne, oblékám si to, co se mi zrovna líbí.“ P3: „Ne, rozhodně ne-e.“

M1: „Částečně ano. Na koncerty chodím oblečená tak jako normálně.“

M2: „Na koncerty jo, tam si vezmu tričko kapely, jinak vůbec.“

M3: „Ano a ano, ale na to oblékání má vliv více faktorů než jen hudba.“

T1: „To nemá… Jen jsem brzo pochopila, že není radno chodit na techno ve vysokých

jehlových podpatcích. Když potom člověk vyjde z klubu ven do chladného rána, tak ho ten čerstvý vzduch tak probere, až najednou zjistí, že vlastně nemůže ani chodit  Na akce

chodím většinou proto, že se chci bavit, takže nosím pohodlnější věci. Už to není jako dřív, když jsem tam šla sbalit chlapa “ T2: „Dříve jsem se více oblíkala do stylu hudby, v tuto chvíli to moc neřeším. Ta doba je dávno pryč. Vždy chci vypadat upraveně a to mi stačí “

T3: „Trochu jo. Na párty si beru maskáčový kalhoty a tak.“ V rámci životního stylu, má na Tebe poslech tohoto druhu hudby vliv? Odpovědi na tuto

otázku se liší i v rámci jednotlivých stylů – posluchači popu uvádí, že je neovlivňuje,

nebo jen mírně. U metalu je to složitější, jeden z respondentů uvádí, že nemá rád lidi, co žijí jen v rámci metalové subkultury, další dva se shodují na tom, že je metal ovlivňuje. Milovníci techna se neshodují vůbec.

P1: „Nepochybně trochu vliv má, ale nepřikládám tomu nějakou velkou důležitost.“ 37

BILA, Ganna. Subkultury mládeže: generace Techno. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra sociologie, 2002, s. 25.

55

P2: „Rozhodně ne.“

P3: „Znám jiný lidi, než který jsem znávala dřív, ale nemám s tím problém.“ M1: „Každopádně. Metal je přece životní styl :)“

M2: „Ne, vůbec žádnej. Odsuzuju lidi, který se setkávaj jenom v rámci komunity a v rámci této subkultury.“

M3: „Jo, ovlivňuje. Jak, to nevím… pozitivně. :)“

T1: „Myslím, že ne, poslouchám i hromadu jiných věcí… Navíc v poslední době skoro nikam nechodím… Určitě bych si nevybírala partnera podle toho, jakou poslouchá hudbu, jen je

větší příležitost seznámit se s někým, kdo chodí na stejné akce… V dnešní době jsou chlapi nesmělí ňoumové a většinou holku neosloví jen tak na ulici, musí se posilnit pár panákama na akci (hromada borců tam taky chodí jen za tímto účelem, viz můj přítel, se kterým jsem se seznámila na D’n’B na Flédě :D).“ T2: „Abych řekla pravdu, zatím jsem neměla kluka, co by neposlouchal stejný styl. V tomto ohledu jsem dost vybíravá a chci někoho, s kým se můžu chodit bavit.“

T3: „Určitě ovlivňuje. Stýkáme se s lidma, co to taky poslouchají. Mám pocit, že máme víc vztah k přírodě, jezdíme na hory... víc se o přírodu staráme, zajímáme se o ni, všichni

z toho okruhu lidí třídíme odpad a tak. Jinak životní styl, nevím, jak ti to mám vysvětlit:) Ale techno mě ovlivňuje pozitivně.“

56

9 ZÁVĚR

Jak už bylo řečeno v úvodu, v bakalářské práci jsme si stanovili za cíl vytvořit obraz o posluchačích vybraných hudebních stylů na základě sociologické sondy. Současně usilujeme o zjištění míry přítomnosti „subkulturních“ rysů v jednotlivých typech

publika. Vytvořili jsme pracovní definici a s tou nyní porovnáme informace, které se nám podařilo zjistit.

