Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích
Vzdala poctu sv. Anežce Přemyslovně Sochy a plastiky realizované v Čechách a na Moravě v letech 2011–2012 při oslavách 800. výročí narození sv. princezny a řeholnice Anežky Přemyslovny
Sborník připravili: Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc. Ing. Josef Moravec
Bc. Lubomír Franc Hejtman Královéhradeckého kraje
Rok 2011 byl příležitostí k připomenutí celé řady událostí a osobností důležitých pro všechny, kdo žijí v naší zemi. Je tomu ostatně každý rok. Je těžké a snad i zbytečné dávat oslavovaným událostem a osobnostem nějakou váhu nebo pořadník významnosti. Pro rok Anežky Přemyslovny však tato logika jakoby neplatí. Těžko soudit, kolik lidí znalo příběh královské dcery Přemysla Otakara I. a královny Konstancie, sestry uherského krále Ondřeje II. Toto platilo do listopadu 1989. Tehdy, pět dní před zázračně nekrvavým zhroucením komunistického režimu v Československu a následnému zhroucení celé části světa opírající se o jednu ideologii, objevuje se na české scéně právě svatořečená světice svatá Anežka Přemyslovna. Časově tyto události do sebe zapadají natolik, že je těžké ubránit se pocitu, že změny a odvahu se vzepřít tehdejším poměrům do země přinesla právě ona. Většina populace naší země si tyto nezapomenutelné události živě pamatuje. Když Radu Královéhradeckého kraje informoval ředitel školy o mimořádně zajímavém projektu účasti na roku Anežky Přemyslovny, dostal bez velké diskuze nejen souhlas, ale přímo vybídnutí k účasti. Střední průmyslová škola kamenická a sochařská, Hořice je dnes externalitou Královéhradeckého kraje stejně jako byla externalitou Československa a předtím Rakousko Uherska, a to od roku 1884. Její přirozené možnosti přispět pro snad nejvýznamnější ženu v naší historii nějakým sochařským dílem snad motivoval i iniciátora projektu profesora Petra Piťhu, který školu oslovil – úspěšně. Vedle běžných forem oslav významných osobností jako jsou konference, výstavy, vydání publikací
apod., dostala kamenická a sochařská škola možnost obohatit naši zemi několika díly. Zájemci o sochařská díla byli obvykle zástupci institucí, jakým ve 13. století Anežka dala vzniknout. Díky jí vznikla celá síť nemocnic a charitních útulků. Dnes mají tyto instituce jiné názvy, ale v podstatě se zabývají vším, co trápí i dnešní dobu a mnohé z nás, tedy chudobou, sociální vyloučeností, nemocemi. Výraz „dala vzniknout“ znamená, že musela použít své královské věno na stavby a provoz, žádat např. papeže o zřízení řádu, a to vše v dobách, kdy se neustále válčilo a země byla sužována hladomorem a morovými epidemiemi. Takové nasazení vyžadovalo mimořádné vzdělání, diplomatické schopnosti a mimořádnou autoritu v neklidném českém království. Původní koncept projektu roku Anežky Přemyslovny v sochařském umění předpokládal jednu až dvě sochy. To je koncepce realizovatelná v rámci výuky. Následně se ukázalo, že nabídnutých děl a zájemců je poněkud víc. Rada Královéhradeckého kraje proto přispěla významnou částkou na organizaci sochařského sympozia na téma Anežka Přemyslovna. Možná tím motivovala mimořádný počet dalších donátorů kamene i financí. Ani to však záhy nestačilo a ukázalo se, že žáci i zájemci překračují meze sochařského sympozia. Tak řada sochařských děl vznikla po dohodě s žáky v jejich „mimoškolním čase“. Zdá se, že postupem času budou vznikat další díla, která nebudou už potřebovat žádné spouštěcí mechanizmy, prostě je někdo bude chtít. Cílem této drobné publikace, na kterou Královéhradecký kraj stejně jako na sympozium rád přispívá, je zmapovat pro historii sochařská díla vzniklá
v roce Anežky Přemyslovny. Snad se fotodokumentace a slovně vyjádřené poselství vyřčené při slavnostním odhalování stanou součástí historie pro další její výročí. Zdá se, že bez ohledu na svatořečení si musíme na některé významné postavy našich dějin zvyknout. Časem postava Anežky Přemyslovny bude mít ustálenou nebo ustálenější ikonografii, stane se patronkou nějaké lidské činnosti. Její sochy budou stát u institucí, které uměla ve své době vydupat z ničeho a které my pokládáme už za samozřejmost. Královéhradecký kraj se postaví velkoryse i v budoucnu ke každému projektu, který obohatí celou naši zem o hodnoty, které neznají inflaci, a připomenutí osobností, které nikdy nebylo možné za celá staletí zneužít různými ideologiemi ani si je přivlastnit. Je dobře, že Anežce Přemyslovně mohou posloužit dvě umělecky zaměřené školy z našeho kraje. Věřím, že vzdělávací soustava našeho kraje bude schopna reagovat podobně na další silná témata, která poskytnou námět mladým lidem, kterým patří budoucnost nejenom naší země, ale i Evropy. Bc. Lubomír Franc Hejtman Královéhradeckého kraje
