Struktura programu, proměnné, konstanty, výrazy v jazycích C a C#

Struktura programu, proměnné, konstanty, výrazy v jazycích C a C# Seznámit žáky se strukturou programu v jazycích C/C#, s klíčovými slovy jazyků C/C#, s psaním komentářů, se základními datovými typy, deklarací a definicí proměnných, s použitím přetypování, s definicí konstant, pojmem lokální a globální proměnné a konstanty, s pojmem a využitím Escape sekvencí, s tvorbou výrazů, dělením operátorů, s příkazem přiřazení. Klíčové pojmy: struktura programu v jazycích C/C#, s klíčová slova jazyků C/C#, psaní komentářů, základní datové typy, deklarace a definice proměnných, přetypování, konstanty, lokální a globální proměnné a konstanty, Escape sekvence, s tvorba výrazů, dělení operátorů, příkaz přiřazení.

Struktura programu v jazyku C Programy v jazyce C mají pevnou strukturu, kterou je třeba dodržet. Obecně může program obsahovat následující části:  Vložení hlavičkových souborů  Deklarace globálních proměnných a konstant  Deklarace a definice funkcí  Definice funkce main  Možné definice dalších funkcí Povinné části u jednoduchého programu jsou:  Vložení hlavičkových souborů  Definice funkce main Program 1 Příklad struktury jednoduchého programu, který vypíše text Ahoj. Zeleně jsou zvýrazněny komentáře. printf je funkce pro výpis textu, uvedeného v kulatých závorkách a uvozovkách. Příkazy funkce main jsou uvedeny ve složených závorkách {…}. Všechny příkazy jsou ukončeny znakem středník. return 0 je příkaz, který vrací řízení do volající jednotky s návratovou hodnotou 0.

2.11.11

Struktura programu, proměnné, konstanty, výrazy v jazycích C a C#

1/20

#include <stdio.h> //vložení hlavičkového souboru // Definice funkce main int main(){ printf("Ahoj"); //výpis textu na obrazovku return 0; }

Struktura programu v jazyku C# V jazyku C# místo pojmu funkce používáme pojem metoda.  Program začíná připojením jmenných prostorů, potřebných pro volání metod. Jmenný prostor System umožňuje použít metodu Write("Ahoj") pro výpis příslušného textu na obrazovku.  Main() je hlavní metoda programu, touto metodou začíná vykonávání programu – na rozdíl od jazyka C se píše s velkým M. Metody můžeme definovat pouze uvnitř tříd – proto je metoda Main() tak zvaně zapouzdřena do třídy Program. Jednotlivé položky tříd i metod se uvádí ve složených závorkách: { }.  Uvnitř metody Main() je příkaz pro výpis textu na obrazovku (konzolu). using System;

// připojení jmenného prostoru

class Program

// definice třídy

{ static void Main() // hlavní metoda { Console.Write("Ahoj"); // výpis textu } }

Klíčová slova jazyků C a C# Jazyk C má 32 tzv. klíčových slov, které mají speciální význam. Jsou to základní slova jazyka. Nelze je použít jako identifikátory (jména proměnných, konstant, funkcí,…). Seznam klíčových slov jazyka C: auto double int break else long case enum register char extern return 2.11.11

struct switch typedef union


2/20

const continue default do

float for goto if

short signed sizeof static

unsigned void volatile while

Význam uvedených slov bude postupně vysvětlován v dalším výkladu. Jazyk C# si rezervuje 76 identifikátorů jako klíčová slova. abstract break char continue do even finally foreach in is new out protected autoreturn sizeof struct trne ulong using

as byte checked decimal double explicite fixed goto int lock null override public sbyte stackalloc switch try unchecked virtual

base case class default else extern float if interface long object params readonly dealer static this typeof unsafe void

bool catch const delegate enum false for implicit internal namespace operator private ref short string throw uint ushort while

Hlavičkové soubory jazyka C Hlavičkové soubory jsou soubory s příponou h. Umožňují používat knihovní funkce. Obsahují mimo jiné informace o knihovních funkcích (jejich tzv. hlavičky, neboli prototypy) – např. stdio.h obsahuje mimo jiné informace o funkci printf, která umožňuje výpis na obrazovku.

