Studijní opora. Název předmětu: Řízení služeb provozu vojenské techniky a materiálu. Zpracoval:pplk. doc. Ing. Jaromír MAREŠ,CSc

Studijní opora Název předmětu: Řízení služeb provozu vojenské techniky a materiálu

Zpracoval:pplk. doc. Ing. Jaromír MAREŠ,CSc.

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Obsah: T-1 Kategorizace vozidel a požadavky na vozidla…………………………………………………………..…..4 T-2 Stavba kolového a pásového vozidla a systém provozu PVT v AČR…………………………….19 T-3 Používání vojenské techniky v míru, zařazení do skupin, jízda vojenského vozidla…..…33 T-4 Velitel vojenského vozidla, navádění a vojenská pořádková služba……………………………42 T-5 Řešení přepravy nákladů, dopravních nehod a škod provozem vozidel………………………49 T-6 Systém údržby v armádě ČR, dokumentace a evidence používání a údržby……………….59 T-7 Údržby v poli a zodpovědnost velitelů při údržbě ………………………………………………………67 T-8 Organizace řízení údržby, rozkaz a údržba akumulátorů ……………………………………………78 T-9 Provádění STK, měření emisí, revize technických zařízení ve vozidlech. BOZP, protipožární a ekologická opatření při údržbě…………………………………………………………………89 T-10 Opravy pozemní vojenské techniky v AČR a jejich úrovně ……………………………………….96 T-11 Plánování oprav, předávání techniky do opravy, polní opravy …………………………..….100 T-12 Zvláštní druhy údržby, příprava techniky na sezonní provoz …………………………………106 T-13 Další druhy zvláštní údržby ……………………………………………………………………………………115 T-14 Ukládání pozemní vojenské techniky a materiálu ………………………………………………….118 T-15 Koroze materiálu a zásady ochrany proti korozi …………………………………………………….123 T-16 Přehled metod ukládání, základní ustanovení, ukládání materiálu v technice…….….132 T-17 Dlouhodobé ukládání, technická zařízení a technické prostředky pro ukládání………139 T-18 Hodnocení technického stavu vozidel, emisní kontroly a technické prohlídky ……...148 T-19 Plánování oprav vojenské techniky a materiálu, metody a způsoby oprav ……………154 T-20 Organizace, vybavení a výrobní možnosti stálých a mobilních dílenských prostředků ……………………………………………………………………………………………………………………………………..159 T-21 Parky vojenské techniky a organizace provozu v nich …………………………………………..163 T-22 Režim činnosti v parku, polní parky techniky a opatření v parcích techniky ………….172 T-23 Řešení vstupu do parku, pohyb techniky v parcích, přípravy techniky ke kontrole NKTS ………………………………………………………………………………………………………………………………..……177 2

T-24 Samovyprošťování, vyprošťování a odsuny vozidel ………………………………………………181 T-1-4r-8s Odborný technický dozor v AČR ………………………………..…………………………………..194 T-2-4r-8s Metrologické zabezpečení v rámci provozu v AČR ………………………………………....202

3

T-1 Kategorizace vozidel a požadavky na vozidla 1. Vozidla ozbrojených sil

Ozbrojené síly používají k zabezpečení výcviku a plnění svých úkolů specifický materiál, který ze zákona označujeme pojmem vojenský materiál [1]. Do tohoto pojmu je zahrnuta vojenská výstroj, vojenská výzbroj, vojenská technika a určená technická zařízení. Vozidla provozovaná ozbrojenými silami (vozidla ozbrojených sil) patří společně s vojenskými letadly a vojenskými plavidly do pojmu vojenská technika [1].

Vozidla ozbrojených sil

Vozidla ozbrojených sil jsou vozidla, která jsou určena k zabezpečení úkolů ozbrojených sil a jsou registrována pod vojenskou poznávací značkou1 [1]. V některých dokumentech [2] a interních normativních aktech se pro značení vojenských vozidel (vozidel ozbrojených sil) používá pojem pozemní vojenská technika (PVT).

1

 Technickou způsobilost vozidel ozbrojených sil schvaluje Vojenská policie

4

Ze zvláštního účelu použití a specifických podmínek provozu vojenských vozidel vyplývá řada požadavků, které musí tato vozidla splňovat. 2. Vojenská vozidla a požadavky na vojenská vozidla Požadavky na bojová vozidla

Základní požadavky, kladené na bojová vozidla lze rozdělit do následujících čtyř skupin: 1. palebná síla, 2. ochrana, 3. pohyblivost, 4. provozně-technické vlastnosti.

Při zohlednění charakteru současné možné bojové činnosti, technického rozvoje zbraňových systémů a předpokládaného nasazení, lze uvedené skupiny požadavků následně charakterizovat. Palebná síla je ovlivněna především: - technickými možnosti hlavní výzbroje (ráže, rychlost palby, účinný dostřel, používané střelivo a jeho množství apod.), - technickými možnosti zaměřovacích přístrojů (dálka pozorování, vliv denní doby, počasí, demaskování cílů), - využíváním integrovaných systémů řízení palby (rychlost zpracování údajů o cíli, zohlednění podmínek palby), - použitou doplňkovou výzbrojí.

Ochranné vlastnosti bojových vozidel jsou zaměřeny na souhrn opatření k zabránění zpozorování, zaměření, zásahu a likvidace osádky a vnitřního vybavení vozidla. Do těchto opatření můžeme zahrnout2: - maskování, - balistickou ochranu, - aktivní ochranné systémy, - identifikační systémy, - protipožární a antiexplozivní zařízení, - zařízení ochrany proti zbraním hromadného ničení. Pohyblivost vozidel je ovlivněna: - celkovým uspořádáním, - použitou pohonnou jednotkou, - uspořádáním podvozku, - celkovou hmotností a rozměry, - dosaženými jízdními vlastnostmi. Provozně-technické vlastnosti charakterizují vozidlo z pohledu ekonomických, 2

 Důležitým prvkem aktivní ochrany je také pohyblivost!

5

provozních, výcvikových, komunikačních a dalších hledisek. V současných podmínkách možného nasazení mezi rozhodující patří: - použité komunikační systémy, - kompatibilita s prostředky NATO, - ekonomické a ekologické ukazatele, - provozní spolehlivost, - náročnost výcviku osádek a obsluh, a další.

-

3. Požadavky na zabezpečovací vozidla

Požadavky na dopravní techniku

Mezi nejdůležitější požadavky, kladené na vojenskou dopravní techniku v současnosti patří: - užitné vlastnosti a hospodárnost provozu, - dobré jízdní vlastnosti na komunikaci i terénu, - bezpečný a ekologický provoz, - spolehlivost a životnost, - jednoduchá a kompaktní konstrukce (max. využití komerčně dostupných dílů a součástí), - snadná údržba a opravy bez nutnosti speciálního výcviku, - malá pohotovostní hmotnost.

4. Kategorizace vojenských vozidel Vojenská vozidla lze rozdělit podle různých kritérií:  podle majetkových uskupení (Všeob-P-4),  pro potřebu schvalování technické způsobilosti (vyhláška MO č. 274/99 Sb.),  podle účelu použití (vídeňská ujednání OBSE z roku 1990).

Všeob-P-4

Předpis pro hospodaření s majetkem v rezortu ministerstva obrany začleňuje vojenská vozidla do majetkových uskupení [3]: 2.2 Zbraně a zbraňové systémy (včetně náhradních dílů), 2.3 Vojenská přepravní a podpůrná technika (včetně náhradních dílů).

Vyhláška MO č. 274/1999 Sb:

Pro potřeby schvalování technické způsobilosti, provádění technických prohlídek a zkoušek technických zařízení vojenských vozidel se vojenská vozidla dělí do skupin a kategorií [4]:  vojenská bojová vozidla (VBV) = vozidla vyrobená a určená k výcviku a plnění bojových úkolů ozbrojených sil, - pásový bojový prostředek (VBV-PBP), - pásový speciální prostředek (VBV-PSP), - kolový bojový prostředek (VBV-KBP), 6

- kolový speciální prostředek (VBV-PBP),  vojenská zabezpečovací vozidla = vozidla, vyrobená a určená k výcviku a dopravnímu zabezpečení bojových úkolů v ozbrojených silách, - kategorie VL – motorová vozidla, která mají dvě nebo maximálně čtyři kola3, - kategorie VM – motorová vozidla určená pro přepravu osob, která mají nejméně čtyři kola3, - kategorie VN – motorová vozidla určená pro přepravu nákladů, která mají nejméně čtyři kola3, - kategorie VT – traktory, - kategorie VO – přípojná vozidla3,  vojenská zvláštní vozidla = vozidla, vyrobená a určená k výcviku a k plnění záchranářských, diagnostických, ženijních a speciálních úkolů (zahrnuje vozidla, která nelze zařadit do kategorií VL, VM, VN, VT, VO a VBV), - kolový záchranářský prostředek (VZV-KZP), - pásový záchranářský prostředek (VZV-PZP), - speciální prostředek (VZV-SP). Bojová vozidla se zpravidla dělí podle jejich určení a bojové síly do kategorií a skupin, definovaných ve „Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě“, podepsané ve Vídni dne 19.11.1990.

Vídeňská ujednání OBSE z roku 1990 [5]

Bojový tank 3

Uvedená smlouva mimo jiné definuje v oblasti bojových vozidel následující pojmy4:  bojový tank (battle tank – BT),  obrněný transportér (armoured personel carrier – APC),  bojové vozidlo pěchoty (armoured infantry fighting vehicle – AIFV),  bojové vozidlo s těžkou výzbrojí (heavy armament combat vehicle – HACV), Obrněné transportéry tvoří společně s bojovými vozidly pěchoty a bojovými vozidly s těžkou výzbrojí skupinu označovanou jako bojová obrněná vozidla (fighting armoured vehicles – FAV). Bojovým tankem se rozumí samohybné obrněné bojové vozidlo s vysokou

 Podle uvedené vyhlášky (§ 4, 5, 6 a 8) se vozidla kategorií VL, VM, VN a VO dále člení podle různých parametrů na další podkategorie označované čísly. Např. vozidla kategorie VN se dělí podle celkové hmotnosti na vozidla:  kategorie VN1 – jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg,  kategorie VN2 – jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 12 000 kg,  kategorie VN3 – jejichž celková hmotnost převyšuje 12 000 kg,

4



Ve smlouvě jsou definovány i další pojmy, které zde nejsou uváděny, např. prostředky letectva, dělostřelectva a některých dalších druhů vojsk.

7

palebnou silou, vyzbrojené kanónem o velké úsťové rychlosti pro přímou střelbu na obrněné a jiné cíle, s vysokou průchodivostí terénem, s vysokou úrovní vlastní ochrany a které není původně určeno a vybaveno pro přepravu bojových jednotek. Patří sem pásová obrněná bojová vozidla s „prázdnou“ hmotností5 nejméně 16,6 t, vyzbrojená kanónem ráže nejméně 75 mm a odměrem 360°. Rovněž tak se pokládá za bojový tank jakékoliv kolové obrněné vozidlo, zavedené do výzbroje, pokud splňuje ostatní kritéria.

Mezi charakteristické znaky tanků patří: - mohutná palebná síla, - silná pancéřová ochrana, - velká pohyblivost a manévrovací schopnost. Dříve zaužívané rozdělení tanků na:  lehké (do 20 t),  střední (20÷40 t),  těžké (nad 40 t), je v současnosti nahrazeno pojmem „Main battle tanks“ (MBT) – hlavní bojové tanky.

Obrněné transportéry

Obrněné transportéry jsou bojová obrněná vozidla, určená a vybavená pro přepravu bojových pěchotních družstev, vyzbrojená zpravidla vezenou nebo organickou zbraní ráže menší než 20 mm.

Obr. 2. Obrněný transportér na podvozku MOWAG Piranha při nakládce do přepravního prostoru letounu

Obrněné transportéry jsou konstrukčně řešeny pro přepravu osob a materiálu do prostoru vedení bojové činnosti a podporu bojujícího družstva z lafetovaných 5

 Za „prázdnou“ hmotnost se považuje hmotnost vozidla bez munice, paliva, maziv, snímatelného pancíře, náhradních dílů, výstroje, příslušenství a bez osádky.

8

nebo převážených zbraní. Podle požadavků na průchodivost mohou být postaveny na kolových nebo i pásových podvozcích. Mezi charakteristické znaky obrněných transportérů patří: - dostatečná přepravní kapacita, - zvýšená průchodivost v terénu, - zpravidla schopnost překonávání vodních překážek plavbou, - ochrana proti účinkům ručních zbraní a často i proti ZHN, - odpovídající palebná síla. Podle celkové hmotnosti se dále dělí na [5]:  lehké (do 8 t celkové hmotnosti),  střední (do 18 t, max. 20 t, přičemž je rozhodující podmínkou zachování plovatelnosti vozidla),  těžké (neplovoucí vozidla s hmotností nad 20 t). Bojová vozidla pěchoty

Bojová vozidla pěchoty jsou bojová obrněná vozidla, určená a vybavená především k přepravě bojového pěchotního družstva, zpravidla umožňující vojákům vést střelbu z uzavřeného vozidla pod pancéřovou ochranou a vyzbrojená vezeným nebo organickým kanónem ráže nejméně 20 mm a někdy odpalovacím zařízením PTŘS.

Bojová vozidla pěchoty vytvářejí spolu s tanky základ obrněných jednotek pozemních vojsk. Na rozdíl od obrněných transportérů mají mohutnější výzbroj, která umožňuje ničit lehce a někdy i středně pancéřované cíle a protitankovou techniku ve dne i v noci. Další ze základních rozlišovacích znaků je možnost vedení bojové činnosti družstva bez sesednutí. Spojení účinných zbraní s nižší pancéřovou ochranou z nich činí vysoce mobilní a dynamický prostředek bojující pěchoty. Také bojová vozidla pěchoty mohou být postavena na kolovém nebo pásovém podvozku. Podobně jako obrněné transportéry se dále dělí na [5]:  lehké (do 8 t celkové hmotnosti),  střední (do 18 t, max. 20 t, přičemž je rozhodující podmínkou zachování plovatelnosti vozidla),  těžké (neplovoucí vozidla s hmotností nad 20 t). Bojová vozidla s těžkou výzbrojí

Jsou to bojová obrněná vozidla s vezenou nebo organickou zbraní pro přímou střelbu ráže nejméně 75 mm, mající prázdnou hmotnost nejméně 6000 kg a nepatřící mezi obrněné transportéry, bojová vozidla pěchoty nebo bojové tanky.

Další bojová vozidla

Armády NATO disponují další technikou, pro kterou vzhledem k národním odlišnostem často není v českém jazyce ani odpovídající ekvivalent. Pro usnadnění styku mnohonárodních jednotek, zabezpečení činnosti štábů při společných cvičeních nebo operacích se používají k označení bojových vozidel jednoduché zkratky, tvořené z počátečních písmen anglického výrazu. Mezi nejpoužívanější patří.  MBT (main battle tank) – bojový tank, 9

 APC (armoured personal carrier) – obrněný transportér,  AIFV (armoured infantry fighting vehicle) – bojové vozidlo pěchoty (někdy také AICV, IFV apod.),  AVR (armoured vehicle, reconaissans) – průzkumné vozidlo,  ARV (armoured recovery vehicle) – vyprošťovací vozidlo,  AMV (armoured maintenance vehicle) – opravárenské vozidlo.

5. Kategorizace vojenských vozidel podle účelu použití Podle účelu Podle účelu použití lze vojenská vozidla, používaná v AČR rozdělit na:  automobily, použití  tanky,  bojová vozidla pěchoty,  obrněné transportéry,  zvláštní druhy techniky.

Automobily jsou konstrukčně řešeny pro plnění přepravních (osoby, náklad) nebo speciálních úkolů (speciální nástavba) zpravidla mimo boj. Kromě dopravního zabezpečení mírového života útvarů, se pro potřeby AČR využívají zpravidla terénní automobily: - osobní UAZ 469, Land Rover, - nákladní  lehké (do 3 t užitečné hmotnosti) AVIA,  střední (3÷5 t) P V3S, T-815 4x4,  těžké (nad 5 t) T-815 VVN, - tahače (podvalníků) T-815 VT, - speciální (jeřáby, dílny, laboratoře) AV-15. 6. Bojová vozidla AČR Vzhledem k plnění úkolů patří v současnosti mezi nejpoužívanější bojová vozidla AČR především tanky typové řady T-72, bojová vozidla pěchoty BVP-1, BVP-2 a jejich podvozky pro účelové nástavby. Z kolových vozidel jsou dosud používána v omezeném množství vozidla BRDM-2 nejčastěji v provedení BRDM-2rch pro potřeby chemických jednotek a několik vozidel OT-64 pro potřeby misí v zemích bývalé Jugoslávie.

10

Tanky T-72

Tanky T-72 M4CZ

Tank T-72 je bojové, pancéřované, pásové vozidlo vyzbrojené kanónem s hladkou hlavní ráže 125 mm, kulometem ráže 7,62 mm spřaženým s kanónem a protiletadlovým kulometem ráže 12,7 mm. Kanón je stabilizován ve dvou rovinách, vybaven zaměřovačem s laserovým dálkoměrem a automatickým nabíjecím zařízením. Osádku tvoří 3 muži. Zvláštní výbavu tvoří: - zařízení pro ochranu osádky a vnitřní výstroje vozidla před tlakovou vlnou, pronikavou radiací při jaderném úderu a před otravnými látkami, - zařízením požární ochrany pro hašení požáru uvnitř tanku, - zadýmovacím zařízením TDA, - zařízením pro jízdu tanku pod vodou. Tanky T-72 byly v AČR provozovány v několika variantách lišícími se stupněm modernizace. Nesou označení T-72 M a T-72 M1.

Obr. 5. Střední tank T-72 M Vzhledem k probíhající reorganizaci se po ukončení reformy AČR s využitím těchto tanků nepočítá. V nové organizační struktuře pozemních sil je uvažováno pouze se začleněním jejich modernizované verze T-72 M4 CZ. Tanky T-72 M4CZ vznikly modernizací předchozího typu T-72M. Hlavním cílem modernizace bylo především zvýšení rozhodujících parametrů palebné síly, ochrany a pohyblivost na úroveň tanků 3. až 3,5 generace a zlepšení některých provozně technických vlastností. Mezi hlavní modernizační komponenty patří: - nový systém řízení palby se dvěma samostatnými termovizními zaměřovači střelce a velitele, - zavedení účinnější munice kanónu, - instalace soupravy dynamické ochrany, - výstražný systém s dýmovými granáty, - ochranný maskovací systém s radioabsorbérem, - protipožární a antiexplozivní zařízení, - nové hnací ústrojí ve formě „powerpacku“, - pasivní noční pozorovací přístroj řidiče, - nové prostředky vnější i vnitřní komunikace, - inerciální i neinerciální navigační zařízení, - systém vnitřní diagnostiky, - samostatný vnější zdroj energie, - úpravy podvozku.

11

Obr. 6. Modernizovaný tank T-72 M4CZ při výcviku u VA ve Vyškově Základní TTD tanku T-72 M4CZ [7]

BVP-1

Bojové vozidlo pěchoty BVP-1 je bojové pásové pancéřované vozidlo s vysokou průchodivostí a manévrovací schopností určené pro zvýšení pohyblivosti, palebné síly a ochrany mechanizovaných jednotek. Je vyzbrojeno elektricky naváděným poloautomatickým kanónem ráže 73 mm s hladkou hlavní, spřaženým kulometem 7,62 PKT a odpalovacím zařízením PTŘS. Příslušníci přepravovaného družstva mohou vést palbu z vozidla bez sesednutí. Dále je BVP-1 vybaveno: - protiatomovou ochranou a ochranou proti chemickým a bakteriologickým zbraním (OPZHN), - zadýmovacím zařízením TDA, - protipožárním zařízením, - zařízením pro plavbu, - vozidlo je uzpůsobeno pro přepravu vzduchem. Jeho podvozek je využit pro řadu nástaveb druhů vojsk a služeb.

Obr. 7. Bojové vozidlo pěchoty BVP-1

12

OT-90

Počátkem 90. let byla u části nadpočetných vozidel BVP-1 záměrně snížena jejich bojová hodnota demontáží věže se zbraňovým systémem a jejím nahrazením věží se zbraňovým systémem z tehdy rušených vozidel OT-64. S využitím vozidel BVP-1 a OT-90 se po restrukturalizaci AČR po roce 2010 u mechanizovaného vojska nepočítá!

BVP-2

Bojové vozidlo pěchoty BVP-2 je bojové vozidlo, využívající strojový spodek osvědčeného vozidla BVP-1, přičemž si zachovává jeho základní přednosti (pohyblivost, plovatelnost, silueta apod.). Hlavní odlišnosti spočívají ve zvýšení účinnosti zbraní, umístěných ve dvojmístné věži. Tyto změny si vyžádaly odpovídající úpravy podvozku a prostoru roje. Je vyzbrojeno automatickým stabilizovaným kanónem ráže 30 mm, umožňujícím střelbu na vzdušné cíle, spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm a odpalovacím zařízením PTŘS 9P 135M, které je možné použít i mimo vozidlo.

Obr. 8. Bojové vozidlo pěchoty BVP-2 Vozidlo je uzpůsobeno pro přepravu vzduchem v nákladovém prostoru dopravních letadel a je možno na něj namontovat mechanické odminovací zařízení. Dále je vozidlo vybaveno: - zařízením pro ochranu osádky a vnitřního vybavení proti účinkům zbraní hromadného ničení (OPZHN), - zadýmovacím zařízením TDA, - zařízením pro odpoalování dýmových granátů 902 V, - protipožárním zařízením, - zařízením pro plavbu. Osádku tvoří 3 osoby. Ve vozidle je možno přepravovat dalších 7 příslušníků mechanizovaného družstva, kteří mohou vést účinnou palbu bočními střílnami bez sesednutí.

13

DINGO

Vozidlo Dingo 2 GE A2 je kolový bojový a transportní prostředek vybavený chráněnou bezpečnostní buňkou, tvrzenou kapotou motoru a úplnou protiminovou ochranou v celé oblasti podlahy. Je určeno pro přepravu až 8 osob. Je vyzbrojeno kulometem MG 3A1 ráže 7,62 mm, zabudovaným ve vnější lafetě s ovládáním zevnitř vozidla.

Obr. Rozměrový náčrt vozidla Dingo 2 GE A2

Poháněcí soustavu tvoří vznětový přeplňovaný čtyřválec OM 924 LA od firmy Daimler Chrysler AG o výkonu 163 kW v kombinaci s automatickou elektronicky řízenou převodovkou s 8 stupni vpřed a 6 vzad. I přes největší povolenou hmotnost vozidla 12,5 t dosahuje dobré jízdní vlastnosti a požadované parametry průchodivosti v terénu včetně maximální rychlosti 100 km.h-1 a brodivosti 1200 mm. Do speciální výbavy vozidla dále patří:  ochrana osádky proti zbraním hromadného ničení,  vytápění a klimatizace vnitřního prostoru,  systém centrálního huštění pneumatik,  GPS navigace,  radiostanice RF 1302 a R 150M1/M2. V průběhu let 2008 až 2009 bylo do AČR dodáno celkem 21 ks těchto vozidel pro potřeby zahraničních misí.

14

IVECO

Lehké obrněné vozidlo IVECO LMV je určeno pro plnění přepravních, hlídkových a doprovodných úkolů. Má schopnost vést bojovou činnost proti živé síle a lehce obrněným cílům s vysokou přesností střelby. Pro potřeby AČR bylo v průběhu roku 2008 zakoupeno celkem 24 vozidel v provedení IVECO LMV M65E19WM. V roce 2009 bylo objednáno dalších 90 vozidel s termínem dodání do roku 2013. Ve standartní verzi je vyzbrojeno vnější lafetou se zbraňovým systémem PROTECTOR M151 A2 s kulometem ráže 12,7 mm ovládaným dálkově z vnitřního prostoru vozidla. 11 ks vozidel bude vybaveno česko slovenským zbraňovým systémem ZSRD-07 s kulometem ráže 7,62 mm.

Obr. 10. Vozidlo IVECO LMV bez výzbroje

PANDUR II

Kolové bojové vozidlo pěchoty PANDUR II je určeno jako základní bojový prostředek pro vybrané mechanizované jednotky AČR. Má velmi dobrou pohyblivost a průchodivost v terénu, vodní překážky překonává plavbou. Dosahuje požadované parametry balistické odolnosti a ochrany. Je uzpůsobeno pro vzdušnou přepravu letouny C-130. Výzbroj tvoří automatický kanón Mk44 ráže 30 mm, umístěný ve vnější lafetě společně se spřaženým kulometem M240 ráže 7,62 mm a odpalovacím zařízením se 2 ks střel RAFAEL SPIKE-LR. Celý zbraňový komplet je ovládán z bojového prostoru prostřednictvím systému řízení palby s termovizním zaměřovačem. V průběhu let 2009 až 2013 bude do AČR dodáno celkem 107 ks vozidel PANDUR v různých variantách.

15

Obr. 11. Kolové bojové vozidlo pěchoty PANDUR II Mezi další speciální výbavu vozidla PANDUR II – KBVP patří:      

centrální huštění pneumatik CTIS a systém nouzového dojezdu RUN-FLAT, filtroventilační zařízení FVZ-98M s detekcí, protipožární a antiexplozivní zařízení KIDDE-Deugra 643, navigace a diagnostika BVIS, systém detekce a indikace ozáření, kamerový systém pozorování okolí vozidla.

7. Zabezpečovací vozidla AČR

Pro plnění přepravních a speciálních úkolů AČR jsou vedle běžných silničních vozidel používána také terénní a speciální vozidla. Mezi nejpoužívanější patří osobní terénní vozidla řady UAZ 469 a Land Rover, z nákladních P-V3S a T-815 v různých variantách a provedeních.

16

UAZ 469

Osobní terénní automobil UAZ 469 je dvounápravové vozidlo se zvýšenou průchodivostí, s možností pohonu všech kol, s karosérií s odnímatelnou střechou a se sklopnou zadní stěnou. Je určen pro přepravu osob a nákladů po silnici i v terénu. Za vozidlo lze připojit jednonápravový přívěs. V AČR se používá ve více verzích:  UAZ 469 B – nejpoužívanější varianta,  UAZ 469 BI – vozidlo s vyšším stupněm odrušení elektrické výstroje,  UAZ 31512 – podobně jako verze BI ale navíc: . kapalinové ovládání spojky, . dvouokruhová provozní brzda s posilovačem,  UAZ 315136 – vozidlo s kapotovou karosérií, V provozu jsou i speciální upravená vozidla:  UAZ 469 CH – určen pro provádění radiačního a chemického průzkumu  UAZ 469 TEP – určen k technickému pozorování bojiště, vyhledávání poškozené techniky, zabezpečení odsunů a oprav

Obr. 11. Osobní terénní automobil UAZ 469 B

Vozidla typové řady UAZ 469 nejsou pro potřeby AČR perspektivní a jsou postupně nahrazována novějšími typy osobních terénních vozidel.

Land Rover

Dvounápravové osobní terénní automobily Land Rover jsou zaváděny do AČR jako náhrada dosluhujících vozidel UAZ 469. Jedná se o vozidlo se zvýšenou průchodivostí, s pohonem všech kol, s dobrou startovatelností za nižších teplot, úsporností provozu a kompatibilitou v rámci armád NATO. Je uzpůsobenao k tažení přívěsů a k letecké přepravě včetně výsadku padákem. Ve světě se používá v mnoha verzích s různými pohonnými jednotkami a určením. V AČR jsou používána v různém provedení ve verzích, lišících se rozvorem náprav:  Land Rover DEFENDER 90, 17

 Land Rover DEFENDER 110,  Land Rover DEFENDER 130. Podle účelu a provedení karosérie jsou nejpoužívanějšími variantami:  Soft Top – plátěná střecha,  Hard Top – pevná střecha,  Speciální provedení – např. zdravotní, policejní, se zesílenou balistickou ochranou (MILITARY ARMOURED).

Obr. 12. Nejpoužívanější varianty vozidel Land Rover adní TTD vozidel Land Rover DEFENDER 90 (110) [14] T 815

Automobily TATRA mají v AČR dlouholetou tradici. Jsou variantně dodávány na podvozcích 4x4, 6x6 a 8x8 se stavebnicově složenými vzduchem chlazenými vznětovými motory (8 až 12 válců). Podle tohoto provedení se pak odlišují jejich jízdní a užitné vlastnosti. Stavebnicová konstrukce jejich motorů a podvozků umožňuje vytvářet víceúčelové i speciální automobily různých druhů vojsk a služeb.

18

V AČR jsou nejčastěji využívány následující základní aplikace:  T 815 4x4 VV  T 815 6x6 VVN  T 815 8x8 VVN  T 815 8x8 VT  AV-15  ACHR  152 mm ShKH (DANA)  RM vz. 77  cisternová vozidla a další.

Obr. 14. Celkové uspořádání automobilů T-815

19

T-2 Stavba kolového a pásového vozidla a systém provozu PVT v AČR 1. Stavba kolového a pásového vozidla a základní logistické údaje

Kinematické schéma kolového vozidla     

Jednotlivé prostory a části vozidla Podvozek a jeho části Motor a soustavy motoru Spojka Převodovka, přídavná převodovka

Obr. T Kinematické schéma kolového vozidla

Specifické požadavky na vojenská kolová vozidla: Vysoká pohotovost použití: 

schopnost provozu (včetně startovatelnosti) v pásmu mírného klimatu, tj. za nízkých a

vysokých teplot (- 4Oo až + 5OoC), při vysoké vlhkosti a prašnosti vzduchu, 

dostatečný jízdní dosah,



maximální unifikace s možností vzájemné výměny strojních skupin, součástí a dílů,



schopnost jízdy i při částečném poškození vozidla,

 

odrušení elektrických spotřebičů, úprava vozidla pro vyproštění a pro tah přívěsů, 20

    

možnost konzervace vozidla a jeho rychlého odkonzervování, vhodná výbava a příslušenství vozidla, způsobilost vozidel k železniční a letecké přepravě, schopnost vozidel překonávat vodní toky, vysoká provozní spolehlivost.

Pohyblivost a dynamické vlastnosti:  požadavek na rychlosti vozidla, tj. jeho nejvyšší trvalá rychlost a nejmenší rychlost jízdy,  požadovaný dynamický faktor a celkový hmotnostní výkon,  požadovaný součinitel hmotnosti, malé pohotovostní hmotnosti a hmotnost přívěsu,  vhodné uspořádání rychlostních stupňů, pérování, a ovládání (malé ovládací síly), požadovaná průjezdnost vozidla, která je dána schopností jízdy v bořivém i členitém terénu Bezporuchový provoz a snadná opravitelnost:  vysoká provozní spolehlivost,  ekonomická a málo pracná výroba, provoz a opravy,  jednoduché a málo pracné ošetřování,  dostatečná životnost,  vhodné meziopravní a ošetřovací normy,  snižování počtu mazacích a ošetřovacích míst, snadná přístupnost k mazacím a ošetřovacím místům

Uspořádání převodového ústrojí Spojka je samostatně, převodovka, př.převodovka je v jednom montážním celku - používá se např. u vozidel TATRA. Výhodou je snadná přístupnost ke spojce a možnost nezávislé demontáže motoru nebo převodovky. Spojovací nebo kloubové hřídele jsou kratší a zlepšeno je i rozložení hmotnosti. Spojka s převodovkou tvoří jeden montážní celek a přídavná převodovka je samostatně - používá se u některých středních a těžkých terénních automobilů. Výhodou je snadná opravitelnost převodovky a přídavné převodovky, kratší kloubové hřídele a rozložení hmotnosti.

Obr. Uspořádání převodového ústrojí – rozdělování točivého momentu 21

K jednotlivým kolům vozidla - používá se především při hydrostatickém nebo elektrickém pohonu vozidla. Mechanické převodové ústrojí tohoto typu je poměrně složité, s velkým množstvím kloubových nebo spojovacích hřídelů a používá se velmi málo. Zvlášť na pravá a levá kola – toč. moment je rozdělen ústředním diferenciálem v příd. převodovce na levou a pravou stranu vozidla a odtud je rozváděn k jednotlivým kolům. Pro svoji složitost se téměř nepoužíval, nyní se výhodně využívá u kol.obrněných vozidel, kde tento rozvod může být umístěn uvnitř korby a umožňuje zatáčení přibržďováním kol – („H“ rozvod toč.momentu) .

obr. Uspořádání a počet náprav

obr. Vícenápravová

Druh karoserie Podle funkce a vztahu k podvozku může být karoserie:

22



Samonosná – umožňuje upevnění strojních skupin vozidla, používá se zejména u osobních silničních automobilů a u obrněných vozidel jako pancéřová korba.



Polonosná – z části přejímá nosnou funkci rámu.



Podvozková – neumožňuje upevnění strojních skupin vozidla, vozidlo musí mít rám.

Rámy vozidel Nosná část vozidla přenáší všechny síly působící na vozidlo a slouží k upevnění většiny skupin vozidla. U kolových vozidel se setkáváme s těmito druhy nosné části: 

samonosná karoserie – u vojenských vozidel vyjímečně – jako korba u obrněných vozidel,

 rám – u vojenských automobilů, tahačů a speciálních vozidel se používá nejčastěji U nákladních automobilů, tahačů a speciálních automobilů se setkáváme nejčastěji se dvěma druhy rámů: a) Žebřinový rám, který se používá především u vozidel s tuhými nápravami. Je značně namáhán a deformován. Jednotlivé skupiny vozidla, které jsou k rámu připojeny musí být připevněny tak, aby se na ně deformace nepřenášela. Pro použití nástaveb je poměrně vhodný. b) Páteřový rám, který se většinou používá jako páteřový nástavný rám a to zejména u vozidel, u kterých jsou použity výkyvné kyvadlové nápravy. Pro upevnění karoserie a dalších skupin vozidla musí být v tomto případě použit ještě pomocný rám – obvykle žebřinový. Tento rám je velmi tuhý, nedeformuje se

Celkové uspořádání střed. automobilu (TATRA T-810 6x6): Střední terénní logistický nákladní automobil (kategorie N2G) byl vyvinut na základě požadavků AČR na technické údaje a konstrukci jako náhrada vozidel P-V3S. Může být opatřen valníkovou plošinou nebo speciálními nástavbami, včetně mobilních skříňových nástaveb a standardních kontejnerů. Podlaha kabiny je zodolněna pancéřovým plechem a poskytuje osádce ochranu proti střepinám z ručních granátů a protipěchotních min. Automobil je určen pro přepravu osob, materiálu a tažení přívěsu a to jak na zpevněných a nezpevněných komunikacích, tak i v obtížném terénu. Celk. uspořádání stř. terénního nákladního automobilu TATRA T-810 6x6 je zřejmé 23

z obr. Na strojovém spodku vozidla (6x6, 1-2) je uložena bezkapotová sklopná budka řidiče a valník. Budka řidiče je vpředu opatřena ochranným sklopným rámem. Sklápění budky řidiče a záložního kola je hydraulické. Valník je vytápěný, má sklopné bočnice a zadní čelo, zadní čelo lze zajistit ve vodorovné poloze. Automobil je uzpůsoben pro tah (př. i zad. závěs), pro zvedání a pro vyprošťování (naviják).

Obr. Budka řidiče je třímístná, sedadlo řidiče je odpružené a nastavitelné. Sedadla velitele a spolujezdce jsou pevná. Sedadla jsou opatřena opěrkami hlav a bezpečnostními pásy.

Valník je vytápěný, má sklopné bočnice a zadní čelo, zadní čelo lze zajistit ve vodorovné poloze. Je způsoben pro přepravu 16 osob. K usnadnění nasedaní jsou budka i valník opatřeny stupačkami a madly. Celkové uspořádání Celk. uspořádání automobilu TATRA T-810 6x6 : Střední terénní nákladní automobil (kategorie N2G) s podvozkovou bezkapotovou karoserií, karoserie je tvořena trambusovou dvoudveřovou třímístnou sklopnou kabinou a valníkovou plošinou, motor je umístěn vpředu, převodové ústrojí je v jednom montážním bloku s motorem, třínánápravové s trvalým pohonem zadní dvojice náprav a připojitelným pohonem přední nápravy 6x4 (6x4) s mezinápravovým diferenciálem se závěrem, nápravy jsou tuhé celistvé hnací, pérování je pomocí vinutých pružin s teleskopickými kapalinovými tlumiči u přední nápravy a u zadní nápravy je pomocí 24

listových per, řízení je volantové kapalinové posilové a řiditelná jsou kola přední nápravy, provozní brzda je strojní přetlaková s bubnovými brzdami a s ABS, nosnou částí je žebřinový rám.

Kinematické uspořádání

Celk. uspořádání poháněcí soustavy automobilu TATRA T-810 6x6 je tvořeno : 25

motorem, spojkou 1, převodovkou 2, přídavnou převodovkou 3, sestupným převodem 4 s mezinápravovým diferenciálem, rozvodovkami náprav 5 se stálým převodem a nápravovými diferenciály, kolovými redukcemi v kolech 8, kloubovými hnacími hřídeli 9, 10, 11, 12, 13 a spojovacími hnacími hřídeli 6 zadních náprav Karoserie Je tvořena trambusovou dvoudveřovou třímístnou sklopnou klimatizovanou kabinou, která je zodolněná proti střepinám granátů a protipěchotních min a upravena pro možnou instalaci lafety lehkého kulometu a valníkovou plošinou nebo speciální nástavbou. Motor (RENAULT DCI 6W) Kapalinou chlazený, vznětový, čtyřtaktní, řadový, 6-ti válcový, přeplňovaný, s mezichladičem plnícího vzduchu, s přímým vstřikem paliva, objem 6,18 l a výkon 158 kW při 2400 min-1 a momentem 700 Nm při 1500 min-1, splňuje emisní normu Euro 3.

Převodové ústrojí -

spojka = suchá, třecí, 1-kotoučová, s membránovou pružinou, ovládání hydraulické s pneumatickým posilovačem; - převodovka (Praga 12 PS93 RPVZ) = mechanická, 12-ti stupňová,

-

tříhřídelová, s integrovanou 1-stupňovou rozdělovací příd.převodovkou,

-

s řaditelným pohonem př. nápravy a navijáku, s poloautomatickým

-

půlením rst., synchronizovaná, s MD se závěrem, s tlakovým oběžným

B Kinematické schéma pásového vozidla     

Jednotlivé prostory a části vozidla Podvozek a jeho části Motor a soustavy motoru Spojka Převodovka, přídavná převodovka

Seznámení s BVP 2. BVP-2 je bojové obojživelné obrněné pásové vozidlo, které bylo v Československu vyráběno na základě licence dle sovětského transportéru BMP-2. Stroj je určen pro zvýšení pohyblivosti a palebné síly mechanizovaných jednotek a k ničení obrněných cílů a živé síly protivníka. Jeho výzbroj tvoří automatický kanón 2A42 ráže 30 mm, který je určen k ničení lehce obrněných vozidel protivníka, 26

kulomet PKT ráže 7,62 mm a odpalovací zařízení protitankových řízených střel Konkurs. BVP-2 má instalované zařízení k ochraně osádky před tlakovou vlnou, pronikavou radiací, radioaktivním spadem a chemickými zbraněmi. Dále je vybaveno systémem 902V pro odpalování dýmových granátů (6 ks). BVP-2 se v Československu sériově vyráběly od roku 1987 do roku 1989. Celkem bylo vyrobeno 344 kusů, z toho bylo do ČSLA zavedeno 280 kusů tohoto bojového vozidla.[1] Pojednání o podvozku, motoru a soustavách BVP 2. Podvozek bojového vozidla pěchoty 2, jeho hlavní části a jejich funkce. Předloženy jsou charakteristiky jednotlivých součástí, schémata a obrázky vysvětlující činnost. (pásový pohybový mechanismus a závěsné ústrojí). Popis Podvozek vozidla BVP-2 se skládá z pohybového ústrojí a závěsného ústrojí. Podvozek je pásový s hnacími koly umístěnými vpředu, s nezávisle na sobě zavěšenými a odpérovanými pojezdnými koly a s napínacími koly v zadní části korby. [1] Účel Podvozek vozidla BVP-2 umožňuje přeměnu otáčivého pohybu hnacích kol na postupný pohyb vozidla na cestách, v terénu i ve vodě (při plavbě) a tlumí otřesy a nárazy vznikající při jízdě. [1] Pásové pohybové ústrojí Účel Pásové pohybové ústrojí mění otáčivý pohyb hnacích kol na postupný pohyb vozidla.Spojení hnacích kol s kolejovými pásy j cívkové. Při plavbě vytváří kolejový pás při protáčení svou spodní větví proud vody, který směřuje opačným směrem než je směr vozidla. Vzhledem k malému měrnému tlaku mezi kolejovým pásem a půdou umožňuje dobrou průchodivost v terénu. [1] Hlavní části Pásové pohybové ústrojí vozidla BVP-2 se skládá ze dvou hnacích kol (obr.1.), dvou napínacích kol, dvanácti pojezdových kol, šesti nosných kladek a dvou kolejových pásů. [1]

27

Obr.1. Pohybové ústrojí 1-nosná kladka; 2-kolejový pás; 3-hnací kolo; 4-šesté pojezdné kolo; 5-napínací kolo; 6-čistič napínacích kol; 7-kapalinový teleskopický tlumič pérování; 8-pružinový omezovač zdvihu; 9axiální omezovač; 10-pryžový omezovač zdvihu; 11-spojka článků; 12-článek pásu; 13-vahadlo; 14-zátka plnícího otvoru; 15-držák vahadla; 16-víko zkrutné tyče

2. MOTOR a převodovka Vozidlo BVP 2 je lehké bojové obojživelné obrněné pásové vozidlo určené pro zvýšení pohyblivosti a palebné síly motorizovaných jednotek a k ničení obrněných cílů a živé síly protivníka. Mechanizovaným jednotkám, do jejichž sestavy je zařazeno, umožňuje mimo jiné i vedení palby z ručních zbraní za pohybu. Svým pancéřováním poskytuje osádce ochranu proti zbraním hromadného ničení a je přizpůsobeno pro leteckou přepravu. Je vyzbrojeno 30mm kanónem a 7,62mm spřaženým kulometem PKT a PTŘS.

Popis motorového a převodového prostoru Motorový a převodový prostor je umístěn v pravé přední části korby. Od ostatních prostorů vozidla je oddělen přepážkou s tepelnou a zvukovou izolací. V přepážce jsou otvory se snímatelnými krytkami pro přístup k zařízením, která jsou umístěna v tomto prostoru. V motorovém a převodovém prostoru je umístěn motor se soustavami, které zabezpečují jeho činnost, a převodné ústrojí s kapalinovým ovládáním. Motor, hlavní spojka, převodovka a dvě planetová směrová ústrojí s provozními brzdami tvoří jeden montážní blok. Další blok tvoří ejektorová skříň s chladící a mazací soustavou motoru, chladičem kapalinového ovládání převodného ústrojí a čističem vzduchu. V přední pravé části prostoru je umístěno čerpadlo s elektromotorem na odčerpávání vody, vpravo od motoru 28

je umístěna nádrž na motorový olej s kotlem ohřívače. Za motorem je umístěn kompresor s mechanicky poháněným odsávacím čerpadlem vody z korby vozidla. Dále jsou v tomto prostoru umístěny části soustav, které zabezpečují činnost zařízení požární ochrany a zařízení pro ochranu proti účinkům zbraní hromadného ničení. [1, str. 6-7]

Motor Motor UTD-20 je vznětový, čtyřdobý, s přímým vstřikem paliva, šestiválcový s uspořádáním válců do tvaru V, nepřeplňovaný, rychloběžný, s uzavřeným nuceným kapalinovým chlazením a tlakovým mazáním. Výkon se z motoru přenáší na převodné ústrojí z přední části klikového hřídele přes setrvačník a na kompresor z protilehlého konce klikového hřídele přes hnací hřídel. Klikový hřídel se otáčí doprava (ve smyslu pohybu hodinových ručiček) při pohledu ze strany hnacího hřídele na pohon kompresoru. Pohonná jednotka je upevněna na dvou předních oporách a jedné zadní. K tomu, aby se předešlo příčnému posuvu hnacího bloku, jsou ve střední části skříně převodovky, oproti předním oporám, umístěny vymezovací šrouby. [1, str. 170] Převodovka Převodovka je vícestupňová se stálým záběrem ozubených kol. Má pět rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad. Převodovka je určena k efektivnímu využití výkonu motoru, k umožnění jízdy vozidla vzad, k odpojení hnací síly motoru od hnacích kol. [1, str. 200-201] Dílčí seznam použité literatury [1] MINISTERSTVO OBRANY. Bojové vozidlo pěchoty 2 (BVP-2). Tank-26-12. Praha, 2000

[2] MINISTERSTVO OBRANY. Tank-26-1 Vojskové opravy bojového vozidla pěchoty BVP-2. Praha, 1994 [3] Bojové vozidlo pěchoty 2 (BVP-2). MINISTERSTVO OBRANY. [online]. [cit. 2013- 10-15]. Dostupné z <:http://www.acr.army.cz/scripts/detail.php?id=5018ChromeHTML\Shell\Open\Command.>

3. Palivová soustava Palivová soustava je určena k uskladnění, čistění a dodávání paliva do motoru. Skládá se z palivových nádrží, palivoměru, palivového dopravního čerpadla BCN, palivových kohoutů, hrubého čističe, palivového dopravního čerpadla, jemného čističe, vstřikovacího čerpadla s výkonovým regulátorem, zpětných ventilů, vysokotlakého a nízkotlakého potrubí, vstřikovačů, odvzdušňovacího potrubí a

29

ventilu s potrubím pro přívod vzduchu do palivových nádrží. Potrubí palivové soustavy je natřeno žlutou barvou. 6

4 Ohřívací soustava Je kapalinová soustava s nuceným oběhem, určená k přípravě motoru k nastartování a udržování podmínek pro spouštění motoru za nízkých teplot. Mezi hlavní části ohřívací soustavy patří ohřívač, čerpadlo a palivový kohout ohřívače.

5. Chladící soustava Charakteristika --Chladící soustava je určena k odvodu přebytečného tepla z tepelně namáhaných částí motoru a k udržování teploty motoru ve stanovených mezích. Chladící soustava je kapalinová, uzavřená, s nuceným oběhem chladicí kapaliny (chladící kapalinou je nemrznoucí chladicí směs EG-TA nebo FRIDEX[3]) chlazení v chladiči, přes který proudí atmosférický vzduch ejekčním účinkem výfukových plynů.

Chladič Chladič je trubkový, lamelový a slouží k chlazení kapaliny, která vychází z motoru. Je umístěn ve skříni ejektoru pod olejovými chladiči. Ke skříni ejektoru je upevněn upínacími pásky. Chladič má dvě hrdla a nátrubek. Jedno hrdlo je spojeno potrubím s hlavami bloků válců, druhé je spojeno potrubím s čerpadlem chladicí kapaliny. S nátrubkem je spojena trubka, která odvádí páru z chladiče do expanzní nádržky. [2]

2. Provoz vozidel AČR a jeho definice Provoz vojenských vozidle je systém technických, legislativních a administrativních opatření zabezpečujících jeho používání v rezortu MO.

3. Systém provozu PVT v AČR. Základními předpoklady úspěšného plnění úkolů ozbrojených sil České republiky je správný technický stav a spolehlivost veškerého vojenského materiálu. Zabezpečení efektivního a správného používání techniky v mezích technických norem, platných zákonů, rozkazů, nařízení a dalších interně normativních aktů, jakož i udržení její nepřetržité provozuschopnosti je cílem systému provozu techniky AČR.

