Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb
Stáří a jeho problémy Bakalářská práce
Autor:
Mariya Prodan
Obor:
Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb
Vedoucí práce:
Praha
doc. RNDr. Jaroslava Pavelková, CSc.
Červen 2012
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 24. června 2012 .................................... Mariya Prodan
Poděkování: Děkuji doc. RNDr. Jaroslavě Pavelkové, CSc. za odborné vedení bakalářské práce. Dále děkuji pacientům, které jsem navštěvovala v domácí péči za vyplnění dotazníků.
Anotace Práce je věnována stáří a problémům ţivota s touto etapou spojené. Je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se věnuje péči o seniory jak ve zdravotní tak v sociální oblasti v České republice. Popisuje demografickou změnu, potřeby a problémy starých lidi. Praktická část představuje výzkum, který řešil, jak jsou senioři samostatní a jakou potřebují pomoc, aby byli spokojeni s ţivotem ve stáří.
Klíčová slova Stáří, senior, péče o staré občany, základní potřeby seniorů, pomoc starým lidem
Annotation The paper is dedicated to the aging and problems which are associated with this stage of life. It is divided into two parts: theoretical and practical. Theoretical part is dedicated to the care about the elderly in health and social sectors in the Czech Republic. It describes the demographic change of population growth, needs and problems of old people. Practical part presents the research which shows how independent old people are, and what help they might need in order to be satisfied with life in their age.
Key words Aging, senior, care about the elderly, basic needs of seniors, help the elderly
OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 7 Cíle bakalářské práce ............................................................................................................... 8 TEORETICKÁ ČAST ............................................................................................................. 9 1 Stárnutí populace ................................................................................................................. 9 1.1Projekce populačního vývoje v České republice ............................................................ 11 2 Stárnutí jedince .................................................................................................................. 13 2.1 Gerontologie a geriatrie ................................................................................................. 14 3 Změny ve stáří .................................................................................................................... 15 3.1 Biologické stáří .............................................................................................................. 15 3.2 Sociální stáří .................................................................................................................. 19 3.3 Psychické změny............................................................................................................ 21 4 Potřeby seniorů .................................................................................................................. 23 4.1 Potřeby seniorů podle Alberta Pessa a Diany Boydenové ............................................. 26 5 Problémy seniorů ............................................................................................................... 28 6 Vývoj sociálních služeb v České republice ...................................................................... 32 6.1 Sociální pomoc lidem ve stáří ........................................................................................ 33 6.2 Domovy pro seniory a domácí péče .............................................................................. 35 7 Náklady a finance na seniora z pohledu České republiky a Europské unie ................. 39 PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 42 8 Cíl výzkumu........................................................................................................................ 42 9 Hypotézy výzkumu ............................................................................................................ 43 10 Metodika práce .................................................................................................................. 44 10.1 Pouţitá výzkumná metoda ........................................................................................... 44 11 Výsledky.............................................................................................................................. 45 11.1 Vyhodnocení dotazníku pro uţivatele domácí zdravotní sluţby ................................. 45 12 Závěry výzkumu ................................................................................................................ 56 Diskuse ..................................................................................................................................... 58 Závěr ........................................................................................................................................ 62 13 Seznam literatury ............................................................................................................... 63 13.1Internetové zdroje ......................................................................................................... 64 Přílohy ..................................................................................................................................... 65
Úvod Stáří je přirozenou etapou lidského ţivota. Téma stárnutí a kvality ţivota ve stáří, jeho naplněnosti a smyslu se týká kaţdého dospělého jedince. V důsledku demografického stárnutí se výrazně mění struktura společnosti. Na celém světě, a ve vyspělých zemích obzvláště, přibývá starých lidí. Také v České republice narůstá počet seniorů a pokračování této tendence lze očekávat i v budoucnosti. Stále větší část dospělého ţivota budou lidé proţívat ve stáří. Tento demografický vývoj s sebou nese závaţné ekonomické, sociální, zdravotní, ale také psychologické a etické důsledky. Populace současných seniorů se vyznačuje tím, ţe je heterogenní. Zahrnuje jedince aktivní, tvořivé, zaměstnané, realizující své zájmy, ţijící v rodině a v kontaktu s přáteli a známými, ale také ty, kteří postupně ztrácejí své ţivotní role a nejbliţší rodinné příslušníky. Namísto ţivota v centru dění můţe hrozit osamělost. Staří lidé se odlišují i rozdílnou finanční situací a materiálními podmínkami, v nichţ ţijí. Do seniorské populace patří lidé zdraví, ale i nemocní, kterým ubývá sil a ztrácí soběstačnost. Starý člověk můţe proţívat tuto etapu jako plodný podzim ţivota, bohatě naplněný prací, zkušenostmi, dobrými vztahy a záţitky, které vedou k rozvoji jeho vnitřního proţívání, moudrosti a celistvosti. Můţe ale i ţivořit jako nešťastný, zahořklý a osamělý jedinec, pro něhoţ je náplní dne opakování fyzických i duševních ztrát, neustálá kritika a nespokojenost se vším a se všemi kolem sebe. Jak je však zdůrazněno v Deklaraci Evropské konference o péči a ochraně starších lidí, která se konala v květnu 2009 v Praze a nesla podtitul „Vůle a podpora ke smyslu, důstojnosti a respektu, vůle ke smyslu, touha po uspokojení i vyšších lidských potřeb, bývá často podceňována“. Za kvalitu ţivota a jeho smysl ve stáří sice odpovídá ve velké míře stárnoucí jedinec sám, ale je i v zájmu společnosti, aby současné i budoucí generace seniorů byly zdravější, zdatnější, samostatnější a na stáří připravené. Aby se lidé dokázali dobře a včas rozhodovat jak a také kde poslední úsek svého ţivota proţijí (Ondrušová 2011, 9-10).
7
Cíle bakalářské práce Obecné cíle Vyhledat a analyzovat informace o problematice stáří Charakterizovat potřeby seniorů Zjistit a analyzovat problémy, které trápí seniory Analyzovat sociální pomoc seniorům Srovnat ţivot seniorů v současné době v České republice a v Evropské unii
Praktické cíle výzkumu Zjistit, jak často navštěvují senioři lékaře Zjistit, jsou-li spokojeni s vybíraným poplatkem u lékaře 30 CZK Zjistit, zda jsou senioři spokojeni s chováním zdravotnického personálu k nim Zjistit, stačí-li ze svého měsíčného důchodového rozpočtu senioři zaplatit zdravotní a sociální sluţby Zjistit, zda přispívá stát seniorům na péči Zjistit, zda seniorům nezpůsobilo zvýšení poplatku za pobyt v nemocnici na částku 100 CZK finanční problémy
8
TEORETICKÁ ČAST 1
Stárnutí populace Ţivot pro člověka je časově prvním z darů, bez něhoţ by další dary nemohly
existovat(Smrčková 2011, 141). Jak popisuje L. Rabušic (2002, 3-4),stárnutí je vlastností kaţdého ţivého organismu. Kaţdý z nás ví, ţe naše fyzické, ale i psychické schopnosti se s přibývajícími léty postupně mění, aţ chřadnou. Jednou přijde den, kdy z důvodů sešlosti organismu umřeme. V individuální zkušenosti je tak stáří představováno především s úpadkem, mizením a zánikem. Stárnutí je široký pojem, který patři nejen jedincům, ale také populacím (in Rabušic 2002, 3-4). Jenţe populace mají, na rozdíl od jedinců, schopnost nejenom nestárnout, nýbrţ dokonce mládnout. Je to dáno tím, ţe stárnutí populace není biologickým procesem, jako je tomu u jedinců, ale procesem strukturálním. Jedinci stárnou biologicky a fatálně. Populace stárnou strukturálně, tedy proto, ţe se mění jejich sloţení. Narůstá tedy podíl osob, které jsou povaţovány za staré. Pokud naopak narůstá podíl mladé sloţky populace (tedy osob ve věku 0-14 let), populace mládne. Děje se tak tehdy, kdyţ dochází ke zvýšení intenzity plodnosti a v populaci se rodí více dětí. Struktura jakékoliv populace se mění díky třem demografickým procesům: porodnosti, úmrtnosti a migraci. (Porodnost, kolik se lidí narodilo za průměrné obdobi. Úmrtnost, kolik zemţelo za vybrané obdobi. Migrace, jaký počet lidi se přestehovalo do zahraniči). Demografie ukázala, ţe moderní populace ve svém vývoji směřují k demografické přeměně, která ve stručnosti znamená, ţe historicky vysoké míry porodnostia úmrtnosti se postupně sniţují (byť ve fázovém posunu, kdy se úmrtnost sniţovala rychleji neţ porodnost, coţ vedlo k populačnímu růstu), aby na konci přeměny byla porodnosti úmrtnost na nízkých a vyváţených hodnotách (např. Rabušic 2001). Jelikoţ nízká úmrtnost se stává univerzálním faktem moderních společností, je z dlouhodobého hlediska, jak ukázal jiţ v šedesátých letech Coale (1964), s touto nízkou úrovní úmrtnosti srovnatelná pouze nízká porodnost – jinak by se populace naší planety rozrostla do fyzicky nezvládnutelných rozměrů. A jelikoţ nízká porodnost produkuje populační stárnutí, je tento jev zákonitým efektem ukončené demografické přeměny – rodí-li se relativně málo dětía úmrtnost je stabilizována (nebo se
9
dokonce dále sniţuje), dostává věková struktura populace urnovitý tvar s malými podíly mladé populace a vyššími podíly populace seniorské (viz Obr.1), Rabušic (2002, 3-4). Spousta autorů se zabývá délkou lidského ţivota. Malíková (2011, 16) ve své knize uvádí, ţe střední délka ţivota (synonymum: pravděpodobná nebo očekávaná doba doţití, angl. life-span je veličina, která nás informuje o tom, kolika roků se s vysokou pravděpodobností doţije právě narozené zdravé dítě. V České republice je střední délka ţivota ţen 78,1 roku a muţů 71,5 roku (Haškovcová 2006, 11). Obrázek 1 Model věkové struktury stárnoucí populace
Zdroj: Publikace Rabušic L. (2002) „Stárnutí populace jako pohroma nebo sociální výzva?“
10
1.1 Projekce populačního vývoje v České republice Populační vývoj a stárnutí populace v České republice je podobný jako v celéevropské unii. Jak uvádí Ondrušová (2011, 23), cílem projekce zpracované Českým statistickým úřadem je nastínit směr budoucího populačního vývoje České republiky a ukázat na změny ve věkovém sloţení obyvatelstva, které jsou neodvratitelné a budou výrazné. Projekce však nemůţe předvídat náhlé působení vnějších vlivů, které mohou mít z krátkodobého hlediska silné důsledky např. hluboké ekonomické krize, výrazné změny v systému sociálních opatření či epidemie závaţných nemocí. Ty mohou také ovlivnit úroveň porodnosti i úmrtnosti. Hlavní závěry projekce obyvatelstva České republiky do roku 2050 jsou následující:1 Celkový počet obyvatel se pravděpodobně mírně sníţí Předpokládané je zvýšení úrovně plodnosti, její úrovně před rokem 1989 by ale jiţ dosaţeno být nemělo Relativně nízká porodnost tak bude hlavním faktorem sníţení početního stavu obyvatel a přispěje k jeho významnému populačnímu stárnutí Česká republika zůstane imigrační zemí, bude získávat obyvatele zahraniční emigrací Úmrtnostní poměry se zlepší, poroste naděje doţití muţů i ţen vyššího věku Obyvatelstvo České republiky výrazně zestárne. Podíl osob ve věku nad 65 let by se mohl v roce 2050 přiblíţit k jedné třetině, coţ by znamenalo zdvojnásobení současného podílu Nejrychleji bude přibývat osob v nejvyšším věku – počet obyvatel starších 85 let by se měl do roku 2050 zpětinásobit Úvahy o budoucích počtech seniorů jsou zaloţeny pouze na odhadech a skutečný vývoj, především ve vzdálenějším časovém horizontu, můţe být odlišný. Podle autorského kolektivu Válkové, Kojesové a Holmerové (2010, 7-8) přestoţe počet obyvatel České republiky poprvé po 13 letech vzrostl v roce 2006, je tento jev pouze stavem přechodným, který je dán zejména odloţenou porodností relativně silných ročníků ţen a dalším sníţením úmrtnosti.2 Populace České republiky však bude nadále ubývat a rychle stárnout. 1 2
) http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf ) Zdravotnická ročenka 2006. Praha: ÚZIS, 2007
11
V současnosti lze charakterizovat demografické změny zejména jako stárnutí populace, neboť dochází k dosud nevídané „disproporci“ v populačním vývoji, kdy počet starých lidí přibývá nebývalým způsobem, coţ je dáno zejména prodluţováním věku doţití.3 Do roku 2050 budou osmdesátiletí a starší lidé představovat významnou část seniorské populace, 17,4 % na Slovensku, 31,4 % ve Švédsku, 29,5 %, 44,1 % v Německu4a v České republice 33,3 %. Příloha č. 3 dokládá podíl starých lidí v letech 1960-2040.
3
) Schoenmaeckers RC, Van der leyden L: Population Agein - Towards an Improvement of Quality of Life. Brussels. Vlaamse Overheid. 2007. 4 ) Marin B, Leichsering K, Rodrigues R, Huber M: Who Cares? Coare coordination and cooperation to enhance quality in elderly care in the Europen union. Discussion paper. Conference on Healthy and Dignified Ageing, Stockholm, 15-16 september 2009
12
2
Stárnutí jedince Stárnutí je pojem, který je nezbytně propojen s lidskou bytostí, ale týká se nejenom
člověka a také všeho co ho obklopuje. V. Pacovský (1997, 54) definuje stárnutí, ţe je to postoupnost nezvratných změn, které nastávají v ţivém organismu („stárnout“ můţe i neţivá hmota, např. různé materiály, ovšem podle jiných, mnohem jednodušších principů) a postupně omezují a zeslabují jeho jednotlivé funkce. Je to „ústup“ po dosaţení vrcholu anatomického i funkčního růstu v širokém slova smyslu (v odborné terminologii „dokončený růst“). Stárnutí je proces, má určitou časovou dynamiku, je geneticky naprogramováno, řídí se druhově specifickým časovým zákonem, podléhá formativním vlivům prostředí. Z hlediska vývoje jedince (ontogeneze) je stárnutí vlastně cestou do stáří. Stáří se povaţuje za přirozenou, v pořadí poslední ontogenetickou etapou ţivota. Podle M. Peterkové typické vlastnosti starého člověka snad ani neexistují, ale obecně platí, ţe se některé vlastnosti, které měl dotyčný jedinec jiţ dříve, se jakoby zvýrazňují, zesilují (např. starostlivost se mění v úzkostnost a mentorování, spořivost v lakotu, nerealistický pohled v nesoudnost apod.). Jedinec je mnohem méně adaptabilní a v důsledku toho trvá na svých návycích a stereotypech, bývá přecitlivělý a málo empatický. Ţije často ve vzpomínkách, hodnotí uplynulý ţivot a více či méně úspešně se vyrovnává s faktem blíţící se smrti. To, zda bude člověk brát smrt jako vysvobození, zda se jí bude bát, případně bude fakt neodvratnosti smrti popírat nebo k němu zaujme realistický postoj, závisí jak na aktuálních podmínkách, tak především na průběhu celého dosavadního ţivota jedince. Skončí-li někdo bilancování svého ţivota s pocitem marnosti nebo nenaplnění, bude se s konečností své existence smiřovat hůře neţ člověk spokojený.5 Většina lidí z těch, kteří vyuţívají domácí zdravotní péči při diskusi říká, ţe nepoznali, kdy vlastně začali stárnout. Jak popisují Kozáková a Müller (2006, 8) na otázku, kdy stáří nastává, se názory různí. Víme, ţe stáří a stárnutí je individuální a jeho průběh závisí na mnoha okolnostech. Věk je jednou ze základních charakteristik člověka, a ačkoliv kaţdý individuálně stárne, z hlediska chronologického stárneme všichni stejně. Věda, která se zabývá stárnutím a stáři je gerontologie.
5
) http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/obdobi-stari.htm
13
2.1 Gerontologie a geriatrie Gerontologie podle Z. Kalvacha a kolektivu (1997, 24-25) není samostatná vědní disciplína,
ale
multidisciplinární
souhrn
poznatků
o
stárnutí
a
stáří.
Pojem
je etymologicky odvozen od řeckého geron, - ntos = stařec (později navrhovaná geratologie od gerás = stáří se jiţ neuplatnila) a poprvé byl pravděpodobně pouţit I. I. Mečnikovem (1845-1916), nositelem Nobelovy ceny. Byl spolupracovníkem L. Pasteura v Paříţi v roce 1903.