2.11.11


3/20

Komentáře Popisují význam příkazů – usnadňují orientaci v programu. Můžeme použít dva typy komentáře: Víceřádkový komentář začíná /* a končí */. /* Toto je dlouhý komentář, který zabírá pět řádků. */

Jednořádkový komentář začíná // a končí koncem řádku printf(" Ahoj "); // výpis řetězce

Komentář lze použít také pro dočasné vynechání řádků programu, jestliže na začátku řádku uvedeme //.

Proměnné Programy pracují s daty, jejichž obsah se během programu mění. Definice proměnných: Proměnné jsou pojmenovaná místa v paměti, do nichž můžeme ukládat hodnoty, které se během programu mohou měnit. V jazyku C /C++/ C# /Java musí být všechny proměnné deklarovány, nebo definovány.

Definice a deklarace proměnných Deklarace je uvedení typu a jména proměnné. Deklarace má tvar. Typ_proměnné jméno_proměnné; Více proměnných lze deklarovat pomocí seznamu: Typ_proměnné jméno_proměnné1, jméno_proměnné2; Definice je uvedení typu, jména a hodnoty proměnné. Definice má tvar: Typ_proměnné jméno_proměnné= hodnota proměnné; Více proměnných lze definovat pomocí seznamu: Typ_proměnné jméno_proměnné1=hodnota1, jméno_proměnné2=hodnota2; Všechny proměnné musí být před svým použitím deklarovány, nebo definovány. 2.11.11


4/20

Všechny příkazy, deklarace a definice jsou v jazycích C /C++/ C# /Java ukončeny znakem středník (;).

Základní typy dat jazyka C/C# Jazyk C podporuje 5 základních typů dat, další C-like jazyky (C++/ C# /Java) mají ještě více datových typů. Typ Klíčové slovo typu Znak char Celé číslo se znaménkem int Reálné (racionální) číslo float Reálné (racionální) číslo s dvojnásobnou přesností double Bez hodnoty void

Primitivní typy dat jazyka C# Primitivní datové typy jazyka C# jsou vestavěné typy jazyka C#: int, long, float, double, decimal, string, char, bool, sbyte, byte, short, ushort, uint, ulong Význam uvedených primitivních datových typů. Pro deklarování a definování proměnných lze použít klíčové slovo v prvním sloupci, nebo též mapovaný typ ve třetím sloupci uvedené tabulky: TYP byte sbyte short ushort int uint long ulong float doub1e

BAJTU 1 1 2 2 4 4 8 8 4 8

decimal string char bool

8 2 byty na znak 2 1

2.11.11

MAPOVANÝ TYP Byte Byte Int16 UInt16 Int32 UInt32 Int64 UInt64 Sing1e Doub1e Decima1 String Char Boolean

POPIS bajt bez znaménka bajt se znaménkem slovo se znaménkem slovo bez znaménka celé číslo se znaménkem celé číslo bez znaménka velké celé číslo se znaménkem velké celé číslo bez znaménka číslo s pohyblivou des.čárkou číslo s pohyblivou des. čárkou a dvojitou přesností číslo s pevnou přesností řetězec v kódování Unicode znak v kódování Unicode logická hodnota


