Strategie prosazování vyváženého zastoupení žen a mužů v české politice Mgr. Marcela Adamusová, Fórum 50 %
Úvod Následující text vznikl v rámci projektu „Evropská kampaň za paritní demokracii a aktivní občanství: Demokracie bez genderové rovnosti není skutečná demokracie!“. Cílem projektu je podpora aktivního občanství a paritní demokracie na evropské úrovni. Na projektu se podílí partneři z několika členských států EU: Evropská ženská lobby, Rumunská ženská lobby (Rumunsko), Informační centrum zaměstnanosti žen (Litva), Fórum 50 % (Česká republika), hlavním koordinátorem projektu je Institut genderových studií (Kypr). Projekt je financován Evropskou komisí z programu Základní práva a občanství. Hlavními aktivitami projektu jsou: evropská kampaň za paritní demokracii a aktivní občanství, nadstranická koalice poslankyň evropského parlamentu, národní veřejné konzultace s relevantními partnery, závěrečná konference v Bruselu. Výstupem z jednotlivých veřejných konzultací je tato strategie prosazování vyváženého zastoupení žen a mužů v politice.
Kapitola 1: Zastoupení žen v české politice 1.1. Zastoupení žen na všech úrovních politiky Evropský parlament1
82 %
18 %
V prvních českých volbách do EP v roce 2004 bylo nominováno 25 % žen, zvoleno jich bylo 5, tedy 21 %. Ačkoli toto číslo je samo o sobě nízké, v následujícím volebním období ještě pokleslo. Nominováno bylo v roce 2009 celkově 28 % žen, mezi zvolenými českými europoslanci a europoslankyněmi byly 4 ženy, což odpovídá 18 %. To byl druhý nejhorší výsledek ze všech členských států (hůře dopadla jen Malta, kterou v EP nezastupovala žádná žena). Celkové zastoupení žen v EP se přitom zvýšilo z 30 % v roce 2004 na 35 % v roce 2009. Poslanecká sněmovna
81 % 1
19 %
Po volbách v květnu 2014 se zvýšilo zastoupení českých europoslankyň na 24 %.
Po posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 obsadily ženy celkem 39 z 200 míst, což odpovídá 19,5 %. Oproti předchozímu volebnímu období, kdy ve Sněmovně zasedalo historicky nejvyšších 22 % žen, se jednalo o pokles. Ukazuje se tedy, že pokud chceme vyrovnanější zastoupení žen a mužů, nelze spoléhat na tzv. přirozený vývoj, jak zní často ze strany odpůrců a odpůrkyň opatření na podporu žen (kvóty atd.) Tabulka 1: Vývoj zastoupení žen mezi nominovanými a zvolenými do PS PČR Nominované Zvolené Rok Počet žen Podíl žen v Počet žen Podíl žen v % abs. % abs. 1996 908 20% 30 15% 1998 756 20,81% 30 15% 2002 1596 26,31% 34 17% 2006 1383 27,74% 31 15,50% 2010 1364 27,16% 44 22% 2013 1588 26,92% 39 19,50% Zdroj: ČSÚ Senát
83 %
17 %
V současné době zasedá v Senátu celkem 14 žen z 81 členů a členek, tedy pouhých 17 %. Zastoupení žen v Senátu je dlouhodobě nižší než zastoupení žen v Poslanecké sněmovně. Roli zde hraje např. většinový volební systém, který se při volbách do Senátu používá a který je ženám méně nakloněn (Adamusová, Šprincová, 2013). Graf č. 1 ilustruje, že v případě horní komory je vývoj zastoupení žen mezi nominovanými i zvolenými velmi nahodilý. Poměr žen mezi nominovanými se proměňoval stejně jako poměr žen mezi zvolenými senátory a senátorkami. Nejúspěšnější byly ženské kandidátky v roce 2006, kdy jich bylo zvoleno celkem šest (22 %). Naopak v letech 1998, 2002 a 2004 byly zvoleny pouze 3 ženy ve všech 27 obvodech, což činí 11 %. Graf č. 1: Poměr žen mezi nominovanými a zvolenými do Senátu PČR v letech 1996 – 2012
Zdroj dat: ČSÚ
Zastupitelstva měst a obcí
74 %
26 %
V zastupitelstvech měst a obcí je tradičně zastoupeno žen nejvíce, je to také jediná úroveň rozhodování, kde jsou ženy zastoupeny z více než jedné čtvrtiny. Ani zde však nebylo dosaženo tzv. „kritické hranice 30 %“, kterou je nutné překročit, aby určitá skupina byla schopna úspěšně se prosadit v rámci většiny (Dahlerup, 1998). Jak je znázorněno v následujícím grafu, komunální úroveň je jedinou, kde se zastoupení žen na kandidátních listinách i ve zvolených orgánech vyvíjelo dosud lineárně a volby od voleb se v řádu jednotek procentních bodů zvyšovalo. I na úrovni měst a obcí je však potřeba rozlišovat města podle velikosti. Ve statutárních městech je zastoupení žen tradičně nižší, než je celkový poměr (Adamusová, Šprincová, 2013).