6

MINISTERSTVO OBRANY. Bojové vozidlo pěchoty 2 (BVP-2). Tank-26-12. Praha, 2000, 171.

30

Vymezení pojmů [1]

Provoz vojenského materiálu je systém technických, legislativních a administrativních opatření zabezpečujících jeho používání v rezortu MO. Technická opatření tvoří souhrn používání, údržby, oprav, metrologických ověření, technických prohlídek, měření emisí a ukládání.

revizí,

Legislativní opatření tvoří homologace, schvalování technické způsobilosti, označování, evidence vozidel ozbrojených sil, pojištění podle zákona č. 168/1999 Sb. a zpracování INA pro vojenský materiál. Administrativní opatření zahrnují plánování a vyhodnocování používání, vedení stanovené dokumentace a vykazování používání.

4. Základní pojmy- provozní jednotka, proběh techniky Používání vojenského materiálu je stav, kdy jsou jím plněny úkoly, pro jejichž plnění byl zaveden do užívání v rezortu MO.

Používání Údržba

Údržba techniky zahrnuje soubor preventivně technických a organizačních opatření k zabezpečení plné provozuschopnosti techniky.

Oprava

Oprava je činnost, jejímž cílem je obnovit technické vlastnosti opotřebovaného nebo poškozeného materiálu na předepsanou popřípadě předem dohodnutou úroveň. Opravou se obnovuje schopnost materiálu plnit požadovanou funkci včetně jeho vzhledových vlastností.

Ukládání

Ukládání (skladování) je soubor technických a organizačních opatření, omezujících vliv fyzického stárnutí a klimatických podmínek na techniku.

Metrologie a Metrologie a technický dozor je soubor pravidelných, striktně stanovených technický dozor preventivních , technických a organizačních opatření k zabezpečení provozu techniky dle platných zákonů (505/90 Sb., 174/68 Sb., 575/90 Sb. a 396/92 Sb.)

SYSTÉM PROVOZU PVT V AČR

TECHNICKÁ OPATŘENÍ

LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ

POUŽÍVÁNÍ ÚDRŽBA OPRAVY UKLÁDÁNÍ TECHNICKÉ PROHLÍDKY MĚŘENÍ EMISÍ 31 METROLOGIE A TECHNICKÝ DOZOR

ADMINISTRATIVNÍ OPATŘENÍ

Obr. Grafické znázornění systému provozu PVT v AČR Pro správné pochopení ustanovení dalších kapitol je důležité přesné vymezení i některých jiných použitých pojmů [1].

Provozní jednotka (PJ)

= veličina, kterou se měří množství vykonané práce, - udává se v dohodnutých jednotkách (km, Mh, výstřely, litry, cykly), - slouží i pro účely evidence

Proběh techniky = práce techniky vyjádřená v provozních jednotkách.

Meziopravní norma

= stanovený počet provozních jednotek, které má pozemní vojenská technika odpracovat od vyrobení do první plánované opravy nebo mezi jednotlivými plánovanými opravami.

(MON) Zásoba PJ do = takové množství provozních jednotek, které zbývá do následující technické údržby nebo plánované opravy od skutečného, současného stavu PJ. technické údržby nebo opravy

Životnost

= schopnost objektu plnit požadovanou funkci v daných podmínkách používání a provozu do dosažení mezního stavu.

32

T-3 Používání vojenské techniky v míru, zařazení do skupin, jízda vojenského vozidla 1. Používání vojenské techniky v míru, definice co je používání Používání vojenského materiálu je stav, kdy jsou jím plněny úkoly, pro jejichž plnění byl zaveden do užívání v rezortu MO. Podmínkou používání je platný příkaz pro použití techniky Používání techniky v míru musí být organizováno v souladu s plánem bojové přípravy, podle platných předpisů, rozkazů a nařízení a to vždy v mezích platných provozních norem. Provoz vojenských vozidel na pozemních komunikacích se řídí obecně závaznými právními předpisy7, které stanovují pravidla a podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, vojenskými předpisy8, které tato ustanovení konkretizují na podmínky provozu vojenských vozidel a ostatními interními normativními akty9, které řeší dílčí oblasti provozu vojenských vozidel. Technika může být v míru používána jen ve výrobcem stanoveném technickém stavu, v rozmezí stanovených parametrů a pro účely, ke kterým je vyrobena a určena. 2. Podmínky používání vozidel. Podmínky používání vozidla

 má schválenou technickou způsobilost k provozu,  je zavedena do používání a evidována v souladu s RMO č.9/03,  je používána výhradně předepsaným způsobem oprávněnými osobami, které ji mají stanoveným způsobem převzatu,  je používána ve stanoveném technickém stavu, v mezích technických norem a k účelu, ke kterému je určena,  je opatřena VPZ (bojová vozidla se mimo to označují smluvenými čísly). Je zakázáno používat techniku, která [2, 18]: - není ve správném (požadovaném) technickém stavu10, - ohrožuje bezpečnost provozu a stav životního prostředí, - vykazuje nadspotřebu paliv a maziv, případně jiných provozních materiálů, - není na ní včas a řádně provedena údržba, popř. kontrola ve stanici technické kontroly a měření emisí (u které je stanovena11),



7

Např. zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (včetně zákona č. 411/2005 Sb.), zákonem č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

8

 Např. Všeob-P-37.

9

 Např. Směrnicí pro používání PVT AČR v míru (č.j.: 5186/28/2003-1200).

10

 Technická nezpůsobilost vozidla k provozu je vymezena § 26 vyhlášky MO č. 274/1999 Sb. a je uvedena v příloze 4 předpisu Všeob-P-5 „Parky vojenské techniky a provoz v nich“.

33

- nemá provedené zákonné revize a kalibrace.

3. Zařazení techniky do skupin Pro potřeby plnění svých úkolů obhospodařuje AČR značné množství techniky, jejíž provozování v mírových podmínkách by bylo neúčelné nebo neefektivní. Proto mají její jednotlivé složky část techniky uloženou a její použití plánují jen v případě potřeby.

Podle charakteru používání, ukládání (skladování) zařazujeme techniku do následujících skupin [2]: A) běžného používání - provozní (BP-P), - uloženou (BP-U), B) nedotknutelných zásob (NZ).

Technika BP-P

Technika ze skupiny běžného používání – provozní je určena k zabezpečení úkolů bojové pohotovosti, pohotovostního systému, výcviku a zabezpečení života vojsk. Počet vozidel zařazených do této skupiny je stanoven podle potřeb zabezpečení výcviku a plnění hospodářských úkolů v návaznosti na zabezpečení provozu finančními prostředky. Zařazení techniky do skupiny BP-P je zveřejněno v rozkaze č. 1 velitele útvaru.

Technika BP-U

Techniku zařazenou do skupiny běžného používání – uloženou lze používat maximálně 2 x za výcvikový rok k úkolům stanoveným v příslušném plánu na výcvikový rok. Jsou to zpravidla: - zabezpečení úkolů bojové pohotovosti spojených s výjezdem organických jednotek, - doplnění počtů organické jednotky při taktickém cvičení útvaru, cvičeních vyšších stupňů velení, stmelovacích cvičení záloh a výcviku v překonávání vodních překážek, - zabezpečení zahraničních misí, - zajištění úkolů spojených s údržbou a skladováním. Použití techniky BP-U pro jiné účely je oprávněn povolit velitel brigády. Vyjmutí techniky a její opětovné uložení do režimu uložení se zveřejňuje v rozkaze velitele útvaru.

Technika NZ

Technika nedotknutelných zásob slouží pro pokrytí potřeb AČR v případě ohrožení státu, ochrany obyvatelstva nebo při jiných mimořádných situacích. V běžném mírovém životě je dlouhodobě uložena.

11

 Vozidla AČR, která podléhají povinnosti pravidelného provádění technických prohlídek v STK a SME jsou dále uvedena.

34

Vyjmutí techniky NZ z uložení a její použití povoluje mimo zvláštní případy (požár, povodeň apod.) výhradně NGŠ AČR.

4. Provozovatel vozidla, uživatel vozidla Provozovatel vozidla je z hlediska zabezpečení správného provozu rozhodující osobou.

Provozovatelem vojenského vozidla je velitel (náčelník, ředitel) vojenského útvaru (ústavu, zařízení, organizace), nebo funkcionář jemu na roveň postavený, u kterého je vozidlo v tabulkách počtů nebo v účetní evidenci. Při odvelení vozidla je provozovatelem vozidla ten velitel vojenského útvaru, ke kterému je vozidlo odveleno. Povinnosti provozovatele vozidla

Provozovatel má řadu povinností vyplývajících z právních předpisů [18]. Provozovatel nesmí přikázat ani dovolit, aby bylo užito k jízdě vozidla, jestliže vozidlo, jeho náklad nebo řidič nesplňují podmínky stanovené právními předpisy a interními normativními akty. Ve vztahu k organizaci přepravy osob a nákladů ve vojenských vozidlech mezi nejdůležitější povinnosti patří:  zabezpečit požadovanou odbornou připravenost řidiče a vést záznam o jeho pravidelné odborné přípravě,  poskytnout řidiči před řízením vozidla a v jeho průběhu přiměřenou přestávku tak, aby jeho schopnost k řízení nebyla snížena únavou12,

Nepřetržitá doba řízení vozidla (včetně přestávky kratší než 10 min.) jedním řidičem nesmí být delší než 4 hodiny. Před uplynutím této doby musí následovat přestávka min. 30 minut, během níž nesmí řidič vykonávat jinou pracovní činnost (vyjma kontrolní prohlídky a dohledu na vozidlo)13. Celková doba řízení vozidla nesmí být denně delší než 8 hodin. Tuto dobu lze prodloužit nejvýše dvakrát týdně až na 12 hodin, při čemž za týden nesmí překročit 48 hodin. Toto ustanovení neplatí při taktických cvičeních, BoPo, pro hotovostní vozidla nebo v případě nebezpečí, poskytování pomoci apod [18].  povolit používání vozidla pouze ve vyhovujícím technickém stavu,  při přepravě nákladu vybavit řidiče (velitele vozidla) potřebnými doklady k nákladu, popř. potřebným počtem způsobilých a náležitě poučených osob, 12 13

 Tuto povinnost plní mimo jiné i prostřednictvím velitele vozidla  Dodržení bezpečnostních přestávek musí být zjistitelné ze záznamu o provozu vozidla („Příkaz k použití“) nebo z odpovídajícího technického zařízení.

35

 při přesunu vozidel v proudu určit velitele proudu,  vydat písemný rozkaz pro přesun při: - samostatných jízdách jednotlivých vozidel do míst, vzdálených více než 100 km od posádky (místa odvelení)14, - při každé jízdě nadrozměrného vozidla, - při přepravě nebezpečného nebo nadrozměrného nákladu, - při hromadném přesunu vozidel v proudu,

Písemný rozkaz pro přesun musí mimo jiné obsahovat15: o omezení v provozu vozidla včetně upozornění na možné negativní dopady přesunu na životní prostředí a opatření k jejich minimalizaci, o informace o podmínkách a zvláštnostech přesunu a případném zabezpečení přesunu ostatními součástmi AČR nebo Policií ČR, o určení osy přesunu, zastávky, způsob jízdy v nebezpečných místech, regulovaných místech ap., o zásady činnosti při poruchách a poškození vozidla, o stanovení způsobu odpočinku a ostatní zásady bezpečné jízdy, včetně pokynů pro činnost po skončení úkolu, o způsob spojení s dozorčími orgány vlastního útvaru za přesunu. Písemný rozkaz k provedení přesunu musí mít velitel vozidla (proudu) při jízdě u sebe!  učinit vhodná technická nebo organizační opatření k zabezpečení bezpečného provozu vozidel uvnitř objektů útvaru,  vést záznam o provozu každého vozidla a uchovávat jej po dobu pěti let od ukončení jízdy

Na každé použití techniky vydává provozovatel prostřednictvím stanovených orgánů „Příkaz k použití“!

5. Jízda vojenského vozidla, přeprava osob Za řízení vozidla v souladu s právními předpisy odpovídá řidič. V některých specifických případech je jeho činnost podle vojenských odborných předpisů a INA závislá na veliteli vozidla a proto je ve zvláštních případech za provoz vozidla spoluodpovědný i velitel vozidla.

14

 Písemný rozkaz pro přesun není nutno vydávat pro jízdu autobusu provozního útvaru MO nebo vojenského svazu nebo při použití osobního automobilu.

36

Směr jízdy

Za dodržení určeného směru jízdy odpovídá velitel vozidla. Pokud dojde v odůvodněných případech (uzavření komunikace, převoz zraněného při nehodě techniky apod.) ke změně určeného směru jízdy je povinen toto zapsat do zvláštního sdělení na čelní straně „Příkazu k použití“16.

Omezení jízdy

S výjimkou mimořádných situací platí pro vojenská vozidla všechna ustanovení právních předpisů pro provoz vozidel včetně zákazu vjíždění na dálnici bez platné dálniční známky, pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou provozem vozidla u určených vozidel (viz příloha 1) apod. Neodpovídá-li vozidlo svou konstrukcí (rozměry, osvětlení apod.) právním předpisům17 (např. tanky, OT, BVP, spec. vozidla) musí být při jízdě na veřejné komunikaci zajištěno doprovodným vozidlem používajícím výstražného světla oranžové barvy (majáčku) nebo zvláštního výstražného znamení (vozilo s právem přednostní jízdy). Při jízdě vozidel s namontovanými anténami pod elektrickým vedením (železniční přejezdy, tramvajové nebo trolejbusové vedení) musí řidič (velitel) vozidla zabezpečit jejich demontáž (sklopení).

Vyjíždění na komunikaci

Při vyjíždění vozidla (proudu) na silnici z míst ležících mimo silnici (např. z terénu) je řidič a velitel vozidla (proudu) povinen zabezpečit očištění vozidla a silnice.

Navádění vozidla

Tam, kde si to vyžaduje bezpečnost provozu vozidla (otáčení, couvání, vjezd do omezeného prostoru) a v dalších případech stanovených INA (rozkazy velitelů, vnitřní řády objektů apod.), je velitel vozidla povinen vystoupit z vozidla a navést řidiče pomocí signálů pro navádění vozidla18. Pro rychlost jízdy vojenských vozidel plně platí příslušná ustanovení pravidel silničního provozu19.

Rychlost jízdy

Maximální povolenou rychlost vozidla stanovuje velitel jednotky podle charakteru plnění úkolu a vycvičenosti řidiče. Tato rychlost vyznačená na čelní straně „Příkazu k použití“ nesmí být v žádném případě (ani při dojíždění v proudu) překročena. Dbát na její dodržování řidičem je povinen i velitel vozidla.

Maximální rychlost jízdy kolových obrněných transportérů nesmí přesáhnout 50 km.h-1.

16

 Vzor zápisu do zvláštního sdělení PkP při změně (doplnění) směru jízdy [2]: Z důvodu ................................ byla upravena trasa jízdy do .......................... Změnu povolil ................................................................................................... (uvést funkci a jméno s kým byla změna i telefonicky projednána)

17

 Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

18

 Signály pro navádění vozidla jsou uvedeny v příloze 3.

19

 Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (včetně zákona č. 411/2005 Sb.).

37

Při přepravě nebezpečných nákladů a přesunech vojenských vozidel v proudu a v dalších případech platí zvláštní ustanovení o omezení rychlosti jízdy (viz kapitola 2.1.6 a 2.1.7).

Pokyny VP, PČR Během přesunu jsou velitel vozidla i řidič povinni uposlechnout pokynů orgánů Vojenské policie, Policie České republiky, Vojenské silniční pořádkové služby a a VSPS dalších orgánů, které jsou oprávněny zastavovat nebo kontrolovat vojenská vozidla. Přeprava osob je realizována: Velitel vozidla je povinen zabezpečit, aby osoby přepravované ve vozidle dodržovaly stanovená bezpečnostní opatření, ustanovení právních předpisů, předpisu Všeob-P-37 případně dalších INA. Pokud je to nutné je povinen k tomu vydat přepravovaným osobám odpovídající pokyny.

Ve vojenských vozidlech lze přepravovat jen vojáky, občanské zaměstnance vojenské správy a příslušníky ozbrojených sborů ČR.

Přeprava civilních osob

Jiné osoby lze přepravovat jen se souhlasem velitele útvaru, což musí být vyznačeno ve zvláštní sdělení na přední straně PkP20. Hrozí-li nebezpečí z prodlení (převoz zraněné osoby po nehodě, přeprava pro potřebu vyšetřování apod.) povoluje přepravu velitel vozidla. Také tuto přepravu je povinen zaznamenat do zvláštního sdělení v PkP21. Do PkP21 se zaznamená i přeprava cizích státních příslušníků, kterou může příslušný velitel povolit pouze ve zvláštních případech.

Podmínky přepravy osob

Za jízdy musí být osoba, která sedí na sedadle, vybaveném bezpečnostním pásem, tímto pásem řádně připoutána! To neplatí při:  couvání vozidla pro řidiče,  výcviku v řízení v řidičských kurzech pro učitele,  plnění úkolů v uzavřených prostorách kasáren a letišť,  taktickém a speciálním výcviku podle rozhodnutí velitele řídícího výcviku,

20

 Vzor zápisu do zvláštního sdělení PkP při povolené přepravě civilních osob [2]: Přeprava .............................. zaměstnané(ho) ................................................... (jméno a příjmení) (zaměstnavatel, popř. rodinný příslušník) povolena ...................... z důvodu ........................................rozkazem č. ...... (uvést funkci, hodnost a jméno) Podpis velitele vozu: ..................................................

38

 výkonu funkce orgánů vojenské policie,  přepravě osob s tělesnou výškou menší než 1,5 m  ze zdravotních důvodů (potvrzení musí mít u sebe).

Při přepravě osob je řidiči a přepravovaným osobám zakázáno ve vozidle kouřit!

Ve speciálních automobilech lze v nástavbě přepravovat pouze jejich obsluhu, přičemž nesmí být ohrožena jejich bezpečnost. Ve speciálních automobilech pro přepravu osob (štábní apod.) překročen povolený počet přepravovaných osob.

nesmí být

Při přepravě osob v bojovém nebo zvláštním vozidle (tanky, OT, BVP) nesmí počet přepravovaných osob překročit počet stanovený vojenských odborným předpisem nebo návodem výrobce. Osádka nebo přepravované osoby musí při jízdě použít ke stání nebo sezení pouze místa k tomu určená. Při přepravě musí být příklopy v prostoru přepravovaných osob uzavřeny (s výjimkou taktických cvičení)! Je zakázáno sedět při jízdě na pancíři nebo karoserii vozidla!

Při přepravě osob na ložné ploše nákladního automobilu musí být napnuta plachta mimo taktická cvičení a odborné přípravy (speciální výcvik). Z přepravovaných osob na ložné ploše určuje velitel vozidla svého zástupce, který dbá na to, aby přepravované osoby za jízdy nestály, nevykláněly se, nenechaly vyčnívat předměty z vozidla ani nijak neohrožovaly bezpečnost a plynulost silničního provozu nebo životní prostředí. Pro sledování signálů nadřízeného velitele určuje velitel vozidla pozorovatele, který zaujímá místo v pravém předním rohu korby. K pozorování uzávěrů bočnic se na dobu jízdy určují vojáci, kteří sedí v rozích předního i zadního čela valníku. K pozorování následujícího vozidla, přípojného vozidla a uzávěru zadního čela 39

valníku se určuje voják, který sedí na pravé lavičce u zadního čela vozidla [19]. Hromadná přeprava osob

Hromadnou přepravu osob (více než 6 osob vyjma řidiče) na ložné ploše nákladního automobilu a speciálního automobilu určeného k přepravě osob je možné ve vojenských vozidlech povolit pouze za podmínek21:  použití vozidla od jehož technické kontroly neuplynulo více než 6 měsíců,  řidič vozidla minimální praxi v řízení vozidla daného typu alespoň 1000 km a závěr lékařsko-psychologického vyšetření s hodnocením QL-2  počet přepravovaných osob nesmí překročit stanovenou mez (viz tabulka 1)

Tabulka 1.

Maximální počet osob přepravovaných na ložné ploše nákladního automobilu

Užitečná hmotnost vozidla [kg]

Příklad automobilů AČR

Maximální počet osob podle

Typ Všeob-P-37

Land Rover Defender 90 (soft top)22 do 1 500

10

Užitečná hmotnost [kg]

705

Land Rover Defender 110 (soft top)23 1168

1 500 ÷ 2 500

2 500 ÷ 5 000

5 000 ÷ 7 000

21

22

23

15

AVIA 21T-N

2 000

AVIA 31T-N

3 130

P-V3S

3 500

T-815 VV 4x423

5 600

20

30

 Toto ustanovení neplatí při přepravě osob při taktickém výcviku, je-li řidič vozidla příslušníkem cvičící jednotky nebo jedná-li se výhradně o přepravu obsluhy vozidla a pro řidiče, kteří splňují ustanovení právních předpisů [18].  Platí pouze pro vozidla kategorie N (určená pro přepravu nákladů). Pro vozidla kategorie M (určená pro přepravu osob) je povolený počet přepravovaných osob uveden v „Osvědčení o registraci vozidla“. Při přepravě více než 8 osob (vyjma řidiče) musí být řidič držitelem řidičského průkazu skupiny „C“.

 Počet přepravovaných osob ve vozidle T-815 VV 4x4 je omezen předpisem Aut 24-13 [16] na 20 osob.

40

nad 7 000

T-148 VN

8 000

T-815 VVN 6x6

8 000

T-815 VVN 8x8

12 000

T-815 VT 8x8

10 000

40

41

T-4 Velitel vojenského vozidla, navádění a vojenská pořádková služba 1. Velitel vojenského vozidla

Pro plnění úkolů spojených s použitím vozidla se určuje pro každé vozidlo z řad vojáků v činné službě nebo občanských zaměstnanců velitel vozidla. Toho do funkce určí buď provozovatel nebo uživatel. Uživatel

Uživatel je osoba, které je vozidlo přiděleno k plnění úkolů „Týdenním plánem použití VTM“ (PkP).

Velitel vozidla

Není-li jako velitel vozidla určena jiná osoba, považuje se přidělení vozidla uživateli současně za jeho určení velitelem vozidla. Je-li uživateli přiděleno více vozidel, určí si velitele jednotlivých vozidel.

Velitel vozidla je nadřízen všem osobám, které se ve vozidle přepravují.

Povinnosti velitele vozidla

Úkoly velitele vozidla mohou v některých případech vykonávat současně řidiči, kromě následujících případů:  při přepravě cenné zásilky nebo peněžní hotovosti větší hodnoty,  při přepravě osob v ložném prostoru nákladního automobilu (kromě vojenského výcviku),  při přepravě materiálu, z jehož povahy a množství vyplývá potřeba zvláštní pozornosti (zbraně, munice, výbušniny, jedy, radioaktivní látky, materiál historicky cenný apod.),  při jízdě nadrozměrného vozidla mimo uzavřený objekt,  při jízdě vozidla s nosičem utajované informace s vyšším stupněm než „DŮVĚRNÉ“. Velitel vozidla je povinen [18]:  absolvovat pravidelná školení24, pro velitele vozidel nejpozději do uplynutí 12 měsíců následujících po měsíci posledního školení,  před zahájením přesunu vydat řidiči rozkaz pro přesun

24

 Školení organizuje velitel útvaru v rozsahu nejméně 2 hodin. Obsah školení se zaměřuje na: - zásady a podmínky používání vozidel s konkretizací na specifické podmínky útvaru, - povinnosti provozovatele, velitele proudu, velitele vozidla a řidiče, - bezpečnost práce při používání vozidel, - činnost při dopravní nehodě a způsob vyžadování pomoci. O školení se vede evidence (např. v třídní knize).

42

(viz kap. 2.1.2),  zajistit plnění podmínek nakládky, vykládky a přepravy osob a nákladů stanovených směrnicemi provozovatele,  vyžadují-li to okolnosti organizovat činnost a být nápomocen řidiči při navádění, otáčení, couvání vozidla, výjezdu na pozemní komunikaci, připojování přívěsu apod.,  před vjetím vozidla na komunikaci z míst ležících mimo ni zabezpečit v součinnosti s řidičem očištění vozidla případně komunikace,  při jízdě vozidla, které používá sklopná nebo výsuvná zařízení nebo doplňkové antény, věnovat pozornost úsekům, kde hrozí nebezpečí kontaktu s elektrickými vodiči (např. železniční přejezdy25, tramvajové troleje apod.) a včas zabezpečit jejich sklopení, stažení nebo demontáž,  při přepravě osob zabezpečit, aby přepravované osoby dodržovaly stanovená bezpečnostní opatření, při zastávkách zajistit kázeň a jejich bezpečnost,  při jízdě v proudu plnit stanovené povinnosti a rozkazy velitele proudu  dodržet v kreditu silničního přesunu26 stanovené podmínky a omezení jízdy nebo přepravy nákladu,  při přesunu, který se sleduje orgány vojenské dopravy jim hlásit: - při zahájení přesunu čas výjezdu, počet vozidel, identifikační číslo přesunu, - v průběhu přesunu závažné problémy a učiněná opatření, - po ukončení přesunu čas a počty vozidel a průběh přesunu,  zajistit při zastávce bezpečnost osádky popř. střežení vozidla, stanoví-li to interní normativní akty,  při bezpečnostní přestávce zajistit řidiči její nerušený průběh,  v případě parkování vozidla s technickou závadou u jiného útvaru, kterou nemůže řidič sám odstranit požádat o pomoc velitele tohoto útvaru a informovat provozovatele,  hlásit události vzniklé při používání vozidla (podle směrnic provozovatele nebo rozkazu pro přesun).

Zásady činnosti velitele vozidla

Velitel vozidla musí umožnit řidiči plnění jeho povinností. Nesmí zasahovat do ovládání vozidla, rozptylovat jeho pozornost a ani jinak narušovat činnost řidiče.  pokyny řidiči vydávat zásadně jen tehdy, je-li vozidlo v klidu (před jízdou); - za jízdy vydávat jen nutné pokyny nebo informace, upozornění na nebezpečí, překročení povolené rychlosti a zdržet se všeho co by mohlo

25

 U železničních přejezdů je výška elektrického vodiče 5 500 (min. 4 950) mm nad temenem kolejnice. Při napájecím napětí 25 000 V (střídavá trakce) může přeskoková vzdálenost kolísat v závislosti na stavu prostředí od 0,15 do 1,5 m od napájeného vodiče. Udávaná bezpečná vzdálenost při provádění nezajištěných prací je 3 m.

26

 Kredit silničního přesunu je povolení, které vydávají orgány vojenské dopravy k přesunu a kterým jsou stanoveny po odborné stránce závazné podmínky přesunu.

43

řidiče rozptýlit nebo znervóznit,  za bezpečnost provozu odpovídá především řidič! - naruší-li velitel vozidla odbornou činnost řidiče, nebo mu neumožní v plném rozsahu plnit jeho povinnosti, nese právní odpovědnost za případné následky, které svým jednáním způsobil,  pokud si to vyžaduje bezpečnost provozu vozidla (otáčení, couvání, vjezd do omezeného prostoru) a v dalších případech stanovených INA (rozkazy velitelů, vnitřní řády objektů apod.), je velitel vozidla povinen vystoupit z vozidla a navést řidiče nebo jinak mu být nápomocen při zabezpečení bezpečnosti provozu; - při navádění používá signály uvedené v příloze 2 předpisu Zákl-2 (viz příloha 3 této pomůcky). Velitel vozidla je v odůvodněných případech oprávněn změnit podmínky plnění přepravního úkolu, jako např.:     

osu přesunu, účel a směr jízdy, dobu plnění úkolu, řízení vozidla jiným řidičem, povolit přepravu jiných osob (při nebezpečí z prodlení)27,

2. Signály pro navádění vozidla SIGNÁLY PRO NAVÁDÉNÍ VOZIDLA (Zákl-2, příloha 2)

Velitel, který navádí vozidlo, se vždy postaví čelem k vozidlu nejméně 5 m od něho. Nikdy se nestaví mezi vozidlo a překážku a nikdy se při navádění nepohybuje. Pokud se velitel musí pohybovat, zastaví vozidlo, přejde na další místo a znovu zahájí navádění. Vždy musí mít přehled o překážkách za sebou nebo za vozidlem.

27

 Všechny změny musí neprodleně zaznamenat v jízdním dokladu vozidla a po návratu k útvaru oznámit způsobem stanoveným směrnicemi provozovatele.

44

3. Řízení provozu Bezpečnost provozu vozidla Při používání vozidel ozbrojených sil na pozemních komunikacích jsou všichni zúčastnění (provozovatel, uživatel, řidič popř. velitel vozidla) povinni respektovat ustanovení platných právních předpisů a norem (např. zákon č. 361/2000 Sb. zákon č. 56/2001 Sb.) pokud není stanoveno jinak.

Řízení provozu

Provoz na pozemních komunikacích se řídí pokyny:  příslušníka Policie České republiky,  vojenského policisty,  příslušníka vojenské pořádkové služby (VPS)28. Uvedené orgány při řízení provozu používají signály podle § 75 zákona 361/2000 Sb. Příslušníci VPS a vojenští policisté mohou používat při řízení vozidel a jejich proudů další pokyny stanovené interními normativními akty (např. příloha 2, předpisu Zákl-2). Příslušník VPS je mimo jiné oprávněn:  zastavovat vozidla, jejichž řidiči porušili dopravní kázeň a kontrolovat doklady pro řízení těchto vozidel (o porušení kázně učinit zápis do jízdního dokladu vozidla),

VPS

 zabránit v jízdě řidiči vozidla, který hrubě porušil pravidla silničního provozu nebo zásady pro provoz vozidel.

Kontroly vozidel

Při kontrole vozidla vojenským policistou je řidič vozidla povinen zastavit motor, zajistit vozidlo a dále postupovat podle pokynů policisty. Zahájení a předmět kontroly oznamuje vojenský policista veliteli vozidla. Po ukončení kontroly informuje vojenský policista velitele vozidla o výsledku kontroly a případných omezeních pro další jízdu. Výsledek kontroly zapíše vojenský policista do jízdních dokladů vozidla. O zjištěných závadách, které nebyly odstraněny na místě informuje provozovatele prostřednictvím „Hlášení silniční kontroly“. Zadrží-li vojenský policista jízdní doklad, vozidlo nebo doklady k nákladu, vydá o tom potvrzení s uvedením důvodu zadržení. Vozidlo, jehož další používání bylo zakázáno se nesmí do odstranění příčiny zákazu dále provozovat.

Omezení jízdy vozidel

S výjimkou mimořádných situací platí pro vozidla ozbrojených sil všechna ustanovení právních předpisů pro provoz na komunikacích. Pro vozidla ozbrojených sil však neplatí:

28

 V některých zákonem stanovených případech mohou usměrňovat provoz popř. zastavovat vozidla i některé další orgány (strážník obecní policie, příslušník hasičského záchranného sboru, celní správy apod.).

45

ozbrojených sil

 zákaz vjíždění na dálnici a silnici pro motorová vozidla bez platné dálniční známky29,  omezení jízdy některých nákladních, speciálních a zvláštních vozidel (§ 43, odst. 1 a 2 zákona 361/2000 Sb.) v určeném období30,  povinnost platit pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou při provozu vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. pro vojenská vozidla31,  omezení provozu v době různých mimořádných opatření.

Neodpovídá-li vozidlo svou konstrukcí (rozměry, osvětlení apod.) pravidlům silničního provozu v takové míře, že omezuje plynulost nebo bezpečnost provozu (např. bojová a speciální vozidla) musí být při jízdě po veřejné komunikaci zajištěno doprovodným vozidlem nebo řízením provozu na stanoveném úseku, popř. i zastavením provozu.

Rychlost jízdy

Pro rychlost jízdy vozidel ozbrojených sil plně platí příslušná ustanovení pravidel silničního provozu. Pro zajištění bezpečnosti jízdy se v rozkaze pro přesun určuje řidiči maximální rychlost jízdy32, kterou provozovatel zpravidla uvádí na čelní straně příkazu k použití. Velitel vozidla může tuto rychlost podle aktuálních podmínek přesunu omezit.

Parkování vozidel

Vozidla ozbrojených sil se parkují v parku vojenské techniky. Při jízdě k jinému útvaru řidič parkuje vozidlo v uzavřeném objektu (parku) na určeném místě (určené pro vozidla jiných útvarů).

Při plnění úkolu mimo uzavřený objekt řidič parkuje vozidlo na pozemní komunikaci v souladu s pravidly silničního provozu. Po splnění denního úkolu lze parkovat mimo uzavřený objekt pouze v tom případě, pokud takový objekt není k dispozici nebo je jeho dosažení značně stíženo (např. pro velkou vzdálenost)

Před odjezdem na služební cestu nebo po návratu z ní může nadřízený se souhlasem provozovatele povolit parkování vozidla mimo prostory útvaru za 29

 Zákaz vjíždění na dálnici bez platné dálniční známky byl pro vozidla ozbrojených sil zrušen zákonem č. 80/06 Sb., který novelizuje ustanovení zákona č. 13/97 Sb.

30

 Jízdu těchto vozidel na uvedených komunikacích povoluje provozovatel v nezbytných případech. Přesuny proudu o více než 10 vozidlech jsou na těchto komunikacích povoleny pouze na základě kreditu!

31

 Předmětem pojištění jsou pouze silniční motorová a přípojná vozidla!

32

 Maximální rychlost jízdy závisí na plněném úkolu, ose přesunu, povětrnostních podmínkách, schopnostech řidiče a ostatních podmínkách bezpečné jízdy. Tato rychlost nesmí být vyšší než je nejvyšší povolená rychlost vozidla.

46

následujících podmínek:  nedojde k omezení plnění jiných úkolů útvaru,  přeprava je bezpečnější a není nehospodárná,  povolení musí být uvedeno v jízdním dokladu vozidla,  vozidlo musí být zaparkováno v zabezpečeném prostoru (jiný útvar, objekt Policie ČR, obecní policie, uzamčený prostor)33

Doba řízení vozidla řidičem

Řidič musí nejpozději po uplynutí maximální doby řízení, která činí 4,5 hodiny, řízení přerušit a vykonat bezpečnostní přestávku v trvání nejméně 30 minut (nebo 2x15 minut pokud bude dodržena maximální doba řízení). Řidič vozidla o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg nesmí mít denní dobu řízení delší než 9 hodin, přičemž tuto dobu lze 2 x týdně prodloužit na 10 hodin34. Jeho týdenní doba řízení nesmí být delší než 56 hodin, přičemž nesmí přesáhnout za období dvou po sobě následujících týdnů 90 hodin.

Odpočinek řidiče

Řidič musí mít: a) dobu odpočinku mezi službami alespoň 12 hodin (tato doba může být zkrácena na 11 hodin, nanejvýš 3 x v týdnu na 9 hodin, za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku), - pokud se střídá v řízení vozidla více řidičů, musí mít každý z nich odpočinek mezi službami nejméně 9 hodin během 30 hodin, b) nepřetržitý odpočinek v týdnu nejméně: - 36 hodin u řidiče – vojáka v činné službě, - 24 hodin u řidiče – občanského zaměstnance s tím, že za období 2 týdnů bude činit délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.

Denní a týdenní doba odpočinku se nemusí dodržet:  za mimořádných okolností (vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu apod.)  při nasazení k záchranným pracím při pohromách nebo jiných závažných situacích  při použití specializovaného vozidla pro lékařské účely nebo speciálního havarijního vozidla, užívá-li se toto vozidlo v souladu se svým určením,  při cvičeních, při vyhlášení poplachu, nebo jejich nácvicích, kdy se zastávky a odpočinek řidiče plánují v souladu s bojovými řády s ohledem na psychické schopnosti řidiče.

33

 na veřejném prostoru pouze výjimečně za podmínky, že je vozidlo vybaveno na sobě nezávislým zařízením proti neoprávněnému použití mechanického a elektronického typu.

34

 Toto neplatí při plnění zvláštního úkolu a pro řidiče hotovostního vozidla, který se řídí směrnicemi pro toto vozidlo.

47

4. Příslušník vojenské pořádkové služby a jeho činnost Řízení provozu

Provoz na pozemních komunikacích se řídí pokyny:  příslušníka Policie České republiky,  vojenského policisty,  příslušníka vojenské pořádkové služby (VPS)35. Uvedené orgány při řízení provozu používají signály podle § 75 zákona 361/2000 Sb. Příslušníci VPS a vojenští policisté mohou používat při řízení vozidel a jejich proudů další pokyny stanovené interními normativními akty (např. příloha 2, předpisu Zákl-2).

VPS

Příslušník VPS je mimo jiné oprávněn:  zastavovat vozidla, jejichž řidiči porušili dopravní kázeň a kontrolovat doklady pro řízení těchto vozidel (o porušení kázně učinit zápis do jízdního dokladu vozidla),  zabránit v jízdě řidiči vozidla, který hrubě porušil pravidla silničního provozu nebo zásady pro provoz vozidel.

Dále příslušník VPS Příslušník VPS je při řízení provozu ustrojen ve vojenském stejnokroji, doplněném stanoveným označením příslušníka VPS68). K řízení provozu používá směrovku nebo zastavovací terč.( § 30 vyhlášky č. 30/2001 Sb.) Příslušník VPS musí: a) zahájit řízení provozu s časovým předstihem tak, aby nebyla narušena bezpečnost provozu; b) při řízení provozu si počínat takovým způsobem, aby všichni účastníci provozu včas postřehli pokyny, které se jich týkají (nesmí být zastíněn vozidlem apod.); c) užívat vůči řidičům soukromých vozidel pouze pokyny stanovené pravidly silničního provozu.(Všeob P-37) Příslušník VPS může: a) vstupovat do křižovatky při řízení provozu až po vydání pokynu „Pozor“ směrovkou nebo „Stůj“ zastavovacím terčem. Přitom si musí ověřit, zda všichni účastníci provozu na pokyn správně reagovali; b) užívat vůči řidičům vozidel další pokyny stanovené interními normativními akty; c) zastavovat vozidla, jejichž řidiči porušili dopravní kázeň, kontrolovat doklady pro řízení a používání těchto vozidel a o porušení kázně učinit zápis do jízdního dokladu vozidla. Nezastavuje a nekontroluje vozidla jedoucí v proudu, nezjistí-li porušení pravidel nebo podmínek provozu, vážně ohrožujících bezpečnost provozu; d) zabránit v jízdě řidiči vozidla, který hrubě porušil pravidla silničního provozu nebo zásady pro provoz vozidel. O tomto kroku neprodleně informuje svého nejbližšího nadřízeného, který učiní další potřebná opatření; e) předjíždět svým vozidlem ostatní vozidla a jejich proudy. Přitom je povinen dbát potřebné opatrnosti; f) činit další potřebná opatření k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu.

35

 V některých zákonem stanovených případech mohou usměrňovat provoz popř. zastavovat vozidla i některé další orgány (strážník obecní policie, příslušník hasičského záchranného sboru, celní správy apod.).

48

T-5 Řešení přepravy nákladů, dopravních nehod a škod provozem vozidel 1. Přeprava nákladů

Ve vozidlech ozbrojených sil lze přepravovat náklady za podmínek a omezení stanovených právními předpisy (např. zákon 361/2000 Sb.), technickým průkazem vozidla, návodem výrobce a odbornými prováděcími předpisy.

Nadrozměrné vozilo (náklad)

Nadrozměrné vozidlo (náklad) je takové vozidlo, jehož parametry přesahují mez stanovenou právními předpisy36, t.j. zejména:  šířka 2,5 m (2,55 m u vozidel kategorie „N“),  výška 4 m,  délka jednotlivého vozidla 12 m,  celková hmotnost soupravy 48 t.

Pro každý přesun nadrozměrného vozidla mimo posádku nebo uzavřený objekt musí být organizováno dopravní zabezpečení, které mimo jiné zahrnuje:  vyžádání kreditu,  realizaci opatření stanovených kreditem,  vydání písemného rozkazu pro přesun. Podmínky jízdy nadrozměrného vozidla v uzavřeném objektu stanovuje provozovatel v součinnosti s velitelem objektu.

Nebezpečný náklad

Nebezpečný náklad tvoří nebezpečné látky a předměty (věci), pro jejichž vlastnosti (zejména jedovatost, žíravost, hořlavost, výbušnost, radioaktivitu apod.) může být jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob a věcí nebo ohroženy složky životního prostředí. Nebezpečné věci se dělí do tříd [22]:

36

1

Výbušné látky a předměty:

2

Plyny

3

Hořlavé kapaliny

 Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky (MDS č. 341/2002 Sb.) 49

4.1

Hořlavé tuhé látky

4.2

Samozápalné látky

4.3

Látky, které při styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny

5.1

Látky podporující hoření

5.2

Organické peroxidy

6.1

Jedovaté látky

6.2

Infekční látky

7

Radioaktivní látky

8

Žíravé látky

9

Jiné nebezpečné látky a předměty

Přepravou nebezpečného nákladu není převoz provozních náplní vozidla a nebezpečných látek a předmětů, jsou-li tyto látky a předměty součástí výzbroje nebo vybavení vozidla anebo přepravovaných osob [18]. Přeprava paliva vozidla není přepravou nebezpečného nákladu, nepřesahuje-li jeho množství při plnění běžných dopravních nebo výcvikových úkolů mimo uzavřený objekt 1500 litrů v nádržích vozidla nebo 60 litrů v záložních nádobách vozidla.

Podmínky přepravy nebezpečných

37

Před každou přepravou nebezpečného nákladu je nutné:  připravit řidiče a všechny osoby, podílející se na nakládce a vykládce, přepravě a zabezpečení nákladu,  vybavit vozidlo další výbavou37. a hasicími přístroji,

 Výbavu vozidla pro přepravu nebezpečného nákladu tvoří:  obecná výbava - 1 x zakládací klín, - 2 x stojací výstražné prostředky (např. reflexní kužely, trojúhelníky nebo svítilny s oranžovým přerušovaným světlem), - kapalina pro výplach očí,  výbava pro osobní ochranu každého člena osádky - fluoreskující výstražná vesta, - přenosná svítilna, - pár ochranných rukavic, - ochrana očí,  dodatečná výbava dle přepravované látky - nouzová úniková maska pro každého člena osádky (respirační ochranný přístroj, ochranná maska), - lopata, - ucpávka kanalizační vpusti, - plastová sběrná nádoba apod.,

50

nákladů

 vybavit osoby, zabezpečující přepravu výbavou pro osobní ochranu podle přepravované látky,  označit vozidlo a náklad,  zpracovat písemné pokyny, nákladní list a popř. protokol o nebezpečnosti výbušnin nebo dodatkový protokol o nebezpečnosti,  použít vhodné vozidlo a mechanismy pro nakládku a vykládku.

Vozidlo

Vozidlo, použité k přepravě nebezpečného nákladu, musí být v dobrém technickém stavu a doplněno další výbavou. Ve zvláštním sdělení PkP musí být červeně vyznačeno: „Přeprava nebezpečného nákladu povolena“ s podpisem osoby, která odpovídá za kontrolu.

Označení

Označení vozidla musí odpovídat vzorům podle právního předpisu38. Základní označení se provádí dvěma reflexními oranžovými výstražnými tabulkami s černým okrajem, umístěnými na čelní a zadní straně vozidla. V případech stanovených právním předpisem se základní označení doplňuje oranžovými tabulkami s černě uvedeným identifikačním číslem nebezpečnosti (tzv. Kemlerův kód39) a identifikačním číslem látky (tzv. UN číslo). KEMLERŮV KÓD (Identifikační číslo nebezpečnosti)

UN ČÍSLO číslo látky)  hasicí (Identifikační přístroje podle největší povolené hmotnosti vozidla - do 3,5 t minimálně 4 kg (2+2 kg), - do 7,5 t minimálně 8 kg (6+2 kg), - na 7,5 t minimálně 12 kg (6+2+2+2 kg). 38

 Příloha D Českého obranného standardu 139801, popř. kapitola 5.3 přílohy A dohody ADR.

39

 Kemlerův kód vyjadřuje nebezpečné vlastnosti látky. Skládá se vždy ze dvou nebo tří číslic. Pokud je před číslicemi „X“ látka reaguje nebezpečně s vodou. Význam ostatních číslic je následující: 2 – únik plynu tlakem nebo chemickou reakcí, 3 – hořlavost kapalin nebo plynů, 4 – hořlavost tuhých látek, 5 – vznětlivost, podpora hoření, 6 – jedovatost, nebezpečí infekce, 7 – radioaktivita, 8 – žíravost, 9 – nebezpečí prudké samovolné reakce.

51

Obr. Oranžová výstražná tabulka s Kemlerovým kódem a UN číslem

Vozidla a kontejnery stanovené právním předpisem musí být kromě oranžových výstražných tabulek označeny velkými bezpečnostními značkami.

Obr. Příklady nejpoužívanějších bezpečnostních značek Uvedené označení vozidla se smí použít pouze při vlastní přepravě nebezpečného nákladu. Při jízdě prázdného vozidla se musí označení sejmout nebo spolehlivě zakrýt. Výjimku tvoří nevyčištěná cisternová vozidla, přeprava nevyčištěných kontejnerů nebo vozidla, která přepravovala volně ložené nebezpečné látky.

V případě nutnosti utajení přepravy se vozidla ozbrojených sil nemusí označovat. V tomto případě se přeprava zabezpečuje dalším vozidlem, které se přesouvá za vozidlem s nebezpečným nákladem. V tomto vozidle musí být uložená úplná kopie dokumentace přepravovaného nákladu!

Řidič

Řidič vozidla, přepravujícího nebezpečný náklad musí být proškolen před každou přepravou a je-li to požadováno mít doklad o absolvování příslušného kurzu.

Doklady

Při přepravě nebezpečných nákladů je řidič (velitel vozidla) povinen mimo jiné mít u sebe:  příkaz k použití,  nákladní list (přepravní list, dodací list),  písemný rozkaz pro přesun (pokud byl vydán), 52

 písemné pokyny (univerzální pro všechny třídy),  protokol, popř. dodatkový protokol o nebezpečnosti výbušnin.

Řidič vozidla musí uložit obdržené písemné pokyny, nákladní list a protokol o nebezpečnosti v kabině vozidla odděleně od ostatních dokladů tak, aby je bylo možno snadno nalézt.

Ve vozidle, které přepravuje nebezpečný náklad je zakázáno přepravovat kromě osádky vozidla jiné osoby.

Bezpečnostní zastávky

Při přepravě nebezpečného nákladu se konají kontrolní zastávky:  maximálně po 30 minutách jízdy a následně v intervalech ne větších než 2 hodiny (může se spojit s bezpečnostní přestávkou),  je-li to možné minimálně 300 m od obytných budov.

Přeprava Při přepravě nebezpečných látek a předmětů v množství „menším než stanoveném“ se nevyžaduje [18]: nebezpečných věcí  proškolení osob před každou přepravou, v množství menším  označení vozidla, než stanoveném  vybavení vozidla hasicími přístroji a další výbavou (vozidlo však musí mít alespoň jeden práškový hasicí přístroj o obsahu 2kg),  vybavení řidiče písemnými pokyny,  zvláštní zápis v jízdním dokladu vozidla,  dopravní zabezpečení přesunu, není-li stanoveno jinak (např. ve Vševojsk-5-6),  přítomnost dalšího řidiče,  dodržení podmínky přepravy jiných osob (stráže) v jiném vozidle,  vykonání kontrolní zastávky.