Ing. Josef Moravec ředitel školy
Někdy během listopadu r. 2010 mně telefonoval prof. Petr Piťha s tím, že by se mnou rád hovořil. Nemělo to být naše první nebo druhé setkání a není tajemství, že pro pana profesora mám jakousi slabost. I já jsem už dlouho měl potřebu hovořit s někým jako je pan profesor, vlastně mě nikdo jiný ani nenapadnul. K našemu setkání došlo ve škole, kterou jsem již před lety pana profesora provázel. Přestože jsem o generaci mladší, byl jsem zdvořile vyzván, abych první řekl, co chci. Tak jsem mu předložil svou vizi zapojení žáků do realizace díla, kterého se týká dodatek k významné konferenci na Papežské lateránské univerzitě ve Vatikánu na konci milénia. Tato konference byla věnována postavě Mistra Jana Husa. Konference byla mj. symbolem toho, co potřebuje celý svět. A to je usmíření. Hovořil jsem o oslavách v r. 2015. Pan profesor mi nabídnul mnohem bližší téma: Anežka Přemyslovna v roce osmistého výročí od jejího narození. Při prvních větách jsem si vzpomněl na svoje pocity při pohledu na umělecké ztvárnění biblického tématu „zvěstování“. Přijímáte nepřipraven nějakou roli nebo odpovědnost, protože cítíte, že to má smysl, aniž v tu chvíli víte, jak to udělat, co to ve svých důsledcích znamená, ale udělat to prostě musíte, protože vám to dává jasně narýsovaný smysl. Ten ohromující pocit byl vystřídán starostí, protože rok Anežky Přemyslovny začínal za dva měsíce, Anežka se narodila v lednu. Základní problém jsem spatřoval v motivaci žáků, opravdové pocitové motivaci. Učitelům i žákům mohu téma prostě zadat jako klauzurní práci, ale tohle je těžké téma. Vím, že na této škole není důležité odříkat nejlépe datum narození,
úmrtí a výčet skutků. To je potřebné pro testování znalostí. Zde musí nastoupit přijetí osobnosti pocity, empatií k osobnosti i době. Za to asi nikdo známku nedostane, ale dokáže do tvrdé hmoty kamene vysekat jakési sdělení, které je v daném kulturním okruhu pochopitelné. Svatého Jana Nepomuckého u mostu v Rakousku chápete stejně jako u mostu ve své domovině a nemusíte se kvůli tomu učit německy. Tuto roli jsem, s obratností jakou člověku dává strach z odpovědnosti, svěřil panu profesorovi. Vcelku tvrdě jsem mu sdělil, že to, co vloží do pocitů žáků, uvidí záhy v kameni. Pan profesor byl připraven. Vytáhnul útlou knížečku napsanou pro děti. Paralelně se totiž měla rozjet soutěž s tématem Anežky Přemyslovny pro děti a žáky základních a středních škol. Právě pro tuto skupinu knížku napsal. Samotné vypsání soutěže bylo úřednicky vlažné a tak pan profesor hledal jiný způsob, jak soutěž zahájit. Když jsem si knížku přečetl, zdálo se mi, že se pan profesor dívá na celý národ jako na děti, které má vychovávat, což by konec konců měli ministři školství dělat. Krátce před termínem klauzur už měli žáci načteno a vyučující příslušných předmětů vykonali své. Pan profesor se dostavil na přednášku a nezapřel v sobě učitele ani bohemistu. Žáky zaujal a velmi přístupným jazykem jim sdělil všechno, co potřebovali. Na výsledek práce žáků v provedení „v hlíně“ se přijela podívat skupinka lidí, kteří měli zájem o dílo provedené v kameni. Veřejnosti bylo nabídnuto pomalu všechno. Konečně jsem mohl být po učitelích modelování Ak. soch. Dagmar Štěpánkové a Ak. soch. Michalovi Moravcovi užitečný i já. Po konzultaci s poradním
sborem školy a Svazem kameníků a kamenosochařů ČR a opatrném dotazu na svého zřizovatele – Královéhradecký kraj, jsem se rozhodl uspořádat sympozium. To už vyžaduje kámen a finance. Bez průtahů jsem dostal všechno, peníze, kámen, záštitu a hlavně pochopení. Snad bude v této brožuře příležitost poděkovat jmenovitě. Samotné sympozium už však nemohlo počtem děl uspokojit všechny a tak došlo i na zapojení žáků mimo školu. Sochy Anežek jsou částečně instalovány a některé na instalaci čekají. I ty budou uvedeny v této brožuře. Na cestě jsou však další požadavky. Jsou v nich cítit větší finanční prostředky, ostřeji vnímaná vize, čemu má dílo sloužit, přesné prostorové a vizuální podmínky. Snad právě to inspirátor projektu chtěl. Nastolit stav, kdy další díla Anežky Přemyslovny nazývané svatá budou vznikat i bez ministerského grantu, protože je prostě někdo bude chtít. Děkuji za téma, které oslovilo všechny žáky a nepochybně obohatilo jejich život a nazírání na svou rodnou zemi. Děkuji všem, kteří pomohli škole zvládnout náročné téma a těším se na další velká témata, která symbolizují pro naši zemi zdravé kořeny jejího bytí. Ing. Josef Moravec ředitel školy
Ak. soch. Dagmar Štěpánková vedoucí pedagog