Mohutným
impulsem
pro
rozvoj
gerontologie
jako
typicky
komplexní,
multidisciplinární a multidimenzionální oblasti je, kromě demografického vývoje, souhrn určitých předpokladů a domněnek (paradigma věd).Gerontologie jako vědní obor se člení do tří hlavních proudů (in Kalvach a kolektiv 1997, 24-25) gerontologie experimentální (biologická) – zabývá se otázkami, proč a jak ţivé organizmy stárnou, dnes především na celulární a subcelulární úrovni gerontologie
sociální
–
zabývá
se
vzájemným
vztahem
starého
člověka
a společnosti, co staří lidé od společnosti potřebují, i tím, jak stárnutí populace ovlivňuje společnost a její rozvoj. Jde o širokou problematiku zahrnující demografii, sociologii, psychologii, ekonomii, politologii, právní vědy, urbanistiku, architekturu, pedagogiku i další oblasti gerontologie klinická (geriatrie v širším slova smyslu) se zabývá zvláštnostmi zdravotního stavu a chorob ve stáří, specifickými aspekty jejich výskytu, klinického obrazu, průběhu, vyšetřování, léčení i sociálních souvislostí Pojem Geriatrie vnímáme v širším slova smyslu, tedy mluvíme o klinické gerontologii. Etymologicky je odvozen z řeckých slov geron (stařec) a iatro (léčím) analogicky z pojmu pediatrie. Poprvé byl pouţit pravděpodobně roku 1909 I. L. Nascherem (1863-1944). Tento americký lékař vídeňského původu, v roce 1914 vydal základní monografii Geriatrics). Jak uvádí Z. Kalvach a kol. (1997, 25), geriatrie je v uţším slova smyslu v některých státech (např. Česká republika, Slovensko, Španělsko, Velká Británie, Irsko) samostatný specializační lékařský obor vycházející z vnitřního lékařství a zabývající se kromě všeobecně interní problematiky i sounáleţijícími problémy rehabilitačními, neurologickými, psychiatrickými, ošetřovatelskými a propojením s primární péčí (praktický lékař, domácí ošetřovatelská péče) i sociálními sluţbami. Jádrem oboru není dlouhodobé ošetřovatelství, nýbrţ zachování a obnova soběstačnosti a rozvoj specifického geriatrického reţimu.
14
3
Změny ve stáří Jedinec se nemůţe zůstávat stále mladým. S kaţdým rokem přibývá moudrost, ale
takéfyziologické změny.Člověk odchází ze zaměstnání do důchodu, mění tak svůj status zaměstnance na status důchodce. Přichází nemoci, na které nemyslil. Průběh lidského ţivota bývá různým způsobem periodizován. Jednotlivých kategorizací existuje podle Kozákové a Müllera (2006, 9) velké mnoţství. Jednotné vymezení a periodizace stáří je obtíţné, neboť všechny změny příčinné i následné se vzájemně prolínají, mnohé jsou protichůdné. Ve vyšším věku dochází vlidském organismu k mnoha změnám, které s sebou stáří přináší a kterým se nelze vyhnout. U lidí se však projevují značnými individuálními rozdíly. Také jejich nástup je časově různorodý v souvislosti s genetickými dispozicemi, ţivotním stylem, zlozvyky apod. Všechny změny spolu vzájemně souvisí a ovlivňují se (Mlýnkova 2011, 20). Gruss (2009, 71) popisuje, to jak se bude s věkem měnit fyzický stav, závisí především na tom, do jaké míry je organismus vystaven procesům opotřebení a jaké moţnosti oprav a regenerace má k dispozici. Procesy opotřebení jsou normální a nevyhnutelnou součástí ţivota; opravné a regenerační mechanismy mohou dopady jejich působení zmírnit. Rovnováha mezi opotřebením a opravnými procesy je rozhodující pro směr, jakým se bude proces stárnutí ubírat. Pokud bude investováno dostatečné mnoţství energie do oprav a regenerace, můţe být organismus zachováván v dobré kondici a jeho šance na přeţití a schopnost rozmnoţování se s věkem nesniţují. Pokud ale převáţí opotřebení, kondice se v průběhu času zhoršuje a stárnutí se v průběhu let projevuje stoupajícím rizikem úmrtí. I kdyţ člověk nepociťuje, ţe začal stárnout, nastávají však viditelné tělesné změny. Jak uvádí Malíková (2011, 19) biologické aspekty stárnutí představují průběh typických tělesných změn ve stárnoucím organismu. Změny probíhají u jednotlivých osob odlišnou rychlostí a s různou intenzitou a souvisejí se vznikem a výskytem nemocí obvyklých ve stáří. K těmto změnám dochází nejprve uvnitř organismu člověka a aţ následně se projevují i navenek. Kaţdého jedince se týkají změny ve stáří, a kaţdý člověk proţívá biologické, sociální a psychické změny.
3.1 Biologické stáří Jak popisuje Z. Kalvach a kolektiv (1997, 18-19) je biologické stáří hypotetické označení konkrétní míry změn involučních (atrofie, pokles funkční zdatnosti, změny regulačních a adaptačních mechanismů), obvykle těsně propojených se změnami způsobenými těmi chorobami, které se vyskytují s vysokou frekvencí převáţně ve vyšším 15
věku (např. ateroskleróza). Jednou z nejvýznamnějších teorií o dělení tělesných buněk, je teorie L. Hayflicka, který v 60. letech prokázal, ţe počet dělení, kterých jsou tělesné (somatické) buňky schopny, není neomezený, nýbrţ při narození činí asi 80 a na počátku stáří asi 30 dělení (z této zákonitosti se vymykají pouze buňky maligních nádorů, které ztrácejí schopnost kontaktní inhibice a získávají „buněčnou nesmrtelnost“, pokud by byla hodnocena počtem moţných dělení). Změny stárnutí nastávají v celém organismu, odnáší to kaţdý orgán. V. Pacovský (1997, 56-57) ve své knize „Proti věku není léků? Úvahy o stárnutí a stáří“ uvádípoznatky o biologickém stárnutí, a rozděluje je: Omezení rezerv, sníţení adaptačních schopností a odolnosti k zátěţím Změna
imunitních
mechanismů,
zvláště
pak
pokles
imunity
protiinfekční
a protinádorové. Proto snadněji vznikají infekce a s věkem stoupá výskyt většiny nádorů Změny v tvorbě mnoha hormonů a v jejich působení Zpomalení psychomotorického tempa a vedení nervových vzruchů. Úbytek nervových buněk Zhoršování smyslů (zrak, sluch, chuť, čich, hmat) Úbytek funkcí většiny orgánů. Orgány pracují bez rezerv, coţ se projeví neschopností zvyšovat výkon podle aktuální potřeby organismu Úbytek svalové hmoty s poklesem svalové síly. Pokles celkové tělesné vody, s přibývajícím věkem se člověk „vysušuje“. Zmnoţování tukové tkáně Úbytek kostní hmoty, ztráta vápníku z kostí. Řídnutí kostí, sklon ke zlomeninám Podobné informace o biologických změnách uvádí autorka Mlýnková (2011, 21-23). Tělesné změny se podle ní týkají většiny orgánových soustav a jejich orgánů. Nejvíce nápadné změny jsou na kůţi nebo pohybovém systému, které zřetelně vidíme. Při kožních změnách dochází ke sníţení aktivity mazových ţláz. Kůţe ztrácí schopnost zadrţovat vodu. Proto můţe být kůţe suchá a svědí. Na rukou, horních končetinách nebo v obličeji se mohou objevovat hnědé, tzv. stařecké skvrny. Je to projev nahromadění melanocytů (buňky tvořící koţní pigment). Naopak, můţe se stát, ţe se v kůţi objeví bledá místa, v nichţ pigment zcela chybí. Dochází ke sníţení mnoţství elastických vláken. Kůţe můţe být méně elastická, tvoří se vrásky, sniţuje se koţní turgor (napětí kůţe). V podkoţí můţe docházet ke ztrátě tukové tkáně. Kůţe je pak tenká a můţe připomínat pergamenový 16
papír.Přídatné orgány – vlasy, chlupy a nehty – procházejí téţ změnami (šedivění, řídnutí, u nehtů ztluštění a výskytem podélných rýh). Občas potkáváme starší lidi, kteří mají zdeformované horní nebo dolní končetiny. Na ulici potkáváme kulhající a shrbené důchodce, coţ je často důsledkem změn pohybového systému. Podle Mlýnkové (2011, 21-23) v pohybovém systému dochází ke změnám, spojeným s výškou a váhou postavy. Ke sníţení výšky postavy dochází z důvodu atrofie meziobratlových plotének. Někteří senioři mohou chodit v mírném předklonu. Příčinou je ochabování kosterních svalů, které jiţ nejsou schopny udrţet postavu zpříma. Kosti mohou řídnout a stát se křehkými, a tím se můţe zvyšovat riziko zlomenin a úrazů. Moţný úbytek kloubní chrupavky doprovází zvýšená bolestivost kloubů a sníţená schopnost pohybu. Kosterní svaly mohou ochabovat, jejich pruţnost a fyzická síla se sniţuje. Hladká svalovina, s výjimkou cév, pracuje aţ do vysokého věku dostatečně. Změny ve stáří zasahují i kardiovaskulární systém. Klesá pracovníkapacita srdce. To se projevuje při zvýšené fyzické zátěţi nebo při stresu. Srdeční chlopně ztrácejí pruţnost a sniţuje se činnost srdce jako pumpy. Srdce je pak schopné přečerpávat méně krve. Dochází k poklesu průtoku krve všemi orgány, včetně ledvin, mozku a koronárních cév. Klesá elasticita cév a můţe se objevit i hypertenze. Příčinou sníţené elasticity cév je ukládání tukových látek a vápníku do stěny tepen a vznik aterosklerózy. Respirační systém také s postupujícím věkem u řady seniorů klesá, mění se respirační schopnost plic. Typickým projevem je zadýchávání. Staří lidé si stěţují, ţe nemohou popadnout dech. Senior zpravidla nadechuje menší mnoţství vzduchu, neboť se zmenšuje objem hrudníku vlivem změn na hrudníku a v meziţeberních svalech. Sniţuje se vitální kapacita plic. Klesá čistící schopnost řasinkovitého epitelu plic, a z tohoto důvodu se častěji vyskytují záněty dýchacích cest. Trávicí systém bývá postiţen méně neţ předchozí tělní systémy. Avšak i zde dochází k výrazným změnám. Ve stáří se můţe objevovat opotřebování a ztráta chrupu. Sniţuje se tvorba slin, trávicích enzymů. Je zpomalená motilita (pohyblivost realizovaná hladkým svalstvem) orgánů trávicí trubice. Následkem je prodlouţený průchod tráveniny ţaludkem a střevy. Oslabená peristaltika můţe být doprovázená zácpou. Je zpomaleno vstřebávání vitaminů, ţivin a dalších látek, včetně léků. V pozdním věku můţe dojít vlivem atrofických změn Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní k výskytu „stařecké“ formy cukrovky (diabetes mellitus). 17
Změny ve stáří postihují také pohlavní a vylučovací systém. Sexuální aktivita u seniorů je výrazně individuální. U mnohých osob přetrvává do vysokého věku. Degenerativní změny muţských pohlavních ţláz probíhají pomalu. Varlata jsou schopna tvořit spermie do pozdního věku, i kdyţ se sniţuje jejich mnoţství. U ţen jsou degenerativní změny výrazné a objevují se po menopauze. U ţen je ukončena sekrece pohlavních hormonů, zmenšuje se mléčná ţláza, sniţuje se přirozená zvlhčující schopnost pochvy. Ve vyšším věku klesá schopnost ledvin tvořit a vylučovat moč. Klesá kapacita močového měchýře, sniţuje se síla obou svěračů močovodu. Někteří senioři nemusí být schopni udrţet moč. Můţe to být způsobeno zvětšenou prostatou u muţů nebo u ţen ochabnutím svalstva pánevního dna. Dále se sniţuje schopnost kompletního vyprázdnění celého močového měchýře. Po vymočení zůstává určité mnoţství moči v močovém měchýři (reziduum). Tím se vysvětluje, proč senioři pociťují nucení na močení i v nočních hodinách. I v nervovém systému dochází k změnám jeho funkce. Sniţuje se rychlost vedení vzruchů v periferním nervovém systému. Proto někteří senioři potřebují více času na příjem informace a její zpracování. Prodluţuje se reakční čas na podněty. Např. osmdesátiletému člověku můţe trvat delší dobu, neţ si uvědomí, ţe vstoupil bez rozhlédnutí do vozovky. Hovoříme o sníţeném psychomotorickém tempu. Ani smyslové vnímání a spánek nezůstávají u seniorů beze změn. Ve stáří se sniţuje výkonnost smyslových orgánů. Výrazné můţe být postiţení zraku a sluchu. Sníţena je zraková ostrost, schopnost oka adaptovat se na tmu a šero; akomodační schopnost na blízké i vzdálené předměty. Někdy můţeme pozorovat i zúţení zorného pole, coţ je závaţné zejména u řidičů. Zhoršený sluch je ve stáří poměrně častý jev. Vzniká následkem atrofických změn sluchové dráhy. Sluch je postiţen zejména u lidí, kteří pracovali v hlučném prostředí. Postiţený má právo na odškodnění pro nemoc z povolání. Dalšími rizikovými faktory jsou toxické vlivy, malnutrice, ateroskleróza. Nedoslýchavost u starších lidí představuje závaţný a mnohdy přehlíţený problém. Lidé mají problémy v komunikaci, coţ můţe vést k jejich sociální izolaci. Poruchy sluchu se objevují častěji u muţů (Mlýnková 2011, 21-22). Z. Kalvach akolektiv (1997, 21)vymezují také kalendářní stáří, které přichází dosaţením určitého, definovaného stanoveného věku, od něhoţ se empiricky obvykle nápadněji projevují involuční změny. Uplatňuje se rovněţ demografické hledisko – čím více seniorů ve společnosti (čím starší populace), tím vyšší hranice stáří. Výhodou kalendářního vymezení stáří je jednoznačnost, jednoduchost a snadné srovnání.V hospodářsky vyspělých 18
státech se v souvislosti se stárnutím populace, prodluţováním ţivota ve stáří, poklesem kardiovaskulární morbidity ve středním věku a zlepšováním funkční zdatnosti seniorů posouvá hranice stáří k věku 65 let. Jak uvádí Malíková (2011, 14), je věk povaţován za jednu ze základních charakteristik člověka. Jde o důleţitý ukazatel. Samotný věkový údaj však nemá dostatečnou vypovídací hodnotu, a to zejména ve stáří. Věkové kategorie jsou členěny několika odlišnými způsoby. Světová zdravotnická organizace (in Malíková 2011)vychází z patnáctiletých věkových cyklů a podle nich uvádí následující rozdělení: 30-44 let dospělost 45-59 let střední věk (nebo téţ zralý věk) 60-74 let senescence (počínající, časné stáří) 75-89 let kmetství (neboli senium, vlastní stáří) 90 let a více patriarchum (dlouhověkost) V současné době se uţívá členění stáří podle Muhlpacra (2004): 65-74 let mladí senioři (problematika penzionování, volného času, aktivit) 75-84 let staří senioři (změna funkční zdatnosti, atypický průběh nemocí) 85 let a více velmi staří senioři (problém soběstačnosti a zabezpečenosti)
3.2 Sociální stáří Důleţité změny proţívá jedinec ve stáří nejenom biologické, ale také sociální. Sociální stárnutí úzce souvisí s odchodem do starobního důchodu. Je to jedna ze zásadních změn v ţivotě, která člověka můţe ovlivnit v negativním i pozitivním slova smyslu (Mlýnková 2011, 25). K sociálním syndromům patři: ztráta soběstačnosti, závislost na pomoci druhých, sociální izolace, týrání a zneuţívání seniorů, dysfunkce rodiny (Ondrušová 2011, 30). Jak uvádí Malíková (2011, 21-22) stárnutí a stáří je ovlivněno sociálními aspekty. Pokud budeme na stáří nahlíţet očima teorie psychosociálního vývoje E. H. Eriksona, musíme akceptovat, ţe nejdůleţitějším úkolem kaţdého jedince ve věku nad 60 let je potřeba dosáhnout celistvosti v pojetí vlastního ţivota. Podle E. H. Eriksona kaţdý člověk v tomto věku řeší konflikt mezi celistvosti a zoufalstvím. Proto k dosaţení celistvosti jsou nezbytné základní podmínky: pravdivost, smíření a kontinuita. Správné zpracování tématu celistvosti vede k tomu, ţe senior 19
přijme globálně celý svůj ţivot a akceptuje jeho smysl. Přijímá své stáří, ţivotní chyby a omyly, nesplněná přání a nedosaţené cíle. Akceptuje sám sebe takového jaký je, neodsuzuje se, odpouští si. To mu dává prostor svobodně a důstojně doţít. Jinak nemůţe dosáhnout integrity. Z. Kalvach a kolektiv (1997, 20) vymezuje sociální stáří kombinací několika sociálních změn či splněním určitého kritéria – nejčastěji penzionování, resp. dosaţení věku, v němţ vzniká nárok na odchod do starobního důchodu. Sociální stáří je dáno změnou rolí způsobu ţivota i ekonomického zajištění. Autor upozorňuje na společná rizika (ztráta ţivotního programu, malá adaptace na penzionování se ztrátou společenské prestiţe, nadbytek nestrukturovaného volného času, osamělost, věková segregace a diskriminace). Mlýnková (2011, 25-26) zmiňuje, ţeodchod na penzi s sebou nepřináší pouze změny v sociálních rolích. Mění se i ekonomická situace seniorů. Nízká penze, poplatky u lékařůa v lékárnách mnohdy nedovolují udrţet dosavadní ţivotní standard, na který byli lidé ve středním věku zvyklí. Omezování slastí, příjemných okamţiků, např. dobrého jídla a výletů, souvisí se změnami nálad, neboť přizpůsobení se ztíţeným ţivotním podmínkám není snadné pro mladé nebo osoby středního věku, natoţ pro seniory. Ovšem zvládnutí těchto situací spočívá v řádné přípravě na stáří a na penzi. Odchod do důchodu není vhodné řešit pouze penzijním připojištěním, ale plánováním ţivotního programu, který bude jedinec mít.Avšak není pravidlem, ţe je kaţdý senior závislý na pomoci druhých osob. Mnozí senioři ţijí dlouho aktivním ţivotem. Jsou schopni si zajišťovat běţné denní povinnosti, pečovat o domácnost a věnovat se svým koníčkům. Někdo se můţe pochlubit vzkvétající zahrádkou, jiný svými turistickými aktivitami či počítačovými dovednostmi, další nachází své uspokojení v péči o vnoučata a ve společných aktivitách. Často se senioři svěřují, ţe se cítí osamělí. Nikdo je nebere váţně, domácí členové rodiny tvrdí, ţe na ně nemají čas, kamarádi uţ zemřeli nebo jsou nemocní. Podle Pacovského (1997, 60), není vhodné, aby starý člověk byl sám. Samota je tíţivá, ostatně samovazba je povaţována za trest. Sklon k izolaci ze společenství dalších lidí je nebezpečnou známkou stáří.Charakteristickým rysem sociálního stárnutí je postupné ubývání samostatnosti a narůstání závislosti.Samostatný, čili nezávislý je takový člověk, který nemá podstatné omezení tělesných a duševních schopností, aby sám, bez pomoci a asistence jiných, zvládl všechny potřebné činnosti denního ţivota v prostředí, ve kterém ţije.Závislost je opakem soběstačnosti. Má různé stupně od závislosti lehké (senior potřebuje jen podporu v motivaci k běţným denním činnostem, kontrolu jejich samostatného provádění, jen občasnou pomoc 20
druhé osoby, jen někdy lékařskou péči) aţ po závislost těţkou, úplnou. Počet samostatných osob klesá s věkem. V populaci 50 aţ 59 let je zcela samostatných více neţ 60 %, ve skupině 60-69 let asi 40 %, 70-79 let asi 20 % a 80 % - aţ 89 let jen 5 %.