Určení limitního množství látky (množství menší než stanovené) vychází z ustanovení ADR. Jeho hodnota se stanovuje v závislosti na třídě nebezpečnosti, obalové skupině, multiplikačním faktoru a dalších údajích o každé konkrétní látce. Při přepravě předmětů obsahujících nebezpečné látky (např. munice) pak záleží na tzv. koeficientu NEQ, který udává kolik čistého množství nebezpečné látky je obsaženo v každém předmětu40.

Např. pro automobilní benzin limitní množství odpovídá 333 l na každou přepravní jednotku (vozidlo), pro motorovou naftu je tato hodnota 1000 l. 2. Proudy vozidel

40

 Hodnotu NEQ najdeme v technickém listu munice. 53

Proudem vozidel se rozumějí více než 3 vozidla, která se přesouvají společně pod velením velitele proudu [18].

Pro přesun proudu po pozemní komunikaci se organizuje „dopravní zabezpečení“, které představuje souhrn opatření organizovaných a uskutečňovaných s cílem vytvořit podmínky pro bezpečný přesun a minimalizovat negativní dopady a omezení pro ostatní účastníky provozu.

Pro přesun proudu o více než 10 vozidlech musí být vydán kredit41 orgány vojenské dopravy [18].

Zásady organizace proudů

Povinnosti velitele proudu

 první a poslední vozidlo v proudu zpravidla užívá zvláštní výstražné světlo oranžové barvy nebo je proud doprovázen vpředu i vzadu doprovodnými vozidly,  jednotlivá vozidla v proudu se označují identifikačním číslem přesunu42, pokud bylo toto číslo přiděleno, a dalším stanoveným označením,  rychlost jízdy jednotlivých vozidel v proudu se stanovuje v rozkaze pro přesun s ohledem na bezpečnost, podmínky plnění úkolu a schopnosti řidičů43,  vzdálenosti mezi vozidly za jízdy se stanovuje na 25÷50 m (podle podmínek plnění úkolu)44, při přepravě nebezpečných nákladů 50÷100 m,  zastávky se organizují zpravidla na parkovišti, výjimečně i jinde, kde to podmínky a pravidla provozu umožňují,  regulaci provozu při výjezdu ze zastávky řídí v případě potřeby příslušníci vojenské pořádkové služby (VPS),  v době omezení jízdy povoluje provozovatel přesun proudu po vymezených komunikacích pouze na základě kreditu. Velitel proudu je kromě úkolů velitele vozidla povinen: - seznámit se s úkolem a podmínkami přesunu, - určit velitele vozidel, - vydat rozkaz pro přesun velitelům a řidičům vozidel, přepravovaným osobám a osobám zabezpečujícím přesun, - během přesunu zajistit plnění podmínek přesunu a bezpečnostních opatření.

3. Dopravní nehody 41

 Velitel útvaru může požádat o vydání kreditu i v ostatních případech, včetně přesunu v posádce nebo uzavřeném objektu.

42

 V některých případech (např. taktické cvičení) se identifikačním číslem označuje alespoň první a poslední vozidlo nebo každé samostatně jedoucí vozidlo v jeho přední části.

43

 Při plnění zvláštního úkolu nebo vojenském výcviku se rychlost přesunu proudu organizuje podle polních (bojových) řádů.

44

 Podle konkrétních podmínek (prudké klesání, náledí, prašnost apod.) může velitel vzdálenosti mezi vozidly upravit (zvětšit).

54

Každý účastník silničního provozu je povinen při vzniku dopravní nehody postupovat podle ustanovení obecně platných právních přepisů. Řidiči a veliteli vojenského vozidla však vyplývají z ustanovení odborných předpisů a INA i některé další povinnosti.

Dopravní nehoda = událost v provozu na pozemních komunikacích, např. havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde [24] k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.

Povinnosti Řidiči a ostatní účastníci nehody jsou povinni provést opatření vyplývající z ustanovení právních předpisů, zejména: účastníků nehody  neprodleně zastavit vozidlo,  zajistit bezpečnost provozu v místě nehody,  poskytnout pomoc zraněným osobám (přivolat lékařskou pomoc),  v zákonem stanovených případech oznámit vznik dopravní nehody PČR,  zahájit opatření k minimalizaci následků nehody na životní prostředí (např. únik PHM),  zajištění stop, svědků apod.,  vypsat hlášení o dopravní nehodě.

Řidič (velitel vozidla) musí informovat o vzniku dopravní nehody provozovatele45 a dále postupovat podle příslušných směrnic provozovatele nebo pokynů, které obdržel.

Hlášení nehody orgánům PČR

45

Pokud není stanoveno jinak (např. směrnicí provozovatele, v rozkaze pro přesun apod.) je řidič (velitel) vozidla povinen ohlásit vznik nehody Polici České republiky v souladu se zákonem v těchto případech:  při nehodě došlo ke zranění nebo úmrtí osob,  došlo k poškození silnice, dopravního značení, znečištění životního prostředí nebo škodě na majetku „třetí osoby46“, tzn. ne účastníka nehody (např. zaparkované vozidlo apod.)

 Provozovatel ihned po zjištění potřebných informací sdělí „Prvotní informaci o dopravní nehodě“ příslušnému útvaru vojenské policie [18].

46

 PČR není nutné volat v případě, kdy je poškozeno vozidlo, které je sice v majetku „třetí osoby“, ale jehož řidič měl na nehodě účast, např.:  vozidlo zaměstnavatele,  vozidlo leasingové společnosti,  zapůjčené vozidlo příbuzných apod. 55

 vzniklá škoda přesahuje limit 100 000,- Kč nebo jeho dosažení nelze spolehlivě vyloučit,  pokud účastnící nejsou schopni obnovit plynulost provozu v místě nehody,  účastníci se nedohodnou na zavinění nehody (viník není zřejmý nebo svou vinu popírá, odmítá podepsat zápis o nehodě nebo je podezření na řízení pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek).

Není-li nehoda vyšetřována orgány PČR musí řidič (velitel) vozidla ozbrojených sil sepsat s účastníky nehody společný „Záznam o dopravní nehodě“ (vzor je uveden v příloze č. 4). Ve všech případech (bez ohledu na přivolání PČR) má řidič (velitel) vozidla za povinnost sepsat „Hlášení o nehodě techniky“ (viz příloha č. 5) v souladu se směrnicí provozovatele a předat je orgánům provozovatele. 4. Řešení škody Řešení škody předchází hlášení Po vyřešení škody84) vzniklé na majetku státu v souvislosti s dopravní nehodou vozidla zašle provozovatel bez zbytečného prodlení VÚPZ MO informaci o způsobu vyřešení škody spolu s kopiemi ostatních dokladů k dopravní nehodě (závěrečná zpráva Policie ČR, společný záznam o dopravní nehodě apod.) Rozhodoval-li o zavinění správní orgán (soud) a Ministerstvo obrany bylo účastníkem řízení jako poškozený, provozovatel zašle VÚPZ MO kopii rozhodnutí správního orgánu nebo sdělí, která osoba byla rozhodnutím správního orgánu označena za viníka. Provozovatel zabezpečí, v případě dopravní nehody vozidla útvaru (zaviněné i nezaviněné) nebo přestupku příslušníka útvaru na úseku dopravy, zaslání Statistického záznamu o přestupku – dopravní nehodě – jiné události Vojenské policii podle pokynů uvedených v příloze 4 (Všeob P-37). Dopravní nehody a přestupky na úseku dopravy u útvarů Vojenského zpravodajství se řeší podle směrnic ředitele Vojenského zpravodajství. Evidování přestupků na úseku dopravy a dopravních nehod 1. Ke sledování a statistickému vyhodnocování dopravní kázně vojáků v činné službě a řidičů vozidel ozbrojených sil vede Vojenská policie příslušné statistiky. Ve statistikách sleduje přestupky na úseku dopravy a dopravní nehody a jiné události (dále jen událost) s účastí vozidel ozbrojených sil. Základním dokladem ke statistickému sledování událostí je Statistický záznam o přestupku – dopravní nehodě – jiné události (dále jen SZOP). Vzor formuláře SZOP je uveden ve stati 3 této přílohy. 2. Statistický záznam o přestupku – dopravní nehodě – jiné události zpracovává neprodleně po konečném objasnění události (nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku na úseku dopravy, po obdržení příslušného spisového materiálu nebo závěrečné zprávy o dopravní nehodě – relace) určený funkcionář útvaru pro každou řešenou událost nebo na každé vozidlo útvaru, které mělo účast na události. 3. Zpracovatel vyplňuje SZOP v rozsahu odpovídajícím druhu události, přitom se řídí pokyny a číselníky uvedenými v této příloze. Za událost se nepovažuje např. poškození skel, světlometů, laku 56

vozidla anebo poškození ostatního majetku Ministerstva obrany nebo jiného subjektu, popř. memajetková škoda na zdraví (životě) poškozeného v důsledku nepředvídatelné, nezaviněné události při provozu vozidla, např. odlétnutím předmětu od pneumatiky, přičemž není rozhodující, zda např. poškozené vozidla bylo v pohybu či stálo. 4. Po zpracování SZOP zpracovatel odešle jeden výtisk SZOP příslušnému útvaru Vojenské policie76) a druhý výtisk nadřízenému velitelskému stupni k využití v rozborové a řídící činnosti.

57

Obr. Záznam o dopravní nehodě, používaný v civilním sektoru

58

T-6 Systém údržby v armádě ČR, dokumentace a evidence používání a údržby 1. Dokumenty ve vztahu k provozu, které jsou tvořeny na úrovni roty.  Rozvrh zaměstnání  Příkaz pro použití techniky  Provozní sešit

2. Co je to údržba techniky? Systém údržby PVT v AČR se realizuje souhrnem organizačních, ekonomických, technických, ekologických a dalších činností a opatření (prohlídky, kontroly, čištění, seřizování, opravářské práce, promazávání, ukládání, zkoušení, kalibrace, a ověřování měřidel apod.), které zabezpečují udržení nebo obnovení provozuschopnosti techniky, předepsaných technických parametrů a její připravenosti k používání. Údržba PVT je činnost, která spočívá v pravidelně prováděné kontrole stavu PVT a v provedení preventivních zásahů. Obsahuje činnosti, zaměřené na udržení bezporuchového stavu PVT.

I u nejmodernějších technických systémů a zařízení dochází v průběhu používání ke změnám jejich stavu (následkem provozního opotřebení, fyzického stárnutí, koroze apod.), které mohou mít za následek změny jejich vlastností až na hranici použitelnosti. K udržení jejich provozuschopnosti a spolehlivosti je proto nutné pravidelně provádět určitá preventivní opatření – údržbu.

Technika47 může být v míru používána jen ve výrobcem stanoveném technickém stavu, v rozmezí stanovených parametrů a pro účely, ke kterým je vyrobena a určena [1]. 47

 Pojem „technika“ v tomto případě zahrnuje komplexně vojenskou techniku, vojenskou výzbroj a určená technická zařízení ve smyslu § 2, odst. 9, 10 a 13 zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky [1]. Pojem „pozemní vojenská technika“ označuje vozidla ozbrojených sil ve smyslu § 2, odst. 10, písm. a) zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky [1]. Pro potřebu těchto skript je pro její označení využívána zkratka „PVT“.

59

Je zakázáno používat techniku, která:  není ve správném (požadovaném) technickém stavu48,  ohrožuje bezpečnost provozu a stav životního prostředí,  vykazuje nadspotřebu paliv a maziv, případně jiných provozních materiálů,  není na ní včas a řádně provedena údržba, popř. kontrola ve stanici technické kontroly a měření emisí (u které je stanovena),  nemá provedené zákonné revize a kalibrace [1].

Údržba je proto jedním ze základních technických opatření systému provozu pozemní vojenské techniky AČR, jak je znázorněno na obr. 1. Zahrnuje soubor preventivně technických a organizačních opatření k zabezpečení plné provozuschopnosti techniky.

3. Základní druhy údržby

Charakteristika údržby

Definice údržby49

Údržba PVT je činnost, která spočívá v pravidelně prováděné kontrole stavu PVT a v provedení preventivních zásahů. Obsahuje činnosti, zaměřené na udržení bezporuchového stavu PVT [1].

48

 Technická nezpůsobilost vozidla k provozu je vymezena § 26 vyhlášky 274/1999 Sb. a je uvedena v příloze

49

 V některé literatuře se pojmu „údržba“ přiřazuje i širší význam. Tento širší pojem údržby zahrnuje kromě

4 předpisu Všeob-P-5 „Parky vojenské techniky a provoz v nich“. vlastní „preventivní“ údržby také opravy, označované jako „nápravná“ údržba.

60

DRUHY ÚDRŽBY

ZÁKLADNÍ

ZVLÁŠTNÍ

 KONTROLNÍ PROHLÍDKA

 Příprava techniky pro použití v letním a zimním období

 ÚDRŽBA PO POUŽITÍ

 Údržba po plavbě, brodění, jízdě tanků pod vodou

 ZÁKLADNÍ ÚDRŽBA  TECHNICKÁ ÚDRŽBA

 údržba po použití ve zvlášť těžkých podmínkách  doplňková údržba (stanovená výrobcem)  údržba v průběhu skladování  údržba po použití zbraní

. Systém údržby v armádě ČR Je založen na tzv. systému 3xP (PPP, což znamená - Plánovitost, Preventivnost, Periodicita) Plánovitost – sytém je založen na pravidelném plánování všech stupňů u jednotek Preventivnost – tzv.HTL – na pevných limitech spotřeby provozních jednotek (nejdražší systém údržby, ale vzhledem k tomu, že kvalita vozidel se vyznačuje velice nízkou úrovní diagnostiky, proto je znakem vysoká neekonomičnost, ale na úkor vysoké spolehlivosti provozuschopnosti. Periodicita- v časových intervalech

Systém údržby PVT v AČR se realizuje souhrnem organizačních, ekonomických, technických, ekologických a dalších činností a opatření (prohlídky, kontroly, čištění, seřizování, opravářské práce, promazávání, ukládání, zkoušení, kalibrace, a ověřování měřidel apod.), které zabezpečují udržení nebo obnovení provozuschopnosti techniky, předepsaných technických parametrů a její připravenosti k používání [1].

Mezi charakteristické rysy údržby PVT v AČR patří: Charakter údržby  plánovitost, 61

 preventivnost,  periodicita.

Plánovitost

- umožňuje optimální využití prostorů a kapacit logistických struktur, - vytváří časové a personální podmínky k včasnému provedení kvalitní údržby.

Preventivnost

- vyjadřuje možnost předcházet vážnějším závadám, poruchám a technickým haváriím včasnou kontrolou, popř. seřízením, promazáním a odstraněním drobných závad.

Periodicita

- vychází z předpokladu četnosti výskytu poruch v závislosti na délce provozu (čím kvalitnější technika, tím méně častá potřeba a rozsah kontroly), - interval (periodicita jednotlivých druhů údržby je stanoven pro konkrétní typ techniky v odborných předpisech.

5. Druhy údržeb a jejich obsah a lhůty provedení Provádění základních druhů údržby podléhá veškerá PVT bez ohledu na typ vozidla nebo způsob použití. Mezi základní druhy údržby patří [1]:    

kontrolní prohlídka, údržba po použití, základní údržba, technická údržba č. 1 a 2.

Kontrolní prohlídka (KP)

Cíl

Cílem kontrolní prohlídky je kontrola technického stavu techniky, zjištění její připravenosti k použití, odstranění zjištěných závad (popř. doplnění PHM a munice).

62

Obr. 3. Provádění kontrolní prohlídky vozidla BVP-1 při přestávkách ve výcviku

Kontrolní prohlídka se provádí: Lhůty provedení  před použitím (před výjezdem, výcvikem, střelbou apod.)  v průběhu používání (při zastávkách, přestávkách ve výcviku, střelbě apod.)

Kontrolní prohlídka před použitím

Kontrolní prohlídka (KP) před použitím se provádí v rámci přípravy vozidla k výjezdu. Vojenské vozidlo připravuje k použití osádka (obsluha, řidič) pod vedením velitele jednotky. Při výjezdu jednoho nebo dvou vozidel se tato vozidla mohou připravovat pod vedením pověřeného zástupce velitele jednotky [3]. Rozsah kontrolní prohlídky před použitím je uveden v předpisech pro údržbu jednotlivých typů techniky (viz tabulka 1). Čas na její provedení odpovídá složitosti techniky a náročnosti plnění úkolu. Zpravidla nepřekračuje 40 minut50. Kontrolní prohlídku provádí řidič (osádka, obsluha). Na jejím provedení se zpravidla podílí i uživatel, kterému byla technika přidělena ke splnění daného úkolu. Za úplnost a kvalitu prací při KP odpovídá řidič nebo velitel osádky (obsluhy).

Odpovědnost Po provedení kontrolní prohlídky se vozidlo podle pokynů velitele jednotky dostaví ke kontrole do kontrolní technické stanice. Kontrolní prohlídka před použitím nenahrazuje kontrolu prováděnou náčelníkem KTS!.

Kontrolní 50

Provádí se za krátkých zastávek při přesunu (přestávkách v bojové činnosti, výcviku, střelbě apod.). Při ní se technika kontroluje, odstraňují se zjištěné

 Dobu potřebnou pro provedení kontrolní prohlídky je nutné zakalkulovat do celkové doby trvání krátké zastávky s ohledem na plánovaný odpočinek řidiče podle ustanovení předpisu Všeob-P-37.

63

prohlídka v průběhu používání

závady a připravuje se k dalšímu provozu včetně doplnění PHM a munice (podle potřeby). Za organizaci a řízení odpovídá uživatel. Provádí ji velitel osádky (obsluhy, řidič), podle postupů uvedených v předpise pro údržbu (viz tabulka 1). Doba provedení zpravidla nepřekračuje 15 minut.

Údržba po použití (ÚPP)

Cíl

Cílem je zkontrolovat technický stav techniky, její způsobilost k dalšímu používání při dodržení zásad bezpečnosti provozu.

Lhůty provedení

Údržba po použití se provádí po ukončení používání techniky bez ohledu na počet odpracovaných provozních jednotek.

Rozsah prací51

Při údržbě po použití se doplňuje PHM a odstraňují se závady ohrožující další bezpečný provoz. Hlavní pozornost se věnuje nejvíce namáhaným skupinám nebo skupinám přímo ovlivňujícím bezpečnost provozu. Doba na její provedení je odlišná pro různé typy techniky, ale zpravidla nepřekračuje 60 minut. Do této doby se nepočítá čas potřebný na očištění techniky, doplnění PHM a odstranění zjištěných závad. ÚPP je součástí provedeného výcviku s technikou! Je-li technika použita při výcviku organické jednotky musí být doba na její provedení plánována v rozvrzích zaměstnání52. Údržbu po použití provádí řidič (osádka, obsluha). Ve výcvikových zařízeních a vojenských školách lze v rámci organizovaného

51

 Rozsah prací „Údržby po použití“ není pro většinu techniky uveden v odpovídajícím předpise pro údržbu jednotlivých typů (viz tabulka 1), protože tyto předpisy respektují systém údržby platný v AČR v době jejich vydání. Práce prováděné při „Údržbě po použití“ jsou spolu s dalšími zahrnuty v „Každodenním ošetření“.

52

 Dobu trvání údržby po použití techniky ve výcvikových zařízeních stanovuje příslušný velitel nebo náčelník.

64

výcviku využít k provedení údržby po použití cvičící posluchače. Při údržbě musí být přítomni organičtí řidiči a určený funkcionář jednotky, která má techniku v účetní evidenci.

Odpovědnost

Za organizaci, rozsah a kvalitu prací údržby po použití odpovídá velitel, který výcvik s technikou řídil, nebo funkcionář, jemuž byla technika přidělena k plnění úkolu. Po ukončení ÚPP se vozidlo předá dozorčímu parku. Při parkování techniky mimo park vojenské techniky (např. při služební cestě) odpovídá za provedení údržby po použití velitel osádky, obsluhy nebo řidič [1].

Základní údržba (ZÚ) Cíl

Cílem základní údržby je kontrola a dočištění PVT, kontrola a případné doplnění PHM, včetně odstranění všech závad způsobených předchozím provozem.

Základní údržba se u techniky, která byla v používání provádí: Lhůty provedení

 2x za měsíc,  v rámci přípravy techniky na provoz v letním a zimním období,  po hromadném návratu jednotek ze cvičení.

Rozsah prací

Rozsah prací při základní údržbě (ZÚ) je určen technologickými postupy uvedenými v předpisech pro údržbu53 daného typu techniky nebo v průvodní dokumentaci k technice. Před zahájením prací ZÚ musí být technika očištěna a doplněny PHM. Pro provedení ZÚ se jednotkám vyčleňuje 2 x do měsíce vždy jeden pracovní den s výjimkou měsíce, kdy je u dané jednotky prováděna příprava techniky na provoz v zimním nebo letním období. Práce při ZÚ provádí řidič (osádka, obsluha). V odůvodněných případech jejich

53

 Rozsah prací „Základní údržby“ odpovídá rozsahu „Každodenního ošetřování“ uváděného ve starších předpisech pro ošetřování jednotlivých typů techniky (viz tabulka 1). Práce odpovídající „Základní údržbě olověných akumulátorů“ (kontrola množství elektrolytu, svorkového napětí článků vidlicovým voltmetrem apod.) se provádí 1x za měsíc. 65

nepřítomnosti je nutné provést ZÚ u konkrétního vozidla ve vhodném náhradním termínu. Podle potřeby je možné na provedení vybraných seřizovacích nebo kontrolních prací vyčlenit dílenské specialisty z opravárenské jednotky.

Za organizaci a kvalitu provedení ZÚ odpovídá velitel jednotky. Odpovědnost

K zabezpečení ZÚ se vydává „Příkaz k použití“ techniky, do kterého zapíše provedení ZÚ určený funkcionář jednotky.

Používat techniku bez provedené ZÚ je zakázáno!

Technická údržba (TÚ)

Cíl

Lhůty provedení

Cílem TÚ je komplexní ověření funkce a technického stavu PVT (soustav, ústrojí, zařízení, skupin, podskupin a částí, srovnání se stanovenými technickými a provozními požadavky), seřízení stavitelných rozměrů a vůlí, výměna dílů s kratší životností, případné doplnění a výměna maziv a provozních hmot, doplnění chybějícího a opotřebovaného nářadí, výstroje a záložních dílů, popř. obnovení povrchové ochrany.

Technická údržba se provádí ve dvou stupních (TÚ č. 1 a TÚ č. 2) ve lhůtách stanovených:

 skutečným počtem odpracovaných provozních jednotek (viz tabulka 2),  u provozní techniky nejméně 1x za kalendářní rok,  u krátkodobě uložené techniky při překonzervaci.

Rozsah prací

TÚ č. 1 se provádí v rozsahu stanoveném předpisy pro údržbu jednotlivých typů techniky. Zahrnuje kontrolní a seřizovací práce spojené s ověřením správné funkce jednotlivých systémů a částí PVT, nezbytných pro další bezporuchový provoz.

66

TÚ č. 2 zpravidla zahrnuje všechny práce prováděné při TÚ č. 1, doplněné o prověření dalších systémů a částí PVT bez ohledu na jejich používání. Součástí TÚ č. 2 jsou práce spojené s výměnou předepsaných provozních náplní54. Technickou údržbu provádí zásadně specialisté opravárenské jednotky za pomoci řidiče (osádky, obsluhy) v dílenských prostorech opravárenské jednotky55. Řidič (osádka, obsluha) musí být u techniky při provádění TÚ přítomen.

Odpovědnost

Za včasnost, vyžádání a předání techniky do opravny odpovídá velitel jednotky, které je technika přidělena. Za řízení prací a jejich kvalitu odpovídá velitel opravárenské jednotky.

6. Evidence a archivace údajů údržeb Do ISL se vkládají údaje o provedené:  Základní údržbě  Technická údržbě (TÚ 1),  Technické údržbě (TÚ 2)

54

55



I když je výměna určených provozních náplní stanovená v technologii pro odpovídající technickou údržbu, skutečná výměna se provádí podle norem životnosti příslušné kapaliny a na základě zjištění její kvality.

 Provedení TÚ může být realizováno v opravnách nadřízeného stupně nebo u smluvní organizace (civilní firma, opravárenský závod apod.).

67

T-7 Údržby v poli a zodpovědnost velitelů při údržbě 1. Základní údržba – rozsah a zodpovědnost osob

Kontrolní prohlídka (KP) Cílem kontrolní prohlídky je kontrola technického stavu techniky, zjištění její připravenosti k použití, odstranění zjištěných závad (popř. doplnění PHM a munice). Kontrolní prohlídka se provádí: Lhůty provedení  před použitím (před výjezdem, výcvikem, střelbou apod.)  v průběhu používání (při zastávkách, přestávkách ve výcviku, střelbě apod.) Kontrolní prohlídka před použitím

Kontrolní prohlídka (KP) před použitím se provádí v rámci přípravy vozidla k výjezdu. Vojenské vozidlo připravuje k použití osádka (obsluha, řidič) pod vedením velitele jednotky. Při výjezdu jednoho nebo dvou vozidel se tato vozidla mohou připravovat pod vedením pověřeného zástupce velitele jednotky [3]. Rozsah kontrolní prohlídky před použitím je uveden v předpisech pro údržbu jednotlivých typů techniky (viz tabulka 1). Čas na její provedení odpovídá složitosti techniky a náročnosti plnění úkolu. Zpravidla nepřekračuje 40 minut56. Kontrolní prohlídku provádí řidič (osádka, obsluha). Na jejím provedení se zpravidla podílí i uživatel, kterému byla technika přidělena ke splnění daného úkolu. Za úplnost a kvalitu prací při KP odpovídá řidič nebo velitel osádky (obsluhy).

Odpovědnost Po provedení kontrolní prohlídky se vozidlo podle pokynů velitele jednotky dostaví ke kontrole do kontrolní technické stanice. Kontrolní prohlídka před použitím nenahrazuje kontrolu prováděnou náčelníkem KTS!.

Kontrolní

56

Provádí se za krátkých zastávek při přesunu (přestávkách v bojové činnosti, výcviku, střelbě apod.). Při ní se technika kontroluje, odstraňují se zjištěné

 Dobu potřebnou pro provedení kontrolní prohlídky je nutné zakalkulovat do celkové doby trvání krátké zastávky s ohledem na plánovaný odpočinek řidiče podle ustanovení předpisu Všeob-P-37.

68

prohlídka v průběhu používání

závady a připravuje se k dalšímu provozu včetně doplnění PHM a munice (podle potřeby). Za organizaci a řízení odpovídá uživatel. Provádí ji velitel osádky (obsluhy, řidič), podle postupů uvedených v předpise pro údržbu (viz tabulka 1). Doba provedení zpravidla nepřekračuje 15 minut.

Údržba po použití (ÚPP) Cílem je zkontrolovat technický stav techniky, její způsobilost k dalšímu používání při dodržení zásad bezpečnosti provozu. Lhůty provedení

Údržba po použití se provádí po ukončení používání techniky bez ohledu na počet odpracovaných provozních jednotek.

Rozsah prací57

Při údržbě po použití se doplňuje PHM a odstraňují se závady ohrožující další bezpečný provoz. Hlavní pozornost se věnuje nejvíce namáhaným skupinám nebo skupinám přímo ovlivňujícím bezpečnost provozu. Doba na její provedení je odlišná pro různé typy techniky, ale zpravidla nepřekračuje 60 minut. Do této doby se nepočítá čas potřebný na očištění techniky, doplnění PHM a odstranění zjištěných závad. ÚPP je součástí provedeného výcviku s technikou! Je-li technika použita při výcviku organické jednotky musí být doba na její provedení plánována v rozvrzích zaměstnání58. Údržbu po použití provádí řidič (osádka, obsluha). Ve výcvikových zařízeních a vojenských školách lze v rámci organizovaného výcviku využít k provedení údržby po použití cvičící posluchače. Při údržbě musí být přítomni organičtí řidiči a určený funkcionář jednotky, která má techniku v účetní evidenci.

57

 Rozsah prací „Údržby po použití“ není pro většinu techniky uveden v odpovídajícím předpise pro údržbu jednotlivých typů (viz tabulka 1), protože tyto předpisy respektují systém údržby platný v AČR v době jejich vydání. Práce prováděné při „Údržbě po použití“ jsou spolu s dalšími zahrnuty v „Každodenním ošetření“.

58

 Dobu trvání údržby po použití techniky ve výcvikových zařízeních stanovuje příslušný velitel nebo náčelník.

69

Odpovědnost

Za organizaci, rozsah a kvalitu prací údržby po použití odpovídá velitel, který výcvik s technikou řídil, nebo funkcionář, jemuž byla technika přidělena k plnění úkolu. Po ukončení ÚPP se vozidlo předá dozorčímu parku. Při parkování techniky mimo park vojenské techniky (např. při služební cestě) odpovídá za provedení údržby po použití velitel osádky, obsluhy nebo řidič [1].

Základní údržba (ZÚ)

Cílem základní údržby je kontrola a dočištění PVT, kontrola a případné doplnění PHM, včetně odstranění všech závad způsobených předchozím provozem. Základní údržba se u techniky, která byla v používání provádí: Lhůty provedení

 2x za měsíc,  v rámci přípravy techniky na provoz v letním a zimním období,  po hromadném návratu jednotek ze cvičení. Rozsah prací

Rozsah prací při základní údržbě (ZÚ) je určen technologickými postupy uvedenými v předpisech pro údržbu59 daného typu techniky nebo v průvodní dokumentaci k technice. Před zahájením prací ZÚ musí být technika očištěna a doplněny PHM. Pro provedení ZÚ se jednotkám vyčleňuje 2 x do měsíce vždy jeden pracovní den s výjimkou měsíce, kdy je u dané jednotky prováděna příprava techniky na provoz v zimním nebo letním období. Práce při ZÚ provádí řidič (osádka, obsluha). V odůvodněných případech jejich nepřítomnosti je nutné provést ZÚ u konkrétního vozidla ve vhodném náhradním termínu. Podle potřeby je možné na provedení vybraných seřizovacích nebo kontrolních prací vyčlenit dílenské specialisty z opravárenské jednotky. Za organizaci a kvalitu provedení ZÚ odpovídá velitel jednotky.

Odpovědnost

59

K zabezpečení ZÚ se vydává „Příkaz k použití“ techniky, do kterého zapíše

 Rozsah prací „Základní údržby“ odpovídá rozsahu „Každodenního ošetřování“ uváděného ve starších předpisech pro ošetřování jednotlivých typů techniky (viz tabulka 1). Práce odpovídající „Základní údržbě olověných akumulátorů“ (kontrola množství elektrolytu, svorkového napětí článků vidlicovým voltmetrem apod.) se provádí 1x za měsíc.

70

provedení ZÚ určený funkcionář jednotky. Technická údržba (TÚ)

Cílem TÚ je komplexní ověření funkce a technického stavu PVT (soustav, ústrojí, zařízení, skupin, podskupin a částí, srovnání se stanovenými technickými a provozními požadavky), seřízení stavitelných rozměrů a vůlí, výměna dílů s kratší životností, případné doplnění a výměna maziv a provozních hmot, doplnění chybějícího a opotřebovaného nářadí, výstroje a záložních dílů, popř. obnovení povrchové ochrany.

Lhůty provedení

Technická údržba se provádí ve dvou stupních (TÚ č. 1 a TÚ č. 2) ve lhůtách stanovených:

 skutečným počtem odpracovaných provozních jednotek (viz tabulka 2),  u provozní techniky nejméně 1x za kalendářní rok,  u krátkodobě uložené techniky při překonzervaci.

Rozsah prací

TÚ č. 1 se provádí v rozsahu stanoveném předpisy pro údržbu jednotlivých typů techniky. Zahrnuje kontrolní a seřizovací práce spojené s ověřením správné funkce jednotlivých systémů a částí PVT, nezbytných pro další bezporuchový provoz. TÚ č. 2 zpravidla zahrnuje všechny práce prováděné při TÚ č. 1, doplněné o prověření dalších systémů a částí PVT bez ohledu na jejich používání. Součástí TÚ č. 2 jsou práce spojené s výměnou předepsaných provozních náplní60. Technickou údržbu provádí zásadně specialisté opravárenské jednotky za pomoci řidiče (osádky, obsluhy) v dílenských prostorech opravárenské jednotky61. Řidič (osádka, obsluha) musí být u techniky při provádění TÚ přítomen.

Odpovědnost

60

Za včasnost, vyžádání a předání techniky do opravny odpovídá velitel jednotky, které je technika přidělena.

 I když je výměna určených provozních náplní stanovená v technologii pro odpovídající technickou údržbu, skutečná výměna se provádí podle norem životnosti příslušné kapaliny a na základě zjištění její kvality.

61

 Provedení TÚ může být realizováno v opravnách nadřízeného stupně nebo u smluvní organizace (civilní firma, opravárenský závod apod.).

71

Za řízení prací a jejich kvalitu odpovídá velitel opravárenské jednotky.

Tab. Přehled periodicity technické údržby a meziopravních norem u nejpoužívanějších typů techniky v AČR

Typ techniky

Norma spotřeby paliva

TÚ-1

TÚ-2

NO/GO

Doba použitelnosti

[l/100 km]

[l PH]

[km]

[l PH]

[km]

[km]

[roků]

T-72 M4CZ

400

4000

1000

8000

2000

7000/12000

10

BVP-1

156

3120

2000

6240

4000

NO 7000

10

BVP-2

160

3200

2000

6400

4000

GO 7000

10

BRDM-2

85

1700

2000

3400

4000

NO 20000

PANDUR 8x8

65

3250

5000

6500

10000

Dingo2

60

6000

10000

12000

20000

Iveco

25

1250

5000

2500

10000

UAZ 469

22

440

2000

1320

6000

NO 80000

Land Rover

12

1200

10000

2400

20000

GO 200000

PV3S

37

740

2000

2200

6000

NO 40000

10

PV3S-M2

34

2040

6000

6120

18000

NO 45000

10

T 810 V

40

6000

15000

12000

30000

T-815 4x4

43

2580

6000

7740

18000

GO 150000

T-815 6x6 VVN

61

3660

6000

10980

18000

GO 150000

10

T-815 8x8 VVN

75

4500

6000

13500

18000

GO 150000

10

2. Základní údržba prováděná v poli Údržba PVT v polních podmínkách zabezpečuje její bezporuchové a bezpečné použití a snižuje její možné vyřazení z provozu následkem technických příčin. Organizace musí umožnit rychlé a skryté provedení všech prací při zachování bojové pohotovosti. 72

Hlavní zásady

 v prvém pořadí obnovovat provozuschopnost bojové PVT u jednotek na rozhodujících směrech,  údržbu provádět s ohledem na taktickou situaci, stav terénu, klimatické podmínky a předpokládané plnění úkolu,  údržbu provádět přímo v bojových sestavách (prostředky údržby se přisouvají k PVT),  k provedení využívat přestávky v bojové činnosti, zastávky za přesunu, před bojem, po splnění úkolu a doby rozmístění mimo boj (v záloze),  údržbu provádět osádkami, obsluhami a řidiči s využitím dílenských specialistů a jejich mobilních prostředků,  podle potřeby se nejprve provede částečná nebo úplná dekontaminace.

Systém údržby PVT v poli zahrnuje: Druhy údržby PVT v poli

    

kontrolní prohlídku (před použitím a při zastávkách), údržbu po použití, technickou údržbu (TÚ č. 1 a č. 2), zvláštní druhy údržby, příprava techniky pro použití v letním nebo zimním období.

Hlavním druhem údržby v polních podmínkách je údržba po použití! Rozsah údržby je nutno přizpůsobit: - technickému stavu a zásobě PJ do následující TÚ, - předpokládané spotřebě PJ, době, místu provádění, jeho zabezpečení a taktické situaci, - zvýšenou pozornost je nutno věnovat zbraním, spojovacím prostředkům, infrapřístrojům a navigačním zařízením.

3. Vedení dokumentace po provedené údržbě Hlavním dokumentem pro následnou evidenci v ISL je příkaz pro použití techniky (PPT) Jeho archivace po dobu 5 let. Příkaz k použití“ je základním dokladem pro používání výzbroje a techniky. Slouží ke kontrole správného vyúčtování a zjištění hospodárnosti spotřeby vydaných PHM vzhledem k vykonané práci PVT. Eviduje práci vozidla a spotřebu PHM. Údržby zaznamenané do PPT- pro tento účel se vydává zvlášť PPT. základní údržba TÚ 1 TÚ 2 Provedení technické údržby zapisuje určený orgán opravárenské jednotky do: Dokumentace  „Příkazu k použití“,  dílenské dokumentace („Kniha údržby a oprav“), 73

 provozní dokumentace techniky („Provozní sešit“)62. Příkaz k použití“ je základním dokladem pro používání výzbroje a techniky. Slouží ke kontrole správného vyúčtování a zjištění hospodárnosti spotřeby vydaných PHM vzhledem k vykonané práci PVT. Eviduje práci vozidla a spotřebu PHM. „Příkaz k použití“ (PkP) se vydává na základě „Týdenního plánu použití VTM“ schváleného velitelem útvaru pro každé použití techniky, zpravidla na dobu plnění jednoho úkolu. Pro vozidlo, které má jako souprava dva motory (nástavba), musí být vydány dva samostatné PkP.

„Příkaz k použití“ se zpracovává pomocí počítače v informačním systému logistiky (ISL) nebo se vypisuje na předepsaný tiskopis perem (propisovací tužkou) nebo strojem. „Příkaz k použití“ je opatřen razítkem útvaru a podepsán pověřeným funkcionářem logistiky. Pro použití vozidla mimo „Týdenní plán použití VTM“ musí být PkP podepsán velitelem útvaru! Na přední straně PkP jsou mimo jiné uvedeny: - jeho platnost, - identifikační údaje vozidla a řidiče, - směr jízdy a účel použití, - místo přistavení vozidla, - nahoře uprostřed je červeně vyznačena maximální rychlost jízdy uvedeného vozidla, která nesmí být v žádném případě překročena. Zadní strana PkP slouží jako doklad o provozu vozidla, vykonané práci a spotřebě PHM. Na základě pokynů velitele vozidla je řidič povinen do jednotlivých řádků před zahájením jízdy vyznačit: - datum výjezdu, - směr jízdy a účel použití, - jméno velitele vozidla, - čas výjezdu. Ihned po ukončení jízdy řidič do téhož řádku zaznamená: - konečný údaj tachometru, - čas příjezdu.

Správnost těchto údajů potvrdí velitel vozidla svým podpisem společně s uvedením místa na konci každého řádku. Údaje z PkP se po návratu vozidla k útvaru digitálně zpracovávají a vlastní PkP 62

 Při provedení technické údržby u smluvní (civilní) organizace, zapíše její provedení do provozní dokumentace velitel jednotky.

74

se v listinné podobě zakládají u útvaru na dobu 5 let!

Obr. Provozní sešit první strana

Obr. Provozní sešit druhá strana 4. Údržby v poli 75

Údržbu uskutečňují řidiči, osádky (obsluhy) za přímého řízení velitelů a jejich technických (odborných) funkcionářů nebo funkcionářů jednotek (útvarů) technického zabezpečení s využitím specialistů pro údržbu a opravy. Údržba je nedílnou součástí bojové přípravy!

Systém údržby PVT v poli zahrnuje: Druhy údržby PVT v poli

    

kontrolní prohlídku (před použitím a při zastávkách), údržbu po použití, technickou údržbu (TÚ č. 1 a č. 2), zvláštní druhy údržby, příprava techniky pro použití v letním nebo zimním období.

Hlavním druhem údržby v polních podmínkách je údržba po použití! Rozsah údržby je nutno přizpůsobit: - technickému stavu a zásobě PJ do následující TÚ, - předpokládané spotřebě PJ, době, místu provádění, jeho zabezpečení a taktické situaci, - zvýšenou pozornost je nutno věnovat zbraním, spojovacím prostředkům, infrapřístrojům a navigačním zařízením.

5. Povinnosti velitelů při údržbě Povinnosti velitele jednotky při údržbě I. ETAPA (plánování) II. ETAPA (provádění) III. ETAPA (vyhodnocení)

Údržbu uskutečňují řidiči, osádky (obsluhy) za přímého řízení velitelů a jejich technických (odborných) funkcionářů nebo funkcionářů jednotek (útvarů) technického zabezpečení s využitím specialistů pro údržbu a opravy. Povinnosti velitele jednotky

I. ETAPA (plánování)  naplánovat ÚPP v rozvrhu zaměstnání,  kontrola technického stavu (u ZÚ),  vyžádat materiál, popř. dílenské specialisty,  připravit prostory, II. ETAPA (provádění)  vydat rozkaz pro provedení údržby,  zabezpečit provedení podle předepsané technologie, 76

 provádět kontrolu: - dodržení technologie, - kvality práce, - bezpečnosti práce, III. ETAPA (vyhodnocení)  na základě kontrolní činnosti,  nařízení k odstranění závad a nedostatků,  zapsání provedení do PkP (u ZÚ). Údržbu uskutečňují řidiči, osádky (obsluhy) za přímého řízení velitelů a jejich technických (odborných) funkcionářů nebo funkcionářů jednotek (útvarů) technického zabezpečení s využitím specialistů pro údržbu a opravy. Rozkaz pro provedení údržby

Rozkaz k provedení údržby se vydává zpravidla ústně, pokud není stanoveno jinak. V něm je nutné zejména stanovit:  celkovou organizaci (čas, prostory a pořadí vozidel),  práce prováděné před vlastní údržbou (mytí a doplnění PHM),  dopřesnění rozsahu a technologie práce,  metody a prostředky kontroly,  způsob odstranění závad,  bezpečnostní opatření,  zabezpečení úklidu přidělených prostor.

Použitá literatura [1]

Zákl-1. Základní řád ozbrojených sil České republiky. Praha: MO, 2001

[2]

MAREŠ, J., EIS, K. Management údržby pozemní vojenské techniky AČR, Brno 2008.

[3]

Č.j.: 6272-2/2006/DP-3042. Směrnice pro používání pozemní vojenské techniky AČR v míru. Praha: GŠ AČR, 2006.

[4]

Č.j.: 22815/11/2001-1200. Směrnice pro používání pozemní vojenské techniky AČR v polních podmínkách. Praha: GŠ AČR, 2001.

77

T-8 Organizace řízení údržby, rozkaz a údržba akumulátorů 1. Údržba akumulátorů Ve vozidlech AČR jsou jako sekundární zdroje elektrické energie zpravidla využívány olověné akumulátory. Ze zvláštností jejich konstrukce vyplývají hlavní zásady jejich obsluhy a údržby:  po uvedení do provozu udržovat akumulátor v nabitém stavu, jako prevenci proti sulfataci,  povrch akumulátoru udržovat čistý pro omezení efektu samovybíjení,  pravidelně kontrolovat a doplňovat elektrolyt destilovanou vodou,  kontrolovat dotažení výstupních svorek akumulátoru. Těmto zásadám je přizpůsoben systém údržby akumulátorů, který vykazuje určité zvláštnosti oproti systému údržby vozidel jako celku [6]. Některá nově zaváděná technika (např. T-72M4CZ) používá tzv. „bezúdržbové“ akumulátory (např. gelové), jejichž údržba se řídí pokyny výrobce.

Kontrolní prohlídka

Údržba po použití

Základní údržba (nebo minimálně 1 x za měsíc)

 při běžícím motoru zkontrolujeme činnost nabíjecí soustavy akumulátorů pomocí přístrojů zabudovaných ve vozidle.

 vizuální kontrola stavu zalévací hmoty, víček článků a schránky akumulátorů, popř. očištění povrchu akumulátoru,  kontrola upevnění akumulátoru a připojovacích kabelů.

 kontrola výšky hladiny a hustoty elektrolytu a jeho doplnění destilovanou vodou,  kontrola svorkového napětí článků akumulátoru vidlicovým voltmetrem,  kontrola čistoty akumulátoru, stavu pólových vývodů, víček a neporušenosti nádoby akumulátoru,  očištění košů, držáků a schránek akumulátorů od koroze, popř. jejich natření vhodnou (chlorkaučukovou) barvou,  kontrola stavu a upevnění kabelů, svorek a úplnosti průchodek kabelů,  kontrola nabíjecí soustavy vozidla měřicími přístroji ve vozidle,  podle možností připojení akumulátorů na konzervátor (zařízení pro udržovací dobíjení akumulátoru).

Rozsah technické údržby akumulátorů v nabíjecí stanici: Technická údržba (v nabijecí stanici akumulátorů ve

 vstupní kontrola a stanovení rozsahu údržby,  periodické nabíjení (vybíjení),  zvláštní způsoby nabíjení, 78

stanovených lhůtách)

   

kapacitní zkoušky akumulátorů a vyhodnocení jeho stavu, odstranění zjištěných závad, výstupní kontrola a výdej, zápis provedené údržby do provozní dokumentace (evidenčního listu akumulátoru).

Lhůty pro provedení technické údržby akumulátorů v nabíjecí stanici: -

Odpovědnost

minimálně 1 x za měsíc u vozidel mimo provoz bez připojení na konzervátor, minimálně 1 x za 3 měsíce u vozidel v provozu nebo připojených na konzervátor, při poklesu kapacity v létě pod 50% a zimě pod 75%

Za organizaci a provedení údržby akumulátorů v rámci kontrolní prohlídky, údržby po použití a základní údržby, za včasné odeslání akumulátorů k technické údržbě na nabíjecí stanici odpovídají příslušní velitelé. Za kvalitu a rozsah technické údržby akumulátorů na nabíjecí stanici odpovídá náčelník nabíjecí stanice.

Zvláštnosti údržby akumulátorů v zimě

Z fyzikálně-chemických příčin dochází u olověných akumulátorů při klesající teplotě k poklesu jejich kapacity (pokles startovacích schopností) a možnosti zamrzání elektrolytu v závislosti na jeho hustotě (viz tabulka 3). Proto je nutné při provozu a údržbě akumulátorů dodržovat následující pravidla:  olověné akumulátory je nutné udržovat plně nabité (vybíjení je přípustné pouze o 25% jmenovité kapacity),  elektrolyt doplňovat destilovanou vodou pouze při teplotách nad nulou a jen tehdy, pokud je zabezpečeno promísení elektrolytu následným dobíjením ve vozidle nebo mimo něj, např. v nabíjecí stanici,  vyhnout se extrémnímu prudkému zatížení podchlazeného akumulátoru velkým proudem při spouštění motorů za nízkých teplot (využívat pomocné zdroje např. APS nebo předehřev motoru).

79

Tabulka Závislost bodu tuhnutí elektrolytu na jeho hustotě [6]

Hustota

Hustota Zamrznutí elektrolytu

Zamrznutí elektrolytu

elektrolytu [g.cm-3]

elektrolytu [°C]

[°C]

[g.cm-3]

1,00

-4

1,20

- 26

1,08

-6

1,22

- 35

1,10

-8

1,24

- 46

1,12

- 10

1,26

- 59

1,14

- 13

1,28

- 68

1,16

- 17

1,30

- 70

1,18

- 21

1,32

- 73 plně nabitý akumulátor

2. Další činnosti při údržbě v poli.

Údržba PVT v polních podmínkách zabezpečuje její bezporuchové a bezpečné použití a snižuje její možné vyřazení z provozu následkem technických příčin. Systém údržby PVT v polních podmínkách zahrnuje:  kontrolní prohlídku před použitím,  kontrolní prohlídku při zastávkách (v přestávkách bojové činnosti),  údržbu po použití,  technická údržba č. 1 a 2.  zvláštní druhy údržby,  přípravu techniky pro použití v letním a zimním období. V polních podmínkách tedy rozlišujeme podobné druhy údržby jako v míru s tím rozdílem, že se neprovádí základní údržba. Porovnání druhů údržby PVT v míru a v polních podmínkách je znázorněno na obr. 4.

