STŘEDA 18. ČERVNA 2008

18-06-2008

Rozpravy v Evropském parlamentu

CS

STŘEDA 18. ČERVNA 2008 PŘEDSEDAJÍCÍ: Paní KRATSA-TSAGAROPOULOU místopředseda

1. Zahájení zasedání (Zasedání bylo zahájeno v 9:05)

2. Příprava Evropské rady po irském referendu (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise k přípravě Evropské rady po irském referendu. Janez Lenarčič, úřadující předseda rady. − (SL) Zítra bude zahájeno druhé zasedání Evropské rady pod slovinským předsednictvím. Dovolte mi nastínit hlavní témata diskuse, kterými se budou zabývat hlavy států a vlád. První rozprava bude zcela jistě věnována přezkoumání situace po referendu o Lisabonské smlouvě, které se konalo minulý čtvrtek v Irsku. Již nyní na samém začátku bych rád zopakoval slova předsedy Evropské rady, pana Janeze Janši: „Předsednictví lituje rozhodnutí přijatého irskými voliči, a je z něho zklamáno. Rozumí se samo sebou, že budeme respektovat vůli vyjádřenou irským lidem. “ Po zveřejnění oficiálního výsledku referenda hovořil předseda Evropské rady s několika vedoucími představiteli těch členských států, které ještě nedokončily proces ratifikace. Je povzbuzující vědět, že členské státy jsou odhodlány v ratifikaci pokračovat. Jak zdůraznil předseda Evropské rady, Lisabonská smlouva je pro Evropskou unii a její občany nezbytná, protože přináší větší účinnost, demokracii a transparentnost. Skutečností je, že problémy a výzvy, se kterými je Unie konfrontována, přetrvávají. Další skutečností je, že negativní výsledek irského referenda s řešením těchto problémů nepomůže. Hlavy států a vlád na zítřejším zasedání Evropské rady rozváží, jak by se tato situace mohla co nejlépe napravit. Budou usilovat o stanovení časového harmonogramu pro další práci. Předsednictví je přesvědčeno, že by se řešení mohlo nalézt ve spolupráci s Irskem a že Unie nebude čelit opakování situace z roku 2005. V Evropské radě především vyslechneme předsedu vlády (Taoiseach), pana Briana Cowena, který podá vysvětlení okolností okolo výsledku referenda a důvodů takového závěru. Evropská rada nebude samozřejmě přehlížet ostatní důležité úkoly, které před námi leží. Evropská unie funguje i nadále. Druhá významná rozprava hlav států a vlád se tedy zaměří na otázku zvyšování cen potravin a ropy. Je skutečností, že zvyšování cen komodit přispělo k eskalaci inflace cen potravin a celkové inflace v rámci Evropské unie. Tyto vysoké ceny nejbezprostředněji zasáhly zejména rodiny s nízkými příjmy. V celosvětovém měřítku jsou jako čistě dovozní nejvíce postiženy rozvíjející se země. Pro Evropskou unii je nezbytné, aby hrála svoji roli při navrhování odpovídajících reakcí a aby prokázala jednotnost ve svých opatřeních, která mají řešit důsledky, nejenom se zaměřením na nejchudší sektory obyvatelstva EU, ale také v rozvíjejících se zemích. Proto se očekává, že Evropská unie podpoří nezbytné kroky v rámci Evropské unie a na mezinárodní úrovni. Dovolte mi, abych je stručně představil. Evropská unie již přijala opatření ke zmírnění tlaku na ceny potravin prodejem intervenčních zásob, snížením vývozních náhrad, odstraněním požadavku na vynětí z produkce na rok 2008, zvýšením kvót pro mléko a pozastavením cel v odvětví obilnin, čímž zlepšila zásobování a pomohla stabilizovat zemědělské trhy. Vzhledem k tomu, že jsou nejvíce postiženy rodiny s nízkými příjmy, je pro členské státy zcela přirozené uvažovat o přijetí krátkodobých opatření ke zmírnění tlaku vysokých cen, který působí právě na ně. Evropská rada se ale musí dívat směrem k dlouhodobějšímu časovému horizontu. Nikdo skutečně neočekává, že by se ceny potravin a ropy v dohledné době vrátily na předchozí úrovně. Jsem přesvědčen, že následující předsednictví dosáhne, v úzké spolupráci s Evropským parlamentem, včasné dohody o kontrole stavu společné zemědělské politiky, která bude obsahovat opatření zaměřená na zvýšení zemědělské produkce a zabezpečení dodávek potravin. Dále je třeba, abychom věnovali pozornost politikám v oblasti biopaliv a našli způsob, jak zabezpečit jejich udržitelnost jak v rámci EU, tak v jiných zemích. Bude důležité podpořit vývoj druhé generace biopaliv. Z obecnějšího hlediska potřebujeme usilovat o práci na inovacích a výzkumu a vývoji v zemědělském odvětví,

1

2

CS


abychom posílili jeho účinnost a produktivitu. Evropská rada hodlá, jako jednu z iniciativ, které budou uskutečňovány na mezinárodní úrovni, zdůraznit příspěvek Unie globálním snahám o zmírnění účinků rostoucích cen na ty, kteří žijí v chudobě. Sem bude patřit výzva k lépe koordinované mezinárodní reakci na krizi způsobenou rostoucími cenami potravin, zejména v rámci Organizace spojených národů a skupiny G8, podpora politik otevřeného trhu, rychlé reakce na bezprostřední krátkodobé humanitární potřeby a podpora cílené pomoci na posílení zemědělství v rozvojových zemích. Kromě vysokých cen potravin stojí Evropská unie také před zvyšujícími se cenami ropy. To vyžaduje uzpůsobení evropské ekonomiky a na dnešek je plánována zvláštní diskuse, která se bude touto otázkou zabývat. Další z priorit předsednictví je, aby Evropská rada zdůraznila opatření, která byla přijata k posílení perspektivy, z jaké Evropa vidí západní Balkán. Zejména bych rád podtrhl uzavření řady dohod o stabilizaci a partnerství, zahájení dialogu o liberalizaci víz se všemi zeměmi regionu, a také předložení plánů postupu. Hlavy států a vlád dále vyzdvihnou důležitost zapojení všech zemí západního Balkánu do regionální spolupráce a přivítají řadu odvětvových iniciativ. Západní Balkán je regionem obklopeným členskými státy Evropské unie, a proto naléhavě potřebuje potvrzení své evropské perspektivy a pomoc při zavádění reforem. Předsednictví si vysoce cení podpory Evropského parlamentu v tomto ohledu. Dalším důležitým bodem programu bude postup směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí (MDG). Rok 2008 je bodem v polovině časového plánu na dosažení těchto cílů. Jako největší dárce rozvojové pomoci si Evropská unie uvědomuje svoji odpovědnost a přeje si aktivně podporovat mezinárodní společenství v jeho úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Evropská rada tedy vyzdvihne klíčovou roli Evropské unie na mezinárodních konferencích a její závazky. Třetí skupinou témat, o kterých má jednat Evropská rada, budou hospodářské, sociální a environmentální záležitosti. Nejprve bych se rád zaměřil na přezkum práce vykonané na souboru opatření v oblasti klimatu a energie. Slovinské předsednictví dosáhlo všech cílů stanovených v souvislosti s uvedeným souborem opatření. Rozhodující význam měla politická rozhodnutí přijatá na březnovém zasedání Evropské rady. Evropská rada vezme také na vědomí dohodu, které bylo dosaženo v oblasti liberalizace energetického trhu, o které se včera také diskutovalo v Parlamentu. Evropská rada také na základě závěrů z prosince roku 2007 provede analýzu postupu dosaženého v klíčových záležitostech, které patří do oblasti migrace, spravedlnosti a terorismu. Nakonec se hlavy států a vlád budou zabývat otázkami, které se týkají evropské politiky sousedství. Předchozí úspěchy jako základna, na které se bude stavět, a jejich upevňování, „barcelonský proces: Unie pro Středomoří“ přinesou další podnět pro vztahy Unie se středomořskými zeměmi. Tím se doplní nepřerušené bilaterální vztahy, které budou pokračovat v rámcích stávající politiky. Očekává se, že Evropská rada uvítá nedávné návrhy na rozvoj východního partnerství v rámci evropské politiky sousedství. Hlavy států a vlád budou v rámci zasedání diskutovat o návrhu Komise na přistoupení Slovenské republiky jako šestnáctého členského státu k hospodářské a měnové unii dne 1. ledna 2009. Rád bych tedy rozšířila své speciální gratulace i na Slovenskou republiku. V krátkosti tedy pohledy a rozpravy v tomto parlamentě byly důležitým příspěvkem k vytvoření programu Evropské rady. Rozprava, která se bude nyní konat a kterou budeme pečlivě sledovat, bude také představovat užitečný a důležitý příspěvek k diskusi mezi hlavami států a vlád, a tak jí budu naslouchat s velkým zájmem. (Potlesk) José Manuel Barroso, předseda Komise. − Paní předsedající, Evropská rada, která zítra začíná, má nabitý program pokrývající mnoho záležitostí, kde občané očekávají od Evropy činy. (Někteří poslanci napravo, oblečení v zelených tričkách, se postavili, aby ukázali transparenty a plakáty žádající uznání „ne“ jako výsledku hlasování v Irsku. Předsedající je požádala, aby transparenty a plakáty uklidili.) Témata jsou náhlé zvýšení cen ropy a potravin, změna klimatu a zabezpečení energií, migrace a azyl, abychom jmenovali alespoň některé. Ale samozřejmě každý bude myslet především na „ne“ jako výsledek hlasování v Irsku. Toto „ne“ jako výsledek hlasování bylo zklamáním pro všechny zastánce silnější, účinnější a odpovědnější Evropské unie. Lisabonská smlouva zůstává nezbytností, kterou potřebujeme, aby nám pomohla reagovat na náročné úkoly, před které je dnešní Evropa postavena; dosáhnout demokratičtější Unie, zvýšit pravomoci tohoto Parlamentu a uznat

18-06-2008

18-06-2008

CS


roli národních parlamentů v evropské politice, posílit schopnost Evropy jednat v oblastech, jako je migrace, energie, změna klimatu, vnitřní bezpečnost, zvýšit soudržnost a efektivitu Evropy na světové scéně. Tyto náročné úkoly nezmizely. Pravdou je, že „ne“ jako výsledek hlasování nevyřešilo problémy, které se Smlouva snaží řešit. Za posledních šest let jsme věnovali hodně energie institucionálním otázkám. Protože dnes existuje tolik otázek, které volají po činu, nemůžeme si dovolit tuto energii promarnit a svět se nezastaví a nebude na Evropu čekat. Jak jsem řekl minulý týden, Komise plně respektuje výsledek irského referenda. Stejné uznání musíme projevit u všech národních ratifikací, (potlesk) ať už si vybraly cestu referenda nebo parlamentní ratifikace. Doposud bylo přijato 19 demokratických rozhodnutí: 18 ve prospěch Lisabonské smlouvy a jedno proti. Osm dalších členských států ještě musí zaujmout postoj. Irská vláda zřetelně vysvětlila svoje uznání práva jiných zemí pokračovat ve svých procesech ratifikace. To je, jak věřím, evidentní. Všechny země v Evropě jsou sobě rovné; všechny země mají právo vyjádřit svůj názor. (potlesk) I když je jasné, že Lisabonská smlouva nemůže vstoupit v platnost, dokud nebude dosaženo jednomyslnosti o její ratifikaci, je také jasné, že irské hlasování rozhoduje o irském postoji, ale nemůže určovat postoj jiných zemí. Očekávám, že členské státy, které neratifikovaly Lisabonskou smlouvu, budou pokračovat ve svých vlastních ratifikačních procesech. (potlesk) Evropská rada nám všem dává příležitost si velmi pečlivě poslechnout, co bude říkat ministerský předseda, pan Cowen. Poté musíme velmi úzce spolupracovat s irskou vládou, abychom pomohli tento problém vyřešit. Rád bych zcela jasně řekl, že Irsko má odpovědnost přispět k hledání řešení. Když vlády Smlouvu podepíší, přijímají odpovědnost, že ji nechají ratifikovat. Rád bych ale stejně jasně řekl, že máme načase, abychom solidaritu mysleli vážně. Smlouvu podepsalo dvacet sedm členských států. Musíme udělat vše, co je v našich silách, a zajistit, že dvacet sedm členských států najde cestu vpřed. Členské státy si jsou rovny ve své důstojnosti a v tom bychom měli mít jasno. Irové do toho budou muset investovat svůj čas a úsilí, ale my všichni také. Nemyslím si, že se můžeme vrhnout do předčasného rozhodování o dalším kroku. Potřebujeme si dopřát čas, abychom našli skutečný konsenzus a viděli, co je pro Irsko možné. Ale stejně tak by nám to ani nemělo trvat příliš dlouho. Vím, že by tento Parlament ještě před evropskými volbami velmi rád voličům jasně řekl, jaká bude cesta vpřed. Evropská komise je připravena přijít se svým příspěvkem – a jsem si jist, že je k tomu připraven i tento Parlament –, ale nelze obejít skutečnost zvláštní odpovědnosti vlád v tomto případě: při podepisování Smlouvy, při zajištění její ratifikace, při prosazování evropského projektu ve veřejném mínění uvnitř svých států. A k tomuto poslednímu bodu mi dovolte obecnou poznámku, která může být podle mě užitečná pro rozpravu, která nyní probíhá. Roky, kdy se s evropskými orgány zacházelo jako s příhodnými obětními beránky, ponechávají živnou půdu pro populistické kampaně. (potlesk) Jak už jsem dříve několikrát uvedl, nemůžete od pondělí do soboty Brusel nebo Štrasburk napadat a očekávat, že občané v neděli dají svůj hlas Evropě. (potlesk) Evropská rada zítra také zdůrazní, že „ne“ jako výsledek hlasování nesmí být důvodem k tomu, aby Evropská unie upadla do pasti těžkopádného institucionálního rozmýšlení bez skutků. Pokrok, kterého jsme dosáhli za posledních několik let, je významný a v pozadí odhodlaného úsilí bylo vytvářet politiky v zájmu občanů Evropy. V době, kdy zvyšující se ceny potravin a ropy vedou k velkému očekávání činů, si nemůžeme dovolit z této cesty sejít. Proto tolik vítám rozhodnutí ministerského předsedy, pana Janeze Janši a slovinského

3

4

CS


předsednictví vyhradit pro rozpravu o Lisabonu večeři, která se bude konat ve čtvrtek večer, a zbytek Evropské rady věnovat podpoře naší politické agendy. Každý dnes pociťuje tlak vzrůstajících cen potravin a paliv, ale někteří nesou ještě břemeno navíc. Pro chudší domácnosti jsou tyto náklady větším dílem domácího rozpočtu, takže dopad tohoto růstu cen je dokonce ještě tvrdší. To samé platí pro některé hospodářské činnosti, protože palivo má pro některá průmyslová odvětví rozhodující význam. Komise ve svých dvou sděleních k cenám potravin a ropy provedla pečlivou analýzu příčin růstu cen, míst, kde tato nepříjemná situace vyvolává největší tlak, a toho, co můžeme a máme dělat. Evropská unie potřebuje ukázat, že se chystá přijmout celistvou škálu opatření dostupných na evropské i národní úrovni. Je třeba, abychom se na nástroje, které máme k dispozici, podívali dynamicky a s vynalézavostí, abychom se podívali na to, co bude mít skutečný dopad v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu. Vzpomeňme si na předcházející ropné šoky, se kterých si Evropa neodnesla dlouhodobé ponaučení. Doufejme, že tentokrát se nestane tak jako v minulosti, kdy jsme se po všech těch ropných šocích vrátili k naší obvyklé práci. Doufám, že tentokrát máme příležitost ke změně a ke změně paradigmatu spotřeby energie v Evropě a ve světě. Abychom zmírnili problémy s potravinami uvnitř Evropské unie, přijdeme s návrhy na rozšíření našeho plánu distribuce potravin nejchudším před tím, než se bude usilovat o dvoutřetinové navýšení rozpočtu pro tuto specifickou oblast. Kromě toho má Evropská unie nástroje, které mohou být a budou využity k monitorování cen, použití pravomocí v oblasti hospodářské soutěže pro účely kontroly řetězce zásobování potravinami, posílení rezerv, zajištění, aby byla společná zemědělská politika dobře sladěna se stávající situací na zemědělském trhu. Pokud se týká cen ropy, jsou odůvodněna okamžitá opatření na pomoc domácností, které jsou pod největším tlakem. Pro vlády ale bude využívání veřejných peněz k vykompenzování růstu cen energií, který zde s největší pravděpodobností přetrvá, neúčinné. Měli bychom se také podívat na stavy rezerv, které má Evropská unie k dispozici v oblastech, jako je konkurence a daně. Komise přijde s návrhy na zvýšení transparentnosti nouzových a komerčních zásob ropy. Přijdeme také s návrhy na zdanění, které bude mít za cíl podporovat a usnadňovat přechod na nízkouhlíkové hospodářství, jmenovitě v oblasti energetické účinnosti. Budeme také podporovat setkání na nejvyšší úrovni mezi výrobci a spotřebiteli energie z ropy a fosilních paliv. Konkrétně v oblasti rybolovu přijdeme se souborem nouzových opatření zaměřených na řešení hospodářských a sociálních potíží, která členským státům umožní poskytovat mimořádnou krátkodobou pomoc, a znovu se budeme zabývat pravidly pro drobnou státní pomoc. Chtěl bych k tomuto říci tři věci. Zaprvé to musí být koordinováno: měli bychom se vyhnout zbrklým národním iniciativám, které takové problémy jednoduše přesunou někam jinam v Unii. Zadruhé musíme naše úsilí o zmírnění dopadů zaměřit na nejhůře zasažené segmenty flotily. Zatřetí musíme najít strukturální řešení pro nadměrnou kapacitu v rybolovném odvětví. Tlaky, kterým jsou dnes Evropané vystaveni, ukazují, proč jsou cíle Evropské unie týkající se zabezpečení energií, energetické účinnosti a klimatické změny tak nezbytné pro blahobyt evropské společnosti, a proto jsou mnohem naléhavější než kdy jindy. Protože poptávka i nadále přesahuje nabídku ropy a plynu, cíle, které byly dohodnuty v minulém roce, poskytují hotovou cestu ke snížení zranitelnosti Evropy a ke snížení bolestivých ekonomických dopadů náhlých vzrůstů cen v budoucnosti. Klíčové aspekty souboru návrhů, které jsme předložili a které nyní zvažuje tento Parlament, budou mít rozhodující přínos. Základní myšlenka je následující: ceny energií se s největší pravděpodobností nikdy nevrátí na dřívější úroveň, a tak tam existuje strukturální problém. Můžeme mít a měli bychom mít krátkodobé odpovědi, jmenovitě pro ty, kteří jsou v našich společnostech nejzranitelnější. Na strukturální problém ale potřebujeme strukturální odpověď, strukturální reakci. Touto strukturální reakcí je náš soubor opatření týkajících se klimatické změny a obnovitelných zdrojů. To je základní směr, kterého bychom se měli držet. (potlesk) A tak tedy doufám, že nyní ti, kteří nyní mají v Evropě pochybnosti o tom, jak důležité je změnit energetické paradigma, ti, kteří stále ještě pochybují o potřebě bojovat proti změně klimatu, nakonec pochopí, když ne kvůli tomuto, tak kvůli energetické bezpečnosti a kvůli potřebě zvýšit konkurenceschopnost naší ekonomiky; skutečně je třeba, abychom dostáli našim závazkům, které se týkají změny klimatu a obnovitelných zdrojů.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Strukturální reakcí na strukturální výzvy, před které jsme postaveni, jsou v podstatě úspory a diversifikace. Úsporami rozumím zvyšování energetické účinnosti, což je oblast, kde máme obrovský nevyužitý potenciál. Diversifikace se týká jak zdrojů, tak geografického původu energie. Účelem obou reakcí je zvyšování energetické bezpečnosti Evropy. Přijetí našeho souboru opatření pro změnu klimatu a energetickou bezpečnost je tedy naléhavou záležitostí. Úkolem Evropské rady bude vyslat signál v tomto smyslu a připravit vše pro dosažení politické dohody nejpozději, jak doufáme, do příštího prosince. Podle mého názoru je důležitým úkolem Evropské rady ukázat, že „ne “ jako výsledek hlasování o Lisabonské smlouvě není výmluvou pro únik před činy. Evropa by tím neměla být ochromena. Musíme ukázat, že najdeme správnou cestu k zabezpečení té efektivní a demokratické Evropy, která je plánovaným cílem, kvůli kterému byla Smlouva sepsána. Dovolte mi na závěr poněkud více politickou poznámku. Myslím, že my, kdo jsme podporovali a podporujeme Lisabonskou smlouvu, tento Parlament a Komise – bychom se za to neměli omlouvat, protože vnější konkurence je silnější než kdy jindy a bude tvrdší než kdy jindy. Potřebujeme Evropskou unii, která funguje lépe pro naše občany, potřebujeme dostát skutečným výzvám, před kterými stojíme. Tyto výzvy budou přetrvávat v podobě problémů energetické bezpečnosti, problému klimatické změny, problémů mezinárodního terorismu, problémů zvýšené konkurence přicházející z nově vznikajících mocností a problémů migrace. Tyto výzvy existují a my se s nimi musíme vyrovnat účinnějším způsobem. Proto nyní nesvalujme vinu na Evropskou unii. Buďme v tomto upřímní. Je pravdou, že když organizujeme referendum, velmi často se setkáváme s „ne“ jako výsledkem hlasování, pokud jde o Evropu. Buďme ale naprosto upřímní. Pokud by se konalo referendum k většině našich národních politik a většině našich iniciativ, byl by výsledek hlasování vždy „ano“? Proto ne vždy svalujme vinu na Evropskou unii nebo evropské orgány. Pravdou je, že přijmout politická rozhodnutí na evropské, národní nebo regionální úrovni je dnes velice obtížnou záležitostí. Proto musíme být v této věci moudří, prozíraví a upřímní. Ne vždy bychom měli svalovat vinu na Evropskou unii. Naopak, měli bychom pracovat, abychom ji vylepšili. Měli bychom být upřímní, pokud se týká překážek postupu, chápat, co se nedaří, přicházet se zlepšeními a nevzdávat své odhodlání. Věřím, že nejlepší způsob, jak to udělat, je vyhnout se pesimismu a nevracet se k situaci crisophilie, krize pro krizi samotnou. Pesimismus tento problém nevyřeší. Je pravda, že máme vážný problém, ale měli bychom ho vyřešit a neupadat do deprese. Nejlepším způsobem, jak ukázat, že jsme oddáni našemu projektu – a v tomto ohledu bych také rád uvítal záměry francouzského předsednictví –, je pracovat konkrétně na nejdůležitějších oblastech, kde Evropská unie může řešit a může pomáhat našim členským státům řešit takové problémy, které jsou skutečně primární starostí našich občanů. Doufám, že tím nebudeme demoralizováni a že se budeme držet našeho směru. To, co potřebujeme, jsou námořníci a navigátoři pro pěkné počasí, ale také pro období bouří. Věřím, že bychom měli udržovat nastolený kurz a pokračovat v našem projektu, aby Evropa byla nezbytnější než kdy dříve. (Potlesk) Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo, pane předsedo Komise, dámy a pánové, většina Irů, kteří hlasovali, vyjádřila svůj nesouhlasný postoj k Lisabonské smlouvě. Moje skupina respektuje toto rozhodnutí, stejně jako respektuje rozhodnutí 18 členských států, které do dnešního dne vyjádřily svoji podporu Smlouvě a ratifikovaly ji. Evropská unie je založena na svobodě vyjadřování a demokracii. A tak, protože jsme demokraté, chceme, aby všechny členské státy vyjádřily svůj názor na ratifikaci Smlouvy. Právě až na konci takového procesu se bude Evropská rada schopná rozhodnout, kterou cestou se vydá; jinými slovy – aniž by se z rozhodnutí Irska cokoliv ubíralo – žádný členský stát by neměl připravovat ostatní o svobodné vyjádření jejich postoje. Doufáme, že Evropská rada provede tento týden klidnou, odpovědnou a konstruktivní analýzu situace následující po tomto hlasování. Členové Evropské lidové strany (PPE) z mé skupiny doufají, že Evropská rada požádá členské státy, které tak doposud neučinily, aby prostě vhodným a náležitým způsobem pokračovaly ve svém příslušném procesu ratifikace. Dámy a pánové, lid Irska promluvil. Vyjádřil své pochybnosti o účelu evropské integrace, o způsobu, jakým je Evropa řízena, o budoucnosti zemědělské politiky, o jednáních WTO, o daňové politice. Irské hlasování také odráží skutečnost, že mnoho lidí nechápe složitost Evropské unie, jejíž významnost pro ně není vždy evidentní. Jedná se o projev otázky, kterou si kladou mnozí občané o samotném účelu evropské integrace.

5

6

CS


Mladší generace moji motivaci a motivaci mé generace – jinými slovy zajištění míru na našem kontinentu – již nechápou. Irské „ne “ jako výsledek hlasování je naléhavou žádostí o lepší definování cílů Evropy a lepšího vysvětlení důvodů pro uskutečňování další integrace. Evropský parlament, který přijímá texty, jejichž čtení je často obtížné, se musí do tohoto úkolu plně zapojit. Když ale Irové hlasovali „ne“, mysleli tím, že jsou naše země soběstačné, když přijde na klima a energii, nový potravinový řád, osobní bezpečnost, imigraci nebo zahraniční politiku, a že mohou jednat rovnocenně se Spojenými státy, Čínou, Indií nebo Brazílií? Myslím si, že nikoli. Když Irové hlasovali „ne“, mysleli tím, že solidarita s nejchudšími zeměmi, ze kterých významně a po právu v minulých desetiletích profitovali, není náležitá a že pravidlem od nynějška je každý sám za sebe? Myslím si, že nikoli. A nakonec když Irové hlasovali „ne“, chtěli obrátit nový list, pokud se týká evropské integrace, a vyjadřovali negativní postoj k přistoupení takové země , jako je Chorvatsko? Myslím si, že nikoli. Členové Evropské lidové strany (PPE) z mé skupiny jsou pevně přesvědčeni, že Lisabonská smlouva, která byla předmětem dlouhých vyjednávání a byla podepsána 27 členskými státy, je zásadním krokem vpřed v porovnání s Niceskou smlouvou. Umožňuje Evropě, aby lépe fungovala a dává jí nástroje, které potřebuje, aby mohla na světové scéně mluvit hlasitěji. Mám pouze jedno přání, a to, aby období evropské introspekce skončilo co nejrychleji. Je načase, aby naše země přestaly – mohu-li použít tento výraz – s přílišným přemýšlením, kdy skutek utek, a pracovaly společně na zdolání reálných problémů a reálných úkolů. Tyto úkoly by nás měly pobídnout k akci a vyvolávají také vážné obavy, a někdy i zlost, jak to opět zažijeme ve čtvrtek v Bruselu, mezi všemi, kdo jsou stávající situací oslabeni a znevýhodněni. Pane úřadující předsedo, moje žádost zní, abyste zítra v Radě vzali v úvahu skutečné problémy a dobré životní podmínky našich evropských spoluobčanů a otevřeně se zabývali všemi oblastmi, kde došlo ke zvyšování, ze kterého mají naši občané obavy. V této vzrušené rozpravě volají členové Evropské lidové strany (PPE) po klidu a rozumu. Musíme naslouchat Irům, musíme se poučit z jejich hlasování a musíme jednat s lidmi z jiných evropských národů se stejnou úctou. (Potlesk) Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Paní předsedající, po osm let neustále ratifikujeme tu či onu smlouvu. Uratifikujeme se k smrti. Během těchto osmi let prošla Evropská unie obdobím introspekce a soustředila se na své vlastní institucionální reformy, Třebaže bez většího úspěchu. Je to jedna a ta samá Evropská unie, která požaduje, aby kandidáti na přistoupení podstoupili transformační procesy, a přesto je zjevně neschopná to zvládnout sama ve svém případě. Kolik věrohodnosti nám to ponechává? Pane předsedo Komise, řekl jste, zcela správně, že vinu nelze svalovat na evropské orgány a že bychom neměli dopustit, aby se z nich vždy dělal obětní beránek. Máte naprostou pravdu, ale kdo přesně z nich dělá obětního beránka? V hlavních městech Evropy je velmi mnoho lidí, kteří se ve čtvrtek shromáždí kvůli Radě, a pokaždé, když se vrátí domů, pokud bude zasedání Rady v Bruselu úspěšné, řeknou: „Všechno to bylo na nás, hlavách států a vlád .“ A pokud úspěšné nebude, řeknou: „Byla to jejich chyba, těch lidí v Bruselu!“ Měl byste říci Radě to, co jste řekl nám tady. Mimochodem, rozprava, která je zde v tomto Parlamentu s vámi vedena, je veřejná, ale hlavy států a vlád se ve čtvrtek opět setkají za zavřenými dveřmi. I s tím je třeba skončit. Jsou to členské státy, kdo nese odpovědnost. (potlesk) Naše spirála je sestupná, je to negativní spirála, a ta je nebezpečná. Proces evropské integrace je v sázce. Irové měli své referendum a my musíme respektovat jeho výsledky, ale byl tam prvek, který mě velmi znepokojil. S výjimkou strany Sinn Féin – a já tady na ně nebudu plýtvat slovy – všechny irské strany, PPE-DE, Liberálové a naše vlastní strana volaly po „ano “, a lidé v Irsku volili „ne“. To je varování a každého, včetně nás zde v tomto jednacím sále, se dotýká skutečnost, že existuje krize důvěry, krize nedůvěry, vůči vnitrostátním institucím a zcela jistě vůči nadnárodním institucím. Obejdu se bez vašeho potlesku. Zda irskou svrchovanost zastupuje ideologie UKIP, je, podle mého názoru, diskutabilní. Irové se obejdou bez vaší ochrany. Dovolte mi, abych to řekl velice jasně. Musíme stát svorně v odpověď na tuto krizi důvěry a musíme ji brát vážně. Pane předsedo Komise, uvažuji o tom, zda byste nakonec dnes neřekl pár slov o vašem komisaři, panu McCreevym. (potlesk)

18-06-2008

18-06-2008

CS


Je to muž, který je odpovědný za politiku vnitřního trhu v Evropské unii; stejného vnitřního trhu, který kvůli sociální nerovnosti na něm panující stále více občanů zcela pochopitelně vnímá jako hrozbu, nikoliv příležitost. Tento muž, který je ve vaší Komisi odpovědný za vnitřní trh, jede do Irska a řekne, že nečetl Lisabonskou smlouvu a neočekával by to ani od voličů. Jak toto jen může zvýšit důvěru veřejnosti? (potlesk) Dovolte mi říct toto: nejlepším opatřením sociální politiky pro Evropu, které byste mohl navrhnout 3. července, je odebrat toto portfolio panu McCreevymu, protože dokázal, že na tuto práci nestačí. Nemohu přijmout komisaře pro vnitřní trh, který představuje takový překroucený přístup k politice. Deregulace vnitřního trhu až do kritického bodu zlomu je to, co chce pan McCreevy udělat, nehledě na cenu, kterou by to mohlo stát, bez jakýchkoliv doprovodných sociálních opatření na úrovni EU nebo v členských státech. To je ta krize, kterou cítí občané Evropy! V případě tohoto konkrétního komisaře musíte jednat! (potlesk) Rád bych také od vás býval uslyšel něco o krizi na finančních trzích. Stále ještě od vás potřebuji slyšet slovo o zmatku na finančních trzích. Dovolte mi také adresovat komentář panu Daulovi. V Evropské unii je 21 hlav vlád, které patří k vaší politické rodině nebo k Liberálům, a takových členů Komise je stejně velký počet. Skupina PPE-DE v tomto Parlamentu je, jak musím s radostí přiznat, otevřená, pokud se týká určitých opatření sociální politiky. Naléhavě vás žádám, abyste hovořili přinejmenším s hlavami vašich vlád a abyste hovořili s vašimi kolegy v Radě. Evropa potřebuje, aby se v sociální oblasti jednalo ve vzájemné shodě. Máte v Evropě, v Radě, v Komisi a také zde v tomto Parlamentu většinu. Pro jednou byste mohli prokázat sociální odpovědnost, po které jste právě volali. Vyzývám vás, abyste tak učinili, například v souvislosti se zprávou mého kolegy Paula Nyrup Rasmussena o kontrole mezinárodních finančních trhů. Vyzývám vás, abyste po svých velkolepých prohlášeních o sociální odpovědnosti přišli s nějakou akcí. Vřele vás k tomu vybízím, pane Daule! (potlesk) Cestu ven z této slepé uličky najdeme, o tom jsem přesvědčen. Tak nebo onak dostaneme Iry zpět na palubu. To nám ale nepomůže! Musíme uznat, že bývaly doby, kdy proevropské hnutí mělo srdce a ducha. Jak pan Daul upozornil, bylo to po válce, kdy mírotvorná tajemnost Evropy spojovala lidi dohromady. Nyní to je protievropské hnutí, které má srdce a ducha, a můžete vidět, že je extrémně aktivní. Jezdili po celém Irsku, vyšlapávali schody, zvonili na zvonky u dveří, agitovali a roznášeli materiály o své kampani. Byli všude na očích. Kde byli Proevropané? Kde je hnutí, které vede kampaň za evropskou integraci? Kde je ta vášeň, kterou jsme kdysi měli? Tato vášeň přešla na druhou stranu, stranu, která mluví špatně o Evropě, na pravém křídle politického spektra. Jde s tím, kdo mluví špatně o Evropě a kdo tak činí jednoduše proto, že se bojí. V Evropě však tato směsice sociálního úpadku a strachu vždy otevírala dveře fašismu. Apeluji proto na všechny konstruktivní demokratické síly v Evropě, aby toto hnutí braly vážně! Spojme nakonec opět síly za jedním účelem – abychom si připomněli, že nikdy jindy neexistoval úspěšnější projekt na ochranu míru v Evropě a ve světě, než je nadnárodní, mezikulturní, mezináboženské hnutí, které je založeno na rovnováze sociálních zájmů a nazývá se Evropská unie. Je to projekt, o který stojí za to bojovat, protože nemůžeme těmto lidem dovolit, aby získali navrch. (Potlesk) Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, až se zítra irský ministerský předseda vydá do Bruselu, mohl by se důkladně zamyslet nad slovy irské populární skupiny U2: „Kde se to všechno pokazilo? “ Ostatní hlavy států a vlád by také měly popřemýšlet, proč jsme se na prahu nového francouzského předsednictví otočili o tři sta šedesát stupňů od Nice k Nice. Existuje jasný důkaz, že většina v každém členském státu podporuje Evropskou unii. Existuje mizivý důkaz, že většina v kterémkoliv státě je pro další budování. Nemůžeme s jistotou říci, že by nějaká smlouva získala většinu v jakékoliv zemi. Důvěra v instituce klesá. Takže nemá cenu, aby si bezstarostné povahy v Berlíně pískaly onen další hit U2 „S tebou nebo bez tebe“ nebo aby lidé v Paříži tlačili Iry do opakovaného hlasování. Jak už kdysi upozornil Brecht, občany zrušit nelze. I když proti hlasovalo méně než jeden milión lidí a v krajině, která je poseta odpadky lží, nejsou lidé přesvědčeni.

7

8

CS


Proč? Zaprvé protože jsme málo pracovali na tom, abychom je přesvědčili o změnách, které prosazujeme. Komise má Plán „D“, kde D znamená Dialog, ale vlády našich členských států nemají žádný jeho ekvivalent. Pro Parlament a Komisi je zde jistě připravena role spočívající ve vysvětlování Evropské unie – ale taková role je zde připravena také pro každou národní vládu, každičký den, nejenom, když se chystá ratifikace nejnovější smlouvy. A je tady také úkol nejenom pro politické strany na evropské úrovni, ale pro politické strany v každém členském státě. V druhé řadě, přestože EU vytvořila velké bohatství, je nyní hromaděno s menší upřímností a rozdělováno s menší spravedlností. Naši vrcholní političtí představitelé a vedoucí zástupci byznysu se musí vypořádat s obrovskými etickými otázkami. A pane Schulzi, je mi líto, že nyní máte jenom pět hlav států a vlád, ale tyto otázky nemají o nic menší cenu v zemích,které spravují socialisté, než v jakékoliv jiné zemi! (potlesk) Zatřetí přes všechny svobody týkající se zboží a kapitálu – a dokonce služeb – není naše Unie proslavena svobodami týkající se jejích lidí. Přeshraniční komplikace v občanském právu – opatrovnictví dětí v případech rozvodu, problémy s nemovitostmi v zahraničí – plní poštovní schránky poslanců Evropského parlamentu. K tomuto neklidu přispívá nedostatek záruk v přeshraničních trestních případech a přezíravý přístup k ochraně dat. Co EU teoreticky slibuje, v praxi příliš často neplní. To je pozadí, vůči kterému je třeba stanovit naši reakci na Irsko. Zde v tomto Parlamentu chceme novou Smlouvu. Víme, že pomáhá napravovat tyto chyby. Ale tam, kde končí tento les z kovu a skla, se jí dostává příliš málo pochopení. Takže doporučení, které má moje skupina pro Radu, je následující. Pokračujte v tom, co je opravdovým úkolem Evropy – posilování obchodu, boj se změnou klimatu, boj proti zvyšování cen potravin a paliva. Nechte ty, kdo si tak přejí, aby pokračovali v ratifikaci Smlouvy. Je-li potřeba, vezměte zavděk s Nice. Využijte přechodové klauzule (passerelle clause) k urychlení potenciálu Evropy k řešení problémů. Zapomeňte na řádného prezidenta, dokud se nedohodnete, co bude dělat šestiměsíční stagiaire. Spusťte komplexní kampaň, a připomeňte tak lidem, proč EU existuje, informujte je, jak funguje, a vysvětlete, proč je, stejně jako příslovečná pinta Guinessu, pro vás dobrá. Evropa znamená příliš mnoho pro příliš velký počet na to, aby se této krizi umožnilo jen tak odumřít. (Potlesk) Monica Frassoni, jménem skupiny Verts/ALE. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vždycky jsme říkali, že to, co Evropská unie potřebuje, je krátká ústava, s listinou závazných práv, demokratickými a transparentními rozhodovacími postupy, omezenými, ale skutečnými pravomocemi a nepostradatelnými hospodářskými zdroji. Taková ústava by měla být, dámy a pánové, sepsána tímto Parlamentem nebo ústavodárným shromážděním, prosazována s elánem a přesvědčením, bez pokrytectví, a ratifikována parlamentní metodou nebo v evropském referendu. K přáním Irů chovám velký respekt, ale nikdo mě nikdy nepřesvědčí, že referendum, ke kterému se dostavila polovina voličstva, je demokratičtější než parlamentní ratifikace. Pokud většina národů a států hlasuje ano, bude se pokračovat a ti, kdo hlasovali ne, mohou radostně zůstat mimo a vyjednávat systém nových, volnějších vztahů, jak uvádí Spinelliho zpráva z roku 1984. Co se stalo v posledních letech? Členské státy a Komise se vydaly cestou komplikované, rozporuplné smlouvy, o které se těžko přesvědčuje, a která byla ve svých závěrečných fázích vyjednávána tajně a ve spěchu a jejíž čitelnost dále zhoršily její výjimky a protokoly. Mezitím se dohodli, že musí být ratifikována jednohlasně, přesně ve stylu zahradníkova psa, který sám zelí nejí, a ani nenechá nikoho jiného, aby ho okusil. A jakoby toho nebylo dost, Evropská unie nadále přijímá chybné a slabé politiky, jako byla Jacksonova směrnice včera a Weberova zpráva dnes, které nám nemohou nabídnout žádné pozitivní vyhlídky nebo naději. Je to Unie, kde se všemu, od práv dělníků přes ochranu životního prostředí po práva migrujících osob, dostává stále méně pozornosti, kde mají průmyslová lobby větší váhu než občané, kde je evropský zájem ztracen, pohřben pod výkřiky té či oné vlády, kde svoboda volby a osobní svobody nebo příchod nových Evropanů jsou vnímány jako nesnesitelný útok na identitu populací, které, jako ty v Itálii a Irsku, mají své migranty roztroušeny v každé části světa. Je možné a snad i žádoucí, aby země, které stále ještě mají ratifikaci před sebou, tak učinily. Může se stát, že irská vláda přijde s vynikajícím návrhem. Ale diplomatické řešení nestačí! Ale diplomatické řešení nestačí!

18-06-2008

18-06-2008

CS


Nyní více než kdy jindy potřebujeme nahlas a zřetelně říci, že Evropa vlád – neprůhledných a málo srozumitelných – je Evropou, která selhala. Je Evropou, která odmítla ústavu a nadále se drží chybných, konzervativních, bigotně nacionalistických a egoistických politik. Evropou, která zmařila ducha Evropské ústavy z roku 2003, a místo toho se dopracovala k dohodě o pozitivním, ale minimalistickém bezduchém textu. Nic z toho však nesnižuje potřebnost demokratičtější, proaktivní, sjednocené Evropy. To, co je dnes potřeba, je iniciativa pramenící ze silných politických stránek a z těch členských států, které jsou přesvědčeny o potřebě účinnější, demokratičtější, soudržnější Evropy, pokud zvážíme, že nyní už není potřeba nebo možné pokračovat se smlouvou z Nice. Taková iniciativa nebude mít žádný prostor pro ty, kteří se nechtějí posouvat vpřed. Brian Crowley, jménem skupiny UEN. – Paní předsedající, rád bych poděkoval panu úřadujícímu předsedovi, panu předsedovi Komise a svým kolegům za jejich dosud přednesené příspěvky. To, k čemu došlo, nebylo očividně očekáváno. „Ne“ jako výsledek hlasování v Irsku představuje radikální změnu, pokud se týká názoru jedné skupiny voličů v Evropské unii na projekt Evropské unie. Kvůli různorodosti těch, kteří se postavili proti této Smlouvě v irském referendu, kvůli odlišným názorům – vzájemně si při mnoha příležitostech odporujícím jak politicky, tak ideologicky – je těžké extrapolovat od toho, proč přesně lidé hlasovali „ne“. Naší žádostí bylo, abychom dostali čas a mohli se na tyto výsledky podívat a provést jejich analýzu, abychom našli cesty, jak se posunout dopředu, abychom zjistili, co lze udělat. Protože to – jak tvrdí dokonce i lidé stojící na straně „ne“ jako výsledku hlasování – nebyl hlas proti Evropě, navzdory skutečnosti, že někteří na straně „ne“ jako výsledku hlasování hlasovali „ne“ při každičkém evropském referendu od doby, kdy Irsko poprvé přistoupilo v roce 1972. Tvrdí ale, že se nejedná o hlas proti Evropě. Obdobně tvrdí, že to není způsob, jak zredukovat to, co Evropa dělá. Ale jejich velkým sloganem během kampaně bylo „hlasujte ,ne‘ pro silnější Evropu “. Možná by se nyní ti, kdo stojí na straně „ne“, mohli přihlásit a říci nám, jaký druh silnější Evropy chtějí zažít, jaká řešení chtějí představit, pokud se týká pokroku v našem zacházení s globálními výzvami a obtížemi, před kterými stojíme. Dnes máme v Bruselu zemědělce a přepravce, kteří protestují proti vysoké ceně paliva. Minulý rok touto dobou stál barel nafty 48 USD, dnes je to 140 USD. Minulý rok touto dobou byla cena potravin na Haiti dostupná dokonce i pro ty nejchudší; dnes jsou na ulicích Haiti nepokoje kvůli nedostatku potravin a potížím, které to vyvolává. To jsou obtížné úkoly, na které musíme reagovat na evropské úrovni; to jsou potíže, se kterými se musíme vyrovnat. Nezapomeňme, že se svět nezhroutí. V takové situaci jsme již byli. Předchozí smlouvě řekli „ne“ jak Francouzi, tak Holanďané, a našel se mechanismus, jak evropský projekt zorganizovat a posunout vpřed. Není teď čas na vzájemné obviňování nebo ukazování prstem. Je ale čas, navzdory tomu, co si někteří odpůrci v tomto Parlamentu mohou myslet, na respekt. Nejenom respekt k irským voličům, kteří k této Smlouvě vyjádřili svůj demokratický názor, ale na respekt k jiným zemím a jejich individuálním právům k tomu, jak fungují a jak ratifikují smlouvu. Není na nikom z nás diktovat komukoliv, jaká zlepšení je nebo není možné učinit. Říkám těm, kteří nosí trička v tomto Parlamentu, že nejenom znevažují tento Parlament a jeho poslance, ale ani jakkoliv nevystupují za lid Irska či irský národ ani je nereprezentují. (potlesk) Chci jasně říci, že ti samí šovinisté zde po mé levici, ti samí lidé, kteří tvrdí, že hájí práva Irů, byli ti samí lidé, kteří se objevili v irské televizi a v jedné hospodě v Bruselu oslavovali „ne“ jako výsledek hlasování v Irsku. Samozřejmě se pil alkohol, ale jaký respekt mají k Irům a irské vlajce, když irskou vlajku používají jako ubrus, na který si dávají své sklenice s pitím? Přesně to zastupuje tato skupina; to je ten typ neúcty, kterou mají k lidem. (potlesk) Dovolte, abychom postoupili dál. Evropský projekt je projektem, který stojí za to, aby byl zachráněn. Nejedná se pouze o mír nebo prosperitu, jedná se o solidaritu. Před mnoha lety napsal Sean O’Casey, irský básník, v básni Juno and the Paycock: „Často jsem vzhlížel k nebi a kladl si otázku – co je měsíc, co jsou hvězdy?“ Možná

9

10

CS


si dnes máme položit otázku pro tuto generaci: Co dnes skutečně znamená Evropská unie a kam chceme, aby kráčela? (Potlesk) Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Paní předsedající, pane předsedo Komise, pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, bylo by velmi uvážlivé, kdyby se Evropská rada zdržela vyjadřování jakéhokoliv druhu arogance vůči lidu Irska, který pouze uplatnil demokratické právo uznávané jeho ústavou. Namísto požadavku, aby se pokračovalo v ratifikačním procesu, který je pokusem o izolování této nové černé ovce, by bylo lepší pořádně zapracovat na jasné analýze dané situace. Irské „ne“ jako výsledek hlasování bylo obzvláště silné mezi pracující třídou a já bych vám rád připomněl, že účast byla mnohem vyšší než v minulosti. Podle mé skupiny to ukazuje, že krize okolo legitimity stávajícího evropského modelu se stále prohlubuje. Tato krize byla přítomná již v podstatě francouzského a holandského „ne“ jako výsledku hlasování; na různých místech se to projevuje různě, ale vždy se jedná o prvek, který je v pozadí. Vzpomeňte na rozsáhlé protesty proti Bolkesteinově směrnici; pomyslete na rozpravu, která nastala po věci Viking Line a Laval, zejména ve skandinávských zemích, nebo v Německu po Rüffertově rozsudku. V tomto ohledu chci říci svému příteli Martinu Schulzovi, že naprosto souhlasím s tím, co řekl o panu McCreevym. Problém je, že ta rozhodnutí – rozhodnutí, která jsem právě zmínil – nepřijal pan McCreevy, ale Soudní dvůr na základě konkrétních článků (článků 43 a 49 stávajících smluv začleněných do Lisabonské smlouvy). Pomyslete také na politický dopad mohutné stávky v rumunské Dácii proti „nízkonákladové Evropě“. Podívejte se na hněv zemědělců a drobných rybářů, kteří se ocitli v nesmírně obtížných situacích. To, co leží u kořenů všech těchto situací, je především stávající evropský hospodářský a sociální model: místo aby nabízel zajištění, vede k větší nejistotě. To je problém číslo jedna. Dalším faktorem je způsob fungování Unie. Rozhoduje se daleko od lidí a bez lidí. Stačí nám, když jim vysvětlujeme je samé, místo abychom se s nimi radili. Záměrné rozhodnutí prezentovat Lisabonskou smlouvu ve formě, která je pro laika naprosto nečitelná je v tomto ohledu velkolepou ilustrací toho, co bych nazval „syndromem věže ze slonoviny“. To má na naše občany devastující vliv, zejména na méně početné národy, které mají pocit, jakoby byly popírány kvůli uspokojení zájmů mocnějších národů. V poslední řadě se v mnoha zemích, včetně Irska, objevuje stále více otázek o roli, kterou Evropa hraje ve světě tam, kde se očekává, že bude zajištěn mnohem silnější důraz na sílu politiky spíše než na politiku síly. Útěk od těchto diskusí znamená zhoršení krize v Evropě; jejich plně transparentní vedení by bylo prvním krokem na cestě k nalezení řešení. Nigel Farage, jménem skupiny IND/DEM. – Paní předsedající, nikdo jiný to neřekl, ale já to řeknu: Skvělá práce, Irové! (Potlesk z určitých míst) A dále, ještě než byl zveřejněn oficiální výsledek, objevil se pan Barroso se svojí konferencí, kterou uspořádal v Bruselu, a s nejprohnanějším a nejméně upřímným výrazem jaký jsem na kom kdy viděl, a řekl – navzdory uznávaným pravidlům –, že Smlouva není mrtvá a my jdeme dál. Upřímně řečeno to byl nechutný okázalý projev. Byla to urážka demokracie. Je naprosto jasné, že by ratifikace měly nyní přestat a že by nyní měla přestat také implementace Smlouvy. Dříve jsem si myslel, po výsledcích ve Francii a Nizozemsku, že jste ve stavu popírání, ale nyní si uvědomuji, že to, co za tím stojí, je nový fenomén. Je to „evropskounijní nacionalismus“ a jedná se o nejnebezpečnější politický fenomén, který zaplavil Evropu od roku 1945. Ignorujete voliče, ničíte demokracii a ukázali jste, že se nezastavíte před ničím. Ptám se tedy vás osobně: Proč jsou tito politikové, proč je tato třída, nyní nepopulární? Tento Parlament bude, pane Barroso, ještě dnes hlasovat o novém komisaři pro spravedlnost, a je pravděpodobné, že se bývalý zapřísáhlý podvodník stane, po dnešku, komisařem Evropské unie pro spravedlnost. Ve skutečnosti Britskou stranu za nezávislost nepotřebujete. Ničíte Evropskou unii v očích voličů. Skvělá práce, vy všichni! (Potlesk z určitých míst) Ashley Mote (NI). – Paní předsedající, dovolte mi tomuto Parlamentu připomenout, že právní stát je důležitější než zákony samotné.

18-06-2008

18-06-2008

CS


(Hlasité protesty) Lisabon požadoval jednomyslnost. Ignorujte to a budete ignorovat právní stát samotný. Irové netvoří jenom 10 % EU, tvoří 100 % těch, kterým bylo dovoleno volit, a oni všichni vědí, my všichni víme, že by i ostatní volili „ne“, kdyby dostali šanci. (Další hlasité protesty) Lisabon byl nepochopitelný a Irové věděli proč. Ostatní by volili „ne“, kdyby dostali šanci. Když se nyní navrhuje, aby proces pokračoval, a vymýšlejí se chytré způsoby, jak Lisabon obrodit v otevřeném rozporu s vůlí veřejnosti, je arogance rozměrů, které berou dech, a to vše jsme už zažili. Rakouský ministr zahraničí tady stál po zamítnutí předchozí Smlouvy a chlubil se, že asi 36 projektů a institucí stále dál funguje; stále ještě nemají žádnou legitimitu poté, co se Lisabonské smlouvě nepodařilo získat jednomyslnost. Mám pro vás vzkaz od Edmunda Burkeho: „Lidé jsou pány, ne vy, a když to budete ignorovat a když budete ignorovat právní stát, činíte tak na vlastní nebezpečí.“ (Potlesk z určitých míst) PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN COCILOVO místopředseda José Manuel Barroso, předseda Komise. − (FR) Pane předsedající, rád bych při této příležitosti vyzdvihl pozoruhodný konsensus v tomto Parlamentu o následných krocích, které mají být učiněny. Jsme přesvědčeni, až na pár výjimek, které pouze dodávají barvitost této rozpravě, že by bylo moudré, aby všechny členské státy dokončily své ratifikační procesy. Je to také postoj, který vyjádřila irská vláda a poslanci, konkrétně pan Crowley, který je Ir a který uvedl, že všechny země mají stejné právo na vyjádření svého názoru. Pokud tedy můžeme tento proces dokončit, budeme s to diskutovat o této záležitosti konstruktivně s našimi irskými přáteli v duchu solidarity, protože žádná unie bez solidarity nemůže existovat. Jsem přesvědčen, že se jedná o konsensus, který je konsolidován, a doufám, že bude konsolidován zítřejší rozpravou v Evropské radě a také po ní. V každém případě se jedná o postoj, který bude Komise prezentovat Evropské radě. Zároveň, jak mnozí z vás poukázali, včetně pana Watsona a ostatních, je důležité, abychom nebyli paralyzováni tím, že budeme zkoumat pouze institucionální otázku. Nejlepším způsobem, jak konsolidovat demokratickou legitimitu Evropské unie, je přijít s výsledky a ukázat, že pracujeme pro naše občany; svět skutečně nemůže čekat na Evropu, až přijme svá institucionální rozhodnutí.Existují naléhavé problémy, jako je klimatická změna, energetická bezpečnost a migrace, které vyžadují reakce Unie, dokonce i se stávajícím institucionálním rámcem. Dalším bodem, kterým bych se rád obrátil na svého dobrého přítele, pana Schulze, je, že se potřebujeme vyhnout hledání snadných obětních beránků. Je zřejmé, že mě nijak zvlášť nepotěšily poznámky mého kolegy komisaře, pana McCreevyho. Mohl bych ale také uvést určité poznámky národních politiků, které tomuto procesu nijak nepomohly, a dokonce také poslanců tohoto Parlamentu, kteří ne vždy říkají to, co chceme slyšet. Buďme realističtí! Ve volebním obvodu, kde vedl svoji kampaň pan McCreevy, vyhrálo „ano“ jako výsledek hlasování a já si myslím, že výpady proti irskému komisaři nyní nejsou tím nejlepším způsobem, jak zajistit úspěšný dialog s našimi irskými přáteli. Musíme se soustředit na pozitivní aspekty, aniž bychom se pokoušeli hledat snadné obětní beránky. To by nebylo spravedlivé. Pokud budeme jednat v duchu spolupráce s našimi orgány, pokud se budeme soustředit na výsledky, které od nás občané očekávají, pokud najdeme tu nejlepší atmosféru pro tento dialog, věřím, že bude možné tento problém vyřešit. Jedná se o závažný problém, ale je to problém, který lze vyřešit. Nevyřešíme jej vzájemným obviňováním, ani pesimismem, „krizofilií“ nebo hovory o úpadku. Vyřešíme jej tak, že se budeme prostřednictvím výsledků, kterých dosáhneme, snažit posílit naši demokratickou legitimitu a že uznáme, že my všichni musíme jednat, v evropských orgánech a v národních vládách, a že máme sdílenou odpovědnost za udržení našeho ideálu, našeho evropského ideálu, při životě. (Potlesk) Philip Bushill-Matthews (PPE-DE). – Pane předsedající, Evropská unie je, jak víme, založena na čtyřech svobodách – svobodě pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. první z těchto svobod se týká lidí. Když se Jean

11

12

CS


Monnet podělil o svoji vizi Evropy před všemi těmi roky, řekl – jestli kolegové prominou moji špatnou francouzštinu – „Nous ne coalisons pas des États, nous unissons des hommes“. Očekává se, že se Evropská unie bude týkat lidí, ne politiků, takže nejenom že je potřeba, aby její hybnou silou byli lidé, ale lidé potřebují vidět a věřit, že její hybnou silou jsou lidé. Minulý čtvrtek jsme slyšeli hlas lidí a jejich verdikt byl jasný. Odpovědí bylo jednoduché „ne“. Vzpomínám si na pozadí první Ústavní smlouvy. Bylo rozpoznáno, že se Evropská unie stále více vzdaluje od lidí a že je potřeba s tm něco udělat. Deklarovaným řešením bylo připravit takovou Smlouvu, která by EU více zjednodušila, učinila by ji transparentnější a přiblížila ji více lidem. Ale do doby, kdy s ní politici skončili, vytvořili Smlouvu, která byla komplikovanější, méně průhledná a dokonce ještě více vzdálená od lidí. To je skutečně to, o čem jsou lidé ve vztahu k této poslední Smlouvě přesvědčeni. Naší reakcí nemůže být, že budeme pokračovat, jakoby se nic nestalo. Pokud lidé vnímají, že se od nich Evropská unie vzdaluje, pak ignorování takové situace ze strany politiků tím, že budou pokračovat tomu navzdory, tento problém jednoduše zhorší. Naším problémem nesmí být diskuse o rychlosti, jakou by se EU měla nyní posouvat kupředu, ale diskuse o tom, jakým směrem by to mělo být. Naslouchejte lidem a oni vám to řeknou. Bude-li proces ratifikace pokračovat, ukáže, že vedoucí představitelé EU se nic nenaučili a že politici stále věří, že vědí vše nejlépe a že ten, kdo se mýlí, jsou lidé. Z povahy věci to jsou lidé, kdo má vždy pravdu. Říká se tomu demokracie. Chceme EU, v jejímž středu stojí lidé a která splňuje takovou demokracii. Takže nesmíme irské hlasování ignorovat. Měli bychom na něm stavět. Proces ratifikace by měl skončit. Naslouchání lidem by mělo začít. (potlesk) Z toho vyplývá že: Martin Schulz řekl ve svém velice silném a elegantním projevu, že existuje krize důvěry. Souhlasím s ním. Jsou to lidé, kdo ztratil důvěru v politiky. Pro nás je to příležitost takový stav uznat, ukázat, že jsme naslouchali, a získat tak a znovu vybudovat jejich důvěru. Nám všem nestačí stát se pouze skvělými řečníky, musíme ukázat, že umíme i skvěle naslouchat. (Potlesk) Poul Nyrup Rasmussen (PSE). – Pane předsedající, ne, ne, ne! To, co právě řekl pan poslanec, není demokracie. Demokracie znamená říci: „Respektujeme Iry, stejně jako respektujeme rozhodnutí každého jiného členského státu.“ Proto souhlasím s připomínkami předsedy Komise. Máme zde v Parlamentu konsensus o tomto procesu a respektujeme Iry, ale také všechny ostatní členské státy. Pokračujme v tomto procesu. Právě v tom musíme nyní pokračovat. Zadruhé – žádné další přestávky! Žádné další „přemítání“. Žádná další rozbředlost. Soustřeďme se na reálné problémy. To je to, co musíme udělat. Pan předseda Barroso musí samozřejmě bránit své komisaře, včetně pana McCreevyho. Když kritizujeme pana McCreevyho, není to žádná osobní věc. Když předseda mé skupiny zmiňuje pana McCreevyho, je to kvůli jeho politice – a jeho politika je také politikou pana Barrosa. Pan Barroso dnes řekl mnoho moudrých věcí, ale když mluvil o pravomocech v oblasti hospodářské soutěže, neslyšel jsem nic o spekulacích na finančních trzích ve vztahu k cenám potravin. Rád bych to býval slyšel a rád bych to býval slyšel od pana McCreevyho. Neslyšel jsem pana Barrosa říci, když mluvil o hospodářství, že nám v Evropě chybí pracovní příležitosti. Rád bych ho býval slyšel říci, že kvůli finanční krizi ztrácíme pracovní příležitosti. Rád bych viděl, jak Komise přichází s novým hospodářským revitalizačním plánem – ne teoretickým plánem, ale koordinovanou investiční akcí. Zatřetí má pan McCreevy nyní pravdu, když se pokouší říci, že celým důvodem, proč procházíme finanční krizí, jsou agentury a kanceláře – Standard & Poors, FTSE a další – a to, že se je chystáme regulovat. Ale to v jistém smyslu znamená zastřelit posla. Mám skutečně pocit, že by nám pan předseda měl dnes říci: Ano, souhlasím, procházíme finanční krizí a, ano, souhlasím, že potřebujeme všeobecnou regulaci, lepší než je ta, kterou máme, takže naší odpovědí mohou být nové pracovní příležitosti a lepší klima, ne více peněz a ne větší zaměření na to, jak vytvářet peníze z ničeho, místo výroby a pracovních příležitostí. Zanechejte na nás dnes tento dojem a máte skutečné poselství pro obyčejné lidi.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, jako irská poslankyně zastupuji 54 % hlasujících „ne“ a 46 % hlasujících „ano“. Ti, kteří jsou skutečnými demokraty, se nedívají pouze na výsledek, ale snaží se zastupovat všechny z těchto lidí. Zastupuji svrchovaný stát, ale nemůžete obhajovat svrchovanost svého vlastního členského státu – v mém případě Irska –, pokud nebudete obhajovat svrchovanost všech členských států. V tomto kontextu, pokud se ostatní členské státy rozhodnou uplatňovat svoji svrchovanost a ratifikovat Lisabonskou smlouvu, nebo se rozhodnou opačně, nemůže žádný skutečný demokrat, žádný demokrat hájící svoji zemi, který o sobě dnes tvrdí, že je Ir, opodstatněně protestovat. Irsko mluví za Irsko, Slovinsko za Slovinsko. To je skutečná demokracie a to je skutečná svrchovanost. Klíčovou otázkou v diskusi o Lisabonu, která probíhala v Irsku, byl princip jednomyslnosti. K ratifikaci Lisabonu potřebujeme jednomyslnost. Všech 27 členských států musí souhlasit – to je základ. To je první skutečná zkouška jednomyslnosti podle Lisabonu. V této zkoušce nesmíme propadnout a v tom spočívá ona výzva. Úkolem nás, kteří jsme v roli politiků, je dostát této výzvě, naslouchat našim občanům, nalézt řešení a pokračovat v budování lepší Evropy. Někteří na straně „ne“ v Irsku mluvili o lepším údělu. Buďme optimističtí a hledejme lepší úděl pro všechny občany. Potřebujeme v Irsku trochu času a prostoru na reflexi a reakci, abychom našli řešení. V Irsku je dobrá vůle pro Evropu. Kdo mohl v roce 1945, když Evropa ležela v ruinách, předvídat, že budeme v roce 2008 oslavovat 50 let míru? Nechť je toto naší inspirací. Evropa je rozpracovaná práce, proces, který je obtížný, to jistě, ale vždycky, vždycky stojí za to. Proto jsme tady. Evropští občané chtějí Unii, která funguje. To samé chtějí občané Irska. O tom jsem na sto procent přesvědčená. Nezklamme je. Johannes Voggenhuber (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, pane úřadující předsedo, zpráva, kterou dostávám od vlád, je, že se jedná o problém Irska. Když hovořím s občany, zpráva, kterou dostávám od nich, je, že to je problém Evropy, a také konflikt s Evropou. Vlády nám říkají, že to je diplomatický konflikt. Občané nám říkají, že to je urážka jejich svrchovanosti. Cítí, že jsou vylučováni, a cítí se hluboce ukřivděni. Vlády nám říkají, že toto „ne“ jako výsledek hlasování je nepochopitelné. Když poslouchám občany, říkají nám, že to je Smlouva a proces, které jsou nepochopitelné. Vlády nám říkají, že se musí vypořádat se skutečnou agendou. Občané nám to říkají roky, že upozorňují na skutečnou agendu, a dovolte mi říci panu předsedovi Komise, že tím nemyslí vojenskou, policejní ani vnitřní bezpečnost. Myslí tím sociální odpovědnost a odpověď Evropy na globalizaci. Myslí tím více demokracie a transparentnosti. Pane úřadující předsedo, vlády se chystají irské vlády zeptat, co podnítilo „ne“ jako výsledek hlasování. Místo toho by se vlády měly ptát samy sebe, kdo je skutečným viníkem. Vlády ignorovaly nápis na zdi po „ne“ jako výsledku hlasování ve Francii a Nizozemsku. Zabývaly se tyto vlády upřímně skutečnými problémy? Skutečně při revizi Smlouvy reagovaly na zklamaná očekávání? Nebyli Francouzi dost hlasití, když volali po novém společenském pořádku, více sociální odpovědnosti a rovnosti? Nebyli požadavky na větší demokracii jednoduše dost jasné? Takže co jste dělali? Jenom jste spěchali se Smlouvou a vytvořili jste nečitelnou směsici poznámek pod čarou, odkazů a podtextů a divíte se, proč ji občané odmítají. V této urážce svrchovanosti je jedno velké nebezpečí. Není to jenom urážka Irů. Je zde reálné riziko, že se tento pocit křivdy bude šířit a že Evropané jako celek řeknou: Irové volili za nás! Odpovědnost za to leží na vás, vládách! Tato doba skutečně nastala. (Předsedající řečníka přerušil) Konrad Szymański (UEN). – (PL) Pane předsedající, tato rozprava je velmi napjatá. Doporučil bych ale, aby se prohlášení po irském referendu činila opatrně, velmi opatrně. Jakýkoliv náznak, že by se Irsko mělo cítit zahanbeně nebo by dokonce mělo být vyloučeno z Unie, Evropě škodí mnohem více než samotný výsledek referenda. Bohužel, pan Schulz, který byl, jak je jeho zvykem, poněkud rozrušen, takový náznak učinil. Měli bychom mít na mysli, že paternalistický přístup Bruselu vyvolal v Irsku podráždění a byl jedním z důvodů, proč Irové hlasovali proti Smlouvě. Není pravdou, že Evropa bude bez nové Smlouvy trpět. Evropa bude trpět v důsledku konfliktu zájmů a kvůli sobectví členských států. To nemá s Irskem nic společného. Například zahraniční politika Evropy bude trpět kvůli Německu. Německo si pro sebe přeje navázat dobré vztahy s Ruskem na úkor zemí střední Evropy. Francie má také na svědomí tolerování neoimperialistické politiky Ruska v regionu, zatímco pronáší otřepané fráze o tom, jak Evropa, včetně Polska, má rázně kráčet kupředu. Smlouva by se neměla používat jako pláštík pro naše vlastní selhání. Rozhodnutí Irů nesmí být použito k zastření našich vlastních selhání.

13

14

CS


(Potlesk) Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (GA) Pane předsedající, Irové promluvili. Hlas, který Irové minulý čtvrtek odevzdali proti Lisabonské smlouvě, nebyl hlasem proti EU. Irsko patří do EU. Irsko získalo díky svému členství sociální a hospodářské výhody – jak na severu, tak na jihu –, i když určité obtíže také existují. Otázka zněla: Je Lisabonská smlouva dobrá pro lidi v Irsku, pro zbytek Evropy nebo pro rozvíjející se svět? Lisabonská smlouva byla předložena lidem v Irsku a byla odmítnuta. Je po Lisabonské smlouvě. Irští občané, stejně jako dříve občané ve Francii a Nizozemsku, chtějí lepší úděl. Nyní máme příležitost znovu otevřít diskusi o budoucnosti Evropy. Této příležitosti se musíme chopit. Nebylo by přijatelné, aby vedoucí představitelé EU hledali způsoby, jak se vyhnout demokraticky vyjádřeným přáním lidu nebo jak je obejít. Proces ratifikace se musí zastavit, stejně jako se zastavil po odmítnutí ústavy EU. Ale při té příležitosti musíme naslouchat irskému lidu, musíme naslouchat lidu. V Irsku bylo nadneseno mnoho stejných obav jako předtím ve Francii a Nizozemsku. Těmto obavám se musí naslouchat. Těmito obavami se musíme zabývat. Po celou dobu kampaně, která v Irsku probíhala k referendu, se stále znovu objevovaly klíčové otázky – deficit demokracie, ztráta síly Irska v Evropě, neutralita a nemilitarizace, práva dělníků a veřejné služby a dopad Smlouvy na rozvíjející se svět. Těmito otázkami se nutné se zabývat. Evropský projekt je nyní podroben demokratické zkoušce prostřednictvím jeho reakce na hlasování v Irsku. Naslouchá lidem, respektuje jejich demokratická přání nebo se svým občanům odcizuje tím, že to vše odloží stranou? Podle mého názoru musí demokracie převládnout. Musíme naslouchat tomu, co Irové řekli. Musíme přestat hovořit o tom, že je zařadíme na jednu stranu nebo budeme pokračovat bez nich, že je budeme izolovat nebo je obviňovat. Potřebujeme velice pečlivě a klidně naslouchat tomu, co nám Irové řekli, a problémům, které naznačili, pokud se týká neutrality a celé otázky militarizace EU, pokud se týká demokracie a hlasu Irska a jiných malých národů v Evropě, pokud se týká práv dělníků a veřejných služeb a sociální Evropy. Je třeba, abychom tomu naslouchali. Je třeba, abychom nyní využili příležitosti a hovořili s irskou vládou, abychom naslouchali Irům a navrhli cestu vpřed, a také text, se kterým budou moci být v budoucnu všichni spokojeni. Kathy Sinnott (IND/DEM). – Pane předsedající, během kampaně jsem se setkala se dvěma hlavními názory. Prvním byl obecný pocit, že jsou občané stále více zbavováni rozhodování ve prospěch vzdálené byrokracie. Druhým, možná hlouběji usazeným míněním, bylo, že dochází ke ztrátě hodnot. Přesněji, že se mění. Irsko se pyšnilo křesťanskými hodnotami, ale začalo o sobě zjišťovat, že se stává materialistickým národem. Od pátku byla moje země hodně bagatelizována. Je to, jakoby jste se cítili napadeni. Ve skutečnosti se stalo to, že Irsko rozhodně řeklo „ne, děkujeme“ Lisabonské smlouvě. Pokud je tou odpovědí na demokratickou vůli lidu, kterou jsem v posledních pěti dnech slyšela, pobouření, pak je něco špatně. Nemylte se – Irsko je proevropské. Jsme přesvědčeni, jak vy zjevně nejste, že tento projekt ztratil svoji cestu. Ztratil z dohledu jednu věc, kterou potřebuje nejvíce – demokracii – a zapomněl na jediné lidi, na kterých záleží – své občany. Takže než se pokusíte obejít naše demokratické rozhodnutí, položte si dvě otázky. Zaprvé: Jste opravdově přesvědčeni, že by tato Smlouva přečkala referenda v ostatních 26 zemích? A zadruhé: Je zastrašování země za to, že je demokratická, demokratickým činem? (Potlesk) Frank Vanhecke (NI). – (NL) Pane předsedající, čím déle pokračujeme, tím více se evropští mandaríni chovají jako určitý druh politických autistů, naprosto uzavřených před skutečným světem, před občany, kterým, jak sami stále ještě prohlašují, nicméně slouží. Nyní říkají, že malé Irsko nemá právo se postavit proti Evropské smlouvě, která bude pravděpodobně brzy ratifikována 26 z 27 členských států. Jaká arogance! Nakonec řeklo „ne“ pouze Irsko, protože pouze Irsko dostalo šanci říci „ne“. Každý ví, že toto monstrum z Lisabonu, které vzniklo z od samého začátku nevydařené Evropské ústavy jako monstrum Frankenstein, by bylo hromadně odmítnuto voliči téměř všech ostatních členských států, pokud by tito voliči dostali šanci volit. V těchto chvílích dochází k vypískání výsledku demokratických voleb ze scény a jeho zavržení ve jménu demokracie. Jsme dost daleko na cestě k totalitnímu evropsko-nacistickému státu.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Alojz Peterle (PPE-DE). – (SL) Rozhodnutí Irů bylo demokratické a my je respektujeme. Na nás demokraty není třeba naléhat, abychom projevili respekt. O tom není žádných pochyb, a přesto nám nestačí je respektovat, musíme si být vědomi důsledků a musíme chápat v irském a evropském kontextu, proč se většina v jednom z nejúspěšnějších členských států Evropské unie obrátila proti Smlouvě, kterou minulý rok podepsaly hlavy států – včetně hlavy Irska – nebo vlád s úmyslem zajistit účinnou společnou reakci na nové těžké výzvy, ať už se týkají životního prostředí, energie, migrace nebo zdraví. Souhlasím s tím, že potřebujeme čas k zamyšlení, ale to by nemělo platit pro pokračující ratifikaci. Pokračující ratifikace nevyžaduje žádnou další reflexi a je třeba v tomto procesu pokračovat. To se netýká pouze Irska a celé stávající Evropské unie, ale také budoucnosti Evropy, která ještě není zcela sjednocena. V tomto kontextu gratuluji slovinskému předsednictví ke všem jeho úspěchům v aproximaci zemí západního Balkánu, a zejména k dohodám o stabilizaci a partnerství se Srbskem a Bosnou a Hercegovinou. Tam musíme být rádi za každý krok kupředu v duchu evropské perspektivy a tam potřebujeme vymýtit všechny zdroje konfliktního vývoje, což právě evropská perspektiva umožňuje. Doporučuji, abychom byli neúnavní. Doufám, že vítězství proevropských sil v Makedonii pomůže Radě k rozhodnutí o zahájení vyjednávání s touto zemí, která je již kandidátem a strávila dlouhou dobu v čekárně. Doufám také, že makedonská vláda, která dostala silný mandát, využije tuto novou důvěru v politiku, která posílí vývoj směrem k otevřenému vyjednávání. Jo Leinen (PSE). – (DE) Pane předsedající, od Evropské rady zítra očekávám určitou zřetelnou sebekritiku. Sebekritiku za to, že zavrženíhodným způsobem selhala v komunikaci a neinformovala lidi o této nové evropské smlouvě. Je skutečně šokující, že vlády vyjednávají smlouvy a dokonce konají propracované akty jejich podepisování a pak se vracejí do svých hlavních měst a už o nich dále nepřemýšlejí. To je hlavní příčinou rozruchu, který jsme zažili v minulosti a kterému nyní čelíme v případě Irska. (potlesk) Chci vidět lekce, které jsme se naučili – Rada musí nakonec ustoupit od své taktiky blokování a musí iniciovat společné sdělení nebo strategii PR s Komisí a Parlamentem, abychom skutečně mohli vzít občany s námi na cestu do Evropy, a nenechávali je stát u cesty. V současné době se tyto orgány chovají jako rodiče, kteří přivedou dítě na svět a pak je odloží do škarpy a zapomenou na ně. To je jednoduše nepřijatelné. Nyní musíme přijmout důsledky a to znamená vytvořit společnou komunikační a informační politiku, která je také součástí demokratického procesu. To je základem demokracie, aby lidé rozuměli, co je podstatou Evropy, a viděli, že jsou součástí tohoto procesu. Budu s radostí naslouchat zprávám, které vyslali lidé z Irska, ale když nám paní Sinnottová říká, tak jako včera, že většina voličů v jednom městě hlasovala proti Lisabonské smlouvě, protože se tam staví spalovna odpadu a my máme evropský právní předpis, který spalování odpadu požaduje, pak si skutečně lámu hlavu nad tím, co to má společného s Lisabonskou smlouvou. Slyšeli jsme mnoho takových argumentů a musíme být v této věci upřímní. Ne všechny z nich jsou relevantní a ne všechny si zaslouží, aby byly zváženy. Je třeba, abychom přemýšleli o novém vzorci ratifikace evropských smluv. Každá země musí být schopna vyjádřit své názory a já doufám, že toto odpoledne Sněmovna lordů Smlouvu ratifikuje a vyšle jasný signál, že proces pokračuje. Andrew Duff (ALDE). – Pane předsedající, britský parlament ve Westminsteru dokončí dnes odpoledne proces ratifikace Lisabonské smlouvy. Bude povzbudivé, až si zítra budeme číst noviny, abychom se nakonec dozvěděli, že Británie říká Evropě „ano“. Udělá to hodně pro obnovu morální autority a politické důvěryhodnosti Velké Británie a Irům by to mělo pomoci nalézt nový konsensus, který bude založený na méně libertas a více veritas. Je bizarní, že pan Farage a jeho pravicové oddíly zde dávají přednost tomu, aby referendum v cizí zemi rozhodovalo jménem a namísto britského svrchovaného parlamentu. Potvrzuje to můj názor, že plebiscit je formou demokracie, která je možná vhodná za revolučních okolností, ale naprosto nevhodná pro informovaná a poradní rozhodnutí o komplexním přepracování smlouvy. Proto musí tento Parlament být Radě nápomocný při vytváření obsahu Lisabonské smlouvy. Ian Hudghton (Verts/ALE). – Pane předsedající, Lisabonská smlouva je mrtvá. Bez jednomyslnosti je to pouhá právní skutečnost. Voliči, nejenom v Irsku, ale také ve Francii a Nizozemsku, řekli „ne“ textu Smlouvy nebo jejímu dvojčeti.

