1 Stručné dějiny Flájského plavebního kanálu Kateřina Matasová Vážené dámy a pánové, děkuji za pozvání na dnešní akci. Děkuji o to víc, že se sama zabývám vlastně velmi neužitečnou vědou, totiž historií. „Dějiny jsou něco, co nikdy nestalo, napsány někým, kdo u toho nebyl“, a o oné větě, že historie je učitelkou si všichni nejpozději. Proto pochopitelně vítám projekt turistického zpřístupnění Flájského plavebního kanálu, který spojuje historickou vědu s managementem, marketingem, pedagogikou volného času, didaktikou a přírodními vědami ve prospěch zdejšího kraje, a tím samozřejmě myslím jeho obě části, českou i saskou. Ve svém příspěvku nejprve stručně představím vznik a fungování kanálu od jeho plánování po ukončení plavení. Poté naznačím v několika bodech další elementy, které propojovaly obě strany zemské hranice. Na závěr vytyčím několik témat, o kterých si myslím, že by se mohly využít v rámci turistické nabídky na kanálu. Je nutné si uvědomit propojenost celého regionu, především v jeho největším rozkvětu od konce 15. století do počátku Třicetileté války. V tomto komplexu musela významná hornická města spolupracovat a udržovat kontakty i se vzdálenými zemědělskými oblastmi v Čechách i s maličkými dřevorubeckými osady v horách. V montánního regionu měli své místo jak horníci, bášbtí sprecialisté, tak dřevorubci a dělníci na kanálu, tak obchodníáci a řemeslníci ve městech stejně jako formani dovážející zboží. Bez dodávek dřeva by nefungovaly ani báňské provozy ani města. V raněnovověkém hornictví se dřevo používalo k výdřevě štol, hutnění, těžební metodě nazývané „sázení ohně“, kdy se pod zemí rozdělal oheň a jeho žár uvolnil rudu, která se díky tomu dale lépe dobývat, stavbě úpravárenských budov, potrubí, výrobě strojů a nástrojů pro horníky. Velkou spotřebu stavebního i palivové dřeva mělo i město Freiberg, tehdy jedna z největších saských komun. Lesy okolo samotného Freibergu byly rychle vytěžené. Jeho zásobárny se museli hledat jinde, avšak zároveň v takové vzdálenosti, umožňující co nejlevnější transport přímo k dolům. Husté lesy pokrývaly pohraniční oblasti. na území duchcovských i bílinských Lobkoviců. Městská rada Freibergu chtěla toto dřevo koupit a dopravovat ho k dolům. I u jiných revírů v Krušných horách a Slavkovském lese se stavěly již v 16. století umělé vodní kanály: Marienberský, Annaberský, Görsdorf-Blumenauský, Altenberský, Hornoslavskovský, Hornoblatenský. Extrémně velká spotřeba dřeva vedla k devastaci lesů, což a tato situace tak stála na počátku cílevědomého rozvíjení lesnictví, ostatně tehdy byly vydány pro tento region první tzv. lesní řády. Ve středověku se plavilo dřevo k Freibergu po řece Muldě, která se upravila k tomu účelu. Když na konci středověku poklesla ve Freibergu těžba sříbra a nebylo zapotřebí tolik dřeva, plavba na Muldě zanikla.
2 Ovšem na počátku 16. století byla, naštěstí pro Freiberg, nalezena nová ložiska stříbra a díky pokročilým technologiím bylo možné znovu otevřít už předtím těžené doly. Tak se opět objevil problém pravidelných dodávek dřeva. Z tohoto důvodu se začalo s plavením po Muldě od Rechenbergu. Freiberská městská rada od začátku 16. století uzavírala kupní smlouvy s majiteli lesů: těmi byli na saské straně Schönbergové, na české Lobkovicové a později Valdštejnové. Kvůli obrovskému objemu nakupovaného materiálu se smlouvy o prodeji uzavíraly o dřevo na stojato. Kupující si pronajal celý les na několik desítek let. Musel se postarat o zajištění těžby, sehnat dělníky a po skončení pronájmu les odevzdat v původním stavu, což se stávalo zřídka. Před prodejem se vždy setkala prodávající a kupující strana, aby les prohlédla. Místem schůzek Freiberčanů s lobkovickými úředníky byly Fláje a Holzhau. Jednání o nákupu dřeva nebyla vždy jednoduchá, někdy představovalo i smluvení termínu schůzky, vyhovující o oběma stranám.
