Stolování a jeho ergonomické požadavky

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ

Stolování a jeho ergonomické požadavky Bakalářská práce

2010/2011

Miroslava Šmerdová

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Stolování a jeho ergonomické požadavky zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: 6.5.2011


……………………… 2

Nejprve bych ráda poděkovala panu doc. Dr. Ing. Petru Bruneckému za odborné vedení a cenné připomínky k mé práci. Dále velmi děkuji Ing. Jiřímu Tauberovi, Ph.D., bez jehož pomoci bych nebyla schopna pracovat v ergonomickém software a Ing. arch. Martinu Kovaříkovi za poskytnutí cenných rad, informací a za čas, který mi věnoval. 3

Jméno studenta:


Název práce:

Stolování a jeho ergonomické požadavky

Abstrakt: Tato práce se zaměřuje na zmapování ergonomických požadavků na prostor a nábytek pro stolování z dostupných literárních zdrojů a na obecné shrnutí oblasti antropometrie. Součástí práce je i porovnání antropometrických dat naměřených na české populaci, které jsou nyní k dispozici a dále analýza současného proporčního vztahu člověka k nábytku pro stolování u vybraných rozměrových standardů tohoto typu nábytku. Klíčová slova: Antropometrie, ergonomie, tělesné rozměry, nábytek pro stolování, růst populace

Name of student:


Name of thesis:

Dining and ergonomic requirements

Abstract: This thesis aims on mapping of ergonomic requirements for space and furniture for eating from the available literature sources and the general summary of the anthropometry. A comparison of the anthropometric dates measured at the population of the Czech Rebublic, which are now available and the analysis of the current proportional relationship between humankind and the selected dimensional standards of the dining furniture are also the part of this thesis. Keywords: Anthropometry, ergonomics, physical proportions, dining furniture, population growth

4

OBSAH 1

Úvod .....................................................................................................................7

2

Cíl práce ................................................................................................................8

3

Materiál a metodika ...............................................................................................8

4

Teoretická Část .................................................................................................... 10 4.1

Antropometrie .............................................................................................. 10

4.1.1

Význam antropometrie ........................................................................... 10

4.1.2

Historie antropometrie............................................................................ 11

4.1.3

Významné antropologické výzkumy na území ČR.................................. 13

4.2

4.1.3.1

Antropologické výzkumy dětí a mládeže ........................................ 13

4.1.3.1

Měření spartakiádních cvičenců ..................................................... 14

Ergonomie ................................................................................................... 14

4.2.1

Význam ergonomie ................................................................................ 15

4.2.2

Historie Ergonomie ................................................................................ 15

4.3

Stolování...................................................................................................... 16

4.3.1

Prostor pro stolování .............................................................................. 16

4.3.1.1

Požadavky na prostor pro stolování ................................................ 17

4.3.1.2

Příležitostné stolování .................................................................... 20

4.3.2

Jídelní stůl .............................................................................................. 20

4.3.2.1

Rozměry jídelního stolu ................................................................. 20

4.3.2.2

Vybrané požadavky na konstrukci a bezpečnost ............................. 22

4.3.3

Jídelní židle ............................................................................................ 22

4.3.3.1

Rozměry sedacího nábytku ............................................................. 23

4.3.3.2

Vybrané požadavky na konstrukci a bezpečnost ............................. 24

4.3.4

České technické normy ve vztahu k nábytku pro stolování ..................... 24

4.4

Ergonomický software Tecnomatix Jack ...................................................... 26

4.5

Antropometrické měření .............................................................................. 28 5

5

4.5.1

Antropometrické rozměry ...................................................................... 28

4.5.2

Antropometrická měřidla........................................................................ 29

4.5.3

Antropometrické měření Mgr. Martina Čuty........................................... 30

Praktická Část ...................................................................................................... 31 5.1

Vliv sekulárního trendu na nábytek pro stolování ......................................... 31

5.1.1

Sekulární trend ....................................................................................... 32

5.1.2

Analýza současného vztahu člověk – nábytek pro stolování ................... 37

6

Diskuze ............................................................................................................... 45

7

Závěr ................................................................................................................... 47

8

Summary ............................................................................................................. 48

9

Použitá literatura.................................................................................................. 49

10

Elektronické zdroje .............................................................................................. 50

11

Seznam citací....................................................................................................... 51

12

Seznam obrázků .................................................................................................. 53

13

Seznam tabulek.................................................................................................... 56

6

1

ÚVOD

Již 450 let př. kr. Preothagoras pravil “Měřítkem věcí budiž člověk“. Měřítkem všech věcí, které obklopují náš život, by opravdu měl být člověk a v případě nábytku by tomu tak mělo být „dvojnásob“. Nábytek by se měl přizpůsobit nám, nikoliv člověk nábytku. Někdy ale bohužel tato významná slova teorie neplatí v praktickém životě. Nábytek je v dnešní době dimenzován v zásadě na základě platných norem a standardů. Rozměry dané těmito standardy vychází z proporcí lidského těla. Oblast antropometrie a ergonomie je proto i v tomto ohledu velmi důležitým faktorem. Více jak 25 let ale žádné velké antropometrické měření české populace nebylo uskutečněno. Proto se nabízí otázka, zda-li jsou vůbec tyto normy ještě dostatečně objektivní k našim dnešním proporčním hodnotám. Vzhledem k dlouhodobě přetrvávajícímu pozitivnímu sekulárnímu trendu tělesných rozměrů české populace, je opodstatněné se domnívat, že existuje čím dál větší procento lidí, kterým nábytek, utvořený na základě současně platných norem, již nebude vyhovovat. Je zajímavé, že do oblasti vývoje nových materiálů, barev a tvarů je věnováno tolik energie, ale na to, jestli by nebylo potřeba uskutečnit nové velké antropometrické měření a zrevidovat tak normy, které už nemusí být vyhovující, příliš mnoho lidí nepomyslí. V této práci jsem proto chtěla poukázat na to, že sekulární trend není pouhým výmyslem, a že některé standardizované rozměry, v mém případě u nábytku pro stolování, nemusejí již být příliš aktuální. „Pro další vývoj jsou potřebné tři hodnoty: čas, věda a technika. Čas je nejcennější. Když zmeškáte čas, budou věda a technika již zastaralé.“ (Tomáš Baťa)

7

2

CÍL PRÁCE Jedním z cílů této práce je shrnutí zadané problematiky pomocí dostupných

literárních zdrojů a současně platných standardů. Dále pak na základě analýzy a srovnání antropometrických dat, které jsou k dispozici, potvrdit dlouhodobě přetrvávající pozitivní sekulární trend tělesných rozměrů české populace. Dalším

cílem

je

vyhodnocení

naměřených

tělesných

rozměrů

z antropometrického měření, získaných v rámci grantu NIS - informační systém pro podporu výzkumu, vývoje, inovací a jakosti nábytku a z tohoto vyhodnocení zjistit, jestli proporcím dnešní české populace vyhovují standardizované rozměry nábytku pro stolování, a to konkrétně minimální vzdálenost dolní hrany lubu jídelního stolu od podlahy a minimální vzdálenost horní plochy sedáku židle od dolní hrany lubu, které stanovuje norma ČSN 91 0820 a výška sedáku nad zemí, stanovená normou ČSN 91 0620. Z výsledků pak určit, zda by nebylo vhodné tyto rozměry v daných normách zrevidovat.

3

MATERIÁL A METODIKA Tato bakalářská práce se dělí na dvě části, a to na teoretickou část a na

praktickou část. Část teoretická je psána formou literární rešerše. Všechny potřebné informace byly získány z dostupných literárních a elektronických zdrojů a v menší míře i na základě zpřístupněných závěrečných prací studentů Mendelovy univerzity, uvedených v seznamu použité literatury. Tato část práce je věnována problematice antropometrie, ergonomii obecně, ergonomickým požadavkům na nábytek pro stolování a na prostor potřebný pro stolování. Nachází se zde i stručnější popis ergonomického software Tecnomatix Jack, se kterým jsem pracovala v praktické části. Praktická část se věnuje především vlivu sekulárního trendu na nábytek pro stolování. V první kapitole této části je za pomocí analýzy a porovnávání dostupných antropometrických dat dokázán dlouhotrvající pozitivní sekulární trend proporcí české populace. Tato analýza je provedena pomocí srovnání konkrétních antropometrických hodnot v programu Tecnomatix Jack. Tyto hodnoty byly získány z knihy Nábytek, člověk, bydlení (Dlabal 1977), dále z výzkumu, který zorganizoval a vedl doc. Rndr. 8

Pavel Bláha, CSc v roce 1985 a z měření respondentů, které pobíhalo v průběhu roku 2010 pod vedením Mgr. Martina Čuty z Masarykovy Univerzity, Přírodovědecké fakulty, Ústavu antropologie. Výsledky tohoto výzkumu jsou důležitým podkladem pro tříletý projekt NIS (Nábytkářský informační systém) - informační systém pro podporu výzkumu, vývoje, inovací a jakosti nábytku, který vzniká v rámci grantu na Mendlově univerzitě, Lesnické a dřevařské fakultě, Ústavu nábytku, designu a bydlení. Z těchto měření byly vybrány některé rozměry a pomocí vlastních propočtů, pouhým převzetím některých hodnot a zpracováním určitých tělesných rozměrů v ergonomickém software Tecnomatix Jack, ke kterému jsem měla přístup prostřednictvím Ústavu nábytku, designu a bydlení Mendelovy univerzity, mohly být porovnány proporční vlastnosti průměrného muže, ženy a člověka z roku 1971, 1985 a 2010. Druhá kapitola praktické části je zaměřena na současný vztah proporcí české populace k nábytku pro stolování. Zkoumány byly konkrétní standardizované rozměry minimální vzdálenost dolní hrany lubu od podlahy a minimální vzdálenost horní plochy sedáku židle od dolní hrany lubu, které stanovuje norma ČSN 91 0820 a výška sedáku nad zemí, stanovená normou ČSN 91 0620. Analýza probíhala opět převzetím určitých rozměrů, vlastními propočty a zpracováním vybraných tělesných rozměrů v Tecnomatix Jack. K tomu posloužily výsledky měření Mgr. Martina Čuty, již zmíněné výše. Použity byly vždy hodnoty 75. percentilu, 25. percentilu a průměrné hodnoty. Pomocí rozměrů, které odpovídají těmto hodnotám, byly nasimulovány postavy s konkrétními proporcemi, posazeny do požadované polohy vzpřímeného sedu na sedák jídelní židle a přiřazeny k jednoduše znázorněné části jídelního. Podrobnosti

všech

provedených

simulací

jsou

vždy

upřesněny

v

komentáři praktické části. Výzkum Mgr. Martina Čuty je podrobněji popsán v kapitole 4.5.3 - Antropometrické měření Mgr. Martina Čuty.