Graf č. 2: Poměr žen mezi nominovanými a zvolenými do zastupitelstev měst a obcí v letech 1994 – 2010
*Do
přehledu jsou zahrnuti/y kandidáti/ky a zvolení/á zastupitelé/ky do zastupitelstev měst a obcí i do zastupitelstev městských částí a městských obvodů. Rozdíl mezi zastoupením žen na kandidátních listinách do zastupitelstev měst a obcí a celkovým číslem je stejně jako v případě zvolených zanedbatelný.
Zdroj dat: ČSÚ
1.2. Bariéry, které znesnadňují ženám vstup do politiky a působení v ní Institucionální bariéry – fungování politických stran Zastoupení žen ovlivňují institucionální faktory jako volební systém či způsob nominací. V českém kontextu se jako nejzávažnější bariéra jeví právě přístup samotných politických stran a způsob nominací na kandidátní listiny (v českém volebním systému při komunálních volbách i volbách do Sněmovny je zásadní pořadí na kandidátní listině). Ačkoli ženy tvoří 25 – 53 % členských základen politických stran, na volitelná místa jsou již v drtivé většině nominováni muži (Adamusová, Šprincová, 2013). Slaďování domácích a politických povinností Jedna z nejčastěji uváděných příčin nízké participace žen v politice je problém sladění domácích a politických povinností. Ženy většinou nesou odpovědnost za domácnost a péči o děti (domácí sféru) a muži za finanční zajištění rodiny (veřejná sféra). Ačkoli životní realita je dnes již jiná a většina českých žen se zapojuje do pracovního trhu, péče o domácnost a o rodinu je stále vnímána primárně jako povinnost žen a to jak ze strany žen samotných, tak ze strany veřejnosti. Tuto tezi podporují i analýzy zaměřené na komunální politiku. Například Welch považuje rozdíly mezi přístupem mužů a žen k veřejnému působení jako zakotvené v jejich představách o vhodných genderových rolích. Tyto rozdíly tvarují ochotu
žen vstoupit do politické funkce (Welch 1978). Gill spatřuje jako největší překážky časovou vytíženost a problém sladění pracovních a rodinných povinností. Ženy čelí větším překážkám v kariéře a zároveň mají i nižší očekávání výsledků, než muži (Gill 2000). Rao ve své analýze komunální politiky v britském prostředí uvádí, že tři čtvrtiny respondentek uvedly jako hlavní překážky pokroku žen v komunální politice vyrovnávání se s domácími a politickými povinnostmi. Druhá nejčastější odpověď byla, že ženy samy se nechtějí ucházet o zvolení (Rao 2005: 328). Problém slaďování pracovních a rodinných povinností se zdaleka netýká pouze českých političek, ale obecně zaměstnaných žen, zejména pokud zastávají vyšší pozice. V případě političek se však může jednat až o tzv. „trojitou zátěž“ (Matland 1999; Rao 2000), kdy kromě práce a rodiny je třetí povinností právě politická funkce. Z tohoto důvodu většina žen nastupuje do politické funkce, až když jsou jejich děti starší a necítí již tolik konflikt mezi politickou aktivitou a rodinnými závazky (Stewart 1980: 98). Pro český kontext sice chybí podrobná analýza, podíváme-li se ale na statistická data, zdá se, že v České republice toto tvrzení platí také. Průměrný věk zastupitelek po komunálních volbách 2006 byl 45 let, nejvíce žen pak nalezneme ve věkové kategorii 40-44 let a 45-49 let (ČSÚ). Působení v převážně mužském kolektivu Řadu žen od působení v politice odrazuje i působení v převážně mužském kolektivu, které s sebou přináší konkrétní problémy. Ženy-političky nejsou vnímány jako samozřejmá součást politické reprezentace, ale jako zvláštní kategorie, na kterou jsou uplatňována jiná měřítka a hodnocení než na jejich mužské kolegy. Tento jev můžeme ilustrovat na analýze mediálního obrazu českých političek. Samotné používání jazyka pomáhá udržovat a reprodukovat genderové stereotypy (Baslarová, Binková 2006: 5) a odráží, že muži jsou v politice chápáni jako norma, zatímco ženy jsou zneviditelňovány. Na političky a politiky je také často uplatňován lidově řečeno „dvojí metr“. Socioložka Hana Havelková tvrdí, že: „Jedním z příkladů