3.3 Psychické změny Jak uţ víme, změny ve stáří jsou biologické a sociální. Další změnou v ţivotě seniorů jsou psychické změny, které těsně souvisí s předchozími změnami. Psychologické aspekty stáří se staly předmětem odborného zájmu prakticky aţ ve 20. století. Přestoţe mezi fyzickými změnami a psychikou existuje vztah vzájemného ovlivňování, mnoho autorů upozorňuje na relativní autonomii psychických funkcí. Psychologické aspekty stárnutí jsou metodicky obtíţně přístupné. Důvod spočívá v tom, ţe stárnutí organismu je postupný proces, a je otázkou, kdy vlastně přichází ten zvrat, kdy „zestárla duše“ Haškovcová (2010, 145).6 Podle Mlýnkové (2011, 24-25) stárnutí zahrnuje různé změny psychiky, které se s rostoucím věkem mohou objevovat u kaţdého člověka individuálně. Mezi psychickými změnami a projevy ve stáří existují značné individuální rozdíly. Je moţné říci, ţe dochází ke zhoršení kognitivních (poznávacích) funkcí, tedy vnímání, pozornosti, paměti, představ, myšlení. Můţe klesat pruţnost myšlení či psychická vitalita. Nezměněna zůstává slovní zásoba, jazykové dovednosti, způsob vyjadřování myšlenek, intelekt. Některé psychické pochody naopak zaznamenávají zlepšení, např. vytrvalost, trpělivost, schopnost úsudku, rozvaha. Na kvalitě psychiky se podílí osobnost člověka. Celistvost (integrita) osobnosti zůstává zachována; zpravidla se mění pouze její dílčí schopnosti. Mohou se měnit některé osobnostní rysy a vlastnosti jedince. U patologických typů jedinců můţe docházet ke zvýraznění některých vlastností nebo rysů (např. podezíravost u paranoidního typu osobnosti), jiné ztrácejí na své intenzitě (smysl pro pořádek). Také dochází ke změnám v hierarchii potřeb. Do popředí se dostává zájem o vlastní zdraví, potřeba jistoty a bezpečí, touha se uplatnit i ve vyšším věku (Jarošová, 2006, 24-25). Zhoršuje se přizpůsobení ţivotním změnám (in Mlýnková 2011, 24-25). Senioři mají rádi svůj stereotyp a při nedostatku motivace k jiným, novým činnostem jej neradi mění. Ani oblast citového ţivota nezůstává beze změn. Staří lidé mohou být více plačtiví. U patologických typů osobnosti se objevuje rychlé střídání nálad – emoční labilita. 6
) ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha : Panorama, 1989. 435 s. ISBN 80-7038-078-0.
21
U některých jedinců je výrazná úzkost, strach (o ţivot, z pádů, ze samoty apod.), můţe se objevit i depresivní naladění seniora. U zdravých a vitálních seniorů se emoční labilita zpravidla neobjevuje. Velkou psychickou aţ traumatizující změnou je ztráta ţivotního partnera. Po jeho smrti proţívá ten druhý zcela nevyhnutelný pocit nenahraditelné ztráty, prázdnoty, samoty a opuštění. Většina lidí se s touto ztrátou naučí ţít, i kdyţ je to situace nesmírně bolestivá. Někteří lidé tuto emocionálně náročnou situaci neunesou, nesmíří se s ní, coţ nejednou můţe urychlit jejich vlastní úmrtí. Psychické změny seniorů často jsou nesrozumitelné pro blízké jim okolí. Děti nemají trpělivost, aby vyslechly rodiče. Jak vymezuje Haškovcová (2010, 156) nástup psychických problémů
bývá
pozvolný.
Stárnoucí
člověk
sbírá
negativa
stáří
postupně
a důleţité je, ţe jim můţe také postupně čelit. Záleţí na osobní angaţovanosti kaţdého člověka, zda se pokusí minimalizovat či kompenzovat ty vlastnosti, které on sám nebo jeho rodina, případně širší okolí, povaţují za nepříjemné. Předpokladem moudrého stáří s převahou pozitiv jsou znalosti jako zákonitostech psychického stárnutí, tak o prostředcích, jak je mírnit.Zvýšenou pozornost by měl kaţdý senior věnovat pěstování harmonie a usilovat o to, aby byla zachována i tehdy, kdy věk s sebou zákonitě přináší určitý pokles čilosti; starý člověk musí šetřit silami a měl by je investovat účelně. Kdyţ senioři pociťují, ţe jim okolí nerozumí a jejich blízcí je neberou váţně, nebo kdyţ ke všemu je senior nemocný a zdá se, ţe je na obtíţ, hovoří o tom, ţenechtějí dále ţít.Haškovcová (2010, 155) popisuje, ţe myšlenky na smrt nelze brát na lehkou váhu. Nabízí se souvislost s relativně vysokým počtem sebevraţd starých lidí. Dosud však jejich hlavní důvod nebyl objasněn, ale zdá se ţe, je spíše v příčinném vztahu k negativní celoţivotní bilanci a faktické či imaginární ztrátě perspektiv. Známý praţský psychiatr profesor Vladimír Vondráček upozornil také na to, ţe „nešťastný geront není ovšem nemocný geront“, i kdyţ i nemoc můţe být příčinou sebevraţedného jednání.7
7
) VONDRÁČEK, V. Úvahy psychologicko-psychiatrické. Praha : Avicenum, 1975. 246 s. ISBN sine.
22
4
Potřeby seniorů Jako kaţdý jedinec i senioři mají své potřeby. Potřeby se dají sjednotit do hierarchie
potřeb podle A. H. Maslowa. Jak uvádí Malíková (2011, 167) Abraham Harold Maslow byl americkým psychologem, ţil v letech 1908-1970 v USA. Podrobně se zabýval lidskými potřebami, zkoumal jejich význam a vzájemné vztahy. Na základě získaných poznatků vytvořil v roce 1943 škálu ve tvaru pyramidy. V pyramidě schematicky rozčlenil všechny oblasti lidských potřeb do pěti úrovní. Vytvořená hierarchie vychází z nezbytnosti a naléhavosti jejich uspokojení a vzájemné provázanosti. Objasňuje logickou posloupnost uspořádání potřeb a vznik další potřeby po uspokojení té předchozí. Potřeba seberealizace Potřeba uznání a úcty Potřeba lásky, přijetí a spolupatřičnosti Potřeba bezpečí a jistoty Základní tělesné a fyziologické potřeby Daná hierarchie potřeb byla modifikována a rozšířena. Výše uvedená autorka Malíková (2011, 169-170) upozorňuje, ţe původní Maslowova škála byla dále některými autory modifikována a rozpracována detailněji, např. do sedmi úrovní. V této verzi ji popisuje Trachtová (2001, 14): Potřeby fyziologické (biologické) Potřeba jistoty a bezpečí Potřeba sounáleţitosti a lásky Potřeba uznání a sebeúcty Potřeby kognitivní Potřeby estetické Potřeba seberealizace Potřeby fyziologické (in Malíková 2011, 169-170). Tyto potřeby jsou také nazývány potřebami biologickýmia jsou charakterizovány stejně jako u Maslowa. Vznikají při porušení rovnováhy v organismu. Patří mezi ně potřeba kyslíku, pohybu, příjmu jídla a tekutin, spánku a odpočinku, vyprazdňování, tepelné pohody, nepřítomnost bolesti a sexuální potřeby.
23
Potřeba jistoty a bezpečí. Znamená potřebu jedince vyvarovat se nebezpečí či ohroţení, vyjadřuje touhu po důvěře, stabilitě a ochraně. Potřeba lásky a sounáležitosti. Je to potřeba milovat a být milován, potřeba náklonnosti, sounáleţitosti a sociální integrace (začlenění). Často vystupuje do popředí v situacích opuštění nebo osamocení. Potřeba uznání, ocenění a sebeúcty. Tato oblast potřeb se u kaţdého člověka projevuje ve dvou rovinách. Nejdříve ve vztahu k sobě samému a pak ve vztahu k okolí. Vţdy je první potřeba jedince orientovaná sama na sebe, tj. sebeúcta, seberespekt a sebepřijetí; člověk si potřebuje váţit sám sebe. Druhá je potřeba respektu, uznání a ocenění okolím. Projevy této potřeby reprezentují touhu po respektu okolí, aby si člověk mohl potvrdit svůj statut a své místo ve společenství. Potřeby kognitivní. Zahrnují potřebu poznávat, vědět, rozumět, orientovat se v něčem, touhu po nových poznatcích a informacích. Potřeby estetické. Jde o uspokojení touhy po kráse, vkusu, umění, estetice, úpravnosti. Estetická potřeba se můţe projevovat v různých oblastech a různým způsobem: např. touhou po upraveném zevnějšku (oblečení, líčení, úprava vlasů, doplňky aj.), dále poţadavky na upravené, příjemné prostředí, kde jedinec pobývá, návštěvami či sledováním kulturních, uměleckých a společenských akcí (koncertů, divadelních představení, výstav) nebo i vlastní tvorbou uměleckých děl, estetiky, vytvářením krásy. Potřeba seberealizace. Jedinec ji pociťuje a projevuje jako potřebu realizovat vlastní potenciál, sám sebe, něco dokázat. Potřeba seberealizace je úzce svázána s naší spiritualitou – hledáním sebe sama, smyslu ţivota. Souvisí s osobnostním růstem člověka a jeho duchovním vývojem. Potřeby se v jednotlivých obdobích mění. Jiné potřeby mají děti předškolního věku, jiné mají školáci a zcela odlišné jsou potřeby dospělých či seniorů. U osob nad 75 let dochází k určitým změnám v ţivotních potřebách oproti mladší a střední generaci. Podle Mlýnkové (2011, 48) se mění hodnotová orientace potřeb, v popředí jsou potřeby zdraví, klidu, bezpečí a spokojenosti. Senioři jako by se vraceli z výšek Maslowovy pyramidy k jejím základům. Jako přiklad můţeme uvést přijímání potravy a tekutin, vyprazdňování, osobní hygiena, oblékání a svlékání, pohyb, změna a udrţování vhodné polohy, spánek a odpočinek, 24
komunikace s ostatními při vyjadřování svých potřeb. Na vrcholu pyramidy jsou pak potřeby kulturní a spirituální (duchovní), jak píše Pacovský (1997, 76). Základní a nejvíce důleţité pro seniory jsou potřeby: fyziologické, vyšší a duchovní. Výţiva má zásadní význam pro zdraví a pocit tělesné a duševní pohody. Ţivot je jako oheň. Potřebuje palivo, aby neuhasl, nýbrţ hořel dále aţ k normálnímu konci. Tohoto paliva se nám dostává ve formě pevné i tekuté. Jsou to pokrmy a nápoje. A ke spalování je také potřebí vzduchu bohatého na kyslík(Smrčková 2011, 14). Je zvýrazněna i potřeba vyprazdňování, se kterou mají senioři problémy. Zácpa a inkontinence moči se ve vyšším věku objevují běţně. Senioři potřebují více odpočinku a spánku. Spánek je polyfázický, to znamená, ţe probíhá ve více fázích, nejenom v noci. Senioři spí nebo podřimují i během dne např. po obědě. Důleţitá je potřeba být bez bolesti, mít zajištěno teplo a pohodlí. Naopak některé fyziologické potřeby ustupují do pozadí např. potřeba příjmu tekutin, neboť senioři mají sníţený pocit ţízně. Méně významné jsou pro seniory sexuální potřeby, hygienická péče, úprava zevnějšku nebo péče o čisté lůţko. Nicméně, i zde platí, ţe rozsah potřeb a jejich uspokojování se odvíjí od aktivity jedince a neznamená to, ţe by měl mít senior nutně všechny vyjmenované obtíţe(Mlýnková 2011, 48-49). Za fyziologickými potřebami jdou vyšší potřeby u seniorů. K vyšším potřebám patři jak seberealizace v ţivotě tak i intelektuální potřeby. Podle Mlýnkové (2011, 49) senioři proţívají strach z onemocnění, ze ztráty ţivotního partnera, závislosti na pomoci druhých osob. Dominuje potřeba jistoty a bezpečí, včetně ekonomických jistot. Mnozí senioři se těţko smiřují s tím, ţe budou závislí na přítomnosti a ochotě pečovatelů. Haškovcová (2010, 253) upozorňuje,ţe zejména u seniorů je často opomíjena potřeba informovanosti, a to nejen o jejich nemoci, ale i o vzdálené rodině.Respektována je autonomie, tedy právo na sebeurčení, a s tím právo rozhodovat o důleţitých věcech, souvisejících s léčbou.8 Jako kaţdý jedinec, senioři potřebují uznání sebe ve společnosti, potřebují komunikaci. Mlýnková (2011, 49) uvádí, ţe hůře můţe být uspokojena potřeba komunikace, jestliţe ubývá známých, přátel nebo ţivotní partner zemřel. Tato potřeba bývá nedostatečně zajišťována v institucionální péči, v domovech pro seniory s pečovatelskou sluţbou apod.Staré lide, mají potřebu seberealizace, uznávání sebe sama, uznávání druhými lidmi. Mnozí senioři stále pracují aţ do vyššího věku a realizují se v zaměstnání nebo si zvelebují 8
) CHLOUBOVÁ, H. Člověk ve zdraví a nemoci-základní potřeby člověka, osobní rádce zdravotní sestry. Praha : Dashofer, 2003, část 4, s. 1-9. ISSN 1214-0074. KNOPOVÁ, V. Uspokojování potřeb starého člověka. Florence, roč. 4, 2008, č. 6, s. 238-239. ISSN 1801-464X.