9

4

TEORETICKÁ ČÁST

4.1

Antropometrie Antropometrii řadíme mezi základní výzkumné metody fyzické antropologie,

která je společně s kulturní a sociální antropologií součástí obecné antropologie, což je vědní disciplína, která studuje systém člověka, jeho kulturu, lidské společenství a jeho vývoj v čase. Pomocí antropometrie měříme rozměry těla a jeho částí (somatometrie), dále výskyt různých znaků, jako jsou polohy těla a jeho částí (somatoskopie) a změny funkcí člověka (fyziometrie) a jím použitých sil (dynamometrie). 1 Podstatou antropometrie je nejen měření, ale také analýza a srovnávání naměřených dat mezi jednotlivci, mezi jednotlivcem a skupinou a mezi jednotlivými skupinami, které se dělí dle pohlaví, věku, národnosti, zaměstnání apod. Dále sem spadá také porovnávání naměřených výsledků téže populace v čase. Podkladem pro měření je soustava antropometrických bodů na hlavě, trupu a končetinách. Jsou to obvykle místa, kde je kostra překryta pouze kůží, nikoli svaly či tukem. Praktických poznatků antropometrie a antropologie se využívá ve zdravotnictví (např. kontrola normality vývoje, pomocná diagnostika a sledování postupu léčení), kriminalistice (identifikace osob), sportu (výběr lidí vhodných pro určitou disciplínu), umění (mimika, gestika a fyziognomika).

2

Využití nachází i v oblasti textilního

a oděvního průmyslu a dále se hlavně prakticky využívá v ergonomii.

4.1.1 Význam antropometrie Antropometrie slouží mimo jiné jako velmi důležitý podklad pro navrhování spotřebních předmětů různého charakteru. Rozměry lidského těla jsou jedním z výchozích podkladů pro dimenzování bytového prostředí – tedy pro vnitřní zařízení a zejména pro nábytek. Na základě antropometrických výzkumů je možné z naměřených rozměrů stanovit důležité standardy pro většinu zařizovacích předmětů, potřebných k procesu bydlení, včetně nábytku. Na navrhování nábytku plně navazuje výroba. Ačkoliv ideálním nábytkem by byl takový nábytek, který by byl navrhnut a zkonstruován individuálně pro každého zvlášť podle jeho přesných antropometrických rozměrů a požadavků, je výroba 10

pochopitelně většinou sériová. V hromadné výrobě zůstává uživatel anonymní a ví se o něm jen to, že patří do jisté podskupiny jedinců, jako je určitá věková skupina apod. Čím je série produktů větší, tím je výroba ekonomičtější a proto je také z tohoto hlediska důležitá snaha optimalizovat a racionálně antropometricky standardizovat výrobky, které musí vycházet ze znalosti statistických vlastností tělesných rozměrů v populaci předpokládaných uživatelů a musí vyhovět co největší šíři populace. Při masových antropometrických výzkumech byly získány potřebné parametry pro stanovení nejen průměrů vypočítaných ze statistických údajů, ale současně údaje určující minimální a maximální požadované velikosti. Při hlubších studiích, které by měly předcházet navrhování všech předmětů, sloužících člověku přímo, je však – kromě antropometrických rozměrů- zapotřebí přistoupit také k ověřování jiných faktorů, kterými je např. zatížení užívaných předmětů při různých polohách těla, svalová síla, vhodná vzdálenost vidění, potřeba pohybu a pohybový rozsah kloubů. „Při

stanovení

funkčních

rozměrů

bytového

zařízení

je

nutné

přihlížet

i ke spolupůsobení oděvu, obuvi, pomůcek sloužících k vykonávání funkcí apod.“

3

4.1.2 Historie antropometrie Zmínku o tělesných proporcích můžeme najít již v knize „ Deset Knih o architektuře“, kterou napsal římský architekt Vitruvius někdy kolem roku 30 př.n.l. V této knize se mimo jiné píše i o rozměrech různých částí lidského těla za pomocí poměrů. Zmiňuje např., že chodidlo má 1/6 výšky těla, ruka až po loket a stejně tak i hrudník má ¼ výšky těla. Zákonitostem stavby lidského těla se věnoval kromě jiných umělců a vědců také známý Leonardo da Vinci, který na základě tzv. Vitruvianského muže podle definice Vitrivua vytvořil velmi populární kresbu – lidské tělo vepsané do kružnice a čtverce. Tato modulová metoda byla ve 20. století obnovena jako tzv. „Modulor“, což je měrová soustava francouzského architekta Le Corbusiera, pomocí níž můžeme díky poměrnému dělení z výšky člověka určit přibližné rozměry dalších částí jeho těla.

11

Obrázek 1 – Vitruvianský muž – Da Vinci

Jednou

z nejvýznamnějších

Obrázek 2 – Modulor – Le Corbusier

osobností

nejen

antropometrie,

ale

také

kriminalistiky, byl bezesporu Louis Alphonse Bertillon, narozen roku 1853 v Paříži. Byl první, kdo vypracoval a použil metodu identifikace zločinců podloženou vědeckými fakty, která byla založena na proměřování jednotlivých částí lidského těla. Vycházel z předpokladu, že se délky některých lidských kostí a obvody lebek u fyzicky dospělých jedinců nadále nemění. Kromě toho se inspiroval také závěry belgického vědce Lamberta Adolpha Quéleteta, který tvrdil, že pravděpodobnost najít dvě osoby o stejné výšce se rovná poměru 1 : 4. Alphonse Bertillon tedy provedl měření 11 částí lidského těla, čímž se pravděpodobnost výskytu dvou jedinců se shodnými parametry rovnala poměru 1 : 4 191 304. Svou převratnou metodu nazval antropometrií, která ale byla později přejmenována novináři na tzv. „bertillonáž“. Identifikace tímto způsobem se uplatnila zejména u zločinců, kteří již tímto měřením prošli a po té, co byli opětovně zatčeni, často udávali falešná jména. Všechna naměřená data byla zapisována do karet, čímž mohla být vytvořena obsáhlá kartotéka zločinců. Tuto metodu později Alphonse Bertillon doplnil ještě o podrobný popis obličeje zločince podle přesně definovaných parametrů a jednotné terminologie, čímž se vylučoval jakýkoliv nepřesný a subjektivní výklad policejního úředníka, který popis zločince zhotovoval. Celý identifikační systém zločinců tak zdokonalil přikládáním fotografií k identifikačním kartám, které byly zhotoveny jednotným postupem, který

12

zaručoval stejné světelné podmínky a stejné vzdálenosti, ze kterých byly fotografie vytvářeny. Fotografie byly zhotovovány ze dvou stran obličeje (profil ʺen faceʺ).

Obrázek 3 – Měření délky předloktí

Obrázek 4 – Profil ʺen faceʺ

4.1.3 Významné antropologické výzkumy na území ČR 4.1.3.1

Antropologické výzkumy dětí a mládeže První rozsáhlý antropometrický výzkum dětí a mládeže provedl již roku 1985

profesor UK a zakladatel Antropologického ústavu UK v Praze Jindřich Matiegka. V rámci tohoto výzkumu bylo tehdy za pomocí učitelů biologie proměřeno téměř 100 000 dětí ve věku od 6 do 15 let. První poválečné celostátní měření dětí a mládeže, které prováděl V. Fetter, proběhlo roku 1951. Od tohoto roku probíhají antropometrické výzkumy dětí a mládeže pravidelně každých 10 let. Antropologická měření prováděna v českých zemích ve druhé polovině 20. století již zahrnovala 90 000 až 120 000 jedinců od narození do 19 let. Díky celkem šesti celostátním výzkumům byly získány ojedinělé údaje o tělesné výšce a hmotnosti české populace, které umožňují analyzovat vývoj tzv. sekulárního trendu zvyšování průměrné tělesné výšky dalších generací ve vztahu tělesné výšky dětí a jejich rodičů.

13

4.1.3.1

Měření spartakiádních cvičenců Pod vedením V. Fettra se v letech 1955, 1960 a 1965 uskutečnila měření

spartakiádních cvičenců. Na tyto výzkumy v roce 1975 navázali Klementa, Machová a Menzlová opět v rámci spartakiády. Další velká celostátní měření spartakiádních cvičenců, která zorganizoval a vedl doc. Rndr. Pavel Bláha, CSc., se odehrála v letech 1980 a 1985. V roce 1980 bylo proměřeno celkem 5151 cvičících obojího pohlaví ve věku od 6 do 35 let. Při příležitosti výzkumu v roce 1985, který byl prozatím bohužel posledním celostátním významným antropologickým měřením, se proměřilo již 10 450 cvičících ve věku 6 – 55 let. První antropometrické výzkumy sledovaly především základní tělesné rozměry dospělé populace. Dva poslední výzkumy měly za úkol komplexně postihnout tělesný rozvoj současné československé populace.

4.2

Ergonomie Oficiální definice ergonomie, přijatá Mezinárodní ergonomickou Asociací (IEA)

na 14. kongresu v San Diegu USA v roce 2001 zní: „Ergonomie je vědecká disciplína, optimalizující interakci mezi člověkem a dalšími prvky systému a využívající teorii, poznatky, principy, data a metody k optimalizaci pohody člověka a výkonnosti systému.“ 4 Ergonomie je interdiciplinární vědní obor, a proto můžeme najít spoustu variant její definice. Termín ergonomie, pocházející z řeckého ergon – práce, nomos – zákon, se poprvé objevuje okolo roku 1950 jako pojem, který označuje mezioborovou disciplínu využívající poznatky biologických, společenských a technických vědních oborů k optimalizaci vztahů mezi výkonnostními možnostmi člověka a pracovními podmínkami. Ergonomie je také často chápána pouze jako věda, která se zaobírá přizpůsobením práce člověku, zvyšováním pracovní výkonnosti apod. Je však nutné si uvědomit, že ergonomie má za úkol optimalizovat jakoukoliv lidskou činnost. Ergonomie je způsob myšlení, které respektuje člověka ve všech jeho činnostech. Vede k takovému řešení bytového, pracovního i dalšího prostředí, které vyhovuje potřebám člověka, umožňuje vyšší produktivitu práce a v konečné fázi předchází možným zdravotním rizikům. 5 14

Tato vědní disciplína je ovlivňována širokým spektrem jiných vědních oborů a technických disciplín. Vychází z fyziologie člověka, hygieny práce, biomechaniky, psychologie, sociologie a výrazný vliv na ni má antropologie.