veřejného misogynství a typickým příkladem sexismu je generalizace z jednotlivých žen (obvykle karikovaných) na všechny ženy“ (Havelková 1999: 13). Pokud tak udělá chybu politička-žena, je její selhání často interpretováno právě její ženskostí a individuální chyba je paušalizována jako kolektivní – protože konkrétní žena udělala chybu, ženy jako skupina by do politiky raději neměly zasahovat vůbec. Chybuje-li politik-muž, je toto selhání vnímáno jako individuální pochybení a díky postavení mužů jako normy nevede ke zpochybnění politického angažování mužů jako skupiny. Diferencované chápání moci Analýzy také dokládají diferencované chápání moci ve vztahu k ženám a k mužům v mediálním diskurzu. U žen je politická činnost chápána jako něco, čeho je možné či dokonce žádoucí se vzdát ve prospěch jejich poslaní v rodině (Havelková, 2008). Tyto výsledky dokládají, že ve vztahu k genderu je česká společnost velmi tradiční. Dodržování tradičních vzorců a binární nahlížení vztahu k moci se promítá jak do nízké aktivní podpory veřejnosti pro větší angažování žen, tak do nižšího zájmu žen usilovat o politické funkce.
Politické ambice a sebevědomí V neposlední řadě je třeba zmínit i individuální bariéry na straně samotných žen. V důsledku odlišné výchovy mají ženy často nižší sebevědomí, neumějí se prosadit, mají větší obavy z vystupování na veřejnosti atd. (Šprincová, 2013). Osobní ambice, ale i ekonomické možnosti ovlivňují rozhodnutí ucházet se o volený úřad.
Navrhovaná opatření vzešlá z veřejných konzultací 2.1. Politické strany Zkušenosti účastníků a účastnic
Ženy jsou přítomny v členských základnách politických stran, ve vedení politických stran však chybí => nemohou významněji ovlivnit ani podobu programu, ani složení kandidátních listin Některé politické strany mají dána kritéria, která musí splňovat kandidát/ka do Evropského parlamentu – např. jazyková vybavenost => jasně definovaná kritéria mohou fungovat ve prospěch žen Pro politické strany je těžší sehnat na kandidátní listinu ženy x některé politické strany s tím problém nemají (např. Strana zelených, LES, Změna) Přetrvávají bariéry, které ženám znesnadňují vstup do politiky a působení v ní – ženy se o politiku méně zajímají, méně si věří, mají méně času – více na ně dopadá zodpovědnost za rodinu a domácnost, čelí předsudkům a stereotypům Post v Evropském parlamentu původně chápán jako méně významný, nyní posun => jedná se o velmi lukrativní post a je zde tedy i větší konkurence
Strategie 1. Nastavit jasná kritéria
nastavit jasná kritéria, která musí kandidát/ka splňovat
2. Aktivně ženy vyhledávat
nečekat, až se ženy samy přihlásí, aktivně je vyhledávat a oslovovat – i mimo členské základny možnost oslovovat veřejně aktivní ženy z neziskového sektoru zviditelňovat stávající političky – fungují jako rolové modely pro další ženy vytvářet ženské sítě
3. Zavést genderové kvóty
impulsem pro strany, aby vyhledávaly ženy, mohou být genderové kvóty – ať již vnitrostranické nebo legislativní osvědčily se jak v cizině, tak např. i v ČR (Strana zelených – kandidátní listina do EP 50 % žen)
4. Vzdělávání političek a politických aspirantek
zavést vzdělávací programy pro ženy – např. argumentace, komunikace s médii, veřejné vystupování, vyjednávání mentoringové programy – zkušenější političky mohou pomoci začínajícím a tím je motivovat
5. Přenos dobré praxe ze zahraničí
pořádat mezinárodní setkávání, semináře, konference – poučit se z dobré praxe zemí, které mají vyváženější zastoupení žen než ČR
6. Slaďovací opatření
usnadnit političkám – matkám působení v politice – např. zajištění hlídání dětí, přizpůsobení délky schůzí
2.2. Mládež Zkušenosti a názory účastníků a účastnic