15

16

CS


Chceme-li získat zpět důvěru našich národů, musíme udělat více, než že dáme textu z Lisabonu jinou značku a jméno a zkusíme ho dále prosazovat. Nové Smlouvě bylo příliš snadné se vysmát a na vysvětlování byla příliš obtížná a nejasná, což těm, kteří v referendu v jakékoliv zemi vedli kampaň za „ano“, celou věc ztížilo. Mnoho změn uvedených v této Smlouvě bylo dobrých, dokonce nezbytných, ale byly formulovány tak nejasným a nesrozumitelným jazykem, že je mohl málokdo pochopit. Je na ostatních osmi členských státech, aby se rozhodly, zda a jak budou s ratifikací pokračovat, ale myslím, že by velmi pomohlo, kdyby se například Velká Británie rozhodla tak učinit prostřednictvím referenda a my bychom pak díky tomu mohli vidět, jestli máme důvěru občanů potřebnou k pokračování v tomto procesu. Mario Borghezio (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, pokud je irské referendum nedůležité a bezvýznamné, proč se tedy konalo? Proč bylo rozhodnuto o nabídce této příležitosti plebiscitu, jak jsme slyšeli? Je závažné, když parlament odepře možnost, která by lidem dovolila se vyjádřit s naprostou svobodou, jak to učinili lidé v Irsku, a když popře její důležitost. Toto hlasování je jednoduše skvělým náhrobním kamenem, zdobeným keltským křížem navrchu, pro vyhlídku evropského superstátu, který naše obyvatelstvo tak nemá rádo. Nemá rádo rozprodávání politické a také měnové svrchovanosti. Jedná se tedy o stav věcí, který dává naději těm z nás, kdo, jako Irové, pevně věří v Evropu národů a regionů. Z tohoto důvodu i my v Padánii obdobně žádáme referendum, i když z hlediska zákona byla tato smlouva nyní samozřejmě odmítnuta, zlikvidována. Byla zlikvidována tímto neuvěřitelným postupem, kdy se smlouva, která ovlivňuje budoucnost našich národů schvaluje prostřednictvím parlamentního hlasování, s vyloučením lidu a občanů. Naštěstí existuje jeden svobodný národ, který má smysl pro svoji vlastní svobodu ve své DNA. Možná tato síla pochází z nutnosti bojovat za svobodu. Je čas uvést skutečný význam tohoto hlasování. Říká „a dost“ eurokratům z Bruselu, kteří chtějí vybudovat superstát, který je velice vzdálen zájmům a duši našich občanů. My v Padánii se dnes všichni cítíme Iry. Vladimír Železný (IND/DEM). - (CS) Pane předsedo, po irském referendu nás, občany malých členských zemí, zejména Irska a Česka, peskoval předseda socialistů pan Schulz s tradiční německou velmocenskou arogancí. Cituji: „Když však tak malé země blokují společný proces reforem, musíme nastolit otázku, zda tyto státy chtějí nebo nechtějí zůstat v Unii.“ Chci Vás, pane předsedo, ujistit a vyřiďte to, prosím, panu Schulzovi, že když Irové zabili zvrhlý plod německého předsednictví, Lisabonskou smlouvu, Češi ji s ochotou pohřbí a zůstanou přitom členskou zemí. Pohřbí ji už proto, že obsahuje Chartu a poprvé po 60 letech tak otevírá cestu k restituci sudetoněmeckého majetku u nás a k revizi nikoli Benešových dekretů, ale spravedlivého výsledku 2. světové války, a také proto, že zbavuje práva veta malé členské země a na jejich úkor zvyšuje hlasovací sílu Německa z 9 hlasů na 18. Pan Schulz by si spíše měl položit otázku, jak by dopadla Lisabonská smlouva v Německu, kdyby byla předložena německému lidu v referendu. Blahopřejeme Irům a také nám všem. Jana Bobošíková (NI). - (CS) Dámy a pánové, jediným demokratickým a čestným řešením je přiznat, že Lisabonská smlouva je mrtvá a že byla slepou uličkou. Hlavy států by měly zítra konečně vzít na vědomí, že v demokracii politika nevzniká nad husími játry v klimatizovaných sálech, a přestat se pokoušet řídit z Bruselu životy ostatních. Irské referendum je jasným důkazem, že si lidé nechtějí nechat diktát a aroganci unijních elit líbit. Rada musí zpřístupnit rozhodování veřejnosti a musí přestat občany podvádět. Co pak se neumíme poučit z vlastní historie? Opravdu politické elity chtějí, aby po krvavém 20. století velké státy opět rozhodovaly o státech menších? A to některým premiérům a prezidentům nestačilo, že prožili podstatnou část svých životů v totalitě? Dámy a pánové, Rada by si měla zítra zopakovat základní pojmy: proč Unie vznikla a na jakých hodnotách je postavena. Měla by respektovat právo a pravidla a okamžitě prohlásit další ratifikaci mrtvé Lisabonské smlouvy za zcela zbytečnou. Avril Doyle (PPE-DE). – Pane předsedající, pokud se díváte na mne, abych objasnila irské hlasování o Lisabonské smlouvě, obraťte svůj zrak jinam. Nemohu to udělat. Ale i když jsem výsledkem hluboce zklamána, jednou věcí si jsem jistá – musíme ho přijmout jako demokratickou vůli lidu a respektovat jej. Jaký to výstup k zaznamenání do historických knih, když se podívám dnes tady za sebe a uvidím nesourodou směsici extrémně pravicových britských kolegů, včetně Jima Allistera a podivného britského kriminálníka

18-06-2008

18-06-2008

CS


nádavkem k tomu, všechny navlečené v zelených svetrech, jak žádají uznání irského hlasování.britských kolegů. (Protesty určitých členů skupiny IND/DEM). Jak jinak mohly být historické knihy napsány, kdyby britští kolegové vždy uznávali hlas Irů! Jak jinak mohlo vše být! Kolik životů mohlo být zachráněno! Vítám to – třebaže velmi pozdě. My všichni musíme uznat irské hlasování. (Protesty vzadu). Měl spoustu času si to nacvičit za mřížemi; možná by teď mohl na chvíli mlčet... (potlesk) Jedna z irských poslanců v tomto Parlamentu, která již dnes dopoledne hovořila, rozdávala během kampaně letáčky, na kterých byla injekční stříkačka. Možná by mohla tomuto Parlamentu říci, kde je v Lisabonské smlouvě ustanovení o eutanázii, kde jsou v Lisabonské smlouvě potrat, prostituce, rozhodnutí o dani z příjmů právnických osob, rizika pro irskou neutralitu. Očekávám pravdu. Irská vláda musí analyzovat tento výsledek klidně, aby přesně zjistila, k čemu došlo v textu Smlouvy, že naši voliči volili proti, a musí nabídnout odpovědi, které budou přijatelné nejenom pro odpůrce, kteří v Irsku hlasovali proti, ale také pro vlády všech ostatních členských států a jejich občany, kteří podle mého názoru mají také právo mít své slovo a vyjádřit svůj postoj a my to také musíme respektovat. Požaduje se uměřená reakce na opravdové obavy irských voličů, ale ústupky extremistům dělat nesmíme. Až se prach usadí, doufám, že se mnou budou kolegové souhlasit, že dvourychlostní Evropa není odpovědí, ale začátkem konce Unie, nejúspěšnějšího demokratického mírového projektu naší doby. Vždy bylo snadnější šířit strach než naději. Slavný irský politik, jeden z našich – James Dillon – kdysi řekl: „Ať se propadnu, jestli by pravda kdy mohla dohonit lež, která je dobře vyslovena a je vyslovována dostatečně často.“ Nedohonila. Nepodařilo se nám odlišit skutečnost od fikce v myslích dostatečného počtu našich voličů, navzdory statečnému úsilí našeho manažera voleb, Gay Mitchella, a mých kolegů. Nyní je na naší nové vládě (Taoiseach), která měla nepříznivý začátek, aby přišla s řešením. (Potlesk) Richard Corbett (PSE). – Pane předsedající, vskutku musíme nejenom naslouchat výsledku z Irska, ale musíme o něm přemýšlet a smířit se s ním. Ale, jak již bylo řečeno, musíme také naslouchat ostatním 26 zemím, jejich výsledkům a také obavám, které mohou být vyjádřeny během jejich ratifikace. A poté se musíme chopit nesmírné výzvy, kterou představuje překlenutí této mezery. Pokud skutečně nakonec získáme 26 ratifikací a jedno odmítnutí, nebude ani nerozumné, ani nedemokratické požádat toho jednoho, kdo odmítl, zda by mohl zvážit možnost uzpůsobení reformního balíčku, jeho přezkoumání, lepší vysvětlení, možná hledání nového kompromisu spíše než blokování reformy. Na tom není nic nerozumného ani nedemokratického. Koneckonců dokonce i někteří z těch, kteří vedli kampaň za „ne“ v Irsku, prohlašovali, že jejich proklamovaným úmyslem je smlouvu znovu projednat a hledat její lepší podobu. Někteří lidé – a slyšeli jsme to z určitých částí tohoto Parlamentu – chtějí slyšet pouze jednu stranu, odpověď, která se jim líbí, což je odpověď „ne“. Já chci slyšet obě strany, a pak najít řešení přijatelné pro všech 27 zemí. To je výzva, které musíme všichni dostát. Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane předsedající, je zřejmé, že se nikdy nejedná o nic vedlejšího, pokud lidé, když jsou tázáni na budoucnost Evropy, řeknou „ne“, a my nemůžeme a nesmíme toto „ne“ ignorovat. Naopak se tomu musíme postavit čelem a pokusit se na to reagovat. Pokud jde o mě, jsou zde dvě otázky, kterými se musíme zabývat. První se vztahuje k demokracii. Občané očekávají, že Evropa nabídne čitelnost, viditelnost, porozumění, vysvětlení, vzdělání, podporu. Tato otázka se týká každého, nejenom národních vlád. Platí také pro evropské orgány, zejména Komisi a Radu. To je první otázka. Druhá se týká smyslu Evropy, její duše a, jak právě zmínil Martin Schulz, jejího raison d'ętre. Proč jsme budovali Evropu? Není možné to jednoduše zredukovat na otázky trhu. Nebudovali jsme Evropu pouze

17

18

CS


kvůli hospodářské soutěži; jsme společně kvůli hodnotám, máme projekt pro společnost, máme model společnosti – ekonomický, sociální, udržitelný, humánní – a tento model si zaslouží, abychom se ho ujali, nesli ho dál a bránili ho. To očekávají naši spoluobčané. Svět se od Římské smlouvy velmi změnil. Musíme se vrátit k rýsovacímu prknu a položit nové základy evropského projektu, aby reagoval na krize, před kterými v této době stojíme – finanční krizí, potravinovou krizí, energetickou krizí – ale aby také reagoval na značné problémy, se kterými se musíme vypořádat. Jak můžeme vytvářet a plánovat růst, který je kvalitnější, udržitelnější a spravedlivější? Jak můžeme zmenšit nerovnosti? Jak můžeme dosáhnout nové globální rovnováhy? Jak můžeme znovu promyslet otázku rozvíjejících se zemí a zejména jejich soběstačnosti? To jsou otázky, na které musíme odpovědět, a já si myslím, že nyní více než kdy předtím je nakonec čas, aby se Evropa vrátila k politice. Mogens Camre (UEN). – (DA) Pane předsedající, přední, populární dánský podnikatel napsal do včerejšího vydání novin Berlingske Tidende následující: „Evropané plně podporují mezinárodní politickou spolupráci a globální odpovědnost. Když občané Evropské unie deklarují svoji podporu demokracii na národní úrovni, samozřejmě také podporují demokracii v evropském kontextu, a přesně toho se jim nedostává.“ Dostalo se nám opakovaných ujištění, že Lisabonská smlouva nemůže vstoupit v platnost, pokud ji odmítne třeba jenom jedna země, a přesto – co napsal pan Pöttering ve svém prohlášení ze 13. června? (DE) Odmítnutí textu Smlouvy jednou zemí Evropské unie nemůže znamenat, že ratifikace, které již uskutečnilo 18 zemí Evropské unie, se stávají neplatnými.“ (DA) Za časů absolutismu se králové a císaři setkávali, aby se dohodli, jak si mezi sebou rozdělí moc. Tyto dny se vrátily. Princ Pöttering, císař Barroso a vladaři jejich vazalských států se rozhodli, že na občanech Evropy nezáleží. Dvaceti šesti státům nebylo dovoleno hlasovat a jedna země, která přeci jenom hlasovala, zjistila, že to nic neznamená. Unie nemá žádný všelidový mandát. Hanne Dahl (IND/DEM). – (DA) Pane předsedající, minulý pátek řekli Irové v hlasování „ne“ Lisabonské smlouvě, která je špatnou kopií ústavy, které také v hlasování řekli „ne“ Francie a Nizozemsko. Předseda Komise nicméně sděluje, že ratifikace má pokračovat. Jsme informováni, že skepticismus jedné země nemůže vývoj zastavit. Má to vypadat tak, jakoby byl problém s Iry. Ale žádný takový problém není. Propast není mezi Iry a Evropou, je mezi občany a hlavami států nebo vlád Evropy. Propast není mezi určitými evropskými zeměmi a zbytkem Evropy. Francie, Nizozemsko a Irsko si nepřejí brzdit rozvoj, přejí si rozvoj jiného typu. Proč je to tak těžké pochopit? Pokud se týká pana Schulze, řekl bych mu „styďte se“. Přirovnáváte ty, kterým říkáte „anti-Evropané“, k fašistům, ale to, co je fašistické, je vaše rétorika. Říkáte, že anti-Evropané běhali nahoru a dolů po schodech, chodili agitovat. Není třeba mít příliš vědomostí o historii, aby si člověk vzpomněl, co se říkalo o lidech černé barvy pleti v minulém století. To je hanba! Styďte se! Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, Irové řekli Smlouvě „ne“ a odpovědí grandů EU bylo to, že dohnali Iry k zuřivosti, když si povolali předsedu vlády (Taoiseach) do Evropské rady, aby zdůvodnil jejich „nesprávné konání“. To je dětinské a nehodné vize Evropy, kterou měli otcové zakladatelé. Ještě víc krátkozraké ale je požadovat vyloučení Irska nebo se pokoušet Smlouvu protlačit. Pokud budeme hlasování opakovat tak dlouho, dokud nebude dosaženo kýženého výsledku, způsobí to pověsti Evropy skutečně nenapravitelnou škodu. Od roku 1990 se v Evropě konalo 290 referend, a přesto nemáme žádná referenda o zásadních rozhodnutích velkého významu, jako je přistoupení Turecka nebo zavedení eura, a nyní nám není dáno slovo o něčem tak důležitém, jako je Lisabonská smlouva. To, jak Brusel chápe demokracii – kdy se od občanů jednoduše očekává, že požehnají rozhodnutí EU nebo budou hlasovat pro strany, které EU schválí –, skutečně připomíná Sovětský svaz. Místo aby se EU cítila dotčena, měla by přijmout význam irského „ne“ jako výsledku hlasování takový, jaký je: jako šanci na novou orientaci směrem k politikám, které jsou zaměřeny na lid a občany Evropy. Elmar Brok (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, jak Martin Schulz laskavě poukázal, je skutečně mnoho hlav států, které patří do PPE-DE, a to odráží skutečnost, že PPE-DE je blíže občanům, a proto vyhrává více voleb. Nicméně skutečností je, že existuje řada náznaků potřeby střední cesty mezi racionální hospodářskou politikou a sociální politikou. Plně respektuji výsledek referenda v Irsku. Nerespektuji však kampaně lží, které vedou jistí lidé nalevo i napravo, a pokoušejí se tak uvádět lidi v omyl a stavět je proti této sjednocené Evropě – sjednocené Evropě,

18-06-2008

18-06-2008

CS


která je nejúspěšnějším konceptem v historii tohoto kontinentu, kontinentu, který dosáhl míru, svobody a prosperity. (potlesk) Musíme uznat, že právě taková Evropa má zvláštní význam pro menší národy. Sedí s námi okolo stolu, mají křesla v tomto Parlamentu a v Evropě nemůže být rozhodnuto nic bez jejich svolení, zatímco dříve mohly velké národy ty menší úplně převálcovat. To je ten rozdíl: v naší Evropě si jsou všechny národy rovny a právě to se pokoušíte zničit, pane Farage, s vašimi britskými imperialistickými národy! Potřebujeme tuto Smlouvu, aby rozšíření mohlo fungovat účinně a abychom mohli dosáhnout demokracie překlenutím demokratické mezery a posílením národních parlamentů. Potřebujeme tuto Smlouvu, aby se jejím prostřednictvím zajistilo ustanovení o subsidiaritě a aby nám umožnila vyrovnat se s náročnými úkoly v budoucnosti, od energetické krize po organizovaný zločin, a poskytla nám možnosti k reakcím na ceny potravin a ropy a na jiné podobné výzvy. To vše bude zničeno, pokud se nevybavíme nástroji, které jsou uvedeny v Lisabonské smlouvě, zejména těmi, které se týkají sociálních práv, jmenovitě Listinou základních práv a „sociální klauzulí“, která stanoví, že se sociální záležitosti musí zvažovat při vytváření a uplatňování všech politik. Smlouvu nyní může ratifikovat dvacet šest členských států a každý z nich se k tomu zavázal. Byla to Velká Británie, která mě naučila, že v zastupitelské demokracii může parlament hovořit za občany a já UKIP nedovolím zničit to, co jsem se naučil od Velké Británie. Těchto 26 členských států může Smlouvu ratifikovat pomocí parlamentního procesu, a pokud bude tento proces úspěšně dokončen, mohou pak Irové vše znovu zvážit. Od Irska budeme očekávat nějaké návrhy na zachování soudržnosti našeho Společenství 27 členských států, protože nechci být svědkem rozdělené Evropy a nechci být svědkem Evropy, ze které zůstane jenom jádro. Chci být svědkem Evropy, která zůstane jednotou rovných, s 27 zeměmi, a proto podporuji Lisabonskou smlouvu. Proinsias De Rossa (PSE). – Pane předsedající, jsem méně diplomatický než většina mých kolegů v tomto Parlamentu. Skutečností je, že lži, zatracené lži a statistiky zvítězily nad pravdou v irském referendu. Lisabon není mrtev. Nicméně volba, která byla učiněna v Irsku, je svrchovaným rozhodnutím Irů. Jediní, kdo mohou toto rozhodnutí o této Smlouvě pozměnit, jsou Irové. Jestli se tak stane, nebo ne, závisí na diskusích, které začnou zítra mezi irskou vládou a ostatními 26 hlavami států. Nejde mávnout žádnou kouzelnou hůlkou. Bude trvat, než se dojde k závěrům. Navrhuji nový konečný termín pro ratifikaci Lisabonu. Myslím, že když bude stanoven na dobu před evropskými volbami, bude to rozumný cíl. Pokud budou Irové i nadále nespokojeni s Lisabonem v jakékoliv podobě, jaká bude mezi námi a zbytkem Evropy dohodnuta, pak nebude mít Irsko žádnou jinou možnost než znovu projednat svůj vztah s Unií. Pro naši zemi by to byl katastrofální směr. Evropa toho moc neztratí, pokud ztratí Irsko, ale Irsko ztratí vše, pokud ztratí Evropu. Globální výzvy, před kterými všichni stojíme v tomto neustále se měnícím a propojeném světě, jsou jasné: změna klimatu, demografická změna, migrace a energetická krize, hlad a chudoba, které zabíjejí miliony lidí, nejistota mezi lidmi, mezinárodní zločin, a navíc k tomu krize identity v prakticky v každém z našich členských států. Tyto náročné úkoly nemůže žádný členský stát splnit, když spustí rolety a bude doufat, že tyto úkoly zmizí. Mohl bych na závěr naléhavě požádat, aby Evropa prokázala konkrétní schopnost nabídnout slušné životní a pracovní podmínky? To znovu posílí naši jednotu a solidaritu a přinese to pozitivní řešení této krize. (Potlesk) Gunnar Hökmark (PPE-DE). – Pane předsedající, zkuste se zamyslet. Kdyby Irové hlasovali „ano“, je někdo tady přesvědčen, že by naše zelená trička nesla nápis „Respektujte hlasování v Irsku“? Pravdou je, že nerespektují ani Iry, ani demokracii. Jediné, co respektují, je „ne“, a to je poměrně specifické. Když Švédsko vstoupilo do Evropské unie, bylo v ní 12 členských států. Psal se rok 1995. Dnes je v ní 27 členských států. To je poměrně velká změna a já si myslím, že není mnoho lidí, kteří by mohli zpochybnit, že se Evropa stala mnohem, mnohem lepší díky tomuto rozšíření a tomuto rozsahu vývoje. Dnes, kdy

19

20

CS


diskutujeme o referendu v Irsku, můžeme říci, že ti, kdo celou dobu říkali „ne“, se celou dobu mýlili, a ukázalo se, že my, kteří jsme obhajovali budoucí vývoj Evropské unie, jsme měli pravdu. Takže pokračujme stejným způsobem, jakým jsme dosáhli těchto výsledků, s vytrvalostí, vizí, demokracií a úctou ke každému členskému státu. Pokračujme v demokratickém ratifikačním procesu v každém členském státu, ale respektujme také rozhodnutí každého členského státu a mějme při tom na paměti vytrvalost. Je třeba, abychom šli dál, pokud se týká energetického trhu, vnitřního trhu a způsobů, jak dosáhnout lepších výsledků ve všech oblastech, ale také abychom pochopili, že Niceská smlouva nestačí, pokud máme pokračovat na stejné úrovni rozvoje a se stejnými vizemi, díky kterým jsme toho tolik dosáhli. Takže pokračujme a buďme Evropou, která říká „ano“. Pamatujme si, že lidé, kteří říkají „ne“, v této Evropě ničeho nedosáhli. (Potlesk) Borut Pahor (PSE). – (SL) Tato diskuse není ničím novým. Podobně jsme diskutovali, když voliči ve Francii a Nizozemsku odmítli ústavní smlouvu. V té době nás Komise a Rada ujišťovaly, že proces ratifikace bude pokračovat, ale pak oba orgány, společně s naším Parlamentem, podlehly pokušení tento ratifikační proces zastavit. Dnes, přes náš respekt k rozhodnutí irských voličů, bych se postavil za to, aby proces ratifikace nyní zastaven nebyl a aby proběhl do konce. Myslím, že v tomto případě bude snadnější najít řešení pro přijetí Lisabonské smlouvy, než znovu podlehnout pokušení a proces zastavit kvůli jednomu referendu. Zadruhé je tady něco, co nám má být naprosto jasné: existuje zásadní rozdíl ve vnímání důležitosti Evropské unie mezi politickou elitou doma, v národních kruzích, v Evropské unii a mezi většinou našich občanů. Zde se musíme ptát, zda Parlament, Rada a Evropská komise mohou udělat cokoliv dalšího navíc, aby tuto komunikační propast překlenuly a znovu inspirovali naše lidi evropskou myšlenkou. Myslím, že bych při uvítání plánů slovinského předsednictva na zítřejší Radě navrhl, aby také diskutovala o tomto – nové strategii pro dialog mezi občany a Evropskou unií – nejenom s ohledem na uzavření ratifikace Lisabonské smlouvy, ale také v jiných ohledech. (Potlesk) Íñigo Méndez de Vigo (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, dnes se zde hovořilo o respektu a není pochyb o tom, že musíme respektovat výsledek referenda konaného v Irsku, ve kterém někteří lidé hlasovali „ano“ a někteří hlasovali „ne“. Všichni se, myslím, shodneme na tom, že musíme respektovat zbývající země, a proto pokračovat v ratifikaci. Chci však hovořit o respektu k demokracii a chci jasně prohlásit, že schválení občany má stejnou hodnotu jako schválení parlamentem; naprosto stejnou hodnotu. Musíme pamatovat na první „r“: respekt. Druhé „r“ je reflexe. Musíme zkoumat důvody, které vedly k „ne“ jako výsledku hlasování v Irsku, musíme se snažit vysvětlit, proč je Lisabonská smlouva lepší než smlouvy stávající, a musíme tak učinit pomocí faktů a čísel. Musíme lidem vysvětlit, že – stejně jako irský kůň, který před pár dny vyhrál Epsom Derby, jménem New Approach (Nový přístup) – je také Lisabonská smlouva „novým přístupem“, který Evropa potřebuje, aby mohla svým občanům nabídnout přidanou hodnotu. Po této reflexi je třetím „r“ jako rozhodnost. Musíme najít řešení a v tomto ohledu mi dovolte naprostou otevřenost – někteří z těch, kdo podporovali „ne“ jako výsledek hlasování, používali smrtící a hanebný argument. Říkali: „Hlasujte ,ne‘ a my pak znovu vyjednáme Lisabonskou smlouvu s výhodami pro Irsko.“ Chci na tomto místě jasně prohlásit, že Evropa je společenstvím práv, kde vládne nálada společnosti a rozhodnutí musí být respektována. My v Evropském parlamentu jasně prohlašujeme, že k žádnému novému projednávání Lisabonské smlouvy nedojde. Evropané a tento Parlament jsou přesvědčeni, že pro Evropu je tento bod zásadní, aby se mohla posunout kupředu. Ti z nás, kdo Smlouvu podporují, chtějí stavět na tom, co máme. Moje otázka zní: Jakou alternativu předkládají ti, kdo chtějí „ne“ jako výsledek hlasování? Byl bych rád, kdyby mi to vysvětlili. Bernard Poignant (PSE). – (FR) Pane předsedající, dnes je 18. června a jako Francouz jsem stravován požadavkem z Londýna: braňte se, pokračujte, vytrvejte a nikdy se nevzdávejte. Slovo „veto“ se píše stejnými

18-06-2008

18-06-2008

CS


čtyřmi písmeny jako slovo „vote“ (hlasovat), ale pro ostatní tady není žádné veto, a tak musíme pokračovat. Jak již zaznělo, je to šesté „ne“ v devíti referendech od pádu Berlínské zdi. To vyvolává otázky. Říká se, že Evropa není dost sociální; nikdy nebude dost sociální. Není dost demokratická; zůstane nedokonalá. Je příliš byrokratická; vždy budou existovat technici, kterým se říká technokraté. Myslím, že prochází hroznou krizí identity. Věci byly dříve jednodušší. Dnes je tak trochu všude kolem; už si není příliš jistá svým významem, svojí historií, svým určením, a s tím se musíme vypořádat. Abychom tak mohli učinit, potřebujeme skvělé vedení a z tohoto pohledu jsme jaksi ponecháni sami sobě. (Potlesk) Stefano Zappalà (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zdá se mi, že zítřejší zasedání Evropské rady má ve skutečnosti – jak řekl pan úřadující předseda i předseda Barroso – na svém programu řadu bodů, a nejenom výsledek referenda v Irsku. Je však zjevné, že toto téma zabralo prakticky celou rozpravu z dnešního dopoledne. Je to významná záležitost. Byly uváděny a analyzovány různé důvody, proč Irové reagovali tak, jak reagovali, ve skutečnosti pouze s těsným náskokem nad hlasy pro. Bylo toho řečeno hodně, ale jsem přesvědčen, že se musíme zeptat prakticky sami sebe, proč byla reakce Irů taková, jaká byla, a pak se rozhodnout, jak budeme nadále postupovat. Opakuji – bylo toho řečeno hodně, ale myslím si, že odpověď spočívá ve skutečnosti, že občanům Evropy chybí informace. Pochybili jsme všichni. Vinu sdílíme. Vinu nesou vlády. Obecně bylo řečeno – a já s tím souhlasím –, že si vlády přičítají zásluhy, když se daří, ale když se přestane dařit nebo je důvod ke kritice, vždy je na vině Evropa. O tom není vůbec žádných pochyb. Nikdo ale, pane předsedo Rady, pane předsedo Komise, nikoho nenutí, aby v Evropě zůstával. Podle mého názoru musíme respektovat výsledek referenda v Irsku. Stejně tak ale musíme respektovat přání ostatních 26 členských států; 18 v současné době, ale brzy to bude 26. Nikdo by neměl být nucen, tak řečeno, aby zůstal uvnitř klece, kde se mu nelíbí. Evropa musí jít dál; Evropa se nesmí zastavit. Končím, pane předsedo. Evropská rada musí zítra, podle mého názoru, přijmout jasné rozhodnutí o nové strategii – hlavy států a vlád tak mohou učinit – novou strategii, podle které ti, kteří chtějí zůstat na palubě, mohou na palubě zůstat, ale Evropa musí jít dál v obecném zájmu. Gary Titley (PSE). – Pane předsedající, předpokládám, že obsese lídra britské Independence Party podvodníky je způsobena důvěrným vztahem jeho vlastní strany s podvodem a podvodníky. Abych se vrátil k hlavnímu bodu rozpravy – je jasné, že Lisabonská smlouva nemůže vstoupit v platnost 1. ledna, jak jsme doufali. Musíme čekat na irskou vládu, aby nám řekla, jak bychom podle nich měli dál postupovat. Mezitím by ostatní státy měly uplatnit své svrchované právo na ratifikaci této Smlouvy. Členský stát, který zastupuji, dokončí svoji ratifikaci dnes v souladu se svojí dlouhodobou a obecně respektovanou parlamentní tradicí. Globalizace mezitím pokračuje rychlým tempem a spolu s ní nejistota, kterou vytváří. Mnoho dokladů o tom jsme viděli v irském referendu. Evropská unie je politickým procesem, který byl vytvořen proto, aby se zabýval těmito otázkami. Takže bychom měli dělat následující – zabývat se rozvojovými cíli tisíciletí, změnou klimatu, migrací. A kde je akce? Proto se hodlám vyhnout příliš introvertnímu, institucionálnímu rozmýšlení a přemýšlet o akci na zlepšení způsobu života našich občanů. Přesto mám jednu otázku pro slovinské předsednictví: Mohli byste mi říci, jaké jsou důsledky irského hlasování pro přistoupení Chorvatska k Evropské unii? Jerzy Buzek (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, diskutujeme o přípravách na Evropskou radu. Mám samozřejmě za to, že všichni poslanci, kteří si vzali slovo, mají pravdu z pohledu některé větší nebo menší skupiny Evropanů. Měli bychom ale mít na paměti, že pokud by se tato rozprava konala ve středu minulý týden, byla by úplně jiná. Jistě bychom nediskutovali o problému Lisabonské smlouvy. Místo toho bychom projednávali každodenní problémy občanů Evropy. Podle toho, jak se věci mají, se občané Evropské unie příliš nezajímají o odmítnutí Smlouvy občany Irska. Mnohem více se zajímají o ceny benzínu na čerpacích stanicích a o jiné problémy, které vyvstávají každý den. Bylo by špatné, kdyby se naše dnešní diskuse a výsledek summitu zaměřily pouze na Lisabonskou smlouvu.

21

22

CS


Je třeba, abychom si uvědomili, že se od nás jako politiků v současné době požaduje, abychom se zabývali dvěma důležitými otázkami. Jednou z nich je, jak reagovat na každodenní očekávání našich občanů, a druhou je Lisabonská smlouva a její plnění. Druhá z uvedených otázek určí naši budoucí schopnost zabývat se starostmi občanů Evropy. Musíme se tedy pokusit oddělit tyto otázky a diskutovat nejenom o Lisabonské smlouvě, ale také o otázkách, které v současné době naše občany zajímají. Je třeba, abychom občanům vysvětlili, proč přijetí Smlouvy a její plnění usnadní řešení jejich každodenních problémů. Je třeba, abychom vysvětlili, proč jsou institucionální řešení, která navrhujeme, pro Evropskou unii dobrá. Navrhovaná opatření povedou v důsledku k větší vzájemné solidaritě a péči a zároveň k většímu respektu k tomu, co zastáváme v každé z našich zemí. Jan Andersson (PSE). – (SV) Naprosto souhlasím, že každý členský stát má právo na vyjádření vlastního názoru. Je to demokratické právo. Zastávám také názor, že Lisabonská smlouva je v mnoha ohledech lepší než stávající Smlouva. To platí pro rozsah pokračujícího rozšiřování a větší otevřenost, ale také pro práva zaměstnanců. Když jsem Irsko navštívil a setkal se během kampaně se zástupci odborů, existovaly tam oprávněné obavy, že vztah mezi trhem a sociálními právy není v současné době vyvážený. Také v Irsku se objevily odkazy na rozsudky Soudního dvora ve věci Laval a Rüffert. Toto jsou dva nejzávažnější důsledky: zaprvé po těchto rozsudcích nadále neplatí rovné zacházení. Ti, kteří pocházejí z členských států s nižší úrovní platů, musí být spokojeni s minimální mzdou a nedostane se jim rovného odměňování. Zadruhé bylo právo na stávku omezeno způsobem, který je naprosto nepřijatelný. Rada a Komise se musí s těmito záležitostmi vyrovnat. Je to otázka rovnováhy mezi sociální Evropou a tržní Evropou. Pokud se tato rovnováha nenapraví, otočí se naši lidé k EU zády. My všichni neseme v tomto případě odpovědnost, všechny tři orgány, a musíme jednat rychle. Tunne Kelam (PPE-DE). – Pane předsedající, respekt k irským voličům nepředstavuje žádný problém, ale stejný respekt bychom měli mít k rozhodnutím, která učinilo 18 demokraticky zvolených národních parlamentů, a dále projevit stejný respekt ke zbývajícím osmi členským státům a umožnit jim svobodné rozhodnutí o reformní smlouvě. Se vší náležitou úctou k hlasování v Irsku, EU s 27 členskými státy se nemůže stát politickým rukojmím omezeného počtu oponentů Lisabonské smlouvy. K reformě EU není žádná alternativa. Ano, Evropa se může zastavit, ale svět kolem nás se kvůli nám nezastaví, a nejdramatičtější obětí tohoto hlasování bude solidarita Evropy – naše společná zahraniční a bezpečnostní politika a energetická solidarita. Existuje také etický rozměr, kterým se potřebujeme zabývat. Toto referendum nás má probudit k věrohodnému závazku vůči našim základním hodnotám. Naši občané možná nebudou nikdy plně informováni o podrobnostech Smluv, ale vždy je možné v ně vkládat důvěru, že jsou schopni rozlišovat mezi integritou a skutečným závazkem na jedné straně, a polopravdami a Realpolitik na straně druhé. Místo abychom přežívali od jedněch národních voleb k druhým, místo abychom se oddávali spotřební demokracii orientované na získávání stále většího množství peněz z Evropy, potřebujeme lídry, kteří jsou schopni na naše občany apelovat: „Především co vy sami můžete udělat pro Evropu?“ A věřte mi, pokud budeme takové lídry mít, najdeme občany, kteří nás podpoří. Libor Rouček (PSE). - (CS) Dámy a pánové, před půl rokem se v Lisabonu zavázalo 27 šéfů evropských vlád a států svým podpisem k ratifikaci reformní smlouvy. Chtěl bych, aby toto bylo připomenuto ve čtvrtek na zasedání Evropské rady. Chtěl bych, aby povinnost ratifikace byla připomenuta zvláště českému premiérovi Mirku Topolánkovi, který podobně jako český prezident tvrdí, že Lisabonská smlouva je mrtva a že ji nemá cenu dále ratifikovat. Přál bych si, aby to byli hlavně premiéři z tábora Evropské lidové strany, kteří připomenou českému premiérovi povinnost a také zodpovědnost, která stojí před předsednickou zemí. Česká republika od 1. ledna bude předsedat Evropské unii a závěr ratifikačního procesu, řešení celého problému ohledně Lisabonské smlouvy bude spadat právě na bedra této republiky. Opakuji, přál bych si, aby to byla hlavně Evropská lidová strana, která tuto povinnost českému premiérovi připomene. Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE). – (RO) Evropská rada, kterou dnes připravujeme, je pro budoucnost Evropy rozhodující. Jedna z nejvíce prosperujících evropských zemí a představitel hospodářského úspěchu dosaženého zaváděním evropských integračních postupů řekla Lisabonské smlouvě „ne“. Ve stejné době přijalo tento dokument 18 evropských zemí, z nichž většinu tvoří stejných 18 zemí, které také řekly „ano“ evropské ústavní smlouvě.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Stejně jako mnoho řečníků přede mnou, i já jsem zklamána výsledkem referenda v Irsku. Evropská unie nicméně musí pokračovat v reformách, které jsou pro ni nezbytné. Evropa s několika úrovněmi rychlosti, pro které existovaly postupy již od Amsterodamské smlouvy, a s dobře určenými možnostmi vyloučení, je jediný způsob, jak v této chvíli můžeme jít dál. Šance, kterou muselo Irsko rozvinout, musí být dána i zemím, které se nedávno připojily k EU, jako je Rumunsko. V časech, jako jsou tyto, musíme mít na paměti věci, které nás spojují a dávají nám důvod, proč jít dál, musíme se kolem nich znovu seskupit. Sir Winston Churchill ve své slavné řeči na obhajobu Spojených států evropských řekl, že pokud by se Evropa jednoho dne spojila ve sdílení svého společného dědictví, nebylo by konce štěstí, prosperity a slávy, ze kterých by se její občané mohli těšit. Věřím této vizi a zároveň vím, že k jejímu dosažení je potřeba velké úsilí. A přesto by nás to nemělo zastavit v další práci. Othmar Karas (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, potřebujeme zlepšení, ne odůvodňování! Je nicméně třeba velice jasně říci, že většinu odpovědnosti za nálady vůči EU v našich členských státech nesou národní vlády. Je třeba, aby ze summitu EU, který se koná zítra a pozítří, vzešla jedna věc – omluva šéfů států a vlád občanům ve svých členských státech za to, že nebyli dost upřímní, pokud se týká rozhodnutí Společenství, za to, že veřejnosti neuměli poskytnout odpovídající informace, že s nimi nekomunikovali a že nebyli dost odvážní a poctiví, pokud jde o jejich podíl na odpovědnosti za rozhodování v Evropě. Evropská politika je domácí politika. Musí proto být nedílnou součástí informační a komunikační politiky vlád. Je neupřímné, neodpovědné a falešné dělat z Evropské unie obětního beránka při každém problému místo přijetí vlastní odpovědnosti a pak chtít po občanech jejich podporu dva týdny před referendem. Dámy a pánové, toto je nutné zlepšit. Ioan Mircea Paşcu (PSE). – Pane předsedající, irské „ne“ jako výsledek hlasování naznačuje, že nebývalý a úspěšný experiment v rámci světové politiky, Evropská unie, se dostal do potíží. Má-li však jakékoliv referendum skutečně svědčit o vůli lidu, měla by mu předcházet informační kampaň. V případě Irska to můžeme zjistit stupněm shody nebo jejího naprostého nedostatku mezi Lisabonskou smlouvou a argumenty, které byly uplatněny proti ní. Demokracie nás samozřejmě nutí brát výsledek z Irska v potaz, a my tak činíme. Ale demokracie nemůže stejně tak být prováděna na úkor práv ostatních, jmenovitě těch, kteří již ratifikovali Lisabonskou smlouvu a zejména ji nelze zneužívat k vydírání většiny menšinou. Obávám se, že irské „ne“ povzbudí spíše než odradí stávající tendence k převedení některých společných politik zpět na vnitrostátní úroveň na základě prodlužování právního vakua, ve kterém se EU nachází od doby, kdy byla zamítnuta ústavní smlouva. Na závěr bych řekl, že jako poslanec Evropského parlamentu z bývalé komunistické země, která vyvinula velké úsilí, aby byla přijata do Unie, bych byl velmi nerad svědkem toho, že komunismus bude žít déle než Evropská unie. Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, zdálo by se, že všechny dohody, kterých bylo v Lisabonu dosaženo, jsou zatracovány. Jak Lisabonská strategie, tak Lisabonská smlouva skončily fiaskem. Irsko minulý týden odmítlo Lisabonskou smlouvu v referendu. To znamená, že je tento dokument nyní mrtvý. Nadcházející summit bude muset určit, zda existuje nějaká naděje na znovuoživení Smlouvy. Evropský parlament by měl vyslat jasný signál, že akceptuje pravidla demokracie, i když některým poslancům nemusí daný výsledek udělat radost. Je nepřijatelné občany Irska napadat a tlačit ke zdi. Jednou možností, jak vyvíjet přijatelný tlak, by bylo pokračovat v procesu ratifikace Smlouvy v jiných zemích. Extrémní a neodpovědné poznámky naznačující možnost vyloučení tak domněle arogantní země z Unie jsou důvodem k znepokojení. Doufáme, že Evropská rada zváží nový a demokratičtější program pro Evropskou unii. Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, všichni víme, že demokracie není dlouhá, klidně plynoucí řeka, ale víme také, že jsme si k organizování naší společnosti vybrali právě demokracii. Proto, pokud jde o mě, se irské „ne“ neliší od francouzského „ne“ nebo nizozemského „ne“. My jsme ale nebyli schopní, stejně jako v roce 2005, vysvětlit, proč je Evropa pro naše občany dobrá. Nebyli jsme schopni je uklidnit ohledně ekologické krize, která je přímo zasahuje. Nesouhlasím ale se spekulacemi a věřím, že bychom měli počkat do konce ratifikací. Nicméně bych ale Radu požádal, aby občanům vyslala přesvědčivý signál, a ukázala tak, že existuje opravdová touha po transparentnosti a touha po posílení demokracie ve vztahu k našim spoluobčanům. Požádal bych Radu, aby otevřela své dveře, a také bych požádal, aby

23

24

CS


předsednictva Komise a Rady byla jmenována zároveň v evropskými volbami. Ano, to by byl přesvědčivý signál a my k tomu, abychom takovou změnu mohli učinit, ratifikaci Smlouvy nepožadujeme. Mairead McGuinness (PPE-DE). – Pane předsedající, tato rozprava je velice živá a je to rozprava, které pečlivě naslouchám. Ano, Irové promluvili a řekli „ne“. Ale jedna z věcí, které mě hluboce znepokojují, je, že ti, kteří hlasovali „ne“, cítili, že v jejich konání nespočívá žádné riziko. Možná cítili, že status quo přetrvá. Nyní je z této rozpravy velice jasné, že jiné země jsou přesvědčeny o stejné hodnotě svého procesu ratifikace prostřednictvím parlamentu a o tom, že tento proces bude pokračovat. Takže Irsko a Irové budou mít určité dilema, až se budou případně zabývat situací, kdy 26 států Smlouvu ratifikuje, a náš předseda vlády (Taoiseach), Brian Cowen, vystoupí v následujících několika dnech jistě s reflexí a možná také návrhy, které se budou týkat dalšího postupu. Mohla bych se obrátit konkrétně na Kathy Sinnottovou, která podle mého názoru vedla kampaň s poněkud úděsnými argumenty pro hlasování „proti“? Mohla bych jí říci, k uvedené obavě o ztrátu hodnot v Irsku, že nemůžeme za ztrátu hodnot v Irsku svalovat vinu na Evropu? To jsme si udělali sami a přestaňme házet odpovědnost na Evropskou unii a třeba se podívejme na své vlastní hodnoty materialismu v Irsku a kdekoliv jinde. Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Pane předsedající, jsem pevně přesvědčena, že by proces ratifikace Lisabonské smlouvy měl pokračovat. Pro země, které podepsaly tento dokument, to je podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu mezinárodní zákonná povinnost. Tato smlouva dává příležitost k zásadním reformám Unie. Umožní například vytvoření společné energetické politiky v Evropě. Taková politika je pro Unii a také pro moji zemi, Polsko, velmi důležitá. Zaručila by energetickou bezpečnost všem mým spoluobčanům. Zastupuji Slezsko, které má pět milionů obyvatel. Pro můj region by taková politika znamenala příležitost k pokroku a vývoji, protože Slezsko je na energetické zdroje bohaté. Proto pokládám otázku: Bude to vše zmařeno irským „ne“? Respektuji výsledky referenda v Irsku, ale zároveň je pro mě těžké přijmout, že hlasy 109 964 Irů, které představují rozdíl mezi hlasy „proti“ a „pro“, by měly tu moc určit budoucnost mé země, mého regionu a v podstatě budoucnosti Evropské unie. Myslím, že by se nemělo dovolit, aby se tak stalo. Tobias Pflüger (GUE/NGL). – (DE) Pane předsedající, rád bych vyjádřil své díky občanům Irska a také CAEUC, skupině, která v Irsku vedla kampaň proti Lisabonské smlouvě. Tato Smlouva byla do dnešní doby třikrát zamítnuta – jednou ve Francii, jednou v Nizozemsku a nyní byla zamítnuta mírně pozměněná verze Smlouvy v Irsku. Nakonec to skutečně musíme akceptovat. Připomíná mi to Bertolta Brechta, který kdysi řekl: „Nebylo by v takovém případě pro vládu jednodušší, kdyby rozpustila občany a zvolila jiné?“ Tak chápu řadu prohlášení, která zde byla učiněna. V Irsku se vskutku diskutovalo o podstatě Smlouvy, zejména jejím neoliberálním zaměření, pozornosti, kterou věnuje militarizaci, a především její nedemokratické povaze. Skutečně bychom měli toto hlasování prostě přijmout. Smlouva je mrtvá a my potřebujeme jinou. Za sebe budeme určitě zaznamenávat a dokumentovat různá nedemokratická prohlášení, která zde byla učiněna. Janez Lenarčič, úřadující předseda rady. − (SL) Slovo, které dnes bylo v tomto jednacím sále nejčastěji zaslechnuto – a čteno –, je „respekt“. Mám důvěru, že mi dovolíte učinit jeden dodatek – že musíme také respektovat určité skutečnosti a já bych rád zdůraznil následující. Zaprvé – ratifikace nové smlouvy o Evropské unii spadá do výlučné pravomoci členských států. Výlučné. Rada nemá v těchto procesech naprosto žádnou roli, a předsednictví ji má ještě menší. Další skutečnost – každý členský stát tento proces realizuje podle svých vlastních pravidel, která takový stát formuluje svým vlastním nezávislým a svrchovaným způsobem. To nás možná přivádí k zásadní otázce. Určité členské státy uskutečnily parlamentní ratifikaci nebo tak učiní, a jeden je vázán referendem. Přesto to neznamená, že je něco špatného na parlamentní ratifikaci. S přesvědčením odmítám tvrzení těch, kteří věří, že parlamentní ratifikace je nedokonalá nebo méně demokratická než referendum. To není pravda. To není pravda. Na parlamentní ratifikaci není vůbec nic špatného. Z pohledu Evropské unie je naprosto rovnocenná jiným demokratickým procesům. Třetí skutečnost – každý členský stát mluví sám za sebe. Voliči v Irsku se vyjádřili za Irsko. Nevyjadřovali se za žádný jiný členský stát. To znamená, že každý jiný členský stát má naprosto stejné právo. Lisabonskou smlouvu ratifikovalo již osmnáct členských států; ostatní doposud svůj názor nevyjádřily, a předsednictví

18-06-2008

18-06-2008

CS


si myslí, že ratifikace musí pokračovat. Ti, kteří tvrdí, že Lisabonská smlouva je mrtvá, ti, kteří požadují okamžité zastavení ratifikačního procesu, popírají, že členské státy mají právo mluvit samy za sebe, tedy stejné právo, které tak vehementně obhajují v případě Irska. (Potlesk) Čtvrtá skutečnost – v takové situaci jsme již byli a našli jsme řešení. I v tomto případě najdeme řešení, které bude založeno na příčinách, které daly této situaci vzniknout, ale předsednictví si o tom nepřeje uvažovat. Předsednictví si nepřeje být zataženo do diskuse o tom, zda Smlouva nebyla možná příliš komplikovaná, jestli nebylo něco špatně, pokud se komunikace týká, nebo například, jak zdůraznila paní De Rossa, zda bylo vysloveno mnoho lží. Ne, necháme na svých kolezích z Irska, aby provedli analýzu příčin, které vedly k takovému výsledku, a také aby navrhli svoji vizi možného východiska. A my takové východisko najdeme, o tom jsem přesvědčen. Najdeme jej. A zítřejší zasedání Evropské rady vyznačuje začátek našeho hledání východiska. A poslední skutečnost – tento bod na programu zasedání dnešního dopoledne nebyl výsledkem irského referenda, ale příprav na Evropskou radu. Předsednictví povede tímto způsobem diskusi, aby objasnilo, že Evropa nemá žádný důvod k tomu, aby se zastavila, že Evropa dál funguje, a proto se budeme zabývat řadou jiných témat v souladu s plánovaným programem. Budeme se zabývat problémem cen potravin a ropy, sociálními otázkami a otázkami životního prostředí, budeme se zabývat náročnými úkoly mezinárodního vývoje a budeme se zabývat otázkou západního Balkánu. Zde bych také rád reagoval na pana Titleyho – neexistují žádné přímé důsledky pro politiku rozšíření Evropské unie, které bude pokračovat, stejně jako bude pokračovat evropská politika sousedství a ostatní politiky. Díky všem, a zejména těm, kdo se vyjádřili k ostatním tématům. Věřím, že Evropská rada bude úspěšně pokračovat. (Potlesk) Margot Wallström, místopředsedkyně Komise. − Pane předsedající, chci všem poslancům poděkovat za všechny jejich velice zajímavé příspěvky. Toto je samozřejmě ta správná aréna pro rozpravu o demokracii a respektu k voličům. Irové hlasovali „proti“, tak proč to tím neskončí? Proč Evropská unie prostě neřekne: „Smlouva je mrtvá, tak pokračujme“? Proč někteří lidé a některé členské státy trvají na pokračování svých vlastních ratifikačních postupů? Proč trváme na tom, abychom se vrátili k důvodům, které nás vedly k zahájení celé této rozpravy o nové smlouvě pro Evropskou unii? Doufám, že mi o tom dovolíte říci několik slov, protože, nezapomínejte, čelní představitelé Evropy investovali do celého postupu hodně politického kapitálu. K prodiskutování fundamentálních záležitostí a problémů, které byly důvodem k potřebě vytvořit novou smlouvu navrhující nový aparát pro Evropskou unii, jež se v krátké době tak dramaticky změnila, bylo potřeba hodně času a energie. Dovolte mi zmínit pouze tři důvody, proč si myslíme, že je nová smlouva potřeba. Zaprvé by dodala Listině základních práv právně závaznou účinnost. Význam Evropy nespočívá pouze ve vnitřním trhu – jak zde kdosi uvedl –, ale také v právech osob a právech pracovníků. Druhým důvodem je samozřejmě, že bychom byli rádi, kdybychom se ve světě vyjadřovali jedním silným hlasem, kdybychom byli na mezinárodní scéně silnější a abychom tak činili na základě našich hodnot. Rádi bychom na mezinárodní scéně obstáli, bojovali za udržitelný rozvoj, diskutovali o cenách ropy, předcházení konfliktům a jiných důležitých záležitostech. To je jeden z důvodů, které spočívají v základech diskuse o nové smlouvě. Třetím důvodem je samozřejmě to, abychom Evropskou unii učinili demokratičtější. Jaká ironie pro ty, kdo hovoří o respektování „ne“ jako výsledku hlasování, že by Smlouva ve skutečnosti dávala větší pravomoci přímo volenému Evropskému parlamentu. Znamenalo by to větší zapojení národních parlamentů a také by to znamenalo, že Rada musí vést své rokování veřejně, s občanskou iniciativou jako jedním z důležitých prvků v kapitole o participativní demokracii, která je novým zlepšením Smlouvy. Strana triček támhle nahoře má text „Respektujte ,ne‘“. Moje představa, jak to udělat, zahrnuje znalost obav Irů. Je to pochopení, proč hlasovali „ne“. Mají své vlastní interpretace, ale já si myslím, že je velmi důležité,

25

26

CS


aby irská vláda, s pomocí průzkumů veřejného mínění Eurobarometr, mohla lépe pochopit, jaké tyto obavy jsou a jestli s nimi můžeme něco udělat. Není to demokratická myšlenka? To je cesta kupředu – pochopit jejich argumenty, pracovat s ostatními členskými státy a také získat jejich respekt k problémům, které můžeme, doufejme, společně vyřešit. Stejně jako v případě „ne“ jako výsledku hlasování ve Francii a Nizozemsku jsme již průzkum Eurobarometr provedli, což podle mého mínění také pomůže lépe pochopit výzvy stojící před jakýmkoliv referendem. Realizace referenda má své kladné, ale také záporné stránky – nebo spíš, z demokratického pohledu, výzvy. Samozřejmě zde po představení tak komplexního a bohatého textu, jako je nová mezinárodní smlouva, existuje prostor pro různé interpretace výsledků. Je třeba, abychom lépe pochopili, co Irové řekli, čeho se obávají a v co doufají. Z předchozích výsledků jsem již pochopila, že se nejedná o všeobecné „ne“ na adresu Evropy. Jedná se také o pochopení a respektování jejich role v Evropské unii. Kladnou stránkou realizace referenda je, že také musíte informovat občany a komunikovat s nimi, včetně všech náročných úkolů, které to s sebou nese. Myslím, že každý může vidět, že také musíme provést analýzu toho, co je možné zlepšit ve smyslu komunikace a informování občanů. Vždy jsem říkala, že komunikace je nástrojem demokracie. To musí být založeno na právu občanů vědět, co se děje na evropské úrovni, o čem se rozhoduje a jak se k tomu mohou občané vyjádřit. Tuto práci je třeba nadále posilovat, a proto také Komise bude pokračovat v tom, co začala před pár lety a co nese název Plán „D“, kde „D“ znamená debatu, dialog a demokracii. To bude založeno na myšlence, že bude existovat vlastnictví politik EU občany… Předsedající. − Paní komisařko, dámy a pánové, vidím, že nastal určitý chaos, protože do jednacího sálu vstupuje mnoho kolegů, ale požádal bych ty, kteří do jednacího sálu vstupují, aby nezůstávali stát a hovořit mezi sebou, protože mnoho kolegů by rádo slyšelo závěry paní komisařky. Margot Wallström, místopředsedkyně Komise. − Pane předsedající, pokouším se krátce shrnout, že potřebujeme vytvořit vlastnictví politik EU občany, potřebujeme, aby politiky, které tvoříme, byly pochopitelné a závažné, a aby orgány EU byly odpovědné a spolehlivé vůči těm, kterým slouží. Potřebujeme mít širokou a trvalou diskusi o budoucnosti Evropské unie mezi demokratickými orgány v EU a občany, jak na národní úrovni, tak na úrovni EU, a potřebujeme zmocnit občany tím, že jim poskytneme přístup k informacím, aby moli vést informovanou diskusi o Evropské unii. Již jsme navrhli, aby pro to byl vytvořen rámec, jak na to poukázal Jo Leinen – a děkuji za to. Děkuji panu Lenarčičovi za to, že se pokusil najít řešení. Děkuji Parlamentu za jeho podporu snahy o větší účinnost komunikace s občany, protože pak se k tomu musíme postavit s vážností a zajistit pro to zdroje a rámec, který potřebujeme také pro práci v partnerství s členskými státy a samozřejmě pro to, abychom naše texty a naše rozhodnutí učinili co nejčitelnějšími. Vedli jsme rozpravu a konsolidované Smlouvě. Radě trvalo příliš dlouho, než přijala a zveřejnila konsolidovanou Smlouvu, ale nakonec tak učinila, a je to samozřejmě jeden z nástrojů, díky kterém jsme schopni lépe komunikovat s našimi občany. Musíme i nadále docházet k závěrům a poučením také z irského příkladu, Ale musíme respektovat hlasování „proti“. Nejlépe se nám to podaří, když budeme skutečně vědět, jaké byly jejich obavy, když společně najdeme řešení a umožníme ostatním členským státům, aby také vyjádřily svůj názor. Doufám, že tato rozprava bude také sloužit jako vklad pro zasedání vedoucích představitelů zítra a v pátek. Velmi vám děkuji za dobrou a konstruktivní rozpravu. (Potlesk) Předsedající. − Děkuji vám, paní komisařko. Rozprava je ukončena. Rád bych Parlament informoval, že pan Hans-Peter Martin požádal o učinění osobního prohlášení podle článku 142 jednacího řádu. Podle ustanovení článku 145 udělím panu Martinovi slovo ve chvíli, kdy se bude jednat o schválení zápisů z tohoto zasedání. Písemná prohlášení (článek 142)

18-06-2008

18-06-2008

CS


Jim Allister (NI), písemně. – Srdečně gratuluji voličům Irské republiky k přesvědčivému odmítnutí ústavy v novém balení. Tímto svým činem usnadnili cestu milionům demokratů po celé Evropě, kterým byla odepřena možnost se vyjádřit, když se nám všem elita EU pokusila totalitním způsobem podstrčit Lisabonskou smlouvu. Výzvou nyní je, zda někdo z této elity bude v sobě mít dostatek upřímnosti a poctivosti a přizná, že Smlouva je mrtvá. Lisabon si sám sobě zadal zkoušku svého přežití – jednomyslnou ratifikaci. A u té zkoušky dramaticky propadl. Stejně jako jeho předchůdce, ústava, ztroskotal na skále demokracie. Mám obavy, že místo reality budeme opět postaveni před konspiraci, kterou Brusel obelstí občany. Pokud to uděláte, nakonec budete postaveni před stejný osud. Takže si ušetřete potíže a přiznejte si, že Smlouva je mrtvá a nemá žádné vyhlídky na vzkříšení. Costas Botopoulos (PSE), písemně. – V těchto dobách krize a institucionální nejistoty cítím, že musím Lisabonské smlouvě vyjádřit uznání. Nevím, jestli někdy vstoupí v platnost, ale pokud by se člověk chtěl vyhnout populismu, měl by říci, že je to dobrá smlouva. Samozřejmě nebyla tvořena a nediskutovalo se o ní tak demokraticky, jako tomu bylo v případě ústavní smlouvy. Samozřejmě to není dokonalý text – neexistuje žádný dokonalý text. Samozřejmě je příliš složitá – ale která evropská smlouva není? Lidé, kteří říkají, že jí nerozumí, ve skutečnosti dávají najevo, že mají malou důvěru ve své vedoucí představitele. Je to ale text, který posiluje demokracii v Evropě. Díky ní by Evropa byla otevřenější, účinnější a sociálně citlivější. Jeden jednoduchý příklad: pokud by byla v platnosti, pokud by Listina základních práv byla v platnosti, Soudní dvůr by nemohl býval přijmout rozhodnutí ve věci Viking a Laval, která jsou pro pracovníky tak škodlivá. Takže potřebujeme více Evropy, ne méně. Více demokracie. Více politiky. Jako socialisté máme nyní povinnost jít před občany a vysvětlovat, jaký typ nové a odlišné Evropy chceme. Alexandra Dobolyi (PSE), písemně. – (HU) Jsem jednou z těch, kdo si myslí, že záležitosti v Evropě už nebudou stejné, jako byly před „ne“ jako výsledkem hlasování v Irsku. Je jedna věc, kterou nemůžeme udělat, a to ignorovat výsledek irského referenda. Jsem také jednou z těch, kdo věří, že musíme pokračovat v procesu ratifikace; každý členský stát má stejné právo vyjádřit svůj názor na společnou budoucnost Evropy. Tuto složitou hádanku potřebujeme vyřešit na jedné straně nasloucháním hlasu irských občanů, a na druhé straně řádným zvážením postoje všech ostatních členských států, které se chtějí vydat dál společnou evropskou cestou. Tato rovnice je těžká a je třeba, abychom se chopili každé příležitosti k určení její hodnoty. K tomu potřebujeme všech 27 členských států. Jsem přesvědčena, že 27 členských států musí najít společné řešení a učinit společné rozhodnutí o dalším kroku. Jak řekl komisař Barroso: „Smlouvu podepsalo 27 členských států; musíme udělat vše, co je v našich silách, a zajistit, že 27 členských států najde cestu vpřed.“ Musíme najít řešení, cestu, jak překonat mrtvý bod. Titus Corlăţean (PSE), písemně. – (RO) Je třeba, aby evropský proces pokračoval. Hlasování občanů Irska požadující zamítnutí Lisabonské smlouvy musí být respektováno. Zároveň je třeba, abychom zvážili širší zájmy všech občanů Evropské unie na vytvoření účinnější evropské struktury a na pokračování procesu rozšiřování Unie. Irští občané nemají v EU pouze práva, ale také povinnosti. Je třeba, aby si uvědomili důsledky, které na sebe berou zamítnutím Lisabonské smlouvy. Irští občané se budou muset v novém referendu rozhodnout, jestli z Evropské unie odejdou, nebo zůstanou v EU založené na Lisabonské smlouvě. Zastavení evropského procesu dovoláváním se „nedotčené svrchovanosti“ Irů ve skutečnosti znamená zastavení přirozených aspirací občanů Chorvatska, Moldavské republiky atd. na přistoupení k EU. Stejně jako mají Irové a političtí představitelé Irska právo bojovat za aspirace svých občanů, má také Rumunsko nárok bojovat za přistoupení Moldavské republiky k Evropské unii. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Po vítězném NE jako výsledku hlasování v irském referendu o Lisabonské smlouvě měli vedoucí představitelé Evropské unie uznat, co bylo nasnadě – že Lisabonská smlouva selhala. Vědí, že k tomu, aby se zabránilo vstupu smlouvy v platnost, stačí, když ji nebude ratifikovat jeden jediný členský stát. Taková jsou pravidla. Mělo by se také vzít v úvahu, že toto zamítnutí následuje dva jiné stejné výsledky ve Francii a Nizozemsku týkající se tzv. ústavní smlouvy, která byla předchůdcem Lisabonské smlouvy.

27

28

CS


Jediným uznáním, které vyjádřil předseda Evropské komise, však bylo, že řešení problému způsobeného irským referendem bude vyžadovat čas a úsilí. Pokouší se svalit vinu u dveří Irska a nedaří se mu si připustit, že tento problém vyplývá z hluboké krize legitimity prováděné neoliberální, militaristické a federalistické politiky. Evropská rada proto musí tento týden odpovědět na základní otázku – zda upustit od procesu ratifikace Lisabonské smlouvy, protože je zabitá, nebo zahájit diskusi o skutečných důvodech nespokojenosti občanů a učinit nezbytné politické změny s cílem vypořádat se se stávající krizí, jinými slovy prosazovat větší sociální spravedlnost a větší zabezpečení zaměstnání právy, bojovat se spekulativními zisky a cenami a dát prioritu boji za sociální začlenění. Petru Filip (PPE-DE), písemně. – (RO) Nedávné hlasování Irů bylo v Evropském společenství interpretováno mnoha způsoby a projevy v Parlamentu potvrzují obtíže, které by toto hlasování mohlo vytvářet. Rád bych se stručně vyjádřil k problémům, které by hlasování irských občanů mohlo způsobit ve veřejném mínění zemí v nedávné době začleněných do EU, zejména východoevropských zemí. Občané těchto zemí budou mít velké potíže pochopit zavazující povahu, kterou má přijetí těch evropských norem, jež zahrnují ekonomické oběti, do vnitrostátního rámce, a také řadu veřejných politik, které občané považují za příliš restriktivní pro hospodářskou etapu, ve které se tyto země nyní nacházejí. Rád bych zde zdůraznil, že se jakýkoliv pokus zavést výjimečné úpravy v rámci Společenství zcela jistě odrazí v politickém hlasování v roce 2009, které možná poskytne důvody k radikalizaci voličů, kteří velice nadšeně hlasovali pro přistoupení těchto zemí k EU. Gyula Hegyi (PSE), písemně. – (HU) Je mnoho způsobů, jak interpretovat irské referendum. Je to vítězství svrchovanosti lidu – tuto jednoduchou skutečnost nemůžeme popřít. Zároveň ale většina voličů nevěděla, za co hlasuje, jak naznačovala skutečnost, že ti, kteří podporovali kampaň „proti“, odkazovali na historické křivdy, které byly ve skutečnosti vyřešeny členstvím v Evropské unii. Můžeme považovat za nespravedlivé, že 53 % voličů v relativně malé zemi má moc bránit dvaceti šesti jiným národům v prohlubování jejich spolupráce a naplňování evropského snu. Jedna věc je však jistá, a to, že v budoucnu musíme diskutovat o integraci s občany Evropské unie inteligentnějším, přesvědčivějším a snadno pochopitelným způsobem. Z toho důvodu Výbor pro kulturu a vzdělávání Evropského parlamentu iniciuje zprávu s pracovním názvem „Aktivní dialog s občany o Evropě“. Byl jsem požádán, abych tuto zprávu připravil. Žádám své kolegy poslance, aby naši práci podpořili sdílením svých nápadů. Posbírejme naše myšlenky, takže se nejenom dostaneme k pochopení a oblibě tématu integrace a spolupráce, ale zajistíme, že k jeho pochopení a oblibě dospějí také občané Evropy. Mieczysław Edmund Janowski (UEN), písemně. – (PL) Diskutujeme dnes o budoucnosti Evropské unie. Činíme tak těsně po vlně emocí vyvolaných výsledkem referenda v Irsku. Apeluji na všechny, jichž se to týká, poslance Evropského parlamentu a představitele Komise a Rady, aby upustili od poučování občanů Irska a jejich zastrašování řadou odvetných opatření, včetně vyloučení z Unie. Skutečnost je taková, že Unie existuje a hlasování irského národa není hlasováním proti Unii. Z mého pohledu je to vyjádření odporu vůči dokumentu, který nese název Lisabonská reformní smlouva. Irové zamítli konkrétní verzi reformy, která jim byla představena. Kdyby byla stejná otázka položena v referendu občanům jiných zemí, je velice pravděpodobné, že by dali naprosto stejnou odpověď. Tato smlouva je konec konců nesrozumitelná dokonce i vzdělanému občanovi Evropské unie. Udělali bychom dobře, kdybychom zvážili, jestli se nejedná o neotřelý signál, který upozorňuje, že by se tzv. elita měla pokusit překlenout povážlivou propast, která v současné době existuje mezi občany členských států a lídry politických uskupení jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie. Odpovídající ustanovení mezinárodního práva ve skutečnosti uvádějí, že když třeba jenom jeden stát, který je stranou smlouvy, nepřijme mezinárodní smlouvu, pak tato smlouva není v takové formě závazná. To je jasné, nehledě na naše názory o daném dokumentu jako celku. Občané Irska si vybírali svobodně. Musíme jejich rozhodnutí respektovat a hledat pozitivní řešení pro budoucnost Evropy. Jak říká přísloví – vox populi, vox dei. Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. – (FI) Krize! Krize! Lidé opět křičí, že Evropská unie je v krizi, protože Irové zamítli Lisabonskou smlouvu ve svém referendu, které se konalo ve čtvrtek 12. června. Smlouva může vstoupit v platnost, pouze pokud ji ratifikují všechny členské státy. Vedoucí představitelé EU požadují nová řešení, ale jenom málo z nich má co nabídnout.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Existují přinejmenším dva problémy. Lisabonská smlouva je tak nesrozumitelná, že je téměř nemožné ji pochopit. Byli byste vy připraveni ji podepsat? Elita EU navíc zjevně chce jít dál příliš rychle. Nyní je načase, aby malé členské státy začaly jednat. Měly by naléhat na to, aby měl každý členský stát svého vlastního komisaře. To bylo původně přáním Finska a mnoha dalších zemí. Pokud by Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, vedla by k situaci, kdy by každý členský stát byl po řadě za sebou třetinu doby bez komisaře počínaje rokem 2014. Znění Smlouvy je tak mlhavé, že v praxi by malé členské státy zjevně byly bez komisaře déle než ty velké. Někteří mají za to, že Irsko zamítlo Smlouvu částečně kvůli této záležitosti s komisařem. Zvláštní význam má pro malé členské státy komisař Finska, i když je povinností komisařů prosazovat zájmy EU jako celku. Ve Finsku se každý kraj raduje, když má svého „vlastního“ ministra ve vládě. Je třeba, aby vedoucí představitelé EU nyní pečlivě zvážili, co je zdrojem narůstající nedůvěry veřejnosti k EU. Jednala Unie v zájmu všech svých občanů nejlepším možným způsobem? Posílila spolupráci v různých oblastech a rozvíjela se příliš rychle? Filip Kaczmarek (PPE-DE), písemně. – (PL) Rozhodnutí občanů Irska postavilo Evropu do obtížné situace. Dokazuje také, že Evropa je založena na aktivní demokracii. Osud Lisabonské smlouvy není předem hotovou záležitostí. K podobným situacím docházelo i v minulosti. V roce 1993 se Dánsko rozhodlo po záporném výsledku, který se týkal ratifikace Smlouvy o Evropské unii, konat další referendum. Podobně bylo rozhodnuto, že se bude konat druhé referendum v Irsku po fiasku ratifikace Niceské smlouvy v roce 2001. Jsem pevně přesvědčen, že také při této příležitosti bychom měli respektovat výsledek irského referenda jako svrchované rozhodnutí Irska. Unie je založena respektu k právu všech členských států vyjádřit svoji vlastní vůli. Mělo by se jasně říci, že zamítnutí Smlouvy neznamená, že Irové jsou proti Unii. Nadcházející Evropská rada je příležitostí k zamyšlení nad příčinami a důsledky situace, která nastala. Takové zamyšlení by se nemělo omezit na poučování a odsuzování Irska. Rada, Komise a Parlament musí zvážit, co je možné udělat, aby Evropané měli možnost lépe pochopit Smlouvu a plány elity. Jsem proti tomu, aby se znovu otevřela vyjednávání o reformě Smlouvy. Evropa se nesmí stát dvourychlostní nebo vícerychlostní Evropou. Musí svým vlastním občanům dokázat, že je společným projektem naplněným solidaritou. Jsem přesvědčen, že Rada najde řešení přijatelné pro ty země, které Smlouvu již ratifikovaly, pro Irsko a také pro členské státy, které se ještě nerozhodly, jak budou postupovat. Bogusław Liberadzki (PSE), písemně. – (PL) Výsledek irského referenda narušuje proces ratifikace reformní smlouvy. Díky referendu se také zdůraznilo, kolik pozornosti bychom měli věnovat našemu skvělému evropskému projektu, abychom vytvořili Evropu charakterizovanou mírem a solidaritou, jejíž hlavní starostí je dobro jejích občanů a zastávání silné role na světové hospodářské a politické scéně. Dostalo se nám nyní důkazu a vysoké ceně, která má být zaplacena, pokud se nebudeme snažit zapojit do dialogu se společností v našich zemích, abychom jí vysvětlili, co vše je podstatou integrace. Proces ratifikace by měl pokračovat a jsem si jistý, že Irsko se bude ze všech sil snažit tuto situaci vyřešit. Souhlasím s názorem, který vyjádřil pan Schulz, šéf Socialistické skupiny v Evropském parlamentu, že základním důvodem stávajícího stavu věcí je způsob, jakým Evropská komise a Evropská rada fungují. Zvyšování pravomocí Evropského parlamentu jako demokratického orgánu by mohlo být významnějším příspěvkem k zvyšování efektivity Unie než hlavní prohlášení a programy, protože těm se nedaří dosáhnout do srdcí a myslí občanů. Marianne Mikko (PSE), písemně. – (ET) Dámy a pánové, „ne“ Lisabonské smlouvě z Dublinu bylo překvapením, protože Irsko vybudovalo konkurenceschopnou ekonomiku, stabilizovalo pracovní trh a vytvořilo sociální společnost právě s podporou EU. Bylo by možné, aby Irové volili silnější, konkurenceschopnější Evropskou unii, takovou, která by sloužila zájmům členských států více než dříve. Osobně zastávám názor, že se předložení Lisabonské smlouvy ke schválení v referendu zdálo demokratické, ale pouze zdánlivě. Vnitřní problémy, do kterých EU nezasahuje, vytvářejí nevyhnutelně napětí, které bylo třeba ventilovat. Proto je snadné vytvořit zjevnou příležitost k vyjádření vlastní nespokojenosti nehledě na prostředky. O klamné demokracii a projevovaném napětí svědčily také průzkumy veřejného mínění, které se konaly před referendem a ze kterých vyplynulo, že lidé, kteří hlasovali „proti“, neznali skutečný obsah nebo něco více o významu Lisabonské smlouvy.

29

30

CS


Je na irských politicích, aby si odpověděli na otázku „proč?“. Irsko bylo trvale jedním z nejúspěšnějších uživatelů dotací z Evropské unie. Irové jsou známí svým proevropským postojem. O to větší ironií tedy je, že kvůli Irsku budeme muset zastavit vytváření silnější společné budoucnosti. Estonsko ratifikovalo Lisabonskou smlouvu den před irským referendem. To znamená, že Tallin, narozdíl od Dublinu, pomohl budovat společnou budoucnost. Jsem přesvědčenou zastánkyní ratifikačního procesu a věřím, že se Irové znovu pokusí zaručit, že 500 milionů občanů Evropy a oni sami ponesou název Evropané se ctí. Dluh vděčnosti Dublinu vůči Evropě je zjevný. Toomas Savi (ALDE), písemně. – Pane předsedající, přestože byl výsledek irského referenda pro Evropskou unii velkým zklamáním, na paniku a hledání obětního beránka není ta správná doba. Evropská rada se chystá na své zasedání v Bruselu ve dnech 19. a 20. června. Nejprve bychom si měli udělat čas a vyslechnout si vysvětlení předsedy vlády (Taoiseach), Briana Cowena, a naslouchat jeho návrhům, jak s Irskem dál postupovat. Podle mého názoru musí zbývajících osm členských států pokračovat v ratifikaci podle plánu, navzdory irskému „ne“. Lisabonská smlouva je pro úspěšné pokračování evropského projektu nepostradatelná. Bylo by nemyslitelné znovu začínat nová vyjednávání, protože se Evropská unie zaměstnávala vyjednáváním o své budoucnosti posledních devět let. Lisabonská smlouva vytváří pochopitelnější, demokratičtější a účinnější Evropskou unii a toho se prostě nemůžeme vzdát. Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně. – (FI) Demokracie doslova znamená moc lidu. Nemůže být demokracie bez lidí a pro lidi není dobré, aby byli bez demokracie. V Irsku mohli lidé hlasovat o nové ústavě, Lisabonské smlouvě. To byla demokracie a Irové hlasovali proti jménem všech ostatních národů. Hlasů proti bylo 53,4 % a hlasů pro bylo 46,6 %. V Irsku nechtěli, aby se EU vydala směrem k federaci nebo aby se militarizovala nebo aby došlo k dalšímu posunu moci ve prospěch velkých zemí. Myšlenku federace prosazují muži a ženy, kteří jsou špatní demokraté a neumějí prohrávat. Začali resuscitovat tělo silou. Říkají, že malé země nejsou potřeba, pokud nebudou poslouchat tu nejopravdovější autoritu velkých zemí. Tímto způsobem se dopouštějí chybného pojení demokracie Evropské unie. Irové jsou pranýřováni za způsob, jakým uplatnili své pravomoci, ale nikdo se nevysmívá Maďarům, přestože jejich parlament hlasoval pro, dokonce ještě než mu byla ta nečitelná smlouva předložena. Rozhodnutí Irů je demokracie, ne tak rozhodnutí maďarského parlamentu. Přání, aby Evropská unie měla svoji ústavu, nevychází z potřeb občanů, ale z vůle podepřít moc špiček. Bez referend se bude jednat o puč – jak v malých, tak velkých zemích. Adrian Severin (PSE), písemně. – Zatímco za našimi zavřenými dveřmi držíme státy jako Chorvatsko, Turecko, Ukrajinu a Moldávii, které usilují o členství, snažíme se uvnitř udržet státy, které si nejsou jisté, jestli stojí za to být členy silné unie. Je nespravedlivé, neproduktivní a neudržitelné jednat s euroskeptiky lépe než s euronadšenci. Stejný respekt ke všem státům znamená, že bude každý z nich konfrontován se svojí vlastní odpovědností. Pokoušet se někoho podvádět a pokoušet iluzorními protokoly a výsadami se záměrem změnit rozhodnutí, aniž by došlo ke změně přesvědčení, by bylo urážkou a nedostatkem demokratického respektu. Irové by si měli dopřát tolik času, kolik je potřeba, aby se zamysleli nad svojí evropskou budoucností. Možná by nejlepším rámcem pro takové demokratické zamyšlení byly předčasné volby. Ať tak nebo tak, Irové musí využít svůj vlastní čas, nikoliv čas druhých. Proto je nutné zvážit dočasný status Irska v rámci EU a dovolit, aby se evropská integrace dál vyvíjela, i když do ní bude zapojeno méně států. Nakonec by Irové měli prostřednictvím nového referenda odpovědět na otázku, zda chtějí zůstat v Evropské unii na základě Lisabonské smlouvy, nebo zda chtějí hrát „roli rytíře“ v bouřích globálního uspořádání. Czesław Adam Siekierski (PPE-DE), písemně. – (PL) Zamítnutí Lisabonské smlouvy občany Irska zadusilo jakoukoliv naději na rychlou institucionální reformu Evropské unie. Je to již druhá takto promarněná příležitost. Práce byla v minulosti pozastavena negativním výsledkem dřívějších referend ve Francii a Nizozemsku. Podle mého názoru vinu za to, k čemu došlo, jistě nenesou občané Irska. Skutečnost, že hlasovali proti Smlouvě, neznamená, že jsou negativně nastaveni vůči Evropské unii jako celku. Smlouva byla v Irsku zamítnuta kvůli nevhodnému způsobu, jakým evropské orgány a vlády členských států zacházely s otázkou

18-06-2008

18-06-2008

CS


ratifikace Smlouvy a zapojení občanů do tohoto procesu. Mám podezření, že kdyby se referendum uskutečnilo ve všech členských státech, Irsko by nebylo jedinou zemí, která řekla „ne“. Za takovou reakci na Smlouvu ze strany občanů mohou dezinformace spíše než špatná vůle. Opatření, které by nyní měla Evropská unie přijmout ve vztahu k osudu Lisabonské smlouvy, by mělo být podobné opatření, jaké bylo přijato po zamítnutí ústavní smlouvy Nizozemskem a Francií. Unie je naštěstí nadále schopná účinného fungování na základě Niceské smlouvy a ostatních smluv, které jsou stále ještě v platnosti. To znamená, že se můžeme věnovat pečlivému zvážení způsobů, jak napravit chyby, které byly učiněny. Marek Siwiec (PSE), písemně. – (PL) Vzhledem k rozhodnutí občanů Irska, jak bylo vyjádřeno v posledním referendu, je dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy pro Polsko ještě více důležité. Pokud prezident Polska proces zastaví na základě argumentu o konečném podpisu, připojí tím naši zemi k těm, kdo jsou proti Smlouvě, v opozici k naprosté většině zemí, které ji přijaly. To by nám nepřineslo žádné výhody. V minulosti jsme se uchylovali k výhrůžkám, někteří by to dokonce nazvali vydíráním, ale nakonec jsme se dohodli na kompromisu. Musíme se řídit důsledky posledně uvedeného, zejména po výsledku irského referenda. Polsko má ve skutečnosti příležitost sehrát svoji roli v klíčovém opatření zaměřeném na vytvoření silné Evropy. Rychlá ratifikace Smlouvy nebude rutinním krokem, ale významným politickým gestem. Jsem přesvědčen, že je možné dříve či později, s Irskem nebo bez něho, předpokládat plnění podstaty Smlouvy. Proto je pro nás důležité být ve správném čase na správné straně. Theodor Dumitru Stolojan (PPE-DE), písemně. – (RO) Evropský parlament a ostatní evropské orgány musí respektovat hlasování Irů v referendu. Říkám to velice jasně – občané Irska nehlasovali proti Evropské unii, ale proti Lisabonské smlouvě. Máme jasné signály, že obsah a východiska této Smlouvy nebyly pochopeny a že obavy irských občanů týkající se daňového systému a zachování neutrality byly určitými politickými stranami zesilovány. Evropský parlament musí vyslat jasný signál podpory ratifikačního procesu v ostatních členských státech. Zároveň musíme irským občanům a irské vládě představit realizovatelná řešení k překonání této slepé uličky. Nakonec – Lisabonská smlouva je pro systém evropských orgánů nezbytným krokem kupředu, aby mohly fungovat účinněji, za stále více obtížných globálních podmínek, na které musí reagovat každý členský stát: hospodářskou soutěž, změnu klimatu, zvyšování cen přírodních zdrojů a mnoho dalších aspektů, které se týkají nás všech. Daniel Strož (GUE/NGL), písemně. – (CS) Lisabonská smlouva se stala mrtvým dokumentem, podobně jako tomu bylo, když Francouzi a Holanďané odmítli návrh Evropské ústavy. Předseda Parlamentu pan Pöttering sice prohlásil, že smyslem Smlouvy bylo dosáhnout více demokracie, politické efektivity, přehlednosti a transparentnosti a že „ratifikační proces musí pokračovat v těch zemích, kde doposud ratifikace neproběhla“, ale to jsou jen bezradné fráze. Kdyby se referendum konalo i v jiných státech, nebylo by irské NE zdaleka jediným. Vždyť už jen ten podvod s tím, že „evropské elity“ předložily k ratifikaci jen oprášený a upravený návrh Evropské ústavy! Takže NE by kromě Irů řekli opět Francouzi a Holanďané, to koneckonců vypovídají průzkumy veřejného mínění v těchto zemích. Ti, kdož „kormidlují“" unijní politiku, by si měli už konečně uvědomit, že většina občanů odmítá Unii jako militaristický a neoliberální projekt, ve svých důsledcích asociální! Výsledek irského referenda není pro Evropu katastrofou, jak se někteří snaží tvrdit. Je to šance pro nový diskusní proces, do kterého by měli být konečně začleněni v široké míře také řadoví občané. Irové nehlasovali přece proti Evropské unii, nýbrž proti obsahu Lisabonské smlouvy, která by vedla k rozbití dosaženého sociálního standardu a k přestavbě Unie v militaristický konglomerát. Tzv. evropskou myšlenku totiž neohrožuje ten, kdo odmítá Lisabonskou smlouvu, ale ten, kdo nyní volá „jedeme dál“ nebo zvažuje zavedení Unie „dvou rychlostí“. Margie Sudre (PPE-DE), písemně. – (FR) Od zítřka se bude od Evropské rady požadovat, aby z výsledku irského referenda o Lisabonské smlouvě vyvodila závěry. Je na Irsku, aby prostřednictvím svého předsedy vlády (Taoiseach) přišlo s analýzou tohoto hlasování a zopakovalo své přání být svědkem dalšího vývoje evropské integrace.