25
domov či zahrádku. „Dohánějí“ to, co nestihli v době ekonomické aktivity. Intelektuální potřeby lze podporovat prostřednictvím univerzit třetího věku (dále jen U3V) a jinými vzdělávacími programy a kurzy. Pro osoby padesátileté a starší jsou určeny projekty Evropské unie, které jsou zaměřeny na celoţivotní vzdělávání. Celoţivotní vzdělávání má pozitivní důsledky pro mentální svěţest ve stáří. Za vyššími potřebami jsou na řadě potřeby duchovní. Jak upozorňuje výše uvedena autorka Mlýnková (2011, 49-50), senioři v závěrečné fázi svého ţivota bilancují, hodnotí svůj dosavadní ţivot a kladou si otázky o smyslu svého ţivota. Přemýšlí, zda splnili všechno, co si kladli za úkol a cíl. Stává se, ţe na mnohé otázky nemají odpověď. Potřebují se svěřit se svými myšlenkami někomu, kdo aktivně naslouchá a poskytuje prostor k tomu, aby odpovědi na otázky nalezli sami v sobě. Duchovní potřeby nejsou v institucionální péči dostatečně uspokojovány. Avšak hospice zpravidla mívají kapli, kde jsou pořádány mše (i pro imobilní klienty). Klienti se také mohou vyzpovídat duchovnímu a dosáhnout tak vnitřní svobody a usmíření se sama se sebou. Identifikace a uspokojování duchovních potřeb člověka není pouze záleţitostí víry v Boha. Potřeba např. sounáleţitosti, důvěry, jisté závislosti na někom spadá do důchovních potřeb nemocného a personál či pečující můţe v mnohém člověku pomoci.
4.1 Potřeby seniorů podle Alberta Pessa a Diany Boydenové Jak jiţ víme,existuje hierarchie potřeb podle A. H. Maslowa (in Malíková 2011, 169170), také některými autory modifikovaná Maslowova hierarchie potřeb, ale nemůţeme opomenout potřeby podle Alberta Pessa a Diany Boydenové (in Klevetová, Dlabalová 2008, 71-73). Psychoterapeutický přistup, který je zaloţen na předpokladu, ţe kaţdý jedinec je po narození vybaven určitým očekáváním toho, co potřebuje bytostně najít ve svém ţivotě, a má energii, která ho nutí nasycovat své základní potřeby. Jsou to potřeby místa, bezpečí, ochrany, podpory, péče, výţivy a limitů. Potřeba místa. Starý člověk má přirozenou potřebu vytvořit si iluzi svého domova i za nevhodných podmínek. A má také potřebu mít mentální místo v srdci svých blízkých i zdravotníků. Potřeba místa souvisí také s potřebou rituálu pozdravení – být pozdraven a přijat bez výhrad.
26
Potřeba bezpečí a ochrany. Bezpečí je jistota, v lásce je teplo, bez kterého se nic nedaří. Starý člověk potřebuje jistotu, ţe se o něho dokáţeme dobře postarat a ţe ho přijímáme bez hodnocení jeho nedostatků, ţe chápeme jeho moţnosti. Nejistota podporuje negativní energii, zamezuje rozvoj soustředěnosti, pozornosti a vede k nesprávným podnětům. Bezpečné prostředí seniorovi umoţnuje být sám sebou a věřit, ţe mu bude nabídnuto správné řešení a pomoc. Potřeba podpory. Být podporován znamená také být povzbuzován k sebepéči, k přijetí své nemoci. Znamená to téţ dovolit starému člověku projevit jeho přání. Prenatální ţivot uměl zajistit zkušenost podpory, kterou si neseme na svět a potřebujeme ji dále rozvíjet a naplánovat. Ve stáří potřebujeme podporu tělesnou, citovou, finanční i společenskou. Potřeba výživy a péče. Tato potřeba neznamená jen být vyţivován jídlem, ale také těmi správnými informacemi a podněty pro ţivot a vývoj. Dostávat tu správnou péči, něhu, podněty a kontakty. Být dobře „ţiven“ informacemi znamená zaţít pocit naplnění svého ţivota. A mít také právo vyptávat se a dostávat potřebné informace, kterým rozumím. Potřeba hranic a limitů. Být limitován si můţeme vysvětlit jako být definován. To jest vědět, kdo jsem a kdo nejsem. Odkud kam sahá můj vliv a kde začíná vliv druhých. Ve stáří také člověk potřebuje znát a objevit hranice svých moţností – co umí, co dokáţe, co unese, co vydrţí, co potřebuje, co je schopen změnit nebo se naučit v dané situaci a daném čase (Klevetová, Dlabalová 2008, 71-73).
27
5
Problémy seniorů První problém u seniorů je nemoc, ale není to vše. Ano, zdravotní problémy, ale také
sociální, o kterých důchodci ne vţdy rádi a bez slz mluví. Uvedeme ty nejčastější problémy, které trápí a shoršují ţivot lidem důchodového věku. K takovým problémům patři např.: pády, dekubity, inkontinence moči a stolice, bolest, depresivní stavy. Pády. Jak uvádí Matějovská Kubešová (2009, 190) u uvedené skupiny pacientů jsou nejčastěji zastoupeny běţné domácí úrazy a poranění chodců. Dopravní úrazy, vzhledem k menší frekvenci cestování vlastním vozem, jsou řidší, stejně jako profesní úrazy a sportovní traumata. Nejčastější příčinou poranění je běţný pád. Nezřídka se dostává pacient do zdravotnického zařízení po několikahodinovém aţ několikadenním prodlení bez pomoci bliţních ve stavu prochlazení, znečištění, dehydratace, s jiţ manifestními proleţeninami. Bývá vysvobozen z vlastního bytu za pomoci policie, hasičské jednotky apod. Nejčastější zlomeninou u seniorů všeobecně je zlomenina distálního radia. Často děti nemají moţnost pečovat o své blízké, které jsou po úrazu. Matějovská Kubešová (2009, 195) informují, ţe v menším procentu případů jsou pacienti v současnosti přebíráni zpět rodinnými příslušníky do domácího prostředí. Tuto situaci, navozenou společensko-ekonomickými změnami v naší společnosti za posledních 20 let, je nutno respektovat. Síť doléčovacích ústavů, rehabilitačních zařízení apod. je stále řídká. Vzhledem k vysokým ekonomickým nákladům na ústavní péči v nemocnicích je nezbytné úzké propojení těchto zařízení. Dekubity.To je další nepříjemná věc, která často trápí staré a nemocné lidi. Dekubitů se těţko a dlouho zbavují. Mlýnková (2011, 81) popisuje, ţe dekubity představují častý problém zvláště u imobilních, inkontinentalních, zesláblých seniorů, kteří odmítají potravu, zvrací a jejich imunitní systém je zesláblý. Inkontinence moči a stolice. Jak jsme uvedli jednou z přičín dekubitu je inkontinence. Inkontinence muţe být jak moči, tak i stolice, často se stává, ţe se projevuje nejenom zvlášť, ale také dohromady.Inkontinence stolice je definovánajako vůlí neovlivnitelné nechtěnévyprázdnění stolice za sociálně nepřijatelných okolností. Opakující se nekontrolovaný odchodstolice, který trvá nejméně měsíc. Ztráta schopnosti volně ovládat defekaci. Prevalence 1-7 % u dospělé populace, useniorů 2-4%. Vysoká prevalence v ústavech sociální péče, domovech důchodců a lečebne dlouhodobě nemocných (40-50 %). Rizikovými
faktory
jsou:
vyšší
věk,
závaţné 28
onemocnění
centrální
nervové
systémy.9Inkontinence moči je nechtěný únik moči, který je objektivně prokazatelný a je pro pacienta sociálním a hygienickým problémem.10 Jaké jsou přičiny inkontinence moči ve vyšším věku uvádí Mlýnková (2011,82): U muţů zvětšená prostata Nykturie – noční močení Neschopnost odloţit močení Ve stáří klesá kapacita močového měchýře, zvyšuje se mnoţství reziduální moči (mnoţství moči, která zůstane v močovém měchýři po vymočení) Neurologická onemocnění např. demence, Parkinsonová choroba, stav po cévní mozkové příhodě Ochablost svěračů močové trubice Ochablost svalů dna pánevního Tlak na močovou trubici z okolí – např. se v blízkosti močové trubice vytvoří nádorové či jiné loţisko, které utlačuje močovou trubici Omezení jemné motoriky, zhoršená manuální schopnost Zhoršená pohyblivost – senior zavčas nedojde na toaletu Léky – diuretika, která podporují vylučování vody z organismu, lidé pak více a často močí Psychické faktory – depresivní či mrzuté nálady, sníţené sebevědomí apod. Bolest. Kaţdý z nás ví, co je to bolest, a starší lidé zvlašť. Téměř kaţdý senior trpí nějakou bolestí, můţe se jednat o kloubní bolest anebo bolest hlavy. Rozlišujeme bolest11 akutní, chronickou a dále zvláštní druhy: Akutní bolest má signální charakter, trvá dočasnou dobu (dny, týdny) a pak většinou pomine, pokud se nezmění v bolest chronickou. Vzniká na základě poškození tkáně nebo orgánu mechanicky nebo nemoci. Její lokalizace je poměrně dobře určitelná. Chronická bolest můţe přetrvávat i řadu let a je označována za samostatnou nemoc. Pacient někdy uvádí,ţe ho bolí celé tělo. Chronická bolest je usídlená v centrální nervové soustavě a hovoří se o tzv. paměti bolesti. Je důleţité, aby lékař provedl důkladný rozbor stavu pacienta, aby lokalizoval bolest.
9
) http://www.incoforum.cz/download/pdf/19_Topinkova.pdf ) http://www.zdn.cz>Archiv>Sestra>Sestra4/2008 11 ) http//www.tribune.cz.>Nasetituly 10
29
Fantomovou bolestí trpí lidé, kteří mají amputovanou končetinu; jim se stále zdá, ţe je bolí. Neuropatická bolest(vzniklá v důsledku poškození nervů, nervových kořenů, míchy či mozku) po úrazových stavech. Italská studie12 poukazuje na 82,9% výskyt bolesti u institucionalizovaných seniorů, přičemţ u poloviny z nich bolest dlouhodobě přetrvávala a výrazně ovlivňovala kvalitu ţivota. Zatím ne zcela jasně byla zodpovězena otázka, zda ve stáří dochází ke sniţování senzitivity vůči bolesti. S postupujícím věkem se zvyšuje procento akutních onemocnění, která probíhají bez bolestivé symptomatologie. Aţ kolem 40 % pacientů starších 65 roků vykazuje nebolestivý průběh peritonitidy; u 35 aţ 42 % dochází k nebolestivému průběhu srdečního infarktu. Je zaznamenán i vyšší výskyt případů s nebolestivým pooperačním průběhem a všeobecně niţším výskytem bolesti v průběhu onkologického onemocnění.13 Depresivní stavy mohou vznikat u seniorů, kteří proţivají různé problémy zdravotní nebo psychické. Jak upozorňuje Veselý (2011, 80),deprese je závaţná duševní porucha, která můţe být podmíněna endogenními faktory (vnitřními) i psychogenními faktory (stres, negativní záţitek atd.). Deprese je většinou dlouhodobá a při jejím výskytu je vţdy nutné vyhledat pomoc psychiatra a zahájit farmakologickou léčbu. Dobré rady okolí a nabízené přátelství nepomáhají. Projevuje se zejména apatií, ztrátou zájmu o okolí i sebe, poruchami vůle, rozladěním, plačtivostí, netečností a odevzdaností. Tyto stavy bývají podceňovány, protoţe nemocní často nedeklarují své stavy, jen se stahují do sebe. Psychický stav stárnoucího člověka je úzce spojený s tím, jaké podmínky má v rodině, zda v ní fungují dobré vztahy, zájem dětí a vnoučat o něj. Z nejrůznějších jiných příčin, jakmile senioři se ocitnou izolovaní od okolí, mění se psychika, začne podléhat změnám nálad, objeví se různé formy neuróz, depresí. Zpočátku se zdá, ţe bolest je ještě snesitelná a nebrání mu vykonávat běţné denní aktivity. Postupně pocit bolesti sílí aţ natolik, ţe se sám o sebe přestane starat. Je-li ovšem senior uzavřený ve své samotě a odmítá o svých problémech s okolím komunikovat, těţko mu můţe lékař či sociální pracovník pomoci.Komunikace se komplikuje také v případě, ţe je člověk postiţen stařeckou demencí
12 13
) http://www.tribune.cz>Nasetituly ) http://www.tribune.cz>Nasetituly
30
a nedokáţe svůj stav vyjádřit. Senior by měl dát svému lékaři včas vědět o svých problémech. Kolikrát můţe jíto projev skryté choroby např. cukrovky.14 Existuje také tvrzení, ţe deprese začínají daleko dříve, neţ kdyţ se nemoc projeví. Část poruch si pacienti s sebou přinášejí z mladšího věku. Zde se nejčastěji jedná o periodické deprese, depresivní fáze bipolární afektivní poruchy a deprese provázející jiné psychické poruchy. Nově se ve stáří objevují depresivní symptomyprovázející organické postiţení centrální nervové systémy (dále CNS), včetně demencí; přibývá reaktivních depresí, depresí provázející chsomatické choroby. Specifickou kategorií jepseudoneurastenie (neurastenické obtíţe, kteréjsou podmíněny jiným onemocněním), jejíţ příčinou je nejčastěji arteriosklerotické postiţení cév CNS. Mezi rizikové a predisponující faktory rozvoje deprese u nemocných vyššího věku počítáme:15 ţenské pohlaví věk nad 60 let pozitivní psychiatrická anamnéza přítomnost tělesného onemocnění zejména s chronickým průběhem abúzus alkoholu a léků bolest a zhoršená pohyblivost sociální izolace ztráta partnera očekávaný konec ţivota V běţné populaci je riziko výskytu deprese uváděno mezi 5–16 %, u seniorůbývá nejčastěji uváděna10 % prevalence.16
14
) http://www.ceskyduchodce.cz/...seniory/bolest-hippokrates-akutni-chronic ) http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2006/05/08.pdf 16 ) http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2006/05/08.pdf 15
31
6
Vývoj sociálních služeb v České republice Staří lidé potřebují péči a podporu.O pojmech péče a podpora se často diskutuje.