mladí lidé deklarují, že se nezajímají o politiku, mají dojem, že se jich netýká; ale zároveň se u některých objevuje aktivní zájem o konkrétní politická témata (zájem se zvyšuje s věkem) převládá skepse, že stejně nelze nic změnit mladí se většinou v politice neorientují – velmi nízká úroveň politického vzdělání nedostatek pozitivních vzorů, politické strany nemají mladým co nabídnout i mezi mladými panuje řada „euromýtů“, na druhou stranu větší otevřenost Evropě díky vlastním zkušenostem ze zahraničí (větší zájem o dění na české politické scéně než na úrovni EU; informace čerpají především z internetu, celoplošných společenských týdeníků, příp. i českých zpravodajských médií) bariéry, které znesnadňují ženám politickou angažovanost, mladí většinou moc ostře nevnímají, obecně nízké povědomí o genderových tématech Strategie 1. Atraktivnější volební kampaně snažit se přiblížit mladým stylem politických kampaní (např. úspěšná kampaň Karla Schwarzenberga) oslovit mladé tématy, která jsou jim blízká 2. Osvěta o volbách do EP a v oblasti genderové problematiky
zvýšit informovanost o volbách do EP (základní informace typu kdy se volby konají, kde lze nalézt profily kandidátů/ek, jak volit a jak funguje volební systém vč. možnosti preferenčního hlasování)
pozitivní prezentace evropské politiky v médiích seznamovat mládež s genderovou problematikou v rámci formálního vzdělávání přibližovat genderová témata prostřednictvím atraktivních kampaní a prostředky, které jsou mladým blízko – sociální sítě, spoty atd.
3. Politické vzdělávání
v rámci výuky se věnovat i oblasti politiky (vč. tématu zastoupení žen a mužů) podporovat vznik studentských zastupitelstev a nezapomínat přitom na genderovou vyváženost
4. Mezinárodní výměna zkušeností
pořádat mezinárodní akce zaměřené na politická témata
2.3. Média Zkušenosti a názory účastníků a účastnic
ženy jsou nedostatečně zastoupeny ve vedení médií – mediální obsah je tvořen převážně muži, a z jejich pohledu předvolební kampaně nejsou zaměřeny na politické programy stran, jsou založeny jen na nicneříkajících sloganech; až na výjimky nejsou prezentováni/y konkrétní kandidující a jejich osobní politické úspěchy mediální obsah je často velmi stereotypní a sexistický (konkrétní příklady) – dvojí metr a odlišná prezentace politiků a političek Čechy a Češky evropské dění nezajímá, je zde celkem silné euroskeptické hnutí (s tím souvisí i odmítání či znevažování genderových témat), které dostává i prostor v médiích; evropská politika je vnímána jako „zahraniční“, nikoli jako domácí téma některá média jsou otevřená otázce zastoupení žen – Deník Referendum, Hospodářské noviny, Euractiv (český portál), Haló noviny dobrou strategií pro ženy v politice je zdůraznit své odborné zkušenosti a výsledky práce – a to nejen politické Fórum 50 % - pozitivní zkušenost se soutěží „Nadějná politička” – získala pozornost médií, političky se prezentovaly prostřednictvím svých názorů a politické činnosti, nikoli vzhledem
Strategie 1. Vyhledat spojence
vyhledávat novináře a novinářky, kteří a které se zajímají o genderová témata, informovat je o všech aktivitách a zůstat s nimi v pravidelném kontaktu
2. Využívat nová média a sociální sítě
využít nových možností internetu (zejména, když mainstreamová média nespolupracují) – vč. možnosti placené propagace a zaměření na konkrétní cílovou skupinu blog, Facebook, Twitter, LinkedIn, YouTube
3. Sehnat prostředky na kampaně konkrétních žen
političky budou „více vidět“ politické strany dají více prostoru ženám, které jejich straně přinesou peníze
4. Sdílet mediální kontakty s političkami
nabídnout existující mediální databáze neziskových organizací političkám doporučovat političky médiím, nabízet jejich příběhy, poskytnout médiím kontakty
5. Být vidět – zaujmout média
být kreativní – organizovat zajímavé kampaně na podporu žen, uspořádat nečekanou událost nebo happening, pozvat novináře a novinářky na nějaké nezvyklé místo atd. být první, kdo o určité události informuje používat důvěryhodné zdroje a data – výsledky výzkumů, analýz
6. Zpravodajství z Bruselu