31

32

CS


Doufám, že EU27 bude souhlasit s pokračováním procesu ratifikace v členských státech, které své rozhodnutí doposud nepřijaly, a že nakonec budeme znát přesný postoj každé země k tomuto textu. Slovinské a francouzské předsednictví musí s Irskem pracovat, a pokusit se tak najít právně přijatelné řešení, které by jednou provždy ukončilo více než patnáctileté úsilí o reformu chodu rozšířené Evropy. Odpovědnosti francouzského předsednictví se určitě zvýší vzhledem k tomu, že je evropský kontext narušen a globální trhy surovin, potravin a paliv prudce stoupají. Občané Evropy jsou nejistí. Evropská rada jim musí ukázat, že Evropa pomáhá plnit jejich očekávání prostřednictvím rozhodnutí, kterých dosahuje k zásadním otázkám. Přestože to nemusí vyřešit institucionální otázku s okamžitou platností, je to nicméně nejlepší způsob, jak Irům ukázat, že byli vyslyšeni. Csaba Sándor Tabajdi (PSE), písemně. – (HU) Lisabonská smlouva byla zamítnuta tou samou zemí, která do dneška dávala příklad, jak plně využívat výhody evropské integrace. Hluboká krize důvěry v politiku je ilustrací téhož. Špatná komunikace ve smyslu ukazování výhod Lisabonské smlouvy hrála také významnou roli v tomto neúspěchu. Irsko se nerozhodovalo o Smlouvě; výsledek referenda byl určen tématy domácí politiky. Ukázalo se, že referendum jako instituce je nevhodným nástrojem pro rozhodování o tak složitých otázkách, jako je tato. Lisabonská smlouva se netýká pouze institucionální reformy v Evropské unii; Smlouva a Listina základních práv dělají z Evropy skutečně politické společenství a společenství hodnot. To je nová úroveň v rozvoji evropské integrace v kvalitativním smyslu. Irské referendum je zásadní problém, ale záleží na nás, jestli tentokrát Evropská unie upadne zpět do krize, nebo bude reagovat rychle a rozhodně. V současné situaci by bylo největší chybou znovu projednávat úmluvu, jejíž dosažení vyžadovalo tolik úsilí, a proto bychom měli zachovat Lisabonskou smlouvu tak, jak je. Téměř dvě třetiny členských států Smlouvu přijaly, včetně Maďarska, první země, která tak učinila. Proces ratifikace musí pokračovat. Irsko se musí co nejdříve rozhodnout, jestli chce být i nadále součástí prohlubující se integrace. Jedna země nemůže stát v cestě dalším 26, které chtějí jít dál. Mám naprostou důvěru, že zasedání Evropské rady, které začíná zítra, najde cestu ven z této situace. Práce na budování Evropy musí pokračovat, a k tomu potřebujeme Lisabonskou smlouvu. Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. – (RO) Evropská unie potřebuje po Niceské smlouvě nový institucionální rámec, a Lisabonská smlouva, přestože je méně ambiciózní než evropská ústava, je dobrý text. Lisabonskou smlouvu ratifikovalo ve svých národních parlamentech osmnáct členských států. Irsko se rozhodlo pro ratifikaci v referendu a občané Irska Smlouvu zamítli. Irsko v roce 2001 hlasovalo také proti Niceské smlouvě a rok nato ji ratifikovalo. Hlasování Irů ukazuje, že obyvatelstvo této země považuje institucionální stavbu Společenství za komplikovanou. Je naší povinností vysvětlit občanům Evropy potřebnost této Smlouvy a její ustanovení. Tato Smlouva se zabývá otázkou změny klimatu, definuje evropskou ekonomiku jako sociálně-tržní ekonomiku, zdůrazňuje potřebu společné energetické politiky, a zejména dává právní sílu Listině základních práv Evropské unie. Reformní smlouva zvyšuje úroveň demokracie posílením pravomocí Evropského parlamentu a umožňuje polovině národních parlamentů zamítnout legislativní projekt, pokud se má za to, že porušuje princip subsidiarity. Hlasování Irů ukazuje, že potřebujeme odpovědnost a intenzivnější dialog, že potřebujeme občanům Evropy více a lépe vysvětlovat ustanovení této nové smlouvy a také důvody, proč je nezbytná. Witold Tomczak (IND/DEM), písemně. – (PL) Evropské národy, které touží po svobodě a svrchovanosti, mají nyní důvod děkovat irskému národu. Zpráva o svobodě a naději, hlasitá a jasná, vzešla z malého Irska. Tato zpráva by měla být varováním nepřátelům demokracie, kteří přehlížejí vůli lidu a porušují dříve dohodnutá pravidla hry. Vyvstala otázka, co dělat dál. Navrhuji, abychom namísto snění o nedosažitelném evropském superstátu zahájili rozpravu o právech národů. Nejprve bychom se měli dohodnout na listině práv národů a používat ji jako základ pro definování principů evropské integrace. Dámy a pánové, jste architekti Evropské unie. Naléhavě vás žádám, abyste přestali s tou manipulací, svěřili občanům pravdu do jejich vlastnictví a umožnili jim tak, aby si sami určili svoji budoucnost. Vyzývám vás, abyste národům umožnili žít v jejich svrchovaných státech, které se samy za sebe rozhodnou, jak a s kým budou spolupracovat a jak a s kým se budou integrovat.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Po zvučném „ne“ jako výsledku hlasování občanů Irska je Lisabonská smlouva nevymahatelná. Pro Radu, Evropskou komisi a Evropský parlament, a také pro vlády pravého i levého středu v členských státech EU (Nová demokracie (ND) a PASOK v Řecku) to znamená výraznou porážku. Je to překážka pro představitele kapitalismu obecně; pro ty, kteří hráli vedoucí úlohu ve vyvracení výsledků hlasování občanů Nizozemska a Francie proti ústavě EU a v potlačování rostoucího hnutí v rámci EU, které má zpochybnit a zamítnout Lisabonskou smlouvu. Ty samé politické síly jsou těmi, kdo zakládají velkou alianci Rady, Evropské komise a Evropského parlamentu: skupina Evropské lidové strany (křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, socialistická skupina v Evropském parlamentu, skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, skupina Zelených/Evropské svobodné aliance a ostatní zastánci evropského „monolitu“, za účasti poslanců Nové demokracie a PASOK. Při plenárním zasedání Parlamentu 20. února 2008 všichni hlasovali proti návrhu respektovat verdikt irských občanů a proti konání referend o Lisabonské smlouvě v členských státech. Přehnaně tvrdá politika Rady a Evropské komise při úsilí o realizaci ratifikačního procesu k Lisabonské smlouvě je autokratickým pohrdáním vůlí občanů Irska a národů obecně. PŘEDSEDAJÍCÍ: GÉRARD ONESTA místopředseda

3. Hlasování Předsedající. – Dalším bodem programu je hlasování. (Pro výsledky a další detaily hlasování viz: zápis.)

3.1. Schválení nových pravomocí místopředsedy Evropské komise Jacquese Barrota (hlasování) 3.2. Schválení jmenování Antonia Tajaniho členem Evropské komise (hlasování) 3.3. Pohřešované osoby na Kypru - následné kroky k usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2007 (A6-0139/2008, Ewa Klamt) (hlasování) 3.4. Společné normy a postupy při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (A6-0339/2007, Manfred Weber) (hlasování) - Po hlasování o pozměňovacím návrhu 74: Konrad Szymański (UEN). – (PL) Rád bych vás upozornil na skutečnost že někteří poslanci v levé části jednacího sálu rozvinuli transparenty. Dnes dopoledne nám bylo sděleno, že vystavování transparentů v pravé části tohoto jednacího sálu porušuje náš jednací řád. Předsedající. – V podstatě není nutné zakazovat nic, co přímo nenarušuje naši práci, ale pokud Parlament zastává názor, že tyto plakáty práci narušují…Nemyslím si, že by zde byla většina, která se považuje za rušenou. V práci. Proto budeme pokračovat.

4. Přivítání Předsedající. – Ve své roli předsedajícího bych dnes rád přivítal 10 poslanců zákonodárného shromáždění Jižního Súdánu, vedeného jeho předsedou, panem Wani Iggou, kteří přicestovali až do Štrasburku, aby navštívili Evropský parlament. (Potlesk)

33

34

CS


Zákonodárné shromáždění Jižního Súdánu, ve kterém zasedají, bylo založeno na základě ucelené mírové dohody podepsané v roce 2005 po dlouhé a nemilosrdné občanské válce. Shromáždění hraje zásadní roli při monitorování uplatňování zákonů a plnění mírové dohody. Jménem Evropského parlamentu bych rád uvedl, že podporujeme vaše shromáždění, které se musí vyrovnávat s náročnými úkoly, před kterými Súdán dnes stojí, zejména s perspektivou voleb plánovaných na příští rok. Doufáme, že vám vaše návštěva pomůže najít mírové řešení konfliktu v Súdánu a že podnítí politický dialog mezi Evropským parlamentem a vaším shromážděním o procesu obnovy po konfliktu ve vaší zemi. Proto vás vítám v Evropském parlamentu. PŘEDSEDAJÍCÍ: Paní KRATSA-TSAGAROPOULOU místopředsedkyně

5. Slavnostní zasedání - 2008, Evropský rok mezikulturního dialogu Předsedající. – Dámy a pánové, jménem předsedy Evropského parlamentu mám velkou čest a potěšení v tomto Evropském roce mezikulturního dialogu přivítat v Evropském parlamentu zvláštní zpravodajku OSN pro svobodu náboženství či víry, doktorku Asmu Jahangirovou. Náš Parlament přikládá tomuto roku mezikulturního dialogu zvláštní význam. Prostřednictvím řady akcí a iniciativ poskytuje náš Parlament fórum pro výměnu myšlenek mezi občany z různých kultur a společenství a mezi občany různých náboženství a vyznání. V průběhu tohoto roku jsme již vyzvali politiky a náboženské vůdce z celého světa, aby nás oslovili. Doufáme, že náš Parlament bude také sloužit jako fórum pro komunikaci, šíření společného poselství a prosazování skutečně svobodného dialogu a lepšího vzájemného poznání. Je mým obzvláštním potěšením vás přivítat, paní doktorko Jahangirová, abyste k tomuto plenárnímu zasedání promluvila o tématech, která jsou krajně důležitá pro světový mír a rozvoj. V rámci našeho společného úkolu prosazovat demokracii a lidská práva jsme pečlivě sledovali události ve vaší zemi, Pákistánu, a během vašeho zadržení minulý rok vydal Evropský parlament usnesení, které požadovalo, abyste byla okamžitě propuštěna. Především z tohoto důvodu jsme obzvláště rádi, že jste tady dnes s námi. Je tu ještě jeden důvod, proč je vaše návštěva v této době obzvláště významná. Tento rok oslavujeme 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv, která byla přijata Generálním shromážděním OSN 10. prosince 1948. Tato deklarace zvěstovala novou éru ve světě, který právě přežil utrpení nejhorší války v historii, války, která začala v Evropě. Deklarace stanovila první mezinárodní, oficiální závazek týkající se důstojnosti a rovnosti všech lidských bytostí, bez ohledu na barvu pleti, náboženské vyznání nebo původ. Článek 18 deklarace říká, že „Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.“ Vaším úkolem jako zvláštní zpravodajky OSN je zjistit stávající překážky nebo možné budoucí překážky uplatňování tohoto práva a navrhnout postupy a opatření, jak jim čelit a jak je překonat. Ve vašich zprávách zdůrazňujete důležitost trvalého, prohloubeného dialogu se společenstvími, která jsou stoupenci různých náboženství či vyznání. Jedná se o dialog, který je třeba vést na všech úrovních a který musí vést všechny skupiny společnosti. Zejména zdůrazňujete potřebu široce rozšířené účasti žen na prosazování větší tolerance, respektu a vzájemného pochopení. Evropský parlament v mnoha ze svých rezolucí zdůraznil skutečnost, že ženy hrají zásadní roli v prosazování dialogu a míru, jak bylo také vyzdviženo na konferenci organizované u příležitosti Mezinárodního dne žen. Vy sama jste se účastnila mnoha konferencí o podpoře dialogu, například v kontextu Aliance civilizací, a mnohokrát jste se chopila iniciativy, aby ženy dostaly větší roli. Zdůraznila jste také úlohu vzdělávání jako nejdůležitějšího faktoru v předcházení konfliktům. Vzdělávání může naučit respektu a přijímání pluralismu a diverzity v kontextu náboženství a vyznání. Přispívá tak k šíření a prosazování lidských práv ve všech společnostech. To, čeho se zastáváte, je v souladu s mottem Evropského roku mezikulturního dialogu: „Společně v různorodosti“. Doplňuje hlavní úlohu uloženou činnostem podporujícím znalost různých vyznání, úctu k nim a toleranci.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Dnešní zasedání je velkolepou příležitostí. Pro ty, kteří si přejí pokračovat v diskusi s vámi, se bude zítra dopoledne konat zvláštní schůzka, kterou organizuje Podvýbor pro lidská práva. Paní doktorko Jahangirová, je mi velkým potěšením vás nyní pozvat, abyste promluvila k Evropskému parlamentu. (Potlesk) Asma Jahangir, zvláštní zpravodajka OSN pro svobodu náboženství či víry. − Paní předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu, dámy a pánové, drazí přátelé, je mi velkou ctí a nesmírným potěšením být tady dnes s vámi. Ráda bych velice vřele poděkovala panu předsedovi, Hansi-Gertu Pötteringovi, za jeho pozvání, abych promluvila k Evropskému parlamentu. Musím také poděkovat vám za podporu, kterou jste mi poskytli jako zvláštní zpravodajce OSN i jako soukromé osobě, když jsem byla minulý rok vězněna. Vaše rozhodnutí stanovit rok 2008 Evropským rokem mezikulturního dialogu a rozvíjet různé související činnosti je vskutku aktuální a velmi důležité. Historie Evropy je utvářena mnoha kladnými příklady mezikulturního dialogu. Je ale také patrný nedostatek takového konstruktivního dialogu, například když si připomeneme náboženské války nebo ghettoizaci určitých věřících ve středověku. Ve svém projevu bych s vámi ráda sdílela určité myšlenky, hlavně o mezikulturním dialogu, založené na zkušenosti, kterou jsem získala za poslední čtyři roky jako zvláštní zpravodajka OSN pro svobodu náboženství či víry. Ráda bych nastolila čtyři otázky v zásadě zaměřené na co, proč, kdo a jak v souvislosti s mezikulturním dialogem. Začněme první otázkou: Co rozumíme mezikulturním dialogem? Již samotná terminologie se zdá ošidná. Zahrnuje v sobě „mezikulturní“ dialog také dialog „mezináboženský“? Na tuto otázku bych samozřejmě odpověděla kladně, protože náboženství jsou součástí kultury. Zároveň je ale třeba se odpovídajícím způsobem zabývat „vnitronáboženským“ napětím. Proto by také mezikulturní dialog měl porozumět věřícím různých církví různých náboženství a brát v úvahu jejich myšlenky. A co dialog mezi lidmi s teistickým, neteistickým a ateistickým přesvědčením? Všichni tito zastánci svého přesvědčení jsou chráněni podle nástrojů mezinárodního práva na ochranu lidských práv a také práva nevyznávat žádné náboženství nebo víru. Takže podle mého názoru by tyto zřetele také měly být zahrnuty do iniciativ mezikulturního dialogu. Na úrovni Organizace spojených národů existují další termíny, jako je Aliance civilizací nebo „Mezinárodní rok pro sblížení kultur 2010“. Tyto názvy se vyhýbají často problematickému slovu „náboženství“, ale jsou z velké části navrženy tak, aby pomáhaly rozvíjet mezináboženský a mezikulturní dialog, pochopení a spolupráci pro mír. Takže „mezikulturní dialog“ by bylo možné vnímat jako komplexní termín, včetně různých aspektů, které byly zmíněny dříve: mezináboženský dialog a vnitronáboženské přístupy, také když k nim patří i ateističtí nevěřící. Velmi se mi líbí způsob, jakým Evropský parlament a Rada popsaly cíle mezikulturního dialogu ve svém rozhodnutí č. 1983/2006/ES, kterým bylo schváleno, že Evropský rok má „zvýšit úctu ke kulturní rozmanitosti a zvládnout složitou realitu našich společností a společnou existenci různých kulturních identit a vyznání. Dále je důležité zdůraznit přínos odlišných kultur pro dědictví a způsob života v členských státech a uvědomit si, že kulturní a mezikulturní dialog je nezbytný pro to, abychom se naučili harmonickému soužití.“ Zejména se musí stát řídit politikami a rozvíjet své dovednosti v oblasti správy, aby byl schopen začlenit různorodé zájmy. Jak vláda, tak občanská společnost hrají svoji roli při vytváření prostředí, kde se lidé různých náboženství a vyznání mohou snadno vzájemně ovlivňovat. Koncept mezikulturního dialogu jak takový musí být rozšířen. To mě přivádí k druhé otázce: Proč je mezikulturní dialog důležitý? Jsem přesvědčena, že zachování mezikulturního dialogu je nanejvýš důležité k překonání sektářských a radikálních přístupů a k posílení náboženské tolerance po celém světě. Vedle vzdělávání tvoří mezináboženský dialog jeden z hlavních prostředků předcházení nedorozumění, konfliktů a násilí v oblasti svobody náboženství či víry. Pokud je mezikulturní dialog veden úspěšně, může skutečně prosazovat toleranci, úctu a pochopení. I když kultury a náboženství mohou být docela rozdílné, není žádný důvod tvrdit, že nemají rovnocenný význam, právě proto, že jsou rozdílné. Zatímco se nesmírný počet lidí, nehledě na svoje náboženské přesvědčení nebo víru, drží univerzálních hodnot, vždy existovali jednotlivci, kteří se snažili, snaží a budou

35

36

CS


snažit dokázat, že jejich kultura, jejich náboženství, jejich jazyk nebo jejich historie jsou nadřazené kultuře, náboženství, jazyku nebo historii jejich sousedů. Můj předchůdce ve funkci zvláštního zpravodaje OSN, profesor Abdelfattah Amor z Tuniska, již položil otázku, zda existuje něco, co lidé ještě v průběhu celé historie neudělali „ve jménu náboženství“. Náboženství nicméně sdílejí mnoho morálních hodnot, které jim mohou a mají umožnit dojít ke společnému chápání úcty. Během svých návštěv v zemích jsem viděla, jaký přínos může mít úsilí o zapojení do mezináboženského dialogu. A zároveň absence takového dialogu může být znamením předběžného varování před nadcházejícím mezináboženským napětím a konfliktem. Je zřejmé, že dialog sám o sobě základní problémy neřeší; spíše je prvním krokem správným směrem. Mezikulturní dialog by neměl být intelektuálním a teologickým cvičením. Může také aktivovat mlčící většinu k hledání společné strategie jak nalézt harmonii a mír. Existují pravdivé úspěšné příklady mezináboženského dialogu, ale stává se jen zřídka, že se prosté základní úsilí dostane na přední stránky novin – narozdíl od mezináboženského násilí. Dovolte mi, abych se s vámi podělila o dva zážitky z mých nedávných misí, při kterých jsem byla pověřena shromažďováním informací, ukazujících, že účastníci rozmluvy nemusí zacházet příliš daleko, aby vedli smysluplný dialog. Během své návštěvy Izraele a okupovaného palestinského území jsem byla informována o různých schůzkách mezi lidmi různých vyznání, na kterých se scházejí obyvatelé Izraele a Palestiny a nedovolí, aby nedávné politické události bránily jejich dialogu. Jedna nevládní organizace o tom podala zprávu: „Jak Izraelci, tak Palestinci mluvili o frustraci a beznaději z extrémních postojů v každé společnosti a neochotě většiny nenásilně spolupracovat na hledání řešení. Oba tábory hovořily o potřebě vyslechnout druhou stranu, přiznat vlastní násilí a vyjádřit politování.“ Dále jsem v Severním Irsku byla svědkem významu mezináboženského dialogu v obytných čtvrtích. V Belfastu je mnoho iniciativ působících na základní úrovni v terénu, které dávají dohromady lidi z různých politických a náboženských prostředí, z nichž někteří žijí vedle sebe, ale jsou odděleni tzv. „mírovými liniemi“. To nás přivádí k třetí otázce: Kdo by měl být do mezikulturního dialogu zapojen? Na Světovém mírovém summitu milénia, který se konal v srpnu 2000 v New Yorku, se společně sešlo přes 1000 náboženských a duchovních vůdců. V jejich závěrečném prohlášení nazvaném Oddanost světovému míru zdůraznili, že žádného skutečného míru nelze dosáhnout, pokud všechna společenství neuznají kulturní a náboženskou diverzitu lidské rodiny v duchu vzájemné úcty a pochopení. Taková setkání náboženských vůdců jsou důležitá, ale zároveň by se měl podporovat a pěstovat také mezináboženský dialog na základní úrovni. Podle mého názoru by do názorových výměn měly, je-li to možné, být zapojeni i věřící, kteří jsou ve své víře nezaujatí, a také ateisté a neteisté a členové náboženských menšin. Každý dialog by měl také velký prospěch z pohledů žen, které bývají při významných událostech mezináboženského dialogu opomíjeny. Ženy patří k těm, kteří nejvíce trpí náboženskou netolerancí, a přeci jsem si všimla, že ženské skupiny napříč náboženskými směry jsou velmi účinnými obhájci lidských práv v situacích, kdy v komunitách dochází k napětí. Někdy může být užitečné zajistit přítomnost lidí stejné víry s protikladnými názory. Jedním dobrým příkladem z mé nedávné návštěvy ve Velké Británii je diskuse u kulatého stolu v Londýně, která se také zabývala právními předpisy proti diskriminaci na základě sexuální orientace a zákonnými výjimkami pro organizace, které souvisejí s náboženstvím nebo vírou. Tato diskuse by byla naprosto jiná, kdyby se jí neúčastnili členové Lesbického a gay křesťanského hnutí. Umělci mohou také hrát důležitou roli ve vzdělávání veřejnosti o náboženské toleranci a při stavění mostů mezi různými společenstvími. Jedním dobrým příkladem je West-Eastern Divan Orchestra, který tvoří mladí hudebníci z Izraele, Palestiny, Libanonu, Sýrie, Jordánska a Egypta. Jeho zakladatel a dirigent, Daniel Barenboim, popsal humanitární myšlenku tohoto orchestru následovně: „Nevnímáme sami sebe jako politický projekt, ale spíše jako fórum, kde se mohou mladí lidé z Izraele a všech arabských zemí svobodně a otevřeně vyjadřovat a mezitím zároveň naslouchat vyprávění toho druhého. Není to nezbytně otázka přijetí příběhu druhého, natož souhlasu s ním. Spíše se jedná o nezbytnou potřebu přijmout jeho legitimitu.“ Moje nedávná návštěva v Indii však také ukázala, jak zranitelní se cítí dokonce i umělci tváří v tvář tlaku davu v ulicích. Sektor obrazového umění v této zemi sehrál ve vzdělávání veřejnosti o náboženské toleranci významnou roli. Některým filmům z Bollywoodu však bylo úspěšně zamezili nestátní herci prostřednictvím zastrašování. Bohužel se zdá, že profesionálové z odvětví audiovizuálního umění obvykle vyhledávají souhlas samozvaných strážců náboženského smýšlení, než se pustí do filmu, který se dotýká veřejných problémů. To ukazuje, jak důležitý je příspěvek umělců do mezikulturního dialogu – nebo by přinejmenším mohl být.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Novináři a právníci také mohou mít vliv, když jejich prohlášení a činy překročí náboženské hranice. Existují nesčetné příklady, kdy si jednotlivci přišli na pomoc a překračovali přitom všechny náboženské hranice. Dále – a zejména – by bylo potřeba, aby politici podstoupili společný brainstorming o způsobech, jak se vyrovnat s novými náročnými úkoly ve světě, který se ještě více globalizuje. Takový brainstorming by nakonec mohl vést ke konkrétním akcím, které se týkají začlenění diverzity, například do projektů bydlení, školních osnov a jmenování do statutárních orgánů. Nakonec bych ráda vznesla čtvrtou otázku: Jak je možné vést mezikulturní dialog účinným způsobem? Existují různé úrovně mezikulturního dialogu – mezinárodní a regionální organizace, jako jsou OSN, EU a OIC, mohou hrát svoji roli při facilitaci platforem pro mezikulturní dialog. Dále nyní nevládní organizace navrhují, aby se kultura míru posílila prostřednictvím dialogu a spolupráce mezi jednotlivci a komunitami různých náboženství a vyznání v rámci Dekády mezináboženského dialogu a spolupráce pro mír OSN, která se pravděpodobně zrealizuje v letech 2011 až 2020. V tomto ohledu se zdá nezbytné, aby existovalo velké množství dobrých iniciativ na globální, regionální, národní nebo místní úrovni. Dovolte mi zdůraznit, že k vytvoření mezikulturního dialogu při nízkých nákladech je také možné použít staré, nové a tvůrčí prostředky komunikace, například prostřednictvím programů dopisování na školách nebo přes chaty na Internetu ke specifickým tématům, pouličního divadla a loutkových představení. Programy celoživotního vzdělávání EU mohou – a již tak činí – sloužit jako skvělé platformy pro mezikulturní a mezináboženský dialog. Různé programy jsou skutečně příklady osvědčených postupů: Comenius usiluje o rozvíjení porozumění různým evropským kulturám a pochopení mezi nimi prostřednictvím výměn a spolupráce mezi školami v různých zemích; více než 1,5 miliónu studentů se již účastnilo ve vysokoškolském výměnném programu Erasmus; program Leonardo da Vinci financuje nadnárodní mobilitu v odborném vzdělávání a přípravě; program Grundtvig poskytuje nové vzdělávací příležitosti, zejména pro dospělé osoby ohrožené sociálním vyloučením a pro starší pracovníky; a nakonec síť Jean Monnet podněcuje učení, výzkum a reflexi o evropské integraci v institucích vysokoškolského vzdělávání po celém světě. Dovolte mi zdůraznit, jak důležité je pro Evropskou unii, aby se pokusila o komunikaci s celým světem, zejména v rámci mezikulturního dialogu. Role vzdělávacích institucí je zásadní. Mohou buďto vštěpovat toleranci, nebo šířit napětí, dokonce už v ranném věku. Důraz proto musí spočívat na osvíceném vzdělávání, které učí děti uznávat existující diverzitu. Existuje významný potenciál dobrovolných školních výměn s jinými zeměmi, jak v Evropě, tak kdekoliv jinde. V tomto ohledu bych ráda zmínila Mezinárodní konzultativní konferenci o školním vzdělávání ve vztahu k náboženství či víře, toleranci a nediskriminaci z roku 2001. Přijala na základě konsenzu Závěrečný dokument z Madridu, který doporučil, aby se učitelům a studentům dostávaly dobrovolné příležitosti k setkávání a výměnám s jejich protějšky různých náboženství a vyznání. Rodina je dalším místem vstupu, kde může být nepředpojatost buďto omezována, nebo podporována, což velice závisí na individuální výchově. Také smíšená manželství – docela přirozeně – přinášejí nové perspektivy a mohou mezikulturní nebo mezináboženský dialog usnadňovat. Podle mého názoru je důležité začít v ranném věku seznamováním s přístupy vašich sousedů nebo jiných náboženství. To by nemuselo nutně vyžadovat daleké cesty, ale například by se to mohlo organizovat jako návštěva vašeho místního kostela, mešity, synagogy, chrámu nebo jiného místa pro bohoslužby a setkání s lidmi v těchto místech. Počet účastníků v takových skupinách – zejména v případě setkání mezi lidmi různých vyznání – by neměl být příliš velký, aby měli účastníci rozmluvy možnost spolu hovořit a osobně se navzájem poznat. Existuje ale několik potenciálních problémů spojených s mezikulturním dialogem – pokud není správně veden, může se změnit v povrchní, mlhavé a neúčinné cvičení. Dále se může mezikulturní dialog také použít jako nástroj ke zdůraznění špatných stránek toho „druhého“. Účastníci se mohu cítit v pokušení přesvědčovat své partnery v dialogu o nadřazenosti svého náboženství nebo kultury. Pokud se týká možného obsahu dialogu, i zde je zásadní otázka, na kterou je třeba odpovědět: Měli by se účastníci také ptát na příslušná náboženství a teologické přístupy každého z nich, nebo by to bylo nebezpečné? Pozitivní stránkou by bylo, kdyby si partneři v dialogu mohli uvědomit podobné přístupy, ale také rozdíly. Tyto rozdíly by mohly být interpretovány jako sporné nebo dokonce urážlivé. Jenom pomyslete na diskusi zaměřenou na takové diskutabilní záležitosti jako: Kdo byl poslední prorok? Měl Bůh syna? Jsou náboženští vůdcové neomylní? Co byste měli nebo neměli jíst? Existuje reinkarnace? Lákavou alternativou by mohlo být zkoumat pouze nesporná témata, která se vůbec nevztahují k teologii, například diskutovat o společných obavách o životní prostředí. Ale může být obtížné taková témata najít a mohlo by to být docela nudné a nakonec by takový přístup zničil účel skutečného mezikulturního a

37

38

CS


mezináboženského dialogu. Nemyslím si, že by pomohlo ke stávajícímu přístupu politické korektnosti přidávat další vrstvu „náboženské korektnosti“. Někdy od diplomatů slyšíte, že se nesmíme zapojovat do kritizování jiných náboženství než našeho vlastního. Ráda bych se však zeptala: Vylučuje dialog možnost kritizovat dogmata jiných náboženství? Podle mého názoru by jednou z možností ve svobodném dialogu také mělo být, aby nakonec jeho účastníci mohli konstatovat rozdílnost svých názorů, a přitom zjevně navzájem respektovat svoje názory a přístupy. (Potlesk) Pokud chce někdo kritizovat náboženství svých protějšků, je samozřejmě radno tak činit informovaným způsobem a pečlivě svá slova vážit. Dále může také pomoci, pokud již byla nastolena vzájemná důvěra mezi různými skupinami. Jsem však pevně přesvědčena, že by bylo chybou držet se takového přístupu, kdy se chrání náboženství samo o sobě, spíše než jednotlivci nebo skupiny věřících, jak potvrzují mezinárodní standardy lidských práv. (Potlesk) Při mnoha příležitostech jsem vyslovila obavy, že kriminalizace tzv. hanobení náboženství může být kontraproduktivní, protože může vytvářet atmosféru netolerance a strachu a může dokonce zvyšovat vyhlídky na prudké reakce. Obvinění z hanobení náboženství by mohlo potlačit legitimní kritiku nebo dokonce výzkum postupů a zákonů, které se zdají porušovat lidská práva, která jsou sankcionována náboženstvím – nebo jsou přinejmenším takto vnímána. Nakonec věřím, že právní stát a fungování demokratických institucí jsou předpoklady pro vytvoření příznivého klimatu, které by vedlo ke skutečnému dialogu a pochopení. Lidé potřebují důvěřovat systému, a tak diverzita v rámci institucí může k vytváření takového prostředí přispívat. Mezikulturní dialog by neměl být vnucován ani vytvářen blahosklonným způsobem. Státní politiky by v tomto ohledu měly dávat prostor pro různá náboženství a vyznání, a tím vytvářet přirozené příležitosti pro interakci a pochopení. To jsou mé myšlenky o tom co, proč, kdo a jak v souvislosti s mezikulturním dialogem. Obávám se, že jsem možná místo podání komplexních odpovědí nastolila řadu nových otázek. Ve svých postřezích jsem již naznačila potenciál – ale také případné pasti – mezikulturního dialogu. Zdá se, že je rozhodující mezikulturní dialog institucionalizovat na různých úrovních ve správném formátu a s širokým výběrem účastníků, a přitom stále umožňovat skutečnou výměnu názorů. Myslím si, že společné deklarace a prohlášení náboženských vůdců jsou důležitá, ráda bych ale využila této příležitosti a zdůraznila zásadní roli základních, zezdola vycházejících iniciativ, konkrétních setkání a společných akcí. jsem také přesvědčena, že je lepší mít válku slov než napětí, která dlouho přetrvávají. Když se sejdou průměrní lidé s teistickým, ateistickým a neteistickým přesvědčením, někteří možná vůbec poprvé, naučí se – doufejme – od sebe mnohé, dokonce i když se nakonec neshodnou na podstatných věcech. Univerzální hodnoty by měly sloužit jako most mezi různými náboženstvími a vyznáními a nepřijímám skutečnost, že univerzální hodnoty lidských práv mohou a měly by být podřízeny společenským nebo náboženským normám. (Potlesk) To může nakonec také vést k posílení univerzálních lidských práv, jak ve smyslu prosazování, tak ochrany lidských práv a svobod. Na závěr bych ráda ocitovala Boutrose Boutrose-Ghali, bývalého generálního tajemníka OSN, který řekl: „Lidská práva, když se na ně díváme z všeobecné perspektivy, nás nutí postavit se čelem k nejnáročnější ze všech dialektik – dialektice identity a odlišnosti, dialektice „já“ a „ten druhý“. Učí nás, tím nejpřímějším způsobem, že jsme v jeden a ten samý okamžik stejní i odlišní.“ (Parlament vzdal řečníkovi poctu ovacemi ve stoje.) Předsedající. – Paní doktorko Jahangirová, velice vám děkuji za váš projev. Naslouchali jsme velice pečlivě tomu, co jste říkala a co vychází z vaší úcty k lidským právům, vašich bohatých zkušeností a podstaty vší důležité práce, kterou děláte. Doufám, že vaše návštěva Evropského parlamentu nám poskytne příležitost k širší spolupráci v našem společném úkolu prosazovat demokracii, mír a rozvoj.

18-06-2008

18-06-2008


CS

PŘEDSEDAJÍCÍ: GÉRARD ONESTA místopředseda

6. Hlasování (pokračování) 6.1. Vnitřní trh s elektřinou (A6-0191/2008, Eluned Morgan) (hlasování) – Před hlasováním: Eluned Morgan, zpravodajka. − Pane předsedající, tato zpráva je první v balíčku opatření, který se zabývá energetickými trhy v EU. Všichni zpravodajové a stínoví zpravodajové na tomto balíčku vzájemně velmi spolupracovali a rádi bychom Radě vyslali zprávu, že máme v úmyslu o tom vyjednávat jako o balíčku, ne jako o řadě jednotlivých zpráv. Existuje jeden aspekt Směrnice o elektřině, kvůli kterému se Parlament velmi rozdělil. Je neobvyklým způsobem rozdělen podle národů, nikoliv politicky podle stran. Ráda bych ale své kolegy naléhavě požádala, aby zprávu zvážili jako celek. Patří do ní boj s energetickou chudobou, lepší práva pro spotřebitele a opatření, která mají zlepšit fungování trhu. – Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 169: Anni Podimata (PSE). – (EL) Pane předsedající, dovolte mi podle článku 150(5) jednacího řádu požádat, aby tento pozměňovací návrh byl zachován na hlasovacím lístku, protože jej podpořilo 40 poslanců. Předsedající. – Měla byste naprostou pravdu, pokud by tento pozměňovací návrh nebyl ukončen v důsledku předchozího hlasování. Mohla jste jej přednést sama, ale protože byl ukončen kvůli předchozímu hlasování, bohužel jej sama nemůžete předložit.

6.2. Podmínky přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (A6-0228/2008, Alejo Vidal-Quadras) (hlasování) – Před hlasováním o článku 2e: Alejo Vidal-Quadras, zpravodaj. − (ES) Pane předsedající, rád bych k článku 2e přidal následující: Přečtu to v angličtině: „Evropská síť operátorů přenosových soustav pro elektřinu shromažďuje veškeré náležité informace týkající se zavádění síťových kódů a předkládá je agentuře k vyhodnocení.“ (Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu.)

6.3. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (A6-0226/2008, Giles Chichester) (hlasování) – Před hlasováním: Silvia-Adriana Ţicău (PSE). - (FR) Pane předsedající, ráda bych požádala o oddělené hlasování o pozměňovacím návrhu 18, protože se zabývá sídlem agentury. Proto žádám o oddělené hlasování. Giles Chichester, zpravodaj. − Pane předsedající, vznáším námitku proti této žádosti. Tato zpráva je balíček, který byl mezi skupinami schválen. Myslím, že není vhodné podávat žádost po stanovené lhůtě a takto balíček otevírat, takže žádám své kolegy, aby spolu se mnou proti tomu vznesli námitku. (Parlament žádost zamítl)

6.4. Ochrana chodců a dalších nechráněných účastníků silničního provozu (A6-0081/2008, Francesco Ferrari) (hlasování)

39

40

CS


6.5. Přizpůsobení některých právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – první část (A6-0088/2008, József Szájer) (hlasování) – Před hlasováním: Janez Lenarčič, úřadující předseda rady. − (SL) Dovolte mi, abych využil této příležitosti a jménem Rady vyjádřil svoji spokojenost z dobrých výsledků dlouhodobé a rozsáhlé práce na tomto technickém dokumentu. Tento dokument bylo možné uzavřít především díky tvořivé spolupráci všech tří orgánů a já bych rád využil této příležitosti, abych poděkoval zejména panu zpravodaji, Józsefu Szájerovi, za jeho spolupráci a odvedenou práci. Nyní, když byla tato část pozměňovacího návrhu dokončena, obě zákonodárné složky, a zejména Evropský parlament, budou moci provádět kontrolu nad výkonnými pravomocemi Komise v souvislosti s mnoha legislativními akty v důležitých oblastech. Na závěr bych byl také rád svědkem pokračování tohoto typu tvořivé spolupráce během nadcházejícího francouzského předsednictví. József Szájer, zpravodaj. − Pane předsedající, v důsledku právě proběhlého hlasování Parlament poprvé získává skutečné právo kontroly a právo veta nad normativními akty výkonné moci Evropské komise, která jsou rovnocenná právům Rady. Přijetím těchto dvou souhrnných balíčků děláme velký krok směrem k eliminaci deficitu demokracie Unie. Rád bych také kolegům připomněl, že naše nová kontrolní pravomoc nad exekutivou EU od nás vyžaduje více práce než dříve. Parlament se musí připravit na nový úkol postupu projednávání ve výborech. Děkuji Radě, zejména slovinskému předsednictví, a Komisi hlavně za to, že se oba tyto orgány vzdávají důležitých a doposud výlučných práv a přiznávají je Parlamentu a oba ztrácejí výlučné pravomoci. Rád bych také poděkoval našim kolegům v příslušných výborech, kteří chápou význam tohoto nového zmocnění Evropského parlamentu. Jejich jednání o tomto dokumentu bylo velice rychlé a pružné. Naše dnešní hlasování velice přispěje k lepší, demokratičtější a mnohem transparentnější Evropské unii. Děkuji za podporu. (Potlesk)

6.6. Přizpůsobí některých právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – třetí část(A6-0086/2008, József Szájer) (hlasování) 6.7. Autonomní celní kvóty SpolečCSství pro dovoz určitých produktů rybolovu na Kanárské ostrovy (A6-0213/2008, Gerardo Galeote) (hlasování) 6.8. Statut evropského veřejného ochránce práv (A6-0076/2008, Anneli Jäätteenmäki) (hlasování) – Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 8: Janez Lenarčič, Úřadující předseda Rady. − (SL) Předsednictvo chce jménem Rady potvrdit svůj souhlas s pozměňovacím návrhem ke statutu evropského veřejného ochránce práv, o němž toto vážené shromáždění hlasuje. Rád bych také využil této příležitosti a poděkoval Evropskému parlamentu a Evropské komisi za jejich tvůrčí spolupráci. Na základě této tvůrčí spolupráce jsme dosáhli dohody o změně statutu v relativně krátké době. Zvláštní poděkování si jménem Komise zasluhují zpravodajka paní Jäätteenmäkiová, předseda Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO) pan Leinen a pan Méndez de Vigo, poslanec Evropského parlamentu. Rada tento významný úspěch vítá. Pevně věříme, že změna statutu posílí důvěru občanů ve správné fungování evropských institucí i celé Evropské unie.

18-06-2008

18-06-2008

CS


PŘEDSEDÁ: PAN DOS SANTOS Místopředseda

7. Vysvětlení hlasování Ústní vysvětlení hlasování – Schválení nových pravomocí místopředsedy Evropské komise Jacquesa Barrota (B6-0306/2008) Urszula Gacek (PPE-DE). - (PL) Pane předsedající, v dnešním hlasování jsem podpořila kandidaturu komisaře Barrota. Tento komisař zaujal jasný postoj v jednáních se Spojenými státy o otázce bezvízové turistiky občanů všech zemí Evropské unie. Komisařův návrh na řešení problémů uprchlíků v duchu solidarity a především na poskytování pomoci zemím jako Polsko, které zodpovídá za zabezpečení vnějších hranic schengenského prostoru, mne navíc přesvědčil, že komisař Barrot má plné pochopení pro problémy spadající pod pravomoc Generálního ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost. – Zpráva: Manfred Weber (A6-0339/2008) Jean-Luc Bennahmias, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, nejprve bych se chtěl omluvit za svou nepřítomnost během rozhodujícího hlasování. Jelikož měl vlak z Paříže do Štrasburku hodinu a čtvrt trvající zpoždění, já a několik mých kolegů jsme nemohli o této směrnici a o usnesení hlasovat. Stejně jako má politická skupina, bych byl rozhodně hlasoval proti usnesení i směrnici. Rád bych zde nyní vyjádřil své obrovské znechucení. Důstojnost tohoto Parlamentu a celé Evropské unie se neslučuje s internačními zařízeními, do nichž umísťujeme desítky, stovky nebo dokonce tisíce našich spoluobčanů, kteří jsou přistěhovalci nebo pocházejí z přistěhovaleckého prostředí. Tohle vše zavání sebeobranou ze strany Evropské unie, což já i má skupina považujeme za nepřijatelné. Samozřejmě, že je dnes třeba činit opatření pro kontrolu přílivu přistěhovalců, avšak obranné kroky, o nichž se právě hlasuje, nejsou správnou odpovědí na ekonomické přistěhovalectví či na přistěhovalectví způsobené klimatickými změnami, které zanedlouho nastanou. Kdyby Evropská unie, Evropský parlament, Komise a Rada poskytovaly rozvojovou pomoc, jež je tak nezbytná, pak by možná měly právo takto reagovat, ale tak daleko ještě nejsme. Ve skutečnosti jsme na 0,38% rozpočtu místo 0,42% poté, co jsme počítali s 0,7%. Dovolte mi říci se vší vážností toto: Stydím se za náš Parlament a stydím se za Evropskou unii, kterou se snažíme budovat, a která by měla být unií otevřenou a vlídnou a schopnou přivítat ve svých řadách všechny občany světa. Sylvia-Yvonne Kaufmann, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, kompromis dojednaný zpravodajem Evropského parlamentu panem Weberem a ministry vnitra o směrnici o vracení přistěhovalců je špatným kompromisem, který zpochybňuje důvěryhodnost Evropské unie v oblasti lidských práv. Moje skupina proto tuto směrnici rozhodně odmítá. Jako spolutvůrce právních předpisů má Parlament právní a morální povinnost docílit pravidel, které jsou přijatelné a především slučitelné s lidskou důstojností. Měl tuto povinnost vykonávat důsledně a za taková pravidla prosazovat. Místo toho parlamentní většina Radě umožnila zavést její vlastní pravidla, a to zkrátka proto, aby mohla směrnice projít v první čtení. Přestože by směrnice mohla zlepšit právní postavení v některých jednotlivých členských státech, patrně proto, že státní právo nestanoví horní hranici doby zadržení, rozhodující je celkový kontext. Směrnice legitimizuje až 18měsíční zadržení lidí, jejichž jediným ‘zločinem’ je, že v Evropě hledali lepší život pro sebe a své rodiny. Stávající praxe při vyhoštění v členských státech podle našeho názoru neospravedlňuje ani neomlouvá to, že se se strádajícími zachází jako s nynějšími či potenciálními zločinci. Místo toho, aby i na evropské úrovni dávaly své požehnání stávající praxi, která porušuje lidská práva ‘nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí’, měly by členské státy hledat trvalé řešení problému přistěhovalectví. Pro naši skupinu to znamená především konečně ustavit legitimní společnou přistěhovaleckou politiku, která chrání lidská práva přistěhovalců a dává perspektivu lidem ve velké nouzi, kteří do Evropy přicházejí a často při tom riskují vlastní život. Evropský parlament v tomto případě promeškal příležitost jednat podle svých povinností a rozhodně se postavit proti Radě.

41

42

CS


Kinga Gál (PPE-DE). - (HU) Také já bych ráda vysvětlila své hlasování o Weberově zprávě. Jako členka tohoto Parlamentu se domnívám, že je důležité schválit tuto zprávu, která představuje první krok ke společné přistěhovalecké.politice Evropské unie. Jako právnička specializovaná na lidská práva a práva menšin se zároveň domnívám, že mé hlasování pro zprávu je oprávněné.Weberova zpráva je výsledkem obtížného jednání o kompromisu, v jehož průběhu se Parlamentu podařilo zajistit, že byla do textu začleněna celá řada stanovisek podporujících humanitární pomoc a lidská práva. V oblastech, v nichž neexistuje žádná regulace, to představuje pokrok. V oblastech, v nichž již panuje značná regulace, to nemůže vyšší standardy zrušit. Jako tomu bývá u všech kompromisů, jsou i v tomto textu určité nedostatky. Chápu proto výhrady vyjádřené náboženskými organizacemi i světskými osobami a souhlasím s nimi, že nemůžeme dovolit, aby byl vznešený jazyk právních předpisů využíván k obcházení norem v oblasti humanitární pomoci či lidských práv. Nemůžeme dopustit, aby byl tento text zdrojem nových tragedií či rozdělování rodin, v životech přistěhovalců, kteří k nám přicházejí hledat humánnější život, bylo již dost utrpení. Děkuji. Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, hlasoval jsem pro Weberovu zprávu, ale musím vám říci, že to bylo s určitými výhradami. Lidé patřící k umírněné a krajní levici ostře vystoupili proti této směrnici. Vylíčili to tak, jako by lidská práva ilegálních přistěhovalců byla směrnicí flagrantně popřena, zatímco ve skutečnosti je tomu naopak. Evropská směrnice bude například v první řadě prosazovat legalizaci pobytu ilegálních přistěhovalců jako přijatelnou politickou alternativu. Členské státy budou rovněž povinny poskytovat bezplatnou právní pomoc ilegálním přistěhovalcům, kteří o ni požádají. Je nepřijatelné umožnit lidem, aby získat práva na základě jejich ilegálního.postavení. Mnohé prvky směrnice mimoto jsou zcela nezávazné. Z tohoto důvodu směrnice některým členským státům umožňuje zadržovat ilegální přistěhovalce delší dobu za účelem jejich vyhoštění. Dalším pozitivním ustanovením je pětiletý zákaz opětovného vstupu po vyhoštění, jehož cílem je zabránit ilegálním přistěhovalcům, aby přicházeli do ostatních států Evropy. Problém přistěhovalectví vyžaduje mnohem více radikálnějších opatření, než jsou ta podpořená v této zprávě, ale je to krok správným směrem. Frank Vanhecke (NI). – (NL) Pane předsedající, dovolte nám se na chvíli podívat na čísla. Asi za 100 let vroste světová populace přibližně sedminásobně, z 1miliardy na 7 miliard lidí. Tato populační exploze nemůže pokračovat bez následků pro prosperující evropský kontinent, který se také musí potýkat s obrovských demografickým deficitem. Problémy spojené s přistěhovalectvím, které dnes máme, jsou samozřejmě velmi vážné, ale jsou ještě stále zvládnutelné v porovnání s tím, co nás postihne v příštích desetiletích. Když se na to díváme z tohoto hlediska, opatření stanovená v této očekávané směrnici o vracení přistěhovalců jsou ve skutečnosti neúčinná a rozhodně nedostačující. Bude třeba udělat daleko víc než jen tato polovičatá opatření, která představují dva kroky dopředu a jeden dozadu, abychom zastavili tento příliv ilegálních přistěhovalců. Nicméně, jelikož malý náznak politiky vracení ilegálních přistěhovalců je lepší než nic, hlasoval jsem pro Weberovu zprávu, ačkoli bez nadšení. Romano Maria La Russa (UEN). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasováním pro Weberovu zprávu jsme dnes možná učinili rozhodující krok k vytvoření širokého rámce opatření proti ilegálnímu přistěhovalectví: opatření, která budou odpovídat bezpečnostním požadavkům značného počtu evropských občanů, z nichž jsou mnozí obětmi trestné činnosti spáchané státními příslušníky třetích zemí. S potěšením zjišťuji a pozoruji, že Evropský parlament, garant univerzálních práv a svobod, konečně vystoupil ve prospěch společné politiky snažící se vyhovět požadavkům členských států v boji proti ilegálnímu přistěhovalectví. Dali jsme jasně najevo, že cílem není jen odhalit ty, kteří zde pobývají nelegálně, ale také zavést jasné, transparentní a rychlé řízení o navrácení ilegálních přistěhovalců. Není to proto jen záležitost kontroly tohoto jevu, jak by řekli někteří, například prostřednictvím zákazu opětovného vstupu … (Předsedající řečníka přerušil) Ignasi Guardans Cambó (ALDE). - (ES) Hlasoval jsem pro několik pozměňovacích návrhů, pro čtyři, abych byl přesný, jejichž záměrem bylo tuto směrnici vylepšit. Přesto jsem hlasoval i pro konečnou podobu směrnice, třebaže tyto pozměňovací návrhy nebyly schváleny. Pevně věřím, že tato směrnice v mnoha zemích Evropské unie podstatně zlepšuje práva nelegálně pobývajících přistěhovalců. To je něco, co nelze popřít: stačí jen porovnat zákony, které v současné době v celé Unii existují. Evidentně to není směrnice, kterou by někteří z nás bývali vytvořili, kdyby byli měli tu možnost, kdyby bylo každému z nás umožněno ji samostatně připravit. Nicméně při postupu spolurozhodování musí existovat rovnováha mezi legitimitou Evropského parlamentu a legitimitou všech národních parlamentů a vlád.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Jsou to národní parlamenty, které nyní nesou velikou odpovědnost při provádění této směrnice, stejně jako musejí Evropská komise a Soudní dvůr její provádění sledovat. Od nynějška jsou omezení práv v členských státech předmětem evropského práva; národní rozhodnutí již v této oblasti neexistují. Carlo Fatuzzo (PPE-DE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, s potěšením zjišťuji, že jsem stále mnoha kolegy obdivován a chtěl bych jim samozřejmě poděkovat za to, že počkali, aby vyslechli důvody, proč jsem hlasoval pro Weberovu zprávu. Pane předsedající, domnívám se, že čelíme něčemu, co se podobá vpádu barbarů do říše římské před více než 2000 lety. Tehdy byla říše římská napadena ozbrojeným vojskem a Římané se chopili zbraní, aby se bránili, za tragických okolností však, jak všichni víme, podlehli. Nyní, když je Evropa cílem obyvatel všech ostatních zemí světa, kteří k tomu mají dobrý důvod, jelikož jsou hladoví, stejně jako byli barbaři a chtěli se přiživit u fontán Říma, má Evropa právo se bránit a zajistit, že ti, kteří chtějí vpadnout na naše území, musejí být dopraveni zpět na hranice. Jean-Claude Martinez (NI). – (FR) Pane předsedající, v Evropě žije 10 milionů ilegálních přistěhovalců. Boeing pojme 300 cestujících. Potřebovali bychom tedy naplnit více než 30 000 Boeingů, abychom vyhověli ustanovením směrnice o vracení ilegálních přistěhovalců. To znamená, že by za tři roky muselo z každého z 27 evropských hlavních měst vzlétnout více než 1000 Boeingů. Z hlediska čísel by to byl zjevně šílený a neuskutečnitelný návrh. Přesto je tu ještě něco šílenějšího. Jelikož přistěhovalectví ve skutečnosti není ničím jiným než sociálním důsledkem ekonomické globalizace, při níž světový kapitalismus nutí pracující spolu soutěžit, to, co děláme je, že vytváříme směrnici, abychom se vypořádali s důsledkem problému. Nevím, jestli se jedná o pokrytectví nebo o něčí představu vtipu, ale v každém případě je to krátkozraké Kočovníci planety zůstávají v pohybu, protože chtějí jíst a pít, postarat se o sebe a vzdělávat se. Jídlo a jeho nedostatek, voda a její distribuce, pandemie a způsob, kterým se šíří, jsou nyní součástí toho, co mají národy světa společné. Čím dříve budeme společně jednat, pustíme se do našich společných problémů a politicky je vyřešíme, tím dříve budeme moci... (Předsedající řečníka přerušil) Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedající, vystěhovalci vedou dezinformační kampaň proti této směrnici o vracení ilegálních přistěhovalců, kterou nazývají ‘směrnicí hanby’. Nejedná se o nic jiného než o dobře naplánované politické divadlo mezi levicí a pravicí. Levice protestuje, aby získala další práva pro přistěhovalce a když je dostane, předstírá, že celý postup je přísný a tvrdý. Dokument v pozměněné podobě ve skutečnosti chrání práva přistěhovalců, které je možno vrátit zpět, a jejich pokračující pobyt v Evropě mnohem více než zajišťuje jejich vrácení do vlasti. Držení lidí v internačních střediscích je velmi okrajové opatření používané až jako poslední řešení a 18měsíční doba zadržení je absolutní horní hranice určená pouze pro výjimečné případy. Ty státy, které mají nižší zákonné hranice, si je ponechají. Lhůta pro dobrovolné vrácení chrání zúčastněné před tím, aby jim byl zakázán vstup na území Evropské unie, a členské státy jsou vyzývány, aby to i pod tou nejmenší záminkou legalizovaly. Jinak řečeno, Francie, která má nejmírnější právní předpisy v celé Evropě, nebude nucena je změnit, natož zaujmout tvrdší linii. Pan Sarkozy možná chce, aby si lidé mysleli opak, a přetvařování levice mu v tom napomáhá. Jedině díky některým pozitivním stránkám tohoto dokumentu... (Předsedající řečníka přerušil) Daniel Hannan (NI). - Pane předsedající, dnešní ráno mělo úžasnou symboliku. Řečníci jeden po druhém vstávali a říkali, že budou respektovat irský lid. Bezprostředně poté jsme v hlasování prosadili tuhle zprávu, který je prvním krokem k vytvoření společné azylové a přistěhovalecké politiky, jež by bývala tvořila značnou část Lisabonské smlouvy. Kdybychom respektování hlasování irského lidu mysleli vážně, místo pokračování v tomto tajném provádění ustanovení tohoto textu bychom začali měnit ty části, jež byly přijaty v očekávání kladného výsledku hlasování, včetně těch týkajících se Evropského útvaru pro vnější činnost a Listiny základních práv. Paní Wallströmová dnes ráno řekla, že je důležité zjistit, proč lidé řekli ne. Proti čemu hlasovali?, zeptala se. Dovolte mi, abych jí s tím pomohl: Tvrdím, že hlasovali proti Lisabonské smlouvě. Prozradil to hlasovací lístek, v němž byli tázáni, jestli chtějí schválit Lisabonskou smlouvu.

43

44

CS


Pan Cohn-Bendit řekl, že by bylo naprosto nesprávné, aby milion lidí rozhodl o osudu půl miliardy Evropanů. S tím rád souhlasím. Dejte i těm pěti stům milionům jejich referenda. Pactio Olisipiensis censenda est! (Potlesk) – Zpráva: Eluned Morgan (A6-0191/2008) Richard Seeber (PPE-DE). - (DE) Pane předsedající, odmítl jsem tuto zprávu, neboť se ve třech důležitých bodech neplní cíl. Za prvé, nebylo možné zajistit přijetí pozměňovacích návrhů 170 a 171, které byly zvláště důležité z hlediska regionálních sítí a bývaly by vedly k výjimkám obhajitelným na základě velikosti. Za druhé, třetí cesta rovněž nebyla přijata. V energetickém sektoru je při plánování důležitá schopnost předvídat, avšak Komise se svým právním a úplným oddělením vlastnictví distribučních sítí a produkce naneštěstí zvítězila. Podle mého názoru je nepravděpodobné, že nás to povede správným směrem. Za třetí, nepodařilo se nám zavést odpovědnost jaderného průmyslu v případě nehody. Ze všech těchto důvodů Rakouská lidová strana (ÖVP) zprávu odmítla a nemohla pro balíček hlasovat. Tomáš Zatloukal (PPE-DE). - (CS) Hlasoval jsem pro zprávu kolegyně Morgan, protože souhlasím s nutností zajistit bezpečnost dodávek plynu a elektřiny, udržitelností trhu s nízkouhlíkovou elektřinou a globální konkurenceschopností. Jak k tomuto cíli dojít, bylo i předmětem včerejší debaty zde na plenárce. Není jednoznačně prokázáno, že naprosté oddělení vlastnictví distribuční sítě a produkce znamená automatické zvýšení investic a lepší výkonnost sítí. V této otázce vidím ještě prostor pro hledání výhodného řešení jak pro spotřebitele, tak i další subjekty, které by chtěly na tento trh vstoupit. Vznik celoevropského trhu s elektřinou není možný bez intenzivnější regionální spolupráce v oblasti mezistátních přenosů a koordinace investičních a provozních aktivit. Podporuji proto posílení koordinačních mechanismů pro regionální spolupráci. Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). - (PL) Pane předsedající, společný trh znamená větší konkurenci a následně i vyšší standardy. Účastníci na trhu jsou proto nuceni patřičně investovat a zvyšovat kapacitu svých distribučních sítí. Výsledkem jsou bezpečnější dodávky a méně problémů s dodávkou energie. Vytvoření vnitřního trhu s energií je velmi důležité, neboť vidíme, že poptávka po energii neustále roste. Vnitřní trh s energií představuje významný krok správným směrem, ale přesto nestačí zajistit energetickou bezpečnost Evropy. Potřebujeme vytvořit společnou energetickou politiku v duchu solidarity. Měly by být navrženy vhodné mechanismy umožňující členským státům vzájemně si pomáhat v případě energetické krize. Ještě důležitější však je, aby Evropa ve vnější energetické politice konečně začala hovořil jedním hlasem. Energetické bezpečnosti lze dosáhnout jedině prostřednictvím soudržné, účinné a především společné politiky. Syed Kamall (PPE-DE). - Pane předsedající, hlasoval jsem pro zprávu poslankyně Morganové. Byl jsem toho názoru, že obsahuje některé velmi důležité prvky. V Evropě zjevně potřebujeme mnohem konkurenceschopnější energetický průmysl, abychom zajistili, že po celé Evropě budou mít všichni prospěch z lepší konkurence, nižších cen a kvalitních služeb za výhodnější cenu. Uvítal jsem především pasáž o decentralizované produkci, a zejména část, v níž se píše: ‘Musíme zajistit, aby se moc vrátila do rukou lidí, podporou místní produkce a mikrovýroby.’ Ti z nás, kteří v rámci programu lokalismu podporují přímou demokracii, by řekli: ‘Proč končit u energie?’ Proč nepřenést více pravomocí v celé řadě oblastí, nejen zpět na národní vlády, ale také na místní komunity – na lidi, kteří mají nejblíže k otázce, jež se právě projednává. Sedím tu se svými kolegy, Danielem Hannanem a Chrisem Heatonem-Harrisem, kteří jsou rovněž členy oné skvělé organizace zvané Hnutí za přímou demokracii. Pokud opravdu věříte v moc lidí, měli bychom na ně zpět přenést pravomoci a zeptat se jich, co chtějí. Když se jich skutečně zeptáte na Lisabonskou smlouvu, jako jsme to udělali my v Irsku, řeknou ‘ne’. Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). - Pane předsedající, já jsem také podpořil zprávu poslankyně Morganové, neboť jsem přesvědčen, že bychom v tomto konkrétním sektoru měli vlastnictví distribučních sítí a produkci úplně oddělit, a zkušenosti členských států naznačují, že úplné oddělení vlastnictví distribuční sítě a produkce vede ke zvýšení investic a výkonnosti sítí. Nicméně chci hovořit také o místní produkci, protože věřím, že to je dobrý krok vpřed, za předpokladu že mají místní projekty podporu místních lidí a přinášejí prospěch místní oblasti. V regionu, jenž zastupuji, ve volebním obvodu Daventry máme řadu návrhů na větrné farmy, které nejsou vítány. Některé již byly zamítnuty, jiné jsou právě předkládány, ale žádný z nich místní oblasti neprospěje. Všechny vycházejí z určitého druhu nového ‘dotovaného zemědělství’ vytvořeného nařízením britské vlády,

18-06-2008

18-06-2008

CS


které stanoví, že je třeba se vydat touto konkrétní cestou obnovitelných zdrojů a nikudy jinudy. To je velice krátkozraký pohled na to, co bychom měli dělat. Pokud se tedy při výrobě naší energie chystáme sestoupit na místní úroveň, určitě bychom měli místním lidem věřit, že se ujmou řešení, která potřebují. – Zpráva: Alejo Vidal-Quadras (A6-0228/2008) Richard Seeber, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, hlasoval jsem pro tuto zprávu. Domnívám se, že je rozumné mít v sektoru energetiky evropský vnitřní trh, a proto potřebujeme síť provozovatelů přenosového systému. Nicméně musíme zajistit, abychom při realizaci vytvořili skutečně rovné podmínky a zároveň dali prostor regionálním výjimkám. Musí být možné poskytovat křížové dotace mezi různými odvětvími energetiky, abychom zajistili dodávky energie do nejvzdálenějších regionů a údolí Evropy i na její ostrovy. Můžeme předpokládat, že dodávání energie do těchto míst je pro společnosti mnohem nákladnější a tudíž méně finančně výhodné, a proto zde potřebujeme dosáhnout patřičné rovnováhy. Mám jednu stručnou poznámku ke svým britským kolegům: pokud vím, konalo se ve Velké Británii dosud pouze jediné referendum, a to o vstupu do Společenství. Možná byste měli změnit svou ústavu tak, aby umožňovala zavedení tohoto nástroje přímé demokracie. To je něco, co bych velmi uvítal.. Syed Kamall (PPE-DE). - Pane předsedající, omlouvám se, že se ujímám slova poněkud opožděně. Tleskal jsem předchozímu řečníkovi, který ve svém projevu učinil velmi důležitý závěr. Mé poznámky se týkají i Chichesterovy zprávy, a proto je raději shrnu do jednoho projevu než abych žádal o slovo dvakrát. Tato zpráva může v něčem upozornit na jeden z možných omylů v myšlení eurokratů a lidí, kteří v této Sněmovně poměrně často zasedají, a to, že, ať už se jedná o jakýkoli problém, musí být řešen na evropské úrovni. Radu evropských energetických regulačních orgánů, v níž spolu spolupracují národní regulační orgány, samozřejmě podporuji. Nezapomínejme však, že místní situaci mohou dosti často nejlépe porozumět právě národní regulační orgány. Nedovolme, aby se z této instituce stal evropský superregulační orgán. Ujistěme se, že regulační orgán rozumí místním drobným rozdílům a je místním lidem skutečně odpovědný. Kdybychom my byli místním lidem odpovědní, pak by měli příležitost hlasovat proti ústavě. – Zpráva: József Szájer (A6-0086/2008) Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). - Pane předsedající, již přemýšlím o své tiskové zprávě a myslím, že začnu proslovem ‘k přeplněné Sněmovně’, ačkoliv bych možná měl spíše říci ‘k přeplněným tlumočnickým kabinám’. Oceňuji, že tu s námi tlumočníci zůstali a místo oběda poslouchají tyhle věci. Jsem anglický fotbalový rozhodčí a proto se bojím každého polského politika v této Sněmovně, který chce takového člověka zabít. Přesto jsem, poté, co jsem včera večer sledoval fotbal, zvláště zápas Francie-Itálie, uvažoval, že by hráči francouzského týmu možná měli udělat to, co dělají politici jejich země, tedy zcela ignorovat výsledek a tak jako tak nastoupit do čtvrtfinále, neboť přesně tohle tu nyní děláme s Lisabonskou smlouvou. Důvod, a možná se, pane předsedající, divíte, jak se hodlám ke zprávě dostat, stejně jako se tomu někdy divím i já, proč Lisabonskou smlouvu nepotřebujeme, je objasněn v této zprávě. Fungování EU se bez této smlouvy nezastaví. Dnes jsme tu s úspěchem hlasovali o podstatných změnách institucionálního uspořádání a žádnou další smlouvu jsme k tomu nepotřebovali. Písemná vysvětlení hlasování – Schválení nových pravomocí místopředsedy Evropské komise Jacquesa Barrota (B6-0306/2008) Rareş-Lucian Niculescu (PPE-DE), písemně. − (RO) Velice oceňuji neústupnost a jistotu, s níž pan Barrot ve svém pondělním vystoupení podporoval práva související s evropským občanstvím a především se svobodou pohybu. Práva a svobody evropských občanů jsou nejdůležitějšími výsledky evropské integrace a neměly by být za žádných okolností ohroženy, a to bez ohledu na důvody, na které by bylo možné se odvolávat. Občané Rumunska, země, kterou v tomto fóru zastupuji, pečlivě a se zájmem sledují diskuse týkající se svobody pohybu, které zaznívají v některých členských státech.

45

46

CS


Rumunští občané v zahraničí, z nichž většinu představují řádní a pilní pracovníci, přinášejí nesporný užitek ekonomikám zemí, v nichž pracují. Očekávají, a jsem přesvědčen, že nejsou jediní, že bude Evropská komise hrát aktivní a jasnou úlohu při obhajobě úplné svobody pohybu. Z celého srdce doufám, že pan Barrot zůstane po celé své funkční období věrný tomuto závazku hájit práva evropských občanů. – Zpráva: Ewa Klamt (A6-0139/2008) Carlos Coelho (PPE-DE), písemně. − (PT) Jsme postaveni před humanitární drama, v němž rodiny nejenže trpí tím, že se jejich příbuzní pohřešují, ale navíc musejí celá desetiletí žít s úzkostí, že nevědí nic o jejich osudu. Z tohoto důvodu považuji za nezbytné, aby spolu všechny zúčastněné strany nadále konstruktivně spolupracovaly a vyšetřování osudů všech pohřešovaných osob na Kypru tak mohlo být rychle uzavřeno. Úloha Výboru pro pohřešované osoby na Kypru (CMP) je také zásadní a to pro identifikaci jakýchkoli nalezených tělesných pozůstatků. Jelikož finanční příspěvek EU na projekt CMP pokrývá pouze období do konce roku 2008, podporuji, aby byla CMP poskytnuta další finanční pomoc a výbor tak mohl pokračovat ve své činnosti i v roce 2009. Tento příspěvek by mu měl rovněž umožnit zvýšit jeho výkonnost, především v terénu, najmout více vědců a zakoupit víc potřebného vybavení. Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Nemáme nic proti tomu, aby kyperský výbor získal další pomoc a finanční příspěvky na svou pokračující činnost, domníváme se však, že by peníze měly být přiděleny Červenému kříži, který má v této oblasti zkušenosti a kvalifikaci. Proto jsme se rozhodli hlasovat proti návrhu. Ewa Klamt (PPE-DE), písemně. − (DE) Jako zpravodajka vítám, že Evropský parlament drtivou většinou schválil usnesení o pohřešovaných osobách na Kypru. Všichni příbuzní pohřešovaných osob mají právo dozvědět se o jejich osudu prostřednictvím exhumace a identifikace pozůstatků. Nalézt pozůstatky svých příbuzných, kteří jsou desítky let nezvěstní, a uspořádat jim důstojný pohřeb je pro řecké a turecké Kypřany jediný způsob, jak uzavřít tuto bolestivou kapitolu v jejich životech, neboť jim to konečně dává určité povědomí o osudu jejich milovaných. Jsem přesvědčená, že to může být důležitý příspěvek k pozitivním krokům směřujícím ke znovusjednocení Kypru. Poskytováním financí již EU aktivně podporuje činnost Výboru pro pohřešované osoby (CMP) na místech exhumace, v antropologických laboratořích a v postižených rodinách. V této souvislosti je důležité, aby Výbor pro pohřešované osoby prováděl veškerá nezbytná vyšetřování a analýzy, dokud jsou ještě k dispozici očití svědci, kteří mohou poskytnout informace o tomto humanitárním problému pohřešovaných osob. Proto považuji za nezbytné poskytnout ze souhrnného rozpočtu Evropské unie na rok 2009 další 2 miliony eur a naléhavě žádám Radu i Evropskou komisi, aby se na této dodatečné finanční podpoře dohodly. – Zpráva: Manfred Weber (A6-0339/2007) Gerard Batten (IND/DEM), písemně. − Hlasoval jsme proti této zprávě, neboť národním státům znesnadňuje vracení ilegálních přistěhovalců. A jakmile získají tito ilegální přistěhovalci v členských státech EU trvalý pobyt, snáze se dostanou do Británie a tím dále zhorší problém ilegálního přistěhovalectví ve Spojeném království. O přistěhovalecké a azylové politice by měly každopádně rozhodovat demokratické národní státy a ne Evropská unie. Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Děkuji, pane předsedající, hlasoval jsem proti Weberově zprávě poté, co byly pozměňovací návrhy skupiny PSE zamítnuty. V této velmi citlivé oblasti jsou právní předpisy nepochybně potřeba, zvláště vzhledem k tomu, že členské státy často sahají ke svévolným výkladům. Současný návrh nicméně obsahuje neodůvodněné chyby. Na příklad předpokládané zacházení s nezletilými osobami bez doprovodu je nepřijatelné stejně jako to, že se do návrhu nepodařilo zahrnout záruky pro osoby v obtížném postavení, jako jsou oběti obchodování s lidmi, těhotné ženy, starší osoby a invalidé.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Další absurditou je ustanovení, podle něhož může být doba zadržení prodloužena, pokud chybí ‘administrativní’ spolupráce ze strany země původu. Situace súdánských uprchlíků bude na příklad záviset na výkonnosti obecních matričních úřadů. Abychom zaručili bezpečnost našich občanů, potřebujeme jednoznačná pravidla, nikoli obtěžování, jež je urážkou lidské důstojnosti. Evropa dnes napsala nepěknou stránku své historie. Michael Cashman (PSE), písemně. − Evropská parlamentní labouristická strana (EPLP) se zdržela hlasování o tomto legislativním návrhu kvůli tomu, že Spojené království není povinno se touto směrnicí řídit, neboť se, v souladu s principy opt-out a opt in, může samo rozhodnout, zda se v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí připojí či nepřipojí k opatřením týkajícím se přistěhovalectví a azylu. Přesto bylo velmi důležité pečlivě zvážit naši odpovědnost, jelikož by to mohlo mít přímý dopad na země, pro něž je tato směrnice právně závazná. Weberova zpráva požadovala řadu pozměňovacích návrhů, jež by bývaly vylepšily zpravodajův návrh. Bylo důležité, aby zpráva zahrnovala konkrétní pozměňovací návrhy doporučené skupinou PSE. Jelikož tyto pozměňovací návrhy nebyly přijaty, zdrželi jsme se hlasování o této zprávě. Jednalo se o tyto návrhy: Pozměňovací návrh 98 zajišťující ochranu nezletilých osob bez doprovodu; Pozměňovací návrh 103 týkající se doby a podmínek zadržení; Pozměňovací návrh 95 definující nebezpečí útěku; EPLP má pocit, že tato zpráva nezvýšila schopnost států EU se účinně a přesto humánně vypořádat s vrácením nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a místo toho již tak složitý a velmi citlivý problém ještě ztížila. Maria da Assunção Esteves (PPE-DE), písemně. − (PT) Směrnice o ilegálním přistěhovalectví představuje neřešitelné dilema. Absence pravidel na jedné straně umožňuje mnohé případy nelidského jednání s přistěhovalci. Na druhé straně panuje o této směrnici, jež je postavena na mnoha neurčitých konceptů a zmínkách o možnosti uvážení členskými státy, jen malá shoda Jinak řečeno, tato směrnice je nedostačující. Kompromisní dohoda nedosahuje ambice evropské Evropy. Parlament má nyní nesplnitelný úkol zvolit si mezi chaosem vedoucím k barbarství a chabými či neúplnými pravidly, aniž by vyvolal jakýkoli rozruch, což by skutečný parlament udělat měl. Kvůli nepříznivým okolnostem nelze od Rady nic víc očekávat a Komise váhá s ustavením evropského fondu solidarity se zeměmi původu ilegálních přistěhovalců a členskými státy v jižní Evropě, kteří tím přímo trpí. Je ironické, že hlasovat čestně dnes znamená hlasovat se zavřenýma očima. Nigel Farage (IND/DEM), písemně. − Hlasovali jsme pro zamítnutí této zprávy, protože nechceme žádnou společnou evropskou přistěhovaleckou politiku. Domníváme se, že by o tom, kdo bude vypovězen z jejich území a za jakých okolností, měly rozhodovat jednotlivé členské státy. Ačkoli téměř nikdy nehlasujeme pro jakékoli právní předpisy, rádi bychom zdůraznili, že jsme hlasovali pro pozměňovací návrh 75, jenž zamítl návrh Komise na ustavení společné vystěhovalecké politiky, avšak nikoli z důvodů udaných skupinou, jež tento pozměňovací návrh předložila. Pro zamítnutí jsme měli své vlastní důvody. Učinili jsme tak bez ohledu na to, že tato směrnice ve Spojeném království neplatí. Naše rozhodnutí při hlasování bylo věcí principu. Patrick Gaubert (PPE-DE), písemně. – (FR) Jsem potěšen, že Weberova zpráva o směrnici o vracení ilegálních přistěhovalců byla velkou většinou schválena. Toto hlasování je jasným dokladem toho, že Evropský parlament neustoupil populistické a agitační kampani, jež byla proti tomuto návrhu směrnice vedena, a místo toho se raději vydal cestou zodpovědnosti a pragmatismu. Parlament ukázal svou vyzrálost a smysl pro etiku, když schválil dokument, který nepochybně zvýší úroveň ochrany poskytované státním příslušníkům třetích zemí žijícím v těch členských státech, v nichž je tato ochrana na nejnižší úrovni, nebo dokonce zcela chybí. Toto hlasování je dvojnásob významné, neboť neruší ty současné národní předpisy, které již dostatečné záruky poskytují, jako je tomu na příklad ve Francii, a zároveň zlidšťují ty systémy členských států, které jsou nejvíce omezující a poskytují nejmenší ochranu.

47

48

CS


Tento text, jenž se netýká žadatelů o azyl, je pouze prvním krokem k vytvoření a základní harmonizaci pravidel týkajících se přistěhovalectví. Neměl by proto být posuzován samostatně, nýbrž jako součást globální politiky EU podporující legální přistěhovalectví, které Evropa potřebuje. Robert Goebbels (PSE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem proti směrnici o vracení ilegálních přistěhovalců. Byl jsem připraven podpořit směrnici, která by, ačkoli by zdaleka nebyla dokonalá, dala užitečné pokyny těm evropským členským státům, které samy žádné zákony týkající se přistěhovalectví nemají, nebo těm, jejichž právní předpisy jsou příliš přísné. Jelikož většina pravicových poslanců a liberálů oněch 10 socialistických pozměňovacích návrhů, včetně těch týkajících se větší ochrany nezletilých, zamítla, spolu s většinou své politické skupiny jsem nakonec hlasoval proti směrnici. Jsem stále přesvědčen, že i když nemůže vyřešit všechny potíže světa, měla by Evropa zůstat otevřena přistěhovalectví, které je pozitivně zaměřeno a sledováno. Proti ilegálnímu přistěhovalectví doprovázenému lidskými tragediemi a neštěstím a také trestnou činností, jež je spojena s ilegálními sítěmi tohoto druhu, je třeba bojovat. Státní příslušníci třetích zemí, kteří přišli nelegálně, by měli vráceni do své vlasti, avšak musí se to učinit takovým způsobem, jenž je hoden zákonně ustaveného státu. Byl jsem připraven podpořit směrnici, jež by, třebaže by zdaleka nebyla dokonalá, dala užitečné pokyny těm devíti evropským členským státům, které nemají žádné vlastní přistěhovalecké zákony, nebo těm, jejichž právní předpisy jsou příliš přísné. Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Strana Červnová kandidátka zastává k této zprávě i ke kompromisu podporovanému některými politickými stranami velmi kritické stanovisko. Uprchlická politika země je čistě státní záležitost a musí být určována v souvislosti s právní kulturou dané země. EU činí prostřednictvím této zprávy významný krok k zavedení evropské přistěhovalecké politiky, která těžce dopadne na ilegální přistěhovalce. Na obzoru je svévolné a systematické zadržování osob, kteří nespáchali žádný zločin, nýbrž pouze překročili mezinárodní hranice. Zpráva navrhuje, že by lidem mělo být, bez ohledu na jejich situaci, po dobu pěti let zcela zakázáno vstoupit na evropské území, což ve svém důsledku znamená pevnost Evropu. EU má být unií hodnot, jež považuje lidská práva a lidské hodnoty za posvátné, ale tento návrh tomu naprosto odporuje. Organizace jako Agentura OSN pro uprchlíky (UNHCR) a úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, jejichž úkolem je prosazovat lidská práva bezbranných lidí a určovat přijatelná pravidla a zásady humánního jednání, již existují. Červnová kandidátka tuto správu zamítá a doufá, že ostatní poslanci učiní totéž. Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Návrh na zamítnutí této ostudné směrnice, který jsme předložili, byl bohužel kvůli spojenectví pravice a sociálních demokratů většinou této Sněmovny sám zamítnut. Prostřednictvím našeho hlasování jsme se pokusili zabránit uskutečnění dohody uzavřené v Radě, neboť je jejím záměrem vytvořit přistěhovaleckou politiku Společenství, která je omezující, selektivní a kriminalizující a jež nerespektuje lidská práva přistěhovalců. Četné nepřijatelné stránky této směrnice zahrnují: možnost zadržovat přistěhovalce po dobu až 18 měsíců; zadržování rodin, dokonce i těch s nezletilými osobami; vyhoštění nezletilých, aniž by museli být předáni členovi své rodiny či soudně jmenovanému poručníkovi a zákaz vstupu do zemí EU po dobu až pěti let pro přistěhovalce, jenž byl vyhoštěn. Pokud chtějí instituce EU přijmout opatření na ochranu přistěhovalců, měly by navrhnout, aby členské státy ratifikovaly Úmluvu OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin. Důstojnost lidí nemůže být zpochybňována. Jejich práva musejí být chráněna a uznávána, bez ohledu na stav jejich dokumentace. Nesmíme zavádět politiky, které porušují lidská práva a kriminalizují muže a ženy, kteří pouze usilují o práci a, v mnoha případech, o základní právo na život. Erna Hennicot-Schoepges (PPE-DE), písemně – (FR) O lidských právech nelze smlouvat. Zbavení svobody, které stanoví tento dokument, je vážným činem, i když je to jen na omezenou dobu. Proč místo internačních středisek nemluvíme o vítání těch, kteří dorazí na území Evropy, a o přijímacích zařízeních?