80

DRUHY ÚDRŽBY PVT v poli

ZÁKLADNÍ

ZVLÁŠTNÍ

 KONTROLNÍ PROHLÍDKA

 Příprava techniky pro použití v letním a zimním období

 ÚDRŽBA PO POUŽITÍ  ZÁKLADNÍ ÚDRŽBA  TECHNICKÁ ÚDRŽBA

 Údržba po plavbě, brodění, jízdě tanků pod vodou  údržba po použití ve zvlášť těžkých podmínkách  doplňková výrobcem)

údržba

(stanovená

 údržba po použití zbraní

Obr. Členění údržby PVT v AČR v polních podmínkách Hlavním druhem preventivní údržby PVT v polních podmínkách je údržba po použití, která se provádí v bojových přestávkách a po splnění úkolu.

Zásady provádění údržby PVT v poli

Organizace údržby PVT musí umožnit rychlé a skryté provedení všech prací při zachování bojové pohotovosti [10].

Hlavní zásady provádění údržby

 v prvém pořadí obnovovat provozuschopnost bojové PVT u těch uskupení vojsk, která budou plnit úkoly na rozhodujících směrech a prostorech,  údržbu provádět s ohledem na taktickou situaci, stav terénu, klimatické podmínky a předpokládané plnění úkolu, 81

v poli

 údržbu provádět přímo v bojových sestavách nebo prostorech (prostředky údržby se přisouvají k PVT),  k provedení údržby využívat přestávky v bojové činnosti, zastávky za přesunu, před bojem, po splnění úkolu a doby setrvání v záloze (mimo boj),  údržbu provádět osádkami, obsluhami a řidiči s využitím dílenských specialistů a mobilních prostředků TEZ.

Rozsah prací prováděných při KP a ÚPP je ovlivněn zejména: Rozsah prací  technickým stavem PVT a zásobou provozních jednotek (PJ) do následující TÚ,  předpokládanou spotřebou PJ,  místem, dobou provedení a zabezpečení provozním materiálem, popř. pomocí nadřízeného,  časovými možnostmi,  stanoveným bojovým úkolem (taktickou situací). Zvýšená pozornost se při KP a UPP věnuje technickému stavu výzbroje, spojovacích prostředků, infrapřístrojů a navigačního zařízení.

Rozsah prací při TÚ vychází z technologie prací v mírových podmínkách, který se přizpůsobí:      

skutečnému stavu čerpání PJ (diagnostikovatelnému stavu), charakteru činnosti vojsk, operačně taktickým podmínkám použití PVT, možnostem a rozsahu kontrolní a technologické pomoci nadřízeného, terénním a klimatickým podmínkám, časovým možnostem.

Celkový rozsah prací jednotlivých druhů údržby upřesní podle skutečných potřeb příslušný orgán logistiky [10].

3. Organizace a řízení údržby Pořadí prací Pořadí prací při KP a UPP

KP a ÚPP se provádí s ohledem na taktickou situaci s cílem překontrolovat připravenost (obnovit provozuschopnost) PVT k plnění předpokládaného úkolu. Pořadí prací je proto potřebné přizpůsobit následujícím prioritám:  doplnění munice, pohonných hmot a dalších provozních kapalin, 82

 kontrola výzbroje, spojovacích prostředků, infrapřístrojů a navigačních zařízení,  kontrola stavu vozidla a nákladu,  odstranění závad, rozhodných pro splnění úkolu.

Práce TÚ jsou časově náročnější a jejich realizace vyžaduje provést další Pořadí prací při opatření v následujícím pořadí: TÚ PVT v poli [10] 1. dekontaminace, pokud byla PVT používána v podmínkách použití ZHN, 2. pyrotechnické zabezpečení 3. zamaskování, přizpůsobené technologii prováděných prací, 4. kontrola a údržba zbraní, spojovacích prostředků, infrapřístrojů a navigačního zařízení, 5. doplnění munice, paliva, maziva a provozních materiálů, 6. kontrola a seřízení ovládacího ústrojí soustav, skupin a podskupin, 7. zajištění výhledu a pozorování z PVT (vozidel), 8. kontrola a údržba soupravy záložních součástek, nářadí a příslušenství, doplnění spotřebního materiálu, 9. případné mytí PVT a obnova maskovacích nátěrů.

Pokud je na konkrétním typu PVT předepsáno provedení povinné kontrolní prohlídky pracovních měřidel, kontrolně technických zařízení (ovladače, sdělovače, indikátory) a zákonné revize na UTZ, provádí je vyčleněné skupiny do zahájení boje, popř. v přestávkách bojové činnosti.

4. Organizační zabezpečení údržby Odpovědnost velitelů a funkcionářů logistiky za provádění údržby Za provedení údržby, vyčlenění potřebné doby a prostoru odpovídá velitel náčelník,ředitel) útvaru [16, 19]. Za plánování času, organizaci, včasné a úplné provedení prací spojených s údržbou materiálu odpovídají příslušní velitelé.

Velitel družstva

Velitel družstva (osádky, obsluhy) odpovídá mimo jiné za stav a úplnost výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu u podřízených a jejich správné používání, údržbu a ukládání. Je povinen denně kontrolovat údržbu a uložení výzbroje, ostatní techniky a

83

dalšího materiálu po výcviku. Nejméně 1 x za týden je povinen kontrolovat stav výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu družstva, jejich úplnost a připravenost. [12] Velitel družstva (osádky, obsluhy) organizuje (popř. provádí63):     

přípravu výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu na výcvik (provoz), kontrolní prohlídky, údržbu po použití, základní údržbu, podle technologických postupů, případné odstraňování závad a poruch, které lze odstranit s využitím výbavy vozidla,  uložení techniky po výcviku.

Zástupce velitele čety

Zástupce velitele čety odpovídá mimo jiné za stav a úplnost výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu čety a jejich správné používání, údržbu a ukládání. Je povinen denně kontrolovat přípravu výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu čety na výcvik (provoz), po návratu jejich úplnost, řádnou údržbu a uložení. Nejméně 1 x za měsíc kontrolovat stav výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu čety, jejich úplnost a připravenost. [12]

Zástupce velitele čety se podílí na organizaci přípravy vozidel čety k výjezdu včetně provádění kontrolní prohlídky a po návratu techniky také údržby po použití a základní údržby. Je povinen prosazovat stanovená opatření ke správnému používání, údržbě a ukládání PVT čety.

63

 Pokud je to stanoveno technologickými postupy pro údržbu jednotlivých typů PVT.

84

Velitel čety

Velitel čety odpovídá mimo jiné za stav a úplnost výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu čety a jejich správné používání, údržbu a ukládání. Je povinen denně kontrolovat přípravu výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu čety na výcvik (provoz), po návratu jejich úplnost, řádnou údržbu a uložení. Nejméně 1 x za týden je povinen kontrolovat stav a počet všech zbraní přidělených četě, jejich bezpečné uložení ve vyčleněných prostorech a místnostech. Nejméně 1 x za měsíc kontrolovat stav výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu čety, jejich úplnost a připravenost. [12]

Velitel čety organizuje přípravu vozidel čety k výjezdu včetně provádění kontrolní prohlídky a po návratu techniky organizuje údržbu po použití a základní údržbu. Je povinen také prosazovat stanovená opatření ke správnému používání, údržbě a ukládání PVT čety.

Technik roty (baterie) odpovídá mimo jiné za správný technický stav Technik roty

výzbroje a ostatní techniky, technicky správné používání, obsluhu, včasnou údržbu, uložení a opravy techniky, bezpečnost a ochranu zdraví, požární ochranu a ochranu životního prostředí ve své odbornosti. Je povinen denně kontrolovat technický stav výzbroje a ostatní techniky před výjezdem a po ukončení jejich použití. Nejméně 1 x za měsíc kontrolovat technický stav výzbroje a ostatní techniky roty (baterie). [12]

85

Ve vztahu k údržbě mimo jiné technik roty (baterie):  organizuje technicky správné používání PVT u roty (baterie),  osobně řídí údržbu a odstraňování závad na PVT řidiči a osádkami,  předkládá požadavky na údržbu a opravy PVT prováděné mimo vlastní rotu (baterii),  připravuje PVT před použitím,  realizuje všechna dostupná opatření k udržování PVT ve správném technickém stavu,  vede odpovídající dokumentaci o používání a údržbě PVT roty (baterie),  činí opatření k předcházení haváriím a poškozením techniky,  dbá na dodržování pravidel bezpečnosti a ekologie při používání a údržbě techniky.

Velitel roty

Velitel roty (baterie) odpovídá mimo jiné za stav, evidenci a úplnost výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu roty (baterie), bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků roty a ochranu životního prostředí. Je povinen denně kontrolovat údržbu výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu roty (baterie) po výcviku (použití). Nejméně 1 x za týden je povinen kontrolovat stav přidělených parkových prostorů a zařízení. Nejméně 1 x za 2 měsíce kontrolovat stav výzbroje a ostatní techniky roty (baterie), její úplnost a připravenost. [12]

Ve vztahu k údržbě PVT je velitel roty povinen:  organizovat přípravu vozidel roty k výjezdu,  organizovat údržbu po použití a základní údržbu,  vyžadovat provedení technické údržby a běžných oprav služebním postupem nebo touto činností pověřit technika roty,  prosazovat stanovená opatření ke správnému používání, údržbě a ukládání PVT včetně munice, Velitel roty (baterie) odpovídá za vedení stanovené dokumentace o provádění údržby u přidělené techniky.

86

5. Rozkaz pro provedení údržby Pro bezproblémový a efektivní průběh prací při údržbě techniky je nezbytné, aby všichni pracovníci obdrželi jednoznačné pokyny o organizaci a zabezpečení prováděných prací. Velitel nebo jiný funkcionář pověřený řízením údržby vydává pokyny pro podřízené formou „rozkazu k provedení údržby“, Obsah „rozkazu k provedení údržby“

„Rozkaz k provedení údržby“ by měl zejména obsahovat:  celkovou organizaci údržby (druh údržby, čas, prostory, pořadí vozidel apod.),  práce prováděné před vlastní údržbou (např. mytí a doplnění PHM),     

dopřesnění rozsahu a technologie práce, metody a prostředky kontroly, způsob odstranění závad, bezpečnostní opatření, zabezpečení úklidu přidělených prostor.

„Rozkaz k provedení údržby“ nemá striktně stanovený obsah. Na stupni jednotka se „rozkaz k provedení údržby“ zpravidla nevydává písemnou formou, ale pouze ústně. Možný vzor tohoto rozkazu je uveden v příloze.

ROZKAZ K PROVEDENÍ ÚDRŽBY (VZOR)

Dne ................. v době od ....... do ......... provede četa ......... „Údržbu po použití“ vozidel použitých při výcviku.

K provedení údržby nařizuji: -

hrubou očistu vozidel provést pomocí ženijního nářadí a škrabek na odstavné ploše nad mycí základnou Úpalí od ........... do .......... hod., 87

-

po ukončení hrubé očisty navést postupně pásová vozidla do vodní nádrže k provedení očisty podvozku (navedení vozidel provedu osobně!), velitelé vozidel na můj pokyn navedou vozidla k dočištění do prostoru mycí stanice, očištění kolových vozidel provést na mycí rampě, pořadí vozidel stanovím osobně podle průběhu předchozích prací, v době od .......... do ........... provedou určené osádky společně s řidiči: . kontrolu provozních náplní, . dočištění vnitřních prostorů ve vozidle, pozorovacích a zaměřovacích přístrojů, . kontrolu korby a podvozku, . kontrolu čistoty a uložení výbavy, výstroje a nářadí, . doplnění vzduchojemů stlačeným vzduchem,

-

za dodržení technologie údržby zodpovídají určení velitelé vozidel, zjištěné nedostatky mi hlaste okamžitě v průběhu prací, o způsobu jejich odstranění rozhodnu osobně, vlastní kontrolu si provedu v průběhu provádění prací, doplnění PHM bude provedeno po příjezdu v prostoru parku, moje stanoviště bude na odstavné ploše, při provádění prací budou všichni příslušníci bezvýhradně dodržovat stanovená bezpečnostní, protipožární a ekologické opatření.

K očistě přidělených prostor určuji skupiny: 1. skupina ......... velitel ................. pro očištění páteřní komunikace a prostoru nádrže na mytí podvozku, 2. skupina ......... velitel ................. pro očištění odstavné plochy a mycí rampy, Nářadí k provedení úklidu vyzvednou velitelé skupin od obsluhy mycí stanice.

Po ukončení stanovených úkolů: - velitelé skupin mi nahlásí jejich splnění do .......... hod., - po provedené kontrole zabezpečí velitelé skupin navrácení zapůjčených pomůcek obsluze mycí stanice a nástup skupin na odstavné ploše, - na závěr vydám rozkaz k přesunu do parku.

T-9 Provádění STK, měření emisí, revize technických zařízení ve vozidlech. BOZP, protipožární a ekologická opatření při údržbě 1. Provádění kontrol vozidel ozbrojených sil v STK a SME 88

Vzhledem ke specifickým úkolům a organizaci provozu se nevztahuje povinnost provozovatele přistavit vozidlo k pravidelné technické prohlídce a měření emisí na všechna vozidla ozbrojených sil.

Vozidla podléhající kontrole v STK a SME

V podmínkách AČR jsou předmětem provádění technických prohlídek a měření emisí [1]:  silniční vozidla všech druhů a kategorií (motocykly, osobní automobily, autobusy, nákladní automobily, speciální vozidla, přípojná vozidla apod.) jsou-li zařazená do skupiny „BP-provozních“,  zvláštní vozidla druhu traktor, pracovní stroj samojízdný a pracovní stroj přípojný, jsou-li zařazená do skupiny „BP-provozních“,  vojenská vozidla64, budou-li používána pro plnění přepravních nebo služebních úkolů na veřejně přístupných komunikacích, - vybavená zvláštním výstražným světlem modré barvy, případně doplněná zvláštním zvukovým výstražným zařízením (zdravotnická služba apod.), - zařazená do vojenských autoškol, - určená k přepravě nebezpečných věcí, - určená k dlouhodobému plnění přepravních úkolů pro zabezpečení běžné činnosti útvaru, - všechna vozidla pojištěná podle zákona 168/1999 Sb.

Způsob provádění kontrol

Technické prohlídky vozidel ozbrojených sil se podle možností útvarů provádějí ve zřízených vojenských STK a SME nebo v síti civilních stanic. U vozidel, jejichž technickou způsobilost schválila vojenská policie (vojenská vozidla) se technické prohlídky a měření emisí provádějí přednostně ve vojenských akreditovaných zařízeních. V civilním sektoru se technické prohlídky a měření emisí provádí zásadně u vozidel, jejichž technickou způsobilost schválilo MDS ČR (silniční vozidla) a pokud je to výhodnější z ekonomických popř. kapacitních důvodů, také u části vojenských vozidel.

64

 Vojenská vozidla jsou vozidla ozbrojených sil, jejichž technickou způsobilost k provozu schvaluje vojenská policie podle vyhlášky MO č. 274/99 Sb. V „Osvědčení o registraci vozidla“ (tzv. malý technický průkaz) mají tato vozidla před označením kategorie uvedeno písmeno „V“ (např. VN2).

89

Lhůty provedení

Vozidla ozbrojených sil se přistavují k provedení technické prohlídky popř. měření emisí ve lhůtách, vyplývajících z ustanovení § 40 zákona č. 56/2001 Sb. [7]:  osobní automobily, nákladní automobily s přípustnou hmotností nepřevyšující 3 500 kg, motocykly, přípojná vozidla s přípustnou hmotností do 3 500 kg (mimo nebrzděného přívěsu do přípustné hmotnosti 750 kg) - nejpozději do 4 let po zaregistrování vozidla a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách 2 let,  nákladní automobily s přípustnou hmotností vyšší než 3 500 kg, speciální automobily, autobusy, silniční vozidla s právem přednosti v jízdě, cvičná silniční vozidla autoškoly a přípojná vozidla s přípustnou hmotností nad 3 500 kg - nejpozději do 1 roku po zaregistrování vozidla a potom pravidelně nejpozději v jednoročních lhůtách,  nebrzděný přívěs, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg, motocykl, jehož zdvihový objem motoru nepřevyšuje 50 cm3 nebo jeho konstrukční rychlost nepřevyšuje 50 km.h-1, s výjimkou motocyklu opatřeného šlapadly - nejpozději do 6 let po zaregistrování vozidla a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách 4 let.

Po provedení technické prohlídky v STK vylepí pracovník STK kontrolní nálepku na zadní tabulku registrační značky vozidla a zapíše provedení kontroly do provozního sešitu65, části: „11. Záznam o provedení technické prohlídky v STK (TP) a přidělení dálniční nálepky (DN)“.

Pokud byly u vozidla ozbrojených sil při technické prohlídce v STK shledány závady podle písm. c) § 49 zákona č. 56/2001 Sb. (nebezpečné závady), je používání do doby provedení opakované kontroly zakázáno!

2. Provádění revizí určených technických zařízení ve vozidlech ozbrojených sil Používat techniku na které nejsou řádně a včas provedeny stanovené zákonné revize a kalibrace je zakázáno [1]!

65

 Ve starším provedení provozního sešitu se provedení technické prohlídky v STK zapíše do části: „8. Záznam o revizích a zákonných revizních prohlídkách“.

90

Technická zařízení podléhající státnímu dozoru orgánů MO jsou určená Určená technická technická zařízení (UTZ) [8]: zařízení  tlaková,  plynová,  elektrická  zdvihací,  ochranná a ostatní, která jsou konstruována a vyráběna k použití s vojenskou výstrojí, výzbrojí a technikou a UTZ konstruovaná a vyráběná pro potřeby ozbrojených sil umístěná ve vojenských objektech.

Revizní místa

Zkoušky UTZ (revize) se provádí v určených revizních místech, která odpovídají svým vybavením příslušným právním normám, jejich pracovníci jsou pravidelně školeni a mají odpovídající oprávnění66.

U vozidel ozbrojených sil patří mezi nejpoužívanější UTZ, podléhající revizím:  zařízení tlaková v podobě vzduchojemů a vybraných částí vzduchových soustav,  zdvihací zařízení jako jsou mobilní jeřáby, hydraulické ruky, zdvihací zadní čela a další zařízení, která mohou být např. součástí nástaveb,  elektrická zařízení v podobě elektrocentrál, zařízení pro připojení k vnější elektrické síti, různé přenosné spotřebiče apod.,  ostatní zařízení pokud jsou použity jako součást nástavby.

Vzduchojemy z vozidel

Vzduchojemy jsou nejrozšířenějším tlakovým zařízením67 u vozidel. Jako součást vzduchotlakových brzdových soustav jsou zařazeny mezi „stabilní tlakové nádoby“ pokud jejich nejvyšší pracovní přetlak přesahuje 0,05 MPa. Revize vzduchojemů z vozidel provádí revizní technik na revizním místě nejpozději po 5 letech provozu68. Za dodržení stanovené lhůty a včasné

66

 Také obsluhy některých UTZ musí být odpovídajícím způsobem proškoleny. Např. obsluhovat tlakové nádoby smějí pouze osoby, které byly seznámeny s ustanovením předpisů a příslušných pokynů k provozu tlakových nádob, prakticky zacvičeny, prokazatelně přezkoušeny a bylo jim o tom vydáno osvědčení o odborné způsobilosti, které se obnovuje nejméně jednou za tři roky. Příslušná oprávnění musí mít také jeřábníci, vazači a další osoby obsluhující zdvihací zařízení [9].

67

 Tlakové nádoby do objemu 10 l včetně, u nichž bezpečnostní součin nepřevyšuje číslo 10 (součin objemu v litrech a přetlaku v MPa) nejsou tlakovým zařízením [9].

91

vyžádání revize odpovídá provozovatel vozidla [9]. Provedení revize vyznačí revizní orgán stanoveným způsobem na prověřené zařízení (nalepený štítek, vyznačení razidly apod.) a zapíše do provozního sešitu69 vozidla, části: „8. Záznam o revizích a zákonných revizních prohlídkách“.

Tlakové láhve

Zdvihací zařízení

Tlakové láhve vzduchových soustav vozidel70 (např. v bojových vozidlech) se řadí do kategorie „kovové tlakové nádoby“. Ty podléhají revizím podobně jako vzduchojemy vozidel: periodicita max. 5 let, označení na láhvi a v provozním sešitě atd.

Mezi zdvihací zařízení, která mohou být součástí vozidel nebo jejich nástaveb nejčastěji patří:  zdvihadla, pojízdná zdvihadla a jeřáby s motorovým nebo i ručním pohonem,  hydraulické ruky,  zdvihací rampy, plošiny a zvedací čela, jimiž se zdvihají břemena,  vrátky, které se používají ke zdvihání břemen,  prostředky pro vázání, zavěšení nebo uchopení břemen o nosnosti větší než 100 kg. Podle stupně rizika nebezpečí úrazu osob nebo jejich ohrožení zdvihací zařízení rozdělena do skupin A a B.

Lhůty provedení

jsou

Pro obě skupiny zdvihacích zařízení se k prověření funkce, provozní způsobilosti a bezpečnosti realizují prohlídky a zkoušky:     

před uvedením do provozu, po rekonstrukci nebo generální opravě, po opravě, v provozu, nařídí-li to orgán OTD.

68

 Na základě zjištění skutečného technického stavu může revizní technik stanovit i lhůtu kratší.

69

 Rozhodným záznamem pro posouzení platnosti revize je záznam na evidovaném zařízení.

70

 Jiné talkové láhve používané v technice (např. k dopravě plynů jako acetylén, kyslík, oxid uhličitý a další) podléhají jiným lhůtám a režimům pro provádění revizí.

92

Odborné prohlídky (revize) a odborné zkoušky (revizní zkoušky) zdvihacích zařízení v provozu se provádí ve lhůtách stanovených v příslušných předpisech71:  u silničních výložníkových jeřábů a hydraulických ruk (včetně zvedacích čel vozidel) je lhůta revize stanovena na jeden rok a revizní zkoušky dva roky,  u kontejnerů se revize konají pět roků od data výroby a dále pak periodicky po třiceti měsících,  u kontejnerových nakladačů jsou lhůty revizí stanoveny na dva roky,  u pohyblivých pracovních plošin se revize uskutečňují ve lhůtách stanovených výrobcem, které však nesmějí být delší než dva roky [9].

Revizní místa zdvihacích zařízení

Odborné prohlídky a zkoušky silničních jeřábů, hydraulických ruk a pracovních plošin provádí odborní pracovníci (revizní technici) s příslušným osvědčením ve stanovených revizních místech podle druhu zkoušeného zařízení. Revize kontejnerů a kontejnerových nakladačů se provádějí dodavatelským způsobem ve specializovaných organizacích.

Provedení revize zdvihacích zařízení se zapisuje do provozní dokumentace Zápis o provedení (provozního sešitu vozidla, záznamníku zdvihacího zařízení a deníku revize zdvihacího zařízení), kde se zakládá i zápis o zkoušce (revizní zpráva).

Navijáky vozidel

Revizím a revizním zkouškám podléhají podle předpisu Tank-30-3 [11] navijáky vyprošťovací techniky (AV-15, VPV, VT-72B) periodicky nejméně jednou za dva roky. Na navijáky ostatních vozidel se tato povinnost nevztahuje. Jejich kontrola včetně lan se provádí při technické údržbě.

71

 Osvědčení z poslední úřední zkoušky, předpis Log-1-3, zvláštní bezpečnostní předpisy nebo průvodní dokumentace od výrobce. Vždy však platí kratší lhůta z uváděných norem. 93

3. Bezpečnostní, protipožární a ekologická opatření při údržbě PVT Bezpečnostní opatření vychází ze zákona č. 221/99 Sb. o vojácích z povolání, zákona č. 262/2006 Sb. tzv „Zákoníku práce“, vojenského předpisu Vševojsk-16-7 (Ochrana půdy a vody před nepříznivými účinky závadných látek) a předpisů pro údržbu jednotlivých typů. Součástí bezpečnostních opatření jsou také ekologická a protipožární opatření. Bezpečnostní opatření

1. Údržbu PVT je možno provádět pouze v prostorech k tomu určených a uzpůsobených, určenými a proškolenými osobami. 2. Práce řídí určený vedoucí pracoviště. 3. Všichni pracovníci jsou povinni dodržovat bezpečnostní opatření, stanovenou technologii práce, organizovanost, kázeň a pořádek. 4. Před zahájením prací je nutné vždy zajistit vozidlo proti pohybu podkládacími klíny (nebo články pásů) a připravit pomůcky (schůdky, nářadí, odkapové vany, hasicí přístroje apod.). 5. Dveře, kryty a příklopy musí být uzavřeny nebo bezpečně zajištěny v otevřené poloze. Při technické údržbě musí být z vozidla vyjmuta munice. 6. Při provádění prací jsou všichni pracovníci povinni technologickou kázeň a provádět pouze nařízené úkony.

dodržovat

7. K práci je povoleno používat výhradně pomůcky, nářadí a příslušenství ve správném technickém stavu a k tomu účelu určené. Speciální zařízení a pomůcky (zdvihací a manipulační zařízení, elektrická zařízení apod.) smějí obsluhovat jen osoby k tomu určené a vyškolené. 8. Při pohybu na vozidlech je třeba dbát zvýšené opatrnosti. 9. Spoje tlakového potrubí se nesmějí povolovat pod tlakem. 10. Spouštění motoru a pojíždění vozidel provádět řidičem výhradně na pokyn vedoucího pracoviště po předchozím výstražném znamení houkačkou a při použití platných signálů pro navádění vozidel. 11. Na technice a pracovištích je přísný zákaz kouření! 12. Při práci je nutné dodržovat další specifická bezpečnostní opatření vyplývající z charakteru práce a platná pro daný typ techniky.

Protipožární opatření

13. Před zahájením prací jsou pracovníci povinni se přesvědčit o rozmístění a připravenosti hasicích přístrojů, popř. dalších technických prostředků pro hašení požáru, v prostorách určených pro provádění prací. Při absenci (např. v poli) nebo nefunkčnosti těchto přístrojů, vyjmout a připravit k použití ruční hasicí přístroje z vozidel. 14. Při používání tryskových ohřívačů je nutné dodržovat správnou jejich technologii spouštění a zastavení. Je zakázáno používat ohřívače: 94

-

s poškozeným elektrickým zařízením, při netěsnosti palivového ústrojí, při zaplnění palivových soustav nepředepsaným palivem, při přítomnosti nečistot v blízkosti plamene, při špatném odvodu plynů z ohřívače (zvláště u BVP).

15. Zapalování a seřizování plamene knotových a zejména samodujných lamp provádět na vyhrazeném místě, kde umístit hasící přístroj z výbavy vozidla. U vozidla manipulovat s těmito prostředky pouze na pokyn vedoucího pracoviště. 16. Při přečerpávání paliva, svařování a opravách elektroinstalace ve vozidle vyjmout hasicí přístroj z vozidla a připravit jej k použití. 17. Hadry nasáklé hořlavými materiály ukládat do sběrných nádob. Skladování těchto materiálů ve vozidlech je zakázáno.

Ekologická opatření

18. Motory a tryskové ohřívače vozidel používat pouze ve větraných prostorech s účinným odsáváním splodin hoření. 19. Při manipulaci s ropnými produkty a dalšími provozními materiály dodržovat hygienická opatření a nedovolit jejich únik do vnitřních částí vozidla i mimo něj. Na likvidaci úniku těchto látek, kterému není možno zabránit, přivolat cestou dozorčích orgánů hasičský záchranný sbor. 20. Při kontrole provozních náplní používat hadry, které po použití shromažďovat v určených nádobách. 21. Při práci na motoru a převodném ústrojí používat odkapové vany na opotřebené provozní kapaliny. Produkty vylévat do určených nádob. 22. Při manipulaci s akumulátory dbát zvýšené opatrnosti proti potřísnění se, nebo vylití elektrolytu. 23. Mytí (čištění) vozidel provádět v prostorech a zařízeních k tomu určených, se zabezpečením úniku ropných či jiných, životnímu prostředí nebezpečných látek.

95

T-10 Opravy pozemní vojenské techniky v AČR a jejich úrovně 1. Opravy pozemní vojenské techniky v AČR Opravy jsou součástí technických opatření systému provozu PVT AČR. Při používání techniky dochází k odchylkám od jejich správného technického stavu. Nejčastějšími příčinami těchto změn jsou:  fyzické stárnutí a opotřebení materiálu,  nedostatky v provádění údržby,  nehody techniky,  bojová poškození a další. Definice opravy

Oprava je činnost jejímž cílem je obnovit technické vlastnosti opotřebovaného nebo poškozeného materiálu na předepsanou nebo předem dohodnutou úroveň. Opravy jsou součástí technických opatření systému provozu PVT AČR. Na rozdíl od údržby mají nápravný charakter!

2. Druhy oprav Podle charakteru poruch nebo závad, pracnosti a technické náročnosti jejich odstranění se opravy dělí na [15]:  běžné opravy (BO),  generální opravy (GO),  celkové opravy skupin, podskupin nebo součástkových celků (dále jen celková oprava skupin),  revize dlouhodobě skladované PVT po 10 letech (RE-10)72.

Běžné opravy

Nálezová 72

BO jsou opravy, při nichž se odstraňují závady PVT zjištěné při používání nebo údržbě, které lze provést dílenskými prostředky útvaru nebo nadřízených stupňů. Mezi běžné opravy patří:  nálezová oprava (NO),  střední oprava (SO). NO je zpravidla plánovaná73 oprava, která se provádí po splnění meziopravní normy (MON).

 Do systému oprav se z hlediska plánování využití dílenských kapacit, materiálu a technologických zařízení dále zařazují:  dlouhodobé ukládání dodavatelským způsobem,  zákonné revize,  kalibrace,  servisní údržba,  kontrolní prohlídka,  servisní prohlídka,  technická prohlídka zbraní.

96

oprava (NO)

Střední oprava (SO) Generální oprava (GO)

Celková oprava skupin RE-10

Jejím cílem je uvedení PVT do technického stavu, který odpovídá technickým požadavkům stanoveným pro její provozuschopnost a použitelnost, popř. obnovení její provozní spolehlivosti ve stanoveném rozsahu. Rozsah nálezové opravy se stanovuje individuálně na základě výsledků kontrolní nebo servisní prohlídky. NO se provádí u zastaralé vojenské techniky, kde pro jiné druhy opravy (např. GO) není k dispozici potřebný sortiment náhradních dílů. U ostatní techniky se od jejich provádění upouští z důvodů nerentabilnosti. SO je plánovaná oprava, jejíž vykonání je stanoveno zpravidla výrobcem. Při SO se opravují opotřebované skupiny, podskupiny, přístroje a součástkové celky v rozsahu technických podmínek, které stanovil výrobce.SO musí obnovit zásobu provozních jednotek do následující plánované opravy. GO je oprava, kterou se v rozsahu mezních úchylek obnovují původní technické vlastnosti PVT. Spočívá v úplné demontáži, výměně vadných dílů a součástí za nové nebo opravené a v opětovné montáži včetně obnovení povrchové úpravy. GO se provádí po splnění MON (viz tabulka 2) a musí vždy obnovit zásobu provozních jednotek do následující opravy (MON). Je to oprava, kterou se v rozsahu mezních úchylek obnovují původní technické vlastnosti skupin, podskupin nebo součástkových celků demontovaných z PVT. Spočívá ve výměně všech vadných dílů a součástí za nové nebo opravené. Revize po 10 letech je zvláštním druhem opravy, která se uskutečňuje ve stanovených časových normách u dlouhodobě skladované PVT. Cílem je obnovit provozuschopnost skupin, podskupin, součástí a součástkových celků, vyměnit provozní hmoty a pryže, které již nevyhovují stanoveným normám, provést zákonné revize určených technických zařízení a kalibraci nebo ověřování měřidel. Po provedení RE-10 může být PVT uvedena do používání nebo se opětovně uloží.

3. Úrovně oprav Úrovně oprav

Z hlediska složitosti se vojskové opravy rozdělují do tří úrovní: I. úroveň = opravy, které zabezpečuje obsluha a dílenští specialisté vlastního útvaru, II. úroveň = opravy, které zabezpečuje prapor logistiky (142. prapor oprav brigády logistiky), III. úroveň = opravy, které zabezpečují ústřední opravárenské základny a základna ukládání. IV. úroveň (mimovojsková) = opravy, zabezpečované sítí civilních opravárenských podniků (např. VOP 025 Nový Jičín, VOP 026 Šternberk)

73

 NO je možné provádět i neplánovaně vojskovými opravárenskými prostředky na základě zjištění skutečného stavu (např. po havárii techniky) před splněním meziopravní normy. V tomto případě hovoříme o „neplánované vojskové nálezové opravě“.

97

4. Organizace oprav Opravy se uskutečňují podle operativně upřesňované plánovací dokumentace na základě skutečného stavu PVT [17].

Plánování oprav

Výchozím dokumentem pro plánování oprav je výhledový plán GO (na 5 let). Při plánování a realizaci oprav se dále zohledňují:

 meziopravní normy a spotřeba provozních jednotek,  normy pro dlouhodobě skladovanou PVT,  lhůty pro provádění revizí a kalibrací UTZ,  skutečný stav a stáří PVT. Mezi základní dokumentaci pro vyžadování a řízení oprav na stupni útvar Dokumentace patří:  roční/výhledový plán údržby,  hlášení - žádanka,  požadavkový list,  zápis o technickém stavu,  zápis o předání a převzetí vozidla do opravy,  dokumentace výběrových řízení,  dílenská dokumentace. Hlášení-žádanka (H-Ž) je základním dokumentem pro vyžadování oprav PVT Hlášení-žádanka v míru i v poli. Zpracovává se na stupni jednotka na základě aktuálního požadavku prací na technice. H-Ž se vyhotovuje ve třech stejnopisech. První a druhý výtisk se po vyplnění zasílá na nadřízený stupeň (útvar). Třetí výtisk zůstává u jednotky (slouží současně i jako doklad o vyžádané opravě).Po uskutečněné opravě se zadní strana H-Ž vyplňuje velitelem opravárenské jednotky. Tato část slouží jako doklad o vykonané práci a spotřebovaném materiálu. Vzor „Hlášení-žádanky“ je uveden v příloze 4. Požadavkový list (PL) slouží pro vyžadování plánovaných oprav ze stupně útvar Požadavkový list a svazek (brigáda), zabezpečovaných prostředky nadřízených stupňů. Předkládají se zpravidla na následující rok v termínech stanovaných v odborných nařízeních na výcvikový rok. V ostatních případech musí být PL označen v levém horním rohu nápisem „MIMOŘÁDNÝ“ Zpracovává se zpravidla v elektronické podobě (ISL) nebo na příslušném tiskopisu. Vzor tiskopisu „Požadavkového listu“ je uveden v příloze 5. Zápis o Zápis o technickém stavu (ZTS) se zpracovává na stupni jednotka na jednotlivé kusy techniky nejčastěji v těchto případech: technickém stavu  při odesílání techniky do opravy mimo vlastní útvar,  při násilném poškození techniky,  při návrhu na zrušení techniky,  na vyžádání oprávce. Při předávání vozidla do opravy se v uvedených případech ZTS předává společně s technikou. Vzor „Zápisu o technickém stavu“ je uveden v příloze 6. Zápis o předání a Zápis o předání a převzetí techniky se zpracovává předávání techniky do převzetí techniky opravy mimo vlastní útvar. Vzor tiskopisu „Zápisu o předání a převzetí techniky“ je uveden v příloze 7. Uvedený tiskopis se využívá i při jiných příležitostech předávání techniky (např. 98

mezi řidiči, útvary a jednotkami). Existují i varianty speciálních tiskopisů pro konkrétní účely (např. předávání vozidla do opravy ve VOP nebo smluvních opravců). Dokumentace Tato dokumentace musí prokázat naplnění podmínek zákona o veřejných zakázkách (zákon č. 137/2006 Sb.) v průběhu celého výběrového řízení. Její výběrových řízení podoba je průběžně upravována odbornými rozkazy a nařízeními (např. RMO č. 2/2005).Pro zvýšení transparentnosti výběrových řízení se v současné době používá program SEPO (systém elektronické podpory obchodování).

Dílenská dokumentace

U čety oprav roty logistiky se vede následující plánovací a výkazová dokumentace o prováděných opravách [15]:  hlášení-žádanka, jako doklad o vykonané práci,  kniha údržby a oprav se zaevidovanými čísly zakázek,  harmonogram (deník) práce,  souhrnný pracovní výkaz,  plán výrobní a opravářské činnosti na měsíc,  výdejka materiálu,  protokol o rozsahu opravy (je-li stanoven).

Postup prací

Postup prací při opravě stanovují technologické postupy, které jsou určené předpisy pro nejpoužívanější typy techniky74. Při jejich realizaci se využívají zkušenosti velitelů opravárenských jednotek s ohledem na technické vybavení pracovišť.

Základní technologický sled oprav zahrnuje práce v tomto pořadí:  technická kontrola stavu PVT,  demontáž PVT (skupiny) podle rozsahu opravy,  mytí a čištění skupin (součástek),  upřesnění rozsahu poškození (nález, vyžádání materiálu)  seřízení demontovaných skupin (podskupin),  montáž nových nebo opravených skupin (podskupin, součástek),  seřízení a přezkoušení montážního celku,  zkušební jízda a funkční přezkoušení zbraní střelbou,  odstranění zjištěných závad,  obnova povrchové ochrany podle potřeby,  výstupní kontrola [15].

74

 Např.: Aut-23-5. Vojskové opravy lehkých terénních automobilů UAZ. Aut-24-24. Vojskové opravy terénního nákladního automobilu T 815. Aut-24-29. Vojskové opravy víceúčelového terénního automobilu T 815 4x4. Tank-26-11. Obrněný transportér BRDM-2. Vojskové opravy. Tank-26-1. Vojskové opravy BVP-2. Tank-26-9. Vojskové opravy BVP-1. Tank-26-29/s. Vojskové opravy VPV. Tank-21-6/1,2,3. Tank T-72. Vojskové opravy.

99

T-11 Plánování oprav, předávání techniky do opravy, polní opravy 1. Dokumentace pro plánování oprav Opravy se uskutečňují podle operativně upřesňované plánovací dokumentace na základě skutečného stavu PVT [17]. Plánování oprav

Výchozím dokumentem pro plánování oprav je výhledový plán GO (na 5 let). Při plánování a realizaci oprav se dále zohledňují:

 meziopravní normy a spotřeba provozních jednotek,  normy pro dlouhodobě skladovanou PVT,  lhůty pro provádění revizí a kalibrací UTZ,  skutečný stav a stáří PVT. Mezi základní dokumentaci pro vyžadování a řízení oprav na stupni útvar Dokumentace patří:  roční/výhledový plán údržby,  hlášení - žádanka,  požadavkový list,  zápis o technickém stavu,  zápis o předání a převzetí vozidla do opravy,  dokumentace výběrových řízení,  dílenská dokumentace. Hlášení-žádanka (H-Ž) je základním dokumentem pro vyžadování oprav PVT Hlášení-žádanka v míru i v poli. Zpracovává se na stupni jednotka na základě aktuálního požadavku prací na technice. H-Ž se vyhotovuje ve třech stejnopisech. První a druhý výtisk se po vyplnění zasílá na nadřízený stupeň (útvar). Třetí výtisk zůstává u jednotky (slouží současně i jako doklad o vyžádané opravě).Po uskutečněné opravě se zadní strana H-Ž vyplňuje velitelem opravárenské jednotky. Tato část slouží jako doklad o vykonané práci a spotřebovaném materiálu. Vzor „Hlášení-žádanky“ je uveden v příloze 4. Požadavkový list (PL) slouží pro vyžadování plánovaných oprav ze stupně útvar Požadavkový list a svazek (brigáda), zabezpečovaných prostředky nadřízených stupňů. Předkládají se zpravidla na následující rok v termínech stanovaných v odborných nařízeních na výcvikový rok. V ostatních případech musí být PL označen v levém horním rohu nápisem „MIMOŘÁDNÝ“ Zpracovává se zpravidla v elektronické podobě (ISL) nebo na příslušném tiskopisu. Vzor tiskopisu „Požadavkového listu“ je uveden v příloze 5. Zápis o Zápis o technickém stavu (ZTS) se zpracovává na stupni jednotka na jednotlivé kusy techniky nejčastěji v těchto případech: technickém stavu  při odesílání techniky do opravy mimo vlastní útvar,  při násilném poškození techniky,  při návrhu na zrušení techniky,  na vyžádání oprávce. Při předávání vozidla do opravy se v uvedených případech ZTS předává společně s technikou. Vzor „Zápisu o technickém stavu“ je uveden v příloze 6. 100

Zápis o předání a Zápis o předání a převzetí techniky se zpracovává předávání techniky do opravy mimo vlastní útvar. převzetí techniky Vzor tiskopisu „Zápisu o předání a převzetí techniky“ je uveden v příloze 7. Uvedený tiskopis se využívá i při jiných příležitostech předávání techniky (např. mezi řidiči, útvary a jednotkami). Existují i varianty speciálních tiskopisů pro konkrétní účely (např. předávání vozidla do opravy ve VOP nebo smluvních opravců). Dokumentace Tato dokumentace musí prokázat naplnění podmínek zákona o veřejných výběrových řízení zakázkách (zákon č. 137/2006 Sb.) v průběhu celého výběrového řízení. Její podoba je průběžně upravována odbornými rozkazy a nařízeními (např. RMO č. 2/2005).Pro zvýšení transparentnosti výběrových řízení se v současné době používá program SEPO (systém elektronické podpory obchodování).

Dílenská dokumentace

U čety oprav roty logistiky se vede následující plánovací a výkazová dokumentace o prováděných opravách [15]:  hlášení-žádanka, jako doklad o vykonané práci,  kniha údržby a oprav se zaevidovanými čísly zakázek,  harmonogram (deník) práce,  souhrnný pracovní výkaz,  plán výrobní a opravářské činnosti na měsíc,  výdejka materiálu,  protokol o rozsahu opravy (je-li stanoven).

2. Postup prací

Postup prací

Postup prací při opravě stanovují technologické postupy, které jsou určené předpisy pro nejpoužívanější typy techniky75. Při jejich realizaci se využívají zkušenosti velitelů opravárenských jednotek s ohledem na technické vybavení pracovišť.

Základní technologický sled oprav zahrnuje práce v tomto pořadí:  technická kontrola stavu PVT,  demontáž PVT (skupiny) podle rozsahu opravy,  mytí a čištění skupin (součástek),  upřesnění rozsahu poškození (nález, vyžádání materiálu)  seřízení demontovaných skupin (podskupin), 75

 Např.: Aut-23-5. Vojskové opravy lehkých terénních automobilů UAZ. Aut-24-24. Vojskové opravy terénního nákladního automobilu T 815. Aut-24-29. Vojskové opravy víceúčelového terénního automobilu T 815 4x4. Tank-26-11. Obrněný transportér BRDM-2. Vojskové opravy. Tank-26-1. Vojskové opravy BVP-2. Tank-26-9. Vojskové opravy BVP-1. Tank-26-29/s. Vojskové opravy VPV. Tank-21-6/1,2,3. Tank T-72. Vojskové opravy. 101

     

montáž nových nebo opravených skupin (podskupin, součástek), seřízení a přezkoušení montážního celku, zkušební jízda a funkční přezkoušení zbraní střelbou, odstranění zjištěných závad, obnova povrchové ochrany podle potřeby, výstupní kontrola [15].

3. Předávání techniky do opravy a převzetí z opravy

PVT se předává k opravě podle rozhodnutí orgánu logistiky na základě „Hlášení-žádanky“ nebo schváleného „Požadavkového listu“. Vlastní způsob předávání PVT do opravy a jejího převzetí po opravě stanovuje provozní řád opravce.

Hlavní zásady

PVT se k vojskové opravě zpravidla odesílá s osádkou (obsluhou, řidičem), která je přítomna u techniky po celou dobu opravy. Za přepravu vozidel a jejich včasné předání k provedení opravy odpovídá provozovatel vozidla. Vozidla, popřípadě skupiny a součástkové celky předávané do opravy musí být očištěné a chráněné proti korozi. Do nálezové opravy se PVT předává kompletní, nedemontovaná, a běžně opotřebovaná, bez výstroje a příslušenství, nebo jen s nezbytně nutnou výstrojí76, se zásobou PHM, stanovenou v technických podmínkách pro opravu. Při předávání PVT do SO, GO a RE-10 musí být veškerá provozní dokumentace uzavřena (podtržena, opatřena datumem, kulatým razítkem a podpisem náčelníka logistiky útvaru). Byla-li PVT poškozena zaviněně, nebo došlo k poškození či ztrátě materiálu, musí být v zápise o technickém stavu uvedena položka knihy škod s potvrzením finančního orgánu útvaru.

Dokumentace předávaná společně s technikou

PVT se do opravy prováděné prostředky útvaru (četa oprav) předává společně s touto dokumentací:  „Hlášení-žádanka“,  „Příkaz k použití techniky“,  úplná provozní dokumentace (provozní sešit). Mimo vlastní útvar se PVT předává k opravě společně s touto dokumentací:  „Požadavkový list“ nebo „Hlášení-žádanka“,

76

 Při přesunu vozidla do opravy „po vlastní ose“ musí mít výbavu v souladu s platnými předpisy pro provoz vozidla (zákon č. 56/2001 Sb.).

102

Nepřevzetí PVT do opravy

 „Zápis o technickém stavu“77,  „Zápis o předání a převzetí techniky“,  „Příkaz k použití techniky“, úplná provozní dokumentace (provozní sešit). Pokud nejsou dodrženy podmínky pro přejímku vozidel do opravy (znečištěné nebo neúplné vozidlo, technický stav neodpovídá zápisu neúplná provozní dokumentace) nezahájí se oprava, ale opravce převezme techniku pouze do úschovy. Provozovatel je povinen závady odstranit do 10 dnů. Při závažných nedostatcích, které mění podstatně charakter opravy, opravce vozidlo nepřevezme a vrátí jej provozovateli. Důvody je povinen uvést v „Zápise“. Náklady na odsun techniky zpět (popř. další náklady) v tomto případě hradí provozovatel.

Převzetí techniky z opravy

Provozovatel (velitel útvaru) je povinen na základě oznámení opravce vyslat velitele jednotky nebo určeného funkcionáře k převzetí opravené PVT v určeném termínu.

Přejímající funkcionář musí být vybaven písemným pověřením. K převzetí PVT opravňuje jeden z těchto dokladů [15]:  písemné pověření k převzetí opravené PVT (plná moc),  kniha zápůjček a oprav,  přeúčtovací doklad – stvrzenka.

Přejímající orgán útvaru je povinen funkčně zkontrolovat PVT prostřednictvím svých odborných orgánů. Při předávání pořídí opravce příslušné záznamy do dokumentace (rozsah prací, výrobní čísla namontovaných skupin, použité druhy maziv a další záznamy). O předání vozidla po opravě se vyhotoví „Zápis“. Přepravu PVT z opravy zabezpečuje provozovatel na své náklady.