Hovoří se o tom, ţe bychom spíše neţ péči měli našim uţivatelům poskytovat podporu. Jaký je v těchto pojmech rozdíl? Péče je vnímána jako pasivní přijímání jednotlivých úkonu uţivatelem, kdy pečovatelka za uţivatele vykonává dohodnuté úkony. Podpora je naproti tomu povaţována za aktivní prvek v zajišťování péče, kdy je uţivateli poskytnutá pouze nezbytná podpora, tedy pomoc při zajišťování takových úkonů nebo jejich častí, které uţivatel skutečně nezvládá (Hauke 2011, 20). Vývoj v oblasti sociálních sluţeb od devadesátých let 20. století prošel nemalou cestu. Jako kaţdý stát, i Česká republika pečuje o staré občany. Pomoc je poskytována sociálními sluţbami. V souvislosti s politicko-ekonomickými změnami v České republice došlo po roce 1989 k zahájení procesu transformace oblasti sociálních sluţeb. Začalo období poměrně bouřlivých změn, přičemţ sociální systém nebyl připraven na řešení sociálních důsledků plynoucích z realizace ekonomické reformy. To znamenalo, ţe celý, vysoce nákladný a zčásti také nefunkční systém sociální pomoci a péče bylo nutné výrazněji reformovat. Celý proces transformace sociálního systému a sociální politiky byl výrazně ovlivněn mimo jiné skutečností, ţe nový zákon o sociálních sluţbách vznikal více neţ deset let, coţ sociální sluţby v podstatě blokovalo v jejich dalším rozvoji.Sociální sluţby se tedy aţ do roku 2006 poskytovaly na základě právní úpravy z roku 1988 (zákon č. 100/1988 Sb.). Tento právní předpis byl upraven a doplněn vyhláškou č. 182/1991 Sb.; ovšem obě tyto normy stále méně odpovídaly aktuálním potřebám sociálních sluţeb. Jejich rozvoj v podmínkách definovaných systémem plánované socialistické ekonomiky nebyl v podstatě moţný. Skutečný rozvoj v oblasti sluţeb sociální péče nastal aţ po účinnosti zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Řídicí, metodická a koordinační činnost na úseku sociální péče a sociálních sluţeb byla ponechána v rukou Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky.V České republice tedy nebyla aţ do roku 2007 oblast sociálních sluţeb řešena koncepčně a komplexně legislativně, z hlediska financování, odborného vedení, vývoje metod práce s klienty ani z hlediska ochrany lidských práv uţivatelů sociálních sluţeb a nutné deinstitucionalizace péče o klienty sociálních sluţeb. Podstatným aspektem, který doprovází dynamický rozvoj sociálních sluţeb v posledních letech, je vzdělávání pracovníků sociální 32
sféry, prohlubování jejich kvalifikace a zvyšující se prestiţ oblasti sociálních sluţeb v očích veřejnosti (Čámský, Sembdner, Krutilová 2011, 9-10). Podpora transformace pobytových sociálních sluţeb v České republice (in Čámský, Sembdner, Krutilová 2011, 13) vychází z priorit Národního rozvojového plánu pro období 2007-2013 a Národního strategického referenčního rámce 2007-2013. Na výše uvedené strategické dokumenty a Lisabonskou strategii, která je označována za program zásadních reforem, úzce navazuje Integrovaný operační program pro programovací období 2007-2013. Priority procesu transformace pobytových zařízení sociálních sluţeb jsou vyjádřeny v dokumentu „Koncepce podpory transformace pobytových sociálních sluţeb v jiné druhy sociálních sluţeb poskytovaných v přirozené komunitě uţivatele a podporujících sociální začlenění uţivatele do společnosti“, který byl přijat dne 21. února 2007 usnesením vlády České republiky č. 127. Koncepce je vypracována v souladu se strategickými materiály z oblasti sociálních sluţeb v České republice, tj. Národním akčním plánem sociálního začlenování na léta 2006-2008 a na léta 2008-2010, Bílou knihou v sociálních sluţbách a zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Je vytvořena v souladu s českým právním řádem, a to zejména s Listinou základních práv a svobod (Čámský, Sembdner, Krutilová 2011, 13).
6.1 Sociální pomoc lidem ve stáří Podle autorského kolektivu Válkové, Kojesové a Holmerové (2010, 38), v Lucembursku a Německu mají lidé, kteří potřebují dlouhodobou péči, moţnost volby mezi dvěma
alternativami.
Jednak
mohou
čerpat
přímo
sluţby,
jednak
příspěvek
na péči (či kombinaci obojího). Nicméně příspěvek vyplácený v hotovosti je niţší neţ příspěvek určený přímo na zajištění sluţeb. Adekvátnost příspěvku a zajištění sluţeb je v Německu revidována vţdy po třech nebo po šesti měsících. Pokud se ukáţe, ţe sluţby nejsou zajištěny dostatečným způsobem ze strany neformálních pečujících, je zajištěna péče prostřednictvím profesionálních sluţeb. Příspěvek na péči je v Rakousku a Německu vyplácen 20,5% a 5,7% lidí nad 65 let.17 Proto, aby senioři byli spokojeni, potřebuji pomoc rodiny a pomoc od státu. Čámský, Sembdner a Krutilová (2011, 7) uvádí, ţe v současné individualizované společnosti se klade důraz na kvalitu ţivota, s níţ jsou spojeny i vysoké náklady na realizaci konceptu sociálního 17
) Long – term Care for Older People. OECD, Paris, 2005
33
státu v době vzrůstajícího počtu sociálně nepříznivých problémů řešených v rámci sociální politiky. Charakteristické prvky tradiční společnosti, které posilovaly fungování vnitřní solidarity jednotlivých společenství, se stávají stále více obrazové, coţ je patrno zvlaště v souvislosti s krizí instituce rodiny v České republice. Mezigenerační vazby v rodině a vnitřní solidarita jsou oslabeny obdobně jako vztahy v rámci širší rodiny. S transformací společenství tradiční povahy do moderní (případně postmoderní) společnosti se přenesla i odpovědnost za sociálně slabé (seniory, tělesně a duševně znevýhodnění i další), tedy ze samotného jedince a jeho rodiny aţ ke státu, resp. institucionalizovaným způsobům nerodinné péče. Jakou pomoc očekavájí staří občané od státu Havrdová s kolektivem (2010, 52) upozorňuje, ţe ve vývoji hodnot rezidenčních forem pomoci starým lidem můţeme tedy sledovat vývoj od důrazu na pouhé materiální zajištění (záchrana prostého ţivota, poskytnutí přístřeší a trochy jídla), k důrazu na zachování hodnoty zdraví vedoucí ke stále sloţitějším formám zdravotní péče (ošetřování nemocných, péče o umírající, komunitní péče) a sociální pomoci (od domovského práva spojeného s hodnotou začlenění do obce, důchodové zaopatření a sociální sluţby), aţ po současné koncepty kvality ţivota ve stáří (Haškovcová, 1990; Tomeš, 2001). Roli v rozvoji novodobých důrazů na tradiční křesťanské hodnoty, jako je respekt a úcta k lidské bytosti, má i koncept lidských práv a navazujících listin práv a svobod různých ohroţených skupin. Seniořise rozlišují podle potřeby v dlouhodobé péči,někteří z nich mají pouze zdravotní potíţe krátkodobé. Jak popisuje autorský kolektiv Válková, Kojesová a Holmerová (2010, 23), skupinu pacientů/klientů dlouhodobé péče lze definovat jak oproti skupině pacientů s typickou zdravotní problematikou (akutní či postakutní), jak je uvedeno výše, tak i proti skupině seniorů, jejichţ zdravotní stav nezpůsobuje omezení soběstačnosti. Tito senioři mohou být klienty sociálních sluţeb v případě, ţe se rozhodnou bydlet v rezidenčním zařízení nebo pokud potřebují pomoci v domácnosti.V širším slova smyslu, tedy komplex sluţeb dlouhodobé péče představuje jak některé sluţby zdravotnické (léčba a rehabilitace, diagnostika komplikací, predepsání léků, pomůcek atd.) tak i sluţby pomocné (péče o domácnost, stravování, transport, sociální aktivity, apod.). K odlišení do jaké míry senior potřebuje pomoc a péči sociálních sluţeb se pouţívají stupně závislosti. Čámský, Sembdner a Krutilová (2011, 26) uvádí, ţe se setkáváme s tzv. stupněm závislosti na pomoci jiné fyzické osoby (§ 8 zákona). Nejde tu o nic jiného, neţ co
34
bylo dříve nazýváno bezmocností. Stupeň závislosti je však poněkud jinak strukturován a samotná závislost je rozdělena do čtyř stupnů: lehká závislost středně těţká závislost těţká závislost úplná závislost Stupněm závislosti se pak řídí výše přiznaného příspěvku na péči. Stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby stanoví místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to na základě ţádosti osoby o příspěvek na péči, výsledku sociálního šetření provedeného obecním úřadem obce s rozšířenou působností, nálezu posuzujícího lékaře okresní správy sociálního zabespečení, případně téţ výsledku funkčních vyšetření a vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.
6.2 Domovy pro seniory a domácí péče V České republice byly do roku 2006 tyto typy rezistenčních sluţeb rozdělenyna: domovy důchodců, domovy s pečovatelskou sluţbou a domovy-penziony pro důchodce. Všechny tyto typy sluţeb nová legislativa zahrnuje do kategorie domov pro seniory (Matoušek a kol. 2007, 89). Nékteří senioři se rozhodnou jít do domova pro seniory, buď z rodinných důvodů, ţe nechtějí obtěţovat blízké, anebo, z jiného důvodu. Jak uvádí Havrdová a kolektiv (2010, 112), nástup do domova pro seniory představuje zásadní mezník v ţivotě jednotlivce, který ovlivňuje další průběh jeho ţivotní dráhy. Z celkového počtu osob ve věku 65 let a více, ţije v České republice v rezidenčních zařízeních v současné době 2,6 % osob. Většina českých seniorů ţije doma; někteří občas vyuţívají i jiné sociální nebo zdravotnické sluţby, z kterých mohou přecházet do domovů pro seniory. V dnešní době se domovy pro seniory snaţí vytvořit co nejvyšší kvalitu a pohodlí pro důchodce. Jak upozorňují Čámský, Sembdner aKrutilová (2011, 255), systémový projekt vytvoření značky kvality, který běţí od září 2009, je zaměřen na zvyšování úrovně kvality pobytových zařízení sociální péče, resp. domovů pro seniorya zlepšení propagace pobytových zařízení na veřejnosti. Vytvoření systému monitoringu kvality v pobytových zařízeních a
35
marketingové značky kvality vychází ze standardů kvality sociálních sluţeb, konkrétně standardu č. 15 (zvyšování kvality sociální sluţby). Model měření kvality (in Čamský, Sembdner, Krutilová (2011, 255) je vypracován výhradně pro domovy seniorů a je registrován v rámci projektu Česká kvalita u Rady pro kvalitu a jakost. Specifické zaměření systému na pobytová zařízení zvýší motivaci poskytovatelů ke zvyšování kvality sluţeb a zlepší orientaci uţivatele, resp. zájemce o sluţbu při výběru pobytových zařízení. Stěţejním předpokladem systému hodnocení je kvalita z pohledu uţivatele sluţby. Proto, aby odpovídala kvalita jakosti, uvádí se etické principy a normy při poskytování sociálních sluţeb seniorům. Jednu z největších roli při poskytování sluţeb hraje lidský faktor. Podle Schneiderové a kolektivu (2010, 5), organizace představují otevřený systém, jehoţ fungování je závislé na mnoha zdrojích, a to vnějších a vnitřních. Ţádná organizace nemůţe fungovat bez zdrojů finančních a materiálních (i technologických), v současném znalostním světě stoupá význam zdrojů informačních. Ovšem ţádná organizace nemůţe existovat bez lidských (personálních) zdrojů, které patří k nejvýznamnějším, protoţe přes ně prochází všechny zdroje další. Stejně jako finanční kapitál, technologie a informace, mohou být lidské zdroje silnou nebo slabou stránkou organizace. Zaměstnanci mají se dodrţovat normy a principy, které diktuje zákon. Jak upozorňuje Malíková (2011, 54),kaţdá sociální sluţba musí být poskytována v souladu se všemi právními předpisy, platnou legislativou vztahující se k uvedené oblasti činností a s výše zmíněnými lidskými právy, uvedenými v jednotlivých dokumentech. Jejich realizace však musí vycházet z obecně platných etických principů. Pro některé skupiny pracovníků jsou jiţ oficiálně vyhlášené a schválené etické kodexy, které mají všichni konkrétní pracovníci dodrţovat a řídit se jimi. Základní etické zásady je potřebné dodrţovat nejen vůči klientům při poskytování sociální sluţby, ale je nutné dodrţovat je také v interpersonálních vztazích a ve vzájemném přístupu mezi pracovníky. Aplikace etických principů do všech mezilidských vztahů by měla být samozřejmostí.Základní obecné etické zásady pro práci při poskytování sociální sluţby jsou (in Malíková 2011, 54): Nezneuţívat nepříznivou sociální situaci klienta k nabízení pro něj nevýhodných sluţeb Neprojevovat pohrdání a neúctu vůči osobě v nepříznivé sociální situaci
36
Nezjednodušovat a podceňovat problémy osoby v nepříznve sociální situaci, nezlehčovat její situaci Projevovat respekt a úctu osobě v nepříznivé sociální situaci Nabídnout více moţností pomoci a dát prostor k tomu, aby si osoba v nepříznivé sociální situaci mohla sama vybrat způsob pomoci, který jí nejvíce vyhovuje Poskytnout dostatečný rozsah důleţitých informací o nabídce sociálních sluţeb potřebných pro zájemce, ţadatele či klienta k rozhodování Nezamlčovat důleţité informací Nepodvádět klienta Vést seriozní jednání a nabídnout vhodné formy pomoci Respektovat rozhodnutí, výběr a postup pomoci poţadovaný osobou v nepříznivé sociální situaci Nekritizovat, neodsuzovat, nezesměšnovat, neponiţovat atd. Vzhledem
k tomu,
ţe
seniorů
přibývá
a
sociální
sluţby
nezvladájí
prácevytvořilysespecializované sluţby, jako podpora sluţeb dlouhodobé péče jak v České republice tak i v některých europských státech. Podle autorského kolektivu Válkové, Kojesové a Holmerové (2010, 30-31), svou roli zde hrají specializované ambulance, dále pak týmy jednotlivých odborností (zejména geriatrické, paliativní či medicíny dlouhodobé péče). Tyto týmy působí v rámci jednotlivých specializovaných pracovišť, ale jsou schopné také poskytovat sluţby dle potřeby v domácím prostředí a slouţí tak jako odborné konziliární zázemí pro ostatní poskytovatele dlouhodobé péče.Domácí ošetřovatelská péče je nezpochybnitelnou součástí sluţeb dlouhodobé péče v domácím prostředí, ale můţe hrát svou roli také při poskytování sluţeb v institucích. Významné mohou být také specializované stacionáře (problematika demencí, paliativní medicína aj.). Mezi strategie, které pouţívají jednotlivé členské země EU (in Válková, Kojesová, Holmerová 2010, 30-31) k zajištění lepší kontinuity sluţeb, a to jak mezi sluţbami zdravotnickými a sociálními tak k zajištění lepší kontinuity jednotlivých sluţeb v komunitě, patří např. následující strategie: V některých zemích (např. Rakousko, Německo, Velká Británie) existuje role tzv. „discharge managera“, který zajišťuje další sluţby, které by měly následovat po propuštění pacienta do domácí péče. V českých podmínkách tuto roli po dlouhá léta zastávaly sociální pracovnice jednotlivých zdravotnických zařízení, které zajišťovaly propuštění pacienta. Bohuţel je nutno konstatovat, ţe tato hodnota (tedy zajištění pacienta po 37
propuštění) nemá v našem „trţním“ zdravotnictví adekvátní cenu; tato role není vyţadována ani hrazena zdravotními pojišťovnami, a tak došlo v posledních letech k vymizení sociálních pracovnic z mnoha nemocnic, a to ke škodě zejména starších pacientů a klientů, kteřípotřebují dlouhodobou péči.18 Velká Británie reagovala na potřeby zajištění kontinuální péče např. vytvořením rapid response teams (týmy rychlé reakce) a intermediate care facilities (zařízení intermediární péče), která se zaměřují zejména na rehabilitaci a vytvoření pozitivního zázemí a zajištění sluţeb po propuštění ze zdravotnického zařízení s ohledem na potřeby klienta/pacienta, takţe je přechod mezi nemocnicí a domácí péčí pro pacienta i jeho rodinu plynulejší a příjemnější.19 Ve Francii byla zavedena centra zvaná CLIC, umoţnující dostupnost sluţeb, multidisciplinárního posouzení a poradenství. Tato centra zlepšila vzájemné porozumění mezi poskytovateli zdravotnických a sociálních sluţeb, zlepšila jejich komunikaci. Gerontologická koordinace byla zavedena k tomu, aby se zdůraznila potřeba zajistit specifickou dlouhodobou péči a sociální sluţby pacientům seniorského věku. Cílem není „medicionalizovat“ dlouhodobou péči pro seniory, ale naopak poukázat na její multidimenzionalitu a potřebu integrované péče.
18
)Marin B, Leichsering K, Rodrigues R, Huber M: Who Cares? Coare coordination and cooperation to enhance quality in elderly care in the European union. Discussion paper. Conference on Healthy and Dignified Ageing, Stokcholm, 15-16 september 2009 19 ) Marin B, Leichsering K, Rodrigues R, Huber M: Who Cares? Coare coordination and cooperation to enhance quality in elderly care in the European union. Discussion paper. Conference on Healthy and Dignified Ageing,Stokcholm, 15-16 september 2009
38
7
Náklady a finance na seniora z pohledu České republiky a Europské unie Podle autorského kolektivu Válkové, Kojesové a Holmerové (2010, 8) Old-
agedepedency ratioznamená rozloţení věkových skupin v rámci celkové skupiny seniorů. Jedná se o poměr lidí 65 letých a starších vůči lidem ekonomicky aktivního věku (15-64). V období 2008-2060 se tempo poměr zvýší z 25,4 % na 53,5 %, nejrychlejší nárůst tohoto poměru bude v letech 2015-2035. Bude to znamenat, ţe místo čtyř ekonomicky aktivních lidí na jednoho seniora to budou pouze dva (viz Příloha č. 1 a 2).20 Situace v České republice podle B.Buřínské a Z. Kohoutové znamená tisíce českých důchodců, kteří mají finanční potíţe, ţijí pouze z důchodového zabezpečení.Nízká penze a minimální úspory komplikují ţivot více neţ 300 tisícům penzistů. Kaţdý nečekaný výdaj pro ně znamená váţný problém. Naproti tomu 60 % českých seniorů má vytvořené dostatečné finanční zázemí.Zhruba 17 % českých penzistů z celkového počtu 2,28 milionů starobních důchodců nedisponuje takovými úsporami, aby mohli pokrýt pravidelné výdaje v období delším neţ jeden měsíc. Vyplývá to z aktuální sondy Poštovní spořitelny, která zjišťovala zvyklosti českých seniorů a jejich nakládání s penězi.21 Kolik bere průměrný český důchodce: Průměrný český starobní důchod nyní dosahuje 10 527 korun Muţi mají průměrnou penzi vyšší o více neţ dva tisíce korun neţ ţeny, pobírají v průměru 11 685 korun, ţeny jen 9 558 korun Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) nyní vyplácí přes 2,28 milionu starobních důchodů (Zdroj: ČSSZ 30.06.2011)22 Řada českých důchodců si k penzi přivydělává. V porovnání s některými evropskými státy jsme však zemí s niţším podílem aktivně činných důchodců. Naznačila to demografická studie Puls, kterou letos zpracovala Allianz.