18-06-2008

18-06-2008

CS


Desítky let víme o tom, že mají pašeráci zájem na obchodování s lidmi a že se na dodávání těchto ilegálních pracovníků, kteří jsou špatně placeni a bydlí v nevyhovujících podmínkách,.podílejí spolupachatelé. Domnívám se, že naléhavě potřebujeme právní opatření, jež zabrání aktivitám těchto pašeráků a obchodníků s lidmi. Co se týká dobrovolných politik vracení přistěhovalců, jejich podpora pomocí politiky cílené spolupráce by vyslala lepší signál než uvěznění těch, kteří se ničím neprovinili. Nevlastníme svět, nemáme právo se považovat za pány kontinentu a dokonce i zákonně ustavené státy jako naše nejsou oprávněny porušovat právo osoby na její integritu. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Hlasoval jsem proti Weberově zprávě a odsuzuji požadavky navrhované směrnice o vracení přistěhovalců. Směrnice umožní členským státům zadržovat přistěhovalce až na 18 měsíců, a to i z důvodů, které jsou mimo jejich kontrolu. Tohle není výrazem civilizované přistěhovalecké politiky a zaostává to za standardy, které bychom měli od EU očekávat. Mikel Irujo Amezaga (Verts/ALE), písemně. − (ES) Hlasoval jsem proti této zprávě: jedná se o velmi ožehavé téma, jelikož se týká stále více lidí, a fakt, že je považováno spíše za logistický než za lidský problém, je nesnesitelný. Mnohá z ustanovení jsou prostě nepřijatelná: zavedení zákazu opětovného vstupu na evropské území až na pět let, možnost zadržovat rodiny a nezletilé osoby bez doprovodu, možnost poslat lidí zpět přes tranzitní zóny, nízká úroveň ochrany poskytované lidem, jimž hrozí oddělení, skutečnost, že umožňuje zadržovat žadatele o azyl, a nedostatek významných záruk souvisejících s rozhodnutím o vrácení a o uvalení vazby. Navíc je přistěhovalectví úzce spojeno s rozvojovou politikou. EU musí učinit patřičná opatření a poskytnout pomoc nezbytnou k zajištění opravdového rozvoje ve třetích zemích. Legálně ani nelegálně pobývající přistěhovalci si své postavení nevybrali: nemohou zůstat ve své vlasti, neboť v mnoha případech nejsou uspokojeny jejich základní potřeby. V 21. století je to skutečnost, za kterou bychom se měli stydět. Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. − Navrácení ilegálních přistěhovalců do země původe je velmi kontroverzní téma. Už jen širší výklad Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951 ve znění Protokolu z roku 1967 a úmluva OSN o právech dítěte z roku 1989 takovou aktivitu ve většině případů znemožňuje. Pokud krom výše uvedeného vezmu-li v potaz kritické připomínky výborů (např. Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, LIBE), musím konstatovat, že směrnice, která umožní internování po dobu 18 měsíců i podmínky, zjištěné v internačních střediscích při návštěvě poslanců, tento dojem jen zesilují. Pokud se někdo dopustí trestného činu, má být potrestán, včetně těch, kteří ilegálně a ve špatných podmínkách tyto státní příslušníky třetích zemí zaměstnávají. Tuto směrnici skupina GUE/NGL rozhodně nemůže podpořit. Romano Maria La Russa (UEN), písemně. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnes jsme hlasováním pro Weberovu zprávu možná učinili zásadní krok k vytvoření širokého rámce opatření proti ilegálnímu přistěhovalectví: opatření, která odpoví na bezpečnostní požadavky značného množství evropských občanů, z nichž jsou mnozí obětmi trestné činnosti spáchané státními příslušníky třetích zemí. S potěšením konstatuji, že Evropský parlament, garant univerzálních práv a svobod, konečně vystoupil ve prospěch společné politiky, aby vyhověl potřebám členských států v boji proti ilegálnímu přistěhovalectví. Dali jsme jednoznačně najevo, že cílem není jen odhalit ty, kteří zde pobývají nelegálně, ale rovněž zavést jasné, transparentní a rychlé řízení o navrácení přistěhovalců. Není to jen záležitost kontroly tohoto jevu, na příklad pomocí zákazu opětovného vstupu, ale také poskytování pomoci nezletilým. Tato opatření jsou zaměřena na úzkostlivé respektování lidských práv v přijímacích centrech. Proti ilegálnímu přistěhovalectví je nutné bojovat zejména uzavíráním dohod se zeměmi původu, jež nemohou nečinně stát a sledovat vývoj této tragedie, která již má nejen národní, ale i celoevropský rozměr, a vysláním jasného signálu těm, kteří se chystají do Evropy nelegálně vstoupit. Náš kontinent není pro nikoho územím určeným k dobývání a je třeba respektovat nejen práva, ale i určité povinnosti. Carl Lang (NI), písemně. – (FR) Z řad umírněné a krajní levice zaznělo mnoho hlasů stigmatizujících Weberovu zprávu, parlamentní výklad směrnice o vracení ilegálních přistěhovalců, jež úplně nepřináší to, co je v oblasti přistěhovalecké politiky potřeba. Stěží si troufáme konstatovat zřejmé, tj. že ilegální překročení hranice bez víza či povolení k pobytu je nezákonným činem a mělo by být podle toho posuzováno.

49

50

CS


Záměrnou ztrátou svých dokumentů či odmítáním prozradit, odkud pocházejí, aby nebyli vráceni do země svého původu, jsou ilegální přistěhovalci, a jenom oni, zodpovědní za dobu svého zadržení, o níž se někteří mylně domnívají, že je příliš dlouhá. Mluvení o lidských právech jenom zakrývá skutečnost této situace: Evropa je zaplavena ilegálním přistěhovalectvím, které v podstatě nelze kontrolovat, a k tomu dochází vedle legálního přistěhovalectví, jenž je státními i evropskými orgány podporováno. Weberova zpráva, třebaže je pro svůj záměr nedostačující, je krokem správným směrem. Doufám, že je to pouze první etapa. Uvědomují si konečně národní vlády a Evropský parlament rozsah tohoto problému? Je na to již nejvyšší čas ... Roselyne Lefrançois (PSE), písemně. – (FR) Dokument, jenž byl dnes schválen, znamená úplné přehodnocení toho, čeho bylo dosaženo ve výboru LIBE, který připravil cestu pro podstatné vylepšení původního návrhu Komise. Tento takzvaný kompromis ve skutečnosti nepřinese žádné změny, jež by mohly zvýšit míru ochrany poskytované osobám žijícím v těch členských státech, které mají nejméně přijatelné přistěhovalecké politiky. Prvním důvodem je omezený rozsah tohoto dokumentu, jenž se netýká žadatelů o azyl ani osob, které byly zadrženy při kontrolách na hranicích, přestože obě skupiny představují podstatnou část všech ilegálních přistěhovalců. Dalším závažnějším důvodem je, že dává členským státům příliš volnosti v klíčových otázkách jako jsou práva nezletilých a délka doby zadržení. Ta byla nyní prodloužena na 18 měsíců, oproti šesti měsícům navrhovaným v Evropském parlamentu socialistickou skupinou. Stydím se za to, že většina této Sněmovny podpořila myšlenku na tak dlouhou dobu zavřít lidi, jejichž jediným proviněním je, že sem přišli hledat lepší životní podmínky, a kteří jsou často velmi zranitelní. S klidným svědomím jsem hlasovala proti tomuto dokumentu. Pokud jsou skutečně potřeba nějaká základní společná pravidla, pak by měly být vypracovány jako součást zodpovědného a lidského přístupu k ilegálnímu přistěhovalectví a v žádném případě by neměly být zaváděny za cenu obětování základních práv a hodnot, které jsou nám drahé. Marine Le Pen (NI), písemně. – (FR) Tolik medializovaná směrnice o vracení ilegálních přistěhovalců, navržená Komisí v Bruselu a zcela neoprávněně stigmatizovaná umírněnou a krajní levicí jako ‘směrnice hanby’ porušující lidská práva, byla právě k jejich značné nelibosti Evropským parlamentem schválena. Tato směrnice, jež má zajistit návrat ilegálních přistěhovalců, však není vůbec represivní. Nekriminalizuje přistěhovalce, kteří do Evropy přišli nelegálně. Naopak jim dává možnost volby mezi legalizací svého pobytu a dobrovolným návratem a k tomu všemu jim poskytuje privilegia a záruky chránící základní lidská práva. A co říká směrnice o právu lidí se bránit a nepodlehnout celosvětovému přistěhovalectví? Nic. Pevnost Evropa, ostře odsuzovaná všemi médii ve Francii i jinde, neexistuje. Je to iluze vytvořená proto, aby pod pláštíkem zdánlivé represe uvolnila cestu právním předpisům, které jsou přistěhovalectví a přistěhovalcům příznivě nakloněny. Tohle není dobrá směrnice. Je to všechno přetvářka. Přesto má jeden klad, a to, že představuje první krok k politice, jež tolik nenahrává přistěhovalectví. Neměla by zakrýt skutečnost, že jsou připravována další opatření, jako evropský systém modrých karet zaručující zaměstnavatelům dostatek legálních přistěhovalců, ani, že deklarovaným cílem těchto opatření je pouze podpořit přistěhovalectví do Evropy. Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. − (DE) Hlasovala jsem pro Weberovu zprávu, neboť se domnívám, že Evropská unie může bojovat proti ilegálnímu přistěhovalectví a předcházet mu jedině pomocí společných pravidel, které jsou sice přísné ale spravedlivé. Tato směrnice o vracení ilegálních přistěhovalců je úspěšným začátkem společné evropské přistěhovalecké politiky. Evropa se může otevřít legálnímu přistěhovalectví jedině, pokud bude ilegální přistěhovalectví jasně definováno a na základě společných pravidel účinně řešeno. Směrnice podle mého názoru patřičně přihlíží k humanitárním zájmům o postup při vyhoštění, především zavedením maximální šestiměsíční doby zadržení. Vzhledem k tomu, že devět členských států včetně Lucemburska předtím žádnou horní hranici doby zadržení nemělo, je to významný krok vpřed.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Osoby, jichž se postup při vyhoštění týká, budou mít nyní také právo na opravný prostředek před soudem či tribunálem, aby se mohli proti postupu odvolat, a to včetně Evropského soudního dvora jako poslední instance. Zajišťuje rovněž bezplatnou právní pomoc lidem, kteří nemají potřebné finanční prostředky. To bude znamenat konec svévolné politiky vyhošťování prováděné některými členskými státy a posílení právního státu. Chtěla bych také objasnit, že 18měsíční maximální dobu zadržení, kterou je možné uložit prodloužením šestiměsíční doby o dalších 12 měsíců, lze použít jedině v extrémních a výjimečných případech. Počítá se s ní pouze v případě, pokud daná osoba představuje hrozbu pro veřejnou bezpečnost, nebo, aby se zabránilo hrozícímu nebezpečí útěku. Ramona Nicole Mănescu (ALDE), písemně. − (RO) Návrh směrnice, o němž jsme včera jednali a dnes hlasovali, se poprvé a přímo blíží k evropské přistěhovalecké politice stanovením norem a postupů při vyhoštění přistěhovalců nelegálně pobývajících na území členských států. Vedle právní harmonizace postavení přistěhovalců bylo pro tuto směrnici další skutečnou výzvou nalézt kompromis, jenž by byl v souladu s lidskými právy a svobodným pohybem osob a zároveň bral v úvahu potřebu individuální a především kolektivní bezpečnosti. Většina členských států přistěhovalectví zažila a kroky podniknuté jejich vládami se lišily podle počtu přistěhovalců. Z tohoto důvodu se domnívám, že zpráva pana Webera tyto rozdíly mezi přistěhovaleckými politikami členských států usměrňuje tím, že bere v úvahu principy každého právního systému a zavádí společné normy a postupy při provádění těchto politik. Proto mohu říci, že jsem hlasovala pro tuto zprávu právě kvůli tomuto jednotnému přístupu k přistěhovalectví. Opatření jako dobrovolný návrat do země původu , dočasné zadržení a zvláštní pozornost věnovaná ochraně nezletilých osob bez doprovodu stejně jako přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání nejsou porušením Evropské úmluvy o lidských právech, nýbrž naopak důkazem, že Evropská unie učinila další krok k vytvoření společné politiky v oblasti ilegálního přistěhovalectví. Ráda bych rovněž pogratulovala Radě a panu Weberovi k dojednanému kompromisu. Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. – (NL) Války, diktatury, diskriminace, přírodní katastrofy a chudoba nutí lidi z Afriky a Asie utíkat do Evropy. Pro mnoho uprchlíků to není věc volby lepších životních podmínek, nýbrž čistě věc přežití. Summit v Tampere se v roce 1999 pokusil snížit příliv uprchlíků do řady členských států EU. Nedovolával se vzájemné solidarity k tomu, aby byli uprchlíci na území států EU rovnoměrněji rozmístěni, nýbrž pouze podstatně zpřísnil vstup do Evropy přes její vnější hranice. V posledních letech dochází stále častěji k tragickým situacím. Mnoho lidí se utopí v moři a pokud se přece jen dostanou na pevninu, jsou na určitou dobu zavřeni, donuceni k ilegalitě nebo jsou nuceně posláni zpět do země, v níž nemohou přežít. Weberova zpráva a pokus dosáhnout dohody s Radou při prvním čtení situaci ještě zhoršily. Z mnoha stran se proti tomu oprávněně ozývá odpor. Pokud bude i přes tento odpor přijata, bude možné, aby byli lidé bez soudního procesu šest měsíců zadržováni, bude snazší vyhošťovat děti a ti, kteří byli vyhoštěni, budou mít na 5 let zakázáno do EU cestovat bez ohledu na to, zda se za tuto dobu situace v zemi jejich trvalého pobytu.zhoršila. Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Většinu z odhadovaných 42 milionů uprchlíků v roce 2007 tvořili ekonomičtí přistěhovalci, kteří spadli do pasti nastražené podvodníky a riskovali své životy, aby dosáhli Eldoráda. To vede nejen k nesčetným lidským tragediím, ale také to zatěžuje sociální systémy cílových zemí a zavaluje soudy beznadějnými žádostmi o azyl, což ještě ztrpčuje život těm, kteří by skutečně mohli mít na azyl nárok. V minulosti některé členské státy lákaly další miliony ilegálních přistěhovalců pomocí hromadných legalizací pobytu či minimální dobou zadržení, po němž následovalo automatické udělení povolení k setrvání v zemi. Ačkoli jsou opatření navrhovaná ve směrnici o vracení ilegálních přistěhovalců až příliš nedůsledná, jsou alespoň krokem správným směrem, zvlášť když je navrhovaná minimální doba zadržení přísnější než jaká je v současné době stanovena některými členskými státy, což je důvod, proč jsem pro zprávu hlasoval. Cristiana Muscardini (UEN), písemně. − (IT) Ráda bych poblahopřála svým kolegům ve výboru LIBE ke kompromisu dojednanému s Radou. Je to poprvé, co se Unie dokázala vybavit společnými pravidly pro vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Je chvályhodné, že cílem směrnice je stanovením společných transparentních řízení o navrácení přistěhovalců zajistit lidské zacházení s těmi,

51

52

CS


jichž se to týká, a zlepšit spolupráci jak se státními orgány zemí původu tak mezi členskými státy, mimo jiné i zavedením zákazu opětovného vstupu platného v celé Unii po dobu nejvýše pěti let. Dobrovolný návrat, doba předběžné vazby, spolu s alternativami používanými v některých případech, organizace vazebních zařízení, zákaz hromadného vracení, zvláštní zacházení s nezletilými a zranitelnými osobami po přijetí rozhodnutí o vrácení a zachovávání jednoty rodin, tohle vše jsou pozitivní rysy návrhu směrnice stejně jako bezplatná právní pomoc, pokud je vyžádána, při odvolávání se proti nařízení o vystěhování. Hlasuji pro toto opatření s vědomím, že s ilegálním přistěhovalectvím bude možné účinněji bojovat prostřednictvím společných a transparentních pravidel. Tato pravidla zvýší bezpečnost našich občanů a tím opět potvrzují, že když jde o společné problémy, jako například o ty související s přistěhovalectvím, musí Evropa mluvit jedním hlasem a potvrdit, že koncepty přijetí a zákonného jednání jsou od sebe neoddělitelné. Robert Navarro (PSE), písemně. – (FR) Většina Evropského parlamentu dnes schválila návrh směrnice o vracení ilegálních přistěhovalců. Tento návrh směrnice, jehož cílem je zavedení minimálních společných standardů pro zacházení s ilegálními přistěhovalci, měl být původně odpovědí na tragické situace, k nimž často dochází ve zhruba 224 internačních táborech rozptýlených po celé Evropě. Je to rozumná iniciativa, jelikož víme, že některé země nemají vůbec žádná pravidla ani hranice pro zadržování ilegálních přistěhovalců. Během hlasování ve výboru učinili socialističtí členové významný pokrok stanovením nezbytných záruk lidských práv, které v původním návrhu chyběly. Tyto byly nyní Radou a zpravodajem skupiny PPE odstraněny, neboť se zdá, že dávají přednost represivnějšímu balíčku opatření v naději, že to odradí ty, kteří jsou již ve stavu zoufalství. Výsledkem je směrnice, jež schvaluje postup kriminalizování přistěhovalců, jejich nepřetržité dlouhotrvající shromažďování v hrozných podmínkách a oddělování nezletilých osob od jejich rodin, zatímco takzvané záruky práv na právní pomoc a na odvolání budou ve skutečnosti ponechána členským státům k uvážení. To je prostě zcela nepřijatelné a odporuje to hodnotám, které chce Evropa ztělesňovat. Proto jsem se rozhodl hlasovat proti tomuto textu. Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Konzervativní většina v Evropském parlamentu opět ignorovala hlas občanů i zdravý rozum. Schválení ‘směrnice hanby’ ve snaze vytvořit pevnost Evropu zbavuje přistěhovalce jejich základních lidských práv a odsuzuje je k životu v ilegalitě. Skandální a nelidská smírčí dohoda Rady je v rozporu se stávajícím mezinárodním právním systémem. Přísliby větší ochrany přistěhovalců v Evropě jsou v naprostém rozporu s chmurnými obrazy z ‘přijímajících’ středisek. Evropa se nemůže skrýt za tento nepřijatelný právní předpis a zavřít přistěhovalcům dveře. Vláda Nové demokracie (ND) a poslanci této strany v Evropském parlamentu, kteří aktivně podpořili dnešní rozhodnutí, jsou za to velkou měrou odpovědní. To, co pan Karamanlis řekl před televizními kamerami, když před několika dny na ostrově Samos navštívil přijímací středisko pro přistěhovalce, je v rozporu s kroky Nové demokracie. Tobias Pflüger (GUE/NGL), písemně. − (DE) Důvody, proč jsem hlasoval proti směrnici o vracení ilegálních přistěhovalců, jsou následující: Směrnice dojednaná ministry vnitra států EU pro takzvané ‘nelegálně pobývající státní příslušníky třetích zemí’ zavádí nejen případnou 18měsíční dobu zadržení před vyhoštěním, ale stanoví také pětiletý zákaz opětovného vstupu pro uprchlíky, kteří již byli vyhoštěni. Následkem této směrnice hrozí přibližně 8 milionům občanů třetích zemí, kteří nemají platné povolení k pobytu, zadržení a vyhoštění do jejich ‘domovských zemí’. Směrnice kromě toho umožňuje zadržení a vystěhování nezletilých osob bez doprovodu, což jednoznačně porušuje Úmluvu OSN o právech dítěte. Existují plány vyhostit přistěhovalce do tranzitních zemí, které nejsou jejich domovskými zeměmi. Mnoho procesních záruk a zákonných práv přistěhovalců na odvolání se proti vyhoštění z konečné verze textu zmizelo, což by mohlo ohrozit i práva těch přistěhovalců, kteří mohou požádat o azyl. Směrnice zkrátka vytváří základ pro stigmatizaci a kriminalizaci přistěhovalců, kteří, aniž by spáchali jakýkoli zločin, budou zbaveni své svobody a budou drženi v internačních zařízeních v podmínkách nehodných lidské důstojnosti. Směrnice narušuje evropské a mezinárodní normy lidských práv dalším zhoršením životních podmínek přistěhovalců. Toto nové opatření odpovídá logice azylové a přistěhovalecké politiky členských států EU uplatňované od roku 1990, jež se vyznačuje neustálým rušením práv přistěhovalců. Nyní je zapotřebí postavit se proti provádění této směrnice.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Lydie Polfer (ALDE), písemně. – (FR) Cílem návrhu směrnice o vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetí zemí je dát Evropské unii společnou přistěhovaleckou politiku stanovením kritérií maximální doby předběžné vazby, upřednostňováním dobrovolného řízení o navrácení a ustavením zákazu opětovného vstupu na území Evropské unie pro ty, kteří byli vyhoštěni. Navrhovaný text je kompromisem a stejně jako všechny kompromisy i tento lze vylepšit. Šestiměsíční maximální doba zadržení, kterou lze prodloužit na 12 měsíců, je na příklad mnohem delší než maximální doba vazby stanovená v mé zemi, tj. v Lucembursku, kde jsou to 3 měsíce. Dokument na druhé straně stanoví jisté záruky pro rodiny a malé děti a upřesňuje podmínky týkající se zákazu vracení uprchlíků do země původu. Jelikož tato záležitost spadá pod postup spolurozhodování, má v ní Parlament stejné postavení jako Rada ministrů a zamítnutí by vedlo ke zpožděním, jež by tento velice citlivý problém zhoršila. Z tohoto důvodu jsem, navzdory určitým výhradám, hlasoval pro návrh směrnice. Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Území se společnými vnějšími a žádnými vnitřními hranicemi musí harmonizovat určitá pravidla pro vstup, pohyb, trvalý pobyt a odchod státních příslušníků třetích zemí. Prosperující ekonomika a sociální stát s vysokou úrovní ochrany, v porovnání se sousedními zeměmi, musí stanovit pravidla a podmínky pro vstup státních příslušníků třetích zemí. Regulace a jistá soudržnost v pravidlech různých oblastí se společnou hranicí jsou proto nezbytné. Při tom je nutné mít na paměti, že přistěhovalectví je výhodou a přínosem pro cílové země a potenciální výhodou i pro země původu za předpokladu, že je regulované a legální. Také je nutné pamatovat, že když projevíme lidskost a přivítáme lidi, kteří jsou v nesnázích, je to znamení civilizovanosti, kterou nemůžeme ignorovat. Podporuji podstatu této zprávy, neboť nás nenutí omezit naše záruky, ale ve skutečnosti je zavádí tam, kde dosud chybějí, i když v nedostatečné míře. Konečně, domnívám se, že byla v rozpravě o tomto tématu opomenuta jedna skutečnost. Cíl přistěhovalců, přinejmenším těch vnitroevropských, se mění. Vezmeme-li v úvahu, že přistěhovalecké proudy jsou jedním z nejvíce vypovídajících ekonomických ukazatelů, zaslouží si tato skutečnost více pozornosti. Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Není to tak, že bych nepovažoval tento text v některých bodech za nedostačující, zejména v těch týkajících se zadržování nezletilých osob a zdraví, ale konečně zde po třech letech jednání s Radou máme tento kompromis, jenž byl dosažen některými členskými státy a který nyní zavádí pravidla pro země, které nikdy žádná neměly, a, což je rozhodující, nezakazuje ostatním zemím ponechat si vlastní právní předpisy, nebo jít ještě dál a zavést dokonce ještě pružnější zákony. Neschvaluji tento hon na čarodějnice, jenž dnes opět někteří vedou proti těm, kteří se pokoušejí přistěhovalectví do Evropy omezit. Ne, Evropa není pevností. Každý rok sem legálně přicházejí téměř dva miliony přistěhovalců. Ne, směrnice nezavádí 18měsíční zadržení: obecným pravidlem je maximálně šest měsíců, ačkoli je třeba připomenout určité přísné výjimky v těch devíti zemích, které mají neomezenou dobu zadržení. V Belgii je na příklad průměrná doba zadržení 22 dní. Hlasovat dnes proti návrhu je snadný únik před problémem, jenž sice vyvolá pozornost, ale v tomto případě jsem přesvědčen, že to nijak neposlouží těm, jichž se to týká, především samotným přistěhovalcům, jimž musíme pomoci a některým z nich i domluvit. Luca Romagnoli (NI), písemně. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasuji pro zprávu pana Webera. Evropa konečně začíná zodpovědným a účinným způsobem řešit problém ilegálního přistěhovalectví. Směrnice o vracení ilegálních přistěhovalců je prvním krokem směřujícím k potřebné politice boje proti tomuto jevu. Ilegální přistěhovalci musejí být donuceni odejít z Evropy se vší náležitou úctou k minimálním standardům zajištujícím, že se těm, jichž se to týká, dostane lidského zacházení. Jak jsme vždy tvrdili, ilegální přistěhovalectví je velmi vážný problém a odpovědnost za jeho řešení by měla být přenechána jednotlivým členským zemím. Tento problém je však často celoevropský, a proto nelze přenést veškerou odpovědnost a náklady na některé země, a především Itálii. Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Nepřiměřeně dlouhá doba zadržení je jedním z nejdůležitějších důvodů pro mé hlasování. Možnost zavřít dospělé a dokonce i děti na celých 18 měsíců jde už přehnaná, zejména proto, že mají být zadrženi rovněž v případě, pokud země jejich původu nespolupracuje a neposkytne patřičné dokumenty. Ne vlastní vinou se často nemohou vrátit. Skutečnost, že lidé nelegálně pobývající na

53

54

CS


území EU mohou být posláni zpět do země, přes níž cestovali, také není žádným řešením. Zákaz opětovného vstupu na dobu až pěti let se neslučuje s myšlenkou, že by se lidem mělo v Evropě dostat ochrany, pokud ji potřebují. Toto opatření rovněž povede k nezákonnému obchodování s lidmi a k překupnictví. Unie naléhavě potřebuje dohody o tom, kdo smí na její území vstoupit, avšak nyní zaměřuje většinu svého úsilí na vyhošťování. V důsledku toho je návrh jednostranný a značně nevyvážený. Takovéto dohody mají smysl jedině, pokud lidem bez platných dokumentů nabízejí právní ochranu. Tento kompromis ji však bohužel v dostatečné míře nenabízí. Evropské přistěhovalecké politice bych nijak nepomohl, kdybych pro něj hlasoval. Catherine Stihler (PSE), písemně. − Vypuštění pozměňovacího návrhu 98 týkajícího se zacházení s nezletilými osobami bez doprovodu, tj. s dětmi, a pozměňovacího návrhu 103 o podmínkách, trvání a legitimitě zadržování přistěhovalců je velmi skličující pro ty z nás, kteří věří v lidskou důstojnost. Daniel Strož (GUE/NGL), písemně. − Domnívám se, že návrh směrnice o společných normách a řízení v členských státech o navrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí je návrhem špatným. Je totiž snahou „řešit“ administrativními a represivními postupy závažný problém, který vyžaduje v prvé řadě řešení politické směřující k odstraňování příčin nelegální migrace. Návrh zprávy předložené Manfredem Weberem plénu Evropského parlamentu obsahuje jen více či méně kosmetické úpravy, které podstatu věci neřeší. Zavedení represivních opatření vůči tzv. nelegálním přistěhovalcům, jakým je tzv. předběžná vazba, a jejich zadržování v hrozných podmínkách, jaké panují v některých internačních střediscích (podle zjištění výboru LIBE), je v rozporu s mezinárodněprávními úmluvami na ochranu lidských práv. Nadto se objevuje jeden zásadní problém ve vysvětlujícím prohlášení a tedy v celkové koncepci. Jakkoli je zde jako alternativa uváděna možnost udělení legálního povolení k pobytu tzv. nelegálním přistěhovalcům, tak návrh Komise i zpráva, jež by měla být přijata Evropským parlamentem, jsou postaveny na jediném závěru: nelegální přistěhovalci musí opustit Evropu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem doporučuji pro zprávu nehlasovat. Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. − (RO) Unie stojí na společných hodnotách a na ochraně lidských práv. Hlasovala jsem pro pozměňovací návrhy Evropských socialistů, neboť po členských státech požadovaly, aby vážně nemocným osobám poskytly zvláštní povolení k pobytu či jiné oprávnění, jež by jim zajistilo právo na trvalý pobyt. Důvodem je, aby mohly využívat přístup k patřičné zdravotní péči, kromě případů, v nichž lze dokázat, že dané osoby mají přístup k náležité léčbě a zdravotní péči v zemi svého původu. Považuji rovněž za nezbytné, aby byl daný státní příslušník třetí země okamžitě propuštěn, pokud je vazba nezákonná. Nezletilé osoby ve vazbě by měly mít možnost se účastnit zábavných aktivit, včetně her a rekreačních aktivit přiměřených jejich věku, a také mít přístup ke vzdělání. Dětem bez doprovodu by mělo být poskytnuto ubytování v institucích s personálem a vybavením, které odpovídají potřebám lidí jejich věkové kategorie. Nejlepší zájem dítěte představuje základní princip při vzetí nezletilých do vazby, zatímco čekají na vyhoštění. Mrzí mne, že tyto pozměňovací návrhy nebyly schváleny. Domnívám se, že bez těchto pozměňovacích návrhů neodpovídá Weberova zpráva evropským hodnotám a z tohoto důvodu jsem hlasovala proti této zprávě. Jeffrey Titford (IND/DEM), písemně. − Hlasovali jsme pro zamítnutí této zprávy, protože nechceme žádnou společnou evropskou přistěhovaleckou politiku. Domníváme se, že by o tom, kdo bude vypovězen z jejich území a za jakých okolností, měly rozhodovat jednotlivé členské státy. Ačkoli téměř nikdy nehlasujeme pro jakékoli právní předpisy, rádi bychom zdůraznili, že jsme hlasovali pro pozměňovací návrh 75, jenž zamítl návrh Komise na ustavení společné vystěhovalecké politiky, avšak nikoli z důvodů udaných skupinou, jež tento pozměňovací návrh předložila. Pro zamítnutí jsme měli své vlastní důvody. Učinili jsme tak bez ohledu na to, že tato směrnice ve Spojeném království neplatí. Naše rozhodnutí při hlasování bylo věcí principu. – Zpráva: Eluned Morgan (A6-0191/2008) Konstantinos Droutsas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Aby završila převahu zájmů velkého kapitálu na trzích EU s elektřinou a zemním plynem, připravuje nyní Komise ve třetím legislativním balíčku soubor pěti návrhů.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Jejich cílem je učinit z blaha společnosti tržní komoditu a podporovat kapitalistickou restrukturalizaci energetického sektoru prostřednictvím hromadné privatizace produkce a distribuce elektrické energie. Návrh zavádí nelítostnou konkurenci, především na velkoobchodním trhu s energií. Vede k úplnému oddělení sítí (přenosových systémů nebo systémů řídících přenos) od dodávky a produkce. V zásadě tak nebude existovat žádná diskriminace mezi veřejným a soukromým sektorem s tím výsledkem, že veřejné korporace ztratí své komparativní výhody a jejich konkurenti vstupující na trh budou chráněni. V době rychle rostoucích celosvětových cen ropy se pracovníci ocitají ve finanční tísni, EU upřednostňuje zájmy kapitálu a chrání a zvyšuje své zisky. Obětmi této politiky jsou pracovníci v energetickém sektoru a pracující vrstvy obecně. Budou čelit rostoucím cenám a zhoršujícím se službám, k čemuž dochází všude tam, kde je trh s energií zprivatizován. Masová mobilizace pracujících a hlasitá ‘ne’ v referendech ukazují rostoucí pobouření veřejnosti nad touto politikou a otevírají cestu k jejímu zrušení. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Je zajímavé pozorovat, jak se v tomto třetím balíčku zaměřeném na liberalizaci trhu s elektrickou energií používají stále stejné argumenty navzdory faktu, že máme stále menší kontrolu nad činností ekonomických a finančních skupin, jež na trhu působí, které zavádějí svá vlastní pravidla, zvyšují ceny, propouštějí pracovníky, zvyšují nejistotu zaměstnanců a stále více selhávají při plnění svých povinností veřejné služby. Ačkoli je pravda, že bez efektivního trhu s elektřinou a zemním plynem bude mít Evropská unie, jež má jen malé zásoby uhlí, stále větší potíže zajistit bezpečnost dodávek, udržitelnost trhu s energií a svou celosvětovou konkurenceschopnost, je také pravda, že tento trh bude moci fungovat jen tehdy, pokud tu bude silný veřejný sektor. Navrhuje se však naprostý opak. Volá se po větší liberalizaci a zničení toho, co z tohoto veřejného sektoru v některých zemích zbývá. Poté se, v marném pokusu to utajit, předkládá návrh charty na ochranu spotřebitelů. Uvidíme, jakým způsobem se bude uplatňovat. Hlavním problémem je v každém případě liberalizace tohoto odvětví, a proto jsme nemohli jinak, než nakonec hlasovat proti této zprávě. Neena Gill (PSE), písemně. − Pane předsedající, o zprávě poslankyně Morganové jsem hovořila během rozpravy, neměla jsem však příležitost hovořit o pozměňovacím návrhu 159. Tento pozměňovací návrh zakazuje členským státům povolit výstavbu nových elektráren, které do ovzduší vypouštějí víc než 350 gramů oxidu uhličitého na každou vyrobenou kilowatthodinu energie. Ráda bych objasnila stanovisko EPLP, jejíž členové obdrželi množství dopisů týkajících se tohoto pozměňovacího návrhu. Ačkoli si uvědomujeme, že změna klimatu je skutečná a aktuální a že jsme povinni se s ní vypořádat, hlasovali jsme proti pozměňovacímu návrhu 159, neboť by znemožnil rozvoj všech nových elektráren spalujících zemní plyn, ropu i uhlí. To by v Evropě ohrozilo bezpečnost dodávek i zásobování energií. Robert Goebbels (PSE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem proti zprávě poslankyně Morganové a energetickému balíčku, neboť se domnívám, že se ubíráme nesprávnou cestou. Navrhovaná agentura bude jen dalším byrokratickým orgánem. Síť národních regulačních orgánů s rozšířenými pravomocemi by byla účinnějším způsobem, jak zajistit, aby měli malí producenti přístup k energetickým sítím. Oddělení vlastnictví distribuční sítě a produkce se stalo tak trochu zázračným všelékem, ačkoli zkušenosti těch zemí, které ho aplikovaly v praxi, pro liberální opatření tohoto druhu určitě nehovoří. Trh s energií je trhem celosvětovým. O Gazprom a země těžící ropu nebudou soupeřit podniky využívající bioplyn, ale velké evropské společnosti. Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. − (PL) Když Evropský parlament odhlasoval povinné oddělení vlastnictví energetických koncernů v Evropské unii, učinil tím rozhodující krok k vytvoření společného trhu s elektrickou energií. Rozdělení těchto koncernů na společnosti zodpovědné za výrobu energie a na společnosti zodpovědné za její přenos je jediný způsob, jak vytvořit otevřený a konkurenční trh, na němž nedochází k žádnému střetu zájmů. Největší prospěch z navrhovaných změn by měl mít spotřebitel. Schválený návrh práva spotřebitelů významně posiluje. Mimo jiné dává spotřebitelům právo odstoupit od smlouvy s dodavatelem elektrické energie bez dodatečných poplatků. Spotřebitelé mají rovněž právo změnit svého dodavatele energie ve velmi krátké době.

55

56

CS


Měli bychom si uvědomit, že je trh s elektřinou v současné době ovládán monopoly, které zneužívají svého postavení na nekonkurenčních trzích. Jsem přesvědčená, že cenové limity ochrání uživatele energie před jejich zneužíváním energetickými koncerny, aniž by přitom odradily nové subjekty od vstupu na trh. Navrhovaná řešení pochopitelně nevyřeší všechny problémy týkající se energie, kterým nyní čelíme, jako je na příklad vzestup cen ropy. Tato řešení nicméně představují správné kroky vedoucí k vytvoření konkurenceschopnějšího trhu. Rada bude v této rozpravě pokračovat. Je však bohužel nepravděpodobné, že budou přijaty všechny návrhy Evropského parlamentu. Jak zpravodajka správně zdůraznila, chce mnoho členských států chránit své národní zájmy. Jacky Hénin (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tento třetí energetický balíček se nadále dogmaticky vydává cestou úplného oddělení produkce energie a distribučních sítí. Jeho cílem je podřídit celý energetický sektor výhradně zákonům volného trhu a soutěžení každého s každým. Jelikož stejné příčiny vedou ke stejným následkům, přivede to Evropskou unii k dokonce ještě větší katastrofě, než kterou v roce 2000 zažila Kalifornie. Tato politika škodí spotřebitelům, zaměstnancům v energetickém průmyslu, malým a středním podnikům i společnostem, pracovním příležitostem, bezpečnosti a životnímu prostředí. Trh a soukromý sektor nejsou schopny uspokojit energetické potřeby Evropanů ani reagovat na výzvy globálního oteplování a éry konce fosilních paliv. Jejich hlavním cílem je vyplácet co nejvíce svým akcionářům, ne jednat v zájmu národa. V Evropě potřebujeme skutečný vnitřní trh s energií a toho lze dosáhnout jedině na základě spolupráce. Energetický sektor je třeba regulovat koordinovanými veřejnými zásahy členských států, nikoli aktivitami finančních trhů. EU musí podniknout patřičné kroky a zajistit, aby byla energie uznána za celosvětový veřejný zdroj a nebyla považována jen za další komoditu, kterou lze kupovat a prodávat. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Byl jsem zklamán, že pozměňovací návrh mé vlastní skupiny týkající se odpovědnosti za nehody v jaderném průmyslu nebyl schválen. Konečná verze zprávy poslankyně Morganové má nicméně spoustu kladů, a vítám především doplnění odkazů na navrhovanou chartu práv spotřebitelů energie. Po pečlivé úvaze jsem proto hlasoval pro tuto zprávu. Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. − (ET) Jednoznačně tyto pozměňovací návrhy podporuji, jelikož v Evropské unii posilují volnou soutěž, pomáhají udržet ceny na přijatelné úrovni a zároveň spotřebitelům umožňují využívat svého práva kdykoli změnit svého dodavatele elektrické energie. Navíc to podporuje přeshraniční sdílení elektrické energie a tím také chrání státy i spotřebitele před náhlým nedostatkem elektrické energie. Žádám podniknout v této oblasti rychlé kroky k odstranění zbytečné byrokracie a zátěže, aby mohly evropské společnosti vyrábějící elektrickou energii svobodně působit po celé Unii, aby se posílila volná soutěž a aby mohli spotřebitelé činit uvážená rozhodnutí. Roselyne Lefrançois (PSE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti této zprávě, jež o sobě sice prohlašuje, že stanoví společná pravidla vnitřního trhu s elektrickou energií, avšak ve skutečnosti navrhuje zničit dědictví tradičních a fungujících sítí, které Evropa má. Oddělení produkce elektrické energie a její distribuce podle mého názoru nepřinese žádné další záruky týkající se výkonnosti, bezpečnosti nebo dostupnosti energetické sítě, zejména v současné situaci, kdy stále roste celosvětová poptávka po elektřině a v souvislosti s energetickými zdroji panuje velká nejistota. Tento posledně jmenovaný faktor vyžaduje ještě větší strukturální investice k zabezpečení našich dodávek a na podporu výzkumu a inovací, což je vyhlídka, jež se jeví jako téměř neslučitelná s filozofií silné konkurence a brzké ziskovosti, jež stojí za rozhodnutím přiblížit se úplné deregulaci tohoto odvětví. ‘Třetí cesta’, prosazovaná francouzskými socialisty, která bohužel nebyla schválena, se jeví jako mnohem rozumnější řešení, jelikož nám umožňuje zachovat zděděnou integritu velkých evropských energetických skupin a zároveň vložit organizaci distribuce elektrické energie do rukou nezávislých regulačních orgánů. Vítám nicméně pokrok, jenž tato zpráva představuje, co se týká ochrany spotřebitele, především zavedení pravidel pro boj proti energetické chudobě a k zajištění transparentnosti a přístupu k informacím pro koncového uživatele. Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. – (NL) Zásobování energií není obchod nýbrž síťová služba. Tato služba musí být poskytována všem zúčastněným subjektům bez přerušení a s nejmenším možným dopadem na životní prostředí. Tento požadavek je neslučitelný s riziky podstupovanými v mezinárodním obchodu

18-06-2008

18-06-2008

CS


konkurujícími si společnostmi. Elektřina bude i v budoucnu vzácným a ohroženým produktem, stejně jako nyní, když fosilní paliva docházejí a globální oteplování pokračuje. Proto je dobře, že v mnoha členských státech EU je to stát nebo místní úřady, které postavily elektrárny a rozvodné sítě elektřiny. Privatizace těchto síťových služeb je nežádoucí a riskantní. Jejich prodej vytváří nové vlastníky a monopol v přenosovém systému. Tento systém je neziskovým zdrojem mezi výrobou a prodejem, ale jeho vlastnictví může být zneužito k zavedení vysokých poplatků pro spotřebitele a jakékoli konkurenty. Stanovení cen elektřiny pomocí burzy vede ke spotřebitelským cenám, které jsou mnohem vyšší než výrobní náklady. Členské státy EU se správně zaměřují na to, jak by se mělo proti těmto rizikům bojovat. Situace se v jednotlivým státech velmi liší. Je nejlepší, že jsou tyto otázky posuzovány právě na této úrovni. Jsem proto poskytnout členským státům co největší svobodu, tedy pro třetí cestu zmíněnou v Glanteho pozměňovacím návrhu, avšak jsem proti této evropské směrnici jako takové. Lydia Schenardi (NI), písemně. – (FR) Skutečným cílem tohoto třetího energetického balíčku očividně není zajištění dodávek, kvalita poskytovaných služeb, cenová dostupnost ani možnost, aby si spotřebitelé svobodně vybrali svého dodavatele, ale spíše neustálá demontáž toho, co zbylo ze starých veřejných energetických monopolů. Odhodlání projevené Komisí a mnoha členy této Sněmovny zavést ‘dědické oddělení’, jinak řečeno přimět ‘tradiční’ provozovatele jako je EDF, aby se vzdaly vlastnictví svých sítí, je zcela nepřijatelné. Aktivity, z nichž jsou tyto společnosti obviňovány, tj. bránění konkurentům v přístupu k síti a záměrné omezování investic na projekty infrastruktury, nebyly ve skutečnosti nikdy prokázány. Není ani jasné, jak může svěření kontroly sítě jedinému provozovateli, jenž není dodavatelem elektrické energie, zaručit patřičnou a přiměřenou výši investic, nezneužívání rozhodujícího postavení či lepší řízení přetížení. Proto budeme podporovat, ačkoliv jsme vždy hájili výsadní postavení členských států v otázkách energetiky, která je strategickou oblastí příliš velkého významu na to, aby byla přenechána eurokratům, jakožto menší ze dvou zel řešení v podobě ‘efektivního oddělení’ navrhované mezi jinými Francií a Německem. Budeme rovněž hlasovat proti těm textům, jejichž stanoviska zásadně odmítáme. José Albino Silva Peneda (PPE-DE), písemně. − (PT) Nemohl jsem jinak, než hlasovat pro tuto zprávu. Hlasovat pro liberalizaci trhu s elektřinou znamená hlasovat pro spravedlivější, konkurenceschopnější a transparentnější trh. Není to však jen správné stanovisko této zprávy, podle něhož má být ve středu zájmu spotřebitel, které se mi líbí. Kvůli rostoucím cenám energie a nedostatku konkurence na národních trzích hrozí zvýšení počtu občanů, kteří nemají přístup k energii. Souhlasím proto se sociálními obavami, jež byly vyjádřeny v první definici konceptu ‘palivové chudoby’ zdůrazňující význam národních plánů členských států, které se týkají všech občanů. Za současné situace na národních trzích s energií v EU je nepřijatelné, aby jedna společnost vlastnila elektrickou síť a byla zároveň zodpovědná za přenos elektřiny, čímž by měla de facto monopolní postavení, neboť by pak mohla znemožnit přístup na trh novým provozovatelům, kteří jsou mnohdy konkurenceschopnější. Tento dokument proto odvážně upozorňuje na potřebu zvýšit míru transparentnosti a konkurence v energetickém sektoru a zároveň účinně chránit spotřebitele před důsledky uzavřeného a nepružného trhu. José Albino Silva Peneda (PPE-DE), písemně. − (PT) Nemohl jsem jinak, než hlasovat pro tuto zprávu. Hlasovat pro liberalizaci trhu s elektřinou znamená hlasovat pro spravedlivější, konkurenceschopnější a transparentnější trh. Není to však jen správné stanovisko této zprávy, podle něhož má být ve středu zájmu spotřebitel, které se mi líbí. Kvůli rostoucím cenám energie a nedostatku konkurence na národních trzích hrozí zvýšení počtu občanů, kteří nemají přístup k energii. Souhlasím proto se sociálními obavami, jež byly vyjádřeny v první definici konceptu ‘palivové chudoby’ zdůrazňující význam národních plánů členských států, které se týkají všech občanů. Za současné situace na národních trzích s energií v EU je nepřijatelné, aby jedna společnost vlastnila elektrickou síť a byla zároveň zodpovědná za přenos elektřiny, čímž by měla de facto monopolní postavení, neboť by pak mohla znemožnit přístup na trh novým provozovatelům, kteří jsou mnohdy konkurenceschopnější.

57

58

CS


Tento dokument proto odvážně upozorňuje na potřebu zvýšit míru transparentnosti a konkurence v energetickém sektoru a zároveň účinně chránit spotřebitele před důsledky uzavřeného a nepružného trhu. – Zpráva: Alejo Vidal-Quadras (A6-0228/2008) Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Toto je další část třetího balíčku opatření k liberalizaci trhů s energií v Evropské unii vycházející z doporučení schválených v červnu 2007 Evropským parlamentem. Zpravodaj souhlasí se: zavedením větších a nezávislejších pravomocí pro regulační orgány, většími nároky na transparentnost na trhu, vylepšeným rámcem pro spolupráci na evropské úrovni mezi národními regulačními orgány a rovněž mezi provozovateli přenosových systémů, větším důrazem na další rozvoj propojovací kapacity mezi členskými státy a s návrhem na oddělení vlastnictví jako s nejúčinnějšími, avšak nikoli jedinými, prostředky, jak podpořit investice a zabránit diskriminaci nových subjektů na trhu. Jinak řečeno, Evropská unie si vynutila privatizaci odvětví, jež je rozhodující pro ekonomický rozvoj, a nyní se pokouší jednat, aby se vypořádala s vážnými problémy způsobenými ekonomickými skupinami, které toto odvětví ovládly. Proto sám zpravodaj vznáší některé otázky týkající se dobrovolného uplatňování norem a pravidel a tvrdí, že by mělo být povinné. Nikdo nicméně nepřipouští, že skutečným řešením by bývalo bylo udržet v energetické oblasti silný veřejný sektor, a proto jsme hlasovali proti této zprávě. Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Nebylo to jen kvůli tlaku ze strany Komise, proč E.ON a RWE rozprodaly své přenosové systémy; kvůli oddělení vlastnictví distribuční sítě a produkce, k němuž došlo, se rozhodující význam přístupu k síti, tj. zabránit vstupu nových konkurentů, do značné míry vytratil. Celá Evropa nutně potřebuje investice do starých elektráren a do infrastruktury systému, přičemž některá je stará několik desítek let. Jak ukázaly zkušenosti s radikální privatizací železnic ve Spojeném království, investoři mají velmi malý zájem o modernizaci infrastruktury. Je docela pravděpodobné, že navrhovaná nová ustanovení o přístupu k síti budou mít tentýž následek. Z tohoto důvodu jsem hlasoval proti zprávě pana Vidala-Quadrase. Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Zpravodaj připravil velmi dobrou a důkladnou zprávu. Domnívám se, že návrh Evropského parlamentu ve své současné podobě umožní pokračování integrace trhu Evropské unie s energií. Věřím, že se podaří dosáhnout dohody o všech přeshraničních otázkách. – Zpráva: Giles Chichester (A6-0226/2008) Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Tohle je ještě další část tohoto energetického balíčku. Týká se ustavení Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů, jež je v souladu s globální strategií definovanou Evropskou komisí a Radou s cílem liberalizovat a regulovat energetický sektor, kterou nazvaly ‘Energetickým balíčkem’. Tato strategie je vždy stejná. Nejprve se zprivatizuje veřejný sektor. Poté nastanou problémy a objeví se regulační orgány, nová byrokracie a větší kontrola rozhodujících pravomocí nad tím, co se v každém členském státě děje. Podle zpravodaje ze skupiny PPE-DE musíme jít dál než návrhy Komise a poskytnout této agentuře větší nezávislost a více rozhodovacích pravomocí. Zavedení standardů, norem, tržních pravidel a dokonce i rozhodnutí učiněných vyššími orgány, sloužící zájmům ekonomických skupin, je stále se opakujícím argumentem. Tato agentura bude nadnárodní institucí s pravomocemi ve strategické oblasti, tj. v energetice, jež má dopad na všechna odvětví společnosti. Následky zasahování do politické strategie a ekonomiky jednotlivých členských států by mohly být vážné. V této souvislosti tuto zprávu odmítáme. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Trhy s energií stále více nabývají celoevropského charakteru a navrhovaná Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů bude hrát významnou roli při vývoji trhů. Agentura by měla mít dostatečné pravomoci k tomu, aby dosáhla svých úkolů. Podpořil jsem tuto zprávu, která tyto pravomoci zajišťuje a zároveň zaručuje nezávislost národních regulačních orgánů. Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Zpravodaj připravil velmi dobrou a důkladnou zprávu.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Domnívám se, že návrh Evropského parlamentu ve své současné podobě umožní pokračování integrace trhu Evropské unie s energií. Umožní také posílení pravomocí agentury týkajících se všech přeshraničních otázek. To by mělo vést k efektivní spolupráci mezi členskými státy. – Zpráva: Francesco Ferrari (A6-0081/2008) Adam Bielan (UEN), písemně. − (PL) Počet nehod s účastí chodců v Polsku v loňském roce vzrostl o 5,7 % a počet nehod s účastí cyklistů stoupl o celých 16,8 %. Podporuji zprávu pana Ferrariho a věřím, že je nutné zvýšit bezpečnostní požadavky. Měli bychom mít nicméně také na paměti, že náklady s tím spojené nesmí nést především majitelé motorových vozidel. Zastupuji Malopolské vojvodství, na něž připadá nejmenší počet nehod v celé zemi, konkrétně 7 nehod na 100 obyvatel. Je tu však mnoho míst častých nehod v důsledku nadměrné hustoty dopravy a nevyhovující dopravní infrastruktury. Francesco Ferrari (ALDE), písemně. − Považuji tuto zprávu za další pozitivní krok vpřed v ochraně chodců v EU před četnými zraněními a smrtelnými úrazy způsobenými dopravními nehodami motorových vozidel. Každý rok při nich umírá 40 000 občanů. Zdokonalení designu vozidel a vylepšené systémy pro vozidla včetně ‘deformační zóny’ na přední straně automobilu jsou pozitivními kroky, které je třeba podporovat. Odstranění ochranných rámů z vozidel, pro které nejsou nutné nebo určené, na příklad z vozidel nepoužívaných v zemědělství, je dalším příkladem toho, jak může být EU důsledná v souvislosti s vylepšeními k ochraně chodců. V tomto hlasování tyto věci podpořím a považuji za zásadní pro chodce v celé EU, aby se učinilo více pro zvýšení jejich bezpečnosti. Neena Gill (PSE), písemně. − Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť podporuji vývoj pasivních a aktivních bezpečnostních systémů, které by snížily následky dopravních nehod s účastí chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu. Ačkoli může nehody způsobit celá řada faktorů včetně rychlosti či lidského selhání, měl by být samotný automobil upraven tak, aby následky při nehodě byly co nejmenší. Podporuji ve zprávě obsaženou povinnost stanovit minimální požadavky na konstrukci a fungování automobilů a na systémy čelní ochrany. Jsem však přesvědčena, že tato zpráva opomíjí obrovskou příležitost spolupracovat s rozvojovými a nově vznikajícími zeměmi. Vždyť k většině úmrtí při dopravních nehodách, přibližně k 70%, dochází v rozvojových zemích. Chodci tvoří 65% usmrcených a 35% usmrcených chodců představují děti. Jenom samotná Indie se na celkovém počtu obětí dopravních nehod na celém světě podílí celými 10%. EU se musí s rozvojovými zeměmi podělit o své odborné znalosti v oblasti shromažďování a analýzy údajů o dopravních nehodách a vývoje aktivních i pasivních bezpečnostních systémů. Existuje dobrý důvod pro předávání technologií EU rozvojovým zemím, jež by mohlo snížit počet dopravních nehod a jejich dopady na účastníky silničního provozu. Genowefa Grabowska (PSE), písemně. − (PL) Ráda bych zdůraznila význam této zprávy a pogratulovala zpravodaji k tomuto výsledku. Je faktem, že každý rok zemře v Evropské unii 8 000 účastníků silničního provozu. Obětmi jsou zejména chodci a cyklisté. Dalších 300 000 lidí je zraněno. Tato situace vede k osobním tragediím a významným sociálním i ekonomickým následkům. Opatření Unie zaměřená na zajištění větší ochrany chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu před zraněními utrpěnými při střetech s motorovými vozidly by proto měla být obzvlášť vítaná. Od října 2005 musejí některé automobily na základě nyní platných ustanovení projít řadou zkoušek vlastností vycházejících z doporučení Společného výzkumného centra Unie mimoto navrhuje zavést po roce 2010 pro motorová vozidla podstatně přísnější zkušební požadavky. Zpráva, kterou máme před sebou, zajišťuje spojení aktivních a pasivních bezpečnostních opatření a počítá s budoucím zavedením protisrážkových systémů. Doposud není na trhu žádný účinný systém zajišťující chodcům ochranu v případě srážky, což je důvod, proč Komise oprávněně podporuje automobilový průmysl v tom, aby takový systém vyvinul. Souhlasím rovněž se zpravodajem, že by měly být neustále sledovány technické možnosti zajištění vyšších pasivních bezpečnostních standardů stejně jako možnosti týkající se zvýšených bezpečnostních požadavků. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − V celé Evropě jsou každý rok při dopravních nehodách usmrceny nebo zraněny tisíce chodců a cyklistů. Evropské právní předpisy hrají významnou úlohu při snižování

59

60

CS


množství smrtelných úrazů a zranění, je však důležité, aby byly standardy co nejnovější. Návrhy v této oblasti je třeba uvítat, a proto jsem hlasoval pro Ferrariho zprávu. Zita Pleštinská (PPE-DE), písemně. − (SK) Statistiky dopravních nehod jsou v EU alarmující. Odhaduje se, že každý rok přijde o život nejméně 8 000 nechráněných účastníků silničního provozu, chodců a cyklistů, a 300 000 jich je zraněno. Až k 80% dopravních nehod dochází ve městech a vesnicích, kde je maximální povolená rychlost mezi 40 a 60 km/h. To naznačuje, že příčinou dopravních nehod může být nejen překročení povolené rychlosti ale také kvalita dopravní infrastruktury a především bezpečnost automobilů. Výzvy k využívání veřejné dopravy, chůze a kola jako alternativ k používání automobilů musejí být vyváženy opatřeními zaměřenými na snížení počtu utrpěných zranění. V současnosti nejsou na trhu žádné systémy předcházející srážkám, které jsou opravdu schopné včas rozpoznat chodce nebo jiné nechráněné účastníky silničního provozu. Vítám a hlasovala jsem pro zprávu pana zpravodaje Francesca Ferrariho o návrhu nařízení o ochraně chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu. Přáním evropského automobilového průmyslu musí být prodávat automobily, které nejsou jen technicky vyspělé a ekologicky čisté, ale také neobyčejně bezpečné. Aby byla za všech okolností zajištěna vysoká úroveň bezpečnosti, neměla by povinná instalace aktivních podpůrných brzdových systémů pro všechna nová vozidla, platná od roku 2009 a stanovená v návrhu Komise, nahradit pasivní bezpečnostní systémy vysoké úrovně, nýbrž by je měla doplnit. Věřím, že toto nařízení pomůže zvýšit bezpečnost všech účastníků silničního provozu. Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Bezpečnost silničního provozu je prioritou evropské dopravní politiky, skutečnou starostí pro politické představitele a pro všechny občany základem v boji proti tragediím, k nimž bohužel na evropských silnicích až příliš často dochází. Cílem Ferrariho zprávy je zpřísnit požadavky Společenství v oblasti bezpečnosti a tím zvýšit bezpečnost chodců. Musíme proto bez váhání požadovat maximální opatrnost a nejlepší dostupné nástroje, abychom zaručili bezpečnost na našich silnicích. Především je nezbytné, aby právní předpisy byly i nadále co nejpřísnější a schválená opatření byla řádně sledována a vyhodnocována, aby se zajistilo, že budou ve správný čas učiněna nezbytná vylepšení, aby se zabránilo dalším tragediím. Vítáme v této zprávě pokus určit způsoby, jak dohnat ztracený čas a zajistit, aby byly navrhované systémy prevence těmi nejvhodnějšími a nejpatřičnějšími pro oběti střetů s motorovými vozidly. Konečně, jelikož se ďábel někdy skrývá v detailu, je naším úkolem zajistit, a to i v techničtějších oblastech, aby právní předpisy, které vytváříme, vždy poskytovaly nejlepší prostředky ochrany našich občanů. Luca Romagnoli (NI), písemně. − (IT) Hlasuji pro zprávu pana Ferrariho. Souhlasím s cílem tohoto návrhu zpřísnit požadavky Společenství zaměřené na zvýšení bezpečnosti chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu v případě zranění způsobených střetem s motorovým vozidlem. Věřím, že je z časového i technického hlediska možné rychle pokročit v navrhování a uplatňování vhodných prostředků úpravy vozidel. Tleskám zejména zavedení povinnosti vybavit vozidla podpůrným brzdovým systémem (ABS), jenž pomůže snížit počet střetů vozidel s chodci. Brian Simpson (PSE), písemně. − Vítám tuto zprávu, jelikož zpřísňuje stávající právní předpisy a ještě se opět pokouší zvýšit bezpečnost silničního provozu, především bezpečnost cyklistů a chodců. Každým rokem je v EU na silnicích usmrceno 8 000 lidí, chodců a cyklistů, a 300 000 jich je zraněno. Velkému množství těchto úmrtí lze zabránit buď lepším výcvikem řidičů nebo vylepšením designu motorových vozidel. Zavedení podpůrných brzdových systémů, zavedení náročnějších zkoušek vlastností a kratší prováděcí období, všechna tato opatření by měla pomoci zmírnit krveprolití, k němuž každý rok dochází na našich silnicích. Zvláště rád vidím, že zabijáci, které známe jako ochranné rámy, budou nyní muset projít stejnými zkouškami vlastností prováděnými na vozidlech, na nichž mají být umístěny, ačkoli pro mne kampaň za úplný zákaz ochranných rámů stále pokračuje. Blahopřeji zpravodaji k jeho zprávě a těším se na brzkou dohodu s Radou o této otázce. David Sumberg (PPE-DE), písemně. − Rád bych vysvětlil své hlasování o zprávě Francesca Ferrariho o ochraně chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Ačkoli podporuji úctyhodné záměry této zprávy, neboť všichni chceme snížit šokující ztráty na životech i počet zranění utrpěných na našich silnicích, jsem toho názoru, že zpráva požaduje příliš rychlou implementaci a nemyslím si, že je toho možné dosáhnout. Jsou navrhovány některé dosti radikální požadavky a pokud budou tyto návrhy uskutečněny příliš rychle, bude to znamenat příliš velkou zátěž pro průmysl. V době recese musíme mít všichni na paměti, že si naši voliči potřebují udržet své zaměstnání, a příliš uspěchané právní předpisy mohou často tento cíl zmařit. Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasoval jsem pro zprávu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu (2007/0201). V současnosti nejsou na trhu žádné protisrážkové systémy schopné účinně rozpoznat chodce a ostatní nechráněné účastníky silničního provozu, které by zároveň splňovaly všechny nezbytné podmínky. Sdílím zpravodajův názor, že by prioritou mělo být zavedení opatření ke snížení počtu zranění a především počtu smrtelných úrazů mezi chodci a ostatními nechráněnými účastníky silničního provozu. Je třeba zdůraznit, že předložené pozměňovací návrhy mají za cíl zpřísnit ustanovení nařízení, kdekoli to bude možné. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že je důležité nejen sledovat vývoj technologie, abychom zajistili aktivní bezpečnost, ale také zvážit možnost zavést přísnější ustanovení v oblasti pasivní bezpečnosti týkající se konstrukce vozidel. Bernard Wojciechowski (IND/DEM), písemně. − (PL) Chodci a cyklisté jsou častými účastníky dopravních nehod. Chránit jejich životy znamená pro automobilový průmysl velkou výzvu. Elektronický systém ochrany chodců (EPP) je skvělým řešením. Zmírňuje následky střetu s motorovým vozidlem. Přední část vozidla díky tomuto systému náraz ztlumí a tím sníží rozsah zranění, která oběť utrpí. Další úspěšnou metodou zajištění bezpečnosti chodců je aktivní kapota vozidla, jež byla použita u modelu Citroën C6. Ve chvíli, kdy je chodec zasažen, se kryt motoru automaticky zvedne. Díky senzoru citlivému na náraz a detonačnímu mechanismu se kapota za 0,40 sekundy zvedne o 65 milimetrů. Samostatný mechanismus i přes sílu nárazu udržuje kapotu ve zvednuté poloze a tím pohltí vzniklou energii. V případě mírného nárazu zajišťuje ochranu rovněž část se zabudovaným pohlcovačem nárazu. Všechna vozidla by měla v zájmu zvýšení bezpečnosti na silnicích Evropské unie projít co největším počtem potřebných zkoušek. – Zpráva: József Szájer (A6-0088/2008) Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Tato zpráva se zabývá některými pozitivními změnami obvyklého postupu mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Článek 5a změněného rozhodnutí 1999/468/ES zavedl nový regulativní postup s kontrolou pro opatření obecného významu, jejichž předmětem je změna jiných než podstatných prvků základního aktu přijatého podle článku 251 Smlouvy, a to i zrušením některých těchto prvků nebo doplněním aktu přidáním nových jiných než podstatných prvků. Po prověření stávajících právních předpisů a probíhajících postupů předložila Evropská komise tento návrh, podle něhož se mělo 59 právních předpisů přizpůsobit novému regulativnímu postupu s kontrolou. Ve svém rozhodnutí z 12. prosince 2007 jmenovala Konference předsedů Výbor pro právní záležitosti hlavním výborem, jenž se má zabývat touto změnou komitologie, a specializovaným výborům přidělila poradní funkci. Konference předsedů výborů se 15. ledna 2008 dohodla na způsobech spolupráce mezi Výborem pro právní záležitosti a ostatními zúčastněnými výbory. Tato zpráva proto obsahuje omezený počet pozměňovacích návrhů navržených ostatními výbory v jejich stanoviscích obdržených formou dopisů. – Zpráva: Gerardo Galeote (A6-0213/2008) Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasoval jsem pro zprávu pana Galeoteho Queceda o návrhu nařízení Rady o zavedení a zajištění správy autonomních celních kvót Společenství pro dovoz určitých produktů rybolovu na Kanárské ostrovy. Zpráva obhajuje zvýšení společných celních tarifů pro dovoz určitých produktů rybolovu na Kanárské ostrovy v letech 2007-2013. Je třeba upozornit, že platnost návrhem změněných ustanovení skončila 31. prosince 2006. Návrh týkající se zavedení bezcelních kvót a ustanovení o jejich uplatňování je v souladu

61

62

CS


s článkem 299(2) Smlouvy o Evropské unii, který stanoví zvláštní opatření pro pomoc nejvzdálenějším oblastem. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť si myslím, že výjimečná zeměpisná poloha Kanárských ostrovů v souvislosti se zdroji dodávek určitých produktů rybolovu, které jsou pro domácí spotřebu nepostradatelné, vede v tomto odvětví k dodatečným nákladům. Jednou z cest, jak se vypořádat s přírodními nesnázemi tohoto druhu, které jsou důsledkem zeměpisné polohy, je dočasně pozastavit cla na dovoz dotyčných produktů ze třetích zemí. – Zpráva: Anneli Jäätteenmäki (A6-0076/2008) Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Jäätteenmäkiové o statutu evropského veřejného ochránce práv. Jako člen Petičního výboru Evropského parlamentu jsem sám svědkem toho, že neustále stoupá počet občanů obracejících se na instituce Společenství se záměrem odvolat se proti tomu, že se členské státy neřídí předpisy EU. Petice předložené Parlamentu a posuzované odpovědným výborem velmi často nemohou být shledány přípustnými. Zde bych se rád věnoval jedné zásadní věci: úřad evropského veřejného ochránce práv musí tvrději a lépe pracovat na své komunikaci s občany. Obyčejní lidé velmi často o existenci veřejného ochránce práv, jenž je možným prostředkem k vytvoření funkčnějšího a účinnějšího spojení s institucemi EU, ani nevědí. Statut, o němž dnes hlasujeme, stanoví nové mechanismy ke zvýšení efektivity práce veřejného ochránce práv. Bude na nás, na poslancích Evropského parlamentu, abychom výsledky této práce sledovali. Lydie Polfer (ALDE), písemně. – (FR) Podporuji zprávu paní Jäätteenmäkiové, sepsanou z vlastní iniciativy, o přístupu evropského veřejného ochránce práv k informacím a o potřebě srozumitelnějších nařízení, neboť se snaží stanovit v této oblasti přesnější pravidla. Podle tohoto dokumentu musejí různé orgány a instituce Evropské unie veřejnému ochránci práv poskytnout všechny požadované informace, zatímco až dosud mohly pod záminkou utajení dokument odmítnout vydat. Stejně tak je třeba odstranit povinnost úředníků poskytnout svědectví ‘podle pokynů svých nadřízených’ a dotyčný úředník má být povinen říci celou pravdu. Návrhy paní Jäätteenmäkiové mají za cíl posílení důvěry veřejnosti v aktivity evropského veřejného ochránce práv a jako takové stojí za uplatnění.

8. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis (Zasedání bylo přerušeno ve 13:30 a pokračovalo v 15:00) PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROURE Místopředsedkyně

9. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis 10. Složení Parlamentu: viz zápis 11. Opatření proti zvyšování ceny ropy (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o prohlášeních Rady a Komise o opatřeních ke kontrole zvyšování cen ropy. Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Rada si je vědoma dopadu zvyšujících se cen ropy na evropské občany a jejich negativního dopadu na celou evropskou ekonomiku. Z toho důvodu řešila Rada tuto záležitost na svých nedávných schůzích. V kontextu vysokých cen potravin prodebatují tuto otázku rovněž vedoucí představitelé států a vlád během svého setkání, které začíná zítra. Analýzy důvodů vysokých cen ropy naznačují komplexní strukturální posun v dodávkách ropy a poptávce po ní, jež se týkají celosvětové

18-06-2008

18-06-2008

CS


ekonomiky. Z krátkodobého hlediska neudrží produkce ropy krok s trvale vysokou poptávkou rozvojových ekonomik. Vzhledem k tomu, že důvody vysokých cen ropy prezentovala Evropská komise ve své zprávě z minulého týdne, nebudu zabíhat do podrobností. Evropská unie zažívá dopady těchto změn cen ropy ve formě vyšší inflace, vyšších plateb domácností, problémů v odvětvích zemědělství a rybolovu, v oblasti dopravy a v různých průmyslových odvětvích. Na základě hypotézy, že důvody nárůstu cen ropy jsou strukturální povahy a že tento trend bude pokračovat i v budoucnu, potřebuje Evropská unie nalézt dlouhodobé řešení. Současně s povzbudivou konkurenceschopností na trzích s energií a transparentnějšími trhy s ropou je třeba, aby byla opatření zaměřena především na další podporu energetické účinnosti a diverzifikaci dodávek energie. Ohledně energetické účinnosti mi dovolte připomenout, že zasedání Evropské rady v březnu 2007 požadovalo zvýšení energetické účinnosti až k dosažení cíle 20% úspor do roku 2020. K dosažení tohoto cíle přispívá směrnice o energetické účinnosti u konečného uživatele a energetických službách. Ale všeho nemůžeme dosáhnout prostřednictvím právních předpisů. Domácnosti a podniky by mohly výrazně přispět racionálnějším chováním, k čemuž by mohly Rada a Parlament přispívat trvalým zvyšováním povědomí. Další zásadní opatření odkazuje na úsilí o diverzifikaci dodávek energie. V této souvislosti mohu připomenout, že loňské jarní zasedání Evropské rady přijalo akční plán nazvaný Energetická politika pro Evropu. Ten stanoví závazný cíl 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové energetické spotřebě do roku 2020. Současné politiky budou muset být aktualizovány. Když rada ECOFIN probírala zvyšování cen ropy na svém nedávném zasedání, připomněla mimo jiné dohodu z Manchesteru přijatou v září 2005. Podle této dohody by se mělo zabránit fiskálním a jiným politickým zásahům, neboť brání nezbytným úpravám ze strany hospodářských subjektů. Opatření, která lze podle této dohody považovat za krok ke zmírnění dopadu vysokých cen ropy na chudší vrstvy obyvatelstva, by měla být i nadále krátkodobá a cílená a měla by předcházet deformativním účinkům. Rostoucí ceny paliv rovněž minulý týden probírali ministři financí G8 z nejrozvinutějších zemí. Mimo jiné zdůraznili, že zvýšené ceny ropy a potravin jsou globálním problémem, a že o řešení by proto mělo být usilováno na mezinárodní úrovni. Také bych rád uvedl, že na zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, které se konalo tento týden v pondělí, jsme schválili osmnáctiměsíční program pro tři nadcházející předsednictví. Jejich práce v Radě bude zahrnovat mnoho úkolů zaměřených na účinné řešení otázky vysokých cen potravin a ropy. Na závěr mi dovolte říci, že abychom vyřešili výše uvedené problémy, potřebujeme koordinované politiky jak v rámci EU, tak na mezinárodní úrovni. Je třeba, abychom byli opatrní, nikoliv abychom v rámci těchto politik vytvářeli nerovnováhu a problémy. Při dalším řešení těchto ožehavých témat očekáváme konstruktivní spolupráci Evropského parlamentu, zejména při rozpravách o nezbytných legislativních návrzích. Andris Piebalgs, člen Komise. − Paní předsedající, můj všední den začíná rutinní kontrolou cen ropy a v poslední době se zprávy ubíraly víceméně jedním směrem: ceny ropy rostou a rostou. Za poslední tři roky se ceny ropy v USD více něž ztrojnásobily. EU, která má 37% podíl spotřeby energie vyrobené z ropy, snadno pochopí aktuálnímu a možnému dopadu vysokých cen ropy na naši ekonomiku a občany. Naše vlastní výroba se trvale snižuje – což je stále podstatné – ale tento pokles začal již v devadesátých letech. Pokračující nárůst dovozu soustavně drží naši závislost na ropě na vysoké úrovni a částka, jíž platíme za nákup zdrojů energie, se celou dobu zvyšuje. To přímo dopadá na naše občany a podniky. Vyšší ceny ropy vytváří inflaci, a tento dopad se dá již pozorovat. Příspěvek energetiky k nárůstu indexu cen v prvním čtvrtletí roku 2007 činila v eurozóně 0,8 %. To znamená přímé, hmatatelné dopady na domácnosti a hospodářských odvětví, nikoliv pouze na ty, která nemohou přenést cenu energie na konečného spotřebitele. Nárůst cen motorových a topných paliv pro domácnosti daleko přesáhl mezi dubnem 2007 a dubnem 2008 celkový nárůst spotřebitelských cen. Například ceny paliv v dopravě vzrostly v průměru o 12,7 %, v protikladu k inflačnímu průměru, jenž činil 3,6 %. Naši nejzranitelnější občané jsou opět mezi nejpostiženějšími. V září 2005 jsem k Vám hovořil na téma rostoucích cen ropy a předložil jsem plán v pěti bodech. Od té doby jsme vypracovali celou řadu nových návrhu, abychom začali reagovat na výzvu vysokých a zvyšujících se cen ropy: o energetické účinnosti, o automobilech, o kvalitě paliv, o obnovitelné energii. Jako výsledek těchto politik můžeme v následujících letech očekávat postupné snižování spotřeby ropy v EU. V posledních třech

63

64

CS


letech je naše spotřeba zhruba více či méně stabilní a začínáme přecházet na čistší a účinnější dopravu, která využívá obnovitelné zdroje energie. Zatímco je toho třeba udělat více, a určitě bychom neměli podcenit problémy vyplývající z vysokých cen energie pro naše občany, zejména nejzranitelnější domácnosti a mnoho podniků, výše uvedené poskytuje dobrý základ, na němž se může rozvíjet nejlepší možná politická reakce na tuto výzvu. Skutečnost, že se ceny ropy zvyšují, neznamená selhání našich politik. Jsem přesvědčen, že bez našich ambiciózních cílů v oblasti klimatu a energetiky by byla situace mnohem horší. Ale z posledního vývoje zřetelně vyplývá, že je třeba, abychom naše úsilí vystupňovali. Nyní mi dovolte posoudit dlouhodobé faktory ovlivňující trh s ropou. Zjednodušeně řečeno opouštíme období levné ropy a levné energie obecně. Celosvětová poptávka po energii roste a Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že by se do roku 2030 mohla zvýšit o více než 50 %. Zejména rozvíjející se ekonomiky spotřebovávají stále více energie. Na druhé straně není zdaleka jasné, uspokojí-li produkce ropy dostatečně celosvětovou poptávku. Odborníci tvrdí, že z geologického hlediska jsou pod povrchem zásoby na dalších 40–50 let. Jak zveřejnila Mezinárodní energetická agentura, není zdaleka jisté, zda-li země produkující ropu mají schopnost a vůli zvýšit produkci, aby vyhověly zdánlivě nevyhnutelnému a dlouhodobě pokračujícímu zvyšování celosvětové poptávky po ropě. Éra levné energie skončila, v době, kdy máme kvůli změně klimatu v každém případě absolutní povinnost vůči budoucím generacím posunout se směrem k čistým, bezuhlíkovým zdrojům tepla, elektřiny a dopravy. To je výzva, jíž čelíme. Vyžaduje jasnou reakci. Avšak než přejdu k dlouhodobým a střednědobým opatřením, rád bych zmínil některá opatření krátkodobá, která zmírní dopady na spotřebitele. Dopady na nejzranitelnější skupiny musí být zmírněny v kratším termínu a tam, kde to bude nezbytné, prostřednictvím sociálních opatření. Podpora nejchudším domácnostem může být odůvodněná a potřebná, ale musí být cílená. Současně bychom měli být velmi obezřetní ohledně změn v režimu zdanění. Zkušenosti dokládají, že taková opatření, jakkoli jsou v mnoha způsobech politicky přitažlivá, ve skutečnosti pouze ztěžují dlouhodobý přechod k řešení vysokých cen energie a úspor emisí CO2. Lepší je zacílit pomoc tam, kde je opravdu nejpotřebnější. Pokud se týká dalšího rozvoje dlouhodobého přístupu EU k vyrovnání se s výzvou, mnoho lidí považuje naše energetické politiky za „nejlepší na světě“. Komise vždy trvala na tom, že její nedávný soubor opatření týkající se klimatu a energie skloubil cíle udržitelnosti, zabezpečení dodávek a konkurenceschopnosti, tedy skutečnosti, která se stále zřetelněji ukazuje. Dovolte mi podrobněji připomenout nejdůležitější prvky těchto politik, které již platí, nebo je tato sněmovna zkoumá: návrh směrnice zaručující 20% podíl energie z obnovitelných zdrojů v naší konečné spotřebě do roku 2020, nové předpisy pro rozšíření a posílení systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), které zajistí, že do roku 2020 splníme cíl snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, a které z ETS učiní hnací sílu změny, návrh na snížení emisí CO2 z vozidel a směrnice o jakosti pohonných hmot, jež stanoví povinnost producentů ropy postupně snižovat obsah CO2 a spotřebu energie v produktech, které prodávají, a – což je nejdůležitější – akční plán energetické účinnosti, jenž se týká všech odvětví na všech úrovních od Mezinárodního partnerství pro spolupráci v oblasti energetické účinnosti po Pakt primátorů na místní úrovni, a konkrétní opatření, jako jsou označování spotřebního zboží nebo požadavků na energetickou účinnost budov. Prakticky všechna opatření uvedená v akčním plánu energetické účinnosti jsou efektivní z hlediska nákladů ve výši 60 USD na barel ropy. To je začátek, ale musíme toho udělat více. Proto bude Komise pokračovat v práci na mezinárodní úrovni, zejména v konstruktivním dialogu mezi zeměmi, jež jsou hlavními producenty a spotřebiteli ropy, jako je setkání v saúdskoarabské Džiddě svolané na tento týden, nebo dialog mezi EU a kartelem OPEC příští týden. Bude kontrolovat fungování trhů s ropou a petrolejem v Evropské unii a letos navrhne další možná politická opatření ve druhém strategickém přezkumu energetiky. Pomůže rozvojovým zemím, které dováží ropu, zmírnit krátkodobé dopady vysokých cen paliv a potravin a provést strukturální zlepšení ve výkonu jejich energetické účinnosti a používání alternativních paliv. Bude vedoucí silou při zvyšování energetické účinnosti. To bude stále mou nejvyšší prioritou. Znamená to lepší právní předpisy v rámci EU. Znamená to rovněž podporu účinnějšího mezinárodního partnerství v oblasti energetické účinnosti, které bylo z iniciativy Evropské unie schváleno minulý týden na zasedání ministrů energetiky zemí G8 v Japonsku.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Stávající právní předpisy o energetické účinnosti a zlepšení, která předložím v nadcházejících měsících a jež se týkají budov, označování a minimálních výrobních standardů, jsou opravdu důležité, ale je nutné je považovat pouze za jedno z potřebných opatření. Skutečnou výzvou je účinné uplatňování politik v oblasti energetické účinnosti na vnitrostátní, regionální a místní úrovni ze strany Evropské unie. Komise sehraje větší úlohu při pomoci členským státům tuto výzvu zvládnout. Zmíním biopaliva, protože se jedná o často diskutované téma. V návrhu směrnice o obnovitelných zdrojích energie převádíme závazek Evropské rady zajistit, že 10 % pohonných hmot v EU budou do roku 2020 tvořit obnovitelná paliva. Je třeba poznamenat, že 10 % mohou zajistit biopaliva nebo elektřina z obnovitelných zdrojů či zvýšená energetická účinnost dopravního parku. Jsem přesvědčen, že EU může a musí vyrábět biopaliva, která použije udržitelným a odpovědným způsobem a neovlivní globální úroveň výroby potravin. Toho může být dosaženo udržitelným způsobem prostřednictvím využití půdy dříve vyňaté z produkce, udržitelným zvýšením výnosů z půdy, investováním do druhé generace biopaliv a spolupráce s rozvojovými zeměmi na zajištění, že biopaliva doplní produkci potravin, nikoliv že ji nahradí. V rámci takového přístupu musí být vývoj alternativních čistých pohonných hmot součástí reakce EU na výzvy cen ropy a změn klimatu. Je třeba, aby EU nadále pokračovala ve svém mezinárodním úsilí a ve svém dialogu se svými hlavními partnery. Setkání G8 minulý týden a setkání v Džiddě týkající se cen ropy, které proběhlo tento víkend, ukázaly, že tato otázka je nejdůležitější součástí politické agendy. Měli bychom využít důvěryhodnosti, kterou budujeme, a vést mezinárodní činnost směřující k využití potenciálu energetické účinnosti a výrobě čisté energie na celém světě a umožnit fungování globálních trhů se zbožím, které budou účinné a důvěryhodné. Avšak tato činnost začíná doma a obnovená podpora obnovitelné energie a energetické účinnosti nejsou přínosem pouze pro klima, ale i pro naši ekonomiku. Pro nás všechny existuje pouze jedna energetická budoucnost. Tato budoucnost se bude pravděpodobně točit kolem různých vzorců výroby, spotřeby a chování. Stejně jako v oblasti klimatu jsou nyní potřebná opatření a Komise se jich plně účastní. Jean-Pierre Audy, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři Piebalgsi, dámy a pánové, použijme trochu představivosti. Všechny myšlenky usilující o omezení maximální sazby DPH, včetně těch, které navrhuje francouzský prezident Sarkozy, jsou velmi cenné a měly by být prozkoumány a já sám bych rád jednu předložil. Ropa je fosilním palivem s omezenou životností a vysoké ceny ropy jsou nezvratitelným dlouhodobým trendem. Avšak to, co způsobuje všechny problémy, kromě nárůstu cen, je náhlý a dramatický způsob, kterým výrazná fluktuace celosvětových cen za barel surové ropy ovlivňuje naše ekonomiky. Proto se podivuji nad tím, že by Evropská unie, aniž by zvážila realitu ohledně aktuálního nárůstu cen, nebyla schopna zajistit cenovou stabilitu v rámci ročního cyklu, aby oddělení pro veřejné rozpočty – a zejména tato oddělení v členských státech odpovědná za daňové systémy a oddělení vytvořená na úrovni místních vlád – společně se společnostmi a podniky, jež jsou stranami smluvních vztahů souvisejících s cenami ropy a, mnohem obecněji, normálními občany, kteří musí plánovat vlastní rodinné rozpočty, byli všichni lépe připraveni na velké změny, jež se odehrají v odvětví energetiky, aniž by trpěli každodenním tlakem, který vyplývá z náhlé fluktuace cen ropy, již způsobuje celosvětový směnný kurz, spekulace a euro/dolarová parita. Pane komisaři, proti této perspektivě navrhuji prozkoumání možnosti vytvoření nástroje Společenství, jehož cílem bude zajištění cen surové ropy za barel, a to v rámci obecně přijímaného jednoletého rozpočtového cyklu. Takový nástroj by mohl využívat finančních technik možností nákupu a prodeje na světovém trhu a prokázat svou účinnost v boji proti spekulacím. Pane komisaři Piebalgsi, v roce 2005, kdy byla cena 50 USD za barel, jsem vás v této záležitosti žádal o stanovisko, a Vy jste mi odpověděl, že je tato myšlenka zajímavá, přičemž se domníváte, že Komise nemá pravomoc kontrolovat ceny surové ropy, zejména je-li trh s ropou globální. Avšak v tomto bodu nemohu ustoupit, protože takový nástroj Společenství, který by mohl dlouhodobě fungovat s vyrovnanými přínosy a výdaji a nevyžaduje prakticky žádné financování, by si alespoň zasluhoval prozkoumání, nikoliv – a to opakuji – aby popíral zákony volného trhu, jimž podléháme, ale jako prostředek kontroly náhlých výkyvů, jimž jsme vystaveni, a pro snížení dopadu, který mají zvyšující se ceny ropy v cenovém řetězci v dotčených odvětvích. Situace v odvětví rybolovu, o níž právě diskutujeme, je v tomto ohledu velmi příznačná.