4.2.1 Význam ergonomie Používá se při navrhování strojů, dopravních prostředků, spotřebních výrobků, pracovního prostředí i nábytku. Z hlediska antropologie jde v ergonomii zejména o tvorbu typových standardů tak, aby veškeré spotřební předměty, jako je např. nábytek, oděv a obuv, velikostně vyhovovaly člověku. Důležitým úkolem ergonomie je minimalizovat nepříznivé vlivy prostředí na člověka, ať už jde o vytvoření psychické pohody, optimální využití lidské pracovní síly nebo o poskytnutí záruky zdravotní nezávadnosti a minimalizaci rizika úrazu. Ergonomický produkt je vytvořen tak, aby byl v harmonii s lidským tělem a poskytoval maximální komfort. Cílem ergonomie je optimální spojení funkce, ekonomičnosti, estetičnosti a zdravotní pohody. 6 Pohlížet na nábytek z ergonomického hlediska, je velmi důležitým aspektem jeho výsledného designu. Nábytek se totiž podílí na tvorbě ergonomického prostředí bytu a tím i na fyziologické pohodě a relaxaci člověka. Ergonomický nábytek, je takový nábytek, který se snadno ovládá, je zdravotně nezávadný a plně vyhovuje rozměrům lidského těla.

4.2.2 Historie Ergonomie Počátky „ergonomického“ myšlení se objevují již v souvislosti s vývojem pracovní činnosti člověka. Každá úprava zbraní, nástrojů a nářadí znamená v podstatě přizpůsobení techniky člověku. V 16. A 17. století nastává velký rozmach přírodních věd, vyvolaný prudkým rozvojem průmyslu, dopravy, stavitelství a výroby zbraní. V souvislosti s tím se začíná řešit např. otázka pracovní doby a maximálního výkonu. Víme kupříkladu, že francouzský architekt de Belidor prováděl časové studie při práci, fyzik A. Coulomb

15

roku 1785 určuje maximální pracovní dobu na 8 hodin za den a zjišťuje, že průměrný člověk může unést 62,7 kg do vzdálenosti 17 km. Koncem 17. století vznikají manufaktury a koncem 18. století dochází k přechodu na tovární výrobu, při čemž si pochopitelně přestává postupně řemeslník dělat svoje pracovní pomůcky sám, odděluje se výroba strojů od jejich uživatelů a tím klesá i jejich přizpůsobení individuálnímu člověku. Rozvoj ergonomického myšlení se stává být nutným. Koncem 19. století nastává rozmach vědecké organizace práce, který vrcholí osobností F. W. Taylora, který je považován za zakladatele vědeckého rozboru práce. Podle něj nebyl dělník při jeho práci dostatečně využit a hledá proto způsoby, jak dosáhnout lepších výsledků. Metody vědeckého řízení výroby a principy ergonomie se dále šíří v období 1. světové války. V období mezi válkami dochází k poznání, že ani optimální pracovní podmínky neumí zaručit pracovní pohodu a výkon a do popředí se dostává i zájem o psychické, fyziologické a fyzické faktory. Další podstatný přelom nastal v období 2. světové války především v souvislosti se vzrůstající složitostí vojenské techniky. Můžeme se dočíst např. o tom, že britští vědci tehdy nechápali, proč padají letadla, i když nejsou odstřelována. Přišlo se na to, že příčinou většiny havárií je selhání lidského faktoru. Pilot totiž ve stresové situaci nezvládl ovládání složité palubní desky. Proto se přístroje musely upravovat a umísťovat tak, aby vyhovovaly i ve chvíli, kdy je pilot rozrušen či unaven.

4.3

Stolování Jídlo a stolování byly odjakživa znakem společenského postavení. Společným

hostinám holdovali již staří Řekové. I dnes je stolování významnou událostí a často je jedinou společenskou rodinnou sešlostí, ačkoliv dnešní uspěchaná doba významně přispívá ke snižování úrovně kultury stolování. Lidé dávají stále častěji přednost různým variantám rychlejšího občerstvení.

4.3.1 Prostor pro stolování Bytový prostor a jeho vybavení by mělo umožňovat stolování minimálně všem členům domácnosti společně. Prostorem předurčeným k tomuto účelu je jídelna, která 16

se však v současné době jako samostatná místnost příliš nevyskytuje. Ať už z prostorového či finančního hlediska nebo např. kvůli zažitým zvyklostem, jak by měl prostor pro stolování vypadat, může být samostatná jídelna vyměněna pouze za jídelní kout v kuchyni nebo v obývacím pokoji. Časté je také propojování jídelny, kuchyně a obývacího pokoje v jeden velký prostor, či výskyt barových pultů, které by však měly sloužit pouze k příležitostnému stolování. Další variantou jsou také výsuvné a sklápěcí desky, které nahrazují jídelní stoly, především v menších bytových prostorech. Požadavky na prostor pro stolování 7, 8

4.3.1.1

Komfort stolování je závislý mimo jiné také na dostatečném prostoru kolem stolu, který je velmi důležitý pro umožnění pohodlného přístupu, dostatek místa pro odsunutí sedacího nábytku při vstávání a odsedávání od jídelního stolu a dostatek místa potřebného pro komunikace vedoucí kolem místa stolování. Plošné nároky jsou ovlivněny způsobem přístupu ke stolu, umístěním stolu v prostoru, tedy jedná-li se o umístění ve středu, v rohu místnosti, nebo u zdi apod. Při rodinném stolování činí průměrná podlahová plocha, potřebná pro jednu osobu, 0,8 – 1,2 m2. Plochu potřebnou pro stolničení určují manipulační prostory sedacího nábytku společně s rozměry stolní desky. Při běžném sezení u jídelního stolu lícuje okraj hrany stolní desky s hranou sedadla. Při vzpřímeném sezení už je židle odsunuta o zhruba 10 – 15 cm. Pro pohodlný pohyb u jídelního stolu, umožňující odsunutí židle od stolu při vstávání nebo při besedování a jiné zábavě, potřebujeme místo o velikosti asi 70 cm. V případech, kdy je jídelní židle situována u zdi či u nábytku, zvětšuje se tato potřebná vzdálenost pro odsunutí židle o 5 cm.

Obrázek 5 – Vzpřímený sed (Dlabal 1977)

Obrázek 6 – Minimální vzdálenost pro odsunutí židle (Dlabal 1977)

17

Pro sezení u jídelního stolu při použití lavic, které nelze od stolu odsunout, klademe samozřejmě také speciální požadavky na minimální potřebné místo pro stolování.

Obrázek 7 – Minimální místo pro stolování za použití lavic (Dlabal 1977)

V některých případech je možné, že se plochy, které slouží jako obslužné pro jiný druh nábytku, překrývají s plochou, která je určena pro odstavení židle od jídelního stolu. Pokud je židle umístěna mezi jídelním stolem a jiným nábytkem, který má úložný prostor, jako je např. zásuvka, situovaný na straně k jídelnímu stolu, je minimální potřebný prostor pro vysunutí běžné hluboké zásuvky mezi hranou jídelního stolu a horní hranou sedacího nábytku 55 cm. Minimální prostor mezi hranou stolu a hranou úložného nábytku je 135 cm.

Obrázek 8 – Minimální prostor mezi stolem a úložným nábytkem (Dlabal 1977)

Minimální potřebný prostor mezi hranou jídelního stolu a sporákem je 140 cm, mezi hranou jídelního stolu a mycího dřezu je to pak 110 cm.

18

Za určitých podmínek, je také kladen veliký důraz na komunikační prostory kolem jídelního stolu. Nejdůležitější situace, při které musíme tyto zásady dodržovat je v případech, kdy je jídelní stůl umístěn např. u zdi a pro některé osoby, sedící u jídelního stolu, není jiná možnost, jak se vzdálit od stolu, než projít kolem jiné sedící osoby. Minimální průchod za jídelní židlí tvoří 25 cm, optimální 55 cm. Optimální komunikační šířku při servírování mezi jídelním stolem a nízkým nábytkem činí 95 cm, mezi jídelním stolem a vysokým nábytkem nebo zdí je to 100 cm. Tyto prostory by měly postačit dokonce i pro servírování za použití servírovacího stolku.

Obrázek 9 – Minimální komunikační prostory (Dlabal 1977)

Při umísťování jídelního stolu a židlí je nutné respektovat určité minimální jídelní místo, které je závislé nejen na rozměrech jídelního stolu, ale také na počtu předpokládaných stolujících osob a tvaru stolu, který nemusí být samozřejmě pouze tvaru hranatého. Stoly s kruhovou deskou mají zpravidla větší prostorové nároky.

Obrázek 10 – Minimální jídelní 19 místo (Dlabal 1977)

Příležitostné stolování 9

4.3.1.2

V obytném prostoru může být často vyhrazeno i místo pro příležitostné stolování, které není vázané na denní dobu, a u kterého se nepředpokládá konzumace jídla všech členů rodiny najednou. Tento druh stolování klade minimální nároky na prostírání. Příležitostné stolování můžeme vyřešit jak stolovým nábytkem, tak pomocí výsuvných a výklopných desek a pomocí pultové stolní desky.

Obrázek 11 – Optimální rozměry při zvýšené pultové jídelní ploše a zvýšeném sezení (Dlabal 1977)

4.3.2 Jídelní stůl Stůl, který je přímo určený pro stolování, je jídelní stůl. Tento typ stolu bychom však mohli nazvat „rodinným stolem“. Jídelní stůl často neslouží pouze ke konzumaci jídla, ale i k dalším činnostem různého charakteru. Děti si u něj hrají, píší na něm úkoly, odehrávají se u něj nejrůznější pracovní činnosti, hrají se zde společenské hry, atd. Rozměry jídelního stolu 10, 11

4.3.2.1

Veškeré rozměry jídelního stolu jsou stejně jako u jakéhokoliv jiného nábytku závislé na rozměrech lidského těla získaných z antropometrických měření. Dále jsou rozměry odvozeny od počtu stolujících osob, od prostoru, v němž se bude používat a v neposlední řadě od rozměrů sedacího nábytku. Mezi základní funkční rozměry jídelního stolu patří výška jídelního stolu, vzdálenost dolní hrany lubu od podlahy, vzdálenost mezi nohami stolu a rozměry stolové desky. Výšku jídelního stolu určuje způsob sezení. Správná poloha těla při stolování je velmi důležitá z hlediska zdraví. Způsob sezení u jídelního stolu je podmíněn příznivou spoluprácí zažívacích orgánů, zajišťující dobrý průchod stravy celým zažívacím 20

traktem, dále také etiketou stolování. Těmto požadavkům odpovídá sed vzpřímený, od kterého je odvozen rozdíl mezi výškou sedáku a horní plochou stolu. Tato vzdálenost podle Dlabala (1977) činí pro muže minimálně 22 cm a maximálně 27 cm, pro ženu pak minimálně 21,5 cm a maximálně 26,5 cm. Dalším důležitým rozměrem u jídelního stolu je vzdálenost dolní hrany lubu od podlahy, která má být podle Dlabala (1977) minimálně 62 cm a při zohlednění trendu růstu populace doporučuje výšku lubu 63 cm. Rozměry stolové desky jsou odvozeny od počtu stolujících osob, celkové potřebné plochy pro prostírání a od rozměrů potřebných pro stolování jedné osoby. Plocha pro prostírání kompletního jídla pro jednu osobu dle Dlabala (1977) vyžaduje optimálně cca 24 dm2 a pro příležitostné stolování postačí plocha 17,8 dm2. Tuto plochu je potřeba považovat za minimální a za plochu vztahující se spíše k víceúčelovým stolům.