5/20

Konvence pro tvorbu identifikátorů Identifikátory jsou jména, která dáváme například proměnným, funkcím, strukturám, třídám, objektům,… Identifikátor se musí lišit od jiných identifikátorů a kteréhokoliv klíčového slova. Identifikátor je tvořen posloupností alfanumerických znaků a podtržítka, přičemž musí být splněny následující podmínky:  prvním symbolem smí být písmeno nebo podtržítko  následuje libovolná kombinace písmen, číslic a podtržítek Jazyky C/C++/C# /Java v identifikátorech rozlišují malá a velká písmena (jsou tzv. „case sensitive“) Program 2 Program ukazuje deklarace a definice proměnných různého typu. Deklarace a definice proměnných v jazyku C int main(){ int a=0; float napeti,proud=10.5,odpor1=123.456; return 0; }

Celá a desetinná část se oddělují tečkou. Deklarace a definice proměnných v jazyku C# class Program { static void Main() { int a = 0; double napeti, proud = 10.5, odpor1 = 123.456; } }

Konstanty Konstanty jsou pojmenovaná místa v paměti, jejichž hodnoty (na rozdíl od proměnných) nelze měnit. Musíme je definovat – tzn. určit jejich typ, jméno a hodnotu. Definice konstanty se uvádí klíčovým slovem const: const typ jmeno=hodnota;

2.11.11


6/20

Příklad: const float pi=3.14; const – klíčové slovo float – klíčové slovo – datový typ pi – název konstanty 3.14 – hodnota konstanty Typy konstant Stejné jako datové typy proměnných: int, float, char, double Konstantní řetězec Text v uvozovkách – např.: "Dobrý den"

Lokální a globální proměnné a konstanty Proměnné lze deklarovat, nebo definovat uvnitř funkce (lokální), nebo mimo všechny funkce (globální). Lokální proměnné v jedné funkci nemají žádný vztah k lokálním proměnným v jiné funkci. Stejně tak můžeme definovat lokální i globální konstanty. Program 3 Deklarace a definice lokálních a globálních proměnných v jazyku C #include <stdio.h> #include // Definice dvou globálních proměnných int a=10,b=100; main(){ // Deklarace

lokální proměnné

int c; }

Deklarace a definice lokálních a globálních proměnných v jazyku C# class Program { // Definice dvou globálních proměnných static int a = 10, b = 100; static void Main() { // Deklarace

lokální proměnné

int c; Console.Write(a);

2.11.11


7/20

Console.ReadKey(); Console.Write(b); Console.ReadKey(); } }

Modifikátory datových typů v C Modifikátory jsou klíčová slova, která umožňují pozměnit reprezentaci proměnné, aby přesněji vyhovovaly konkrétním požadavkům na proměnnou. Jazyk C poskytuje 4 modifikátory: long použitelné na int i double - zvětšuje velikost reprezentace proměnné short použitelné na int- zmenšuje velikost reprezentace proměnné signed použitelné na celé číslo se znaménkem unsigned použitelné na celé číslo bez znaménka Všechny datové typy definované normou ANSI C Různé datové typy zabírají různé místo v paměti. ANSI – American National Standard Institute Tabulka velikosti a rozsahu různých datových typů Typická velikost Minimální rozsah v bytech char 1 -127 až 127 unsigned char 1 0 až 255 signed char 1 -127 až 127 int 2 nebo 4 -32767 až 32767 (pro 2 byty) unsigned int 2 nebo 4 0 až 65535 (pro 2 byty) signed int 2 nebo 4 , stejné jako int short int 2 stejné jako int unsigned short int 2 0 až 65 535 signed short int 2 stejné jako int long int 4 -2 147 483 647 až 2 147 483 647 signed long int 4 stejné jako long int unsigned long int 4 0 až 4 294 967 295 float 4 přesnost na 6 číslic double 8 přesnost na 10 číslic long double 10 přesnost na 10 číslic

2.11.11


8/20

Ukazatele Zvláštním druhem proměnných jsou ukazatele. Jsou to proměnné, které obsahují adresy jiných proměnných.

