Střední škola, Základní škola a Mateřská škola, Karviná, příspěvková organizace
Karviná – Fryštát, Vydmuchov 1835 2011
Mik, Mik, Mikuláš … Básnička, která nám neomylně naznačuje, že do školy přišel mezi děti Mikuláš se svým čertovským doprovodem. Do čertovské družiny se hlásilo tolik zájemců, že jsme nakonec museli udělat přísný výběr. Čestné místo po boku Mikuláše si nakonec vysloužili Ivan, Honza a Dalibor.
Mikulášský maratón začal ve třídě speciální školy. Žádné překvapení pro Mikuláše a čerty se nekonalo, paní učitelky děti chválily, čerti neměli žádnou práci. Děti Mikulášovi přednesly básničku o koláči, poděkovaly za dárky a ubezpečily Mikuláše, že budou vzorné i po celý následující rok.
Poté se Mikulášská družina odebrala s hlasitým čertovským rachocením o poschodí níže do další třídy speciální školy. Zde družinu čekalo překvapení. Když čerti zabušili na vrata (dveře), otevřel jim je Tomáš, který uvítal Mikuláše a přivedl ho před ostatní děti. A Mikuláš se divil, kde to přišel. Ve třídě byli samí čertíci rohatí. Velcí čerti opět byli bez práce, nikoho si nemuseli odnést s sebou v pytli. Aspoň pomohli Mikulášovi rozdat dárečky, za které jim děti zazpívaly pěknou písničku.
I ve vedlejší třídě se naši čerti nemuseli příliš namáhat a vidle i pometlo zahálely. Paní učitelka dětem pěkně popsala ústroj Mikuláše, od berly až po mikulášskou „čepici“. O dárečky nepřišly ani samotné děti. Čerti rozdávali, až jim nezbylo v košíku nic, tak byly děti hodné. Mikuláš děti pochválil za básničky, čerti pro svou radost trochu rámusili a šlo se dál.
Další zastávka byla v V. D. Tady byli žáci 4. – 6. ročníku dohromady. Mikuláš si ověřil u paní učitelky, kdo z žáků byl hodný, kdo ne, a čerti se pak pustili do díla. Konečně se dočkali. Na některé z žáků pořádně hromovali. Nakonec Mikuláš předal dárky, děti slíbily, že se polepší, zazpívaly a přednesly básničku. Čerti s Mikulášem pokračovali v putování po škole.
A když sešli o patro níže, nestačili se divit, kde to jsou. Ocitli se před čertovským sídlem. Uvnitř je čekala opravdická čertí třída i s paní čerticí. A když na ně čertíci spustili anglicky, to byli celí paf. Ještě, že měli s sebou čertovského tlumočníka, který jim všechno přeložil. I Mikuláš byl překvapen, že ho asi předešel Santa Klaus. Ale když mu děti zazpívaly a zarecitovaly pěkně česky, byl nakonec spokojen. Rozdal dětem dárky a musel jít zase o třídu dále.
V pavilonu 2. stupně to už bylo o něčem jiném. Mikuláš vytasil svou tajnou pomůcku, detektor „hodnosti“. Zde už nestačilo jen říci: „byl jsem hodný“, Mikuláš si to sám hned ověřil. A u koho se zajiskřilo, bylo jasné, že asi nebylo vše OK. A kolik takových se na druhém stupni našlo! To byla úroda pro čertovskou práci. Ale i zde nakonec všechno dobře dopadlo, Mikuláš i čerti si vyslechli písničky (jednu dokonce v polštině), říkanky a hlavně sliby, že příště to bude lepší. VIII. D
VII. D
IX. D
Mikuláš nemohl zapomenout na Praktickou školu dvouletou. I zde se uplatnil jeho detektor „hodnosti“, hlavně v 2. ročníku. Ve třídě to jiskřilo jako v elektrárně. Čerti rachotili řetězy, kouleli očima, pouštěli dým a mermomocí chtěli několik žáků nacpat do pytle. Jenže pytel si vzali moc malý, tak se spokojili se slibem, že to bude příště lepší. Mikuláš jim nakonec taky uvěřil, že se dají na správnou cestu.
Poslední štace byla v 1. ročníku Praktické školy. Kupodivu i zde byli žáci převlečeni za čerty a chtěli Mikuláše zmást svým přestrojením. Ale nepovedlo se. Naši praví čerti se nedali. Hned poznali, kdo byl hodný a kdo si zaslouží trochu čertovského pomazání. Nakonec i zde se mikulášská družina dočkala recitační vložky a plno slibů. Mikuláš nad některými přestupky přimhouřil oči kvůli čertici, ve kterou se proměnila paní učitelka.
Letošní Mikuláš je za námi. Unavení čerti a Mikuláš se rozloučili s dětmi, nashledanou příští rok.