65

66

CS


Hannes Swoboda, jménem skupiny PSE. – (DE) Paní předsedající, k oběma řečníkům Rady I Komise si z osobního hlediska velmi vážím. Ale domnívám se, že návrhy, které jsme slyšeli dnes a v posledních dnech, jsou nedostatečné a přišly příliš pozdě. Například dokumenty Komise vůbec nezmiňují slovo „spekulace“. Nikoliv proto, že se jedná o hlavní důvod nárůstu cen, ale proto, že se dokument zveřejněný v dnešní době o spekulaci vůbec nezmiňuje: dokonce i G8 je v tomto ohledu pokrokovější než Komise! Pokud se týká podstatných zisků, o kterých se přirozeně také nehovoří, jsem na Komisaře několikrát naléhal a, protože zřejmě neexistuje způsob zavedení kontrolních mechanismů, žádal jsem ho, aby alespoň prostřednictvím dobrovolných dohod zajistil, že část těchto zisků bude investována do opatření v oblasti úspor energie, vývoje alternativních energií a výzkumu. O tom se například nyní diskutuje ve Francii. Ale pan komisař to dnes ani jednou nezmínil a nenastal žádný pokrok. V otázce úspor energie a ochrany spotřebitelů výše uvedené v zásadě podporujeme, ale návrhy Komise byly nedostatečné. Je na této sněmovně a dnešním rozhodnutí, v kontextu Morganovy zprávy, podstatně v této oblasti rozšířit práva spotřebitelů, zejména pokud se týká úspor energie s inteligentními měřiči atd. K sociálním opatřením, které navrhuje komisař: Vše, co mohu říci, je, že po nějakou dobu jsou sociální opatření potřebná. Dnes diskutujeme o Irsku. Dovolte mi být upřímným: To, co občany velmi znervózňuje, je, že nemají z Bruselu žádnou zpětnou vazbu ohledně svých konkrétních a skutečných zájmů. Ať jsou dotčení občané rybáři, pracují v malých a středních podnicích, nebo jsou sociálně znevýhodněnými spotřebiteli, potřebují dostat z Bruselu nějaký druh poselství, který jim pomůže vyrovnat se s jejich obtížnou situací. Proto očekáváme od Komise a Rady nějaké jasné signály, a to zejména v následujících několika dnech. Marco Cappato, jménem skupiny ALDE. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, nejsme přesvědčen o tom, že bychom se měli ubírat cestou, kterou navrhl pan Audy. Nejsem přesvědčen, že je naším úkolem vytvářet opatření pro kontrolu cen. Komisař stanovil přístup, kterému by se měla Evropská unie věnovat, zejména pokud se týká našeho modelu rozvoje zahrnujícího obnovitelné energie a především naléhavou potřebu revizi stanovených cílů – 20% v energetice, 10% v dopravě – aby byly ambicióznější a byly řešeny v kratším časovém rámci. Naneštěstí například politik v oblasti plynu, o nichž jsme dnes hlasovali, jasně vyplývá, že to jsou vnitrostátní vlády, které brání skutečné evropské politice hospodářské soutěže a kombinaci zdrojů energie. To je ten problém. Samozřejmě je třeba řešit otázku spekulací. Ve skutečnosti se zde, stejně jako kdekoliv jinde, odmítají vnitrostátní vlády vzdát skutečné regulační pravomoci nad finančními trhy ve prospěch Evropské unie, ale v této fázi nemůžeme žádat Evropu, aby nalezla zkratky pro třídění škod způsobených vnitrostátními politikami. Obnovitelná energie a dlouhodobé strategické plánování: to je to, co požadujeme, a rychleji, než bylo původně zamýšleno. Claude Turmes, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, rád bych navrhl tři opatření: Zaprvé, zdanit spekulace. Je to neuvěřitelné. Nás zatěžují náklady, zatímco zisky společností Total, Eon, Exxon a spekulantů nikdy nebyly vyšší. Osobně bych se rád přesvědčil, jak pan Juncker, předsedu Euroskupiny rady Ecofin proměňuje slova v činy. Velmi jednoduše můžeme tyto zisky zdanit na vnitrostátní úrovni, poté je koordinovat v celoevropském měřítku, a to jsou příjmy, které mohou čítat miliony euro, na něž se zaměří moje druhá poznámka. Zadruhé, všechny země použijí tyto výnosy k vytváření fondů, které poskytnou kompenzace subjektům v tísni, jako jsou rybáři, řidiči nákladních automobilů a velký počet domácností, jež mají v současné době potíže s placením svých účtů, nikoliv tím, že budou přímo dotovat energii, ale tím, že pomohou zúčastněným s nalezením finančních prostředků pro platbu těchto účtů, a ještě více tím, že to propojí s energetickou účinností. V naší společnosti je málo těch, kteří nemají peníze, aby si koupili energeticky účinnější ledničky. Zde musíme intervenovat. Zatřetí, jakožto tvůrci politik musíme být upřímní vůči občanům, které zastupujeme. Současná špatná situace není menší politickou obtíží týkající se ropy. Jedná se o strukturální krizi. Máme ekonomický model, který byl vypracován pro miliardu příslušníků střední třídy ve Spojených státech, Japonsku a Evropě. Tento ekonomický model se v současnosti rozšiřuje na miliony příslušníků střední třídy v Číně, Indii, Nigérii, Jižní Africe, Mexiku a Brazílii. Základním problémem tohoto modelu je, že nezahrnuje zdroje a znečištění životního prostředí. Proto Vám říkám, pane komisaři, že musíme být ambicióznější, pokud se týká energetické účinnosti, a otázka, kterou Vám chci položit, zní: Neměla by Rada požádat Komisi, aby v září navrhla celý soubor opatření zaměřený na hlavní evropskou iniciativu pro investice do energetické účinnosti?

18-06-2008

18-06-2008

CS


Gintaras Didžiokas, jménem skupiny UEN. – (LT) Politika EU týkající se zdanění energetických produktů byla zavedena v roce 1993. Cena za barel ropy činila tehdy 16 USD. Dnes, kdy cena ropy dosáhla 140 USD, vyvstává otázka, je-li stávající politika EU týkající se zdanění energetických produktů oprávněná. Občané a podniky v EU platí za palivo mnohem víc než v ostatních částech světa. Je tomu tak, protože kromě DPH platí ještě spotřební daň, u které nyní EU požaduje další zvýšení; čelíme opravdu paradoxní situaci – čím dražší budou paliva, tím více peněz si vlády vezmou od svých občanů. Vlna stávek, která se přehnala Evropou jasně ukazuje rostoucí nespokojenost jejích obyvatel se současným stavem, kdy nejsou na úrovni EU přijímána žádná opatření. To je velmi jasný signál. Můžeme ho nezaznamenat nebo ho ignorovat? Nedomnívají se Komise a Rada, že je nejvyšší čas přezkoumat politiku EU týkající se zdanění energetických produktů, zejména s ohledem na spotřební daň, DPH a dovozní cla? Jak může Komise ospravedlnit jasný vzkaz, který vysílá občanům, že by se měli naučit žít s neustále narůstajícími cenami paliv? Zabývala se Komise možností, že by neustále rostoucí ceny paliv mohly narušit důvěru občanů v EU, neboť je tato důvěra v rozporu se snahami vlád členských zemí o přijetí drastických opatření? Fakta podporující omluvy za selhání nebo neochotu cokoliv učinit, pokud se týká zdanění, jsou pod vší kritiku. Názor, že se se snížením daní situace nezlepší, nebo zůstane stejná, není platným argumentem. Na celém světě si produkty z ropy a petroleje nekupují pouze evropské země. Neexistuje nic takového jako ropa určená pro Evropu a určená mimo Evropu. Máme globální ceny ropy; je snadné, aby Evropa více zdaňovala produkty ropného průmyslu, což více ponesou její občané. Dovozní cla omezují hospodářskou soutěž. Možná, že změny v daňové politice nevyřeší všechny problémy, ale umožní nám rychleji reagovat na vývoj na trhu a ulehčí nám přežití zlých časů. To není dost důležité? Není pochyb, že potřebujeme dlouhodobá opatření; vítám zavedení těchto opatření, jediné, co potřebujeme, je rozhodná akce. Občané EU nepotřebují uhlazená slova. Potřebují správná rozhodnout, jež umožní rychlou odpověď na všechny problém,y které mohou nastat. Daňová politika, zejména politika v oblasti DPH, není darem od Boha; je třeba ji změnit, pokud již neodpovídá současné situaci. Dimitrios Papadimoulis, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Odpusťte mi, paní předsedající, ale stanoviska Rady a Komise jsou zklamáním. Není v nich nic než slova a nikde ani náznak konkrétních opatření. Nebuďte pak překvapeni „ne“ vyjádřeným v referendech v Irsku, Francii a Nizozemsku. Nebuďte překvapeni, že v zemích, jako je Belgie, kde jsou demonstrace vzácné, jsou rozzlobeny tisíce lidí. Ani úřadující předseda Rady, ani komisař nezmínili nepřiměřené zisky. Co uděláme s nepřiměřenými zisky? Proč neuložíte daně? Proč se nenavrhne evropsky koordinované vnitrostátní zdanění, kde bude část výnosů určena na podporu obnovitelných zdrojů energie, čisté energie a programů úspor energie? Kromě toho, dámy a pánové z Komise a Rady, růst cen ropy prospívá státním financím, protože odpovídajícím způsobem rostou v členských státech vybrané daně. Inflace a vysoké ceny tedy nejvíce postihují nejchudší vrstvu obyvatel. Inflace u chudých je o 40–50 % vyšší, než je obecný inflační index. Část zvýšeného daňového výnosu členských států, by proto měla být věnována na přímou pomoc nejzranitelnější společenské vrstvě. Musíme jednat, nikoliv se dále procvičovat v rétorice. Očekávám, že nám ve své závěrečné řeči vysvětlíte, proč jste tak rychle odmítli návrhy, které předložily pravicové vlády, například návrh pana Sarkozyho, a nikoliv návrhy vlád levicových. Domníváte se, že pan Sarkozy je příliš velký komunista? Pokud nic jiného nevzejde z této krize spekulací s cenami potravin a ropy, tak to, že zaslepený neoliberalismus měl svůj den. Očekáváme, že to také pochopíte. Pervenche Berès (PSE). – (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, zahajujeme dnešní rozpravu na základě sdělení, které je vlastně poznámkou Komise k výjimečné situaci, jež byla přeměněna ve sdělení z důvodu neklidné situace ve veřejném mínění způsobené realitou, s níž se Evropané každodenně setkávají. Skupina G8 vznesla otázku ohledně spekulací na trzích s ropou. Velmi dobře poznáme opravdovou situaci, které v současnosti čelíme, pouze tehdy, chceme-li se skutečně dostat k její podstatě, a Claude Turmes na to upozornil. Ropná krize, o které hovoříme a která způsobuje našim občanů starosti, je jedním z prvků, jedním ze znamení druhého stadia globalizace, do nějž nyní vstupujeme, stadia, kdy globální nerovnováha, jíž čelíme a proti které jsme bezmocní, narušila systém; první známkou byla finanční krize ve Spojených státech, která se pozoruhodnou rychlostí rozšířila na naše trhy a narušila spekulativní bublinu, čímž zpustošila trhy

67

68

CS


s nemovitostmi, a pak se přesunula na trhy se zbožím a zasáhla zejména ceny ropy a potravin. Existující rovnováha mezi nabídkou a poptávkou na tomto specifickém trhu dokončila zbytek. Vzhledem k této situaci Evropská unie celkem správně předvídala události loni, když navrhla strategii, kterou bych mohla popsat jako strategii čtyřikrát 20 pro rok 2020: o 20 % nižší spotřeba energie, o 20 % vyšší energetická účinnost a o 20 % více obnovitelných zdrojů. Ale jako vždy objevíme nedostatky hned pod povrchem. Při vytváření jednotného trhu zapomínáme, že má-li být tento vnitřní trh přijatelný, musí obsahovat i sociální rozměr. V touze vytvořit jednotný evropská trh se zbožím a službami zapomínáme, že bychom například měli zohlednit sociální situaci v členských státech, a chceme-li poskytnout Evropě řádnou dlouhodobou strategii v oblasti energetiky, zapomínáme, že to bude mít za následek přechodné náklady, abych použila jazyk ekonomů, a kdybychom se zeptali, jaká kategorie spotřebitelů bude nejvíce zasažena, můžeme odpovědět, že to budou ty nejchudší skupiny z naší společnosti, ti, kteří jsou nejvíce zasaženi nárůstem cen paliv. Dnes se často zmiňují některé kategorie, ta povolání, která jsou nejvíce zasažena v podmínkách každodenního pracovního života, například rybáři a silniční dopravci, ale kromě nich jsou to rovněž nízkopříjmové domácnosti, kdo trpí jako první, neboť je dotčen jejich každodenní rozpočet, protože náklady těchto rodin na bydlení jsou bezprostředně postiženy nárůstem poplatků za paliva, a pokud se na to díváme proporcionálně, ovlivňuje je to více než peněženky spekulantů, kteří ze zvýšených cen ropy hrabou zisk. Jelko Kacin (ALDE). - (SL) Rychlý nárůst palivových nákladů brzdí dopravu v Evropě i na celém světě. Silniční dopravci zuřivě protestují, rybáři požadují kompenzace a doprava stále zdražuje. Náklady doslova brzdí dopravu zboží. Nejhorší věcí kromě těchto cen je skutečnost, že náklady na produkci ropy jsou vlastně minimální. Náklady na výrobu jsou doslova zanedbatelné. Osobní doprava je základním prvkem volného pohybu osob a podmínkou volného pohybu zboží. Náklady na palivo představují dramatickou hrozbu především pro leteckou dopravu, která je z hlediska nákladů nejzranitelnější. To se týká především nízkonákladových dopravců, kteří umožňují novým skupinám obyvatel objevovat Evropu a svět. Krize nízkonákladových dopravců, jež by nás mohla zasáhnout letošní podzim, nedopadne pouze na cestovní ruch, zasáhne letecký průmysl, finanční průmysl a následně i celou ekonomiku. Za těchto okolností musí Evropská unie ukázat, že výzvy chápe a že na ně na operativní úrovni odpoví. Za těchto okolností, prostřednictvím vhodně koordinovaných opatření, můžeme zlepšit postavení evropských institucí a utišit situaci na trzích. Doba finanční a hospodářské krize je příležitostí, aby se Evropská unie ukázala jako užitečný, nezbytný a účinný rámec našich ekonomik, a zejména že evropské instituce jsou správným a účinným nástrojem našich ekonomik. Charles Tannock (PPE-DE). – Paní předsedající, vysoké ceny ropy a plynu přetrvají a velmi pochybuji, že někdy znovu uvidíme ceny o hodně nižší než 80 USD za barel. Západ byl zastižen na vrcholu a podcenil nárůst čínské a indické spotřeby, nedostatečné investice do technologií průzkumu a těžby, neschopnost – případně neochotu – Saúdské Arábie otevřít kohoutky, jakožto producenta, který má výkyvy, a geopolitická rizika zemí, jako jsou Venezuela, Nigérie nebo Irák. Jaká je podle mě odpověď? Musíme samozřejmě spotřebovávat méně, investovat do obnovitelných zdrojů a nových technologií, jako jsou vozidla s vodíkovými palivovými články, a prozkoumat, zda-li jsou biopaliva, s ohledem na jejich celkový dopad, dobrá, nebo špatná z hlediska celosvětových emisí a potravinové inflace v rozvojových zemích. Ti v této sněmovně, zejména levice, kteří si myslí, že se vše dá přičíst na vrub spekulantům, se mýlí, neboť jako spekulant nemůžete fyzicky hromadit ropu ve velkých množstvích a zajistit její distribuci. K tomu mají prostředky pouze Spojené státy americké. Na závěr vítám rozhodnutí Itálie vybudovat jaderný reaktor, což budou, jak doufám, následovat další členské státy EU. Csaba Sándor Tabajdi (PSE). - (HU) Musíme se smířit s tím, že ceny ropy zůstanou z dlouhodobého hlediska vysoké. Evropská unie a členské státy se musí připravit na všechny možnosti. Jak řekl komisař Piebalgs, musíme investovat mnohem více do rozvoje ekologických technologií s nízkou spotřebou, obnovitelných energií a výstavby elektráren na bioplyn, což se tvrdí i ve zprávě, kterou jsem vypracoval jako zpravodaj. Je rovněž zapotřebí úsilí zaměřené na úspory energie, a to včetně například zateplení domácností. Nemáme žádná kouzelná řešení a nemůžeme zadržovat energii na našich hranicích, současně však musíme rovněž hledat krátkodobá řešení. Rád bych požádal Evropskou komisi, aby povolila členským státům, včetně

18-06-2008

18-06-2008

CS


Maďarska, dočasné snížení spotřební daně na naftu, protože Spojené státy mají v tomto ohledu velkou konkurenční výhodu. Děkuji vám za pozornost. Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Problém může být skutečně vyřešen nepochybně pouze pomocí dlouhodobých opatření. Avšak bude to možná trvat velmi dlouho, než se jejich výsledky projeví. Pokud se týká krátkodobých opatření, jediným návrhem byla pomoc chudým domácnostem. Ale zkrachují-li obchod, dopravní systém, rybolov, malé a střední podniky a zemědělství, budou krátkodobá opatření nezbytná pro velmi mnoho lidí. Spotřební daň byla u paliv a minerálních olejů zavedena v roce 1992. V roce 2004 se daň uplatnila na celý energetický systém. Znamená to, že zdanění nemá vůbec žádný vliv? Zdanění má obrovský dopad a podle mého názoru je velmi důležité umožnit snížení spotřební daně, dokud nezačnou být uplatňována dlouhodobá opatření. Ještě jedna věc – nebyl zmíněn vodík, jakožto nový (nebo obnovitelný) zdroj. Čína a Kanada jsou známé tím, že ho používají pro pohon automobilů, a Japonsko vodík používá pro vytápění budov. Pedro Guerreiro (GUE/NGL). – (PT) Vzhledem k raketovému nárůstu cen paliv a s ohledem na jejich ničivý dopad na lidi a podniky, dopravu, rybolov, zemědělství a průmysl, se nemůže zapomínat na to, že velké rafinérské společnosti zažívají masivní nárůst svých zisků, především jako výsledek spekulativních cenových praktik, jež se zakládají na spekulativním zhodnocování levně využívaných ropných zásob. Kvůli těmto skutečnostem jsou třeba opatření pro boj proti těmto skandálním spekulacím, zejména návrh, který jsme předložili pro zavedení daně ve všech členských státech, jež se bude vztahovat výlučně na spekulativní zisk ze zásob ropy a převede ho na státní výnosy. Tyto výnosy pak musí být v členských státech přidělovány nejvíce zasaženým hospodářským odvětvím. Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). - (PL) Paní předsedající, Evropa a celý svět se nyní nacházejí v situaci, kdy ceny ropy nejen určují hospodářský růst, ale rovněž prohlubují krizi, jež začíná být pociťována na trhu s potravinami a v odvětví rybolovu. Problémy v odvětví dopravy se projeví pravděpodobně velmi brzy. Jaká opatření jsou žádoucí? Z dlouhodobého hlediska je třeba vypracovat stabilní a široce chápanou energetickou politiku. O tomto tématu se v Unii a v této sněmovně hodně diskutovalo. Z krátkodobého hlediska by měla být pomoc určena konkrétním odvětvím. Jako příklad bych zmínil cílenou pomoc pro zemědělce, rybáře a silniční dopravce. Tato pomoc by měla být k dispozici již v druhé polovině letošního roku. Musím zdůraznit, že hovořím o cílené konkrétní pomoci v konkrétním ročním období. Měla by rovněž být přijata opatření pro omezení spekulací a monopolistických praktik. Konečně bychom měli uznat nezbytnost přezkumu daňové politiky jak na úrovni Unie, tak na úrovni jednotlivých členských států. José Ribeiro e Castro (PPE-DE). – (PT) Rád bych poblahopřál panu komisaři k jeho prohlášením, v nichž zdůraznil význam jaderné energie a její absolutní transparentnost. Čísla neklamou: ceny ropy a plynu nadále porostou, tlak vytvářený celosvětovou spotřebou energie se bude zvyšovat, naše vlastní energetické potřeby se budou vyvíjet a současně se nemůžeme zříci našich úkolů, zejména naléhavé potřeby boje proti emisím CO2. Jaderná energie proto musí být na pořadu jednání a nemůžeme se tomu vyhnout. Nemůžeme se vzdát jakéhokoliv významného zdroje z kombinace energií, zejména je-li čistý a bezpečný. Samozřejmě potřebujeme obnovitelné zdroje, ale to nestačí. Ano, potřebujeme energetickou účinnost, ale to nestačí. Ano, potřebujeme dobrá biopaliva, ale to nestačí. Proto si musíme vybrat: Buď je jaderná energie špatná a musí být zakázána, nebo není-li zakázána, protože je bezpečná a protože technologie a věda pokročily, všichni musí mít z její výroby přínos. Co musíme mít, je vize pro budoucnost, nebo skončíme tak, že půjdeme od špatného k horšímu a od horšího k totální katastrofě. Theodor Dumitru Stolojan (PPE-DE). - (RO) Dopady nárůstu cen ropy a zemního plynu jsou znát již ve všech hospodářských činnostech a rovněž v sociálních programech a svého maxima dosáhnou příští zimu. Evropská komise z dobrého důvodu diskutuje o strukturálních řešeních zaměřených na úspory a diverzifikaci energie. Nicméně potřebujeme zásadní změny evropské ekonomiky, vlastně diskutujeme o nové technologické

69

70

CS


struktuře evropské struktury, jíž musí být dosaženo ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Proto se domnívám, že je třeba, aby Evropská komise přezkoumala a přehodnotila finanční výhled na období 2007–2013, a zvýšila tak úsilí ohledně nových technologií a investic v oblasti energetiky. Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) V mém zahajovacím projevu jsem zmínil zjištění příslušných orgánů, že důvody vyšších cen ropy jsou strukturální povahy. To je důležité zjištění. V této rozpravě byl několikrát zmíněn vliv spekulací. Nechci ho popírat ani minimalizovat, ale rád bych zdůraznil, že spekulace sama o sobě nevede k vyšším cenám energie, pokud pro to neexistují strukturální důvody. A ty existují. To si žádá dlouhodobá opatření. Časy levné energie, alespoň té z fosilních zdrojů, pravděpodobně na nějakou dobu skončily, pravděpodobně nadlouho. To si žádá dlouhodobá opatření ze strany Evropské unie, která jsem zmínil a která budou prováděna ve dvou směrech. Zaprvé je to zvýšená energetická účinnost, a tím mimo jiné snižování naší spotřeby. Tím se sníží závislost Evropy a evropské ekonomiky na dovážené energii a fosilních zdrojích. Zadruhé, diverzifikace, a zejména posun směrem k obnovitelným zdrojům energie. Zde souhlasím s panem Papadimoulisem, že je třeba více investovat do obnovitelných zdrojů energie, ale vyšší investice jsou právě pobízeny vyššími cenami fosilních paliv. Pokud tyto ceny klesnou, pokud je nějakým trikem snížíme, snížíme také motivaci financovat obnovitelné zdroje a investovat do nich. Nehledě na široký konsensus o potřebě dlouhodobých opatření nemůžeme samozřejmě zapomínat na krátkodobé problémy, jimž čelíme. Byly zmíněny a já bych je zde rád ještě jednou připomněl. Vysoké ceny energie jsou problémem zejména pro chudší skupiny obyvatel naší Unie, zejména jsou problémem pro rybáře – a debata o tomto tématu je dalším bodem pořadu jednání – a jsou zejména problémem pro nákladní dopravce. Zde má samozřejmě smysl zkoumat, zvažovat a přijímat vhodná opatření. Kromě těchto opatření bychom neměli zapomínat na revizi zdanění v Evropské unii. Mohu říci, že zde Rada vyjádří očekávání, že v současné obdrží od Evropské komise návrhy týkající se tohoto tématu, tedy zdanění energetických produktů. Dovolte mi uzavřít následující myšlenkou. Domnívám se, že se tato rozprava odehrává opravdu v nejvhodnější dobu – den před zasedáním Evropské rady, jedním z jehož hlavních témat budou vysoké ceny ropy. Andris Piebalgs, člen Komise. − Paní předsedající, byla to fascinující rozprava a velmi lituji, že čas utekl tak rychle. Jak vyžaduje náplň mojí práce, navštívil jsem místa, kde se ropa těží: Kaspické moře, Barentsovo moře, Saúdskou Arábii. Podle mého názoru je jednou z chyb to, že se domníváme, že je těžba snadná. Stojí miliardy a velmi zatěžuje životní prostředí. Kromě nákladů vznikají místní škody na životním prostředím a lidé nemají z mnoha projektů radost. Takže je zřejmé, že hovoříme-li o problematice ropy, neměli bychom hledat viníky, ale usilovat o vhodné odpovědi v rámci Evropské unie. Věříme-li, že by stejný přístup pomohl všem, měli bychom se tím řídit. Neexistují kouzelná opatření. Energetická účinnost je opatřením číslo jedna. Bez ní budou na světě mnohem vyšší ceny. To je zcela zřejmé. (Poznámky ze zasedací místnosti) Dobrá, děláme toho docela dost. Obnovitelná energie a také alternativní zdroje energie, jako je jaderná energie, jsou pro zmírnění tohoto problému rovněž důležité. Je třeba investovat do nových technologií a pro průmyslová odvětví je důležité zabývat se strukturálními opatřeními, nikoliv jen subvencemi: subvence berou z jedné kapsy a dávají do druhé. Například v souvislosti s dnešní rozpravou o rybolovu bych se rád zeptal, proč rybáři nepřenáší rostoucí ceny paliva do ceny ryb, protože to je zásadní otázka: Co se děje, co tomu brání? To znamená, že bychom se měli zabývat strukturálními opatřeními. Jsem přesvědčen, že z globálního hlediska je zcela zřejmé, o co máme usilovat, tedy snažit se o odstranění politiky kartelu OPEC, která omezuje dodávky na trh, v mnoha případech neumožňuje západním společnostem, aby dodaly technologie a znalosti těžby ropy, což by zvýšilo dodávky. Rozvojovým zemím bychom měli ukázat cestu k energetické účinnosti a můj návrh mezinárodního partnerství přijala skupina G8. Ale protože všichni očekávali, že se ceny ropy vrátí k 9 USD za barel, svět zaostal, a nyní víme, že bychom se měli řídit touto politikou.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Ohledně ochrany spotřebitele jsem přesvědčen, že Komise byla v této otázce vždy soudržná. Znám mnoho případů porušení Smlouvy, kdy země nejenže neinformovaly Komisi, a to je jejich povinnost, o závazcích veřejné služby, ve smyslu, že právní dokumenty přijaté po návrhu Komise obsahují všechny nezbytné prvky a měly by být uplatňovány. Jsem přesvědčen, že reakce Komise a Rady budou promyšlené a správné. Každá část na trhu má svou úlohu. Vím, že nikdo rád neobhajuje spekulanty, ale jaká je úloha budoucího trhu? Naznačuje, jak by se mohly vyvíjet ceny, a umožňuje investice. Takže bych mohl říci: „Všechny více zdaníme“ – můžeme každému zvýšit daně o 100 %, ale to bude mít za následek, že ztratíme investiční pobídky. Umožněte nám místo toho vytvořit investiční pobídky, nechte nás, abychom umožnili tvorbu pozitivních způsobů investování. To potřebujeme. (Poznámky ze zasedací místnosti) Ať již se jedná o společnosti ze Saúdské Arábie, Saudi Aramco, které bychom měli zdanit, nebo Gazprom, zdanit je nemůžeme, protože mají vnitrostátní právní předpisy týkající se daní. Pokud se týká evropských společností, v současné době nemáme žádnou společnost s neočekávaným ziskem z ropy a plynu. (Poznámky ze zasedací místnosti) Potřebují také investovat do dalších projektů, a pokud takové společnosti znáte, měli byste je jmenovat. Pokud znáte tyto společnosti, které mají tak nádherný život… (Poznámky ze zasedací místnosti) E.ON nepodniká v ropě. Eni podniká s ropu, ale investuje miliardy do projektů, jako je například South Stream, do projektů v Kašaganu – investují miliardy – a v Libyi. Každá společnost hraje na trhu svou úlohu. Paní předsedající, je to úžasná rozprava. Těší mě, že budeme mít možnost vrátit se k této rozpravě, protože neexistují jednoduché odpovědi. Ale jsem přesvědčen, že náš návrh je promyšlený a že je správný. Předsedající. Rozprava je ukončena. Písemná prohlášení (článek 142) Ivo Belet (PPE-DE), písemně. – (NL) Vysokou cenou ropy trpíme všichni, ale nejzranitelnější skupiny obyvatelstva jsou zasaženy určitě citelně. Evropský summit musí zítra vyslat silný signál, že jsou opatření pro nejslabší členy společnosti skutečně oprávněná a nezbytná. Snížení DPH nebo spotřební daně není bezprostředně zřejmým řešením, které je pochopitelné, protože může podnítit producenty ropy k tomu, aby účtovaly ještě vyšší ceny. Ale možná bychom to mohli udělat jinak. Možná bychom se mohli přiklonit k posunu v daních, aby byly konkrétně letenky o něco málo dražší (například od podzimu), prostřednictvím poplatku, a tyto zisky by se použily ke snížení účtů za topení u lidí s nízkými a středními příjmy. Všechny dodatečné výnosy by mohly být použity k poskytování grantů na zateplování domů. S ohledem na všechny okolnosti se jedná o nejlevnější a nejúčinnější řešení. Investice do obnovitelné energie a úspor energie je to, co musíme udělat, určitě ze střednědobého hlediska. Ale prozatím musíme najít řešení pro ty, kteří s tím bojují. Evropa k nim nemůže být hluchá. James Nicholson (PPE-DE), písemně. – Nedávné exponenciální zvýšení cen ropy a následné ochromení cen paliv výrazně dopadá na podniky a průmyslová odvětví v celé EU. Samozřejmě má tento stav závažné důsledky pro průměrného spotřebitele. Občané cítí nouzi související s nárůstem cen potravin a paliv a sníženou kupní silou. Souhlasím s Komisí, že se musíme zaměřit na snížení naší spotřeby a závislosti na ropě a cíleně usilovat o podporu energetické účinnosti a rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Ale to je dlouhodobé řešení. Nyní musí být podniknuty praktické a hmatatelné kroky pro odlehčení tlaku na skupiny, jako jsou zemědělci, rybáři a členové společnosti, kteří jsou těmito nárůsty cen zranitelní nejvíce. I když krátkodobá opatření, jako jsou snížení daní, leží mimo rámec pravomocí EU, musí být vidět, že se Unie ujala vůdčí úlohy a podněcovat vlády k uplatňování řešení. Současná situace je neudržitelná a o její řešení je třeba usilovat.

71

72

CS


12. Krize v odvětví rybolovu v důsledku zvýšení ceny ropy (rozprava) Předsedající. - Dalším bodem jednání je rozprava o následujících otázkách: - otázka Radě k ústnímu zodpovězení, kterou pokládá Philippe Morillon za Výbor pro rybolov a která se týká krize odvětví rybolovu způsobené nárůstem cen nafty (O-0063/2008 – B6-0162/2008), a - otázka Komisi k ústnímu zodpovězení, kterou pokládá Philippe Morillon za Výbor pro rybolov a která se týká krize odvětví rybolovu způsobené nárůstem cen nafty (O-0064/2008 – B6-0163/2008). Philippe Morillon, autor. – (FR) Paní předsedající, dopřeji panu komisaři Borgovi trochu času, aby se usadil do křesla. Podnětem k této otázce k ústnímu zodpovězení byla jednomyslná žádost těch skupin, které jsou členy výboru, jemuž mám tu čest předsedat, a jsem potěšen, že se dostává na pořad jednání po tak vynikající rozpravě, v níž jsme projednali řadu obecných záležitostí. Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, můj otec se narodil před více než sto lety ve vesnici poblíž Saint-Malo, již mám z dob svého mládí v paměti jako místo plné života, které bylo v podstatě závislé na zemědělství a rybolovu. Dnes tato vesnice umírá na rakovinu způsobenou šířením smrtících buněk, kterými jsou letní sídla a postupný zánik všech činností, díky nimž toto místo žilo déle než jen šest letních týdnů v roce. Není to ojedinělý jev, naopak se s ním můžeme setkat prakticky podél celého pobřeží Evropy. Tato situace přiměla pana komisaře Borga, jemuž vzdávám hold, aby navrhl integrovanou námořní politiku, která by nám měla umožnit ozdravení, zachování a oživení komunit žijících v pobřežních oblastech Evropy. Pokud toto rozhodnutí znamená přeměnu GŘ pro rybolov na GŘ pro námořní politiku, neznamená to nutně, že Evropská unie je rozhodnuta být svědkem konce zdrojů, které musí naši rybáři v oceánech a mořích nadále využívat. Proč má Evropská unie jen dvě společné politiky, konkrétně společnou zemědělskou politiku a společnou rybářskou politiku? Když se nad tím zamyslíte, odpověď je jednoduchá: je to proto, abychom na našem kontinentě mohli nadále získávat dostatečné množství potravin obděláváním půdy a rybolovem v mořích. Právě v těchto odvětvích, a zejména v odvětví rybolovu, by proto mohl mít obrovský nárůst cen ropy klidně katastrofické následky. Této profesi, kterou již silně otřásl úbytek zdrojů, dnes v podstatě hrozí zánik, což vysvětluje – ale neomlouvá – intenzivní projevy zoufalství, k nimž se někteří zástupci tohoto odvětví uchýlili a na některých místech v nich pokračují. Jsem proto potěšen, pane komisaři, že váš výkonný výbor nyní navrhuje několik opatření, která mají přinést okamžitou záchranu těchto nejohroženějších odvětví, včetně oprávnění členských států udělovat zvláštní přechodnou výjimku z pravidel zavedených za účelem provádění Evropského rybářského fondu v souladu s postupy, které mají být projednány, pane úřadující předsedo Rady, na další Radě ministrů ve složení pro zemědělství a rybolov v Lucemburku dne 24. června. Nezapomínejme však na skutečnost, že Evropská unie – a obecně celá planeta – musí být schopna nadále využívat moře a oceány, aby z nich získala potřebné potravinové zdroje. Nemá smysl hájit a chránit ryby, když už nejsou rybáři, kteří by je chytali. Tento zřejmý fakt podle mého názoru odůvodňuje podrobné návrhy, které budou zahrnovat nejen krátkodobé, ale i střednědobé a dlouhodobé hledisko, návrhy, na kterých pracujeme společně, pane komisaři, ve Výboru pro rybolov, návrhy, které pro vás dále detailně zpracují ostatní mí kolegové a předloží v návrhu usnesení, o němž se bude zítra hlasovat. PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN SIWIEC Místopředseda Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Nejprve bych chtěl poděkovat váženému panu poslanci Evropského parlamentu, panu Morillonovi, za jeho otázku položenou za Výbor pro rybolov. Dovolte mi hned v úvodu zdůraznit, že slovinské předsednictví si je vědomo závažnosti problému týkajícího se rostoucích cen paliv a jejich negativního dopadu na rybolov v EU. Mohu vám oznámit, že předseda Rady ve složení pro zemědělství a rybolov, ministr Iztok Jarc, se včera v Benátkách setkal s některými svými kolegy ministry, aby s nimi tuto záležitost projednal. Společně ji prodiskutovali a připravili návrhy na řešení nynějších potíží v odvětví rybolovu EU, které budou

18-06-2008

18-06-2008

CS


v nadcházejících dnech projednány. Rád bych však připomněl, že tato situace se netýká jen odvětví rybolovu. Vysoké ceny paliv škodí celoplošně všem odvětvím, včetně zemědělství, dopravy a zpracovatelského průmyslu. Krize vyvolala závažnou situaci ve všech odvětvích. Je proto záležitostí horizontální povahy, která zahrnuje prvky týkající se politiky hospodářské soutěže, státní pomoci a daňových opatření. Závažnost této záležitosti a její negativní dopad na odvětví rybolovu EU přiměly slovinské předsednictví, aby ji zařadilo na pořad jednání Rady ve složení pro zemědělství a rybolov, které se bude konat příští týden, jak již zmínil pan Morillon. Ministři tak budou mít příležitost prezentovat svůj pohled na aktuální situaci a vyměnit si s panem komisařem Borgem své názory na nejvhodnější řešení. Předsednictvo se dále rozhodlo změnit téma neformálního setkání ředitelů firem působících v odvětví rybolovu, které se bude konat koncem tohoto měsíce ve Slovinsku, aby ředitelé firem působících v odvětví rybolovu mohli tuto palčivou otázku také projednat. To vše přichází poté, co se Rada na svých několika nedávných schůzích konaných v různém složení zabývala otázkou rostoucích cen energií, o kterých jsme hovořili v předchozím bodě jednání. Dovolte mi vysvětlit podrobněji závěry Rady Ecofin. S ohledem na cenu ropy vyjádřila Rada obavu nad přetrvávajícím růstem cen ropy a projednala způsoby řešení souvisejících sociálních a ekonomických dopadů. Zdůraznila potřebu podporovat rozvoj energetické účinnosti a alternativních energetických zdrojů, zvýšit transparentnost ropných trhů, podporovat konkurenci na trzích s energií a rozvíjet dialog se zeměmi produkujícími ropu. Rada na této schůzi také vyzvala Komisi, aby podrobněji přezkoumala komoditní trhy a aby zvážila politická opatření zaměřená na omezení fluktuace cen. Jak již zdůraznilo předsednictvo v ranní rozpravě, tato záležitost bude projednána také na zasedání Evropské rady, které začíná zítra. Joe Borg, člen Komise. − Pane předsedající, děkuji předsedovi Výboru pro rybolov, panu Morillonovi, za jeho otázku, díky níž mám příležitost zabývat se palivovou krizí. Na úvod bych rád uvedl, že jsem potěšen stávajícími velmi dobrými vztahy mezi Komisí a Výborem pro rybolov Evropského parlamentu, které se stále upevňují. Co se týče té konkrétní otázky, jsem si vědom potíží, s nimiž se odvětví rybolovu v důsledku prudkého nárůstu cen paliv potýká. Tento nárůst představuje strukturální a dlouhodobou krizi, která ve vztahu k rybolovu nabývá velmi specifický – mám chuť říci dokonce unikátní – rozměr. Dovolte mi, abych vám vysvětlil proč. Loďstvo EU se již mnoho let pohybuje v začarovaném kruhu nadměrné kapacity, nadměrného rybolovu a klesající ziskovosti. Současně s tím rybáři nejsou schopni těžit ze snížených dodávek a stoupajících maloobchodních cen za produkty z ryb. Marže jsou proto v mnoha segmentech minimální, takže toto odvětví je oproti jiným citlivější na dramatický růst nákladů, jak lze vidět na ceně ropy. Komise chápe, že je potřeba podniknout koordinovanou akci na úrovni EU, která vážnou krizi v odvětví odvrátí a která zajistí, že problém nebude prostě jen odsunut, ale že bude přímo řešen. To znamená nejen poskytnout možnost pomoci v mimořádné situaci, ale také se zavázat, že bude konečně řešena její základní příčina – nadměrná kapacita, která maří všechny naše pokusy navrátit udržitelnost a ziskovost tohoto odvětví. Pan Morillon proto upozornil, že kolegium včera v zásadě schválilo obsah nouzového balíku opatření k řešení sociálních a ekonomických potíží způsobených dramatickým růstem ceny ropy, přičemž tato opatření mají zároveň vyřešit související strukturální problémy evropského loďstva. Myslím si, že nejdůležitější je soustředit pomoc na loďstva, která jsou nejvíce závislá na palivu, a tedy nejvíce ovlivněna stávající nadměrnou kapacitou. Navrhujeme proto, aby členské státy vytvořily programy pro přizpůsobování loďstva, na jejichž základě budou odstraněny limity dostupnosti odměn za trvalé zastavení rybolovných činností – např. za vyřazení lodi z provozu. Další pomoc na dočasné zastavení rybolovných činností by byla určena pro plavidla zahrnutá do těchto programů pro přizpůsobování loďstva a pomoc na částečné vyřazení plavidel z provozu by byla udělena provozovatelům, kteří nahradí větší stará plavidla menšími a energeticky úspornějšími. Byla by zavedena také opatření umožňující přechodně snížit příspěvky zaměstnanců na sociální zabezpečení. Konkrétně by pomoc na dočasné zastavení rybolovných činností bylo možné využít u všech plavidel až na tři měsíce do konce roku 2008 pod podmínkou, že dotčená plavidla budou zahrnuta do plánu restrukturalizace. Tato pomoc bude přizpůsobena tak, aby podporovala obnovu rybích populací a/nebo marketingové podmínky, kdykoli to bude možné.

73

74

CS


Na základě podrobnějších ekonomických analýz budou zváženy také úpravy režimu de minimis pro odvětví rybolovu tak, aby byl uplatněn strop ve výši 30 000 EUR na tři roky na jedno plavidlo a nikoli na jednu firmu, avšak při celkovém limitu 100 000 EUR na firmu. V plánu je také několik konkrétních iniciativ, jejichž cílem je podpořit cenu ryb v prvotním místě prodeje, a kromě prostředků dostupných z ERF Komise plánuje vyčlenit dalších 20–25 milionů EUR z rozpočtu SRP na financování ad hoc projektů v této oblasti. Připravována jsou další opatření na podporu přechodu na energeticky úsporné technologie, zmírnění sociálních a ekonomických dopadů krize a opatření umožňující změnu programování a výplatu prostředků z ERF. Výše uvedená opatření budou zahrnovat přechodné výjimky z pravidel Evropského rybářského fondu s cílem podpořit rychlejší přizpůsobení loďstva EU nynější situaci a poskytnout dočasnou pomoc během přechodné fáze. Tento balík představím 24. června v Lucemburku Radě ministrů pro rybolov s tím úmyslem, aby byl již v červenci přijat k této záležitosti oficiální návrh. Vzhledem k výjimečné situaci, v níž se odvětví rybolovu nachází, věřím, že se mohu spolehnout, že Rada i Parlament podpoří co nejrychlejší přijetí zmíněných opatření. Carmen Fraga Estévez, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedající, skupina Evropské lidové strany prosazovala tuto rozpravu v přesvědčení, že vzhledem k závažnosti krize nemohou být naše orgány nadále lhostejné. Myslím, že jsme měli pravdu, protože Komise teprve včera poprvé ohlásila řadu opatření, které tento Parlament požadoval již několik let a z nichž některé jsou totožné s opatřeními obsaženými ve společném návrhu usnesení. Jak je uvedeno v usnesení, cena pohonných hmot používaných rybáři vzrostla za posledních pět let o více než 300 % a během ledna o více než 38 %, přičemž ceny se za posledních 20 let nezměnily, a v některých případech klesly až o 25 % v důsledku obrovského nárůstu dovážených produktů, kterými jsou často produkty pocházející z nezákonného rybolovu. Moje skupina zdůrazňuje, že neexistuje odvětví, které by dokázalo v těchto podmínkách přežít, a proto chce dnes spojit všechny, včetně Rady a Komise, s cílem zjistit o této záležitosti více informací a projednat balík opatření. Jsme potěšeni zejména tím, že opatření nakonec obsahují zvýšení pomoci de minimis na 100 000 EUR, i když bychom byli raději, kdyby tato pomoc byla přidělována na plavidlo a nikoli na podnik, jak požaduje Parlament a jak je uvedeno ve společném usnesení. Plně podporujeme snížení sociálních nákladů a zprávu o větší flexibilitě Evropského rybářského fondu (ERF) umožňující všem zájemcům restrukturalizovat své podnikání, nahradit nynější motory plavidel efektivnějšími nebo, jak jste uvedl, získat dodatečnou pomoc pro dočasné zastavení rybolovných činností. Přesto se domníváme, pane komisaři, že máme další soubor opatření, který vyžadoval stejný důraz a který měl být rozpracován stejně podrobně jako opatření zaměřená na restrukturalizaci odvětví: mám na mysli tržní opatření, jako je reforma společné organizace trhu, která rybářům umožňuje mít větší slovo při stanovování cen, konkrétnější opatření týkající se označování produktů, a především opatření, která prokazují jasnou vůli Rady a Komise bojovat proti nezákonnému rybolovu. Vítáme proto některá opatření, která představují krok správným směrem, ale musíme se zamyslet nad tím, zda jsme mohli zabránit tomu, aby se odvětví rybolovu dostalo do tak kritické situace, kdybychom reagovali mnohem dříve. Rosa Miguélez Ramos, jménem skupiny PSE. – (ES) Pane předsedající, s radostí vítám opatření, která oznámila Komise. Zdá se, že v některých případech mají širší dosah, než požadoval Parlament ve svém návrhu usnesení. Skutečnost, že v nabitém programu tohoto dílčího zasedání se nám podařilo vytvořit prostor pro rozpravu o této záležitosti, nám dává představu, jaký význam přikládá sněmovna této záležitosti. Domnívám se, že v těchto poněkud pohnutých časech by Evropané měli tuto záležitost řešit pomocí účinných a spravedlivých mechanismů. Ty by mohly mít formu velmi žádaného zvýšení flexibility Evropského rybářského fondu (ERF), což by nám umožnilo přijmout naléhavá opatření na úrovni Společenství. Řešení na vnitrostátní úrovni, jaká navrhují některé členské státy, by vedla pouze k nerovnováze.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Doufáme, pane komisaři, že Komise bude příští pondělí na jednání Rady ministrů schopna tyto záležitosti blíže objasnit a dosáhnout dohody s Radou ministrů v tom, jak lze ERF využít k pomoci těm skupinám loďstva, které jsou zasaženy nejvíce. Zdá se, že je také nutné jednou provždy prošetřit mechanismy stanovování cen. Elspeth Attwooll, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, musíme zdůraznit skutečnost, že velká část rybářů provozuje malé podniky. Mají omezené právo rybolovu. Aby toto právo využili, musí investovat do lodí, rybářského náčiní a bezpečnostních zařízení. To může znamenat splácení velkých půjček. Musí také platit za oprávnění a v některých případech také za kvóty. Vynakládají dále značné provozní náklady, například za pracovní sílu, opravy a samozřejmě za palivo. Vzhledem k pravidlům pro kvóty a počet dnů na moři je možné, že musí urazit dlouhé vzdálenosti, aby chytili prodejný úlovek, což se jim nemusí vždy podařit, zvláště je-li špatné počasí. Jsou-li úspěšní, nemají kontrolu nad cenou ulovených ryb. V mnoha případech jsou závislí na cenách, kterých lze dosáhnout v dražbě. Nemají prostě prostředky pro kompenzaci rostoucích nákladů. Usnesení obsahuje různé praktické způsoby pomoci, a to prostřednictvím pravidla de minimis a jeho přehodnocení směrem nahoru. Naléhavě žádám všechny členské státy, aby využily příležitostí, které se díky tomuto pravidlu naskytly, aby byly zachovány vyrovnané šance. Naléhavé jsou také kroky zaměřené na potlačení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a umožňující nejen udržet cenu zákonně ulovených ryb, ale i zachování rybích populací. Týká se to také zlepšení požadavků na označování. Ostatní navrhovaná opatření, zahrnující restrukturalizaci a přesahující až k energetické účinnosti a alternativním zdrojům energie, plní také ekologické účely. Jejich přijetím můžeme poskytnout výhody jak našim ztrápeným rybářům, tak i naší ohrožené planetě. Marie-Hélène Aubert, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, jak jste připomněli, tato strukturální krize je hluboká a dlouhodobá. Vyžaduje proto řešení, která budou také dlouhodobá, a to nejen v odvětví rybolovu, ale ve všech dotčených odvětvích. Je třeba také říct, že současná krize je jednoznačně výsledkem mnohaletého přehlížení závislosti odvětví rybolovu na palivu – na levném palivu, přehlížení bezhlavé honby v jakýchsi závodech ve vyzbrojování se stále výkonnějšími plavidly, které dokážou dojet do čím dál větších vzdáleností a přivézt čím dál větší množství ryb. Toto jsou také některé ze záležitostí, které musíme vyřešit. Problém drahé ropy nelze oddělit od všech dalších otázek, které ovlivňují odvětví rybolovu – řízení rybích populací, cenové politiky, světový obchod, kontrola nezákonného rybolovu. Je těžké zabývat se touto záležitostí odděleně od ostatních. Dotace a pomoc, jejichž poskytnutí Komise navrhuje a které jsou podle mého názoru zaměřeny správným směrem, budou zejména ze strany veřejnosti přijatelné pouze tehdy, budou-li doprovázeny hlubokou změnou orientace politik rybolovu a rybolovných postupů. Pokud jde o nás, litujeme, že společné kompromisní usnesení ve skutečnosti nestanovuje podmínky pro pomoc a dotace, které lze přidělit na tuto změnu orientace a na závazek skoncovat s nadměrnými kapacitami loďstva a přejít k lepšímu řízení rybích populací a lepší ochraně mořských ekosystémů. To je navíc podmínka, na které závisí ekonomická a sociální životaschopnost rybolovu. Byli bychom rádi, aby členské státy přijaly plnou odpovědnost samy za sebe a skoncovaly s demagogickou praxí slibování peněz, které nemají, aniž by přitom předložily jakékoli udržitelné politiky pro odvětví rybolovu. Pedro Guerreiro, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Důvodem této rozpravy je skutečnost, že se rybáři, včetně portugalských, rozhodli společně požadovat opatření, která byla před časem navržena. Jejich požadavek je reakcí na rostoucí ceny paliv, tedy benzinu i motorové nafty, a na socioekonomickou krizi odvětví danou lhostejným přístupem zejména ze strany Evropské unie. Naše skupina předložila vlastní návrh usnesení, ve kterém vysvětlujeme návrhy, z nichž některé již byly Evropským parlamentem přijaty, a předkládáme nová opatření reagující na potřeby odvětví. Tato opatření by poskytla podporu plavidlům s motorem na benzin, podobně jako je tomu u plavidel s motorem na motorovou naftu, stanovila by maximální cenovou úroveň nebo dodatečnou slevu na palivo ve výši 40 centů na litr, zlepšila by ceny v prvotním bodě prodeje bez dopadů na ceny pro koncového zákazníka, zajistila by, že při stanovování směrných cen budou zohledněny výrobní náklady jako jedny z variabilních nákladů, a posádkám plavidel by zajistila spravedlivý výdělek.

75

76

CS


Je nutné učinit rozhodnutí reagující na stoupající cenu paliva a proces tvorby cen za ryby v prvotním bodě prodeje. Jedná se o dva hlavní faktory, které jsou jádrem zhoršující se krize odvětví. Jeffrey Titford, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, obrovský nárůst ceny ropy, o kterém dnes hovoříme, může být klidně poslední kapkou, která přesáhne mez únosnosti všech britských rybářů. Již teď jsou unaveni nekonečnými nařízeními a omezujícími kvótami, které na ně tento orgán chrlí, a sráží tak jejich odvětví na kolena. Nyní jsou v nevděčné pozici, neschopni vyplout na moře, aby chytili skrovné množství ryb, které je jim zatím dovoleno ulovit, protože vzhledem k ceně paliva je to ztrátová činnost již před vyplutím. Britská vláda se o ně již několik let nestará a znovu to ukázala u dotací na palivo, které jim měly pomoci přestát nynější krizi. Někteří rybáři v mé oblasti jsou nuceni vyhledat právní posouzení své situace, protože podle SRP by jim mělo být zaručeno, aby si rybolovem vydělali na živobytí. Britská strana za nezávislost se domnívá, že SRP představuje strašnou katastrofu, z níž by se měla Británie vymanit, aby znovu získala kontrolu nad svými vodami, dokud jí ještě nějací rybáři zůstali. Struan Stevenson (PPE-DE). - Pane předsedající, jsem velmi rád, že se dnes pan komisař ve svém projevu zabýval mnohem rozsáhlejší krizí, která byla znásobena prudkým růstem ceny motorové nafty. Jak právě uvedl pan Titford, s nímž se shodnu jen zřídka, ale v tomto případě s ním souhlasím, u některých států zabývajících se rybolovem jsou obrovské náklady důsledkem menších kvót a klesajících cen za ryby. Situace je natolik špatná, že ve Velké Británii nyní některé posádky vydělávají méně než 100 GBP týdně, což nutí stovky těchto pracovníků odejít z tohoto odvětví přesně ve chvíli, kdy potřebujeme, aby se do něj zapojilo více mladých lidí. Jak každý v této sněmovně ví, mnoho plavidel si již nemůže dovolit vyplout. Každá cesta na moře je pro ně ztrátová. Rozhořčení rybáři blokují přístavy, stávkující řidiči nákladních aut odmítají přepravit náklad. A to znamená, že trhy s rybami jsou v nejproduktivnějším období roku zcela narušené. Velmi mě však povzbudily opatření a návrhy, které nám dnes odpoledne představil pan komisař Borg. Členské státy, které předložily návrhy programů pro přizpůsobování loďstva nebo návrhy na celkovou restrukturalizaci jejich odvětví rybolovu, mohou získat pomoc z Evropského rybářského fondu, což znamená krok vpřed směrem ke zmírnění akutní krize zmítající nyní tímto odvětvím. Jsem hluboce zahanben, že britská vláda odmítá tuto pomoc přijmout, odmítá o tuto spolufinancovanou pomoc požádat. Je strašné, že by naši rybáři měli nakonec rybařit ve stejných vodách a lovit stejné druhy ryb jako rybáři z ostatních sousedních států, kteří tuto pomoc obdrží. Tím se deformace trhu jen prohloubí. Je proto třeba podporovat vytváření menšího, energeticky efektivnějšího loďstva, které lépe vyhovuje možnostem rybolovu. Myslím, že prostřednictvím návrhů Komise toho lze dosáhnout. Paulo Casaca (PSE). – (PT) Domnívám se, že musíme chápat, že zvýšení ceny nafty je v této krizi katalyzátorem stavu, který již dříve nebyl životaschopný a vyvolával velké obavy. Je to také – a mám pocit, že je třeba to zdůraznit – krize evropských dimenzí, takže není správné pokoušet se to řešit na vnitrostátní úrovni. Zatřetí chci pogratulovat panu komisaři a Komisi k plánu, který byl právě představen. Podle mého názoru jde o správná opatření, a i když možná nejsou dost rozsáhlá, pomohou vyřešit problém od základů, včetně strukturálních faktorů, které jej způsobily. Doufám, že touto cestou můžeme pokračovat, protože mám pocit, že je správná. Jacky Hénin (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, každý rybářský přístav v Evropské unii naléhavě volá po dvou věcech: po stanovení standardní ceny za ropu v celé Evropě ve výši 40 centů za litr a po jednotném stanovování kvót. Tyto oprávněné požadavky jsou pro odvětví rybolovu a pro pracovní místa, která poskytuje, zásadní. Obrovský nárůst ceny ropy a zachování rybích populací jsou skutečné problémy. Ukazuje se, že volný trh nedokáže mít kontrolu nad dopadem rostoucích cen paliva. Ropné společnosti, dmoucí se svými zisky, na to reagují spekulacemi se zvýšenou poptávkou po jejich produktech v rozvíjejících se státech v naději, že tak rozbijí bank. Snížením daně z paliva, která neustále roste, a zdaňováním ohromných zisků ropných společností bychom mohli snadno splnit požadavky rybářů, aniž bychom potřebovali dotace, zvláště dotace vyplácené nahodile.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Navíc rybáři již nebudou dále akceptovat skutečnost, že s nimi Komise jedná jako s viníky porušující námořní pravidla, přičemž Komise jen kryje skutečné darebáky, kterými jsou vlajky podle práva výběru a rybářské kartely. Nikdo nemá větší zájem na zachování rybích populací v mořích než rybáři. Je třeba zcela reformovat systém a místo nastolení diktatury vycházející z měřítek pseudoodborníků by Komise měla raději demokraticky spolupracovat s odborníky z odvětví rybolovu. Ioannis Gklavakis (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, vítám pana komisaře a úřadujícího předsedu. Odvětví rybolovu trpí posledních pět let následky rostoucích cen paliv, které se od roku 2004 zvýšily o 240 %. Komise a Evropský parlament přijímají opatření k vyřešení tohoto problému, ale situace se zatím nezměnila, právě naopak, zhoršila se. Od počátku roku 2008 jsme v regionu zaznamenali zvýšení cen o 40 %. Mnoho rybářů – Francouzi, Italové, Portugalci, Řekové a Španělé – začalo své lodě přivazovat. Proč? Protože náklady na rybolov jsou vyšší než cena, kterou za ryby dostanou. Velmi se obávám, že to znamená zkázu velmi citlivé sociální skupiny. Skupiny, která udržuje tradice, a mám tedy na mysli naše rybáře. Musíme je před hrozící katastrofou ochránit. Schvaluji nabídku zintenzivnit všechna opatření navrhovaná mými kolegy poslanci, která jsou zaměřena na boj proti nezákonnému rybolovu a na řešení souvisejících problémů. Chci však také doplnit velmi důležitý bod. Musí být uveden v činnost Evropský rybářský fond tak, aby zajistil zdroje, kterými pomůžeme našim rybářům přežít. Pokud se tak nestane, budeme čelit docela velké krizi. Stavros Arnaoutakis (PSE). – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v důsledku nekontrolovaného růstu cen paliva přibývá hlasitých protestů a projevů zoufalství ze strany rybářů v mnoha členských státech. Nemůžeme být nadále jen pasivními diváky těchto rázných protestů. Je nesmírně důležité, aby EU okamžitě přijala opatření poskytující pomoc lidem provozujícím tuto profesi, kteří strádají, aniž by měli jiné možnosti nebo prostředky pro řešení této situace. Pokud EU nezajistí okamžitá řešení, budeme stát před politickým problémem týkajícím se efektivnosti EU při řešení naléhavých situací, jako je ta, kterou právě zažíváme. Toto přesouvání odpovědnosti z Komise na členské státy a zpět musí jednou provždy skončit. Někdo musí každopádně přijmout odpovědnost a iniciativu a podle naší evropské vize je to úkol EU. Evropské politiky, pane komisaři! Myslím, že vaše návrhy jsou krokem správným směrem. Cornelis Visser (PPE-DE). – (NL) Pane předsedající, odvětví rybolovu se v důsledku vysokých cen paliva nachází ve velmi špatném stavu. Jen v roce 2008 se ceny motorové nafty zvýšily o více než 38 %, a prozatím nejsou patrné žádné známky toho, že by se růst cen mohl zastavit. V mé zemi, v Nizozemí, bylo již asi 15 lodí z loďstva trawlerů vyřazeno z provozu, protože každá cesta na moře za účelem rybolovu je ztrátová. Příčinou takto dramatické situace však není pouze prudký růst cen. Část odpovědnosti za tuto situaci nese také dovoz velkého množství ryb za nízké ceny ze států mimo Evropskou unii. Do Nizozemí jsou dovážena velká množství platýse zlatého a tichomořského jazyka, a někdy jsou prodávána jako jazyk obecný a platýs velký. Tím se dostávají do nerovné konkurence s jazyky obecnými a platýsi velkými ulovenými holandskými rybáři. Používání názvů těchto druhů ryb by mělo být kontrolováno častěji. Je také potřeba transformovat holandské loďstvo. Stávající lodě jsou příliš velké a příliš závislé na fosilních palivech. Všechny lodě by měly být v podstatě nahrazeny menšími víceúčelovými loděmi používajícími udržitelné rybolovné metody. Komise vydala bohužel jen přechodná povolení pro pět lodí používajících elektrickou stimulační metodu rybolovu jazyka obecného. Rádi bychom jich viděli více. Toto odvětví potřebuje finanční zdroje, aby dokázalo přežít, a je třeba na tom brzy zapracovat. Jsem potěšen návrhy pana komisaře. Určité možnosti by se možná daly najít také v úsporách CO2 v odvětví rybolovu. Bylo by dobré se na to znovu podívat. Holandské rybářské loďstvo je odpovědné asi za 1 % celkových emisí CO2. Toto množství chceme snížit o 20 %. Podíváte-li se na cenu CO2, která je 25 EUR za tunu, naskýtá se tady příležitost. Určitě tomu tak je v souvislosti s restrukturalizací, kdy zmizí loďstvo, takže dojde k celkovému snížení emisí CO2. Mohli bychom to spočítat na základě sedmiletých odpisů. Doufám, že Komise tyto návrhy postoupí dál. Parlament je jistě podpoří, ale vy byste pro to mohli také něco udělat. Avril Doyle (PPE-DE). - Pane předsedající, společná rybářská politika ostudně selhává a přispívá k výraznému úbytku rybích populací. Neplní svůj účel.

77

78

CS


Nedávné zvýšení cen námořního paliva – podle Komise jde o zvýšení o více než 240 % oproti roku 2004 a o více než 30 % za poslední měsíce – pouze zhoršilo již dostatečně prokázanou devastaci rybářských oblastí a odvětví rybolovu v Evropě. Všichni shodneme na tom, že na úrovni EU i členských států je potřeba bezodkladně přijmout určitá krátkodobá opatření, která zmírní závažnou situaci rybářů, kapitánů lodí a jejich posádek, tedy opatření jako například vhodná úroveň státní pomoci, třeba snížení daně z paliva nad určitou cenu, finanční podpora na vyřazení lodí z provozu a větší kontrola dovozu ryb pocházejících z nezákonného rybolovu, což je jen několik z celé řady možností. Nicméně my jako tvůrci politik se musíme dívat i do budoucnosti. Je čas, abychom zvážili nové možnosti, které budou součástí střednědobého až dlouhodobého plánu restrukturalizace, a také nezbytné příspěvky na vyřazení lodí z provozu tak, aby kapacita lodí odpovídala dostupným zdrojům. A co kdybychom namísto dalšího prosazování arogantních nařízení, která ničí odvětví rybolovu a současně vyvolávají značný úbytek rybích populací, zvolili přístup založený na trhu se systémem prodejních kvót? Současná společná rybářská politika zvráceně podněcuje nemorální a neudržitelnou praxi zbavování se náhodných úlovků a nedorostlých ryb, jelikož jejich lov je nezákonný. Touto záležitostí jsme se nedávno zabývali ve zprávě pana Schlytera. Tento problém je znásoben nezákonným dovozem, nehlášeným a neregulovaným rybolovem, jak bylo projednáváno na posledním dílčím zasedání. Podle některých odborníků, jako je Thorvaldur Gylfason, profesor ekonomie na Islandské univerzitě, by obchodní politika založená na poplatcích a stanovená nezávislým úřadem mohla přinést hodnotu každému kilogramu udržitelných ryb, takže by neexistovala motivace ke zbavování se ryb nebo nezákonnému rybolovu. Cožpak by Komise a Rada nesouhlasily, aby systém prodejních kvót vycházející z ekonomických a ekologických principů s řízením založeným na ekosystémech dokázal na jedné straně zachovat hodnotné mořské zdroje pro současné a budoucí generace a na druhé straně poskytnout útěchu produktivním a efektivním rybářům, kteří zoufale volají po reformě? Ano, pro řešení současné krize námořních paliv potřebujeme mimořádná krátkodobá opatření, společně se střednědobou a dlouhodobou restrukturalizací, vycházející z ekologických a ekonomických zásad, namísto toho, abychom dělali zločince z našich nejproduktivnějších a neefektivnějších rybářů, kteří nemohou spát, protože – jak uvedl jeden mluvčí irských rybářů – přemýšlejí nad tím, zda přijdou nejdříve o loď nebo o dům. Daniel Varela Suanzes-Carpegna (PPE-DE). - (ES) Pane předsedající, z iniciativy mé skupiny a s podporou všech poslanců diskutujeme o vážné krizi odvětví rybolovu, a činíme tak odděleně od celkové ropné krize, protože i když cena paliv krizi zhoršila, je jen poslední kapkou, po které přetekl pohár. Krize je mnohem hlubší a je třeba ji okamžitě řešit. Má-li být odvětví rybolovu zachráněno, musí se Komise, Rada a členské státy shodnout a přijmout plán, který naplní následujících 10 požadavků, jež vyplynuly z této rozpravy. Zaprvé: častější kontrola nezákonných dovozů. Zadruhé: častější kontrola zákonných dovozů. Zatřetí: reforma společné organizace trhu s větším důrazem na ceny pro rybáře při prvotním prodeji. Začtvrté: změna orientace pomoci z Evropského rybářského fondu. Zapáté: přeprogramování vnitrostátních operačních plánů. Zašesté: výplata a zvýšení částky pomoci de minimis na jedno plavidlo. Zdá se, že Komise to naštěstí chápe, ale je třeba vylepšit návrh, protože neobsahuje úplně přesně to, co chceme. Zasedmé: přijetí fiskální pomoci. Zaosmé: přijetí sociální pomoci. Zadeváté: zvýšení průhlednosti a spotřebitelských záruk, označování a sledovatelnosti. Zadesáté: spotřebitelské reklamní kampaně a podpora odvětví. Těchto 10 požadavků lze shrnout do dvou: větší platby a pomoc našim rybářům a sankce provinilcům. Pane komisaři, pane úřadující předsedo, buď to uděláme teď, nebo budeme muset odvětví rybolovu Evropské unie doslova fyzicky nést. Vím, že pan komisař Borg si je těchto problémů vědom a dělá co může, ale domnívám se, že musíme pomoci tento návrh zlepšit. Doufám, že Rada tak učiní příští týden. Můžeme využít francouzského předsednictví, které tuto reformu prosazuje, aby ji plně zavedlo. Musíme využít dostupných příležitostí, protože rozhodující roli hraje čas. Duarte Freitas (PPE-DE). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, budoucnost rybolovu ohrožují dva problémy: zaprvé udržitelnost zdrojů a zadruhé přežití rybářů. Budoucnost proto musíme zajistit dvěma způsoby: zaprvé omezením rybolovu a zadruhé poskytnutím pomoci rybářům přežít a lépe rybařit.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Zdá se, že Komise konečně připustila existenci těchto problémů, a některé vlády, jako například vláda Portugalska, které tuto záležitost zcela ignorovaly, si začínají uvědomovat blížící se katastrofu. Je třeba také poznamenat, že v některých zemích, jako je například Portugalsko, je 85 % lodí malé velikosti, z nichž téměř polovina je poháněna benzinem. Je proto nutné vzít tuto záležitost na vědomí a určit opatření, která budou platit stejnou měrou pro každého, aby tak vlády neměly žádnou výmluvu. Měli bychom také zvážit, zda na tuto oblast uplatnit také část podpory, která existuje pro obchodní námořnictvo. Jde například o podporu týkající se integrovaných příspěvků sociálního pojištění. Je to proto, že strukturální opatření nebudou k ničemu a nemají žádnou budoucnost, pokud nezajistíme, že rybáři budou existovat i zítra. Právě to je v sázce. Chris Davies (ALDE). - Pane předsedající, zvýšení ceny ropy ovlivňuje každého. Proč je tedy věnována zvláštní pozornost zrovna odvětví rybolovu? Proč nedáme dotace prostě všem? Místní pobřežní rybáři budou zvýšením cen trpět nejméně, zatímco nejvíce budou strádat provozovatelé hlubinného rybolovu. To jsou lidé, kteří provozují obrovská plavidla, cestují do velkých vzdáleností, zaměstnávají relativně málo lidí, ale starají se o velká množství ryb, což způsobuje hromadný úhyn ryb v mořích. V reakci na růst ceny ropy bychom měli uvolnit trh a nechat působit zákon poptávky a nabídky. To poslední, co bychom měli udělat, je poskytnout dotace, které přispějí k vyhynutí ryb – to je politika šílenství. Až všechny ryby vyhynou, měli bychom mít na paměti, že jsme pro to udělali vše. Seán Ó Neachtain (UEN). – (GA) Pane předsedající, vítám balík, který navrhuje Komise. Rád bych ale řekl, že – protože pocházím z Irska – Irsko nikdy nedostalo ze společné rybářské politiky náležitý podíl, což se minulý týden odrazilo v hlasování. Je nejvyšší čas, aby Evropská unie ukázala, že v období nouze dokáže poskytnout odvětví rybolovu pomoc, protože toto odvětví se v obtížné situaci skutečně nachází. Nejhůře jsou na tom právě malí rybáři. Irsko má 11 % evropských moří, ale méně než 4 % kvót. Politika nefunguje. Nyní je však důležité, aby se Evropská unie sjednotila a ukázala, že dokáže přijít rybářům v nouzi na pomoc. Žádám, aby bylo pro prosazení tohoto balíku učiněno cokoli a aby byl uveden v účinnost. Jim Allister (NI). - Pane předsedající, balík pana komisaře je třeba v mnoha ohledech uvítat, pro mne je ale zásadní otázkou dodávky. Jak zajistíte, aby se společnými normami dodávek řídily všechny členské státy EU, když některé z nich, například Velká Británie, odkud pocházím, stále odmítají přijmout jakékoli kroky finanční pomoci, i když to mají povoleno? Chtěl bych dnes pana komisaře požádat, aby v této věci nebyl neutrální, ale aby jednoznačně vyzval všechny členské státy, ať už nesedí se založenýma rukama a udělají to, co jim nyní tento balík dovoluje. Jinak bude naše společná rybářská politika stále méně účinná, bude zhoršovat nerovnováhu a pro odvětví bude znamenat větší katastrofu. Ještě k tomuto bodu – protože někteří moc rádi přehazují balík mezi vnitrostátními vládami a Komisí, mohl by pan komisař přesně určit, která opatření v tomto balíku zcela závisí na příspěvcích členských států a která ne, pokud tam taková vůbec jsou? Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). - (PL) Pane předsedající, rybolov je velmi zvláštním odvětvím naší ekonomiky. Ekonomické subjekty působící v tomto odvětví jsou roztříštěné a rozptýlené na rozsáhlých územích. Často se jedná o místní rodinné podniky. Jejich rybolovná kapacita je omezena, a proto nejsou schopny zvýšit produkci, a získat tak i přes vyšší náklady dostatečné tržby. Lze namítnout, že když se zvyšují náklady, měla by se zvýšit i cena za ryby, ale tento postup má svou hranici. Kolik je spotřebitel ochoten zaplatit? Na čí straně je v tom všem pravda? Navrhuji, aby byly rybářům uhrazeny zvláštní platby na palivo, které by jim pomohly vyrovnat se s obtížnou situací, v níž se nyní nacházejí. Tyto platby by byly provázány s cenou ropy. Rybáři a jejich rodiny nemají příležitost získat dodatečné výdělky z jiných činností. Stručně řečeno, k rybářské politice je třeba zvolit nový přístup. Colm Burke (PPE-DE). - Pane předsedající, v červenci 2007 jsem jel do Castletownbere v západním Corku, které se nachází v jihozápadní části Irska, a setkal jsem se tam s místní komunitou. Již tehdy tam měli velké

79

80

CS


problémy. Cena ropy od té doby dramaticky vzrostla. V Irsku se cena ropy během posledních pěti let zvýšila prakticky o 300 %. Cena ryb se ale nezvýšila. Nejde ale jen o pracovníky na trawlerech a vlastníky trawlerů, jde také o pobřežní komunity. Je velmi důležité si uvědomit, že zvýšení ceny má dopad právě na lidi z těchto komunit. Vítám návrhy Komise, ale zároveň si myslím, že by měly být předloženy další návrhy týkající se řešení celé záležitosti zbavování se náhodných úlovků, a to se podle mého názoru prozatím neřeší a je třeba to řešit okamžitě. Je nutné, aby tyto činnosti byly účinnější a nákladově efektivnější, ale musíme také zajistit, aby se jimi lidé dokázali uživit: nejen lidé působící v tomto odvětví, ale také lidé žijící v pobřežních komunitách. José Ribeiro e Castro (PPE-DE). – (PT) Chtěl bych požádat, aby ze zasedání 24. června vzešla dobrá zpráva také pro drobný a pobřežní rybolov v Portugalsku. Jak uvedl kolega Duarte Freitas, vyslechli jsme již mnoho na téma motorová nafta, finanční podpora na motorovou naftu, ale 85 % plavidel v Portugalsku působí v odvětví drobného rybolovu a více než polovina má motor na benzin. Jedná se o malá plavidla s přívěsným motorem. Těm se žádné podpory na benzin nedostává, úplně se na ně zapomnělo. Je nezbytně důležité, aby byl vytvořen program pro benzin používaný v odvětví rybolovu, který bude podobný a ekvivalentní jako již existující program pro motorovou naftu. Minulý týden jsem jel lovit ryby s rybáři z Esposende a mohu dosvědčit, jak obrovskou oběť přinášejí. Komise na tyto rybáře nedosáhne, pokud 24. června nepřijme opatření také pro drobný rybolov. Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Rád bych ve svém závěrečném stanovisku zdůraznil také to, že Rada si je vědoma obtížné situace v odvětví rybolovu v Evropské unii, ale je třeba rozlišit dva aspekty: jedním je specifický charakter odvětví rybolovu a druhým je vysoká cena ropy, která, jak již bylo řečeno, má dopad na mnoho odvětví, v podstatě na všechna, samozřejmě včetně odvětví rybolovu. Rada hledá řešení velmi aktivně: probíhají intenzivní konzultace, které vyvrcholí příští týden na zasedání Rady ve složení pro zemědělství a rybolov, a zároveň hledáme krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření, jejichž cílem je zachovat evropské rybářské oblasti, překlenout nynější obtížné období a zachovat pobřežní i hlubokomořský rybolov. Mohu vás ujistit, že jsem tuto rozpravu velmi pečlivě sledoval a že s názory vyjádřenými v této rozpravě, včetně vašich prvních reakcí na návrhy a plány předložené panem komisařem, bude podrobně seznámen předseda Rady ve složení pro zemědělství a rybolov. Joe Borg, člen Komise. − Pane předsedající, rád bych nejprve všem poděkoval za jejich komentáře, za nejrůznější otázky, které vznesli, a také za celkovou podporu balíku, který chce Komise navrhnout. Rád bych uvedl, že to není konec, ale právě začátek celého procesu. Stále je potřeba protlačit tyto návrhy Komisí a Parlamentem a tady bych chtěl zopakovat, že potřebujeme vaši plnou podporu, aby tyto návrhy prošly co nejrychleji, zvláště v těch částech, které budou vyžadovat změnu právních předpisů. To, co jsem zde přednesl, představuje podle mého názoru omezení pružnosti při řešení krátkodobé krize, za účelem zavedení střednědobé a dlouhodobé perspektivy restrukturalizace umožňující dosáhnout opět udržitelnosti zdrojů a ziskovosti odvětví. Souhlasím s tím, že tato opatření by neměla být vnímána izolovaně, ale v kontextu probíhajících diskusí týkajících se nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, zbavování se ryb, ekoznaček a nejrůznějších jiných opatření, která procházejí procesem přijetí. Co se týče například nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, doufám, že Rada příští úterý přijme navrhované nařízení umožňující účinný boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, čemuž Evropský parlament poskytuje obrovskou podporu. Rád bych sdělil panu Daviesovi, že v souvislosti s tímto problémem nenavrhujeme bezhlavé vyhazování peněz, ale poskytnutí pomoci určené na restrukturalizaci, která – jak jsem uvedl – umožní navrátit udržitelnost a ziskovost rybolovu. Rád bych pana Daviese pozval, aby přišel naše návrhy zkontrolovat, a pokud bude mít konkrétní připomínky, určitě je přivítáme. Ano, místo toho, abychom několika velkým provozovatelům nadále umožňovali ovládat trh stanovováním cen za ryby, budeme raději usilovat o to, aby fungovaly správné tržní mechanismy.