Délka funkční plochy pro jednu osobu je odvozena od

vzdálenosti mezi lokty stolující osoby. Podle Dlabala (1977) je to optimálně 60 cm. „ V případě, kdy u stolů kruhových a oválných se funkční plochy částečně překrývají, musí se překrývání nahradit další volnou plochou stolové desky.“ (ČSN 91 0820) Délka stolové desky je určována násobkem velikosti funkční plochy pro jednu osobu a počtu stolujících.

Obrázek 12 – Optimální, dostatečné a minimální rozměry funkční plochy/rozměry stolové desky (Dlabal 1977)

Zásadním rozměrem působícím na kvalitu a provoz stolování je šířka stolu. Minimální šířka jídelního stolu by neměla být menší než 75 cm. Další minimalizování toho rozměru znamená snížení úrovně stolování pod únosnou hranici a osoby, které sedí proti sobě, nemají dost prostoru pro nohy. Běžné pohodlné stolování umožňuje šířka 80 cm. Úplný komfort, který umožňuje umisťování dekorativních předmětů 21

a doplňkových předmětů potřebných pro stolování mezi funkční plochy jednotlivých osob sedících proti sobě, umožňuje šířka stolu 85 cm. „ Rozměr stolové desky musí odpovídat násobku funkčních ploch pro jednu osobu a může být zvětšen o plochy potřebné pro umístění servírovacích mís, podnosů, dekorativních předmětů apod. „ (ČSN 91 0820)

4.3.2.2

Vybrané požadavky na konstrukci a bezpečnost 12 Stoly musí být řešeny tak, aby při usednutí na kteroukoliv jeho část nemohlo

dojít ke ztrátě jeho stability, ke zhoupnutí nebo převrácení. U jídelních stolů je také důležité zajistit požadovanou tuhost nezbytnou proti kmitům, které by mohli zavinit rozlití servírovaných tekutin a následné opaření osob. Dostatečnou tuhost výrobku při užívání musí zajistit také stoly se systémy pro zvětšení plochy. Stolový nábytek se zvětšenou nebo přídavnou plochou musí být taktéž zajištěn proti chvění a stečení horkých tekutin. Zamezení stečení horkých tekutin na uživatele zajišťuje také dokonale rovná plocha. Aby nedošlo ke zranění uživatele, nebo k poškození jeho oděvu, musí mít stolový nábytek všechny rohy zaoblené poloměrem R 2 mm. Stejně tak je nutné chránit montážní kování výrobku krytkami. Krytkou musí být chráněny i veškeré otvory o průměru větším jak 4 mm a otvory nepravidelných tvarů vetších jak 4 mm, ale tak, aby nerušily vzhled výrobku. Kancelářské i jídelní stoly musí dle ČSN 91 0102 vyhovět požadavkům ploch „B“ – ostatní pracovní plochy. Materiály a spoje, které mohou přijít do styku s tekutinou, zvýšenou vlhkostí a párou, musí být použity tak, aby nedošlo ke změnám a porušení materiálu ani při dlouhodobém používání a povrchová úprava stolových desek musí být řešena tak, aby nedošlo ke kontaminaci potravin. Skleněné komponenty nábytku musí být zhotoveny z bezpečnostního skla.

4.3.3 Jídelní židle Kanická (2007) popisuje jídelní bytovou židli jako pohodlnější sezení, které může mít zvýšený opěrák hlavy a sedací plocha této židle by měla mít mírný záklon tak, aby nestlačovala žaludek. Univerzální jídelní židle bez područek, by měla sloužit k širokému využití v celém procesu bydlení. 13

22

Rozměry sedacího nábytku 14

4.3.3.1

Základním rozměrem pro tvorbu sedacího nábytku je výška horní plochy sedáku. Vhodnou výšku sedací plochy určíme nejlépe pomocí tzv. poptiteální výšky, ke které přičteme navíc i uvažovanou výšku podpatku. Za poptiteální výšku pokládáme výšku dolního okraje stehna v podkolení při ohnuté noze do pravého úhlu, což odpovídá poloze těla při vzpřímenému sedu, který je u stolování žádoucí. Za horní hranici tohoto rozměru uvažujeme výšku zjištěnou u ženské populace, protože vyšší osoby mohou sedět na nižším sedacím nábytku i bez výrazného pocitu nepohodlí, zatímco u osob nižších tělesných rozměrů by mohla větší výška okraje sedací plochy způsobit stlačování podkolenních cév. Dále by mohli osoby menšího vzrůstu pociťovat nepohodlí způsobené tím, že nedosáhnou nohama na zem. Příliš nízké sedadlo také způsobuje určité problémy. Jsme nuceni sedět mírně v předklonu a jsou tak stlačovány břišní partie. Pohodlné sezení ovlivňuje také hloubka sedadla, která by měla mít takové rozměry, aby i při plném dosednutí a opření zůstávala mezera mezi lýtkovou částí pod kolenem a okrajem sedadla. Optimální hloubku sedáku určuje délka stehna. Tato délka je opět odvozena od rozměrů zjištěných u ženské populace. Z rozměrů ženské populace určujeme i průměrnou vzdálenost hřebenů pánevních kostí s přičtením 10 – 15 cm pro zohlednění tloušťky podkoží a oblečení. Tento rozměr je rozhodující pro určení šířky sedáku.

Obrázek 13 – Židle univerzální jídelní (Dlabal 1977)

23

4.3.3.2

Vybrané požadavky na konstrukci a bezpečnost 15, 16 Židle k jídelnímu stolu by měla být dostatečně lehká tak, aby

umožňovala pohodlné odsouvání a přisouvání při usedání. Konstrukce židlí musí být dostatečně tuhá, pevná a stabilní tak, aby bylo zabráněno pádu uživatele na podlahu a závažnému poranění hlavy, páteře a pánve. Doporučovaným spojem řezaných židlí je čep, kombinace čep – kolík a dotahovatelné kovové spoje. U jídelní židle je doporučován výplet nebo nečalouněné židle, popřípadě židle se snímatelným a pratelným potahem nebo lehce čistitelným povrchem. Při aplikaci méně prodyšného potahu musí mít tento potah otvory pro zamezení zvuků při vyrovnávání tlaků v sedáku při pohybu na něm. Měkčící materiál čalounění musí být přetažen přes přední hranu sedadla. Povrchová úprava židlí musí vyhovovat požadavkům na plochy „D“ – plochy sedacího nábytku. Pro stolování se nedoporučují židle s kolečky nebo loketníky a doporučený sklon sedáku jídelní židle je 0°. Stejně tak jako u jídelních stolů, musí být všechny rohy zaoblené poloměrem R 2 mm a montážní kování výrobku a veškeré otvory o průměru větším jak 4 mm musí být chráněny krytkami, aby nedošlo k poranění uživatele nebo k poškození jeho oděvu (ČSN 91 0100). Dětská jídelní židle by měla mít výškově nastavitelný sedák i nožní opěrku tak, aby mohla sloužit při stolování u běžného jídelního stolu.

4.3.4 České technické normy ve vztahu k nábytku pro stolování Požadavky kladené v současné době v České republice na jídelní nábytek jsou podle Bruneckého (2007) upraveny následujícími Českými technickými normami:

Normy upravující materiál nábytku: ČSN 91 0001 Dřevěný nábytek – Technické požadavky ČSN 91 0015 Čalouněný nábytek. Základní ustanovení

Normy upravující povrchovou úpravu nábytku: ČSN 91 0102 Nábytek – Povrchová úprava dřevěného nábytku – Technické požadavky ČSN EN 12720 Nábytek – Hodnocení odolnosti povrchu proti působení studených 24

kapalin ČSN EN 12721 Nábytek – Hodnocení odolnosti povrchu proti působení vlhkého tepla ČSN EN 12722 Nábytek – Hodnocení odolnosti povrchu proti působení suchého tepla

Normy upravující rozměry nábytku: ČSN 91 0820 Nábytek. Jídelní stoly. Rozměry ČSN 91 0620 Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření ČSN 91 0612 Nábytek. Dětský sedací nábytek bytový. Základní rozměry ČSN 91 0811 Nábytek. Dětský stolový nábytek bytový. Základní rozměry Rozměry nábytku pro stolování dle ČSN Dle ČSN 91 0820 by měl mít jídelní stůl tyto rozměry: Výška jídelního stolu: 720 – 750 mm Vzdálenost dolní hrany lubu od podlahy: min. 620 mm, doporučený rozměr 650 mm Vzdálenost horní plochy sedáku židle od dolní hrany lubu: min. 170 mm Délka funkční plochy pro jednu osobu: min. 600 mm Šířka jídelního stolu pro jednu osobu: min. 600 mm Šířka jídelního stolu s umístěním dvou funkčních ploch proti sobě: min. 750 mm Vzdálenost mezi nohami stolu pro jednu sedící osobu: min. 650 mm Vzdálenost mezi nohami stolu pro dvě vedle sebe sedící osoby: min. 980 mm

Dle ČSN 91 0620 by měla mít univerzální židle tyto rozměry: Výška sedáku nad zemí: 420 – 480 mm Šířka sedadla: min. 360 mm Hloubka sedadla: 360 – 450 mm Úhel skonu sedáku: 0 – 5° Výška opěradla: 420 – 450 mm Úhel sklonu opěradla k sedadlu: 90 – 110°

25

Normy upravující bezpečnost nábytku: ČSN 91 0100 Nábytek – Bezpečnostní požadavky ČSN EN 1730 (91 0225) Bytový nábytek – Stoly – Metody zkoušení pro stanovení pevnosti, trvanlivosti a stability ČSN P ENV 12521 Bytový nábytek – Stoly – Mechanické a konstrukční požadavky ČSN P ENV 12520 Bytový nábytek – Sedací nábytek – Mechanické a konstrukční požadavky ČSN EN 1022 Nábytek bytový – Sedací nábytek – Hodnocení stability ČSN EN 1728 Nábytek bytový – Sedací nábytek – Zkušební metody pro stanovení pevnosti a trvanlivosti