Poslové vybaveni plnou mocí cestovali do Duchcova uzavírat kupní
smlouvy. Jednání o prodeji dřeva probíhala ve Flájích, např. v říjnu 1565 navrhovali Freiberští setkat se tam v pátek po svátku svatého Diviše (tedy 12. října) pozdě odpoledne a prosili potvrzení termínu nebo návrh jiného. Existují i vyúčtování nákladů na služební cesty. Například dvoudenní pobyt Václava Viléma Popela z Lobkovic a jeho čtyřicetičleného doprovodu se sedmi koňmi v Holzhau stál v roce 1612 freiberskou radu přes 48 tolarů. Na území, kde se dřevo kácelo a odkud se plavilo, se usazovali dřevorubci a plavební dělníci. Tak vznikly nebo se rozrostly již stávající osady: Holzhau, Fláje, Český Jiřetín, Mackov a další. O jejich dějinách tady mluvit nebudu, uvedu ale dvě zajímavosti. Když na podzim roku 1568 vypuknul v Čechách mor, prosil freiberské radní o poskytnutí světnice a komory v domě ve Flájích, kde se vyplácely dělníkům mzdy. Konšelé souhlasili a zároveň dopravili do Flájí několik litrů freiberského piva a rýnského vína. O pár let později zavraždil v domě plavebního mistra jakýsi poddaný z duchcovského panství jednoho Freiberčana. Proto byl volán k výslechu do Freibergu. V 60. letech 16. století přišlo několik odborníků na nápad, zbudovat k dopravě dřeva z oblasti Flájí vodní kanál. Ten měl spojit Flájský potok s řekou Muldou. Jeho trasa se začala vyměřovat. Freiberští konšelé se snažili předsvědčit majitele duchcovského panství, aby svolili s výstavbou a prodejem dřeva. Odeslali kvůli tomu hodně dopisů a zorganizovali mnoho schůzek. Písemnosti o těchto snahách jsou dnes uloženy v městském archivu ve Freibergu. V průběhu léta 1569 směřovalo do Duchcova mnoho listů, týkajících se plánů na výstavbu kanálu. V jednom z dopisů stojí důvody ke stavbě: svážení dřeva k Flájskému potoku si vyžaduje velké náklady. Proto umělý kanál, do kterého by vedla voda z Flájského potoka, a jenž by začínal pod vesnicí Fláje, kde by jeho výstavba byla nejvýhodnější. V následujícím listu vysvětlovali svůj eminentní zájem svůj úmysl
3 stavět kanál Lobkovice tím, že vysoké náklady, které si vyžadovala doprava pokáceného dřeva, zároveň ale zmiňovali obrovské náklady spojené se stavbou takové vodního díla. Proto se jej ptali, zdali by byl jednak se stavbou srozuměn, a také ochoten dřevo. Na konci září toho roku se chtěli freiberští setkat se zástupci Lobkovice ve Flájích, aby mohli jednat o výstavbě kanálu přímo na místě v terénu. Ale vybudování kanálu se mnoho let odsouvalo kvůli nákladnosti celého projektu, nedostatku financí i vysoké ceny dřeva, kterou požadovali majitelů lesů. Byli si dobře vědomi, jak moc ho stříbrné freiberské doly potřebují. Alespoň se pro plavení v 60. letech upravil Flájský potok, aby se jím mohlo dopravovat dřevo z pohraničních lesů do Muldy. Odtud se polena dostala až k Freibergu. V roce 1600 sice nechal saský kurfiřt vypracovat plán plavební stoky včetně rozpočtu, ale ani tehdy se stavět nezačalo. Až v září 1623 se sešla v Českém Jiřetíně komise k prohlídce zdejších lesů a o pár týdnů později uzavřel na freiberském zámku saský kurfiřt Jan Bedřich I. s majitelem duchcovského panství smlouvu o zřízení plavebního kanálu a koupi 224 000 plnometrů dřeva na stojato. V českém vnitrozemí zuřila Třicetiletá válka, ovšem tady v horách se v letech 1624-1629 stavělo. K postupu prací se zatím bohužel nepodařilo shromáždit potřebné údaje. Technické parametry kanálu: délka více než 18 kilometrů, hlobka 120 centimetrů, šířka koryta u hladiny 280 centimetrů a u dna 180 centimetrů. Strouha musela