4. Polní opravy

77

 „Zápis o technickém stavu“ se zpracovává i při předávání vozidla k opravě u vlastního útvaru, pokud technický stav vozidla neodpovídá běžnému opotřebení.

103

Polní opravy jsou součástí systému obnovy provozuschopnosti PVT, který v sobě zahrnuje následující komplex činností:

 technický průzkum,  vyprošťování a odsuny poškozené PVT,  polní opravy,  předávání PVT do opravy v poli a zpět k jednotce,  zásobování materiálem. Definice

Polní opravy obsahují souhrn úkonů, prováděných mimo prostory stálých dílen, jimiž se odstraňují následky provozního opotřebení, mechanických poškození, havárií, výrobních vad a zejména bojových poškození PVT s cílem obnovení jejich správné funkce [10]. Z hlediska použitelnosti PVT v polních podmínkách rozdělujeme poškozenou techniku na:  opravitelnou PVT,  neopravitelnou PVT,  nenávratnou ztrátu PVT.

Opravitelná PVT

Za opravitelnou považujeme PVT, která je použitelná po provedení příslušné opravy a jejím návratu do sestavy bojujících jednotek.

V polních podmínkách rozlišujeme podle rozsahu poškození a opravářských prací následující úrovně oprav: I.

úroveň (BO) = základní druh opravy prováděný mobilními dílenskými prostředky útvaru, - pracnost max. 50÷60 normohodin (Nh),

II.

úroveň (BO) = opravy prováděné mobilními prostředky stupně brigáda (vytvořená rota oprav)78, - pracnost max. 100 Nh,

III. úroveň (SO) = opravy za využití prostředků velitelství logistiky, - pracnost do 400 Nh,

Neopravitelná PVT Nenávratná 78

IV. úroveň (GO) = oprava, která svým rozsahem a technologickou náročností přesahuje III. úroveň - provádí se v síti civilních podniků Za neopravitelnou označujeme takovou PVT, kterou nelze opravit opravárenskými prostředky daného velitelského stupně (rozsah poškození převyšuje možnosti daného stupně). Tato technika však může být opravitelná prostředky nadřízených stupňů. Tímto pojmem označujeme trvalé vyřazení PVT z bojového použití. Rozsah

 Doba trvání oprav I. a II. stupně včetně návratnosti PVT k jednotce zpravidla nepřesahuje 24 h.

104

jejího poškození nelze opravou odstranit a techniku je nutno odepsat z evidence.

ztráta Organizace oprav v poli

Opravy poškozené PVT v boji se řídí podle následujících hlavních zásad:  práce na obnově bojeschopnosti PVT se provádí bezprostředně v průběhu boje a podle možností v místě poškození (v nejbližším skrytu nebo SPT),  na včasném provedení opravy se podílí podle možností především řidič, osádka (obsluha), kteří zjistí příčinu a rozsah poškození a činí všechna opatření k zahájení opravy,  v prvém pořadí se opravuje PVT rozhodující pro bojeschopnost jednotek a taková, která vyžaduje menší objem prací, Základní metodou oprav v poli je metoda výměny skupin! Pro provádění oprav PVT, které nemohly být provedeny na místě poškození se zřizují „shromaždiště poškozené techniky“ (SPT). V SPT se soustřeďují opravárenské síly a prostředky taktického i operačního stupně. Do SPT je možné podle kapacit soustředit i techniku nenávratně ztracenou a materiál určený k vytěžení náhradních dílů.

MCP Obr. 9. Vojenská situační značka shromaždiště poškozené techniky (Maintenance Collecting Point)

Předávání vozidel Opravy PVT prováděné prostředky I. a II. úrovně se realizují za účasti řidiče s návratností techniky do 24 hodin. do oprav v poli PVT opravovaná prostředky III. a IV. úrovně se zpravidla předává do opravy, odepisuje z evidence útvaru a řidič ani osádka se opravy nezúčastňuje. Po provedené opravě se PVT obvykle ke svému útvaru již nevrací.

105

T-12 Zvláštní druhy údržby, příprava techniky na sezonní provoz 1. Zvláštní druhy údržby Provádění zvláštních druhů údržby se týká techniky, pro které je jejich provedení stanoveno vojenskými předpisy, průvodní dokumentací výrobce nebo vyplývá ze zvláštností jejího používání. Zvláštními druhy údržby jsou [1]:      

příprava techniky pro použití v letním a zimním období, údržba po plavbě, brodění, jízdě tanků pod vodou, údržba po použití ve zvlášť těžkých podmínkách, doplňková technická údržba, údržba během skladování, údržba po použití zbraní.

2. Příprava techniky pro použití v letním a zimním období Příprava techniky na sezonní provoz (PTLP/ZP)

Příprava pro použití v letním a v zimním období se provádí u techniky, pro kterou je její provedení stanoveno vojenskými předpisy nebo v průvodní dokumentaci výrobce. U ostatní techniky stanoví rozsah přípravy a způsob jejího provedení náčelník logistiky útvaru [1].

Cíl

Cílem je připravit osoby, techniku a parková zařízení k provozu ve změněných klimatických podmínkách.

Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující provoz techniky v zimním období patří:  nízká teplota okolního vzduchu, která zhoršuje spustitelnost motorů a způsobuje zamrzání vody v některých ústrojích vozidla,  zvýšená vlhkost vzduchu umožňuje vyšší kondenzaci vody a následnou korozi kovových částí,  zhoršené adhezní podmínky společně se sníženou viditelností snižují bezpečnost provozu vozidel, V letním období ovlivňuje provoz vozidel zejména:  vyšší teplota vzduchu, která má za následek zvýšené riziko přehřátí motorů, možnost vzniku požáru a intenzivnější odpařování vody,  zvýšená prašnost, která zhoršuje viditelnost, způsobuje zvýšené opotřebení a zadírání pohyblivých částí,

106

intenzivnější srážky znesnadňující průchodivost vozidel v máloúnosném terénu, zvyšují možnost vniknutí vody do motorů a znehodnocení provozních náplní.

Rozsah prací Příprava techniky pro použití v letním a zimním období je obsahově rozdělena do tří částí:

 příprava osob,  příprava techniky,  příprava technologického zařízení dílen a parků vojenské techniky.

Příprava osob

Příprava osob je zaměřená na seznámení řídících orgánů, řidičů, uživatelů a dalších zúčastněných osob s rozsahem a správnou technologií prací prováděných při přípravě techniky, zvláštnostmi jejího používání a údržby v nadcházejícím období, zvládnutí zásad bezpečného provozu, technologii spouštění motorů, používání prostředků pro usnadnění spouštění motorů za nízkých teplot apod [4].

Rozsah prací na technice je stanoven odbornými předpisy pro údržbu Příprava techniky konkrétního typu techniky. Nadřízené velitelství může stanovit práce i mimo předepsaný rozsah79. Vlastní práce je možné realizovat uzlovým, linkovým nebo kombinovaným způsobem. Pro usnadnění organizace, zvýšení kvality a osobní odpovědnosti za vykonané práce se na veškerou techniku zpracovává na stupni útvar (jednotka) individuální plán přípravy techniky (příloha 1). Do něho se zaznamenávají veškeré práce provedené na technice, výsledky vstupní a výstupní kontroly, všechny zjištěné nedostatky a závady. Po ukončení PTLP/ZP slouží individuální plán jako podklad pro odstraňování závad, vyžadování oprav a další práci s technikou.

79

 Zpravidla jsou práce předepsané odborným předpisem doplněny o kontrolní a seřizovací práce technické údržby č. 1. Při přípravě techniky pro použití v zimním období lze současně provést inventarizaci výstroje a nářadí techniky.

107

Příprava zařízení dílen a parků

Příprava technologického zařízení dílen a parků vojenské techniky se provádí pole podobných zásad jako příprava techniky, včetně zpracování individuálního plánu na přípravu jednotlivých zařízení. Je možné ji provést i dodavatelským způsobem.

Technika se zpravidla připravuje po organických jednotkách. Lhůty provedení Konkrétní termíny provedení přípravy techniky určuje velitel útvaru tak, aby stanovené technologické úkony na technice byly ukončeny:

 do 30.4. při přípravě pro použití v letním období,  do 31.10. při přípravě pro použití v zimním období. V době PTZP/LP se nesmí u jednotky plánovat jiná zaměstnání. Odvelovat v této době řidiče, osádky (obsluhy) je zakázáno! [1] INDIVIDUÁLNÍ PLÁN přípravy techniky (objektu) na letní/zimní provoz Značka a typ techniky Evidenční číslo (VPZ) Datum zahájení Datum ukončení P.č.

Rozsah práce

1.

Příprava techniky

2.

3.

Provede

- umytí vozidla (motoropřevodového prostoru) - příprava dokumentace

řidič

- příprava nářadí vozidla (uložení zimní výstroje) Vstupní kontrola

řidič

- kontrola dokumentace

OTK

- kontrola technického stavu

OTK

Práce na pracovištích č. 1

vedoucí

č. 2 . . . 4.

TR

Výstupní kontrola

108

Dne, podpis

3. Zpracování plánu provedení na sezonní provoz Rozsah prací: Příprava techniky pro použití v letním a zimním období je obsahově rozdělena do tří částí:

 příprava osob,  příprava techniky,  příprava technologického zařízení dílen a parků vojenské techniky. Příprava osob Příprava osob je zaměřená na seznámení řídících orgánů, řidičů, uživatelů a dalších zúčastněných osob s rozsahem a správnou technologií prací prováděných při přípravě techniky, zvláštnostmi jejího používání a údržby v nadcházejícím období, zvládnutí zásad bezpečného provozu, technologii spouštění motorů, používání prostředků pro usnadnění spouštění motorů za nízkých teplot. Příprava techniky Rozsah prací na technice je stanoven odbornými předpisy pro údržbu konkrétního typu techniky. Nadřízené velitelství může stanovit práce i mimo předepsaný rozsah. Vlastní práce je možné realizovat uzlovým, linkovým nebo kombinovaným způsobem Příprava zařízení dílen a parků Příprava technologického zařízení dílen a parků vojenské techniky se provádí pole podobných zásad jako příprava techniky, včetně zpracování individuálního plánu na přípravu jednotlivých zařízení.

Lhůty provedení: Konkrétní termíny provedení přípravy techniky určuje velitel útvaru tak, aby stanovené technologické úkony na technice byly ukončeny:

 do 30.4. při přípravě pro použití v letním období,  do 31.10. při přípravě pro použití v zimním období. V době PTZP/LP se nesmí u jednotky plánovat jiná zaměstnání. Je zakázáno- odvelovat v této době řidiče, osádky.

109

PLÁN PROVEDENÍ PŘÍPRAVY L/ZP

Téma: ORGANIZACE PŘÍPRAVY OSOB, VÝZBROJE, TECHNIKY A MATERIÁLU NA LETNÍ PROVOZ Cíle zaměstnání: Seznámit příslušníky jednotky s organizací PTLP a připravit techniku na provoz v letním období

Učební úkoly a rozpočet času:

min

I. ÚVOD

15

II. HLAVNÍ ČÁST

280

1. Přípravné období

330

2. Prováděcí období

105 3. Vyhodnocovací období 4. Kontrolní činnost

III.

35

ZÁVĚR

10

Metoda: praktický výcvik

Místo: park techniky

Doba: 18. 5. – 22. 5. 2011, 07:00 – 15:45 (525 min) Literatura: technologický postup údržby k jednotlivým druhům techniky, Aut 23-4, Aut 24-23

Zpracoval: 110

ÚVOD…………………………………………………………………15 minut

-

nástup jednotky kontrola počtů, oznámení tématu, učebních cílů a učebních úkolů, seznámení jednotek s organizací zaměstnání, poučení o bezpečnostních opatřeních, příprava pracovišť. Úkol : Úkolem XX. praporu je v souladu s „Plánem činnosti XX. praporu ve výcvikovém roku 2011“ čj. 2/2011-4423 provést přípravu osob, výzbroje, techniky a materiálu na letní provoz a vytvořit podmínky pro bezporuchový a hospodárný provoz a používání.

Klíčové úkoly: -

Zpracovat plány velitelů jednotek pro přípravu osob, výzbroje, techniky a materiálu na letní provoz. Provést IMZ. Provést přípravu osob, výzbroje, techniky a materiálu na letní provoz. Provést přípravu budov, objektů, parkových zařízení a technologických celků na letní provoz. Provést krátkodobé uložení u provozní techniky bez obsluh, řidičů a osádek a u techniky, kde není plánovaný provoz déle jak jeden měsíc. Provést uložení (překonzervaci) nadpočetné techniky. Provést kontrolu navijáků (provést stanovený zápis do záznamníku). Provést vyhodnocení splnění úkolů.

II. HLAVNÍ ČÁST min

10

HLAVNÍ ČÁST………………………………………………………510 minut

Zaměstnání proběhne v přidělených prostorech minometné baterie v parku techniky JIH a ve skladu výkonného praporčíka minometné baterie, pod vedením určených velitelů skupin.

111

Jako přílohy nutno zpracovat: 1. BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ 2. DENNÍ ŘÁD PRO JEDNOTKY V DEN PROVÁDĚNÍ PTSP: 3. TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRACÍ

Příklad: TECHNOLOGICKÝ POSTUP PRACÍ - UAZ - 469

1. Motor - přestavit na sacím potrubí klapku předehřívače směsi do polohy "LÉTO" 2. Ošetření kol - demontovat pláště - očistit ráfky - natřít je rychleschnoucí barvou 3. Údržba elektrického zařízení - demontovat elektromotor topení - kontrola stavu kolektorů - promazání ložisek - kontrola zapalování 4. Údržba brzdové soustavy - kontrola činnosti provozní a parkové brzdy - podle potřeby seřídit 5. Oprava nátěru - Poškozená místa očistit, natřít základní barvou a po zaschnutí vrchním nátěrem. 6. Promazání podvozku - Promazat dle mazacího plánu UAZ - 469. 7. Ošetření nářadí a Z N P - Ošetřit a nakonzervovat, popřípadě zabalit do voskového papíru nářadí a ZNP. 8. Odstranění závad - Odstranit všechny závady zjištěné během přípravy na sezónní provoz, které nebyly odstraněny v rámci předepsaných úkonů.

TECHNOLOGICKÝ POSTUP PRACÍ – T 815 VVN 1. Vyčištění palivové nádrže

-

částečně vyšroubovat zátku odkalovací jímky a vypustit kal a vodu zátku opět zašroubovat 2. Kontrola vzduchové soustavy a ošetření brzd 112

-

odkalit vzduchojemy zkontrolovat stav pryžových hadic a těsnost vzduchové soustavy zkontrolovat stav brzdových čelistí 3. Ošetření nátěru automobilu

-

Prohlédnout, popřípadě opravit poškozené místa nátěru. Poškozené místo dokonale zbavit koroze a očistit. Opatřit antikorozním nátěrem, dřevo napustit. Provést vrchní nátěr. 4. Regulátor napětí

-

Přepínač přepnout do polohy léto 5. Ošetření a vyčištění korby automobilu

-

Korbu automobilu zamést, popřípadě opravit lavičky. 6. Ošetření AKB

-

ošetřit dle technologického postupu ošetřit a natřít skříň AKB 7. Ošetření podvozku

-

Přezkoušet funkčnost řazení předního náhonu, redukcí přídavné převodovky a uzávěrky diferenciálu. 8. Ošetření elektrické soustavy

-

Zkontrolovat vnější osvětlení vozidla, stav světlometů, osvětlení přístrojové desky 1. Uložení zimní výstroje - Ošetřit a nakonzervovat zimní výstroj, uložit do skladu 10. Ošetření výstroje

-

Zkontrolovat stav nářadí, vyčistit a nakonzervovat. 11. Ošetření chladící soustavy automobilu -

Odmontovat z motoru horní kryt a ventilátor

-

Znečištěné žebra válců a hlavy válců očistit odmašťovacím prostředkem

12. Odstranění závad

-

Odstranit všechny závady zjištěné během přípravy na sezónní provoz, které nebyly odstraněny v rámci předepsaných úkonů.

113

SCHÉMA PROVÁDĚNÍ ČINNOSTÍ

114

T- 13 Další druhy zvláštní údržby 1. Další zvláštní druhy údržby Dalšími zvláštními druhy údržby jsou [1]:

    

údržba po plavbě, brodění, jízdě tanků pod vodou, údržba po použití ve zvlášť těžkých podmínkách, doplňková technická údržba, údržba během skladování, údržba po použití zbraní.

Údržba po brodění, plavbě nebo jízdě tanků pod vodou

Cílem je obnovení bojeschopnosti vozidla, vypuštění zbytků vody, vysušení vozidla, promazání a kontrola, popř. výměna mazacích náplní podvozku a částí, které byly v přímém kontaktu s vodou. Provádí je řidiči a osádky v rozsahu stanoveném předpisy pro jednotlivé druhy techniky, popř. podle:  Tank-6-3 po jízdě tanků pod vodou,  Tank-6-4 po plavbě OT a BVP.

Údržba po použití Cílem je eliminovat negativní vlivy provozu vozidel v náročných a specifických ve zvlášť těžkých podmínkách. podmínkách Provádí je řidiči, osádky (obsluhy) podle nařízení velitele na základě návrhu náčelníka logistiky. Rozsah je stanoven v předpisech pro údržbu jednotlivých druhů PVT. Zpravidla obsahuje úkony údržby po použití, doplněné o důkladnou kontrolu extrémně namáhaných částí podle druhu a způsobu použití.

Doplňková Cílem je promazání mazacích míst vozidla, výměna oleje, maziv a ostatních technická údržba provozních materiálů a údržba předepsaných skupin v termínech mimo technickou údržbu. Organizuje a řídí ji technický funkcionář jednotky v rozsahu stanoveném v odborném předpise popř. podle pokynů výrobce nebo dodavatele.

115

Provádí ji odborné pracoviště nebo řidič (obsluha).

Cílem je provést údržbu zbraní a zbraňového systému po střelbě nebo výcviku Údržba po použití s spojeného s použitím zbraní, zalafetovaných v bojových vozidlech. zbraní Organizují a řídí ji velitelé jednotek v rozsahu stanoveném výrobcem zbraní.

Údržba během skladování

Periodicita a způsob provádění údržby a kontrol se liší podle druhu uložení a způsobu ochrany jednotlivých typů techniky (blíže viz kapitola 5.2).

2. Údržba po překonání vodní překážky Cílem je obnovení bojeschopnosti vozidla, vypuštění zbytků vody, vysušení vozidla, promazání a kontrola, popř. výměna mazacích náplní podvozku a částí, které byly v přímém kontaktu s vodou. Provádí je řidiči a osádky v rozsahu stanoveném předpisy pro jednotlivé druhy techniky, popř. podle:  Tank-6-3 po jízdě tanků pod vodou,  Tank-6-4 po plavbě OT a BVP. Místo provedení: Zpravidla v polní parcích techniky Možno provádět při plnění bojové činnosti na následujícím břehu ve skrytu nebo vytvořeným maskováním.

3. Údržba po použití ve zvlášť těžkých podmínkách Cílem je eliminovat negativní vlivy provozu vozidel v náročných a specifických podmínkách. Provádí je řidiči, osádky (obsluhy) podle nařízení velitele na základě návrhu náčelníka logistiky. Rozsah je stanoven v předpisech pro údržbu jednotlivých druhů PVT. Zpravidla obsahuje úkony údržby po použití, doplněné o důkladnou kontrolu extrémně namáhaných částí podle druhu a způsobu použití 4. Doplňková technická údržba. Cílem je promazání mazacích míst vozidla, výměna oleje, maziv a ostatních provozních materiálů a údržba předepsaných skupin v termínech mimo technickou údržbu.

116

Organizuje a řídí ji technický funkcionář jednotky v rozsahu stanoveném v odborném předpise popř. podle pokynů výrobce nebo dodavatele. Provádí ji odborné pracoviště nebo řidič (obsluha) 5. Údržba po použití zbraní Cílem je provést údržbu zbraní a zbraňového systému po střelbě nebo výcviku s spojeného s použitím zbraní, zalafetovaných v bojových vozidlech. Organizují a řídí ji velitelé jednotek v rozsahu stanoveném výrobcem zbraní

6. Údržba během skladování

Cílem údržby techniky v průběhu skladování je zachování jejího původního stavu. Periodicita a způsob provádění údržby a kontrol uložené techniky se odvíjí od druhu uložení a způsobu zabezpečení ochrany techniky.

U uložené techniky se provádí: Druhy kontrol  vnější prohlídka  vnitřní prohlídka  vnitřní prohlídka s funkčním přezkoušením80.

Kontroly uložené techniky organizují a zabezpečují velitelé jednotek a správci skladů. Výsledky kontrol se zapisují do „Záznamníku uložené techniky“. Do skladové dokumentace se provede zápis o kontrole s odkazem na výsledky v záznamnících.

80

 Vnitřní prohlídka s funkčním přezkoušením se provádí na základě nedostatků zjištěných při kontrolách (únik PHM, koroze apod.). Provedení povoluje velitel útvaru ve svém rozkaze. Po odkonzervování se spustí motor a prověří se funkce všech zařízení a soustav ve vozidle. Je možné provést i krátkou zkušební jízdu (do 1 km). Poté se odstraní zjištěné závady, obnoví se porušená konzervace a technika se opět uloží.

117

T-14 Ukládání pozemní vojenské techniky a materiálu 1. Ukládání pozemní vojenské techniky Ukládání je soubor technických a organizačních opatření, která omezují vliv fyzického stárnutí a klimatických podmínek na techniku. Podle podmínek a délky uložení se rozlišuje:  krátkodobé uložení do 1 roku,  dlouhodobé uložení nad 1 rok, zpravidla na dobu 5 let. 

Cílem ukládání je omezit vliv fyzického stárnutí na PVT. K tomu se využívají prostředky dočasné ochrany jednotlivých částí nebo bariérové ochrany techniky jako celku. Ukládání je soubor technických a organizačních opatření, která omezují vliv fyzického stárnutí a klimatických podmínek na techniku.

Mezi základní projevy fyzického stárnutí techniky patří:  koroze,  stárnutí pryžových a plastových částí,  ztráta požadovaných vlastností provozních hmot kapalin a plynů. 2. Zásady pro zařazování PVT do skupin Technika BP-U Zásady pro zařazování PVT do skupin Zařazení techniky do skupin z hlediska používání se zveřejňuje v DR velitele útvaru č.1. Počty techniky zařazené v jednotlivých skupinách stanovuje velitel brigády. Do skupiny „běžného používání – provozní“ se zařazuje technika s nejmenší zásobou meziopravní normy (MON). Po splnění MON se odesílá k provedení generální (GO) nebo nálezové opravy (NO) a její počty se doplní technikou ze skupiny BP-U. Po návratu z GO se tato technika zpravidla zařazuje do skupiny BP-U nebo NZ (viz obr. 6) Pokud technika ve skupině BP-P nesplnila proběh ve výši 1/3 meziopravní normy do GO, provede se u ní „revize po 10 letech (RE-10). V případě, že výrobce stanovil časovou lhůtu pro provedení GO, je tato oprava provedena po uplynutí uvedené doby bez ohledu na proběh km. Do skupiny „běžného používání – uložená“ se zařazuje technika nejnovějších výrobních ročníků a s nejvyšší zásobou provozních jednotek do plánované opravy. Vozidla zařazená do skupiny BP-U „běžného používání – uložená“ musí mít zásobu provozních jednotek do následující TÚ minimálně 50% (u tankové techniky 25%). Dosáhne-li technika v této skupině 10 let od výroby, poslední NO, GO nebo revize po 10 letech (RE-10) odešle se k provedení RE-10. Po návratu se zařazuje zpět do skupiny BP-U nebo NZ.

118

BP-P

GO (NO)

BP-U

RE-10

BP-U

BP-P

Obr. Grafické znázornění koloběhu vozidel skupiny „běžného používání“ 3. Druhy ukládání Je rozlišováno uložení podle časového úseku: Krátkodobé uložení Dlouhodobé uložení Podle způsobu uložení rozlišujeme:  ukládání silami a prostředky útvaru krátkodobé uložení,  ukládání dodavatelským způsobem, kombinací obou způsobů. Krátkodobé uložení Krátkodobé ukládání je hlavním druhem konzervace a ukládání techniky v běžném používání u útvaru. Krátkodobě se ukládá PVT, u které není plánováno používání po dobu delší jak 1 měsíc. Pro uložení nadpočetné techniky je možné zmírnit podmínky ukládání podle nařízení náčelníka logistiky nadřízeného stupně. Vždy však musí být provedena konzervace zbraní, motoru a vstřikovacího čerpadla Technika se krátkodobě ukládá nejpozději 14 dní od ukončení používání po důkladném seřízení, doplnění a kontrole. Ukládá ji zpravidla osádka, pouze pro některé úkony se vytváří skupiny specialistů. Pokud je plánováno další uložení po uplynutí lhůty uložení, provede se překonzervace techniky, kterou lze provádět opakovaně, nejdéle však po dobu 3 let. Dlouhodobé uložení

Dlouhodobé ukládání je hlavním druhem konzervace a ukládání techniky NZ. Dlouhodobě se ukládá zpravidla technika nová, po provedené generální nebo nálezové opravě a nebo po provedení RE-10. Při dlouhodobém uložení se používá kombinace prostředků dočasné ochrany s následným balením do celoobalu, jejím celkovým utěsněním a úpravou vnitřního kryptoklimatu. 119

K udržování krytpoklimatu uvnitř techniky se používá metod statického nebo dynamického odvlhčování. Při statickém odvlhčování je do utěsněné techniky vložena náplň vysoušedla, které snižuje vnitřní úroveň relativní vlhkosti. Při dynamickém odvlhčování se do vnitřního prostoru techniky vhání vysušený vzduch speciálním zařízením, které umožňuje jeho opětovné odvádění a tím udržování úrovně vlhkosti na nastavené hodnotě (viz obr

Obr. Dlouhodobě uložená technika v celoobalu s dynamickým odvlhčováním Dlouhodobé ukládání se realizuje buď silami a prostředky vlastního útvaru nebo dodavatelsky (smluvní mimovojskovou organizací). Dlouhodobé uložení zabezpečuje komplexní ochranu techniky po dobu 5 až 10 let.

4. Organizace prací při ukládání Organizace prací při ukládání

Rozsah prací při ukládání, kvalita jejich provedení a vlastnosti použitých konzervačních prostředků, musí zabezpečit správný technický stav po celou dobu jejího uložení. Ukládání techniky vojskovým způsobem se provádí podle technologických postupů pro ukládání, zpracovaných pro jednotlivé typy techniky. Při ukládání techniky mimovojskovými dodavateli může být technologický postup součástí zadávací dokumentace. K zabezpečení činnosti, související s uložením techniky útvaru, vydává velitel rozkaz v němž stanoví:  typy techniky určené k uložení podle evidenčních čísel,  odpovědnost funkcionářů za přípravu techniky k ukládání a za plnění 120

harmonogramu prací, souvisejících s ukládáním,  komisi ke kontrole prováděných prací spojených s ukládáním, provedení inventarizace a závěrečné kontroly před uložením. Rozkaz velitele útvaru k ukládání techniky se vydává i při ukládání zabezpečeného dodavatelským způsobem. Uložená technika musí být:  vyčištěná,  provozuschopná (ve správném technickém stavu),  nakonzervovaná,  úplná (materiál, který má kratší dobu životnosti než je doba uložení, nebo působí agresivně, musí být uložen mimo techniku; výzbroj může být uložena samostatně),  s doplněnými nádržemi pohonných hmot, provozními náplněmi maziv a speciálních kapalin,  s platnými zákonnými revizemi určených technických zařízení (viz kapitola 2.6). Motory a vstřikovací čerpadla se konzervují na místě uložení! Pozn.: 1. Povolená prostředky pro konzervaci a jejich použití jsou uvedeny ve směrnici ředitele sekce podpory MO „Povolené prostředky pro ukládání a skladování výzbroje, techniky a materiálu v AČR [14]“. 2. Jen výjimečně lze uložit neúplnou techniku. Výkaz neúplnosti musí být potvrzen příslušným funkcionářem ŘeLogZdrP. Akumulátory se ukládají odděleně v suchém stavu (přednabité) s elektrolytem připraveným pro zalití 3. Pro dlouhodobě uloženou techniku se používají PHM nejnovějších dat výroby. Palivové nádrže se plní z důvodů tepelné roztažnosti na 95%. Technika se zážehovými motory se dlouhodobě ukládá bez paliva! 4. V průběhu uložení se zákonné revize neprovádí. Mohou se provést při překonzervaci techniky nebo po vyjmutí z uložení před uvedením do používání. 5. Dokumenty uložené techniky Dokumentace uložené techniky

Uložení techniky se zapisuje do „Provozního sešitu“ (část „6. Záznam o konzervaci a uložení techniky“), který je uložen u velitele jednotky. Na stupni jednotka se pro potřeby ukládání PVT dále vede:  „Záznamník uložené techniky“, který je založen v provozní dokumentaci,  „Skladištní lístek“, kterým je označen uložený materiál,  „Měsíční plán údržby a kontrol uložené techniky“. Na stupni útvar se vede:  „Roční plán údržby a kontrol uložené techniky“,  přehled uložené techniky,  perspektivní plán ukládání techniky, - nebo při využívání ISL se průběžně vede:  „Souhrnný plán údržby“,  „Pracovní plán údržby“, 121

Záznamník uložené techniky

Záznamník slouží pro:

 „Plánovací tabulka pro uloženou VTM“. Záznamník uložené techniky (příloha 3) je dokument, do kterého se zapisují všechny úkony, provedené na technice. Je zpracován pro každý typ techniky a vede se po evidenčních číslech pro každý kus techniky samostatně. Záznamník uložené techniky slouží pro:

 přehled a evidenci údajů o uložené technice,  vedení přehledu prací na technice při přípravě k ukládání, vlastním uložení a provedených kontrol,  zaznamenání výsledků kontrolní činnosti,  vyjádření kontrolní komise před dlouhodobým uložením,  záznam o vyjmutí techniky z uložení,  kontrolu hlavních technických údajů techniky a hodnocení stavu techniky po vyjmutí z uložení.

122

T-15 Koroze materiálu a zásady ochrany proti korozi 1. Koroze materiálu Definice- Koroze kovů je chemickým nebo chemicko-fyzikálním procesem interakce kov-prostředí. Schéma stavby rzi - rez je podle klimatických podmínek heterogenní aglomerát. Jiná definice: Korozí se rozumí samovolné vzájemné působení mezi prostředím a materiálem, které má za následek z D3 Koroze je samovolně probíhající proces znehodnocování materiálů působením okolního prostředí. Reakce nebo děje, které jsou příčinou korozního poškozování materiálů, jsou fyzikálně chemické povahy. Jsou to především elektrochemické reakce, které bývají nejčastější příčinou koroze kovů, a chemické reakce, např. u anorganických nekovových materiálů, popř. fotooxidace vzdušným kyslíkem, která je jednou z příčin stárnutí plastů, pryží a nátěrů. Koroze postupuje od povrchu dovnitř látky. Nejvšednějším příkladem koroze je rezavění železa. [1] Samovolný průběh korozního procesu je způsobován tím, že korozní soustava (materiál a prostředí) směřují do pravděpodobnějšího neuspořádanějšího stavu s menší volnou entalpií. Znehodnocení materiálů, resp. zhoršení jejich vlastností v důsledku těchto samovolných reakcí je znakem, který odlišuje korozi od jiných, třeba podobných, ale žádoucích reakcí, kterým jsou materiály podrobovány s určitým záměrem (např.leptání nebo rozpouštění kovů při přípravě solí, elektrochemické reakce kovů použitelných jako anody v galvanických článcích aj.). Se znehodnocením výrobku je spojena i ztrát nehodnocení materiálu. 2. Vymezení pojmu a pojetí koroze Korozní poškození představuje obsáhlou skupinu poruch, vzniklých působením prostředí, především na povrch kovů.[ Novák,Pavel, Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství] koroze – je nevratné znehodnocení materiálu koroze nekovových materiálů- jde v podstatě o proces stárnutí Pojetí koroze hlediska: - teoretického – korozní proces = teoretické posouzení možnosti vzniku koroze - z hlediska praktického – jevová forma- výsledek procesu příčiny koroze – chemické vyjádření vzorcem

Korozi podléhají téměř všechny materiály, nejen kovy a jejich slitiny. Objevuje se také u jiných anorganických materiálů (sklo, beton atd.) i u materiálů organických (pryž, plasty atd.). Způsob znehodnocování materiálu může být různý, od nežádoucí změny vzhledu po úplný rozpad. Koroze představuje značné ekonomické ztráty. Odhaduje se, že v ČR způsobí koroze ztrátu ve výši asi 25 miliard Kč ročně. Rozlišují se dvě skupiny ztrát způsobených korozí: přímé a nepřímé. Do přímých ztrát se započítávají náklady na opatření zabraňující korozi, náklady na opravy poškozených zařízení a náklady spojené s úplným vyřazením zařízení poškozeného korozí. 123

Nepřímé ztráty jsou ztráty způsobené snížením nebo zastavením výroby v důsledku poškození zařízení korozí. V některých případech mohou být nepřímé ztráty mnohonásobně větší než ztráty přímé 3. Koroze- charakteristika znehodnocení klasifikace koroze Korozní poškození představuje obsáhlou skupinu poruch, vzniklých působením prostředí, především na povrch kovů. Podle rozsahu poškození rozeznáváme, tzv. korozi celkovou (plošnou), která probíhá po celém povrchu vystaveném koroznímu prostředí víceméně rovnoměrně a korozi nerovnoměrnou - místní (lokalizovanou), která probíhá výrazně intenzivněji pouze v některých částech exponovaného povrchu kovu, zatímco na ostatním povrchu je koroze přijatelná. Rozdělení druhů koroze může mít různá hlediska, v tomto textu je použito dělení především podle mechanizmu vzniku koroze. Za účelné pokládáme rozdělení na korozi v důsledku makročlánků, korozi štěrbinovou a bodovou, korozi mezikrystalovou a selektivní, na praskání vyvolané prostředím, erozní korozi a poškození vyvolané vodíkem. Nerovnoměrné formy koroze jsou většinou důsledkem poruchy pasivity kovu a s výjimkou poškození kovu vyvolaného vodíkem je hlavní poškozovací mechanizmus anodické rozpouštění. rozdělení koroze podle vzniku: Koroze chemická Koroze elektrochemická koroze v plynech- ovzduší- ve výfuku Koroze v kapalinách produkty koroze- peroxidy a oxidy - kyseliny - síra a sirné sloučeniny 4. Koroze a druhy napadení Korozi můžeme posuzovat a rozlišovat podle několika hledisek. Podle mechanismu vzniku je rozlišována koroze - chemická, kdy dochází pouze k chemickým reakcím mezi prostředím a materiálem; probíhá v elektricky nevodivém prostředí - fyzikálně-chemická, kdy kromě působení chemického dochází ještě ke vzniku elektrických (galvanických) článků, jejichž součástí je také sledovaný materiál; probíhá v elektricky vodivém prostředí a proto je také nazývána korozí elektrochemickou. Podle prostředí, ve kterém koroze probíhá, je rozlišována koroze - atmosférická - v kapalinách - v plynech - v půdě. 124

Atmosférická koroze je nejčastější. Její působení závisí především na obsahu vlhkosti a agresivních plynných a tuhých rozpustných nečistot ve vzduchu (SO2, NaCl, H2S, Cl2, HCl, NO2, NH3, CO2). Nejčastějším případem koroze v kapalinách je koroze ve vodách. Je způsobována znečištěním vody agresivními látkami ve formě kapalné, plynné i tuhé. Rychlost koroze ve vodách je ovlivněna zejména obsahem kyslíku. Koroze v jiných kapalných chemických látkách je speciální záležitostí. Koroze v plynech je závislá na jejich složení a na obsahu kyslíku. Největší význam pro praxi má chemická koroze probíhající v plynech za vyšších teplot, kdy plyny neobsahují vlhkost. Koroze v půdě je v podstatě korozí v složitém chemickém prostředí, protože půda obsahuje tuhé, kapalné i plynné agresivní látky. Podle typu napadení materiálu může být koroze

korozní produkty materiál

- rovnoměrná, kdy je napaden celý povrch prakticky stejnoměrně

- nerovnoměrná, kdy napadení je rozdílné; podle způsobu napadení rozlišujeme nerovnoměrnou korozi koroze skvrnitá

koroze důlková

- skvrnitou

koroze bodová

- důlkovou - bodovou

materiál

- mezikrystalickou, kdy koroze probíhá na hranicích krystalů - transkrystalickou, kdy koroze probíhá napříč krystaly - selektivní, kdy jsou napadány pouze některé složky materiálu. Skvrnitá, důlková a bodová koroze se vzájemně odlišují poměrem velikosti povrchové plochy k hloubce zasažení Zvlášť mezikrystalická transkrystalická nebezpečné jsou koroze mezikrystalická a transkrystalická, které probíhají pod povrchem materiálu a proto způsobené narušení není při běžné prohlídce zřejmé. koroze

koroze

Princip elektrochemické koroze Při vodivém spojení dvou nebo více materiálů s různým elektrodovým potenciálem nebo při vnějším vodivém spojení složek heterogenního materiálu vzniká elektrický článek. Je tvořen - anodou, kterou se stává materiál s nižším elektrodovým potenciálem, tzv. méně ušlechtilý - katodou, kterou se stává materiál s vyšším elektrodovým potenciálem, tzv. ušlechtilejší - elektrolytem, kterým je vodivý roztok spojující anodu a katodu. 125

V popsaném elektrickém článku anoda vysílá do spojujícího prostředí více iontů, než sama přijímá. U katody jsou poměry obrácené. Proto se celkově anoda rozpouští, ubývá, zatím co katoda zůstává prakticky nedotčena nebo nabývá. V následujícím přehledu jsou vybrané prvky seřazeny vzestupně podle svého elektrodového potenciálu ve vztahu k potenciálu vodíku (H) jako prvku porovnávacímu Mg, Al, Zn, Cr, Fe, Cd, Ni, Sn, Pb H <

záporné elektrodové potenciály

>

Cu, 0

Ag,

Au



Nejčastější vnější činitelé urychlující korozi Průběh koroze není závislý pouze na chemickém složení prostředí a druhu materiálu. Koroze je urychlována dalšími vlivy, kterými jsou zejména - mechanické namáhání - únava materiálu - nevhodné tepelné zpracování - působení bludných elektrických proudů 5. Vliv prostředí na korozi

Nejčastější vnější činitelé urychlující korozi Průběh koroze není závislý pouze na chemickém složení prostředí a druhu materiálu. Koroze je urychlována dalšími vlivy, kterými jsou zejména - mechanické namáhání - únava materiálu - nevhodné tepelné zpracování - působení bludných elektrických proudů 6. Zásady ochrany proti korozi Základní poznatky o mechanismu a kinetice korozních dějů dovolují zabránit korozi nebo ji alespoň značně zpomalit. Vzhledem k různým podmínkám, kterým jsou konstrukční materiály vystaveny, nelze použít jednotného, univerzálního systému ochrany a je nutno volit případ od případu podle charakteru kovu a podmínek jeho korozního namáhání nejúčelnější způsob ochrany. Ochrana proti korozi je trvalá nebo dočasná. Trvalá ochrana působí po dobu životnosti výrobku, tzn. v době kdy se výrobek používá. Dočasná ochrana působí jen v určité době před použitím výrobku.

126

Obr. Druhy koroze a jejich průběh

Způsoby ochrany před korozí Volba způsobu ochrany materiálu před korozí musí být založena na komplexním rozboru daného problému. To znamená, že je nutno sledovat: - vlastnosti různých materiálů, přicházejících pro dané užití v úvahu - vlastnosti prostředí, kterému bude zařízení vystaveno - funkci zařízení - hledisko hospodárnosti a řadu dalších hledisek. Hlavními způsoby, kterými se dosahuje potřebné ochrany před korozí, jsou - volba vhodného materiálu - vhodné konstrukční řešení - optimální technologie výroby - úprava prostředí - elektrochemická ochrana - povrchové úpravy. 127

Volba vhodného materiálu Při výběru materiálu vhodného pro dané prostředí platí zásada volby takového materiálu, který splňuje funkční požadavky a u kterého jsou dlouhodobé náklady na pořízení a údržbu zařízení nejnižší. Řešení tedy nespočívá ve volbě materiálu, který by danému prostředí odolával absolutně. Takový požadavek by samozřejmě byl nesplnitelný. Odolnost materiálu vůči určitému prostředí závisí na - vlastní povaze materiálu, například jeho elektrodovém potenciálu; čím vyšší elektrodový potenciál materiál má, tím lépe odolává elektrochemické korozi - složení materiálu a jeho struktuře; kovy s vyšší chemickou čistotou lépe odolávají korozi, heterogenní slitiny bývají málo odolné proti selektivní korozi - schopnosti materiálu vytvářet na svém povrchu pasivní vrstvy; příkladem jsou vrstvy oxidů u Al, Ti, Cr nebo Mg, které zabraňují dalšímu pokračování koroze - schopnosti materiálů vytvářet stabilní korozní vrstvy, které zabraňují pronikání korozních činidel k materiálu. Povrchové úpravy. Ochrana materiálu povrchovou úpravou je založena na některém z následujících principů: - vytvořená povrchová vrstva je souvislá a nepropustná a tím dokonale izoluje chráněný materiál od okolního prostředí - na povrchu chráněného materiálu je uměle vytvořena slitina s lepší odolností proti korozi - na povrchu chráněného materiálu je uměle vytvořena sloučenina s lepší odolností proti korozi - povrchová vrstva chrání základní materiál elektrochemicky metodou katodické ochrany - povrchová vrstva obsahuje složky, které svým účinkem zmírňují agresivitu korozního prostředí.

Mechanické způsoby přípravy povrchu Broušení povrchu se provádí brusnými kotouči nebo brusnými pásy na stabilních nebo přemístitelných bruskách. Při broušení se povrch současně čistí a vyrovnává. Dosahuje se drsnosti Ra = 0,2 až 0,4. Leštění se provádí textilními nebo plstěnými kotouči, na které je nanesena jemná brusná pasta nebo disperse. Kartáčování se užívá jednak k odstranění hrubých nečistot, jednak ke zjemnění povrchu po broušení. Omílání je odstraňování nečistot a vyhlazování povrchu materiálu (asi na Ra = 0,3) vzájemným otloukáním a odíráním součástí. Otryskávání je vrhání proudu drti vhodného materiálu na povrch předmětů proudem vzduchu, vody nebo metacím kolem.

128

Fyzikálně-chemické způsoby přípravy povrchu Odrezování je odstranění vrstev rzí s povrchu ocelových předmětů. Rez se rozpouští pomocí odrezovačů, obsahujících nejčastěji kyselinu fosforečnou. Moření je odstraňování korozních produktů na bázi oxidů vzniklých při vyšších teplotách, například okují. Provádí se v kyselině solné, sírové, méně často fosforečné, dusičné nebo fluorovodíkové, zpravidla za teplot 60 až 80 °C. Chemické leštění má za úkol odstranit drobné nerovnosti povrchu a snížit jeho drsnost. Je založeno na rozpouštění kovu v mírně proudící lázni vhodných kyselin, při kterém jsou výstupky povrchu rozpouštědly napadány výrazněji než prohlubeniny. Elektrolytické odmašťování je založeno na elektrolýze alkalických roztoků, při které může být odmašťovaný předmět zavěšen na katodu nebo anodu. Je-li předmět katodou, vzniká na jeho povrchu vodík, který strhává mastnoty s povrchu

7. Konzervační materiály Chemické pokovování Podstatou chemického pokovování je vylučování kovu z roztoku jeho solí na povrch chráněného materiálu redukcí. Žárové úpravy ponorem Pokovované předměty se ponořují do roztaveného kovu, na jehož hladině plove tavidlo. Žárové úpravy difusní Při difusních úpravách do povrchu chráněného kovu difunduje ochranný kov. Scherardování je difusní zinkování prováděné zahříváním předmětů v práškovém zinku za teploty 350 až 410 °C. Má ochranný účel. Alitování je difusní hliníkování s cílem dosažení žáruvzdornosti a korozní odolnosti ocelí. Provádí se žíháním v hliníkovém prášku. Inchromování je difusní chromování prováděné ve směsi prášku chromu nebo v roztavených chromových solích při teplotě 900 až 1300 °C. Vzniklá vrstva má tloušťku od 0,05 do 0,3 mm a kromě odolnosti proti korozi se vyznačuje otěruvzdorností.

Žárové úpravy stříkáním Žárové stříkání neboli metalizace je nanášení natavených částic ochranného kovu na povrch kovu základního pomocí speciálních pistolí. Žárové úpravy napařováním ve vakuu 129

Podstatou napařování ve vakuu je usazování a kondenzace par kovů na povrchu základního materiálu.

Žárové úpravy plátováním Ochranná vrstva je vytvořena naválcováním, nalitím, navařením nebo napájením vhodného ochranného materiálu na materiál základní. Spojení nastává difuzí. Nejčastěji se nanáší hliník, mosaz, měď nebo nerezavějící ocel. Organické povlaky a vrstvy Materiály organického původu používané při ochraně proti korozi je možno rozdělit na - nátěrové hmoty - plasty - oleje a vazeliny. - deriváty kaučuku: chlorovaný kaučuk, cyklizovaný kaučuk - asfalty: přírodní, získané z ropy - syntetické pryskyřice: alkalidy, epoxidy, vinylové polymery a další. Rozpouštědla slouží rozpouštění filmotvorné látky. Je to například toluen, xylen, etylalkohol, etylacetát, aceton, terpentýnové silice. Ředidla mají složení shodné s rozpouštědly nebo vznikají smísením několika rozpouštědel. Slouží k úpravě tekutosti nátěrové hmoty. Způsoby nanášení nátěrových hmot - ruční - stříkáním

- pneumatickým - vysokotlakým - v ohřátém stavu - v elektrostatickém poli

- máčením - elektrochemicky - navalováním. 8. Možnosti snížení a eliminace ztrát.

Běžně se počítá, že s využitím ochrany a prostředků proti korozi se ušetří 20-40% nákladů, to však vyžaduje: 

optimální protikorozní ochranou 130



zapojit se včas do projektové přípravy



rozvíjet výrobní protikorozní ochranu



zvýšení informovanosti o vlastnostech materiálů a o dodavatelských možnostech



zlepšit výstupní kontrolu kvality protikorozní ochrany



aplikovat vhodnější způsoby protikorozní ochrany

Škody způsobené korozí 1. Škody způsobené korozí v celém Československu byly v roce 1990 vyčísleny částkou dosahující 18 miliard Kč 2. Rez, pravděpodobně nejznámější forma koroze. … V České republice koroze způsobí každoročně obrovské škody, odhadované až na 130 miliard Kč. Obecně ve vyspělých zemích jsou pak tyto škody odhadovány na 3 až 5 % HDP Doplňková literatura.: [1] Fridrich. Rudolf Koroze v chemickém průmyslu a boj proti ní. 1. vydání. Praha1: 1963. DT 620.193.2:546.11 [2] Beneš, Antonín a kolektiv. Mechanická technologie kovů. 2. vydání. Praha 1:SNTL 1967. DT 621 (075) [3] ČSN EN 12540, leden 2001, Ochrana kovů proti korozi- elektrolyticky vyloučené povlaky niklu, nikl-chrom, měď-nikl a měď-nikl-chrom. Vydána leden 2001, Český normalizační institut. T-16

131

T-16 Přehled metod ukládání, základní ustanovení, ukládání materiálu v technice 1. Základní ustanovení Metody a prostředky ochrany výzbroje, techniky a materiálu (VTM) proti znehodnocování mají své poslání v rámci ukládání. Cílem je především eliminovat nebo technicky významně snížit pravděpodobnost znehodnocování VTM při ukládání je rozhodující úkol ochrany proti korozi a stárnutí. Řešení ochrany VTM proti znehodnocování při ukládání se přihlíží k ochranným opatřením provedeným v rámci výroby, přepravy a skladování před uložením. Ochrana VTM proti znehodnocování se řeší systémově. Je definován systém ochrany VTM proti znehodnocování, jehož těžiště tvoří dočasná ochrana, a který umožňuje komplexní dlouhodobou ochranu až na pět let.