4.4

Ergonomický software Tecnomatix Jack 17, 18 Tecnomatix Jack je software zaměřený na ergonomii, lidský faktor a chování při

práci. Tento program byl vyvinut především pro simulaci a optimalizaci pracovního prostředí. Jakýkoliv technický výrobek či pracoviště, ve kterém bude působit lidský jedinec, musí brát v úvahu limity a variabilitu osob v populaci, a to co se týče jak jejich rozměrů, tak síly a schopností. Ergonomický software, jako je Tecnomatix Jack, je nejlevnějším řešením ergonomických otázek a způsobem, jak zahrnout lidský faktor do návrhu produktu dostatečně včas a důkladně, a to bez nutnosti vyrábět drahé prototypy. Tento

program

umožňuje

uživateli

umístit

do

virtuálního

prostředí

biomechanicky přesný digitální model člověka různé velikosti, váhy, pohlaví a stáří, přiřadit mu nějaký úkol a analyzovat jeho výkony. Tento digitální model člověka má celkem 69 segmentů a 68 kloubů. Nejdetailněji je tvořena páteř, která má celkem 17 segmentů, a ruce s celkem 16 segmenty. Tecnomatic Jack nám umožňuje manipulovat s jednotlivými segmenty, které jsou spojeny pomocí kloubů, jejichž úhly a rozsahy jsou převzaty ze studií NASA. Když pohybujeme s jednotlivými segmenty virtuálního modelu člověka, software využije inversní kinematiky a určí automaticky polohu i ostatních propojených segmentů. 26

V tomto programu se nachází jednak mužský model, pod názvem Jack, a jednak model ženský, pod názvem Jill. Díky vestavěné databázi vytvořené z populačních průzkumů (ANSUR 88 - Anthropometric Survey of U. S. Army) se velmi snadno generují rozměry postav na základě výšky, váhy, nebo percentilu populace. Postavám lze zadávat i libovolné konkrétní rozměry a proporce. Dále je do programu možné importovat CAD grafiku a vytvořit si tak vlastní virtuální pracoviště nebo celou výrobu. Další možností je vytvoření objektů z jednoduchých geometrických segmentů pomocí modeláře.

Obrázek 14 - Postavy různých proporcí

Obrázek 15 - Biomechanický model člověka v Tecnomatix Jack

27

4.5

Antropometrické měření Ačkoliv jsou výzkumy v oblasti antropometrie z hlediska tvorby nábytku

nezbytné, je většina standardů a norem stanovena na základě zastaralých měření. Přitom naše tělesné rozměry doznaly velkých změn. Člověk se mění nejen v řádech tisíců let, ale k tomu, abychom vypadali jinak než naši prapředci, stačí jen několik desetiletí. Ve vývoji lidské populace už dlouho převládá pozitivní sekulární trend. Každých deset let se tělesná výška české populace zvyšuje v průměru o jeden a půl až dva centimetru. Na rozdíl od pravidelných antropometrických výzkumů dětí a mládeže jsou měření dospělé populace opomíjena. Poslední takové měření většího rozsahu proběhlo v roce 1985.

4.5.1 Antropometrické rozměry Antropometrická měření jsou důležitá pro zjištění rozměrových hodnot lidského těla, které jsou směrodatné pro stanovení většiny rozměrů všech typů nábytku. Antropometrické rozměry jsou stanoveny v normách. Konkrétně se jedná o délkové, šířkové a obvodové rozměry lidského těla a jeho částí. Pro navrhování nábytku je nejdůležitější norma ČSN EN ISO 7250 pod názvem Základní rozměry lidského těla pro technologické projektování. Názvy antropometrických bodů dle této normy jsou uvedeny v tabulce č. 1.

28

Tabulka 1 – Názvy antropometrických bodů dle ČSN EN ISO 7250

4.5.2 Antropometrická měřidla Pro zjišťování potřebných antropometrických rozměrů používáme různá antropometrická měřidla. Patří mezi ně běžné měřicí přístroje, jako jsou např. digitální váhy nebo pásová měřidla pro měření obvodových rozměrů a dále speciální měřidla jako je např. kefalometr, pelvimetr, torakometr, antropometr, kaliper, atd. Kefalometr slouží k měření lebky a menších tělesných rozměrů, pelvimetr k měření rozměrů pánve, torakometr pak k měření hrudníku, končetin a pánve. 29

Antropometr je posuvné měřidlo sloužící k odečítání především výškových a délkových rozměrů a kaliper je určen pro standardní měření kožních řas.

Obrázek 16 - Antropometr

Obrázek 17 - Torakometr

4.5.3 Antropometrické měření Mgr. Martina Čuty Nejaktuálnější data, která jsou nyní k dispozici, jsou data z měření respondentů, které pobíhalo v průběhu roku 2010 pod vedením Mgr. Martina Čuty z Masarykovy Univerzity, Přírodovědecké fakulty, Ústavu antropologie. Výsledky tohoto výzkumu jsou důležitým podkladem pro tříletý projekt NIS (Nábytkářský informační systém) informační systém pro podporu výzkumu, vývoje, inovací a jakosti nábytku, který vzniká v rámci grantu na Mendlově univerzitě, Lesnické a dřevařské fakultě, Ústavu nábytku, designu a bydlení. Měření se ale dostalo do mírného skluzu. Jako problém se ukázala převážně neochota veřejnosti spolupracovat na měření a to především v oblasti ženské populace, což pravděpodobně souvisí s problematikou sběru citlivých osobních údajů. Dále se pak objevily problémy související s psychikou člověka, jako je neochota spolupráce bez finančního zisku, ostych apod.

30

Z uvedených důvodů se tým rozhodl spolupracovat na měření dospělé populace s Fakultní nemocnicí, konkrétně se zdravotnickým personálem. Lze zde přepokládat vstřícnější přístup k výzkumům odborného rázu. Přestože tato měření a jejich statistické vyhodnocení nejsou ještě dokončená, měření již nyní poukázala na fakt, že rozdíly v populaci narůstají, přičemž současný stav používaných rozměrových dogmat v oblasti nábytku, interiéru a architektury nevyhovuje stále většímu segmentu populace. K 31. 12. 2010 bylo změřeno 256 probandů, z toho 150 mužů a 106 žen. Pro toto měření byly použity antropometrické rozměry z již zmíněné normy ČSN EN ISO 7250, a to konkrétně rozměry, které jsou v tabulce 1 označeny barevně. Doplňujícími rozměry jsou výška bodu suprasternale, výška lokte ve flexi 90°, výška bodu stylion a rozpětí paží.

5

PRAKTICKÁ ČÁST

5.1

Vliv sekulárního trendu na nábytek pro stolování Veškerá níže uvedená data a obrazová dokumentace byla získána na základě

převzetí nebo vlastních propočtů a výzkumů v ergonomickém software Tecnomatix Jack, který byl podrobněji popsán v kapitole 4.4. Všechny potřebné rozměry a další potřebné údaje byly čerpány z antropometrických měření Mgr. Martina Čuty z Masarykovy univerzity (tabulka 1 – zeleně označené hodnoty), dále z dostupných údajů z měření spartakiádních cvičenců ČSSR, uskutečněného v roce 1985 a z údajů uvedených v knize Nábytek, člověk, bydlení (Dlabal 1977), které vychází z výzkumu institutu hygieny a epidemiologie, který byl ukončen roku 1971. Průměrný člověk bez ohledu na pohlaví je ve všech následujících obrázcích a tabulkách označován jako unisex. Při zpracování příslušných dat v Tecnomatix Jack byla u všech sedících postav uvažována ideální poloha pro sezení u jídelního stolu, čili vzpřímený sed. Je důležité upozornit na jeden termín, který se v následující části práce objevuje velmi často. Tímto termínem je průměrný člověk, či průměrný člověk bez ohledu na pohlaví. Aby nedošlo k neporozumění, je nutno objasnit význam tohoto termínu v této práci. Tohle slovní spojení je označení pro osobu, nebo postavu, zastupující soubor mužů i žen dohromady, kde není nikterak rozlišeno pohlaví. Neznamená ale, že má tato postava zásadně tělesné proporce, které odpovídají naměřeným průměrným hodnotám. 31

V kapitole 5.1.2 může mít postava tohoto označení i proporce 75. a 25. percentilu, což je vždy konkrétně objasněno. Tohle opatření se týká i diskuze a závěru.

5.1.1 Sekulární trend Pod pojmem sekulární trend chápeme dlouhodobý vývojový směr určitého jevu. Vývoj může být pozitivní, negativní nebo nulový. V souvislosti s antropometrickými rozměry české populace registrujeme dlouhodobý pozitivní sekulární trend. Pomocí porovnání dostupných antropometrických dat z roku 1971, 1985 a 2010 v programu Tecnomatix Jack se potvrdil pozitivní sekulární trend průměrných tělesných výšek české populace, což je patrné na obrázku 18, a to pro průměrného člověka bez ohledu na pohlaví, dále pak z tabulky 3, kde jsou znázorněny i jednotlivé rozdíly mezi průměrnou tělesnou výškou mužů, žen a průměrného člověka z roku 1971 a průměrnou výškou z roku 2010.

Obrázek 18 - Rozdíly v průměrných výškách – unisex (mm)

Rozdíly průměrných výšek mají vliv i na ostatní antropometrické rozměry lidského těla. Na obrázku 19 – 21 můžeme vidět rozdíl mezi průměrnou výškou vsedě měřenou od podlahy u mužů, žen a průměrného člověka pro rok 1971, 1985 a 2010.

32

Obrázek 19 - Rozdíly ve výškách vsedě – muži (mm)

Obrázek 20 - Rozdíly ve výškách vsedě – ženy (mm)

Obrázek 21 - Rozdíly ve výškách vsedě – unisex (mm)

33

Z hlediska vlivu sekulárního trendu na jednotlivé antropometrické rozměry byla práce zaměřena i na rozměry, které v oblasti navrhování nábytku pro stolování hrají podstatnou roli, a to na výšku stehna nad sedadlem a s ní související výšku horního okraje stehna od podlahy, u které byla vzata v potaz i uvažovaná výška podpatku, která byla pro celou tuto práci zvolena na 20 mm. I u těchto rozměrů byly zjištěny pozitivní rozdíly, čili nárůst jednotlivých rozměrů oproti roku 1971 (obrázek 22 – 27 a tabulka 3). Tento nárůst je důležité vzít na vědomí ve vztahu k minimální výšce lubu jídelního stolu, která nyní dle ČSN 91 0820 činí 620 mm. V důsledku těchto rozdílů došlo ke snížení vzdálenosti mezi horním okrajem stehna sedící osoby a dolním okrajem lubu (tabulka 2), což by mohlo mít vliv na pohodlí sedící osoby.