20
) The 2009 Ageing Report, Economic and budgetary projections for the EU – 27 Member States (2008-2060), Joint Report prepared by the European Commission (DG ECFIN) and the Economic Policy Committee (AWG).Brusel, Evropská komise, 2009. 21 ) http//www.idnes.cz/Finance 22 ) http//www.idnes.cz/Finance
39
„V Česku pracuje ve věku 60 aţ 65 let asi třetina seniorů. Ve Švédsku, kde je paradoxně jeden z nejstabilnějších důchodových systémů, pracuje v tomto věku 63 % občanů. Ve Švýcarsku je to 57 % a v Německu téměř 40 % penzistů,“ přibliţuje Alexander Börsch, hlavní ekonom oddělení mezinárodních penzí Allianz (in www.Allianz.cz). Studie rovněţ porovnávala délku ţivota, kterou Evropané stráví v penzi. „Nejvíce si důchodu uţijí Francouzi, kteří v něm proţijí průměrně 24 let, naopak Švýcaři pouhých 16,8 roku. Němečtí důchodci jsou ve středu tohoto ţebříčku s 19,8 roky. České ţeny stráví v penzi 21 let, zatímco muţi jen 15 let,“ uzavírá Börsch.23 Jak upozorňuje autorský kolektiv Válková, Kojesová a Holmerová (2010, 19), puredemografic scenário, tento scénář zkoumá vliv demografických změn na budoucí spotřebu dlouhodobé péče. Nepočítá tedy ani se změnou strategie poskytování sluţeb dlouhodobé péče ani se změnou vzorce dysability (její posunutí dále s věkem). Tento scénář je pro českou republiku katastrofický, protoţe dochází k závěrům, ţe se zvýší počet lidí, kteří budou potřebovat dlouhodobou péči, a to v průměru o 82 % v zemích EU, v České republice pak o 120 %. Příloha č. 4 dokládá nárůst nákladů na dlouhodobou péči v jednotlivých zemích do roku 2060. Náklady na dlouhodobou péči budou i nadále narůstat, protoţe péče musí být kvalitní a uspokojovat představy seniorů. Autorský kolektiv Válková, Kojesová, Holmerová (2010, 26) popisují, ţe vydaný materiál Evropské komise24 upozorňuje na skutečnost, ţe v důsledku stárnutí evropské populace vzrostou náklady na zajištění dlouhodobé péče v průměru o 1,25 % hrubého domácího produktu, a to zejména proto, ţe dojde k nárůstu počtu starých lidí, kteří budou tyto sluţby ve větší míře potřebovat. Příloha č. 5 dokládá scénář vývoje počtu starších nesoběstačných lidí constant disability scenário v letech 2007-2060. Stárnutí však nebude jediným faktorem, který bude tyto narůstající veřejné výdaje ovlivňovat. Bude se jednat také o změny v postavení a roli rodin. V současné době jsou potřeby dlouhodobé péče uspokojovány v některých evropských zemích téměř výhradně prostřednictvím neformální péče zejména rodinných pečujících, s rozvojem profesionálních sluţeb lze tedy v budoucnu předpokládat významný nárůst veřejných výdajů.
23
) http://www.idnes.cz/Finance ) Kommunication from the Commission.. Dealing with the impact of an ageing population in the EU (2009 Ageing Report), COM (2009) 180/4, Brussels, 29.4.2009 24
40
Mimo nákladů na dlouhodobou péči se klade důraz na zdravotnictví jako celek. Podle Janatové a Uličné (2008, 11) v pořadí druhý Program EU pro veřejné zdraví (2008-2013): Public Health Programme klade větší důraz na nerovnosti v oblasti zdravotnictví a na zlepšení zdravotních ukazatelů a také jejich vztah k socio-ekonomickým ukazatelům. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (označováno zkratkou OECD) ve své zprávě25 uvádí, ţe většina ze zkoumaných 19 zemí (Australie, Rakousko, Kanada, Německo, Maďarsko, Irsko, Japonsko, Korea, Lucembursko, Mexiko, Nizozemí, Nový Zéland, Norsko, Polsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie, USA) vynakládá na dlouhodobou péči mezi 0,5 % aţ 1,6 % hrubého domácího produktu, zatím co Norsko a Švédsko dává podstatně více (2,15 % a 2,89 %). Rozdílný je také podíl veřejných a soukromých výdajů ve Španělsku; převáţně z veřejných zdrojů ve Švédsku, Irsku, Japonsku, Nizozemí. Příloha č. 6 dokládá vývoj růstu nákladů hrubého domácího produktu na dlouhodobou péči v letech 2007-2060.
25
) Long – term Care for Older People. OECD, Paris, 2005
41
PRAKTICKÁ ČÁST 8
Cíl výzkumu
1. Zjistit,jak častonavštěvují senioři lékaře. 2. Zjistit, jsou-li spokojeni s vybíraným poplatkem u lékaře 30 CZK. 3. Zjistit, zda jsou senioři spokojeni s chováním zdravotnického personálu k nim. 4. Zjistit, stačí-li se svého měsíčného důchodového rozpočtu senioři zaplatit zdravotní a sociální sluţby. 5. Zjistit, zda přispívá stát seniorům na péči. 6. Zjistit, zda seniorům nezpůsobilo zvýšení poplatku za pobyt v nemocnici na částku 100 CZK finanční problémy.
42
9
Hypotézy výzkumu
1. Senioři navštěvují často lékaře. 2. Poplatek 30 CZK seniorům neděla problém. 3.Většina seniorů je s chováním zdravotnického personálu spokojena. 4.Senioři ze svého měsíčného důchodového rozpočtu těţko zvládají platby za zdravotní a sociální sluţby. 5. Stát přispívá na péči seniorům, kteří na ni mají nárok. 6. Zvýšený poplatek za pobyt v nemocnici na 100 CZK způsobil téměř všem seniorům finanční problémy.
43
10 Metodika práce 10.1 Použitá výzkumná metoda Výzkum byl prováděn kvantitativní formou. Šetření probíhalo formou rozhovoru a dotazníkovým řešením. Dotazníky vyplňovali senioři, kteří vyuţívají domácí zdravotní sluţbu a podávali informace k tématu „Stáří a jeho problémy“.První den výzkumu bylo rozdáno seniorům 8 dotazníků a přitom bylo zjištěno, zda jsou správně formulované a srozumitelné (viz Příloha č. 7). Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků. Návratnost dotazníků byla 100%. Dotazováním řízeným rozhovorem a osobní návštěvou seniorů v jejich domácnosti byly získány poţadované informace a zajištěna maximální návratnost dotazníků. Dotazník pro uţivatele domácí zdravotní sluţby obsahoval 11 otázek. Oslovení během vyplňovaní dotazníků měli moţnost mluvit o sobě a o dalších věcech, o kterých chtěli mluvit.Dotazník byl anonymní. Úvodní část dotazníků tvořila otázky, charakterizující osloveného. Střední část byla zaměřena na zjištění, jak jsou senioři spokojení se zdravotním personálem a zdravotní sluţbou. Závěr byl věnovaný finančním nákladům, výdajům na léky a zdravotní sluţby. Výzkum byl prováděn od prosince 2011 do března roku 2012. Celkem odpovědělo 72 ţen (72%) a 28 muţů (28%). V případě, ţe senior nemohl sám přečíst otázky z dotazníků, byly mu předčítány.
44
11 Výsledky Výsledky výzkumu byly vyhodnoceny a jsou uvedeny v tabulkách a grafech. Jedná se o vyhodnocení Dotazníků pro uţivatele domácí zdravotní sluţby (viz Přiloha č. 7).
11.1 Vyhodnocení dotazníku pro uživatele domácí zdravotní služby 1. Pohlaví Z celkového počtu oslovených seniorek/seniorů domácí zdravotní sluţby mezi dotazovanými bylo 72 ţen (72 %) a 28 muţů (28 %). Tato skutečnost je znázorněna v tabulce č. 1 a grafu č. 1. Tabulka č. 1 Pohlaví uţivatelů domácí zdravotní sluţby Pohlaví
Počet
Počet (%)
Ženy
72
72,0
Muži
28
28,0
Celkem
100
100,0
Graf č. 1 Pohlaví
Pohlaví 72% Ženy 28%
45
Muži
2.Věk uživatelů služby Převahu seniorů domácí zdravotní sluţby z celkového počtu 100 oslovených tvořilo 75-84 let 65 uţivatelů (65 %); 60-74 let 20 uţivatelů (20 %); ve věku 85 let a výše vyuţívá domácí zdravotní sluţbu 15 seniorů (15 %). Získané výsledky jsou uvedené v tabulce č. 2 a grafu č. 2 Tabulka č.2Věk Věk
uživatelů Počet
Počet (%)
služby 60-74 let
20
20,0
75-84 let
65
65,0
85 let a výše
15
150
Celkem
100
100,0
Graf č. 2 Věk
Věk 15%
20% 60-74 let 75-84 let 85+ let
65%
46
3. Jak často navštěvují lékaře uživatelé domácí zdravotní služby? Z celkového počtu uţivatelů domácí zdravotní sluţby navštěvují lékaře 56 uţivatelů (56 %) 1-2 krát čtvrtletně, 26 uţivatelů (26 %) 1-2 krát za půl roku, 14 uţivatelů (14 %) 1-2 krát ročně, 4 uţivatelé (4 %) 1-2 krát měsíčně. Oslovení častěji lékaře nenavštívili. Výsledky je vidět v tabulce č. 3 a grafu č. 3. Tabulka č. 3 Počet návštěv u lékaře Návštěva lékaře
Počet
Počet (%)
1-2 krát ročně
14
14
1-2 krát za půl 26 roku
26
1-2 krát čtvrtletně
56
56
1-2 krát měsíčně
4
4
častěji
0
0
Graf č. 3 Počet návštěv u lékaře
Návšteva lékaře 4% 14% 1-2x ročně 26% 56%
1-2x za pul roku 1-2x čtvrtročně častěji
47
4. Souhlasíte s poplatkem 30 CZK vybíraným při návštěvě lékaře? Jak vyplývá z výzkumu 63 seniorů (63 %) s poplatkem souhlasí, protoţe chtějí, aby se zdravotnictví zlepšilo z příspěvků, 29 seniorů (29 %), chce, aby návštěva byla bezplatná. 8 oslovených (8 %) má na to jinýnázor. Dané výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 4 a grafu č. 4. Tabulka č. 4 Poplatek 30 CZK u lékaře Poplatek 30 Kč
Počet
Počet (%)
Ano
63
63,0
Ne
29
29,0
Jiný důvod
8
8,0
Graf č. 4 Poplatek 30 CZKu lékaře
Poplatek 30 CZK 8% 29%
Ano 63%
Ne Jiný duvod
48
5.Jste spokojeni s chováním zdravotnického personálu k Vám? Z výzkumu můţeme pozorovat, ţe v dnešní době jsou senioři s chováním zdravotnického personálu spokojeni. 84 oslovených seniorů (84 %) zdravotnický personál chválí a jsou spokojeni, 16 seniorů (16 %) si stěţuje na jeho hrubé chování. Získané výsledky jsou znázorněny v tabulce č. 5 a grafu č. 5. Tabulka č. 5 Spokojenost seniorů s chováním personálu Spokojenost
Počet
Počet (%)
Ano
84
84,0
Ne
16
16,0
Celkem
100
100,0
Graf č. 5 Spokojenost seniorů s chováním personálů
Spokojenost 16%
Ano Ne 84%
49
6. Kolik průměrně utratíte za léky měsíčně? Z celkového počtu oslovených uţivatelů domácí zdravotní sluţby utratí měsíčně za léky vice jak polovina uţivatelů, 53 oslovených (53 %), utratí do 1000 CZK. 35 seniorů (35 %) utratí měsíčně za léky od 1000-1500 CZK, 12 seniorů (12 %) vynaloţí za léky měsíčně od 1500-2000 CZK. Tyto výsledky jsou uvedený v tabulce č. 6 a grafu č. 6. Tabulka č. 6 Průměr za léky měsíčně Průměr za léky
Počet
Počet (%)
Do 1000 CZK
53
53,0
Od 1000 – 1500 35 CZK
35,0
Od 1500 – 2000 12 CZK
12,0
Graf č.6 Průměr za léky měsíčně
Průměr za léky
12%
35%
53%
1000 CZK 1000-1500 CZK 1500-2000 CZK
50
7. Jakou část z důchodu průměrně utrácíte za léky? Při provádění výzkumu bylo zjištěno, ţe 60 oslovených seniorů (60 %) utratí za léky 1/10 části z důchodu, 35 seniorů (35 %) utratí 1/5 části z důchodu, 5 seniorů (5 %) utratí z důchodů za léky 1/4 části. Vynaloţené náklady za léky je vidět v tabulce č. 7 a grafu č. 7. Tabulka č. 7 Část z důchodu vynaloţená za léky Část z důchodu za Počet léky
Počet (%)
1/10
60
60,0
1/5
35
35,0
1/4
5
5,0
1/3
0
0,0
1/2
0
0,0
Jináčást
0
0,0
Graf č. 7 Část z důchodu vynaloţená za léky
Část důchodu za léky 5% 35% 1/10 60%
1/5 1/4
51
8. Používáte nějaké zdravotnické kompenzační pomůcky, za které pravidelně platíte? Uţivatele domácí zdravotní sluţby potřebují zdravotnickou péče doma, ale všichni nepouţívají kompenzační pomůcky. 81 seniorů (81 %) nepouţívá zdravotnické pomůcky, 19 seniorů (19 %) pomůcky pouţívá a je to pro ně nutností. Tato skutečnost je uvedena v tabulce č. 8 a grafu č. 8 Tabulka č. 8 Pouţívaní kompenzačních pomůcek Kompenzační pomůcky
Počet
Počet (%)
Ano
19
19,0
Ne
81
81,0
Celkem
100
100,0
Graf č. 8 Pouţívaní kompenzačních pomůcek
Kompenzační pomůcky
Ano Ne
52
9.Dostáváte od státu příspěvek? Příspěvek na péči a jeho výše se řídí podle stupně závislosti. Podle provedeného výzkumu 79 důchodců (79 %) nedostává od státu příspěvek, 21 seniorů (21 %) státní příspěvek dostává. Výsledek je uvedený v tabulce č. 9 a grafu č. 9. Tabulka č. 9 Příspěvek od státu Státní příspěvek
Počet
Počet (%)
Ano
21
21,0
Ne
79
79,0
100
Celkem
100,0
Graf č. 9 Příspěvek od státu
Státní příspěvek
21%
Ano Ne 79%
53
10. Jakou část z důchodu průměrně utrácíte za zdravotní a sociální služby, které využíváte? Vice jak polovina 57 uţivatelů (57 %) vynaloţí za zdravotní a sociální sluţby z důchodu 1/5 část, 40 seniorů (40 %) utratí 1/10 část, 3 senioři (3 %) vynaloţí 1/3 část z důchodu. Výsledek je znázorněn v tabulce č. 10 a grafu č. 10. Tabulka č. 10 Průměrná část vynaloţená za zdravotní a sociální sluţby Průměr za Počet zdrav./soc.služby
Počet (%)
1/10
40
40,0
1/5
57
57,0
1/4
3
3,0
1/3
0
0,0
1/2
0
0,0
Jináčást
0
0,0
Graf č. 10 Průměrná část vynaloţená za zdravotní a sociální sluţby
Průměr z důchodu za zdrav./soc. služby
1/10 1/5 1/4
54
11. Způsobilo Vám zvýšení poplatku v nemocnici ze 60 CZK na 100 CZK za den pobytu finanční problémy? 92 z dotazovaných seniorů (92 %) se vyjádřilo, ţe poplatek 100 Kč za den pobytu v nemocnici jim způsobuje problémy, 8 seniorů z dotazovaných (8 %) se vyjádřilo, ţe tato výše poplatků jim problémy nedělá. Získané výsledky jsou znázorněny v tabulce č. 11 a grafu č. 11. Tabulka č. 11 Finanční problémy se zvýšením poplatku Problémy s poplatkem CZK
Počet
Počet (%)
Ano
92
92,0
Ne
8
8,0
Celkem
100
100,0
100
Graf č. 11 Finanční problémy se zvýšením poplatku
Problémy s poplatkem 100 CZK
8%
Ano Ne 92%
55
12 Závěry výzkumu Z výzkumu provedeného u seniorů vyuţívajících domácí zdravotní péči a po zhodnocení výsledků a pozorování vyplývá, ţe odpovědi oslovených seniorů se lišili. Praktické cíle výzkumu byly: zjistit, jak často navštěvují senioři lékaře, jsou-li spokojeni s vybíraným poplatkem u lékaře 30 CZK; zda jsou senioři spokojeny s chováním zdravotnického personálu k nim; stačí-li ze svého měsíčného důchodového rozpočtu senioři zaplatit zdravotní a sociální sluţby; zda přispívá stát seniorům na péči; nezpůsobilo zvýšení poplatku za pobyt v nemocnici na částku 100 CZK finanční problémy? Všech 6 hypotéz bylo potvrzeno. Senioři navštěvují lékaře docela často. Poplatek 30 CZK seniorům nedělá problém. S chováním zdravotnického personálu je většina seniorů spokojena. Ze svého měsíčného důchodového rozpočtu senioři těţko zvládají platby za zdravotní a sociální sluţby. Stát přispívá na péči seniorům, kteří na to mají nárok. Skoro všem seniorům zvýšený poplatek za pobyt v nemocnici na 100 CZK způsobil problém. Z celého hodnocení výzkumu vyplývá, ţe většina uţivatelů domácí zdravotní sluţby jsou ţeny od 60 let do 85 let a výše, ostatní 28 % byli muţi také od 60 let do 85 let a výše. Vice jak polovina uţivatelů domácí zdravotní sluţby navštěvuje lékaře 1-2 krát čtvrtletně, a to z důvodu pravidelných kontrol. S poplatkem 30 CZK 63 % seniorů souhlasí, neboť se domnívají, ţe to půjde na vylepšení zdravotnického systému. S chováním zdravotnického personálu je 84 % seniorů spokojena, tím ţe sestry a lékaři jsou ochotni pomoc, a jsou příjemní. 16 % seniorů, kteří nejsou spokojeni, měli nepříjemné záţitky s chováním zdravotnického personálu v nemocnici. Za léky senioři průměrně utrácejí do 1000 CZK, a to z toho důvodu, ţe berou léky, které pojišťovna neproplácí, ani nepřispívá a vcelku musejí za ně doplácet. Ve 12 % senioři hradí aţ od 1500-2000 CZK. Při celkovém zhodnoceni vynaloţí senioři za léky v 60 %, 1/10 část z důchodů. Za zdravotnické kompenzační pomůcky 81 % seniorů neplatí pravidelně, protoţe je vyjde levněji si je koupit. Z 19 % sedm lidi hradí měsíčně za pronájem polohovacího lůţka. Od státu v 79 % příspěvek senioři nedostávají, protoţe na to nemají podle stupnice závislosti nárok. Z důchodu vynaloţí za zdravotní a sociální sluţby měsíčně 57 % seniorů aţ 1/5 část, a to z důvodu, ţe si sami platí pečovatelskou sluţbu. Zvýšení poplatku v nemocnici ze 60 CZK na 100 CZK pobouřilo seniory, a vyvolalo emoce. 92 % jsou nespokojeni, a způsobuje jim to finanční potíţe.