překonat výškový rozdíl 150 metrů. Snižovala se tak, jak vyžadovala konfigurace terénu. K posílení vodního stavu sem potok přiváděl vodu z Velkého radního rybníka a na celé trase kanálu se nacházelo osm výpustí. Kanál začínal necelý kilometr od obce Fláje, vedl k vrchu Steinberg a u obce Clausnitz se vléval do řeky Muldy. Hlavním zdrojem jeho vody byl Flájský potok, k posílení vodního stavu byl zbudován i Velký radní rybník (na okrese Teplice). Vodu z něho přiváděl Radní potok do Flájského potoka. K regulaci vodního stavu bylo na celé trase Flájského plavebního kanálu vybudováno osm výpustí. Na počátku 18. Století ještě stoupla veFreibergu potřeba třeba pro doly a tím také vzrostl význam kanálu. V 18. století sice vyšlo několik zákazů o vývozu dřeva za hranice Čech, plavilo se avšak dál. V polovině 19. století ještě byl proveden na německé straně kanálu stavební zásah. Ovšem dřevěné uhlí bylo v té době vytlačováno černým uhlím. Proto byla v 70. letech plavební činnost ukončena. Voda kanálu pak poháněla do 60. let minulého století stroje továrny na lepenku v Jiřetíně. Jak kanál fungoval? Nejprve se muselo pokácet dřevo. To se v zimě dopravilo na saních tažených voly či koňmi k místu, odkud se plavilo. Uskladněné dřevo se sice hlídalo, přesto ho především v zimě lidé z okolních osad kradli a odnášeli si ho na otop. Freiberská městská rada si na to několikrát stěžovala u Lobkoviců a prosila o napomenutí poddaných. Ke krádežím ale docházelo i nadále. Dřevo se plavilo na jaře v průběhu pouhých osmi až čtrnácti dní, když byl díky tání dostatek vody. Jenom v těch dnech tekla strouhou voda. Plavená polena nesměla být delší než 127 centimetrů. Kanál byl napájen z Flájského potoka
4 a také z rybníků na české i německé straně. Množství plaveného dřeva bylo v různých letech různé, dosahovalo však až několika stovek tisíc šráků. Dělníci postrkovali dřevo v kanálu holemi s bodci, hlídali, aby se nikde nezaseklo. Na některých místech pracovali i chlapci, v nebezpečných místech byla jejich práce zakázaná. U Clausnitz ústil kanál do Muldy. U Freibergu se dřevo z vody tahalo a skládalo na složistě a uhliště, kde se spalovalo na dřevěné uhlí. K dolům se dopravovalo koňským potahem. Dřevo samotné se také vozilo na ručních saních (Handschlitt) nebo se nosilo v nůších. Tuto práci v některých krušnohorských revírech vykonávaly často ženy. Česká a saská část hranice nebyly propojeny pouze modrou stuhou Flájského kanálu. Obyvatelé dřevorubeckých vsí migrovali bez větších omezení mezi Saskem a Čechami za prací, obchodem, vzděláním a vyučením se, životním partnerem. Velkou migrační vlnu vyvolala rekatolizace. Oproti jiným oblastem Čech vyznávali místní obyvatelé luteránství ještě dvacet let po skončení Třicetileté války. Umožnila jim to izolovaná poloha a blízkost k saské hranici. Do Saska totiž chodili na bohoslužby a nechávali tam křtít své děti, případně kazatelé ze Saska tajně chodili k nim, dále je posilovali ve víře, kázala a nosili jim knihy. Až během 60. let 17. století je násilné rekatolizační misie cisterciáků, jesuitů a mosteckých kapucínů a zřejmě také špatná hospodářská situace v Čechách postavila před rozhodnutí: zůstat a konvertovat nebo odejít do Saska. Ve válkou zdevastované zemi zájem vrchnosti, hranice hlídány. Příchodem exulantů vznikaly v saském příhraničí nové vesnice nebo rostl počet obyvatel těch již existujících: Frauenstein, Georgenfeld, Altgeorgenfeld, Neugeorgenfeld, Gottgetreu, Neuschönberg, Deutschneudorf,
Brüderwiese,
Neuwernsdorf,
Deutsch-Katharinaberg.