Tabulka 2 – Rozdíly vzdáleností mezi horním okrajem stehna a dolní hranou lubu jídelního stolu (mm) R – Rozdíl mezi průměrným rozměrem z roku 1971 a 2010 / při uvažované min. výšce lubu

Obrázek 22 - Rozdíly výšek stehen nad sedadlem – muži (mm)

34

Obrázek 23 - Rozdíly výšek stehen nad sedadlem – ženy (mm)

Obrázek 24 - Rozdíly výšek stehen nad sedadlem - unisex (mm)

Obrázek 25 - Rozdíly výšek horního okraje stehna od podlahy – muži (mm)

35

Obrázek 26 - Rozdíly výšek horního okraje stehna od podlahy – ženy (mm)

Obrázek 27 - Rozdíly výšek horního okraje stehna od podlahy – unisex (mm)

V následující tabulce 3 jsou znázorněny všechny výše uvedené změny tělesných rozměrů mužů, žen a průměrného člověka, které nastaly od roku 1971. Pod sloupcem označeným jako R můžeme vidět, jaké jsou jednotlivé rozdíly mezi hodnotami, které odpovídají roku 1971 a hodnotami z roku 2010. Veškerá data, kromě tělesné výšky, byla získána na základě vyhodnocení v ergonomickém softwaru Tecnomatix Jack a případných vlastních propočtů, a to konkrétně u hodnot pro rok 1971 a 1985. Hodnoty pro rok 2010 byly čerpány z měření pod vedením Mgr. Martina Čuty, dále pak u výšky vsedě měřené od podlahy a výšky horního okraje stehna nad podlahou byly uvedené rozměry získány opět pomocí vlastních propočtů. Tělesná výška je převzata z knihy Nábytek, člověk, bydlení (Dlabal 36

1977), výsledků antropometrického měření z roku 1985 a z výsledků naměřených Mgr. Martinem Čutou. Hodnoty potvrzují pozitivní sekulární trend české populace. Největší změny registrujeme v tělesných výškách, kde se rozdíl pohybuje kolem 80 mm, avšak všechny rozdíly je třeba vzít v úvahu z hlediska vlivu na rozměry nábytku pro stolování. Ačkoliv nejsou markantní, rozhodně je nelze brát jako zanedbatelné.

Tabulka 3 – Změny jednotlivých rozměrů mužů, žen a průměrného člověka – r. 1971, 1985 a 2010 R – Rozdíl mezi průměrným rozměrem z roku 1971 a 2010

5.1.2 Analýza současného vztahu člověk – nábytek pro stolování Následující část je zaměřena na současný stav vztahu české populace k nábytku, který je určen pro stolování, a to z hlediska jejích tělesných rozměrů. Konkrétně jde

o

výšku sedáku jídelní židle, vzdálenost dolní hrany lubu od podlahy a vzdálenost horní plochy sedáku židle od dolní hrany lubu. Porovnání bylo provedeno pomocí programu Tecnomatix Jack, kde bylo možné nasimulovat jednotlivé typy postav s konkrétně zadanými rozměry a parametry do požadované polohy vzpřímeného sedu a přiřadit k nim jednoduše znázorněnou část jídelního stolu a sedák jídelní židle. Výška dolní hrany lubu stolu je vždy 620 mm, což je minimální hodnota stanovená současně platnou normou ČSN 91 0820. V těchto simulacích jednotlivých postav byla opět použita data z výzkumu Mgr. Martina Čuty z Masarykovy Univerzity. Jedná se o rozměry, které jsou v tabulce 1 znázorněny zelenou barvou, a sice jde o tyto rozměry – tělesná výška, výška těla vsedě, výška podkolení a výška stehna nad sedadlem. Naměřené hodnoty probandů z výzkumu Mgr. Martina Čuty byly rozděleny do tří skupin: podsoubor mužů (věková skupina 19,23 – 64,36 let), podsoubor žen (věková skupina 31,16 - 62,37 let) a kompletní soubor (věková skupina 19,23 – 64,36 let).

19

U všech skupin byly provedeny statistické výpočty, z nichž byly poté sestaveny pro každý měřený rozměr výsledné hodnoty. Obecně tak byl u všech rozměrů stanoven:

37

-

Aritmetický průměr x – průměrná hodnota

-

Medián - hodnota, jež dělí řadu podle velikosti seřazených výsledků na dvě stejně početné poloviny, je-li počet prvků sudý (žádný není přesně uprostřed), uvažuje se jako medián obvykle aritmetický průměr dvou prostředních prvků

-

Minimální hodnota dané proměnné

-

Maximální hodnota dané proměnné

-

Percentil – konkrétně 75. a 25. percentil a 97. a 3. Percentil Percentil α [Pα] je taková hodnota, kterou sledovaná vlastnost nepřekročí s pravděpodobností α %.

20

Většina rozměrů se pohybuje v tzv. pásmu

středních hodnot, tj. mezi 25. a 75. percentilem. Je-li určitá hodnota rovna 75. percentilu, znamená to, že 25% má větší hodnotu, naopak je-li určitá hodnota rovna 25. percentilu, znamená to, že 25% má nižší hodnotu. Následující část práce se zaměřuje právě na hodnoty 75. a 25. percentilu a na průměrnou hodnotu x, a to jak pro muže a ženy, tak pro průměrného člověka zvlášť. V tabulce 4 jsou uvedeny tělesné rozměry pro ženy, muže a průměrného člověka pro rok 2010. Tělesná výška, výška podkolení vsedě a výška stehna nad sedadlem jsou převzaty z měření Ing. Martina Čuty přímo a ostatní rozměry jsou získány na základě propočtů hodnot z tohoto výzkumu a jejich simulací na postavách v Tecnomatix Jack. V tabulce je možné si všimnout hned dvou červeně označených čísel. Tato čísla značí rozměry, které již nevyhovují minimální vzdálenosti dolní hrany lubu od podlahy, kterou udává norma ČSN 91 0820. Hodnota 75. percentilu u výšky horního okraje stehna nad podlahou pro průměrného člověka (unisex) ale hodnotu této normy překračuje a stejně tak je tomu i u 75. percentilu u mužů, kde je výška horního okraje stehna nad podlahou dokonce 631 mm, což nevyhovuje např. ani výšce lubu 630 mm, kterou doporučuje Dlabal (1977) jako výšku, která zohledňuje pozitivní sekulární trend populace.

Tabulka 4 – Tělesné rozměry pro rok 2010

38

Na následujících obrázcích již můžeme vidět simulace postav přiřazených k jednoduše znázorněným částem stolu, které postačí pro představu dané situace a posazených do vzpřímeného sedu na naznačený sedák jídelní židle. Všechny uvedené výšky sedáku odpovídají dokonalému vzpřímenému sedu. Pro určení těchto výšek byla vždy použita výška podkolení vsedě a zohledněna výška podpatku (podle Dlabala 1977). Byly tak získány ideální hodnoty pro výšku sedáku dané postavy. Zkoumána byla především vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu. Tento rozměr je důležitý pro vyhodnocení, zda vyhovuje minimální výška lubu daná normou dnešní populaci. Na obrázcích 28 – 30 jsou pro možnost porovnání nejprve nasimulovány i sedící postavy, které mají proporce odpovídající roku 1971 a 1985. V tabulce 5 je pak možnost vidět srovnání s hodnotami pro rok 2010.

Obrázek 28 - Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku – průměrný muž (mm)

Obrázek 29 - Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku – průměrná žena (mm)

39

Obrázek 30 - Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku – unisex - průměr (mm)

Tabulka 5 – Průměrná výška sedáku a průměrná vzdálenost sedáku od dolní hrany lubu pro r. 1971, 1985 a 2010

Na níže zobrazených obrázcích 31 – 39 již vidíme současný stav vztahu člověka k nábytku pro stolování. Simulace znázorňují postavy, které odpovídají hodnotám 75. percentilu, 25. percentilu a průměrným hodnotám x. Obrázky 31 – 33 zobrazují podsoubor mužů, obrázky 34 – 36 podsoubor žen a obrázky 37 – 39 kompletní soubor (unisex).

75. percentil

Obrázek 31 - Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor mužů r. 2010

40

x

Obrázek 32 - Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) - podsoubor mužů r. 2010

25. percentil

Obrázek č. 33 - Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor mužů r. 2010

75. percentil

Obrázek č. 34 - Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor žen r. 2010

41

x


25. percentil


75. percentil

Obrázek č. 37 - Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – unisex r. 2010

42

x


25. percentil


Tabulka 6 - výška sedáku a vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu pro rok 2010

Ve výše uvedené tabulce 6 jsou shrnuty všechny zjištěné vzdálenosti sedáku od dolní hrany lubu a výšky sedáku pro postavy odpovídající proporcím naměřených v roce 2010 Mgr. Martinem Čutou. Červeně naznačená čísla znázorňují vzdálenosti 43

sedáku od dolní hrany lubu, které již nevyhovují současně platné normě ČSN 91 0820, která uvádí, že tato vzdálenost má být minimálně 170 mm. U dnešního průměrného muže je tedy tato hodnota nižší než 170 mm, což znamená, že výška lubu 620 mm nebude vyhovovat všem mužům, kteří mají stejné, podobné nebo větší tělesné rozměry, než jsou průměrné hodnoty. Stejně tak se dá říci, že normou stanovená minimální výška lubu nebude vyhovovat ani všem osobám, bez ohledu na pohlaví, které mají větší, stejné a pravděpodobně i o něco menší hodnoty tělesných rozměrů, než jsou hodnoty odpovídající 75. percentilu. Z výsledných hodnot je také možné si povšimnout velkého rozdílu mezi ženami a muži. Zatímco u žen je vzdálenost sedáku od dolní hrany lubu 180 mm platná pro ženu s proporcemi 75. percentilu, u mužů se vyskytuje stejná hodnota u muže s proporcemi 25. percentilu.