18-06-2008

18-06-2008

CS


V reakci na to, co řekl pan Allister, bych rád uvedl, že díky balíku je pro členské státy zajímavější přijmout, co je k dispozici v rámci Evropského rybářského fondu, a proto doufáme v plné zapojení členských států. Budeme o tom hovořit příští týden na zasedání Rady, abychom nyní navrhovaná opatření účinně zavedli. Projdu velmi stručně opatření, o nichž uvažujeme. Zvažujeme především naléhavá opatření, kde kromě prostředků, které již v Evropském rybářském fondu jsou, navrhujeme pomoc pro dočasné vyřazení rybářských plavidel z provozu (což také směřuje k udržitelnosti) na dobu nejvýše tří měsíců, která nebude svázána výhradně s biologickými důvody. Prostřednictvím tohoto opatření by bylo možné financovat náklady na plavbu a fixní náklady plavidel. Toto opatření se bude vztahovat pouze na případy, kdy se podniky využívající tuto pomoc výslovně závaží, že budou během šesti měsíců zahrnuty do plánu restrukturalizace. Druhé opatření se týká zvýšení míry pomoci z ERF na zařízení s nízkou spotřebou paliv. Navrhujeme, aby byla míra povinné účasti soukromých subjektů na financování nižší, a to ve výši 40 % současné úrovně. Navrhujeme také dále rozšířit počet socioekonomických opatření, která jsou způsobilá získat prostředky z Evropského rybářského fondu. U pomoci de minimis zvažujeme opatření, kdy bychom navrhli – prokáže-li se to v ekonomické analýze proveditelné – rozšířit pomoc de minimis z 30 000 EUR na podnik na 30 000 EUR na plavidlo, přičemž maximální limit by byl 100 000 EUR na podnik. Dlouhodobější opatření by se týkala prémií ERF na trvalé vyřazení loďstva z provozu v rámci restrukturalizace, takže bychom zrušili všechna omezení přístupu k prémiím na trvalé vyřazení z provozu; dále by se jednalo o další pomoc na dočasné vyřazení plavidel z provozu, takže po prvních třech měsících, o kterých jsem se zmínil, navrhneme období dalších tří měsíců během restrukturalizace, kdy budou plavidla z důvodu restrukturalizace bezpodmínečně odstavena. To by bylo až do 1. ledna 2010, a případně další tři měsíce, pokud potřeby restrukturalizace budou trvat i po 1. lednu 2010. Takže by to bylo maximálně šest měsíců po těch třech měsících poskytnutých jako naléhavá pomoc. Připravujeme také zvýšení míry pomoci na programy modernizace. Dnes je povinná účast soukromých subjektů na financování rybolovného zařízení 60 % a na financování výměny motoru 80 %. Navrhujeme snížit účast soukromých subjektů na 40 %. Uvědomujeme si totiž, že soukromý sektor – soukromí podnikatelé, rybáři – nejsou v takové pozici, aby byli schopni výrazně se podílet na financování restrukturalizace ze své vlastní kapsy. Snažíme se rybářům restrukturalizaci co nejvíce usnadnit poskytnutím lvího podílu na nákladech, které jim vzniknou. Počítáme také s pomocí na částečné vyřazení plavidel z provozu. Jinými slovy, pokud má podnik skupinu plavidel, která představuje řekněme 100 000 tun, z čehož 50 000 nebo 60 000 tun se podnik zaváže vyřadit z provozu, a ponechá si 40 000 tun, z nichž chce sestavit nová plavidla, pak na rozsah částečného vyřazení z provozu – tedy na 50 000 nebo 60 000 tun – dostane tento podnik pomoc na částečné vyřazení z provozu. To by samozřejmě znamenalo, že by se snížila velikost loďstva. Měli byste novější loďstvo, ale to by znamenalo, že by byl vykompenzován objem, o který by bylo loďstvo sníženo. Navrhujeme také sociální pomoc ve formě nižších příspěvků na sociální zabezpečení. Jinými slovy navrhujeme, aby existovala možnost osvobodit od placení příspěvků rybáře, nikoli podniky, které je zaměstnávají, a to pod podmínkou, že nebude snížena odměna rybářů a že rybářům zůstanou stejné sociální výhody v rámci stávajících programů. K tržním opatřením, tedy záležitosti, o které se zmínila paní Fragová, bych rád uvedl, že navrhujeme různá opatření: lepší vyjednávací pozici rybářů vůči zpracovatelskému průmyslu a distributorům, a to spojením sil s většími organizacemi producentů nebo místními odbytovými sdruženími; zavedení systému sledování cen umožňujícího lépe porozumět tomu, jaké faktory určují tržní ceny; zlepšení předvídatelnosti zajišťování zdrojů pro produkty pocházející ze zemí EU v rámci odvětví; podpora iniciativ zaměřených na kvalitu, jako je označování a lepší manipulace a zpracování; šíření informací spotřebitelům; zdraví a výživa; odpovědný rybolov; audit a hodnocení trhu; rozvoj nástrojů pro analýzu hodnotového řetězce a cen; a kontrola správného zavedení opatření na sledování označování a nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Z našich fondů – z dalších rybářských fondů – uvolňujeme pro první rok také 20–25 milionů EUR přímo za účelem zahájení dalších projektů ve spolupráci s tímto odvětvím v oblasti sledování trhu, označování, atd. Jsme připraveni znovu zahájit rozhovory s členskými státy – ačkoli jsme je právě ukončili – o stávajících operačních programech s cílem zajistit, aby se Evropské rybářské fondy více zaměřily na tyto plány restrukturalizace. Usnadňujeme využívání Evropského rybářského fondu. Například – uvedu ještě jednu

81

82

CS


skutečnost – je navrženo zdvojnásobit částky předběžného financování z ERF vyplácené Komisí po přijetí operačních programů ze současných 7 % na 14 % celkového příspěvku ERF. Mám tady dvě poslední záležitosti. Paní Fragová uvedla, že jsme toho mohli dříve udělat více. Chtěl bych to jen trochu poupravit. Mohli jsme to dříve dělat jinak. Mohli jsme se vyhnout tomu, abychom motivovali a podporovali nadměrné kapacity a plýtvali vzácnými veřejnými penězi na bezdůvodné obrovské zvyšování kapacit, které daleko přesáhly přiměřeně udržitelný stav našich populací ryb. Co se týče poznámky paní Doyleové, že společná rybářská politika ostudně selhává, s tím prostě nesouhlasím. Právě díky společné rybářské politice můžeme předložit navrhovaná společná řešení, jak je tomu nyní, místo abychom byli svědky toho, jak se jednotlivé členské státy společně řítí jako o závod směrem k totální likvidaci rybolovu. Předsedající. − Obdržel jsem šest návrhů usnesení(1) v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu. Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve čtvrtek. Písemná prohlášení (článek 142) Sylwester Chruszcz (NI), písemně. – (PL) Tato rozprava je velmi důležitá jak pro všechny pobřežní státy, tak i pro spotřebitele. Jak upozornil můj předřečník, všichni jsme žili v klamné představě, že se cena ropy nikdy nezvýší. Nynější situace je jednoznačně důsledkem mnohaletého zanedbávání a nedostatku představivosti na straně příslušných orgánů. Vyplout na moře za účelem rybolovu již v dnešní době není hospodárné. Cena za ryby tuto investici nevyváží. Velmi mnoho rybářů bude možná nuceno svou profesi opustit, což naruší rovnováhu celého odvětví. Zdá se mi, že naléhavým výzvám rybářů byla v minulosti věnována jen velmi malá pozornost. V mnoha lidech se probudilo svědomí až po vypuknutí této poslední krize, i když první potíže se v tomto odvětví objevily již před mnoha lety. Prozatím neproběhla žádná rozsáhlá faktická a upřímná rozprava o tomto odvětví. Musíme tuto hlubokou krizi okamžitě vyřešit a zajistit odvětví rybolovu budoucnost. Sebastiano (Nello) Musumeci (UEN), písemně. – (IT) Během čtyř let se cena ropy v Itálii zvýšila o 240 % v důsledku výrazných spekulací ropných společností, což brání rybářským loďstvům, zvláště malým provozovatelům, nejen pokračovat ve své činnosti, ale i vykompenzovat vysoké náklady na řízení. Evropská námořní odvětví jsou na pokraji zhroucení a vysoké náklady na ropu snižují omezené hospodářské marže rybářů. Francie a Itálie ohlásily společnou iniciativu, která se bude vztahovat na další zdroje z Evropské unie. Hlavní myšlenkou je zdvojnásobit vnitrostátní práh pro pomoc de minimis tomuto odvětví. Toto opatření nicméně nebude stačit k odstranění závažných problémů přetrvávajících v odvětví rybolovu, které již navíc čelí krizi. Evropský komisař pro rybolov Joe Borg si myslí, že možným řešením je rychlá pomoc, ale také trvá na tom, že z dlouhodobého hlediska spočívá řešení krize v odvětví v restrukturalizaci loďstva směrem k menší velikosti a menší energetické náročnosti. I když se s návrhem na používání plavidel s menší spotřebou ropy mohu ztotožnit, je stále naprosto nezbytné najít spravedlivý způsob pomoci rybářům překonat tuto těžkou krizi a zachránit bezpočet rodin před hrozbou děsivé chudoby.

13. Příprava schůzky na nejvyšší úrovni EU/Rusko (26.–27. června 2008) (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem jednání jsou stanoviska Rady a Komise k přípravě schůzky na nejvyšší úrovni EU/Rusko (26.–27. června 2008). Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Je mi velkým potěšením prezentovat zde přípravy 21. schůzky na nejvyšší úrovni EU/Rusko, která se bude konat koncem tohoto měsíce, a to 26. a 27. června v západosibiřském městě Chanty-Mansijsk.

(1)

Viz zápis.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Předsednictvo se domnívá, že nadcházející schůzka na nejvyšší úrovni je pro obě strany ideální příležitostí k otevření nové kapitoly vzájemných vztahů. Měli bychom být připraveni zejména využít potenciál pozitivního směřování, které by vztahům mezi EU a Ruskem mohlo přinést nedávné zvolení Dmitrije Medveděva ruským prezidentem. Hlavním cílem schůzky na nejvyšší úrovni je samozřejmě zahájit jednání o nové rámcové dohodě s Ruskem. Jsme velmi potěšeni, že Rada dne 26. května přijala mandát EU k vyjednávání o nové dohodě. Předsednictvo společně s Komisí vynakládá v posledních měsících velké úsilí na nejvyšší úrovni ve snaze překonat přetrvávající překážky na straně EU. Jednáním o nové dohodě se EU bude snažit prohloubit spolupráci s Ruskem v oblastech společných zájmů a současně účinněji řešit témata, v nichž se naše názory mohou rozcházet. Schůzka na nejvyšší úrovni nám jako obvykle poskytne příležitost prověřit postup zavádění čtyř společných prostorů. Dovolte mi stručně vyzdvihnout jejich hlavní rysy. Co se týče prvního společného prostoru, kterým je hospodářský prostor, bude na schůzce na nejvyšší úrovni prosazován mechanismus včasného varování v oblasti energetiky, protože chceme plně využít všech možností, které tento mechanismus nabízí. Znovu zdůrazníme prvořadou důležitost existence předvídatelných a stabilních pravidel pro zahraniční investice v Rusku. EU dále plánuje zopakovat, že oficiální jednání o závažné a všeobecné dohodě o volném obchodu mohou začít, jakmile Rusko dokončí proces přistoupení k WTO. Co se týče dlouhodobého problému poplatků za přelety Sibiře, bude EU nadále vyvíjet tlak na podepsání stávající dohody. V druhém společném prostoru, kterým je prostor svobody, bezpečnosti a práva, má EU v úmyslu vyjádřit obavu o situaci týkající se lidských práv, demokracie a právního státu v Rusku, zejména v souvislosti s nedávnými volbami. Měl bych dodat, že tuto obavu sdílí předsednictvo i Evropský parlament. Schůzka na nejvyšší úrovni bude také příležitostí k zhodnocení postupu provádění dohod o zjednodušení udělování víz a o zpětném přebírání osob. V rámci třetího společného prostoru, kterým je prostor pro spolupráci v oblasti vnější bezpečnosti, bude EU klást důraz na to, že je potřeba učinit konkrétnější kroky k další spolupráci týkající se společného sousedství. Pokusíme se především zdůraznit, že Rusko se musí snažit najít řešení konfliktu v oblasti Podněstří a v Gruzii. Zároveň bychom měli přivítat účast Ruska na operaci EUFOR v Čadu a souhlasit s další spoluprací v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky. Co se týče čtvrtého společného prostoru, tedy společného prostoru výzkumu, vzdělání a kultury, měli bychom na schůzce na nejvyšší úrovni přivítat, že se v květnu ve Slovinsku poprvé sešla Stálá rada partnerství pro oblast výzkumu. Schůzka na nejvyšší úrovni bude nakonec také příležitostí pro řešení mezinárodních záležitostí, jako jsou zmrazené konflikty, Střední východ, Írán, Afghánistán, a další. Dámy a pánové, dovolte mi na závěr říci následující: schůzka na nejvyšší úrovni bude klást zvláštní důraz na snahu obou stran zajistit stabilní a demokratický rozvoj zemí v oblasti společného sousedství. Pro řešení problémů společných zájmů a obav, a zejména zmrazených konfliktů, je zásadní konkrétní spolupráce mezi EU a Ruskem v rámci společného sousedství. Tím končím svůj příspěvek a se zájmem si vyslechnu vaši rozpravu. (Potlesk) Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedající, myslím si, že s novým úřadujícím prezidentem Ruska, jak právě bylo řečeno, a také díky tomu, že je konečně ustanoven náš mandát jednat s Ruskem o nové dohodě, máme příležitost znovu definovat toto zásadní partnerství s naším největším sousedem na základě mnoha společných zájmů. Jednou z nejdůležitějších výzev evropské zahraniční politiky je narovnání vztahu EU a Ruska – to víme všichni. Hlavním bodem schůzky EU a Ruska na nejvyšší úrovni za účasti prezidenta Medveděva ve městě Chanty-Mansijsk na konci června bude zahájení jednání. Hned poté, co vyjednavači zahájí první pracovní zasedání. Nová dohoda mezi EU a Ruskem nám dává šanci aktualizovat právní rámec podepírající náš vztah tak, aby odrážel podstatné změny v Rusku i Evropské unii, protože od doby sjednání stávající dohody o partnerství a spolupráci v 90. letech minulého století jsme se hodně změnili. Domnívám se, že nám to také pomůže

83

84

CS


uvolnit potenciál našeho vztahu, protože tento potenciál je obrovský, a energičtěji prosazovat zájmy našich členských států. Charakteristickými znaky by měla být politická spolupráce orientovaná na výsledky, hluboká hospodářská integrace, vyrovnané šance pro naše vztahy v oblasti energetiky zachovávající alespoň principy Smlouvy o energetické chartě, ještě těsnější vztahy v oblasti svobody, bezpečnosti a práva a také postupné vzájemné otevírání našich vzdělávacích a vědeckých systémů. Měli bychom zároveň pokračovat v další spolupráci s Ruskem v rámci čtyř společných prostorů, o kterých se zmínil úřadující předseda Rady, a v jejich podrobném vysvětlování. Zahrnují celou škálu opatření, která dávají tomuto strategickému partnerství konkrétní tvář. Nová dohoda by měla také poskytnout právní rámec umožňující stavět na těchto společných prostorech i v budoucnu. Schůzka na nejvyšší úrovni bude také příležitostí vyslechnout si z první ruky, kde vidí prezident Medveděv priority Ruska ve vztahu k Evropské unii. Myslím si, že se musíme spoléhat na to, co řekl například v důležitém rozhovoru pro list Financial Times. Uvedl v něm, že chce, aby v Rusku lépe fungoval právní stát a aby bylo dosaženo také větší modernizace ruského hospodářství. Budeme jej samozřejmě posuzovat podle jeho činů. I když zpočátku bude Rusko určitě ve svých politikách důrazně pokračovat, nový prezident vyzdvihl svou oddanost právnímu státu a modernizaci ruského hospodářství a podle mého názoru bychom jej měli podporovat v tom, aby všechna svá slova doplnil jasnými kroky, které by měly být učiněny brzy. Přestože prosazujeme společné zájmy s Ruskem, musíme jasně a pevně trvat na svém názoru na demokracii a lidská práva. Nadále budeme Rusku připomínat povinnosti, k nimž se Rusko i EU zavázaly, například zejména vůči Radě Evropy a také OBSE. Často jsme blízkými partnery Ruska při řešení mezinárodních problémů, například jako členové Kvartetu pro Blízký východ – s největší pravděpodobností budeme opět příští týden v Berlíně. Avšak musí být také zřetelně vidět, jak již uvedl náš kolega, že Rusko usiluje o pozitivní přístup ke svým sousedům, protože je pravda, že máme obavy, že by nedávné kroky Ruska v Gruzii mohly narušit stabilitu v oblasti. Proto jsem měla během své návštěvy Moskvy před 10 dny velmi dlouhý rozhovor s ministrem zahraničí Lavrovem, v němž jsme tuto důležitou otázku projednávali. Postupně bychom měli s Ruskem zavést průběžný nekonfrontační dialog na vysoké úrovni, který by pokrýval všechny aspekty řešení konfliktů, včetně aspektů udržení míru a mírových mechanismů, protože Rusko bude zcela jistě nadále zásadním činitelem v úsilí o nastolení míru ve zmrazených konfliktech. Na druhé straně je přirozené, že Tbilisi má vážné obavy o zachování územní celistvosti, a v rozhovorech o zmrazených konfliktech během schůzky na nejvyšší úrovni určitě zdůrazníme, že je třeba respektovat gruzínskou a ukrajinskou svrchovanost a územní celistvost. Podle mého názoru ale musíme být zároveň pragmatičtí, realističtí a musíme mít ze strany Gruzie inkluzivní přístup. Při svých pravidelných stycích s Gruzií i Ruskem vždy naléhavě žádám o pragmatický přístup a ukončení stanovování vzájemně výhradních podmínek: ty nebudou fungovat. Na závěr bych ráda uvedla, že schůzka na nejvyšší úrovni EU/Rusko je šancí navázat konstruktivní vztah s novou vládou, obhájit naše hodnoty a podpořit společné zájmy. Těším se na vaše názory a na diskusi ve sněmovně. (Potlesk) Charles Tannock, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, vztahy mezi EU a Ruskem patří k největším výzvám EU a názory zástupců Parlamentu se velmi různí, například vzít do ruky velký klacek a pustit se do boje s medvědem nebo mluvit laskavě a používat metodu cukru a biče při jednání s Ruskem vedeným novým prezidentem Medveděvem, jehož jméno v ruštině docela trefně znamená „medvěd“. Nicméně vůči němu a jeho vstřícným komentářům o zlepšení právního státu, lidských práv a boji proti korupci musíme zachovávat presumpci neviny, přičemž EU se musí více zapojit do strategického partnerství a nové dohody o partnerství a spolupráci se zemí, která je stále ještě největší na světě a která díky své triliondolarové ekonomice řízené nerostným bohatstvím projevuje obnovené sebevědomí.

18-06-2008

18-06-2008

CS


K prioritám schůzky na nejvyšší úrovni musí patřit energetická bezpečnost ze strany Ruska jakožto spolehlivého obchodního partnera pro dodávky ropy a plynu, ale také – vzhledem k brzkému přistoupení Ruska k WTO – právní jistota pro západní společnosti, které se zabývají zpracováním přírodních zdrojů, při jejich přímých zahraničních investicích v Rusku. Rusko se musí opírat o dodržování svrchovanosti a územní celistvosti svých blízkých sousedů a v rámci OSN musí pomoci řešit problémy na Blízkém východě i šíření jaderných zbraní v Íránu a Severní Koreji. Rusko hraje klíčovou roli v západobalkánských zemích, včetně řešení otázky Kosova, a nemělo by se obávat rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii, a mohlo by dokonce pomoci zlepšit represivní politické klima v sousedním Bělorusku. Na schůzce na nejvyšší úrovni ve městě Chanty-Mansijsk bude mnoho témat k diskusi. Doufejme, že dvojice Putin – Medveděv přijede v upřímném duchu smíření s Evropskou unií a nebude doufat, že hlasování „proti“ v Irsku znamená pro 27 členských států konec společné linie EU vůči Rusku. Jan Marinus Wiersma, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, rád bych reagoval na slova úřadujícího předsedy a pana komisaře. Doufáme také, že s novým prezidentem Ruska a konečně i s mandátem pro vyjednávání o novém smluvním ujednání s Ruskem vstoupíme do pozitivnějšího období spolupráce s Rusy. Během posledních 10 let jsme viděli obrovský růst vzájemné závislosti mezi Evropskou unií a Ruskem. Z toho důvodu si myslím, že je dobré jednat s nimi s jasným pověřením konkrétněji definovat práci, již chceme vykonat v oblasti čtyř společných prostorů, které jsme vyvíjeli během několika posledních let. Chceme samozřejmě využít také nových možností s cílem být nadále – a možná intenzivněji – partnery na mezinárodní scéně. Musíme také pracovat na vytváření bezpečného a transparentního rámce energetických vztahů, samozřejmě včetně obchodu, ale také na zlepšování investičního klimatu v Rusku, kde by bylo velkou pomocí přijetí a vstup Ruska do WTO. Myslím si také, že musíme společnou prací usilovat o to, abychom mohli sami řešit problémy v našich společných sousedních oblastech. Již jsme hovořili o Podněstří a Kavkaze, ale musíme se také zamyslet nad tím, jak najít v blízké budoucnosti nějaký kompromis v otázce Kosova. Musíme také vytvořit nezbytné a účinné mechanismy pro řešení porušování lidských práv a také – řečeno pozitivněji – pomoci podpořit právní stát v Rusku. Rád bych na závěr připomněl dvě věci. Chtěl bych zdůraznit, jak jsme již učinili dosud mnohokrát, že aby tato jednání byla z naší strany úspěšná, musíme mluvit jednohlasně. Chtěl bych také říci – a řekl jsem to již dříve, že musíme zachovávat také poněkud pragmatický přístup. Naše výhody jsou omezené: Rusko není kandidátskou zemí, nechce vstoupit do Evropské unie, jde vlastním směrem. Chce spolupracovat, se nikoli integrovat. Myslím si, že bychom to měli mít při našich jednáních a rozhovorech v nadcházejících letech na paměti. Janusz Onyszkiewicz, jménem skupiny ALDE. – (PL) Nadcházející schůzka na nejvyšší úrovni EU/Rusko bude první příležitostí, kdy se přední činitelé členských států EU setkají s novými představiteli vedení Ruska jmenovanými po nedávných volbách. Schůzka na nejvyšší úrovni bude proto skvělou příležitostí, jak získat lepší informace o směřování ruské politiky a o možných způsobech jejího uskutečňování. Určité informace o podobě této politiky lze získat z projevu prezidenta Medveděva v Berlíně. Obsahoval mnoho nadějných zmínek o boji s korupcí a vládnutí podle principů právního státu. Problém je v tom, že Medveděvův předchůdce – prezident Putin – říkal na začátku svého funkčního období skoro totéž. Všichni ale víme, jak se věci vyvinuly a jaká je současná situace. Zmíněný projev také obsahoval pohled na svět, který byl odlišný od toho, co bychom chtěli slyšet. V představě o světě prezentované panem Medveděvem je role Evropská unie, přesněji řečeno členských států Unie, omezena na hospodářské partnery Ruska. To předpokládá zapojení do politické činnosti ve významně rozsáhlejší oblasti sahající od Vancouveru po Vladivostok. Za zmínku stojí ještě jedna věc. Je sice trochu specifičtější, ale je naléhavá a týká se vztahu mezi Ruskem a Gruzií. Na základě dohody dosažené v roce 1994 jsou v Abcházii na základě mandátu uděleného Společenstvím nezávislých států, tedy sdružením postsovětských zemí, umístěny ruské vojenské oddíly. Abcházie je součástí Gruzie. Vše nasvědčuje tomu, že tato vojska neplní roli mírových jednotek, ale že jsou ve skutečnosti jednou stranou konfliktu mezi abchazskými separatisty a gruzínskou vládou, jak dokazuje

85

86

CS


sestřelení bezpilotního gruzínského letounu ruským. Na základě nedávného jednostranného rozhodnutí ruských úřadů byly tyto jednotky výrazně posíleny. Velmi by pomohlo, kdyby se Evropská unie stala jako důvěryhodný a spolehlivý partner účastníkem při řešení tohoto konfliktu. Rebecca Harms, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, jsem trochu popuzena tím, že ve vyslechnutých projevech na téma vyjednávání a nadcházejících rozhovorů byla velmi nepatrně zmíněna skutečnost, že Evropa nemá jednotný a jednomyslný postoj k mnoha otázkám, o kterých se bude při – podle mého názoru – důležitých rozhovorech s prezidentem Medveděvem jednat. To se týká zejména celé oblasti energetické politiky. Podle mého názoru jde o závažný problém: velmi často mluvíme o naší závislosti na dovozu ropy a plynu z Ruska, ale nenavrhli jsme pro tuto oblast společnou strategii. Místo toho velké členské státy – jednotlivé členské státy – prosazují vlastní strategii v této oblasti, a nebyla vytvořena žádná skutečně jednotná evropská strategie zajištění dodávek v souvislosti s dohodami s Ruskem. Totéž se týká rovněž další velmi citlivé oblasti. Vítám skutečnost, že kromě záležitosti Gruzie byly zmíněny i další konflikty, takže když budeme hovořit o Gruzii, počítáme v to také Abcházii a Osetii. Další věcí, která byla podle mého názoru v úvodních stanoviscích Rady a Komise opomenuta, je nějaký komentář, jaký postoj s ohledem na zmrazené konflikty bychom měli vůči Rusku zaujmout nyní, po rozhodnutí týkajícím se Kosova. Jako Parlament k tomu potřebujeme více informací, a jako člen delegace, které nedávno navštívila Moskvu, mne také velmi zajímá osud nevládních organizací v Rusku, které jsou velmi sužovány strašným právním předpisem, a myslím si, že bychom tuto záležitost měli zařadit na pořad jednání. Adam Bielan, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, již nějaký čas sledujeme znepokojující sklon ruské společnosti Gazprom získávat na svou stranu bývalé vedoucí představitele zemí Evropské unie. Nejlepším příkladem této tendence je případ pana Schrödera, bývalého kancléře Německa. Pan Schröder nejprve podepsal s Ruskem dohodu o výstavbě plynovodu Nord Stream, a pak přijal pozici v řídicím výboru společnosti. Podobné nepřístojnosti se dějí v jižní Evropě v souvislosti s dalším podnikem Gazpromu, konkrétně plynovodem South Stream. Rád bych zdůraznil, že žádná energetická společnost západní Evropy nemá tak úzké vazby se svým domovským státem, jako má Gazprom s Kremlem. V případě plánů Gazpromu máme před sebou chladný politický kalkul. Běžně tržní principy zde prostě neplatí. Je nejvyšší čas, aby si to Unie uvědomila a aby podnikla kroky zabraňující situaci, kdy státem podporovaná firma může využívat plynovody k tomu, aby vyvíjela politický nátlak. Kontrola Ruska nad energetikou nevyhnutelně povede k dalšímu zvyšování nákladů na energie v Evropě. Rusko bude také moci vytěžit ještě větší politické výhody výměnou za dodávky plynu a ropy. Je docela jasné, že Evropská unie si musí s Ruskem vybudovat dobré vztahy. To však bude možné jedině tehdy, bude-li demonstrovat jednotnost, jednotnost, která nám nyní chybí. Upřímně doufám, že Evropská unie bude mít na nadcházejícím summitu s Ruskem příležitost projevit svou solidárnost tváří v tvář ruské hegemonii v odvětví energetiky. Vladimír Remek, za skupinu GUE/NGL. – (CS) Vážení přítomní, vítám, že se nakonec podařilo překonat překážky, kterými některé členské státy blokovaly zahájení rozhovorů s Ruskem o nové dohodě o partnerství a spolupráci. To, že po 18 měsících v předvečer summitu dostala konečně Komise mandát k jednání, může přinést oběma stranám prospěch. Ale nedělejme si iluze. Když budeme jednat o tak složitých problémech jako třeba energetická spolupráce, klimatické změny nebo bezpečnostní otázky takovým způsobem, že po sobě budeme halasně vystřelovat ze zákopových pozic nejrůznější často nesplnitelné podmínky, prakticky ultimáta, nedostaneme se nikam. Pořád ale jsou mezi námi někteří, kteří to nechápou. Pak ale logicky jako v šachové hře může nastat „pat“. Jenomže my vzájemně potřebujeme novou rovinu vztahů na úrovni 21. století a je tu pro ni šance. Řekl bych, že občanům Evropské unie prospějeme nejvíce tím, že ji využijeme. Bernard Wojciechowski, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, Churchill kdysi řekl, že „Rusko je rébus zahalený do mystérií a ponořený do záhad“. Evropská unie se shodla na tom, co od Ruska chce. Otázka je, jak rychle toho chce dosáhnout? Německo je vlivem energetických politik slepé vůči požadavkům Polska a Litvy. Nord Stream, Depal – zdá se, že všechny plynovody z Ruska vedou přes hlavy středoevropských zemí. To není přelud, jak řekl Gorbačov, hlavní muž perestrojky. Deník The Economist připouští, že plynovod Baltic pipe byl naplánován tajně. Zdá se tedy, že požadavky Litvy na přísnější podmínky týkající se energetiky jsou oprávněné. Mnoho eurokratů nad tím soptilo, čímž posílili názor na neurotismus postkomunistických zemí.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Německý ministr hospodářství na druhé straně hrozí, že jeho země nedovolí, aby Komise EU diktovala v zákulisí v Bruselu rozhodnutí. Myslím, že tím určitě neměl na mysli lidská práva. Iniciativa Východní partnerství (Eastern Partnership), se kterou přišlo Polsko a Švédsko, je možná velkolepá. Odvaha je dobrá věc, ale rozum je lepší. Partnerství mezi EU a Ruskem není snadné. Nebude úspěšné bez Polska, které je přirozeným sousedem Ruska, s nímž sdílí půdu, vodu i vzduch. Všechny strany to musí brát samozřejmě v úvahu zejména dnes, kdy byla zbořena Lisabonská smlouva a kdy padající cihly mohou poškodit vše, co stojí smlouvě v cestě. Dobrá usnesení jsou zbytečnými pokusy, jestliže zasahují do záležitostí suverénních států. Churchill podotknul: „Klíč k Rusku možná existuje. Je jím národní zájem Ruska.“ Zdá se, že názor „v Rusku je možné vše kromě reformy“, již neplatí. Ať již bude přístup EU jakýkoli, EU musí spolupracovat s Ruskem a naopak. Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, jak uvedl můj předřečník pan Wojciechowski, vztahy s Ruskem jsou nesmírně choulostivé a plné nejasností. Chápu názor kolegů poslanců zejména ze střední a východní Evropy a z Pobaltských států, kteří si hodně vytrpěli pod ruskou nadvládou ze strany sovětské vlády a krutého a represivního systému, který teď naštěstí mizí. Domnívám se, že se musíme chopit této příležitosti a navázat přátelštější vztahy se skvělými obyvateli Ruska, kteří jsou bezpochyby Evropany a v některých směrech i strážci bran Evropy. Rusko je konfrontováno se stejnými problémy jako my: čelí klesající porodnosti a zároveň by se klidně mohlo ukázat, že rozsáhlé volné plochy na Sibiři jsou atraktivní nabídkou pro půldruhou miliardu Číňanů, kteří věří, že jim byla tato část jejich území odňata. Myslím si, že naše nedorozumění s Ruskem, která možná existují a přetrvávají a která, jak všichni doufají, budou vyjasněna 17. listopadu na summitu EU a Ruska, jsou částečně také naší odpovědností. Připojili jsme náš vagón k americkému politickému vlaku a vrátili se – mluvím teď za Francii – k Severoatlantické alianci, která byla reakcí na Varšavskou smlouvu. Jelikož Varšavská smlouva zanikla, myslím si, že Rusko docela oprávněně pojalo podezření ohledně našich úmyslů, a byl bych rád, kdyby se tato nedorozumění na obou stranách vyjasnila. Elmar Brok (PPE-DE). - (DE) Pane předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo, vzhledem k tomu, že mnoho poslanců, kteří jsou proti Lisabonské smlouvě, volají po jednotné politice vůči Rusku, rád bych osvěžil vaši paměť: po zveřejnění výsledku hlasování v Irsku se v Moskvě otevíraly lahve šampaňského, protože výsledek byl považován za další důkaz slabosti Evropy, která Rusku dovolila vrátit se k jeho „obvyklým vztahům“ s jednotlivými zeměmi. Jsem potěšen, že nyní lze jednat o dohodě o partnerství a spolupráci, v níž se zabýváme zásadními otázkami, jako je energetická bezpečnost. Právě díky Lisabonské smlouvě získáme pravomoc vypořádat se s těmito otázkami i s otázkou lidských práv. Jsem si jistý, že stejně jako kancléřka Merkelová bude i slovinské předsednictví zastupovat zájmy Evropy a že sama kancléřka Merkelová bude v Soči prosazovat lidská práva a politické zájmy. Jsem si jistý, že tyto kroky budou úspěšné, a musíme připomenout panu Medveděvovi jeho vlastní slova, tedy že státy musí být posuzovány podle úrovně rozvoje demokracie a právních norem. Jeho připomínky bychom měli brát vážně. Měli bychom však také vyjasnit, že máme s Ruskem společné zájmy, a to nejen v oblasti energetiky, kde je potřeba dosáhnout jistoty dodávek. Rusko je koneckonců členem Rady bezpečnosti. Jak zastavíme šíření zbraní hromadného ničení, jak vyřešíme problémy v oblastech jako je Írán a Blízký východ, nezískáme-li na naši stranu Rusko? Musíme v tom udělat jasno. Rusko by však současně nemělo mít prostřednictvím Gazpromu přílišnou moc. Rusové se musí řídit stejnými pravidly hospodářské soutěže jako kdokoli jiný. Dovolte mi poslední poznámku: snažíme-li se naše společné zájmy s Ruskem prosazovat prostřednictvím strategického partnerství, musíme jasně zaznít, že již neexistuje prostor pro politiku „blízkého zahraničí“ a sfér vlivu. V souladu s Helsinskou smlouvou musí mít každá země v Evropě nezávislých států právo zvolit, zda vstoupí do spojenectví či nikoli, podle toho, co považuje za vhodné. Žádná země nemá právo vetovat nezávislá rozhodnutí jiné evropské země. To je také potřeba říci velmi jasně. Hannes Swoboda (PSE). - (DE) Pane předsedající, v této sněmovně je velmi mnoho kolegů poslanců, kteří pocházejí ze zemí, jež mají špatnou zkušenost se Sovětským svazem. Pan komisař a já pocházíme ze země, jejíž zkušenosti se zaniklým Sovětským svazem jsou dobré i špatné. Dnešní Rusko v některých ohledech starý Svaz sovětských socialistických republik připomíná. Je to nicméně nové Rusko a má nový potenciál.

87

88

CS


Naším úkolem je teď udělat vše pro to, abychom dosáhli, že Rusko bude novým Ruskem, které nám již nebude připomínat Sovětský svaz, jenž existoval v minulosti. K tomu je třeba dvou věcí: jasný a jednoznačný postoj a ochota zahájit s tímto novým Ruskem dialog. Například na problém týkající se Kosova máme jiný názor než Rusko, ale musíme přesto s Ruskem mluvit, abychom mohli problémy řešit. Dalším příkladem je sousedská politika: sousedním zemím nabízíme něco jiného než Rusko, které k „blízkým sousedům“ často zaujímá stále imperialistický postoj. Chceme-li těmto zemím, jako je například Gruzie, pomoci, musíme jim poskytnout jednoznačnou podporu, ale musíme také hovořit s Ruskem o způsobech dosažení mírového řešení těchto konfliktů týkajících se například Abcházie nebo Jižní Osetie. Co se týče energetických otázek, musíme zajistit, že najdeme vlastní zdroje. Potřebujeme například ropovod Nabucco, abychom měli vůči Rusku silnější vyjednávací pozici. Nicméně o energetických a dalších otázkách musíme s Ruskem jednat. Spolu se svou skupinou proto nevylučuji možnost, že je potřeba obou aspektů – jasného a jednoznačného postoje i nezávislé politiky, abychom na základě této silné pozice byli schopni vstoupit do jednání a rozhovorů s Ruskem. Doufám, že tohoto cíle můžeme dosáhnout. PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS Místopředseda Henrik Lax (ALDE). - (SV) Energetická otázka bude na summitu důležitá. EU potřebuje od Ruska zemní plyn a Rusko potřebuje od Evropy příjmy z vývozu. Tento summit může mít zásadní význam při rozhodování, zda se plynovod Nord Stream z Ruska do Německa přes Baltské moře stane skutečností. Tento projekt může vážně poškodit zranitelný ekosystém Baltského moře, ale nejvíce tento projekt ohrožuje nedostatek důvěry mezi Ruskem a zeměmi kolem Baltského moře. Má-li se tento plynovod stát skutečností, jsou nutná jasná opatření k posílení důvěry ze dvou stran, z Ruska a z Německa. Rusko musí mimo jiné ratifikovat úmluvu z Espoo, která stanoví rozdělení odpovědností při nadnárodních projektech, které by mohly ovlivnit životní prostředí v sousedních zemích, a Rusko musí definitivně skoncovat s řečmi o účasti ruského vojenského námořnictva a armády na výstavbě plynovodu. K té nikdy nedostane svolení, alespoň pokud jde o teritoriální vody Finska. Německo zase musí nejprve uznat, že se tento projekt dotýká všech členských států EU kolem Baltského moře a že je to společná záležitost EU. Německo musí také projevit solidaritu s Polskem a třemi pobaltskými státy a musí je přesvědčit, že v důsledku tohoto projektu nebudou, pokud jde o energetické dodávky, diskriminovány. Německo musí respektovat usnesení, o kterém nyní jednáme a kde se uvádí, že při velkých energetických projektech musí EU postupovat vůči Rusku jednotně. Plynovod nesmí ohrozit vnitřní trh EU. Pravidla obchodování s energií na vnitřním trhu musí stanovit EU, a ne ruský Gazprom. Ģirts Valdis Kristovskis (UEN). – (LV) Dámy a pánové, vystoupení komisařky Ferrero-Waldnerové nás vede k předpokladu, že parlamentní usnesení je skvělým příkladem politické korektnosti; možná dokonce něčím jako zdvořilostí vůči novému ruskému prezidentovi panu Medveděvovi. Měli bychom však mít stále na paměti skutečnost, že pan Putin – prezident a pan Putin – předseda vlády je ve skutečnosti jedna a tatáž osoba, která vůči členským státům EU uplatňuje politiku „rozděl a panuj”. Za těchto okolností je velmi důležité, aby dohoda o partnerství byla úspěšná. Evropská unie by neměla projevit sebemenší slabost. Při jednáních musí ukázat, že její silou je jednota členských států a její solidarita. Musí zmírnit nedůslednost, kterou Rusko až dosud projevovalo, a podpořit integrovaný trh a volný přístup k infrastruktuře a investicím v Rusku. Musí požadovat, aby bylo Rusko ochotné splnit požadavky Světové obchodní organizace. Je nutné, abychom posílili jednotný postoj Evropské unie ve strategických otázkách vůči státům s nedemokratickým režimem. Evropská unie musí potvrdit, že zůstává oporou demokracie a společných hodnot. Sylwester Chruszcz (NI). - (PL) Pane předsedající, setkání představitelů Evropské unie a Ruska na Sibiři by mělo být setkáním mezi přáteli, kteří usilují o skutečné porozumění. Chceme-li zlepšit naše vztahy, musíme brát partnera vážně. Slyšel jsem v této sněmovně, že Evropská unie bude chtít poučovat Rusko o pravidlech demokracie. Ale vždyť demokratický deficit je v Bruselu. Vždyť ve stejné sněmovně byly zpochybňovány výsledky irského referenda. Slyšel jsem ve sněmovně, že poslanci jsou znepokojeni situací v Gruzii. Což to není vrchol pokrytectví? V jednom dni se porušuje územní celistvost Srbska uznáním Kosova, a druhý den se lidu Abcházie odpírá možnost nezávislosti s tím, že na jejich zemi se prý vztahují jiná pravidla. Dámy a pánové, musíte chápat, že to byl Stalin, kdo se zmocnil Abcházie a začlenil ji do Gruzie. Nemůžeme se dnes vydávat do světa, kterému nerozumíme. Domnívám se, že máme-li jednat s Rusy, musíme pochopit jejich dějiny, ale i jejich mentalitu.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Rusko je dnes dobře řízené. Lidem v Rusku se žije čím dál lépe a Rusko se stává demokratickou zemí. Mentorský tón, který používají úředníci Unie, není ničím ospravedlněný. V Moskvě to vyvolává jen pohrdavý úsměšek. Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE). – (NL) Pane předsedající, paní komisařko, nedorozuměním se vyhneme jen tím, že spolu budeme hovořit. Čekají nás intenzivní diskuse, protože zahajujeme dialog s Ruskou federací a začneme jednat o dohodě o partnerství a spolupráci. Je dobře, že mají být nyní zahájena jednání. Za posledních 10 let se toho v Rusku i v Evropské unii neuvěřitelně mnoho změnilo, ale jsme na sobě také závislejší než kdykoli předtím. Proto obě strany nezbytně potřebují dobré, závazné dohody o energetice, ale i o boji proti změně klimatu. Pane předsedající, pokud jde o tyto dohody, nesmíme také zapomínat na řadu zásadních věcí. I když o tom někteří poslanci mohou pochybovat, musíme dnes víc než kdy předtím prosazovat hodnoty Společenství, jako je posilování právního státu, boj proti korupci a zdůrazňování významu nezávislé společenské diskuse v samotném Rusku. Pane předsedající, jednání nebudou snadná. Nová dohoda, pokud se mně týká, nemusí být všeobjímající, ale musí obsahovat řadu zcela zásadních prvků, které budou pro závazné obě strany. Pane předsedající, nemůžeme čekat, až bude dohoda na stole, protože nyní potřebujeme uslyšet z Kremlu pozitivní vyjádření k řadě dalších otázek; velmi mne znepokojuje vývoj v určitých konkrétních otázkách: Čečensko, případ TNK versus BP a Abcházie. Chtěla bych od předsedajícího uslyšet, co přesně má na mysli pod společnou akcí. Kristian Vigenin (PSE). - (BG) Pane předsedající, paní komisařko, kolegové, úvodem bych chtěl říci, že svět je dnes zcela jiný a vytváření proti sobě stojících bloků je věcí minulosti. Také Rusko se velmi změnilo. Rusko v červnu 2008 je zcela odlišné, dejme tomu, od Ruska z června 2000. Evropská unie stojí před výzvou: vybudovat a rozvíjet vztahy nového typu, které není v minulosti s čím srovnat. Musíme tyto vztahy rozvíjet s jasným chápáním toho, že existuje mnohem víc věcí, které nás spojují, než těch, které nás rozdělují. Existují mnohé problémy, které můžeme vyřešit jedině ve spolupráci s Ruskem. To se týká i globálních otázek, jako je změna klimatu, boj proti hladu a pandemiím, terorismus. Jsou zde i další otázky regionální povahy, které však pro Evropskou unii mají obrovský význam: energetická bezpečnost, obchodní a hospodářské vztahy, vztahy se společnými sousedy. Existují také i otázky, které nás rozdělují: lidská práva, svoboda projevu, naše chápání demokracie a demokratických systemů. Musíme však být dostatečně pragmatičtí a rozvíjet náš dialog nikoli v konfrontačním duchu, ale se zaměřením na společné cíle. Je pravda, že v posledních letech narůstala nedůvěra, ale nyní máme příležitost zahájit dialog s novým pánem Kremlu. Chtěl bych zde poukázat na úlohu Ruska na západním Balkáně. Domnívám se, že potřebujeme velmi aktivní dialog s cílem zapojit Rusko do hledání řešení problémů tohoto regionu a přesvědčit ho, aby podpořilo úsilí Evropské unie o zajištění dlouhodobé stability, a to i prostřednictvím mise EULEX v Kosovu. Chtěl bych, aby se nadcházející summit zabýval také úlohou Ruska v černomořském regionu a aby na něm zaznělo, že je na nás, zda bude uplatňována politika „rozděl a panuj“, nebo ne. István Szent-Iványi (ALDE). - (HU) Pane předsedající, paní komisařko, president Medveděv ve svém nástupním projevu prohlásil, že je stoupencem demokracie a že za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů považuje návrat k právnímu státu. Pokud to nejsou jen prázdná slova a opravdu se mu podaří toho dosáhnout, pak existuje reálná možnost, že vztahy s Ruskem by se mohly podstatně zlepšit. Jsme umírnění v očekáváních, ale jsme otevření a optimističtí. Máme zásadní zájem na tom, abychom měli v Rusku stabilního a spolehlivého partnera, který pomůže řešit konflikty, jež se dostaly do slepé uličky, a pomůže zabránit šíření jaderných zbraní. Považujeme Rusko za partnera, ale i oni se musí rozhodnout, zda nás budou považovat za partnery, anebo za soupeře stojící proti sobě a snažící se jeden nad druhým zvítězit. Záměr uzavřít novou dohodu o partnerství mezi EU a Ruskem vítáme; tato dohoda by měla být rozšířena o otázky energetiky a měla by také obsahovat základní zásady energetické charty Evropa musí na jednáních zaujmout rozhodný a energický postoj, pokud chce dosáhnout konkrétních výsledků. Považuji za pozitivní znamení, že se summit bude konat v hlavním městě Chanty-Mansijska. Ve stejné době se tam má konat i Světový kongres ugrofinských národů. Doufám, že ze strany Ruska se nejedná jen o jednorázové gesto vůči ugrofinským národům, ale že opravdu chtějí zlepšit dosavadní situaci a zaručit ugrofinským národům jejich práva. V souvislosti s tím bych chtěl požádat komisařku Ferrero-Waldnerovou a Komisi, aby urychlily přípravy k přijetí „předběžného opatření“ na pomoc ugrofinským národům, protože se nám zdá, že v této oblasti existují obrovské nedostatky. Děkuji vám.

89

90

CS


Inese Vaidere (UEN). – (LV) Dámy a pánové, ruské ministerstvo zahraničních věcí vypracovalo komplexní strategii zaměřenou na to, jak využít občanů ruského původu v Evropské unii a zejména v pobaltských státech k posilování politického a hospodářského vlivu Ruska. Prezident Medveděv právě v těchto dnech podepsal dekret o zrušení vstupních víz pro obyvatele Lotyšska a Estonska bez státního občanství, kteří jsou tak v zásadě uznáni za občany Ruska. Osoby bez státního občanství, které se k jeho získání musí jen trochu naučit místnímu jazyku, tak obdrží mnohem větší výsady než občané a budou méně motivovány k získání občanství. Tento krok – stejně jako výzva, aby osoby bez státního občanství dostaly právo hlasovat ve volbách do místních zastupitelstev – je závažnou překážkou jejich integrace. Ruská „řízená demokracie” vyhlašuje stale větší omezení svobody tisku, projevu a shromažďování. Skuteční demokraté v Rusku nás při různých příležitostech, výzvami adresovanými Podvýboru pro lidská práva i během návštěvy v Moskvě, žádají o podporu. Zamýšlený pragmatismus tohoto usnesení nám však umožňuje zapomenout na své zásady, dokonce i přesto, že prakticky veškerý hospodářský růst v Rusku je založen na našich platbách za energetické zdroje. Jana Bobošíková (NI). - (CS) Dámy a pánové, Evropská unie, čímž myslím Rada, by měla jasně definovat, jak si představuje své vztahy s Ruskem. Zda budou např. o dodávkách plynu, Kosovu, svobodě slova a lidských právech vyjednávat jednotlivé členské státy odděleně, nebo zda je možné najít alespoň elementární shodu na některých společných zájmech. Domnívám se, že je ve prospěch občanů, aby Unie postupovala vůči Rusku jednotně, což se bohužel neděje. Měli bychom tlačit na vytvoření stabilnějšího podnikatelského a politického klimatu v Rusku, které by zahrnovalo méně dovozních bariér a vytvořilo větší prostor pro investory z Unie. Členství Ruska ve Světové obchodní organizaci by tomu určitě napomohlo. A samozřejmě v rámci takového partnerství důrazně a vzájemně vyžadovat dodržování základních lidských práv a svobod. Je nutné, aby se Unie jako silné uskupení a Rusko jako velmoc přestaly chovat jako dvě města, která spojuje jen úzká silnice a plynovod. Měly by lépe integrovat své ekonomiky a uzavřít partnerství z rozumu, nikoliv sňatek z lásky. Tunne Kelam (PPE-DE). - Pane předsedající, slova prezidenta Medveděva o významu lidských práv a právního státu vítáme, ale EU by mělo dát zcela jasně najevo, že důvěryhodnost jeho prohlášení se dá měřit jedině tím, že bude především plně respektovat výroky Evropského soudu pro lidská práva a přispěje k reformě této instituce. Jestliže chceme lepší vztahy, nejdůležitějším východiskem je jednota členských států EU. Zvlášť zdůrazňujeme, že je třeba dát přednost dlouhodobé výhodnosti společného postupu před případnými krátkodobými výhodami bilaterálních dohod o jednotlivých otázkách. Tyto priority jsou zvlášť relevantní v oblasti hospodářství a energetiky, kde je dlouhodobá spolupráce možná jen na základě transparentnosti, reciprocity a rovného přístupu na trhy, k infrastruktuře a investicím. Reino Paasilinna (PSE). - (FI) Pane předsedající, paní komisařko, mám před sebou studii z letošního roku věnovanou ruským podnikatelům. Překvapivě myslí podobně jako my. Jaké by chtěli mít Rusko v roce 2020? 50 - 70 % z nich chce, aby Rusové byli svobodní, za druhé, aby byli vzdělaní, za třetí, aby byli integrovaní, za čtvrté, aby dodržovali zákony, a za páté, aby byli zdraví. Na tom není vůbec nic špatného. Pouze 30 % těchto podnikatelů by chtělo být bohatými. Nedá se tedy již hovořit o jakýchsi oligarchiích, jaké si všichni pamatujeme. Rusko se chce modernizovat, a tento cíl sdílejí vedoucí představitelé této země i její lid. Starosti dotázaných podnikatelů jsou nám dobře známy: 70 % z nich, stejně jako u nás, velmi znepokuje stárnutí obyvatelstva. Pokud jde o korupci ve vysokých funkcích, je u nás procento nižší, ale tam je velmi častá. Víc než 50% se domnívá, že důležitá je nezávislost soudů a lidská práva. Znepokojení vyvolává také nízká vzdělanost. Můžeme jít příkladem a nabídnout pomoc tam, kde je slabá infrastruktura a tuhá byrokracie. Proto se domnívám, že teď, když jsme na Rusku energeticky nezávislí, je dobrá příležitost, abychom nabídli své zkušenosti a podpořili modernizaci této země, což je i jejich cílem. Christopher Beazley (PPE-DE). - Pane předsedající, komisařka Ferrero-Waldnerová hovořila o tom, že je důležité dát vztahům mezi EU a Ruskem správný směr. Zdá se mi, že zvlášť důležitou oblastí je otázka občanské společnosti. Vidí komisařka možnost zahájení nějakých konkrétních programů nebo projektů, o kterých by se mohlo začít uvažovat v oblasti výměn mezi vysokými školami, kulturní a umělecké výměny, a pokud ano, jakých? Myslím si, že je namístě zopakovat, že jsme v tomto ohledu zklamáni. Pobočky Britské rady v Petrohradu a Jekatěrinburgu byly, v rozporu s běžnou diplomatickou praxí, uzavřeny.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Je třeba se také zmínit o vztazích v oblasti energetiky. Jako dobrý zákazník jsme v silné pozici. Gazpromu se zcela zjevně nepodařilo přesvědčit tento |Parlament, ani ve Výboru pro zahraniční věci, ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, ani v Petičním výboru. Měli by to znovu zvážit. Potřebujeme dobré vztahy, kde nebudeme naivní, nebudeme stavět na zbožných přáních a kde naši ruští partneři a kolegové nebudou podezíraví a nebudou se cítit ohroženi nebo nebudou považovat za nutné předvádět agresivitu. Adrian Severin (PSE). - Pane předsedající, příští summit Evropské unie a Ruska bude setkáním mezi Ruskou federací která je – byť jen dočasně – na vzestupu, a EU, která je oslabena nejen irským odmítnutím Lisabonské smlouvy, ale i tím, že neexistuje jasná vize, jak z této krize ven. Jednou z otázek, které Evropskou unii rozdělují, je Rusko samotné. Skutečně, rozdělilo nás ideology a pragmatiky; na konfrontační geostratégy a ústupkáře; na staré studenoválečníky a nové utilitární oportunisty. Na druhé straně je velkým problémem to, že Rusko nemá žádnou politiku vůči Evropské unii, ale dává přednost jednání s každým členem Unie odděleně. Nebudeme schopni tento stav změnit, dokud nenastolíme skutečnou společnou evropskou politiku vůči Rusku. Musíme Rusku říci, že k tomu, aby mohlo mít s námi dobré hospodářské vztahy a mohlo těžit ze vzájemné otevřenosti trhů, je zapotřebí institucionální a politická interoperabilita, která zaručí oddělení hospodářských politik od geopolitických strategií. Proto je nutný společný prostor spravedlnosti, svobody a bezpečnosti, který se bude vyznačovat transparentností, zodpovědností a otevřeností. Francisco José Millán Mon (PPE-DE). - (ES) Pane předsedající, vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem by měly být konstruktivní, ale měly by být i náročné. Rusko je, stejně jako my, členem Rady Evropy a musí tedy respektovat její zásady a hodnoty. Nelze než uvítat, že prezident Medveděv nedávno zdůraznil význam lidských práv a právního státu. Evropská unie a Rusko mají potenciál pro vybudování pevných vztahů a nyní stojíme před výzvou jednání o nové smlouvě o přátelství a spolupráci, která nám umožní učinit rychlejší pokrok, pokud jde o takzvané „čtyři společné prostory“. Chci poukázat na význam jednoho z těchto prostorů: hospodářských vztahů. Více než polovina ruského obchodu připadá na Evropskou unii. Vytvořením integrovaného trhu s transparentními a nediskriminačními pravidly se hospodářské a obchodní vztahy mezi Ruskem a Evropskou unií posílí a diverzifikují. Velmi důležitá je také větší právní jistota v Rusku. Dámy a pánové, Rusko je jedním z klíčových hráčů na mezinárodní scéně. Je stálým členem Rady bezpečnosti a jeho spolupráce má obrovský význam pro dosažení míru a stability v Evropě a ve světě. Pokud jde o EU, je nutné, aby 27 členských států postupovalo ve vztazích s Ruskem jednotně. Všichni analytikové, naposledy i Mark Leonard ve své zajímavé studii, zdůrazňují, že neexistence společného postoje Evropu poškozuje… (Předsedající řečníka přerušil) Csaba Sándor Tabajdi (PSE). - (HU) Pane předsedající, blížící se summit nás vyvádí z patové situace, která trvala více než půldruhého roku, a, doufejme, povede k podstatnému pokroku ve vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem. Evropská unie Rusko potřebuje, ale nebuďme na omylu, Rusko potřebuje Evropu přinejmenším stejně tolik, jako hospodářského partnera a jako spotřebitele energie. Jsme jeden na druhém závislí v energetice i v mnoha jiných oblastech. Domnívám se proto, že obavy z rostoucího ruského vlivu jsou přehnané, ačkoli se vzhledem k četným prohlášením ruského vedení mohou zdát oprávněné. V zájmu budoucího rozvoje strategických vztahů mezi EU a Ruskem je velmi důležité, abychom co nejdřív recipročně zavedli bezvízový cestovní režim; to je pro pokrok ve vztazích mezi EU a Ruskem zásadní. Závěrem bych jako předseda Ugrofinského fóra v Evropském parlamentu chtěl zopakovat požadavek, s nímž se můj kolega poslanec pan Szent-Iványi obrátil na hlavy států EU, které se zúčastní tohoto summitu: podpořte prosím ugrofinské národy. Děkuji vám za pozornost. Bernd Posselt (PPE-DE). - (DE) Pane předsedající, také zastávám názor, že plynovod mezi Německem a Ruskem by se měl vybudovat jen v případě, že s tím budou souhlasit ostatní zainteresované členské státy EU. Tyto členské státy by však potom neměly jednat s jinou velmocí, jmenovitě s USA, o raketách nebo o

91

92

CS


vízech. Evropa bude schopna zaujmout pevný postoj vůči USA a Rusku jedině tehdy, jestliže konečně začne vystupovat jednotně. Chtěl bych zcela jasně říci jednu věc: je naší povinností říci Rusům, že je v jejich nejhlubším zájmu vybudovat dobré partnerství s Evropou. Znamená to však, že nemohou vystupovat jménem jiných zemí, jež Rusko kdysi v minulosti okupovalo, jako je Ukrajina nebo Gruzie. Tyto země jsou svrchovanými státy a mají právo samy rozhodovat o svém osudu. Pan Medveděv v Berlíně prohlásil, že si přeje zlepšit vztahy. V takovém případě může začít ve dvou směrech. Prvním je právní stát, což znamená přijmout opatření ve věci vězňů z Jukosu. Druhou, velmi důležitou oblastí je tato: Pane Medveděve, přestaňte prosím blokovat největší mírovou misi v dějinách EU, a sice misi v Kosovu! Andrzej Jan Szejna (PSE). - (PL) Pane předsedající, složité vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem vyžadují správně prováděný a soudržný diplomatický postup. Nadcházející summit mezi Evropskou unií a Ruskem vyvolává silné emoce, neboť se na něm má jednat o dohodách s velkým významem pro Evropskou unii i pro Rusko. Unie musí mimo jiné usilovat o zajištění energetické bezpečnosti pro Evropu. V době stále rostoucích cen paliv a energie má energetická bezpečnost pro hospodářství celé Evropské unie i pro vnitřní hospodářství členských států strategický význam. V předvečer summitu EU-Rusko si musíme uvědomit, jak důležité pro bezpečnost Unie je hovořit na mezinárodní scéně jediným, společným jazykem. V této souvislosti je škoda, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost je nyní nejistý. Obsahuje totiž ustanovení, jež by učinila z Evropské unie silného partnera v mezinárodních vztazích. Jsem rád, že Unie podpořila Polsko v jeho sporu s Ruskem týkajícím se vývozu našich výrobků. Věřím, že také Polsko bude v příštích letech přispívat k rozvoji pozitivních vztahů mezi Ruskem a Evropskou unií. Josef Zieleniec (PPE-DE). - (CS) Summitu EU-Rusko se poprvé zúčastní prezident Medveděv. Jeho nástupu by měla Unie využít k posunutí vzájemných vztahů k pragmatickému, realistickému, strategickému partnerství. Toto partnerství je přitom z dlouhodobého hlediska důležitější pro samotné Rusko. Prezident Medveděv dává prioritu právnímu státu, jak říká, a modernizaci ekonomiky. A zde Evropu potřebuje. Také v mezinárodních a obchodních vztazích potřebuje Rusko stabilnějšího a solidnějšího partnera, než jsou Čína či Írán. Od Evropské unie Rusku nehrozí žádné nebezpečí. Naopak může Rusku pomoci udržet statut klíčového hráče, který by jinak postupně vlivem jednostranně orientované ekonomiky a demokracie ztrácelo. Strategické partnerství však může stát pouze na symetrickém dialogu rovného s rovným. Z ruské strany musí jeho příkladem být ukončení malicherného rozdělování Evropy a přístup k Unii jako k celku. Krátkozraké půtky a provokace vznik reálného partnerství s EU zbytečně oddalují a měly by se vzít v úvahu záležitosti dlouhodobého významu pro jednání o nové smlouvě o partnerství a spolupráci s EU. Zita Pleštinská (PPE-DE). - (SK) Strategické partnerství mezi EU a Ruskem je důležitým faktorem při zajišťování diverzifikace a bezpečnosti dovozu energetických zdrojů do EU. Zároveň je třeba zdůraznit, že tato spolupráce je důležitá nejen pro Evropu, ale i pro Rusko, neboť 60 % vývozu ruské ropy jde do EU. Podle mého názoru je třeba, aby evropští vedoucí představitelé zdůrazňovali Rusku, že by nemělo používat dodávky energie jako nástroj politického nátlaku vůči členským státům EU nebo státům bývalého Sovětského svazu, především vůči Ukrajině. V současnosti jednají členské státy o dodávkách ruské ropy a plynu bilaterálně. Při návštěvě Státní dumy Ruské federace v dubnu 2007 jsem se přesvědčila, že také Rusko má eminentní zájem jednat o otázkách energetiky s EU jako celkem. V závěru bych chtěla, podobně jako můj kolega pan Elmar Brok, vyjádřit obavy nad tím, že po neúspěšném irském referendu o Lisabonské smlouvě může být oslabeno postavení EU jako strategického partnera, neboť právě v Lisabonské smlouvě jsou zakotveny pravomoci EU v oblasti společné energetické politiky. Anneli Jäätteenmäki (ALDE). - (FI) Pane předsedající, doufejme, že brzy uzavřeme dohodu o spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskem. Je důležité, aby EU a Rusko měly přímočaré, funkční a poctivé vztahy. Partnerství musí být zdravé a oboustranně výhodné. Nehledě na pragmatický přístup, EU by neměla zapomínat a ani nezapomíná na lidské práva a měla by se zaměřit na aktivní dialog s Ruskem o této problematice.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Energetická bezpečnost je důležitá otázka všude v Evropě a když hovoříme o energii, zpravidla také hovoříme o Rusku a o spolupráci mezi EU a Ruskem. EU usiluje o zachování bezpečnosti dodávek a současně snižuje svou závislost na vnější energii. Doufejme, že diskuse na summitu otevřená, upřímná a především plodná. Milan Horáček (Verts/ALE). - (DE) Pane předsedající, když hovořil pan Swoboda, vzpomněl jsem si, že jeho jméno v ruštině znamená „svoboda”, a napadlo mě, že my všichni samozřejmě potřebujeme svobodu. Lidská práva a svoboda jsou nejdůležitějšími pilíři EU a z toho musí vycházet i náš dialog s Ruskem. A právě proto, že nadcházející dialog se uskuteční na Sibiři, přišlo mi na mysl, že na Sibiři leží také Čita – místo, kde jsou vězněni vězňové z Jukosu Michail Chodorkovskij, Platon Lebeděv a ovšem i další. Chtěl bych vás proto požádat, abyste se všemi silami zasadili o jejich propuštění, ale také povzbudili Rusko k tomu, aby svobodu názoru a svobodu tisku učinilo skutečností a aby umožnilo nevládním organizacím nerušeně pracovat, neboť všechny tyto aspekty jsou mimořádně důležité pro naši společnou evropskou budoucnost. Hanna Foltyn-Kubicka (UEN). - (PL) Pane předsedající, naše Společenství respektuje právní stát jako jeden ze základů, na kterých budujeme svou identitu. Totéž bychom měli očekávat i od svých politických a hospodářských partnerů. Vyzývám představitele Evropské unie na summitu, aby nastolili otázku plného dodržování rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze strany Ruska. Tento soud nebyl zřízen proto, aby byl pouhou fasádou, institucí, jejíž rozhodnutí respektují jen ti, kdo se dopouštějí menších a někdy i sporných porušení lidských práv. Byl zřízen proto, aby ti, kdo se dopouštějí mučení, znásilňování a vražd, byli odstrašeni od páchání dalších zločinů tím, neboť vědí, že jim za to budou uloženy přiměřené tresty. Ruská federace musí proto s tímto soudem velmi úzce spolupracovat a musí respektovat jeho výroky. Je jasné, že k zemi, která nedodržuje dohody, jež uzavřela, se nelze chovat jako ke spolehlivému partnerovi. Postupy Ruska jsou v ostrém protikladu s jeho prohlášeními o tom, že je spolehlivým dodavatelem energetických zdrojů. To je jedno z oblíbených tvrzení ruských diplomatů. Pokud se ukáže, že je stejně věrohodné jako tomu bylo v případě Čečenska, paní Politkovské nebo pana Litviněnka, pak Evropská unie vejde do dějin jako nejnaivnější instituce , jaká kdy existovala. Gerard Batten (IND/DEM). - Pane předsedající, hovořím jménem paní Mariny Litviněnkové, jejíž manžel Alexandr Litviněnko byl zavražděn v prosinci 2006 v Londýně. Smrtící zbraní bylo polonium 210, radioaktivní materiál, z něhož 97 % je vyráběno v jaderném zařízení Avangard v Rusku. Tato vražda má všechny příznaky profesionálně provedeného atentátu, jaké provádějí ruské bezpečnostní služby. Hlavní podezřelý v této kauze pan Andrej Lugovoj je poslancem ruského parlamentu a podle ruské ústavy nemůže být vydán k trestnímu stíhání do zahraničí. Chtěl bych se obrátit osobně na paní Ferrero-Waldnerovou: Paní Litviněnková žádá, aby Rada a Komise nastolily otázku vraždy pana Litviněnka na summitu s panem Medveděvem. Paní Litviněnková chce, aby vražda jejího manžela byla vyřešena a příslušné osoby předány spravedlnosti. Summit je ideální příležitostí, jak tento proces urychlit. Pomozte jí, prosím. (Potlesk) Vytautas Landsbergis (PPE-DE). - Pane předsedající, navazuji na slova předchozího vystupujícího. Ruská vláda by měla učinit vše, co je v její moci, aby prokázala, že nenařídila teroristický atentát na britského občana – což také znamená evropského občana –Alexandra Litviněnka. Jelikož ruská vláda dosud neprokázala, že tyto rozkazy nevydává, a dokonce odmítá řádně spolupracovat s britskými vyšetřujícími orgány, v důsledku to ukazuje na to, že oficiální zapojení Ruska do této vraždy je politicky prokázané. Nové Rusko, jak mnozí říkají, se znovu chová jako teroristický stát a na summitu v Chanty-Mansijsku musí EU vyzvat prezidenta Medveděva, aby s takovými praktikami skoncoval. Matky z Beslanu, které se snaží zjistit, kdo nařídil útok na školu a použití protitankových granátů a těžkých kulometů proti všem uvnitř včetně jejich dětí, nesmí být soudně stíhány. EU musí podpořit alespoň ty, kdo jsou slabší než EU samotná – britskou vládu a matky z Beslanu. Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Vzhledem k pozdní hodině budu velice stručný. Byl to, myslím, pan Severin, který řekl – budu ho citovat v angličtině: „Rusku je jednou z otázek, jež Evropu rozdělují.“

93

94

CS


Domnívám se však, že během dnešní parlamentní rozpravy jsem především slyšel dva momenty, o kterých existuje velmi široký konsensus. Za prvé, že potřebujeme dobré vztahy mezi Evropskou unií a Ruskou federací. S tím samozřejmě mohu jen souhlasit. Ruská federace, jak zde několikrát zaznělo, je světovou velmocí, jedním z klíčových hráčů na mezinárodní scéně, jak řekl pan Milián Mon, a je to navíc i náš soused. Je nám zkrátka souzeno existovat společně s Ruskou federací, a tato společná existence bude kvalitní jen tehdy, bude-li založena na přátelství a spolupráci. Toto předsednictví je odhodláno rozvíjet dialog zaměřený na partnerství a spolupráci, dialog, který zahrnuje všechny otázky zajímající obě strany, a to i ty, v nichž se neshodujeme a o kterých jsem hovořil ve svém úvodním vystoupení. Druhým důležitým momentem, o kterém existuje velmi široký konsensus a o kterém jsem se v této sněmovně zmínil, je důraz, který poslanci kladou na společný postoj Evropské unie. S tím plně a naprosto souhlasím. V této souvislosti bývá zvláště poukazováno a nejčastěji poukazováno na oblast energie. Je skutečností, že žádný jednotlivý členský stát by v separátních jednáních s dodavateli jako Ruská federace nemohl dosáhnout tak výhodné dohody, jakou může dosáhnout Evropa jako celek. Je proto nejvyšší čas, abychom skutečně začali uvádět do života společnou evropskou energetickou politiku. V souvislosti s tím zde padla také zmínka o plynovodech a ropovodech. Chci říci jen toto: Kdybychom doposud byli schopni vytvořit v Evropské unii reálný, čistě vnitřní energetický trh, bylo by zcela lhostejné, kudy povede nějaký plynovod nebo ropovod. Na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku: slovinské předsednictví je potěšeno tím, že jeho předsednictví končí summitem mezi EU a Ruskou federací, summitem, který vzhledem k některým novým okolnostem – novému prezidentovi v Rusku a mandátu, který se nám po vleklých jednáních nakonec podařilo získat – mnohé slibuje a doufám, že tato očekávání budou naplněna. Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedající, domnívám se, že klíčem k našim vztahům je vzájemná závislost, o které se zde zmiňují mnozí vystupující. Na jedné straně je v našem zájmu, abychom měli dobré vztahy s Ruskem, strategickým partnerem a sousedem, jak oprávněně řekl náš předseda. Je však také důležité, že Rusko by mělo být partnerem při řešení problémů, a ne partnerem, se kterým jsou problémy, a to je druhá strana mince. Velmi pozorně jsem poslouchala a poznamenala si všechny vaše připomínky. Ne všechny otázky a připomínky budu schopna dnes odpovědět, ale přesto mi dovolte několik obecných i konkrétnějších poznámek. Za prvé, Rusko je dnes velmi důležitým energetickým partnerem, a v důsledku toho, že jsme získali mandát k jednání o nové dohodě, máme již společný postoj EU k energii, protože máme společný mandát. Získat tento mandát nebylo snadné, ale nyní ho máme, a to je rámec pro naše jednání. Proto bylo tak důležité ho získat. Jak jsem řekla již dříve, do této nové dohody chceme zakotvit zásady energetické charty. Na tom jsou založeny vztahy EU s Ruskem – není to jednosměrná ulice. Jsme důležitým trhem a zdrojem investic, právě tak jako je Rusko naším velmi důležitým dodavatelem. Takže, znovu, tato vzájemná závislost existuje a musíme mít stejné zásady: reciprocitu, transparentnost a nediskriminaci. Jedním z cílů energetické politiky Evropské unie je diverzifikovat zásobovací trasy a energetické zdroje, aby se zvýšila konkurence a bezpečnost na energetickém trhu EU. To není žádná protiruská politika. Myslím si, že Rusko zůstane naším klíčovým dodavatelem, ale každý rozumný spotřebitel rozděluje rizika, zejména při rychle rostoucích cenách energie. Vzhledem k naší rostoucí závislosti na dovozech, zejména na dovozu plynu, se množství ruského plynu, který bychom rádi nakoupili, bude pravděpodobně zvyšovat, takže potřebujeme jasnou diverzifikační politiku. A nyní k obchodu celkově. Je velmi důležité, že se Rusko stane členem WTO. Je to důležité nejen pro Rusko, ale i pro nás. Proto se v Ženevě i bilaterálně budeme za to i nadále aktivně zasazovat. Myslím si, že Rusko potřebuje členství ve WTO pro modernizaci svého hospodářství, a jsem přesvědčena, že za tohoto prezidenta je to možné, právě tak jako to bylo možné za prezidenta Putina, který tuto otázku osobně podporoval. Několik slov k otázce nevládních organizací a lidských práv: jsme v pravidelném kontaktu s ruskými nevládními organizacemi a zohledňujeme jejich obavy při jednáních s ruskými orgány. Tam, kde to bude nezbytné, jsme připraveni otevřít konkrétní případy, a nadále je finančně podporujeme prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva. K otázce lidských práv obecně: konzultace o lidských právech s Rusy vedeme. Hovoříme samozřejmě o konkrétních případech, o obhájcích lidských práv a někdy i o soudních případech. Zvláště nás znepokojuje

18-06-2008

18-06-2008

CS


situace na severním Kavkaze. Mohla bych dlouze hovořit o severním Kavkazu, Gruzii, Abcházii, jižní Osetii, také o Náhorním Karabachu a Moldavsku, ale mám pouze pět minut, takže to prosím neberte tak, jako bychom o tom nevěděli. To bude velmi důležité a je to důležité. Chtěla bych také říci k otázce Britské rady, že EU podpořila vládu Spojeného království ve sporu s Ruskem týkajícím se poboček Britské rady v Petrohradu a Jekatěrinburgu. Myslím si, že dnes máme s Ruskem dobrý dialog o kulturní spolupráci, což nám, jak doufám, poskytne příležitost ke zdůraznění významu těchto kontaktů. Samozřejmě, zvážíme, zda bude možné učinit víc. Pokud jde o ugrofinské menšiny: jak víte, připravujeme provedení předběžného opatření ve výši 2,5 milionu eur, které parlament schválil v rámci rozpočtu na letošní rok, a v tomto kontextu si představujeme plnění úmluvy Rady Evropy o právech menšin, jejímž signatářem je i Rusko. Myslím si, že by měla pokrývat i národnostní menšiny v Rusku. Pokud jde o výměny mezi vysokými školami: Řeknu pouze, že takové výměny s Ruskem podporujeme, například prostřednictvím programů Erasmus Mundus a Tempus. V příštích letech budeme spolupráci v rámci těchto programů posilovat. Rusko dale projevuje velký zájem o členství v sedmém rámcovém programu výzkumu a vývoje, což možná v budoucnu bude velmi důležitým znamením pro program SIGMA. Máme Ústav evropských studií a mohli bychom – Rusko i Evropská unie – s tímto ústavem dále pracovat a možná dokonce zdvojnásobit náš vklad. Ještě poslední obecnou poznámku, než skončím: myslím, že každý z vás bude se mnou souhlasit, že oficiální zahájení jednání o této nové dohodě je velmi důležitou událostí a je také příležitostí. Je zde obrovský potenciál a plně souhlasím s naším předsednictvím, že to bude velmi důležitá událost. Víme, že jednání nebudou snadná. Musí být komplexní, a protože jsou komplexní – neboť máme velmi silný mandát –, budou také poněkud složitá a nebudou brzy dokončena. Tento silný mandát však také ukazuje, že jsme jednotni. Existuje jednota v mandátu. Bylo velmi obtížné ho získat, ale nyní, když ho máme, postupujme kupředu, a žádám vás, abyste nás v tom podpořili. A konečně, jak všichni víme, tyto vztahy musí být strategické. Vytvořme si proto určitý odstup od každodenních třenic a zpráv z médií a podívejme se na Evropu a Rusko a na množství zájmů, které máme společné, v širším historickém kontextu. Musíme najít cestu, jak se vyrovnat s našimi rozdíly, ale přitom ponechat dveře otevřené pro dialog. Příležitost tady je. Musíme se jí chopit a jsem si jistá, že společně z toho dokážeme ukovat pevné partnerství. Předsedající. − Obdržel jsem šest návrhů usnesení(2)předložených v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat zítra. Písemná prohlášení (článek 142) Ramona Nicole Mănescu (ALDE), písemně. – (RO) Summit EU – Rusko, který se bude konat 26.–27. června v Chanty-Mansijsku na Sibiři, je ve znamení dvojího počátku: jednak je to první kontakt Evropské unie s novým ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem, a jednak se má jednat o nové dohodě o partnerství, která by vytvořila rámec pro rozvoj vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem. Jelikož 40 % přírodního plynu dováženého Evropskou unií pochází z Ruska, musí Rusko také usnadnit cestu evropským investicím tím, že přijme transparentní právní předpisy a otevře svůj potrubní systém, což by evropským společnostem umožnilo nakupovat plyn přímo u středoasijských výrobců. Evropská unie nesmí zůstat lhostejná k osudu těch, kdo žijí v zónách konfliktů; společně s Ruskem a dalšími zúčastněnými stranami musíme najít způsob řešení „zmrazených” konfliktů a také konfliktů v Moldavsku a na Kavkaze. Doufám, že dohoda o partnerství bude rámcem, ve kterém se budou vyvíjet vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem; neměli bychom však zapomínat na to, že naším cílem není podepsat dohodu o partnerství, ale začlenit do této dohody ustanovení, jež by mohla vést k demokracii, bezpečnosti a k růstu životní úrovně v Evropě od Kavkazu až po Atlantik.

(2)

Viz zápis.

95

96

CS


Katrin Saks (PSE), písemně. – (ET) Pane předsedající, tento týden se v Chanty-Mansijsku bude konat pravidelný summit Evropské unie a Ruska, po jehož skončení se tamtéž uskuteční 5. Světový kongres ugrofinských národů. Mezi ugrofinskými národy jsou původní obyvatelé tohoto regionu, chantyjští a mansijští chovatelé sobů, kteří dali své jméno tomuto místu, rozkládajícímu se uprostřed sibiřských močálů a tundry. Světového kongresu se zúčastní také pětičlenná delegace z Evropské unie; mezi ugrofinské národy patří Maďaři, Finové a Estonci a jejich původní vlast je na Sibiři. Doufám, že se nám tímto způsobem podaří upoutat pozornost na tyto malé národy, jejichž jazyku hrozí zánik a jejichž tisíciletá kultura je dnes nahrazována firemními akcemi. Evropská unie by měla zůstat věrná svým hodnotám, měla by je hájit a neměla by se nechat se zaslepit v regionu, odkud pochází většina energetických zdrojů Ruska. Proudy ropy tam způsobují konflikt mezi tradičním způsobem života původních obyvatel a neustále rostoucí potřebou lidstva v ropě.