Dobrý příklad je nejpřirozenější forma výchovy. Prostřednictvím velkých osobností dějin nacházíme možnosti stále otevřené. Obdiv k ženě, která se obětovala nejen Bohu, ale i ,,člověku“ a vzdala se všech výhod a poct, které jí její slavné zrození připravilo, napovídá, že i dnešní generace si uvědomuje dobro, které je v každém lidském stvoření zakódováno. Pan profesor Piťha vřelým vyprávěním o princezně Anežce otevřel našim žákům cestu. Téma klauzurní práce přijali zpočátku s rozpaky. Samostatně vytvořit návrh k pískovcové realizaci sochy slavné světice je náročný úkol nejen pro žáky 3. a 4. ročníků sochařů a restaurátorů, ale i pro zkušeného sochaře. Počáteční bezradnost vystřídala zvědavost a spontánní hledání v historii a dějinách umění. Vnitřně však cítili, že se musí vyjádřit nově, současně. Výsledný výběr návrhů velmi překvapil. Ukázalo se s jakou vážností a důstojností mladí lidé přistupují k tomuto velkému tématu. Do následné realizace se zapojila také řada odborných pedagogů školy. Rádi pomohli, poradili. I díky jim stojí dnes sochy světice na významných místech a kde Anežčino poselství dále promlouvá v hořickém pískovci. Ak. soch. Dagmar Štěpánková
Ak. soch. Michal Moravec vedoucí pedagog
Zpracovat sochařsky a také profesionálně téma Anežky Přemyslovny je úkol velmi náročný i pro zkušeného sochaře a byl by to nejnáročnější úkol pro posluchače vyšších ročníků vysoké školy. Z tohoto úhlu pohledu se jeví zadání tématu pro žáky střední školy nad hranicí realizovatelného úkolu v náplni školy a v nárocích na ně kladených. Jinými slovy, vytváření figurální plastiky je pro středoškolské studium objektivně příliš náročné. Nicméně i přes tato úskalí byly žáky vytvořeny nepochybně zajímavé plastiky, citlivě, až „bezelstně“ pojímané v maximální snaze o předvedení této světice v jejím poslání a celé hloubce osobnosti, nejen s individuálními atributy. Nutno poznamenat, že tato díla byla velmi náročná nejen pro žáky, ale i pro nás pedagogy, kteří celý projekt řídili a korigovali. Pokud mohu hodnotit díla, která z rukou žáků naší školy vznikla, převažují jednoznačně klady. Vzniklé plastiky nesou stopy citů, zaujetí tématem a někdy i prvky profesionálního sochařství. Realizace v materiálu jsou v několika případech zdařilejší než původní modely. Přestože práce na plastikách sv. Anežky byla časově velmi náročná, lze zkušenost s realizací tohoto tématu hodnotit jako velmi dobrou pro další sochařské úkoly a velmi čestně provedenou poctu Anežce Přemyslovně k příležitosti jejího výročí. Pro budoucnost a případné kritiky této série děl je dobré připomenout, že se jedná o žákovská díla. Jistě brzy vzniknou díla dokonalejší, budou od vyhlášených sochařů, ale tato díla od začátečníků byla po listopadu 1989 prvá. V roce Anežky Přemyslovny tvořila ucelený celek a hlavně byla, kromě dvou výjimek, jediná. Ak. soch. Michal Moravec
Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc. emeritní profesor Univerzity Karlovy
Svatá Anežka Česká, jedna z nejvýraznějších přemyslovských postav a nejušlechtilejších žen naší historie, je známá jako osoba duchovní, řeholnice a abatyše významného kláštera, který sama založila. Je vážena pro své křesťanské ctnosti a rozsáhlou charitní činnost. Její význam státnický dlouho zůstával ve stínu zájmu a plně doceněn není dodnes. Za svého života vystoupila Anežka vícekrát na jeviště státní politiky a pro svou moudrost a bystrý odhad situace byla bezpočtukrát žádána o radu vrcholnými představiteli moci. Měla však vůdčí autoritu nejen v rámci své rodiny, která byla dynastickým rodem, ale i v celku společnosti, od velkých magnátů až po prosté lidi a dál až k marginalizovaným skupinám. Již jako mladé děvče si získala tento všeobecný respekt, když svému prchlivému a zároveň na vlastní slovo žárlivě hrdému otci Přemyslu Otakarovi I. vysvětlila, že nespravedlivě odsoudil mnicha Konráda, a přiměla ho, aby rozsudek odvolal. Její vystoupení nebylo tehdy chápáno jako racionální obhajoba spravedlnosti, a tedy i právní stability státu, ale jako přímluva, jejíž síle nelze odolat. Když později vstoupila do kláštera, byla považována za přední přímluvkyni u Boha a žádána o pomoc v nejrůznějších osobních situacích, vesměs beznadějných. Energicky vystoupila Anežka v době ohrožení tatarským vpádem a svému bratru, králi Václavu I., radila i v otázkách vojenských. Když proti veškerému očekávání Tataři náhle ustoupili od obležené Olomouce, působilo to na společnost jako zázrak, který přišel na Anežčinu přímluvu. Mimořádně pevně zasáhla Anežka do sporu mezi Václavem I. a jeho synem, Přemyslem Otakarem II. Spor přerostl v dlouhodobou