44

6

DISKUZE Ačkoliv ideálním způsobem výroby nábytku by byla individuální výroba pro

každého zvlášť, kde by byl všechen nábytek, který nás obklopuje zkonstruován přesně podle našich individuálních požadavků a antropometrických rozměrů, je současná výroba nábytku pochopitelně převážně sériová. U tohoto způsobu výroby není budoucí uživatel daného výrobku předem známý, a i když známe alespoň cílovou skupinu, jako jsou např. děti, pacienti zdravotnických zařízení apod., tak nám jsou jejich konkrétní tělesné rozměry vždy utajeny. Takový nábytek proto musí vyhovovat co nejširšímu spektru dnešní populace. Proto se při tvorbě nábytku obvykle vychází z rozměrů, které jsou stanoveny určitou normou. Normy sice nejsou nikterak závazné a plní pouze funkci doporučení, ale výrobci, ať už v individuální nebo sériové výrobě, se těmito normami v zásadě řídí. Je nutné si ale položit otázku, zda-li jsou současně platné normy ještě objektivní k tělesným proporcím současné dospělé populace, která se prokazatelně dlouhodobě mění. Zatímco měření antropometrických rozměrů u dětí probíhá již od roku 1951 každých deset let, poslední velké měření dospělé populace se uskutečnilo v roce 1985. Minimální vzdálenost dolní hrany lubu od podlahy, kterou udává norma ČSN 91 0820, je stanovena na 620 mm. Stejnou hodnotu uvádí i publikace Nábytek, člověk, bydlení (Dlabal 1977). Jak ale potvrzují určité analýzy této závěrečná práce, je pozitivní sekulární trend české populace stále aktuálním tématem. Výsledky praktické části ukazují, že hodnota 620 mm by už určité části populace nemusela vyhovovat. U mužských postav, nasimulovaných v programu Tecnomatix Jack s tělesnými rozměry, které odpovídají 75. percentilu, je výška horního okraje stehna nad podlahou vsedě 631 mm. I u hodnot 75. percentilu pro průměrného člověka bez ohledu na pohlaví se objevily hraniční hodnoty. Zajímavé výsledky se ale objevují především u vzdáleností sedáku od dolní hrany lubu. Norma udává tuto vzdálenost na minimálně 170 mm. Při minimální výšce lubu 620 mm byla ale naměřena v některých případech menší hodnota než 170 mm, a to konkrétně u dnešního průměrného muže a u průměrného člověka bez ohledu na pohlaví s tělesnými rozměry odpovídajícími 75. percentilu. Protože ale bylo u všech simulací uvažováno dokonalé sezení v poloze vzpřímeného sedu, kdy měly všechny postavy ideální výšku sedáku, je pravděpodobné, že při použití židle s o něco nižším sedákem, by již vzdálenosti sedáku od dolní hrany lubu těmto postavám vyhovovaly. Na druhou stranu je zřejmé, že i v takovém případě by sezení 45

mohlo být pro danou osobu dosti nepohodlné. Dále musíme vzít v úvahu, že existuje ještě celých 25% české populace s většími tělesnými rozměry, než jsou ty, které odpovídají 75. percentilu a u mužů to bude daleko víc jak 25%, protože naměřené hodnoty jsou nevyhovující už u muže s průměrnými tělesnými rozměry. Co se týče samotné výšky sedáku, která byla také předmětem analýzy, výsledky poukazují sice na to, že vlivem sekulárního trendu se hodnoty ideálních výšek sedáku zvětšily, ale i tak jsou pořád v souladu s normou ČSN 91 0620, která má poněkud široký rozptyl, a to 420 – 480 mm. Z výsledků této práce je zřejmé, že se nabízí otázka, zda-li by nebylo vhodné alespoň některé standardizované rozměry zrevidovat tak, aby vyhovovaly proporčním hodnotám dnešní populace, a to nejen v případě normy ČSN 91 0820 a normy ČSN 91 0620. Nejen pro takový případ by ale bylo velmi potřebné uskutečnit nové celostátní antropometrické měření, díky kterému by byly získány objektivní tělesné rozměry české populace, a to i když je pravděpodobné, že zorganizovat takové měření by bylo značně obtížné. Zabývat se návrhem nové vzdálenosti dolní hrany lubu od podlahy již nebylo předmětem této práce, ale je jisté, že min. výška 620 mm není nadále zcela vyhovující. Pro určení nového objektivního rozměru je nutné se zaobírat mnoha spolu souvisejícími faktory, proto bych ráda na tuto práci navázala v budoucnu při tvorbě diplomové práce, pokud ovšem do té doby již nebude téma podobného charakteru zpracováno.

46

7

ZÁVĚR Jedním z cílů této závěrečné práce bylo shrnutí zadané problematiky.

S pomocí níže uvedených zdrojů je tedy v teoretické části obecně a stručněji shrnuta jak oblast ergonomie, tak antropometrie. Dále je zde popsána většina ergonomických požadavků na prostor, potřebný pro pohodlné stolování, i na nábytek pro stolování určený – konkrétně tedy nároky na jídelní stůl a jídelní židli. Důležitým cílem však byla analýza dostupných antropometrických dat. Práce se zaměřuje na dostupná data posledních čtyřiceti let, pouze co se týče dospělé populace. Mezi ně patří jednak hodnoty, uvedené v publikaci Nábytek, člověk, bydlení (Dlabal 1977), které vychází z výzkumu institutu hygieny a epidemiologie, který byl ukončen roku 1971, dále sem řadíme tělesné rozměry, naměřené roku 1985 doc. Rndr. Pavlem Bláhou, CSc. Posledním měřením, z kterého bylo vycházeno, je měření celkem 256 respondentů, z toho 150 mužů a 106 žen, které probíhalo v průběhu roku 2010 pod vedením Mgr. Martina Čuty z Masarykovy univerzity. Nejprve byly porovnány hodnoty z těchto tří různých zdrojů za pomocí programu Tecnomatix Jack. Díky této analýze byl potvrzen dlouhotrvající pozitivní sekulární trend tělesných rozměrů české populace. Výsledky udávají, že v průměru se hodnota tělesné výšky od roku 1971 zvětšila o 80 mm. Tento nárůst má vliv i na další antropometrické rozměry. Zkoumána proto byla i výška vsedě, měřená od podlahy, výška podkolení vsedě, výška stehna nad sedadlem a výška horního okraje stehna nad podlahou vsedě. Tyto rozměry úzce souvisí s určením výšky lubu, vzdálenosti sedáku od dolní hrany lubu a s určením výšky sedáku. U všech těchto rozměrů byl také zjištěn pozitivní nárůst hodnot od roku 1971. Dále pak byly provedeny simulace postav, které odpovídají proporcím naměřeným v průběhu roku 2010. V Tecnomatix Jack byla vždy vytvořena postava s proporčními hodnotami 75. percentilu, 25. percentilu a průměrných rozměrů, a to zvlášť pro muže, ženy a průměrného člověka bez ohledu na pohlaví. Tyto postavy byly posléze přiřazeny k jednoduše znázorněnému jídelnímu stolu, s výškou lubu 620 mm, a posazeny na sedák do vzpřímeného sedu. Na základě těchto simulací bylo zjištěno, že minimální standardizovaná vzdálenost dolní hrany lubu od podlahy již nevyhovuje průměrným mužům, a tedy i mužům s rozměry 75. percentilu, stejně tak tato vzdálenost nevyhovuje u průměrného člověka bez ohledu na pohlaví s proporčními vlastnostmi 75. percentilu. Vzdálenost horní plochy sedáku židle od dolní hrany lubu je totiž podle výsledků u průměrného muže 165 mm, u muže s tělesnými rozměry 75. percentilu to je 47

dokonce 150 mm. V druhém nevyhovujícím případě je to 160 mm. Uvedené rozměry již nevyhovují normě. Největší rezervy ve vzdálenostech horní plochy sedáku od dolní hrany lubu byly zaregistrovány pochopitelně u ženské populace – u žen s tělesnými hodnotami 75. percentilu je to 180 mm, u žen s rozměry 25. percentilu je to 210 mm. Nutno však podotknout, že všechny postavy byly posazeny na ideální výšku sedáku. Tyto ideální výšky sedáku sice zaznamenaly pozitivní rozdíly ve srovnání s hodnotami z roku 1971 a z roku 1985, ale i tak nadále vyhovují normě.

8

SUMMARY

One of the objectives of this final thesis was summary of the specified issues. Using specified resources is in theoretical part briefly described field of anthropometry, ergonomics and ergonomic requirements for space and dining furniture. However, an important goal was analysis of available anthropometric data. This data was compared with an ergonomic Tecnomatix Jack software. First results of anthropometric measurements of 1971 and 1985 were compared with the results of measurements, which took place in 2010 under the leadership of Mgr. Martin Čuta from Masaryk University. On the basis of these comparisons was proven positive long-term secular trend in the Czech population. Physical height of the Czech population increased since 1971 by 80 mm. Furthermore, simulations of characters, which have physical dimensions measured by Mgr. Martin Čuta in 2010, were performed. The results of this simulation revealed that minimal splint height of dining table is not enough for an average man. This amount is not enough even for an average person regardless of sex, which has physical dimensions of the 75th percentile. Because all the standards that specify the dimensions of furniture, are based on the proportions of the human body and last major anthropometric measurements were held in 1985, there should be considered a new and comprehensive measurement of the Czech population and revise certain standards on this basis.

48

9

POUŽITÁ LITERATURA

ŠEDIVÝ, Vladimír. Ergonomie - cvičení. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004. 73 s. ISBN 80-7157-763-4. DLABAL, S., KITTRICHOVÁ, E., a kol., Nábytek, člověk, bydlení: základy navrhování nábytku a zařizování bytových interiérů. 1. vyd. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury: Čs. středisko výstavby a architektury, 1977. 177 s. CHUNDELA, Lubor. Ergonomie. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2007. 173 s. ISBN 978-80-01-03802-4. HÁJEK, Václav. Ergonomie v bytě, projektu a v praxi. Vyd. 1. Praha: Sobotáles, 2004. 128 s. ISBN 80-86817-00-8. BRUNECKÝ, Petr; ŠVANCARA, František. Interier - Člověk a nábytek. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995. 280 s. ISBN 80-7157-157-1. POŠTULKOVÁ, Ludmila. Typológia zariaďovacích prvkov bytu: člověk - priestor nábytok. Zvolen: Technická univerzita, 2007. 174 s. ISBN 978-80-228-1797-4. BRUNECKÝ, Petr. Standardy nábytku. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009. 121 s. ISBN 978-80-7375-297-2. BLÁHA, Pavel a kol. Antropometrie československé populace od 6 do 35 let: Československá spartakiáda 1985, Díl 1 - část 2. Praha: Ústřední štáb Československé spartakiády 1985 ve spolupráci s vědeckometodickým oddělením ÚV ČSTV a Ústavem národního zdraví pro vrcholový sport, 1986. 357 s. ISBN 978-80-7375-297-2. GLIVICKÝ, Vladimír a kol. Úvod do ergonomie. Praha: Nakladatelství ROH, 1975. 268 s. ISBN 978-80-7375-297-2. KANICKÁ, L., Typologie nábytku. Brno, 2007. 87 s. Materiály k přednášce. Mendelova univerzita.