alespoň hlavní média by měla obnovit své zpravodaje přímo v Bruselu a zařadit zpravodajství z EU do rubriky „domácí“ nikoli „zahraničí“ vyhledávat zajímavá témata, která se dotýkají i ČR a informovat o nich (vč. postojů českých europoslanců a europoslankyň)
2.4. Neziskové organizace Zkušenosti a názory účastníků a účastnic
genderová témata obecně nejsou považována za palčivá, špatně se na ně hledají zdroje, individuální dárcovství zcela selhává ani evropská témata nejsou v ČR prioritou, je jim věnována malá pozornost nebo jsou prezentována v negativním světle závislost na zdrojích z ESF – deformace zaměření a aktivit některých organizací (prostředky jsou čerpány především z programu zaměřeného na trh práce) NNO trpí nedostatkem financí i času – málokdy zbývá čas a síla zabývat se jiným tématem, než je téma konkrétní organizace chybí solidarita mezi NNO – objevuje se konkurenční boj daný omezenými možnostmi financování
obava NNO, že budou spojovány s konkrétními politickými stranami a tím si ublíží v očích veřejnosti vyšší zastoupení žen v politice může vést k větší genderové senzitivitě
Strategie 1. Posílit roli České ženské lobby
posilovat partnerství neziskových organizací v rámci ČŽL společně aktivně prosazovat témata a cíle ČŽL, mezi něž patří i vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice
2. Vzájemně spolupracovat na publicitě
využít sociální sítě – vzájemně si sdílet témata, kampaně, diskutovat atd. (překonat obavy z konkurence, uvědomit si pozitiva společného postupu) budovat ČŽL jako značku (vždy současně uvádět členské organizace, příp. organizovat akce v partnerství konkrétní organizace a ČŽL)
3. Bojovat proti euroskepticimsu
pořádat aktivity a akce, která ukáží EU „v lepším světle“ – zdůrazňovat pozitiva členství informovat o dění na úrovni EU a o dopadech na ČR vyvracet „euromýty“
4. Politicky se angažovat
vstupovat z neziskové do politické sféry – expertíza z NNO je v politice potřebná (na úrovni poradních orgánů vlády i přímo ve stranách – ať již v roli expertní či jako členky a členové) aktivně motivovat ženy angažující se v NNO, aby vstoupily do politiky (zaměřit se především na lokální úroveň
5. Lobbying
lobovat v rámci politických stran a u klíčových aktérů za přijetí opatření pro vyšší zastoupení žen i za konkrétní genderová témata
Zdroje a literatura Adamusová, M.; Šprincová, V. (2013). Politická angažovanost žen v České republice: Přehledová studie (1993 – 2013), Praha: Fórum 50 %
Baslarová, I., Binková, P. (2006). Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost? Praha: Fórum 50 %, o.s. CVVM (2007). Role mužů a žen. Praha: CVVM, dostupné z http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100732s_ov71206.pdf CVVM (2009). Postavení žen v politice očima české veřejnosti. Praha: CVVM, dostupné z: aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/Zaverecna_zprava_VVM.pdf Dahlerup, D. (1998), From a Small to a Large Minority: Women in Scandinavian Politics, In: Scandinavian Political Studies, Vol. 11 – No.4 Gill, B. (2000) Losing out locally: Women and local government, London: Fawcett Society. Havelková, H. (1999). The Political Representation of Women in Mass Media Discourse in the Czech Republic 1990-1998. In Czech Sociological Review Vol.7, Nr. 2, Fall 1999, s.145-165. Havelková, H. (2008). Cesta do hlubin genderové politické kultury: Příklad kritické analýzy ideologie. In Gender, rovné příležitosti, výzkum. Vol.9, no 1/2008 Matland, R.E. (1999). Legislative Recruitment A General Model and Discussion of Issues on Special Relevance to Women. Paper for the international conference on Women´s Representation in Eastern Europe. Bergen May 2829, 1999, dostupné z
Stewart, D. (1980) Women in local politics. Metuchen, NJ: Scarecrow Press. Welch, S. (1978). Recruitment of women to public office: a discriminant analysis. In Western Political Quarterly, vol 33, no 1: 372–80. www.padesatprocent.cz, Fórum 50 % www.volby.cz , ČSÚ
Funded by the European Union