Escape sekvence Konstanty, uvozené zpětným lomítkem: „\“. Vznikly pro potřebu zadávání řídících znaků. Mohou být: jednoduché, kdy opačné lomítko následuje jediný znak- umožňují odřádkovat, pípnout, nastavit kurzor na začátek řádku, vrátit se o jeden znak zpět, … Dále slouží pro zápis speciálních znaků, jako například uvozovky, nebo zpětné lomítko. Pokud má být v řetězci, ohraničeném uvozovkami uveden znak uvozovky, musí být zapsán pomocí sekvence: \". Má-li být v řetězci zapsán znak zpětné lomítko, musí se zdvojit. víceznakové, kdy za \ následuje  x a šestnáctkový kód znaku  o a osmičkový kód znaku Tak jsme schopni napsat znak pomocí známého kódu. Přehled escape sekvencí obsahuje tabulka: posloupnost jméno \a Alert (Bell) \b Backspace \f Formfeed \n Newline \r Carriage return \t Horizontal tab \v Vertical tab \\ Backslash \' Single quote \" Double quote \? Question mark \OOO \xHHH

význam pípnutí návrat o jeden znak nová stránka nebo obrazovka přesun na začátek nového řádku přesun na začátek aktuálního řádku přesun na následující tabelační pozici stanovený přesun dolů obrácené lomítko apostrof uvozovky otazník ASCII znak zadaný jako osmičková hodnota ASCII znak zadaný jako šestnáctková hodnota

Program 4 Příklady využití některých escape sekvencí

2.11.11


9/20

V jazyku C: #include <stdio.h> #include //potřebné pro getch() int main(){ printf("Ahoj "); //výpis Ahoj getch(); //čekání na stisk klávesy printf("\rNazdar"); //přesun na zač. řádku a výpis Nazdar getch(); printf("\rDobr\xEC den"); //výpis ý getch(); return 0; }

V jazyku C#: V jayzku C# je možné přímo vypisovat znaky s diakritikou. using System;

// připojení jmenného prostoru

class Program

// definice třídy

{ static void Main() // hlavní funkce { Console.Write("Ahoj "); //výpis Ahoj Console.ReadKey(); Console.Write("\rNazdar"); //přesun na zač. řádku a výpis Nazdar Console.ReadKey(); Console.Write("\rDobrý den"); //výpis Dobrý den Console.ReadKey(); } }

2.11.11


10/20

Tabulka ASCII, obsahující šestnáctkové kódy znaků 21

!

22

"

23

#

24

$

25

%

26

&

27

'

28

(

29

)

2A

*

2B

+

2C

,

2D

-

2E

.

2F

/

30

0

31

1

32

2

33

3

34

4

35

5

36

6

37

7

38

8

39

9

3A

:

3B

;

3C

<

3D

=

3E

>

3F

?

40

@

41

A

42

B

43

C

44

D

45

E

46

F

47

G

48

H

49

I

4A

J

4B

K

4C

L

4D

M

4E

N

4F

O

50

P

51

Q

52

R

53

S

54

T

55

U

56

V

57

W

58

X

59

Y

5A

Z

5B

[

5C

\

5D

]

5E

^

5F

_

60

`

61

a

62

b

63

c

64

d

65

e

66

f

67

g

68

h

69

i

6A

j

6B

k

6C

l

6D

m

6E

n

6F

o

70

p

71

q

72

r

73

s

74

t

75

u

76

v

77

w

78

x

79

y

7A

z

7B

{

7C

|

7D

}

7E

~

7F

⌂

80

Ç

81

ü

82

é

83

â

84

ä

85

ů

86

ć

87

ç

88

ł

89

ë

8A

Ő

8B

ő

8C

î

8D

Ź

8E

Ä

8F

Ć

90

É

91

Ĺ

92

ĺ

93

ô

94

ö

95

Ľ

96

ľ

97

Ś

98

ś

99

Ö

9A

Ü

9B

Ť

9C

ť

9D

Ł

9E

×

9F

č

A0

á

A1

í

A2

ó

A3

ú

A4

Ą

A5

ą

A6

Ž

A7

ž

A8

Ę

A9

ę

AA

¬

AB

ź

AC

Č

AD

ş

AE

«

AF

»