Jako první budeme analyzovat posluchače pop music. Jak jsme již viděli na výsledcích

výzkumu, návštěvníci popových koncertů nevytváří vlastní subkulturu. Tento závěr

můžeme podložit tím, že posluchači nevykazují žádný ze znaků, které jsme uvedli při definici subkultury. Návštěva koncertů je pro ně jakousi „společenskou akcí“, tedy je

podmíněna společností lidí, které znají. Jeden respondent dokonce přímo uvedl, že mu nezáleží na tom, kdo hraje, protože tam jde právě kvůli lidem, pro dalšího byla

společnost také jedním z kritérií, jak daleko je ochoten na koncert jet. Tito posluchači nejméně navštěvovali koncerty tohoto stylu a také navštívené produkce nejméně

charakterizovali jako svůj nejoblíbenější styl – ostatně, takto jednomyslně (v porovnání s posluchači metalu a techna) nebyl zvolen ani v otázce názorů na jednotlivé hudební styly. Také nejméně oblíbený styl, dechovka, neměl tak vysoké procento jako u dvou

dalších zkoumaných publik. Posluchači pop music byly i nejméně aktivními hudebníky a tuto hudbu ani nereprezentují svým zevnějškem. Můžeme tedy říct, že posluchači popu jsou konzumenty produktu masové kultury, kterým pop music bezpochyby je, ale tato hudba neovlivňuje jejich životní styl, proto subkulturu nevytváří.

Z výsledků výzkumu můžeme odvodit hypotézu, že komunita metalistů nese nejsilněji

znaky „subkultury“. Nejvíce se identifikují s jedním stylem a vším, co s ním souvisí - zde

můžeme jmenovat například nejvyšší návštěvnost koncertů v rámci měsíce nebo vysoký počet posluchačů, kteří přišli na svůj nejoblíbenější styl. Co se týče reprezentace

subkultury, hlásí se k ní svým zjevem - ať už v „běžném“ životě nebo na koncertech. Metalisté tím pádem byli i ti, kteří nejvíce pozorovali neporozumění, případně i

negativní komentáře od ostatních lidí. Mezi posluchači metalu se také objevilo nejvíce těch, kteří jsou aktivními hudebníky. Na koncerty chodí především kvůli hudbě. Také

posuzují, na jaké úrovni jsou schopni interpreti předvést svou hudbu „na živo“. Můžeme tedy předpokládat, že jsou dobře seznámeni s produkcí umělců. Dalším znakem, který

jsme na produkcích vypozorovali, a byl nám potvrzen i jedním z respondentů, je to, že se

57

drtivá většina posluchačů tohoto stylu na brněnské scéně mezi sebou zná. Vyslovili jsme tedy hypotézu, že právě proto metalisté nejméně uváděli, že by koncerty navštěvovali sami.

Můžeme tedy vyslovit závěr, že z našich tři vybraných skupin je právě metalová ta, která vytváří vlastní subkulturu.

Podle výsledků vidíme, že u posluchačů techna o subkultuře v původním slova smyslu mluvit nemůžeme, spíše je můžeme zahrnout pod pojem „klubová kultura“, kterým

americká socioložka Sarah Thorntonová jednotně označuje milovníky taneční hudby. Ty nemůžeme zařadit ani pod pojem mainstream, jako posluchače pop music, a ani pod pojem subkultura. Dle Thorntonové totiž nenesou typické subkulturní znaky, ale

vytvářejí skupinu, která je založena na společném hudebním vkusu. Označuje je proto pojmem „kultura vkusu“ – posluchači upřednostňují společnost těch, kterým se líbí

stejná hudba a také sami sebe berou jakou součást klubové kultury. Tím se také liší od posluchačů pop music.