14. Doba vyhrazená pro otázky (otázky na Radu) Předsedající. − Dalším bodem programu je doba vyhrazená pro otázky (B6-0161/2008). Následující otázky jsou určeny Radě. Otázka č. 1, kterou pokládá Robert Evans (H-0342/08) Předmět: Cestující s omezenou pohyblivostí Jaká opatření a monitorování podniká Rada, aby zajistila, že budou všemi členskými státy řádné dodržována ustanovení stanovená v mé zprávě o právech osob se sníženou pohyblivostí v letecké dopravě(3), která vstoupila v platnost v létě loňského roku? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Pravidla pro ochranu a poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech osob se zdravotním postižením a osob se sníženou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. Toto nařízení bylo přijato v roce 2006, některé jeho části již začaly být uplatňovány v červenci 2007 a ostatní budou uplatňovány od července letošního roku. Měl bych zdůraznit, že za dohled nad správným prováděním tohoto nařízení je zodpovědná Evropská komise, která může přijímat příslušná opatření. Taková opatření mohou zahrnovat i opatření právní povahy, aby se zajistilo, že právní předpisy Společenství v této oblasti budou správně uplatňovány. Z tohoto důvodu Rada prostě není kompetentní k tomu, aby tuto otázku zodpověděla. Přesto bych zdůraznil, že Evropská unie si uvědomuje důležitost problematiky ochrany a poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Jak lze vidět v praxi, je nařízení, o kterém jsem se zmínil, již uplatňováno a představuje důležitý nástroj pro zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, když cestují. Robert Evans (PSE). - Děkuji předsednictví, ale s tímto celým právním předpisem jsem očividně obeznámen, protože jsem byl zpravodajem, který jej v této sněmovně prosazoval. Ve skutečnosti spadá do zodpovědnosti vnitrostátních agentur. Neznám situaci ve všech jednotlivých zemích, ale ve Spojeném království je to úřad pro civilní letectví. Takže jsou to tyto vnitrostátní agentury a odpovědnost nesou vlády jednotlivých členských států, proto jsem tuto otázku položil Radě. V týdnu, kdy se Evropa zjevně snaží ze všech sil přesvědčit celou půlmiliardu svých občanů o skutečné hodnotě Evropské unie, má tato iniciativa smysl. Je to velmi důležitý předpis na podporu zdravotně postižených osob a cestujících s omezenou schopností pohybu, takže žádám ministra, aby se vrátil do Rady a řekl všem svým 26 kolegům z Rady pro dopravu a členům, aby tento předpis posílili. Emanuel Jardim Fernandes (PSE). – (PT) V návaznosti na otázku svého kolegy Roberta Evanse bych se chtěl zeptat Rady, zda je připravena posílit práva cestujících s omezenou schopností pohybu v sektoru námořní dopravy. Ptám se proto, že Komise dříve tuto možnost obhajovala, například ve sdělení o právech

(3)

http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+REPORT+A6-2005-0317+0+DOC+PDF+V0//CS&language=CS.

18-06-2008

18-06-2008

CS


cestujících z roku 2005, a Parlament o to usiluje, zejména v rámci pravomocí a diskusí týkajících se balíčku Erika III. Jörg Leichtfried (PSE). - (DE) Mám otázku pro ministra. Slyšel jsem, že skutečně existují nesrovnalosti, pokud jde o chování leteckých přepravců k cestujícím s omezenou pohyblivostí, a že takzvaní „nízkonákladoví” přepravci mají co zlepšovat v porovnání s jinými přepravci. Rád bych věděl, zda má Rada k dispozici nějaká konkrétní fakta k této problematice, nebo zda jde jen o čistě individuální vidění situace. Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Pokud jde o doplňující otázku pana Fernandese: nemohu samozřejmě vyloučit možnost, že se něco podobného zavede pro osoby se zdravotním postižením a osoby se s omezenou schopností pohybu a orientace v námořní dopravě. Tuto záležitost musí Komise samozřejmě nejprve prostudovat a poté by měla přijít s nějakým návrhem. Tato myšlenka však jistě stojí za zvážení. To je moje odpověď bez přípravy. Pan Leichtfried se zmínil o nízkonákladových přepravcích. Měl bych zdůraznit, že nařízení, o kterém jsem se zmínil a které souvisí s usnadněním cestování osob zdravotně postižených a osob s omezenou schopností pohybu a orientace leteckou dopravou se týká všech přepravců bez rozdílu. Porušení budeme samozřejmě měřit stejnou mírou bez ohledu na to, zda se jich dopustí nízkonákladoví nebo jiní přepravci. Předsedající. − Otázka č. 2, kterou pokládá Marie Panayotopoulos-Cassiotou (H-0346/08) Předmět: Společná přistěhovalecká politika a nelegální práce Jak předsednictví hodnotí pokrok dosažený během jeho šestiměsíčního funkčního období v oblasti společné přistěhovalecké politiky, vzhledem k tvrdým zákrokům proti nelegální práci? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Pokud jde o přistěhovaleckou politiku a nelegální práci během tohoto funkčního období, tj. za slovinského předsednictví, pokračovalo předsednictví v jednáních v Radě a s Evropským parlamentem o návrhu směrnice umožňující sankce proti zaměstnavatelům občanů třetích zemí, kteří se zdržují v Evropské unii bez povolení. Tato směrnice zakazuje zaměstnávání občanů třetích zemí, kteří se zdržují v Unii bez povolení, a to je samozřejmě jedna z metod boje proti nelegálnímu přistěhovalectví. Za tímto účelem směrnice stanoví minimální společné sankce a opatření, jež členské státy musí uplatňovat proti zaměstnavatelům zaměstnávajícím občany třetích zemí, které se zdržují na území členských států bez povolení. V současné době příslušné orgány Rady pokračují ve studiu tohoto návrhu a byly navázány úzké kontakty s Evropským parlamentem zaměřené na to, aby obě instituce dosáhly společného postoje. Práce ještě není u konce, ale mohu říci, že předsednictví je s dosavadním průběhem spokojeno. Marie Panayotopoulos-Cassiotou (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, děkuji vám za odpověď. Víme však, že občané třetích zemí, kteří vstupující na evropské území bez podpůrných nebo právních dokumentů, po propuštění z vazby skutečně pracují u různých zaměstnavatelů. Mohou si tak vydělat na jízdenku a cestovat do evropských zemí, kde jim bude přiznáno právo pobytu. Jak přistupujeme k nelegálnímu zaměstnání, když je částečně oprávněné a zabezpečené? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Až bude výše uvedená směrnice přijata, bude také nepochybně možné v těchto případech zasáhnout a doufám, že to bude co nejdřív. V každém případě obsahuje opatření zaměřená proti zaměstnávání osob, které se zdržují na území členských států Evropské unie bez povolení, a to bude samozřejmě v rozporu s touto směrnici, jestliže a až bude přijata. Opakuji, Rada očekává, že to bude co nejdřív, a jsme také toho názoru, že za těchto šest měsíců bylo dosaženo značného pokroku. Předsedající. − Otázka č. 3, kterou pokládá Marian Harkin (H-0350/08) Předmět: Bezpečnost pacientů Vzhledem k tomu, že EU se po mnoho desetiletí aktivně zasazuje za zajištění mobility pracovníků, souhlasí Rada s tím, že bezpečnost pacientů je důležitá otázka, která není dostatečně pokryta směrnicemi EU? A zejména, souhlasí Rada s tím, že pro zajištění bezpečnosti pacientů v rámci EU musí být zaveden systém výměny informací mezi členskými státy a jejich regulačními orgány pro odborníky v oblasti zdravotní péče? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Velmi děkuji paní Harkinové za tuto otázku. To je důležitá otázka, což potvrzuje osmnáctiměsíční program předsednictví, který jsme připravili společně s Německem a Portugalskem. V programu jsme zdůraznili, že bezpečnost pacientů je důležitou oblastí.

97

98

CS


Pracovní skupina pro bezpečnost pacientů v rámci skupiny na vysoké úrovni pro zdravotnické služby a lékařskou péči vypracovala zprávu o zvyšování bezpečnosti pacientů v Evropské unii. V rámci těchto doporučení bylo poukázáno na vzdělávání a výcvik zdravotnického personálu jako jednu z hlavních oblastí. Doporučení rovněž poukazují na to, že je nutné podporovat multidisciplinární vzdělávání týkající se bezpečnosti pacientů na všech úrovních vzdělávání zdravotnického personálu. Pracovní skupina také doporučila, aby jedním ze způsobů dosažení bezpečnosti pacientů bylo využití jednotné zastřešující sítě známé jako EUNetPass, která bude podporovat členské státy a umožní spolupráci v oblasti bezpečnosti pacientů na úrovni Evropské unie. Komise financovala dva projekty na evropské úrovni, které by měly přispět k lepšímu pochopení situace a formulování pokynů pro budoucí práci v oblasti bezpečnosti pacientů. Jsou to projekty MARQuIS (Metody hodnocení odezvy na strategie zvyšování kvality – Methods of Assessing Response to Quality Improvement Strategies) a SIMPATIE (Zvyšování bezpečnosti pacientů v Evropě – Safety Improvement for Patients in Europe). Bezpečnost pacientů byla také na pořadu jednání červnové Rady ministrů. Tento měsíc, 10. června, přijala Rada rozhodnutí v oblasti antimikrobiální odolnosti. V těchto rozhodnutích podporuje rozvoj strategií zaměřených na zodpovědné používání antimikrobiálních činidel. Rozšíření bakterií odolných vůči antimikrobiálním lékům je nejčastějí důsledkem nevhodného použití napříč celého systému zdravotní péče. Velmi důležité jsou i činnosti spojené s prevencí dalšího výskytu odolných patogenů. Tyto činnosti zahrnují vytvoření účinného systému kontroly v členských státech a také zdravotnický personál musí být o tom lépe informován. Na posledním setkání ministrů zdravotnictví, na výše uvedeném červnovém zasedání, Komise informovala o souboru opatření v oblasti bezpečnosti pacientů. Jedná se o „balíček pro bezpečnost pacientů” a Komise v této souvislosti informovala, že do konce roku 2008 hodlá předložit zvláštní zprávu o bezpečnosti pacientů a návrh doporučení týkajících se bezpečnosti pacientů a prevence a kontroly infekce. Jakmile budou tyto dokumenty k dispozici, předsednická země bude o tom samozřejmě Radu informovat. Závěrem bych se chtěl ještě zmínit o směrnici Evropského parlamentu a Rady o uznávání odborné kvalifikace. Tato směrnice s velkou přesností reguluje oblast odborné kvalifikace odborníků v oblasti zdravotní péče, aby chránila občany Evropské unie, a vymezuje sféru spolupráce členských států v této oblasti. Marian Harkin (ALDE). - Děkuji úřadujícímu předsedovi za odpověď. Ráda slyším o pokroku dosaženém během posledních šesti měsíců, zejména v případě pracovní skupiny pro bezpečnost pacientů. Mou hlavní starostí bylo to, že máme mobilitu zdravotnického personálu, ale nemáme na úrovni EU vytvořenou žádnou zavedenou strukturu umožňující oficiální spolupráci mezi regulačními orgány pro odborníky v oblasti zdravotní péče a pro zdravotnictví. Snad se mnou ministr bude souhlasit, že musíme zavést na úrovni EU zavedenou strukturu, která umožní oficiální spolupráci těchto regulačních orgánů? Bez takové vzájemné provázanosti a bez takové struktury totiž nemohou jednotlivé regulační orgány zaručit bezpečnost pacientů; proto bych chtěla slyšet jeho názor. Mairead McGuinness (PPE-DE). - Ještě dodatek k tomu: v Evropské unii máme také mobilitu pacientů, lidí, kteří jedou na dovolenou a absolvují operace – s některými strašlivými důsledky. Jak se to bude řešit, aby si především lidé byli těchto problémů vědomi, a potom toho, že jsou chráněni tím, že mají řádně odborníky v oblasti zdravotní péče s odpovídající kvalifikací, kteří jsou v celém systému sledováni? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Pokud jde o organizaci na úrovni EU, již jsem se zmínil o síti EUNetPass, která je jedním z doporučení výše uvedené pracovní skupiny pro bezpečnost pacientů, a konkrétně o tom, že tato síť EUNetPass by byla jedním z několika možných způsobů, ale jedním ze způsobů zajištění bezpečnosti pacientů. Co tedy tato síť obsahuje? Je to síť pro výměnu informací, nabízí rozličnou podporu k doporučením týkajícím se bezpečnosti pacientů a je to především platforma pro spolupráci a vytváření sítí mezi členskými státy a mezinárodními organizacemi v oblasti bezpečnosti pacientů. Tato síť rozvíjí pozitivní kulturu bezpečnosti, zavádí vzdělávání a výcvik zdravotnického personálu a zavádí systémy ohlašování a výuku na příkladech. Je to však jeden ze způsobů, a jsou samozřejmě možné i další, včetně způsobu, o kterém jste hovořila.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Předsedající. − Otázka č. 4, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0352/08) Předmět: Subsidiarita a členství v EU V řadě členských států, ale především v kandidátských zemích politické strany a informační média opakovaně tvrdí, že zavedení „manželství osob stejného pohlaví“ nebo registrovaných partnerství či liberalizace právních předpisů týkajících se potratů a eutanazie je na základě právních předpisů EU nebo acquis communautaire povinné. Může Rada jasně prohlásit, zda a do jaké míry jsou tato tvrzení pravdivá, anebo zda všechny tyto otázky jsou ryze vnitrostátními záležitostmi a vztahuje se na ně zásada subsidiarity? Janez Lenarčič, úřadující předseda rady. – (SL) Chtěl bych připomenout – a věřím, že panu Posseltovi to jistě bude známo –, že Komise nemá takové pravomoci, aby mohla od členských států požadovat, že musí zavést do svého vnitrostátního právního systemu „manželství osob stejného pohlaví“ nebo registrovaná partnerství. Společenství může pouze přijmout ustanovení, jimiž se řídí spolupráce mezi justičními orgány členských států, například, ustanovení týkající se soudních rozhodnutí, která jsou uznávána nebo uplatňována jedním státem, ale byla přijata ve druhém. Společenství může take přijmout ustanovení týkající se řešení střetu právních předpisů v situacích, kdy se projevují přeshraniční prvky. Stávající ustanovení Společenství – a sice, Bruselské nařízení IIa – se nevztahuje na ustanovení týkající se partnerství osob stejného pohlaví. Jak víme, mají členské státy, pokud jde o práva a povinnosti vyplývající z partnerství osob stejného pohlaví, velmi rozdílná právní řešení. Některé mají partnerství tohoto typu, a některé nemají tuto otázku vůbec právně regulovanou. Jelikož zavedení manželství osob stejného pohlaví a registrovaného partnerství není právními předpisy Společenství vyžadováno, bylo by pro členské státy obtížné dosáhnout konsensu o změně stávajících ustanovení tak, aby zahrnovala partnerství osob stejného pohlaví. Chtěl bych také připomenout, že Společenství nemá pravomoci k tomu, aby mohlo regulovat záležitosti týkající se potratů a eutanazie. Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Děkuji Radě za toto důležité vysvětlení, neboť tato problematika také sehrála důležitou úlohu v Irsku. Chtěl bych jen ještě položit stručnou, jasnou, doplňující otázku týkající se Chorvatska. Platí také pro kandidátské země, že nemusí měnit své právní předpisy týkající se této problematiky, ale zachovávají si svrchovanost, protože se nejedná o sféru pravomocí EU ani vůči kandidátským zemím? Marian Harkin (ALDE). - Děkuji Radě za odpověď a souhlasím s tím, že všechny tyto záležitosti – manželství osob stejného pohlaví, registrovaná partnerství atd. – by měly být ponechányvýhradně v působnosti členských států. Jednou z otázek, které se objevily během lisabonské diskuse v Irsku, však byla otázka Charty základních práv. Chci se jen ministra zeptat, zda má nějaký názor, pokud jde o Chartu základních práv, která byla přílohou k Lisabonské smlouvě. V Irsku se tehdy tvrdilo, že by tato Charta mohla usnadnit zavedení manželství osob stejného pohlaví, potratů, eutanazie atd. Chci se jen zeptat ministra, zda má na to nějaký názor. Gay Mitchell (PPE-DE). - Moje otázka je velice podobná otázce Marian Harkinové. Jeden z poslanců této sněmovny rozšiřoval leták, v němž bylo uvedeno, že kdyby byla Lisabonská smlouva v Irsku přijata, byla by zavedena eutanazie a potraty – na tomto letáku, když dovolíte, byl vyobrazen syrinx! Stejný poslanec se dnes odvážil v této sněmovně povstat a hovořit o pravdě a cti. Chci, aby ministr této sněmovně jasně řekl, že v případě, pokud bude přijata Lisabonská smlouva, je jasné, že v žádném členském státě nebudou zavedeny potraty a eutanazie. Janez Lenarčič, úřadující předseda rady. – (SL) Děkuji vám za tyto doplňující otázky. Nejprve pokud jde o otázku pana Posselta, zda toto vše znamená, že kandidátské země – ať už Chorvatsko nebo kterákoli jiná země – nemusí měnit své právní předpisy v oblasti manželství osob stejného pohlaví, potratů nebo eutanazie, odpověď zní ANO. Nemusí. Nemusí, protože to není záležitost, která spadá do pravomoci Společenství. Proto se v těchto případech právní předpisy kandidátských zemí nezkoumají, neboť to není v pravomoci Společenství, ke kterému dotyčná kandidátská země chce přistoupit. Pokud jde o Chartu základních práv, je moje odpověď na doplňující otázky paní Harkinové a pana Mitchela následující: Lisabonská smlouva obsahuje článek, kterým se stanoví právní závaznost Charty základních práv, která je odděleným dokumentem. Mohu však veřejně, tady a teď prohlásit, že v souvislosti s prováděním Lisabonské smlouvy nebudou vůči žádnému členskému státu vzneseny žádné požadavky pokud jde o takové záležitosti

99

100

CS


jako potraty, eutanazie a manželství osob stejného pohlaví. Tyto záležitosti nespadají do pravomoci Společenství a provádění Lisabonské smlouvy to nezmění. Tyto záležitosti, otázky a oblasti zůstanou v pravomoci jednotlivých členských států. Předsedající. − Otázka č. 5, kterou pokládá Dimitrios Papadimoulis (H-0358/08) Předmět: Světová potravinová krize Překotný růst cen základních potravin jako je pšenice, rýže, kukuřice atd. vyvolává krizi v zásobování a sociální nepokoje v mnoha rozvojových zemích a také v Evropě dochází k prudkému růstu cen potravin. Jaké jsou podle názoru Komise příčiny tohoto prudkého růstu mezinárodních cen základních potravin? Jaká opatření přijme na podporu výroby základních potravin nebo případně ke snížení výroby jiných komodit (např. biopaliv)? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Rada si je plně vědoma důležitosti otázky růstu cen zemědělských produktů a potravin na světových trzích. Předsednictví věří, že vyřešení tohoto problému vyžaduje integrovaný přístup, přístup, který obsáhne všechny příslušné sektory, aby byla zajištěna účinná a dlouhodobá politická odpověď ze strany Evropské unie. Pokud jde o rozličné aspekty této otázky, nedávno se v příslušných orgánech Rady uskutečnila řada diskusí s cílem napomoci takovým integrovaným řešením. Například 19. května uspořádala Rada zevrubnou diskusi o faktorech ovlivňující schopnost zemědělského sektoru zajistit odpovídající dodávky potravin. Bylo v ní poukázáno na to, že je nezbytné studovat dlouhodobé tendence v nabídce a poptávce. Diskuse, jejímž cílem bylo přispět ke společné a udržitelně orientované politické odpovědi Evropské unie, se dotkla všech hlavních aspektů, které jsou důležité pro zemědělský sektor a pro společnou zemědělskou politiku. Rada již přijala rozhodnutí o řadě opatření ke zmírnění tlaku na ceny potravin na trzích Evropské unie. Očekává se, že tato opatření budou mít pozitivní vliv na mezinárodní trhy. Rada také přijala některá bezodkladná opatření, jako je zrušení požadavku na povinné vynětí půdy z produkce na rok 2008, zvýšení kvóty mléčných výrobků a dočasné zrušení dovozních cel na obilí. V souvislosti s kontrolou stavu společné zemědělské politiky zváží Rada i další opatření. Jde například o taková opatření, jako je trvalé upuštění od požadavku na povinné vynětí půdy z produkce, postupné rušení systému kvót pro mléko, zrušení nynějších prémií za pěstování energetických rostlin a jejich nahrazení podporou výroby biopaliv druhé generace – jinými slovy, biopaliv, které se vyrábějí z vedlejších produktů a nekonkurují výrobě potravin. Koncem května se Rada zaměřila na rozvojové dimenze této otázky a došla k názoru, že takové podmínky, současné podmínky, silně zatěžují rozvojové země a zejména sociálně nejslabší vrstvy v těchto zemích. Na svém zasedání 3. června Komise také zkoumala finanční důsledky a možná řešení v oblasti vysokých cen potravin. Upozornila na krátkodobá opatření, která již přijala zejména v zemědělství, a zdůraznila význam posilování tržní orientace zemědělství, zajištění udržitelné výroby biopaliv a zvýšení růstu střednědobé a dlouhodobé produktivity zemědělství v Evropě i v rozvojových zemích. Na zasedání, které začne zítra, se Evropská rada bude zabývat také politickými důsledky vysokých cen potravin. Zkrátka, mám-li učinit závěr, otázka položená panem Papadimoulisem byla v posledních měsících a týdnech pravidelně na pořadu jednání Rady. Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, pane úřadující předsedo Rady, přečetl jste zde diplomaticky formulovaný text zaobalený do obvyklých všeobecných frází a škrobené mluvy diplomatů. Ptám se vás: přijmete na zítřejším summitu EU kromě hezkých slov také nějaká konkrétní opatření, pokud jde o pravidla a předpisy ke zmírnění spekulací s palivy a potravinami, a jaká opatření to budou? Podpoříte nižší společenské příjmové skupiny? Přezkoumáte stávající politiku omezování zemědělství? A konečně, myslíte si, že irské NE při hlasování před několika dny nemá nic společného s vysokými cenami a každodenním životem? Mairead McGuinness (PPE-DE). - Toto je globální otázka a to, co děláme v rámci kontroly stavu zemědělství v Evropě je důležité, ale není toho moc. Jaký dialog vedeme s USA, kde 25 % jejich kukuřice nespotřebovává skot, ale automobily? To je jistě otázka obrovského významu, která musí být položena. Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Chtěl bych panu Papadimoulisovi vysvětlit, že Evropská rada nepřijímá konkrétní opatření. Evropská rada vydává pokyny pro postup. Konkrétní opatření jsou přijímána

18-06-2008

18-06-2008

CS


na úrovni Rady, a zde je Rada aktivní a funkční. Zmínil jsem se o řadě opatření, která Rada již přijala, a pojmenoval jsem je. Hovořil jsem také konkrétně o řadě opatření, u nichž se očekává, že se jimi Rada bude zabývat, ale dosud tak neučinila. Takže nemohu přijmout obvinění, že to jsou jen slova, protože jsem hovořil o již přijatých konkrétních opatřeních a opatřeních, kterými se budeme zabývat na úrovni Rady, především v Radě pro zemědělství a v Radě pro hospodářské a finanční záležitosti. Otázka Spojených států amerických a jejich způsob získávání biopaliv. To je samozřejmě tématem dialogu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Je to také jedna z otázek, kterými se pravidelně zabýváme, otázka biopaliv. Názory se samozřejmě různí a pokrývají široké názorové spektrum. Přitom je nezbytné vzít v úvahu, že alternativou k biopalivům jsou fosilní paliva. Takže z tohoto pohledu se nyní musíme rozhodnout, které z obou je více problematické a které méně. Evropská unie si je vědoma potenciálního vlivu výroby biopaliv na ceny potravin. Proto Rada nedávno přijala opatření na podporu využití a výroby biopaliv druhé generace, jinými slovy, biopaliv, jejichž výroba nekonkuruje výrobě potravin. Zároveň se dál pracuje na stanovení udržitelných kritérií pro výrobu biopaliv, a až budou přijata, budou se vztahovat na výrobu biopaliv v Evropě i na dovážená biopaliva. Předsedající. − Otázka č. 6, kterou pokládá Jim Higgins (H-0359/08) Předmět: Zvyšování bezpečnosti silničního provozu Současné předsednictví si jako jeden ze svých hlavních cílů stanovilo zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Nyní, kdy se současné předsednictví chýlí ke konci, mohla by Rada vymezit oblasti, ve kterých byl dosažen největší pokrok, a oblasti, ve kterých byl dosažen nejmenší pokrok, a proč? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Pokud jde o právní předpisy v oblasti bezpečnosti silničního provozu, pokračovalo slovinské předsednictví v přípravě navrhované směrnice Parlamentu a Rady o zlepšování bezpečnosti silniční infrastruktury. Uskutečnilo také řadu technických schůzek se zpravodajem Evropského parlamentu ve snaze dosáhnout dohody s Evropským parlamentem při prvním čtení, které se bude konat příští měsíc. Z aktivit slovinského předsednictví zaměřených na větší bezpečnost silničního provozu bych se chtěl také zmínit o práci vykonané v souvislosti s navrhovaným nařízením o ochraně chodců a dalších zranitelných uživatelů silnic. Tento návrh přinese vylepšení předních částí automobilů, které musí výrobci upravit tak, aby při případné srážce vozidla s chodcem byla zranění chodce co nejmenší. Slovinské předsednictví zahájilo čtení tohoto návrhu v pracovních orgánech Rady a uskutečnilo úspěšné schůzky se zpravodajem Evropského parlamentu. V rámci úsilí o větší bezpečnost silničního provozu lze poukázat na pokrok související s přijetím balíčku o silniční dopravě. Chtěl bych poukázat na to, že dne 13. června 2008 dosáhla Rada pro dopravu politického konsensu o tomto balíčku. V souvislosti s tímto balíčkem chci zvláště připomenout navrhované nařízení o společných pravidlech pro služby přepravce. Domníváme se, že je velmi důležité, aby byly v tomto návrhu specifikovány nejzávažnější přestupky proti bezpečnosti silničního provozu. V případě, že se přepravce takového přestupku dopustí, může to vest k odnětí povolení k provozování této podnikatelské činnosti. Touto směrnicí budou zavedeny zvláštní vnitrostátní rejstříky, které by měly usnadnit a zefektivnit kontrolu přepravců, což by nepochybně mělo pozitivní vliv na bezpečnost silničního provozu. Chtěl bych se dále zmínit o navrhovaném nařízení o pravidlech přístupu na trh, což je také součástí tohoto balíčku. Tímto nařízením bude zavedeno omezení počtu jízd prázdných vozidel k přepravě zboží, zkvalitnění profesního výcviku řidičů, zracionálnění trhu, zvýšení kvality služeb, což bude mít také nepřímý vliv na zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Tento měsíc také předsednictví zahájilo čtení navrhované směrnice o usnadnění přeshraničního výkonu rozsudků v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Tento návrh předložila Komise letos v dubnu. Vzhledem k tomu, kolik času je k dispozici, a vzhledem k množství návrhů Komise v oblasti bezpečnosti silničního provozu – množství návrhů, s nimiž se Rada nyní seznamuje – jsme toho názoru, že v oblasti bezpečnosti silničního provozu byl dosažen značný pokrok. Úplné zhodnocení výsledků samozřejmě bude možné až po skončení našeho předsednictví.

101

102

CS


Jim Higgins (PPE-DE). – (GA) Pane předsedající, oceňuji důraz kladený slovinským předsednictvím na bezpečnost silničního provozu. V důsledku toho si orgány členských států lépe uvědomují, že je nezbytné přijmout různá opatření v oblasti praktické politiky, jež přispějí ke snížení nehodovosti na silnicích, počtu smrtelných nehod a také počtu zranění na našich silnicích. Vítám například Ferrariho zprávu, která byla dnes přijata v Parlamentu a která poskytuje větší ochranu chodců a cyklistů. Chtěl bych se Rady zeptat, můžeme udělat ještě něco – a přijmout další opatření – pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu? Reinhard Rack (PPE-DE). - (DE) Pane úřadující předsedo, chtěl bych na tuto otázku navázat. Tento týden máme na pořadu jednání hned několik zpráv souvisejících s bezpečností silničního provozu: o Ferrariho zprávě už byla řeč, a zítra máme zprávu paní Gurmaiové a dnes večer zprávu pana Markova. Je z pohledu předsednictví výsledek naší práce uspokojivý, nebo by předsednictví uvítalo, aby se udělalo více? Gay Mitchell (PPE-DE). - Pane předsedající, chtěl bych se ministra zeptat, zda je spokojen s tím, že máme sice dostačující a technicky vyspělé testy na řízení pod vlivem alkoholu, ale neexistují stejně vyspělé testy na řízení pod vlivem drog. Může zajistit, aby byla této konkrétní záležitosti opět věnována pozornost, protože se, jak se zdá, vyskytuje stále častěji? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) K otázce pana Higginse: Co víc můžeme udělat? Rada a Parlament především mohou urychlit procesy, které již probíhají, a přijmout rozhodnutí, která jsou již připravena, samozřejmě ještě za tohoto funkčního období Evropského parlamentu. Jako první bude na pořadu, doufejme v červenci, již zmíněná směrnice o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury. Jsou zde ovšem ještě další opatření, které jsem jmenoval a na kterých se již pracuje, a přál bych si, aby dobrá spolupráce mezi Evropským parlamentem a Radou vedla k jejich urychlenému přijetí. Otázka pana Racka, domnívám se, vyžaduje spíše politickou odpověď. Nebudeme spokojeni, dokud budou na silnicích Evropské unie stále ještě umírat lidé. A protože k tomu dochází, budeme muset hledat nová opatření, další opatření pro snížení počtu smrtelných nehod a zranění, přičemž ideální počet je nula. Drogy jsou samozřejmě podobným problémem jako alkohol. Domnívám se, že je třeba k nim přistupovat stejně jako k alkoholu. Je to otázka způsobilosti k řízení vozidla, a myslím si, že členské státy by neměly dělat rozdíly mezi jedním či druhým druhem drog, a tou v zásadě alkohol je, jen díky tomu, že jeden druh je legální. Předsedající. − Otázka č. 7 je nepřípustná. Otázka č. 8, kterou pokládá Jörg Leichtfried (H-0365/08) Předmět: Nový systém vybírání poplatků na pozemních komunikacích ve Slovinsku Slovinsko zavedlo s platností od 1. července 2008 nový systém vybírání poplatků na pozemních komunikacích. Podle tohoto systému si uživatelé pozemních komunikací, kteří chtějí vykonat jen jednu cestu po Slovinsku osobním vozidlem, za kterou dříve museli zaplatit přibližně 7 eur, musí nyní zakoupit buď šestiměsíční silniční známku za 35 eur (pětkrát více než dosud), nebo dvanáctiměsíční známku za 55 eur. To se jeví jako diskriminační a je to v příkrém rozporu s evropskými zásadami. Ví Rada o tomto vývoji? Jakým opatřením na to hodlá Rada reagovat a, především, jak taková situace mohla vůbec vzniknout? Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Musím znovu prohlásit, že jsem zde jako představitel Rady a otázkou, kterou položil pan Leichtfried, se Rada nezabývá. Jak jsem však již řekl, myslím, že to bylo na předchozím zasedání Evropského parlamentu, když jsem dostal podobnou otázku: vzhledem k tomu, že jsem se zmíněnou zemí celkem dobře obeznámen, mohu odpovědět, ale nechtěl bych riskovat, že budu obviněn z překračování svých pravomocí, které zde před vámi v tuto chvíli zastávám. Takže se o to pokusme, a dovolte mi určité další vysvětlení. Nový systém mýtného na pozemních komunikacích ve Slovinsku, který vstoupí v platnost od 1. července, a sice prodej silničních známek, se týká pouze vozidel o maximální přípustné hmotnosti do tří tisíc pěti set kilogramů. Jinými slovy, jedná se o kategorii vozidel, u kterých platné právní předpisy Společenství v oblasti silničních poplatků nestanoví žádná společná pravidla, jako je tomu v případě vozidel o maximální přípustné hmotnosti nad tři tisíce pět set kilogramů. Takže tento systém silničních poplatků zaváděný Slovinskem nespadá do sféry působnosti právních předpisů Společností, o nichž jsem se zmínil. Jeden možná ještě důležitější moment: vybírání mýtného na pozemních komunikacích formou silničních známek, které Slovinsko zavádí, je dočasné. Bude uplatňováno pouze po dobu přechodného období, než

18-06-2008

18-06-2008

CS


bude zavedeno elektronické nebo satelitní mýtné, jehož zavedení se předpokládá v roce 2009, nejprve pro vozidla pro přepravu nákladu a poté i pro vozidla pro přepravu osob. Prosím, pane Leichtfriede, abyste chápal mou odpověď jako určité gesto, jako přání poskytnout vám vysvětlení. Moje odpověď však nic nemění na skutečnosti, že jsem zde v jiné funkci, a nikoli jako představitel Slovinska. Jörg Leichtfried (PSE). - (DE) Očividně si každý vykládáme právo po svém. Podle mého názoru tento systém diskriminuje občany EU žijící mimo Slovinsko. Chtěl bych se zeptat ministra, zda existuje nějaká možnost, aby Evropská komise zahájila se Slovinskem řízení o porušování právních předpisů. První kroky, myslím, již byly učiněny. Má otázka na vás tedy zní: doporučil byste jako úřadující předseda Rady Slovinsku, aby zavedlo, dejme tomu, desetidenní silniční známku, aby byl obnoven mír a aby se vyhnulo případnému řízení o porušování právních předpisů? Reinhard Rack (PPE-DE). - (DE) Pane ministře, posledně jste k tomuto tématu uvedl, že se jedná o přechodná opatření. Normálně by byla uplatňována jeden, dva nebo tři měsíce. To, co se děje tady, však přetrvává po dobu několika let a je to jasná diskriminace osob, které nejsou Slovinci, tedy jiných občanů EU. Komisař Tajani včera večer výslovně potvrdil, že již existuje dopis generálního ředitelství dopravy, který má tuto diskriminační otázku vyjasnit. Nemyslíte si, že přišel čas urychleně přijmout nějaká opatření, aby v tomto létě byl turistům umožněn průjezd Slovinskem za rozumné ceny? Je to země, kam jezdíme rádi. Janez Lenarčič, úřadující předseda Rady. − (SL) Až dosud nebylo zjištěno, že by v tomto případě šlo o diskriminaci. Pokud by se tak stalo, vznikne nová situace a já o tom nechci spekulovat. V současnosti se však nezdá, že by obvinění z diskriminace byla oprávněná, neboť systém silničních známek platí stejně pro občany Slovinska a pro všechny ostatní. Chtěl bych však opravdu toto téma uzavřít a zdůraznit, že jsem zde jako představitel Rady, a Rada se tím nezabývá. Berte to prosím jako gesto dobré vůle, že jsem se přesto do této diskuse zapojil a snažím se vám v dobré víře poskytnout vysvětlení. Předsedající. − Autoři otázek, které nebyly zodpovězeny pro nedostatek času, obdrží písemnou odpověď (viz příloha). Chci ještě něco říci, než toto zasedání přeruším. Ministr Janez Lenarčič před nás předstoupil jako úřadující předseda Rady naposledy. Bude samozřejmě přítomen na mimořádném dílčím zasedání v Bruselu, ale bude doprovázet předsedu vlády své země a nebude proto vystupovat jako úřadující předseda Rady. Chci ministru Janezi Lenarčičovi a slovinskému předsednictví poděkovat za jejich spolupráci s Evropským parlamentem, zejména v době vyhrazené pro otázky Radě, které jsem předsedal. Vím také, že ministr Janez Lenarčič nastoupí v červenci do vysoké funkce v mezinárodní organizaci pro lidská práva, která má sídlo ve Varšavě. Chci mu vyslovit své uznání a blahopřání a popřát mu mnoho úspěchů. Vzhledem k tomu, že zmíněná organizace je spojena s OBSE, věřím, že i v této funkci bude moci v některých záležitostech dál spolupracovat s Evropským parlamentem, zejména pokud jde o monitorování voleb. Přeji tedy panu Lenarčičovi do budoucna mnoho úspěchů a ještě jednou mu děkuji za to, že přišel mezi nás, za ochotu, se kterou nám odpovídal, a za jeho kvalitní odpovědi. Tím končí doba vyhrazená pro otázky. (Zasedání bylo přerušeno v 19:00 a obnoveno v 21:00.) PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO Místopředseda

15. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis 16. Pozemní přeprava nebezpečných věcí (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem programu je doporučení pro druhé čtení (A6-0227/2008) jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch, týkající se společného postoje Rady k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o pozemní přepravě nebezpečných věcí (06920/3/2008 – C6-0160/2008 – 2006/0278 (COD)) (zpravodaj: Bogusław Liberadzki).

103

104

CS


Bogusław Liberadzki, zpravodaj. − (PL) Pane předsedající, chtěl bych při této příležitosti přivítat v naší sněmovně komisaře Tajaniho v jeho nové funkci. Pane komisaři, hlasoval jsem pro vás a jsem přesvědčen, že jsem dobře udělal. Směrnice o pozemní přepravě nebezpečných věcí aktualizuje čtyři rozhodnutí Komise a sjednocuje je do jednoho právního předpisu. Její působnost se vztahuje i na přepravu nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách, která doposud nebyla právními předpisy EU pokryta. Návrh také zavádí do právních předpisů Společenství mezinárodní pravidla pro přepravu nebezpečných věcí a rozšiřuje jejich působnost i na oblast vnitrostátní dopravy. Očekáváme, že v důsledku toho bude zajištěna vysoká úroveň bezpečnosti a zlepší se intermodalita při přepravě nebezpečných věcí. Chtěl bych připomenout, že v prvním čtení přijal Parlament 42 pozměňovacích návrhů. Tyto pozměňovací návrhy zásadně stanovily, že členské státy, které nemají žádný železniční systém, jsou zproštěny povinnosti provést a uplatňovat tuto směrnici. Pozměňovací návrhy také stanovily přechodné období dvou let na přípravu účinného provedení těchto ustanovení. Dále byla stanovena zásada, že členské státy mohou stanovit zvláštní požadavky pro vnitrostátní a mezinárodní přepravu nebezpečných věcí na svém území se zřetelem na specifiku silničních vozidel, vagonů a plavidel vnitrozemské plavby. Členské státy také mohou předepsat určité trasy nebo konkrétní druhy dopravy a stanovit zvláštní pravidla pro přepravu nebezpečných věcí na svém území v osobních vlacích. Rada a Komise tyto pozměňovací návrhy přijaly. Rada považovala za účelné učinit další dvě změny. Za prvé, navrhuje se dodatečný odstavec v článku 1, který členským státům umožňuje regulovat nebo zakázat přepravu nebezpečných věcí na svém území výhradně z jiných důvodů, než je bezpečnost během přepravy. Za druhé, Rada navrhuje nový odstavec v článku 8, který stanoví, že Komise poskytne členským státům finanční podporu na úhradu překladu Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí a Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách do příslušných oficiálních jazyků. Jako zpravodaj oba tyto návrhy Rady podporuji a doporučuji jejich přijetí. A konečně bych chtěl vysoce ocenit účinný, efektivní a kooperativní přístup Komise i Rady. Antonio Tajani, člen Komise. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, ještě než budu hovořit o směrnici, pro kterou je zpravodajem pan Liberadzki, rád bych této sněmovně poděkoval za to, že mi dnes svěřila funkci evropského komisaře pro resort dopravy. Vyjadřuji svou vděčnost několika málo poslancům, kteří jsou ještě přítomni, ale také jsem často chyběl na večerních zasedáních. Děkuji vám za důvěru; zvlášť děkuji členům Výboru pro dopravu za jejich přítomnost. Musím říci, že cítim jisté pohnutí. Vystupuji v této sněmovně poprvé z nepříliš odlišného místa – jen jsem si přesedl o čtyři sedadla v řadě –, ale to, že zde mohu být, je pro mne opravdu velká pocta a domnívám se, že je důležité, aby Parlament měl svého poslance – za kterého se stále ještě skromně považuji – mezi komisaři. Omlouvám se za toto odbočení, pane komisaři, ale považoval jsem za jedině správné, abych před svým vystoupením znovu poděkoval Parlamentu za to, co mi za ta léta dal, a za důvěru, kterou ve mně vkládá, jak dnes ráno potvrdil. člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, můj příspěvek do této rozpravy bude bohužel jen krátký. Při prvním čtení tohoto textu přijal Parlament řadu pozměňovacích návrhů a Rada je ve svém společném postoji podpořila. V nynějším textu, který umožňuje přijmout tento návrh ve druhém čtení, byly provedeny jen některé technické změny. Výbor pro dopravu a cestovní ruch je jednomyslně podpořil a Komise se s nimi zcela ztotožňuje. Úpravy, které je třeba provést ve druhém čtení, přičiní k návrhu směrnice pro přepravu nebezpečných věcí jen pár finálních tahů. Text je proto nyní mnohem jasnější v detailech, což nemohu než uvítat. Chtěl bych také při této příležitosti poděkovat zejména zpravodaji panu Liberadzkému za efektivní práci odvedenou na tomto návrhu. Děkuji mu také za důvěru, kterou do mne dnes vložil, a doufám, že s ním, a ovšem se všemi poslanci této sněmovny budu moci spolupracovat až do konce funkčního období tohoto Parlamentu. Renate Sommer, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, v úvodu bych chtěla poděkovat zpravodaji za odvedenou práci a za neúnavnou ochotu diskutovat o záležitosti, kterou máme před sebou. Navrhovaná směrnice o pozemní přepravě nebezpečných věcí zavádí do právních předpisů Společenství mezinárodní pravidla pro přepravu nebezpečných věcí a rozšiřuje jejich působnost i na oblast vnitrostátní

18-06-2008

18-06-2008

CS


dopravy. Aktualizuje stávající čtyři směrnice a čtyři rozhodnutí Komise, které se týkají přepravy nebezpečných věcí, a sjednocuje je do jednoho, zjednodušeného právního předpisu. Jde o vítaný příklad evropského práva, který skutečně snižuje byrokracii a ztělesňuje zásadu zdokonalení tvorby právních předpisů. Regulace přepravy nebezpečných věcí je pro náš dopravní systém důležitá. Nebezpečných věcí se v Unii celkově přepraví přibližně 110 miliard tun/km za rok a bezpečná přeprava těchto věcí je velmi důležitá z hlediska bezpečnosti dopravy i ochrany životního prostředí. Tato ustanovení zajišťují vysokou míru bezpečnosti mezinárodní a vnitrostátní dopravy na základě uplatnění harmonizovaných pravidel, což bude mít pozitivní dopad na vnitřní trh v oblasti dopravy. Jednotná pravidla přitom zjednodušují práci přepravcům, čímž se zlepšuje intermodalita. Posilují se procesy multimodální dopravy. Z mého pohledu je zvlášť vítané rozšíření působnosti i na vnitrozemskou lodní dopravu. Jednotná bezpečnostní ustanovení se v budoucnu budou vztahovat na všechny vnitrozemské vodní cesty v EU. Díky tomu se zlepší pracovní podmínky na lodích a zvýší se bezpečnost přepravy. Poskytne také další výhody, pokud jde o ochranu životního prostředí, a sníží náklady. Díky tomu se pravděpodobně zlepší možnosti a vyhlídky na trhu vnitrostátní plavby, což umožní snížit zatížení pozemních komunikací a znovu pomůže chránit životní prostředí. Společný postoj Rady, který byl přijat Výborem pro dopravu a cestovní ruch beze změn, obsahuje dvě změny proti stanovisku Parlamentu v prvním čtení. Za prvé, ve společném postoji se navrhuje ustanovení umožňující členským státům regulovat nebo zakázat přepravu nebezpečných věcí na svém území výhradně z jiných důvodů, než je bezpečnost během přepravy. Toto ustanovení je čistě deklarativní povahy a je navrhováno pro účely vyjasnění. Dost jsme o něm diskutovali. Za druhé, ve společném postoji se stanoví finanční podpora členských států ze strany Komise na překlad Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID) a Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN) a pozměňovacích předpisů k nim do příslušných oficiálních jazyků EU. Přiznávám, že jsem původně byla k této změně skeptická. Evropská komise mne však ujistila, že tento přístup je nezbytný pro zajištění kvality překladů a tím i pro usnadnění řádného provádění těchto ustanovení. Mimochodem, je to i levnější. Stručně řečeno, všechny tyto úpravy jsou z našeho pohledu přijatelné, což znamená, že dnes konečně můžeme tuto důležitou a celkem nespornou záležitost dovést do konce. Nathalie Griesbeck, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, nyní je řada na mně, abych vás zde dnes večer pozdravila. Je to pro vás svým způsobem křest ohněm a jako Francouzka oceňuji zejména to, že na slyšení v pondělí večer a také dnes večer jste hovořil francouzsky, a ještě k tomu plynně. To mne skutečně potěšilo. Chtěla bych také poděkovat svému kolegovi panu Liberadzkému za diskuse, které vedl ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch při zkoumání návrhu této směrnice o přepravě nebezpečných věcí. Jak zde bylo právě řečeno, vyjádřil Parlament své názory na tento návrh směrnice již v září 2007 a vítám skutečnost, že byla dosažena shoda s Radou a Komisí, což finálně znamená, že dnešní večerní diskuse o tomto textu je v mnohém ohledu pouhou formalitou. Ráda bych však při této příležitosti zdůraznila – protože jsme, jak se říká, mezi přáteli –, že tento text podle mého názoru znamená značný pokrok směrem k lepší kontrole přepravy nebezpečných věcí v rámci našich hranic a že problém přepravování věcí, a zejména nebezpečných, vyvolává značné obavy u našich spoluobčanů a je také důležitý z hlediska udržitelného rozvoje. Celkové množství nebezpečných věcí přepravovaných v Evropské unii tvoří v současnosti přibližně 10 % veškerého zboží v tranzitu, což je skutečně vysoký podíl. Ročně to znamená 110 miliard tun na kilometr, z toho 58 % se přepravuje po silnici, což je mimořádně vysoké množství, 25 % po železnici a 17 % po vnitrozemských vodních cestách. Tato směrnice, která si klade za cíl aktualizovat dosavadní ustanovení, je v těchto složitých časech tím záslužnější, že také sjednocuje čtyři směrnice do jednoho právního předpisu. To znamená jasný krok směrem k větší transparentnosti a je velmi důležité, že lid Evropy jako celek pokládá naše rozhodnutí za srozumitelná. A konečně mě těší i to, že do této směrnice byla zahrnuta také vnitrozemská lodní doprava. Převozu zboží po vodních cestách musí být věnována mnohem větší pozornost, neboť tento způsob dopravy je šetrný k

105

106

CS


životnímu prostředí a může také poskytnout odpověď na trvalý požadavek po restrukturalizaci evropského dopravního systému. Sjednocení směrnic do jednoho právního předpisu vnese také více jasnosti a transparentnosti do pravidel uplatňovaných za současné situace, kdy doufáme a vyzýváme k větší intermodalitě dopravy. Toto progresivní opatření, zejména pro pracující v dopravním sektoru, nelze než uvítat v době, kdy činnost Evropské unie není vždy dost dobře vysvětlována a je někdy nesprávně chápána našimi spoluobčany. Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, není zde zrovna přeplněno. Myslela bych, že toto téma bude dosti důležité, aby sem přilákalo více lidí. Druhé čtení směrnice o pozemní přepravě nebezpečných věcí mne vede k tomu, abych znovu poukázala na závažný problém, a sice, že každá směrnice je jen tak dobrá jako její kontrola. Objem přepravy nebezpečných věcí přepravovaných všemi druhy dopravy pozvolna roste. Současně s tím podle inspektorů bohužel roste také nedbalost, zejména při vyplňování zbožních deklarací. Nepravdivá deklarace nebezpečných věcí, které se přepravují, může mít v případě nehody doslova smrtelné následky. Pokud například hasiči nejsou schopni určit, jaký hasicí přípravek na přepravovanou věc potřebují, může to mít osudné následky. V Insbrucku, což je téměř mé domovské město, byla na poslední chvíli odvrácena rozsáhlá katastrofa jen proto, že oblastní vrchní chemik byl náhodou také dobrovolným hasičem. Žádám vás proto, abyste drželi tuto záležitost pod kontrolou a abyste také mysleli na kontrolu. To je zásadní věc; skutečně je to to nejdůležitější a já se se stejnou výzvou obracím i na členské státy. V zahrnutí vnitrozemské lodní dopravy vidím určité zlepšení. Nehoda při přepravě chemikálií říční dopravou by mohla mít mimořádně dlouhodobé a fatální důsledky pro životní prostředí. Myslím, že je důležité zachovat a posílit ustanovení týkající se předepisování určitých tras pro přepravu nebezpečných věcí. Všude tam, kde se vyskytují strmé vrchy a svahy, možná i ve spojení s velmi hustým provozem v určitých ročních obdobích nebo na počátku prázdnin, se musíme chránit proti závažným rizikům. Podle mého názoru by bylo včasné a správné zde rozšířit požadavky na doprovod zvláště nebezpečných věcí, jako jsou žíravé látky nebo výbušniny. V této záležitosti musíme pokročit dál, protože v případě nehody by mohli být ohroženi také další uživatelé dopravy a vznikly by závažné problémy. I prováděné inspekce bohužel často ukazují, že stav vozidel v použití není nijak zvlášť dobrý. Závěrem bych proto chtěla vyzvat tuto sněmovnu: pro zabezpečení efektivity této směrnice jsou nezbytné inspekce a kontroly. Jaromír Kohlíček, za skupinu GUE/NGL. – (CS) Dovolil bych si pozdravit nového pana komisaře. Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, ať už chceme nebo nechceme, uvnitř Evropské unie se musí přepravovat nejen běžné náklady, ale i náklady nebezpečné. Podíl nebezpečných nákladů v nákladní dopravě dnes tvoří zhruba 8 % a je dobře, že tato zpráva se snaží sjednotit požadavky dosud používaných čtyř směrnic, a to na základě platných mezinárodních dohod. Harmonizace přepravy zboží zvláště u multimodální přepravy je naprosto nezbytným a logickým krokem, který má pozitivně ovlivnit vnitřní trh Evropské unie. Bezpečnosti dopravy lze dosáhnout nejlépe sjednocením předpisů. Tyto předpisy musí jasně vymezovat značení nákladu stejně jako odlišovat různé třídy nebezpečnosti přepravovaného zboží. Domnívám se oprávněně, že tato technická směrnice je potřebná, a souhlasím s kolegyní Lichtenbergerovou, že je třeba opravdu pečlivě zkoumat, jestli obsah odpovídá popisu. Rada přijala všechny pozměňovací návrhy schválené Parlamentem v prvním čtení. Společný postoj obsahuje pouze dvě drobné změny. Jde o požadavek přispět na překlad směrnice do národních jazyků a o možnost členských států rozhodnout o neuplatňování ustanovení přílohy III ve specifických případech. Směrnice přispívá k jasnému výkladu legislativy, k jejímu zjednodušení u železniční, silniční i vnitrozemské lodní dopravy. Já se domnívám, že v řadě případů není lodní doprava ta nejnebezpečnější, naopak, že nejnebezpečnější bývá doprava na silnicích. Skupina GUE/NGL bude tedy hlasovat pro tento návrh. Robert Evans (PSE). - Pane předsedající, chtěl bych především poděkovat svému příteli a kolegovi Bogusławu Liberadzkému za práci na tomto důležitém předpisu. Rád bych také blahopřál novému komisaři k jeho dnešnímu večernímu debutu. Budu k panu Tajanimu upřímný: dnes jsem pro něho nehlasoval. Nehlasoval jsem ani proti němu, ani jsem se nezdržel hlasování, prostě jsem se hlasování nezúčastnil. Chtěl bych, aby pan Tajani pochopil, že v tom nebylo nic osobního, byl to spíše protest proti systému a proti italským postupům.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Jeho jmenování však respektuji a jsem přesvědčen, že v příštích měsících se bude snažit ze všech sil, aby mě a další přesvědčil o svých vysokých schopnostech a kvalitách a samozřejmě také o způsobilosti pro funkci, v níž do této sněmovny bude nyní přicházet. Domnívám se, že irští voliči nám během několika posledních dnů ukázali, že jsou ze všech Evropanů nejangažovanější a mají jasno, pokud jde o úkoly a výhody Evropské unie a o evropskou spolupráci a také v tom, proč je v první řadě nezbytná celoevropská regulace. Myslím si však, že všichni tito lidé, lidé, kteří také hlasovali proti, budou od svých národních vlád a ovšem i od Evropské unie očekávat, že se o ně postarají. I když konkrétně toto téma nemusí být na prvním místě mezi těmi, které jim vytanou na mysli, je pozemní doprava nebezpečných věcí opravdu závažnou otázkou, velkou odpovědností, která nutí nás všechny, abychom se jí zabývali. Teprve nyní, s touto směrnicí, máme skutečně celoevropská pravidla, jež pokrývají přepravu nebezpečných věcí na jejich cestě z jedné země do druhé po celém kontinentu. Pan Liberadzki zcela oprávněně poukázal na to, že v mnoha zemích nebyla žádná vnitřní ani vnitrostátní pravidla. Takže tato zpráva předá odpovědnost do rukou vlád jednotlivých zemí. Jenže každý právní předpis je jen tak dobrý, nakolik je vymahatelný. Doufám tedy, že pan Tajani ve snaze získat mou plnou důvěru a s využitím svých dobrých služeb učiní vše, co bude moci, aby pomohl členským státům zajistit, že tento právní předpis bude náležité monitorován, proveden a v případě potřeby upraven a že budou přijata rázná opatření proti těm, kdo budou s touto směrnicí v rozporu. Silvia-Adriana Ţicău, jménem skupiny PSE. – (RO) Vážený pane předsedající, pane komisaři, chtěla bych vám rovněž pogratulovat a popřát mnoho úspěchů ve vaší činnosti a chtěla bych říci, že od vás mnohé očekáváme. Chtěla bych blahopřát našemu kolegovi panu Liberadzkému k jeho zprávě, která je součástí procesu zjednodušení právních předpisů a skutečně sjednocuje a aktualizuje text čtyř směrnic do jednoho textu. Dosud používané evropské právní předpisy nepokrývaly námořní přepravu nebezpečných věcí, která se řídila pravidly stanovenými různými multilaterálními dohodami, jejichž byly členské státy účastníky. Je proto důležité, že budeme mít právní předpis Společenství se společnými pravidly pro všechny členské státy v oblasti přepravy nebezpečných věcí všemi druhy dopravy. Existence těchto pravidel umožňuje přeložit nebezpečné věci z jednoho druhu dopravy na druhý. Vedle ustanovení této směrnice mohou členské státy zavést vnitrostátními právními předpisy specifické požadavky na silniční vozidla, vagony a plavidla určená k dopravě po vnitrozemských vodních cestách. Změny navržené Komisí zavádějí dva nové prvky: první z nich stanoví, že členské státy mohou regulovat nebo zakázat přepravu nebezpečných věcí vnitrozemskými vodními cestami na svém území výhradně z jiných důvodů, než je bezpečnost. Druhá změna ukládá Komisi finančně přispět členským státům na překlad evropských dohod týkajících se přepravy nebezpečných věcí po silnici, železnici a vodních cestách do příslušných oficiálních jazyků. Domnívám se však, že všechny státy by měly také vést informační kampaně, prostřednictvím kterých by o ustanoveních nové směrnice informovaly zainteresované osoby. Dodržování těchto pravidel je velmi důležité. Příslušné orgány musí zajistit, aby přeprava nebezpečných věcí byla prováděna pouze v souladu se společnými pravidly a stanovenými omezeními. Reinhard Rack (PPE-DE). - (DE) Pane předsedající, pane místopředsedo Komise, srdečně vám blahopřeji k vaší nové funkci. Nepochybně budeme mít mnoho příležitostí jednat s vámi v budoucnu o otázce dopravy, a velice se na to těším. Chtěl bych také poděkovat zpravodaji, který zajistil, že máme dobrý právní předpis. Nyní musíme zajistit, aby tento právní předpis byl co nejrychleji proveden v členských státech, a co je ještě důležitější – jak bylo dnes již řečeno – musíme zajistit, aby příslušné vnitrostátní předpisy a pravidla byly správně uplatněny na místní úrovni. Zde potřebujeme energický a pečlivý přístup ze strany příslušných orgánů. Nepotřebujeme nedbalost nebo jakékoli přivírání očí ze strany těch, kdo odpovídají za monitorování. Je také důležité – jak uvedli předchozí vystupující –, aby deklarace nebezpečných věcí byla prováděna způsobem, který umožní řádně provádět inspekce a zajistit odpovídající doprovod. V důsledku toho se zvýší bezpečnost na silnicích i na vnitrozemských vodních cestách. Wiesław Stefan Kuc (UEN). - (PL) Pane předsedající, téměř před rokem jsem jel po dálnici a uviděl jsem převrácený cisternový vůz s nákladem zkapalněného plynu. Opustit dálnici nebylo možné a zanedlouho se

107

108

CS


utvořila dlouhá kolona. Všem se v obavě z výbuchu tajil dech. Podobné situace jsou v silniční síti Unie na denním pořádku. Je dobře, že konečně přijímáme právní předpis pro tuto problematiku a že naše silniční a železniční sítě v důsledku toho budou bezpečnější. Projednávaná směrnice je dalším opatřením, jehož cílem je zvýšit bezpečnost našich občanů, snížit počet dopravních nehod a vytvořit jedinou sadu právních předpisů. Chtěl bych poděkovat panu Liberadzkému za jeho práci, která přinese prospěch nám všem. Antonio Tajani, člen Komise. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že při schvalování právního předpisu, který přispěje k bezpečnějším silnicím Evropské unie pro občany, byla odvedena dobrá práce. Přeprava nebezpečných věcí, jak dobře víme, bývá spojena s riziky Proto je správné, že Evropská unie podniká kroky, aby zajistila bezpečnost všech svých občanů. Mám-li zopakovat to, co jsem řekl na večerním zasedání předevčírem, jednou z mých priorit je chránit práva občanů. Každá iniciativa Komise bude napomáhat vytvoření záruk pro občany a bude nabízet praktická řešení jejich problémů. V průběhu dnešní večerní rozpravy jsem nabyl silného dojmu, že Parlament chce přispět k přijetí právního předpisu, který umožní občanům cestovat bezpečněji na pozemních komunikacích. Komise s určitostí slibuje, že bude věnovat pozornost provedení této směrnice členskými státy, stejně jako to dělá u všech ostatních předpisů. Komise je ochráncem Smluv, a pokud se mne týká, hodlám plnit své povinnosti striktně v takto vymezeném rámci. Proto udělám vše, co je v mých silách, pro tuto směrnici, kterou právě schvalujeme, a stejně tak i pro další, aby vstoupily v platnost, a prověřím, že bude provedena všemi členskými státy v převažujícím zájmu evropských občanů. Děkuji vám, pane předsedající, a děkuji ještě jednou zpravodaji za skvělou práci a za to, že dokázal i ve druhém čtení napomoci tomu, aby byl tento právní předpis lepší a srozumitelnější. Bogusław Liberadzki, zpravodaj. − (PL) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat stínovým zpravodajům, jmenovitě paní Sommerové a paní Griesbeckové a také panu Evansovi a paní Ţicăuové za jejich vystoupení, spolupráci a podporu. Nyní se pokusím odpovědět na dvě připomínky paní Lichtenbergerové týkající se monitorování provádění ustanovení této směrnice. Aby bylo členským státům umožněno účinné provedení tohoto nového opatření, bylo stanoveno dvouleté přechodné období. Chtěl bych zdůraznit, že všechny tři mezinárodní dohody, a sice ADR, RID a ADN, přijalo k dnešnímu dni pouze osm z 27 členských států. Bude proto vhodné se zaměřit na plné provedení těchto ustanovení, pokud jde o mezinárodní dopravu i jejich provedení do vnitrostátní dopravy. Jsem přesvědčen, že v tomto ohledu postupujeme dobře kupředu. Pane komisaři, chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za pochopení a požádat vás, abyste předal mé díky i svému týmu. Spolupracovat s Komisí a Radou bylo pro mne potěšením. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve čtvrtek 19. června 2008. Písemná prohlášení (článek 142) Magor Imre Csibi (ALDE), písemně. – Tato budoucí směrnice je velkým krokem k ochraně naší bezpečnosti a životního prostředí, neboť stanoví evropská pravidla pro přepravu nebezpečných věcí nejen po silnici a železnici, ale tako po vnitrozemských vodních cestách. Havárie na vnitrozemských vodních cestách mohou mít závažný dopad a vážné důsledky, jako je otrava vody, zánik volně žijících živočichů a problémy týkající se lidského zdraví. Další důvod k tomu, abychom se pokusili snížit rizika tím, že vytvoříme společná pravidla i pro tento způsob dopravy. Důrazně také podporuji včlenění ustanovení o tom, že členské státy mohou regulovat nebo zakázat přepravu nebezpečných věcí z jiných než bezpečnostních důvodů. Vezměme si například kyanid, což je mimořádně toxická látka: 14 % úniků kyanidu do životního prostředí se stalo v důsledku dopravních nehod. Z těchto údajů je jasně patrná zranitelnost přepravy kyanidu a potřeba přísnějších norem v oblasti ochrany životního prostředí a bezpečnosti. Vyzývám proto členské státy, aby přijaly co nejpřísnější opatření za účelem regulace přepravy kyanidu a tam, kde to bude nezbytné, zakázaly přepravu kyanidu ve velkých množstvích svém území. Omezení přepravy nebezpečných věcí na minimum je někdy nejbezpečnějším způsobem, jak minimalizovat rizika.

18-06-2008

18-06-2008

CS


17. Bezpečnost silniční infrastruktury (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem programu je zpráva (A6-0050/2008) Helmutha Markova jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch, týkající se návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury (KOM(2006)0569 – C6-0331/2006 – 2006/0182(COD)). Antonio Tajani, člen Komise. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, diskutujeme o dalším tématu, které souvisí s bezpečností našich občanů na evropských silnicích. Domnívám se, že musíme na toto téma položit důraz. Dnes odpoledne jsem se setkal s úředníky svého generálního ředitelství, abychom zintenzívnili a znásobili úsilí Komise v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Údaje za posledních několik měsíců bohužel nejsou uspokojivé a mohly by ohrozit cíl, který jsme si sami stanovili, tj. snížit počet obětí dopravních nehod na silnicích na polovinu. Proto musíme svou práci urychlit. Mám dnes radost z toho, že se nám daří dokončit další směrnici související s bezpečností silničního provozu, a tedy s bezpečností všech evropských občanů. V bílé knize o evropské dopravní politice za rok 2001, které razila cestu paní Loyola de Palaciová, vytyčila Komise ambiciózní cíl snížit do roku 2010 počet životů na silnicích na polovinu. Parlament tuto iniciativu uvítal a vždy ji podporoval. Jak jsem řekl, po řadě mimořádně pozitivních údajů za poslední roky nebyly výsledky loňského roku bohužel tak dobré, jak bychom očekávali. Navíc si všichni samozřejmě uvědomujeme, že převážná většina nehod je způsobena hlavně lidským selháním nebo nedbalostí. Často je však rozhodujícím faktorem při vzniku nehod stav silniční sítě ve spojení s rostoucím objemem přepravy. Be skutečnosti se ukazuje, že stav silniční infrastruktury hraje rozhodující roli při každé třetí nehodě. Proto by vedle iniciativ zaměřených na zlepšení chování uživatelů silnic a úrovně bezpečnosti vozidel měla být infrastruktura třetím pilířem každého programu bezpečnosti silničního provozu založeného na integrovaném přístupu. Návrh směrnice o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury nabízí dobrou kombinaci preventivních a nápravných opatření. Postupy touto směrnicí stanovené se snaží zajistit, aby byla bezpečnost začleněna do fáze plánování, návrhu a výstavby, ale i do řízení a provozování silniční infrastruktury. Smyslem směrnice samozřejmě není učit stavitele, ja mají stavět silnice, a jistě nepodněcuje k výstavbě nových silnic. Je to spíš mechanismus, který má do všech členských států rozšířit postupy, které se, někdy různým způsobem, již využívají. Přidaná hodnota opatření na evropské úrovni spočívá v rozšíření osvědčených postupů do členských států, které je zatím ještě neuplatňují. Pan Markov a jeho kolegové ve Výboru pro dopravu na tomto návrhu usilovně pracovali a pomáhali zlepšit jeho výslednou podobu. Navrhovaný text při svém postupu institucemi doznal určitých změn. Aby se zmírnila byrokratická zátěž, byly odstraněny mnohé administrativní povinnosti a požadavky na předávání informací. Přílohy obsahující popis kritérií, která je při postupech stanovených směrnicí nezbytné vzít v úvahu, se staly nezávaznými. Některé definice byly zrevidovány, aby byly uvedeny do souladu s již existující praxí v některých členských státech. Základní prvky původního návrhu však zůstaly beze změny, takže nynější text je pro Komisi přijatelný. Až bude směrnice přijata, stane se prvním právním předpisem Evropské unie zaměřeným na silniční infrastrukturu jako celek; bude to velmi důležitý a mocný nástroj. Dovolím si znovu připomenout, že bude-li tato směrnice uplatněna na transevropskou síť, ušetří každoročně více než 600 životů a zabrání přibližně 7 000 nehodám. Směrnice bude mít očividně také důležitý sociální a hospodářský dopad. Zahájí dlouhodobý proces. Naším cílem je změnit kulturní přístup k bezpečnosti ve fázi návrhů, výstavby a údržby silnic. Z tohoto pohledu jde o směrnici, která hledí dopředu a mohla by zůstat v platnosti po příštích 50 let. Ještě jednou vám, pane Markove, děkuji za odvedenou práci a vám, dámy a pánové, děkuji za pozornost. Předsedající. − Děkuji vám, pane komisaři. Sněmovna si samozřejmě uvědomuje, že Komise chce snížit na polovinu počet úmrtí, a ne životů.

109

110

CS


Helmuth Markov, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, po více než rok a půl trvajícím jednání se všechny parlamentní skupiny, Rada a Komise nakonec dohodly na kompromisu ve věci směrnice o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury v EU. Nejdůležitějším aspektem této dohody je to, že všichni účastníci si uvědomují, že bezpečnost silniční infrastruktury má zásadní význam pro zlepšení bezpečnosti na evropských silnicích. Vedle základního cíle, modální změny ze silnice na železnici, jsou dalšími klíčovými faktory chování řidičů a bezpečnost vozidel, ale i opatrná jízda a dodržování dopravních předpisů. V těchto oblastech již existují různé evropské právní předpisy, ale jsou různorodé. Dosud například neexistují žádná společná pravidla týkající se plánování a údržby infrastruktury. To je obtížné pochopit, protože dokdy budou ještě silnice končit na hranicích jednotlivých zemí? Skutečně by si všichni řidiči, kteří tyto silnice užívají, měli být jisti, že užívají dobrou silniční infrastrukturu? Nehledě na tyto argumenty Výbor pro dopravu a cestovní ruch velmi malou většinou jediného hlasu zamítl původní návrh Komise jako celek a poukázal na právo členských států na subsidiaritu. V Radě i v Parlamentu se různí názory jen pokud jde o to, jak podrobná by tato směrnice měla být a nakolik by měla být závazná. Proto bylo nutné najít kompromisy, které by nešly tak daleko jako původní návrh Komise a, ovšem, jako původní návrh mé vlastní zprávy. Osobně bych dal přednost přijetí jednotných, sice závazných, ale samozřejmě nikoli výlučných kritérií, jež by stanovila, jak plánují a staví silnice v EU – a nejen transevropské sítě –, jak se prověřují z hlediska jejich slučitelnosti s dopravními předpisy a pravidelně kontrolují z hlediska bezpečnosti silnic. Podle mého názoru by to bylo užitečné také kvůli vyhodnocování rizik, kde je nutné klást důraz na shromažďování údajů o nehodách. Stávající návrh je bohužel jen prvním krokem ve správném směru, ale alespoň něco. Doufám, že členské státy učiní s těmito doporučeními pozitivní zkušenosti a snad se později rozhodnou pro harmonizovanější přístup. Zejména z bodů odůvodnění je zřejmé, že půjde o zkušební fázi, která v žádném případě nebrání případné užší spolupráci v budoucnu. Pokud jde o hlavní obsah směrnice, za prvé, bude věnována pozornost bezpečnosti ve všech fázích, tedy ve fázi návrhu, výstavby a údržby silnic. Za druhé, silniční úseky s nejčastějším výskytem dopravních nehod budou předmětem zvlášť intenzivních kontrol a pro řidiče budou náležitě označeny. Dalším cílem je zavést podobné značení například u silničních prací, aby řidiči tato rizika zpozorovali v dostatečném předstihu ve dne i v noci. Za třetí, při plánování a kontrolách musí sehrávat klíčovou úlohu nezávislý personál s odpovídajícím a pravidelným výcvikem. Ačkoli podrobná harmonizace výcviku v jednotlivých členských státech není povinná, měly by členské státy usilovat o vzájemně slučitelné programy výcviku auditorů bezpečnosti silnic. Za čtvrté, členským státům, které již disponují dobře fungujícím řízením bezpečnosti silniční infrastruktury, by mělo být umožněno pokračovat v použití stávajících postupů, s podmínkou, že budou splněny požadavky směrnice. Za páté, směrnice nabízí množství užitečných příkladů postupů a kritérií, která mohou být uplatněna při bezpečnostních kontrolách a při analýze rizik a nehodovosti. Znovu zdůraňuje potřebu přiměřených bezpečných parkovacích ploch. Za šesté a poslední, poukazuje na to, že by měly být rozvíjeny a uplatňovány nové technické postupy, aby se dosáhlo postupného zlepšení bezpečnosti silničního provozu. Komise je připravena podpořit výměnu osvědčených postupů vztahujících se k řízení bezpečnosti na silnicích, které nejsou transevropskými sítěmi, ale byly vybudovány s finančním příspěvkem EU. Kompromisem je zajištěno, že Parlament bude přiměřeně zapojen do změny a dalšího rozvoje ustanovení této směrnice. Jsem přesvědčen, že dosažený kompromis, o kterém bude hlasováno jako o bloku 1, sněmovna podpoří. Chtěl bych upřímně poděkovat stínovým zpravodajům a představitelům Komise a Rady za jejich intenzivní spolupráci, i přesto, že mi ne vždy usnadňovala život. Doufám, že směrnice přinese zlepšení, která potřebujeme. Renate Sommer, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, chtěla bych vám konečně také poblahopřát k nové funkci. Blahopřeji a přeji vám vše nejlepší, ale chtěla bych také vyjádřit naději, že v

18-06-2008

18-06-2008

CS


budoucnu již nebudeme dostávat od Komise žádné další nesmyslné návrhy. Výbor pro dopravu před rokem zamítl návrh Komise týkající se řízení bezpečnosti silniční infrastruktury, protože byl příliš byrokratický a podle našeho názoru nevytvářel žádnou přidanou hodnotu. Stále ještě se domnívám, že tato směrnice je nadbytečná a stěží lze od ní očekávat nějaký přínos. Silniční infrastruktura se v jednotlivých členských státech velmi liší a myslím si, že bychom měli podporovat pouze ty členské státy, které se potřebují dotáhnout na úroveň ostatních, ale k tomu, abychom to mohli udělat, nepotřebujeme směrnici, která platí pro všechny. Místo směrnice by bylo lepší přijmout pokyny vycházející ze stávajících osvědčených postupů v členských státech. Proto bych dala přednost tomu, abychom tuto směrnici zcela zamítli, ale pro tuto volbu nezískáme v této sněmovně politickou většinu, a také Rada naléhá na přijetí bezobsažných pravidel; proto jsme se nyní na základě zprávy Výboru pro dopravu shodli na kompromisu. Tento kompromis v podstatě spočívá v nepodstatných změnách, jako jsou jazyková vylepšení nebo pozměňovací návrhy k přílohám, které detailněji popisují postupy při řízení bezpečnosti. Bezpečnost silničního provozu je pro nás samozřejmě velmi důležitou otázkou, ale na úrovni EU již bylo učiněno mnohé pro zlepšení bezpečnosti silničního provozu, například pokud jde o dobu na jízdu a odpočinek, větší počet zrcátek u nákladních vozidel, bezpečnost tunelů atd. To jsou oblasti, kde je užitečné mít regulaci na úrovni EU. Dalo by se zde udělat více, ale jedině v případě, že to prospěje bezpečnosti silničního provozu. V případě bezpečnosti silniční infrastruktury tomu tak však vzhledem k zásadě subsidiarity není, ale protože byl návrh Komise zamítnut, jsem schopna se s tím, nehledě na své námitky, smířit. Tato směrnice pouze vyžaduje, aby členské státy zavedly čtyři postupy pro řízení bezpečnosti silniční infrastruktury, a týká se jen silnic, které jsou součástí transevropských sítí. Protože přílohy nejsou závazné, mohou si členské státy upravit nezbytné postupy podle svého. To znamená, že členské státy mají dost volného prostoru pro to, aby si mohly ponechat stávající úspěšné systémy. Pro ty, kdo již mají dobrý systém řízení, se nezavádějí žádné nové povinnosti. Vypustili jsme také rozsáhlé informační požadavky, jež vyžadovala Komise, a zabránili jsme tomu, aby působnost směrnice byla rozšířena i na dálnice, jak to chtěl zpravodaj. Cokoli jiného by bylo porušením zásady subsidiarity. Nyní tedy konečně máme pokyny, které se tváří jako směrnice. Je to poprvé, co jsem něco takového udělala. Je to výsledek, který moje skupina může podpořit, protože jsme vždy, od samého počátku, chtěli jen pokyny. Chtěla bych požádat o to, aby u pozměňovacího návrhu 70 byla vzata za základ anglická verze, protože přinejmenším německá verze obsahuje chyby, a myslím si, že je nutné prověřit také ostatní jazykové verze. Bogusław Liberadzki, jménem skupiny PSE. – (PL) Pane předsedající, úvodem bych chtěl říci, že mám radost z toho, že se komisař drží linie vytyčené jeho předchůdcem. Pan Markov věnoval této směrnici spoustu času, ale stejně jako my všichni si byl vědom toho, jak řekla paní Sommerová, že tato směrnice byla vážně ohrožena. Nebylo u ní jasné, zda být, či nebýt. Moje politická skupina a já jsme patřili mezi ty, kdo tuto směrnici chtěli, a chceme ji stále. Jedním z důvodů, proč jsme o ni horlivě usilovali, je to, že ji chceme použít jako účinný nástroj k vyvolání akce, hlavně v zemích, které přistoupily k Unii při dvou posledních rozšířeních. Jde nám o postup, techniku, tempo a časový plán modernizace jejich infrastruktury za účelem zvýšení bezpečnosti. Má to dva velmi důležité důvody. Jestliže je počet dopravních nehod v Polsku přibližně stejný jako v Německu, znamená to, že situace v Polsku je špatná. Totéž platí o ostatních nových zemích. Proto kompromisy a předložené změny podpoříme. Vyzývám k důrazné podpoře. Nejde o pouhý kompromis s cílem zachovat si tvář ve vztahu k předložené verzi. Je to, myslím, důležitý kompromis, který by měl být přijatelný pro všechny zúčastněné. Chtěl bych ještě jednou poděkovat panu Markovovi za spolupráci. Pane, nebyl jste pro nás obtížným spolupracovníkem, jak jste řekl. Jsme rád, že můžeme uvést v platnost důležitý nástroj, který zlepší bezpečnost silničního provozu. Paweł Bartłomiej Piskorski, jménem skupiny ALDE. – (PL) Pane předsedající, chtěl bych také srdečně přivítat pana komisaře a věřím, že se nám s ním bude dobře pracovat a spolupracovat. Dnes se zabýváme směrnicí týkající se bezpečnosti silniční dopravy. To je jistě v souladu s tématem stanoveným pro nynější zasedání Parlamentu ve Štrasburku. Včera jsme se zabývali otázkou bezpečnosti chodců a cyklistů. V předchozím průběhu dnešního dne jsme diskutovali o přepravě nebezpečných věcí a nyní diskutujeme o bezpečnosti silničního provozu. Zítra máme diskutovat o návrhu inteligentních vozidel.