B0

░

B1

▒

B2

▓

B3

│

B4

┤

B5

Á

B6

Â

B7

Ě

B8

Ş

B9

╣

BA

║

BB

╗

BC

╝

BD

Ż

BE

ż

BF

┐

C0

└

C1

┴

C2

┬

C3

├

C4

─

C5

┼

C6

Ă

C7

ă

C8

╚

C9

╔

CA

╩

CB

╦

CC

╠

CD

═

CE

╬

CF

¤

D0

đ

D1

Đ

D2

Ď

D3

Ë

D4

D5

Ň

D6

Í

D7

Î

D8

ě

D9

┘

DA

┌

DB

█

DC

▄

DD

Ţ

DE

Ů

DF

▀

E0

Ó

E1

ß

E2

Ô

E3

Ń

E4

ń

E5

ň

E6

Š

E7

š

E8

Ŕ

E9

Ú

EA

ŕ

EB

Ű

EC

ý

ED

Ý

EE

ţ

EF

´

F0

F1

˝

F2

˛

F3

ˇ

F4

˘

F5

§

F6

÷

F7

¸

F8

°

F9

¨

FA

FB

ű

FC

Ř

FD

ř

FE

■

FF

2.11.11

Struktura programu, proměnné, konstanty, výrazy

11/20

˙

ď

Tabulka českých znaků a jejich šestnáctkových kódů: A0 D4 A1 A2 E7 A3 EC

á ď í ó š ú ý

B5 82 D6 E0 E6 E9 ED

Á é Í Ó Š Ú Ý

9F 90 E5 FD 9C 85 A7

č É ň ř ť ů ž

AC D8 D5 FC 9B DE

Č ě Ň Ř Ť Ů

Uvedená tabulka nám umožní psát české texty.

Operátory Operátory jsou symboly prováděných operací – známé jsou aritmetické operátory: +, -, *,/ Slouží k vytváření výrazů.

Tvorba výrazů Výraz je předpis pro výpočet hodnoty. Obsahuje operátory a operandy. Operandem výrazu může být:  Konstanta  Proměnná  Volání funkce (metody) Použití některých operátorů má přednost před jinými operátory - má vyšší prioritu. Priorita operátorů může být změněna pomocí kulatých závorek. Příklad: (a+b)/(c+d)

Dělení operátorů Operátory rozdělujeme podle počtu operandů (arity) na:  operátory unární – mají 1 operand  binární – mají 2 operandy  ternární – má 3 operandy

2.11.11


12/20

Binární operátory jsou:  aritmetické,  relační,  logické,  bitové  operátory přiřazení  posuvu

Příkaz přiřazení Ve většině programů je příkaz přiřazení nejčastějším příkazem. Má tvar: Proměná = výraz; Slouží k uložení hodnoty výrazu napravo od operátoru přiřazení do proměnné nalevo od operátoru přiřazení. Operátory přiřazení jsou uvedeny na konci tabulky a mají nejnižší prioritu – tzn. nejprve se vyhodnotí výraz napravo od operátoru přiřazení a získaná hodnota se přiřadí do proměnné nalevo od operátoru přiřazení.

Příklady: Program ilustruje přiřazení konstantních hodnot do proměnných V ladícím okně jsou uvedeny hodnoty lokálních proměnných po provedení příkazů přiřazení.

Program ilustruje vyhodnocení výrazu se závorkami Nejprve se vyhodnotí podvýrazy v závorkách, a potom se použije operátor dělení.