Metody a prostředky ochrany výzbroje techniky a materiálu proti znehodnocení Systém ochrany VTM proti znehodnocování při ukládání (dále jen systém ochrany) je soubor technických opatření, jejichž účelem je snížit nebo vyloučit znehodnocující působení vnějšího a technologického (př. provozního) prostředí zhoršujícího provozní spolehlivost a životnost VTM.

Systém zahrnuje opatření: a) volbu odolných konstrukčních materiálů b) konstrukční a technologická řešení c) použití ochranných povlaků všech druhů d) použití prostředků dočasné ochrany e) úpravu technologického prostředí f) kombinace předchozích způsobů Z takto formulovaného pojetí systému ochrany VTM proti znehodnocování vyplývá, že je pro účely ukládání VTM rozdělen na ochranná opatření ad a) až c) realizovaná ve výrobě a ochranná opatření ad d) až f) realizovaná při ukládání v rámci jednotek. Použití dočasné ochrany a úprava technologického prostředí je významnou částí realizace systému ochrany při ukládání, tvoří jeho nedílnou součást jako podsystém. Rozsah a intenzita korozního napadení se mění v závislosti na:    

době od ukončení provozu; použitém způsobu konzervace; umístění techniky (způsobu garážování) a použitých konzervačních prostředcích dočasné nebo trvalé ochrany.

132

2. Přehled metod ukládání. Podle působení uvedených vlivů se řídí i způsob, rozsah a technologie konzervačních prací při ukládání techniky v závislosti na předpokládané době ochrany, po kterou bude technika mimo provoz. Druh uložení tankové a automobilové techniky se tedy určuje podle předpokládané délky uložení a zařazení techniky. Technika se ukládá vždy jako kombinovaná souprava. Podle četnosti provozu a na základě použitých metod protikorozní ochrany se rozděluje dočasná protikorozní ochrana techniky na: a) krátkodobou (do jednoho roku) b) dlouhodobou (déle jak jeden rok)

krátkodobé uložení (KU), dlouhodobé uložení (DU)

Uložená technika musí být ve správném technickém stavu, předepsaným způsobem (výrobcem) zaběhnutá, úplná, ošetřená a se stanovenou zásobou kilometrů do následující opravy. Ukládá se především technika nová nebo po generální opravě a revizi. Přehled a výběr metod dočasné ochrany K realizaci dlouhodobého a krátkodobého ukládání VTM se užívá celá řada metod a jejich kombinací. Vzhledem k tomu, že se jedná o celý soubor opatření, lze realizaci ukládání VTM charakterizovat schematicky.

Obr. schematické vyjádření realizace ukládání VTM Za metody vhodné k provedení uložení VTM se považují Ty, které plně zabezpečí zachování technického života VTM po celou dobu jejího používání. K těmto metodám se řadí:  konzervace VTM pomocí konzervačních prostředků  aplikace vypařovacích inhibitorů koroze  ochranné balení s použitím obalových materiálů 133

 použitím prostředků upravujících prostředí uložení  použití prostředků zabraňujících přístupu znehodnocení – hermetizací  kombinace možných metod NORMY PRO UKLÁDÁNÍ TECHNIKY Zásady pro výběr a zařazení techniky do skupin Ve skupině uložené techniky a techniky uložené v nedotknutelných zásobách (NZ) může být zařazena jen technika nová nebo po generální opravě (GO), výjimečně s povolením příslušného odboru ministerstva obrany (MO) i tanková technika po plánované střední opravě (SO) v opravárenském podniku (schvaluje náčelník logistiky MO). Ukládaná technika musí být ve správném technickém stavu a se stanovenou minimální zásobou proběhu kilometrů do opravy. Minimální zásoba proběhu kilometrů do opravy u uložené tankové techniky a tankové techniky uložené v nedotknutelných zásobách je stanovena v Rozkaze ministra obrany (RMO) a je uvedena v tabulce. Tab. Minimální zásoby kilometrů do střední opravy Druh techniky

Minim. zásoba proběhu km do opravy

Tanky T-55 AM2

2500

Tanky řady T-72

3500

BVP-1/2, OT-90

3500

OT pásové

2500

OT kolové

5000

Tankové podvozky

2000

Podvozky BVP, OT-90

3500

Podvozky OT pásové

2000

Podvozky OT kolové

3000

U tanky, BVP a OT zařazených výjimečně do skupiny uložené techniky po střední opravě v opravárenském podniku platí stanovená minimální zásoba kilometrů pro splnění generální opravy ve stejné výši jako střední opravy. Zásoba proběhu kilometrů do následující opravy u uložené techniky nesmí po celou dobu jejího zařazení v této skupině klesnout pod stanovenou minimální výši. Současně musí být zabezpečeno rozložení techniky ve stanoveném rozmezí zásoby proběhu kilometrů do následující opravy ta, aby 134

bylo zabezpečeno plynulé odesílání techniky do střední (generální) opravy během roku i v dalších letech. Pokles zásoby proběhu kilometrů pod stanovenou výši a nerovnoměrnost potřeb středních a generálních oprav jsou narušením požadavků připravenosti vojsk. Technika v tomto stavu bude hodnocena při kontrolách technického stavu jako nevyhovující. Je-li u útvarů skutečný počet tanků, BVP nebo OT menší než počet předepsaný tabulkami počtů, doplňuje se v prvním pořadí skupina provozní techniky. V dalším pořadí se doplňuje skupina uložené techniky. Provozní tanková technika, odesílaná po splnění meziopravní normy do generální opravy, se nahrazuje ihned po odeslání do opravárenského podniku vozidly ze skupiny uložené techniky, které mají nejmenší zásobu kilometrů do následující střední (generální) opravy. Pokud má ve skupině uložené techniky více vozidel stejnou zásobu proběhu kilometrů do následující opravy, převádějí se v prvním pořadí do skupiny provozní techniky nejstarší vozidla podle roku výroby (opravy). Provozní tanková technika, která se po splnění meziopravní normy předává k vojskové střední opravě, se ze skupiny uložené techniky nenahrazuje a po střední opravě se zařazuje zpět do skupiny provozní techniky. Výjimka je povolena pouze u tanků, BVP a OT, jejichž střední oprava se bude provádět v opravárenském závodě MO a kterým bude po opravě povoleno zařazení do skupiny uložené techniky. V těchto případech je povoleno uskutečnit okamžitou náhradu. Tanková technika převzatá z výroby, po generální opravě nebo ze skupiny uložené techniky od jiných útvarů jako náhrada za předanou techniku, se zařazuje do skupiny uložené techniky.

3. Ukládání materiálu v technice. V technice nesmí být ukládán materiál, který svou životností a požadavky na ošetřování neodpovídá době uložení techniky. Mimo techniku se ukládá rovněž materiál s korozivními a agresivními účinky. Přehled materiálu povoleného ukládat mimo techniku je uveden v tabulce T. Uložení vyjmutého materiálu musí zabezpečit jeho zpětné vložení do techniky, ze které byl vyjmut, do doby dosažení připravenosti.

Tab.T. Přehled materiálu povoleného ukládat mimo techniku Poř. čís.

Druh materiálu

Mater. třída

Povoleno ukládat mimo techniku při uložení

krátkodobém 1.

Ruční granáty

01

135

/

dlouhodobém /

2.

PTŘS

01

/

/

3.

Signální a osvětlovací

01

/

/

04

-

prostředky 4.

Záchranný přístroj ZP-10

5.

Průkazníkové trubičky, žárová tělíska, indikační náplně

/

-

/

/

/

/

/

07 6.

Odmořovací a dezaktivační látky a chemická munice

7.

Akumulátory (za sucha nabité) a monočlánky

07

06 07,08

Ukládání se zveřejňuje v rozkaze velitele, kde se uvedou následující údaje:  počet  výrobní čísla,  VPZ  druh uložení  lhůty přípravy k uložení  materiální zabezpečení  odpovědné osoby  postup přejímky materiálu  ukončení přípravy k uložení  komise určená k provedení 4. Ukládání náhradních dílů. Ve vozidlech se podle normy ukládají i některé náhradní díly. Většina se však ukládá zvlášť, ale dělí se též na ukládání ND:  krátkodobé skladování ND  dlouhodobé skladování ND 5. Technologický postup ukládání

136

Technologický postup pro ukládání – je to závazný technický dokument, podle kterého se provádí veškerá činnost související s ukládáním a vyjmutím z uložení. Technologický postup pro krátkodobé nebo dlouhodobé ukládání (dále jen technologický postup) je dokument, podle kterého se provádí veškerá činnost, související s přípravou techniky k ukládání, uložením a vyjmutím z uložení. Technologický postup je zpracován na techniku jako celek, rozdělený do logických skupin z hlediska ukládání (strojový spodek, zbraňový systém, účelová nástavba apod.), Skládá se z: - úvodu (titulní list s identifikací techniky nebo materiálu a seznamy materiálu a pomůcek); - přípravy k ukládání; - uložení; - vyjmutí z uložení. Všechny zpracované a schválené technologické postupy jsou uloženy v elektronické formě v „Registru technické dokumentace“. Aktualizaci a distribuci technologických postupů zabezpečuje pověřené pracoviště. Technologické postupy lze za stanovených smluvních podmínek zapůjčit dodavateli k realizaci zakázky dlouhodobého uložení techniky dodavatelským způsobem. Technologické postupy ukládání jsou dlouhodobě vyvíjeny a mají význam pro kvalitu a spolehlivost uloženého materiálu. Patří sem :  aklimatizace materiálu  přejímka  příprava povrchu  konzervace materiálu  uložení obalu  značení objektu po provedené konzervaci  vnější ochranné balení  aklimatizace chráněných výrobků.

Obr Uložená technika na základně Rančířov

137

Obr Uložená technika na základně Rančířov 6. Pravidla pro ochranu zdraví při ukládání Všichni ti, kteří se podílejí na ukládání, musí být seznámeni s bezpečnostními opatřeními, zaměřenými na:         

manipulace s čistícími a konzervačními prostředky dodržování pravidel požární ochrany zásady manipulace s tlakovými nádobami napojení mechanizačních prostředků na zdroj elektr. energie používání ochranných prostředků-manipulace s konzervačními materiály použití mechanizačních prostředků Lékařské prohlídky manipulace se střelivem dodržování osobní hygieny, dodržovat ekologické opatření.

Obr. Uložená technika v celobalu s možností korekce vlhkosti 138

T-17 Dlouhodobé ukládání, technická zařízení a technické prostředky pro ukládání 1. Dlouhodobé ukládání –všeobecná ustanovení Jsou vesměs platná jako pro krátkodobá uložení Obsah a náplň činnosti při ukládání techniky se člení do těchto etap: I. příprava k ukládání - výběr osob k provedení přípravy na uložení a vlastního uložení materiálu - výběr prostorů pro uložení - výběr techniky a její příprava pro uložení (provedení TU 2, RE-10, Zákonných revizí a odborného technického dozoru, a pod.) - zabezpečení materiálu potřebného pro ukládání - vydání rozkazu k provedení ukládání II. uložení - vhodné klimatické podmínky III. prohlídky v průběhu uložení - periodické - neplánované (živelná pohroma apod.) - odkonzervace IV. vyjmutí z uložení - lafetace a rektifikace zbraní - kontrola funkčnosti Technika se ukládá silami a prostředky útvaru, dodavatelským způsobem nebo kombinací obou způsobů. Ukládá se technologiemi zavedenými v AČR podle technologických postupů, zpracovanými samostatně na každý typ techniky. Technika se ukládá v parku techniky, v garážích, ve skladech, pod přístřešky nebo výjimečně na volném prostranství, odděleně od provozní techniky. Prostor, v němž je technika uložena, musí být střežen. Klíče od garáží, popř. skladů, se ukládají u dozorčího parku nebo u orgánu s povinnostmi dozorčího parku. Místo stání uložené techniky musí mít rovnou zpevněnou plochu. Příčný a podélný sklon plochy nesmí přesáhnout 100 mm na 5 m délky. Celá plocha musí být upravena tak, aby pohyb osob kolem techniky byl bezpečný. Do skladu (garáže) nesmí v případě deště zatékat. Místo stání uložené techniky musí být dostatečně osvětleno. Techniku je povoleno ukládat na stanovištích v řadách za sebou tak, aby vzdálenost mezi jednotlivými vozidly a vzdálenost od pevné překážky (zeď, sloupy, vrata apod.) byla u techniky na pásových podvozcích nejméně 1 m a u techniky na kolových podvozcích nejméně 0,8 m. Zadní části valníků a skříňových karosérií musí být od stěny ve vzdálenosti 8 nejméně 1 m. Pro uložení techniky nad sebou musí být zpracovány a schváleny samostatné bezpečnostní směrnice. Na místě pro uložení techniky, pokud se technika ukládá do obalu, nesmí být ostré předměty a výstupky Uložená technika musí být vyčištěná, provozuschopná, nakonzervovaná, úplná, vybavená veškerou výstrojí, optickými a spojovacími prostředky, speciální výzbrojí a ostatním vybavením, které nepodléhá zkáze a nepůsobí agresivně na uloženou techniku. Výzbroj může být uložena samostatně, musí však být splněny podmínky pro uložení jako u techniky. Souprava záložních součástek, nářadí a příslušenství (dále jen SZSNP) musí být úplná. Výjimečně lze uložit techniku neúplnou. Výkaz neúplnosti musí být potvrzen příslušným funkcionářem ŘeLogZdrP. Zákonné revize určených technických zařízení se provádí před ukládáním. V průběhu uložení se zákonné revize neprovádí. Zákonné revize se provedou při překonzervaci 139

nebo po vyjmutí z uložení před uvedením techniky do používání. Problematika zákonných revizí je řešena samostatně v předpisu Všeob-P-44 „Odborný technický dozor“ a Log-1-3 „Odborný technický dozor v resortu MO“. SZSNP, která je uložena v technice, musí svou životností, způsobem dočasné ochrany a požadavky na údržbu a kontroly odpovídat druhu a způsobu uložení techniky. U příslušenství, které je součástí techniky a je uloženo odděleně, musí způsob uložení zabezpečit jeho kvalitní dočasnou ochranu a včasné zpětné vložení do techniky. Příslušenství, povolené vyjmout z techniky a uložit odděleně, je uvedeno v příloze č. 12 této směrnice. Vyjmutí příslušenství z techniky se zapíše do záznamníku uložené techniky. Technika se ukládá zpravidla s doplněnými nádržemi a přídavnými obaly na pohonné hmoty, úplnými náplněmi maziv a speciálních kapalin. Nádrže se z důvodu tepelné roztažnosti paliva plní na 95% jejich objemu. Pro dlouhodobě uloženou techniku se používají pohonné hmoty, maziva a speciální kapaliny nejnovějších dat výroby s atestem o jakosti PHM, vydaným příslušným odborným pracovištěm. Technika se zážehovými motory se dlouhodobě ukládá bez paliva. Prázdné palivové nádrže musí mít vnitřní stěny chráněny konzervačními prostředky. Konzervaci techniky je povoleno provádět podle schválených technologických postupů pro ukládání, a to pouze prostředky dočasné ochrany uvedenými ve směrnici ředitele sekce podpory MO „Povolené prostředky pro ukládání a skladování VTM v AČR“ (dále jen „Povolené prostředky“), která je průběžně upřesňována, a předepsanými v technologickémpostupu. Povrchy techniky, které jsou chráněny nátěrem, je zakázáno konzervovat pohonnými hmotami, mazivy, speciálními kapalinami nebo konzervačními prostředky. 2. Organizace přípravy dlouhodobého ukládání Dlouhodobě se ukládá zpravidla technika nová a technika po provedené generální, nálezové opravě nebo revizi po 10 letech. Při dlouhodobém uložení se používá aplikace prostředků dočasné ochrany s následným balením techniky do celoobalu a úprava kryptoklimatu celoobalu s technikou, případně lze provést dotěsnění techniky (korby) a úpravu vnitřního kryptoklimatu techniky. Dále lze využít technologii uložení techniky a materiálu s úpravou kryptoklimatu skladu. Konzervace a uložení- se skládá: - přípravné období - prováděcí období - vyhodnocovací období Nutno zabezpečit pracoviště materiálně K zabezpečení činnosti, související s uložením techniky u útvaru, vydává velitel: útvaru (náčelník zařízení) rozkaz (nařízení), v němž stanoví: - typy techniky určené k uložení podle evidenčních čísel; - odpovědnost funkcionářů za přípravu techniky k ukládání a za plnění harmonogramu prací souvisejících s ukládáním techniky; - komisi ke kontrole prováděných prací spojených s ukládáním, provedení inventarizace a provedení závěrečné kontroly techniky před uložením. Harmonogram prací, schválený velitelem, musí obsahovat: - plán ukládání techniky; - přípravu osob na provedení prací spojených s ukládáním; - rozsah prací při přípravě techniky k uložení; - zabezpečení materiálu pro údržbu a opravy techniky; 140

- kontroly průběhu přípravy k ukládání a vlastního uložení; - kontroly dodržování prací dle technologického postupu; - kontroly dodržování bezpečnosti práce a ochrany vody a půdy před působením škodlivých látek; - závěrečnou kontrolu před uložením. Komise, určená v rozkaze velitele útvaru po provedení závěrečné kontroly techniky před uložením doporučuje povolit uložení techniky. Práce spojené s ukládáním musí provádět určení pracovníci, kteří jsou proškoleni o způsobu konzervace, používání mechanizačních prostředků, technologii ukládání, pravidlech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o ochraně životního prostředí. 3. Technická zařízení pro ochranu proti znehodnocení je závislé na :  druh a typu VTM  charakteru, rozměrech a hmotnosti VTM  metodě ochrany  podmínkách ukládání  vybavení pracoviště pro ukládání. Požadavky na materiál a prostory ukládání Vojenský útvar (zařízení) musí zajistit vhodný, suchý, čistý, temperovatelný a uzamykatelný prostor, který umožní bezpečné uložení skladované techniky, její kontroly a údržbu během skladování. Musí zabezpečit vhodné prostory pro dočasné umístění materiálu a prostředků ukládání. Tento prostor musí umožnit použití mechanizačních a dílenských prostředků. Sortiment materiálu, potřebného k zabezpečení uložení techniky zabezpečí útvar (zařízení), které provádí ukládání. Materiál musí být skladován podle pokynů výrobce (dodavatele) Obalový prostředek nebo soubor prostředků zabezpečující ochranu výrobků před poškozením. obal bariérový -Obal poskytující balenému výrobku bariérovou ochranu při dlouhodobém uložení a zachovávající jeho užitnou hodnotu. obal hermetický - Obal (balení), u něhož nedochází k výměně látek mezi jeho vnitřním prostorem a vnějším prostředím. obalová fólie - Obalový materiál upravený do plošného tvaru poměrně malé tloušťky (např. fólie z plastické hmoty do 1 mm nebo obalová fólie z hliníku do 0,099 mm). obalový materiál -Obalový prostředek, který slouží jako surovina, polotovar nebo hotový výrobek pro výrobu obalů nebo pro přebalování. OdvlhčováníMetoda, kterou se za pomoci určitých prostředků nebo zařízení snižuje hladina vlhkosti vzduchu v uzavřeném prostoru. odvlhčování statické - Způsob odvlhčování za použití vysoušedla, například na bázi silikagelu. odvlhčování dynamické - Způsob odvlhčování za použití speciálních vysoušecích zařízení pracujících na kondenzačním nebo absorpčním principu. odvlhčovací zařízení (odvlhčovač vzduchu) - Speciální vysoušecí zařízení pracující na kondenzačním nebo absorpčním principu. ochranná protikorozní fólie - Fólie upravená vypařovacími inhibitory koroze (VIK), zajišťující uvolňováním v plynné formě ochranu zabaleného zboží proti korozi.

141

4. Technické prostředky pro ukládání Použité konzervační prostředky a PHM musí být v souladu se směrnicí „Povolené prostředky“ a musí být doloženy platným atestem dodavatele pohonných hmot a maziv. Technické prostředky pro ukládání jsou:  Pojízdná konzervační stanice 

miniaturní konzervační souprava (MIKOS)



konzervační přístroje



Svařovací aparáty na plasty



odvlhčovače vzduchu



zařízení pro nástřik nátěrových hmot a konzervačních prostředků



zařízení pro aerosolování inhibitorů koroze

Seznam nářadí, přípravků a pomůcek použitých k ukládání majetku KU DU 1. Drátěný kartáč ………………………………….0294386400200 + + 2. Drátěný kartáč na svíčky………………………. 0049876311201 + + 3. Vysavač…………………………………………. 0298133060006 + + 4. Sušička silikagelu SUS ………………………….200 0294003854009 + 5. Stolní přítlačná impulsní svářečka ……………….SP-57 0049879426609 + + 6. Horkovzdušná pistole STEINEL ………………...0019970958008 HG 0294003853176 + + 7. Nastřikovačka 8. Nůž ……………………………………………….0049876342504 + + 9. Nůžky……………………………………………. 0062014252538 + + 10. Malířská stěrka ………………………………….0290629900069 + + 11. Hadry ……………………………………………0299269401004 + + 12. Štětec……………………………………………..0298102010203 + + 13. Nitěné rukavice …………………………………0120001152220 + +

5. Ukládání techniky - ukládání techniky do PE-obalu (polyetyten. folie) Technologický postup- příprava místa uložení; obalení ostrých výstupků; příprava PE obalu; umístění techniky do obalu; svaření dílů; vložení vysoušedla; vložení vlhkoměru; svaření nástavce; kontrola svárů, pořízení záznamů o uložení do příslušné dokumentace. - ukládání do SM –obalu - ukládání do F- obalu

142

Obr. celobalu folie pro ukládání 6. Záznamník uložené techniky Záznamník uložené techniky (dále jen „záznamník“) je dokument, do kterého se potvrzují všechny operace, provedené na technice. Záznamník je zpracován pro každý typ techniky samostatně a musí být veden pro každou techniku podle jejího evidenčního čísla samostatně. Záznamník je po celou dobu uložení součástí provozní dokumentace techniky u jednotky a slouží pro: - přehled a evidenci údajů o ukládané technice; - vedení přehledu prací na technice při její přípravě k ukládání, krátkodobému nebo dlouhodobému uložení, provedených kontrol (např. kontrola dodavatelem v rámci záruky) atd.; - zaznamenání výsledků kontrolní činnosti zjištěných nedostatků a potvrzení o odstranění nedostatků zjištěných u dlouhodobě uložené techniky; - vyjádření komise velitele útvaru (náčelníka zařízení) před dlouhodobým uložením; - záznam o vyjmutí techniky z dlouhodobého uložení; - kontrolu hlavních technických údajů techniky a hodnocení stavu techniky po jejím vyjmutí z uložení, zda technika je nebo není provozuschopná; Údaje v záznamníku se využívají k plánování kontrolní činnosti, překonzervaci, případně k vedení záznamu o provozu dynamického odvlhčovače. Po vyjmutí materiálu z dlouhodobého uložení musí být záznamník vyplněn bezprostředně po aktivaci techniky a její kontrole. Na závěr výcvikového roku jej náčelník logistiky odesílá služebním postupem na ŘeLogZdrP ke statistickému vyhodnocení spolu s hlášením o plnění plánu provozu. 143

Záznamník je skladovým tiskopisem k celému systému konzervace. plní svou funkci a slouží pro: - přehled a evidenci - pro práci na technice - ke kontrole hlavních technických údajů - pro vyjádření komise velitele - pro záznamy o vyjmutí pro kontroly, pro hodnocení techniky

Záznamník obsahuje tyto části: - titulní list, který obsahuje základní údaje o technice, (název, rok výroby, údaje o provedených revizích, opravách); - část A záznamníku, který obsahuje hlavní druhy prací, týkající se přípravy techniky a seznam použitých olejů a maziv; - část B záznamníku, který obsahuje hlavní druhy a rozsah prací provedené při ukládání techniky; - část C záznamníku, který obsahuje hlavní druhy a rozsah prací spojené s vyjmutím techniky z uložení; - část D záznamníku, který obsahuje vyjádření komise velitele útvaru ke kvalitě provedených přípravných a konzervačních prací s doporučením povolit techniku uložit a zhodnocení technického stavu při vyjmutí techniky z uložení; - část E záznamníku, která slouží pro zaznamenávání k

144

Obr. záznamníku uložené techniky

7. Konzervační přístroj PK-1

Je to konzervační přístroj pro konzervaci pracovních prostorů zejména tankových a jiných motorů. V soupravě se nachází: Vzduchové lahve; směšovač-4cestný rozvod; ventil na plnění lahví; redukční ventil; odměrná nádoba; zpětný ventil, čerpadlo; nádrž, olej; tlakový vzduch a olejové mlha. Popis PK-1 je následující: Hlavní částí jsou dvě šikmo uložené ocelové láhve na stlačený vzduch. Objem láhví je 40 l, plnicí tlak 15 MPa. Čtyřcestný rozvod je proveden v jednom bloku se směšovačem. Od tlakových lahví k čtyřcestnému rozvodu vedou z obou stran přívody vysokotlakého vzduchu. Plnicí ventil slouží k plnění obou tlakových lahví současně bez jejich demontáže. Redukční ventil je běžné konstrukce se dvěma manometry s rozsahem 25 MPa a 1,6 MPa. U redukčního ventilu je ventil spouštění konzervačního přístroje PK-1 při konzervaci motorů a vstřikovacích čerpadel. Za redukčním ventilem je nízkotlaký rozvod vzduchu a to na vytvoření přetlaku v odměrné nádobě a napojení stoupacího oleje z odměrné nádoby do směšovače. Pod nízkotlakým rozvodem je odměrná nádoba konzervačního oleje. Je to ocelová láhev, zkoušená přetlakem 4,5 MPa, na jejíž přední straně je olejoznak s ryskami udávajícími množství oleje. Odměrná láhev má celkem čtyři šroubení. Ve středu hrdla je stoupací trubka oleje, sahající až ke dnu 145

odměrné nádoby. Touto trubkou se tlakem vzduchu přivádí konzervační olej do čtyřcestného rozvodu a směšovače. V horní části láhve je potrubí k plnění odměrné nádoby konzervačním olejem, jehož hrdlo je opatřeno zpětným ventilem zabraňující proudění tlakového vzduchu do armatury dodávky oleje. Dále je zde napojeno potrubí k vytvoření přetlaku v odměrné nádobě, což je přívod nízkotlakového vzduchu. Ve dně je otvor uzavřený šroubem pro vypouštění oleje z odměrné nádoby. Dále slouží k vypouštění kalů a manipulaci při promývání konzervačního přístroje technickým benzínem. Na směšovači je přímo připevněna hadice k připojení na konzervovaný motor. Mimo provoz je upevněna na záchytkách nad tlakovými láhvemi. Olejová část sestává z hlavního zásobníku oleje (nádrže) zabudovaného do konstrukce vozíku pod středem tlakových lahví, nádrž je opatřena plnicím hrdlem s odvzdušňovacími otvory a zátkou. Objem nádrže je asi 30 litrů. Nádrž má napojeny dvě trubky od vstupu a výstupu olejového čerpadla. Vstup i výstup je rozveden na dvě strany přes dva trojcestné kuželové kohouty. Na vstupu je to přívod k sání oleje z vnějšího zdroje a větev sání z hlavního zásobníku oleje. Na výstupu je to přívod do odměrné nádoby, nebo přímo zpět do nádrže k homogenizaci jejího obsahu. Nad zásobníkem oleje je malá skříňka na příslušenství, doplňky nebo čistící materiál. Ruční čerpadlo je běžného provedení a je upevněno vedle odměrné nádoby na olej. Před každým použitím je nutno zkontrolovat neporušenost všech spojů hlavně ve vysokotlaké a nízkotlaké části armatury, neporušenost redukčního ventilu a ventilů v části armatury dodávky olej. Kontrola se provádí prohlídkou s tlakovým vzduchem.

Obr. konzervačního přístroje PK-1. Příklad 146

Postup pro nakonzervování motodu BVP _ UTD 20:

1. Kontrola motoru, 2. Propláchnutí motoru,    

teplota chladicí kapaliny nesmí přesáhnout 50°C, doběh motoru z vysokých otáček = proplach, 3-5x protočit motor elektrickým spouštěčem po dobu 5-6 s bez dodávky paliva, rukojeť dodávky paliva v poloze „0“.

3. Příprava konzervačního přístroje, 

provede obsluha přístroje dle technologického postupu.

4. Konzervace motoru,      

olej OK-1 – 0,61, tlak 1,0-1,1 MPa, maximálně 1,8 MPa. konzervační místo dle typu vozidla, otáčky klikového hřídele 10-15, čas maximálně 3,5 minut, po ukončení konzervace nastavit setrvačník na 15°±2° proti značce.

5. Uzavření motoru,   

uzavřít výfukové žaluzie, uzavřít klapky ochrany motoru, nasadit ochranné přikrývky výfuku a chladičů.

6. Nastavení rukojeti dodávky paliva, 

1/3 rozsahu.

147

T-18 Hodnocení technického stavu vozidel, emisní kontroly a technické prohlídky 1. Provádění emisních kontrol

Vzhledem ke specifickým úkolům a organizaci provozu se nevztahuje povinnost provozovatele přistavit vozidlo k pravidelné technické prohlídce a měření emisí na všechna vozidla ozbrojených sil.

2. Provádění technických prohlídek

Vozidla podléhající kontrole v STK a SME V podmínkách AČR jsou předmětem provádění technických prohlídek a měření emisí :  silniční vozidla všech druhů a kategorií (motocykly, osobní automobily, autobusy, nákladní automobily, speciální vozidla, přípojná vozidla apod.) jsou-li zařazená do skupiny „BP-provozních“,  zvláštní vozidla druhu traktor, pracovní stroj samojízdný a pracovní stroj přípojný, jsou-li zařazená do skupiny „BP-provozních“,  vojenská vozidla, budou-li používána pro plnění přepravních nebo služebních úkolů na veřejně přístupných komunikacích, - vybavená zvláštním výstražným světlem modré barvy, případně doplněná zvláštním zvukovým výstražným zařízením (zdravotnická služba apod.), - zařazená do vojenských autoškol, - určená k přepravě nebezpečných věcí, - určená k dlouhodobému plnění přepravních úkolů pro zabezpečení běžné činnosti útvaru, všechna vozidla pojištěná podle zákona 168/1999 Sb. Způsob provádění kontrol Technické prohlídky vozidel ozbrojených sil se podle možností útvarů provádějí ve zřízených vojenských STK a SME nebo v síti civilních stanic. U vozidel, jejichž technickou způsobilost schválila vojenská policie (vojenská vozidla) se technické prohlídky a měření emisí provádějí přednostně ve vojenských akreditovaných zařízeních. V civilním sektoru se technické prohlídky a měření emisí provádí zásadně u vozidel, jejichž technickou způsobilost schválilo MDS ČR (silniční vozidla) a pokud je to výhodnější z ekonomických popř. kapacitních důvodů, také u části vojenských vozidel.

148

Lhůty provedení: Vozidla ozbrojených sil se přistavují k provedení technické prohlídky popř. měření emisí ve lhůtách, vyplývajících z ustanovení § 40 zákona č. 56/2001 Sb

Po provedení technické prohlídky v STK vylepí pracovník STK kontrolní nálepku na zadní tabulku registrační značky vozidla a zapíše provedení kontroly do provozního sešitu, části: „11. Záznam o provedení technické prohlídky v STK (TP) a přidělení dálniční nálepky (D Pokud byly u vozidla ozbrojených sil při technické prohlídce v STK shledány závady podle písm. c) § 49 zákona č. 56/2001 Sb. (nebezpečné závady), je používání do doby provedení opakované kontroly zakázáno

3. Stanice technické kontroly a vedení dokumentace

Náčelník kontrolní technické stanice musí mít k plnění stanovených povinností vytvořeny potřebné pracovní podmínky. Pro náročnost vykonávané funkce se náčelník kontrolní technické stanice neurčuje do dozorčí a jiné služby. U útvaru s intenzivním provozem musí mít náčelník kontrolní technické stanice přidělené specialisty pro kontroly vojenských vozidel. Náčelník kontrolní technické stanice, se souhlasem náčelníka logistiky útvaru, zaškoluje pro plnění kontrolních úkolů při hromadném výjezdu (návratu) vojenských vozidel nezbytný počet specialistů. NKTS - provádí nebo organizuje kontrolu stavu techniky a způsobilosti řidičů před výjezdem k plnění úkolů útvaru. Náčelník kontrolní technické stanice je oprávněn podrobit řidiče dechové zkoušce ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Je-li výsledek zkoušky pozitivní, řidiče i vozidlo zadrží. Má-li podezření, že je řidič pod vlivem jiné návykové látky, zamezí rovněž výjezdu vozidla. Povoluje nebo zakazuje výjezd. Rozhodne-li náčelník kontrolní technické stanice o nezpůsobilosti vojenského vozidla k provozu, je toto rozhodnutí konečné. Náčelník kontrolní technické stanice je povinen: a) znát konstrukci, zásady provozu a údržby, rozsah kontroly a technické podmínky stanovené pro bezpečný a spolehlivý provoz vojenských vozidel, která jsou ve výzbroji útvaru; b) kontrolovat technický stav vojenských vozidel před výjezdem, jejich označení nálepkami (po měření emisí a technické prohlídce ve stanici měření emisí a stanici technické kontroly), úplnost a správnost stanovených dokladů, připravenost a ustrojenost řidičů; c) nepovolit výjezd vojenských vozidel, která neodpovídají technickým podmínkám pro provoz21), u kterých nebyla včas a předepsaným způsobem provedena údržba nebo nebyly odstraněny závady; d) nepovolit výjezd vojenských vozidel, jsou-li předepsané doklady pro provoz neúplné, nesprávně vyplněné nebo zjistí-li, že řidiči nejsou připraveni k jejich bezpečnému řízení a ovládání; e) nepovolit výjezd stanovených vozidel, která nejsou vybavena platným zařízením pro evidenci mýtného a ze směru jízdy v knize provozu vojenské techniky vyplývá nutnost jízdy po dálnici nebo jiné zpoplatněné pozemní komunikaci; 149

f) řídit činnost specialistů, kteří jsou určeni v rozkazu velitele útvaru ke kontrolám stavu vojenských vozidel při hromadném výjezdu nebo při návratu do parku. I v takových případech však povoluje svým podpisem použití vojenských vozidel na příkazu k jeho použití pouze náčelník kontrolní technické stanice, za jeho nepřítomnosti určený zástupce; g) kontrolovat v době služby stav vojenských vozidel i po příjezdu do parku. O zjištěných závadách informovat dozorčího parku; h) jako člen kontrolní skupiny, kterou stanovil velitel útvaru (svazku), kontrolovat technický stav vojenských vozidel před jejich krátkodobým nebo dlouhodobým skladováním; i) podle rozhodnutí náčelníka logistiky útvaru kontrolovat dodržování rozsahu a kvality veškerých druhů údržby na vojenských vozidlech včetně technické údržby u dílenské jednotky; j) udržovat v dobrém stavu místnost a vybavení kontrolní technické stanice; k) při kontrolách techniky plně využívat kontrolní, měřicí a diagnostické přístroje; l) vést předepsanou dokumentaci stanovenou v tomto předpisu; m) přispívat svými poznatky, zkušenostmi a statistickými údaji do rozborové činnosti velitele útvaru a náčelníka logistiky útvaru ke lepšování technického stavu, zvyšování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a zlepšování kvality údržby a ukládání vojenských vozidel.

Dokumentace náčelníka kontrolní technické stanice obsahuje: a) směrnice pro činnost náčelníka kontrolní technické stanice; b) záznamy o technickém stavu vojenských vozidel v kontrolní technické stanici (příloha 5); c) vzory vyplněných příkazů k použití vojenských vozidel, řidičských průkazů a vojenských řidičských průkazů, osvědčení profesní způsobilosti řidiče, osvědčení o technickém průkazu, osvědčení o měření emisí, osvědčení o registraci a vzor dokladu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; d) tabulku předepsaných tlaků vzduchu v pneumatikách pro vojenská vozidla všech typů, která jsou u útvaru, přehled rozměrů a druhů pneumatik, které výrobce určil pro daný typ vojenských vozidel, a technologický postup měření hloubky dezénu; e) tabulku kontrolních a seřizovacích hodnot důležitých pro bezpečnost a spolehlivost provozu vojenských vozidel všech typů a značek, která jsou u útvaru; f) tabulku druhů a množství maziv, zejména olejů, stanovených pro jednotlivé typy a značky vojenských vozidel, která jsou u útvaru; g) přehled závad, které způsobují technickou nezpůsobilost vojenských vozidel k provozu h) přehled vojenských vozidel útvaru, která podléhají pravidelným technickým prohlídkám a měření emisí, v souladu i) seznam řidičů s údaji o absolvování zdokonalovacího školení a přezkoušení; j) výpis z rozkazu velitele útvaru a přidělení zařízení pro evidenci mýtného na konkrétní vojenská vozidla útvaru; k) technologické postupy kontrol vojenských vozidel podle typů a značek, která jsou u útvaru; l) výpis z předpisů, které řeší přepravu nebezpečných nákladů; m) předpis Parky vojenské techniky v působnosti Ministerstva obrany a provoz v nich (Všeob-P-5); n) pracovní deník, ve kterém náčelník kontrolní technické stanice vede přehled o kontrolách vozidel o zjištěných závadách v jejich technickém stavu, dokladech a připravenosti řidičů a o způsobu a termínu jejich odstranění, záznam o povolení výjezdu vojenských vozidel nebo o jejich zadržení, popřípadě další údaje. Zjištěné poznatky náčelník kontrolní technické stanice pravidelně vyhodnocuje a hlásí náčelníkovi logistiky; o) doporučené nástěnné obrazy - Kontrolní prohlídka vozidla; - Technická způsobilost vozidel k provozu; - Správná údržba pneumatik, základ bezpečného provozu.

150

Kontrolní technická stanice je vybavena materiálem ke kontrole vojenských vozidel, která má útvar nebo samostatná jednotka podle tabulek mírových počtů

Směrnice pro činnost NKTS: a) dobu služby (zaměstnání) (je-li to třeba, upravuje ji velitel útvaru jinak, než je stanoveno v denním řádu) k plnění jednotlivých úkolů. V rozdělení této doby se musí uvést doba pro kontrolu -- vojenských vozidel před použitím (a to i pro vozidla, která vyjíždějí -- dnech pracovního klidu); -- vojenských vozidel, která vyjíždějí následující den před zaměstnáním; -- kvality technické údržby č. 1 a 2 krátkodobě a dlouhodobě uložených vojenských vozidel; b) termíny k předkládání podkladů do rozborové činnosti velitele a náčelníka logistiky útvaru; c) postup při kontrole vojenských vozidel a řidičů před hromadným výjezdem vojenských vozidel nebo po jejich hromadném návratu do parku a způsob řízení svých pomocníků; d) způsob a rozsah přípravy svých pomocníků určených ke kontrole vojenských vozidel při hromadných výjezdech a návratech; e) způsob vedení předepsané dokumentace a podpisové vzory na příkazech k použití vojenských vozidel; f) odpovědnost za úklid přidělených místností a prostorů, jakož i údržbu vybavení kontrolní technické stanice; h) pokyny pro dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pravidla požární ochrany při kontrolách vojenských vozidel, pokyny k zamezení poškození kontrolovaných vojenských vozidel při funkčních zkouškách.

Tab. Materiální vybavení KTS parku techniky

4. Hodnocení technického stavu vozidel Základní literatura je zaměřena na provádění technických prohlídek a provádění hodnocení technického stavu vozidel. 151

Pomůcka pro hodnocení se zaměřuje na provádění a hodnocení v rámci „odborné přípravy logistických útvarů a zařízení ” a “ Logistické podpory ”. V oblasti logistické podpory se kontroluje : 1 ) Logistická příprava 2 ) Zabezpečení materiálem 3 ) Zabezpečení provozu a služeb 4 ) Stav výzbroje a techniky 5 ) Logistika letectva ( jen u leteckých útvarů )

Provoz a opravy výzbroje a ostatní techniky Hodnotí se organizace provozu; uložení VT, organizace technického dozoru, organizace metrologického dozoru, předcházení mimořádným událostem a nehodám VT, parková služba, organizace oprav. 

Organizace provozu Organizace provozu VTM se hodnotí v souladu s předpisy pro používání VTM, platnými rozkazy a směrnicemi. Hodnotí se “zabezpečuje” při splnění těchto požadavků: - VTM se používá podle určení s dodržováním stanovených norem spotřeby provozních jednotek, pravidel a bezpečnostních opatření; - VTM se používá podle týdenních a ročních plánů použití; - je vedena evidence spotřeby provozních jednotek VTM u jednotek a útvaru. Údaje o spotřebě provozních jednotek jsou včas zapisovány do záznamníků (provozní a technické dokumentace) a stanoveným způsobem předkládány k dalšímu zpracování. Pro sledování provozu a údržby VTM jsou využívány příslušné projekty; - převzetí a předání VTM bylo řádně provedeno, VTM byla správně uvedena do provozu, obsluha je k jejímu provozu připravena; - VTM je přidělena jednotce a obsluze. Řidiči jsou rozděleni k VTM podle příslušného oprávnění a podle stanovených podmínek. Dokumentace je správně vyplněna; - velitelské prohlídky VTM jsou naplňovány a provádějí se ve stanovených termínech; - VTM se správně používá, kvalita a spotřeba PHM se pravidelně kontroluje a vyhodnocuje; - Provozní a technická dokumentace VTM je úplná a správně vedena; - rozbor stavu provozu VTM se provádí pravidelně, jsou přijímána odpovídající opatření. Organizace provozu VTM se hodnotí “zabezpečuje s omezením” při nesplnění maximálně dvou z posledních šesti požadavků. Organizace provozu VTM se hodnotí “nezabezpečuje” při nesplnění jednoho z prvních tří požadavků nebo tří a více ze zbývajících požadavků. 152

TECHNICKÁ NEZPŮSOBILOST VOZIDEL K PROVOZU Neodpovídá-li schválené vojenské vozidlo technickým podmínkám stanoveným pro jeho provoz v takové míře, že ohrožuje bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuje pozemní komunikaci a znehodnocuje životní prostředí, nesmí být použito v provozu po dobu, pokud závady nejsou odstraněny. Pro vojenská zabezpečovací vozidla se za závady podle odstavce 1 pokládají zejména: a) nedosahuje-li účinek brzd stanoveného limitu nebo rozdíl brzdných sil na obvodu jednotlivých kol téže nápravy je větší než 30 % z vyšší hodnoty; b) je-li nutné opětovné sešlápnutí pedálu provozní brzdy před vyvoláním brzdného účinku;

Zákaz provozu vojenského vozidla Vojenskému vozidlu musí být dočasně zakázán provoz, pokud: a) jsou na něm zjištěny závady podle § 26, v jejichž důsledku je vojenské vozidlo nezpůsobilé k provozu; b) nesouhlasí údaje uvedené v osvědčení o technickém průkazu vojenského vozidla se skutečností; c) jsou údaje v osvědčení o technickém průkazu vojenského vozidla nečitelné, přepisované nebo jsou-li tyto doklady značně poškozeny.[1]

Další literatura [1] Vyhláška MO č. 274/1999 Sb

153

T-19 Plánování oprav vojenské techniky a materiálu, metody a způsoby oprav 1. Vyžadování náhradních dílů a jejich toky Pro zabezpečení běžného života, výcviku a připravenost se vytvářejí zásoby všech druhů vojenského materiálu a člení se na: a) provozní zásoby, b) zásoby pro přechod z mírového na válečný stav, c) zásoby pro přímé zabezpečení bojové činnosti Provozní zásoby jsou určeny k plynulému a včasnému zabezpečení běžné potřeby vojsk v mírovém stavu Zásoby pro přechod z mírového na válečný stav- se člení na: -

zásoby pro zmobilizování

-

přechodné zásoby

-

cestovní zásoby- jejich výše je zpravidla dána na 1 den činnosti =1 DOS

Zásoby pro přímé zabezpečení bojové činnosti- jsou určeny k vedení bojové činnosti -

jsou bojové zásoby

-

centrální zásoby (dispoziční)

Kriteria pro stanovení denní dávky Při stanovení denní dávky pro jednotlivé druhy výzbroje a materiálu a jejich vlastního obsahu se musí vycházet z těchto kriterií: předurčení organizačního celku; současné hygienické a bezpečnostní normy; …… Zvláštní tvorba zásob u jednotlivých majetkových uskupení Např. 2.3 vojenská přepravní a podpůrná technika; 2.4 elektronika a optika a 4.1 všeobecného použití 1 DOS se vypočte podle vztahu

1 DOS= K×Pk Kde: K- koeficient denní spotřeby , Pk- počet kusů techniky. Při stanovení druhu a obsahu DOS se vychází ze zásad 154

Materiál

1. Stanovení sortimentu - rozsah sortimentu ND - sortiment ND může být sshodný i npro víc typů výzbroje - uvedení jednotek hmotnosti a objemových jednotek ND 2. Stanovení koeficientu spotřeby ND na jeden den je nutno ND rozdělit do 3 skupin a) ND u nichž je životnost dána Pj b) U ND, které mají shodnou meziopravní normu c) ND, které nemají shodnou meziopravní normu

2. Metody oprav vojenské techniky Podle charakteru práce a manipulace s vymontovanými a poškozenými skupinami se dělí: a) metoda individuální – skupiny se neodlučují od vozidla b) metoda výměny skupin – skupiny se na vozidle zamění – odlučují se c) smíšená metoda oprav- je optimální kombinací Metoda individuální: Přednosti- málo skladovaných ND Nedostatky metod: - delší průběžná doba; - velká rozpracovanost; - složitá manipulace a evidence. Metoda je vhodná pro menší opravy a pro opravy se širokým sortimentem opravovaných typů vozidel, kde není možno organizovat moderním způsobem e kde není ekonomické skladovat větší množství ND. Metoda výměny skupin: Přednosti- kratší průběžná doba; - menší rozpracovanost; - jednodušší příprava montáže. Nedostatky metody: - vyšší množství skupin a podskupin na skladě – vyšší pořizovací náklady. Smíšená metoda oprav- je optimální kombinací předcházejících metod.