občanskou válku, která ničila celé království a zeslabovala je tak, že se ho mohl kdokoli zvenčí zmocnit. Sestra a teta nesmiřitelně rozvášněných mužů je přivedla k rozumnému pohledu a zjednala v zemi mír. Bohužel marně o něco později varovala Přemysla Otakara II. před chybnou sňatkovou politikou ve vztahu k Rakousku a v době debaklu po porážce na Moravském poli se stala jediným volně jednajícím představitelem Přemyslovců. Lze bez nadsázky říct nekorunovanou českou královnou. Její význam pro český stát není ještě vyčerpán. Anežčin františkánský poukaz na sociální problémy měst a iniciace první sítě sociální péče u nás v sobě skrýval řešení problému, který nedoceněn a nedořešen vedl k výbuchu ničivé husitské revoluce. Stejně tak musíme jako přínos k budování státu vidět i založení kláštera Na Františku, protože v něm dostává Přemyslem Otakarem I. definitivně získaný královský titul (Zlatá bulla sicilská) duchovní dimenzi, přijatou a uznanou celým tehdejším světem. Je symbolické, že proti Pražskému hradu, sídlu krále moci a síly, vybudovala svůj klášter jako palác služby a ducha, bez nichž žádný stát dlouho nevydrží. Kdybychom shrnuli její státotvorný odkaz, zjistili bychom, že byl plodem stromu, který pevně zapustil do české země kořeny mravnosti a sociogenních ctností. Její duchovní a mravní odkaz je proto pro naše dějiny čímsi nepominutelným a platným stále. Pro většinu současných občanů České republiky je sv. Anežka Přemyslovna mezi historickými postavami výjimkou, protože není chápána jako osobnost dávné minulosti, ale kdosi známý ze současnosti. V roce 1986 byla Anežka Přemyslovna postavena za
příklad správného jednání a pod její ochranou proběhl první rok obrodného hnutí s názvem Desetiletí duchovní obnovy národa. Tento program vyhlásil František kardinál Tomášek jako přípravu k oslavě milénia sv. Vojtěcha. Podstatným a zamýšleným cílem tohoto projektu bylo, aby se co nejširší společnost zamyslela nad stavem, do kterého ji přivedla totalitní komunistická vláda od let padesátých až po Husákovu normalizační éru. Anežka Přemyslovna jakoby se postavila do čela prací na nápravě. Pozitivní, vůči režimu kritický, společenský pohyb vyvolal silnou odezvu v zahraničí a vedl papeže Jana Pavla II. k rychlému dokončení jednání o Anežčině svatořečení. Souvislost data její kanonizace – 12. 11. 1989 a data nástupu „sametové revoluce“ – 17. 11. 1989 není náhodná. Komunistický režim se zhroutil pod silou Pravdy a Lásky, jak to formuloval Václav Havel. K tomu ovšem bylo třeba opory ve zdravém rozumu a mravních základech společnosti. Euforie, která se nás zmocnila, když nám svoboda spadla do klína, přešla rychle a lidé se buď bezhlavě a také bez zábran vrhli do náhle otevřených možností, nebo se zděšeně stáhli ke žlabu, od něhož byli odvázáni a do něhož přestala být vkládána pravidelná dávka nevalných jistot. Po dvaceti letech začíná být jasno, „že se něco musí stát“, protože „takhle to dál nejde.“ Jako jistě mnozí o tom také přemýšlím. Uvědomuji si plně stav naší společnosti: únavu a rezignaci, lenost a chtivost peněz, nezájem o krásu a duchovní hodnoty atd., a vedle toho žíznivou touhu po vybřednutí z mravní krize, po hodnotové orientaci, jedním slovem po odvaze k budoucnosti. Je mi jasné, že se nám nahromadilo příliš mnoho a příliš komplikova-
ných problémů, a vím, že na ně neznám odpovědi. Ale jedno vidím zcela jasně. Bez obnovení mravních základů života jednotlivých lidí a bez jednoduchého logického uvažování nad pravdivě přijatými fakty se může stát jen něco tragického. Tyto myšlenky mě napadaly v době, kdy se blížilo osmisté výročí narození sv. Anežky Přemyslovny. Napadlo mě, že oslava tohoto výročí a upozornění na její vzor mohly by ve společnosti způsobit pohyb obdobný tomu, který vedl k pádu komunismu. Je čas začít pořádně vytvářet stát, který se rozpadá, a využít k tomu demokracii, se kterou nedovedeme zacházet, protože si ji pleteme se svévolí, za níž kulhavě spěchá nekončící nárůst příkazů a zákazů. S těmito úvahami jsem zahájil přípravy roku svaté Anežky Přemyslovny. Nebylo to vždy lehké, ale po celkem úspěšné celostátní výtvarné soutěži základních škol jsem kromě řady jiných akcí chtěl iniciovat soutěž středních a vyšších odborných škol uměleckého zaměření. Narazil jsem na gumově pevné odmítnutí. Kdo neprošel zkušeností člověka, který je sám proti nezájmu, ale nevzdává se, a náhle se mu po bok postaví někdo prostě proto, že mu záleží na spravedlnosti, nemůže pochopit, co pro mne znamenalo, když to rytířsky udělal Ing. Josef Moravec, ředitel velice významné školy, která má dlouhou tradici a pevné místo v dějinách našeho novodobého výtvarného umění. Rychle jsme se shodli na několika zásadních bodech: – Je dobré dát studentům závažné téma a nutit je přemýšlet. – Je pro ně dobré, aby se jejich práce, půjde-li to, realizovaly.