2.11.11


13/20

Unární operátory Unární operátory mají 1 operand. +, - plus a mínus před číselnou proměnnou Příklad:

a=-a; & * ! ~ ++, -(typ) sizeof

// hodnotu proměnné změníme na opačnou reference (získání adresy objektu) dereference (získání objektu dle adresy) logická negace bitová negace inkrementace resp. dekrementace hodnoty, prefixový i postfixový zápis přetypování na typ uvedený v závorkách operátor pro získání délky objektu nebo typu

Unární operátory inkrementace a dekrementace Často používanými unárními operátory jsou: ++

inkrementace - zvyšuje hodnotu proměnné o 1

--

dekrementace - snižuje hodnotu proměnné o 1

Je-li operátor použitý před proměnnou (prefixový tvar), nejprve se hodnota proměnné upraví (inkrementuje, nebo dekrementuje), a potom se použije. Je-li operátor použitý za proměnnou (postfixový tvar), nejprve se stará hodnota proměnné použije, a potom se upraví její hodnota (inkrementuje, nebo dekrementuje). Příklad:

int a=10,b=15,c=124; a++; // a bude 11 /* 2.11.11


14/20

V dalším příkaze se použije stará hodnota b (15) c se nejprve zvýší o 1 na 125, a obě hodnoty se přičtou ke stávající hodnotě a (11) */ a= a + b++ + ++c; // Výsledná hodnota v a bude 151 Změnu hodnoty proměnných lze po každém kroku (stisk klávesy F10) sledovat v okně watch.

Unární operátor sizeof, určující velikost typu v bytech Různé datové typy zabírají různé místo v paměti – viz. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. Tabulka velikosti a rozsahu různých datových typů. Velikost typu v bytech lze určit operátorem sizeof. Použití operátoru: sizeof(typ) Příklad: Příkaz: int i=sizeof(int); Uloží do proměnné i velikost celočíselného datového typu int v bytech.

Adresový operátor & Unární operátor, uvádí se před proměnnou - slouží k určení adresy proměnné. Jeho časté použití v jazyku C je načítání hodnoty do proměnných funkcí scanf.

2.11.11


15/20

Binární operátory Binární operátory mají 2 operandy.

= +

přiřazení sčítání

-

odčítání

*

násobení

/

dělení

%

zbytek po celočíselném dělení (modulo)

<<, >>

bitový posun vlevo resp. vpravo

&

bitový součin (and)

|

bitový součet (or)

^

bitový vylučovací soucet (xor)

&&

logický součin (and)

||

logický součet (or)

.

tečka, přímý přístup ke členu struktury

->

nepřímý přístup ke členu struktury

,

čárka, oddělení výrazů

<

menší než

>

větší než

<=

menší nebo rovno

>=

větší nebo rovno

==

rovnost

!=

nerovnost

Aritmetické operátory Aritmetické operátory jsou. + sčítání odčítání * násobení / dělení % zbytek po celočíselném dělení (modulo) +, -, *, / lze je použít s jakýmkoliv základním datovým typem % (zbytek po celočíselném dělení) je použitelný pouze s celočíselným typem Příklad:

Zápis výrazu lze zpřehlednit závorkami: int pocet=3; float cislo=1.5,hodnota=7,celkem; celkem=(pocet*cislo) + (21/hodnota) - (12 % pocet);

2.11.11


16/20

int a,b=25,c=125; a=(b + c)/(c - b);

Po provedení uvedeného příkazu bude (možná překvapivě) v proměnné a hodnota 1. Je to proto, že použijeme-li operátor / pro celočíselné proměnné (nebo výrazy) bude výsledkem celočíselný podíl (bez desetinné části). V příkladu je dále vidět použití kulatých závorek pro zvýšení priority výpočtu výrazů: nejprve se vyhodnotí výrazy: (b + c) a (c - b), a potom se provede jejich podíl. Jestliže bychom chtěli mít v proměnné a hodnotu podílu i s desetinnými místy, museli bychom proměnné deklarovat a definovat jako float, nebo double: float a,b=25,c=125; a=(b + c)/(c - b);