3. Způsoby oprav vojenské techniky Z hlediska dělby práce: 155

a) způsob koncový b) způsob proudový -

s předmětem – nepohyblivým

-

s předmětem – pohyblivým

Způsob koncový- je proces, ve kterém provádí veškeré demontážní a montážní práce stejná skupina pracovníků. Vozidlo i skupina zůstávají na stejném místě. Přednosti: - jednodušší organizace práce a její příprava; - rychlá možnost zavedení této opravy. Nedostatky : - vysoké profesionální požadavky; ---Způsob proudový a- nepohyblivý (uzlový) – předpokládá provádění oprav na několika specializovaných pracovištích. b- s pohyblivým předmětem (hromadný)- technika nebo její skupiny, podskupiny prochází řadou pracovišť, rozmístěných podle technologického postupu nebo podle pracovních operací. Pohyb plynulý nebo přetržitý.

4. Plánování oprav vojenské techniky a materiálu Význam a zásady plánování oprav AČR má systém oprav preventivní, s cílem  Omezit neekonomický provoz  Zamezit neočekávanému vyřazení vozidla  Účelné plánování provozu jednotlivých vozidel

Cílem plánování –  zabezpečit bojovou pohotovost vozidel  rovnoměrné čerpání kapacit opravárenských útvarů a základen, včetně VOP  včasné vracení opravené techniky k jednotkám

Při plánování oprav se bere v úvahu 1. Kapacitní a technologické možnosti opravců 156

2. Znalosti a zkušenosti pracovníků opravárenských jednotek 3. možnosti zásobení ND 4. Perspektivy dalšího uplatnění pozemní výzbroje a techniky Opravy se uskutečňují podle operativně plánovací dokumentace a v souladu s potřebami vojsk po majetkových uskupeních na základě vyhodnocení technického stavu PVT ze strany provozovatele. Meziopravní normy jsou zpravidla orientační. Plán oprav zahrnuje a) nálezové opravy (NO) a střední opravy (SO) b) generální opravy (GO) c) revize po 10 letech (Re-10) d) ZRe určených technických zařízení a kalibrace e) celkové opravy vybraných skupin a podskupin f) kalibrace nebo ověřování měřících přístrojů g) kontrolní a servisní prohlídky h) servisní údržby i) dlouhodobé uložení dod způsobem j) technické prohlídky zbraní k) další činnosti l) vyčlenění kapacit na realizaci BO.

Plánování a řízení oprav Při plánování a vykazování opravárenské činnosti se důsledně využívá ISL. Plánování probíhá ve 3 –ch etapách 1) výhledové plánování 2) roční plánování- roční plán údržby, roční plán výrobní a opravárenské činnosti, evidence odeslaných požadavkových listů Dokumentace pro odborné řízení metrologie a technického dozoru 3) měsíční plánování _ měsíční plán údržby PVT a plán výrobní a opravárenské činnosti na měsíc – platí pro opravárenskou jednotku!

157

Plány zpracovávané – na úrovni samostatná jednotka- útvar: a) roční plán b) hlášení žádanka) c) požadavkové listy d) zápis o technickém stavu e) evidence odeslaných požadavkových listů f) měsíční plán údržby PVT g) evidence PVT h) evidence o stavu a čerpání fin. Prostředků i) dokumentace pro odborné řízení metrologie a technického dozoru, včetně přehledu o …. Zařízení a měřidel.

158

T-20 Organizace, vybavení a výrobní možnosti stálých a mobilních dílenských prostředků 1. Způsoby vyžadování oprav Mezi základní dokumentaci pro vyžadování a řízení oprav na stupni útvar patří:  roční/výhledový plán údržby,  hlášení - žádanka,  požadavkový list,  zápis o technickém stavu,  zápis o předání a převzetí vozidla do opravy,  dokumentace výběrových řízení,  dílenská dokumentace.

2. Opravárenské prostředky –, požadavky na stálé dílny – str51 Soudobé požadované schopnosti mohou ovlivnit a umožnit plnění úkolů armád logistické jednotky, vybavené dílenskými prostředky – stálými a mobilními. Dílenské prostředky lze dělit z mnoha hledisek: 1. podle druhy 2. Podle zabezpečované techniky 3. Podle charakteristiky práce Stále dílny – jsou určeny k provádění oprava a údržby techniky v mírových posádkách. Jsou umístěny v budovách – halách tomu uzpůsobených. Mobilní dílenské prostředky Jsou určeny k provádění oprav a údržby techniky v polních podmínkách.

Požadavky kladené na stálé dílny 

Provádění oprav ve stanoveném rozsahu a technologickém sledu



Uspořádání a vybavení pracovišť musí odpovídat metodě a organizaci oprav,



Dodržování technologické kázně



Uložení přípravků



Bezpečnost práce a ochrana zdraví



Požární ochrana 159



Správné uložení opravného fondu techniky a materiálu



Pořádek a čistota v prostorách.

3. Požadavky kladené na mobilní opravárenské prostředky str. 51  Jsou určeny k provádění oprav a údržby techniky v polních podmínkách.  Jsou umístěny na mobilním podvozku.  Jsou vybaveny potřebným strojním a mechanizačním zařízením, měřícími a kontrolními přístroji. Požadavky na mobilní prostředky:  Rychlost mobilního prostředku  Prostředek s vysokou průchodivostí terénem  Schopnost překonávat vodní překážky  Unifikovaná skříň karoserie  Maximální soběstačnost – zdroje energie  Zajištění ND  Možnost práce v různých povětrnostních podmínkách Mobilní prostředek – slouží pro transport a odpočinek osádek

4. Organizace, vybavení a výrobní možnosti stálých dílenských prostředků- str. 53- 55

Stálé dílny jsou určeny k údržbě techniky v mírových podmínkách. Jsou umístěny v budovách. Prostředkem TEZ je četa oprav. Četa je tvořena: Družstvo oprav tanků Družstvo oprav BVP Družstvo oprav kolové techniky Družstvo oprav výzbroje 160

Družstvo oprav ženijní techniky Družstvo oprav chemické techniky Družstvo oprav spojovací, šifrovací tanků Družstvo oprav a údržby akumulátorů Družstvo oprav mechanických prací Družstvo elektrikářských prací Družstvo vyprošťování a osunů Družstvo údržby a ukládání techniky , a další

5. Organizace, vybavení a výrobní možnosti mobilních dílenských prostředků- str. 55 Základní dílny obsahují: o Mechanickou a zámečnickou dílnu o Kovárnu, klempírnu a stanoviště svářeče o Umyvárnu součástek o Elektro dílnu o Příruční sklad o Místnost kompresoru o Speciální dílny podle oprav o Sociální zařízení o Místnost pro odpočinek a převlékání. Organizace a vybavení a možnosti mobilních dílen- Jsou určeny k údržbě a opravám mimo prostory parku, pro polní podmínky. Mají mobilní podvozek kontejnerovou nástavbu. Rozdělení mobilních prostředků: Dílenské Základní Speciální. Základní – Tankové- DTP 90, ASKD –K ….. ASKD –P 161

Automobilní- PV3S PAD – 1, 2, 3, 4, T 815 ASKD –K, T 815 PDZ-2A. Druhů vojsk- PV3S ŽPD-1, 2, ASKD –Ch Speciální Tankové - ASKD –E, PV3S TPD-B, PV3S TPKK, PV3S TP OA, Automobilní- KDZ-K, T 815 PD-2ES, Druhů vojsk- PV 3S PDD-4, ….

6. Hodnocení stavu činnosti Hodnocení stavu zařízení: a. zjištění skutečného stavu b. porovnání zjištěného stavu se standardem c. stanovení odchylky od skutečného stavu d. zjištění odpověddnosti za odchylky e. stanovení a realizace opatření k nápravě stavu

Kontroly se dělí na : 

Tématické



Zvláštní



komplexní

7. Operace a manipulace s materiálem Kontroly spojů rozebíratelných - nerozebíratelných Prováděné operace v mobilních dílnách: -

broušení

-

soustružení, dělení materiálu- řezáním – ručně - rozbrusem

-

vrtání, Spojování materiálů: Svařováním, pájením, lepením a nýtováním

Zdroje energie: elektrocentrály- 220 V, nebo 380 V. 162

T-21 Parky vojenské techniky a organizace provozu v nich 1. Park techniky, použití a druhy parků.

V parcích vojenské techniky platí zvláštní způsob organizace provozu vozidel, umožňující jejich správné používání, garážování, údržbu a uložení při dodržování zásad požární ochrany, ekologie a čistoty jednotlivých prostorů. Park vojenské techniky je ohraničený, chráněný a střežený prostor, který je určen a zařízen ke garážování, kontrolám, údržbě, opravám a ukládání vojenských vozidel a skladování ostatního potřebného materiálu81 [21]. Prostory v parku se rozdělují na jednotlivé úseky, které se přidělují jednotkám. Velitelé jednotek, kterým jsou tyto úseky přiděleny odpovídají za:  stav přidělených úseků,  správné garážování vojenských vozidel,  bezpečnost práce, včetně zabezpečení životního prostředí.

Vybavení parků vojenské techniky musí umožňovat: - výkon služby příslušníků útvarové směny v parku, - rozmístění vozidel v garážovacích objektech za dodržení bezpečných vzdáleností, - organizovaný výjezd vozidel z parku, - střežení vojenských vozidel a ostatního materiálu, - organizovaný vstup osob do parku a přístup k vozidlům, - přípravu vozidel k použití, jejich kontrolu a údržbu, - doplňování a skladování pohonných hmot a maziv, - dlouhodobou ochranu vojenských vozidel, - odpovídající osvětlení, telefonické spojení a vytápění důležitých částí, - ochranu životního prostředí, - dopravní obslužnost objektů, značení a údržbu komunikací, - požární ochranu a ochranu před blesky, - provádění osobní hygieny a sociální zařízení. Za organizaci provozu v parku odpovídá náčelník logistiky útvaru.

Parky vojenské techniky se dělí na:  stálé,  polní.

81  Parkování vojenských vozidel mimo park (v účelových zařízeních, garážích, dílnách apod.) povoluje pouze velitel útvaru za dodržení zvláštních podmínek.

163

2. Stálé parky Stálé parky se zřizují v místech stálé dislokace útvarů (samostatných jednotek) a ve vojenských výcvikových prostorech (táborech). Stálé parky musí být osvětleny, ohraničeny oplocením a osázeny zelení. Musí umožňovat všechny funkce parku podle ustanovení základních předpisů82.

Ve stálém parku musí být zřízeny: Prostory parku

v        

místnost pro náčelníka parku, místnost pro dozorčího parku, jeho pomocníky a hotovostního řidiče, kontrolní technická stanice, objekty a zařízení pro údržbu po použití, garáže nebo přístřešky pro vozidla, protipožární přístřešky a prostředky pro likvidaci úniku ropných produktů, vnitřní komunikace, vjezdy a výjezdy, dopravní značení.

Ve stálém parku dále mohou být: o objekty pro skladování pohonných hmot a maziv, o objekty pro provádění údržby a oprav vozidel, o rozvody elektrického proudu pro nabíjení akumulátorů vozidel a spouštění motorů, o hydranty a vodní nádrže, o odstavné plochy pro neošetřenou techniku a zvláštní vozidla, o plochy pro provádění nácviků se speciální nástavbou, o plochy pro parkování vozidel cizích útvarů, o nabíjecí stanice pro akumulátory, o vytápěná garáž pro hotovostní vozidlo, o místo technické pomoci (pro zabezpečení výjezdu), o učebna pro školení a přezkušování řidičů a velitelů vozidel, o sociální zařízení a umývárny.

Vozidla, ze kterých odkapává olej nebo jiný ropný produkt musí být do odstranění závady v místě odkapu podložena sběrnou nádobou.

82

 Zákl-1, hlava 6.

164

LEGENDA: návrat vozidel do parku Plocha pro hrubou očistu vozidel

výjezd vozidel z parku výjezd vozidel při BoPo vnější oplocení parku

Vozidla cizích útvarů

DPa

KTS

UČEBNY

NPa Plocha pro neošetřená vozidla

PŘÍSTŘEŠKY

PŘÍSTŘEŠKY

SKLADY

PHM

PŘÍSTŘEŠKY

MYTÍ VOZIDEL

NABÍJECÍ STANICE AKUMULÁTORŮ

GARÁŽE

Plocha pro údržbu vozidel DÍLNY

GARÁŽE

Plocha pro provádění speciálních prací

GARÁŽE

Obr. Stálý -ideální park techniky 165

3. Prostory parků techniky

Ve stálém parku musí být zřízeny: Prostory parku

v        

místnost pro náčelníka parku, místnost pro dozorčího parku, jeho pomocníky a hotovostního řidiče, kontrolní technická stanice, objekty a zařízení pro údržbu po použití, garáže nebo přístřešky pro vozidla, protipožární přístřešky a prostředky pro likvidaci úniku ropných produktů, vnitřní komunikace, vjezdy a výjezdy, dopravní značení.

Ve stálém parku dále mohou být: o objekty pro skladování pohonných hmot a maziv, o objekty pro provádění údržby a oprav vozidel, o rozvody elektrického proudu pro nabíjení akumulátorů vozidel a spouštění motorů, o hydranty a vodní nádrže, o odstavné plochy pro neošetřenou techniku a zvláštní vozidla, o plochy pro provádění nácviků se speciální nástavbou, o plochy pro parkování vozidel cizích útvarů, o nabíjecí stanice pro akumulátory, o vytápěná garáž pro hotovostní vozidlo, o místo technické pomoci (pro zabezpečení výjezdu), o učebna pro školení a přezkušování řidičů a velitelů vozidel, o sociální zařízení a umývárny.

Objekty v parku se doporučuje vytápět ústředním topením. Lokální vytápění musí odpovídat platným právním předpisům a požadavkům na bezpečné používání. Kontrolní technická stanice slouží ke kontrole technického stavu, vybavenosti a úplnosti vyjíždějících vojenských vozidel k provozu na pozemních komunikacích. Dále slouží ke kontrole vyplnění a úplnosti dokladů řidiče předepsaných k plnění úkolu. Vybavení kontrolní technické stanice musí umožňovat kontrolu technického stavu všech typů vojenských vozidel, které se u útvaru používají. V blízkosti kontrolní technické stanice se zřizuje plocha ke kontrole technického stavu vojenských vozidel. Skladové hospodářství pohonných hmot a maziv útvaru slouží k doplňování vojenských vozidel pohonnými hmotami a mazivy a provozními hmotami a k uložení zásob pohonných hmot a maziv. Výstavba a vybavení skladového hospodářství pohonných hmot a maziv útvaru a řídí se právními předpisy.

166

Objekty a zařízení pro čištění a mytí jsou určeny k čištění a mytí vojenských vozidel, která se vracejí po splnění úkolů. Umísťují se zpravidla mimo prostor garážování v prostorech mezi skladovým hospodářstvím pohonných hmot a maziv útvaru a objekty pro údržbu po použití. Tyto objekty se zpravidla člení na dvě základní pracoviště. První, pro hrubou vnější očistu, se zpravidla umísťuje mimo prostor parku a druhé pro dokončení údržby vojenských vozidel po použití a k jejich přípravě ke garážování. Vojenská vozidla je možno po umytí osušit v garážovacím prostoru. Objekty pro údržbu a opravy vojenských vozidel jsou určeny pro preventivní údržbu a běžné opravy. Umísťují se zpravidla mimo prostor garážování a technologicky navazují na objekty pro čištění a mytí. Jejich výstavba se uskutečňuje podle projektů v závislosti na velikosti útvaru a na počtech a typech vojenských vozidel, kterými je útvar vyzbrojen. Objekty musí být vybaveny technologickým zařízením podle předpisu. Objekty se stavebně člení a oddělují podle druhu činnosti. Jejich součástí jsou odstavné plochy pro vojenská vozidla, která jsou určena k opravě. Všechny objekty musí splňovat podmínky a požadavky na ochranu půdy a vody před nepříznivými účinky závadných látek. Nabíjecí stanice je určena k údržbě, nabíjení, opravám a kapacitním zkouškám akumulátorů a k jejich uložení. Nabíjecí stanice se zřizuje s ohledem na potřebnou nabíjecí kapacitu všech akumulátorů útvaru s oddělenými provozy pro alkalické a olověné akumulátory. Musí být vybavena zařízením (neutralizační jímkou) na zachycování nebezpečných odpadů, které jsou určeny k likvidaci.

4. Garážování vozidel v parku

Garážování vozidel v parku

Vojenská vozidla se ve stálém parku umísťují v přístřešcích, garážích, nebo výjimečně na volné ploše. Pro každé vozidlo je vyhrazeno jednotně vyznačené stanoviště pro stání.

Mezery mezi vozidly a jejich vzdálenosti od zdí, sloupů, vrat a dalších pevných objektů nebo oplocení musí být nejméně 0,3 m, na straně řidiče 0,8 m. Vzdálenost mezi čelem a zádí vozidel musí být nejméně 0,8 m. Vzdálenosti konců zadních čel vozidel od zdí, vnějších sloupů, vrat a dalších pevných částí objektů nebo oplocení musí být nejméně 0,5 m [21].

167

0,5

0,5

0,3 0,3

0,8

0,3

0,3

0,8 0,8

0,3 Obr. Schematicky – parkování vozidel a dodržování bezpečné vzdálenosti Při umístění vozidel na volné ploše, musí být mezery mezi nimi 0,5 až 2 m (podle délky vozidel) a vzdálenosti mezi řadami vozidel a mezi řadami a budovami minimálně 1 m.

Na stanoviští vojenských vozidel v parku je dovoleno provádět:     

kontrolní prohlídku před použitím, kontroly PVT stanovené v předpisech pro údržbu jednotlivých vozidel, odstranění drobných nedostatků, zjištěných při kontrolách, základní údržbu vozidel a parkového zařízení, údržbu vozidel v průběhu uložení, 168

   

dobíjení akumulátorů, montáž a demontáž akumulátorů z vozidel, přípravu vozidel na letní nebo zimní provoz, odvlhčování vzduchu v obalech dlouhodobě uložených vozidel.

Vojenská technika s naloženými pohonnými hmotami a mazivy se umísťuje ve zvlášť vyčleněných prostorech parku. Garážování této techniky se řídí zvláštními pokyny a směrnicemi náčelníka logistiky útvaru.

Na stanovišti vojenských vozidel v parku je dovoleno: a) uskutečňovat kontrolní prohlídku před použitím; b) uskutečňovat kontroly, které jsou stanoveny v předpisech pro údržbu vojenských vozidel; c) odstraňovat drobné nedostatky, které se zjistily při kontrolách; d) uskutečňovat základní údržbu15) vojenských vozidel a údržbu parkového zařízení; e) uskutečňovat údržbu v průběhu uložení vojenských vozidel; f) dobíjet akumulátory; g) vyjímat akumulátory z vozidla a montovat je do něj; h) odvlhčovat vzduch v obalech dlouhodobě uložených vojenských vozidel; i) připravovat vojenská vozidla pro provoz v letním nebo zimním období.

5. Organizace provozu v parku Za organizaci a kontrolu provozu v parku odpovídá náčelník logistiky útvaru nebo funkcionář pověřený velitelem útvaru. Funkcionáři parku

Pro zabezpečení provozu v parku jsou v každém parku určeni funkcionáři, jejichž prostřednictvím náčelník logistiky útvaru organizuje, řídí a kontroluje veškerý provoz v parku. Jejich povinnosti jsou uvedeny v hlavě 2 předpisu Všeob-P-5 [21]. Náčelník parku (NPa) je podřízen náčelníkovi logistiky útvaru a je přímým nadřízeným všem dalším funkcionářům parku. Kontroluje dodržování organizačních opatření pro údržbu, opravy, garážování a skladování vojenských vozidel v parku. Náčelník kontrolní technické stanice (N KTS) je podřízen náčelníkovi parku a náčelníkovi logistiky útvaru, popř. náčelníkovi štábu nebo veliteli útvaru. Odpovídá za provádění prohlídek vozidel před výjezdem a připravenosti řidičů k plnění úkolů. Osobně povoluje použití vozidel, která jsou ve správném technickém stavu. Rozhodne-li N KTS o nezpůsobilosti vojenského vozidla k provozu je toto rozhodnutí konečné. Změnit je může pouze on sám až po kontrole odstranění závad.

169

Dozorčí parku (DPa) je příslušník celodenní směny, jehož základní ustanovení pro výkon služby jsou stanoveny v čl. 362 až 367 předpisu Zákl-1. Dozorčí parku kontroluje oprávněnost vstupu osob do parku a osobně povoluje výjezd vojenských vozidel z parku. Kontroluje a dbá na plnění vnitřního řádu parku, bezpečnost prací a dodržování zásad ochrany životního prostředí. K výkonu služby se mu určuje jeden nebo více pomocníků dozorčího parku. Podle konkrétních podmínek útvaru může být nahrazen výkon funkce dozorčího parku a jeho pomocníků ochranou směnou z občanských zaměstnanců na základě pracovní smlouvy.

Vstup osob do parku

Vojáci z povolání a občanští zaměstnanci vlastního útvaru mohou do prostoru parku vstupovat po prokázání totožnosti. Do prostorů v parku, kde parkují nebo jsou uložena vozidla a materiál, mají přístup pouze ti, kterým je technika přidělena nebo jejich přímí nadřízení, velitelé objektů a pod. Osádky a řidiči, kteří se připravují k výjezdu vstupují do parku po předložení platného příkazu k použití vozidla.

Osoby, které nejsou příslušníky útvaru mohou do parku vstupovat pouze se souhlasem velitele útvaru.

Uložení klíčů od Klíče od dveří kabin a spínacích skříněk vozidel jsou uloženy podle stanovených vozidel zásad83 u dozorčího parku. Výjezd vozidel z parku

Vojenská vozidla připravují k výjezdu osádky (obsluhy, řidiči) pod vedením velitele jednotky, nebo pověřeného zástupce. Po provedené přípravě se vozidlo dostaví ke kontrole na KTS. Náčelník KTS prověří způsobilost vozidla84 a připravenost řidiče85 k plnění úkolů. Výsledek úspěšné kontroly potvrdí N KTS svým podpisem na čelní straně „Příkazu k použití“.

83

 Všeob-P-5, čl. 149 až 154.

84

 Závady, pro které je vozidlo nezpůsobilé k provozu jsou uvedeny v příloze č. 5.

85

 Vojenské vozidlo může řídit jen řidič, jemuž bylo přiděleno k používání. Přidělení musí být zveřejněno v rozkaze velitele útvaru. Řidič musí mít u sebe:  osobní doklady,

170

Dozorčí parku zkontroluje souhlas N KTS na „Příkazu k použití“, zkontroluje doklady a vzhled řidiče, provede příslušné záznamy do „Záznamu o výjezdu a návratu vozidel“ a vydá povolení k výjezdu vozidla z parku.

Při uvádění útvarů do vyšších stupňů bojové pohotovosti nebo při požáru v parku se řídí vyjíždění vozidel zvláštními směrnicemi.

Návrat vozidel do parku

Při návratu vozidla do parku hlásí velitel (řidič) vozidla dozorčímu parku ukončení jízdy a zvláštní události ke kterým v jejím průběhu došlo (dopravní nehody, změna řidiče, výsledky kontrol apod.) Dozorčí parku (nebo N KTS) vykoná vnější prohlídku vozidla, překontroluje doklady, provede příslušné záznamy a vydá veliteli (řidiči) vozidla pokyny k provedení údržby. Po provedené údržbě a zagarážování vozidla provede dozorčí parku záznam o garážování vozidla a po odevzdání klíčů od vozidla osádka odchází z parku.

Vozidla, u kterých nebylo možno provést údržbu v plném rozsahu (návrat v pozdních hodinách apod.) se umísťují na zvláštní plochu. Jejich údržbu a zagarážování je nutno provést nejbližší pracovní den.

Za organizaci a kontrolu provozu v parku, zejména správné údržby, parkování a skladování vojenských vozidel a dalšího materiálu, stavu objektů, skladů, zabezpečování a udržování čistoty, dodržování opatření požární ochrany a ochrany proti úniku závadných látek do půdy a vody odpovídá náčelník logistiky útvaru nebo pověřený funkcionář. Za správnou údržbu vojenských vozidel, dalšího materiálu, objektů a úseků parku přidělených jednotkám, včetně úklidu prostorů parku (v průběhu celého roku), čistotu, pořádek (odstraňování trávy, sněhu a posyp komunikací), plnění opatření požární ochrany a ochrany proti úniku závadných látek do půdy a vody odpovídají velitelé jednotek.

    

řidičský průkaz, vojenský řidičský průkaz nebo osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil, správně vyplněný příkaz k použití, osvědčení o registraci vozidla (dříve osvědčení o technickém průkazu), doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (je-li pro vozidlo stanoveno).

171

T-22 Režim činnosti v parku, polní parky techniky a opatření v parcích techniky 1. Režim činnosti při běžném pohybu v parku, výjezd a návrat. Zakreslit schéma. Režim činnosti při běžném pohybu v parku, výjezd a návrat j možnos sledovat v zakresleném schématu parku techniky, obr.

Obr. Situační schéma parku techniky

Činnost v parku techniky se děje v souladu se směrnicí pro provoz v parcích techniky. Směrnice musí zejména obsahovat: a) konkrétní funkční povinnosti a způsob jejich plnění; b) postup při řízení provozu v parku; c) zásady pro správné používání vojenských vozidel; d) způsob kontroly jednotlivých objektů, odstavných ploch, ostatních zařízení parku a způsob výkonu nařízených opatření v parku; e) činnost při vzniku a řešení mimořádných událostí v parku a odstraňování jejich následků; f) způsob realizace opatření v parku při uvádění jednotek do vyšších stupňů bojové pohotovosti; g) bezpečnostní opatření při činnostech vykonávaných v jednotlivých prostorech a objektech parku a při práci na vojenských vozidlech.

172

2. Polní parky techniky – účel a organizace. Polní parky se zřizují při dočasném rozmístění jednotek a útvarů v poli k plnění úkolů bojové přípravy nebo zvláštních úkolů mimo stálou posádku a při operacích mnohonárodních ozbrojených sil.

V polním parku se zřizují:  stanoviště náčelníka parku a dozorčího parku,  kontrolně technická stanice,  plochy pro vojenská vozidla. Dále se v polním parku podle potřeby zřizují místa pro doplňování PHM, čištění, mytí, údržbu a opravy vozidel. Ve vojenských výcvikových prostorech lze vojenská vozidla umístit na volném prostranství. V takovém případě je možno vojenská vozidla proti povětrnostním vlivům zabezpečit, např. plachtami.

Zásady organizace chodu vnitřní služby včetně povinností funkcionářů parku jsou stejné jako ve stálých parcích, pouze se přizpůsobují specifickým podmínkám a možnostem vyvedených jednotek. Uspořádání

Ekologie

Organizace údržby a oprav

Uspořádání polních parků a jejich vybavení musí zabezpečit snadné a organizované použití vojenských vozidel, při zachování zásad požární ochrany a ochrany životního prostředí. Při parkování vojenských vozidel na volných terénních plochách se do míst možného odkapávání závadných látek z vojenských vozidel umísťují sběrné nádoby V polním parku se vojenská vozidla udržují a opravují na místech jejich stání nebo ve vyhrazeném prostoru. Při této činnosti se využívají především pojízdné dílenské prostředky. Místo pro údržbu a opravy se musí vybavit přenosnými nádobami s víky na tuhý i tekutý ropný a jiný odpad,

173

Obr. Příklad polního parku techniky, organizovaného pro překonávání vodní překážky 3. Organizace údržby v polním parku techniky. Provádí se na místě tomu vyhrazeném. Základní údržbou je údržba po použití. Organizuje se: 

Při polním vyvedení- střelbách, stmelovacím výcviku nebo po překonávání vodní překážky.

Uspořádání polních parků a jejich vybavení musí zabezpečit snadné a organizované použití vojenských vozidel, při zachování zásad požární ochrany a ochrany životního prostředí. Kontroly technického stavu vozidel, jejich údržbu a opravy je možné provádět pouze na místech k tomu účelu určených a upravených, splňujících požadavky na ochranu vody a půdy před nepříznivými účinky závadných látek. V polním parku se vojenská vozidla udržují a opravují na místech jejich stání nebo ve vyhrazeném prostoru. Při této činnosti se využívají především pojízdné dílenské prostředky. Místo pro údržbu a opravy se musí vybavit přenosnými nádobami s víky na tuhý i tekutý ropný a jiný odpad, které zajistí ochranu půdy a vody proti nepříznivým účinkům závadných látek. Tyto prostředky zajišťuje útvar vlastní péčí.

174

Obr. polní park techniky – příjezdová brána

4. Opatření v parcích techniky. V parcích techniky je třeba zachovávat opatření ve vztahu k ochraně životního prostředí, bezpečnostní a protipožární opatření při práci. Řídí ustanovením právních předpisů (především zákonů 221/99 Sb. a 65/65 Sb.), odborných vojenských předpisů (zejména Všeob-P-5, Vševojsk-16-6, Vševojsk16-7) a dalších interních normativních aktů. Součástí dokumentace parku jsou bezpečnostní, protipožární a ekologické směrnice, uložené u dozorčího parku. Zásady

Za bezpečnost a ochranu zdraví při práci v parku a na vojenských vozidlech odpovídají velitelé jednotek.

bezpečnosti při práci v parku86

Údržbu vojenských vozidel je možno provádět pouze v určených a vyznačených prostorech. Při doplňování PHM do vozidel je nutno dodržovat vzdálenost mezi vozidly minimálně 2 m, u vozidel musí být zastaven motor a vypnuto zapalování. V okruhu 50 m od výdejny PHM je zakázáno kouřit, manipulovat s otevřeným ohněm, vykonávat na vozidlech opravy, seřizovací a jiné práce. Garážování vozidel s nákladem PHM, munice a jiných nebezpečných věcí je povoleno pouze v oddělených prostorech se zvláštním režimem ochrany, mimo dřevěné objekty. Rychlost jízdy vozidel v parku nesmí překročit 15 km.h-1, nejmenší vzdálenost mezi jedoucími vozidly je stanovena na 10 m. V parku je zakázáno předjíždění a spouštění motoru roztahováním.

86

 Plné znění zásad bezpečnosti práce v parku je uvedeno v čl. 159 předpisu Všeob-P-5.

175

Kouřit a manipulovat s otevřeným ohněm v parku je povoleno pouze ve vyhrazených prostorech!

Podle konkrétních podmínek útvaru jsou pravidla bezpečnosti práce v parku upřesněna ve „Vnitřním řádu parku“, který je součástí dokumentace pro provoz v parku [21].

Pravidla požární ochrany v parku jsou rozpracována ve „Vnitřním řádu parku“. Požární ochrana Jejich dodržování zabezpečuje náčelník parku a dozorčí parku. Za stav, úplnost a použitelnost věcných prostředků požární ochrany v parku v přidělených prostorech a objektech parku odpovídají příslušní velitelé jednotek a objektů.

Ochrana životního prostředí

Ochrana životního prostředí (půdy, vody a ovzduší) se organizuje v souladu s ustanovením předpisu Všeob-P-5 a dalších interních normativních aktů87.

Pravidla ochrany životního prostředí v parku, uvedená ve „Vnitřním řádu parku“, jakož i pokyny pro činnost v havarijních situacích musí znát a dodržovat všichni příslušníci útvaru. Při doplňování PHM je zakázáno vykonávat jiné práce, které s touto činností nesouvisejí. Kontroly technického stavu vozidel, jejich údržbu a opravy je možné provádět pouze na místech k tomu účelu určených a upravených, splňujících požadavky na ochranu vody a půdy před nepříznivými účinky závadných látek. Materiál, znehodnocený ropnými produkty (hadry, čisticí prostředky apod.), se odkládá a likviduje jako nebezpečný odpad určeným způsobem v souladu s příslušnými právními předpisy a interními normativními akty88. Orgány, které odpovídají za likvidaci ropných a jiných odpadů v parku, se uveřejňují v rozkaze velitele útvaru.

87

 Např. Zákl-1 nebo Vševojsk 16-7 (Ochrana půdy a vody před nepříznivými účinky závadných látek.

88

 Především zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, zákon 157/1998 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích, RMO č. 4/1998, RMO č. 6/1998, předpis Vševojsk-16-7, Dopr-3-1 a další.

176

T-23 Řešení vstupu do parku, pohyb techniky v parcích, přípravy techniky ke kontrole NKTS 1. Řešení vstupu do parku vojenské techniky

Vojáci z povolání a občanští zaměstnanci vlastního útvaru mohou do prostoru Vstup osob do parku vstupovat po prokázání totožnosti. parku Do prostorů v parku, kde parkují nebo jsou uložena vozidla a materiál, mají přístup pouze ti, kterým je technika přidělena nebo jejich přímí nadřízení, velitelé objektů a pod. Osádky a řidiči, kteří se připravují k výjezdu vstupují do parku po předložení platného příkazu k použití vozidla. Do prostorů v parku, kde parkují nebo jsou uložena vojenská vozidla a skladuje se ostatní materiál, mají přístup pouze osoby, jimž jsou vojenská vozidla nebo jiný materiál přiděleny, přímý nadřízený velitel těchto osob v rámci jednotky, velitel, který daná vojenská vozidla nebo další materiál obhospodařuje, velitel objektu (prostoru) a specialisté logistiky jednotky těchto parkovaných vojenských vozidel. Vojenská vozidla, jejichž osádky (řidiči) nejsou přítomny, se mohou otevřít jen se souhlasem velitele jednotky. Vstupovat do parku a pracovat v něm v době, která není stanovena v rozkazu velitele útvaru, je možno jen s jeho souhlasem. Osoby, které nejsou příslušníky útvaru mohou do parku vstupovat pouze se souhlasem velitele útvaru.

Vojenská vozidla připravují k výjezdu osádky (obsluhy, řidiči) pod vedením Výjezd vozidel velitele jednotky, nebo pověřeného zástupce. z parku Po provedené přípravě se vozidlo dostaví ke kontrole na KTS. Náčelník KTS prověří způsobilost vozidla89 a připravenost řidiče90 k plnění úkolů. Výsledek úspěšné kontroly potvrdí N KTS svým podpisem na čelní straně „Příkazu k použití“.

89

 Závady, pro které je vozidlo nezpůsobilé k provozu jsou uvedeny v příloze č. 5.

90

 Vojenské vozidlo může řídit jen řidič, jemuž bylo přiděleno k používání. Přidělení musí být zveřejněno v rozkaze velitele útvaru. Řidič musí mít u sebe:  osobní doklady,  řidičský průkaz,  vojenský řidičský průkaz nebo osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil,  správně vyplněný příkaz k použití,  osvědčení o registraci vozidla (dříve osvědčení o technickém průkazu),  doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (je-li pro vozidlo stanoveno).

177

Dozorčí parku zkontroluje souhlas N KTS na „Příkazu k použití“, zkontroluje doklady a vzhled řidiče, provede příslušné záznamy do „Záznamu o výjezdu a návratu vozidel“ a vydá povolení k výjezdu vozidla z parku.

Při uvádění útvarů do vyšších stupňů bojové pohotovosti nebo při požáru v parku se řídí vyjíždění vozidel zvláštními směrnicemi.

Při návratu vozidla do parku hlásí velitel (řidič) vozidla dozorčímu parku Návrat vozidel ukončení jízdy a zvláštní události ke kterým v jejím průběhu došlo (dopravní do parku nehody, změna řidiče, výsledky kontrol apod.) Dozorčí parku (nebo N KTS) vykoná vnější prohlídku vozidla, překontroluje doklady, provede příslušné záznamy a vydá veliteli (řidiči) vozidla pokyny k provedení údržby. Po provedené údržbě a zagarážování vozidla provede dozorčí parku záznam o garážování vozidla a po odevzdání klíčů od vozidla osádka odchází z parku.

Vozidla, u kterých nebylo možno provést údržbu v plném rozsahu (návrat v pozdních hodinách apod.) se umísťují na zvláštní plochu. Jejich údržbu a zagarážování je nutno provést nejbližší pracovní den.

2. Způsoby přípravy techniky ke kontrole NKTS Náčelník kontrolní technické stanice (N KTS) je podřízen náčelníkovi parku a náčelníkovi logistiky útvaru, popř. náčelníkovi štábu nebo veliteli útvaru. Odpovídá za provádění prohlídek vozidel před výjezdem a připravenosti řidičů k plnění úkolů. Osobně povoluje použití vozidel, která jsou ve správném technickém stavu. Rozhodne-li N KTS o nezpůsobilosti vojenského vozidla k provozu je toto rozhodnutí konečné. Změnit je může pouze on sám až po kontrole odstranění závad. Řidič před kontrolou u NKTS provede kontroly: Nárazníky, blatníky i další povrchové plochy vozidel, zejména přední, zadní a boční části karoserie nesmějí …. Poznávací značku - nesmí být poškozena a musí být správně upevněna. Národní rozlišovací znaky nesmějí Vozovou plachtu a oblouky musí být správně upevněny a nepoškozeny. Bočnice musí být zajištěny proti samovolnému otevření. 178

Kapota a víko zavazadlového prostoru se nesmějí za jízdy samovolně otevřít. Závěsy, zámky a kliky dveří musí vylučovat možnost jejich samovolného otevření za jízdy. Blatníky a podběhy musí překrývat šířku běhounu. Pneumatiky a lapače nečistot-bláta pneumatiky a spodní hranou lapače, svírala při vozidle zatíženém celkovou hmotností úhel max. 15°, u traktorů a jednostopých vozidel 25°. Čelní, postranní i zadní skla karoserie musí být dokonale průhledná a zasklena bezpečnostním sklem Rám - nesmí mít viditelné lomy, praskliny a jiná poškození, které narušují jeho pevnost Interiér vozidla- sedadla musí být v dobrém stavu, neporušená a řádně upevněná. Počet a provedení sedadel, madel a stupaček dle schválené dokumentace. Dále provede kontroly dveří, pásů, hasicího přístroje, zpětných zrcátek, stěračů a ostřikovače čelních skel. U motoru se provede vnější prohlídka a kontrola chodu motoru. Kontroly - brzdové soustavy, řízení, náprav, kol, pérování, hřídelů a kloubů. Důležitá je kontrola spaliny a výfukového potrubí. 3. Pohyb techniky a navádění v parcích Technika v parku se pohybuje pouze za přítomnosti velitele a s naváděním. Provoz je realizován po komunikacích, které mají běžné dopravní značení a rychlost nepřesahuje 10 km/hod.

4. Sestavení vozidel do proudů a vydávání rozkazů pro přesun. Druhy proudů vozidel jsou buď stejnorodé nebo smíšené. Rozkaz pro přesun je stanoven v předpise Všeob P-37 a obsahuje: - účel přesunu, osu, pořadí vozidel, nebezpečná místa, rychlost, vzdálenosti mezi vozidly, činnost při nehodě – havárii, způsob velení a spojení v proudu. P Příklad rozkazu pro přesun: ROZKAZ K PROVEDENÍ PŘESUNU (možný vzor)

Na základě rozvrhu zaměstnání VAV na měsíc prosinec 2005 (četa ZPM-2, výuka technické přípravy, téma 3) určuji kpt. Ing. Martina URBÁNKA (OdLogP) velitelem proudu k provedení přesunu na cvičiště řízení bojových vozidel a zpět za účelem provedení výuky v praktickém řízení BVP.

Přesun proveďte dne 18. 12. 2005 od 8,00 s návratem do 16,00.

Pořadí jízdy vozidel: (vyplnit při přistavení techniky) 179

typ, VPZ (věžové číslo) ………………..… řidič …….….…..….. velitel …….……...... …………....……..

……..…………

…….……..….

………....………..

……..…………

…….……...…

Osvětlení vozidel: během přesunu nařizuji rozsvítit obrysová a potkávací světla. Spojení mezi vozidly:  během přesunu radiostanicemi (RST), v případě poruchy RST předávat signály pažemi,  uvnitř vozidel pomocí VHZ Osa přesunu: A) Park A - páteřní komunikace (směr Zámeček) - Úpalí - CRP dráha - přejezd na CRL - CRL dráha - CRL výchozí čára. B) CRL výchozí čára - CRL dráha - přejezd na CRP - CRP dráha - myčka - Úpalí - páteřní komunikace park A. Nebezpečná místa na ose přesunu:  výjezd od parku A na páteřní komunikaci (nutno zabezpečit regulaci),  odbočení za myčkou vpravo (nutno zabezpečit regulaci),  přejezd z CRP na CRL a opačně (nutno zabezpečit regulaci). Zastávky: nejsou nařízeny. Maximální dovolená rychlost:  po silnici 20 km/h,  v terénu 30 km/h. Vzdálenosti mezi vozidly:  za jízdy po silnici 25 metrů, v terénu 25 až 50 metrů,  při zastávkách rozestupy 15 metrů. Činnost při vzniku dopravní nehody:    

poskytnout první pomoc zraněným osobám, zajistit místo dopravní nehody, oznámit událost veliteli proudu, přivolat záchrannou službu, Policii České republiky a Vojenskou policii (cestou SOD, tel. 451025) a případně hasiče (451150)  dozorčího útvaru uvědomit telefonem nebo vzkazem. Činnost při vzniku poruchy vozidla:  velitel vozidla, které má poruchu, předá signál veliteli proudu, navede vozidlo mimo komunikaci (dráhu) a označí jej,  po zjištění charakteru poruchy oznámí veliteli proudu, jestli je schopen poruchu odstranit vlastními silami či nikoliv. ……….……………………………….. Náčelník OdLogP 180

T-24 Samovyprošťování, vyprošťování a odsuny vozidel 1. Vyprošťování a odsuny vozidel a) Nářadí, nástroje a pomůcky používané pro samovyprošťování, vyprošťování a odsuny PVT. Nářadí, nástroje a pomůcky používané pro samovyprošťování, vyprošťování a odsuny PVT. Ze speciálních nástrojů a nářadí jde o: •

Zvedáky, hevery;

•

Kotvy;

•

Háky;

•

Řetězy

•

Kladky a kladnice; naviáky a pod

b) Důvody uváznutí a úrovně uváznutí – management velitele při dané činnosti. I při dokonalé organizaci vyprošťovacích prací vyžaduje tato činnost nemalé úsilí od osádky uvázlého vozidla, systému technického zabezpečení a technických prostředků pro vyprošťování, vždy spojené s určitou mírou rizika a časové prodlevy na úkor plnění úkolu. Proto je prevence uváznutí nejlepším způsobem předcházení problémů spojených s vyprošťováním vozidel. Nejčastější příčiny uváznutí vozidel [5 nesprávná technika jízdy nekázeň řidiče (osádky)  nepřiměřená rychlost,  nedodržení stanoveného směru jízdy,  nerespektování povelů velitele řidičem,  ztráta spojení apod., neznalost prostoru nezkušenost řidiče  malá řidičská praxe, neznalost technických parametrů vozidla povětrnostní vlivy (mlha, prach, hustý déšť, sníh apod.) závady v technickém stavu vozidla složitost situace na bojišti nedůsledná rekognoskace terénupřekážky zbudované nepřítelem (nemožnost provedení)

Hodnocení stupně uváznutí 181

Zapadnutí a následné uváznutí techniky není vždy stejné. Správné ohodnocení stupně zapadnutí má zásadní vliv na efektivní organizaci vyprošťovacích prací a vyčlenění odpovídajících prostředků. Znalost charakteristiky jednotlivých stupňů zapadnutí je proto nezbytná nejen pro velitele vyprošťovacích prostředků, ale i uvázlých vozidel. Stupně zapadnutí

Lehké zapadnutí F≤G Střední zapadnutí F ≤ 1,5G Těžké zapadnutí

F ≤ 3G Velmi těžké zapadnutí

F > 3G

V systému logistiky AČR rozlišujeme čtyři stupně zapadnutí [2]:  lehké,  střední,  těžké,  velmi těžké.

U kolových vozidel je charakterizováno zapadnutím vozidla do výšky osy náprav. U pásových vozidel nepřesahuje úroveň zapadnutí světlou výšku vozidla. Síla potřebná pro vyproštění vozidla (F) je při lehkém zapadnutí menší nebo rovná tíze vozidla (G). U kolových vozidel dosahuje úroveň zapadnutí po rám vozidla. U pásových vozidel úroveň zapadnutí nepřesahuje horní větev kolejového pásu. Síla potřebná pro vyproštění vozidla (F) při středním zapadnutí dosahuje maximálně jeden a půl násobek tíhy vozidla (G). U kolových vozidel úroveň zapadnutí přesahuje výšku rámu vozidla. U pásových vozidel dosahuje úroveň zapadnutí až do poloviny věže (přístup do vnitřního prostoru vozidla je zachován). Síla potřebná pro vyproštění vozidla (F) při těžkém zapadnutí nepřesahuje trojnásobek tíhy vozidla (G). Případy tohoto typu zapadnutí jsou vždy specifické a naštěstí nepříliš časté. Typickými příklady mohou být:  zatopení celého vozidla v bažině,  zamrznutí vozidla v bažině,  zatopení vozidla ve vodní překážce s bahnitým dnem,  převrácení vozidla pod vodou. Síla potřebná pro vyproštění vozidla (F) při velmi těžkém zapadnutí přesahuje trojnásobek tíhy vozidla (G). Pro zabezpečení vyproštění velmi těžkého zapadnutí vozidla si zpravidla nevystačíme s jedním vyprošťovacím prostředkem.

c) Samovyprošťování, způsoby a principy používané v AČR. Samovyprošťování kolových vozidel Vyproštění uvázlého vozidla pomocí speciálních vyprošťovacích prostředků (vozidel) je často organizačně a časově náročné a někdy dokonce nerealizovatelné. Proto jsou vojenská vozidla zpravidla vybavena výbavou, umožňující rychlé a účinné samovyproštění. S využitím vhodných prostředků z výbavy vozidla lze vyřešit většinu lehkých a někdy i středních stupňů zapadnutí. 182

Přitom se ne vždy musí jednat o pracnou montáž složitého zařízení na vozidlo. Nejrychlejší uvolnění uvázlého vozidla je zpravidla spojeno s nejjednoduššími prostředky. Podle okolností a podmínek můžeme využít:  správnou techniku jízdy,  technické možnosti vozidla (pohon všech kol, redukce, uzávěry diferenciálů),  uvolnění (vyložení) nákladu,  podkládání hnaných kol,  nákluzníky (sněhové řetězy) z výbavy vozidla,  snížení tlaku v pneumatikách,  metodu zkracování délky lana,  využití lan a disků kol,  využití navijáku vozidla. Podkládání hnaných kol Tato metoda patří mezi nejjednodušší a nejúčinnější tam, kde máme k dispozici dostatečnou hnací sílu motoru a příčinou uváznutí je nedostatečná adheze (přilnavost) kol k podkladu. Jako podkladový materiál můžeme podle dostupnosti a možností použít:  štěrk,  písek,  větve,  provizorně vyrobené hatě (svazky větví),  břevna (volně položená nebo vtahovaná pod kola). Využití navijáku Většina vojenských terénních vozidel je vybavena navijáky, které umožňují jejich vyproštění při dodržení zásad obsluhy a stanovených bezpečnostních opatření. Při použití navijáku je potřeba se řídit vždy návodem pro obsluhu vozidla! K ukotvení volného konce lana navijáku je možné použít:  osamělý strom, pařez nebo skupinu stromů (obr. 11),  pevně zabržděné (ukotvené) jiné vozidlo,  umělé zemní kotvy (obr. 12).