DVOULETÁ, Kateřina .Současná antropometrie a její význam pro navrhování nábytku. Brno, 2009. 45 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita, Fakulta lesnická a dřevařská, Ústav nábytku, designu a bydlení. Vedoucí práce Ludvika Kanická.

49

URBANOVÁ, Kamila. Stolování a jídlo v interiéru pro bydlení. Brno, 2010. 62 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita, Fakulta lesnická a dřevařská, Ústav nábytku, designu a bydlení. Vedoucí práce Martin Kovařík. ŠMEJKALOVÁ, Lenka. Stolování v bytě. Brno, 2010. 61 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita, Fakulta lesnická a dřevařská, Ústav nábytku, designu a bydlení. Vedoucí práce Petr Brunecký.

10

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

Typologie-nabytku.blogspot.com [online]. [cit. 2011-04-22]. Vše o nábytku. Dostupné z WWW: . Typologie-nabytku.blogspot.com [online]. [cit. 2011-04-22]. Vše o nábytku. Dostupné z WWW: . MAREK, Jaromír. Radio.cz [online]. 02-04-2003 [cit. 2011-04-22]. Češi jsou o 12 cm vyšší než před sto lety. Dostupné z WWW: . Quido.cz [online]. [cit. 2011-04-22]. Louis Alphonse Bertillon. Dostupné z WWW: . VIGNEROVÁ, Jana. Szu.cz [online]. 07-01-2008 [cit. 2011-04-22]. Celostátní antropologický výzkum. Dostupné z WWW: . Wikipedia.org [online]. [cit. 2011-04-22]. Marcus Vitruvius Pollio. Dostupné z WWW: . Wikipedia.org [online]. [cit. 2011-04-22]. Antropologie. Dostupné z WWW: . Web digitální továrny [online]. c 2008 [cit. 2011-05-04]. Tecnomatix Jack . Dostupné z WWW:

50

Muzeum-umeni-benesov.cz [online]. [cit. 2011-05-04]. Ergonomie. Dostupné z WWW: . Optingservis.cz [online]. c2011 [cit. 2011-05-05]. OPTING servis. Dostupné z WWW: .

11 1

SEZNAM CITACÍ

ŠEDIVÝ, Vladimír. Ergonomie - cvičení. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická

univerzita, 2004. 73 s. ISBN 80-7157-763-4. 2

ŠEDIVÝ, Vladimír. Ergonomie - cvičení. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická

univerzita, 2004. 73 s. ISBN 80-7157-763-4. 3

DLABAL, S., KITTRICHOVÁ, E., a kol., Nábytek, člověk, bydlení: základy

navrhování nábytku a zařizování bytových interiérů. 1. vyd. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury: Čs. středisko výstavby a architektury, 1977. 177 s. 4

CHUNDELA, Lubor. Ergonomie. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2007. 173 s. ISBN

978-80-01-03802-4. 5

HÁJEK, Václav. Ergonomie v bytě, projektu a v praxi. Vyd. 1. Praha: Sobotáles,

2004. 128 s. ISBN 80-86817-00-8. 6

HÁJEK, Václav. Ergonomie v bytě, projektu a v praxi. Vyd. 1. Praha: Sobotáles,

2004. 128 s. ISBN 80-86817-00-8. 7



BRUNECKÝ, Petr; ŠVANCARA, František. Interier - Člověk a nábytek. Brno:

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995. 280 s. ISBN 80-7157-157-1.

51

9





POŠTULKOVÁ, Ludmila. Typológia zariaďovacích prvkov bytu: člověk - priestor -

nábytok. Zvolen: Technická univerzita, 2007. 174 s. ISBN 978-80-228-1797-4. 12

BRUNECKÝ, Petr. Standardy nábytku. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická

univerzita, 2009. 121 s. ISBN 978-80-7375-297-2. 13





BRUNECKÝ, Petr. Standardy nábytku. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická

univerzita, 2009. 121 s. ISBN 978-80-7375-297-2. 16

BRUNECKÝ, Petr; ŠVANCARA, František. Interier - Člověk a nábytek. Brno:

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995. 280 s. ISBN 80-7157-157-1. 17

Web digitální továrny [online]. c 2008 [cit. 2011-05-04]. Tecnomatix Jack . Dostupné

z WWW: 18

Muzeum-umeni-benesov.cz [online]. [cit. 2011-05-04]. Ergonomie. Dostupné z

WWW: . 19

DVOULETÁ, Kateřina. Využití antropometrie v oblasti úložného nábytku a nábytku

pro práci a stravování. Brno, 2011. 104 s. Diplomová práce. Mendelova univerzita, Fakulta lesnická a dřevařská, Ústav nábytku, designu a bydlení. Vedoucí práce Martin Kovařík.

52

20

PLIŠČINSKÁ, Petra. Antropometrie a její vliv v oblasti navrhování nábytku. Brno,

2009. 45 s Bakalářská práce. Mendelova univerzita, Fakulta lesnická a dřevařská, Ústav nábytku, designu a bydlení. Vedoucí práce Martin Kovařík.

12

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1

Vitruvianský muž – Da Vinci

World-mysteries.com [online]. c 2002 - 2009 [cit. 2011-04-29]. Vitruvian Man by Leonardo da Vinci. Dostupné z WWW: . Obrázek 2

Modulor – Le Corbusier

Cartage.org [online]. [cit. 2011-04-29]. Le Corbusier. Dostupné z WWW:. Obrázek 3

Měření délky předloktí

DVOULETÁ, Kateřina . Současná antropometrie a její význam pro navrhování nábytku. Brno, 2009. 45 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita, Fakulta lesnická a dřevařská, Ústav nábytku, designu a bydlení. Vedoucí práce Ludvika Kanická. Obrázek 4

Profil ʺen faceʺ

ROTTOVÁ, Eva . Gymcheb.cz [online]. [cit. 2011-04-29]. Antropometrické měření a dědičné znaky v mé rodině. Dostupné z WWW: . Obrázek 5

Vzpřímený sed

DLABAL, S., KITTRICHOVÁ, E., a kol., Nábytek, člověk, bydlení: základy navrhování nábytku a zařizování bytových interiérů. 1. vyd. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury: Čs. středisko výstavby a architektury, 1977. 177 s. Obrázek 6

Minimální vzdálenost pro odsunutí židle

Tamtéž Obrázek 7

Minimální místo pro stolování za použití lavic

Tamtéž Obrázek 8

Minimální prostor mezi stolem a úložným nábytkem 53

Tamtéž Obrázek 9

Minimální komunikační prostory

Tamtéž Obrázek 10 Minimální jídelní místo Tamtéž Obrázek 11 Optimální rozměry při zvýšené pultové jídelní ploše a zvýšeném sezení Tamtéž Obrázek 12 Optimální, dostatečné a minimální rozměry funkční plochy Tamtéž Obrázek 13 Židle univerzální jídelní Tamtéž Obrázek 14 Postavy různých proporcí Web digitální továrny [online]. c 2008 [cit. 2011-05-04]. Tecnomatix Jack . Dostupné z WWW: Obrázek 15 Biomechanický model člověka v tecnomatix Jack Web digitální továrny [online]. c 2008 [cit. 2011-05-04]. Tecnomatix Jack . Dostupné z WWW: Obrázek 16 Antropometr Optingservis.cz [online]. c2011 [cit. 2011-05-05]. OPTING servis. Dostupné z WWW: . Obrázek 17 Torakometr Optingservis.cz [online]. c2011 [cit. 2011-05-05]. OPTING servis. Dostupné z WWW: . Obrázek 18

Rozdíly v průměrných výškách – unisex

Zdroj vlastní práce Obrázek 19 Rozdíly ve výškách vsedě - muži Zdroj vlastní práce Obrázek 20 Rozdíly ve výškách vsedě – ženy Zdroj vlastní práce Obrázek 21 Rozdíly ve výškách vsedě – unisex 54

Zdroj vlastní práce Obrázek 22 Rozdíly výšek stehen nad sedadlem - muži Zdroj vlastní práce Obrázek 23 Rozdíly výšek stehen nad sedadlem – ženy Zdroj vlastní práce Obrázek 24 Rozdíly výšek stehen nad sedadlem – unisex Zdroj vlastní práce Obrázek 25 Rozdíly výšek horního okraje stehna od podlahy – muži Zdroj vlastní práce Obrázek 26 Rozdíly výšek horního okraje stehna od podlahy – ženy Zdroj vlastní práce Obrázek 27 Rozdíly výšek horního okraje stehna od podlahy – unisex Zdroj vlastní práce Obrázek 28 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku – průměrný muž Zdroj vlastní práce Obrázek 29 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku – průměrná žena Zdroj vlastní práce Obrázek 30 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku – unisex - průměr Zdroj vlastní práce Obrázek 31 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor mužů r. 2010 Zdroj vlastní práce Obrázek 32 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor mužů r. 2010 Zdroj vlastní práce Obrázek 33 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor mužů r. 2010 Zdroj vlastní práce Obrázek 34 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor žen r. 2010 Zdroj vlastní práce 55

Obrázek 35 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor žen r. 2010 Zdroj vlastní práce Obrázek 36 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – podsoubor žen r. 2010 Zdroj vlastní práce Obrázek 37 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – unisex r. 2010 Zdroj vlastní práce Obrázek 38 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – unisex r. 2010 Zdroj vlastní práce Obrázek 39 Vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu / výška sedáku (mm) – unisex r. 2010 Zdroj vlastní práce

13

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1

Názvy antropometrických bodů dle ČSN EN ISO 7250

DVOULETÁ, Kateřina. Využití antropometrie v oblasti úložného nábytku a nábytku pro práci a stravování. Brno, 2011. 104 s. Diplomová práce. Mendelova univerzita, Fakulta lesnická a dřevařská, Ústav nábytku, designu a bydlení. Vedoucí práce Martin Kovařík. Tabulka 2 – 6 Tabulka 2

zdroj vlastní práce Rozdíly vzdáleností mezi horním okrajem stehna a dolní hranou lubu jídelního stolu

Tabulka 3

Změny jednotlivých rozměrů mužů, žen a průměrného člověka – r. 1971, 1985 a 2010

Tabulka 4

Tělesné rozměry pro rok 2010

Tabulka 5

Průměrná výška sedáku a průměrná vzdálenost sedáku od dolní hrany lubu pro r. 1971, 1985 a 2010

Tabulka 6

Výška sedáku a vzdálenost horní plochy sedáku od dolní hrany lubu pro rok 2010 56

Stolování a jeho ergonomické požadavky

Recommend Documents