56
Na základě rozhovoru a zhodnoceni odpovědí bylo zjištěno, ţe senioři utrácí vysokou částku jak za zdravotní, tak i za sociální sluţby. Z jednoho důchodu to špatně zvládají. Lépe jsou na tom ti, kteří ţijí s rodinnými příslušníky v jedné domácnosti.
57
Diskuse Ţivot nás všech probíhá od narození aţ do okamţiku smrti v určitých vývojových etapách. Kaţdá etapa má své zákonitosti, které z ní vyplývají, ovlivňují kvalitu, způsob a rozsah našeho ţivota, a my se jim musíme poměrně zásadním způsobem přizpůsobit a zohledňovat je. Kaţdé vývojové období nám dává určité moţnosti a v něčem nás zase naopak limituje. To platí i pro období stárnutí a stáří. To si ale vţdy neuvědomujeme, a tak je stáří všeobecně chápáno spíše negativně, z pohledu ztrát moţností a radostí ţivota, naděje, optimismu a omezení (Malíková 2011, 13). Kaţdý z nás nevyhnutelně zestárne, jak uvádí Pokorná (2010, 7), stárnutí je vlastností kaţdého ţivého organismu a je nedílnou součástí ţivota. Týká se nejen jednotlivců, ale bývá generalizováno na celé populace. Stárnutí je významným fenoménem ţivota moderní společnosti, který se v souladu s aktuálními demografickými trendy stává stále diskutovanějším. Lidstvo provází po celou dobu jeho existence zájem o procesy stárnutí, pátrání po příčinách a důvodech stárnutí, zájem o oddálení této části lidského ţivota spolu s různou úrovní přístupu ke starším jedincům a stáří obecně. Jak popisuje Malíková (2011, 26), ţijeme ve společnosti, která stárne. V tom nemá Česká republika vyjímečné postavení; jde o celosvětový trend. O Evropě se hovoří jako o šedivějícím kontinentu. Mezi státy a oblasti s největším počtem seniorů do roku 2020 patří (Weber, 2006, předn. Gerontologie): Japonsko – 31 % Řecko a Švýcarsko – přes 28 % Severní Amerika – 23 % Východní Asie – 17 % Latinská Amerika – 12 % Jiţní Asie – 10 % Tato nová situace má několik obecně známých příčin: Klesající porodnost Sniţující se úmrtnost osob ve všech věkových kategoriích v důsledku lepší zdravotní péče Pokles kojenecké úmrtnosti Prodluţování střední délky ţivota
58
Sníţení chudoby, sociální rozvoj, zlepšení ţivotních i pracovních podmínek, ochrana sociálních práv Pokrok v medicíně a větší záchrana lidských ţivotů Pro demografický vývoj České republiky je stárnutí populace typickým prvkem, který bude i v dalších letech pokračovat. Podle toho jak člověk stárne, mění se jeho názory, vztah ke společnosti a také potřeby. Podle Malíkové (2011, 167), potřeba je projevem určitého nedostatku, deficitu či strádání, jehoţ odstranění je ţádoucí, a je velký předpoklad, ţe doplnění tohoto deficitu (neboli saturace potřeby) povede ke zlepšení stavu člověka či zvýšení jeho spokojenosti (Trachtová 2001, 10). Senioři mají své potřeby jako kaţdý mladý člověk: potřeby fyziologické, potřeby bezpečí a jistoty, za které bojují v dnešní nestabilní době, potřeby lásky, přijetí a spolupatřičnosti, potřeby uznání a úcty. Coţ mládí lidé nedoceňují, nechtějí poslechnout rady starších, snaţí se jim spíše vyhýbat, nemají čas na zestárlé rodiče nebo prarodiče. Nedá se podcenit také potřeba seberealizace u seniorů, protoţe oni se stále snaţí být uznávanými a potřebnými. Z toho, jak se chová mládeţ ke starým lidem je povaţováno, jak uvádí Pokorná (2010, 69-71), za společensky vysoce nebezpečné a toto jednání lze jednoznačně povaţovat za diskriminaci věkově podmíněnou, která vychází z předpokladu, ţe jednotliví zástupci určité věkové kategorie či generace vykazují nejen rozdílné charakteristiky, ale i společenskou a lidskou hodnotu. Pohled na stáří se liší v různých dobách a různých kulturách, např. podle japonské filozofie je poslední třetina lidského ţivota nejdůleţitější, protoţe člověk v této fázi přetváří svět k lepšímu. Z těchto slov lze jistě rozpoznat respekt ke stáří. S touto myšlenkou jdou ruku v ruce slova klasika F. Hebbela: „Mladým se často vyčítá, že se chovají tak, jakoby svět začínal teprve s nimi. A je to pravda. Ale ještě častěji se domnívají staří, že svět spolu s nimi končí. A co je horší?“ V naší kultuře jsou postoje ke stáří ambivalentní. Na jedné straně jsou děti vychovávány k úctě ke stáří, na straně druhé bohuţel často hovoříme o starých lidech jako o zátěţi, neproduktivním článku společnosti. Se stářím přicházejí nemoce, které přinášejí nespokojenost seniorům, komplexy, zdravotní nestabilitu. Senioři potřebují pomoc a péči, kterou nejsou schopni vţdy zabezpečit jim blízcí lidé, proto se obracejí na pomoc sociálních zařízení. Pomoc starým lidem trvá na území České republiky uţ dávno a má uţ svoji historii. Jak popisuje Kuzníková a kol. (2011, 13), sociální práce tkví především v činnostech charitativních organizací. Základním 59
motivem, na jehoţ principu církev poţaduje angaţování pro obecné dobro a sociální spravedlnost, je „specificky láska křesťanská neboli láska k bližnímu“ (Anzenbacher, 1990). Lze usuzovat, ţe právě tento motiv a myšlenka pomáhat byly silným podnětem k péči o lidi nemocné, bezmocné, staré, chudobné, lidi bez domova či sirotky a vdovy. Charitativní organizace tak zastávaly široké spektrum pomoci, včetně sociální. Ale bohuţel neví se o všech seniorech, kteří potřebují péči. Pak jsou skupiny seniorů, kteří ţijí v domácnosti se svými dětmi, ale ty nemají na ně tolik času, aby jim s něčím, kromě základní pomoci pomáhali. Jak upozorňuje Matoušek a kol. (2007, 92) v systému sluţeb pro staré lidi chybí depistáţ, tj. cílené vyhledávání starých lidí, kterým hrozí sociální vyloučení (tuto činnost vykonávali před rokem 1989 specializované geriatrické sestry). Chybějí terénní sluţby specializované na problematiku týrání, zanedbávání a špatného zacházení se seniory. Chybějí komunitní centra, v nichţ by byly seniorům dostupné programy různého typu a příleţitosti k tomu, aby si staří lidé aktivity mohli domlouvat a realizovat podle vlastní volby. U nás jiţ desítky let existují kluby důchodců, obvykle organizující besedy a výlety. Proto, aby bylo moţno pomáhat seniorům, se musí vynaloţit prostředky. Ekonomická stránka nákladů na seniory a na sociální péči v České republice momentálně není na takové úrovní, jak by situace vyţadovala. Proto ani senioři nejsou spokojeni se svými důchody a často jen tak-tak měsíčně s nimi vycházejí. Jak uvádí Matoušek a kol. (2007, 65) podíl státu na financování sociálních sluţeb se ve druhé polovině devadesátých let soustavně mírně sniţoval, přičemţ nejniţších hodnot dosáhl v roce 2002, poté se tento podíl výrazně zvýšil, nicméně úrovně z poloviny devadesátých let nedosáhl (Průša, 2003).26Po celé Evropské unii se náklady na seniory a péči o ně liší. Jak upozorňuje Matoušek a kol. (2007, 68), stejný typ sluţby spadá v různých zemích do různých kategorií – např. stejná sluţba poskytovaná seniorům můţe být v různých zemích zařazena buď do systému sociální péče, nebo do systému zdravotní péče. Hranice mezi dobrovolným nebo nedobrovolným vyuţitím sluţby nemůţe být nikdy jednoznačně vymezena – např. v některých zemích jsou staří lidé standardně umisťováni do ústavních zařízení, jinde se nabízí různé formy řešení vzniklé sociální situace (Bjalkovski, Frubauer, 2000).27 Přes tyto skutečnosti však lze z dílčích charakteristik systému financování sociálních sluţeb vymezit dva základní modely, které se v evropských zemích uplatňují. Model první, postavený na principu univerzality, např. Německo, Rakousko, Nizozemsko, skandinávské země; sociální sluţby jsou občanům 26
) PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. Praha : ASPI, 2003. s. 151. ISBN 80-86395-69-3. ) BJALKOVSKI, CH.; FRUHBAUER, O. Sociální služby v zemích Evropské unie. 1. Vyd. Praha : VÚPSV, 2000. 37 s. ISBN 80-238-7116-1. 27
60
poskytovány a financovány na základě zhodnocení individuálních potřeb jednotlivce. Model druhý, zaloţený na principu příjmově testovaných dávek, např. Francie, Velká Británie (Bednárik, Bodnárová, 2005).28 Na závěr diskuse by mohla být dána doporučení, která by vylepšila sledovanou problematiku a také by dala náměty k zamyšlení nad danou situací. Senioři by se měli tolerovat s mladými lidmi, tím se sníţí diskriminace seniorů Uznání a úcta starých lidi, nepodceňovat je Zavést více vzdělávacích programů pro seniory Chybí finanční a politická stabilita ve státě Nastavit finanční pomoc seniorům Vylepšit finanční příspěvky na sociální sluţby Dostačující finanční podpora pro domácí příslušníky, pečující o seniory
28
) BEDNÁRIK, R.; BODNÁROVÁ, B. Stárnutie populácie – výzva na zmeny v službách pre starších ľudí. Bratislava: Stredisko pre štúdium práce a rodiny, 2005.26 s. ISBN sine.
61
Závěr Doba
a
způsob
našeho
ţití
jsou
ve
vymezeném
rozsahu
ovlivňovány
socioekonomickými podmínkami a společenskou atmosférou. Ve prospěch úspěšného stárnutí a stáří lze aktivizovat účinná komunitní opatření. Starý člověk musí mít pocit sympatické odezvy od druhých a jistotu, ţe někam patří. Společnost nemůţe stáří trestat nezájmem (Pacovský 1997, 105-106). V dnešní době jak senioři tak i ostatní proţívají reformy sociální, zdravotní a různá ekonomická opatření. Nestabilita, nezaměstnanost, nejistota v následujících dnech, to vše vypovídá o nízké ţivotni úrovni v České republice. Ale je potřeba myslet také na staré občany, kteří stojí na hranici nejistoty, co s nimi bude zítra. A proto se musíme snaţit jim pomáhat, aby se necítili osamoceni a vyhoštěni ze společnosti. Nesmi se zapomenout na zlepšování a zkvalitňovaní sluţeb pro seniory, rozšiřovaní nových nabídek sluţeb. Brát ohled na jejich potřeby, na jejich názor, dat jim moţnost rozhodovat samostatně. Aby se cítili důstojně v té společnosti, ve které ţijí. Finanční podpora hraje roli, protoţe i kdyţ senior je zdravý a samostatný, potřebuje hradit ţivobytí, ceny, které se pořád zvyšují. V době, kdy je člověk ještě mladý a myslí, ţe do stáří má dosti daleko, by měl přemýšlet a připravovat se na ně. Jak upozorňuje Gruss (2009, 200) v neposlední řadě musíme staré lidi přesvědčit, aby převzali odpovědnost i za budoucnost naší společnosti, které se jiţ nedoţijí. To je v zásadě otázka morálky. Stárnoucí společnost můţe mít budoucnost, pokud se jí podaří seniory i nadále udrţet v síti vztahů morální ekonomie tak, ţe se nebudou cítit vůči společnosti pouze oprávněni, ale i povinováni. Moţná k tomu nebude zapotřebí nic víc neţ opatrné zachování a kultivace stávajících vztahů; to však můţe být v době individualizace a trţní racionality právě nejobtíţnější.