– Je správné přes jejich realizované práce působit na kulturní zvelebení obcí, veřejných budov a krajiny. – Je potřebné nabídnout společnosti ideje, které jsou nadčasové a postavit jim před oči vzor hodný ná sledování. – Je třeba věcně mluvit o současných problémech a působit ve svém okolí směrem k jejich vyřešení. O výsledcích naší spolupráce, o živé odezvě studentů a ohlasu, který svými díly vyvolali, hovoří tato publikace. Akci jsem inicioval. Je namístě, abych poděkoval všem, kdo ji realizovali. Děkuji Vám. Doufám, že z výsledků budeme mít v budoucnosti vzrůstající radost. Doufám totiž, že na nás navážou další, což se už porůznu děje. Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc.
Myštěves 28. 5. 2010 – slavnostní odhalení Autorka: Alena Kubcová Vedoucí pedagog: Ak. soch. Dagmar Štěpánková Sponzor kamene: Kámen Ostroměř, s. r. o. Výška: 250 cm První socha byla postavena u silnice mezi Novým Bydžovem a Hořicemi na pozemku rodiny Piťhovy, dnes pronajatém golfovému klubu Qeens‘s Club. Odhalení se zúčastnilo několik stovek lidí z blízkého okolí a velká řada významných osobností našeho veřejného a kulturního života, jako například ombudsman, rektoři vysokých škol, náměstek ministra národní obrany, člen Nejvyššího soudu, poslanci a senátoři, významní umělci a vědci, velitelé vězeňské služby, členové diplomatického sboru, vrcholní představitelé Královéhradeckého kraje a Hradce Králové, církevní hodnostáři z Čech a ze Slovenska. Slovo autorky: Postava Anežky České mě oslovila odvahou, odříkáním, vírou, pokorou a obětavou láskou. Nechtěla jsem vycházet ze starších předloh, ale jít novou cestou. Na vysoký kónický trojboký hranol jsem vytesala tvář zahalenou závojem a ruce sepjaté v modlitbě. Hranol v základu nese přemyslovskou a státní heraldiku.Trojúhelník podstavy je symbolem boží trojice. Výška hranolu symbolizuje Anežčin duchovní růst.
Pečujte o mou zem, je to vaše vlast.
Zámek Blažkov u Myštěvse 28. 5. 2010 – slavnostní odhalení Autorka: Ak. soch. Dagmar Štěpánková Materiál: Cermet s bronzovou patinou Rozměr: 45 × 70 cm Na nedalekém zámku byla pak odhalena deska kardinálu Beranovi a biskupům z Čech a Slovenska, kteří zde byli protiprávně uvězněni. Kardinál Beran právě zde psal svou knížku o sv. Anežce. Jeho celou byla dětská ložnice prof. Petra Piťhy. Pietní akt byl pojat jako vzpomínka na veškeré bezpráví obou totalit. Proto přijeli oficiální hosté a prezident republiky postavil vedle stráže vězeňské služby i čestnou hradní stráž. Hostem slavnosti byla řeholní sestra Zdislava Benešová, která zde byla spolu s biskupy internována. Slovo autorky: Pár dochovaných fotografií, často nekvalitních, nevyjádří sílu ducha těchto vězněných osobností a jejich odvahu hájit pravdu v těžkých dobách. Nebylo lehké přenést tyto fotografie do reliéfní zkratky a pokusit se vtisknout do portrétů jejich lidské hodnoty.
Přišel jsem a pozval Vás, abych před mnoha svědky řekl, že komunismus stejně jako nacismus jsou těžké zločiny proti člověku a lidstvu.
Lázně Bělohrad 30. 10. 2010 – slavnostní odhalení Autorky: Eva Procházková Vedoucí pedagog: Ak. soch. Dagmar Štěpánková Sponzor kamene: Kamenolom Javorka, s. r. o. Výška: 180 cm Tiché lázeňské město Bělohrad má dlouhou tradici. Ke starému lázeňskému domu přibyl moderní areál sloužící jako lékařsky vedené místo odpočinku, rehabilitace i jako wellness centrum. Srdečná atmosféra večerní přednášky o sv. Anežce se přenesla druhý den k soše. Slavnosti, na které promluvil mimo jimé hejtman Královéhradeckého kraje Bc. L. Franc a předsedkyně výboru Nadace Václava a Olgy Havlových Dr. M. Černá, se zúčastnili ve velkém počtu místní občané, řada významných osobností a návštěvníci lázní, kteří zaplnili okna. Slovo autorky: Anežka je výraznou osobností českého národa, je symbolem obětavosti a lásky. Vymodelovala jsem ji s monumentální drapérií, která je rozevlátá v rotačním pohybu. Jako dcera Přemysla Otakara I. má na hlavě královský symbol – korunu. Tvář Anežky je uzavřená sama do sebe s přivřenými víčky v náboženském zaujetí. Sepjaté ruce symbolizují její odevzdanost Bohu, pokoru a lásku. Snažila jsem se ji znázornit jako čistou, nevinnou bytost. Obvyklé atributy jsem vynechala.