Při využití stromů jako zemní kotvy je potřeba dodržovat tyto zásady:  vybírat stromy o průměru alespoň 30 cm,  lano upevňovat co nejníže ke kořenům,  chránit kmen stromu proti poškození,  při dodržení těchto zásad lze docílit oporu pro tažnou sílu max. 50 až 100 kN. Samovyproštování pásových vozidel Podvozky pásových vozidel jsou specielně konstruovány pro pohyb v náročném málo únosném terénu. Ve srovnání s kolovými vozidly vykazují nižší měrný tlak na půdu (viz. graf 1) a lepší záběrové podmínky pro přenos hnací síly. 183

Také pro samovyproštění pásových vozidel lze využít především některé jednoduché metody podobné jako u kolových vozidel:  správnou techniku jízdy,  využití technických možností vozidla,  podkládání kolejových pásů. Konstrukce pásového podvozku však umožňuje účinné využití i některých specifických metod:  samovyprošťování pomocí klády,  metoda ukotvení pásu,  použití hnacího kola jako navijáku,  sjetí z pařezu nebo jehlanu pomocí vlečného lana apod. I u pásových vozidel lze s využitím vhodných metod vyřešit většinu lehkých a středních stupňů zapadnutí. Samovyprošťování pomocí klády Je to jednoduchá, rychlá a účinná metoda v případech, kdy máme k dispozici dostatečnou hnací sílu motoru a příčinou uváznutí je nedostatečná adheze. Postup

Princip této metody spočívá v upevnění klády k pásům vozidla tak, aby se po vtažení klády pod vozidlo vytvořily lepší záběrové podmínky pro pásy. Pokud je v prostoru mezi pásy pevný podklad musí se v něm vytvořit prohlubeň, aby se kláda pod tíhou vozidla nerozlomila. Po projetí klády pod vozidlem se tato musí opět uvolnit a podle potřeby opět upevnit před vozidlem. Celý postup se opakuje až do úplného vyproštění vozidla. Pro upevnění klády k pásům jsou ve výbavě tanků T-72 M4 CZ 2 ks samovyprošťovacích lan spletených do kruhu. Možné způsoby jejich použití jsou znázorněny na obr. 15.

Obr. Možné způsoby připevnění klády k pásům tanku U vozidel BVP-1 a BVP-2 jsou pro upevnění klády k pásům určena samovyprošťovací lana Ø 11 mm délky 1800 mm, uložená na stropu korby v zadní části vozidla. Možný způsob upevnění klády je znázorněn na obr. 16. 184

Obr. Možný způsob připevnění klády k pásům BVP-2

Použitá kláda by měla mít průměr alespoň 25 až 35 cm a délku asi o 30 cm větší, než je vzdálenost vnějších okrajů pásů vozidla. Kládu odpovídajících rozměrů si vozidla mohou vést i sebou. Vlastní vyproštění provádí celá osádka vozidla:  velitel – vydává pokyny řidiči z bezpečné vzdálenosti alespoň 15 m,  řidič – ovládá vozidlo podle pokynů velitele,  střelec – sleduje pohyb klády z bezpečné vzdálenosti alespoň 5 m, odkud vydává pokyn veliteli k zastavení vozidla. Osádka musí být dokonale secvičena tak aby zastavila pohyb vozidla přesně tehdy, když se kláda dostane za poslední pojezdové kolo (jinak kládu nelze uvolnit), ale současně nenarazí na zadní část vozidla, kdy hrozí poškození lan nebo vlastního vozidla. Ukotvení pásu Tato metoda se využívá za podobných podmínek jako při použití klády, pokud je použití klády nevhodné nebo nemožné.

Podstata spočívá ve spojení pásů s pevným předmětem v terénu (strom, pařez, pevná kotva) pomocí tažného lana z výbavy vozidla. Kotvící lano musí svírat s osou vozidla pouze velmi malý úhel (α), aby se nevytrhlo z upevnění pásu a současně nebylo poškozeno vyprošťovaným vozidlem. 185

α

PEVNÁ KOTVA (strom, pařez apod.)

Obr. Schématické znázornění samovyprošťování pomocí ukotvení pásů

Výhoda této metody opět spočívá v jednoduchosti a účinnosti. Obtížnost nalezení vhodné pevné kotvy v požadovaném směru v terénu však snižuje její možnosti využití. Použití hnacího kola jako navijáku Při středním a komplikovaném zapadnutí spojeném např. s roztržením kolejového pásu je možné využít hnací kolo jako provizorního navijáku nebo vijáku, jak vyplývá z obr. 19. Při vhodném ukotvení vozidla tak lze pomoci i osádkám jiných vozidel.

Obr. 19. Vytvoření navijáku z hnacího kola BVP-1

186

Obr hnací kolo jako naviják

Takto improvizovaný naviják vyvine překvapivě velkou sílu, neboť průměr navinování lana je v tomto případě menší než průměr roztečné kružnice hnacího kola. Nevýhoda však spočívá ve velké pracnosti při přípravě vozidla a nutnosti rozpojení kolejového pásu. d) Vyprošťování, způsoby a principy používané v AČR., a odsuny PVT Speciální vyprošťovací vozidla

Při těžších stupních zapadnutí nebo v případech, kdy nelze vozidlo vyprostit některou ze samovyprošťovacích metod, je možné vozidlo uvolnit z uváznutí pomocí speciálních vyprošťovacích vozidel.

V AČR jsou v současnosti zavedena tato speciální vyprošťovací vozidla: - na kolovém podvozku  vyprošťovací automobil AV-15, - na pásovém podvozku  vyprošťovací pásové vozidlo VPV,  vyprošťovací tank VT-55 A,  vyprošťovací tank VT-72 B91.

Všechna uvedená vyprošťovací vozidla umožňují: o vyprošťování přímým tahem vozidla nebo navijáku, o vyprošťování s použitím kladnic a kladkostrojů (až trojnásobné zvýšení tažné síly), o svařování a pálení materiálů, o mechanické práce, o zvedací práce, o vlečení vozidel, o nakládání vozidel na železniční vagóny.

uvázlé vozidlo

91



vyprošťovací prostředek

Pro potřebu tankových jednotek AČR jsou připravovány dodávky nového vyprošťovacího tanku na podvozku T-72 M4CZ, které však nebyly do redakční uzávěrky této pomůcky realizovány.

187

Obr. Schéma kladkostroje se dvěma volnými kladkami

Vyprošťovací automobil AV-15

Vyprošťovací automobil AV-15 je postaven na podvozku T-815 VP 13 32 265 8x8 1R. Je určen pro provádění vyprošťovacích odsunových a speciálních prací na pozemní vojenské technice i v polních podmínkách. Osádku tvoří 2 osoby.

Obr. Rozměrový náčrt vyprošťovacího automobilu AV-15

Vyprošťovací pásové vozidlo Vyprošťovací pásové vozidlo VPV využívá upravený strojový spodek BVP-1. Je určeno k vyprošťování uvázlé a evakuaci poškozené techniky, poskytování technické pomoci, přípravných prací a běžných oprav v polních podmínkách. Osádku tvoří 3 osoby.

Obr. Rozměrový náčrt vyprošťovacího pásového vozidla VPV 188

Hlavní TTD [8]

Vozidlo92:  pohotovostní hmotnost  maximální přípojná hmotnost  maximální rychlost Jeřáb:  maximální nosnost (vyložení 1,45 m)  maximální vyložení Naviják:  maximální tažná síla  délka lana  Ø lana Další speciální výbava:  elektrický svářecí agregát 300 A,  buldozerová radlice,  výzbroj tvoří kulomet 7,62 mm PKT93.

14,3 t 15 t 65 km.h-1 6,5 t 4,6 m 125 kN 120 m 19 mm

e) Odsuny PVT, způsoby a principy používané v AČR.

Ne vždy je uvázlé vozidlo po úspěšném vyproštění schopno pokračovat v dalším samostatném přesunu. Potřeba odsunu může být také vyvolána technickou závadou vozidla, bojovým poškozením nebo jinými vlivy, které se běžně vyskytují i v mírovém životě vojsk. Pro úspěšnou realizaci odsunů nepojízdných nebo poškozených vozidel platí určité zásady, které je potřeba realizovat.

Odsun je přemístění poškozené PVT z místa poškození do nejbližšího skrytu nebo místa, kde se bude opravovat, nebo připravovat k dalšímu odsunu [2].

K provedení odsunu je možné využít:  vozidla stejné nebo vyšší hmotnostní kategorie, speciální odsunové prostředky  vyprošťovací automobil AV-15,  vyprošťovací pásové vozidlo VPV,  vyprošťovací tank VT-55 A,  vyprošťovací tank VT-72 B,  tahač T-815 VT s podvalníkem P-50 N,  speciální přepravní prostředky pro různé druhy přeprav (silniční, železniční, letecké, vodní)

92 93



Samostatné vozidlo je schopno překonávat vodní překážky plavbou.

 Kulomet je lafetován na vnější přírubě střelecké věžičky, která je otočně uložena v ukládacím bubnu navijáku. Ovládá se ručně z příklopu velitele.

189

Vlečení kolových vozidel Vlečení je jednoduchý a rychlý způsob zabezpečení odsunu kolových vozidel v terénu i na komunikacích, za dodržení příslušných ustanovení pravidel provozu. Zpravidla se uplatňuje do vzdálenosti max. 25 km. Kolová vozidla je možné odsunovat vlečením při použití:  vlečného lana,  tažné tyče,  speciálního podvozku,  na závěsu jeřábu (AV-15)

Vlečení vozidla na laně

Motorové vozidlo se smí vléci na laně jen tehdy, má-li bez závad řízení a účinné brzdy [11].

2,5÷6 m

Obr. Vlečení kolového obrněného transportéru na laně

Při vlečení vozidla na laně je stanoveno dodržovat následující pravidla [11]:  vzdálenost mezi vozidly 2,5÷6 m,  lano s červeným praporkem o rozměrech min. 30x30 cm,  u vlečeného vozidla rozsvícena obrysová a potkávací světla,  vlečené vozidlo zezadu označeno výstražným trojúhelníkem,  maximální rychlost jízdy 60 km.h-1,  řidiči musí mít domluvené signály pro vzájemnou komunikaci.

Vlečení pomocí tažné tyče

Motorové vozidlo se smí vléci na tyči jen tehdy, má-li bez závad řízení [11].

Vlečení pásových vozidel

190

Pro vlečení pásových vozidel s funkčními brzdami je možné využít vlečná lana z výbavy vozidla. Pokud to situace umožňuje a vždy u vozidel s nefunkčními brzdami používáme k vlečení pásových vozidel vlečení pomocí spojených tažných tyčí – tzv. „trianglu“. Vlečení pomocí tažných lan94

Možné způsoby zapojení lan jsou znázorněny na obrázku 27:  křížové - usnadňuje zatáčení vlečeného vozidla i při poruše ústrojí pro zatáčení,  úhlopříčné - používáme zcela výjimečně při vlečení v málo únosném terénu, aby vlečené vozidlo nesledovalo stopu tahače nebo nouzově při nedostatku lan,  trojúhelníkové - se používá tehdy, když tažné vozidlo má jeden hák nebo hák uprostřed.

a) křížové

b) úhlopříčné

c) trojúhelníkové

Obr. Možné způsoby zapojení tažných lan pásových vozidel

Přeprava vozidel Zabezpečení odsunu poškozených vozidel vlečením je sice metoda pohotová a většinou i jednoduchá, avšak málo efektivní. Proto se využívá k odsunům PVT na kratší vzdálenosti, zpravidla do 25 km. Pro zabezpečení odsunu poškozených i pojízdných vozidel na větší vzdálenosti je výhodnější využít přepravní prostředky. Většina vojenských vozidel je uzpůsobena pro přepravu běžnými prostředky, neboť se tím zvyšuje také jejich strategická mobilita. 94

 Každý tank T-72 je vybaven 2 tažnými lany Ø 40 mm a délce 3,5 m. Ve výbavě vozidel BVP-1 a BVP-2 jsou 2 lana Ø 22 mm a délce 3,5 m.

191

Druhy přepravy

Podle druhu použitého přepravního prostředku rozeznáváme přepravu PVT:  silniční  železniční  vzdušnou  vodní

Silniční přeprava

Je nejpoužívanějším druhem přepravy. Vyplývá to z husté sítě komunikací a dostupnosti přepravních prostředků95. S výhodou se používá na krátké a střední vzdálenosti do 600 km. Pro potřeby realizace odsunů se v polních podmínkách určují podélné a příčné odsunové osy.

Železniční přeprava

Realizuje se prostředky Českých drah a jejích smluvních partnerů. Nevýhodou je omezená stálá železniční síť a menší operativnost, vyvolaná potřebou vyplánování požadavku96. V některých případech můžeme být omezeni i rozměry vozidla vzhledem k železničnímu profilu (obr. 33). Používá se na střední a dlouhé vzdálenosti.

Pro přepravu PVT je možno použít:  nízkostěnné vozy (Ks, Res, Rils) – pro přepravu kolové techniky,  plošinové vozy (Smmp, Smmps, Sgs) – pro přepravu pásové techniky,  speciální vozy se sníženou podlahou (Uaal, Laadks) – pro přepravu rozměrných vozidel. Orientační přehled rozhodujících technických parametrů vybraných vozů je uveden v tabulce 6.

d) Bezpečnostní opatření při samovyprošťování, vyprošťování a odsunech PVT. Vyprošťování je specifická činnost, vyžadující speciální znalosti zúčastněných osob se schopností improvizace, využívající speciální nářadí a zařízení pro vývin extrémních sil ve prospěch uvolnění techniky. To vše přináší zvýšené riziko vzniku úrazu a proto je potřeba dodržovat přísná bezpečnostní opatření. Bezpečnostní opatření při vyprošťování vychází z ustanovení vojenských předpisů Vševojsk-16-6, Tank-6-6, odborných instrukcí a dalších interních normativních aktů. Neřeší detailně všechny situace, ale shrnují důležité zásady, které je potřeba přiměřeně aplikovat na konkrétní podmínky.

Všeobecná

95

96

 všechny práce řídí pouze jedna určená osoba, která nese odpovědnost



Ve vyprošťovacím družstvu u roty logistiky mechanizovaného praporu je 1 ks T-815 8x8 VT s podvalníkem P-50 N.  Přeprava se realizuje prostřednictvím požadavku na příslušný Regionální úřad Centra vojenské dopravy.

192

opatření

za vykonávané práce (velitel vyprošťovacího prostředku, velitel vozidla, velitel jednotky),  všechny zúčastněné osoby jsou povinny sledovat pokyny vydané velitelem, přesně a včas je provádět,  všechny použité vyprošťovací prostředky a pomůcky, používat jen v bezvadném stavu, k účelu, ke kterému jsou určené, a před použitím zkontrolovány,  při provádění přípravných prací musí být motory zastaveny,  předběžné napnutí lan provádět plynule a bez trhání,  před zahájením prací zkontrolovat uložení a upevnění lan, kladnic a správnost ukotvení vyprošťovacích prostředků při postupném zatěžování,  lana se mohou zatěžovat jen pozvolna a rovnoměrně,  při práci s lany používat výhradně kožené rukavice,  při nedodržení bezpečnostních opatření nebo při poškození vyprošťovacího vozidla ihned veškeré vyprošťovací práce zastavit,

Bezpečnostní  zatížení lan, kladek a navijáků nesmí být vyšší než je povoleno technickými podmínkami, opatření při  lana musí být spolehlivě připevněna a zajištěna k tažným hákům, vyprošťování kladnicím a kotvám,  příklopy a dveře vozidel musí být uzavřeny,  ve vyprošťovaných vozidlech je pouze řidič, a to jen v odůvodněných případech,  při sestavování kladkostrojů se nesmí na lanech tvořit smyčky,  komunikace přes které jsou natažena vyprošťovací lana musí být v daném úseku regulovány,  činnost řidičů vyprošťovacího i vyprošťovaného vozidla řídí velitel z jednoho místa, viditelného po celou dobu vyprošťování z obou vozidel,  velitel, řídící vyprošťování, musí předem určit smluvená znamení a signály, které jsou povinni všichni přesně a včas plnit.

Při vyprošťování je zakázáno

 používat poškozené nebo nevhodné vyprošťovací a pomocné prostředky (krompáče, lopaty, sekery, pily, kladiva),  zdržovat se na vozidlech použitých pro vyproštění,  přibližovat se k místu vyprošťování nepovolaným osobám,  lézt pod vozidlo, dokud není spolehlivě podepřeno, nebo pokud běží motor vozidla,  stát blíže než 5 m od vozidla při vyprošťování pomocí klády,  manipulovat s lany bez ochranných rukavic,  zdržovat se při vyprošťování mezi uvázlým vozidlem a vyprošťovacím prostředkem, překračovat napnutá lana, nebo přecházet před jedoucí technikou,  pohybovat se ve vzdálenosti menší než je 1,5 násobek délky lana použitého pro vyproštění. 193

T-1 -4roč.-8 sem Odborný technický dozor v AČR 1. Odborný technický dozor Definice: Odborný technický dozor je „souhrn činností, kterými se zjišťuje a ověřuje bezpečnost určených technických zařízení.“

Cílem OTD je „dozírat, zda ve vojenských útvarech, vojenských záchranných útvarech a ve vojenských zařízeních dodržují služební orgány (vedoucí zaměstnanci) ustanovení předpisů k zajištění bezpečnosti technických zařízení.“

Úkolem (posláním) OTD je: a) b) c) d)

zabezpečovat a provádět zkoušky technických zařízení (TZ); kontrolovat úplnost a vedení technické dokumentace; kontrolovat při uvádění nové techniky a technických zařízení do provozu (výchozí revize atp.); součinnost při objasňování příčin úrazů, havárií a poruch technických zařízení, na základě vyžádání; e) spolupracovat s příslušnými výzkumnými ústavy, Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti (Úř OSK SOJ) a odbornými orgány státního odborného technického dozoru Ministerstva obrany (SOTD MO) při zkouškách prototypů zaváděných technických zařízení; f) spolupracovat s Úř OSK SOJ a odbornými orgány Vojenského úřadu státního odborného technického dozoru (VÚř SOTD) při podílu na tvorbě českých technických norem, předpisů a pravidel k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a na poradenství na úseku bezpečnosti práce; g) vydávat odborné posudky, stanoviska a návrhy u technických zařízení, která se provozují v rozporu s ustanoveními technických předpisů; h) vyjadřovat se k odvolání proti protokolu a kontrolním zjištěním odborných orgánů, které uskutečňují kontroly technických zařízení; i) dozor nad dodržováním ustanovení technických a bezpečnostních předpisů pro obsluhu a provoz technických zařízení.

2. OTD nad tlakovými zařízeními (co jsou tlakové zařízení u útvarů, druhy a lhůty, revizní místo, povinnost uživatelů) Tlaková zařízení jsou 

stabilní tlakové nádoby, jejichž nejvyšší pracovní přetlak převyšuje 0,05 MPa a které obsahují plyn, páry nebo žíravé, jedovaté a výbušné kapaliny o jakékoliv teplotě, nebo ostatní kapaliny o teplotě převyšující jejich bod varu při přetlaku 0,005 MPa; 194

 





tlakové nádoby k dopravě plynů, jejichž kritická teplota je nižší než +50 °C je absolutní tlak par vyšší než 0,3 MPa; parní a kapalinové kotle, jejichž konstrukční přetlak přesahuje 0,05 MPa a teplota pracovní látky převyšuje bod varu při tomto tlaku a nízkotlaké parní a teplovodní ktelny o výkonu větším než 1 MW; potrubí, jehož jmenovitý průměr je větší než 25 mm a pracovní látkou jsou hořlavé, žíravé jedovaté, výbušné nebo ekologicky nebezpečné kapaliny o nejvyšším pracovním přetlaku vyšším než 1 MPa; bezpečnostní zařízení, která zajišťují sledování a dodržení přetlaků, teplot a úrovní hladiny, kde jejich možné nedodržení stanovených mezí ohrožuje bezpečnost určených tlakových nebo plynových zařízení, a zařízení určená k odkalování kotlů.

Druhy a lhůty zkoušek a revizí a)

Zkoušky a revize stabilních tlakových nádob

Zkoušky a revize – může uskutečňovat pouze pověřený pracovník (revizní technik) s patřičným platným osvědčením. Stavební a první tlakovou zkoušku – uskutečňuje montážní organizace, kterou pověřil výrobce před předáním provozovateli, a dokládá ji osvědčením. Výchozí revize – vykonává revizní technik u nových, rekonstruovaných nebo opravených nádob, u nichž došlo ke změně použití nebo přemístění s výjimkou pojízdných, převozných a přenosných nádob. O výsledku výchozí revize – musí se sepsat revizní zpráva, která je přílohou pasportu. U sériových nádob dodávaných obvykle již se zdrojem tlaku nahrazuje zprávu o výchozí revizi osvědčení o jakosti a kompletnosti výrobku, které musí potvrdit revizní technik výrobce. Provozní revize – se uskutečňují při provozu s přihlédnutím k druhu, konstrukci, stavu a stáří nádoby, provozní tekutině a provozním podmínkám nádob. Vnitřní revize – se konají ve lhůtách ne delších než pět roků, s přihlédnutím k druhu, konstrukci, stavu a stáří nádoby, provozní tekutině a provozním podmínkám.

Zkouška těsnosti – prokazuje se, zda tlakový celek nádoby včetně výstroje je těsný při pracovním přetlaku. Zkouška se musí uskutečnit po každé vnitřní revizi. Tlaková zkouška – prokazuje pevnost a těsnost nádoby při zkušebním přetlaku. Uskutečňuje se zpravidla vodou, popř. jinou nežíravou, nejedovatou kapalinou a bez nebezpečí výbuchu. b)

Revize a kontrola bezpečnostní výstroje tlakových nádob

Revize a kontrola bezpečnostní výstroje tlakových nádob – zahrnuje: 195

   

zařízení ke sledování stavu hladiny; tlakoměry; pojistná zařízení; teploměry.

a) Revize vzduchojemů vozidel Vzduchojem vozidla – speciální druh stabilní tlakové nádoby, která slouží jako zásobník stlačeného vzduchu k ovládání některých zařízení motorových vozidel, přívěsů a speciální techniky. Revize vzduchojemu – koná revizní technik, vzduchojem se reviduje nejpozději po 5 rocích provozu. b) Zkoušky a revize nádob vojenských plavidel a vojenských letadel Uskutečňují se podle zvláštních předpisů a nařízení. Řídí se nařízením pro inženýrské zabezpečení velitele letectva a protivzdušné obrany státu. c) Revize a zkoušky nádob na plyny Konají se podle ustanovení předpisu Používání a přezkušování kovových tlakových nádob k dopravě plynů (Vševojsk-10-3). Kromě periodických zkoušek – u svařovaných cisteren kontejnerů vždy ještě uprostřed předepsaných lhůt přezkoušet výstroj cisterny, uskutečnit vnitřní prohlídka a zkouška hydraulickým přetlakem. Nádoby v provozu – podrobují se periodickým zkouškám, skládají se z vnější a vnitřní prohlídky nádoby, kontroly objemu a hmotnosti nádoby, tlakové zkoušky, přezkoušení výstroje a kontroly značení. Láhve na acetylen – podrobují se zkouškám jako je vnější prohlídka, kontrola hmotnosti, zjištění stavu náplně pórovitou hmotou, zkouška přetlakem. d) Plnění nádob na plyny Nádoby na plyny – může plnit pouze oprávněná organizace v souladu se zákonem. Pracovníci musí být seznámeni s předpisy pro obsluhu. Pro plnění nádob na plyny musí provozovatel zpracovat provozní řád plnírny. Plnírna – vymezený prostor nebo objekt určený pro plnění nádob na plyny. Revizní místo Základní výbava revizního místa:     

Hadice k propojení tlakového zařízení s revidovanou nádobou; Tlakovou zkoušečku s manometrem; Ruční ultrazvukový tloušťkoměr; Zařízení pro zjišťování hmotnosti; Průmyslový endoskop pro vnitřní revize; 196

       

Zařízení pro vnitřní prohlídku; Zařízení pro očistění vnitřních ploch nádob; Závitové kalibry a závitníky; Provozní řád a technologické postupy; Přístroj pro měření netěsnosti; Přenosnou svítilnu; Razidlo se znakem zkušebního orgánu; Plomby a plombovací drát.

Doplňková výbava – revizní místo má obsahovat stojany pro umístění revidovaných nádob, přípravky pro demontážní a montážní práce, vysoušecí zařízení. Na pracovišti pro revize – je nutno vyhradit místo, kde revizní technik pořizuje zápisy a má uloženou potřebnou dokumentaci (příslušné normy a technologické postupy). Musí tam být umístěna i nástěnná tabule, kde jsou vyvěšeny všeobecné zásady pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, provozní řád a údaje kdo odpovídá za prostor. Dokumentace, kterou vede revizní technik – výsledky revizí a zkoušek stabilních tlakových nádob zapisuje revizní technik do revizního deníku, karet nebo vypracuje zprávu o revizi. Revizní záznamy musí obsahovat:      

datum revize nebo zkoušky; druh revize nebo zkoušky; zjištěný stav nádoby, zejména změny, zjištěné závady s citací porušených bezpečnostních předpisů; opatření navržená k odstranění zjištěných závad; vyjádření o dalším provozu nádoby s případným určením bližších podmínek; jméno, příjmení a podpis revizního technika, evidenční číslo jeho osvědčení.

Revizní zpráva musí obsahovat:  

název provozovatele nádoby; název nádoby, její umístění a výrobní číslo.

Odborná způsobilost osob a kvalifikační předpoklady Revizní technici – osoby pověřené činností, ke které mají vydané osvědčení. Osvědčení obdrží po úspěšném složení zkoušky o odborné způsobilosti od orgánů VÚř SOTD.

Revizní technik má tyto povinnosti a oprávnění:  

seznámit se řádně s evidencí všech nádob, které přihlásil provozovatel; seznámit se s konstrukcí, materiálem, parametry, pracovní tekutinou a funkcí nádob podle jejich pasportů; 197

      

znát v potřebném rozsahu pokyny a předpisy, které se týkají zejména provozu nádob a dbát na jejich dodržování; ve spolupráci s pracovníky odpovědnými za provoz nádob vypracovat a sledovat plán revizí; uskutečňovat revize a zkoušky a přesvědčovat se při nich o stavu nádob, jejich obsluze a údržbě. Zjišťovat, zda byla splněna předchozí nařízená opatření; navrhovat potřebná bezpečnostní opatření a o výsledku revizí a zkoušek pořizovat revizní záznam; spolupracovat s orgány VÚř SOTD; navrhovat nezbytná opatření ke zjištění stavu nádob, např. demontáž izolací, vestavby, odstranění nátěrů apod.; rozhodovat o způsobilosti nádoby pro její další provoz.

3.Odborný technický dozor nad plynovými zařízeními Plynová zařízení se zařazují do skupin A a B. Do skupiny A patří: a) b) c) d) e) f) g) h)

plynová zařízení pro výrobu plynů, kde plyn je hlavním výrobním produktem, včetně zařízení, kterými se plyn upravuje, popř. zkapalňuje nebo vypařuje; plynová zařízení ke skladování a přepravě plynů; plynová zařízení k plnění tlakových nádob na dopravu plynů; bateriové tlakové stanice jako souhrnný celek, který slouží k odběru plynů; kompresorové stanice; regulační stanice; plynová zařízení k rozvodu hořlavých, jedovatých, zdraví škodlivých, inertních a hoření podporujících plynů, s výjimkou vzduchu, s pracovním přetlakem vyšším než 5,0 kPa; plynová zařízení pro spotřebu plynů spalováním s jednotkovým výkonem vyšším než 50 kW, tj. průmyslové pece, spotřebiče a zařízení plynového otopu kotlů a pece se sníženou atmosférou.

Do skupiny B patří: a) Jednoduché tlakové stanice jako součást funkčního celku, který slouží k odběru plynu z nejvýše dvou nádob na plyny; b) zařízení k rozvodu hořlavých hořlavých plynů s pracovním přetlakem, který nepřevyšuje 5,0 kPa; c) zařízení pro spotřebu plynů spalováním s jednotkovým výkonem, který nepřevyšuje 50 kW. Plyny jsou látky jejichž kritická teplota je nižší než +50 oC, nebo látky u nichž je při teplotě +50 oC absolutní tlak par vyšší než 0,3 MPa, včetně směsi plynů. Základní plyny užívané v rezortu MO: vzduch, svítiplyn, zemní plyn, propan-butan, acetylen, kyslík, oxid uhličitý dusík, vodík, chlor a čpavek.

Kontroly, revize a zkoušky plynových zařízení 198

Kontrola plynových zařízení- je posouzení stavu provozovaného zařízení, zda odpovídá požadavkům na bezpečnost práce a technických zařízení a požadavkům požární ochrany. Kontrolu provádí pracovník s osvědčením o odborné způsobilosti, zná bezpečnostní předpisy pro obsluhu kontrolovaného zařízení, požární řád atd. Provádí záznam o kontrole do provozního deníku. Kontrola se provádí jednou ročně, v případě zhoršeného technického stavu i častěji. Revize plynových zařízení jsou výchozí a provozní. Tyto revize představují celkové posouzení zařízení, při kterém se prohlídkou, vyzkoušení, popřípadě i měřením zjišťuje provozní bezpečnost a spolehlivost zařízení nebo jeho částí a posoudí se i technická dokumentace a odborná způsobilost obsluhy. Jsou-li součástí plynového zařízení i elektrické, tlakové, zdvihací zařízení nebo jiné zařízení, prověří se při revizi celého zařízení, zda se u těchto zařízení uskutečnila revize podle zvláštních předpisů. Učiní se o tom záznam ve zprávě o revizi zařízení. Provozovatel, který zařízení provozuje, je povinen vypracovat harmonogram revizí nejméně na 3 roky.

Výchozí revize Na každém plynovém zařízení před jeho uvedením do provozu. Výchozí revizi plynových zařízení skupiny A musí být přítomen pracovník VÚř SOTD, výchozí revizi skupiny B musí být přítomen prověřený pracovník provozovatele. Výchozí revizí se prověřuje: a) b) c) d) e) f) g) h) i)

úplnost a správnost technické dokumentace plynového zařízení; zda se na zařízení uskutečnily předepsané zkoušky, správnost a úplnost dokladů o zkouškách; zda zařízení odpovídá předpisům a požadavkům na bezpečnost práce, na technické zařízení a požární ochranu; zda je zařízení vybaveno předepsanými měřícími, kontrolními a bezpečnostními zařízeními; kvalita montážních prací; zda montážní práce vykonali pracovníci předepsanou odbornou způsobilostí; kvalita vedení montážní dokumentace; zda se uskutečnila revize i na jiných technických zařízeních; jiné okolnosti důležité z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti provozu a požární ochrany, které se požadují v technologickém postupu.

Provozní revize Na plynových zařízeních, která jsou v provozu, musí provozovatel zajistit provozní revize v souladu s pokyny výrobce nejméně jednou za 3 roky. Uskutečňují se po skončení zkušebního provozu, po

199

generální opravě, po zásazích, které mají vliv na bezpečnost a spolehlivost provozu a v dalších případech.

Prověřují se zejména: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k)

Změny stavu zařízení od poslední revize, zda bylo zařízení odstaveno z provozu déle než 6 měsíců a zda vykazovalo v provozu závady a jiné nedostatky; Dokumentace o kontrolách a zkouškách zařízení; Úplnost a správnost provozní technické dokumentace; Funkce zabezpečovacích, kontrolních, měřících a ovládacích zařízení včetně vyzkoušení simulovaných poruchových stavů; Funkce odtahových systémů, větracího a odsávacího zařízení a celková funkce těchto zařízení; Těsnost zařízení; Vybavení pracoviště požární technikou, osobními ochrannými pracovními prostředky, dýchací a oživovací technikou; Stav pracoviště, vybavení pracoviště bezpečnostními značkami a tabulkami, výskyt vlivů které ztěžují obsluhu a způsobují nadměrné přetížení zařízení; Zda obsluha splňuje předepsané požadavky na odbornou způsobilost; Úplnost a správnost provozního řádu a návodu k obsluze; Jiné okolnosti důležité z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti provozu a požární ochrany, které se požadují v technologickém postupu.

Zkouška plynového zařízení- je jeho přezkoušení po dokončení montáže nebo rekonstrukce. Zda splňuje předpisy, požární ochranu a jestli odpovídá projektovaných technologickým hodnotám. Revizní místo- je místo kde je plynové zařízení umístěno (nainstalováno). Výjimku tvoří pouze plynové zařízení v opravě. Revizní technik a jeho povinnosti Je osoba vykonávající revize nebo zkoušky, je prověřená činností a má předepsané osvědčení. Povinnosti technika: a) b) c) d) e) f)

Vykonávat revize v rozsahu svého osvědčení; Vypracovat technologický postup revize; O výsledku revize vyhotovit zprávu o revizi; Ohrožuje-li zařízení bezprostředně život a zdraví osob nebo majetek, navrhnout na okamžité odstavení z provozu; Na základě výsledků revize navrhnout opatření k odstranění zjištěných závad a nedostatků; Spolupracovat při školení pracovníků.

Povinnosti provozovatele K zajištění bezpečného a hospodárného provozu je provozovatel povinen: 200

a) b) c)

d) e)

f)

g)

h) i)

Ověřit zkouškou bezpečnost každého nového, při generální opravě renovovaného nebo rekonstruovaného plynového zařízení před jeho uvedením do provozu; Písemně oznámit VÚř SOTD alespoň 15 dnů předem místo a čas konání zkoušky; Ustanovit jednoho, popřípadě více pracovníků odpovědných za provoz plynových zařízení a plynovodů, přičemž rozsah povinností odpovědných pracovníků určí provozovatel ve vlastním organizačním statutu; Zajistit, aby se kontroly a provozní revize vykonávaly podle ustanovení zvláštních právních předpisů, popřípadě průvodní dokumentace výrobce a nebo dodavatele; Zajistit, aby montáž, generální opravy nebo rekonstrukce vykonával pouze výrobce a nebo dodavatel, popřípadě oprávněná organizace a obsluhu prováděli pouze odporně způsobilí pracovníci; Před uvedením plynového zařízení do provozu vypracovat místní provozní řád podle podkladů projektové a průvodní dokumentace výrobce nebo dodavatele a na základě zkušeností z provozu; U zařízení, kde se pracuje s jedovatými a nedýchatelnými plyny, zajistit před zahájením provozu dýchací a oživovací techniku, udržovat ji ve stav schopném provozu a pro případ nutnosti (havárie, poruchy atp.) zajistit protiplynovou nebo záchrannou službu; Vést předepsanou technickou dokumentaci o provozu, opravách a revizích zařízení a uschovávat ji po dobu stanovenou v právních předpisech nebo technických normách; Připravit zařízení ke kontrolní prohlídce nebo zkoušce ve stanoveném termínu a za podmínek, které stanovil orgán OTD.

201

T-2-4.roč-8 sem Metrologické zabezpečení v rámci provozu v AČR 1. Hlavní cíle a úkoly metrologického zabezpečení Hlavním cílem metrologického zabezpečení vojenského materiálu je kontrola kvality zavedeného vojenského materiálu při dosahování maximálních parametrů jeho spolehlivosti, bezpečnosti při provozu a minimalizace všech nákladů v průběhu celé životnosti vojenského materiálu. Splnění cíle u vojenského materiálu Problematikou metrologie a metrologického zabezpečení v AČR se zabývá zákon č. 505/1990 sb., o metrologii. Metrologické zabezpečení vojenské výstroje, výzbroje, techniky a určených technických zařízení je součástí logistického zabezpečení v AČR. Předmětem metrologického zabezpečení je stanovení a používání vědeckých a organizačních zásad, technických prostředků, pravidel a norem určených k dosažení správnosti, jednotnosti a potřebné přesnosti měřidel a měření při vývoji, výrobě, provozu, opravách a ukládání vojenského materiálu. Hlavním cílem metrologického zabezpečení vojenského materiálu je kontrola kvality zavedeného vojenského materiálu při dosahování maximálních parametrů jeho spolehlivosti, bezpečnosti při provozu a minimalizace všech nákladů v průběhu celé životnosti vojenského materiálu. Splnění cíle u vojenského materiálu znamená:  Udržovat provozní vlastnosti a deklarované parametry voj. materiálu dle předpisů pro provoz;  Zabezpečovat a udržovat stálou připravenost vojenského materiálu k použití a snižovat náklady na jeho provoz a opravy;  Zajišťovat správnost a potřebnou přesnost měřidel a měření a zajišťovat spolehlivost vyhodnocování takticko-technických charakteristik vojenského mat.;  Zabezpečovat vzájemnou zaměnitelnost dílů, skupin, bloků, systémů a řízení, vytvářet podmínky pro kooperaci a specifikaci při vývoji, provozu a opravách;  Zajišťovat BOZP včetně OŽP.

Hlavní úkoly metrologického zabezpečení:        

Řídit a rozvíjet podsystém metrologického zabezpečení; Zajišťovat školení a výcvik odborných pracovníků; Stanovit jednotná pravidla, normy a ustanovení, vypracovat metody a metodiky měření; Metrologický dozor nad stavem měřidel a vojenského mat.; Stanovit jednotnou nomenklaturu měřidel; Zajistit metrologickou expertizu; Záruka plnění zákonných ustanovení; Zabezpečit metrologickou podporu při provozu, údržbě a opravách vojenské techniky, včetně oprav měřidel a přístrojové techniky používaných na opravy, při zásobování a ukládání vojenského materiálu

202

2. Definice užitých pojmů Akreditace – oficiální uznání způsobilosti metrologické laboratoře nebo střediska provádět metrologické úkony; Akreditační orgán AČR – řídící a zpravující orgán akreditačního systému AČR; Autorizace – právní akt, kterým Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví autorizuje subjekty k provádění výkonů v oblasti státní metrologické kontroly měřidel a úředního měření; Hlavní vojenský etalon – kvalitativně nejvýše postavený etalon ve struktuře AČR pro danou veličinu; Kalibrace měřidel – úkony porovnávající metrologické vlastnosti měřidla zpravidla s etalonem, popř. certifikovaným referenčním materiálem; Kontrolní orgány metrologického zabezpečení – řídící orgány metrologického zabezpečení AČR, příslušníci metrologických laboratoří a středisek AČR, zaměstnanci Českého metrologického institutu; Metrologie – souhrn znalostí souvisejících s měřením; Metrologická expertíza – analýza a zhodnocení správnosti přijatých technických řešení metrologického zabezpečení při výzkumu, vývoji, výrobě, přezkušování, nákupu a provozu vojenské techniky; Metrologický dozor – úkony k zajištění stavu metrologického zabezpečení u vojenských útvarů, zařízení a záchranných útvarů AČR; Měřící převodník – prostředek, kterým se mění vstupní veličiny na výstupní veličiny; Měřidlo – zařízení určené k měření; – měřící přístroj - prostředek, který slouží k převodu měřené veličiny na údaj nebo rovnocennou informaci – míra - zařízení určené k reprodukci nebo předávání jedné nebo více známých hodnot dané veličiny Ověřování měřidla – souhrn úkonů k potvrzení, že stanovené měřidlo má požadované metrologické vlastnosti; Platnost kalibrace – stanoví kalibrační metrologický orgán AČR. Doba platnosti kalibrace se počítá ode dne kalibrace; Platnost ověření stanoveného měřidla – počítá se od začátku kalendářního roku následujícího po roce, v němž bylo ověření provedeno; Řídící orgán metrologického zabezpečení AČR – zaměstnanec na daném stupni velení metrologického zabezpečení; 203

Schéma návaznosti měřidel – grafické vyjádření kvantitativního zařazení daných měřidel do nepřerušené posloupnosti přenosu hodnoty veličiny počínající etalonem nejvyšší metrologické kvality pro daný účel až po pracovní měřidlo; Uchování etalonu – úkony potřebné k zachování metrologických charakteristik etalonů; Akreditační listina – doklad opravňující provádět v AČR vymezené metrologické úkony. V působnosti Sekce logistiky GŠ.

3. Řídící a výkonné orgány Za řízení metrologického zabezpečení v AČR je odpovědný náčelník Sekce logistiky GŠ. Výkonným orgánem metrologického zabezpečení AČR jsou metrologické laboratoře, střediska metrologie a technického dozoru, autorizovaná metrologická střediska, metrologická střediska, metrologická pracoviště a pojízdná a stacionární kalibrační pracoviště ionizujícího záření. Velitelé a náčelníci vojenských útvarů, zařízení a záchranných útvarů odpovídají ve své působnosti za stav metrologického zabezpečení u vojenských útvarů, zařízení a záchranných útvarů. Jejich odborným orgánem jsou náčelníci logistiky nebo funkcionáři pověřeni organizováním a řízením metrologického zabezpečení.

4. Výkonné prostředky Provádějí metrologické úkony, kalibrace, opravy měřidel, metrologické expertizy, metrologické dozory, zaškolování odborných pracovníků a další odborné úkoly v oblasti metrologického zabezpečení AČR.     

metrologické laboratoře; střediska metrologie a technického dozoru; autorizovaná metrologická střediska; metrologická střediska; metrologická pracoviště a pojízdná a stacionární kalibrační pracoviště ionizujícího záření

Výkonnými prostředky jsou: a) metrologické laboratoře, b) střediska metrologie a technického dozoru, c) autorizovaná metrologická střediska, d) metrologická střediska, e) metrologická pracoviště, f) pojízdná a stacionární kalibrační pracoviště ionizujícího záření. Výkonné prostředky metrologického zabezpečení jsou zřizovány tabulkami počtů u vojenských útvarů, vojenských zařízení a vojenských záchranných útvarů_.

204

Výkonné prostředky metrologického zabezpečení mohou kalibrovat, opravovat, provádět revize a zkoušky měřidel jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění vydaného akreditačním orgánem AČR nebo mohou ověřovat měřidla pokud je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví autorizoval k ověřování stanovených měřidel po prověření metrologické technické a personální způsobilosti k ověřování Českým metrologickým institutem.

Metrologické laboratoře Jsou vrcholným výkonným metrologickým orgánem v AČR. Uchovávají hlavní vojenské etalony a jdou současně garantem za technický rozvoj, metrologickou expertizu a poradní služby zákazníkům metrologického zabezpečení AČR. Odborná působnost je celoarmádní v těchto oblastech:       

Uchovávat hlavní a referenční vojenské etalony a vytvářet vojenská schémata návaznosti; Ověřovat stanovená měřidla, kalibrace a opravy etalonů nižších řádů, pracovních měřidel a diagnostických zařízení techniky; Plnit úkoly metrologické expertizy a využívat jejich výsledků pro nově zaváděnou nebo modernizovanou vojenskou výzbroj a techniku; Zpracovávat analýzy a předkládat návrhy řešení metrologického zabezpečení v AČR; Vývoj technologického vybavení, zpracovávat podklady, projektové dokumentace a normy vybavení pro stacionární a pojízdné prostředky metrologického zabezpečení; Školit specialisty metrologie a podílet se na odborné přípravě. Podílet se na tvorbě odborných předpisů a směrnic

Střediska metrologie a technického dozoru Jsou zřizována u vojenských útvarů, zařízení a záchranných útvarů AČR. Uchovávají pracovní etalony a zabezpečují kalibrace měřidel. Metrologická střediska Vykonávají metrologický dozor nad pracovními měřidly. Metrologická pracoviště Provádějí základní metrologické úkony spojené zpravidla s kontrolou čidel a jiných měřících prvků. Zřizována u opravárenských zařízení, jejichž jsou součástí. Pojízdná a stacionární kalibrační pracoviště ionizujícího záření Provádějí běžné opravy a kalibraci měřidel ionizujícího záření.

5. Organizace a povinnosti orgánů metrologického zabezpečení

Náčelních logistiky zodpovídá za: 

Stav metrologického zabezpečení vojenského materiálu v rozsahu své působnosti; 205

   

Metodické řízení ustanovených nebo pověřených pracovníku v oblasti metrologického zabezpečení; Plánování metrologického zabezpečení; Celkový přehled měřidel a diagnostických zařízení podléhajících svazku; Koordinaci metrologie a technického dozoru v rámci svazku.

Vyhodnocuje stav metrologického zabezpečení ve své působnosti a navrhuje zlepšení. Odborně řídí výkonné metrologické prostředky ve svazku. Náčelník logistiky útvaru odpovídá za:  Stav metrologického zabezpečení vojenského materiálu u útvaru;  Plánování metrologického zabezpečení útvaru;  Celkový přehled měřidel a diagnostických zařízení podléhajících útvaru;  Stav měřidel a správnost jejich používání.

Technik – specialista metrologického zabezpečení Příslušník střediska metrologie, je podřízen náčelníkovi střediska metrologie a v jeho nepřítomnosti jej zastupuje. Plní úkoly kalibrací a oprav měřidel, provádí údržbu přidělených zařízení a svěřeného materiálu. Odpovídá za: 

Úplnost, stav, způsob uložení a způsob používání svěřených etalonů a pracovních měřidel střediska;  Úroveň, kvalitu a bezchybnost daného rozsahu kalibrací a oprav zabezpečovaných typů měřidel;  Přesné a důsledné dodržování technologických postupů při kalibraci a seřizování měřidel;  Úroveň, úplnost a věrohodnost zpracování provozní dokumentace; Dále je povinen: 

      

Znát základní měřící jednotky, názvosloví, schémata návaznosti fyzikálních a technických veličin, metrologické charakteristiky měřidel, druhy chyb měření a způsoby jejich vyhodnocení; Znát základní normativní dokumentaci státní a vojenské metrologie; Znát princip, použití a obsluhu provozovaných typů měřidel, metody měření a způsoby jejich kalibrace; Znát a plnit základní úkoly metrologického zabezpečení; Znát a dodržovat zásady BOZP; Umět provádět měření včetně vyhodnocení výsledků měření; Provádět údržbu přístrojového vybavení a speciálního příslušenství pojízdného prostředku střediska metrologie; Nedopustit a zamezit používání nekalibrovaných nebo vadných měřidel na pracovištích své působnosti a zjištěné případy hlásit nadřízeným.

206

6. Uživatel měřidel Provozovatelem měřidel je velitel vojenského útvaru, vojenského zařízení nebo vojenského záchranného útvaru, provozující měřidla vlastní nebo vypůjčená.

Provozovatel měřidel má právo a) vyžadovat pomoc od odborných metrologických orgánů v oblasti metrologického zabezpečení, b) podávat technicky odůvodněné návrhy na změny v zařazení měřidel a změny v rekalibračních lhůtách měřidel.

Uživatelem měřidel je zaměstnanec, který používá měřidla k měření a nastavování parametrů při vývoji, výrobě a provozu vojenského materiálu nebo ke kalibracím (ověřování) a opravám měřidel. Uživatelem je i zaměstnanec, který měřidla užívá v provozu jím řízeném.

Uživatel měřidel je povinen: 

Používat k měření pouze měřidla, jejichž věrohodnost měření je zkontrolována kalibrací nebo ověřením a u nichž platnost kalibrace nezanikla;  Používat měřidla pouze k určeným účelům a k měření veličin odpovídajících jejich technických parametrům;  Dodržovat zásady pro používání, údržbu a opravy, přepravu a ukládání měřidel stanovené normativně technickou dokumentací;  Předávat ke kalibraci nebo ověření měřidla nepoškozená, po údržbě, s příslušenstvím a dokumentací;  Vyžadovat opravu poškozeného měřidla a kalibraci nebo ověření měřidla, u kterého nené přesvědčen o jeho věrohodnosti a správnosti měření;  Spolupracovat při zpracovávání zápisu o technickém stavu. Součástí používání měřidel je jejich údržba, kontrola funkčnosti, úplnosti příslušenství, označení průvodní technické dokumentace a záznamů v ní. Tyto činnosti zajišťuje přímo uživatel měřidla.

207