Výsledky našeho výzkumu se blíží této tezi. Nejvýraznějším prvkem je pravděpodobně absence kulturních atributů techna v běžném životě. Naši respondenti uvedli, že

v minulosti dávali svoji příslušnost najevo oblečením, které volili na hudební produkce, ale dnes, až na jednu dotazovanou, tento přístup není aktuální. Interprety nepodporují

například nošením triček s jeho jménem, jako tomu bylo u metalistů. Také se ukázalo, že i když je pro ně tento styl suverénně nejoblíbenější, nepouští si ho doma. Můžeme tedy říct, že pro posluchače je velmi důležitá i atmosféra na produkcích, tedy že dávají

přednost poslechu „živé“ hudby před pouštěním doma. Tomu odpovídá i zjištění, že

posluchači techna nejméně trvali na účasti známých lidí na koncertech, které navštěvují a také to, že jsou kvůli produkci ochotni ujet největší vzdálenost. Ve srovnání

s posluchači metalu, kteří tímto stylem „žijí“ a vzhledem k výše uvedeným znakům tedy nemůžeme mluvit o subkultuře a přikláníme se k označení, které uvádí Thorntonová.

58

10 RESUMÉ

Cílem této práce je nabídnout čtenáři určitý obraz posluchačů vybraných hudebních

stylů (metalu, pop music a techna). Zároveň jsme se také zaměřili na to, nakolik jsou skupiny posluchačů těchto hudebních stylů nositeli „subkulturních“ rysů, tedy jestli vytváří vlastní subkultury. U každého z těchto tří stylů uvádíme krátkou historii, u metalu a techna se zabýváme také festivaly a brněnskou scénou. Další kapitola je zaměřena na metody výzkumu. V následujících částech se věnujeme výsledkům

samotného výzkumu. V závěru získané poznatky shrnujeme a srovnáváme v rámci vybraných stylů.

The goal of the thesis is to offer a sociological overview of the audiences of selected music styles (metal, pop music and techno) in Brno. Simultaneously, it focuses on

the issue of „subcultural“ features of these audiences. It presents a short history of the three styles in the Czech Republic and also a short description of their local scene in Brno. Next chapter describes methods of research and results of the sociological survey. In the last part a comparison of the results is brought to attention.

59

11 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY a) Literatura

ALAN, Josef, BITRICH, Tomáš, BREGANT, Michal Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945 – 1989. Praha: NLN, 2001, 610 s. ISBN 80-7106-449-1

BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 206 s. ISBN 8073670992.

BEK, Mikuláš. Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP - Koniasch Latin Press, 2003. 278 s. musicologica.cz, sv. 1. ISBN 80-85917-99-8.

BEDNAŘÍK, Tomáš. Ve spárech rock'n'rollu. 1. vyd. Lišany: M. Rajchl, 1997, 231 s. ISBN 80-902320-0-0. BILA, Ganna. Subkultury mládeže: generace Techno. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra sociologie, 2002, 52 s. Vedoucí práce: PhDr. Csaba Szaló Ph.D.

CSÉMY, Ladislav, SOVINOVÁ, Hana, KOMÁREK, Jakub. Drogy a taneční scéna. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2000, 44 s. ISBN 80-7071-167-1.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 374 s. ISBN 9788024601397. HAASE, Jan. Freetekno subkultura. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta. Katedra psychologie, 2008, 155 s., 6 s. příloh. Vedoucí práce doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.

HEBDIGE, Dick. Subculture: the meaning of style. London: Routledge, 1979, 195 s. ISBN 0415039495.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 80-7367-040-2.

HOLOMEK, Ondřej. Subkultura techno v České republice. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2005, 60 s., 14 s. příloh. Vedoucí oborové práce doc. PhDr. Jiří Pavelka, CSc.

KOČÁROVÁ, Rita. Hodnotové preference uživatelů tanečních drog. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra psychologie, 2011, 64 s., 2 s. příloh. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D.

KOTEK, Josef. O české populární hudbě a jejích posluchačích: od historie k současnosti. 1. vyd. Praha: Panton, 1990, 515 s.

60

NESVATBOVÁ, Tereza. Česká heavymetalová hudba. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy, 2012, 38 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Aleš Opekar, CSc.