Ty, socho z tvrdého kamene, probouzej v nás soucit a pramen velkorysosti a vypros nám vítězství nad námi samými.
Senát Parlamentu ČR 20. 7. 2011 – slavnostní odhalení Autor: Ondřej Čížek Vedoucí pedagog: Ak. soch. Dagmar Štěpánková a Ak. soch. Michal Moravec Sponzor kamene: Kámen Ostroměř, s. r. o. Výška: 145 cm Co do společenské prestiže a co do zájmu médií bylo nejdůležitějším postavení sochy v areálu Valdštejnského paláce v Praze, sídla Senátu Parlamentu ČR. Umístění sochy sv. Anežky iniciovala senátorka Miluše Horská a ke shromážděným politikům promluvil předseda Senátu Milan Štěch a místopředseda Petr Pithart. Sochu požehnal pražský arcibiskup Dominik Duka. Hlavní řečník, kterým byl prof. Piťha, získal vřelý souhlas účastníků za svou výzvu k návratu k morálním zásadám v politickém životě, která byla ostrou pozitivní kritikou stávajícího stavu. Slovo autora: Inspiroval jsem se gotickými madonami, pouze jsem zjednodušil formu. Postava je v mírném kontrapostu, zahalená do drapérie. Z mnoha Anežčiných atributů jsem zvolil klášter, u jehož zrodu Anežka stála a kde byl její proslavený špitál.
Naříkáte na nedostatek osobností, hledáte kvalitní vzory? Staňte se jimi!
Bystré u Poličky 10. 9. 2011 – slavnostní odhalení Autor: Tomáš Cvejn Vedoucí pedagog: Ak. soch. Dagmar Štěpánková Sponzor kamene: Jan Jež Loděnice Výška: 165 cm V Bystrém viděli občané sochu vznikat, protože autor na kameni pracoval před kostelem. Viděli, co je to práce a práci si znovu připomněli, když byla socha posvěcena v areálu domova pro postižené, kde jsou i chráněné dílny. Posvěcení bylo součástí pravidelné slavnosti, ke které se sjeli příbuzní obyvatel tohoto domova, sponzoři ústavu, ochotní umělci a mnoho lidí z města. Všichni se divili, jak i těžká práce může být radostná, když se změní ve službu druhým. Slovo autora: Při zadání klauzurní práce na téma této výjimečné ženy se mně vybavila řada možností, jak ji znázornit. Z několika jejích atributů, jako je koruna, klášter, beránek a svaté roucho, jsem si vybral klášter jako symbol stavby Anežského kláštera, u jehož založení působila. Protože z historických spisů vyplývá, že pečovala i o malé sirotky, zobrazil jsem ji v objetí dvou malých dětí. Chtěl jsem vystihnout její službu a její postavu jsem zahalil do obyčejného roucha klarisek. Hledí k nebi, odkud očekává pomoc.
Sv. Anežka Anežka pochopila, pochopila, že práce práce není není podivný podivnýtrest, trest, ale Božské Božské přizvání přizvání člověka kčlověka jeho tvůrčímu k jeho tvůrčímu dílu. dílu. Nepracovala pro Nepracovala provýdělek, výdělek, ale pro pro radost radostzz díla. díla.
Červený Kostelec 8. 10. 2011 – slavnostní odhalení Autor: Tomáš Cvejn Vedoucí pedagog: Ak. soch. Dagmar Štěpánková Sponzor kamene: Kámen Ostroměř, s. r. o Výška: 165 cm Vztyčení sochy sv. Anežky, jejíž jméno od svého založení r. 1994 nese hospic v Červeném Kostelci, je přirozeným výrazem úcty k ní, která je zde vyjadřována tím nejopravdovějším způsobem – službou nemocným a starým lidem. Posvěcení sochy bylo vyvrcholením odborného semináře, na který se sjelo hodně příznivců hospicu a přišlo i dost klientů a členů jejich rodin. Každoroční benefiční akce, která byla zvolena za rámec slavnosti, se stala mimořádnou událostí i příležitostí vyjádřit vděčnost všem, kdo zde pracují. Sochu Tomáše Cvejna realizovanou v Bystrém u Poličky si vybral pro svůj areál také Hospic svaté Anežky České v Červeném Kostelci. Je dobře pochopitelné, že svým posláním blízké instituce sáhly k téže soše. Cvejnova socha byla zde tedy realizována podruhé.
Chcete-li být ušlechtilými lidmi, nebuďte sobečtí a mějte ohled na druhé, nezáviďte druhým a buďte vděční za to, co máte, vždy se ptejte, zda jednáte spravedlivě, pamatujte, že nejcennější věci nezískáte penězi.
Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze 1. 2. 2012 – slavnostní odhalení Autor: Jindřich Skokan Vedoucí pedagog: Ak. soch. Michal Moravec Sponzor kamene: Jan Jež Loděnice Výška: 128 cm Tiše, ale s hlubokou intenzitou proběhlo požehnání sochy u vstupu na právě otevřené oddělení paliativní péče v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Za účasti jen asi čtyř desítek účastníků si pracovníci nemocnice, několik pacientů, členky řádu, několik hostí a zástupci hořické školy připomněli význam obětavosti a lidského přístupu k pacientům i hodnotu každého lidského života. Sochu požehnal kanovník Metropolitní kapituly a rektor kostela sv. Karla Boromejského mons. Jan Gerndt. Slovo autora: Postavu svaté Anežky české jsem chápal jako trvale spjatou s klášterem a tím i s pomocí bližním. Pomoc druhým je stále živá a výzva Anežky Přemyslovny také. Proto moje kompozice vyjadřuje dívčí postavu stojící na motivu kláštera.
Jen arogantní, věcí neznalý člověk může žádat službu řeholnic a přitom říct, že nic nedělají, jen se modlí. Konají tu těžkou práci a v modlitbě k ní berou sílu.
Arcibiskupství pražské 6. 3. 2012 – slavnostní odhalení Autorka: Iva Fialová Vedoucí pedagog: Ak. soch. Michal Moravec Sponzor kamene: Kámen Ostroměř, s. r. o. Rozměr: 110 × 90 cm Poněkud rozpačitě proběhlo posvěcení sochy svaté Anežky u sálu kardinála Berana v arcibiskupském paláci v Praze. Byrokratické průtahy památkářů způsobily, že socha nebyla instalována včas a slavnost proběhla v rohu nádvoří. Za účasti zaměstnanců arcibiskupství a jen několika hostů bylo vzpomenuto vztahu kardinálů Josefa Berana a Františka Tomáška ke svaté Anežce. Plastiku požehnal a světici do svého sídla vřele přivítal pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka OP. Slovo autorky: Koncepci své plastiky jsem zvolila jako reliéf, abych mohla lépe využít všechny královské atributy sv. Anežky české. Její reliéfní busta je zasazena do gotického portálu s erby a královskou korunou. Atributy se nacházejí vně gotické architektury. Důvody této koncepce jsou u samotné sv. Anežky české, protože pro ni nebyly podstatné.
Proč mlčíš, když někdo něco ničí? Proč mlčíš, když vidíš nepravost? Proč mlčíš, když se lže? Promluv a zastaň se spravedlnosti.
Pardubice, senátní kancelář Mgr. Miluše Horské 14. 5. 2012 – slavnostní odhalení Autorka: Ak. soch. Dagmar Štěpánková Materiál: keramika částečně zlacená Výška: 60 cm Osud, životní dílo a silná výzva sv. Anežky neobyčejně zaujaly ředitelku speciální Základní a Praktické školy Svítání Miluši Horskou, která byla nedávno zvolena senátorkou za KDU-ČSL. Sestra Anežka je jí blízká jak v charitativní, tak v politické dimenzi jejího nasazení. Žádná ze studentských prací však nebyla dost drobná, aby mohla zdobit její pardubickou kancelář. Požádala tedy o drobnější plastiku profesorku školy Dagmar Štěpánkovou. Na přátelském setkání politiků z Hradce a Pardubic sochu posvětil hradecký biskup Jan Vokál. Slovo autorky: Anežka je velký symbol a vzor pro nás i budoucí. Bylo pro mne ctí a radostí hledat v jednoduchém tvaru vznešenost, pokoru, moudrost a lásku. Pouze zlato svatozáře vyzařuje její svaté jméno.
Chcete-li žít v krásné zemi, své vlasti, pracujte poctivě, mějte na zřeteli věci společné, mějte v úctě druhé lidi, nevyhýbejte se pravdě.
Hartmanice 11. 8. 2012 – slavnostní odhalení Autorka: Eva Procházková Vedoucí pedagog: Ak. soch. Dagmar Štěpánková Sponzor kamene: Kamenolom Javorka, s. r. o. Výška: 180 cm Malá obec na Českomoravské vysočině připravila slavnost, na kterou budou dlouho vzpomínat. Mše sloužená diecézním biskupem Mons. Janem Vokálem, přítomnost Hejtmana pardubického kraje Mgr. Radko Martínka, socha, kterou se hned tak někdo nemůže pochlubit, utvořily pevný základ. Na něm pak stála a rozkvetla sousedská družnost potvrzená říznou dechovkou, jakou hrají pro radost tvrdí chlapi, obědem a koláči napečenými jako na svatbu, jak to zas dovedou panímámy. V tom zapadlém koutě, kde je všechno ještě ryzí, bude Anežka jistě spokojena. Pro rodnou obec ředitele hořické školy, Ing. Josefa Moravce, byla zvolena tatáž socha, která již stála v Lázních Bělohrad. Hartmanickým se zalíbil živý pohyb vyjádřený skoro tanečně zvlněným rouchem a těší je, že se za nimi Anežka otáčí, když jdou kolem a zdraví ji.
Chcete-li mít krásný rodinný život, buďte věrnými manželi, pečlivě vychovávejte své děti, neodpírejte pomoc stárnoucím rodičům, nehádejte se, ale usilujte o smír.