V proměnné a nyní bude hodnota 1.5. Příklad na použití operátoru %: Oddělení jednotlivých cifer trojciferného čísla v proměnné d a jejich umístění do proměnných c0, c1, c2. int d = 123, c0, c1, c2; c0 = d % 10; d /= 10; c1 = d % 10; c2 = d / 10; Příklad ukazuje, že operátor % má vyšší prioritu, než + Na obrázku je program a obsah proměnných při jeho krokování. Z hodnot proměnných

vysledek1, vysledek2, vysledek3 je vidět, že nejprve se použije operátor % a potom operátor +, i když jejich pořadí je opačné.

2.11.11


17/20

Přetypování proměnné (výrazu) Přetypování proměnné (výrazu) je změna typu proměnné (výrazu) na požadovaný typ. Provádíme ho tak, že před proměnnou (výraz) uvedeme v kulatých závorkách požadovaný typ, na který chceme proměnnou (výraz) přetypovat. Program 5 V programu je ukázka přetypování hodnoty celočíselné proměnné i a výrazu )(a+b)/2 na typ float. Zde je přetypování hodnoty výrazu na float nutné, aby se průměr vypočítal s desetinnými místy. float f; int i=123; f=(float)i; // Přetypování hodnoty proměnné i na float int a=1,b=2; float c; // Přetypování hodnoty výrazu na float c=(float)(a+b)/2;

2.11.11


18/20

Rozšířené přiřazovací operátory Operátor přiřazení lze kombinovat s jinými operátory, např. +=, -=, *=, /=, <<=, ^= , čímž vznikne rozšířený přiřazovací operátor. Příklad: A+=10;// přičtení 10 k stávající hodnotě A B*=2; // vynásobení stávající hodnotu B dvěma

Logické operátory Slouží k logickým operacím, které se používají při tvorbě podmínek, které lze vyhodnotit jako pravda/nepravda (true/false) && logický součin (and) || logický součet (or) ! negace (not)

Relační operátory Slouží k porovnání dvou hodnot: nalevo a napravo od operátoru. < menší než > větší než <= menší nebo rovno >= větší nebo rovno == rovnost != nerovnost

Bitové operátory Slouží k práci s jednotlivými bity. & bitový součin (and) | bitový součet (or) ^ bitový vylučovací součet (xor) ~ bitová negace

Priorita operátorů Priorita operátorů je přednost při vyhodnocování výrazů. Nejvyšší prioritu mají operátory v prvním řádku následující tabulky a nejnižší v posledním řádku tabulky.

2.11.11


19/20

operátor [ ], ( ), ., -> postfixové ++, postfixové -prefixové ++, prefixové --, sizeof, & ,*, +, -, ~, ! přetypování, unární +, unární *, /, % + ,<<, >> <, >, <=, >= ==, != & ^ | && || ?: =, *=, /=, %=, +=, -=, <<=, >>=, &=, |=, ^=

typ operátoru

násobení , dělení, dělení modulo sčítání, odčítání bitový posun relační rovnost , nerovnost bitové AND bitové vylučovací OR (XOR) bitové OR logické AND logické OR podmíněné vyhodnocení přiřazení

Shrnutí: Uvedená kapitola popisuje základy při tvorbě konzolových aplikacích v jazycích C a C#. Kostra aplikace je pro oba jazyky odlišná, neboť jazyk C# je objektově orientovaný a metodu Main je třeba zapouzdřit do třídy. Klíčová slova jazyka C tvoří podmnožinu klíčových slov C#, stejně tak i množina datových typů. Psaní komentářů, deklarace a definice proměnných a konstant, přetypování, operátory, tvorba výrazů a příkazy přiřazení jsou v obou jazycích stejné - C# je tzv. C-like jazyk.

2.11.11


20/20

Struktura programu, proměnné, konstanty, výrazy v jazycích C a C#

Recommend Documents