PATOČKA, Ivo. Rockové publikum v Brně. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy, 2012, 37 s., 2 s. příloh. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.

PETEREK, Lukáš. Životní styl a hodnotová orientace metalové subkultury. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav pedagogických věd, 2011, 74 s. 14 s. příloh. Vedoucí práce Doc. PhDr. Dana Knotová, PhD. POLEDŇÁK, Ivan a Ivan CAFOUREK. Sondy do popu a rocku. 1.vyd. Praha: H & H, 1992, 175 s. ISBN 80-85467-14-3.

ONDRÁKOVÁ, Jana. Hudební podniky v Brně. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy, 2012, 96 s. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Viktor Pantůček.

REDHEAD, Steve. Subculure to clubcultures: an introduction to popular cultural studies. 1st pub. Oxford: Blackwell Publishers, 1997, vi, 120 s. ISBN 0631197893. SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže. Praha: Grada 2010, 281 s. ISBN 978-80-247-2907-7

Sociologický ústav. Akademie Věd ČR. Velký sociologický slovník. I, A – O. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, 747 s. ISBN 8071843113.

Sociologický ústav. Akademie Věd ČR. Velký sociologický slovník. II, P - Ž. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 749-1627. ISBN 8071843105.

THORNTON, Sarah. Club cultures :music, media and subcultural capital. Cambridge: Polity, 1995. xii, 191 s. ISBN 0-7456-1442-6.

b) Elektronické zdroje

Slovník české hudební kultury .

[online].

2012

[2012-12-28].

Bandzone.cz [online]. 2012 [2012-12-18]. .

Zlatý fond hudby [online]. 2012 [2012-12-29] . favál music circus [online]. 2012 [2012-12-17]. . Techno.cz [online]. 2012 [2012-12-16]. .

Perpetuum Music Club Brno [online]. 2012 [2012-12-27]. . c) časopisy

Filter. Č. 16 (září 2006). Praha: MAFRA MEDIA, 2005- 2009. ISSN 1801-1551.

61

12 PŘÍLOHY: DOTAZNÍK 1)

Pohlaví: muž / žena

3)

Nejvýše dosažené vzdělání:

2)

Věk:

a) základní c) střední s maturitou

4)

Student / zaměstnán / nezaměstnán

5)

b) střední bez maturity / vyučen d) vysokoškolské

V době konání dnešního koncertu:

a) bydlím v Brně b) na koncert jsem do Brna přijel(a) ze vzdálenosti do 30 km c) na koncert jsem do Brna přijel(a) ze vzdálenosti větší než 30 km

6)

Od jakého věku navštěvujete koncerty?

7)

Jste aktivní člen hudebního souboru? Pokud ano, kterého stylu + uveďte nástroj.

8)

Posloucháte styl, který jste dnes navštívil(a), i doma? a) poslouchám rád (a) d) poslech mi vadí

b) poslech mi nevadí e) styl neznám

c)poslouchám nerad (a)

9) Patří dnešní koncert mezi Váš nejoblíbenější hudební styl? Pokud ne, uveďte Váš nejoblíbenější. 10)

V rámci měsíce, jak často navštěvujete koncerty uvedených stylů?

Hudební styl Metal Pop Techno

Nenavštěvuji

Jedenkrát

Dvakrát

Třikrát

Víckrát

62

11)

Koncerty navštěvujete:

12)

Jaký máte vztah k následujícím hudebním stylům?

a) většinou ve společnosti lidí, které znám b) raději ve společnosti, ale nevadí mi jít sám c) většinou sám

Hudební styl

Metal Pop Elektronická taneční hudba Disco Rock Punk Ska Alternativa Jazz Blues Reggae Vážná hudba Duchovní hudba Opera Muzikál Dechovka Filmová hudba Hip hop Funk Soul Folk

Poslouchám rád (a)

Poslech mi nevadí


Styl neznám

63

Subkulturní rysy na brněnské scéně populární hudby. Srovnávací studie o publiku popu, techna a metalu

Recommend Documents