Nemocnice Hořice 15. 8. 2012 – slavnostní odhalení Autorka: Michaela Glaserová Vedoucí pedagog: Ak. soch. Michal Moravec Sponzor kamene: Kámen Ostroměř, s. r. o. Výška: 115 cm Hořická nemocnice to měla se svou sochou sv. Anežky snadnější. Školu, kde socha vznikla, má pár metrů a o všechno se mohli postarat rodáci. Sochu požehnal hořičák doc. Tomáš Petráček, o sladké pohoštění není v městě proslulých trubiček nouze a o hudební doprovod se zasloužil místní sbor Vesna. Ten připravil hostům po odhalení sochy překvapení, když zazpíval i druhou sloku naší hymny, kterou většina z velkého počtu hostí slyšela poprvé v životě. Slovo autorky: Na životním příběhu svaté Anežky české mě zvlášť zaujalo údobí, kdy byla rodinou ovlivňována a nemohla sama rozhodnout o svém životě. Přitom měla jasnou a pevnou ideu. Proto ji ztvárňuji mladou, zahalenou, pokornou, ale i vznešenou. Všechno bylo prosté, křehké. Zvolila jsem proto co nejjednodušší, moderní formu oproštěnou od všeho hrubě konkrétního. Je to touha zahalená rouchem.
Děsí Vás pohled na nešťastného člověka? Učiňte ho alespoň trochu šťastným.
Chrudim 25. 8. 2012 – slavnostní odhalení Autorka: Kateřina Bůžková Vedoucí pedagog: Ak. soch. Michal Moravec Sponzor kamene: Kámen Ostroměř, s. r. o. Výška: 154 cm včetně soklu Královské věnné město Chrudim, založené Anežčiným synovcem Přemyslem Otakarem II., je město s bohatou uměleckou tradicí. Patří k těm místům, kde lze dobře sledovat, jak se taková tradice po staletí vrství. V jediném pohledu tu návštěvník vidí veledíla gotická a skvosty barokní spolu s uměním jiných dob. Chrudimští jsou si dobře vědomi své historie a nedali si ujít příležitost přidat další dílo. Socha vyzvedající duchovní pilíř království byla se vskutku královskými poctami přijata. Slovo autorky: Poselství královské dcery svaté Anežky Přemyslovny má lidstvu stále co říct. Proto jsem její podobu vsadila do kruhu a znázornila tak neustále se opakující koloběh života. Mimo kruh jsem umístila korunu, protože nebyla pro sv. Anežku tím podstatným. Vsadila jsem ji však na vrchol kruhu, což symbolizuje, že její život byl korunován slávou. Z dalších atributů jsem zvolila symbol Maltézského kříže, který symbolizuje její charitativní dílo.
Hledáte-li na životních křižovatkách kudy jít dál, vždycky si uvědomte, odkud jste přišli.
Bítovany 25. 8. 2012 – slavnostní odhalení Autor: Radek Mrština Vedoucí pedagog: Ak. soch. Michal Moravec Sponzor kamene: Jan Jež Loděnice Výška: 140 cm Bítovany jsou malá obec. Kdo o ní ví? Velké cesty se jí vyhýbají. Člověk aby sem pomalu zabloudil. Prý i deště se tomu koutu vyhýbají a prší tam míň než v blízkém okolí. Ale šťastný, kdo sem připutuje, protože najde místo opravdových lidí, hrdých na své rodiště, které staletí žije jako živá část národa. Dobře tu bude stát sv. Přemyslovna pod věkovitou lípou a staletou věží kostela. A že to není náhodou přežívající zlomek minulosti, ale i budoucnost dosvědčovaly zdravé a krásné dovádivé děti. Slovo autora: Při práci jsem se inspiroval historickými plastikami, ale ne jedním určitým dílem. Goticky pojatá postava má v rukou chrám. Tím je vyjádřeno jak založení kláštera, kde byla abatyší, tak založení několika špitálů s kostely, hlavní její charitní dílo. V kvádru kamene a prostoru jsem tak chtěl zobrazit sílu její myšlenky a mohutnost jejího díla. Tím i její význam v historii naší země.
Žádný člověk není bezvýznamný. Na každém z nás záleží.
Nový Dvůr Tato socha zatím nebyla instalována a bude posvěcena při vhodné příležitosti některého z Anežčiných svátků nebo klášterních slavností. Autor: Miloš Konečný Vedoucí pedagog: Ak. soch. Michal Moravec Sponzor kamene: Jan Jež Loděnice Výška: 110 cm Slovo autora: Záměrně jsem potlačil vysvětlující atributy. Postava české královské dcery musí mluvit sama. Královských atributů se vědomně vzdala. Sama byla prostá, vlídná, pomocná. To atributy nevyjádří.
Křik nepřidá tvým slovům váhy ani smyslu a vzrůstající hluk nás činí hluchými ke všemu.
Sponzoři • Královéhradecký kraj • Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky • Město Hořice • Bohumil Pánek kamenosochařství – restaurátortví • Norbert Durych – přírodní kámen • Jež - kamenické práce, s. r. o. • Kamenictví – kamenoprůmysl Komárek, s. r. o. • Svaz kameníků a kamenosochařů ČR • Kámen Ostroměř, s. r. o. • Kooperativa a. s. • Česká rozvojová agentura Praha • Kámen Engineering, s. r. o. • Kamenolom Javorka, s. r. o.
Tato publikace vznikla v roce 2012 za finanční podpory Královéhradeckého kraje. Vydala Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích – září 2012. Zpracoval Lithos Červený Kostelec. Tisk SŠPTP Velké Poříčí. Náklad 1 000 kusů.