62
13 Seznam literatury BJALKOVSKI, CH.; FRUHBAUER, O. Sociální služby v zemích Evropské unie. 1. Vyd. Praha : VÚPSV, 2000. 37 s. ISBN 80-238-7116-1. BEDNÁRIK, R.; BODNÁROVÁ, B. Stárnutie populácie – výzva na zmeny v službách pre starších ľudí. Bratislava : Stredisko pre štúdium práce a rodiny, 2005. 26 s. ISBN sine. GRUSS, P. (ed.)Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje.Praha : Portál, 2009. 224 s. ISBN 978-80-7367-605-6. HAUKE, M. Pečovatelská služba a individuální plánování.Praha : Grada, 2011. 135 s. ISBN 978-80-247-3849-9. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří.Praha : Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-8087109-19-9. HAVRDOVÁ, Z. akol. Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb.Praha : ERMAT, 2010. 207 s. ISBN 978-80-87398-06-7. CHLOUBOVÁ, H. Člověk ve zdraví a nemoci-základní potřeby člověka, osobní rádce zdravotní sestry. Praha : Dashofer, 2003, část 4, s. 1-9. ISSN 1214-0074. JANATOVÁ, H.; ULIČNÁ, E. Zlepšení rovnosti ve zdravi v EU ovlivněním sociálních determinant zdraví. Souhrnná zpráva o aktivitách projektu „Determine – an EU Consortium for Action on Socio – economic Determinants of Health“.Praha : GEOPRINT, 2008. 15 s. ISBN 978-80-7071-303-7. KNOPOVÁ, V. Uspokojování potřeb starého člověka. Florence, roč. 4, 2008, č. 6, s. 238-239. ISSN 1801-464X. KALVACH, Z. a kol. Úvod do gerontologie a geriatrie integrovaný text pro interdisciplinární studium.Praha : Univerzita Karlova, 1997. 193 s. ISBN 80-7184-366-0. KLEVETOVÁ, D.; DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory.Praha : Grada, 2008. 202 s. ISBN 978-80-247-2169-9. KOZÁKOVÁ, Z.; MULLER, O. Aktivizační prístupy k osobám seniorského věku. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 54 s. ISBN 80-244-1552-6. KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha : Grada, 2011. 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, H. Akutní stavy v geriatrii. Praha : Galén, 2009. x, 233 s. ISBN 978-80-7262-620-5. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany. Praha : Grada, 2011. 192 s. ISBN 978-80-247-3872-7. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytovych sociálních zažízeních. Praha : Grada Publishing, 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení.Praha : Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. 63
ONDRUŠOVÁ, I. Stáří a smysl života. Praha : Karolinum, 2011. 168 s. ISBN 978-80-2461997-2. PACOVSKÝ, V. Proti věku není léku? Úvahy o stárnutí a stáří. Praha : Karolinum, 1997. 124 s. ISBN 80-7184-486-1. POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha : Grada Publishing, 2010. 158 s. ISBN 978-80247-3271-8. PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. Praha : ASPI, 2003. s. 151. ISBN 80-86395-69-3. RABUŠIC, L. Stárnutí populace jako pohroma nebo jako sociální výzva? (zamyšlení nad některými souvislostmi populačního stárnutí). Praha : [S.N.], 2002. 24 s. ISBN sine. ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha : Panorama, 1989. 435 s. ISBN 80-7038-078-0. SMRČKOVÁ, J. Dech života. Návody na změnu životního stylu. Plzen : Nava, 2011. 142 s. ISBN 978-80-7211-375-0. SCHNEIDEROVÁ, A. a kol. Kompetence manažerů v sociálních službách.Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2010. 188 s. ISBN 978-80-7368-855-4. ČÁMSKÝ, P.; SEMBDNER, J.; KRUTILOVÁ, D. Sociální služby v ČR v teorii a praxi.Praha : Portál, 2011. 264 s. ISBN 978-80-262-0027-7. TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno : IDV PZ, 2001. 186 s. ISBN 80-7013-324-8. VONDRÁČEK, V. Úvahy psychologicko-psychiatrické. Praha : Avicenum, 1975. 246 s. ISBN sine. VESELÝ, M. Vybrane kapitoly ze sociální patologie. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta, 2011. 127 s. ISBN 978-80-7394-272-4. VÁLKOVÁ, M.; KOJESOVÁ, M.; HOLMEROVÁ, I. Diskusní material k východiskům dlouhodobé péče v České republice. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2010. 77 s. ISBN 978-80-7421-021-1.
13.1Internetové zdroje http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2006/05/08.pdf [cit. 2012 - 04 - 09] http://www.incoforum.cz/download/pdf/19_Topinkova.pdf [cit. 2012 - 04 - 09] http://www.zdn.cz>Archiv>Sestra>Sestra4/2008 [cit. 2012 - 04 - 09] http://www.tribune.cz>Nasetituly [cit. 2012 – 04 - 09] http://www.ceskyduchodce.cz/...seniory/bolest-hippokrates-akutni-chronic... [cit. 2012 - 04 09] http://www.idnes.cz/Finance [cit. 2012 - 04 - 18] http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/obdobi-stari.htm [cit. 2012 - 06 - 22] 64
Přílohy Příloha č. 1 Vývoj „old age dependency ratio“ v jednotlivých zemích Příloha č. 2 Vývoj počtu nejstarších seniorů ve vztahu k lidem v „produktivním“ věku (oldest old dependency ratio) Příloha č. 3 Podíl seniorské populace v zemích OECD v letech 1960 – 2040 Příloha č. 4 Nárůst nákladů na dlouhodobou péči v jednotlivých zemích do roku 2060 Příloha č. 5 Scénář vývoje počtu starších nesoběstačných lidí (2007 – 2060) Příloha č. 6 Vývoj růstu veřejných nákladů % HDP (2007 – 2060) Příloha č. 7 Dotazník pro uţivatele domácí zdravotní sluţby
65
Příloha č. 1
Vývoj „old age dependency ratio“ v jednotlivých zemích
Zdroj: The 2009 Ageing Report, Economic and budgetary projections for the EU – 27 Member States (2008-2060), Joint Report prepared by the European Commission (DG ECFIN) and the Economic Policy Committee (AWG). Brusel, Evropská komise, 2009
66
Příloha č. 2
Vývoj počtu nejstarších seniorů ve vztahu k lidem v „produktivním“ věku (oldest old depedency ratio)
Zdroj: The 2009 Ageing Report, Economic and budgetary projections for the EU – 27 Member States (2008-2060), Joint Report prepared by the European Commission (DG ECFIN) and the Economic Policy Committee (AWG). Brusel, Evropská komise, 2009
67
Příloha č. 3
Podíl seniorské populace v zemích OECD v letech 1960 – 2040 Podílvelmi starých lidí(80+) v populace seniorů, 1960-2040 změny v % bodech
Austrálie Rakousko Belgie Kanada Česká Republika Dánsko Fínsko Francie Německo Řecko Maďarsko Island Irsko Itálie Japonsko Korea Luxembursko Mexiko Nizozemí Nový Zéland Norsko Polsko Portugalsko Španělsko Slovensko Švédsko Švýcarsko Turecko Velká Británie USA
1960
2000
2040
1960-2000
2000-2040
14,3 14,4 15,4 15,8 14,8 15,3 12,7 17,2
23,6 22,8 21,3 13,6 17,1 26,7 22,5 23,3 22,3 20,5 17,5 24,2 23,1 22,2 22,1 14,2 21,1 14,1 23,5 23,8 28,3 16,2 20,6 16,5 22,3 29,1 26,1 11,3 25,4 26,4
31,8 28,1 31,9 32,9 30,9 28,9 35,1 34,6 29,9 30,1 28,7 31,6 26,7 30,6 41,1 26,1 26,9 23,5 30,1 30,5 32,7 31,9 25,8 28,3 27,6 31,5 34,9 18,2 29,1 33,3
9,3 8,4 5,8 7,8 3,1 11,4 9,8 6,1
8,2 5,2 10,6 9,3 13,3 2,2 12,6 11,3 7,6 9,6 11,3 7,3 3,7 8,4 19,1 11,9 5,9 9,6 6,5 6,7 4,4 15,7 5,2 11,8 5,3 2,5 8,9 7,1 3,7 6,9
16,1 12,3 14,3 17,5 14,6 12,6 8,1 14,7 12,1 15,2 17,1 18,1 12,2 14,4 14,5 14,1 15,9 15,1 8,5 16,4 15,2
4,6 5,2 10,1 5,5 7,6 9,5 6,1 6,3 2,1 8,3 6,8 10,4 4,1 6,2 2,1 8,3 13,1 11,1 2,8 9,1 11,2
Poznámky: Německo před rokem 1960 (před znovu sjednocením) nemá komparabilní data Pramen: OECD zdravotní data pro léta 1960 a 2000, Eurostat (15 zemí), národní zdroje, OSN (2002) Dle: Long – term Care for Older People. OECD, Paris, 2005 68
Příloha č. 4 Nárůst nákladů na dlouhodobou péči v jednotlivých zemích do roku 2060 Nárůst veřejných nákladů na dlouhodobou péči „pure demographic scenario“ 2007 úroveň
nárust 2007-2060 % body HDP
%
2060 úroveň
BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK NO
1,5 0,2 0,2 1,7 0,9 0,1 0,8 1,4 0,5 1,4 1,7 0 0,4 0,5 1,4 0,3 1 3,4 1,3 0,4 0,1 0 1,1 0,2 1,8 3,5 0,8 2,2
1,6 0,2 0,5 1,7 1,5 0,1 1,4 2,4 0,9 0,9 1,4 0 0,5 0,6 2,2 0,4 1,9 5,2 1,3 0,7 0,1 0 1,8 0,4 2,7 2,6 0,5 2,9
106 115 194 98 165 134 166 172 176 64 86 102 141 124 159 149 193 154 107 184 158 221 166 197 150 73 66 135
3,0 0,4 0,7 3,5 2,5 0,1 2,3 3,8 1,5 2,3 3,1 0 0,9 1,1 3,6 0,6 2,8 8,5 2,6 1,1 0,2 0,1 2,9 0,6 4,5 6,0 1,4 5,1
EA EU27 EU15 EU12
1,3 1,2 1,3 0,3
1,5 1,3 1,3 0,5
115 103 102 161
2,8 2,5 2,6 0,8
The 2009 Ageing Report, Economic and budgetary projections for the EU – 27 Member States (2008-2060), Joint Report prepared by the European Commission (DG ECFIN) and the Economic Policy Committee (AWG). Brusel, Evropskákomise, 2009 69
Příloha č. 5 Scénář vývoje počtu starších nesoběstačných lidí (2007-2060) Počet starších nesoběstačných lidí dle „constant disability scenario“ vývoj 2007-2060 v %
rozdílopr oti „pure demogra phic“
2007
2010
2020
2030
2040
2050
2060
v tisícich
BE BG CZ DK DE EE IE93 EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI76 SK FI274 SE UK NO
455 841 256 164 3201 81 101 338 1278 2263 2515 35 123 191 14 594 9 387 268 1486 698 971 81 239 288 312 3094 155
475 840 274 168 3383 81 133 368 1830 2399 2659 37 124 197 16 612 10 408 279 1526 736 984 101 248 374 318 3197 160
548 923 343 199 3982 89 175 449 2117 2788 3024 51 129 213 20 716 14 502 312 1967 860 1123 122 319 449 359 3667 190
647 995 417 252 44469 97 227 490 2523 3336 3362 68 143 245 25 783 18 654 384 2433 1004 1256 139 409 479 434 4334 239
765 1067 473 285 5076 106 291 570 3147 3976 3873 84 155 280 32 869 20 789 457 2738 1174 1518 150 478 480 479 4973 292
841 1165 516 304 5583 115 338 649 3799 4212 4379 104 170 306 38 973 21 850 524 3053 1326 1731 148 554 484 508 5418 322
866 1184 578 312 5190 123 246 686 4086 4250 4407 123 182 322 42 1038 23 842 527 3286 1377 1928 72 604 210 539 5847 348
411 343 322 148 1989 42 266 348 2358 1087 1891 88 59 131 27 443 14 456 259 1800 679 957 95 365 77 228 2754 193
90 41 126 90 62 52 -49 103 136 88 75 256 48 69 190 75 142 118 96 121 97 98 -12 153 -15 73 89 125
-25 -3 -42 -31 -26 -18
EU27 EU15 EU10 EU12
20706 15804 3089 4902
21640 16626 3192 5016
25321 19334 3941 5987
29523 22539 4734 6984
34231 26303 5343 7928
38047 29189 5962 88858
39331 29793 6426 9537
18626 13990 3336 4636
90 89 108 95
-25 -27 -20 -19
-40 -37 -26 -27 -32 -12 -22 -35 -10 -43 -37 -30 -20 -17 -32 -24 -32 -20 -24
Dle: The 2009 Ageing Report, Economic and budgetary projections for the EU – 27 Member States (2008-2060), Joint Report prepared by the European Commission (DG ECFIN) and the Economic Policy Committee (AWG). Brusel, Evropská komise, 2009 70
Příloha č. 6 Vývoj růstu veřejných nákladů % HDP (2007-2060) Vývoj veřejných nákladů na dlouhodobou péči % HDP – “constant disability” 2007
% body HDP
%
2060
Rozdíl oproti „pure demographic“
BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK NO
1,5 0,2 0,2 1,7 0,9 0,1 0,8 1,4 0,5 1,4 1,7 0,0 0,4 0,5 1,4 0,3 1,0 3,4 1,3 0,4 0,1 0,0 1,1 0,2 1,8 3,5 0,8 2,2
1,2 0,2 0,4 1,3 1,3 0,1 1,2 2 0,8 0,7 1,1 0,0 0,5 0,5 1,9 0,4 1,4 4,2 1,1 0,7 0,1 0,0 1,7 0,4 2,5 2 0,4 2,5
81 112 163 74 141 114 145 140 155 52 69 89 132 110 138 138 149 126 84 165 145 188 153 175 138 56 54 118
2,7 0,4 0,6 3,0 2,2 0,1 2,1 3,4 1,3 2,1 2,8 0,0 0,9 1 3,3 0,6 2,4 7,6 2,3 1,1 0,2 0,0 2,8 0,6 4,2 5,5 1,3 4,7
-0,4 0,0 -0,1 -0,4 -0,2 0,0 -0,2 -0,5 -0,1 -0,2 -0,3 0,0 0,0 -0,1 -0,3 0,0 -0,4 -0,9 -0,3 -0,1 0,0 0,0 0,0 0,0 -0,2 -0,6 -0,1 -0,4
EA EU27 EU15 EU12
1,3 1,2 1,3 0,3
1,2 1,0 1,1 0,4
95 85 84 144
2,5 2,3 2,4 0,7
-0,3 -0,2 -0,2 -0,1
The 2009 Ageing Report, Economic and budgetary projections for the EU – 27 Member States (2008-2060), Joint Report prepared by the European Commission (DG ECFIN) and the Economic Policy Committee (AWG). Brusel, Evropská komise, 2009 71
Příloha č. 7 Dotazník pro uživatele domácí zdravotní služby Dobrý den, jmenuji se Mariya Prodan. Jsem studentkou třetího ročníku bakalářského studia oboru Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb na Bankovním institutu vysoké škole, a.s. v Praze 5. Dovoluji si Vás poţádat o vyplnění dotazníku, který mi bude významným zdrojem informací pro moji bakalářskou práci na téma „Stáří a jeho problémy“. Dotazník je anonymní. Odpovědi prosím označte kříţkem. U otázek můţete odpovídat vlastními slovy nebo pomocí více odpovědí.
Za vyplnění dotazníku Vám děkuji. Mariya Prodan 1. Pohlaví? ţena
muţ
2. Věk? 45 – 59 let
60 – 74 let
75 – 84 let
85 let a výše
3. Jak často navštěvujete lékaře? 1 – 2 krát ročně
1 – 2 krát za půl roku
1 – 2 krát čtvrtletně
1 – 2 krát měsíčně
častěji
72
Příloha č. 7 - pokračování Dotazník pro uživatele domácí zdravotní služby 4. Souhlasíte s poplatkem 30 CZK vybíraným při návštěvě lékaře? ano
ne
Pokud nesouhlasíte, pak z jakého důvodu? …………………………………………………..
5. Jste spokojeni s chováním zdravotnického personálu k Vám? ano
ne
6. Kolik průměrně utratíte za léky měsíčně? do 1000 CZK
od 1000-1500 CZK
od 1500-2000 CZK
7. Jakou část z důchodu průměrně utrácíte za léky? 1/10
1/5
1/4
1/3
1/2
jinou část
………………..
8. Pouţíváte nějaké zdravotnické kompenzační pomůcky, za které pravidelně platíte? ano
ne
Pokud ano, o jakou částku ročně se zhruba jedná? ………………………………………
73
Příloha č. 7– pokračování Dotazník pro uživatele domácí zdravotní služby
9. Dostáváte od státu příspěvek? ano
ne
10. Jakou část z důchodu průměrně utrácíte za zdravotní a sociální sluţby, které vyuţíváte? 1/10
1/5
1/4
1/3
1/2
jinou část
………………..
11. Způsobilo Vám zvýšení poplatku v nemocnici ze 60 CZK na 100 CZK za den pobytu finanční problémy? ano
ne
74