111

112

CS


To vše jsou dobré zprávy pro občany Evropské unie, protože to ukazuje, že Evropský parlament se zabývá konkrétními otázkami, které mohou zlepšit jejich bezpečnost, když cestují po silnicích. Z této dobré zprávy samozřejmě vyplývá celá řada otázek. Za prvé, musíme si uvědomit, že jde o sled událostí, a že žádná z těchto směrnic nebo i jiných právních předpisů sama o sobě tento problém nevyřeší. Musíme chápat, že chceme zlepšit systém tak, aby počet nehod rok od roku klesal a aby důsledky těchto nehod byly stále méně a méně závažné. Velmi důležité je však provedení těchto opatření. To platí zejména o nových zemích, jejichž silniční infrastruktura je silně zanedbaná. Tato směrnice bude pro ně velmi relevantní. Měli bychom dát zcela jasně najevo, že toto není případ nadměrné evropské právní regulace. Jde o směrnici, která může být v tomto ohledu velmi užitečná, neboť stanoví normu, kterou vlády budou muset provádět. Chtěl bych doplnit k tomu, co řekl náš zpravodaj pan Markov. Toto je zdravý a pozitivní dokument. Jak jsem již dříve řekl, je to součást probíhající práce Evropského parlamentu zaměřené na zvýšení bezpečnosti silničního provozu pro naše občany. Jsem za to vděčný a pevně věřím, že tato sněmovna bude v práci na toto téma v budoucnu pokračovat. Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, ve svých poznámkách ke směrnici jste se zmínil o tom, že statistiky ukazují na zhoršení situace, pokud jde o počet smrtelných obětí dopravních nehod zejména v loňském roce, zatímco předtím počet úmrtí klesal. Má to asi velmi málo společného s infrastrukturou jako takovou, protože není pravděpodobné, že by se stav evropských silnic během jediného roku zhoršil tak rychle, že náhle umírá při dopravních nehodách mnohem více lidí. Z mých úvodních poznámek vyvodíte, že jsem, pokud jde o tuto směrnici, poněkud skeptická. Také bych si myslela, že pokyny by zcela dostačovaly. Není mi zcela jasné, jakou přidanou hodnotu tato směrnice přinese, a budu velmi pozorně sledovat proces jejího provádění, abych přesně zjistila, jak se toho dosahuje. Vždy mám problém s tím, že, jak to vidím já, existuje určitá nevyváženost ve vztahu k bezpečnosti silničního provozu. Na jedné straně, v oblasti technických opatření velmi spěcháme s předepisováním léků, dokonce i když to vlastně věci jen prodražuje a bezpečnostní přínos není zcela jasný. Jsme také velkorysí, když jde o infrastrukturu, a přijímáme zde velmi komplexní normativní opatření. Když však dojde na lidské bytosti, které jsou stále ještě nejdůležitějším faktorem, jenž s nehodami souvisí, existuje v této sněmovně obrovský odpor dokonce i k tomu, aby se o této otázce vůbec hovořilo. Přesto se domnívám, že pokud se řidič nedokáže přizpůsobit povětrnostním podmínkám, bude to pro něj velmi obtížné, protože počasí je něco, co se zatím nedá řídit na úrovni EU, a počasí bude mít na nehody vždy velký vliv. Počkám si na to, co se během provádění směrnice bude dít, a budu to velmi pozorně sledovat. Leopold Józef Rutowicz, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, dopravní nehody jsou v zemích s rozvinutým dopravním systémem hlavní příčinou úmrtí a invalidity. Směrnice o zlepšení bezpečnosti silniční infrastruktury v transevropské síti je dokumentem, který počet nehod sníží. Je to nezbytné ustanovení a hrozbami pro bezpečnost silničního provozu se zabývá komplexně, od návrhu až po užívání. Předložené pozměňovací návrhy mají zdravé základy. Navrhl jsem vypustit pozměňovací návrh k čl. 5 odst. 1, který prodlužoval dobu trvání kontrol v nebezpečných úsecích silniční sítě z jednoho na tři roky. Jakmile bude směrnice provedena, nebude toto prodloužení nutné. Jde o komplexní směrnici a na základě ustanovení o lepším dohledu by se díky bezpečnosti stávajících, budovaných, modernizovaných a plánovaných silnic měl do roku 2010 snížit počet smrtelných nehod na polovinu. Členské státy by měly z ustanovení této směrnice vycházet při organizování dohledu na vnitrostátních a regionálních silnicích, aby se snížil počet nehod na silnicích Evropské unie. Při dopravních nehodách každoročně ztrácí život kolem 40 000 lidí, a nehody tohoto typu jsou hlavní příčinou úmrtí osob mladších 45 let. Je také důležité přijmout opatření, která zajistí, že vozidla budou v lepším stavu a budou kvalitnější. Nezbatná jsou také opatření zaměřená na zlepšení infrastruktury a výcviku a na šíření informací o bezpečném řízení. Chtěl bych poblahopřát zpravodaji panu Markovovi k dobré zprávě a k jeho přínosu pro vypracování návrhu této směrnice. Tuto směrnici podporujeme. Jaromír Kohlíček, jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Jedním z důležitých úkolů, které si Evropská unie stanovila v roce 2001 v oblasti silniční dopravy, je snížení počtu úmrtí na evropských silnicích do roku 2010 na polovinu, tj. z 50 000 na 25 000 osob ročně. Dosavadní výsledky nejsou příliš uspokojivé. V roce 2005 zahynulo na silnicích 41 500 osob. Je tedy nutné přijmout nějaká nová opatření. O bezpečnosti na silnici rozhoduje nejen bezpečnost dopravních prostředků a kvalita výcviku řidiče, ale i stav infrastruktury, tj. bezpečnost konstrukce vozovky a její odpovídající značení. Většina dosud přijatých opatření se soustřeďuje

18-06-2008

18-06-2008

CS


naprosto cíleně na bezpečnost vozidel, některá z nich se snaží ovlivnit výcvik řidiče a eliminovat ty, kteří mohou být ostatním účastníkům silničního provozu nebezpeční, např. bodovým systémem. Na úrovni Evropské unie se pro metodiku zlepšení dopravní infrastruktury zatím mnoho neudělalo. Je tedy třeba co nejrychleji rozšířit tzv. nejlepší praxi. Protože za nejdůležitější komunikace jsou považovány ty, které byly zařazeny do sítě TEN-T, je i zpráva zaměřena do této oblasti. Myslím si, že z hlediska dlouhodobého jsou cílené investice do úpravy infrastruktury a značení silnic včetně aplikace informačních technologií naprosto nezbytné, a to nejen na hlavních silnicích a nejen v nových státech. Vedle využití prvků pasivní a aktivní bezpečnosti u nových vozidel a systému eCall se jedná perspektivně o prvek, který může nejvíce ovlivnit bezpečnost v silniční dopravě. Přijetí zprávy skupina GUE/NGL vřele doporučuje. Michael Henry Nattrass, jménem skupiny IND/DEM . – Pane předsedající, Komise to prohrála se Spojeným království již dříve, když se pokoušela zavést harmonizované míry – byla chycena jako vandalští sprejeři měnící dopravní značky na silnicích Spojeného království. Oni však nenaslouchají a pan Markov chce dostat normy bezpečnosti silničního provozu pod kontrolu nezvoleného komisaře. Pozměňovací návrh 5 je dobrý: “Některé členské státy již mají dobře fungující systémy řízení bezpečnosti silničního provozu. Těmto zemím by mělo být umožněno i nadále používat stávající metody." Budou některé země harmonizovány víc než druhé? Které země? Jmenujte je, prosím. Silnice ve Spojeném království splňují vysoké bezpečnostní normy – například příliš mnoho vysokorychlostních kamer. Proč neharmonizovat je? Odstraňte jich, prosím, kolik chcete. Pozměňovací návrh 53 požaduje harmonizaci viditelnosti a srozumitelnosti značek, a pozměňovací návrh 49 požaduje harmonizované dopravní značky a značení. Je tato srozumitelnost míněna tak, aby deprimovala motoristy ve Spojeném království ve 35 jazycích EU? Co to je? Navrhuje zpravodaj velké dopravní značky s velkým textem, aby si motoristé mohli na určitou vzdálenost vybrat svůj jazyk? Nebo snad odstavná parkoviště, aby si motoristé mohli odpočinout a přečíst si je všechny? A co dál? Vzdálenosti ve Spojeném království jsou v mílích a brzdné dráhy v yardech. EU je o harmonizaci, ne o lidech, nezvolený komisař odstraní imperiální vzdálenosti a tradice ve Spojeném království zadními vrátky, aniž by se zeptal lidí. Název této zprávy by měl znít „EU neumí číst značky“. Dobrá, nápis je napsaný na zdi. Udržujte vzdálenost, naslouchejte lidem, ne politikům. Chcete-li měřit imperiální mírou, vyhlašme o tom ve Spojeném království a v Irsku referendum, nebo snad chcete pouze větší silniční opojení? Spojené království by na tom bylo mnohem lépe, kdyby bylo mimo. Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). - (PL) Pane předsedající, ještě než se zapojím do rozpravy, chtěl bych poblahopřát komisaři k jeho jmenování. V oblasti bezpečnosti silničního provozu dochází k určitému pokroku, neboť jsou přijímána odpovídající opatření související s dopravními prostředky a řidiči. Mnohé však zbývá ještě udělat, neboť statistiky jsou znepokojivé. Na silnicích Evropské unie umírá každým rokem přibližně 43 000 osob. Celosvětově je počet úmrtí při dopravních nehodách ještě hrozivější, neboť dosahuje 1,2 milionu osob. Téměř třetina úmrtí mladých lidí je důsledkem dopravních nehod. Tato iniciativa zaměřená na zlepšení bezpečnosti silniční infrastruktury je velmi důležitá. Fyzický stav komunikací se totiž velkou měrou podílí na počtu dopravních nehod, které se na nich každý den odehrávají. Velká část stávající silniční sítě vznikla před desítkami let. Neodpovídají již současným bezpečnostním normám kvůli svému fyzickému a technickému stavu a také vzhledem k dnešní intenzitě silničního provozu. Sdílím zpravodajův názor, že tato směrnice by neměla být uplatněna jen na transevropské silniční sítě: měla by mít mnohem širší působnost. Podle statistik se pouze 7 % smrtelných nehod stává na dálnicích. Dvě třetiny těch, kdo ztratili život při dopravních nehodách jsou oběťmi nehod na silnicích s jedním jízdním pruhem mimo zastavěná území a na venkově. Otázky bezpečnosti je třeba brát v úvahu ve fázi plánování a návrhů, a to včetně plánování silniční infrastruktury, a poté, co se silnice začnou používat. Silvia-Adriana Ţicău (PSE). - (RO) Vážený pane předsedající, pane komisaři, milí kolegové, v Evropské unii každý rok umírá při dopravních nehodách přibližně 43 000 osob a dalších 1,7 milionu osob utrpí zranění. Vedle návrhů a stavby bezpečnějších vozidel by členské státy měly také investovat do bezpečnosti silniční infrastruktury. Posouzení dopadů na bezpečnost silničního provozu by mělo na strategické úrovni prokázat důsledky různých alternativ plánování projektů infrastruktury pro bezpečnost silničního provozu a mělo by být rozhodující pro výběr trasy.

113

114

CS


Výbor pro dopravu a cestovní ruch podpořil pozměňovací návrh, podle kterého mohou členské státy provádět ustanovení této směrnice jako soubor osvědčených postupů také do vnitrostátní silniční infrastruktury, která netvoří součást sítě TEN-T, ale byla vybudována plně či částečně s využitím finančních prostředků Společenství. Aby podpořily jízdu na jízdních kolech, zejména v městských oblastech, měly by členské státy do kterékoli z variant výstavby silniční dopravní infrastruktury zakomponovat speciální cyklostezky, čímž by se v maximální možné míře vyloučilo křížení s hlavními jízdními trasami. Považuji za mimořádně důležité, aby členské státy zajistily rozmístění příslušných silničních znaků, které by účastníky provozu upozornily na úseky silniční infrastruktury, které jsou v opravě a mohou ohrozit bezpečnost účastníků silničního provozu. Domnívám se také, že v případě, že v souvislosti s prováděním ustanovení této směrnice vzniknou nové povinnosti při uskutečňování projektů silniční infrastruktury, by Komise a členské státy měly zajistit přiměřené zvýšení vynakládaných prostředků. Na závěr chci zdůraznit, že je nutné budovat bezpečnější parkovací prostory, a doufám, že pan komisař podpoří pozměňovací návrh k rozpočtu Unie na rok 2009, který jsem za tímto účelem předložila. Blahopřeji zpravodaji. Nathalie Griesbeck (ALDE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěla bych velmi poděkovat našemu zpravodaji za diskuse, které po dva roky vedl ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch při přípravě tohoto textu, jehož cílem je zlepšit bezpečnost evropské silniční sítě. Toto důležité a neustále se vracející téma velmi zajímá tuto sněmovnu, na kterou se často obracejí, aby se vyslovila k celé řadě technických otázek souvisejících s normami bezpečnosti vozidel, a znovu, právě dnes večer, můžeme poukáqat na to, že jsme odpověděli velmi konkrétně a v zájmu evropského lidu. Bezpečnostní otázky tohoto druhu je zajímají a mohou se jich týkat v každodenním životě a, samozřejmě, jestliže se tento návrh právního předpisu snaží snížit riziko nehod a snížit počet mrtvých a zraněných na našich silnicích tím, že pomáhá zajistit, že bezpečnost bude integrována do všech fází, tj. plánování, návrhů a provozování silniční infrastruktury v rámci transevropské sítě, pak zasluhuje naši pozornost. Já osobně tuto iniciativu podpořím, protože aniž by zaváděla příliš přísné postupy, které by nebraly v úvahu hospodářskou a strukturální realitu každého členského státu, vnese tento návrh směrnice do věci jasno, neboť každému novému stavebnímu projektu bude muset předcházet posouzení dopadů, dále audit bezpečnosti silničního provozu, který umožní rozvoj stávajících zařízení, a postup při řízení rizika, který dá konkrétní odpověď na cílená rizika. Nejsem sice tak optimistická jako komisař Tajani, ale přesto doufám, že posouzení dopadu všech těchto opatření provedené Komisí se ukáže být realistické. Myslím si ovšem, že bude velmi dobré, jestliže zavedením těchto opatření dokážeme, jak zní odhady, zabránit každoročně téměř 7 000 zraněním a přibližně 600 úmrtím při dopravních nehodách na evropských silnicích. Wiesław Stefan Kuc (UEN). - (PL) Pane předsedající, jsem rád, že pracujeme na směrnici o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury. Současná situace je taková, že některé členské státy jako Německo, Dánsko, Francie, Švédsko, Nizozemsko, Rakousko, Španělsko a Spojené království mají silniční síť bezpečnou, i když to neznamená, že by ji nebylo možné dál zlepšovat. V jiných zemích, jako je Česká republika, Itálie a Portugalsko, je síť průměrná, a ještě v dalších, jako je Polsko, Rumunsko a Bulharsko, je prostě špatná. Cílem je poskytnout občanům Unie ve všech členských státech maximum bezpečnosti . Je proto překvapivé, že v souladu se zásadou subsidiarity, a zásadně bez jejího porušení, usilujeme o to, aby se neprováděla povinná ustanovení. Mnohé otázky jsou ponechány na samotných členských státech, například rozšíření působnosti směrnice i na vnitrostátní silnice, které nejsou součástí transevropské silniční sítě. V takovém případě vzniká otázka, jak hodláme zlepšit stav jiných silnic, například v Polsku. Jak dokážeme prosadit, aby se nekopaly jámy několik metrů hluboké a aby na dálnicích i na vnitrostátních silnicích byly vytvořeny bezpečnostní jízdní pruhy? Jak dokážeme prosadit, aby na silničním povrchu byla používána barva viditelná za deště a aby byly odstraněny nadbytečné značky a označení? Toho všeho nebude možné dosáhnout, jestliže se provádění ustanovení návrhu směrnice, který nyní projednáváme, nestane povinné. Navrhuji proto, aby představitelé Výboru pro dopravu a cestovní ruch navštívili Polsko. To jim pomůže přijmout správné rozhodnutí a přesvědčit všechny poslance, aby ho podpořili. Byl jsem příznivěji nakloněn dřívější zprávě pana Markova, ale pevně věřím, že se nepoddá tlaku a bude stát při svých názorech. Jsem za to, aby přílohy I, II a III byly závazné. A konečně chci poblahopřát zpravodaji.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Reinhard Rack (PPE-DE). - (DE) Pane předsedající, bezpečnost silničního provozu je v Evropě důležitým tématem. Ještě se musí mnoho udělat pro to, abychom dosáhli vysoké úrovně bezpečnosti uživatelů silnic a životního prostředí podél našich dopravních tras, což bychom si všichni přáli. Potřebujeme k tomu také pravidla a regulaci. Jak však víme, papír snese všechno a příliš mnoho papíru může škodit. První předložený návrh vedle toho, že zaváděl spoustu nové byrokracie, byl přesně tímto poznamenán: byl těžkopádný ve své rétorice a lehký svou podstatou, a proto jsme ho při prvním čtení výboru vrátili. Napodruhé věci vypadají dost odlišně a – mám-li být opatrně optimistický – vypadají poněkud lépe. Paní Sommerová již hovořila o zákldním obsahu nynějšího textu. Chtěli bychom spíše něco jako pokyn, co nemá závaznou povahu. Chceme výměnu osvědčených postupů, ale nechceme nikomu nic ukládat. A především nechceme, aby byly přílohy pro členské státy závazné. Zcela úmyslně se omezujeme na transevropské sítě. Mnozí kolegové poslanci uvedli, že mnoho věcí se odehrává, a může se odehrávat, také v ostatních silničních sítích, a já bych v odpověď na to poukázal, že zde není nic, co by členským státům zabraňovalo přijmout v tomto ohledu opatření. Naopak, budeme všichni rádi, jestliže členské státy budou dělat svou práci a nebudou jen trpně sedět a čekat, až Evropa v každém jednotlivém případě přijme opatření. Z tohoto pohledu se domnívám, že pokud jsme omezili byrokracii, konstruktivně jsme k této věci přispěli a můžeme v tom pokračovat. Navíc, protože byl při tomto neformálním třístranném jednání dosažen konsensus s Radou, můžeme tuto záležitost dovést do konce v prvním čtení. Zbývá ji pouze provést, a to je úkolem členských států. Inés Ayala Sender (PSE). - (ES) Pane předsedající, nejprve bych chtěla přivítat pana Tajaniho v jeho nové funkci komisaře pro dopravu. Doufám, že s ním budeme schopni úspěšně spolupracovat a především dosáhneme zlepšení v oblasti bezpečnosti silničního provozu, jak doufá i on sám. Za druhé, chtěla bych upřímně poblahopřát panu Markovovi a poděkovat mu za vytrvalost a trpělivost jeho úsilí o tuto dohodu a při jejím dosažení. Není pochyb o tom, že stále ještě není dostačující, ale je jistě uspokojivá vzhledem k tomu, že existovalo riziko, že bude trvale zablokovaná. V této souvislosti se, pane Markove, domnívám, že musíme být, byť s výhradami, umírněně spokojeni. Jak jste oprávněně řekl, je to jen malý krok, ale je to první krok, a když přijde na bezpečnost silničního provozu, zvykli jsme si být trpěliví a dosahovat drobných vítězství krůček za krůčkem, jménem všech obětí dopravních nehod a jejich rodin. Od samého počátku jsme věřili, že je nezbytné mít tento text, jehož cílem je přetnout začarovaný kruh boje proti dopravním nehodám: po předpisech týkajících se rychlostních omezení a míry alkoholu v krvi přišel čas, abychom pohovořili o tom, že je nezbytné změnit přístup řidičů a ochranu ve vozidlech; nyní je načase poukázat na slabá místa v evropské silniční síti. Proto jsem ráda, že jsme do tohoto postupu zařadili aspekt dostatečných bezpečných parkovacích prostorů, které jsme požadovali v jiných textech a kterému, jak se domnívám, je přisuzován značný význam i v tomto textu. Jsem také ráda, že se nám podařilo zajistit, aby byly v textu výslovně zmíněny střední dělící pruhy a svodidla, které chrání před zraněním a usmrcením zranitelné skupiny uživatelů, například motocyklisty, neboť jejich rostoucí počet dnes fakticky vede k novým nehodám. A konečně vítám také skutečnost, že je věnována zvýšená pozornost všem zranitelným skupinám uživatelů a je kladen důraz zvláště na úrovňové křižovatky, které budou muset být brány v úvahu při auditech. Na závěr bych chtěla říci, že existuje i dimenze zaměřená do budoucnosti, a to zavádění inteligentních a interaktivních silničních značek, které se budou rozvíjet a v budoucnu budou mít nepochybně značný dopad na bezpečnost silničního provozu. Vítám i to, že je kladen důraz na výcvik auditorů. Podle mého názoru je to do budoucna důležitá profese. Marios Matsakis (ALDE). - Pane předsedající, chci poblahopřát panu Markovovi ke kvalitní zprávě i k vytrvalosti, se kterou ji dokončil nehledě na překážky, které mu byly – snad neúmyslně – kladeny do cesty hlavně některými členy Výboru pro dopravu. Je ovšem politováníhodné, že když se zabýváme zprávou, jejímž jediným cílem je zachránit tisíce životů občanů EU, někteří kolegové se s pomocí možná podezřele a britsko-imperiálně, nacionalisticky motivovaných právnických výmluv snaží dosáhnout toho, aby Komise na základě údajné subsidiarity zastavila další

115

116

CS


projednávání tohoto návrhu. Někteří z nás by možná měli pečlivěji zvážit názor, že Evropa dnes potřebuje více jednoty a soudržnosti a méně subsidiarity. Způsobený odklad však není zcela bez užitku, neboť dal zpravodaji možnost vylepšit svou zprávu tím, že do ní mimo jiné zahrnul množství pozměňovacích návrhů předložených k prvnímu návrhu zprávy. To velice vítáme. Pokud jde o obsah zprávy, chci především říci, že souhlasím se zpravodajem v tom, že přílohy I, II a III by měly být závazné. Kdyby nebyly, jistě by to snížilo hodnotu tohoto návrhu. Na závěr bych chtěl využít této příležitosti a připomenout sněmovně a panu komisaři dva důležité momenty týkající se bezpečnosti silničního provozu. Za prvé, silniční povrch s vysokým koeficientem tření může snížit brzdnou dráhu vozidla až o 50 %. Pro snižování počtu dopravních nehod na našich silnicích může mít tento rozdíl obrovský význam. Druhý můj bod s touto zprávou přímo nesouvisí, ale stojí za to ho znovu a znovu, při každé příležitosti připomínat. Jedná se o toto: třetina všech dopravních nehod s následkem smrti souvisí s alkoholem. mnohé z nich jsou připisovány hodnotám alkoholu v krvi řidiče, které jsou pod stávajícími zákonnými limity. Občané i my sami bychom neměli být ohlupováni. Žádná bezpečná hladina alkoholu u řidičů neexistuje. Jakékoli požití alkoholu ovlivňuje schopnost řízení. Chceme-li podstatně snížit počet usmrcených osob na našich silnicích, pak bychom měli zvážit zavedení politiky nulové hladiny alkoholu u řidičů. Dieter-Lebrecht Koch (PPE-DE). - (DE) Pane komisaři Tajani, chtěl bych vám poblahopřát a popřát vám mnoho úspěchů při vašem rozhodování. Pane předsedající, dámy a pánové, čím se liší automobilový závodník od obyčejného řidiče automobilu, nákladního automobilu nebo autobusu, nebo koneckonců od cyklisty? Automobilový závodník si nejprve projde dráhu pěšky, než po ní pojede, aby zjistil, jaká je její kvalita. Něco takového na našich rozsáhlých transevropských sítích očividně udělat nelze. Bez ohledu na to, ve které části Evropské unie se nacházíme, musíme mít možnost spolehnout se na to, že bude zajištěna určitá minimální kvalita silniční infrastruktury. Řízení silniční infrastruktury je proto pro Evropu důležitým tématem. Zlepšování bezpečnosti silničního provozu – jak bylo v této sněmovně již vícekrát řečeno – má horizontální dimenzi. Musí být založeno na integrovaném přístupu, koordinovaném provádění stávajících a nových právních předpisů a na šíření osvědčených postupů. Řidiči, vozidla a infrastruktura – to vše má vliv na bezpečnost silničního provozu. Nezačínáme od nuly. Některé země již mají metodiku a strategii řízení bezpečnosti silniční infrastruktury a musí jim být umožněno, aby si je ponechaly. V této souvislosti jsou údržba a a rozšiřování silniční infrastruktury budoucnostně orientovanými tématy právě tak jako výzkum, vzdělání a zaměstnanost. Chtěl bych se však zaměřit na jeden detail. Podle mého názoru je mimořádně důležité v celoevropském měřítku zlepšovat parkoviště pro těžká nákladní vozidla; to je klíčový prvek řízení bezpečnosti. Zatímco mnozí další pracovníci mohou snídat se svými rodinami a skončit práci v 17 hodin, řidiči nákladních automobilů jsou na silnici ve dne v noci, někdy celé týdny, se slabou zdravotní péčí, trpělivě snášejí odloučení od domova, nemluvě o tom, že v rámci transevropských sítí se musí spokojit se zařízeními osobní péče velmi rozdílné kvality. Na rozdíl od mnoha jiných lidí musí řidiči nákladních automobilů ovšem platit za tato zařízení horentní částky. Musí také platit jako mourovatí, pokud se jim nepodaří najít vhodný parkovací prostor, kde by mohli zastavit a využít doby na odpočinek, která je jim uložena evropskými právními předpisy. To je další důvod, proč tuto směrnici potřebujeme. Luís Queiró (PPE-DE). – (PT) Tato rozprava je o bezpečnosti silničního provozu. Tento návrh směrnice však již po cestě utrpěl několik nehod. Nejprve Výbor pro dopravu a cestovní ruch zamítl návrh Komise, neboť ho považoval za zbytečný a odporující zásadě subsidiarity. Poté co Rada odsouhlasila celkové zaměření návrhu Komise, zaměřené na zrušení závazné povahy příloh směrnice a omezení její působnosti na transevropské silniční sítě, bylo nakonec možné – díky úsilí zpravodaje, kterému musím gratulovat – zprávu ve Výboru pro dopravu schválit. Zpráva činí text méně byrokratickým, ale bere také v úvahu rozdílnou úroveň řízení bezpečnosti silničního provozu v různých zemích. Zpráva proto dává přednost myšlence výměny osvědčených postupů, trvalého úsilí o lepší koordinaci opatření na úrovni EU i jednotlivých členských států. Je proto třeba ocenit, že znovu projednáváme tuto otázku, jejímž základem je nyní text, který nabízí novou přidanou hodnotu, což je výrazem schopnosti koordinovat opatření v rámci Unie, a nabízí nám vhodnější řešení, vzhledem k tomu, že skutečný život, jak všichni víme, je jaksepatří rozmanitý. Dává to jasný signál našim občanům, že nehledě na pár nehod po cestě nemáme žádný důvod k zastavení.

18-06-2008

18-06-2008

CS


V tomto kontextu je předkládán popis orientací a osvědčených postupů ve všech fázích řízení silničního provozu od posouzení dopadů na bezpečnost silničního provozu až po audity, řízení bezpečnosti sítě a inspekce. Je nutné zdůraznit, že tato směrnice po začlenění pozměňovacích návrhů nebude vyžadovat přijetí žádných technických předpisů nebo postupů. Místo toho prostřednictvím pokynů vybízí členské státy, aby co nejlépe využívaly vypracované metodiky, a dokonce jim doporučuje, aby je uplatnily i na vnitrostátní silnice, které nejsou součástí transevropských silničních sítí. Již končím, pane předsedající. V roce 2001 stanovila Evropská unie ambiciózní cíl, snížit do roku 2010 počet úmrtí na evropských silnicích na polovinu. Očekáváme, že tato směrnice spolu s mnoha dalšími iniciativami, které již byly v této sněmovně projednávány a přijaty, také může pomoci zachránit mnoho životů uživatelů evropských silnic. Antonio Tajani, člen Komise. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych odpovědět na připomínky, s nimiž v průběhu této rozpravy vystoupili mnozí poslanci. Přítomnost tak velkého počtu poslanců, nehledě na pozdní hodinu, svědčí o mimořádné důležitosti daného tématu a o tom, že každý ho řadí mezi priority. Především chci poděkovat panu Markovovi za jeho práci. Nemohla být snadná, ale dobrý politik musí být schopen využívat umění zprostředkování. Mám pocit, že pan Markov ho využil a dosáhl výsledku, který Komise jistě může podpořit. Pokud jde o návrhy Komise, o kterých se zmínila paní Sommerová, věřím, že ve svém politickém prohlášení na slyšení včera večer jsem zdůraznil význam angažovanosti Komise, ale i Parlamentu ve vztahu k citlivému tématu bezpečnosti silničního provozu. Chci z toho učinit jednu z priorit, dokonce i když to není zcela v pravomoci Komise, neboť se domnívám, že naše svědomí jako otců vyžaduje, abychom se zapojili do důležité iniciativy, jejímž cílem je výrazně snížit počet úmrtí na silnicích. Proto chci, aby akce, kterou Komise plánuje uskutečnit 10. července v Bruselu jako setkání s mladými lidmi, nebyla jen formální záležitostí, ale aby se stala zvláštní příležitostí, pokud možno s velkou sledovaností v médiích, kde by zástupci veřejnosti hovořili o rizikách, s nimiž se denně setkávají na silnicích, a zejména o rizikách, s nimiž se setkávají mladí lidé. Chtěl bych také odpovědět na to, co řekl pan Matsakis: sdílím jeho názor na alkohol. Alkohol a drogy jsou dva prvky, které ohrožují životy příliš velkého počtu mladých lidí na silnicích celé Evropy. Proto vás vyzývám, abyste se zúčastnili akce pro mladé lidi 10. července. Musíme je zcela jasně informovat o rizikách, kterým jsou vystaveni, zejména když odjíždějí večer z diskoték a o víkendech z nočních klubů. Poté, 13. října, budou ve městech probíhat akce při příležitosti Evropského dne bezpečnosti silničního provozu. Komise provádí přípravy v Paříži, ale i v dalších evropských městech. Dohlédněme za účasti poslanců této sněmovny na to, aby se tyto akce nestaly jen jakýmsi přechodným jevem, ale aby to byly dny, které přinesou mladým lidem pozitivní poselství. Dokážeme-li zachránit byť jen jeden jediný lidský život, bude nás tento dobrý skutek provázet po zbytek našeho života. Proto se musíme angažovat a proto jsem se tak rozohnil kvůli této otázce, kterou, opakuji, považuji za jednu z priorit v sektoru dopravy a jeden ze svých nejdůležitějších úkolů. (FR) Překlad je možná snadnější, když mluvím francouzsky. Chtěl bych poděkovat paní Griesbeckové za to, že řekla, jak ji potěšilo, že hovořím francouzsky, ale poprvé jsem se dostal do Paříže, když mi bylo šest měsíců, a francouzsky jsem uměl dřív než italsky. Nyní však budu pokračovat v italštině. člCS Komise. − – (IT) Paní Lichtenbergerová řekla, že na vině je bezpochyby lidské selhání. Ve svém vystoupení jsem řekl, že lidské selhání je jistě hlavním faktorem, ale pomyslete jen, kolik špatně konstruovaných silnic způsobuje nehody: stačí jen pomyslet na akvaplaning. Špatně postavená silnice často stačí k tomu, aby zavinila smrt osoby, která možná jede normální rychlostí, jen proto, že některé strukturální prvky jsou chybné. Souhlasím s panem Matsakisem a vítám jeho technickou radu pokud jde o brzdné dráhy a použití zvláštních materiálů na povrch vozovky. Musíme vysílat signály, pozitivní poselství. Nemyslím, že by se mělo hovořit o vměšování ze strany Evropské unie vždy, když vyšleme pozitivní poselství. Považuji za politováníhodné, že pan Nattrass vystoupil a poté opustil sněmovnu, protože když někdo klade otázky, je dobré vyslechnout si odpovědi, dokonce i od komisaře, který absolvoval řadu voleb a byl několikrát zvolen do Evropského parlamentu; a mohu vás, dámy a pánové, ujistit, že je mnohem obtížnější být zvolen do Evropského parlamentu na základě italského systému, než je tomu ve Spojeném království. Nepřeji si však vstupovat v polemiku; byl to jen takový malý vtip, a doufejme, že pan Nattrass poslouchá ve své pracovně.

117

118

CS


Přesto si však legislativní text, který dnes večer projednáváme, možná nepřečetl příliš pozorně. Legislativní text, který dnes večer projednáváme, neklade žádné požadavky Spojenému království nebo Německu, protože postupy obsažené ve směrnici vycházejí zejména ze systémů existujících ve Spojeném království a v Německu. Věřím proto, že pan Nattrass bude moci svůj postoj změnit, pokud si tento text přečte pozorně znovu. Pokud jde o požadavek bezpečných parkovišť vznesený paní Ticăuovou, panem Kucem a paní Ayala Senderovou, plně s nimi souhlasím – zmínil jsem se o tom ve svém vystoupení, když jsem žádal Výbor pro dopravu o důvěru – a prvním krokem je iniciativa z Valenciennes. Hodlám jít ještě dál, v neposlední řadě proto, že výsledky jsou jasně pozitivní. Mnozí poslanci, a to i někteří poslanci z nových členských států, mne žádají o přijetí opatření především na hranici s Ruskem, protože nákladní vozidla se tam stávají objektem vandalismu. Také si již delší dobu myslím, že opatření tam bude nutné a že pilotní projekt, který tam Komise zahájila, musí pokračovat. Pokud jde o mne, jsem připraven jít v tomto směru ještě dál. Závěrem chci říci, že nejlepší bývá často nepřítelem dobrého, a když se nám podaří vytvořit právní předpis, ke kterému možná lze mít výhrady, ale existuje o něm konsensus, můžeme být spokojeni. Ještě jednou, jsem vděčen panu Markovovi. Tato směrnice je bezpochyby čestným kompromisem Někdo by snad mohl dávat přednost nařízení, ale členské státy, které již zavedly námi projednávané postupy, je nebudou muset měnit – a tento moment zdůrazňuji –, a členské státy bez zkušeností v této oblasti budou moci těžit z výměny osvědčených postupů, kterou směrnice podporuje a která až dosud byla nedostatečná. Výsledky výzkumných projektů navíc budou členským státům k dispozici, což jim pomůže provést směrnici v plném rozsahu. Pane Markove, na závěr vám ještě jednou děkuji za trpělivost a za zprostředkovatelské umění, které jste projevil. Jste očividně dobrý politik. Děkuji vám, a děkuji i vám, pane předsedající. Helmuth Markov, zpravodaj. − (DE) Pane předsedající, chtěl bych ještě jednou poděkovat všem kolegům poslancům a poslankyním za tuto rozpravu. Přinejmenším se zde vyjasnily dvě věci. Za prvé, bezpečnost silničního provozu zajímá nás všechny, a za druhé, je otázkou, jak dalece ji řešit na evropské úrovni, a na to existují velmi rozdílné názory. Samozřejmě mne velice potěšilo, že také další kolegové vyzývají k tomu, aby přílohy byly závazné. Ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch se mi bohužel nepodařilo dosáhnout rozšíření působnosti této směrnice i na silniční infrastrukturu mimo transevropskou silniční síť. V jednom z bodů odůvodnění se nyní uvádí, že je to možné, a já samozřejmě doufám, že Komise později předloží nový návrh, protože se domnívám, že je to nezbytné. Toto je tedy první malý krok. Kdybychom to měli srovnat s člověkem, není to velký krok, který bychom mohli učinit vy nebo já. Je to možná malý krůček, který by mohlo udělat šesti- nebo sedmiměsíční dítě svýma maličkýma nožičkama. Doufejme, že tato směrnice velmi rychle přinese výsledky a sníží počet smrtelných nehod na silnicích, neboť to je naší hlavní starostí a toho chceme dosáhnout. Ještě jednou děkuji vám všem a vám, pane komisaři, blahopřeji ke jmenování. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve čtvrtek 19. června 2008. Písemná prohlášení (článek 142) Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), písemně. – (RO) Tato směrnice je zcela nezbytná, zejména pokud jde o velké projekty silniční infrastruktury. Neměli bychom však zapomínat na to, že v souladu se zásadou subsidiarity spadají důležité aspekty související s bezpečností do odpovědnosti členských států jako sdílená odpovědnost. Jak bylo zamýšleno a částečně i dosaženo, patří transevropská silniční síť mezi nejbezpečnější na světě. Hlavní problémy související s celkovou bezpečností infrastruktury a bezpečností dopravy nejsou na transevropských dopravních sítích a většinou ani na dálnicích, ale existují i problémy na obyčejných silnicích, zejména mimo města. Proto jsou nezbytné důkladné analýzy, vysoce profesionální plánování a realizace stavebních projektů i účinné audity zejména na úrovni regionální a místní silniční sítě, a proto se domnívám, že členské státy by měly převzít všechny zdravé zásady a zodpovědně je uplatňovat nejen tam, kde mají povinnost to učinit, ale zejména tam, kde je to nezbytné.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Pravidla stanovená v této směrnici, která jsou zejména z byrokraticko-správního hlediska koncipována jako nepovinná, by měla být přijata jako soubor osvědčených postupů k trvalému zlepšování postupů řízení veškeré silniční infrastruktury v celé Evropské unii.

18. Budoucnost odvětví chovu ovcí a koz v Evropě (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem programu je zpráva (A6-0196/2008) Liama Aylwarda jménem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, týkající se budoucnosti odvětví chovu ovcí a koz v Evropě (2007/2192(INI)). Liam Aylward, zpravodaj. − (GA) Pane předsedající, odvětví chovu ovcí a koz jsou velmi důležitá pro hospodářství a životní prostředí v Evropě. Ještě důležitější je chov ovcí a koz v odlehlých oblastech a v horských regionech, které na něm z hospodářského a zemědělského hlediska jsou často závislé. Nemá nepříznivý dopad na životní prostředí a chrání venkovskou krajinu. Přesto však je nyní budoucnost tohoto odvětví v Evropské unii pod tlakem. Produkce ovcí od roku 2000 poklesla o 12,5 %. Farmáři tuto profesi opouštějí, neboť práce je to tvrdá a výnosy příliš nízké. Spotřeba skopového masa klesá, neboť některým lidem se zdá, že je příliš drahé a jeho kuchyňská úprava příliš náročná. Platí to zejména o mladších lidech. Na trhu také narůstá konkurence ze strany jiných zemí. Pokud se s tím okamžitě něco neudělá, klesne produkce skopového masa do roku 2015 o 10 %. Tímto odvětvím bychom se měli zabývat v rámci kontroly stavu SZP a je nutné urychleně přijmout příslušná opatření. zpravodaj. − Pane předsedající, poté co jsem byl v červnu 2007 jmenován zpravodajem pro tuto zprávu, zahájil jsem rozsáhlou sérii jednání se zainteresovanými stranami, jako jsou zemědělské organizace, představitelé odvětví zpracování skopového masa a organizace spotřebitelů. Společnost Ernst and Young vypracovala velmi důkladnou studii věnovanou odvětví chovu ovcí a koz, za kterou bych jí chtěl poděkovat. Konzultoval jsem věc s komisařkou pro zemědělství paní Fischer Boelovou a s různými evropskými ministry zemědělství, kteří mi byli při vypracování této zprávy velmi nápomocni. V návrzích, které předkládám, se vždy snažím zůstávat realistou. Chtěl bych velmi stručně poukázat na hlavní doporučení ve zprávě obsažená. Za prvé, zavedení nového, environmentálně orientovaného systému udržení chovu ovcí, který by umožnil platby chovatelům ovcí podle počtu chovaných kusů jako uznání pozitivních vlivů udržení produkce ovcí na životní prostředí a na jehož financování by se podílely jak jednotlivé členské státy, tak Evropská unie. Za druhé, dodatkové platby za tradiční horské chovy, aby zůstal zachován chov ovcí v citlivých oblastech. Za třetí, nařízení EU o značení produktů ze skopového masa, na kterých by bylo celoevropské logo umožňující spotřebitelům odlišit produkty EU od produktů pocházejících ze třetích zemí; za tímto účelem by byla stanovena řada kritérií včetně systémů zaručených zemědělských podniků a označení země původu, což zajistí plnou informovanost spotřebitelů o místě původu daného výrobku. Za čtvrté, přezkum zavedení povinného systému elektronického označování ovcí plánovaného k 31. prosinci 2009. Vzhledem k obtížnosti jeho provedení, vysokým nákladům a neprokázané prospěšnosti navrhujeme, aby bylo ponecháno na každém členském státu, zda se dobrovolně a na základě vlastního přání rozhodne pro zavedení elektronického označování, či nikoli. Za páté, zvýšení stávajícího ročního rozpočtu Evropské komise na podporu potravinářství, který na rok 2008 činí 45 milionu eur, účelově vázané vyčlenění prostředků na jehněčí maso z EU a změna a zjednodušení praktických pravidel, kterými se řídí čerpání tohoto rozpočtu tak, aby z něho mohlo být v rozumné míře čerpáno ve prospěch jehněčích produktů. Za šesté, aby Evropská komise předložila návrhy v oblasti transparentnosti cen v tomto odvětví s cílem poskytnout informace spotřebitelům a producentům. Za sedmé, přezkum stávajících režimů správy dovozních kvót Evropskou komisí, aby se zajistilo, že jehněčí maso vyprodukované v EU nebude vystaveno nekalé konkurenci že Evropská unie bude mít k dispozici možnost udělit produktům ze skopového masa status citlivých produktů. Za osmé, podpora Evropské komise pro výzkum a vývoj v odvětví malých přežvýkavců, zaměřený na technickou inovaci u zemědělských podniků a na inovaci produktů.

119

120

CS


Za deváté, v rámci procesu zjednodušování při přezkumu kontroly stavu společné zemědělské politiky, který bude probíhat v období nejbližších osmi měsíců, musí Evropská komise poskytnout chovatelům dobytka 14denní lhůtu na provedení kontroly systému podmíněnosti v zemědělských podnicích. A konečně vytvoření pracovní skupiny pro zavádění v rámci EU složené z představitelů Evropské komise, předsednictví a Rady. Tato pracovní skupina pro zavádění v rámci EU dohlédne na praktické reformy nutné pro to, aby se evropské odvětví chovu ovcí stalo životaschopným, konkurenceschopným a ziskovým. Chtěl bych požádat kolegy, aby tuto zprávu podpořili, neboť se domnívám, že pokud bude realizována, bude muset projít ještě dlouhou cestu, než pomůže zachránit odvětví chovu ovcí a koz v Evropské unii. Antonio Tajani, člen Komise. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zastupuji zde komisařku Fischer Boelovou, která samozřejmě zná toto odvětví lépe než já. Nicméně, jak místopředseda Mauro ví, pocházím z regionu v Itálii, jehož historii, jehož raison d’être tvořil chov ovcí a koz. Dokonce i mé jméno je odvozeno od bot, které dříve nosili pastýři. Jsem proto velmi rád, že mohu tlumočit stanovisko Komise k této problematice. Rád bych v úvodu poděkoval panu Aylwardovi za jeho iniciativu a za předložení této zprávy. Jak nedávno prohlásila paní Fischer Boelová, když předkládala návrhy na kontrolu stavu SZP, zemědělci jsou ochránci venkova: chrání naše společné přírodní dědictví a v mnohých venkovských oblastech jsou i nadále pulzujícím srdcem hospodářství. Dodal bych, že pro chovatele ovcí to podle mého názoru platí dvojnásob. Takže – všichni se, myslím, shodujeme v tom, že odvětví chovu ovcí a koz zasluhuje zvýšenou pozornost. Je však důležité, abychom rozlišovali mezi dvěma velmi rozdílnými situacemi v tomto odvětví: na jedné straně, extenzivní chov, který více prospívá životnímu prostředí, ale často je méně výnosný pro ty, kdo ho provozují, a na druhé straně, chov v intenzivních systémech, které jsou více konkurenceschopné, ale z hlediska životního prostředí hůře udržitelné. Je důležité, abychom si v této souvislosti uvědomili, že cílem nedávných reforem SZP bylo zvýšit efektivitu a konkurenceschopnost zemědělství v Evropské unii, ale současně zajistit jeho udržitelnost. Kontrola stavu nyní platnost tohoto dvojího cíle potvrdí. Nemůžeme samozřejmě ponechat v platnosti umělá omezení, jež brání zemědělcům v uspokojování rostoucí poptávky, ale současně musíme provádět politiku ochrany životního prostředí. Komise proto navrhla, aby v rámci kontroly stavu SZP byla poskytnuta větší a cílenější podpora produkcím, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Jedním z návrhů, který vychází z těchto kritérií, je zachovat vázanou podporu u chovu ovcí a koz. Dále doporučujeme flexibilnější uplatňování článku 69, což umožní, aby z ní mohlo čerpat zejména odvětví chovu ovcí. A konečně navrhujeme posílit politiku rozvoje venkova se zaměřením na ochranu životního prostředí a venkovské krajiny, vytváření pracovních míst a podněcování růstu a inovací ve venkovských oblastech a věnovat zvýšenou pozornost odlehlým a vylidněným oblastem nebo oblastem výrazně závislým na zemědělství. Na závěr, dámy a pánové, chci říci: jsem přesvědčen, že tyto nové návrhy nabízejí odvětví chovu ovcí a koz řadu příležitostí. Až skončí diskuse a Parlament a Rada dospějí k závěrům, bude na hospodářských subjektech v tomto odvětví, aby těchto příležitostí využili co nejlépe. James Nicholson, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, dovolte mi nejprve přivítat nového komisaře v jeho funkci. Těším se na spolupráci s ním v příštích letech a přeji mu mnoho úspěchů při nástupu do funkce komisaře s velkou zodpovědností. Vím, že dnes večer zde nevystupuje v rámci svého resortu a že hovoří jménem paní Marianny Fischer Boelové, ale nepochybuji – a akceptuji, co říká –, že má o této oblasti docela dobrý přehled. Vzešel z této sněmovny, jako mnozí politikové. Jsem velmi rád, že máme komisaře, který opravdu byl poslancem a ví, co si poslanci myslí a co cítí. Takže doufám, pane komisaři, že některé věci, které asi dnes večer řeknu, nebudete brát osobně, ale předáte je paní Marianně Fischer Boelové a řeknete jí, co si skutečně myslím. Zpráva o odvětví chovu ovcí a koz, která byla této sněmovně předložena, je aktuální a komplexně pojednává o konkrétních problémech, jimž toto odvětví dnes musí čelit.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Odvětví chovu ovcí a koz již po dlouhá léta není ziskové. Trpí demoralizací kvůli nízkým cenám, levnému dovozu a nízké ceně vlny. Produkce skopového masa je většinou soustředěna hlavně do horských a znevýhodněných oblastí, kde pro zemědělce neexistují žádné jiné zemědělské alternativy. Když mladí lidé pohlédnou do budoucnosti, zjistí, že s příjmem, jaký toto odvětví v současnosti poskytuje, nemohou přežít. Proto se k chovu ovcí a koz obracejí zády. Střednědobý přezkum nepřinesl z hlediska finanční životaschopnosti tohoto odvětví žádné zlepšení. Při nynější kontrole stavu musí být tomuto odvětví věnována zvýšená pozornost a musíme se podívat, jak nejlépe můžeme posílit jeho celkovou životaschopnost. Musím říci, že návrh Komise na zavedení elektronického označování zvířat tak, jak byl předložen, toto odvětví zničí. Pokud snad existuje nějaký návrh, který nebyl domyšlen do konce, pak je to tento. Toto odvětví si jednoduše nemůže dovolit to zaplatit,. Ve většině případů by značka ve skutečnosti stála víc, než kolik může stát samotné zvíře. Komise by mohla zmírnit obavy tím, že přijme náš pozměňovací návrh a odloží tento požadavek do roku 2012. Tím by se získal čas a uvidíme, zda se mezitím nezdokonalí technika označování a nesníží se náklady. Jedině tehdy můžeme skutečně zlepšit dohledatelnost, jak to Komise požaduje. Nyní bych se rád vyjádřil k návrhu na vytvoření pracovní skupiny, což, jak se zdá, se navrhuje vždy jako řešení jakéhokoli problému ať na vnitrostátní, nebo na evropské úrovni. Zemědělské odvětví je zaneřáděné zprávami pracovních skupin, které se zrodily s velkou slávou jen proto, aby posléze skončily na smetišti dějin, aniž by kdy bylo dosaženo cílů, jež proklamovaly. Jsou vždy dobře míněné, ale pokud nemáte průběžnou kontrolu a finanční podporu, budou takové zprávy odsouzeny k nezdaru. Obávám se, že tomu ani tentokrát nebude jinak. Je bezpodmínečně nutné, aby na tuto zprávu navázaly další kroky. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova by měl mít po uplynutí každých šesti měsíců zprávu o situaci v tomto odvětví a o tom, co se udělalo pro rozvoj tohoto odvětví a pro jeho zlepšení. Bernadette Bourzai, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, především chci poděkovat zpravodaji panu Aylwardovi za skvělou práci, kterou odvedl při konzultacích s odborníky a s odvětvím chovu ovcí a koz, a za komplexní zprávu, kterou nám předkládá. Odvětví chovu ovcí, jehňat a koz prochází posledních deset let těžkým obdobím v důsledku řady krizí včetně epizootických nákaz, ale ještě více kvůli oddělení podpory od produkce, což vede k tomu, že chovatelé toto odvětví opouštějí a populace ovcí a jehňat citelně klesá. Odvětví má nyní velké problémy a je načase, abychom se opět probrali k životu, protože toto odvětví je schopné produkovat vysoce kvalitní maso a mléko a má velký význam pro udržování přírody a zlepšování místní krajiny, což je zároveň spojeno se snížením rizika vzniku požárů a přírodních katastrof. Návrhy předložené zpravodajem a Výborem pro zemědělství a rozvoj venkova, které se týkají finanční podpory produkce a propagace zemědělských produktů, podporuji. Vzhledem k dovozu ze zahraničí, který již tvoří téměř čtvrtinu evropské produkce, se domnívám, že je důležité zavést evropskou značku jakosti, která může být používána společně s označením místa a země původu. Také si myslím, že zavedení systému elektronického označování v termínu stanoveném evropskými institucemi bude možné jen v případě, že Evropská unie nejprve zajistí odpovídající financování, neboť odvětví samotné by toho za svého nynějšího prekérního stavu nebylo schopné. Na rozdíl od předchozího vystupujícího se domnívám, že vytvoření pracovní skupiny pro zavádění by bylo vhodným krokem, ale podle mého názoru by v ní měli mít zastoupení i představitelé profesních organizací, aby tak bylo možné vývoj v této oblasti důkladně monitorovat. A konečně bych chtěla připomenout, že musíme konat rychle, neboť jde o dosti naléhavou záležitost, určitě nejpozději do příštího roku, jestliže chceme tento sektor zachránit, neboť se obávám, aby uplatnění článku 69, ze kterého se nyní stává článek 68, tj. kontrola stavu u odvětví v krizi, nepřišlo příliš pozdě. Alyn Smith, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, chtěl bych dnes večer také poblahopřát zpravodaji. Jsem rád, že mohu tuto zprávu podpořit od momentu, kdy jsem ji poprvé spatřil, a zopakovat tuto podporu dnes večer jménem své skupiny.

121

122

CS


Pan Aylward zjevně provedl skutečně rozsáhlé konzultace v rámci odvětví – s lidmi, kteří vědí, o čem hovoří – a to je v celé této zprávě jasně vidět, což by mohlo poskytnout pár příkladů osvědčených postupů některým jiným zpravodajům. Zaměřím se na dvě otázky. Návrh na vytvoření pracovní skupiny pro zavádění je zcela zásadní. Často zde v Parlamentu přicházíme se spoustou „vánočních seznamů”, které se ne vždy dostanou mnohem dál do skutečné reality. Skotští a evropští chovatelé ovcí si potřebují polepšit a my potřebujeme mít pravidelně aktualizované informace o tom, jak si toto odvětví vede a co máme udělat, abychom ho dali do pořádku. Druhou otázkou, která kolegy nijak nepřekvapí, je identifikace ovcí a jejich elektronické označování. Také bych ocenil, kdyby se komisař, kterého vítám v nové funkci, mohl podívat na tuto otázku novýma očima – k tomu snad žádné značky nejsou zapotřebí –, i když nespadá do jeho resortu, a aby se smířil s tím, že tento dobře míněný, ale naprosto zcestný návrh je přesně to, co odvětví chovu ovcí a koz v Evropě momentálně, ale ani potom nepotřebuje. Je zcestný ze dvou důvodů: tyto návrhy jsou nepraktické, protože co funguje na flipchartech v Bruselu, nebude fungovat na kopci ve Skotsku uprostřed zimy; jsou neprůkazné: dokonce i výrobci této techniky přiznávají, že je čeká ještě spousta práce; a jsou špatně načasované, protože jejich hospodářské dopady mohou velké množství chovatelů nadobro vytěsnit z odvětví. Takže zpráva pana Aylwarda je skvělá. Jsem rád, že ji mohu podpořit, ale čeká nás ještě hodně práce. Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). - (PL) Pane předsedající, pane komisaři, vystupuji v této rozpravě jménem skupiny Unie pro Evropu národů a chtěl bych poukázat na čtyři otázky. Za prvé, reforma společné zemědělské politiky z roku 2003, která zahrnovala oddělení přímých plateb od produkce, vedla k trvalému poklesu počtu ovcí a koz chovaných na území EU. Za druhé, k úpadku tohoto sektoru přispívají i další faktory. Jsou to nadprůměrné produkční náklady, hlavně v oblasti paliv, elektrické energie a krmení. Mimoto se dováží zbytečně mnoho masa ze třetích zemí, kde zemědělci nejsou vázáni tak přísnými pravidly v oblasti chovu dobytka. Za třetí, tento typ chovu dobytka má velký význam pro ochranu přírodního prostředí, mimo jiné pro udržení méně úrodné půdy přirozenými metodami a ochranu biologické různorodosti. Pomáhá také chránit krajinu. Ovce a kozy jsou navíc chovány v oblastech, které jsou prakticky nevhodné pro jakoukoli jinou zemědělskou činnost. Za čtvrté, je nezbytná urychlená akce na ochranu odvětví chovu ovcí a koz na úrovni Evropské unie. Měla by zejména zahrnovat zavedení systému podpory příjmu pro producenty, která by je povzbudila k rozvíjení tohoto typu produkce. Ilda Figueiredo, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Je všeobecně známo, že chov ovcí a koz je mimořádně důležitý, zejména ve znevýhodněných a horských oblastech, neboť pomáhá udržet lidi na půdě, přirozeným způsobem udržovat méně úrodné oblasti a chránit krajiny a citlivé ekosystémy. Pomáhá také předcházet vzniku lesních požárů, například v mé zemi. Přesto produkce v Evropské unii nestačí poptávce a počet zvířat se trvale snižuje. Je proto velmi důležité přijmout opatření, jež pomohou zlepšit příjmy producentů a zvýšit produkci masa, mléka, sýra a dalších výrobků, což povzbudí mladé chovatele k zapojení do odvětví a podpoří malé a střední zemědělské podniky. Je třeba neprodleně konat a přijmout sérii podpůrných, hlavně finančních opatření vzhledem k vysokým produkčním nákladům, častému napadání zvířat epizootiky a nedostatečné technické podpoře v různých oblastech, zejména v oblasti zdravotní a veterinární podpory. Musíme prověřit obrovský rozdíl mezi nízkými cenami vyplácenými producentům prostředníky a velkými supermarkety a velmi vysokými cenami, jež platí konečný spotřebitel. To znamená, že Komise a členské státy musí v první řadě vyřešit problém transparentnosti cen v daném odvětví. Zejména však musíme podporovat vznik sdružení, zaručit přechod ke spravedlivým cenám masa, mléka a sýra produkovaných v malých množstvích a vytvářet místní trhy, napomáhat většímu sblížení producentů a spotřebitelů. Aby se zastavil pokles produkce skopového a kozího masa, ke kterému v Evropské unii dochází od roku 2003, kdy byla reformována společná zemědělská politika a zaveden jednotný systém plateb, při kterém

18-06-2008

18-06-2008

CS


dotace již nejsou spojeny s produkcí, musí být v rámci nového přezkumu tato situace změněna a musí být přijata nezbytná opatření. Tato opatření musí zahrnovat mimořádnou podporu zavedení systému elektronické identifikace, která, jak již bylo řečeno, musí být přinejmenším v této fázi pouze dobrovolná, aby producenty příliš nezatěžovala. Chci také zdůraznit, že je důležité, aby byly zaručeny dodatkové platby chovatelům vzácných národních, tradičních a regionálních plemen ovcí a koz. Musí se zvýšit tento typ produkce v horských a dalších specifických oblastech, aby byla zachována biologická rozmanitost v zemědělství a udržena tato zvířata v citlivých oblastech. A konečně chci znovu zdůraznit, že je nezbytné přijmout sérii opatření na podporu produkce tradičních sýrů z mléka těchto zvířat. Musíme udržet naživu řemeslné postupy, které přežily dodnes a tvoří součást našeho kulturního dědictví, a musíme zaručit, aby pastýři a další producenti masa a mléka z ovcí a koz měli možnost dál produkovat sýry a přímo je prodávat na místních trzích spotřebitelům. Děkuji zpravodaji za jeho zprávu. Jean-Claude Martinez (NI). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, zabýváme se závažným tématem, a sice postupným zánikem evropských ovcí a evropských pastýřů. Na světě je chována přibližně miliarda ovcí, ale Evropa jich má jen 97 milionů, tj. méně než 10 %, a u bahnic je situace ještě horší, neboť jich nyní máme v Evropě jen 67 milionů. Je pravda, že Spojené království s15 miliony ovcí a také Španělsko s 16 miliony mohou vzbuzovat iluze, a Irsko pana předsedy Parishe je soběstačné z celých 333 %. Ve Francii se však ovčí populace zmenšila z téměř 13 milionu kusů zhruba před 25 lety na současných přibližně 8 milionů, a do roku 2015 dále poklesne na pouhých 5 milionů kusů. Každá druhá jehněčí kýta zkonzumovaná ve Francii pochází ze zahraničí. Ještě horší je, že mizí dojné bahnice. Příčiny jsou samozřejmě dobře známy: prudký růst cen krmiv, nižší úroveň spotřeby, obtížný život chovatelů ovcí, katarální horečka, klesající ceny, oddělení podpory od produkce a především bezcelní dovoz skopového a jehněčího masa z Nového Zélandu. Ročně ho přichází z Nového Zélandu přibližně 227 000 tun, tj. dvakrát víc než kolik činí francouzská produkce. Není to jako v příběhu, kde ovce žerou vlci; v tomto případě ovce z Nového Zélandu pojídají evropské ovce. Před půldruhým stoletím měl Nový Zéland 1 milion ovcí; nyní jich má 40 milionů. Za stejné období se počet ovcí ve Francii snížil ze 30 milionů na 8 milionů. Co můžeme dělat? Potřebujeme velký evropský plán pro odvětví chovu ovcí a jehňat, ochotu zaplatit subsidii ve výši 15 eur za každou dojnou bahnici a subsidii na každou ovci na úrovni 125 % subsidie na skot, půjčky, které pomohou modernizovat chovné budovy, příhodně umístěné jatky, evropský fond pojištění rizik chovatelů dobytka, systém podpory a proč ne také granty v rámci programu Erasmus, aby mladí pastýři mohli vyjíždět a učit se svému řemeslu ve Španělsku nebo v Itálii. Děkuji vám, pane předsedající. Máme-li ovce, máme civilizaci. Neil Parish (PPE-DE). - Pane předsedající, děkuji. Dobrá, pane Martinezi, věděl jsem, že novozélandské ovce mohou za leccos, ale nedovedl jsem si představit, že pojídají jiné ovce, zvláště pak evropské! Ale teď vážně, děkuji zpravodaji za velmi dobrou zprávu. Rád bych zopakoval slova pana Nicholsona a řekl: dobře, že jste tady, pane komisaři, a jsem rád, že pocházíte z oblasti Itálie, kde se chovají ovce, takže jistě dokážete objasnit celý tento projekt. Chov ovcí je náramně dobrá věc, nejen kvůli chovu, ale i pro životní prostředí, a my zde dnes zeširoka hovoříme o dobrém životním prostředí pro zemědělství. Ale ve výše položených oblastech, v horských oblastech, na vysočinách v oblasti, kterou zde představuji – Exmooru, Dartmooru a Bodmin Mooru – chov ovcí udržuje krajinu zelenou. Skopové a jehněčí je velmi zdravé červené maso. Je to také maso, které vyrostlo na trávě, a když nyní žijeme v době, kdy se říká, že na získání jednoho kilogramu proteinu je třeba osm kilogramů obilí, nezapomínejte, že maso vyrostlé na trávě je mimořádně hodnotné. Musíme vyjít ven a propagovat ho, protože to maso je zdravé, ale potřebuje propagaci, a proto říkám zpravodaji k jeho zprávě: velice důležitá je propagace. Chci, aby chovatelům ovcí bylo vypláceno něco jako platby za pastviny, aby udržovali své ovce na svazích. Nechci vázané platby, protože se domnívám, že jimi lze dosáhnout jen toho, že bude chováno víc ovcí, než kolik krajina unese. Musíme jich mít přesně tolik, abychom udrželi krajinu, ale musí to být kvalitní ovce, které pak lze odpovídajícím způsobem uplatnit na trhu.

123

124

CS


Elektronické označování: nejsme na ně připraveni. A když jste v polovině horského svahu v dešti a větru, pokuste se číst na těchto hypermoderních monitorech a odpověď je taková, že to nedokážete. Dosud neexistuje systém, který zabrání kolizi čísel na různých ovcích. A nezapomínejte, že hovoříte o milionech a milionech ovcí v Evropské unii. Prostě nejsme na to připraveni, a řekl bych: nechte to na rok 2012 nebo ještě později. Rosa Miguélez Ramos (PSE). - (ES) Pane předsedající, jak již bylo zmíněno, evropské odvětví chovu ovcí a jehňat je po řadu let postiženo vážnou krizí, která ho přivádí na pokraj zhroucení. Tradičně nízkou ziskovost tohoto odvětví dále komplikuje růst cen krmiv a výrazný pokles spotřeby těchto produktů. Zpráva pana Aylwarda podává věrný obraz tohoto odvětví a zdůrazňuje jeho klíčový význam pro podporu ovčích populací v nejcitlivějších a nejzranitelnějších oblastech a pro zachování přírodního prostředí, jež obývají. Je snad očividné, že ani trh, ani pomoc v rámci současné SZP nebudou stačit k tomu, aby udržely toto odvětví nad vodou, zejména protože stávající regulační produkční náklady způsobují ztrátu konkurenceschopnosti vůči produktům z dovozu, které nemusí splňovat stejné požadavky. Jestliže nebudeme konat, existuje značné riziko, že tyto podniky zmizí a s nimi i jedna z nejdůležitějších, a v mnohých venkovských oblastech Evropy i jediná hospodářská činnost, což způsobí vážný problém z hlediska řízeného využití půdy. Moje skupina zpravodajovu zprávu podporuje a pokud jsme předložili pozměňovací návrhy, bylo to čistě s cílem ji vylepšit. Na srdci nám leží nejen tradiční chovy, které jsou nepochybně ohroženy, ale i profese chovatele jako taková, která je také ohrožena. Pan Smith zřejmě domnívá, že ovce jsou jen ve Skotsku, ale nějaké jsou i ve Španělsku. Ve skutečnosti jsme druhým největším producentem po Spojeném království, jak již bylo zmíněno, a domníváme se, že systém elektronické identifikace je jediný způsob, jak zaručit dohledatelnost stád, a jediný způsob, jak zajistit, že značení EU bude zcela spolehlivé. Moje skupina vyzývá Společenství, aby s využitím mechanismů financování usnadnilo jeho zavedení v plánovaném termínu. Chceme také, aby Komise do strategie pro toto odvětví začlenila obnovení činností pastevců, profesionálních dojičů a střihačů vlny, které zanikají. Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN). - (PL) Pane předsedající, pane komisaři, situace v odvětví chovu ovcí a koz ukazuje, že společná zemědělská politika je v krizi. Je ten další důkaz toho, že tato zemědělská politika nesplňuje očekávání a její zachování v stávající podobě povede ke ztrátě potravinové bezpečnosti. Zažili jsme krizi na trhu obilovin, když se ukázalo jako nezbytné ponechat 2 900 000 hektarů půdy ležet ladem. Potom jsme tu měli krizi na trhu mléka vyvolanou restriktivní politikou a pokutováním zemědělců. Kvóta na mléko musela být urychleně zvýšena o 2 %, což do budoucna neumožňuje řádné plnění závazků. Nyní to vypadá tak, že máme krizi také v odvětví chovu ovcí a koz. Závažná je i situace u koní a mnohých zemědělských plodin. Zkrátka a dobře, zemědělská politika se musí změnit, ale ne pod tlakem průmyslu. Nemůžeme si dovolit uvalovat další břemena a nechat za ně platit chovatele a spotřebitele. Mám na mysli například elektronické označování ovcí. Mairead McGuinness (PPE-DE). - Pane předsedající, chtěla bych vám poděkovat a přivítat komisaře. Pokud jste to, pane komisaři, již neslyšel, z této sněmovny vychází jasná zpráva, a sice, že elektronické označování je velmi špatný nápad a musí být dáno k ledu. Jestliže tato zpráva – a děkuji Liamu Aylwardovi za odvedenou práci – něčeho dosáhne, chtěla bych doufat, že dosáhne alespoň kapky realismu v otázce elektronického označování ovcí. Důvody jste slyšel – není to praktické, je to příliš nákladné a chovatelé ovcí si to zcela prostě nemohou dovolit. Irští chovatelé ovcí se teď zlobí – jak víte, měli jsme hlasování o Lisabonské smlouvě – a bylo by spíše praktické, kdyby Komise dokázala říci „poslechněme je a dejme to k ledu”. Nepřicházejte s tím. Chtěla bych říci několik slov ke zprávě, která podrobně a velmi výstižně popisuje problémy v odvětví chovu ovcí. Skutečným řešením pro chovatele ovcí jsou lepší tržní ceny a, jestliže je nemůžeme zajistit, vyšší podíl na ceně, kterou my, spotřebitelé, platíme za jehněčí maso. Musíme povzbudit mladé lidi k tomu, aby začali jíst toto maso, které, jak jste slyšeli, je zdravým produktem. Takže opatření v oblasti marketingových iniciativ, která tomu napomohou, jsou velmi důležitá.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Mám obavu, pokud jde o článek 69. Vždyť poskytujeme zemědělcům křížovou podporu a nejsem si tak jistá, že to projde bez problémů u těch zemědělců, kterým tyto peníze vezmeme. Podporuji myšlenku plateb vázaných na ochranu životního prostředí, ale jsem poněkud znepokojena. Měli jsme je dříve a na horách byly kvůli tomu problémy. Poté jsme – hádejte, co – oddělili platby od produkce v naději, že to problém vyřeší, a nyní se znovu pokoušíme zavádět vázané platby. Ale odvětví chovu ovcí potřebuje dodatkové platby, abychom v něm zemědělce udrželi, zejména v citlivých oblastech. A nyní k pracovní skupině: Nejsem velkým příznivcem pracovních skupin, ale ráda tuto myšlenku podpořím, pokud je zpravodaj, jak řekl, připraven se jí držet a zajistí, že to bude k něčemu dobré. Chtěla bych požádat Komisi o vyjasnění, kolik lidí se v Komisi zabývá problematikou skopového masa, pokud vůbec někdo takový existuje. Řekla bych, že jich moc nebude. Jeden člověk tam, myslím, je, ale chtěla bych mít jistotu. Zkrátka, se zprávami o strategii chovu ovcí nemá Irsko dobré zkušenosti. Před půldruhým rokem bylo irským chovatelům s velkými fanfárami přislíbeno 28 milionů eur. Hádejte, co se stalo? Až dosud dorazilo 9 000 eur. Doufám, že tato zpráva dopadne o něco lépe. Giovanna Corda (PSE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, nejprve bych chtěla poblahopřát zpravodaji panu Aylwardovi k práci odvedené na této zprávě, která je zaměřena na oživení odvětví chovu ovcí a koz v Evropě. Tato odvětví jsou skutečně ohrožena, protože jejich produkce po řadu let trvale klesá. Producenti nyní dávají přednost tomu, že přecházejí na jiné typy produkce, protože ceny prudce klesají a nemohou jim už zaručit dostatečný příjem. Navíc evropští spotřebitelé, a zejména mladší generace, ztrácejí o produkty tohoto druhu zájem. Musíme tato odvětví oživit, protože nejen mléko, ale i mléko a sýr jsou přirozenými produkty naší půdy a měli bychom je podporovat. Je životně důležité, abychom tato odvětví udrželi, a to z řady důvodů. První je ten, že mléčný sektor, podobně jako masný sektor, představuje určitou tradici a dovednost, které bychom měli dál nabízet našim spotřebitelům. Za druhé, oba tyto sektory také poskytují zaměstnání těm, kdo jsou zapojeni do výroby, zpracování a prodeje těchto produktů. Neměli bychom zapomínat ani na to, že chovy ovčí a koz se často nacházejí v těžko dostupných, horských nebo ostrovních oblastech. Vím to, protože jsem se narodila na Sardinii, tedy v oblasti, kterou velmi dobře znám a kde možnosti diverzifikace jsou velmi omezené. Navíc ovce a kozy jsou užitečné z hlediska ochrany životního prostředí. Proto musíme zajistit, aby tyto chovy dobytka zůstaly zachovány a aby se oživil trh s ovčími a kozími produkty. Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). - (PL) Pane předsedající pane komisaři, domnívám se, že zpráva, kterou máme před sebou, obsahuje mnohá ustanovení, která, pokud budou provedena, přinesou užitek, pokud jde o budoucnost odvětví chovu ovcí a koz v Evropě. Zvlášť přínosná by podle mého názoru byla opatření stanovící zavedení dodatkové podpory u chovu ovcí v horských oblastech a tam, kde je chov ovcí jedinou formou zemědělské činnosti. Toto odvětví není příliš lukrativní a již delší dobu je vystaveno mnoha problémům. Pokles produkce a spotřeby je doprovázen růstem dovozu a produkčních nákladů. Další sociální a hospodářské potíže přinesla nedávná epidemie katarální horečky a následná omezení pohybu a prodeje zvířat. Je nutné zdůraznit, že problémy tohoto odvětví pramení, mimo jiné, z oddělení plateb od produkce. Měly by být navrženy podpůrné nástroje, které napomohou k obnově ovčích a kozích populací v Unii. Nedokážu si představit situaci, kdy by ovce zcela vymizely z horské krajiny: jsou prostě součástí této krajiny. Vzhledem k finanční situaci tohoto odvětví lze těžko ospravedlnit zavedení elektronického označování ovcí a koz. Náklady zavedení nových čipů by znovu museli nést zemědělci v EU. Domnívám se, že bychom se místo toho měli zaměřit na hledání způsobů, jak zvýšit spotřebu jehněčího a kozího masa. Z nutričního hlediska jsou obě tato masa velmi prospěšná. Marios Matsakis (ALDE). - Pane předsedající, pro chovatele ovcí v mé vlasti, na Kypru, jsou v posledním roce největším problémem nepravdivé, a jak se ukázalo, zjevně nesprávné výsledky dodané v souvislosti s diagnózou kulhavky a slintavky referenční laboratoří pro nákazy zvířat ze Spojeného království. Tato laboratoř pro nákazy zvířat je používána Komisí jako referenční laboratoř. Výsledky, které dodala, vedly k usmrcení tisíců zvířat a ke katastrofě pro mnohé chovatele ovcí na ostrově. Připomínám, že ze stejné laboratoře se před několika měsíci rozšířil virus, který způsobil epidemii ve Spojeném království se zničujícími důsledky pro tamní chovatele.

125

126

CS


Vyzývám Komisi, aby znovu, kritičtěji prověřila normy referenčních laboratoří pro choroby zvířat, které používá, a aby tak zajistila, že jejich vědecká věrohodnost bude na požadované špičkové úrovni. Wiesław Stefan Kuc (UEN). - (PL) Pane předsedající, pane komisaři, musím bohužel říci, že zpráva pana Aylwarda je ve skutečnosti spíše o záchraně odvětví chovu ovcí a koz v Evropě, než o zajištění jeho budoucnosti. Než jsme si toho vůbec stačili všimnout, ovce a kozy, stejně jako koně prakticky vymizeli z naší krajiny. Neslyšíme již cinkání zvonků ani štěkání psů. Mizí i produkty pocházející z místních surovin. Mám na mysli takové produkty jako mléko, maso, vlnu a kůži. Věřím, že ještě existuje naděje na záchranu chovu těchto zvířat přinejmenším v některých oblastech . Jestliže nedokážeme uskutečnit alespoň opatření navržená zpravodajem, v budoucnu budeme moci tyto tvory vídat už jen v zoo. Není-li produkce zisková, můžeme samozřejmě nakupovat dodávky z Nového Zélandu, Austrálie a dalších zemí. Měli bychom však usilovat o záchranu své vlastní fauny, jejíž součástí jsou i ovce a kozy. Je důležité si to uvědomovat. Antonio Tajani, člen Komise. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zdá se, že všichni, kdo tu dnes večer jsme, pocházíme z regionů, kde existuje pastevectví, a o odvětví chovu ovcí a koz je velký zájem. Proto musím – a ovšem budu – informovat své kolegyně paní Fischer Boelovou a paní Androullu Vassiliouovou o všem, co bylo v této sněmovně řečeno, a o všech požadavcích, jež poslanci vznesli. Paní McGuinnessová, plně chápu postoj Parlamentu k citlivé otázce označování. Jak jsem řekl, budu o tomto názoru, který dnes večer vyjádřilo několik poslanců, informovat příslušnou komisařku. Chápu obavy Parlamentu a doufám, že společně s komisařkou Fischer Boelovou dokážeme najít pozitivní řešení. Domnívám se a pevně doufám, že, až bude rozprava v Parlamentu ukončena, kontrola stavu nám poskytne náležitou odpověď na mnohé z obav vyjádřených zpravodajem a vznesených během této rozpravy také mnoha poslanci, pokud jde o budoucnost odvětví chovu ovcí a koz. Řešení některých otázek by mohlo být k dispozici v blízké budoucnosti. Připravujeme dohodu týkající se zemědělských aspektů rozvojové agendy z Dohá, která by měla být dokončena před letní přestávkou. Ta by měla lépe objasnit otázku, kterou nastolil zpravodaj, když hovořil o citlivých produktech. Pokud jde o propagaci, jsme otevřeni všem konstruktivním námětům, ale jak jsem se již zmínil, všichni se hlásíme k zásadě cílené podpory produktů Společenství s jasně rozpoznatelnou jakostí. Další otázka se týká budoucnosti tohoto odvětví, což já osobně – ale i další členové komise – považujeme za životně důležité z hlediska hospodářství Evropské unie, ale především z hlediska hospodářství některých horských regionů a regionů se zvlášť složitými hydrogeologickými poměry. Proto jsem chtěl reagovat na návrh na vytvoření skupiny z představitelů Komise a členských států, která by monitorovala vývoj v tomto odvětví. Pokud jde o vytvoření takové skupiny, je samozřejmé, že připomínky a návrhy členských států a zainteresovaných stran Komise vždy vítá a musí se ještě více otevřít požadavkům přicházejícím z celé Evropské unie. V rámci Komise však již existují různé orgány, které jsou za toto odvětví zodpovědné. Řídící výbor pro ovce a kozy vydává stanoviska k právním předpisům souvisejícím s tímto odvětvím. Prognostická skupina pro odvětví chovu ovcí a koz se skládá z tržních expertů a schází se dvakrát ročně, aby projednala tržní trendy a prognózy. Závěry z těchto zasedání jsou předávány poradní skupině pro skopové a kozí maso, která také zasedá dvakrát do roka a zastupuje celé odvětví od zemědělského podniku až po jídelní stůl. Posledně jmenovaná skupina také projednává široký okruh témat, která mohou její členové navrhovat k zařazení na program jednání. Zdá se mi, že vytvoření další pracovní skupiny by znamenalo zvýšenou administrativní zátěž a vlastně by duplikovala funkce stávajícího systému řízení: bylo by fto akticky v rozporu s cílem zjednodušení SZP. Jsem však připraven – a věřím, že zde mohu hovořit i za komisařku Fischer Boelovou – posoudit veškeré možnosti, jež v stávajícím rámci existují. Liam Aylward, zpravodaj. − Pane předsedající, opominul jsem přivítat nového komisaře, poděkovat mu a popřát mu mnoho štěstí. Chtěl bych samozřejmě poděkovat všem, kdo zde dnes večer vystoupili, a zejména stínovým zpravodajům za jejich příspěvky.

18-06-2008

18-06-2008

CS


Dále bych chtěl poděkovat slovinskému předsednictví za jeho podporu po dobu posledních šesti měsíců, během kterých předsednictví vyslovilo souhlas s tím, aby rozvoj odvětví chovu ovcí a koz byl zařazen na program březnového zasedání Rady ministrů zemědělství. To umožnilo, aby o této krizi jednali ministři zemědělství z celého Společenství. Můj dík patří také předsedovi Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Neilu Parishovi, který mi byl velmi nápomocný a poskytl mi podporu. V krátkosti bych se chtěl zmínit o pozměňovacích návrzích a o záležitostech, které zde zazněly dnes večer. Vyslechl jsem názor Komise na vytvoření pracovní skupiny pro zavádění. Nyní vím, že mám pravdu, protože oni jsou proti tomu. Stěží mohu souhlasit s pozměňovacím návrhem 2. Obdržel jsem některé návrhy. Jestliže se nám podaří dopracovat se ke správnému znění, nemám s tím problém, ale nerozmělním význam toho, čeho se pokoušíme dosáhnout. Můj názor na elektronickou identifikaci byl vždy jednoznačný. Jsem proti tomu – v neposlední řadě kvůli vysokým nákladům, které s tím souvisí – ale i proto, že výhody nejsou průkazné a jsou potíže s provedením. Vždy jsem však tvrdil, že každému členskému státu by mělo být umožněno, aby se dobrovolně rozhodl, zda tento systém zavede či nikoli. Proto nemohu podpořit pozměňovací návrh 4, ale mohu podpořit pozměňovací návrh 1 předložený skupinou PPE-DE, který předpokládá odklad provedení tohoto systému nejméně do roku 2012. Všechny ostatní předložené pozměňovací návrhy budu akceptovat. Nebudu je nyní probírat všechny, ale mohu akceptovat pozměňovací návrhy 6, 7, 8, 9, 3 a 5. Myslím si, že stojí za zmínku, že od roku 2003 se prohlašuje, že každému odvětví společné zemědělské politiky, které se dostane do těžkostí nebo bude vystaveno znevýhodnění, bude v rámci kontroly stavu SZP dána priorita. Při nadcházející kontrole požádám komisařku pro zemědělství, aby zajistila, že budou komplexně řešeny zájmy odvětví chovu ovcí a koz. A konečně bych chtěl při této příležitosti popřát francouzskému předsednictví mnoho úspěchů v příštích šesti měsících. Pro tuto zprávu budou velmi důležité. Setkal jsem se s francouzským ministrem zemědělství panem Barnierem, a ten mi již přislíbil, že tato odvětví projedná na listopadovém zasedání Rady ministrů zemědělství. Jsem přesvědčen, že jako dobře informovaný člověk chápe výzvy, kterým odvětví chovu ovcí a koz musí čelit a udělá vše, co bude v jeho silách, aby zajistil, že nezbytné návrhy z této zprávy o budoucnosti odvětví chovu ovcí a koz budou v rámci kontroly stavu SZP uskutečněny. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve čtvrtek 19. června 2008. Písemná prohlášení (článek 142) Andrzej Tomasz Zapałowski (UEN), písemně. – (PL) Chov ovcí je jedno z odvětví živočišné výroby, kterému byla v poslední době věnována menší pozornost než chovu vepřů a skotu. Chov ovcí je však zvlášť důležitý pro země s obtížnými geografickými podmínkami. Je také důležitý pro regiony, kde z důvodů historické tradice jsou chov a požívání jehněčího masa pro obyvatelstvo velmi důležité. Je nutné vynaložit úsilí o to, aby se toto odvětví nezhroutilo. To je zvlášť aktuální nyní, kdy dochází k prudkému růstu cen potravin. Omezování této produkce si prostě nemůžeme dovolit. Plně podporuji návrh zpravodaje na zavedení doplňkových plateb zaměřených na tradiční horské chovy, abychom chránili ovce v citlivých oblastech. Podporuji také návrh na označení skopového masa logem EU, aby ho bylo možné odlišit od produktů ze třetích zemí. Je naší povinností pomoci občanům Evropy při rozlišování mezi dobrými potravinami a potravinami, které možná neodpovídají evropským normám.

19. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis 20. Ukončení zasedání (Zasedání bylo ukončeno ve 23:10.)

127

STŘEDA 18. ČERVNA 2008

Recommend Documents