Poloha báňských měst v regionu nevhodém pro zemědělství a zároveň velká spotřeba produktů způsobená lidnatostí si vynutila dodávky z Poohří a Podkrušnohoří. Formani s potraviny, spotřebním zbožím a nářadím pro hornickou činnost, např. kahany, lojem nebo provazy vyjížděly z Kadaně, Mostu, Žatce, Ostrova nad Ohří, Teplic, Duchcova nebo přes ně jakožto dopravní uzly projížděly. Obchodní kontakty mezi sebou udržovali samotní měšťané saských a českých měst tohoto kraje. A to jak muži, tak i ženy. Ostatně o práci žen při transportu potravin existuje několik zajímavých svědectví. Například jedna Freiberčanka otěhotněla, tedy dle její výpovědi, s manželem své sestry, když mu v Čechách pomáhala při dovozu kvasnic. Existují zapsané spory , dlužní pohledávky řešené přes rady obou měst. Dodávky probíhaly také po cestě vedoucí z Teplicka přes hrad Osek, Dlouhou Louku, Rechenberg do Freibergu. Obrovská freiberská aglomerace byla na dodávkách natolik závislá, že se dostala do problémů vždy, když byly tyto z jakéhokoliv důvodu narušeny nebo přerušeny. Občas situace dokonce eskalovala v nepokojích mezi obyvatelstvem. Příčinou přerušení dodávek byla buď neúroda v Čechách nebo uzavření hranic následkem:
5 válečných akcí. Když se v roce 1621 kvůli nepokojům spojenými s počátekem Třicetileté války v Čechách neplavilo, mohla freiberská městská rada poskytnout každému měšťanovi k vaření piva jen půl přibližně 3 plnometry dřeva. epidemií. Na přelomu let 1568–1569 uzavřeli Češi v ochraně před šířícím se morem hranici. Tím se zastavily dodávky potravin do města a jejich nedostatek hnal nahoru ceny. Freiberští konšelé důvod pro uzavření neznali. V dopisu saskému kurfiřtovi prosili o intervenci u císaře Maxmiliána II. za znovuzprůjezdnění hranice a povolení dovozu obilí. Odvolávali se přitom na trvale dobré sousedské vztahy s Čechami a svoji ochotu dodávat východnímu sousedovi, co potřeboval. Stejné chování očekávali pochopitelně i z druhé strany. Než ovšem stačili dopis odeslat, byla hranice opět průjezdná. počasí, konkrétně sněhem zapadaných cest. Tak v listopadu roku 1570 čekali kvůli sněhu ve Freibergu nedočkavě na padesát vozů s obilím, které zůstaly stát u Hrobu na konec, dnes bychom řekli sněhové kalamity.
Dovolím si na závěr z pohledu historika poukázat stručně na několik témat, která se nabízí pro prezentaci turistům. V první řadě je to prezentace kanálu jako unikátního díla raněnovověkého vodního a lesního hospodářství. Přitom je potřeba Flájský plavební kanál dávat do souvislosti s výstavbou dalších umělých vodních kanálů vzniklých právě v 16. století v Krušnohoří. Váš projekt má skvělé „načasování“. Aktuální snaha podpořit zájem žáků o studium technických předmětů z nich pro Vás dělá vhodnou a početně silnou cílovou skupinu. Názornost i atraktivitu památky by zvýšily ukázky plavení, tak jako je tomu např. na Schwarzenberském kanálu na Šumavě. Další oblastí by mělo být lesní hospodářství a změna krajiny v souvislosti s hornickou činností ve středověku a raném novověku. Atraktivním tématem jsou sociální dějiny dřevorubeckých vesnic a každodenní život jejich obyvatel, lidí pracující a žijící na kanálu, a jejich rodiny. V případě včetně prolematiky ženské a dětské práce. Pozornost by měla být věnována i dopravnímu spojení přes Krušné hory ve středověku a raném novověku, zásobování hornických měst, včetně vývoje, fungování a smyslu zemské hranice. Pochopitelně pro oblast Flájí a Rechenbergu byla podstatná cesta mezi městem Most a Freibergem, a Teplickem a Freibergem. K většině mnou navržených tematických okruhů je dostatek vědeckých studií. Ty je potřeba v uvozovkách pouze vhodně zdidaktizovat. Flájský plavební kanál svou historií navazuje na další památky v regionu, jakými jsou zámek v Duchcově, klášter v Oseku, památková zóna Freiberg a další
6 již stávající či vznikající turistická nabídka zahrnutá do projektu Montánní region Krušnohoří. Naši předci tady v 16. století vybudovali vodní dílo, které lze návštěvníkům prezentovat natolik poutavě, že není zapotřebí přidávat vymyšlené skandální historky a vytvářet tím jakýsi „historický bulvár“, který známe z obálek některých časopisů či vytvářet „sexy“ Krušnohoří, abych si vypůjčila reklamní akci Radia Erzgebirge. Děkuji Vám za pozornost.
